Anglický jazyk - eLearning FVP SU

Transkript

Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě
Ústav veřejné správy a regionální politiky
Studijní opora
Anglický jazyk
Mgr. Bc. Roman Adamczyk, Ph.D.
Tato studijní opora vznikla v rámci realizace projektu ISIP 2015 „ELP – kombinovaná forma
navazujícího magisterského studia předmětů typu B“.
Tato studijní opora vznikla v rámci realizace projektu ISIP 2015 „Profilace a inovace
předmětů typu A v rámci navazujícího magisterského studijního programu Veřejná správa a
sociální politika“.
Opava, 2015
Slezská univerzita v Opavě, Fakulta veřejných politik v Opavě
Ústav veřejné správy a regionální politiky
Cíle předmětu (získané vědomosti a dovednosti)
Odborné znalosti
Student disponuje znalostí anglické terminologie v oblasti veřejné správy, oblasti sociální,
oblasti zaměstnanosti, zdravotní péče, školství, národností, jakož i základní terminologie
právní.
Odborné dovednosti
Student dokáže osvojenou terminologii používat efektivně při četbě odborných textů i
v mluvené komunikaci. Je schopen vysvětlit charakter a vlastnosti termínů a definovat
v anglickém jazyce základní pojmy oboru.
Obecná způsobilost
Student je schopen komunikovat na odborné úrovni v rámci svého oboru.
Obsah předmětu
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
Obecná charakteristika anglického jazyka. Terminologie
Národy a národnosti
Základní termíny z oblasti politiky, veřejné správy a oblasti sociální. Slovníky
Úřední a právní angličtina. Jazyk administrativy, obchodu a zákonů
Terminologie zdravotní a sociální péče
Terminologie vzdělávací politiky a politiky zaměstnanosti. Vzdělání, vzdělávání,
práce, profese, nezaměstnanost
Obsah
Úvod ...................................................................................................................................................... 5
1
Obecná charakteristika anglického jazyka. Terminologie ........................................................ 6
1.1
Historie a současnost anglického jazyka. Geograficko-kulturní rozšíření a charakteristika
angličtiny ............................................................................................................................................ 6
1.2
2
Terminologie .......................................................................................................................... 9
1.2.1
Vymezení terminologie. Požadavky na termín ............................................................... 9
1.2.2
Internacionalismy a eponyma ....................................................................................... 11
1.3
Shrnutí základních pojmů ..................................................................................................... 13
1.4
Samostudium / úkoly / kontrolní otázky pro studenty .......................................................... 13
1.5
Seznam doporučené literatury .............................................................................................. 13
Národy a národnosti – Nations and nationalities ..................................................................... 15
2.1
Národy a národnosti, demonyma a jazyky. Členské státy Evropské unie. – Nations and
nationalities, demonyms and languages. Member states of the European Union. ............................. 15
2.2
2.3
2.4
3
Základní termíny z oblasti politiky, veřejné správy a oblasti sociální. Slovníky. – Basic
terms in politics, public administration and social affairs. Dictionaries. ....................................... 23
3.1
Terminologie politiky, veřejné správy a sociální oblasti. Oborové slovníky. – Terminology
in politics, public administration and social affairs. Professional dictionaries. ................................. 23
3.2
3.3
3.4
4
Úřední a právní angličtina. Jazyk administrativy, obchodu a zákonů. – English in official
and legal documents. The language of administration, business and law. ..................................... 33
5
4.1
Úřední a právní angličtina. Jazyk administrativy, obchodu a zákonů ................................... 33
4.2
4.3
4.4
Terminologie zdravotní a sociální péče. Basic terms in health care and social care. ............. 47
5.1
Terminologie zdravotní a sociální péče ................................................................................ 47
5.2
5.3
5.4
6
Terminologie vzdělávací politiky a politiky zaměstnanosti. Vzdělání, vzdělávání, práce,
profese, nezaměstnanost. – Basic terms in educational and employment policies. Education,
work, professions, occupations and unemployment......................................................................... 53
6.1
Terminologie vzdělávání, práce, zaměstnanosti a nezaměstnanosti ...................................... 53
6.1.1
Educational policy. Education and training .................................................................. 53
6.1.2
Work and employment ................................................................................................. 54
6.2
6.3
6.4
Závěr studijního materiálu ................................................................................................................ 60
Seznam literatury ............................................................................................................................... 61
Úvod
Tento učební text je určen pro studium předmětu Anglický jazyk, který je vyučován v rámci
studia magisterského oboru Veřejná správa a sociální politika. Text je určen zejména
studentům kombinované formy studia, ale poskytuje informace i studentům prezenční formy
studia. Učební text je zaměřen na pochopení a praktické zvládnutí jednotlivých témat výuky,
je rozdělen do navazujících kapitol. Členění látky na část, která bude odučena prezenční
formou, a část distanční, je stanoveno ve výuce.
Všechny kapitoly mají tyto části:
 název kapitoly (odpovídá přednáškám a tvoří uzavřený celek),
 na začátku každé kapitoly jsou formulovány dílčí cíle, uvedena klíčová slova a obsah
kapitoly,
 pak následuje výklad učiva doplněn o přehled hlavních myšlenek, s uvedením
příkladů, řešených úloh či problémových otázek,
 shrnutí pojmů,
 na konci každé kapitoly je umístěn seznam doporučené literatury k dalšímu studiu
a jsou formulovány úkoly pro studenty,
 přílohy ke studijnímu materiálu obsahují modelová řešení otázek a klíče k zadaným
úkolům.
V některých kapitolách jsou témata (literární zdroje) pro doplňkové studium, která nejsou
řešena v rámci tohoto učebního textu, ale student je musí dostudovat ke zkoušce.
5
1 Obecná charakteristika anglického jazyka. Terminologie
Cíle kapitoly
Cílem kapitoly je podat přehled základních charakteristik anglického jazyka zejména
po stránce jazykové, geografické, komunikační
a terminologické, a zdůraznit význam angličtiny pro
studium programu Veřejná správa. Učební výstup:
Student/ka je po prostudování schopen/schopna uvést
základní charakteristiky angličtiny a vysvětlit
význam tohoto jazyka pro oborové studium a práci
v budoucí profesi,
včetně důležitých rysů
terminologie.
Klíčová slova
anglický jazyk, charakteristika, anglofonní země, terminologie
Obsah kapitoly






historie a současnost angličtiny
geografické rozšíření angličtiny
slovní zásoba
terminologie
internacionalismy
eponyma
1.1 Historie a současnost anglického jazyka. Geograficko-kulturní
rozšíření a charakteristika angličtiny
Anglický jazyk odvozuje svůj název od kmene Anglů, kteří obsadili Britské ostrovy po
římském období. Anglové a další kmeny osidlující nová území přinesli s sebou germánské
dialekty, které se později (cca od 5. století n.l.) přetavily v útvar, který může být považován za
samostatný anglický jazyk. Rodící se anglický jazyk byl poté vystaven dalším silným vlivům,
zejména ve slovní zásobě, ale i v gramatické oblasti, a to především vlivu skandinávskému
(8.–9. stol. n. l.) a normanskému („francouzskému“, po takzvaném normanském záboru roku
1066 n.l.) Období od 5./6. do 11. století n. l. označujeme jako období staré angličtiny (Old
English), období do konce 15. století pak jako období střední angličtiny (Middle English)
a období následující jako ranou současnou angličtinu (Early Modern English) a současnou
angličtinu (Modern English).
Historickým vývojem, ve kterém Británie figurovala jako námořní velmoc, a zčásti též vlivem
jazykových charakteristik se stala angličtina kandidátem na světový jazyk. Její export byl
spojen také s čilým obchodním ruchem a vedl ke vzniku zjednodušených forem jazyka (tzv.
pidžin, zkomolenina z anglického ´business´) i v odlehlých částech světa, jako jsou
Šalamounovy ostrovy.
6
Zajímavost:
Podobnost pidžinu a anglického jazyka je dodnes patrná v mnoha výrazech. Například věta
„Mi hapu tumas fo mitim ju“ znamená „I am pleased to meet you“ (tedy „Těší mě, rád vás
poznávám“, kde mi = I, hapu = happy, tumas = too much, fo = for, mitim = meeting, ju =
you). Ilustruje to celosvětový vliv angličtiny již v době před několika staletími. (Lee,
Monaghan, Balzer, 2008).
Dnešní rozšíření anglického jazyka dokládá následující přehled zemí, ve kterých je užíván
jako hlavní jazyk nebo jeden z hlavních jazyků:
Tabulka 1
Antigua
Kiribati
Tanzánie
Austrálie
Lesotho
Tonga
Bahamské ostrovy
Libérie
Trinidad a Tobago
Barbados
Malawi
Tuvalu
Belize
Malta
Uganda
Botswana
Marschallovy ostrovy
UK – Spojené království
Velké Británie a Severního
Irska
Dominikánská republika
Mauritius
USA
Federativní státy
Namibie
Vanuatu
Fidži
Nový Zéland
Zambie
Filipíny
Nigérie
Zimbabwe
Gambie
Palau
Ghana
Papua – Nová Guinea
Grenada
Rwanda
Guayana
St. Lucia
Indie
Samoa
Irsko
Sierra Leone
Jamaika
Singapur
Jihoafrická republika
St. Kitts a Nevis
Kamerun
St. Vincent a Grenadiny
Kanada
Šalamounovy ostrovy
Keňa
Swazijsko
Mikronésie
7
Zeměpisné rozšíření angličtiny překonává většinu jiných jazyků, počet rodilých mluvčích
však nedosahuje počtu uživatelů čínštiny a španělština podle některých propočtů množstvím
mluvčích angličtině také konkuruje. Anglicky dnes hovoří coby mateřským jazykem asi 380
milionů osob (zhruba 6 % světové populace), dalších více než 300 milionů ji užívá v zemích,
kde má sekundární úřední status (např. v Indii je zastřešujícím úředním jazykem) a nejméně
půl miliardy ji ovládá nebo studuje jako cizí – doplňkový jazyk (což zahrnuje i české
studující). Primárním úředním jazykem je angličtina v devíti zemích (hlavní šestici tvoří
Velká Británie, Irsko, Spojené státy, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jihoafrická republika),
celkem se prokazatelně užívá ve 115 státech. (Crystal, 2003; Weber, 1997)
(Office.com)
Z lingvistického hlediska je angličtina analytickým jazykem – to znamená, že vyjadřuje
významy zejména složenými konstrukcemi (zatímco v češtině řekneme ´Ještě v Anglii
nebyla.´, angličtina použije vazby ´She has not been to England yet.´ Zároveň je jazykem
velmi málo flektivním, to znamená, že jen v malé míře skloňuje (starší angličtina měla
bohatší systém koncovek, ale většina z nich postupně zanikla – výjimku tvoří např.
přivlastňovací ´s). Toto vědomí nám pomáhá ´myslet v angličtině´ a přizpůsobit se jejímu
způsobu vyjadřování, ve kterém jsou například pádové koncovky nahrazeny předložkami
nebo postavením podstatného jména ve větě. Dalším rysem angličtiny (na větné, tedy
syntaktické úrovni) je poměrně pevný pořádek slov ve větě ve srovnání s češtinou.
Zkoumání slovní zásoby angličtiny přináší další její zajímavou charakteristiku – tento jazyk
disponuje více než půl milionem různých slov, která nejlépe pokrývá nejrozsáhlejší slovník
angličtiny – Oxford English Dictionary (v posledním tištěném vydání přes 21 000 stran,
kolem 600 000 slovních tvarů). Při započtení odborných a vědeckých výrazů dospíváme
k číslu ještě většímu, téměř jednomu milionu různých lexikálních jednotek. Jen velmi malou
část z nich běžný mluvčí, včetně mluvčích rodilých, používá v každodenním životě –
průměrná slovní zásoba jednotlivého vysokoškolsky vzdělaného rodilého mluvčího se skládá
z odhadovaných 20 000-60 000 výrazů, z nichž cca. 2000-3000 využije v průběhu jednoho
průměrného týdne. (Ling, 2001) Pasivní slovní zásoba bývá větší než aktivní, a zahrnuje
8
i slova, která sice sami nepoužíváme, ale rozumíme jim, když na ně narazíme v mluveném
nebo psaném textu.
Podle lingvisty Ogdena je pro běžné dorozumění v cizím jazyce dostačující poměrně omezený
počet položek slovní zásoby. I s 1000 osvojených slov je podle něj možné úspěšně se účastnit
odborné konference nebo číst odbornou literaturu. Skladbu slovních druhů pro tento účel
uvádí Ogden následovně:
- 600 obecných podstatných jmen
- 150 obecných přídavných jmen
- 100 obecných sloves
- 150 termínů.
(Ogden in Černý, 1983, s. 33)
Většina světové e-mailové pošty a také informací na internetu je napsána právě v anglickém
jazyce. Angličtina vede v počtu vydávaných knižních titulů a periodik, včetně odborných
časopisů řady vědních a technických oborů. Je dominantním jazykem informačních
a počítačových technologií, medicíny, obchodu a obchodních jednání, mezinárodních vztahů,
sportu.
Pozice angličtiny v mezinárodní komunikaci se projevuje i jejím soustavným působením na
další jazyky. Vliv je patrný v oblasti větné (přejímání a interference frází, jako je anglické
„Can I help you?“ – „Mohu Vám nějak pomoci?“ českých prodavaček, které nahradilo
dřívější obvyklé „Prosím?“ nebo „Přejete si?“), ale zejména v oblasti slovní zásoby. Slova
a spojení přejatá z angličtiny do jiných jazyků, včetně češtiny, označujeme jako anglicismy.
Dostupné jsou i celé slovníky anglicismů, například Gőrlachův A Dictionary of European
Anglicisms. V oblasti veřejné správy a sociální politiky Gőrlach uvádí například následující
anglicismy: casework (sociální práce s jedincem), streetwork (sociální práce na ulici), civil
servant (pracovník státní správy, státní úředník).
1.2 Terminologie
1.2.1 Vymezení terminologie. Požadavky na termín
Pojem ´terminologie´ má přinejmenším dva různé významy. Označuje jednak jazykovědný
obor, který se zabývá odbornými výrazy určitých oborů, tedy termíny, a jednak samotný
soubor termínů určitého odvětví či oboru. Termín se od netermínu liší především tím, že je
formální, kodifikovaný a oborově specifický. Kupříkladu výraz ´fiskální politika´ je
termínem, zatímco útrácení´ termínem není.
Existuje řada požadavků na „ideální“ termín. Ne všechny jsou v jednotlivých případech
naplňovány, přesto jsou užitečným vodítkem pro rozpoznání existujících termínů i tvorbu
nových.
9
1. jednoznačnost (v anglické jazykovědě se požaduje, aby byl termín únambiguous´ - tedy
ne-nejednoznačný). Termín se nemá významově mísit s jinými.
2. přesnost a výstižnost (pojem vyjádřený termínem má mít přiměřený rozsah a obsah
a zachycovat podstatu jevu)
3. citová neutrálnost, věcný význam převažuje nad emocionálním, respektive emocionální
význam zcela chybí – jde o takzvanou nocionálnost termínu
4. nosnost – termín by měl být slovotvorně nosný, tedy umožňovat tvoření odvozenin
(ćouncil´ - ćouncillor´)
5. ustálenost a normalizovanost (usnadňuje třídění – taxonomii).
(Hauser, 1980, s. 32–33)
Poštolková, Roudný a Tejnor (1983, s. 67–83, upraveno) uvádějí následující charakteristiky
termínů:
1. mezinárodní charakter (internacionálnost –
srv. ádministrativní´, ádministrative´)
2. významová (sémantická) průhlednost
3. přesnost
(hranice
významu
termínu
odpovídají hranici pojmu, ten vymezuje
přesně definovanou část skutečnosti)
4. nosnost (z daného termínu lze snadno tvořit
odvozeniny – ´měna´ – ´měnový´, ´legal´–
´legalize´)
5. nocionálnost
(pojmovost)
a
oslabení
expresivity (tedy citového významu)
(Office.com)
6. jednoznačnost (daná forma/termín označuje jen jeden pojem, jev – naproti tomu srovnej
víceznačná slova, jako je ´koruna/crown´)
7. jednojmennost (nepřítomnost duplicit a redundancí, jeden pojem/jev je v jazyce označen
právě jedním termínem)
8. ústrojnost (termín vhodně zapadá do jazykového systému)
9. úkonnost (funkční zařazení)
10. logika
11. pravidelnost
12. stabilita.
Po formální stránce rozlišujeme termíny jednoslovné (´municipality´) a víceslovné (´higher
territorial self-governing units´). Z hlediska slovních druhů tvoří převažující skupinu termínů
podstatná jména, popřípadě spojení podstatných jmen s určujícími jmény přídavnými
10
(ínvestment bank´). Objevují se však i terminologická slovesa (to authorize), i když někteří
jazykovědci se domnívají, že i ta lze snadno převést na podstatná jména. Důvodem převahy
podstatných jmen a jmenných vazeb v terminologii je jejich nosnost pro pojmy – právě
podstatná jména (substantiva) nejčastěji vyjadřují vlastnosti, stavy, jevy a objekty. Vedle
termínů se někdy hovoří o takzvaných polotermínech, což jsou výrazy s částečně odborným
charakterem, nicméně užívané napříč několika obory nebo i v běžné řeči – ´base´,
´transformation´.
Termíny tvoří důležitou, i když ne jedinou složku odborného (vědeckého) stylu. Odborný styl
se kromě toho v anglickém jazyce, a z velké části i v českém, vyznačuje monologičností,
odosobněním, snahou o přesnost a výstižnost, explicitností (tedy výslovným vyjádřením
určitých skutečností), neutrálností (bez emočních projevů), stereotypií (ustálené formulace),
logickou strukturou a stavbou textu. Často se v odborném textu objevují způsobová slovesa
(modalita – např. ´might´, ćan´) vyjadřující opatrnost při interpretaci výsledků zkoumání,
náznaky kauzality (příčinné souvislosti – ćause´, ´leads to´, ´results in´), složené předložky
(in spite of, in relation to), složité větné vazby. Oslabená je naopak role osobních zájmen
(autor ustupuje do pozadí).
1.2.2 Internacionalismy a eponyma
Řada odborných oblastí vyjadřování odvozuje své
termíny z latinských, řeckých, případně anglických
kořenů, předpon (prefixů) a přípon (sufixů).
Latinsko-řecké základy, které do angličtiny
v některých
případech
doputovaly
přes
francouzštinu,
jsou
bohatě
zastoupené
v terminologii medicíny, práva, ale i v obecném
vědeckém výrazivu a v úřední sféře. Anglické
základy jsou hojně přítomné v počítačové oblasti
(IT), a to v řadě jazyků, které převzaly původní
anglosaské termíny (srv. hard disk, software a další
označení v češtině).
(Office.com)
V případě, že jsou takovéto termíny rozšířeny v mnoha jazycích (někdy s drobnými
obměnami v pravopise či výslovnosti), hovoříme o mezinárodních slovech –
internacionalismech. U výrazů rozšířených jen v Evropě se specificky dá hovořit
o europeismech, u výrazů latinského původu pak o latinismech. Příklady internacionalismů
v oblasti správní, sociální apod. uvádí tabulka. Výhodou těchto výrazů je, že jsou
mezinárodně srozumitelné a jsou dobrým východiskem pro učení se cizího jazyka.
Tabulka 2
ČESKY
ANGLICKY
NĚMECKY
FRANCOUZSKY ŠPANĚLSKY
administrativa
administration
Administration
administration
administración
demografie
demography
Demographie
démographie
demografía
11
migrant
migrant
Migrant
migrateur
migrante
propaganda
propaganda
Propaganda
propagande
propaganda
sociální
social
soziale
social
social
Podobnost internacionalismů, tak jak se objevují s drobnými obměnami v různých jazycích,
vyplývá z jejich společné etymologie – tedy původu. Studiem slovotvorných součástí termínu
a původu celého slova je možné dobrat se nejen významu řady výrazů (např. řecké démos =
lid, graphia = popis, tedy nauka o lidu/populaci), ale také bohatých historických souvislostí.
Například výraz ´bojkotovat´ (angl. to boycott) je odvozen od jména kapitána Charlese C.
Boycotta, správce hraběcích statků na území Irska, který v 19. století odmítl snížit nájem
svým nájemcům a byl za to z jejich strany opovrhován – přestali se s ním stýkat, cokoli mu
prodávat a pracovat u něj. (Peprník, 1992) Podobným pojmenováním, která jsou odvozena od
osobního či místního jména spjatého nějak s původem dané věci či jevu, se říká eponyma.
Příklady dalších eponym v sociálních vědách uvádí následující přehled:
Tabulka 3
ANGLICKY
ČESKY
VYSVĚTLENÍ
chauvinism
šovinismus
Přehnané přesvědčení o
vlastní nadřazenosti, či též
nadřazenosti skupiny. Podle
Nicholase Chauvina, vojáka
napoleonské armády, který
byl zarytě loajální k Napoleonovoi i po jeho porážce.
reaganomics
reagonomika
Ekonomika
ve
stylu
prezidenta
Reagana
–
snižování daní, investice do
obrany.
Beveridge system
Beveridgův systém
Základ systému sociálního
zabezpečení v Británii po
druhé světové válce. Podle
Williama Beveridge (18791963).
Parkinson´s law
Parkinsonův zákon
Tempo práce má tendenci
přizpůsobovat se času na
práci vymezenému. (Tedy
když je zadáno na stejný úkol
více času, tempo plnění
úkolu se zpomalí.)
utopia
utopie
Neologismus z řeckého zá12
kladu ou (ne) a topos (místo),
tedy ńedosažitelné místo´.
Podle názvu knihy Thomase
Mora Utopia.
(Zčásti založeno na Trahair, 1994.)
Hlavní úlohou terminologie je přesné a ustálené vyjadřování obsahů a významů v daném
oboru lidské činnosti. Pokud například sociální pracovník ve městě A použije
v korespondenci termín ´příspěvek na bydlení´, měl by tento termín být jasný i sociálnímu
pracovníkovi ve městě B, který danou korespondenci obdrží, a pro oba by měl termín
zastupovat stejnou skutečnost (přesněji řečeno stejný pojem). Vysoká frekvence termínů je
typická pro odborné texty, které jsou naopak chudé na zájmena osobní, citoslovce,
subjektivně zabarvená hodnotící přídavná jména, vulgarismy apod.
1.3 Shrnutí základních pojmů
Kapitola podává přehled geografického a sociálního rozšíření anglického jazyka
a charakteristiku terminologie a termínů jako odborných jazykových výrazů.
1.4 Samostudium / úkoly / kontrolní otázky pro studenty
Úkol č. 1:
Definujte vlastními slovy termín. Uveďte alespoň tři příklady jednoslovných a tři příklady
víceslovných termínů v každém uvedeném oboru či oblasti v českém, ale pokud možno i
anglickém jazyce:
a) fyzika a matematika
b) geografie a demografie
c) sociální zabezpečení.
Úkol č. 2:
Uveďte alespoň osm základních požadavků na ideální termín. Vysvětlete, jaký mají význam.
Úkol č. 3:
Vysvětlete, co je internacionalismus, europeismus a latinismus. Uveďte alespoň pět
internacionalismů. Dohledejte nejméně pět dalších internacionalismů, které nejsou uvedeny
v probrané kapitole.
Úkol č. 4:
Definujte, co je eponymum. Vysvětlete na příkladu ze svého oboru.
1.5 Seznam doporučené literatury
[1] Hauser, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980.
192 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN N/A.
13
[2] Poštolková, Běla, Tejnor, Antonín a Roudný, Miroslav. O české terminologii. Praha:
Academia, 1983. 119 s. Malá jazyková knižnice; Sv. 2. ISBN N/A.
[3] Trahair, R. C. S. From Aristotelian to Reaganomics: A dictionary of eponyms with
biographies in the social sciences. 1st publ. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1994. 721 p.
ISBN 0-313-27961-6.
14
2 Národy a národnosti – Nations and nationalities
Cíle kapitoly
Cílem kapitoly je seznámení s názvoslovím států, národů, národností a jazyků, tedy
specifickou podksupinou vlastních jmen (toponyma, demonyma). Dílčím cílem je obeznámení
se základními demografickými a politicko-geografickými fakty o evropském prostoru.
Klíčová slova
národ, národnost, jazyk, Evropská unie
Obsah kapitoly




definice pojmů – země, národ, národnost
poznámky z geografie
přehled toponym a demonym
členské státy Evropské unie
2.1 Národy a národnosti, demonyma a jazyky. Členské státy Evropské
unie. – Nations and nationalities, demonyms and languages. Member
states of the European Union.
Country – country is an area with
its own government or ruler, the
territory of a nation (sometimes
several nations).
Země – země je oblast s vlastní
vládou či panovníkem, území
určitého národa (případně několika
národů).
Nation – a large group of people
organized
under
a
single
government and/or sharing common
customs, history and language.
(Wikimedia, 2015)
Národ – velká skupina osob organizovaných pod jednou vládou a/nebo sdílejících společné
zvyky či tradice, dějiny a jazyk.
Nationality – the status of belonging to a particular nation – used about people´s origins or
naturalization.
Národnost – přináležitost k určitému národu – lidé ji mohou získat při narození nebo
prostřednictvím udělení občanství.
Currently, the number of countries worldwide oscillates around a total of 195. Most countries
are members of the United Nations (UN) but Vatican, for example, has chosen to remain out
15
of the UN. The areas and populations of particular countries vary greatly. The smallest
countries include Vatican (0.2 square miles), Monaco (0.7 square miles), Nauru (8.5 square
miles), San Marino (24 square miles) and Lichtenstein (62 square miles). The largest
countries in terms of area and population are, respectively, Russia (over 6.5 million square
miles) and China (over 1.4 billion inhabitants, with India being the second most populous
country). – World atlas, 2009
V současné době počet zemí na celém světě kolísá okolo 195. Většina zemí jsou členskými
zeměmi Organizace spojených národů (OSN), ale například Vatikán se součástí OSN nestal.
Rozloha a počet obyvatel jednotlivých zemí se značně liší. Mezi nejmenší země patří Vatikán
(0,2 čtverečních mil), Monako (0,7 čtverečních mil), Nauru (8,5 čtverečních mil), San Marino
(24 čtverečních mil) a Lichtenštejnsko (62 čtverečních mil). Největšími zeměmi z hlediska
rozlohy, respektive obyvatelstva, jsou Rusko (přes 6,5 milionů čtverečních mil) a Čína (více
než 1,4 miliardy obyvatel, přičemž Indie je druhou nejlidnatější zemí na světě). – World atlas,
2009
As a rule, countries have fixed names that are recognized worldwide. Sometimes, a shorter
name is used instead of the whole official title of the country, e.g. – China instead of The
People´s Republic of China. Adjectives can be formed from the nominal expression (noun),
using various suffixes. such as -an, -ese, -ish, -ian, -ino, -ene, -ic, -onian, -vian etc.
Země zpravidla mají ustálené názvy, které jsou uznávány po celém světě. Někdy je místo
plného oficiálního názvu země užíván název zkrácený – např. Čína místo Čínská lidová
republika. Z podstatných jmen tvořících tato pojmenování je možné odvozovat přídavná
jména pomocí různých přípon, jako jsou -an, -ese, -ish, -ian, -ino, -ene, -ic, -onian, -vian atd.
Tabulka 4
CONTINENT/
COUNTRY
Africa
America
Asia
Australia
Europe
ADJECTIVE
Argentina
Austria
Autralia
Bangladesh
Belgium
Brazil
Britain
Argentinian
Austrian
Australian
Bangladesh(i)
Belgian
Brazilian
British
Chile
China
Colombia
Chilean
Chinese
Colombian
DEMONYM – NOUN/LANGUAGE
African
American
Asian
Australian
European
an Argentinian – Spanish
an Austrian – German
an Australian – Aborigenes
a Bangladeshi – Bangla (bengálština)
a Belgian – Dutch/Flemish, French
a Brazilian – Portuguese
a Briton/Britisher (informal)/Brit –
English
a Chilean – Spanish
a Chinese – Chinese (Mandarin)
a Colombian – Spanish
16
Croatia
the Czech Republic
Denmark
England
Finland
France
Germany
Greece
the Netherlands
(incorrectly:
Holland)
Hungary
Iceland
Croatian
Czech
Danish
English
Finnish
French
German
Greek
Dutch
a Croat – Croatian
a Czech – Czech
a Dane – Danish, Faroese, Greenl.
an Englishman/Englishwoman
a Finn – Finnish
a Frenchman/Frenchwoman – French
a German – German
a Greek – Greek
a Dutchman/Dutchwoman – Dutch,
Frisian
Hungarian
Icelandic
India
Indian
Indonesia
Indonesian
Ireland
Japan
Latvia (Lotyšsko)
Lithuania (Litva)
Luxembourg
Mexico
Montenegro
Irish
Japanese
Latvian
Lithuanian
Luxembourgish
Mexican
Montenegrin
Norway
Peru
the Philippines
Norwegian
Peruvian
Philippine
Poland
Portugal
Romania
Russia
Saudi Arabia
Scotland
Serbia
the Slovak Republic
South Africa
Polish
Portuguese
Romanian
Russian
Saudi, Saudi Arabian
Scottish
Serbian
Slovak
South African
Sweden
Switzerland
Swedish
Swiss
Thailand
Thai
a Hungarian – Hungarian
an Icelander – Icelandic (some loan
words from Icelandic: saga, geyser)
an Indian – Hindi, Bengali, Gujarati,
Tamil, Sanskrit
an Indonesian – Indonesian (about
580 languages, however, are spoken
across Indonesia)
an Irishman/Irishwoman – Gaelic
a Japanese – Japanese
a Latvian (Lotyš) – Latvian
a Lithuanian (Litevec) – Lithuanian
a Luxembourger – Luxembourgish
a Mexican – Spanish (choco)
a Montenegrin – Montenegrin,
Bosnian
a Norwegian – Norwegian
a Peruvian – Spanish
a Filipino – Filipino, Tagalog,
English
a Pole – Polish
a Portuguese – Portuguese
a Romanian – Romanian
a Russian – Russian
a Saudi, a Saudi Arabian – Arabic
a Scot, a Scotsman – Gaelic
a Serb – Serbian
a Slovak – Slovak
a South African – Afrikaans
(afrikánština)
a Swede – Swedish
a Swiss – German, French, Italian,
Romansch (rétorománština)
a Thai – Thai/Siamese
17
the USA
Turkey
Vietnam
Wales
American
Turkish
Vietnamese
Welsh
(Yugoslavia
Yugoslav
an American – English
a Turk – Turkish
a Vietnamese – Vietnamese
a Welshman/Welshwoman – Welsh,
English
a Yugoslav)
Collective names can often be created using the definite article ´the´ and an adjectival form:
the English = Angličané, the Swiss = Švýcaři.
Kolektivní jména lze často utvořit spojením určitého členu a přídavného jména: the English =
Angličané, the Swiss = Švýcaři.
There are certain groups of people (nations, ethnicities) that have their own language, yet do
not have a common territory – in the Czech Republic, they are represented, e.g., by one of the
most populous minorities – the Roma people, who speak the Romani language. Ńationality´
is referred to in Romani as ńácija´, nevertheless, the particular dialects may differ.
Existují skupiny lidí (národy, etnika), které mají vlastní jazyk, ale nemají společné celistvé
území – v České republice se například jedná o jednu z největších minorit – romskou
menšinu, která používá romštinu jako svůj jazyk. Ńárodnost´ se romsky řekne ńácija´,
výrazy v různých dialektech se však mohou lišit.
Understanding the language, customs, traditions, values and manners of respective groups of
people – either nations or ethnicities, is an important factor in mutual communication and cooperation. People working with people, for example in the helping professions (health care
workers, social workers) need to adress these issues whenever they meet with members of
various ethnic groups and persons coming from abroad (e.g. in refugee camps). Learning
a couple of words from the language of the person can help in the process of icebreaking –
that is, in breaking communicative barriers and establishing purposeful co-operation toward
a certain goal.
Porozumění jazyka, zvyků, tradic, hodnot a způsobů konkrétních společenství – ať už národů,
či etnik – je důležitým faktorem vzájemné komunikace a spolupráce. Lidé, kteří pracují
s lidmi, například v pomáhajících profesích (zdravotníci, sociální pracovníci) se musí těmito
otázkami zabývat pokaždé, když se setkávají s příslušníky různých etnických skupin a s lidmi,
kteří přicestovali ze zahraničí (např. v uprchlických táborech). Osvojení si několika slov
z jazyka druhého člověka může pomoci ´prolomit ledy´, tedy zdolat komunikační bariéry
a nastolit smysluplnou spolupráci směrem k určitému cíli.
In Europe, there were a total of 50 sovereign internationally recognised states as of 2013.
However, not all of them have the whole of their area located in Europe (e.g. Russia
outreaches to Asia with a significant part of its territory). 28 (as of 2014) countries in Europe
are member states of the European Union, with the latest accession being that of Croatia in
2013. The population of Europe amounts to approximately 740 million (about 11 per cent of
the world´s population, at the beginning of the second decade of the 21st century). The two
countries having by far the largest numbers of inhabitants in Europe are Russia and Germany.
18
V Evropě bylo v roce 2013 celkem 50 mezinárodně uznaných států. Ne u všech však platí, že
by celou svou rozlohou ležely v Evropě (např. Rusko přesahuje významnou částí svého území
do Asie). 28 (k roku 2014) zemí Evropy je členskými státy Evropské unie, přičemž jako
poslední k ní přistoupilo Chorvatsko v roce 2013. Počet obyvatel Evropy činí asi 740 milionů
(okolo 11% světové populace – na počátku druhé dekády 21. století). Dvěma nejlidnatějšími
zeměmi Evropy jsou Rusko a Německo.
The European Union (EU) member
states are (as of 2013):
Členskými státy Evropské unie
(k roku 2013) jsou:
Austria,
Belgium,
Bulgaria,
Croatia, Republic of Cyprus, Czech
Republic,
Denmark,
Estonia,
Finland, France, Germany, Greece,
Hungary, Ireland, Italy, Latvia,
Lithuania, Luxembourg, Malta,
The Netherlands, Poland, Portugal,
Romania, Slovakia, Slovenia,
Spain, Sweden and the United
Kingdom.
(Wikimedia, 2013)
Rakousko, Belgie, Bulharsko, Chorvatsko, Kyperská republika, Česká republika, Dánsko,
Estonsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Maďarsko, Irsko, Itálie, Lotyšsko, Litva,
Lucembursko, Malta, Nizozemsko, Polsko, Portugalsko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko,
Španělsko, Švédsko a Spojené království.
A still broader cluster of countries is the The European Economic Area (EEA). The EEA
includes European Union member states and also Iceland, Liechtenstein and Norway.
The EEA allows these states to join the EU’s single market. Further, Switzerland and its
nationals have some special rights in relation to the European Union. (Gov.uk, 2015)
Ještě širší společenství zemí tvoří Evropský hospodářský prostor (EHP). EHP zahrnuje
členské státy Evropské unie a také Island, Lichtenštejnsko a Norsko. EHP umožňuje těmto
zemím podílet se na jednotném trhu Evropské unie. Švýcarsko a jeho obyvatelé mají některá
zvláštní práva ve vztahu k Evropské unii. (Gov.uk, 2015)
19
(Eucountrylist, 2015)
A number of languages are spoken across Europe. Most of the languages belong to the IndoEuropean family but there are exceptions to this rule – e.g. Hungarian and Finnish. Within the
Indo-European family, various branches are present:
V Evropě se mluví mnoha jazyky. Většina z nich patří do indoeropské rodiny, ale existují i
výjimky – například maďarština a finština. V indoevropské rodině nacházíme mimo jiné tyto
jazykové větve:
Baltic – Latvic, Lithuanian
Celtic – Irish Gaelic, Welsh
Germanic – German, English, Dutch, Swedish
Greek
20
Romance – French, Italian, Spanish, Portuguese
Slavic – Czech, Slovak, Russian, Bulgarian, Croatian.
Baltská – lotyšština, litevština
Keltská – irská galština, welština
Germánská – němčina, angličtina, nizozemština, švédština
Řečtina
Románská – francouzština, italština, španělština, portugalština
Slovanská – čeština, slovenština, ruština, bulharština, chorvatština.
In European Union institutions, the most commonly used languages used to foster
communication are English, French and German. Many people are motivated to learn English
because of its international status and its widespread use in computing, international relations,
medicine, sports and other provinces.
V institucích Evropské unie jsou nejčastěji používanými jazyky k usnadnění komunikace
angličtina, francouzština a němčina. Mnoho lidí je motivováno k tomu, aby se učili anglicky,
neboť tento jazyk má status mezinárodního jazyka a je velmi rozšířený v oblasti počítačových
technologií, mezinárodních vztahů, medicíny, sportu a jiných uživatelských okruzích.
Kapitola poskytuje základní informace o názvosloví národů, národností a jazyků v evropském
i mimoevropském prostoru. Poskytuje též přehled zemí Evropské unie a jazyků využívaných
v Evropském hospodářském prostoru.
Úkol č. 1:
What is a country? What is a nation? What is nationality? Define in your own words, then
look up each entry in at least one English dictionary (printed or online). Did your own
definition differ markedly from the dictionary entry?
Úkol č. 2:
How many countries are there in the world? Name as many as you can, giving the name of
the country and the respective demonym. If possible, mention some major language spoken in
the country.
Úkol č. 3:
What are the typical English endings for adjectives derived from country toponyms?
Úkol č. 4:
Name the countries of the European Union. Look up the name of the capital for each in
an English atlas.
21
[1] Artis, Michael J., ed., Banerjee, Anindya, ed. a Marcellino, Massimiliano, ed. The Central
and Eastern European countries and the European Union. Cambridge: Cambridge University
Press, 2006. xxi, 398 p. ISBN 0-521-84954-3.
[2] World atlas: the cartographic encyclopedia of planet earth [kartografický dokument].
Elanora Heights: Millennium House, 2009. 1 atlas (216 p.) ISBN 978-1-921209-32-1.
22
3 Základní termíny z oblasti politiky, veřejné správy a oblasti
sociální. Slovníky. – Basic terms in politics, public
administration and social affairs. Dictionaries.
Cíle kapitoly
Cílem kapitoly je seznámit studenty s vybranou terminologií z oblasti politické, správní
a sociální a se základními slovníky v oboru.
Klíčová slova
politika, veřejná správa, sociální problematika
Obsah kapitoly






politika
společnost
sociální dávky
veřejná správa
samospráva
oborové slovníky
3.1 Terminologie politiky, veřejné správy a sociální oblasti. Oborové
slovníky. – Terminology in politics, public administration and social
affairs. Professional dictionaries.
Tabulka 5
active labour market policy – aktivní politika
zaměstnanosti
administrative division – administrativní
členění
administrative fee – správní poplatek
allowance – dávka
application (for) – žádost (o)
assistance in material need – pomoc
v hmotné nouzi (allowance for living,
supplement for housing, extraordinary
immediate assistance – příspěvek na
živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná
okamžitá pomoc)
23
benefit – dávka
birth grant – porodné (one-off payment)
census – sčítání lidu
civil service – státní služba, státní úřady
(mimo soudních, zákonodárných)
civil society – občanská společnost
community service – veřejně prospěšné práce
contribution to the state employment policy – crisis intervention – krizová intervence
příspěvek na státní politiku zaměstnanosti
culture – kultura
Czech Social Security Administration (Česká
správa sociálního zabezpečení = ČSSZ)
day care centre – centrum denních služeb,
stacionář
decentralization – decentralizace
delegated competence – přenesená
kompetence
disability benefit – invalidní důchod
district social security administrations
(okresní správa sociálního zabezpečení =
OSSZ)
domestic violence – domácí násilí
domicilary care – pečovatelská služba
early intervention service – služby rané péče
e-government – moderní součást veřejné
správy na bázi elektronických prostředků
elderly home – domov pro seniory
emergency assistance – pomoc v nouzi
entitlement – nárok (na dávky)
executive power – výkonná moc
federalism – federalismus
funeral grant – pohřebné
governance – správa, řízení, vláda
government agency – vládní agentura
half-way house – dům na půl cesty
health insurance – zdravotní pojištění
higher territorial self-governing unit (region)
– vyšší územní samosprávný celek
homeless people – bezdomovci
housing allowance – příspěvek na bydlení
24
human resources – lidské zdroje,
personalistika
child allowance – přídavek na dítě
job seeker – uchazeč o zaměstnání
labour office – úřad práce
legislative power – zákonodárná moc
living minimum – životní minimum
local fee – místní poplatek
local self-government – místní samospráva
low-threshold services – nízkoprahové
služby
mandatory pension insurance – povinné
důchodové pojištění
municipal board – obecní zastupitelstvo
Ministry of Interior – mínisterstvo vnitra
Ministry of Justice – ministerstvo
spravedlnosti
Ministry of Labour and Social Affairs –
ministerstvo práce a sociálních věcí
municipal council – obecní rada
municipality – obec, město
municipality of extended competence – obec
s rozšířenou působností
non-governmental non-profit organisation –
nevládní nezisková organizace
old-age pension – starobní
důchod (cf. early old-age
penison – předčasný
starobní důchod)
ombudsman –
ombudsman
orphan pension – sirotčí důchod
outreach programme – kontaktní terénní
program
parental allowance – rodičovský příspěvek
penitentiary care – penitenciární (vězeňská)
péče
people with disabilities – osoby se
zdravotním postižením
personal assistance – osobní asistence
policy – politika (konkrétní), též pojistka
policymaking – tvorba politiky, strategie
politician – politik
politics – politika (obecně)
25
poverty – chudoba
powers –
pravomoci
premium – příspěvek
protected housing – chráněné bydlení
provider – poskytovatel
public administration – veřejná správa
public administration authority – orgán
veřejné správy
public body – veřejný orgán
public opinion – veřejné mínění
public procurement – zadávání veřejných
zakázek, státní nákupy
public services – veřejné služby
public utility – veřejné služby, technická
infrastruktura
respite care – odlehčovací služby
retraining – rekvalifikace
shelter services – azylové domy
sheltered workplace – chráněné dílny
sickness insurance (benefit) – nemocenské
pojištění (dávky)
social capital – sociální kapitál
social counselling – sociální poradenství
social mobility – sociální mobilita
social role – sociální role
social security body – orgán sociálního
zabezpečení
social services – sociální služby
social status – sociální status
social stratification – sociální stratifikace
socialization – socializace
society – společnost
state administration – státní správa
state budget – státní rozpočet
state contribution – státní příspěvek
state social support – státní sociální podpora
subsidy – dotace
subsistence – existenční minimum, živobytí
substitute family care – náhradní rodinná
26
péče
supported housing – podporované bydlení
surveillance – dohled, dozor
sustainable development – udržitelný rozvoj
territorial self-governing unit – územní
samosprávný celek
territorial workplace – pobočka
therapeutic community – terapeutická
komunita
undeclared work – nelegální pracovní
činnost, práce „načerno“
unemployment support – podpora
v nezaměstnanosti
values – hodnoty
volunteering – dobrovolnictví, dobrovolnická
činnost
welfare state – stát blahobytu, sociální stát
widower pension – vdovský/vdovecký
důchod
The terminology of politics, public administration and social sciences is of complex nature,
emphasizing precision, distinction of various concepts and petrified use and stability of
particular terms. It is somewhat dependent on current trends and „political vogue“, yet its core
is largely derived from legislative documents and the arrangement of the state and society as
such.
Terminologie politiky, veřejné správy a sociálních věd má složitý charakter, přičemž
zdůrazňuje přesnost, odlišení jednotlivých pojmů a ustálené, petrifikované užití konkrétních
termínů. Částečně sice závisí na moderních trendech a „politické módě“, ale její jádro je do
značné míry odvozeno od právních dokumentů a uspořádání státu a společnosti jako takové.
The key terms in this domain can be defined as follows:
Klíčové termíny v této oblasti lze definovat následovně:
Administration – „The process by which decisions and policies are implemented.“ (Chandler,
Plano, 1988, p. 3)
Správa – „Proces, prostřednictím kterého jsou implementována rozhodnutí a příslušné
politiky.“ (Chandler, Plano, 1988, s. 3)
Politics – politics concerns the áffairs of state´. It is sometimes understood as the art and
science of resolving collective contestations. (Bealey, 1999, p. 261)
Politika (obecně) – politika souvisí se ´státními záležitostmi´. Někdy je chápána jako umění
a věda řešení kolektivních sporů. (Bealey, 1999, s. 261)
27
Policy – a particular area or way of political activity (monetary, social etc.)
Politika (konkrétně) – konkrétní oblast nebo způsob politické činnosti (měnová, sociální aj.
politika).
Public administration – a) „Public administration is concerned primarily with enforcing laws,
making and enforcing rules and regulations, and carrying out public policy. Public can be
contrasted with nonprofit, private, or business administration... In government, administration
is largely the function of the executive branch, although judicial and legislative administration
are also responsibilities of those two branches.“ (Chandler, Plano, 1988, p. 3)
Veřejná správa – a) „Veřejná správa se zejména zabývá prosazováním zákonů, tvorbou
a uplatňováním pravidel a regulací, a realizací veřejné politiky. Veřejná správa se liší od
neziskové, soukromé, obchodní... V oblasti vládnutí je správa zejména funkcí výkonné moci,
ačkoli jistá správa je též odpovědností soudní a zákonodárné moci.“ (Chandler, Plano, 1988,
s. 3)
b) „The process by which public resources and personnel are organized and coordinated to
formulate, implement, and manage public policy decisions. Public administration is
characterized by bureaucracies, large-scale activities, and distinctively public administrative
responsibilities.“ (Chandler, Plano, 1988, p. 29)
b) „Proces, kterým jsou veřejné zdroje a lidské zdroje organizovány a koordinovány s cílem
formulovat, implementovat a řídit rozhodnutí v oblasti veřejné politiky. Veřejná správa je
charakterizovaná úředním aparátem, makroúrovní svého fungování a typickými
odpovědnostmi.“ (Chandler, Plano, 1988, s. 29)
Society – a system facilitating interdependent social relationships and embedded in shared
norms, values, thinking and culture. At the same time, it provides sanctions against those who
trespass its norms. (Darity, 2008,vol. 7, p. 650)
Společnost – systém podpory vzájemných sociálních vztahů zakotvený ve společných
normách, hodnotách, myšlení a kultuře. Tento systém zároveň zavádí sankce proti těm, kdo
překračují jeho normy. (Darity, 2008, sv. 7, s. 650)
Social work – „...social work studies human behavior in a social environment. Social work is
also a practice where individuals can work with individuals, families, groups, organizations,
and communities in various settings, such as schools, hospitals, mental health clinics,
domestic violence shelters, senior centers, elected offices, private practice, advocacy
organizations, and a host of other public and private agencies. The ultimate goal of social
work is to enhance the well-being and level of functioning for all people and to create positive
social change by improving social conditions and creating more humane practices and
policies for vulnerable populations.“ (Darity, 2008,vol. 7, p. 633)
Sociální práce – „...sociální práce studuje lidské chování v sociálním prostředí. Sociální práce
je také praktickou činností, při které jednotlivci pracují s jednotlivci, rodinami, skupinami,
organizacemi a společenstvími v různých prostředích, jako jsou školy, nemocnice,
psychiatrické kliniky, centra pro oběti domácího násilí, centra pro seniory, volené úřady,
soukromé praxe, organizace zastupující a hájící ohrožené skupiny, a řada dalších veřejných
28
a soukromých subjektů. Hlavním cílem sociální práce je podpořit prosperitu a úroveň
fungování všech občanů se záměrem nastolit pozitivní sociální změnu prostřednictvím lepších
sociálních podmínek a na základě humanizace činnosti a politiky směřované ke zranitelným
populacím.“ (Darity, 2008, sv. 7, s. 633)
State – a form of political organisation governing the life (behaviour) of its members, distinct
from clans etc. It is defined in terms of certain key characteristics, such as territoriality,
sovereignity, centralization, law and class stratification. (see Darity, 2008,vol. 8, p. 102)
Stát – forma politické organizace regulující životy (chování) svých občanů, liší se od klanů
a jiných uspořádání. Stát je definován na základě určitých klíčových charakteristik, jako je
teritorialita, suverenita, centralizace, právní řád a třídní rozvrstvení. (srv. Darity, 2008, sv. 8,
s. 102)
In the Czech Republic, the system of public administration underwent profound
transformations after 1993 (when the Czech and Slovak Federative Republics separated).
The basic arrangement of the Czech Republic rests on the principles of the so-called
representative democracy. (Bureš, et al., 2004)
V České republice prošel systém veřejné správy po roce 1993, kdy se oddělily Česká
a Slovenská federativní republika, zásadními změnami. Základní uspořádání České republiky
spočívá na principech takzvané zastupitelské demokracie. (Bureš, et al., 2004)
In general, the role of public administration is to pursue administrative activities related to
public interest, public affairs and public services. The organs of public administration operate
both on a central level (central state administration – with the Government as the highest body
od executive power, comprising the Prime Minister, Deputy Prime Minister and Ministers of
respective ministries; the Government is formed following elections to the Parliament, yet it
does not necesserily mirror the winning position of a certain party) and local/regional levels.
The Government is responsible to the Chamber of Deputies. Director of the Office of the
Government performs specific tasks, including coordination of the government´s work plan or
collection of materials from various offices. (Úřad vlády, 2015) Apart from the Government
and ministries, other central state administration authorities are in operation: The Czech
Statistical Office, Office for the Protection of Competition etc. (Vláda, 2015)
Obecnou úlohou veřejné správy je vykonávat správní činnosti související s veřejnými zájmy,
veřejnými záležitostmi a veřejnými službami. Orgány veřejné správy působí jak na centrální
úrovni (ústřední státní správa s vládou jakou nejvyšším orgánem výkonné moci, do něhož
spadá předseda vlády, místopředseda vlády a skupina ministrů; vláda se vytváří po
parlamentních volbách, nicméně nemusí nutně reflektovat vítěznou pozici určité strany), tak
na úrovni místní/krajské. Vláda je odpovědná Poslanecké sněmovně. Vedoucí Úřadu vlády
plní specifické úkoly, mimo jiné koordinaci plánu práce vlády a přípravu podkladů získaných
z různých úřadů. (Úřad vlády, 2015) Kromě vlády a ministerstev existují další orgány ústřední
státní správy, jako je Český statistický úřad či Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. (Vláda,
2015)
Below the central level, self-government is endowed on territorial and professional principles
to certain bodies (see also Chapter 4). The key territorial self-governing authorities are the
29
regions (13 regions with governors as their chief executive officers, plus Prague) and
municipalities (with mayors as their heads). In statutory cities, the mayor is ofted called
„primátor“. In the Czech Republic, there are currently 25 statutory cities (with more than 40
thousand residents each) and, in addition, Prague has a special status as the capital.
Pod centrální úrovní je na základě územních a zájmových principů propůjčena různým
subjektům samospráva (viz také Kapitola 4). Hlavními územně samosprávnými celky jsou
kraje (13 krajů, v jejichž čele stojí hejtman, a Praha) a obce (v jejichž čele jsou starostové).
Ve statutárních městech je starosta označován jako ´primátor´. V České republice je
v současné době 25 statutárních měst (s více než 40 tisíci obyvatel) a zvláštní status je přiznán
Praze jako hlavnímu městu.
Other bodies in the public administration system include special institutions with legal
personality status, such as the Czech National Bank, Czech Television, or the General Health
Insurance Company. Public administration runs a number of registers necessary for the
performance of its activities and, within efforts to reduce bureaucracy, it has declared that
„Only documents and not people themselves will be circulating in the authorities” (as an
ideal). (MVČR, 2015)
Dalšími součástmi systému veřejné správy jsou zvláštní instituce s právní subjektivitou, jako
je Česká národní banka, Česká televize a Všeobecná zdravotní pojišťovna. Veřejná správa
provozuje řadu registrů k zajištění svých činností a ve snaze snížit míru byrokracie vyhlásila
slogan „Ať mezi úřady obíhají dokumenty, ne lidé.“ jako svůj dlouodobý ideál. (MVČR,
2015)
For consultation of terms related to public policy, public administration, euroagenda, law and
social issues, the following dictionaries can be used by students and professionals:
K překladu termínů z oblasti veřejné politiky, veřejné správy, euoragendy, práva a sociálních
záležitostí mohou studenti a pracovníci relavantních profesí využít následující slovníky:
Czech dictionaries:
Slovníky české provenience:
Anglicko-český, Česko-anglický slovník odborných pojmů zejména z oblasti sociální péče
o osoby tzv. společensky nepřizpůsobené. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2006.
221 s. ISBN 80-7368-192-7. Sestavila Kynclová, Jana, a kol. Dostupné online
z <https://sluzbyprevence.mpsv.cz/ dok/slovnik.pdf>.
Balcar, Bohuslav. Evropská agenda: čtyřjazyčný tematický slovník: česky, anglicky, německy,
francouzsky. Kdyně: RB Print, 2006. 423 s. ISBN 80-239-8168-4.
Bočánková, Milena a Kalina, Miroslav. Anglicko-český, česko-anglický slovník Evropské
unie. Praha: Ekopress, 2005. 289 s. ISBN 80-86119-90-4.
Sedmý rámcový program: výkladový slovník vybraných pojmů 7. rámcového programu ES
pro výzkum, technologický rozvoj a demonstrace a programů souvisejících. Praha: AV ČR,
2008. 47 s. ISBN 978-80-86794-26-6.
30
Skálová, Eva. Praktický anglicko-český a česko-anglický slovník: pro podnikání a veřejnou
správu. Praha: ISV, 2002. 501 s. ISBN 80-85866-99-4.
Tichý, Luboš a Svoboda, Pavel. Čtyřjazyčný slovník evropského práva: anglicko - česko francouzsko - německý. Praha: Linde, 2005. 222 s. ISBN 80-7201-571-0.
English dictionaries:
Slovníky anglické provenience:
Chandler, Ralph a Plano, Jack C. The public administration dictionary. Santa Barbara: ABCCLIO, 1988. 430 p. ISBN 0-87436-498-1.
Harris, John a White, Vicky. A dictionary of social work and social care. Oxford: Oxford
University Press, 2013. 515 p. Oxford paperback reference. ISBN 978-0-19-954305-2.
Pierson, John a Thomas, Martin. Dictionary of social work: the definitive A to Z of social
work and social care. Maidenhead, Berkshire: McGraw Hill, 2010. 580 p. ISBN 978-0-33523881-1.
Shafritz, Jay M. The dictionary of public policy and administration. Boulder, Col.: Westview
Press, 2004. 310 p. ISBN 0-8133-4260-0.
.
Kapitola podává základní přehled vybraných termínů z oblasti politické, správní a sociální.
Seznamuje s definicemi státu, politiky, veřejné správy a sociální práce, jakož i s významnými
oborovými slovníky.
Úkol č. 1:
Přeložte (v případě potřeby s použitím slovníku): pobírat invalidní důchod, různé typy dávek,
aktivní sociální politika, poskytovat sociální služby, mít nárok na sirotčí důchod, nárokovat
přídavek na dítě, orgány místní samosprávy, delegovat pravomoci, český občan, švýcarská
společnost, cíle sociální práce, sociální zabezpečení, centrální orgány veřejné správy,
realizace výkonné moci, žádat o příspěvek, zaplatit správní poplatek.
Úkol č. 2:
Define the following terms in English:
a) public administration
b) politics
c) state
d) social work.
31
Úkol č. 3:
Describe the structure of the central state administration and of basic and higher territorial
self-governing units in the Czech Republic.
Úkol č. 4:
Borrow one of the above-listed dictionaries and study its qualities – the structure of its entries,
its content and extent. How do you think it might be used for study purposes and/or your
prospective career?
[1] Bureš, Pavel, et al. Public administration in the Czech Republic. Prague: Ministry of
Interior of the Czech Republic, 2004. 102 p. ISBN 80-239-3458-9.
[2] Petrůj, Michal. Public administration: study support. Brno: Mendel University in Brno,
2013. 133 p. ISBN 978-80-7375-822-6.
[3] Tkadlčíková, Lenka. English for social work purposes. Olomouc: Caritas – Vyšší odborná
škola sociální Olomouc, 2012. 3 vol. (191, 135, 95 p.) ISBN 978-80-87623-07-7.
32
4 Úřední a právní angličtina. Jazyk administrativy, obchodu
a zákonů. – English in official and legal documents.
The language of administration, business and law.
Cíle kapitoly
Cílem kapitoly je seznámit studenty se základní terminologií z oblasti práva (včetně
obchodního), zákonů a administrativy. Dílčím cílem je ilustrovat povahu souvislého právního
textu a administrativního dokumentu.
Klíčová slova
právní angličtina, obchodní právo, trestní právo, zákonodárná a soudní moc, jazyk formulářů
Obsah kapitoly






právní termíny
prameny práva
zákonodárna, soudní a výkonná moc
charakteristiky právní angličtiny
ukázka právního textu – Ústava
ukázka administrativního textu - formulář
4.1 Úřední a právní angličtina. Jazyk administrativy, obchodu a zákonů
Tabulka 6
accused – obviněný
act – schválený zákon
alternative dispute resolution – alternativní appeal to – odvolat se k
řešení sporů
arbitration – arbitráž
arson – žhářství
as amended – ve znění pozdějších předpisů
assault – napadení
attorney – advokát
balance sheet – rozvaha
barrister – právní zástupce u vyššího soudu
battery – ublížení na zdraví
bill – návrh zákona
board of directors – správní rada,
33
představenstvo
bookkeeping – účetnictví
burglary – vloupání
business/corporate law – obchodní právo
by-law – podzákonná norma, vyhláška
civil code – občanský zákoník
civil law – občanské právo
Coll. – Sb., Sbírka zákonů
commerce – obchod
common law – zvykové právo
community interest company – veřejně
prospěšná společnost
constitutional law – ústavní právo
contract – kontrakt, smlouva
cooperative – družstvo
court – soud
criminal law – trestní právo
criminal offence – trestný čin
custody – vazba
defamation – ústní či písemná pomluva
embezzlement – zpronevěra
enterpreneur – podnikatel
environmental law – environmentální právo
extortion/blackmailing – vydírání
family law – rodinné právo
felony – zločin
fine – pokuta
foreign trade – zahraniční obchod
forgery – padělání
grevious bodily harm – těžké ublížení na
zdraví
Highway Code – pravidla silničního provozu
imprisonment – uveznění
in force – platný (zákon)
including but not limited to – zejména
(v zákoně)
indicted – obžalovaný
inmate – vězeň
34
innocent – nevinný
international law – mezinárodní právo
invoice – směnka
joint stock company – akciová společnost
judge – soudce
jury – porota
kidnapping – únos
labour law – pracovní právo
larceny – krádež, odcizení
law – právo, zákon (cf. adj. legal)
lawsuit – žaloba, soudní proces
legislation – zákonodárství, vydané zákony
legislature – zákonodárný sbor
libel – písemná urážka
limited liability company –
s ručením omezeným
společnost manslaughter – zabití
misdemeanour – přečin (méně závažný
trestný čin)
mitigating circumstances – polehčující
okolnosti
murder – vražda
offender – pachatel, delikvent
penalty – trest, postih
pickpocket – kapsář
plaintiff – žalobce, navrhovatel
plead guilty – přiznat vinu
poacher – pytlák
private law – soukromé právo
private ownership – soukromé vlastnictví
procedural law – procesní právo
proceedings – soudní řízení
prosecutor – státní zástupce
prove guilty – prokázat vinu
provision – zákonné opatření, předpis
public law – veřejné právo
public notice, municipal ordinance – místní
35
vyhláška
public order offence – přestupek proti road traffic offence – přestupek v dopravě
veřejnému pořádku
robbery – loupež
section – paragraf
self-employed person – osoba samostatně shareholder – akcionář
výdělečně činná
slander – pomluva
sole trader – živnostník
solicitor – právní zástupce na nižší instanci
supervisory board – dozorčí rada
suspect – podezřelý
tax law – daňové zákony
theft – krádež
verdict – verdikt, výnos soudu
Knowledge of law is an important part of everyday functioning in contemporary society.
Everyday life is to some extent governed by legal regulations in most of its areas – family life,
work, health and social care, leisure, expression of views, use of language, manufacture and
agriculture, food, smoking, pets etc.
Znalost práva a zákonů je důležitou součástí každodenního fungování v současné společnosti.
Všední záležitosti jsou do jisté míry usměrňovány právními předpisy ve většině oblastí –
rodinný život, práce, zdravotní a sociální péče, volný čas, vyjadřování názorů, použití jazyka,
výroba a zemědělství, produkce potravin, kouření, chov domácích zvířat atd.
The chief sources of law in the Czech Republic are:
Hlavními prameny práva v České republice jsou:
-
the Constitution and constitutional acts
-
ústava a ústavní zákony
-
international treaties ratified by the Parliament of the Czech Republic
-
mezinárodní smlouvy ratifikované Parlamentem
-
statutes adopted by the Parliament – before adoption the law is called á bill´, on
adoption, it becomes án act´; published decisions of the Constitutional Court
-
zákony přijaté Parlamentem – před přijetím jsou označovány jako ńávrhy zákona´,
přijetím se z nich stávají zákony; zveřejněná rozhodnutí Ústavního soudu
-
derived legislation: government orders and notifications of ministries; legislative acts
of territorial self-government bodies: regional ordinances and municipal ordinances.
Derived legislations must comply with the acts and other higher-level legislation.
36
-
odvozené právní předpisy: nařízení vlády a vyhlášky ministerstev; legislativní akty
územních samosprávných celků: krajů (krajské vyhlášky), obecních úřadů (obecní
vyhlášky). Odvozená legislativa musí být v souladu se zákony a legislativou vyšší
úrovně. (European Judicial Network, 2007; Bobek, 2006)
The bills are prepared and submitted by various bodies (members of pairlament, government
members). In the legislation process, they are discussed by the Parliament and either adopted
or rejected by voting in the Chamber of Deputies and the Senate. Hence, the Parliament is
the chief component of the legislative power (in other words, the legislative power is vested in
the Parliament).
Návrhy zákonů jsou připravovány a předkládány různými subjekty (poslanci parlamentu,
členy vlády). V legislativním procesu se o nich jedná v Parlamentu a jsou buďto přijaty, nebo
zamítnuty na základě hlasování v Poslanecké sněmovně a v Senátu. Parlament je tedy
klíčovým prvkem zákonodárné moci (jinak řečeno, zákonodárná moc je propůjčena
Parlamentu).
Legal regulations are promulgated and published in the Collection of laws. Commonly,
the acts published in the collection are referred to in the following manner:
Právní předpisy jsou uveřejněny ve Sbírce zákonů a uvedeny v platnost. Obvykle se na
zákony uveřejněné ve Sbírce odkazuje následujícím způsobem:
Act No. 40/2009 Coll., the Criminal Code, i.e.: Act No. [number of adopted legal document]
stroke [year of publication] Coll. [Collection].
Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, tj.: Zákon č. [číslo právního dokumentu] lomítko [rok
zveřejnění] Sb. [Sbírky zákonů].
On the other hand, the executive power is shared between the President and the Government.
The head of the Government is the Prime Minister, who has a number of powers. An
important part of the Government´s activity is decision-making. Particular ministries (with
ministers as their heads) are responsible for various areas of the state´s functioning:
Naproti tomu výkonná moc je soustředěna do rukou prezidenta a vlády. V čele vlády stojí
předseda vlády, který má řadu pravomocí. Důležitou soušástí činnosti vlády je rozhodování.
Jednotlivá ministerstva (v jejichž čele stojí ministři) jsou zodpovědna za různé oblasti
fungování státu:
-
the Ministry of Agriculture
-
Ministerstvo zemědělství
-
the Ministry of Culture
-
Ministerstvo kultury
-
the Ministry of Defence
-
Ministerstvo obrany
-
the Ministry of Education, Youth and Sports
-
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
37
-
the Ministry of Environment
-
Ministerstvo životního prostředí
-
the Ministry of Finance
-
Ministerstvo financí
-
the Ministry of Foreign Affairs
-
Ministerstvo zahraničních věcí
-
the Ministry of Health
-
Ministerstvo zdravotnictví
-
the Ministry of Interior
-
Ministerstvo vnitra
-
the Ministry of Industry and Trade
-
Ministerstvo průmyslu a obchodu
-
the Ministry of Justice
-
Ministerstvo spravedlnosti
-
the Ministry of Labour and Social Affairs
-
Ministerstvo práce a sociálních věcí
-
the Ministry for Regional Development
-
Ministerstvo pro místní rozvoj
-
the Ministry of Transport
-
Ministerstvo dopravy.
A number of central agencies operate to help accomplish the roles and goals of the state,
including The Office of the Government of the Czech Republic and The Energy Regulatory
Office. Certain powers are delegated on territorial and professional self-government, the latter
including:
Role a cíle státu pomáhá naplnit také několik centrálních agentur, včetně Úřadu vlády České
republiky a Energetického regulačního úřadu. Některé pravomoci jsou delegovány na
teritoriální a profesní samosprávu. K profesní samosprávě patří:
-
The Czech Bar Association
-
Česká advokátní komora
-
The Chamber of Tax Advisors
-
Česká komora daňových poradců
-
The Czech Chamber of Surgeons/The Czech Medical Chamber
38
-
Česká lékařská komora
-
The Czech Dental Chamber
-
Česká stomatologická komora
-
The Czech Apothecary Chamber
-
Česká lékárnická komora
-
The Czech Chamber of Veterinary Surgeons
-
Česká veterinární komora.
(European Judicial Network, 2007; Bobek, 2006)
Finally, the judicial power comes with the judiciary – ordinary courts (general courts – civil
and criminal, District, Regional, High courts and the Supreme Court), administrative courts
and constitutional court. Courts judge and decide various cases and issue rulings. Criminal
courts can issue sentences and order penalties to offenders. Violation of law is usually
punishable and law-breakers are prosecuted by the prosecutor. When the parties of a court
hearing are not satisfied with the ruling, they can resort to various levels of appeal. In terms of
professions, the legal world mainly encompasses attorneys (advokáti), public prosecutors
(státní zástupci), notaries (notáři), judges (soudci), and executors (exekutoři).
Soudní moc náleží do roukou justice – běžných soudů (obecné soudy – civilní a trestní,
okresní, krajský, vrchní a nejvyšší), správních soudů a Ústavního soudu. Soudy rozsuzují
a rozhodují různé případy a vydávají rozsudky a usnesení. Trestní soudy mohou vynášet
rozsudky a trestat porušitele zákona. Porušení zákona je obvykle sankcionovatelné
a přestupníci jsou soudně stíháni státními zástupci. Pokud nejsou strany soudního sporu
spokojeny s rozsudkem, mohou se odvolávat na různých úrovních. Z profesního hlediska do
právního prostředí patří zejména advokáti, státní zástupci, soudci a exekutoři.
Legal discourse shows certain specific features compared to everyday communication and
compared to other domains. It is even difficult for an ordinary citizen to understand legal
documents in their mother tongue, let alone in a foreign language. Legal documents (court
proceedings, acts etc.) generally tend to be difficult to understand and require qualified
professionals (lawyers, attorneys) to interpret. Often, a qualified interpreter/translator
(interpreter – for spoken language, translator – for written texts) needs to be summoned if
persons speaking other languages are involved.
Právní texty mají určité specifické rysy ve srovnání s každodenní komunikací a jinými
oblastmi. Někdy je pro běžného občana obtížné porozumět dokonce právním textům v jeho
vlastním jazyce, nemluvě o cizojazyčných textech. Právní dokumenty (zápisy z jednání
soudu, zákony apod.) jsou obecně obtížně srozumitelné a vyžadují pro svůj výklad
kvalifikované odborníky (právníky, advokáty). Pokud jsou do právních záležitostí zapojeny
osoby mluvící jiným jazykem, je často nutné přizvat kvalifikované tlumočníky a překladatele.
Some typical features of legal English are summarized below, including lexical and other
markers of the legal register:
39
Níže jsou uvedeny některé typické rysy právní angličtiny, včetně lexikálních a dalších znaků
právního stylu:
-
borrowings (loan words and collocations): ex offo, bona fide (quite often latinisms or
French borrowings)
-
lexikální výpůjčky (přejatá slova a slovní spojení): ex offo, bona fide (často se jedná
o latinismy a výpůjčky z francouzštiny
-
lower frequency of personal, possessive and demonstrative pronouns (instead, explicit
reference is used)
-
nízká frekvence osobních, přivlastňovacích a ukazovacích zájmen (místo kterých se
používají explicitní vyjádření)
-
low frequency of clippings and blendings (on the other hand, they are quite common
in spoken English: brunch, lab, exam, phone)
-
nízká frekvence zkrácených a složených slov (ta jsou na druhou stranu poměrně běžná
v mluvené angličtině: brunch = breakfast + lunch, lab = laboratory, exam =
examination, phone = telephone)
-
abundant use of certain (compound) prepositions and conjunctions (of, in lieu of, prior
to, pursuant to)
-
bohatý výskyt některých (složených) předložkových a spojkových výrazů (of –
předložka 2. pádu, in lieu of – namísto, prior to – před, pursuant to – na základě)
-
pairs of reciprocal words (lesser – lessee = pronajímatel – nájemce, payer – payee =
plátce – příjemce)
-
reciproční dvojice termínů (pronajímatel – nájemce, plátce – příjemce)
-
rare use of interjections, evaluative adjectives and intensifying adverbs (fantastic,
terribly, quite, absolutely etc.)
-
zřídkavé užití citoslovcí, hodnoticích přídavných jmen či intenzifikačních příslovcí
(fantastický, děsně, dost, naprosto atd.)
-
nominalisation (i.e., preferred use of noun phrases, ´to make a decision´ instead of ´to
decide´)
-
nominalizace (tedy preference vazeb s podstatnými jmény, např. účinit rozhodnutí´
místo ´rozhodnout´)
-
specific formal verbs (incur, deem)
-
specifická formální slovesa (přivoditi, považovati za)
-
the so-called pro-forms (hereafter, wherein, thereby)
-
takzvané proformy (dále [v tomto dokumentu], v němž, čímž)
-
higher frequency of post-posed adjectives (condition subsequent, letters patent)
40
-
zvýšená frekvence přídavných jmen v postpozici (rozvazovací podmínka, patentová
listina, srv. v české temrinologii jiného oboru: oxid uhličitý)
-
archaic forms (witnesseth)
-
archaické, tedy zastaralé formy (stvrzují – v anglickém originále je místo obvyklého -s
zakončení -th)
-
uncommon use of continuous tenses
-
zřídkavé použití průběhových časů
-
elevated frequency of passive verbal forms
-
zvýšená frekvence trpného slovesného rodu
-
frequent occurence of some modal verbs (may, shall)
-
častý výskyt některých způsobových sloves (may, shall)
-
cross reference (in Section 123)
-
odkazy v rámci textu (v Paragrafu 123)
-
complex syntax, ramified sentences.
-
složitá větná skladba, bohatě větvená souvětí.
(Srv. Bázlik, Ambrus, 2009)
Specific graphic division is used in legislative documents – acts are commonly divided into
Parts, Articles, Sections, Subsections and Paragraphs (cf. Czech: části, hlavy, díly/kapitoly,
oddíly, pododdíly, články, paragrafy (§), odstavce, pododstavce, body, písmena, věty).
V právních dokumentech se vyskytuje specifický druh grafického členění – zákony jsou
obecně rozdělovány na části, články, paragrafy, odstavce, písmena... (konkrétní překlad
anglického termínu je s ohledem na odlišný právní úzus závislý na daném dokumentu, tak aby
byla zachována logika jeho členění).
Legal and administrative discourse is typically written (acts, regulations, provisions,
contracts, agreements, court rulings) but court trials are marked by spoken discourse on
a polylogical basis (i.e., with several parties and/or participants involved in
the communication). An example of written legal discourse will better illustrate the nature of
this domain of language use – see the initial part of the Constitution of the Czech Republic in
a bilingual presentation below:
Právní a administrativní diskurz je zpravidla psaný (zákony, předpisy, ustanovení, smlouvy,
dohody, výnosy soudu), ale u soudních líčení je typický mluvený projev na základě rozhovoru
(komunikace) mnoha účastníků. Níže uvedený příklad psaného právního textu lépe ilustruje
charakter této sféry odborného jazyka – jedná se o úvodní část Ústavy České republiky
v dvojjazyčné verzi:
41
ENGLISH VERSION
CHAPTER ONE – Fundamental Provisions
(Office.com)
Art. 1
(1) The Czech Republic is a sovereign, unitary and democratic, law-abiding State, based
on respect for the rights and freedoms of man and citizen.
(2) The Czech Republic shall observe its obligations under international law.
Art. 2
(1) The people are the source of all power in the State; they exercise it through bodies of
legislative, executive and judiciary powers.
(2) A Constitutional Act may define when the people exercise state power directly.
(3) State power shall serve all citizens and may be applied only in cases, within limits and by
methods defined by law.
(4) Every citizen may do what is not prohibited by law and nobody may be forced to do what
the law does not instruct them to do.
Art. 3
An integral component of the constitutional system of the Czech Republic is the Charter of
Fundamental Rights and Freedoms.
Art. 4
The fundamental rights and freedoms shall be protected by the judiciary power.
Art. 5
The political system is based on free and voluntary formation of and free competition between
political parties respecting the basic democratic principles and rejecting violence as a means
of asserting their interests.
Art. 6
Political decisions shall proceed from the will of the majority, expressed by free vote.
Majority decisions shall respect protection of minorities.
Art. 7
The State shall attend to a prudent utilization of natural resources and to protection of natural
wealth.
42
Art. 8
Self-government of territorial self-governing units is guaranteed.
(Poslanecká sněmovna, 2015)
CZECH VERSION
Hlava první
Základní ustanovení
Článek 1
(1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě
k právům a svobodám člověka a občana.
(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.
Článek 2
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci
zákonodárné, výkonné a soudní.
(2) Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo.
(3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby,
které stanoví zákon.
(4) Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co
zákon neukládá.
Článek 3
Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
Článek 4
Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.
Článek 5
Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických
stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek
k prosazování svých zájmů.
Článek 6
43
Politická rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.
Rozhodování většiny dbá ochrany menšin.
Článek 7
Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
Článek 8
Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků.
(Ústava České republiky, 2013, s. 1, 2)
The language of formal documents in public administration, employment relations and similar
areas – statutes, applications, forms, affidavits, declarations, files etc. – is a highly formalized
register. It often contains non-sentential expressions, abbreviations, petrified phrases and
specific graphic arrangements – blank spaces, dotted lines and the like. Generally,
the language of official communication is called ófficialese´ (with a slightly derogative hue).
Officialese tends to present wordy sentences in passive voice, vagueness, specific vocabulary
(complex words and code words). Nevertheless, forms (pieces of paper designed to be filled
in or electronic files) have some opposite tendencies – brevity, simplicity, directness,
itemization.
Jazyk formálních dokumentů v oblasti práva, ve veřejné správě, pracovněprávních vztazích
a podobných oblastech (zákony, žádosti, formuláře, místopřísežná prohlášení, prohlášení,
spisy) je vysoce formalizovaný. Často obsahuje nevětná vyjádření, zkratky, ustálené obraty
a zvláštní grafické uspořádání – prázdná místa ve formulářích, čárkované řádky apod. Obecně
se jazyku úřední komunikace říká s mírným negativním zabarvením ´úředničina´. Úřední
jazyk často užívá dlouhých vět v trpném rodě, vágnosti, specifické slovní zásoby (složitých
nebo laikovi nesrozumitelných slov). Nicméně formuláře (archy papíru nebo elektronické
dokumenty určené k vyplnění) vykazují některé opačné tendence – stručnost, jednoduchost,
přímost, členění do krátkých položek.
Níže je uveden vzor formuláře, kterým se žádá o zdravotní pojištění Medicare.
Below is a sample of an application form for Medicare medical insurance.
44
Ministerstvo zdravotnictví
a sociálních služeb
Žádost o zařazení do programu
Medicare, část B – zdravotní pojištění
schválený formulář č.
kód poživatele
dávky
Přejete si zařadit do programu
zdravotního pojištění?
číslo sociálního
pojištění
příjmení a jméno
město
stát
PSČ
korespondenční adresa
telefonní číslo a předčíslí
datum
vlastnoruční podpis
podpis svědka
adresa svědka
datum
poznámky
Pokud je žádost označena křížkem, je nutno vyplnit část
týkající se svědka. Svědkovi musí být žadatel znám.
Podle antibyrokratického zákona z roku 1995 je sběr informací od občanů podmíněn
uvedením platného kontrolního čísla Úřadu pro řízení a rozpočet ...Vyplnění tohoto
formuláře trvá průměrně 45 minut, včetně prostudování instrukcí, prohledání
informačních zdrojů, sběru potřebných dat a kontroly formuláře.
(CMS, 2015)
45
Kapitola seznamuje čtenáře se základní anglickou právní a úřední terminologií
a s charakterem jazyka těchto uživatelských oblastí.
Úkol č. 1:
Přeložte (v případě potřeby použijte slovník): zažalovat pro zpronevěru, zákon č. 582/1991
Sb., odborník na veřejné právo, založit akciovou společnost, nuance obchodního práva,
stíhání přestupníků zákona, otázky rodinného práva, opatřit si advokáta, právníci ministerstva
spravedlnosti, výklad paragrafů, žádost o zařazení do sociálního pojištění, podepsat smlouvu,
soudní jednání, zástupci České advokátní komory, podat stížnost, Listina základních práv
a svobod.
Úkol č. 2:
Describe the legislative process in the Czech Republic.
Úkol č. 3:
Describe the structure of the executive power. Describe the parties of court proceedings.
Úkol č. 4:
Name at least 10 typical features of legal and administrative discourse.
Úkol č. 5:
Study and compare the two mirror versions of the initial part of the Constitution.
Úkol č. 6:
Study the sample application form provided in the chapter. What kind of language does it
use? What is specific about it in graphic terms?
[1] Bázlik, Miroslav a Ambrus, Patrik. Legal English and its grammatical structure. Praha:
Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 196 p. ISBN 978-80-7357-455-0.
[2] Chromá, Marta. New introduction to legal English = Nový úvod do právnické angličtiny.
Praha: Karolinum, 2011. 481 s. ISBN 978-80-246-1950-7.
[3] Vystrčilová, Renata. ESP I: English for specific purposes for administrators. Olomouc:
Hanex, 2006. 49 p. ISBN 80-85783-58-4.
[4] Zavázalová, Vladimíra a Lukáčová, Alena. Angličtina pro veřejnou správu. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 494 s. ISBN 978-80-7380-057-4.
46
5 Terminologie zdravotní a sociální péče. Basic terms in health
care and social care.
Cíle kapitoly
Cílem kapitoly je seznámit studenty s vybranou terminologií zdravotní a sociální péče
a vybranými informacemi o organizaci péče v České republice.
Klíčová slova
zdravotní péče, sociální péče, zdravotnická zařízení, nosologie
Obsah kapitoly
 terminologie zdravotní péče
 terminologie sociální péče
 zdraví a nemoc
5.1 Terminologie zdravotní a sociální péče
Tabulka 7
administration of medicine – podávání léčiv
bandage – obvaz
bay – oddělený box (v nemocnici)
blood pressure unit – tlakoměr
care – péče
consulting room – vyšetřovna
dentist – zubař
disability – zdravotní postižení
disease – choroba
doctor – doktor
doctor´s office – ordinace
dressing – krytí, obinadlo
drug – lék, léčivo
examination couch –
vyšetřovací lehátko
family doctor – rodinný lékař
GP, general practitioner – praktický lékař
gynaecologist – gynekolog
head sister – vrchní sestra
health – zdraví
hospital – nemocnice
hospital bed – nemocniční lůžko
humanitarian relief – humanitární pomoc
illness – nemoc, onemocnění
infusion – infúze
47
in-patient department – lůžkové oddělení
IV bag – infuzní vak
lancet, scalpel –
skalpel
lotion –
roztok
nursing aide – ošetřovatelka
nursing home – ošetřovatelský dům, domov
se zvláštním režimem
ointment – mast
operating room – operační sál
orderly – sanitář
out-patient department – ambulantní oddělení
oxygen mask – kyslíková maska
patch – (léčivá) náplast
physical examination – fyzikální vyšetření
physician – lékař
pill – pilulka
plaster – náplast
plaster room – sádrovna
recovery room – dospávací pokoj
registrar – lékař specialista
rubber gloves – latexové rukavice
senior consultant – primář
solution – roztok
stethoscope – stetoskop (k poslechu srdce)
suppository – čípek
surgeon – chirurg
surgical mask – ústenka
suture – šití, šev
syringe – injekce,
stříkačka
syrup – sirup
tablet – tableta
test tube – zkumavka
thermometer – teploměr
treatment – léčba
vial – ampule
ventilation – dýchání, (umělá) ventilace
waiting room – čekárna
walker – chodítko
ward – nemocniční oddělení
ward sister, charge nurse – staniční sestra
X-ray – rentgen
48
Health, wellbeing and social welfare are significant
factors of the quality of human life. Health care is
delivered by health care providers of various kinds –
outpatient offices, hospitals, polyclinics, long-term care
facilities, nursing homes, day-care centres etc. The staff
in these facilities is composed of health care workers and
ancillary staff. Health care workers are represented by
physicians (doctors, practitioners), nurses, nursing aides
(auxilliaries, nursing assistants), orderlies, paramedics
(also called Emergency medical technicians), midwives
and perhaps some other staff named based on the local
tradition and legal arrangement in a given country.
(Office.com)
Zdraví, prospívání jedince a sociální blahobyt jsou významnými faktory kvality lidského
života. Zdravotní péče je zajišťována poskytovateli zdravotní péče různého druhu –
ambulancemi, nemocnicemi, poliklinikami, zařízeními dlouhodobé (následné) péče,
ošetřovatelskými domy, denními stacionáři apod. Personál v těchto zařízeních se skládá ze
zdravotníků a pomocného personálu. Mezi zdravotníky patří lékaři, sestry, ošetřovatelky
a zdravotničtí asistenti, sanitáři, záchranáři, porodní asistentky a případně další personál
v závislosti na místní tradici a právním uspořádání dané země.
The care provided is (or should be) focused on the patient and their needs. After the diagnosis
is established, treatment can be started and medication prescribed. If necessary, rehabilitation
is performed and social counselling is provided. The patient may need assistance with
activities of daily living, hygiene, feeding, treatment regimen, education, social affairs and
other aspects of life. Generally, their quality of life should be enhanced.
Poskytovaná péče je (nebo by měla být) zaměřena na pacienta a jeho potřeby. Po stanovení
diagnózy je zahájena léčba a jsou předepsána léčiva. Pokud je to nutné, realizuje se
rehabilitace a sociální poradenství. Pacient může potřebovat pomoc s běžnými denními
činnostmi, hygienou, krmením, léčeným režimem, informovaností, sociálními záležitostmi
a dalšími aspekty života. Obecně by měla být podporována kvalita života klienta.
Health care facilities are founded by higher territorial self-governing units, municipalities,
the state, charities, or they can be privately owned (joint stock companies). Some health
problems can be dealt with on an outpatient basis, while other issues need to be resolved in
hospitals on an inpatient basis. People with chronic diseases or disabilities (usually long-term
activity limitations, impairments, restrictions in life situations) may need long-term care and
support, perhaps with certain assistive devices (as wheelchairs, prostheses, hearing aids,
visual aids or specialized computer software). In the Czech Republic, persons with disabilities
can be eligible for the care allowance (the terms ćlaimant´ and ´receiver´ are distinguished).
Zdravotnická zařízení jsou zřizována vyššími územně samosprávnými celky, obcemi, státem,
dobročinnými organizacemi, případně mohou být v soukromém vlastnictví (akciové
společnosti). Některé zdravotní problémy se dají řešit ambulantně, zatímco jiné je nutné řešit
49
v rámci hospitalizace. Osoby s chronickým onemocněním nebo s postižením (které zpravidla
znamená dlouhodobé omezení aktivit, poruchu zdraví a omezení v životních situacích)
v některých případech potřebují dlouhodobou péči a podporu, případně dopomoc
kompenzačních pomůcek, jako jsou invalidní vozíky, protézy, naslouchadla, pomůcky pro
zrakově postižené nebo speciální počítačové programy). V České republice může osobám
se zdravotním postižením vzniknout nárok na příspěvek na péči (přičemž se rozlišuje osoba
žadatele a osoba příjemce).
In some countries, health care is financed from taxation, elsewhere, mandatory or voluntary
health insurance is used, as well as charity funds and donations, or out-of-pocket payments by
the patient.
V některých zemích je zdravotní péče financována z daní, jinde z povinného či dobrovolného
zdravotního pojištění, případně z nadačních fondů a darů, eventuálně z hotovostních plateb
pacientů.
When the client does not need health care proper, he may be helped in social care facilities.
The latter include both residential and non-residential services, e.g. group homes (nursing
homes, elderly homes), assisted living, food banks, shelters, outreaches, community centres
etc. In elderly homes, retired clients who need round-the-clock assistance are housed. In many
respects, social and health care are inseparable, yet in legal terms, these two constitute distinct
types of care.
Když klient nepotřebuje přímo zdravotní péči, může obdržet pomoc v sociálních zařízeních.
K těm patří jak zařízení pobytová, tak nerezidenční služby: kolektivní zařízení (ošetřovatelské
domy a analogická zařízení v ČR, domovy pro seniory), domy s pečovatelskou službou,
potravinové banky, azylové domy a noclehárny, terénní služby, komunitní centra apod.
V domovech pro seniory přebývají zpravidla penzionovaní klienti s potřebou celodenní péče
a podpory. V mnoha ohledech je sociální a zdravotní péče od sebe neoddělitelná, nicméně
z právního hlediska tvoří dva různé typy péče.
Public health is safeguarded, first of all, by the citizens themselves, yet there are collective
bodies responsible for public health protection, health promotion and surveillance. These
bodies include The National Institute of Public Health, Regional Public Health Authorities
and the office of the Chief Public Health Officer.
Ochrana veřejného zdraví je především v rukou samotných občanů, existuje však několik
kolektivních orgánů zodpovědných za ochranu zdraví v populačním měřítku, podporu zdraví
a epidemiologický dozor. Patří mezi ně Státní zdravotní ústav, Krajské hygienické stanice
a úřad Hlavního hygienika.
Although health and well-being are the ultimate goals of health efforts and important factors
of the quality of life, people sometimes fall ill and need nursing care or medical treatment and
assistance. Below is a list of some common diseases and injuries that contribute to
the morbidity of the general population:
I když zdraví a prospívání patří k hlavním cílům zdravotních snah a důležitým faktorům
kvality života, někdy lidé přesto onemocní a potřebují ošetřovatelskou péči, lékařskou péči
50
a obecnou podporu. V tabulce je uveden seznam některých nemocí a zranění, která se podílejí
na nemocnosti obecné populace:
Tabulka 8
Alzheimer´s disease – Alzheimerova choroba appendicitis – zánět červovitého přívěsku
slepého střeva
asthma – astma
bruise – modřina
burn – popálenina
cancer, tumour – nádor
caries – zubní kaz
chicken pox – plané
neštovice
cholecystitis – zánět žlučníku
(common) cold – nachlazení
concussion – otřes
conjunctivitis – zánět spojivek
contusion – pohmoždění
cystitis – zánět močového měchýře
diabetes – diabetes, „cukrovka“
eczema – ekzém
epilepsy – epilepsie
fracture – zlomenina
gastritis – zánět žaludku
German measles – zarděnky
gout – dna
heart attack, myocardial infarction – infarkt
hepatitis –
zánět jater
hypertension, high blood
pressure – vysoký krevní
tlak
hypotension, low blood pressure – nízký
krevní tlak
influenza, flu – chřipka
ischemic heart disease – ischemická choroba
srdeční
jaundice – žloutenka
liver cirrhosis – jaterní cirhóza
Lyme disease – borelióza
measles – spalničky
mumps – příušnice
near-sightedness – krátkozrakost
osteoporosis – osteoporóza
51
palsy – ochrnutí, obrna
peptic ulcer – peptický vřed
pneumonia – zápal plic
polio – dětská mozková obrna
rhinitis, runny nose –
rýma
scarlet fever – spála
scratch, scrape – škrábnutí, odřenina
shock – šok
stroke – mrtvice
tick-borne encephalitis – klíšťová
encefalitida
tonsilitis – angína
tuberculosis – tuberkulóza
(Recall what has been mentioned about internationalisms in Chapter 1 – cf. epilepsy, asthma.)
Kapitola podává přehled základní terminologie v oblasti zdraví, nemoci, zdravotní péče
a zčásti i sociální péče. Seznamuje s ochranou veřejného zdraví a institucemi poskytujícími
rezidenční i nerezidenční péči.
Úkol č. 1:
Přeložte: sociální blahobyt, zdravotnické zařízení, v rámci hospitalizace, poskytovatel péče,
aplikujte mast dvakrát denně, umístit klienta v domově se zvláštním režimem, úřad hlavního
hygienika, ošetřovatelka používá rukavice, předcházet zubnímu kazu, všímat si příznaků
(signs and symptoms) mrtvice, závažné (severe) popáleniny, osoby se zdravotním postižením.
[1] Adamczyk, Roman. Úvod do ošetřovatelské angličtiny a reálií. Opava: Slezská univerzita
v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav ošetřovatelství, 2007. 163 s. ISBN 97880-7248-429-4.
[2] Topilová, Věra. Medical English = Angličtina pro zdravotníky. Havlíčkův Brod: Tobiáš,
2001. 273 s. ISBN 80-7311-001-6.
52
6 Terminologie vzdělávací politiky a politiky zaměstnanosti.
Vzdělání, vzdělávání, práce, profese, nezaměstnanost. – Basic
terms in educational and employment policies. Education,
work, professions, occupations and unemployment.
Cíle kapitoly
Cílem kapitoly je seznámit čtenáře se základními pojmy oblasti vzdělávání a pracovní
činnosti ve věcném kontextu. Dílčím cílem je obohacení a zopakování slovní zásoby z oblasti
profesí a pracovněprávních vztahů.
Klíčová slova
vzdělání, vzdělávání, práce, nezaměstnanost
Obsah kapitoly






vzdělávací politika
vzdělání, vzdělávání
práce a zaměstnání
profese
pracovní poměr
nezaměstnanost
6.1 Terminologie vzdělávání, práce, zaměstnanosti a nezaměstnanosti
6.1.1 Educational policy. Education and training
Education and employment are important parts of
human functioning in the society. Education is defined
as „Experiences that influence the way people
perceive themselves in relation to their social, cultural,
and physical environments; a complex and purposeful
process for expediting learning.“ (Modeste,
Tamayose, 2004, p. 39) In English the term
éducation´ usually comprises both ´vzdělávání´ (or its
result: ´vzdělání´) and ´výchova´ (to use the Czech
counterparts). Unlike education, learning is
understood in much broader a sense as a process of
acquiring knowledge, skills, attitudes and values in
various contexts (formal, informal, school, workplace,
(Office.com)
courses, self-directed learning, e-learning, reading etc.) Qualification is another term used to
denote the capability/entitlement to perform a certain profession, or the accumulated formal
knowledge and skills a person has. In the English-speaking countries, the term ćompetence´
is often used to refer to the capability to perform a certain task or group of tasks.
53
Vzdělávání, výchova a zaměstnání (výkon pracovní činnosti) jsou důležitými součástmi
fungování jedince ve společnosti. Vzdělávání a výchova jsou definovány jako „Zkušenosti,
které olivňují vztahování člověka k sociálnímu, kulturnímu a fyzickému prostředí; komplexní
a cílený proces podpory procesu učení.“ (Modeste, Tamayose, 2004, s. 39) V anglickém
termínu éducation´ je obvykle zahrnuto jak ´vzdělávání´, tak jeho výsledek – ´vzdělání´, a to
spolu s výchovou. Na rozdíl od vzdělávání je pojem učení chápán mnohem šířeji jako proces
získávání poznatků, dovedností, postojů a hodnot v různých kontextech (formálních,
neformálních, informálních, ve škole, na pracovišti, v kurzech, na základě sebeřízeného
procesu, e-learningu, četby apod.) Kvalifikace je dalším termínem používaným k označení
schopnosti či oprávněnosti jedince pro výkon určité profese. Případně se tímto termínem
označuje získané formální vzdělání (znalosti a dovednosti), které jedinec má. V anglicky
mluvících zemích se pojmem ´kompetence´ často označuje schopnost člověka vykonávat
určitý úkol nebo skupinu úkolů.
In a given society, education(al) policy constitutes the organisational framework for
educational processes and institutions. School size, teacher education, teaching methods,
school fees, curricula, school infrastructure are some of the issues addressed by education(al)
policy.
V konkrétní společnosti představuje organizační rámec pro vzdělávací a výchovné procesy
a instituce vzdělávací politika. Mezi problémy, kterými se zabývá, patří velikost škol,
vzdělávání pedagogů, vyučovací metody, školní poplatky, učební plány a osnovy, či školní
infrasktruktura.
Education is expected to serve a number of functions – preventive, corrective, economic and
social-cultural (Krebs, et al., 2005). Various levels of education are offered, starting from
crèches, through kindergartens, primary/elementary schools, secondary schools (apprentice
schools, vocational schools, grammar schools, lycées), up to the tertiary level (colleges and
universities). Post-graduate degrees (PhD´s) are offered as the top level of formal education,
with docents (associate professors) and professors (full professors) following in the academic
career. However, the meaning of these terms differs in respective countries and, for example,
PhD´s and chairs are granted on various grounds. Currently, the concept of life-long learning
is stressed to supplement the traditional system of primary, secondary and tertiary education.
Vzdělání a vzdělávání mají plnit řadu funkcí – preventivní, korektivní (nápravnou),
ekonomickou a sociálně-kulturní (Krebs et al., 2005). V nabídce jsou různé úrovně vzdělávání
a výchovy, počínaje jeslemi, přes školky, základní školy, střední školy (učiliště, průmyslové
školy, gymnázia, lycea), až po terciární úroveň (fakulty a univerzity). Posgraduální studia
(doktoráty) jsou nabízena jako nejvyšší forma formálního akademického vzdělávání, přičemž
následujícími stupni akademických hodností jsou docentura a profesura. Význam termínu
´docent´ a ´profesor´ se však v různých zemích liší a doktorské tituly a profesury se například
udělují na základě různých kritérií. V současné době je zdůrazňován pojem celoživotního
učení, které má doplňovat tradiční systém primárního, sekundárního a terciárního vzdělávání.
6.1.2 Work and employment
Práce a zaměstnání
54
Graduates from various schools enter the labour market. A number of professions and
occupations are available and job seekers may send their CV´s (curricula vitae), resumes and
cover letters to potential employers. They are usually interviewed in the process of
recruitement. If they are hired, they become employees.
Absolventi různých typů škol vstupují na trh práce. Uchazečům o zaměstnání se nabízí řada
kvalifikovaných a níže kvalifikovaných pracovních pozic. Uchazeči mohou zasílat své
životopisy, přehledy dosavadní praxe a průvodní dopisy potenciálním zaměstnavatelům.
Obvykle se pak v průběhu jednání s možným zaměstnavatelem účastní vstupních pohovorů.
Pokud jsou přijati, stávají se zaměstnanci.
An employee can work full time or part time. They can work regular working hours or
flexitime. Also, there are some more progressive forms of work – such as telecommuting or
home office (when the employee need not come to work every day and can send the results of
their work by e-mail or otherwise – cf. IT specialists). While some people work in shifts,
others have the day shift each weekday. People who live far off the workplace commute to
work. Historically, people used to clock in with a small paper card on a special machine,
nowadays, there are more cutting-edge technologies used (fingerprint reading etc.)
Zaměstnanec může pracovat na plný nebo zkrácený úvazek. Může mít pravidelnou nebo
pružnou pracovní dobu. Existují také modernější formy práce – například „práce na dálku“,
kdy zaměstnanec nemusí chodit každý den na pracoviště a zasílá výsledky své práce e-mailem
nebo jiným způsobem – např. IT specialisté. Zatímco někteří lidé pracují na střídavé směny,
jiní docházejí pouze na denní směnu každý pracovní den. Lidé, kteří bydlí daleko od
pracoviště, zpravidla dojíždějí. Historicky si zaměstnanci při příchodu na pracoviště
označovali malé papírové kartičky (štípačky). V současné době jsou k dispozici modernější
technologie – například snímání otisků prstů čtečkou.
As far as the length of the working contract is concerned, a person can have a permanent job
or a temporary job (for a fixed period). (Mascull, 2002) Jobs are occupied by representatives
of various occupations (less qualified or manual work) and professions (positions requiring
high qualifications, e.g. medical doctors, lawyers etc.) Sometimes we speak of blue-collar
workers (people who mostly do manual work in overalls) and white-collar workers (office
workers, businessmen etc. who wear white shirts).
Pokud jde o délku pracovní smlouvy, zaměstnanec může mít smlouvu na dobu neurčitou nebo
na dobu určitou (vymezené období). (Mascull, 2002) Pracovní pozice zastávají představitelé
různých dělnických i jiných profesí (lidé s nižší kvalifikací či manuálně pracující oproti lidem
s takzvaně vyšší kvalifikací – např. lékařům či právníkům). Někdy se hovoří o „lidech
v montérkách“ (manuálně pracující, dělníci) a „bílých límečcích“ (úředníci, podnikatelé
apod.)
If a person is out of work, s/he is unemployed. Unemployed persons can seek job
opportunities in the labour office, in advertisements and in other ways. The State assists job
seekers and enables them to apply for jobs via the labour office and various agencies. Also,
they can be granted the unemployment benefit („dole“). People lose work due to various
reasons, including being „sacked“ or „fired“ (slang). Formally, the termination of
55
employment by the employer is called dismissal. In some instances, the employee and the
employer agree to terminate the working relationshop, or the employee decides to leave based
on their own will.
Pokud člověk nemá práci (ač by mohl), je nezaměstnaný. Lidé bez práce mohou vyhledávat
pracovní příležitosti na úřadu práce, v inzerátech i jinými způsoby. Stát pomáhá uchazečům
o zaměstnání a umožňuje jim žádat o práci prostřednictvím úřadů práce a různých agentur.
Uchazečům může být také přiznána podpora v nezaměstnanosti. Lidé přicházejí o práci
z různých důvodů, včetně propuštění. Formálně se hovoří o ukončení pracovního poměru.
V některých případech se zaměstnanec se zaměstnavatelem na ukončení pracovního vztahu
dohodnou, případně se zaměstnanec rozhodne odejít z vlastní vůle.
People who look for (highly qualified) candidates for employment for a company are called
headhunters.
Lidem, kteří provádějí nábor (vysoce kvalifikovaných) kandidátů na pracovní pozice, se říká
„lovci mozků“.
Out of the dozens of professions and occupations extant, a small sample is provided in
the following list to enrich the learner´s vocabulary (or as a form of revision):
Z desítek existujících pracovních pozic a profesí je v následující tabulce uveden malý vzorek
k obohacení slovní zásoby (či zopakování):
Tabulka 7
accountant
účetní
journalist
novinář
actor/actress
herec/herečka
librarian
knihovník
architect
architekt
locksmith
zámečník
artist
umělec
midwife
porodní asistentka
auto mechanic
automechanik
miner
horník
banker
bankéř
network
administrator
správce sítě
56
biologist
biolog
nurse
(zdravotní) sestra
bricklayer
zedník
office worker
úředník
broker
makléř
pharmacist
lékárník
businessman
obchodník
physicist
fyzik
carpenter
truhlář
plumber
instalatér
clerk
úředník
police officer
policist(k)a
conductor
průvodčí
postwoman
pošťačka
cook
kuchař(ka)
scientist
vědec
dancer
tanečník
shoemaker
obuvník, švec
doctor
lékař(ka)
shop assistant,cashier prodavač(ka),
pokladní
driver, chauffeur
řidič
social worker
sociální pracovník
economist
ekonom(ka)
software developer
programátor
engineer
inženýr, strojvůdce
stewardess
letuška
firefighter
hasič
surveyor
zeměměřič
flight attendant
letuška
tailor, dressmaker
krejčí, švadlena
57
geologist
geolog
teacher
učitel(ka)
hairdresser, barber
kadeřnice, holič
upholsterer
čalouník
chef
šéfkuchař
waitress
servírka
chemist
chemik
welder
svářeč
chimney man
kominík
writer
spisovatel
An ideal employee is proactive, organized, motivated, talented, computer-literate, numerate,
productive, is a team player. (Muscull, 2002) Sometimes people change working positions
several times before they retire.
Ideální zaměstnanec je aktivní, pracuje uspořádaně, je motivovaný, talentovaný, počítačově
gramotný, umí počítat, je produktivní a umí pracovat v týmu. (Muscull, 2002) Někdy lidé
mění nekolikrát zaměstnání, než jdou do starobního důchodu.
For their work, the earners are paid in various ways. A basic salary is sometimes
complemented with commisissions. Fringe benefits add to the overall profit of the employee.
A salary is usually paid monthly. Wages, on the other hand, are usually paid weekly in some
countries.
Za práci dostávají výdělečně činné osoby zaplaceno různými způsoby. Základní plat je někdy
doplněn odměnami. Zaměstnanecké požitky (sociální výhody) přispívají k celkovému
odměňování zaměstnance. Klasický plat je obvykle vyplácen měsíčně, tzv. wages (týdenní
mzda) pak v některých zemích týdně.
A significant percentage of employees are organized in trade unions (labor unions), that is,
organisations defending social and other insterests of the workers. Otherwise, organisational
affairs of the empolyee-employer relationship are dealt with in the human resources
department, also called ´personnel department´.
Významné procento zaměstnanců je organizováno v odborech, tedy organizacích, které hájí
sociální a jiné zájmy zaměstnaných. Různé organizační záležitosti zaměstnaneckého poměru
se řeší na personálním oddělení (oddělení lidských zdrojů).
58
Kapitola shrnuje základní
a nezaměstnanosti.
terminologii
z oblasti
vzdělávání,
práce,
zaměstnanosti
Úkol č. 1:
Explain the term éducation´ and its Czech equivalents. List as many institutions at
the primary, secondary and tertiary educational level as possible.
Úkol č. 2:
Name the key tasks of educational policy.
Úkol č. 3:
Describe your faculty. What is its structure? In what way does it function? How many
students are there?
Úkol č. 4:
Name at least 10 occupations and 10 professions. Which of them would you chose if you
could chose any? Why?
Úkol č. 5:
Explain the following terms: employer, employee, unemployment rate, labour office, salary,
wages, fringe benefits.
[1] Dufek, Jaroslav a Somerlíková, Kristina. Education of population and unemployment in
the European Union countries. Brno: Mendel University in Brno, 2014. 109, [10] p. ISBN
978-80-7375-969-8.
[2] Mascull, Bill. Business vocabulary in use. Intermediate. Cambridge: Cambridge
University Press, 2010. 176 p. Cambridge professional English. ISBN 978-0-521-74862-9.
59
Závěr studijního materiálu
Opora tvoří základní vodítko pro kombinované studium. Další aktivity jsou součástí
seminářů/cvičení ve spolupráci s vyučujícím. Podrobnější pojednání o vybraných tématech
jsou dostupná v odkazované a doporučené literatuře.
V rámci samostudia si studenti osvojí zejména terminologii (slovní zásobu), prostudují texty
a provedou přiložená cvičení. Procvičení a kontrola osvojených znalostí se realizují
v seminářích/cvičeních.
60
Seznam literatury
[1]
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
[14]
[15]
[16]
[17]
[18]
Adamczyk, Roman. Úvod do ošetřovatelské angličtiny a reálií. Opava: Slezská
univerzita v Opavě, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, 2007. 163 s. ISBN 97880-7248-429-4.
Artis, Michael J., ed., Banerjee, Anindya, ed. a Marcellino, Massimiliano, ed.
The Central and Eastern European countries and the European Union.
Cambridge: Cambridge University Press, 2006. xxi, 398 p. ISBN 0-521-84954-3.
Bázlik, Miroslav a Ambrus, Patrik. Legal English and its grammatical structure.
Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2009. 196 p. ISBN 978-80-7357-455-0.
Bealey, Frank. The Blackwell dictionary of political science: a user's guide to its
terms. Oxford, UK: Blackwell Publishers, 1999. 384 p. ISBN 0-631-20694-9.
Bobek, Michal. An Introduction to the Czech Legal System and Legal Resources
Online
[online].
Odk.
11.3.2015.
Dostupné
online
z
<http://www.nyulawglobal.org/globalex/Czech_Republic.htm>.
Bureš, Pavel, et al. Public administration in the Czech Republic. Praha: Ministry
of Interior of the Czech Republic, 2004. 102 p. ISBN 80-239-3458-9.
Chandler, Ralph a Plano, Jack C. The public administration dictionary. Santa
Barbara: ABC-CLIO, 1988. 430 p. ISBN 0-87436-498-1.
CMS. Centres for Medicare and Medicaid Services [online]. Odk. 26.4.2015.
Dostupné z <http://www.cms.gov/Medicare/CMS-Forms/CMS-Forms/CMSForms-Items/CMS017339.html>.
Crystal, David. English as a Global Language. Cambridge: Cambridge University
Press, 2003. 212 p. ISBN 0-521-53032-6.
Černý, Jiří. Stručné dějiny lingvistiky III. Praha: SPN, 1983. 162 s. BN 17-276-83.
Darity, William A., ed. International encyclopedia of the social sciences. Detroit:
Gale Cengage Learning, 2008. 9 vol. ISBN 0-02-865965-1.
Dufek, Jaroslav a Somerlíková, Kristina. Education of population and
unemployment in the European Union countries. Brno: Mendel University in
Brno, 2014. 109, [10] p. ISBN 978-80-7375-969-8.
Eurocountrylist. Mapa Evropské unie [online]. Odk. 18.4.2015. Dostupné online z
<http://www.eucountrylist.com/img/eu-map.jpg>.
European Judicial Network. [online]. Odk. 11.3.2015. Last upd. 27-02-2007.
Dostupné
online
z
<http://ec.europa.eu/civiljustice/legal_order/
legal_order_cze_en.htm>.
Gov.uk. Countries in the EU and EEA [online]. Odk. 11.3.2015. Dostupné online z
<https://www.gov.uk/eu-eea>.
Hauser, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,
1980. 192 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN N/A.
Chromá, Marta. New introduction to legal English = Nový úvod do právnické
angličtiny. Praha: Karolinum, 2011. 481 p. ISBN 978-80-246-1950-7.
Krebs, Vojtěch, et al. Sociální politika. Praha: ASPI, 2005. 504 s. ISBN 80-7357050-5.
[19]
[20]
[21]
[22]
[23]
[24]
[25]
[26]
[27]
[28]
[29]
[30]
[31]
[32]
[33]
[34]
[35]
Lee Ernest, Monaghan Paul a Trevor Balzer. Pidgin Phrasebook. London: Lonely
Planet, 2008. 176 p. ISBN 978-1-74059-211-6.
Ling, Johnny. Number of Word in the English Language [online]. Odk. 27.4.2015.
Dostupné online z <http://hypertextbook.com/facts/2001/JohnnyLing.shtml>.
Mascull, Bill. Business vocabulary in use. Intermediate. Cambridge: Cambridge
University Press, 2010. 176 p. Cambridge professional English. ISBN 978-0-52174862-9.
Modeste, Naomi N., Tamayose, Teri S. Dictionary of Public Health Promotion
and Education. San Francisco: Jossey Bass, 2004. 192 p. ISBN 0-7879-6919-2.
MVČR. Basic Public Administration Registers [online]. Odk. 11.3.2015. Dostupné
online
z
<http://www.mvcr.cz/mvcren/article/scope-of-activities-publicadministration-basic-public-administration-registers.aspx>.
Office.org. Implicitní klipartová aplikace Microsoft Word. Pokud není uvedeno
jinak, pocházejí ilustrace z klipartové funkce Microsoft Word.
Peprník, Jaroslav. Anglická lexikologie. Olomouc: Univerzita Palackého Olomouc,
1992. 192 s. ISBN N/A.
Petrůj, Michal. Public administration: study support. Brno: Mendel University in
Brno, 2013. 133 p. ISBN 978-80-7375-822-6.
Poslanecká sněmovna. Constitution of the Czech Republic [online]. Odk.
26.4.2015.
Dostupné
online
z
<http://www.psp.cz/cgi-bin/eng/docs/
laws/1993/1.html>.
Poštolková, Běla, Tejnor, Antonín a Roudný, Miroslav. O české terminologii.
Praha: Academia, 1983. 119 s. Malá jazyková knižnice; Sv. 2. ISBN N/A.
Tkadlčíková, Lenka. English for social work purposes. Olomouc: Caritas – Vyšší
odborná škola sociální Olomouc, 2012. 3 vol. (191, 135, 95 p.) ISBN 978-8087623-07-7.
Topilová, Věra. Medical English = Angličtina pro zdravotníky. Havlíčkův Brod:
Tobiáš, 2001. 273 s. ISBN 80-7311-001-6.
Trahair, Richard C. S. From Aristotelian to Reaganomics: a dictionary of eponyms
with biographies in the social sciences. Westport, Conn.: Greenwood Press, 1994.
xii, 721 p. ISBN 0-313-27961-6.
Úřad vlády. Head of the Office of the Government [online]. Odk. 11.3.2015.
Dostupné online z <http://www.vlada.cz/en/urad-vlady/vedouci-uradu-vlady/head-of-the-office-of-the-government-of-the-czech-republic--97126/>.
Ústava České republiky. Úplné znění Ústavního zákona České národní rady č.
1/1993 Sb., Ústava České republiky; Úplné znění Usnesení České národní rady č.
2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního
pořádku České republiky; Úplné znění zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny: některé další související právní předpisy. Praha: Armex,
2013. 128 s. Edice kapesních zákonů. ISBN 978-80-87451-25-0.
Vláda. Jednání vlády [online]. Odk. 11.3.2015. Dostupné online z
<http://www.vlada.cz/en/jednani-vlady/>.
Vystrčilová, Renata. ESP I: English for specific purposes for administrators.
Olomouc: Hanex, 2006. 49 p. ISBN 80-85783-58-4.
[36]
[37]
[38]
[39]
[40]
Weber, George. TOP LANGUAGES: The World's 10 most Influential Languages.
Language Monthly Today, 3:12-18, 1997. ISSN 1369-9733.
Wikimedia. Mapa České repubiky [online]. Odk. 16.4.2015. Dostupné online z
<http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/4/48/Czechia__outline_map.svg/640px-Czechia_-_outline_map.svg.png>.
Wikimedia. Mapa Evropské unie [online]. Odk. 1.12.2013. Dostupné online z
<http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f3/EU282013_European_Union_map.svg/628px-EU282013_European_Union_map.svg.png>.
World atlas: the cartographic encyclopedia of planet earth. Elanora Heights:
Millennium House, 2009. 1 atlas (216 p.). ISBN 978-1-921209-32-1.
Zavázalová, Vladimíra a Lukáčová, Alena. Angličtina pro veřejnou správu. Plzeň:
Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2007. 494 s. ISBN 978-80-7380-057-4.

Anglický jazyk - eLearning FVP SU

Transkript

Podobné dokumenty

Stáhnout - Smetanova Litomyšl, o.p.s.

Souhrnná teritoriální informace Kanada

Obsah

poznámky z knížky (Žídek, L.: Dějiny světového hospodářství. Plzeň

Ukázka z knihy - Bez Vydavatele

Radniční listy Olomouc 07/2013

Print › Maturita Activator - U4

Logico-Semantical Analysis of Natural Language Expressions is not

Department of Neurology Head of the department: doc. MUDr. Ivana

Jazykovědné aktuality 2002/3–4 - Jazykovědné sdružení České

Úvod do studia AKUPUNKTURY

Cvicení - Geocomputation

ve formátu PDF

Curriculum Vitae

The USA - Střední průmyslová škola textilní

Zpravodaj ČPZP 2011/01 - Česká průmyslová zdravotní pojišťovna

Vzdělávací program Charitativní a sociální práce_denní

Opatrovnictví a lidská práva v České republice

Countries and nationalities

Jazyk a jazyková komunikace (Čj, SČj, Aj, KAj, Nj, Ko)

Obchodní podmínky k produktu BLIK

Pravidla účastnictví - Power Exchange Central Europe, as