Listopad - Časopis Život v Kristu
Transkript
Časopis Apoštolské církve Ročník 24 Navštivte nás na www.apostolskacirkev.cz Číslo 11 / 2012 Úvodník V ážení a milí čtenáři! Jsme vděční Bohu, že můžete držet v rukou další číslo našeho časopisu, které plní jeden z cílů – odrážet dění v naší církvi. A to nelze bez vás, bez vašich příspěvků a hlavně modliteb. Moc Vám za všechno děkujeme! Dva zachráněné životy, 26 obnovených rozhodnutí pro Krista, 24 silných zkušeností s Duchem svatým, 13 usvědčení z hříchu, 11 povolání do služby... To je jen zlomek toho, co pro nás Pán Ježíš na konferenci Slavnosti Apoštolské církve udělal. Zlomek proto, že registrovaných účastníků bylo kolem šesti set, ale jen šestina z nich odevzdala vyplněnou anketku... Záměrem Slavností bylo mimo jiné shromáždit celou denominaci, společně se radovat z jednoty a těšit se v Boží blízkosti. Zároveň i provokovat každého jednotlivce svým názvem: Čas pro změnu. Obešli jsme některé účastníky s otázkou, zda naše církev změnu potřebuje. Odpovědi najdete uvnitř čísla. Především pro ty, kteří se nemohli konference osobně zúčastnit, přinášíme nejčerstvější dojmy spolu se spoustou střípků z kázání. Vy, kteří toužíte po Boží přítomnosti, si nenechte ujít rozhovor s hlavním řečníkem konference bratrem Michaelem Livengoodem a jeho manželkou Lindou. Byli jsme velmi zasaženi jejich naprostým vydáním se Bohu... Ruku na srdce, kdo z nás by se Úvodník 3 Ohlédnutí za Slavnostmi Čas pro změnu 4 6 8 9 10 11 28 Reportáž z konference Kdysi v přívěsu po Státech, dnes letadlem po světě Hodnocení Slavností AC Střípky aneb co nás zaujalo Svědectví z konference Ptali jsme se... Fotoreportáž z konference Ze života církve 12 Změna v redakci (rozhovor s A. Navrátilem a P. Slepičkou) 13 Co ve Studijní bibli nenajdete (Žalm 1-19) 18 Izrael je země a národ zvláštní >>> O B S A H Studijní materiál Izrael Desatero pro 21. století 19 18 Slyš, Izraeli >>> Čtenáři píší 22 22 24 24 25 Stromovina Vzpomeňte si na Lotovu ženu! Někdo zvoní Prečo nemám rád „Malého princa“? Seminář pro tlumočníky... VOŠMT 25 Den biblické školy Dětem Jiří a Ivana Bartíkovi dokázal vzdát pohodlí svého bytu, domu, svých jistot, aby se i s malými dětmi stal světoběžníkem téměř bez „střechy nad hlavou“? Čas pro změnu se nevyhnul ani redakci časopisu. Od tohoto čísla pro vás pracuje redakční rada ve složení Martin Moldan, Radek Smetana, Pavel Bubik, Jindřich Novák, Petr Skřičil, Jirka Bartík a nová redaktorka Ivana Bartíková. Asi 10 000 stažení z www stránek – to je údaj, který se váže k sérii kázání pastora Bohuše Wojnara. Alespoň část vám přinášíme v seriálu na pokračování. Misie v Izraeli není lehká, o tom by nám Pán Ježíš mohl vyprávět, jsme tudíž vděční, že se otevírají dveře pro další výjezd do lesů na Karmelu. Bratr Karel Káňa, původním povoláním lesní inženýr, měl od Pána už dvě příležitosti přispět izraelským kolegům zkušenostmi z českých luhů a hájů a zároveň jim být světlem a skrze praktickou pomoc předávat poselství evangelia... Čtěte víc! Čtěte Život v Kristu! 2 Vaše redakce 26 Děcka, Marek chodí za školu! Svědectví 27 Bůh mě osvobodil od drog Život v Kristu - časopis Apoštolské církve Šéfredaktor: Martin Moldan Redakce: Mgr. Ivana Bartíková, Ph.D., Mgr. Jiří Bartík, Petr Skřičil Sazba a grafická úprava: Ing. Jindřich Novák Příspěvky a připomínky prosím zasílejte na adresu redakce: Život v Kristu, U Podjezdu 12, 772 00 Olomouc e-mail: [email protected] Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce, respektive poslední pracovní den předtím. Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504 tel. & fax: 558 761 571, 558 761 572, e-mail: [email protected] Ročně 11 čísel, cena jednoho čísla 26,- Kč, pro předplatitele 23,- Kč, poštovné podle tarifů, pro hromadný odběr slevy podle počtu výtisků. Podávání novinových zásilek povoleno Oblastní správou pošt v Ostravě č. j. 2725/92-P/1 ze dne 1. 12. 1992 Jak objednat časopis Stačí libovolným způsobem napsat objednávku na adresu: Nakladatelství Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504. S prvním číslem časopisu obdržíte složenku, kterou použijete k zaplacení buď určitého období, např. do konce roku, nebo budete platit zvlášť každé jednotlivé číslo. Veškeré objednávky časopisu pro Slovenskou republiku Pavel Vimpel, mobil: 0905-831 356 (předvolba SR 00421) 19 Ohlédnutí za Slavnostmi D razí bratři a sestry, na konci září jsme pořádali konferenci nazvanou Slavnosti Apoštolské církve. Tento první ročník se nesl v duchu tématu Čas pro změnu. Ohlédnutí za konferencí je hlavním námětem tohoto čísla Života v Kristu. V článku se chci zaměřit na to, co jsem si osobně z konference odnesl. Všiml jsem si totiž, že naši dva zahraniční hosté nezávisle na sobě vyslovili dvě stejné myšlenky. Michael Livengood je vyslovil ve svém sobotním kázání a bratr Yun je den na to opakoval (přičemž sám předchozí kázání neslyšel). Věřím tomu, že jde o něco, nad čím bychom se měli více zamyslet i my. Pokusím se tyto myšlenky opakovat a trochu je rozvést. Andělé nestačí Třicátá druhá kapitola knihy Exodus popisuje situaci, kdy si Izrael na poušti udělal zlaté tele jako zpodobení Hospodina. Mojžíš je tímto hříchem zcela konsternován a na hoře se modlí k Hospodinu za odpuštění pro Boží lid. Hospodin mu slibuje: „Hle, můj posel půjde před tebou“ (Ex 32,34). Později Mojžíš v modlitbě říká Hospodinu: „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj!“ Mojžíš se ve svém životě setkal s anděly a věděl své o jejich moci. Stojí však před takovým úkolem, že andělům nedůvěřuje. Vyžaduje si přítomnost samotného Pána nebes. Příběhem, který může osvětlit tuto myšlenku, je záznam o uzdravení chromého na břehu rybníka Bethesda. Leží zde muž, jenž je 38 let chromý. Jeho oči, stejně jako oči desítek, možná stovek ostatních, jsou fixovány na hladinu rybníka, kam občas sestupuje anděl. Všichni čekají na anděla, nikdo neregistruje, že se mezi nimi prochází sám Boží Syn. Anděl reprezentuje Boží moc, Pán Ježíš Boží přítomnost. V Boží přítomnosti je samozřejmě i Boží moc, ale jde o víc. Rádi hledáme nadpřirozené duchovní projevy. Toužíme po atmosféře Boží moci, kdy jsou lidé uzdravováni, kdy zní prorocké slovo, kdy vycházejí démoni. Možná to někomu bude připadat jako slovíčkaření, ale já to tak nevidím. Chci Boží přítomnost. Je to otázka priorit, nastavení srdce. Satan dokáže napodobit Boží moc, nikoli však Boží přítomnost. Boží moc lze uplatňovat i se špatným charakterem, kdežto v Boží přítomnosti „hříšníci neobstojí“. Hledání Boží přítomnosti neznamená, že přestáváme usilovat o duchovní dary, nýbrž znamená mnohem větší komplexnost. Hledat Boží moc může znamenat touhu po naplnění určitých potřeb – uzdravení, probuzení, řešení dlouhodobých problémů. Hledání Boží přítomnosti je snaha o proměnu nás samých – abychom rostli do podoby Božího Syna Ježíše Krista. Mějme tedy touhu po duchovních darech, ale ještě větší touhu mějme po jejich Dárci! Povedu vás cestou, kterou jste nikdy nešli Když Jozue uváděl Izrael do zaslíbené země, hned na počátku stanuli na břehu Jordánu. Ten byl tenkrát rozvodněn. Hospodin nařídil, aby do vod vstoupili nejprve kněží s truhlou smlouvy a lid aby je následoval. Řekl tenkrát: „Mezi vámi a ní bude ovšem odstup zhruba dvou tisíc loket; nepřibližujte se k ní. Půjdete za ní, abyste poznali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli.“ (Joz 3,4) Výraz „Nikdy jste touto cestou neprocházeli“ zcela jistě neznamená, že tam ještě nikdy nebyli. Neznamená ani to, že nic podobného nezažili – vzpomeňme přechod přes Rudé moře, které se také podobným způsobem rozestoupilo. Jordán – ten byl ve srovnání s Rudým mořem prkotinou. Tato slova znamenají zcela novou zkušenost s Božím jednáním. Cesta z Egypta byla útěkem, cesta pouští přežíváním a cesta Kanánem dobýváním. Čekaly je nové lekce Božího působení. Vždy, když čelíme nové zkušenosti, srovnáváme ji se svými předchozími zkušenostmi. Šalomoun sice podotýká, že „pod sluncem není nic nového“, ale je třeba tomu správně rozumět. Všichni se modlíme za to, aby přišlo probuzení. Jaké bude? Někdy mám obavu, abychom jej dokázali přijmout. Všechny generace křesťanů si probuzení přály, ale vesměs všechny byly zaskočeny, když přišlo. Pokaždé totiž s sebou přineslo něco nového. Před sto lety si nikdo probuzení nespojoval s mluvením v jiných jazycích. Bylo to nové a dost divné. Co na tom, že Bible o tom píše. Mnozí to odmítli, a to byl například důvod, proč vzniklo tzv. Berlínské prohlášení. V průběhu dějin církev mnohokrát zažívala probuzení. Každá takováto vlna přinesla něco nového. Chyba, jakou církev dělala, spočívala v tom, že chtěla mít probuzení „pod kontrolou“. Tímto přístupem je ale často uhasila. Patřím ke generaci, která prožila roky své víry v době totality. Když jsme uvěřili, chápali jsme následování Pána jako vymezení se vůči ostatní společnosti. Dávali jsme z domů televizory, pálili gramofonové desky a knihy, nedovolili dětem členství v různých zájmových kroužcích a podobně. Takto jsme chápali svatost, zcela podle slov „oddělte se z tohoto zvráceného pokolení“ (Sk 2,40). Tehdy nás Pán takto vedl a mělo to svůj význam, přesto si myslím, že dnešní doba vyžaduje jiný přístup. O Ježíši je napsáno: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Můžeme Ježíše vidět častěji ve společenství nejrůznějších lidí než o samotě. On chodil a hledal ztracené. Je pravda, že žít jako angažovaný občan v dnešní společnosti je nesmírně náročné, a v jistém smyslu je mnohem jednodušší praktikovat svatý život spočívající v naprostém oddělení se, přesto si myslím, že to je právě to, oč dnes jde. Nezpochybňuji normy a požadavky svatosti, ale kladu jiný důraz. Slova „Oddělte se“ neznamenají uzavřít se do křesťanského ghetta, nýbrž znamenají žít svatý život uprostřed nesvaté společnosti. Znamenají být normální, a přeci jiný. Znamenají sloužit, nikoli odsuzovat. Znamenají jít k lidem, nikoli čekat, až oni přijdou. Náš úkol je vnášet Boží přítomnost do světa. „Povedu vás cestou, kterou jste ještě nikdy nešli…“ Co to pro nás znamená? V tuto chvíli nic jiného, než být připraven na nové Boží působení. Bůh chce jednat a my ještě nevíme, jak. Musíme si ale dát pozor, abychom neopakovali chybu, jíž se tak často dopouštěly generace před námi. Zdá se mi, že obě slova z konference spolu souvisejí: Andělé nestačí, hledejme Boží tvář: tento postoj nás povede před Boží trůn, abychom se naučili znát Boží charakter a principy. Jenom tak nebudeme otroky starých zkušeností a různých klišé. Povedu vás cestou, kterou jste ještě nešli: Kdo je schopen touto cestou jít? Nedělejme si iluze – nejsme lepší než naši otcové. Abychom se vyhnuli chybám předchozích generací, je třeba hledat Boží tvář. Přeji Vám Boží milost, Martin Moldan, biskup AC Slovo biskupa Ročník 24, listopad 2012 3 Čas pro změnu ŽIVOT V KRISTU ČAS PRO ZMĚNU – Slavnosti AC Karviná, 27.–30. 9. 2012 Reportáž z konference Sálem zní mohutný chór „Náš Bůh a Pán je z Judy Lev, Trojice spjatá v jednotu. Jeho smrt, spravedlnost a krev jsou základ víry k životu...“, ruce zvednuté k nebi, srdce se tetelí při pomyšlení, jak úžasný je náš Pán a Bůh. Plně si uvědomuji, jak mocná je chvála, kterou složili Moravští bratři a která nás dnes, o několik století později, spojuje v Duchu. Výjimečná, nádherná chvíle. Skutečně zažívám jedinečnost okamžiku. Aha, tak nějak to bude vypadat v nebi, jedna veliká oslava. Zatím jsem však ještě na zemi, ale i zde jsem na slavnosti, vlastně na Slavnostech... Jsem nadšená, že se konference jmenuje Slavnosti Apoštolské církve – Čas pro změnu. Už jen ten název Slavnosti dal celé akci punc výjimečnosti. Nebude to jen obyčejná konference, ale bude to slavnost. Jupí, budeme slavit jako Izraelci! Vždyť oni sami měli spoustu svátků a slavností a dodnes mají. I 4 když jedeme slavit, přece jen jsme na konferenci trochu pracovně. Rozhlížíme se a nasáváme atmosféru, sledujeme cvrkot, navštěvujeme shromáždění, semináře, natáčíme ankety a rozhovory, i s hlavním řečníkem Michaelem Livengoodem a jeho ženou. Slezská univerzita v Karviné, zejména hlavní sál, je dostatečně reprezentativním prostorem pro naši konferenci. Sál, který má kapacitu téměř osm set míst, je při večerních shromážděních téměř plný. Není divu, když přihlášených účastníků je k šesti stům a další přicházejí na večerní bohoslužby, které jsou přístupné všem. Tak pozor, začínáme! Už při vstupu do budovy univerzity je vidět, že to tady žije. Takový správný konferenční mumraj a do toho letmé – Ahoj a Pán ti žehnej – vysílané na všechny strany. To je super, tolik lidí! Jsem příjemně překvapená z množství mladých lidí, kteří přijeli z různých míst ČR. Když tak pozoruji různé hloučky a diskutující skupinky, napadá mě, zda není škoda oddělovat mladé od starších (letos je totiž konference mládeže spojena se Slavnostmi), vždyť my potřebujeme je a oni zase nás. V církvi to tak prostě funguje, jsme jedno tělo. Mladí nás mohou „vyhecovat“ k maximálnímu výkonu a my jim zase můžeme předat nějakou tu zkušenost (když už ne moudrost). Je moc fajn potkat „staré známé“, se kterými se vídávám pravidelně na pas- torálkách či při jiných příležitostech, ale neméně povzbudivé je vidět spoustu nových tváří. Chodbou spojující hlavní foyer a aulu nejde projít jen tak. Je tady tolik věcí k vidění... Ať už to jsou knihy našeho nakladatelství Křesťanský život nebo stánky Royal Rangers, VOŠMT, Nové generace, cestujících evangelistů, dětského centra Brno (přispívám na provoz centra a odnáším si výbornou kytičku z lineckého těsta, mňam), modliteb za 6500 evangeliem nezasažených národů (každý, kdo věnuje půlminutovou modlitbu některému z těchto národů, může na nástěnku přilepit srdíčko. A že jich tam na konci konference bylo!) či stolek prezentující službu ženám s přihláškami na konferenci sester, která se bude konat 16. – 17. 11. v Havířově. Oznamuji manželovi, ať si na ten víkend nic neplánuje, bude hlídat děti. Určitě totiž pojedu! Páteční i sobotní program má stejný scénář – ranní bohoslužba, odpoledne semináře a večerní bohoslužba. Jedna malá změna v sobotním programu přece jenom je, ve 13:30 se před univerzitou modlíme za Karvinou. Bratr Bohuslav Sikora z ostravského sboru týden před konferencí obcházel úředníky ve městě a zval je na sobotní odpoledne. Na mod- Modlitby za Karvinou litby nakonec přichází sekretářka mís- osek. Když se potřebujeme dobře a levně tostarosty s podrobným popisem problé- najíst, bratři vytáhnou pohotově mapu mů, kterým město Karviná čelí. Dokonce a dostáváme ihned několik tipů. Nabídka seminářů je velmi pestrá a láse naplní i skryté přání bratra Bohuše, paní nás ve svém projevu žádá o mod- kává. Nevíme co si vybrat. Nakonec u nás litby! Je moc povzbudivé vidět více než vítězí Modlitba a duchovní boj a později odstovku křesťanů, kteří obětují kus své po- poledne ještě Křesťan a finance. V sobolední pauzy pro to, aby se před univerzitou modlili za město. Věříme, že nebesa jsou otevřená a že přichází požehnání pro Karvinou. Chvály na bohoslužbách jsou skvělé, máme v církvi fakt dost dobré kapely, jen je mi líto, že některé překlady zahraničních chval nejsou úplně zdařilé. Mám radost, že tato konference není „one man show“, ale že na ní slouží spousta bratří i sester. Naše církev je totiž schopna sloužit sama sobě: všichni řečníci, i ti, kteří mají semináře, jsou na vysoké úrovni profesionálně i duchovně. Cestující evangelista Michael Livengood byl správným kořením pro naši konferenci nebo, chcete-li, třešničkou na dortu. Je zázrak, že k nám vůbec přijel, občas se mu totiž stane, že jede na třídenní evangelizaci a zůstane tam několik týdnů. Také jeho diář je plný závazků na dva roky dopředu... Jelikož naše církev slouží všem generacím, nechybí ani program pro děti, kterého se určitě výborně zhostila Danka Navrátilová a členové RR. Pro příště by asi bylo vhodnější, aby děti měly program během celého dne. Chceme se totiž oba účastnit seminářů, a tudíž necháváme děti u babičky v Ostravě, neboť by se o ně neměl kdo starat. Udržet je v tichosti celé odpoledne prakticky nelze... Velký dík patří organizačnímu týmu, díky kterému všechno běží, jak má, a pokud se vůbec vyskytne nějaký problém, je operativně vyřešen, aniž by si toho kdokoliv všiml. Velmi oceňuji, že po celou dobu konference funguje informační ki- tu potom seminář o proroctví. A u vás? Hlavní semináře se nahrávají, takže kdo nestihl ty ostatní a má zájem, může si je poslechnout na webu Apoštolské církve – www.apostolskacirkev.cz. Bohoslužby vždy začínají chválou, po večerech to je jednou skupina R.E.J. a po druhé Donebevolající. Moc se mi líbí, že frontman Donebevolající, Jarek Bílý, prosí osvětlovače, aby přidali světlo. Nejsme totiž na koncertě, ale stojíme před trůnem našeho Krále a Pána, a tudíž není důvod, proč bychom na sebe nemohli vidět. Po chvalách následují prezentace různých oblastí služby naší církve, ať je to odbor mládeže, misionáři AoG, Teen Challenge, služba ženám aj. Všichni čekáme, jaké bude slovo, jak bude Duch svatý jednat. Jeden večer mluví Martin Penc o tom, že nás Pán vidí. Nastoluje otázku, zda my vidíme jeho. Jak je snadné důvěřovat Bohu v situacích podobným těm, které jsme už zažili. V těch ostatních, proč nám to asi nejde? Jindy nás Michael Livengood ujišťuje o tom, že probuzení není opakování včerejška, máme následovat Boha, On nás povede, Čas pro změnu Ročník 24, listopad 2012 Pastoři s manželkami žehnají lidem Chválící kapela „Donebevolající“ 5 Čas pro změnu ŽIVOT V KRISTU 6 neboť On zná cestu. A máme se připravit na to, že to „bude velké“, ale bez jeho přítomnosti v našich životech probuzení nezvládneme. Protože jsem mladá a protože jsem noční sova, nemohu si nechat ujít příležitost účastnit se posledního semináře každého dne (podle programu je určen pro mladé, ale vím, že i mnozí starší by na něj rádi šli). I když Jirkovi už „dojíždějí baterky“, já spěchám na seminář sestry Brigity Vimrové. Jednou je o vině, jednou o modlách. A dozvídám se, že všechno, co v životě chci více než Boha, je modla. To, nač myslím, po čem toužím, co je v mém srdci, tomu sloužím... Takže zpytuji svědomí a docházím k závěru, že... Ale to už si nechám pro sebe . Seminář končí a nám, v pátek stejně jako v sobotu, ještě zbývá cesta do Ostravy k rodičům. Ve tři čtvrtě na jednu padáme únavou, ale plni dojmů a nadšení. Nedělní slovo je v režii bratra Yuna z Číny, teď už vlastně z Německa, neboť ze své vlasti musel emigrovat... To většina z vás už ví a víc prozrazovat nemůžu. V některém z dalších čísel časopisu Život v Kristu se totiž můžete těšit na obsáhlý rozhovor s Nebeským mužem. Je pro mne téměř nemožné představit si útrapy, kterými musel projít. A člověk má tendenci k němu vzhlížet... Jak ale lidsky působí jeho přiznání, že i on sám v dobách největšího utrpení ztrácel víru... Co dodat závěrem? Ještě si můžete přečíst střípky z kázání a seminářů, hodnocení konference v podání bratra biskupa Martina Moldana, v rámci statistiky porovnat své dojmy s dojmy ostatních a nechat se povzbudit svědectvími lidí, kteří na konferenci něco přijali a byli ochotni se o to podělit s vámi všemi. Na viděnou příště! Ivana Bartíková Kdysi v přívěsu po Státech, dnes letadlem po světě cestují Michael a Linda Livengoodovi. A stále slouží, pro sebe nemají moc času, ale Bůh jim to vynahrazuje tím, že je často tam, kde jsou právě oni. Když se sdílí s tím jak zakusit probuzení, z jejich úst to nezní jako křesťanské klišé, zažili jej už několikrát. Milují církev a záměrně nechtějí být těmi hlavními. J ste původem Američané. Kde ale máte svůj domov dnes? Linda: Tam, kde je doma moje drahá polovička... Michael: Někdy říkám lidem, že žijeme v letadle (smích). V jakém typu? Michael: (smích) Na nepohodlném sedadle... No vlastně, já ani nevím, to se pořád mění. Máme bydliště na Novém Zélandu, na předměstí Wellingtonu, avšak občanství máme americké. Ve skutečnosti žijeme už tři roky, co začalo tamní probuzení, v malém městečku v USA. Někdo věnoval tamnímu sboru pro nás dům. Ale stejně jsme pořád na cestách buď v autě, nebo v letadle. Kde tedy máme svůj domov, nevím. Zmínil jsi, že vás třeba pozvou na třídenní konferenci, ale Božím zásahem se to protáhne na třináct týdnů. Kde tam bydlíte, co nosíte? Michael: To jste trefili, pořád jsme museli prát (smích). Víte, něco se tam stane a je to, jako když píšeš knihu a přidáváš nové stránky. Pro mě jako hosta akce existují jisté hranice, které jsem se naučil nepřekračovat. Nejsem místním pastorem, jsem tam jako služebník. Avšak lidé tě začnou vnímat jako součást, popř. vedoucího týmu, ale ty jím nejsi. Musíš si dát pozor, abys nepřebral roli pastora, vedoucího. Jak poznáte, že to dlouhé „shromko“ skončilo? Michael: Vyučuji, že existuje osm znaků, podle kterých se to pozná. První z nich je, že pastor řekne: Konec. Já o tom nediskutuji, snažím se nepřemýšlet o tom, že to tak třeba není. On je autoritou ve sboru. Hodně cestujete. Jaké byly začátky vaší služby? Michael: Věřím, že k této službě nás povolal Pán, necítíme se tím nijak přetíženi, i když je to náročné. Nebylo to vždy tak Skutečně sloužíte... Michael: Neustálá služba, přesně tak. v pohodě, zvláště pro manželku. Když jsme začali cestovat a sloužit, to bylo ještě s našimi malými syny, připojili jsme Vzpomenete si na poslední volný víkend, za auto přívěs a frčeli jsme. Kluky jsme který jste strávili jen spolu? Linda: Víkend? Nee! učili doma. Jenomže když nás začali zvát Michael: Naučili jsme se užívat si chvílí. do zahraničí, museli jsme přívěs prodat a vyměnit ho za letadlo. A jsme doma Například si zajdeme na kávu nebo jdetam, kde nás uloží. Dnes už Lindě nevadí me aspoň na procházku do lesa, na Nospát v cizí ložnici, ale dříve to bylo jinak. vém Zélandu nemáme hady... Je to hodinka, po kterou si můžeme jen povídat. Linda: Začalo to tak, že jsme bydleli v přívěsu a chtěli jsme si něco s Michaelem vyříkat. Před dětmi to nešlo, proto jsme šli na procházku. A zůstalo nám Michael Livengood – Vyrostl v pastorské roto. Aspoň hodinu denně. Říkáme tomu dině, deset let byl pastorem, než byl v roce 1984 modlitební procházka, buď se sdílíme povolán do služby cestujícího evangelisty. Zpro tom, co prožíváme, nebo se modlíme, vu cestoval s rodinou jen po USA (Mike Livendiskutujeme... good Ministries), ale později se jeho služba rozMichael: Je nám to vzácné a chráníme šířila i na další kontinenty s výjimkou Afriky. si to, jinak bychom vyhořeli. Michael a Linda mají zvláštní povolání pro Linda: Žádná administrativa, žádné teNový Zéland. Poprvé tam přijeli v roce 1999, lefonáty... pak v roce 2000 přijeli sloužit na šest týdnů, nakonec se z toho vyklubalo půl roku... Stali se Jak odpočíváte? Hrajete golf? občany Nového Zélandu a snaží se každý rok Michael: Povím ti, a není to klišé, že si alespoň šest měsíců sloužit „doma“. V současné vážně můžeš odpočinout v uctívání. Jidobě bydlí ve Spojených státech. S pastory se nak mám golf rád. Ale když tě někam podělí o své zkušenosti s probuzením, jak si ho zvou na tři, čtyři dny, jedeš tam sloužit, správně užít a pastorovat. Mají dva dospělé ne odpočívat. Když se však akce protáhsyny, kteří slouží Pánu. ne, pak je třeba si začít plánovat, že další Ročník 24, listopad 2012 Jak řešíte diář a naplánované služby, když Pán nečekaně nějakou akci protáhne? Michael: Proto ho máme plný na dva roky dopředu! Musíme zkrátka zavolat pastorovi a omluvit se, že přijedeme později – Pastore, opravdu chceme přijet, ale vstoupili jsme do vůle svrchovaného Boha, teď nemůžeme přijet. Povím mu pár příběhů a zeptám se, jestli by v tom nebyl s námi... Jsou to dobří „kluci“, takže vždycky pochopí, že Bůh něco dělá pro jejich bratry a sestry na opačném místě zeměkoule. Jeden příběh za všechny: Na jednom místě se to rozjelo na 15 týdnů, tehdy jsem dalšímu pastorovi volal dokonce šestkrát. Vždy, když vystoupil na kazatelnu a řekl: „Michael volal“, všichni věděli, že nedorazíme. Zároveň to v nich vzbudilo tako- roval, že tam jedná Bůh. Pozvali nás kávou žízeň, že když jsme tam pak dorazi- zat do jiného sboru, kde to pak ale zrušili li, byli otevření na Boží jednání. Hned a my neměli peníze na další cestu. Bronsna prvním shromáždění, kdy se normál- ville bylo nejblíže, tak jsme si řekli, že se ně sejde tak 125 lidí, přišlo mnohem více tam podíváme. Bylo to Boží načasováa 95 se tam obrátilo nebo nově rozhod- ní, a něco, za co jsem se modlil už roky, lo pro Krista. Jedna paní chodila každý tam Pán Bůh připravil. V každém případen po tři dny jen pro modlitbu, neřekla dě to byla opravdová změna. Uvažoval nic konkrétního, pak jsme se dozvěděli, jsem, jak lidé mluví o bohoslužbách, že že měla diagnostikovanou nějakou nelé- byly úžasné. Když však zažijí opravdovou čitelnou chorobu. A Bůh ji úplně uzdra- Boží přítomnost, slova jim prostě chybí. vil! A to jsem dokonce jedno kázání úpl- Zranění, zlomení jsou uzdravení, Boží ně vynechal, jak tam Bůh jednal. Jen jsme přítomnost přemůže i ty nejautoritativnější vedoucí. se za lidi modlili. To bylo to slavné pensacolské probuzení Jak to vnímáte tady, jsme připraveni? Michael: Tuto otázku nesnáším... (smích) v roce 1996? Michael: Ano, už to běželo asi 9 měsí- Často se nás na to pastoři ptají. Bůh mi ců a my se tam dostali jakoby nedopat- zakázal na ni odpovídat, protože vůbec řením. Původně jsme neplánovali ani se neznáme duchovní situaci, která všemu tam zajet podívat, i když nám kdosi refe- předchází. Jsem vždycky frustrován, když Michael Livengood (vpravo) s tlumočníkem Čas pro změnu půlden věnuješ sobě. Hodně dopředu si taky snažíme naplánovat dovolenou, ale ne vždy nám vyjde. nerozumím jazyku. Přitom si tak rád povídám s jednotlivci, potřesu jim rukou... Jste však velice pozorní posluchači. Díky Bohu nepatřím ke kazatelům, kteří potřebují často slyšet při svém kázání Amen! (smích) Toho se tu moc nedostává. Včera jsi tak rychle ukončil čas čekání na Boží jednání... (kázání se protáhlo a modlitby se musely zkrátit, neboť následovala pauza na oběd, pozn. red.) Michael: To je věčný souboj, ale Pán Bůh nás naučil zcela se podřizovat místnímu vedení. Uvědomuji si, že zde nejsem nejdůležitější, pouze stavím na tom, co bratři přede mnou postavili. Jsem součástí, navíc při konferencích jako kazatelé máme tendenci odsunout do pozadí vše kromě chval, kázání a modliteb. Ale vždyť každá konference má svůj program, lidé se musí najíst, odpočinout, postarat o děti atd. A bude další shromáždění a zase budu očekávat na Boha. Všichni tady kolem jsou Božími dětmi, mě nepatří, ale Bohu. Budeme vás opouštět mnohem bohatší. Ale zpět k tvé otázce o vaší připravenosti. Ještě jsme se Lindou o tom nebavili, budeme na to mít čas, až odsud zítra poletíme do Itálie. Linda: Mohu jen říct, že při chválách prožívám vanutí Ducha a vaši touhu. Dalo by se s vámi hovořit hodiny, děkujeme za rozhovor, ale víme, že za pár hodin znovu kážete... Linda: Jednou nás pozvali na svatbu, vyzvali hosty, jestli si nechtějí poslechnout příběhy z probuzení. Kolem nás se shromáždil hlouček a po deseti hodinách jsme končili. Když k tomu pustíte Michaela, bude o probuzení hovořit dlouho. (smích) 7 ŽIVOT V KRISTU Čas pro změnu PĚT „PRAVIDEL“, KTERÁ POMOHOU PŘIVOLAT PROBUZENÍ, A PROČ PROBUZENÍ SKONČÍ? 8 Michael: Především mějme na paměti ké době uctívat sebe, jak jsme byli dobBoží svrchovanost, jestli sešle probuze- ří, že jsme to dokázali, že Bůh sestouní, je jeho rozhodnutí. Musíš si připus- pil právě k nám. A je konec. Poslední tit, že Bůh si jedná, jak chce, kde chce věcí je žeň. Mnoho probuzení skončilo a kdy chce. Přesto věřím, že existuje tím, že se lidé zaměřili dovnitř, užívali pět věcí, které připravují půdu. Kdyko- si to pro sebe. Není špatné uctívat, leliv narazíš na větší probuzení, tyto věci žet „rozpláclý“ na zemi, to má rád kažvždycky najdeš. Není to žádná novin- dý, ale přijde čas, kdy máš vstát a říci ka, ani jsem to nevymyslel já, ale budu to těm venku. Pamatuj si, každé proteď vyučovat. Nejprve je zde hlad, kte- buzení je pouze přípravou na žeň. Četl jsem dopisy pastorý musí růst. Ptal rů sborů, kde kdyjsem se Pána, jak „Každé probuzení je pouze si bylo probuzení, jsi našel zrovna přípravou na žeň.“ a ti shodně psali, tento sboreček? Leží za malým městečkem, vede kolem že sešli z cesty, když se zaměřili na sebe. V každém případě probuzení mění něj bezvýznamná silnice, a přece zde Bůh začal jednat, byli jsme tam patnáct lidi, sbor, i autoritativní pastory, a přitýdnů a bylo spaseno 997 nových lidí. jde nadšení a touha, jít ven. Ještě si uvěPřed tím měl sbor 150 členů! Poznal domuji, jak je důležité pro vedoucí umět jsem, že je tam hlad. Jak za kazatelnou, riskovat. Najednou ti něco Bůh řekne tak v lavicích. Někde to máš jen za ka- a záleží na tobě, zariskuješ? Myslíš, že zatelnou, jinde jen mezi lidmi, ale tady se nikdy nemineš? Ale jo! Avšak zásahů byli hladoví všichni. Ale jak mít vizi je mnohem víc! Řekneš si: Co nejhoršího pro hlad? To se mě neptej. Někdo tvr- se může stát? To, že se ztrapníš. Pro mnodí, že klíčem každého probuzení jsou ho pastorů je to to nejhorší. Někteří však modlitby. Dovolím si nesouhlasit, aniž uvažují jinak: „Co nejlepšího se může stát? bych moc modliteb snižoval. Věřím, že – Jdu do toho!“ Ať vedeš sbor nebo celou je to hlad vyjádřený modlitbami. Nej- denominaci, musíš být ochoten riskovat. Linda: Kdysi mě Bůh vedl k bláznivé delší shromáždění, na kterém jsme kdy byli, bylo právě modlitební, ale modlili věci a já volala k Bohu, co když to pose hladoví lidé. Dalším rysem je svatost. kazím. Bůh na to, že to pokazím určiNěco na osobní svatosti je, když tolik tě, protože nejsem dokonalá, ale On je přitahuje Boha. Ne zákonictví, ale ob- a postará se o to. Michael: Je zde i Boží čas. Znám rovská touha se Bohu zalíbit, být před ním čistý. Funguje to jako v kruhu. Vět- sbory, kde se modlí za probuzení dva ší svatost přitahuje Boha, který svou a půl roku, jiné se modlí už pět, dalpřítomností vede člověka ještě k větší ší deset. Toto neber jako konkrétní svatosti. Samozřejmě si to můžeš do- slovo pro Českou republiku, to jsou hledat v Bibli – hlad v Mat 5. kapitole, jen obecné principy. A taky probuposvěcení Joz 7 a Ex 19. Jak kdosi řekl: zení v České republice bude jiné než Bůh má zalíbení ve vůni oběti na oltáři, v Argentině nebo v USA. Můžeš se především, když jsem tam já. Podíváme- od nich inspirovat, ale bude to jiné. No a proč to končí? Kromě toho, li se na první případ, kdy spadl oheň z nebe na oltář, tam byly tři oběti: oběť co jsme tady již říkali, to mohou být za hřích, oběť posvěcení a oběť chvá- i praktické faktory, jako je např. vyčerly, uctívání. Vidíme, jak je to provázané. pání. Jeden pastor říkal, že Bůh je něMáme tedy hlad, svatost a Boží přítom- kolikrát navštívil, modlili se pět hodin nost. Bez ní to nejde. V Iz 64 máš čtyři denně, pak byla shromáždění, která aspekty, které přitahují Boží pozornost trvala až šest hodin, chválila pořád ta – spravedlnost, to jsme zase u svatosti, samá skupina! A tak jeli každý týden uctívání, očekávání, žádný spěch, On šest dní v kuse. Lidé začali odpadávat má svůj čas, a připomínání si. Něco fyzicky. Je potřeba probuzení pastorona tom je, když si připomínáme Boží vat tak, aby to lidé vydrželi, ale zároveň skutky. Tak rád vyprávím Boží příběhy následovali Ducha. Jeden sbor zažívá a rád je poslouchám... Když s někým probuzení už šestnáct let, samozřejmě sedíte a říkáte, co jste zažili, vždycky jsou tam vrcholy a údolí, a v údolí volavás to pozvedá! Velice rychle se totiž jí po dalším vrcholu. Když bys tam vek vašemu rozhovoru přidá sám Ježíš – šel v jejich údolí, měl bys pocit, že jsou je najednou přítomný. A ještě dvě věci. na svaté hoře v Božím navštívení. Sami Napřed pokora, protože často se děje, si to vůbec neuvědomují, pouze volají že když přijde Bůh, začneme po něja- k Bohu, že chtějí víc. Hodnocení Slavností AC N aplnila se vize? Přípravy Slavností byly provázeny mnoha těžkostmi. Byla to také první konference svého druhu. Co jsem od ní očekával? Za prvé to byla konference, která měla prezentovat dnešní církev – jací jsme a co všechno děláme. Měla propojovat, tedy budovat kontakty, upevňovat přátelství, navazovat nové vztahy. Měla také sjednocovat, tedy napomáhat vědomí, že jsme jedno navzdory naší pestrosti a různorodosti. K tomu sloužily ony prezentační stolky, semináře i krátká představení jednotlivých služeb před každými bohoslužbami. Nakolik se podařilo tohoto cíle dosáhnout, lze posoudit až časem. Dokonce si myslím, že nejde o dosažení cíle ve smyslu „hotovo“, ale že jde o proces, který by měl stále probíhat. Nicméně můj první dojem byl pozitivní. Chcete do toho jít znovu? Kdy? Záměrem je opakovat tento typ konference každé tři roky. Bude třeba provést celou řadu podstatných změn, nicméně hlavní vize by měla být zachována. Toto ovšem podléhá i schválení Radou církve na základě hodnocení přípravného výboru, a toto setkání je teprve před námi. Byli jste povzbuzení nebo zklamaní? Obecně lze říci, že jsem byl povzbuzen, i když samozřejmě v různých jednotlivostech nechyběla i řada drobných zklamání. Ale tak to prostě bývá a je třeba to tak i přijímat. Důležité je vědět, jaké jsou potřeby dnešní církve a jak Pán hovoří ke svému lidu. Pak můžeme účinně sloužit. Martin Moldan, biskup AC Střípky aneb co nás zaujalo MARTIN MOLDAN BOHUSLAV SIKORA • Bůh si umí poradit s každou chybou, i když ta může mít katastrofální následky, třeba smrt. Neseme důsledky svých chyb, ale nemusíme se celý život trápit pocitem viny. Hospodin o nás přemýšlí velkoryse. • Mám v životě modlu? Všechno, nač myslím, po čem toužím, co je v mém srdci, tomu sloužím. Chci-li ty věci více než Boha, mám problém s modloslužbou. STAŠEK BUBIK • Potomci Kainovi byli inovátoři, vynálezci, potomci Šéta nikoli – ale vzývali jméno Hospodinovo. Chce nám to ukázat, jak lidé reagují na nouzi. Kainovci napnuli jen své lidské síly, ale Šétovci hledali pomoc u Hospodina. • Místní sbor může být nadějí pro město, ale pouze církev může být nadějí pro národ. Proto milujme církev. Bůh neodpovídá: • bezbožným • nejednám-li s hříchem ve svém životě • vyprosil-li si mě Satan, aby mě přesíval jako pšenici • když mě chce naučit být věrným za všech okolností, ne hned běžet o radu za prorokem • mám-li ve svém srdci jakýkoli druh ne• Máš vizi? Zvětši ji! „Raději zemřu a neodpuštění uvidím probuzení, než bych přestal věřit • nejsme-li jednotní (je veliký rozdíl, v probuzení!“ modlí-li se celý sbor, nebo jen pár lidí) Čas pro změnu Ročník 24, listopad 2012 MICHAEL LIVENGOOD • Jaký je tvůj postoj k církvi? Mášli problém s církví, máš problém s Ježíšem. PAVEL VIMR • Bůh nám říká: „Připravte se, je čas pro změnu.“ Chceš-li, aby si tě Bůh použil, musíš se připravit. MILAN BUBAN V dobách dřívějších se Písmo četlo nahlas i v rodinách – tím se lidé učili od dětství znát Písma. • Biblická škola vtiskává mladým lidem řád, který v dnešním světě chybí, a buduje jejich charakter. • Jestli chceš vědět, nakolik jsi zralý, pozoruj se, jak se chováš, když je ti zle. • • Obéd-edóm byl požehnaný pro schránu smlouvy, která přebývala u něj doma. Když ji David přemístil, stěhoval se, neboť o tu Boží přítomnost nechtěl přijít... Stejně tak my, udělámeli Duchu svatému u nás doma místo, budeme požehnaní my, celý náš dům i okolnosti. „Už ses někdy dohadoval s Bohem?“ „Ne.“ „Tak ti dám jednu radu: Nedělej to! Stejně prohraješ.“ • Oddluž se co nejdříve, udělej pro to co nejvíc. Pokazí-li se ti pračka, volej k Bohu o pomoc, nezadlužuj se hned. • Pokání z dluhů = změnit chování, které mě do dluhů přivedlo. • Mamon tě ovládl, bojíš-li se, že zítra mana nebude, i když to Bůh zaslíbil. • Brzy přijde doba, kdy už nebude možné uzavírat velké obchody bez Ducha svatého. MARTIN PENC BRIGITA VIMROVÁ „Mně se nelíbily chvály...“ „To nevadí, však jsme neuctívali tebe.“ 4 principy úspěšného proroka: • měj touhu, aby tě Bůh mohl použít v oblasti duchovních darů • buď poslušný • měj víru • pomazání nemáš pro sebe, aby ses cítil dobře, ale pro druhé • Tíží mě jedna věc: Když vidím bratry a sestry, kteří své štěstí hledají někde jinde než v Ježíši. 9 ŽIVOT V KRISTU Svědectví z konference Čas pro změnu Pán mě pokřtil Duchem svatým 10 P řed necelými dvěma roky jsem vydala svůj život Bohu. Pocházím z nevěřící rodiny a doma jsem o Bohu nikdy neslyšela. To, jak mě Bůh k sobě přivedl, je dlouhý a spletitý příběh. Když se ohlédnu zpátky, vidím, že si použil události v mém životě, které mě trápily a byly nepříjemné, ale vzešla z nich nejlepší věc na světě – setkání s Bohem. V září loňského roku jsem se rozhodla svoji víru potvrdit křtem ve vodě. Od samého počátku mého seznámení se s křesťanstvím, jsem věděla o Duchu svatém, křtu a jeho darech. Postupně, jak jsem více poznávala Boha, jsem toužila po křtu Duchem svatým. Starší našeho sboru a další křesťané se za mě několikrát modlili, ale bezvýsledně. Připadalo mi, jako bych měla v sobě nějaké zábrany. Konference Čas pro změnu přišla v době, kdy jsem se za křest modlila téměř každý den. Volala jsem k Bohu, že ve svém životě potřebuji změnu a že ho toužím více poznat. Prosila jsem ho, aby na konferenci přišel čas na změnu i pro mě. Seminář Křest Duchem svatým byl jasnou volbou. Bylo mi to i dokonce „nakázáno“ bratrem Zdeňkem z našeho sboru, který mě spolu se svou manželkou vedli při vyučování Prvních kroků. Před začátkem semináře, kdy nás tam bylo ještě málo, nás Michael Livengood přišel pozdravit. Při té příležitosti mi Zdeněk „domluvil křest Duchem svatým“. Abych byla přesná, řekl, že se modlím za křest, a ptal se, jestli bude po semináři i výzva. Celý seminář byl zajímavý a moc se mi líbil. Michael mluvil o svých zkušenostech se křtem Duchem svatým i o daru mluvení v jazycích. Na konci semináře nám zůstala jen chvilička na modlitby. Michael vyzval všechny k modlitbám. Ti, kteří měli dar jazyků, se měli modlit v jazycích, a ostatní mohli prosit Pána o křest Duchem svatým. Začala jsem prosit Boha, ale pak jsem se rozplakala a pocítila takovou beznaděj. Jen podle hlasu, jsem poznala, že se za mě přišla modlit i Linda Livengoodová. Nevím, kdo další se ještě za mě modlil, okolí jsem moc nevnímala. Ale Pán mi dal tu milost, že jsem promluvila pár slov v jazycích. Po skončení semináře, jsem se ještě chvíli bavila s Lindou o tom, co nám brání mluvit v jazycích. Jsem Pánu vděčná, že mi pomohl uvolnit zábrany a mohla jsem být pokřtěna Duchem svatým. Mám radost i z toho, že to dával na srdce i více lidem, a tak bylo vidět, jak církev fun- Na konferenci jsem jela s očekáváním změny ve svém životě a ta změna se stala. Věřím, že Bůh tam jednal s každým člověguje jako tělo. Po příjezdu domů, jsem kem a proměňoval nás. Modlím se, aby ty měla vzácnou příležitost mluvit se svý- změny a Boží přítomnost v našem životě mi rodiči o Bohu. Mohla jsem jim říct, byly viditelné i pro naše okolí. Aby mohly jaký je. O jeho lásce a plánu pro každé- být svědectvím. Pán vám žehnej. Katka Navrátilová, AC Olomouc ho člověka. A také o hříchu. Zatoužil jsem být Pánu blíž Nejsem konferenční typ. Do Karviné jsem jel proto, že jsme zde měli s týmem chval sloužit – sám od sebe bych se asi na konferenci nevydal. Domníval jsem se, že poté co posloužíme chválami, vrátím se co nejdříve domů. Ale můj plán byl (v souladu s názvem konference) změněn. Dopolední páteční poselství Michaela Livengooda o Boží přítomnosti a prostoru pro jednání Ducha svatého ke mně mluvilo tak silně, že jsem musel plakat nad sebou, nad svou duchovní vlažností, nad tím, že mi Bůh není drahý a vzácný, že jsem se mu vzdálil. Rozhodl jsem se, že domů se nejede a pobyt v Karviné se prodlužuje. A udělal jsem dobře! Oslovovala mě kázání, obrovsky mě překvapila mládežnická bohoslužba. Milé bylo uctívání kapel R.E.J. a Donebevolající. Velmi mě povzbudily semináře o křtu v Duchu svatém a o jeho darech. Zatoužil jsem modlit se více v jazyku, užívat ten vzácný dar Ducha svatého, být Pánu blíž a žít více z jeho moci, s jeho pomazáním, pod jeho vedením. Prožil jsem, že jsem součástí živé Kristovy církve a zatoužil ŽÍT mnohem více, než jsem v poslední době žil. Díky za takovou konferenci! Dalibor Bakala, AC Brno Biblické doktríny BIBLICKÉ DOKTRÍNY P řední letniční teologové S. M. Horton a W. W. Menzies představují široké křesťanské veřejnosti šestnáct základních biblických pravd týkajících se Boží osoby, spasitelného díla Ježíše Krista, obnovujícího díla Ducha svatého, církve, Písma a budoucnosti Božího lidu. Autoři popisují jednotlivá témata jasným, stručným a srozumitelným způsobem a nabízejí tak čtenářům užitečný nástroj pro stabilitu ve víře a duchovní růst. Pokud chcete být pevně zakotveni v učení Bible, tato publikace nesmí ve vaší knihovničce chybět! Více na www.krestanskyzivot.cz Ročník 24, listopad 2012 Ptali jsme se... Denisa Krátká, AC Zábřeh Tady jsou čerstvé výsledky anket, které jste mohli vyplnit a odevzdat. Sešlo se jich kolem jednoho sta, což odpovídá jedné šestině registrovaných účastníků. Vybereme jen nejzajímavější čísla: • 2 lidé přijali spasení (Haleluja!) • 26 lidí obnovilo rozhodnutí pro Krista (ať vám to vytrvá!) • 4 lidé byli pokřtěni Duchem svatým (určitě jich bylo mnohem více, jen ne- Otázka 1: Tahle konference se jmenuje „Čas pro změnu“. Myslíš, že naše církev vyplnili anketu) • 24 lidí mělo silnou osobní zkušenost potřebuje změnu? Myslím, že každý potřebuje změnu. s Duchem svatým • 11 lidí prožilo volání do služby/obdr- Hodně se tady mluví o dávání prostoru Duchu svatému. V církvi máme tendenci želo vizi • 5 lidí bylo uzdraveno (věříme, že číslo k různým strategiím práce, ale málo klaje vyšší, jen se do uzávěrky tohoto čísla deme důraz na to, abychom dali čas Pánu a ptali se: Pane, co chceš Ty? A to se trošvšichni nepřihlásili) ku týká i mne osobně. • 13 lidí bylo usvědčeno z hříchu A jaký seminář vás zaujal? Od Rudka Bubika: Žijeme v době Lota. Jirka Šafka, AC Olomouc ad. 1: V Apoštolské církvi je kolem pěti tisíc lidí a myslím si, že nějakých 80 % z nich potřebuje hlubší vztah s Bohem. Čas pro změnu je každý den, nejen na této konferenci. Ta je dobrým startem, dobrým povzbuzením. A co ty sám? Ano, potřebuji. Bůh se mne tady dotýVelký úspěch (podle anket) zazname- Josef Hasmanda, AC Valašské Meziříčí ad. 1: Ano, potřebujeme přítomnost ká. Semináře jsou duchovně nabité a jde naly semináře Duch svatý a jeho dary, Žijeme v době Lota, Proroctví, Křest v Duchu Ducha svatého. Existuje klišé, že všechno se do hloubky. To mi vyhovuje, třeba svatém, Češi, láska a probuzení a Modlitba máme, že nic nepotřebujeme, že ta pří- na mládežnických sjezdech to takhle nea duchovní boj. Ostatní semináře byly ne- tomnost tady je, a přitom je realita jiná. bylo. méně kvalitní, jen třeba pro svou úzkou Přítomnost Ducha svatého opravdu hodspecializaci byly navštíveny hlavně těmi, ně potřebujeme, bez ní se nehneme, bez Katka Fridrichová, AC Hustopeče kdo se o danou problematiku intenzivně ní církev není církví. zajímají – Misie, tlukot Božího srdce, Misijní aktivity zaměřené na děti a mládež, Tvoři- Jakub Vlachynský a Veronika Camfrlová, vé uctívání, Studium Bible skrze prostředky AC Varnsdorf 21. století a další. A nyní vox populi aneb vaše komentáře, připomínky a pochvaly: • výborná organizace, dobré místo, nabitý program... • příště konferenci uspořádat blíže ke středu republiky • opakovat Donebevolající • znovupotvrzení toho, že jediný můj smysl života je opravdu Ježíš a touha být mu plně vydaná. Velká touha slouad. 1: Jakub: Myslím si, že potřebuje. žit druhým. Zahodit pýchu a nechat se A já sám potřebuji ještě větší zapálení použít. Jsem znovu zapálená. • Je zbytečné zvát zahraniční řečníky, pro Krista a ještě větší bojovnost za to, když máme takové perly z vlastních řad. co vyznáváme. • Lidé by mohli mít jmenovky i s příslušností ke sboru. • Opravdu bych uvítal snížení množství decibelů vypouštěných do hlediště, občas byl zpěv (chvála) přehlušen hudbou. • Přivítal bych celodenní hlídání (program) pro děti. • Doufám, že se semináře nahrávaly, protože jsem nestihla všechny, které Veronika: Určitě se potřebuje trošku mě zajímaly. víc probudit. • Úžasná konference! Čas pro změnu ANKETA – hodnocení konference ad. 1: Myslím, že jestli se něco musí neustále měnit, je to církev. Protože se mění společnost kolem i lidé v církvi rostou, přijde mi, že změna je něco jako rys církve. Miluška Křivánková, AC Varnsdorf ad. 1: Církev potřebuje probuzení, oheň Ducha svatého pro všechny. 11 ŽIVOT V KRISTU Petr Kmet, AC Lysá nad Labem Tomáš Hasmanda, AC Valašské Meziříčí ad. 1: Já si myslím, že změny se týkají ad. 1: Ano. Myslím, že potřebujeme celého života. Člověk musí být bdělý, aby změnu v tom, o čem bylo dnešní dose nenechal něčím ukolébat a nezačal polední kázání (M. Livengood o Obédstagnovat. Se stagnací přichází destruk- edómovi, pozn. red.). Myslím, že církev ce a člověk se přestane rozvíjet, neroste, potřebuje Boží přítomnost. Myslím, že si ztrácí hodnoty. vedoucí i lidé na určité věci příliš zvykli. Víťa Rýznar, AC Brno Čas pro změnu Petra, AC Frýdek Místek ad. 1 - Zuzana: Já si myslím, že změnu potřebuje náš národ. A protože církev je takovým hybatelem v národě, věřím tomu, že potřebujeme změnu jako jedinci i jako církev. ad. 1: Určitě, protože každý potřebuje ad. 1: Já si myslím, že já potřebuji změzměnu. A jakou? Abychom víc poslou- nu. chali Boha. Potřebuješ ji i ty sama? Věra Kameníková, AC Brno, stanice VelPřijela jsem proto, že je mi dobře s Bo- ké Meziříčí žím lidem, povzbuzuje mne to hodně ad. 1: Určitě. Já ji taky potřebuji. ve víře a je to určitě energie do další služ- V dnešní době je potřeba umět se zastaby. Změnu potřebuji jako každý jiný. vit a hledat čas být s Pánem. Ze života církve V 12 Zuzana a Daniela Sedláčkovy, AC Lysá nad Labem Daniela: Já si také myslím, že potřebujeme změnu, a to změnu v myšlení, abychom neupadali do stereotypu. Změna v redakci ážení čtenáři, jak jste již určitě zjistili, na tvorbě tohoto čísla časopisu se podílí částečně obnovená redakce. Hlavní zodpovědnost tak přebírá sestra Ivana Bartíková. Mám naději, že uplatní své zkušenosti, obdarování i vzdělání a pomůže k tomu, aby náš časopis byl opět o krůček blíže k vám – čtenářům. V práci jí bude pomáhat i její manžel Jirka (2. pastor olomouckého sboru), který má s touto prací bohaté zkušenosti. Život v Kristu, to je živá kronika naší církve. Odráží to podstatné, co se v našich sborech děje. Má ambice nejen informovat, ale i vzdělávat, povzbuzovat a všestranně budovat. Práce to není jednoduchá. Proto patří dík a uznání všem, kteří se doposud na této práci podíleli. Každý z těchto redaktorů vtiskl do časopisu něco osobitého a posunul jej o krok dále. Na prvním místě je to bratr Aleš Navrátil. Jako redaktor pracoval již od počátku devadesátých let, vtiskl časopisu jeho současnou podobu. Dá se bez nadsázky říci, že Život v Kristu je jeho „dítětem“. V době, kdy Aleš práci na časopise přijal, byl pastorem rostoucího sboru a redaktorský úvazek představoval činnost nad rámec jeho povinností. Ač původním povoláním lékař, aktuálně vytížený pastor, Co nového si slibujeme od obnopřesto tuto službu přijal a dokázal dát vené redakční rady? V tuto chvíli je to časopisu profesionální tvář. především způsob práce: Redakce bude Pavel Slepička pracoval v časopise usilovat o to, aby pracovala více týmood roku 2008. Čtenářům jsou důvěrně vým způsobem, získala více spolupraznámy ilustrované Výpravy do minulos- covníků a mohla tak být více „v centru ti, později Evoluce vs. stvoření i další dění“ naší církve. V plánu jsou samoodborné články. Pavel opustil lukrativní zřejmě i další změny. Přejeme redakci, zaměstnání a práci v redakci přijal jako aby mohla navázat na vybudované zásoučást Božího povolání pro svůj život. klady a dovést časopis zase o krůček Věřím, že bude nadále ochoten s časopi- dále. sem spolupracovat jako dobrovolník. Martin Moldan V souvislosti s personální obměnou redakce jsme položili několik otázek těm, kteří časopis Život v Kristu vytvářeli doposud. ALEŠ NAVRÁTIL Jakou roli, Aleši, dle tvého názoru, hraje časopis ŽvK v životě církve? Určitě je velmi důležitý pro všechny, kteří jsou z nějakého důvodu odděleni od celocírkevního dění: Důchodci, invalidé, členové diaspor, členové sborů, které „si žijí pro sebe, nezajímají se o církev jako celek“. Pro ty, kteří „jsou v centru církevního dění“ má význam zřejmě menší. Jaká byla tvá vize pro časopis a jak se ti ji podařilo naplnit? Spojovací prvek pro členy církve, prostředek vzájemného budování – vzdělávání, povzbuzování, napomínání… Nakolik se dařilo vizi naplňovat, mohou posoudit jen čtenáři, ne já. Pokračování na str. 17 Co ve Studijní bibli nenajdete Zamyšlení a komentáře emeritního biskupa Rudolfa Bubika. ŽALMY Žalmy nejsou všechny stejně zaměřené, nacházíme zde: • Díkůvzdání • Chvalozpěv • Modlitba • Píseň • Vyznávání • Vzývání • Žalozpěv A já tam nacházím jen Boží slovo. Pokud tam někdo jiný nachází tyhle všechny věci, pak to je jeho problém. Ke mně v Žalmech mluví Bůh, ať je to píseň, modlitba, ať je to jakýkoliv žánr, z toho mluví Bůh, to je to nejdůležitější. Ž 1,3 … VŠE, CO PODNIKNE, SE ZDAŘÍ. Nejdřív bych chtěl upozornit každého čtenáře na slovíčko „zdaří se“. Co to je? Úspěch? Štěstí? Jednou jsem četl, jak skupina německých turistů chtěla jet do Ameriky a rozhodli se, že poletí Concordem. Dva důchodci, ať dělali co dělali, letadlo nestihli a byli strašně naštvaní. Ale jen jeden den. Na druhý den děkovali Bohu. Protože Concord spadl a všichni cestující zahynuli. V historii můžeme vidět mnoho příkladů, kdy dnešní úspěch je zítřejším průšvihem a dnešní průšvih zítřejším úspěchem. Pokud On mi žehná, tak skutečně cokoli budu dělat, se mi podaří. I když někdy budu remcat, i když někdy budu říkat: „Bože, proč?“ Protože On vidí za zatáčku. Můžeme Bohu v modlitbě tato zaslíbení připomínat? Když se dívám do Bible, vidím, že mnozí služebníci se odvolávali: „Je psáno…“ Ale i tady bych doporučoval slušné chování. Neboť On je dobrý a říkávám: I Boží mlčení je odpověď. Když řekne, že slyší každou mou modlitbu, tak ji slyší. Pokaždé odpovídá, i když ne hned. Ale odpoví v pravý čas pravým způsobem. Týká se úspěch ve všem obyčejného života (práce, rodina, zahrada…), nebo jen těch duchovních úkolů, do kterých Bůh člověka speciálně povolává? Jak poznáme, co je pravdivé Boží zaslíbení a co je podezřelé evangelium prosperity? Když jsme s Maňkou začínali, bylo to velmi krušné. Málo jsem vydělal, a Bůh ještě řekl, že Maňka zůstane doma. On měl své cíle a záměry. Při jedné příležitosti, když jsem s ním toto řešil, tak mně řekl: „A ty si myslíš, že já nemám na to obsypat tě zlatem? Ale kdo pak od tebe přijme evangelium?“ On se vždy postaral. Nikdy jsme neměli hlad, nebylo nám zima, ale měli jsme vždy tak akorát. Toto si právě potřebuji uvědomit: Proč jdu za ním? Není to proto, abych byl bohatý. Ž 3,4 …TY JSI MÁ SLÁVA... Známe pomíjivou a povrchní slávu světa. Jak vypadá Boží sláva? Jak se projevuje? Co to znamená pro nás? Často zapomínáme, že máme na slávu špatné měřítko. Kolik lidí, naneštěstí i mezi Božím lidem, se žene za tím mít peníze, být někým. Tento duch Abšalóma strašně řádí i mezi Božím lidem a strhává mnohé. Potřebujeme si uvědomit, že máme mít Boží slávu. A teď si jen položme otázku z naší historie: V Kostnici na hranici, jak se asi cítil Hus? A jak se tam u hranice cítili církevní hodnostáři? „Tak konečně jsme ho zdrtili.“ Fakt? Četl jsem od jejich nástupců, že později říkali: „Kdyby hodnostáři tenkrát věděli, co dělají, každopádně by tak Hus neskončil.“ Ano, Boží sláva nám ne vždy chutná. Když jsem psal knihy Nepřemožitelné světlo a musel jsem popisovat hrozné mučení, ptal jsem se na to Pána, a On mi řekl: „Ano, ale ti lidé mají mučednickou korunu. Víš, jaká to je hodnota? A víš, že to bude navěky?“ Kdo dneska ví a oslavuje, že nějaká Čáslavská před x lety získala na olympijských hrách tři zlaté medaile? Tenkrát toho bylo všude plno. A dneska? To všechno je lidská sláva – polní tráva. Ale Boží sláva – ta má hodnotu navěky. ŽALM 2 (KRALICKÝ PŘEKLAD) PROČ SE BOUŘÍ NÁRODOVÉ, A LIDÉ DAREMNÉ VĚCI PŘEMYŠLUJÍ? SSTUPUJÍ SE KRÁLOVÉ ZEMŠTÍ, A KNÍŽATA SE SPOLU RADÍ PROTI HOSPODINU, A PROTI POMAZANÉMU JEHO. ŘÍKAJÍCE: ROZTRHEJME SVAZKY JEJICH, A ZAVRZME OD SEBE PROVAZY JEJICH. ALE TEN, JENŽ PŘEBÝVÁ V NEBESÍCH, SMĚJE SE, PÁN POSMÍVÁ SE JIM. TEHDÁŽ MLUVITI BUDE K NIM V HNĚVĚ SVÉM, A V PRCHLIVOSTI SVÉ PŘEDĚSÍ JE, ŘKA: JÁŤ JSEM USTANOVIL KRÁLE SVÉHO NAD SIONEM, HOROU SVATOU MOU. VYPRAVOVATI BUDU ÚSUDEK. HOSPODIN ŘEKL KE MNĚ: SYN MŮJ TY JSI, JÁ DNES ZPLODIL JSEM TĚ. POŽÁDEJ MNE, A DÁMŤ NÁRODY, DĚDICTVÍ TVÉ, A KONČINY ZEMĚ VLÁDAŘSTVÍ TVÉ. ROZTLUČEŠ JE PRUTEM ŽELEZNÝM, A JAKO NÁDOBU HRNČÍŘSKOU ROZTŘÍŠTÍŠ JE. A PROTOŽ, KRÁLOVÉ, NYNÍ SROZUMĚJTE, VYUČUJTE SE, SOUDCOVÉ ZEMŠTÍ. SLUŽTE HOSPODINU V BÁZŽ 3,8 POVSTAŇ, HOSPODINE, ZANI, A VESELTE SE S TŘESENÍM. LÍBEJTE CHRAŇ MĚ, MŮJ BOŽE! ROZBIJEŠ ČESYNA, ABY SE NEROZHNĚVAL, A ZHY- LISTI VŠEM MÝM NEPŘÁTELŮM, SVÉNULI BYSTE NA CESTĚ, JAKŽ BY SE JEN VOLNÍKŮM ZVYRÁŽÍŠ ZUBY. MÁLO ZAPÁLIL HNĚV JEHO. BLAHOSLATo nezní úplně „křesťansky“… VENÍ JSOU VŠICKNI, KTEŘÍŽ DOUFAJÍ Je tu duchovně rozdíl mezi SZ a NZ, kdy V NĚHO. máme odpouštět svým nepřátelům? Tvůj komentář k tomuto žalmu je pamětníAle zní to křesťansky! Jen to čtěme tak, kům tvých vyučování známý. Mohl bys jej pro- jak je to v Bibli napsáno. My čteme: „Nemssím zopakovat i pro mladší generaci? těte se nejmilejší.“ Čteme potud. Ale poTento Žalm je rozdělen na čtyři základ- zor, to má pokračování: „neboť Bůh říká: ní odstavce. První odstavec: radí se králové, Mně patří pomsta.“ Tady není řečeno, že radí se mocnáři, a říkají… O koho se jedná? jim ty zuby zvyráží hned. Bůh umí počkat, Radí se s někým premiér Nečas, nebo jiní až to bude nejvíc bolet. Když vezmu přípolitikové? Ne. Ale na ponebeských oblas- klad inkvizitora, který na Moravě kdysi zatech se radí. A říkají – tam je jedna zajíma- bil tolik nevinných lidí, sebral veškerý zavá věta: „Rozbijme jejich vztahy a setřese- bavený majetek, a přesto všechno se dožil me ze sebe jejich pouta.“ Čili známá věta: více než osmdesáti let v blahobytu. Ano, až „Rozděl a panuj.“ Bůh řekl, když lidé stavěli na to, že v Bibli je napsáno: „Umí Bůh zabábelskou věž: „Jsou jedno a nejde je zasta- chovat bezbožníka na den soudu.“ Protože vit. Zmateme jim jazyky.“ Kdybychom si my, ten člověk už došel tak daleko, že Bůh si Boží lid, uvědomili, co to znamená být jed- řekl: „Dobře. Počkám, až dozraješ, ale pak no a jak se jednoty Božího lidu ďábel bojí, ti to všechno sečtu.“ – On říká: Má je poa proto říká: „Rozdělme je, a setřeseme ta msta – i my uvidíme, jak strašná pomsta to pouta. Oni nás přestanou svazovat.“ Bůh se je, ale uvidíme to, teprve až budeme na věčtěmto knížatům směje a říká: „Já jsem usta- nosti. Platí: A navěky, nikdy ne jinak. Ten novil.“ Ano, On ustanovil Ježíše, ale Bible člověk už je teď přes tři sta let v pekle, řve dále říká, že hlavou každé ženy je muž, to je bolestí a skřípe zuby, a už to nikdy jinak ustanovení. Hlavou každého muže je Kris- nebude. tus, i to je Boží ustanovení. A já jako muž Jeden rozhovor za mnohé, trošku v hato mohu za a) přijmout a poddat se hla- vířském tónu: říká jednomu bratru kdyvě, za b) jít do rebelie – ale i s důsledky. Je si jeho spolupracovník: „Vy to stále čtete, to poměrně velmi jasné. A dále: „Přijměte že tam bude pláč a skřípání zubů? Vždyť ho, líbejte ho.“ Prokazuj mu lásku a podda- staří lidé umírají bezzubí. Čím tam bunost. Proč? No protože druhý žalm mi zje- dou skřípat?“ Bratr mu říká: „Neboj se, vuje strategii ďáblovu, jak rozbíjet Boží lid i ty do pekla dostaneš nové tělo, a Bůh a jak to udělat, aby setřásl pouta, kterými ti dá zuby dost pevné, abys měl čím ho svazujeme. skřípat.“ Studijní materiál Ročník 24, listopad 2012 13 Studijní materiál ŽIVOT V KRISTU 14 Ž 4,9 POKOJNĚ ULÉHÁM, POKOJNĚ Ž 5,13 SPRAVEDLIVÉMU, HOSPODINE, SPÍM, NEBOŤ TY SÁM, HOSPODINE, ŽEHNÁŠ… V BEZPEČÍ MI DÁVÁŠ BYDLET. Kdo je teda ten spravedlivý? Vždyť Písmo Přicházejí proroctví, že se na nás blíží období říká, že „Nikdo není spravedlivý, není ani jekrize, která zřejmě vyvolá zmatky, politickou den“ (Ř 3,10). a sociální nestabilitu a další znamení Konce. Byli „spravedliví v Kristu“ už ve SZ (nějak Máme přemýšlet o přípravách, nebo se pevně na úvěr)? držet tohoto zaslíbení? Co to je spravedlnost? Existuje v BibTím bezpečným bydlením je myšleno požeh- li několik kapitol, o kterých veřejně říkám, nání a mír pro celou zemi a tedy i pro mě, nebo že když je mám číst, tak u toho trpím. A to to je speciální Boží ochrana, i kdyby okolo mě je druhá Samuelova od desáté do dvacáté všechno spadlo? kapitoly. Těchto deset kapitol o Davidovi, Ano, krize budou, ovšem Bůh má na to, Batšebě, Uriáši Chetejském, Ámonovi, Ababy svůj lid ochránil i v těžkých dobách. šalómovi atd. Přes to všechno byl David My na Slezsku můžeme být svědectvím, mužem dle Božího srdce. Ano, ale kolik ho neboť jsme to viděli, když byla druhá svě- stály tyhle kousky?! On za ně draze zaplatil. tová válka. Mám to z úst táty, když chtěl Z toho se poučme. Byl spravedlivý v Božích s rodinou utíkat a nevěděl kam, protože očích, ale Bůh i svého spravedlivého trestá. se rozneslo, že tudy půjde fronta. Bůh mu On to Davidovi odpustil, On ho očistil, ale ukázal na nebi dva anděly. Jeden měl lam- prorok mu řekl: „A meč se od této chvíle pu červenou a druhý zelenou. A Bůh táto- nevyhne tvému domu.“ Mohu vám říct, že vi řekl: „Válka být musí. Ale vojska nejdou mám hodně nejen svých zkušeností, že to tam, kam chtějí vojevůdci, ale kam je pus- je pravda. tím já. Podívej se na toho anděla s červenou, kde stojí.“ On je sem nepustil. Později Ž 6,4 …A TY, HOSPODINE, DOKDY BUjsem se dozvěděl, že generál, který dostal DEŠ VÁHAT? od Žukova příkaz rozjet vojenskou operaProč by měl vševědoucí Hospodin váhat? ci, ji nerozjel z jednoho prostého důvodu, Není vázaný v čase, tak ví hned, jak by se rozon to pak tady vyprávěl jednomu bratru. hodl, i kdyby dlouho zvažoval. Nečeká Bůh spíš Říká: „Viděl jsem najednou, já, ateista, ne- na nás, než se pokoříme? znaboh, na obloze anděla s mečem. To bylo Uvědomme si, že to říká člověk. Ano, hrozné, na mě přišla taková hrůza a strach, Bůh ví, co dělá, ale mně se to jeví jako váne, já nemohl.“ On umí zachovat. Válka být hání. Uvědomme si, čím procházel David. musí, to všechno přijde, ale On nám dá A proto mnohdy křičel k Bohu: „Proč?“ Sabezpečně bydlet. Kde a jak? Důvěřuji mu, muel ho pomazal za krále a on stále utíká že zas to bude způsobem pro mě přijatel- před Saulem. „Hospodine, proč nezjednáš ným. Když uslyšíme tyto zvěsti, pokojně právo?“ Mnozí lidé se mě ptají: David milouléhejme a pokojně spěme. On nad námi val Jónatana, proč musel Jónatan zahynout bdí. se Saulem? Mám na to jednoduchou odpověď: Když David utíkal před Saulem a skrýŽ 5,10 VŽDYŤ NA JEJICH ÚSTA NENÍ val se, kde byl Jónatan? Pokud tolik miloval SPOLEHNUTÍ… Davida, proč s ním nebyl v těch skrýších? Dnes už dané slovo moc neznamená, jak to je Jónatan říká Davidovi: „Ano, ty budeš kralose závazností daného slova podle Písma? vat a já budu druhý po tobě.“ Takže druhý Pán Ježíš řekl: Vaše slovo budiž ano – ano po Saulovi, a pak budu druhý po tobě. Teď a ne – ne. A proto ty kecy, které se dočítám mi je dobře, a pak mi bude dobře zase. To ve staré literatuře, že katolíci vyučovali, že je jeho názor. Ale Bůh tyto věci vidí jinak. slovo dané heretikům není závazné – to vy- Boží váhání je někdy cesta, kdy nás vyučuučují oni, to vyučuje ďábel. Ale Pán Ježíš je, kdy na nás chce pracovat, otesávat nás, říká: ano – ano a ne – ne. Svět je poddán lži, a především připravovat. Proč musí špičkoa proto mnohomluvnost nebývá bez hří- ví sportovci chodit do posiloven? Když se chu, jak říká kniha Přísloví. Dávejme na to schylovalo k bitvě s Pelištejci, Saul poslal pozor a se slibováním buďme opatrní. Roz- Davida domů. Takového chlapečka tu nedělil bych to na dvě věci. Jedna věc je běžná potřebujeme, teď to je pro chlapy. David se mluva, ale druhá věc: buďme opatrní na ja- mohl cítit uraženě. Co udělal táta, když přikýkoli jasný závazek. Ale i v běžné mluvě šel David domů? „Tak jdi ke stádu.“ A Damluvme jako křesťané, jako ti, kteří se bojí vid snad nikdy v životě neměl tolik probléBoha. mů se lvy a s medvědy, jako v těch třiceti Když dám slovo a okolnosti se zhorší (třeba dnech. Proč? Protože pak mohl říct Saulovi: by splnění slibu znamenalo určité vyšší výdaje, „Bůh mě vytrhl z rukou lva a medvěda.“ Přiúsilí či riziko) jsem povinen slovo dodržet, nebo šel z posilovny. Nám se jeví, že Bůh váhá, se mohu omluvit? a ve skutečnosti jsme v posilovně. AbyChci poukázat na to, že by bylo dob- chom se trošku rozcvičili a mohli to pak ré, abychom chodili s Bohem, a vypros- nandat lumpům na ponebeských oblastech. me si to, co nám radí Písmo: „Pane, polož stráž k mým ústům.“ On ví, co bude Ž 6,6 MEZI MRTVÝMI TĚ NEBUDE NIC zítra, a budu-li citlivý, tak mě Duch sva- PŘIPOMÍNAT; COŽ TI V PODSVĚTÍ VZDÁ tý napomene a já řeknu: „No, víš, po- NĚKDO CHVÁLU? kud to půjde a bude-li to možné, tak to V podsvětí jsou (byli) lidé živí, ne? Můžou udělám.“ chválit. Udělejme si v tom přehled… Tělo umírá a jde do hrobu, co bude s duší a duchem, než dostaneme nové tělo? Kde budou? Nezlobte se, ale když člověk řve bolestí a skřípe zuby, těžko se mu při tom chválí Boha. Starý zákon nezná posmrtný život, neví, jak to na věčnosti vypadá. Teprve Bůh v těle, Pán Ježíš, nám v příběhu o boháči a Lazarovi ukazuje, že to bylo rozděleno. Ano, smrt vládla nad všemi, ale peklo už ne. To, co je tady nazváno podsvětím, čili peklo, to už nechválí Hospodina. Za druhé: Všimněme si, kdo mluví, a podle toho vysvětlujme. Mluví-li Bůh, tak Pán Ježíš živým řekl, že jsou mrtví. V Božích očích byli mrtví, protože se nenarodili znovu. Je potřebné i ve Starém zákoně se dívat, kdo mluví: Mluví člověk, nebo mluví Bůh? Propadneš smrti, dozvěděl se Adam. A tak se lidé rodí mrtví ve svých hříších a potřebují se narodit znovu. Proto je pravdou, co říká jedno přísloví: Pokud se dvakrát narodím, tak jenom jednou zemřu. Pokud se jen jednou narodím, pak zemřu dvakrát. Ž 7,6 AŤ NEPŘÍTEL STÍHÁ MOJI DUŠI, CHYTÍ A ZAŠLAPE DO ZEMĚ MŮJ ŽIVOT, AŤ UVEDE V PRACH MOU SLÁVU. Není to příliš riskantní svolávat prokletí do svého života, byť podmíněně? To je spíš na pokání a rozvazování? Já si myslím, že je dobré si připomenout, když nepůjdu Boží cestou, pak ať to tak dopadne. Čili připomínat si to. Jakoby sám sebe varoval: Hochu, nelez do toho. A nedomnívejte se, že to nebylo lákavé, když mu Abíšaj řekl, když stáli nad spícím Saulem: „Dovol, ať ho jednou ranou usmrtím“, a vzal Saulovo kopí. Ale David řekl: „Ne.“ Něco věděl. Podle NZ máme žehnat protivníkům, svolávat dobro, kletbu teda ani nemáme příležitost použít. Nebo ano? Kdy a jak? Podívejme se na Nový zákon dobře. Pán Ježíš jenom žehnal? Anebo taky řekl: „A tam bude pláč a skřípění zubů.“ Ve strojovně byl zákaz používat rádio, ale kluci jezdili s mašinou a poslouchali hudbu. V práci jsem se snažil být svědectvím, proto jsem rádio vypnul, kdykoli jsem sedl za mašinu. Můj kolega, takový rýpala, mi říká: „Těšíš se do nebe, celou věčnost ti tam budou andílkové zpívat a tady hudbu nesnášíš.“ Modlil jsem se a po čase mu říkám: „Hele, četl jsem včera v Bibli o tobě.“ „A co tam je napsáno?“ „No ty stále říkáš, že mi budou celou věčnost zpívat andílkové. To je pravda. Ale o tobě je napsáno, že celou věčnost budeš mít hudbu zajištěnou ve vlastní režii, budeš řvát bolestí a skřípat zuby.“ A víckrát mi neřekl ani slovo o andílcích. Neproklínal jsem ho, jen jsem mu řekl, co o něm říká Bible. Ž 8,3 ÚSTY NEMLUVŇAT A KOJENCŮ JSI VYBUDOVAL MOCNÝ VAL… Máme tomu rozumět jako vyzdvižení úlohy dětí v budování Božího království? Je to fakt nejefektivnější Boží volba? Co říká Pán Ježíš na téma Nebudete-li na známá v nebi. Pokud nám je náhodou pod nohy kazatele, bratra, atd. Vždy musím jako děti, žádným způsobem nevejdete? Co Bůh změní, každopádně nás tam v nebi vědět, oč se jedná, a uvědomit si, že máme je u dětí zvláštního? Že děti absolutně věří včas upozorní, co a jak. vést duchovní boj, že máme mít meč Dusvým rodičům. Mám takovou průpovídku: Jak může mít člověk navždy zahlazené jmé- cha. Až na to, že tím mečem Ducha nemám Ve čtyřech letech: Táta má ve všem pravdu. no? Vždyť bude žít věčně (v oddělení od Boha), píchat do svého bratra, ale někam jinam. V devíti letech: No, táta má někdy pravdu. musí mít a vnímat identitu. V patnácti letech: Táta, ten nerozumí životu No v pekle to jméno nebude. Tam je beŽ 11,6 SEŠLE NA SVÉVOLNÍKY DÉŠŤ a už vůbec ne nám mladým, je úplně vedle. zejmenný. Veliký císař Nero, Titus, Caligula ŽHAVÉHO UHLÍ A HOŘÍCÍ SÍRY, JEJICH Ve třiceti letech: Ale jo, možná někdy má a další v pekle jméno nemají. Veliký Stalin, ÚDĚLEM SE STANE ŽHOUCÍ VICHR. pravdu, ale jinak životu nerozumí. V pěta- Hitler a jiní – v pekle jméno nemají. Tím se myslí „až jednou v soudný den“, nebo čtyřiceti letech: Táta mnohé věci viděl zdrato je duchovní obraz jejich každodenní reality, vě. A v šedesáti letech: Škoda, že ten táta už Ž 10,1 HOSPODINE, PROČ JEN STOJÍŠ s kterou ještě Bůh milosrdně čeká? Zatím to vynežije, ten byl moudrý, tak rád bych si s ním V DÁLI, V DOBÁCH SOUŽENÍ SE SKRÝ- padá, že déšť ještě nepadá… o tom popovídal. Proto jako děti. Z úst dětí VÁŠ? Ne vždy, ne nutně jde až o soudný den. – ne nutně fyzických, ale těch duchovních. Můžeš tento verš potvrdit ze své životní zku- Ale jen tak pro zajímavost: Lidé nikdy neJak vůbec kojenec vnímá Hospodina? Uvě- šenosti? páchají tolik sebevražd pro fyzickou bodomuje si jeho blízkost? Může ho v duchu chváAno, mnohokrát. Ale to jen proto, že Bůh lest, třeba při mučeních atd., daleko více lit, slyšet, radovat se z něj? je neviditelný a nám se jeví, že je skrytý. Ale sebevražd spáchají pro vnitřní bolest, když Kojenec nebude rozumět, oč se jedná, kdepak. Právě naopak. V dobách souže- najednou přijde tento déšť. To nemusí být ale každopádně už i dítě něco ví, neboť ní, když jsem byl ve vězení a měl jít do du- hned, Bůh má svůj čas. A najednou ho zaz prsou matky pije buď Boží pokoj, anebo chovního boje, kdy mě Bůh do něho uváděl, čne trápit jeho svědomí, a hlavně, Bůh otepije prokletí. ukázal mi čtyři anděly. Pěkní vazouni. On vře dveře démonům, kteří si to velmi rádi se neskrývá, ale nám se to může tak jevit. s tím člověkem rozdají, a obzvlášť, když Ž 8,6 JEN MALIČKO JSI HO OMEZIL, Mnohokrát jsem prožíval, že démon zaú- jim Bůh dovolí, tak ho velmi rychle vedou ŽE NENÍ ROVEN BOHU, KORUNUJEŠ točil. Jeden příklad za mnohé: Připravovali na oprátku. HO SLÁVOU A DŮSTOJNOSTÍ. jsme setkání v době totality. Den předtím, Již jsme se setkali s názorem, že „andělé jsou než začali přijíždět první lidé, jsem všechno Ž 12,5 „…NÁŠ JAZYK PŘEVAHU NÁM vyšší bytosti než lidé“. Jsou silnější, mocnější, zkontroloval, a pak jsem si nahoře v pokoji ZARUČUJE, MÁME PŘECE ÚSTA. KDO vznešenější. Bylo by možné vyložit záměr Tvůr- udělal modlitební hodinu. A když se mod- JE NAŠÍM PÁNEM?“ ce a hierarchii Božího stvoření? lím, najednou zírám. Jako kdyby střechu Mnohokrát jsem na toto téma hovořil, Nikde nečtu v Bibli, že Bůh stvořil anděly a zeď někdo dal pryč a já vidím, jak přes že Abšalómovi zaručoval jeho jazyk převake své podobě. Jen člověk je stvořen k Boží pozemek si to šine ke mně k baráku velká hu. I dnes vidíme mnoho, naneštěstí i bratpodobě. Píše o člověku, že ho učinil o málo potvora. Já se modlím, křičím k Bohu a ne- ří, kterým huba dobře mele. Neuvědomují menším. Andělé jakoby dnes byli výš než tvor jde blíž a blíž. Přišel až sem na dvorek, si, že to, že utluču někoho jazykem, to, že my lidé. Proč? Protože jsme mrtví ve svém kde teď máme psa, a začal se točit doko- umím rychle a dobře argumentovat, ještě hříchu. Ale v Ježíši Kristu už máme něja- la jako pes, když si chce sednout. Součas- neznamená, že mám pravdu. Ta argumenkou úlohu. Jeden bratr měl ve zvyku ráno ně jsem uviděl, že pod barákem stálo ně- tace a ostrý jazyk může vést k tomu, že o hodinu dřív vstávat a modlit se. Jednou kolik andělů. Proč nereagovali? Když jsem budu spoléhat na svá ústa a budu troufale přišel večer dost pozdě a dost unaven, ale křičel, Bůh mi řekl podobně jako Mojžíšovi: říkat: „Kdo je mým pánem?“ Pozor. Nemluráno se jako vždy probudil načas. Začal boj, „Proč křičíš? Jednej. Vyhoď ho!“ Načež jsem vě o tom, že je taky napsáno, že z každého že to tentokrát vynechá, že je skutečně una- prstem namířil a říkám mu: „Ve jménu Je- prázdného slova, které člověk vypoví, jedven a že si teda hodinku pospí. Když usnul, žíše Krista z Nazaretu“. V ten moment an- nou budeme souzeni. Takže pozor na to. měl zvláštní sen. Vidí sebe a plný pokoj an- dělé tasili a namířili meč. Bestie vyskočila Svévolní si myslí, že nemají Pána, ale doufají dělů. Jeden anděl říká druhému: „Co se to a hezky rychle upalovala a zůstala stát tam v klam. Máme se modlit, aby se jim Bůh dal poděje, to my dneska budeme bez práce? Kaž- za tím polem. Pak mi jeden z mých synů znat osobně, i když oni sami to vědomě odmítají dý den ráno nám rozdává úkoly, co máme říká: „A proč jsi ho nehnal dál?“ „No proto- a vyhrožují nám? jít dělat, a dneska – co budeme dělat?“ Bratr že ti andělé šli za ním po začátek pozemku, Naším úkolem je nést evangelium. Živobyl v ten moment na nohou a pak na kole- tam zůstali stát.“ Bůh se neskrývá, jen já ho tem na prvním místě, pak i slovem. Nesme nou, aby rozdal úkoly. Ano, uvědomme si, nemusím vždy vidět. Ale proto ho nevidím, evangelium a vězme, že lidé nás sledují. že toto je úloha Božího lidu. že mám věřit, a především chodit s ním, aby Dovolme Bohu, aby se skrze náš život mohl mi respektive mohl říct, tak jak při jedné oslavit. Ž 9,6 …DO ZÁHUBY JSI SVRHL SVÉ- příležitosti jsem se modlil a vzkřikl jsem: VOLNÍKA, JEJICH JMÉNO ZAHLADIL JSI „Bože, kde jsi?“ A On mi odpověděl: „Já tam, Ž 13,2 DLOUHO JEŠTĚ, HOSPODINE, NAVĚKY A NAVŽDY. kde vždy. Ale kde jsi ty?“ On byl na svém NA MĚ ANI NEVZPOMENEŠ? DLOUHO Jak Bůh vidí význam jména? To nebude jen místě, já nebyl. JEŠTĚ CHCEŠ MI SVOU TVÁŘ SKRÝVAT? identifikační nápis v občance, že? Jakou má To mluví z Davida jen úzkost či jiné emoce, jméno duchovní rovinu? Ž 10,15 PŘERAZ PAŽI SVÉVOLNÍKA, nebo to máme brát vážně a Bůh takový umí My dostaneme nové jméno na bílém kamín- PAŽI ZLÉHO. a může být? ku, co to bude? Má vůbec smysl v modlitbě radit Bohu, co David v Žalmech nám ukazuje boje a záVšimněme si jedné zajímavé věci v pří- má dělat? Není to spíš rouhání a drzost? pasy. Dalo by se říct, že trvalo víc než rok, běhu o boháči a Lazarovi. To, co tam lidé Na co se v modlitbě soustředit? Na co neza- než Nátan přišel za Davidem, aby mu ukávesměs nečtou. Byl jeden ubožák, nemocný pomenout? zal, že zhřešil. Rok žil David ve hříchu a nic žebrák jménem Lazar. A byl taky jeden boPřeraz paži svévolníka. Zamysleme se. nevěděl. Ano, to se může stát ledakomu. háč – beze jména. V nebi znali jméno Lazar, Často lidem dávám příklad rukavice. Po- Právě to bylo u Davida dle Božího srdce, že bylo v knize života. Boháč je bezejmenný, kud je to jenom položená rukavice, mohu když přišel Nátan a řekl mu to na rovinu, je uvržený do pekla. Proto Bible na mnoha s ní dělat, co chci. Jakmile tam vsunu ruku, David ho nepropíchl mečem, jak by to uděmístech říká: Ano, v lidských očích některá pak rukavice ožije. Tady si položme otázku, lal Saul. Učme se slyšet Boha. A pokoj Boží, jména jsou velká, a já dodávám, zda v Bo- o jakého svévolníka se jedná. O tu rukavici, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše žích taky? Anebo v Božích análech to jméno nebo o to, co v té rukavici je? A proto, klid- srdce i mysl v Kristu Ježíši. (Fp 4,7) Buď citlinenajdeš? Važme si toho, jsou-li naše jmé- ně se budu dále modlit: Hospodine, sraz ho vý na to, když v něčem nemáš pokoj. Studijní materiál Ročník 24, listopad 2012 15 Studijní materiál ŽIVOT V KRISTU Ž 13,3 DLOUHO JEŠTĚ MUSÍM SÁM U SEBE HLEDAT RADY, STRASTMI SE DEN ZE DNE V SRDCI SOUŽIT? David touží po Boží blízkosti a radě… a Bůh neslyší? To je nějaká forma Božího odmítnutí, trestu… nebo David něco přehlédl či nepochopil? Řekl jsem v předchozí poznámce, že skoro celý rok byl David bez Boha. A nějak mu to nevadilo. Možná, že se soužil, možná. Ale jako kdyby byl slepý na to, co udělal. Ž 14,1 BLOUD SI V SRDCI ŘÍKÁ: „BŮH TU NENÍ.“ Tím se myslí i nejchytřejší vědci, kteří věří v ateismus a evoluci? Přece mají letitý výzkum, logické argumenty. Jistě to cituješ z ekumenické Bible. V jiných překladech je: „Blázen říká ve svém srdci…“ To za komunismu být nesmělo. Přece uznejte sami, že ateisté nejsou blázni. Tak proto je tam bloud. Ano, blázen říká. Tím se myslí i ti nejchytřejší vědci, kteří jsou ateisté. Jednomu takovému jsem dal otázku: „Jsi skutečně hluboko v srdci přesvědčen, že Boha není?“ A on mi říká: „No, kdy bych měl říct pravdu, tak to nejde. Snad některá generace po nás snad už ten problém mít nebude.“ Sem tam se dostávají do situace, kdy si neví rady. Ale je jasné, že nemůže navenek tvrdit jinak. Zesměšnil by se. Raději jako blázen hraje divadlo. Ž 14,2 HOSPODIN NA LIDI POHLÍŽÍ Z NEBE, CHCE VIDĚT, MÁ-LI KDO ROZUM, DOTAZUJE-LI SE PO BOŽÍ VŮLI. Na co je podle Písma dobré se ptát Hospodina a co už můžeme vyřešit svým rozumem? Právě předchozí verš nám říká, kdo je blázen. Pozor. Hitler, Himmler, Goebbels, to byli lidé, kteří si říkali, že jsou na velmi vysoké inteligenční výši. Zrovna tak Stalin a Berija. A mohl bych pokračovat dále o různých mudrlantech, kteří si mysleli, jak velmi jsou moudří. A ve skutečnosti? I dneska jsou mnozí takoví. Byl jsem překvapen, když někoho napadlo udělat statistiku rozvodovosti a jedna z kolonek tam byla Poradci pro manželství. U nich je rozvodovost nejvyšší. Takže oni radí jiným, ale sami nevědí, co mají dělat. Jak je to se znameními, rouny a losováním veršů? Jak postupovat správně, když se dotazuji na Boží vůli? Několikrát jsem se modlil: „Bože, teď nevím, co mám udělat, prosím tě: Zavři přede mnou všechny dveře, kam vejít nemám.“ Ale současně jsem neměl dynamit, abych ty zavřené dveře zase otevřel. Na rouna musím být opatrný a především se musím nechat vést Bohem. 16 ŽALM 15 Takže do Hospodinovy blízkosti může každý, kdo žije normální slušný život a trochu se snaží? A do nebe? Tady bych požádal, přečtěte si patnáctý žalm pořádně. Normální, slušný? Na jistých ostrovech žili lidé, pro které bylo normální, že nepříteli uřízli hlavu a snědli ho. A skutečně to bylo normální? Normu stanoví Bůh, a ne věda, ne doba a věci podobné. Proto si musím dávat pozor a vždy znovu se ptát: A co hovoří Boží slovo? Ž 16,4 ÚTRAPY SI ROZMNOŽUJÍ, KDO BĚHAJÍ ZA JINÝMI BOHY. ANI TROCHU KRVE V ÚLITBU JIM NEDÁM, JEJICH JMÉNO NEPŘEJDE MI PŘES RTY. Starověká božstva už dnes neuctíváme, ale jsou to noví bůžci, kterým lidé slouží. Jak to odhalit a pojmenovat pravým jménem? Co s tím udělat? Skutečně dnes už neuctíváme stará božstva? A co ten moderní buddhismus, taoismus a jiné? Co ty různé amulety, které si přivážíme z dovolených? A ti noví bohové? Kdysi, nemějme staré lidi za blázny, když hovořili o lesních žínkách, vodnících atd., oni je skutečně viděli. Kdo by tomu dnes věřil. Ale kolik lidí dnes věří v ufony? To je tentýž démon, který jenom ví, že dnes se nemůže člověkovi zjevit jako vodník, a tak se mu zjeví jako ufon. Takže pozor na ta moderní božstva. Nevyslovit jejich jméno bude dnes asi nemožné… Pozor na jednu věc. Mohu vyslovit jméno ufon buďto s opovržením, anebo s touhou, s uznáním, s pokloněním atd. Pozor na to, jak ho vyslovuji a proč. Ž 16,10 NEBOŤ V MOCI PODSVĚTÍ MĚ NEPONECHÁŠ,… Jak rozumět výrazu „moc podsvětí“? Lidé si nejspíš představí kejkle pohádkových čertů z pekla… Pro nás platí to, co jsem řekl před chvílí – lidé kdysi ty čerty viděli, a dneska mnozí lidé taky vídávají démony. Okultismus se nám šíří vesele dál. Kde je dnes podsvětí? Proč je? Jak to tam vypadá? Podsvětí je nadále tam, kde ho popsal Pán Ježíš. Jedině lůno Abrahamovo se vyprázdnilo, neboť Pán Ježíš zlomil moc smrti a vyvedl jaté na svobodu – jsou někde na místě odpočinutí. Ale jinak peklo je peklem a ti lidé, kteří umírají a nejsou smířeni s Bohem živým, tam končí. Ve Zjevení Jan vidí trůn, ze kterého létají blesky. Vidí světla, která prozařují svět. Ale mezi světla a trůn se postavil Beránek, ten zabitý, který blesky strhl na sebe. Stojím-li já ve stínu Beránka před trůnem, pak jsem spravedlivý. Ale jinak ne. Celá moje spravedlnost je čistě a jenom opřená o to, jak mě vidí Bůh skrze Ježíše Krista. Protože bez něj by mi nebylo pomoci. A to David věděl taky. Může se člověk zalíbit Bohu jen dodržováním Zákona? Kde je pokání a milost? Vždyť toto jsou jen náboženské skutky. Zákon je platný i dnes. Nezabiješ je v Desateru, platilo kdysi i dnes. Mohu zabít mečem železným, anebo mečem jazyka, to je jedno. Ale tady je potřebné uvědomit si, kdy žiji pod Zákonem. „Nesmím krást. Škoda. To se mi líbí, ale nesmím. To by byla taková příležitost.“ Ale pokud nemusím krást, protože žiji pod milostí, pak nemám problém, a nejen, že to nevezmu, ale pokud někomu upadne třeba peněženka, tak ho na to upozorním. Toto je problém zákona a milosti. Ž 18,33–34 BŮH, KTERÝ MĚ OPÁSÁVÁ STATEČNOSTÍ A MOU CESTU ČINÍ DOKONALOU … NA MÝCH POSVÁTNÝCH NÁVRŠÍCH MI DOPŘÁVÁ STANOUT Jak chápat výraz „moje posvátná návrší“? Normálně. Místo, kam mě postavil Bůh, je moje. Ano, tady v tom pokoji je moje místo. Tady se modlím, tady se před Bohem skláním, tady taky píšu. A proto se tady určité věci dělat nebudou. Klidně, když tu byla televize, jsem řekl: Tady se nekouří. Tady se určité věci nedělají. Ale to místo mě nečiní svatým. Je určeno pro to, že tady mám s ním obecenství. Ž 19,8 HOSPODINŮV ZÁKON JE DOKONALÝ, UDRŽUJE PŘI ŽIVOTĚ. Ze Zákona přece nebude živý nikdo, jinak by Ježíš ani nemusel umírat. Proč to tedy Bůh nechal takto zapsat? Jde o to, co je Boží vůle. Pokud Boha miluji, tak to dělám proto, že ho miluji. Ž 17,8 …SKRYJ MĚ VE STÍNU SVÝCH Často vzpomínám v kázáních příklad, že KŘÍDEL… Maňka nesnáší, když se o sebe tře polystyZajímalo by mě, jak David přišel na to, že rénem. V žádné manželské příručce není má Bůh křídla, navíc u Mojžíše čteme: „Ne- napsáno, že to před ženou nemám dělat. zpodobníš si…“ Ale protože to vím a miluji ji, tak to dělat I my používáme příměr, obraz. Já třeba nebudu. často říkám: „Bože, přináším ti na rukou víry...“ Nemluvě o tom, že Pán Ježíš řekl Ž 19,13 …ZPROSŤ MĚ I VIN, JEŽ JSOU o Izraeli: „Chtěl jsem vás shromáždit jako MI SKRYTY. slepice svá kuřátka pod svá křídla.“ Ani tenTo je něco jako generální úklid SZ? Jak to to příměr by mě však neměl vést k tomu, že udělat dnes? budu malovat Boha s křídly. Vypadá to jednoduše, ale cesta bude náročnější, že? Ž 18,21–22 HOSPODIN MI ODPLATIL To víš, že ano. Ze zkušenosti svého života PODLE MÉ SPRAVEDLNOSTI, ODMĚ- vám řeknu, že postupně mě Bůh vedl krok NIL MĚ PODLE ČISTOTY MÝCH RUKOU, za krokem, když mi ukazoval, co mu voní NEBOŤ JSEM DBAL NA HOSPODINOVY a co mu zapáchá. A postupně jsem musel CESTY, NEODVRÁTIL JSEM SE SVÉVOL- mnohé věci opustit. Pokud ho miluji, On NĚ OD SVÉHO BOHA. mě povede k dokonalosti. A dokonalost Kdyby mi Bůh odplatil podle mé spravedl- znamená, že je mnoho věcí, které jsem včenosti, byl bych na místě mrtvý. David byl o to- ra ještě neviděl, ale dneska jsem je pochopil lik lepší? a už je dělat nebudu. Ročník 24, listopad 2012 PAVEL SLEPIČKA Jaká byla, Pavle, tvoje vize pro práci v ŽvK? Nezačínal jsem s vizí (klasickém slova smyslu), nemám ani tento výraz moc rád. Naučil jsem se něco lepšího: Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny. (Př 16,3) Mým plánem od obrácení bylo jednoduše dát Bohu k dispozici vše, co mám, umím a co On se mnou dokáže. Byl jsem už tehdy povolán ke službě lidem v rámci sboru. Modlil jsem se za Boží vedení, vyškolení a praktickou přípravu do služby, postupně jsem poznával, že mě Bůh směřuje k vyučování a pastoraci. Věděl jsem už na gymnáziu, že jednou budu sloužit Bohu „na plný úvazek“, jen jsem musel ještě ujít kus cesty a prožít řadu Božích tajemství. Když jsem se před lety s Alešem sešel, abychom si promluvili o spolupráci, řekl jsem mu, že všechny organizační návrhy, prosbu o odbornou pomoc církvi s časopisem a zejména příležitost podílet se na Boží vinici v této konkrétní podobě, předložím před Hospodinem a dám brzy vědět, jak mi Bůh odpoví. Odpověď na sebe nedala dlouho čekat a Bůh mi z několika stran znovu potvrdil to, co jsem od něj přijal již dříve, tentokrát s tím, že nastal správný čas. Ukončil jsem spolupráci s vydavatelstvím učebnic v Brně. Znamenalo to pro naši rodinu tenkrát sice pokles příjmů na 25 – 30 % původního platu, ztrátu bonusů, výhod, ale byl jsem povolán Bohem, abych mu sloužil naplno se zaslíbením, že se o naše zázemí On sám postará. Stalo se a Bůh požehnal a žehná i nadále. Má účast na Životě v Kristu byla jeho cesta, abych získal praktické zkušenosti a mohl se tak přiblížit k Pánu a také efektivněji sloužit více lidem, než kolik jich tehdy ve sboru bylo. Přestože se mi to svého času vůbec nelíbilo, přijal jsem proroctví, že mě Bůh z redakce vytáhne k náročnějším úkolům. I další proroctví se začala plnit. Zanedlouho mě Bůh pověřil, abych byl Alešovi oporou v práci na záchraně a rozvoji prostějovského sboru. Sbor i časopis se pod Božím vedením rozvíjejí, Bůh své dílo chrání a žehná mu. Moje dosavadní praxe vedoucího redaktora, příp. manažera projektu se mi hodila, časopis se (snad) podle možností posunul kupředu, i když ne všechno se mi podařilo zrealizovat. Něco času mi zůstávalo pro službu lidem, za což jsem Bohu vděčný: V Hospodinu měj svoji rozkoš – on touhy tvého srdce naplní! (Ž 37,4) Výzev, příležitostí a lidí ve sboru i okolí utěšeně přibývalo… Bůh mi ukazoval, že prioritu vidí v pastorační péči o lidi a ve vy- Pavel a Eva Slepičkovi učování Božího slova. Práce na časopise byla k tomu všemu vynikající způsob, jak tuto službu nejen doplnit a rozvinout, ale též jak oslovit ještě další stovky čtenářů. Jaké byly největší výzvy, kterým jsi musel čelit, a jaké byly největší radosti, které ti časopis přinesl? Jako v celém mém putování s Hospodinem je pro mě největší výzvou vzdát se své představy o dalších krocích a přijmout jeho směřování. Možná to zní jako křesťanské klišé, ale většinou, když už si myslím, že „to zvládnu sám“, že „chápu Boží záměry“, připraví Bůh „na koleji výhybku“ a sleduje, jestli si dám říct a nechám si naplánovanou cestu změnit. Otevřeně přiznávám, že změny nemám rád, těžko si zvykám, ale na druhou stranu se můžu přesvědčovat o tomto: Mé smýšlení není vaším smýšlením a vaše cesty nejsou mými cestami, praví Hospodin. Jako je vysoko nebe nad zemí, tak jsou mé cesty nad vašimi cestami, tak je mé smýšlení nad vaším smýšlením. (Iz 55,8–9) Chvála Pánu, že má se mnou tolik trpělivosti a že tříbí mou důvěru v jeho vedení. Nyní přichází kvůli organizačním změnám v redakci čas loučení s časopisem i zaměstnáním v církvi. Další výzva, další změna, se kterou se musím vypořádat, ale když vím, že s ním se nemám čeho bát, mohu mít pokoj a naději, že nová práce v sekulární sféře a nutné organizační změny přispějí k rozvoji a růstu v mém životním poslání. Bůh ví o mé touze zajistit naše rodinné zázemí v co možná nejkratším čase, aby mi zbylo dost prostoru a sil na službu lidem ve sboru, kam mě postavil. Výzvy a radosti? Asi bych sem jako jeden z mnoha příkladů zařadil práci na obrázkových vyučovacích seriálech, Ze života církve Pokračování ze str. 12 to byla pro mě opravdu výzva – převést mé odborné semináře a kupu materiálů do srozumitelné řeči doplněné obrazovým materiálem bylo nejednou opravdovým dobrodružstvím. Na druhou stranu jsem vděčný zejména za zpětnou vazbu řady čtenářů právě k těmto obrázkovým vyučováním. Posunulo mě to nejen zase blíž k Pánu, pomohlo mi to řadu myšlenek doplnit a upřesnit, což si Bůh požehnaně používá k budování svého království. Tak z toho třeba mám radost, ale výčet radostí by byl dlouhý – Bůh mi připravuje různé radosti na každý den. Jaké vize, cíle a plány máš nyní před sebou? Vize pro můj osobní, rodinný, sborový, pracovní život má Hospodin ve své ruce, tam jsou v nejlepších rukou . Z toho, co mi Bůh ukazuje pro nejbližší dobu, bych uvedl asi vytvoření takového pracovního místa, kterým zajistíme nejen naše rodinné zázemí, ale i zázemí spolupracovníků, které mi Bůh přidá. Dále mi již delší dobu Bůh klade na srdce zrealizování několika praktických kroků, kterými bychom mohli finančně zajistit dlouhodobou udržitelnost a rozvoj našich stávajících i připravovaných služebností v rámci sboru. Nakonec ale znovu hluboce v srdci poznávám, že na cestě s Bohem není až tak důležité, jestli jdeme údolím či přes horské hřebeny, ani to, co máme, umíme nebo co sami jsme, ale hlavně: s kým jsme. Vím, komu jsem uvěřil, komu jsem dal svůj život a čí tedy jsem. Bůh je věrný. On sám vás povolal ke společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem! (1K 1,9) Děkujeme za odpovědi a přejeme vám oběma Boží požehnání do další služby. redakce 17 ŽIVOT V KRISTU Izrael je země a národ zvláštní Izrael V 18 v lednu 2013 další tým. Mimo jiné tím dosvědčujeme, že Izrael nemá ve světě jen nepřátele, nýbrž i přátele. Ty, za něž Hospodin zaplatil, které vykoupil smrtí svého Syna z pohanského smýšlení a kterým vložil do srdce lásku. Nás. V samotném Izraeli jsme letos předali šechno zvláštní, i lesy zvláštní Izrael je země a národ, který nepře- pomoc vás mnohých, kteří jste přispěli stane poutat naši pozornost. Ne- na projekt „Pomoc lesům na Karmelu“. jenom proto, že jsme křesťané a uzná- Ve srovnání s loňskou brigádou byly leváme, že Bůh si vybral Izrael za svůj lid. tošní vztahy s lesníky a zaměstnanci KKL Pro Izraelce už nejsme dobrovolníještě bližší, plné oboustranné důvěIzrael poutá pozornost všech lidí. ci, ale spolupracovníci. ry. Tento dojem se nám potvrdil Vždycky se tak či onak dostaBudete-li chtít pomoci, můžete. Nana oficiálním setkání poblíž ne do světových zpráv, a doJokneámu. Ředitel místních dační fond Nehemie sbírá příspěvky konce světové mocnosti se lesů řekl, že už pro ně nejsme na projekt „Pomoc lesům na Karmelu“ musejí touto zemí zabývat. dobrovolníci, ale spolupra- na účtu číslo 100113352/0300, variabilní Izrael je zvláštní „jako žádcovníci. Vedoucí polesí zase symbol 7303. ný jiný lid“ (Ex 19,5). ocenil naše přátelství a lásku Letos jsem to mohl pozoIzraelský les není na dřevo k Izraeli. A opravdu se k nám rovat na třech místech světa. Kdybych měl ještě těm, které to zajímá, chovali jako k přátelům a spoluNa letišti v Burgasu jsem vyhledal parkoviště, kde shořel autobus po výbu- pracovníkům. Svěřili nám auto k odvo- popsat izraelské lesnictví, musel bych chu sebevražedného atentátníka. Kolik je zu do práce, drahé pracovní vybavení taky použít slovo „zvláštní“. Cílem izrana světě národů, jejichž příslušníky by ně- a nechali nás pracovat zcela samostat- elského lesnictví je, aby les existoval. Cíkdo tak nenáviděl, aby je pozabíjel v dale- ně. To byl posun oproti loňsku. Snažili lem českého lesnictví je, aby les produké zemi na dovolené? Dosud jsem se nikde nedočetl, kdo za tím vlastně byl. Izraelské tajné služby už to nejspíš vědí. V BulVyčištěný protipožární pás budou spásat kozy harsku se šuškalo, že to mohl být bulharský občan. Žije tam početná muslimská komunita. V Praze jsem se zúčastnil konference KKL – Židovského národního fondu. Je to ta organizace, která vlastní a obhospodařuje lesy v Izraeli. Má pobočky v mnoha zemích, odkud čerpá finanční pomoc od tamních Židů pro izraelské lesnictví, zemědělství a vodohospodářství. Žádný jiný lid nenajde pro svou krajinu tolik zdrojů v zahraničí. V Německu a ve Skandinávii tvoří významné dárce evangelikální křesťané. V národních pobočkách těchto zemí tvoří dary křesťanů se nám ukázat co nejvíc z činnosti, kte- koval dříví. Samozřejmě i u nás nabývají až polovinu příjmů. Byl jsem překvapen, rou se sami zabývají. Zavezli nás na ex- mimoprodukční funkce lesa na význaže židovští delegáti konference se vyznali kurzi do lesní školky, na slavnost svátku mu – funkce rekreační, půdoochranná, v tom, kdo je kdo v křesťanském spektru. stromů, na konferenci o protipožárních ekologická. Ale v Izraeli na rozdíl od nás Jinými slovy, věděli, které denominace je lesních pásech, která zrovna probíhala. z lesa dřevo neočekávají. Vyjde jim levněpodporují, a od kterých pomoc čekat ne- Celkově jsme pro ně mohli více udělat ji dovézt ho po moři odjinud, například mohou. Byl jsem hrdý, že naše denomi- a sblížili jsme se. Proto mám v nitru tou- z Rumunska. Upřímně řečeno, izraelské hu v projektu pokračovat a vyslat tam dřevo není kvalitní. Nemá dostatečnou nace patří mezi přátele Izraele. V yřezat křoviny v Izraeli je těžký oříšek tloušťku, je často křivé a sukaté. Proto nesledují produkci dříví. Pro Izrael je les výrazem vlastnictví. Kde je les, to už není beduínů nebo Arabů, to patří Židům. Pro Izrael je les výrazem kulturní krajiny. Tohle asi nejlépe pochopí ten, kdo navštívil Blízký východ. Suchopár je tam častý, les vzácný. Pro Izrael je les způsobem, jak vytrhnout zemi ze zajetí sucha a učinit ji zelenou a příjemnou. Ve fantazii bychom mohli předběhnout čas a představit si celý Izrael jako krajinu zalesněnou a obdělanou. A k tomu oni zřejmě směřují. V Negevu na jihu Izraele zalesňují veliká území. Mimo jiné byste tam našli i Český les, vysazený za peníze dárců z České republiky. Obrovské plochy pouští a polopouští v Negevu však ještě čekají na zalesnění. Pokud k tomu dojde, změní to klimatické a srážkové poměry, úrodnost půdy a obyvatelnost krajiny. Mnoho nových imigrantů by mohlo stavět města tam, kde se dnes ještě nedá žít. Izraelské lesnictví je tedy zaměřeno na výsadbu, nikoli na těžbu. Lesní školky jsou na vysoké úrovni a produkují kvalitní sadební materiál. Těžební mechaniza- V Negevu byste našli i Český les. ce – jako lesní kolové traktory, harvestory, odvozní soupravy – však chybí. Výchova mladých lesních porostů spočívá v prořezávkách, dřevní hmota z nich je většinou poštěpkována a rozmetána zpět do porostu. Na rozdíl od našich jsou izraelští lesníci vybaveni hasičskými auty pro případ požáru. Znamená to opět, že jejich snahou je les zasadit a udržet. Skladba dřevin je jiná než v našich lesích. Bible o tom píše, jak bude citováno na konci článku. Pokud je vláha, zejména na horách, vysazují cenné cedry. Karmel je zase většinou pokrytý borovicemi. Váží si listnatých dřevin, jako je dub, planá oliva, rohovník (svatojánský chléb). Podél Galilejského jezera a Jordánu, kde je vlhko, rostou rozložité eukalypty. Jiné, suchomilné eukalypty, se sázejí ve stepích kolem Berševy. Lesy doplňují nejrůznější křoviny, zejména na prudkých svazích. Jsou často trnité a neprůchodné. Dnešní Izrael se mění do podoby, kterou bude mít po příchodu Mesiáše. Prorok o tom napsal: V poušti dám vyrůst cedrům, akáciím, myrtě a olivám, na pustině vysadím cypřiš, platan i zimostráz spolu, aby viděli a poznali, přesvědčili se a všichni pochopili, že toto učinila ruka Hospodinova a že to stvořil Svatý Izraele. (Izajáš 41,19–20) Karel Káňa, AC Břeclav Slyš, Izraeli „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hos- vstupovali. Byla tam různá království podin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, (města) a každé z nich mělo svá božstva celým svým srdcem, celou svou duší a celou a své modly. svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům, mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, když ležíš, i když vstáváš. Přivaž je jako znamení na ruku, ať jsou značkou mezi tvýma očima. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány.“ (Dt 6,4-9) „Každý, kdo věří, že Ježíš je Kristus, je zrozen z Boha. A každý, kdo miluje Otce, miluje i jeho dítě. Podle toho poznáváme, že milujeme Boží děti, když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. To je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání. A jeho přikázání nejsou těžká.“ (1J 5,1-3) Kdybyste studovali Tóru, uvědomili íká se, že Desatero je srdcem celé- byste si, jak zvláštní je ta výzva: „Miluj ho Zákona, celé Tóry, a Šema (Slyš, Hospodina, svého Boha...“ Lásku si totiž neIzraeli... hebrejsky: „Shema Jisrael, představujeme tam, kde má být poslušAdonai Eloheinu, Adonai echad...“) je srd- nost. Nám, Čechům, zní slovo „zákon“ poce Desatera. Šema je nejvroucnějším vyjádřením víry Židů, které používají mini- dobně, jak zní v řečtině slovo „nomos“. málně dvakrát denně až dodnes. Poprvé Hebrejskému pojetí je to však dost vzdázaznělo toto vyznání do světa plného lené. „Tóra“ totiž neznamená „zákon“ všelijakého modlářství a uctívání démo- v tom našem chápání. Není to zákon, nů, jelikož Egypt byl tehdy jedním z nej- podle kterého vám policista dá pokutu více modlářských národů. Stejně mod- za překročení rychlosti o 5 km v hodině. lářské bylo i území Kanaánu, do kterého Tento zákon uznáváme, ale není nám příjemný. „Tóra“ znamená instrukci, učení, návod a Židé byli nadšení tím, že jim Bůh tyto instrukce, toto učení předal. Nemají pocit, že je to nějaký restriktivní zákon. Víra v Trojici, to že Mesiáš je tělesMy bychom si měli uvědomit, že přiným vyjádřením Boha, není jen nějakázání jsou negativní jen pro ty, kteří ký katolický konstrukt, ale je jasným je porušují. Já děkuji Bohu za přikázání učením Nového zákona, které se opíjako nekraď, necizolož... Sice se to zdají rá o Starý zákon. být příkazy a zákazy, ale mám radost, že Izrael, Desatero pro 21. století Ročník 24, listopad 2012 Ř 19 ŽIVOT V KRISTU Desatero pro 21. století Bůh má stejný názor na zloděje jako já. Má stejný názor na cizoložství, jako mám já. Já nechci, aby se někdo snažil získat mou manželku. Ovšem láska je rozhodnutím, ne pouhým záchvěvem citů. City jsou skvělým doprovodným jevem, ale dokážou být krutým pánem. City se nesmí stát řídícím faktorem našeho života. Pokud je naše křesťanství založeno na emocích a zážitcích, tak to bude fungovat pouze do doby, než nám někdo ukáže silnější zážitky. Přikázání jsou návodem k životu, jsou instrukcí od toho, který nás stvořil. Učí nás jak žít, abychom měli plnost života. Pán Ježíš odpověděl v Novém zákoně (ne Mojžíš ve Starém) jednomu zákoníku, se kterým rozmlouval: „Správně jsi odpověděl. To čiň a budeš živ.“ (L 10,28) Trojjedinost Boží První věta ve vyznání „Slyš, Izraeli“ je, že Bůh je jeden. My křesťané však víme, že jedinost Boží se vlastně zjevuje v trojjedinosti. Vyznáváme Boha ve třech osobách, které se zjevují jak ve Staré, tak i v Nové smlouvě. Ne každý však rozumí tomu, že křesťané věří v jednoho Boha a přitom vzývají tři jména. 20 Klasický judaismus používá toto zvolání „Slyš, Izraeli“ jako jeden ze silných argumentů proti křesťanství a ukazují, že už v tomto základu křesťané vyznávají trojbožství. Stejně tak, kdybyste chtěli mluvit o Pánu Ježíši Kristu s muslimy, jejich první námitka bude, že Bůh je Duch a proto nemůže mít Syna. Muslimové pětkrát denně vyznávají, že Alláh je jediný bůh a Mohamed je jeho prorokem. Tato podobnost není dána tím, že by židé kopírovali islám, jelikož „Šema“ byla dána asi 2200 let dřív, než vznikl islám. Spíše to je tím, že muezzin používá obdobu toho, co v židovství bylo vždy. My křesťané chápeme trojjedinost často do té doby, než nám někdo naše chápání zpochybní. Mě se to stalo, když nás začali navštěvovat svědkové Jehovovi. Já nejsem člověk, který jen tak lehce něčemu věří. Já chci mít pádné argumenty, mě nestačí jen někomu otlouct Bibli o hlavu. Tehdy jsem byl donucen se více do této problematiky ponořit a zjistit, jestli je Nový zákon konzistentní ze zjevením Starého zákona. Známý apologeta judaismu, Tovia Singer, se nad otázkou Trojice jen začne usmívat. Nechápe, proč my protestanti, jsme ten „výmysl“ katolíků přijali. Podle něj nemá Trojice opodstatnění ve Starém ani v Novém zákoně. Před pár lety se však stala velmi zajímavá věc. Jeden z nejvíce ctěných rabínů Ischack Kaduri (zemřel ve 108 letech) měl zaslíbení, že bude žít tak dlouho, až na vlastní oči uvidí Mesiáše. V roce 2005 se velice změnilo jeho chování a začal stále mluvit o Mesiáši a o tom, že se blíží jeho příchod. Ještě na posledním shromáždění, bylo to na svátek Jom Kipur, mluvil o tom, že je třeba se připravit na Mesiáše, a že se brzo dozví jeho jméno. Také napsal dopis, který mohl být otevřen až rok po jeho smrti. Asi dva roky před svou smrtí mluvil se svým synem a říkal mu, že se ve vidění setkal s Mesiášem, a řekl mu určité věci, které se mají Izraelci dovědět. Když nastal čas, aby mohl být jeho dopis otevřen, našli v něm jméno Joshua (Ježíš), které bylo zakódováno kódovacím jazykem, jakým si rabíni předávají informace. Samozřejmě to byl velký šok a v Izraelských novinách to vyšlo jen jednou. Později však litovali, že to vůbec vypustili do světa. Víra v Trojici, to že Mesiáš je tělesným vyjádřením Boha, není jen nějaký katolický konstrukt, ale je jasným učením Nového zákona, které se opírá o Starý zákon. Všichni pisatelé Nového zákona byli pravověrní židé, šli ve šlépějích všech, kteří očekávali Mesiáše. Povšimněme si třeba neobvyklé návštěvy tří mužů, kteří přišli za Abrahamem. Dva z nich byli „běžní“ andělé, třetí však jednal v první osobě jako Božská bytost. Abraham se nedohadoval s andělem, ale s Bohem. O tom, jestli zatratí město, jestli tam budou nějací spravedliví. Pak je tam napsáno zvláštní slovo, které zní divně i v hebrejštině: „A Hospodin seslal na Sodomu a na Gomoru déšť síry a ohně. Bylo to od Hospodina z nebes.“ (Gn 19,24) Hebrejsky, doslovně přeloženo, to vypadá takto: „Jahve seslal na Sodomu a Gomoru déšť síry a ohně od Jahve z nebes.“ Je Jahve, který posílá, je Jahve, který je poslaný. Je Otec a Syn. Je ten, který je zdrojem všeho a je Slovo a Moudrost Boží, která koná a jedná v tomto světě. Další zajímavostí v tom vyznání „Shema Jisrael, Adonai Eloheinu, Adonai echad.“ je slovo echad, které vyjadřuje „složenou jedinost“. Pro jednoduchou jedinost má tvar jachid, které tam však není použito. Pravdou je, že byl ve středověku pokus to slovo zaměnit, kvůli křesťanství. Tóra však byla věrně zachována až do dnešního dne kvůli bázni židů dělat takové změny. Dr. Fruchtenbaum, mesiánský žid a odborník na hebrejštinu a řečti- Když věříte, že to maličké dítě, které sice je ještě tak maličké, ale už má srdíčko, a připravuje se „vylodit na naší planetě“, ještě není samostatnou lidskou osobou, pak nebudete mít problém s potraty. Uvědomil jsem si, jak skutečně záleží na tom, jak a čemu věřím, protože to, čemu věřím, má dopady na mnoho dalších lidí. nu, hovoří o některých příkladech tohoto slova: např., když je psáno, že muž a žena se stanou jedním tělem, tak je použito právě slovo echad. Dr. Vernon McGee vysvětluje, že Židé mají jednotné číslo, množné číslo a pak také číslo, které bychom mohli nazvat „duální“. Když je použitá koncovka množného čísla „im“ jako v slovu Elohim (Bůh), a není řečeno kolik toho množství je, pak zpravidla znamená počet 3. Slovo Elohim je od začátku Bible používáno pro označení Boha. I v Novém zákoně je několik příkladů, ale uvedu jen jeden, který je lehký na zapamatování: Příběh nevěřícího Tomáše. Když uviděl Pána Ježíše a jeho rány na těle, zvolal: „Můj Pán a můj Bůh.“ (J 20,28) Svědkové Jehovovi si to vysvětlují jednoduše, že Tomáš uviděl Ježíše a v údivu zvolal (jak to mnozí dnes dělají): „Pane Bože...“ Už nepřemýšlejí nad tím, že kdyby to takto řekl Tomáš, tak by vlastně zhřešil. Ani já vám nedoporučuji to takto říkat, na to je Boží přikázání… A co Duch svatý? Důležitý příběh je o Ananiášovi a Safiře, kteří se dělají velikými sponzory Božího díla a realita bylo trošku jiná... Petr řekl: „Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal jsi stranou část z výtěžku za to pole? Dokud zůstávalo neprodané, což nebylo tvé? A když jsi je prodal, což nebylo v tvé moci, co uděláš s penězi? Proč ses ve svém srdci rozhodl k takové věci? Nelhal jsi lidem, ale Bohu.“ (Sk 5,3-4) Lhát lze pouze osobě. Chtěli, aby ty významy v hebrejštině byly A zde čteme o tom, že Duch svatý je Bož- vyjádřeny všechny. Každý jsme jiný. Někdo je více emoská osoba. Podobných příběhů bychom cionální a potřebuje rozvinout více obnalezli více. last vůle a intelektu. Naštěstí ne kažMiluj Hospodina, svého Boha, celou dý má být intelektuál. Avšak každý, kdo pravidelně studuje Boží slovo a hledá svou bytostí John Maxwell ve svém komentáři souvislosti a uplatnění pro svůj život, ke knize Deuteronomium říká, že nikde je vzdělaný člověk. Moudrost, která pov celém Pentateuchu, neboli 5 knihách chází od Boha, je uplatnitelná pro tenMojžíšových, není řečeno, že máme milo- to život. Ke studiu Bible je třeba se rozvat Boha, a zde, v Deuteronomium, je to hodnout. Dnes na jedné straně vidíme řečeno hned 10x! Lze však přikázat lásku, fascinaci vědeckými tituly a snahu získat je za každou cenu (plzeňská práva když láska je spontánní cit? Adam měl dokonalý vztah se svým Bo- ), avšak existuje rovněž směr, kdy je hem, a přesto Bůh řekl, že není dobré být opovrhováno vším, co je rozumné. Čím člověku samotnému. Existuje něco v člo- více nerozumné to je, tím více to je „duvěku, co Bůh chce, abychom naplnili své chovní“... Přitom celé stvoření je velmi lomanželce (manželovi), i když by to mohl gické, ale tito lidé mají pocit, že když je naplnit On sám. Stejné to je i se vztahy něco logické, tak to nemůže být duchovmezi námi. Láska k bližnímu může být ní. Evangelium má však hlubokou logiku, správně vyjádřena jedině tehdy, když mi- která je ovšem zastřená těm, kteří ji nelujeme Boha. Augustin řekl: „Miluj Boha, vidí. Apoštol Pavel a ostatní apoštolové a pak dělej to, co touží dělat tvé srdce.“ znali Tóru a všechna Písma už z předeProtože pak budeš nenávidět to, co ne- šlé doby. Ovšem když poznali evangelium, najednou jim všechny ty souvislosti návidí Bůh... V dnešním světě je dostačujícím dů- logicky zapadly do sebe. Logika je tedy vodem k rozpadu manželství věta: „Já velmi duchovní záležitost. Pamatujme ho/ji už nemiluji...“ Ovšem láska je roz- vždy na to, že učení (i slovo Tóra znahodnutím, ne pouhým záchvěvem citů. mená vlastně učení) je vždy velmi klíčoCity jsou skvělým doprovodným jevem, vé. To, čemu věřím, podle toho pak také ale dokážou být krutým pánem. City se jednám. Nedávno jsem četl článek ve Washingnesmí stát řídícím faktorem našeho života. Pokud je naše křesťanství založe- ton Post (24. 1. 2011), kde se píše, že v ceno na emocích a zážitcích, tak to bude losvětové síti nemocnic, která je v rukou fungovat pouze do doby, než nám někdo adventistů, se provádějí potraty. Mě to ukáže silnější zážitky. Pokud stavíme svůj šokovalo, protože to jsou přece křesťaživot na emocích, pak jsou to tekuté pís- né. Tak jsem se snažil na to přijít, jak je ky, a ne skála. Kdysi možná byla návštěva to možné. Přišel jsem na to, že to silně kostela jediným možným zážitkem, dnes souvisí s teologií: když věříte, že to mamáme na výběr. Svět se předhání v nabí- ličké dítě, které sice je ještě tak maličké, ale už má srdíčko, a připravuje se „vylození zážitků. Boha máme milovat celým svým srd- dit na naší planetě“, ještě není samostatcem, celou svou duší a celou svou si- nou lidskou osobou, pak nebudete mít lou. Srdce bylo pro židy sídlem intelektu problém s potraty. Uvědomil jsem si, jak a svědomí. Věřili, že srdcem přemýšle- skutečně záleží na tom, jak a čemu vějí a také, že vůle je dílem srdce. Pokud řím, protože to, čemu věřím, má dopady jste přesvědčeni, že něco je Boží vůle, na mnoho dalších lidí. Třeba taková nepatrná teologická invaše svědomí vás na to bude upozorňovat. Svědomí je věrný strážce poznané- formace, která se zabydlela v křesťanho a přijatého učení. Když je někdo pře- ství od 3. století (určité náznaky už byly svědčený, že se má modlit třikrát denně i dříve). V tom svém „zvítězilém“ postok panence Marii, tak ho bude svědomí ji prohlásili: „Židé selhali, teď jsme tady obviňovat, že se modlil pouze dvakrát... my, církev. Hledáte Izrael? To jsme přece Potřebuje poznat pravdu, která ho vy- my.“ Ani si neuvědomili, že z Boha uděsvobodí a která správně nastaví jeho svě- lali lháře. Co kdyby i s námi Bůh jednal domí. Duše v hebrejském významu zna- stejně ve věci našeho spasení. Přišel bys mená celou naší osobnost. To kým jsme. do nebe a Bůh by ti řekl, no víš, ty jsi byl V řeckém pojetí je to spíše sídlo citů, vůle v té věci takový váhavý, já jsem se roza intelektu. Síla je to, čím jsme aktivní. hodnul dát to tvé spasení někomu jinéNaše tělesná práce, činnost. Lukáš a Ma- mu. Byl by to zvláštní Bůh, že? Co Bůh rek v Novém zákoně podle Septuaginty zaslibuje, zaslibuje navěky. Bůh je věrještě přidávají mysl, protože srdce v řec- ný Izraeli, ale to mu nebrání v tom, aby kém pojetí znamená něco trošku jiného byl věrný i církvi z národů. Jediný takový než v hebrejském (je to spíše oblast citu). malý teologický přemet, a způsobil ob- rovský problém a utrpení miliónů Židů po staletí. V průběhu církevních dějin byly napsány o Židech takové věci, že dnes stojíme a kroutíme hlavou nad tím, jak mohli takto uvažovat... Učení je důležité, protože formuje naše jednání. Jan Hus řekl: „Proto, věrný křesťane, hledej pravdu, naslouchej pravdě, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, opatruj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí (od hříchu,) od ďábla, od smrti duše a konečně od smrti věčné, kterou je věčné odloučení od Boží milosti…“ To jsou celkem zdravá slova, že? Pamatujme vždy na to, že učení (i slovo Tóra znamená vlastně učení) je vždy velmi klíčové. To, čemu věřím, podle toho pak také jednám. Takže máme Boha milovat z celé své mysli, celým svým intelektem. K těm ostatním věcem se už dnes nedostaneme, tak mi dovolte se zde trochu zdržet. Je dobré si uvědomit, že Bibli lze studovat třeba na biblické škole. Mnozí se ptají těch, kteří se rozhodnou studovat na biblické škole: „To tě uživí?“ Víte, ne všechno, co studujeme, nás musí živit. Studium Bible je pokrmem pro ducha, abychom mohli být požehnáním pro ostatní. V Lidových novinách byl žebříček uplatnění absolventů různých škol. Na prvním místě byla Vysoká škola ekonomická, kde vyučuje prezident Klaus. Tam po 5 letech měli absolventi plat nějakých 60 000 Kč. Na konci toho žebříčku byly teologické fakulty. Kdyby si někdo vybíral školu podle tohoto žebříčku, pak by si jistě teologickou školu nevybral. Ovšem ve světě je dobrou praxí, a mělo by to tak být i v české církvi, aby studenti, dříve než se začnou připravovat na zaměstnání, mohli mít čas věnovat se studiu Bible. Příště budeme mluvit o dalších věcech, o oblasti vůle, jak milovat Boha skrze naše rozhodnutí. Jak je nesmírně důležité, jaká děláme rozhodnutí. Jak je naopak devastující, když sice svým intelektem i svými city Pána milujeme, ale pak činíme rozhodnutí, která nevyjadřují lásku k Pánu. Desatero pro 21. století Ročník 24, listopad 2012 Bohuslav Wojnar, AC Křesťanské centrum, Český Těšín (Pozn. redakce: Jelikož v dalším čísle již uvedeme díl týkající se 2. přikázání, dokončení tématu 1. přikázání si můžete poslechnout na stránkách Křesťanského centra www.kctesin.cz.) 21 ŽIVOT V KRISTU Stromovina Čtenáři píší K dyž jsme se před několika lety s rodinou přestěhovali do domku se zahradou, v níž stály již vzrostlé jabloně, uvažovali jsme s manželem takto: Měli bychom našim synům dopřát lezení po stromech. Jsou to přece kluci! Ale když to nějak neomezíme, polezou po všech, všechny poškodí, olámou větve a tak dále. Lepší tedy bude, když obětujeme jeden méně atraktivní strom, a ty ostatní budou mít klid. Prošli jsme zahradu a vybrali napohled nejméně žádoucí olistěné vzrostlé koště, kterého – jak se nám zdálo – není proč litovat. Tento strom byl tedy oddělen pro „Stromovina“ byla obsypaná jablky. Navzdory řádění našich dětí, navzdory místy poraněné kůře, navzdory prknům a deskám i houpačce zavěšené ve větvích... hry našich čtyř hochů a na ostatní byl vyhlášen zákaz lezení. Fungovalo to. Chlapci jabloň nazvali „Stromovina“ (v duchu dodávám „všech pirátů domovina“) a jali se ho postupně okupovat prkny, provazy, řetězy, pneumatikami, svými zářezy a samozřejmě na něj lezli sami a občas přibrali „na palubu“ i své kamarády. Pod „Stromovinou“ byla spousta ulámaných větví, listí a všeho možného, co jim ve výškách zrovna odpadlo z rukou. Ostatní jabloně však nechali úplně na pokoji, a tak jsme jim tohle živelné mučení stromu mlčky dovolovali. Plynuly roky a já jsem vždy na podzim nevycházela z údivu: „Stromovina“ byla obsypaná jablky. Navzdory řádění našich dětí, navzdory místy poraněné kůře, navzdory prknům a deskám i houpačce zavěšené ve větvích, rozkvetla a obalila se 22 jablky – velikými žlutočervenými plody. Rok co rok, podzim co podzim. Některé jaro a i některé léto daly jabloním zabrat nestandardními klimatickými výkyvy, takže na některých našich stromech bylo minimum jablíček a některé byly úplně holé – sice olistěné, ale bez ovoce. Kromě jediného. Naše živá dětská prolézačka – „Stromovina“ měla i v těchto letech spoustu jablek. Měla jsem to před očima, ale jaký je to odolný a plodný strom jsem si uvědomila až při jedné naší návštěvě. Po letech přijel na návštěvu bratr mého tatínka. Ráda bych bývala svého strýčka uctila něčím mimořádným, ale když dorazil, ukázalo se, že jakožto různými neduhy trpící pán v letech nemůže jíst sladkosti, mastné jídlo ani třeba pít kávu. Odbíhala jsem do kuchyně, otvírala lednici a horečnatě vymýšlela, co jen mu nabídnout k zakousnutí. Žádný nápad ale nepřicházel. Rezignovaně jsem popadla alespoň ošatku s jablky, která už v té době byla vytažená ze sklepa (zima právě končila) a s pocitem, že dávám na stůl toto nic moc, co jen pomalu ubývá z beden ve sklípku, jsem jablka položila na stůl. Strejda zpozorněl, v očích mu zasvitlo, a pak se do těch jablek pustil. „Ontário, staré dobré Ontário,“ liboval si a otáčel macaté jablko v dlani. „Vzpomínka na dětství,“ vzdychl si. Zarazila jsem se – vždyť mi také něco ta jablka vždycky připomínala! Ano! To to bylo! Zahradu u jeho maminky, mojí babičky! Dětství… A ještě něco jsem si náhle uvědomila. Strom, který v našich očích byl nic moc a obětovali jsme ho ke zničení, se ukázal být nejplodnějším v zahradě. Připomněl mi Božího Syna, jímž mnozí na první pohled pohrdají a On je přitom nosí a živí, chrání a obětuje se pro ně… A do třetice jsem musela myslet taky na naše běžné posuzování zrakem. Nejen stromů, ale i lidí. Jak se díváme povrchně. Vzhled nás tolik svádí! Dokonce i prorok Samuel, když vybíral budoucího krále, slyšel Boží hlas: Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, jak se dívá člověk. Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem. (1S 16,7) Možná by se to dalo říct i obráceně. Občas na někoho zamítavě nebo pohrdavě hledíme a on je to v Božích očích král. Vzpomeňte si na Lotovu ženu! V ždy mě zajímaly příběhy, podobenství a kázání, které Pán Ježíš vyprávěl svým následovníkům, aby vyjádřil a vysvětlil duchovní pravdy týkající se Božího království. Fascinoval mě jeho vyprávěčský styl. V Bibli čteme: „Toto vše mluvil Ježíš k zástupům v podobenstvích (…) aby se splnilo, co bylo řečeno ústy proroka: Otevřu v podobenstvích ústa svá, vyslovím, co je skryto od založení světa“ (Mt 13,34–35). V podobenstvích spojoval pravdu se všedními příhodami. Lidé žasli nad Ježíšovým učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako znalci Písma (Mk 1,22). Pán Ježíš totiž vždy dokázal upoutat pozornost svých posluchačů. Při několika příležitostech je doslova šokoval svými výroky – jakoby mezi ně vhodil několik dýmovnic. Otázka Kristova druhého příchodu a s tím související události je v Novém zákoně velmi častá. O jedné takové události se zmiňuje Lukáš ve svém evangeliu (17,20–37). Lukáš zde zaznamenává slova Pána Ježíše, velikého Učitele, jenž promlouvá k zástupům o svém druhém příchodu. Ježíš v kázání, kromě jiných úkazů, zmínil i blesk, který ozáří krajinu od jednoho konce oblohy až po druhý (v. 24). Tato slova řekl, aby ilustroval naléhavost a nenadálost svého příchodu. „Jako bylo za dnů Noe, tak bude i za dnů Syna člověka“ (v. 26). Lidé byli zaneprázdněni svými aktivitami, žili prostopášně a nespoléhali na svého Stvořitele. Jejich bohem bylo břicho, bohatství, hodování a užívání. Pravý smysl života zahlušily každodenní starosti a shon. Varovná znamení zůstala nepovšimnuta, když se hrozná Veronika Kmetová, pohroma v podobě potopy blížila na svět AC Lysá nad Labem za dnů Noema. Poté Ježíš zmiňuje Lota. V jeho době žili lidé Sodomy a Gomory hříšným životem, který byl prodchnut nemravností, okultismem, násilím a bezbožností. Vzápětí se obrací na ty, kteří brali poselství o konci světa na lehkou váhu (v. 31). A potom jakoby chtěl Ježíš znásobit závažnost svých prohlášení, vyřkl překvapivá slova: „Vzpomeňte si na Lotovu ženu!“ (v. 32) Proč neměli zapomenout na Lotovu ženu? Proč Ježíš připomněl svým posluchačům právě tuto tragickou starozákonní postavu? Kdo vlastně byla tato záhadná žena? Co se od ní můžeme naučit? Její jméno nám Bible neprozrazuje. Víme jen to, že když ona se svou rodinou opouštěla město, ohlédla se a stal se z ní solný sloup. Pán Ježíš použil tuto ženu jako výstrahu nejvyšší důležitosti pro všechny, kdo si zahrávají se svým životem. Co se stane s těmi, kdo zanedbají Boží nabídku k životu s ním ve věčnosti? V souvislosti s uvedenou otázkou autor listu Židům píše: „Proto se tím více musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Jestliže už slovo zákona, které vyslovili andělé, bylo pevné a každý přestupek i každá neposlušnost došla spravedlivé odplaty, jak bychom mohli uniknout my, pohrdneme-li tak slavným spasením?“ (2,1–3a) Lotova žena byla modlitebním předmětem Abrahamovy přímluvy Lot byl synovcem Abrahama, tudíž byl s ním a jeho ženou Sárou ve velice blízkém vztahu. Abraham věřil v Boží svrchovanost a moc přímluvných modliteb. Věřil v to, že jeho modlitby mají zásadní význam pro uskutečňování Božího díla zde na zemi, že existuje vztah mezi jeho přímluvnými modlitbami a tím, co se děje v nebi. Proto se Abraham za Lota a jeho rodinu tak intenzivně a vytrvale modlil. Lotova žena byla laskavě upozorněna, aby utekla z města Bůh ve své lásce posílá varování rozmanitými cestami, například někdy je to Boží slovo, někdy jsou to lidé a někdy různé okolnosti a situace. Bůh neustále působí skrze Ducha svatého a rozdává svou milost. Jeho milost nejde ničím omezit, ani ji učinit na čemkoliv závislou. „Lot tedy vyšel a promluvil ke svým zeťům, kteří si měli vzít jeho dcery. Řekl jim: „Vyjděte hned z tohoto místa, poněvadž Hospodin chystá tomuto městu zkázu.“ Ale zeťům to připadalo, jako by žertoval.“ (Gn 19,14) Všimněme si patnáctého a šestnáctého verše v téže kapitole: „Když vzešla jitřenka, nutili poslové Lota: „Ihned vezmi svou ženu a obě dcery, které tu máš, abys pro ne- pravost města nezahynul.“ Ale on váhal. Ti muži ho tedy uchopili za ruku, i jeho ženu a obě dcery – to shovívavost Hospodinova byla s ním –, vyvedli ho a dovolili mu odpočinout až za městem.“ Lot byl na rozpacích, váhal. Co víc mohl Bůh udělat pro nerozhodného Lota a jeho rodinu, aby je přesvědčil, že varovné signály jsou opravdové? Toto je typický znak v chování mnoha lidí. Namísto toho, aby se jednoznačně rozhodli, pochybují a otálejí podobně jako Lotova žena. Lotova žena se bránila I když nakonec vykročila, pořád se bránila, až se nakonec andělům podvolila. Andělé jsou „služebnými duchy posílaní k službě kvůli těm, kdo mají dostat do dědictví záchranu“ (Žd 1,14 ČSP). Bylo to jen pro její dobro, že ji nebeští poslové přišli zachránit. Ale Lotova žena neocenila tento jedinečný projev milosti. Její srdce, naplněné světskými hodnotami, bylo studené a necitlivé na Boží hlas. Její kroky ven z města byly pomalé a vláčné. Náhle se zastavila. Vzpomněla si, že všechno, co má, zůstalo v Sodomě - její přátelé, její zájmy, radovánky, dům, zahrada. A dál už neudělala ani krok. Znamenalo to pro ni příliš mnoho, nedokázala se všeho vzdát. V té chvíli pokušení neodolala a ohlédla se. Ježíš hovoří jasnou řečí: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží“ (L 9,62). „Neboť kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce. Buďte připraveni a vaše lampy ať hoří. Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře“ (L 12,34–36). Lotova žena sice opustila Sodomu, ale Sodoma neopustila ji Její život byl svázán s hříšným městem. Její žebříček hodnot byl odlišný od zbožného způsobu života. Byla zajatkyní těch věcí, které měla ráda. Byla příliš slabá. Její srdce evidentně stále tíhlo k sodomským rozkoším. Její srdce se upnulo k světskému zvrácenému systému. Ježíš upozorňuje věřící, aby si vzpomněli na Lotovu ženu (L 17,32). Lotova žena byla téměř zachráněná, ale nakonec přece jen nezachráněná Měla všechny předpoklady být zachráněná. Co ji ale přivedlo do záhuby? Jaké pochybnosti zatemnily její mysl? Vždyť Bůh nemůže být tak krutý, aby zničil nádherné město, které tolik milovala. Vždyť byla předmětem Abrahamových přímluv. Vždyť Bůh je Bohem lásky, nikoli Bohem soudu. I přesto, že měla všechny předpoklady být zachráněná, v konečném důsledku však zachráněná nebyla. Jak osudově se mýlila. Hazardovat s Boží milostí se nevyplácí. Ona se podívala na svého muže Lota, který šel před ní s těžkostí, a zjistila, že se mu nechce, že je na rozpacích. V Lotových krocích nebyl život, chyběla mu jiskra, vitalita, která by ji poháněla vpřed. Lot bojuje sám v sobě o holý život. Lotova žena si říká: „Musím se ohlédnout.“ A ohlédla se. V té chvíli byla ztracena. Proměnila se v solný sloup. Byla ztracená, ale měla možnost přijmout záchranu. Ztracená, i přesto, že Bůh ve svém milosrdenství seslal anděly, aby ji vyvedli. Všichni máme mít vždy na paměti Ježíšův důležitý vzkaz: „Ztracená ve svém vlastním světě i přesto, že …“ Nechť je pro nás tato smutná událost poučením i mementem! Drazí bratři a sestry, my všichni, kteří jsme vykročili vzhůru k nebesům, dennodenně zažíváme neustále sílící tlak světa a starého způsobu života, pamatujme na Lotovu ženu. Nikdy si nesmíme myslet, že nám již nic nehrozí, že už není třeba stát na stráži, že si můžeme dovolit dělat věci po svém. Žel myšlenka na Kristův druhý příchod a konec světa je v 21. století pro mnohé jednoduše nepřijatelná. Jenže každý člověk, ať je věřící, nebo nevěřící, bude jednou muset skládat účty ze svého počínání. V tomto ohledu neexistuje žádná zlatá střední cesta. Vůči Bohu neexistuje neutralita. Proto i k nám dnes zní staré, ale stále aktuální a pravdivé poselství proroka: „Hledejte Hospodina, dokud je blízko!“ (Iz 55,6) S Boží odvahou Vladimír Rafaj, AC Kolín pastor a učitel Čtenáři píší Ročník 24, listopad 2012 23 ŽIVOT V KRISTU Někdo zvoní Čtenáři píší K 24 dyby dnes o šest hodin později vyrazilo z dopolední mlhy vítězoslavně slunce, slyšeli byste nyní počínající šveholení ptactva. Slyšeli byste šustění listí ve větvích od protahování křídel, které, ač je to vlastně nesmyslné, urychluje svítání. Teď však monotónní šedivý noční déšť veškeré náznaky svítání odsune do stejně šedivého dne a ten se patrně přehoupne za zvuku provazového deště do následující temnoty. Architektura. Ano jsme přeci jen na obydleném území. Architektura – na plánech a projektech přesně promyšlený urbanistický celek. Reálná procházka tímto dílem však na každém kroku dosvědčuje, že při realizaci často docházely peníze a bohužel i vůle stavět s vědomím osobní zodpovědnosti. Sídliště stojí, chodníky leží, mezery zůstávají, fasády chybí, staveniště pozvolna zarůstá. Architektura osmdesátých a devadesátých let minulého století. Do jednoho postranního vchodu panelového domu zamířila postava. Prohlíží si sloupec vymačkaných zvonků s často chybějícími nebo nečitelnými popiskami. Vůbec to nevypadá, že by dotyčný přemýšlel, na který zazvonit. Ví to naprosto přesně, ale prohlíží si sloupec zvonků jako majitel. Jestli máte rádi filmy o cestování v čase, tak si představte feudála, který se ocitl v moderní době a prohlíží si seznam svých poddaných ve své nemovitosti. Jeho upřený pohled a za ním rozhodná síla vlastníka vsunula spícím lidem stejný sen. Venku stojím a zvoním. Právě teď v deštivém, ještě nočním, lhostejném sídlišti, kde přímí sousedé jsou často méně známí než člověk v okně protějšího panelového domu. A v tom snu si spáči celého světa položí stejnou otázku. Jak budu reagovat na zvonění? Budu je ignorovat? Nebo dotyčnému otevřu s otázkou, kterou má v srdci každý právoplatný nájemník, či majitel bytu: „Kdo jsi, abych tě vpustil na své výsostné území?“ Jiný má v srdci pohostinnost a ve snu otevírá a přemýšlí, jak hosta u sebe doma pohostit. Podobně jako Marta, která otevřela svůj dům Ježíšovi i jeho následovníkům. Sny odezní a poutník na žádný zvonek nezazvoní, ale otevře si a jde tam, kde ve snu uslyšel po tichém zaklepání: „Vítej, jsem tak rád(a), že jsi doma“. Na světě byl, svět skrze něj vznikl, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi… Otakar Novák, AC Lysá nad Labem diaspora Planá nad Lužnicí Prečo nemám rád „Malého princa“? U ž dávno som sa stretol s oduševnením nad Exupéryho výtvorom „Malý princ“. Tak som sa pustil do toho, reku, aby som čosi nepremeškal a nezostal pozadu. Čím ďalej som čítal, čoraz viac vo mne rástla nevôľa a nechuť voči tomuto malému grázlovi, ktorý si nárokuje byť ideálom modernej doby. Pokúsil som sa tu definovať, čo mi na tomto diele a postave najviac vadí: Dôvod 2. Malý princ kazí mládež. Niežeby som chcel povedať, že tie skutky, ktoré sú popísané v knihe, sú horšie ako to, čo mladí dnes povyvádzajú. To nie. Ale je zlým vzorom pre mládež, pretože nechce žiť v tomto svete. Mládež má aj bez toho problém zmestiť sa do tohto sveta. Malý princ podporuje mládež vo svojom postoji, že svet dospelých, alebo skutočný svet je zlý, a podporuje ľudí v tom, aby sa len uchýlili do „svojho“ sveta, podobne ako to robil on. Malý princ si na vytvorenie svojho sveta privolal na pomoc svoju bujnú fantáziu. Mladí ľudia, ktorí odmietajú realitu života, si privolávajú na pomoc drogy, alkohol... Žeby ten „svoj“ svet bol lepší než tento, ktorý stvoril Boh? Napriek všetkému, tento svet zostáva Božím stvorením. Nestvoril ho diabol, aby sme sa mu odcudzili a aby sme ho nenávideli. Malý princ je hybrid, ktorý vznikol, obrazne povedané – bol počatý, znásilnením kresťanského myslenia parozumom romantickej metafyziky alebo platonisticko-aristotelovským chápaním sveta. Malý princ je teda neexistujúca obluda a veriť v obludy sa neodporúča. Deti, ktoré vyrastajú v tieni takejto obludy, môžu byť vážne deformované a iste budú mať veľa problémov, kým sa vysporiadajú s faktom, že život je iný, než im to vysníval Malý princ, alebo než si to vysnívali sami. Že mnohí mladí majú takýto problém, nie je ťažko si všimnúť. Stačí sa prejsť nejakým veľkomestom a občas si budeme pripadať ako v nejakej mimozemskej civilizácii vďaka výstredným makeupom, účesom a oblečeniu. Dôvod 1. Malý princ neexistuje. Keby som ho mal rád, bol by som blázon, ktorý miluje fikciu. Táto vymyslená postava slúži záujmom zvláštnej skupiny ľudí, ktorí sa s hrdosťou nazývajú humanistami. Názov si dali od latinského humanus, čo znamená, ľudský. Neskôr tento pojem nadobudol význam aj láskavý, ušľachtilý – kvality, ktoré grécka a rímska kultúra prisudzovali človeku. Zabudli však na to, že toto slovo je odvodené od slova humus, čo znamená zem, pôda. Podobne ako hebrejské ADAM = človek a ADAMÁ = hlina. Vyjadruje teda, že človek je niekto, kto je veľmi zemský a hrubý. Povýšený je však rozumom a to ho oprávňuje, aby bol uctievaný a povýšený ako božstvo. Tak zmýšľajú humanisti. Pretože však takýto človek reálne nejestvuje, Exupéry si ho vymyslel. A urobil radosť všetkým bezbožníkom sveta. Konečne našli vzor, ktorý potrebovali, a nemusel to byť Boh. Zároveň je aj nadostač ďaleko (je z inej planéty), aby tu nestrašil a nechal nás žiť si po svojom. Neskutočný vzor však spôsobuje, že ľudia riadiaci sa podľa neho, žijú v neskutočnom svete. Odmietajú realitu svojej vlastnej nedokonalosti – nedokonalosti človeka a opájajú sa Malým princom, ako modlou. Predsta- Dôvod 3. Malý princ je nemravný. Jeho neva – obraz ideálneho človeka, ktorý žije vo svete, aký sa jemu páči, ktorý nikdy mravnosť spočíva v jeho rozmaznanom nedospel, aby nestratil „cit“, a ktorý ne- charaktere. Vidno to na tom, kedy plachce normálne komunikovať, ale vyžadu- če. Nikdy ho nezarmucuje nejaká jeho je, aby všetci prijali jeho spôsoby, priveľ- vina, alebo chyba. Plače len vtedy, keď mi pripomína modlu. Ak nie modlu, tak mu niekto pokazí jeho „svet“. Vystupuaspoň neprispôsobilé, rozmaznané dieťa, je ako bez viny = bezhriešny. Buď nemá ktorému treba všetko prepáčiť, pretože viny, alebo si jej nie je vedomý. Ale asi chápanie tohto dieťaťa je dané jeho „dob- ide o to druhé. Ak nemá hriechu, tak je to potom Syn Boží, ale zjavne nemá amrým úmyslom“. Ročník 24, listopad 2012 môže človek dostať, ak Boh nie je? Humanistom sa zdá, že ľudia budú lepší, ak sa prestanú báť trestu. Preto je pre nich neprijateľná predstava, že Boh je. Nejakú náhradu čistého charakteru v blízkej bytosti však musia mať. Modly z dreva a kameňa sú nemoderné, a preto sa na túto funkciu hodí Malý princ. Navyše nepôsobí nábožensky, a preto ani nie je chápaný ako modla. To však na veci nič nemení, lebo sa principiálne humanisti k nemu stavajú ako k modle. Stačí sa započúvať, ako o ňom oduševnene hovoria. Týmto sa stáva z neho nebezpečná modla, ktorá však nemá hmatateľnú podobu a preto je ešte skazonosnejšia. Má iba princíp: „ži a nechaj žiť!“ Pavel Lešťan, misionář v Černé Hoře Seminář pro tlumočníky I. D – ohlédnutí 11. 11. 2012 Den biblické školy M ilý bratře a sestro, účelem každoročních dnů biblické školy je 1. posílit vědomí důležitosti vzdělávání na biblické škole, 2. vykonat sbírku na podporu misijního výjezdu studentů. Ad 1. Biblická škola poskytuje vzděláváne 22. září 2012 v Kolíně probění v následujících programech: hl mezidenominační seminář pro • Misijní a teologická činnost – tříleté tlumočníky. Myšlenka uskutečdenní vzdělávání v Kolíně ukončené nit jej se zrodila brzy na jaře téhož roku. absolutoriem a získáním bakalářského Doba pro vznik nápadu byla nadmíru diplomu Global University příhodná. Právě jsem absolvovala druhý • Misijní a teologická činnost – čtyřleběh tlumočnického kurzu v Praze a Lena té kombinované vzdělávání ukončené Vřeťonko, kolegyně, bez které by nebylo absolutoriem a získáním bakalářského možné nápad uskutečnit, se připravovala diplomu Global University na státnice v oboru překladatelství a tlu• Global University, 96 kreditů – distančmočení. Oslovila jsem ji a zeptala se, zda ní bakalářské studium pro maturanty by měla chuť se k realizaci připojit a ona • Global University, 50 kreditů – distančk mé veliké radosti řekla ano. ní bakalářské studium pro absolventy Abych se ujistila, že má projekt oporu vysokých škol a bude životaschopný, pohovořila jsem • EZDRÁŠ – celoživotní vzdělávání duo nápadu i s řadou dalších lidí, jejichž chovních pracovníků Apoštolské církve názoru si velmi vážím, a oni mě v 90% • AUDIT – zájmové vzdělávání v kterémpodpořili, což mě povzbudilo v přesvědkoliv programu biblické školy čení začít seminář připravovat. Program jsme od začátku koncipo- níků jej hodnotila nadmíru pozitivně valy tak, aby se účastníci seznámili s te- (pro více informací navštivte: http://act. Ad 2. Biblická škola zajišťuje misijní výoretickou stránkou tlumočnického ře- apostolskacirkev.cz/semina-pro-tlumo- cvik studentů v mezinárodním kontextu • V minulých letech jsme podnikli mesla a zároveň měli možnost začít niky-22-9-2012-kolin/). úspěšné misijní výjezdy do Rumunpracovat i na praktických dovednostech, Ráda bych touto cestou poděkoska (2011), Bosny (2011) a Chorvatska což v oboru tlumočení znamená znát vala všem, kteří na přípravě a reali(2012) etickou stránku této činnosti, pracovat zaci semináře spolupracovali, a také na prezentačních dovednostech tlumoč- těm, kdo byli ochotni při jeho zro- • V roce 2013 se chytáme do chorvatské Rovinje ku pomoci rodině Dohnaloníka a zároveň trénovat paměť, rozvíjet du o něm diskutovat a přinášet cenné vých: http://www.nfkms.cz/category/ slovní zásobu a pohotovost. podněty. misionari/dohnalovi/ Současně jsme chtěly zúčastněným dát Nakonec bych ráda vybídla potenciopříležitost sdílet zkušenosti z praxe. Vý- nální zájemce, aby dali najevo svůj zájem, • Na výjezdy se dlouhodobě připravujeme modlitbou, studiem cílové kultury, chozím bodem k debatě byl předtočený nejlépe tak, že mi napíší email. Bude to získáváním finanční podpory a nácvirozhovor s bratrem Bohuslavem Wojna- další impulz při rozhodování, zda za rok kem evangelizačního programu rem. Když jsme seminář začaly plánovat, uskutečnit navazující seminář. • Podporu na misijní výcvik studentů domnívaly jsme se, že můžeme očekáposílejte na účet: 0420344379 / 0800, vat maximálně 15 účastníků. K našemu S přáním všeho dobrého VS: 91127 velkému překvapení jich nakonec bylo Vladěn Lasotová, Více na www.vosmt.cz 30. Ačkoliv se během semináře vyskytly AC Kolín Mgr. Milan Buban, M.A., ředitel i určité technické zádrhele, většina úč[email protected] Čtenáři píší, VOŠMT bíciu nazývať sa Božím Synom. Skôr však ide o to druhé – nie je si vedomý žiadnej svojej viny. Ako je to možné? Nevie nič o vlastnej vine? Práve toto je ten moment, ktorý sa svetu páči. Konečne jeden bez viny. Ako dobre! „Urobme si z neho vzor“ (Idol –modlu!). Ale nakoniec medzi riadkami možno prečítať, že Malý princ úplne úmyselne nevie nič o svojej vine. On sa totiž nechce zaoberať vlastnou vinou. Vinu zrejme, ako moderný človek, považuje za prežitok patriarchálnej spoločnosti, kde sa vinou zastrašovali a manipulovali deti a kde poddaní boli vychovávaní k poslušnosti. Je to moderné. „Načo sa trápiť pocitmi viny, keď vlastne žiadna vina nejestvuje?“ Tak hovorí moderný človek poučený Malým princom. Pocit viny vyplýva zo strachu pred trestom. A človeka trestá Boh. Aký trest 25 ŽIVOT V KRISTU Děcka, Marek chodí za školu! Dětem A 26 hoj děti, to vám musím povědět. Jednou se Olinka moc polekala. Na besídce jim teta vyprávěla o desateru a Petr se hned ozval, že stejně neví, co ta poslední dvě přikázání znamenají, tak jak je může dodržovat. „To je přeci jednoduché“, ozval se Ondra, který si s ničím moc nelámal hlavu. „Přece že nebudeme pomlouvat a nebudeme závidět.“ Olinka se do toho vložila: „To já nepomlouvám vůbec nikdy, tak to mám jednoduché.“ „To není pravda“, odvětila trochu nazlobeně Milena. Třeba ráno jsi říkala, že Marek chodí za školu, a já vím, že to není pravda. Ten důvod, proč nechodí do školy, je jiný, ale nebudu o tom mluvit. Jestli chce, ať vám o tom poví sám.“ „Aha? Ale to jsem nevěděla, tak jsem si myslela...“ Co si Olinka myslela, to se už nikdo nedověděl, protože Míla hned spustila. „No právě, tak vznikají nejsnadněji pomluvy, dřív, než si pořádně uvědomíš, co vlastně povídáš.“ Olinka se vůbec neurazila, jen zaraženě přemýšlela, jak to napravit. Opravdu to nemyslela zle a nechtěla Markovi ublížit. Teď se jen rozhlédla kolem, a když viděla, že tam jsou všichni ti, kterým o Markovi takové věci povídala, tak se všem hned omluvila. Cítila se hrozně hloupě. Jak jen to mohla udělat? Teď se pevně rozhodla, že si dá pusu na zámek. Ostatní se ale pustili do vášnivé debaty, co je a co není pomluva a co o tom píše Bible. Chvíli hledali, a pak někdo našel verš, který byl velmi rázný a velmi jasně mluvil o tom, co se stane s kdejakými lumpy a s pomlouvači: Ř 1,28 – 32 Protože si nedovedli vážit pravého poznání Boha, dal je Bůh na pospas jejich zvrácené mysli, aby dělali, co se nesluší. Jsou plni nepravosti, podlosti, lakoty, špatnosti, jsou samá závist, vražda, svár, lest, zlomyslnost, jsou donašeči, pomlouvači, Bohu odporní, zpupní, nadutí, chlubiví. Vymýšlejí zlé věci, neposlouchají rodiče, nemají rozum, nedovedou se s nikým snést, neznají lásku ani slitování. Vědí o spravedlivém rozhodnutí Božím, že ti, kteří tak jednají, jsou hodni smrti. „Jejda, je tam psané, že i když neposlouchám rodiče, tak to je to se mnou tak zlé?“ vyděsil se teď Pavel. „Tak děcka, já dnes půjdu odtud rovnou domů, protože jsem ještě neudělal něco, co jsem měl doma udělat. Zdá se, že budu muset přehodnotit některé své zvyky. No to jsme se dnes teda pustili do věcí!“ A tak si postupně, jeden za druhým začali uvědomovat, jak daleko jsou od toho, co se Bohu líbí, i když si říkají křesťané. Rozhodli se, že si budou pomáhat v tom, aby byli lepší. Olinka říkala, že snad bude držet bobříka mlčení, aby neřekla něco špatného. Hned ale poznala, že to není dobrý nápad, že to stejně nevydrží dlouho. Snažili se i ostatní a teta z besídky si všimla, že děti se opravdu začínají měnit, je to ale těžké, tak se rozhodla, že jim pomůže, jak jen to půjde. Olince vysvětlila, že mlčet nemusí. Problém není v tom, co povídá pusa, ale v tom, co se děje v srdíčku. Když je čisté, tak pusa sama povídá správné a dobré věci, když se ale vzdálí Bohu, už je to jiné. Udržet srdíčko čisté všude a za všech okolností, to snad nedovede žádný člověk. Ale máme pomocníka, který nám je ochoten pomoct vždy a v každé situaci. Tím pomocníkem je Duch svatý. Když jej o pomoc poprosíme, on nás určitě nezklame. Byla to opravdu zvláštní schůzka. Všichni se chtěli modlit a prosili Ducha svatého, ať jim pomůže v tom, kde selhávají. Od této schůzky uplynulo asi 14 dní, když si Olinka všimla, že nejenže jí to nesvádí říkat o druhých škaredé věci nebo věci, které nejsou pravda, ale že má všechny lidi kolem sebe čím dál tím raději – dokonce i ty, které dříve nemohla ani vystát. A všimli si toho i ostatní. Jednou se jí zeptali: „Kdo je tvůj nejlepší kamarád?“ A Olinka bez váhání odpověděla: „No přece Duch svatý.“ Někteří si ťukali na čelo a Olinka se jim jen smála a říkala: „Však si to vyzkoušejte sami. Za to nic nedáte a uvidíte, že to stojí za to.“ A věřte nebo ne, Olince přibývalo kamarádů každým dnem, protože věděli, že o nich nebude nikomu povídat nic špatného a že i jim poví jen samé správné věci. Olinka totiž pochopila, že pusa je vlastně taková zbraň, kterou lze dobývat pevnosti, pohladit, nebo taky zabít. Je potřebné, aby ji vládl někdo, kdo ji nikdy nezneužije. Nemyslete si, někdy se dovedla pořádně nazlobit, pak jste ji mohli vidět, jak se modlí v jazycích. Tím si byla jistá, že neřekne nic škaredého a ještě ke všemu se se svým trápením svěřuje tomu nejlepšímu příteli, který má na všechno řešení. Když už jsme zmínili desatero, víte, kde ho najdete v Bibli, a znáte všech deset přikázání? Jestli ne, tak se do toho můžete hned pustit. Ať se vám to podaří, to vám přeje teta Dana Bůh mě osvobodil od drog V enku je pěkné počasí, nádherně sví- tíže jako většina ostatních vrstevníků. tí slunce a já mám takovou radost. Větší problémy nastaly až v pubertě. ZaVím ale, že to mohlo být všechno čal jsem chodit za školu a do party, začal jsem pít alkohol a kouřit cigarety. Nakoúplně jinak... Narodil jsem se do mladé rodiny v Os- nec jsem opustil školu a šel pracovat. Drogy mě vždycky lákaly. Setkával travě, která se na mě těšila. Rodiče si užívali rodičovství, ale brzo po mém naroze- jsem se v partě s toluenem, který jsme ní je postihla tragedie. Můj otec tragicky občas čichali, a občas někdo donesl i nějaké tabletky. zahynul v zaměstnání. S dalšími drogami jsem se setkal až Jak šel čas, maminka si našla nového partnera a založili novou rodinu. Naro- v 90. letech po vojně. Byli jsme mladí dila se jim dcera a já měl tak už dva sou- pankáči. Jezdili jsme na festivaly a chodili do klubů. rozence. Jednou jsem pozval do svého bytu Byl jsem vždy temperamentní dítě. Nebavilo mě učení a měl jsem podobné po- mladé narkomanky, které mi nabídly pervitin. Nevěděl jsem, o co přesně jde, ale vyzkoušel jsem to. Píchl jsem si dávku rovnou do žíly. Pak jsem se cítil silný, šťastný a vyrovnaný. Myslel jsem si, že jsem se narodil jen proto, abych bral „perník“. Psal se rok 1992 a do mého bytu se nastěhovala parta narkomanů. Brzy jsem se stal na pervitinu závislým a s tím přišly velké problémy. Dostal jsem „stíhy“. Měl jsem pořád z něčeho strach, bál jsem se Ústřižek z „Ostravského večerníku“ (kolem roku 1990), Petr Vaňek je uprostřed s transparentem Foto ze současnosti: Na procházce se svými dvěma dětmi lidí, nikomu jsem nevěřil. Přestal jsem s lidmi mluvit, protože jsem se jich bál. Vůbec jsem nejedl, chodil jsem na jiné byty, kde jsme „vařili“ drogu. Když jsem mohl, bral jsem „perník“, vkuse několik dní. Několikrát jsem se dostal na psychiatrii, ale ani odborníci mi nedokázali pomoci. Pokaždé jsem, po opuštění nemocnice, zase spadl do drog. Tenkrát jsem už nechtěl brát, věděl jsem, že jsem na dně, ale vždy jsem někoho potkal a šli jsme vařit a brát pervitin. Ďábelský kolotoč! Až si jednoho dne pro mě přišla policie a začali mě stíhat za výrobu drog. Takto jsem žil tři roky. Když jsem byl na psychiatrii naposledy, navštívil mě jeden kluk, který s námi kdysi chodil do party. Věděl jsem o něm, že se stal křesťanem. Ten kluk mi donesl Bibli a říkal, že mi může pomoci jedině Kristus. Cítil jsem, že má pravdu, a tak jsem si začal v té Bibli číst. Četl jsem třeba o tom, že blahoslavení jsou chudí duchem, že si nemám dělat starosti a že se o mě Bůh postará. Zavřel jsem Bibli a šel si zakouřit. Cigaretu jsem však nestačil ani zapálit, protože mě náhle naplnil pocit, jaký jsem ještě nikdy předtím nezažil. Tělem mi proudil pokoj a láska. Přestal jsem slyšet ty divné hlasy z televize a začal jsem se modlit k Bohu Otci. Brzy poté jsem se, s pomocí mamky, dostal do programu Teen Challenge v Tyře. Teen Challenge je křesťanská organizace, která se zabývá pomocí závislým lidem. Bylo to na jaře roku 1995. Také jsem začal navštěvovat sbor Apoštolské církve v Českém Těšíně. Od té doby jsem se už nedotkl žádné drogy. Udělal jsem si maturitu na zdravotní škole a začal pracovat v nemocnici, protože jsem chtěl pomáhat nemocným lidem. Dodělal jsem si také vyšší odbornou školu sociální a několik roků pracuji v domově důchodců. Více než deset let jsem ženatý. Máme dvě krásné zdravé děti. Je to už patnáct let, co jsem uvěřil v Ježíše Krista. Dobře vím, že můj život mohl pokračovat úplně jinak. Petr (Latex) Vaněk, AC KC Český Těšín Svědectví Ročník 24, listopad 2012 27 ČAS PRO ZMĚNU - Slavnosti AC Karviná, 27. - 30. 9. 2012 Foto: Benjamin Wojnar
Podobné dokumenty
DSE 1_Pravek a EDP
Mocenská cetra (N II, III) – Hierakonpolis, Nakáda (byla poražena na pocátku N III), Abydos
Maádí - kulturní komplex v Dolním Egypte soucasný s N I
Rozsáhlé sídlište, 600 hrobu
Výrazné kontakty k S...
Říjen - Časopis Život v Kristu
v historii jsou momenty, které stane, že zmeškáme odjezd na konferensvým obsahem přesáhnou vý- ci tím, že ztratíme čas pomocí někomu,
znam pouhé historické události a stanou kdo to zrovna potřebova...
pomsta chutná nejlépe za studena
Zakopla. Zase. Frustrovaně se sehnula a zvedla asi dvoumetrový a hlavně zatraceně dlouhý řetěz, který se táhl od
železného kruhu kolem jejího levého kotníku k identickému kruhu nad pravým kotníkem....
Prázdniny - Časopis Život v Kristu
Uzávěrka vždy 1. den předcházejícího měsíce,
respektive poslední pracovní den předtím.
Veškeré objednávky vyřizuje nakladatelství
Křesťanský život, 735 43 Albrechtice 504
tel. & fax: 558 761 571, 5...
Ekonomie a životní prostředí – nepřátelé, či spojenci?
téměř bezvýhradně aplikován. Otázkou pro environmentální ekonomy tak nadále není, jak jsou vytvářeny (nebo jak mají být vytvářeny) cíle pro ochranu životního prostředí, ale jakým způsobem naplnit c...
Arcana 2-2005.indd
světa duchů uprostřed. Lidé, kteří se
přiklonili k Bohu a svému bližnímu, se
stali jakoby nebem již za života v tomto
světě a budou žít v nebi po smrti. Lidé,
kteří se přiklonili sami k sobě a ke s...
Armageddon ukázka
k troskám nálože. Výbuchy vytvořily otvor dost velký na to, aby projely samohybné kanóny, tanky však ne. Kanóny za podpory pěchoty
vyrazily kupředu a prorazily si cestu. „Všichni dostali medaile,“ ...
Communio 3/2008 - Starokatolická církev v ČR
A podobně je to s námi. Prvně jsme nevěřili, a když jsme snad věřili, jednou jsme víru museli v sobě
potvrdit. Z naší dětské víry se musela stát víra dospělá. Prvně jsme byli v zajetí představ o Bo...