Otevřít PDF
Transkript
2/2014 www.bmwrevue.cz, cena 85 Kč/4,15 EUR Osvdený princip BMW ady 4 Cabrio Vyšlapaná cesta BMW X6 Nový druh zážitk BMW M3 Sedan & M4 Coupé 42 9 771213 249005 První dáma svtové architektury Zaha Hadid Elegance is an attitude Simon Baker Conquest Classic b bsa s obsah 22 Kaleidoskop .......................6 Novinky Motorsport DTM 2014 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 BMW M235i Racing . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 BMW X6 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 BMW řady 4 Cabrio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22 Jubileum BMW X4 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 34 BMW Vision Future Luxury . . . . . . . . . . . . . 80 Profil Zaha Hadid. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 30 let BMW M5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Gurmán Sherry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 76 Téma Zemní plyn . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 Styl Concorso d’Eleganza Villa d’Este . . . . . . . . . 86 Historie Autorádia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Operace Bodyguard . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 60 Cestování Jižní Korea. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Jízda BMW M3 Sedan & M4 Coupé . . . . . . . . . . . 44 Design BMW CS Vintage Concept . . . . . . . . . . . . . 96 Móda Nejslavnější zaoceánské značky . . . . . . . . . 50 Připravujeme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 BMW revue 2/2014 3 #:$)- 7Ĉ#.81"35/&3 ѽ1Ă&4-&553"%*$& ѽ7$&/&ě70;Đ ѽ4507,:4,7Ø-$)/"#%&, #.8#ZDIM #ZDIMTSP 7FTUFD1SBIB[¡QBE UFM XXXCNXCZDIMD[ XXXGBDFCPPLDPNCNXCZDIM$3 kaleidoskop kaleidoskop Závodní vůz pro Gran Turismo 6 Pro hru Gran Turismo 6 určenou pro PlayStation 3 připravilo BMW Group závodní vůz nazvaný BMW Vision Gran Turismo. Jde o studii kompaktního Coupé postavenou na základě typu M235i. Jeho design je ale zcela přepracován v duchu prvků typických pro čistokrevné vozy divize BMW M a současně také s využitím přístupů pro závodní vozy BMW. BMW tím navazuje na svoji dlouhou tradici závodních cestovních vozů, které vybojovaly mnoho úspěchů po celém světě. Automobil je sice virtuální studií, jeho vlastnosti jsou však z reálného světa a údajně by bylo možné podobný vůz skutečně postavit, když by to mělo ekonomický smysl. Jeho návrh je založen na reálných přístupech, které se aplikují i na standardní automobily. Důraz proto byl kladen nejen na samotný vzhled, který musí být na první pohled identifikovatelný jako BMW, ale také na aerodynamické vlastnosti. Na designu je velmi zajímavé nejen řešení rozšířených předních blatníků, ale také masivní zadní část s průduchy před zadními koly, jež byly k vidění na závodních verzích Coupé E3 ze sedmdesátých let. Na stejný vůz odkazují také znaky BMW umístěné na zadních sloupcích za typickým hofmeisterovým zalomením zadního C sloupku. K pohonu slouží třílitrový řadový šestiválec M TwinPower Turbo s výkonem 404 kW (549 k) v rozmezí 6200 až 7300 min-1. Točivý moment vrcholí hodnotou 680 N.m při 1900 min-1. Jednotka je odvozena od motoru aktuálního BMW M3/M4. Samozřejmostí je u konceptu sekvenční šestistupňová převodovka s ovládáním pomocí páček na volantu. Výjimečnou dynamiku zajišťuje i hmotnost pouhých 1180 kg a optimální rozložení hmotnosti mezi nápravy. Aktuální koncept BMW Vision Gran Turismo navazuje na již dříve zveřejněnou skicu speciálu určeného pro stejnojmennou hru. Tato studie je však reálnější a má blíže k filozofii BMW. Pro toho, kdo se příliš nezajímá o svět virtuálních her a jízdních simulátorů, může tento koncept sloužit jako možná ukázka toho, že BMW skutečně uvažuje a možná už i pracuje na ostré verzi stávajícího typu M235i. Jak je vidět z přiložených obrázků, BMW M2 by nemuselo vypadat špatně... foto archiv -red- Záchranářské a speciální vozy BMW BMW představilo aktuální paletu svých speciálních vozidel a motocyklů určených například pro záchranné složky, policii nebo ochrannou službu. Vozem rychlé záchranné služby může být nejen nová generace BMW X5, ale také BMW M235i, připraveny jsou i speciální modely BMW X3 a BMW X1, stejně tak jako BMW řady 3 Gran Turismo či motocykl BMW R 1200 RT. Samozřejmostí je v tomto směru nabídka speciálně upravených vozů pro policii, stejně tak jako paleta obrněných vozidel splňujících různé bezpečnostní třídy. Více informací je na adrese: www.bmw-authority-vehicles.com. foto archiv -red- BMW i letos na Mille Miglia Po šedesáti letech se letos opět objevilo na startu slavného závodu Mille Miglia BMW Isetta. Toto dvoumístné „vajíčko“ v zelené barvě se zúčastnilo závodu společně s roadsterem 507, stejně tak jako čtveřicí závodních modelů BMW 328. Závod historických vozidel vede přes celou Itálii a má délku tisíc mil (1600 km) a mohou se do něj přihlásit pouze automobily, které v něm závodily v letech 1927 až 1957, kdy šlo o skutečný závod a ne o historickou přehlídku krásných a slavných vozů minulosti. Právě v roce 1954 se do závodu přihlásilo sedm vozů Iso Isetta, z nichž byly na základě licenční smlouvy odvozené stejnojmenné modely značky BMW. foto archiv 6 BMW revue 2/2014 -red- kaleidoskop kaleidoskop Výzkumná iniciativa UR:BAN Specialisté BMW Group se zapojili do inciativy UR:BAN, která má za cíl vývoj asistenčních a dopravních systémů budoucnosti. Iniciativu založilo německé Ministerstvo obchodu a energií, které chce zlepšit situaci ve třech základních oblastech: vyspělé asistenční systémy, propojené dopravní systémy a lidské faktory v systému dopravy. BMW do této iniciativy vnese své rozsáhlé know-how z oblasti vyspělých automobilových systémů a současně bude stát u zrodu nových standardů pro funkci různých propojených soustav zlepšujících komfort, ale i efektivitu dopravy jako celku. foto archiv BMW a SGL ztrojnásobují výrobu karbonu -red- Společný podnik BMW Group a SGL Group – SGL Automotive Carbon Fibers – trojnásobně rozšiřuje výrobní kapacitu své továrny v americkém Moses Lake. Tato továrna produkuje uhlíková vlákna výhradně pro potřeby BMW Group, které se následně zpracovávají v evropských závodech automobilky. Počátkem května byl v továrně položen základní kámen pro pátou a šestou výrobní linku, která by se měla rozběhnout do začátku roku 2015. Výrobní kapacita se tak zvýší až na 9000 tun uhlíkových vláken ročně. Letos v létě se spouští provoz výrobních linek 3 a 4. Celková investice do továrny Moses Lake, která využívá pouze energii vyrobenou z vodních elektráren, se vyšplhá na 300 milionů dolarů a závod zaměstná přibližně 200 lidí namísto stávajících osmdesáti. Rozšíření výrobní kapacity reflektuje značnou poptávku na světových trzích po „karbonových“ modelech BMW i3 a i8. Právě uhlíkové kompozity budou hrát ve vozech BMW stále významnější roli. foto archiv BMW a působivá instalace „Double Space for BMW – Precision & Poetry in Motion“ – to je produkce designérů Edwarda Barbea & Jaye Osgerbyho, kteří připravili v rámci London Design Festivalu 2014 speciální instalaci na téma BMW. Celá instalace s podtitulem Preciznost & Poetika vznikla pod dohledem mistrů designu od BMW – Karima Habiba a Adriana van Hooydonka. Rok 2014 je již druhým, kdy se BMW na londýnském festivalu designu objevilo. Letošní instalace má podle tvůrců Barbera & Osgerbyho vyjadřovat pokrokové myšlení ve využívání speciálních materiálů a je umístěna u stropu na ploše 600 metrů čtverečních v galerii Raphael muzea Viktoria a Albert na Cromwell Road v Londýně. foto archiv 8 BMW revue 2/2014 -red- -red- Modernizace výrobního programu léto 2014 BMW svůj výrobní program neustále modernizuje a doplňuje. Jedna taková aktualizace je naplánovaná i na letošní léto. Nové modely a verze výrobního programu v nabídce jsou nejlépe patrné v připojené tabulce, kromě nich jsou ale připravené i další modifikace. Jednou z nich je například další propojení osmistupňové převodovky Steptronic a navigačního systému. Navigace nyní sleduje průběh silnice před vozem a podle něj upravuje strategii řazení. Ve spojení s již existujícím proaktivním jízdním asistentem řidiči nejen doporučí (v režimu ECO PRO) zpomalit ještě dříve, než například kruhový objezd vidí, ale nyní (ve všech režimech) podřadí a využije brzdný účinek motoru. Převodovka se tak dokáže lépe přizpůsobit jízdě v zatáčkách. Například omezuje řazení v zatáčkovité sekci nebo dokáže s předstihem zařadit optimální převod ještě před výjezdem ze zatáčky. V modelech X5 došlo k mírné změně strategie řazení, která přinesla účinnější akceleraci a současně pokles hodnot kombinované spotřeby paliva. BMW zdokonalilo základní verze svých navigačních systémů Business, které jsou nyní rychlejší a stejně, jako nová rádia Professional, dokáží zprostředkovat mnoho funkcí z programu ConnectedDrive (např. Informační službu, dopravní informace RTTI nebo vzdálenou obsluhu Remote Services). Od léta 2014 dostává několik modelů nové prvky výbavy. U modelů řady 5 Gran Turismo je nyní standardem kožené čalounění, BMW řady 3 má proměnný posilovač Servotronic nebo řady 1, 2, 3 a 4 mají ve standardu volič jízdních režimů. Pro kombi a Gran Turismo řady 3 je na přání připravena funkce automatického otevírání víka zavazad- lového prostoru pracující na pokyn pohybu nohy pod zadním nárazníkem. Jak bývá u BMW obvyklé, je i pro poslední rok aktuální řady 7 připravena speciální edice Exclusive, která nabízí velmi bohatou výbavu za zvýhodněných podmínek. Samozřejmostí je metalický lak, 19palcová kola, rozšířené čalounění kůží Nappa či přístrojová deska čalouněná kůží. V rámci průběžného oživování dochází také k rozšíření nabídky kompozicí a dalších možností z programu BMW Individual pro různé modelové řady, včetně nejnovějších modelů M3/M4. foto archiv -red- Nové modely od léta 2014 BMW 228i Coupé BMW M235i xDrive Coupé BMW 420i Cabrio BMW 435i xDrive Cabrio BMW 425d Cabrio BMW 430d Cabrio BMW 435d xDrive Cabrio BMW 420i xDrive Gran Coupé BMW 435i xDrive Gran Coupé BMW 430d Gran Coupé BMW 430d xDrive Gran Coupé Výkon (kW/k) Spotřeba paliva podle EU (l/100 km) 180/245 160/218 135/184 225/306 160/218 190/258 230/313 135/184 225/306 190/258 190/258 6,3 7,8 6,6 7,9 5,2 5,3 5,7 6,9 8,3 5,1 5,3 Výkon (kW/k) BMW 435d xDrive Gran Coupé BMW 518d Sedan BMW 520d Sedan BMW 520d xDrive Sedan BMW 518d Touring BMW 520d Touring BMW 520d xDrive Touring BMW X5 xDrive30d BMW X5 xDrive40d BMW X5 xDrive50i BMW X5 M50d 230/313 110/150 140/190 140/190 110/150 140/190 140/190 190/258 230/313 330/450 280/381 Spotřeba paliva podle EU (l/100 km) 5,6 4,3 4,1 4,7 4,6 4,5 5,1 5,9 6,0 9,6 6,6 Modely BMW X5 mají optimalizovanou 8stupňovou převodovku Steptronic BMW revue 2/2014 9 novinky BMW X6 (F16) 10 BMW revue 2/2014 Vyšlapaná cesta Nač měnit něco za každou cenu, když aktuální věc stále dobře funguje? Tohle pravidlo platí i pro BMW X6. Jeho nová, v pořadí druhá generace zcela jednoznačně navazuje na svého předchůdce. A to především charakterem a stylem. Po technické stránce jsou samozřejmostí všechny aktuální vymoženosti, které má BMW k dispozici. Za šest let výroby prodalo BMW téměř čtvrt milionu první generace modelu X6. Tento vůz postavený na základě BMW X5 přinesl do segmentu velkých SUV nezaměnitelně sportovní a individualistický styl, který se opíral o specifické proporce s vysokými boky, klesající linií střechy a relativně nízké boční zasklení. Právě tyto prvky přebírá i nejnovější generace, jejíž fotografie a první údaje právě oběhly svět. Proporce tedy přecházejí i do budoucí generace, její design se však posunul dál především řešením mnoha detailů. Příď má nyní výraznější a vyšší světlomety, které jsou samozřejmě spojené s ledvinami masky chladiče. Standardní výbavou jsou bi-xenonové výbojky, které lze na přání nahradit adaptivními LED světlomety. Hned od zahájení prodeje bude kromě standardní verze k dispozici dvojice speciálních designových variant nové X6. Více přitažlivosti přidává paket Design Pure Extravagance vyzdobený několika kontrastně lakovanými prvky a se specifickým řešením vnitřního prostoru. Kromě něj ale bude nová X6 k mání i ve spojení s M sportovním paketem. Kruhové a vysoko umístěné mlhovky, které jsou typickým designérským prvkem vozů BMW X, jsou s M paketem posunuté více ke středu vozu a také řešení celého nárazníku působí „špičatějším“ a jednolitějším dojmem. Odlišnosti obou verzí jsou jasně patrné také při pohledu z boku. M paket má v barvě vozu lakované lemy blatníků, stejně tak jako prahy tvarované podobně jako u osobních vozů. Extravagantnější provedení má místo prahů integrované decentní nášlapy, které jsou známé již od první generace typu X5. Za předními koly nechybí u všech verzí vzduchové průduchy pro omezení tlaku v podbězích kol, připraveno je několik provedení, včetně toho v barvě karoserie. Při pohledu z profilu nové X6 přibyla linka upozorňující na zadní blatníky. Stejný prvek je použitý také u menšího typu X4 a společně s plynule se svažující se linií střechy jsou poznávacími znaky těchto „terénních coupé“. Zadní část se nese v typickém duchu velkých pětidveřových BMW, skupinové svítilny jsou řešeny technologií LED a vyznačují se působivým trojrozměrným designem. BMW X6 je vozem postaveným pro vyjádření osobitosti svých majitelů. BMW pro něj proto připravilo paletu laků z programu BMW Individual, které tomuto vozu dodají ještě více individualistického stylu. K dispozici je čtveřice speciálních barev vyznačujících se výrazným pigmentováním a změnou odstínu v závislosti na úhlu dopadajícího světla. Celek mohu doplnit i speciální 20palcová kola BMW Individual. Různé charaktery i uvnitř Stejně jako tomu bylo u předchozí generace, také u nové X6 je přístrojová deska silně spřízněná s typem X5. Největší odlišnosti jsou v jiných kombinacích materiálů a barev, které jsou v tomto případě poněkud odvážnější. Při přímém srovnání vynikne především jiný tvar lemu středového tunelu, který je u modelu X6 vyšší a čalouněný kůží namísto tvrdé dekorační lišty použité u typu X5. Přístrojová deska nabízí velmi široké možnosti individualizace i zásluhou dvojice nad sebou umístěných horizontálních ozdobných lišt. Příjemnou atmosféru uvnitř může při nočních jízdách zvýšit paket doplňkového osvětlení, který umožňuje různé části vnitřního prostoru osvětlit volitelně různou kombinací modré, bílé nebo oranžové barvy. Výše zmiňovaný paket Design Pure Extravagance se projevuje také v interiéru, který je v tomto případě čalouněný kůží ve dvou odstínech. Kůže se objevuje nejen na sedadlech, ale také na dveřích, středovém tunelu nebo horní části přístrojové desky. Podle toho, zda se zvolí bílo-černá nebo černo-tmavě béžová, přicházejí ke slovu odpovídající dřevěné dekorační lišty. V tomto případě jsou tlačítka na klíčku provedená s povrchovou úpravou perlově lesklého chromu. Zajímavostí je, že provedení Design Pure Extravagance lze kombinovat s interiérem pocházejícím BMW revue 2/2014 11 novinky BMW X6 (F16) z M sportovního paketu, který obsahuje tradiční doplňky v podobě sportovních sedadel čalouněných kombinací kůží a alcantarou, M koženého sportovního volantu, hliníkových dekoračních lišt nebo podložky pod levou nohu. Také klíček má v tomto případě specifický M design. Komu by tyto možnosti nestačily, může i v tomto případě dále vybírat z nabídky BMW Individual, která má připravené třeba ultra jemnou kůži Merino v pěti barevných provedeních nebo speciální materiály pro doplnění vnitřního prostoru. Atmosféru uvnitř může pozvednout i strop čalouněný alcantarou, prahové lišty s nápisy BMW Individual nebo třeba kůží čalouněný volant s dřevěným dekoračním proužkem. V souvislosti s interiérem souvisí také mnohem přízemnější věci v podobě například prostornosti a variability. I v těchto otázkách zaznamenala nová generace BMW X6 posun. Zavazadlový prostor má základní objem 580 l, který lze zvětšit až na 1525 l. Zadní sedadla jsou navíc dělená a sklopná v poměru 40:20:40, což je řešení nabízející příkladnou flexibilitu. Do standardní výba- 12 BMW revue 2/2014 vy patří elektrický pohon zadní výklopné stěny, na přání lze její otevírání aktivovat pomocí cíleného pohybu nohy pod zadním nárazníkem. Jistě vítanou novinkou pro BMW X6 je také funkce jemného dovírání dveří Soft Close. Motory – sázka na jistotu Při uvedení do prodeje přichází nové BMW X5 s globálně nejoblíbenějšími motory. Zákazníci na zámořských trzích by se jistě neobešli bez pořádného zážehového osmiválce – proto je X6 xDrive50i připraven ihned po startu prodeje. Použita je samozřejmě nejmodernější verze přeplňovaného osmiválce 4,4 litru s výkonem 330 kW (450 k) a točivým momentem 650 N.m. Přímé vstřikování, proměnné časování Double-Vanos a variabilní zdvih sacích ventilů Valvetronic je samozřejmostí. Ve spojení s osmistupňovou převodovkou Steptronic vykazuje v normovaném režimu snížení spotřeby paliva v mezigeneračním srovnání o 22 procent. Naopak evropské zákazníky nejvíce oslovují vznětové motory typu X6. Připraveny jsou třílitrové řadové šestiválce s jedním (xDrive30d) a třemi turbodmychadly (M50d). Základní verze je novou generací tohoto motoru s výkonem 190 kW (258 k), která se vyznačuje zkráceným časem potřebným pro zrychlení z klidu na 100 km/h o 0,8 s (6,7 s) a současně kombinovanou spotřebou pouhých 6 l/100 km, což je o významných 19 procent méně. Podobně jako je tomu u typu X5, také u X6 je provedení s tříturbodmychadlovým motorem navrženo jako sportovněji pojatá verze z řady automobilů M Performance. Jedním ze základů verze M50d je silný turbodiesel s výkonem 280 kW (381 k) a točivým momentem 740 N.m. Další změny jsou u tohoto modelu provedené na podvozku. K nim se ale dostaneme později. Již nyní BMW sdělilo, že na jaře příštího roku uvede do prodeje další motory – zážehový řadový šestiválec xDrive35i a vznětový xDrive40d. Typy podvozků pro X6 Označení Systémy Základní • xDrive Comfort • xDrive • Dynamic Damper Control (aktivní tlumiče) • Vzduchové odpružení zadní nápravy Adaptivní • xDrive M podvozek • Dynamic Damper Control (aktivní tlumiče) • Vzduchové odpružení zadní nápravy • Sportovnější naladění režimů SPORT a SPORT+ Dynamic • xDrive • Diferenciál Dynamic Performance Control • Dynamic Drive (aktivní stabilizátory) Professional • xDrive • Dynamic Damper Control (aktivní tlumiče) • Vzduchové odpružení zadní nápravy • Dynamic Performance Control • Dynamic Drive Standardem je u všech verzí osmistupňová samočinná převodovka, která je vybavena funkcí Launch Control a ve spojení s navigačním systémem Professional dokáže strategii řazení přizpůsobit aktuálně projížděné silnici nebo situaci. Současně omezuje řazení například při průjezdu sérií zatáček. V režimu ECO PRO při rychlostech 50 BMW revue 2/2014 13 novinky BMW X6 (F16) až 160 km/h při sejmutí nohy z plynového pedálu převodovka zařadí neutrál a automobil se následně pohybuje setrvačností a šetří palivo. Inteligentní systémy Technickým řešením podvozku a hnací soustavy nová generace BMW X6 navazuje na svého předchůdce a vlastně i typ X5. Mezigeneračně se podařilo uspořit přibližně 40 kg hmotnosti a přitom zajistit větší tuhost karoserie. Standardní výbavou všech verzí je pohon všech kol xDrive. Naopak součástí standardní výbavy už není zadní diferenciál Dynamic Performance Control schopný podle potřeby měnit rozdělení točivého momentu mezi zadní kola, ten je připraven jako součástí některých verzí podvozku, z nichž lze vybírat. Připraven je paket Comfort, který je tvořen spojením aktivně řízených tlumičů Dynamic Damper Control a zadním vzduchovým odpružením. Stejnou techniku obsahuje také Adaptivní M podvozek, který je standardní výbavou verze X6 M50d a je také součástí M sportovního paketu. V režimech SPORT a SPORT+ je na rozdíl od pa- BMW X6 X6 xDrive50i Délka/šířka/výška, mm Zdvihový objem (cm3)/počet válců 4395/8 Výkon, kW (k)/min-1 330 (450)/5500-6000 Točivý moment, N.m/min-1 650/2000-4500 Převodovka 8A Pohotovostní hmotnost, kg 2170 Maximální rychlost, km/h 250 Zrychlení z 0 na 100 km/h, s 4,8 Kombinovaná spotřeba, l/100 km 9,7 14 BMW revue 2/2014 X6 xDrive30d 4909/1989/1702 X6 M50d 2993/6 190 (258)/4000 560/1500-3000 8A 2065 230 6,7 6,0 2993/6 280 (381)/4000-4400 740/2000-3000 8A 2185 250 5,2 6,6 ketu Comfort připraveno i tvrdší a sportovnější nastavení. Pro sportovní jízdní styl je navržen podvozek Dynamic, jehož součástí je diferenciál Dynamic Performance Control rozdělující točivý moment mezi kola zadní nápravy a aktivní stabilizátory Dynamic Drive. Vrcholný typ podvozku se označuje Professional, který obsahuje systémy podvozků Comfort a Dynamic. Výbava asistenčními a nejmodernějšími komfortními systémy je v případě BMW X6 samozřejmostí. K dispozici je také české menu ovládacího systému iDrive, včetně mnoha funkcí a služeb z programu BMW ConnectedDrive – tím nejvýše postavené zvýšené BMW nijak nevybočuje z obvyklých standardů. Ze zajímavých novinek jmenujme třeba možnost vybavit tento vůz asistentem jízdy v kolonách, který do rychlosti 60 km/h obsluhuje v dané jízdní situaci nejen rychlost jízdy, ale také řízení. Nové BMW X6 se nesnaží o žádnou revoluci, která byla vlastní jeho první generaci. Je to vůz, který pokračuje v nastoleném stylu, jenž je nyní adaptovaný na nejnovější technologický standard. Vzhledem k tomu, že BMW X6 číslo jedna bylo oblíbené i ve svém posledním roce výroby, lze očekávat, že daná specifická skupina zájemců o tento nepřehlédnutelný vůz plynule přejde na číslo dva. foto archiv -ph- profil Zaha Hadid První dáma světové architektury Výtvarným uměním 21. století se stala architektura. Zatímco současné malířství nebo sochařství se proměnilo v převážně snobskou záležitost a na hodnocení jejich děl se často nedokáží shodnout ani dva nezávislí kunsthistorici, zájem o architekturu neustále roste. Úspěšní architekti se mohou svými příjmy srovnávat s největšími hvězdami šoubyznysu nebo sportu, přitom je na ulici nemusíte vůbec poznat. 16 BMW revue 2/2014 Těžko byste vyjmenovali jen tak z hlavy alespoň pět nejvýznamnějších současných výtvarníků a přiřadili k nim správně jejich díla, zatímco jména Franka Gehryho, Normana Fostera, Renza Piana, Oscara Niemayera nebo Jana Kaplického a jejich ikonických projektů a staveb jsou všeobecně známá a respektovaná. Do světové architektonické špičky se v rekordně krátkém čase propracovala exotická Zaha Hadid, bez jejíchž projektů se už neobejde žádné světové velkoměsto. Navíc má tato “první dáma světové architektury” velice blízko také k BMW. Jedenáct let na vrchol Žádný jiný světový architekt v historii neměl tak raketový start jako právě Zaha Hadid. Od její první realizace – budovy hasičské stanice firmy Vitra ve Weilu nad Rýnem v Německu v roce 1993 uplynulo pouhých jedenáct let, než získala jako vůbec první žena v historii Pritzkerovu cenu, nejprestižnější světovou cenu za architekturu. Je to podobné, jako by sotva začínající fyzik nebo matematik získal téměř ihned Nobelovu cenu. U Zahy Hadid však o jejím neobyčejném talentu nikdo nepochyboval už v době, kdy její představy končily pouze na papíře. Měla totiž jasnou vizi a nadání od Boha už od mládí. Narodila se v roce 1950 v iráckém Bagdádu do bohaté muslimské rodiny, která byla silně prozápadně orientovaná. Její otec byl podnikatel a politický aktivista, který jeden čas vedl dokonce liberální Národní demokratickou stranu. Po matce zdědila nepochybný výtvarný talent, který projevovala už od dětství svými kresbami. K zájmu o architekturu ji přivedly rodinné výlety do původně sumerských oblastí na jihu Iráku. „Otec tam s námi jezdil, protože chtěl, abychom získali vztah k historii naší země, k její slavné staré kultuře. Netušil, že mě zdaleka tolik nefascinovala původní civilizace, jako krása tamní krajiny. Líbila se mi ta vyváženost – písek, voda, rákosí, ptáci, budovy i lidé jako by tam společně pluli ve zvláštní harmonii. To mě nikdy neopustilo, a tak se vlastně celý život pokouším podobné harmonie dosáhnout při navrhování budov,” vzpomínala o čtyřicet let později. Ve čtrnácti letech odjela z Iráku do Švýcarska, kde navštěvovala soukromou katolickou střední školu s francouzštinou jako vyučovacím jazykem. Plavecký stadion pro OH 2012 v Londýně Správní budova automobilky BMW v Lipsku Líbilo se jí kulturně odlišné prostředí a společnost nábožensky pestré směsi studentek z celého světa. „Když katolické studentky šly k modlitbám do kaple, muslimské a židovské dívky se mohly venku bavit,” vzpomínala později v rozhovoru pro časopis Newsweek. Rodiče počítali s tím, že se prosadí v nějakém spíše technickém oboru, a tak hned po maturitě odjela do Bejrútu, kde se zapsala ke studiu matematiky na tamní Americké univerzitě. V té době byla už v Bagdádu u moci revoluční baasistická strana a v politické hierarchii stoupala hvězda Saddáma Husajna. Hadidovi postupně emigrovali, ale část příbuzenstva v Iráku zůstala. To také vysvětluje, proč později, když už Zaha začínala být slavná, se odmítala jakkoliv vyjadřovat k politickým poměrům ve své rodné zemi. Po studiích v Libanonu odjela v roce 1972 do Londýna, kde se konečně dostala ke studiu architektury. Architectural Association School of Architecture, založená už v roce 1847, je jednou z nejprestižnějších architektonických škol světa. V sedmdesátých letech na ní učili nejprogresivnější evropští architekti, z nichž někteří byli jen o pár let starší než Zaha. Zejména Holanďan Rem Koolhaas, Řek Elia Zenghelis a poloviční Francouz a poloviční Švýcar Bernard Tschumi se s ní rychle spřátelili. Na škole neexistoval paternalistický vztah učitel-žák, ale otevřená atmosféra tvůrčí kolegiality. Zaha se hodně rychle učila a už za několik měsíců sama vedla kroužek studentů, s nimiž pracovala na větších projektech. Od této doby se také datuje její velice kladný vztah k výuce architektury. Často říká, že se ani tak nepovažuje za architektku, jako spíše za profesorku architektury. Londýnská škola jí dala ještě jiné poznání. Pokud bude chtít uspět ve velice konkurenčním světě mužů-architektů, bude své profesi nucena obětovat i svůj soukromý život. Nikdy se proto nevdala, ani neměla děti. „Pokud vás architektura nezabije, znamená to, že nejste dobří,” řekla v jednom novinovém rozhovoru. „Myslím to vážně – téhle profesi se musíte věnovat na sto procent. Nemůžete si dovolit do ní ponořit vždycky jen na chvíli.” Po promoci v roce 1977, kdy získala zvláštní ocenění, něco jako u nás „červený diplom”, nastoupila do Office of Metropolitan Architecture, architektonické firmy, kterou založil její učitel a mentor Rem Koolhaas. Jednou z jejích prvních samostatných prací byl návrh hotelu umístěného na londýnském Hungerfordském mostě. „Být v sedmdesátých letech v Londýně cizinkou bylo zajímavé,“ konstatuje Zaha Hadid. „Bylo krátce po roce 1968, lidé byli tolerantní. Šlo jim víc o myšlenky než o vydělávání peněz. Určitá vykořeněnost pro mě byla osvobozující. Byla jsem žena, nebyla jsem Britka, a to lidi mátlo. Čím víc je to mátlo, tím víc mě nechávali na pokoji.“ Při hledání vlastního nového přístupu k architektuře se ponořila do studia ruských suprematistů z doby kolem bolševické revoluce. Doplnila je studiem dekonstrukce literárních textů francouzského filozofa Jacquese Derridy ze 60. let minulého století. Nakonec dospěla k fragmentární geometrii, jež má evokovat chaos dnešní doby. BMW revue 2/2014 17 profil Zaha Hadid Kontroverzní projekt Al Wakrah Stadium v Kataru pobouřil muslimy Na vlastní noze Bylo jí teprve třicet let a už si v Londýně otevřela vlastní architektonické studio. Uvědomovala si, že ze začátku bude spíše prodávat svým starším a úspěšnějším kolegům své nápady a vize než kompletní projekty zákazníkům. Ale nijak ji to netrápilo, věděla, že architektura je především umění trpělivosti a vůle. Aby měla stálý měsíční příjem, vyučovala na své alma mater a zároveň neustále kreslila. Její odvážné vizuální náčrtky publikovaly časopisy o architektuře a byly také k vidění na architektonických výstavách. V odborných kruzích začínalo být její jméno stále známější. Zúčastňovala se nejrůznějších architektonických soutěží, z nichž některé byly čistě akademické, jiné však měly praktické zadání. V roce 1983 se jí podařilo zvítězit v architektonické soutěži v Hongkongu na sportovní klub a lázeňský komplex The Peak umístěný na úbočí jednoho z kopců nad tehdejší britskou kolonií. Zaha pojala celý projekt jako shluk organizovaných fragmentů, což bylo moc i na liberální porotu. Původně její projekt vyřadili, ale později ho jeden z porotců vytáhl z hromady odmítnutých návrhů. Z logistických důvodů, spojených s předáním Hongkongu Číně, se ale klub podle jejího návrhu nakonec nestavěl. Dodnes se však v Hongkongu vedou diskuse, zda by se tato stavba neměla realizovat. V dějinách moderní architektury je totiž tento projekt považován za jeden z klíčových. Po úspěchu v Hongkongu následovaly další. Jenže všechny pouze na papíře. Bylo jí více než čtyřicet a tato ve světě uznávaná architektka ještě neměla žádný realizovaný projekt. „Bylo to jako prokletí,” vzpomíná dnes. V té době se začala specializovat spíše na interiéry, kde měla větší šanci na to, že její nápady se podaří zrealizovat. V japonském Sapporu navrhla interiér restaurace Monsoon, když jí přišla nabídka od ředitele nábytkářské firmy Vitra v západoněmeckém Weilu Rolfa Fehlbauma, zda by se nechtěla podílet na návrhu nových židlí. Nabídka ji potěšila, ale dlouho se k práci neměla. Až když se Vitra rozhodla postavit v severovýchodní části svého areálu hasičskou zbrojnici, tak se řediteli ozvala. 18 BMW revue 2/2014 Stavba připomínající spíš expresionistickou skulpturu plnou neklidu se okamžitě dostala do všech architektonických časopisů. Zaha do výrazu stavby dokonce zapojila hasičskou techniku. Všechny části stavby včetně materiálu a osvětlení jsou navrženy jako jeden umělecký celek. Vitra umožnila umělkyni předvést dekonstruktivistický směr architektury a zapsala ji do análů světové architektury. Pozoruhodné je, že dnes už hasičská zbrojnice dávno neslouží svému účelu. Poté co firma Vitra přešla na centrální hlásiče požáru, hasiči ji opustili a dnes je v ní umístěna expozice sedacího nábytku. Dobývání světa s tužkou v ruce Úspěch v Německu nastartoval novou část její kariéry. Náčrtky z jejích bloků konečně dostávaly reálnou podobu. Ukázalo se, že její záběr je neuvěřitelný: od fantastického skokanského můstku v Bergiselu u Innsbrucku přes lanovku v Innsbrucku, terminál příměstské dopravy ve Štrasburku, mosty v Paříži a Abú Dhabi, operu v Dubaji, egyptský pavilon na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji, Rosenthalovo centrum současného umění v americkém Cincinnati, nové křídlo islámského umění v pařížském Louvru, římské muzeum Maxxi, operu v čínském městě Kuang-čou, Velké divadlo v marockém Rabatu, bytový komplex Viadukty Spittelau ve Vídni až po pohovku Monn, plastové boty pro brazilskou značku Melissa (prodávají se i v Česku), projekt auta budoucnosti – tříkolový hybrid Z. Car – nebo kuchyni z corianu Z. Island, která připomíná futuristické vesmírné vize. Pro olympijské hry v Londýně navrhla plavecký stadion London Aquatics Centre, který připomíná vlnu na hladině a už dnes vzbuzuje nadšení odborníků i veřejnosti. V Bratislavě vyhrálo její studio projekt na mrakodrapy za 11 miliard korun, který vypsala skupina Penta. Svými projekty se pohybuje na rozhraní architektury, designu a urbanismu. Jak si ji cení Italové, dokázali nejlépe tím, že ji požádali o spolupráci na návrhu územního plánu města Milána. Americký Architectural Digest ji v roce 1996 nazval „novou divou světové architektury“. Když se v roce 2003 otevírala její první velká veřejná budova, centrum moderního umění v Cincinnati, měli pracovníci její kanceláře na sobě trička s potiskem: „Kdybych byla chlap, říkal by o mně někdo, že jsem diva?“ V roce 2003 přišla evropská cena Miese van der Rohe a v roce 2004 „Nobelova cena za architekturu“, Pritzkerova cena, kterou si odnesla jako jediná žena v dějinách světové architektury. Uznání ji nabilo energií a dodalo jí tolik sebevědomí, že vyhrála hned celou řadu soutěží: terminál pro trajekty v Salernu, stanici rychlovlaků v Neapoli, náměstí v Barceloně, sportovní centrum v Montpellieru, most v Abú Dhabi, Soho City v Pekingu. Konečně ji vzali vážně v nejkonzervativnější ze všech zemí, v její domovské Británii. Zaha Hadid teď staví středisko pro onkologické pacienty v Kirkaldy ve Skotsku, muzeum v Glasgow a galerii pro Architektonickou nadaci v Londýně. „Většina mých staveb jsou tvrdě vyhrané soutěže,“ zdůrazňuje Zaha Hadid, kdykoli se jí někdo zeptá, co bude dál teď, když se se zakázkami pro ni roztrhl Slavná architektka se nevyhýbá ani návrhům interiérových a módních doplňků pytel. Věří, že se jí podaří rozšířit své studio natolik, aby vždycky dokázala dostát očekávání klientů. „Až v poslední době jsme začali přemýšlet, jestli máme brát všechno, nebo si začít vybírat. Je moc těžké pustit nějakou příležitost, po tolika letech, kdy jsme o takové práci jen snili,“ přiznává. A tak zatím reaguje na všechny nabídky. V jejím architektonickém studiu v londýnské čtvrti Clerkenwell je zaměstnáno 350 lidí a všichni mají neustále plné ruce práce. Kontroverze Jak už to u výrazně tvůrčích lidí bývá, ne každý počin Zahy Hadid je přijímán bezvýhradně kladně. Několikrát se o tom měla možnost přesvědčit. Poprvé v roce 1994, když její projekt vyhrál soutěž na budovu nové opery v Cardiffu. Návrh velkorysé budovy s mnohovrstevnou perspektivou vyvolal tak silnou vlnu protestů, že musel být verdikt poroty „přehodnocen“. Do aféry se zapojil tisk i politici. Jedním z nejtvrdších odpůrců byl známý tradicionalista princ Charles a lidé kolem něj. „Je to přesně ten druh absurdní architektonické arogance, které se lidé naučili nedůvěřovat,“ prohlásil o projektu jeden z princových důvěrníků. Trochu to připomínalo pozdější aféru okolo projektu nové knihovny Jana Kaplického v Praze. Po úspěšné realizaci plaveckého bazénu v Londýně a nedávné výhře na megalomanský stadion pro japonské Tokio navrhla Zaha Hadid další stadion. Tentokrát ve spolupráci se společností AECOM vytvořila designový koncept stadionu s rozvlněnou střechou pro Mistrovství světa ve fotbale v roce 2022 v Kataru. Nový stadion by měl nést název Al Wakrah Stadium podle oblasti Al Wakrah ležící na jihovýchodě Katarského poloostrova. Oblast je známá jako obchodní brána do Kataru pro své rybářské a námořní dědictví, i proto design stadionu odráží tuto historii. Jenže katarský projekt si získal nejen řadu příznivců, ale možná ještě více odpůrců. Předložený návrh totiž prý někomu může připomínat ženskou vagínu, a britští islamisté se dokonce nechali slyšet, že Zaha Hadid je tím záměrně provokuje. Přidali se také ochránci lidských práv, kteří architektce vyčítají, že svým podílem na výstavbě Zřejmě nejslavnější hasičská zbrojnice světa dnes slouží jako muzeum stadionu vlastně legalizuje otrockou práci. Není tajemstvím, že v Kataru většinu staveb provádějí zahraniční dělníci, jejichž životní a pracovní podmínky připomínají spíš středověk. Architektka na tuto výtku celkem logicky odpovídá, že ona žádnou stavební firmu nevlastní a dělníky nenajímá. Projekt pro BMW Ke spojení Zaha Hadid + BMW došlo spíše náhodou. Koncem devadesátých let se rychle rozvíjející automobilka BMW poohlížela po místě, kde by mohla postavit novou automobilku na výrobu modelů trojkové řady. Nějaký čas se zvažovala dokonce možnost, že by to bylo v České republice, ale nakonec zákulisní politický lobbing ukázal na Lipsko. Údajně rozhodla blízkost dálniční sítě a výhodnější poloha. Management automobilky BMW následně oslovil 24 světových architektonických kanceláří, aby pro novou automobilku navrhly nové centrum. Mezi oslovenými byly kanceláře zvučných jmen (například Barkow Leibinger, Peter Kulka, Greg Lynn, Reiser Umemoto), ale nakonec zvítězila plynulá organická forma návrhu Zahy Hadid. Návrh vycházel důsledně z logistických požadavků na optimalizaci provozu a plynulé propojení tří výrobních hal - karosárny, lakovny a montovny. Projekt celého areálu od inženýrské kanceláře WPW pamatoval na jednoduché rozrůstání automobilky. Rozšiřovat montážní linky půjde bez nutnosti přerušit provoz. Na dvousethektarovém pozemku je pro to dostatek místa. Tři automobilové haly se esteticky nijak neliší od ostatních plechových výrobních hal na okrajích měst. Výjimkou je administrativní budova v samém centru areálu, kde jsou také umístěny restaurace, konferenční místnosti a zkušebny. Kolem pracovních stolů 640 úředníků a inženýrů neustále proudí polotovary aut na závěsných dopravnících. Do této struktury, kterou z velké části určují dopravní pásy, Zaha vložila dva vyosené prostory, které jsou společně provázá- ny kaskádovitě odstupňovanými pracovišti, rampami a schodišti. Šest velkých pracovních plošin dává tušit obří rozměry celé stavby. Provoz je přes svoji velikost stále jasný, přehledný a umožňuje pohledy hluboko do továrny. Ocel a beton se zde energicky střetávají. Vše je vzájemně propojeno, jedno přechází v druhé, přesto se architektce podařilo rozdělit stavbu do jasných úseků, kde nehrozí anonymní atmosféra. Díky několika dvorům a světlíkům proudí denní světlo až do samého srdce stavby. Navíc propojení světa manažerů a dělníků u výrobního pásu umožnilo vytvořit zajímavou sociální atmosféru. Lipská automobilka BMW se během pár let po svém otevřením stala turistickou Mekkou města. Na exkurzi sem jezdí nejen automobiloví specialisté, ale i příznivci moderní architektury. Budoucnost? Zaha Hadid je takovým fenoménem světové architektury a urbanismu, že se dokonce dostala na seznam stovky nejvýznamnějších osobností současnosti. Bývá zvána do nejrůznějších urbanistických porot a její názor má vždy velkou váhu, současně pracuje na urbanistických plánech Pekingu, Bilbaa, Istanbulu, Singapuru a dalších měst. Inspiruje i módní tvůrce – Karl Lagerfeld se o ní vyjádřil jako o „Coco Chanel dneška“. Německé nakladatelství Taschen dokonce vydalo její monografii, která je svým rozměrem i počtem stran rekordní. Přitom stále nezapomíná na předávání znalostí a zkušeností nastupující generaci architektů – v současné době vyučuje na Vysoké škole užitého umění ve Vídni. Letos jí bude teprve čtyřiašedesát, což je pro architekty takzvaně „nejlepší věk“ - mají dost zkušeností a nápadů a přitom ještě dost sil, aby je realizovali. Zaha Hadid nás určitě ještě mnohokrát překvapí. foto A. Jungmann a archiv -mjr- BMW revue 2/2014 19 Relax. Paradise. All Inclusive. ( )$*)")+,, Luxusní eco-friendly resort Privátní ostrov Sainte Anne Apartmány a vily s bazénem Prostorné vily s bazénem Apartmány a vily s bazénem Luxusní eco-friendly resort Nádherná pláž !!!!!" " '!!!! #$"% Populární rodinný resort &"" Oblíbený pro svatby Luxusní eco-friendly resort Apartmány a vily s bazénem Nádherná pláž !" !#$ " ! ! %&' " # 111%20'#,#0*%$ | 111%4$5%$ | 111%2#-%$ Praha !"!#$%$ &'"()*+ !"!#$%$ &',#*-("'*+./ !"!0$%* novinky BMW řady 4 Cabrio (F33) Osvědčený princip Nová generace otevřeného BMW střední třídy slyší, jako v případě Coupé, na jméno řada 4. Jinak ale svým charakterem i pevnou skládací střechou plynule navazuje na svého předchůdce. Snad ve všech ohledech byla nová generace otevřené Čtyřky vylepšena. 22 BMW revue 2/2014 Když v minulé generaci řada 3 Cabrio vyměnila plátěnou střechu za pevnou skládací, měl tento krok bezpochyby smysl. Vždyť nabídku mnichovské značky mezitím rozšířila ještě menší, otevřená verze řady 1 s „měkkou“ střechou. A tak zákazníci měli na výběr buď klasické kompaktní Cabrio za rozumné peníze, nebo větší, dražší a přeci jen komfortnější a univerzálnější řadu 3 Cabrio. Tento přístup se osvědčil, a tak nejnovější otevřená řada 4, která je nástupcem Trojky Cabrio, na něm nic nemění. Když novou řadu 4 Cabrio vidíte naživo se staženou střechou, okamžitě je jasné, že před vámi stojí auto postavené pro někoho, kdo si rád užívá života. Auto působí nesmírně „placatým“ dojmem. Americké provedení bez přední registrační značky je ještě působivější než evropská verze. Vynikne totiž u něj zakousnutí světel do masky chladiče a zakomponování těchto prvků do celé přídě. Je zřejmé, že designéři tohle auto navrhovali bez přední značky a podznačníku. Americká verze se pozná ještě podle bočních Čtyři místa jsou samozřejmostí. Příjemné jsou výdechy v sedadlech na ofukování krku. odrazek na předním nárazníku před koly – jinak je evropské a americké provedení, co se týče naladění podvozku, shodné. Nízkou siluetu opticky podtrhují plynulé linie na bocích a zejména ta, která obepíná prostor pro posádku. Tento vjem je navíc umocněn i bílou perleťovou barvou, kterou byla všechna zkoušená auta lakována. Celkově je tedy nová řada 4 Cabrio pečlivě provedenou evolucí předchozí generace. To platí i pro základní řešení pevné skládací střechy tvořené trojicí hlavních dílů. Střechu je možné ovládat až do rychlosti 18 km/h, což je praktická vlastnost, začne-li pršet například v koloně. Kromě účinnější hlukové izolace je významnou změnou střechy možnost jejího přizvednutí, když je složená v zavazadlovém prostoru. Zatímco dříve bylo při stažené střeše nemožné naložit větší předměty bez toho, aby se střecha alespoň částečně nasadila, nyní stačí stisknout tlačítko a střecha se během několika sekund vyklopí směrem vzhůru a zvětší otvor pro nakládání. Zavazadlový prostor se u nového modelu s nataženou střechou zvětšil o 20 l na 370 l. Dostatečnou praktičnost zajišťují i dělená a sklopná opěradla zadních sedadel. Ani interiér nepřekvapuje ničím revolučním. Základní řešení přístrojové desky odpovídá řadě 3, nicméně volba lepších materiálů a výraznějších barevných kombinací má původ u Coupé řady 4. Kabriolet má mezi předními sedadly spínač na obsluhu skládací střechy. Před ním však mohou být další dvě tlačítka pro ovládání jedné z novinek nejnovější generace čtyřmístného kabrioletu od BMW. Tou je systém vyhřívání zátylku, umožňující zvolit jednu ze tří úrovní foukání teplého vzduchu z prostoru pod hlavovou opěrkou BMW revue 2/2014 23 novinky BMW řady 4 Cabrio (F33) na šíji řidiče a spolujezdce. I tahle věc přispívá k tomu, že lze s otevřenou střechou jezdit i při nižších teplotách. To se nás dnes ale netýká, protože slunce svítí a teploměr ukazuje nějakých 68 stupňů Fahrenheita, což odpovídá našim 20 stupňům Celsia. Připravené BMW 435i Cabrio je v provedení Luxury, tedy navržené tak, aby se posílila jeho exkluzivita. Různé doplňky například v podobě průduchů za předními koly, detailů v předním nárazníku, lišt kolem prostoru pro posádku, koncovek výfuku nebo spodní lišty na zádi mají pochromovanou povrchovou úpravu. V této výbavové linii má maska chladiče jedenáct svislých lamel s lesklými čelními plochami, které jsou dalším třpytivým prvkem dotvářejícím exkluzivní charakter. Také uvnitř je více péče znát. Tentokrát na stříbrných rámečcích kolem ovládání ventilace 24 BMW revue 2/2014 a audiosystému. Součástí provedení Luxury jsou také speciální dřevěné výplně a kožené čalounění se speciálním šitím. Nový kabriolet, který máme k dispozici, je tedy navržen jako luxusní výkonný cruiser schopný poskytnout komfortní svezení a exkluzivní vzhled. S touto myšlenkou vyrážíme s kolegou na testovací jízdu vedoucí ze závodního oválu Las Vegas Speedway k přehradě Hoover Dam, díky níž de facto vzniklo toto americké centrum hazardu a zábavy, které zásobuje vodou. Auto necháváme v režimu Comfort, kdy i na příplatkových 19palcových kolech s rozdílnými rozměry pro přední a zadní nápravu nabízí dostatek pohodlí. Motor je příjemně jemný, převodovka řadí neznatelně a s nainstalovanou větrnou clonou za předními sedadly dovnitř proniká jen příjemný vánek. Ano, jedeme rychlostí jen asi 80 mil/h (cca 110 km/h), nicméně mezigenerační zlepšení aerodynamiky a další omezení hlučnosti je znát. Uvolněný jízdní projev, poklidná atmosféra předměstského prostředí s nízkými dřevěnými domky skvěle ladí s jasně modrou oblohou zalitou sluncem, na které se čas od času objeví stíhačka – projíždíme v těsné blízkosti vojenské základy Nellis, která slouží také jako testovací a tréninkové centrum amerického letectva. Pomalu se blížíme na silnici 147, která protíná národní park lemující celý Hoover Dam. Zde je nádherná silnice s kvalitním povrchem, po které by bylo možné do hloubky vyzkoušet dynamické schopnosti nového kabrioletu. Leč je zde striktně omezená nejvyšší rychlost a údajně i policisté s laserovými radary, takže na vysokorychlostní přesuny můžeme zapomenout. I tak se zde ale najdou místa, kde si můžete užít trochu řidičského nadšení. Na nich přepínám 435i Cabrio do sportovního režimu. Jízdní vlastnosti jsou podle očekávání skvělé. Při skutečně rychlých průjezdech zatáčkou se projevuje skutečnost, že kabriolet, který je na svoji třídu příkladně tuhý, nedosahuje v této oblasti vlastností Coupé, jemuž s torzní tuhostí pomáhá pevná střecha. Přesto je opět jasně patrný značný posun ve srovnání s předchozí generací. Hmotnost otevřené verze řady 4 je ve srovnání s Coupé o celých 230 kg vyšší. To znamená, že BMW si na vyztužení karoserie dalo opravdu záležet. Současně je ale toto hmotnostní manko, resp. přebytek při jízdě v zatáčkách znát. Je také cítit, že auto není tak jemně odpružené jako Coupé a je nastavené tak, aby svoji hmotnost dokázalo ve všech jízdních režimech „unést“. Otevřená řada 4 tedy potřebuje méně agresivní přístup. Jakmile zvolníte a trochu se přizpůsobíte, auto si vás dokáže získat svojí kultivovaností, ale i klidem, které nabízí. Na nerovnostech se karoserie nerozkmitá a jakékoliv vibrace volantu či zpětného zrcátka jsou neznámou věcí. Sportovní režim jízdu obohatí sytějším zvukem motoru, respektive sytějším naladěním zvukového generátoru. Když o skutečnosti, že jste vlastně trochu klamáni, nevíte, ani si ji neuvědomíte. Zvukový projev je totiž naladěn velmi pečlivě. Důležité je, že je z něho jasně poznat, že pod kapotou tohoto vozu je použitý řadový šestiválec... Na druhou stranu ale právě tohle svezení opět připomnělo, jak důležitá je koncepce motoru pod kapotou otevřeného vozu. Právě ta je totiž významným prvkem utvářejícím jeho jízdní charakter. Sametovost, chuť po otáčkách a zvuk řadových šestiválců jsou jen těžko nahraditelné sebelepšími BMW řady 4 Cabrio Verze Zdvihový objem (cm3) Výkon, kW (k)/min-1 Točivý moment, N.m/min-1 420i 428i/428i xDrive 1997 1997 135 (184)/5000-6250 180 (245)/5000-6500 270/1250-4500 Převodovka 6M (8A) Pohotovostní hmotnost, kg (-)* Maximální rychlost, km/h (-)* Zrychlení z 0 na 100 km/h, s 8,2 (-)* Kombinovaná spotřeba, l/100 km 6,6 (-)* 435i/435i xDrive 2979 225 (306)/5800-6400 420d 430d 435d xDrive 1995 1995 135 (184)/4000 160 (218)/4000 425d 2993 190 (258)/4000 2993 230 (313)/4400 350/1250-4800 400/1200-5000 380/1750-2750 450/1500 560/2000-3000 630/1500-2500 6M (8A)/8A 1680 (1700)/1770 250 (250)/250 6,4 (6,4)/6,5 6,8 (6,6)/7,0 6M (8A)/6M (8A) 1710 (1750)/(-)* 250 (250)/250 (250) 5,6 (5,5)/(-)* 8,1 (7,5)/7,9(-)* 6M (8A) 1680 (1690) 235 (228) 8,2 (8,2) 4,1 (4,8) 6M (8A) (-)* (-)* 7,3 (-)* 5,2 (-)* 8A (-)* 250 5,9 5,3 8A (-)* 250 5,2 5,7 *Údaje zatím nejsou k dispozici BMW revue 2/2014 25 novinky BMW řady 4 Cabrio (F33) čtyřválcovými motory. Na příkladu BMW 435i Cabrio tudíž dvakrát platí, že je velká škoda, že slabší verze již nemají šest válců. Zejména v provedení Cabrio je důležitější spíše charakter projevu než samotná výkonnost. Více než tři sta koní verze 435i je totiž ve většině času stráveného za volantem kabrioletu zbytečně moc. Otevřené automobily jsou pro automobilové „požitkáře“ a gurmány, a právě ti často ocení spíše než samotné koně jejich krásu, v tomto případě reprezentovanou například kulturou projevu. Osobně bych si dokázal představit, když by BMW připravilo „detuněnou“ verzi šestiválce typu 435i, která by měla nějakých 250 koní. Mohla by se jmenovat 430i a s přehledem nahradit aktuální 428i. Zpět ale ke svezení s otevřeným BMW 435i Cabrio, které ukázalo, že se opět podařilo namíchat velmi povedený mix vlastností. Cabrio není tak dravé jako Coupé, což by ostatně ani být nemělo. Je to automobil, který vám umožní si jízdu s otevřeným nebem nad hlavou náramně užít na rozličných typech silnic. Zároveň když chcete, dokáže být i velmi rychlým dopravním prostředkem. foto archiv Petr Hanke BMW M4 Cabrio (F83) Kromě standardních verzí BMW řady 4 Cabrio bude možné tuto karoserii objednat také v provedení M4 Cabrio. Tedy jako výrazně sportovní verzi, která k modelům M3/M4 patří již od jejich první generace. V nejnovější verzi si samozřejmě zachovává prostornost a praktičnost ostatních provedení Cabrio, nicméně řada pro modely BMW M typických designérských prvků model M4 Cabrio odlišuje a dodává mu mnohem svalnatější a dravější výraz. Na první pohled nelze přehlédnout specificky tvarované nárazníky, kapotu motoru s vyboulením, rozšířené blatníky, charakteristická zrcátka nebo ozdoby za předními koly. To vše jsou prvky známé ze sedanu M3 a Coupé M4. Důraz na sni- 26 BMW revue 2/2014 žování hmotnosti se v případě typu M4 Cabrio projevuje shozením 60 kg ve srovnání s předchozí osmiválcovou generací. I tak činí pohotovostní hmotnost 1750 kg, což je o přibližně 250 kg více než v případě Coupé M4. Z toho vyplývají i mírně zhoršené dynamické parametry, které reprezentuje zrychlení z klidu na 100 km/h během 4,6 s (převodovka M DCT 4,4 s), případně akcelerace na jeden kilometr s pevným startem, kterou zvládne během 22,8 s (M DCT 22,5 s). Což jsou stále velmi působivé hodnoty, když si uvědomíme, že například standardní verze 420d Cabrio zvládne druhou ze zmiňovaných disciplín za 28,9 s. BMW M4 Cabrio je postaveno na specificky naladěném a navrženém podvozku, který může být vybaven aktivně řízenými tlumiči. Samozřejmostí je i aktivní M diferenciál s elektronicky řízenou svorností, stejně tak jako brzdová soustava s plovoucími kotouči, která může být nahrazena karbon-keramickou soustavou. Zdrojem síly je v typu M4 Cabrio řadový šestiválec 3,0 litru s dvojicí turbodmychadel a výkonem 317 kW (431 k) a točivým momentem 550 N.m. Stejně jako v případě M3 Sedan a M4 Coupé může být v Cabriu spojen s šestistupňovou manuální nebo sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou M DCT. Samozřejmostí je spojovací hřídel vyrobený z uhlíkových kompozitů. Otevřené BMW M4 Cabrio vstoupí na trh v září letošního roku. )# ! ~ Nové luxusní byty v centru Prahy !" # $# %&#$!#$'(! Developer KORTA Prague, a.s. Výhradní prodejce KARLÍN GROUP !!"#"$ %$!&&'('$)' www.rezidencevltava.cz Kontaktujte nás +420 602 126 264, [email protected] téma zemní plyn Plyn: Rusko versus zbytek světa? S ohledem na zkušenosti zpočátku roku 2009, kdy Rusko utáhlo plynové kohoutky, a na aktuální dění na Ukrajině, je dnes zemní plyn zřejmě nejčastěji propíraným zdrojem energie. A troufám si odhadovat, že v dohledné budoucnosti tomu bude nejinak. 28 BMW revue 2/2014 Univerzální využití Několik základních informací na úvod. Vedle využití jako zdroje energie je zemní plyn jednou ze stěžejních surovin petrochemického a palivového průmyslu. Zároveň se jedná o významné fosilní palivo, používá se rovněž k výrobě dusíkatých hnojiv. Nachází se buď samostatně, nebo se těží společně s ropou či uhlím. Jedná se o politicky přijatelnou komoditu, která má ve srovnání s ostatními fosilními palivy při spalování menší množství kysličníku uhličitého na jednotku uvolněné energie, nevadí tudíž „zeleným“ všeho druhu. Je využíván v automobilovém průmyslu, používá se buď ve stlačené (CNG), nebo kapalné (LPG) formě. Oktanové číslo ve spalovacích motorech je 120 – 130. Zemní plyn je bez zápachu, za účelem možnosti zjistit čichem jeho koncentraci se přidávají páchnoucí plyny. Skládá se ze silně většinového methanu, ethanu, propanu a butanu. Dohromady tvoří tyto plynné alkany cca 98 % složení zemního plynu. Poměr nelze určit univerzálně, složení se totiž liší podle oblastí těžby. Jeho součástí jsou v minimální míře oxid uhličitý, kyslík, dusík, sirovodík a vzácné plyny. V přírodě může vzniknout třemi způsoby – bakteriálním rozkladem organické hmoty (biogenicky), společně s ropou (termogenicky) a během tuhnutí magmatu (anorganicky). Něco málo historie Ohledně vzniku zemního plynu existuje několik teorií. Vzhledem k častému výskytu s ropou (naftový) či uhlím (karbonový) se jako nejvíce pravděpodobná jeví teorie, podle které se zemní plyn uvolňoval při vzniku ropy nebo uhlí jako důsledek postupného rozkladu organického ma- teriálu. Až někdy do roku 500 př. n. l. lidstvo netušilo, co si s ohněm šlehajícím ze země vůbec počít. Jeho původ přisuzovali bohům, byl pro ně tudíž nedostupným. Až Číňané se rozhodli využít ohně z plynu ve svůj prospěch. Místa, ze kterých šlehal na povrch, napojili na bambusové potrubí, kterým vedli plamen do míst, ve kterých vařili mořskou vodu. Tímto způsobem oddělili sůl a měli rázem o pitnou vodu postaráno. Na konci osmnáctého století začali zemní plyn vyrobený z uhlí hromadně využívat v Anglii, a to za účelem osvětlení domů a ulic. Za den plynárenství je považován Silvestr 1813, kdy se poprvé rozsvítily lampy plynového osvětlení na Westminsterském mostě v Londýně. S konečnou platností se ovšem zařadil zemní plyn mezi nejvýznamnější zdroje energie v roce 1918. Tehdy navrtali v Texasu ložisko se 4 miliardami kubíků plynu, za dvanáct let byl otevřen první, 3000 km dlouhý plynovod do Chicaga. Risk bývá zisk Postupy při průzkumu a těžbě jsou prakticky totožné s těmi uplatňovanými v případě ropy. Na počátku všeho je sestavení týmu složeného z geologů, paleontologů, dále pak specialistů na geochemii, petrofyziku a ropné inženýrství. Tým pracuje především na základě analýzy seizmických profilů, v menší míře jsou využívány satelitní snímky a poznatky z terénní práce. Ani sebekvalitnější tým ovšem není garancí úspěchu, riziko nezdaru je při průzkumech větší než 50%. Přesto úspěch zajišťuje tak velký byznys, že se vyplatí veškerá rizika podstupovat. Pokud průzkumný vrt prokáže existenci ložiska, přichází na řadu podpůrné vrty s cílem přesného vymezení ložiska a zisku co největšího množství údajů o tzv. kolektorových, tedy pórovitých a propustných horninách. Nastává čas dynamické simulace = odhad toku ropy, vody a plynu skrz BMW revue 2/2014 29 téma zemní plyn kolektor. Pokud vše dopadne, začnou se řešit otázky spojené s umístěním těžebních vrtů. Do toho musí ekonomové spočítat, zdali vůbec, případně kolik do vrtů investovat. Hloubka zemního naftového vrtu je od tří do osmi km, těží se z ložisek na pevnině a ze zásob, které se nacházejí pod mořským dnem. Těžba vychází z faktu, že se plyn hromadí v nejvyšších částech ložiska. V případě dvoufázového ložiska (plyn, voda) volí inženýři vertikální vrt s cílem minimalizace přítoků vody. Pokud je ložisko třífázové (plyn, voda, 30 BMW revue 2/2014 ropa), musí dojít nejdříve k vytěžení ropy. Existují i nekonvenční ložiska zemního plynu, kdy se plyn čerpá z původní zdrojové horniny. Tomuto ložisku se říká břidlicový plyn. Plynovod a tanker Po vytěžení je nutno dopravit plyn do konkrétní destinace. Nejdříve je nezbytné zemní plyn vysušit a zbavit příměsí, především vody a sirných látek, které by mohly negativně působit na distri- buční systémy. Upravený zemní plyn se přepravuje buď potrubím, nebo ve zkapalněném stavu tankery. První tanker na přepravu zemního plynu postavili v Japonsku v roce 1973. Ke zkapalnění plynu dochází ještě před „naložením“ do útrob tankeru zchlazením až na minus 169 stupňů Celsia, přezdívka „plovoucí termoska“ se proto jeví jako výstižná. Zkapalněním zmenší plyn svůj obsah o cca 600 %. V cílovém terminálu se plyn přečerpá do zásobníků, postupně odpařuje a dodává do plynovodních systémů. Skladuje se v sezonních a špičkových zásobnících. Prvně jmenované mají velké uskladňovací kapacity, ale menší denní výkon. Špičkové zásobníky pak slouží ke krytí spotřeby v krátkém časovém období, kdy je potřeba dodat do sítě velké množství plynu. Během zimního období existuje možnost doplnit špičkové zásobníky dle aktuálního stavu. Plynovody jsou vedeny po souši a mořském dně. Vzhledem k vývoji světové ekonomiky je nutno ročně přepravit kolem 2200 miliard metrů krychlových zemního plynu. V případě naší vlasti hraje v toto směru rozhodující roli ruský plynárenský gigant Gazprom, který zatím drží monopol na přepravu ruského plynu prostřednictvím plynovodů. Od letošního roku mu ale roste zdatný konkurent v podobě společnosti Rosněfť, která se doposud spokojila s pozicí ruské jedničky v transportu zkapalněného plynu. Nový silný hráč v plynovodném byznysu má především zájem na výstavbě plynovodu, kterým by se měl od roku 2020 „posílat“ plyn do Číny. Zatím nikdo neví, jak vzájemný souboj ruských energetických gigantů dopadne. Faktem ovšem je, že Gazprom s podpisem smlouvy doposud váhá. Na druhou stranu koncern disponuje největšími světovými zásobami zemního plynu a zajišťuje třetinu dodávek této komodity do Evropy. Nicméně vzhledem k tomu, že se velká ložiska nacházejí rovněž v kontinentálním šelfu Severního moře (Norsko, Dánsko, Holandsko, Anglie), platí, že čím více je země blíže Rusku, tím větší je její závislost na ruském plynu. K tomu nutno přičíst skutečnost, že podstatná část ruského plynu putuje do Česka přes Ukrajinu, jejíž vztahy s Ruskem jsou na bodu zkapalněného plynu. Plynaři fandí mrazům Největším světovým producentem zemního plynu je Rusko, následují USA, Kanada, Írán a Norsko. Loni Rusko vůbec poprvé zveřejnilo objem zásob zemního plynu – 68,4 bilionů metrů krychlových, přičemž zdanění energetického sektoru (ropa + zemní plyn) zajišťuje Kremlu takřka polovinu státních příjmů. Přestože se zemní plyn těží často ve spojení s ropou, ne vždy platí přímá úměra mezi postavením země na ropném a plynovém žebříčku. Například Holandsko nepatří mezi ropné velmoci, těžbou plynu v Severním moři se ovšem řadí mezi jeho deset největších producentů. Naopak ropný gigant číslo jedna Saudská Arábie se, co se produkce zemního plynu týče, nachází na chvostu první desítky. Zásoby zemního plynu dělíme na prokázané, pravděpodobné a potenciální. Při současné technické úrovni disponuje lidstvo prokázanými zásobami 164 tisíc miliard metrů krychlových, což by nám mělo bohatě vystačit do roku 2060. V této souvislosti je ovšem nutno říci, že ve srovnání s rokem 1996 stouply zásoby o 14 miliard kubíků. Odhad celkových zásob zemního plynu činí přes 500 miliard kubických metrů, na 200 let bychom tak měli mít vystaráno. Dvě třetiny zásob se nacházejí na pevnině, zbytek se těží v mořských šelfech. Co se ceny týče, nemá cenu zatěžovat se čísly. Snad jen tolik, že existuje přímá úměra mezi počasím a cenou. Zjednodušeně řečeno, čím třeskutější mrazy, tím větší výnosy plynařů. Například loni byl zemní plyn obchodovaný v USA vůbec nejsilnější komoditou, když zhodnotil investice o 28 %. Stalo se tak v důsledku nečekané zimy, když zásoby spadly v první čtvrtině roku do podprůměru. Mnoho povyku pro nic Jak jsme psali již v úvodu, kvůli krizi na Ukrajině vyvstává stále častěji otázka, jak zbavit Evropu závislosti na ruském plynu? Bohužel to nebude jednoduché. Jako konkrétní příklad může posloužit ambiciózní a nerealizovaný projekt stavby plynovodu Nabucco. Na začátku všeho stál ambiciózní plán na vybudování 3900 km dlouhého plynovodu vedoucího z velkých nalezišť v Kaspické oblasti, zemí střední Asie, a snad i dokonce Blízkého východu přes Tu- BMW revue 2/2014 31 téma zemní plyn 55 miliard kubíků plynu ročně. Nejvlivnější žena světa při otáčení kohoutkem hovořila o příkladné ukázce spolupráce mezi EU a Ruskem. Mimochodem, předsedou dozorčí rady společnosti, která má realizaci plynovodu na starosti, je předchůdce kancléřky Gerhard Schröder. Právě příklad North Stream je důkazem toho, jak tenká je hranice mezi spojenectvím a hájením vlastních obchodních zájmů. Ze hry o plynovod totiž Němci vyšachovali spojenecké Polsko. Naši severní sousedé tak přišli o tranzitní poplatky a zároveň se zvýšila jejich energetická závislost na Rusku. Bývalý polský ministr zahraničí dokonce přirovnal společné dílo k paktu Molotov – Ribbentrop z roku 1939. Zároveň klesl strategický význam Ukrajiny jako tranzitní země. Kreml naopak zdárnou realizací díla velmi posílil, což vzbudilo v USA pochopitelnou nevoli. Přestože Rusko energeticky posílilo, musí být ve svých počinech obezřetné. Vzhledem k situaci na Ukrajině se totiž může začít jevit Teherán jako menší zlo než Moskva. Přestože se ruská administrativa chovala ke svému sousedovi ve srovnání s většinou světa velmi vstřícně, rozhodl se Teherán vložit znovu do hry se zemním plynem, čímž oslabuje ruskou pozici. Do íránských zemních polí totiž neinvestuje pouze Rusko, ale i další země starého kontinentu. Nejvýrazněji si v tomto ohledu počíná norský gigant Statoil. A Írán pro změnu potřebuje na další rozvoj plynových polí investice, kvalifikovaným odhadem nějakých 14 miliard dolarů. K tomu nutno přihodit dalších pár miliard nezbytných k budování plynovodu. Proti byznysu s Íránem ovšem hovoří vedle sankcí (ty však lze v případě potřeby pružně zrušit) rovněž předpokládaný zájem USA protlačit do Evropy vlastní zkapalněný plyn. Tato varianta je sice hodně drahá, ale spojenec je spojenec. A každý obchod s Íránem pak nepochybně rozpálí do běla Tel Aviv. recko, Bulharsko a Rumunsko do střední Evropy. Podle původních záměrů mělo přes Nabucco plynout do Evropy ročně 31 milionů kubíků plynu. Nutno říci, že přestože číslo vypadá bombasticky, rovná se cca 5% roční spotřeby zemí EU. Navíc by měla do roku 2020 stoupnout roční spotřeba zemí Evropské unie až o 700 miliard metrů krychlových. Projekt za cca osm miliard eur byl ovšem od počátku i přes snahu USA odsouzen k zániku. V první řadě chyběla jasná politická podpora vycházející z neexistence jednotné energetické politiky EU. Středoasijské státy Kazachstán, Ázerbájdžán a Turkmenistán se sice nebránily obchodu s Evropou, za svůj plyn ovšem požadovaly tržní cenu. Kromě toho se jedná o tradiční obchodní partnery Ruska pošilhávající po Číně. V projektu Nabucco figuroval jistý čas i Írán, na jehož území se nachází 15 % odhadovaných celosvětových zásob, což se rovná 28 bilionům metrů čtverečních plynu. Země ročně vytěží 100 miliard kubíků a ráda by obchodovala. To by ovšem Washington i EU nesměly uvalit na Teherán tuhé ekonomické sankce, byť Američané v poslední době přece jen zmírnili rétoriku. Nicméně Rusko je v jednáních se zemí ajatoláhů podstatně dále, kromě toho na začátku tisíciletí nasypalo do Íránu 32 BMW revue 2/2014 čtyři miliardy dolarů. Navíc Gazprom spolupracuje na rozvoji několika nalezišť. Vzhledem k hospodářským sankcím se v roli překupníka íránského plynu nabízelo Turecko. Problém ovšem spočíval v tom, že si Turci jako zdatní obchodníci pochopitelně chtěli nechat za tuto službu zaplatit. A tak v roce 2010 akcionáři projektu (Transgaz, MOL, OMV a RWE) rozhodli, že varianta Írán padá. Nakonec loni skončilo i celé Nabucco. Zemní plyn se má z Ázerbájdžánu dopravovat přes Turecko a Řecko do Itálie plynovodem Trans-Adriatic Pipeline. Byznys není o sentimentu Washington urputně bojující o omezení ruského plynového vlivu tak utřel v případě Nabucco nos. A nestalo se tak poprvé. V listopadu 2011 totiž otočila německá kancléřka Angela Merkelová v Lubminu spolu s ruským prezidentem Medveděvem obří kohoutek první větve údajně největšího podmořského plynovodu na světě North Stream. Plynovod o délce 1224 kilometrů s roční kapacitou 27.5 miliardy kubických metrů vede z Ruska přes Finsko, Švédsko a Dánsko přímo do Německa. Po dokončení plynovodu má dodávat do Evropy Sázka na křišťálovou kouli? Zřejmě jen málokdo je dnes schopen odhadnout, jaké budou další kroky Ruska v souvislosti s dodávkami zemního plynu do Evropy. Energetické přiškrcení Ukrajiny se může rovnat snížení dodávek nezbytné suroviny do dalších částí starého kontinentu. Nicméně Evropská unie je stěžejním ruským obchodním partnerem, takže tamní ekonomika, která se zrovna netěší z přehnaně dobré kondice, by citelné finanční ztráty rozdýchávala hodně ztuha. Na druhé straně však podle analýzy respektované společnosti British Petroleum může být Rusko, alespoň co se zásob zemního plynu týče, docela v klidu. Nejen, že v dalších několika desítkách let zůstane největším exportérem, ale navíc bude zvyšovat tempo těžby. Podle odhadů stoupne v roce 2035 v Rusku těžba ze současných 627 na 807 miliard metrů krychlových ročně. Poptávka po zemním plynu navíce nebude klesat. A jak dále analýza uvádí, nejsou známy ruské kapacity břidlicového plynu. Na rozdíl od USA či Anglie totiž ještě Moskva nezačala ani s průzkumy předpokládaných ložisek. foto archiv Petr Bošnakov s právníkem na telefonu zdarma S vámi od A do Z novinky BMW X4 (F26) Stylovější X3? BMW přišlo před šesti lety na trh s nevšedním konceptem SAC (Sports Activity Coupé) ztělesněným typem X6, jehož prodejní úspěchy ukazují, že toto pojetí bylo trefou do černého. BMW nyní rozšiřuje nabídku o třídu níž typem BMW X4. 34 BMW revue 2/2014 BMW X4 bez ostychu navazuje na větší model X6, který jako první spojil robustnost vzhledu autombilů SUV s líbivostí a přitažlivostí velkých kupátek. V menším provedení postaveném na základě typu X3 hodlá BMW X4 navázat na úspěchy svého většího bratra, s nímž se společně vyrábí v americké továrně značky ve Spartanburgu. Koncept nové modelové řady BMW X4 se veřejnosti poprvé představil již na přelomu dubna a května 2013 na autosalonu v Šanghaji. O necelý rok později, letos v březnu, ukázalo BMW sériovou verzi, jejíž design se od studie podle očekávání nijak dramaticky neliší. V porovnání s BMW X3 zaujme na první pohled dravější příď s charakteristickými dvojitými světlomety, mezi něž jsou vloženy typické ledvinky masky chladiče, a dynamická boční silueta s linií střechy, která vrcholí nad hlavami řidiče a spolujezdce vpředu a od tohoto bodu se ladně svažuje až k zádi. Větší dynamiku proporcím dodává také skutečnost, že BMW X4 je při shodné šířce 1881 mm o 14 mm delší (4671 mm) než X3 a především o 36 mm nižší (1624 mm). Ve standardním provedení používají přední světlomety jako zdroj světla xenonové výbojky, které mohou být na přání nahrazeny diodami LED, jimiž jsou sériově vybaveny mlhové světlomety umístěné pod hlavními světlomety. Toto uspořádání světlometů je pro modely BMW X typické. Boční plochy karoserie jsou poprvé rozděleny dvěma výraznými prolisy. První z nich stoupá z prostoru podběhu předního kola vzhůru ke klice zadních dveří, zatímco druhý prolis zdůrazňuje mohutné zadní blatníky, které jsou součástí svalnatě tvarované ramenní oblasti, jež ústí do krátké zádě s jasně definovanou odtokovou hranou a vytříbeným horizontálním členěním, umocňujícím šířku vozidla. Na sportovnější notu hraje rovněž interiér nového BMW X4, v němž cestující sedí blíž k vozovce, protože sedadla jsou uložena níže vpředu o 20 mm a vzadu o 28 mm. Navíc výrazné tvarování bočních polštářů krajních sedadel vzadu jim dodává charakter samostatných sedadel, přestože se mezi nimi nachází místo pro třetí osobu. BMW revue 2/2014 35 novinky BMW X4 (F26) Vzhledem k jinak tvarované zádi se pod zadním výklopným víkem ukrývá menší zavazadlový prostor než v BMW X3 (550 až 1600 litrů). Nicméně základní objem 500 litrů je stále dostatečně velkorysý a po sklopení zadních sedadel, dělených v poměru 40:20:40, je k dispozici prostor o objemu až 1400 litrů. Praktičnost vozu zvyšuje i standardně dodávané elektrické ovládání zadního výklopného víka, které může na přání reagovat také na pohyb nohy pod zadním nárazníkem, což je užitečné například v situaci, kdy řidič přichází ke svému vozu obtěžkán taškami. Oproti BMW X3 bohatší sériová výbava zahrnuje kromě již výše zmíněných prvků také rádio Professional s ovládacím systémem iDrive a centrálním displejem, sportovní volant obšitý kůží, doplněný ve vozech se samočinnou převodovkou 36 BMW revue 2/2014 páčkami pro manuální řazení, řízení s variabilní sportovní charakteristikou, funkci stabilizačního systému Performance Control, parkovací senzory PDC (Park Distance Control) vzadu a 18“ kola z lehké slitiny s paprsky ve tvaru písmene V. Navigační systém Professional je spojen s vyšší úrovní ovládacího systému iDrive s dotykovým ovladačem iDrive Touch, který navíc disponuje plochou citlivou na dotyk umožňující zadávání textu, například cíle pro navigační systém, psaním prstem. Širokým možnostem individualizace vévodí M sportovní paket a paket xLine. M sportovní paket ještě více zdůrazňuje dynamický charakter vozu markantními doplňky M aerodynamického paketu, přičemž vizuální třešničkou na dortu jsou leskle černé ozdobné prvky BMW Individual Sha- dow Line společně s 18 až 20“ koly z lehké slitiny v exkluzivním designu M, která jsou součástí sportovního podvozku. Pečlivě vybrané a vkusně sladěné ozdobné lišty, sportovní sedadla čalouněná různými kombinacemi tkaniny a kůže nebo výhradně kůží, čalounění stropu BMW Individual v barvě antracitu, kůží obšitý M volant, prahové lišty s logy M a opěrka pro nohu jsou ukázkou možností úpravy interiéru pro sportovně zaměřené zákazníky. Zatímco M sportovní paket staví do popředí dynamický charakter BMW X4, paket xLine se zaměřuje na zvýraznění genů vozů řady X. Příď a záď je například zdobena spodními ochrannými kryty s hliníkovou povrchovou úpravou. Odstínem hliníku se lesknou rovněž další ozdobné prvky, od rámečků a svislých příček ledvinek masky chladiče, přes koncovky výfukové soustavy až po lišty kolem bočních oken. Uvnitř jsou příslibem mimořádného komfortu již po otevření dveří prahové lišty s nápisem BMW xLine. Odolná lišta z ušlechtilé oceli chrání rovněž práh zavazadlového prostoru. I pro sedadla verze xLine jsou na výběr různé druhy a kombinace materiálů a barev, doplněné speciálními ozdobnými lištami. Automobil SAC by měl z podstaty věci podávat vyšší výkony než běžné SUV, ale tento požadavek je v nabídce šesti motorů pro BMW X4 reflektován pouze částečně. Všechny motory se dodávají výhradně s pohonem všech kol xDrive a osmistupňovou samočinnou sportovní převodovkou Steptronic. Jedinou výjimkou z tohoto pravidla je čtyřválcový turbodiesel 2,0 litru typu xDrive20d, který si mohou zákazníci alternativně objednat také s šestistupňovou mechanickou převodovkou (osmistupňová samočinná převodovka je v tomto případě ve verzi Steptronic), i v tomto případě je standardem pohon všech kol xDrive. Zájemcům o BMW X4 zůstávají, na rozdíl od BMW X3, odepřeny varianty sDrive s pohonem zadních kol a s nimi i méně výkonný turbodiesel z modelu X3 sDrive18d (110 kW/150 k). Tím však odlišnosti končí, protože všechny nabízené zážehové a vznětové motory sdílí BMW X4 s BMW X3, a to včetně shodných výkonových parametrů. Trojice zážehových jednotek tak zahrnuje přeplňované čtyřválce xDrive20i (135 kW/184 k) a xDrive28i (180 kW/245 k), vrcholnou variantou je xDrive35i (225 kW/306 k). Příznivci turbodieselů mají na výběr čtyřválcový model xDrive20d (140 kW/190 k) nebo třílitrové šestiválce ve výkonových stupních 190 kW/258 k a 230 kW/313 k. Všechny motory disponují technologií BMW TwinPower Turbo a splňují emisní normu EU6. Zážehové motory dosahují optimálních provozních vlastností a výkonové charakteristiky v celém rozsahu otáček mimo jiné i díky přímému vstřikování benzinu High Precision Injection, proměnnému časování ventilů double-VANOS a plně variabilnímu zdvihu ventilů Valvetronic. Vznětové varianty BMW X4 používají zdokonalené šestiválcové jednotky se zdvihovým objemem 3,0 litru, zatímco v případě dvoulitrového turbodieselu se jedná o nově vyvinutý celohliníkový motor, vybavený přímým vstřikováním common rail s elektromagneticky ovládanými vstřikovači, které umožňují vstřikovací tlak až 200 MPa. Základní výkonové parametry i provozní vlastnosti jednotlivých variant naleznete v přiložené tabulce technických údajů. Hnací síla je přenášena na vozovku prostřednictvím inteligentního pohonu všech kol xDrive se standardně dodávaným systémem Performance Control, který plynule mění rozdělování hnací síly také mezi obě zadní kola, což zlepšuje jak trakci, tak chování vozu v zatáčkách. Ke sportovnějším jízdním vlastnostem v porovnání s BMW X3 přispívá rovněž sportovnější nastavení podvozku a řízení s variabilní sportovní charakteristikou. Jako pro všechny nové vozy BMW je i pro BMW X4 sestavena pod hlavičkou BMW ConnectedDrive vyčerpávající kolekce asistenčních systémů, služeb a aplikací. BMW X4 může být mimo jiné vybaveno plně barevným Head-Up displejem, asistentem dálkových světlometů, rozpoznáváním chodců, upozorňováním na hrozící kolizi včetně funkce nouzového brzdění, adaptivním tempomatem s funkcí Stop&Go, asistentem pro jízdu v jízdním pruhu, sledováním slepého úhlu, vícekamerovým systémem a parkovacím asistentem. Nabídka služeb Connected Drive Services zahrnuje rozmanité aplikace pro chytré telefony, jako je například osobní internetové rádio AUPEO!, nebo inovativní služby podporující mobilitu, od dálkového ovládání Remote Services až po využívání dopravního zpravodajství v reálném čase RTTI (Real Time Traffic Information). foto archiv Pavel Olivík BMW X4 Zdvihový objem (cm3)/počet válců Výkon, kW (k)/min-1 Točivý moment, N.m/min-1 Převodovka Pohotovostní hmotnost, kg Maximální rychlost, km/h Zrychlení z 0 na 100 km/h, s Kombinovaná spotřeba, l/100 km X4 xDrive20i 1997/4 X4 xDrive28i 1997/4 X4 xDrive35i 2979/6 X4 xDrive20d 1995/4 X4 xDrive30d 2993/6 X4 xDrive35d 2993/6 135 (184)/5000-6250 270/1250-4500 8A 1735 212 8,1 7,2 180 (245)/5000-6500 350/1250-4800 8A 1770 232 6,4 7,3 225 (306)/5800-6400 400/1200-5000 8A 1815 247 5,5 8,3 140 (190)/4000 400/1750-2500 6M (8A) 1735 (1745) 212 (212) 8,0 (8,0) 5,4 (5,2) 190 (258)/4000 560/1500-3000 8A 1820 234 5,8 5,9 230 (313)/4400 630/1500-2500 8A 1860 247 5,2 6,0 BMW revue 2/2014 37 Rakousko Země, kde si každý přijde na své Ideální dovolenou si každý představuje jinak. Vášniví sportovci netouží po ničem jiném, než si dát pořádně do těla, zdolávat kilometry, pokořit vrcholy. Požitkáře potěší máloco víc než talíř se skvělou večeří a sklenka vynikajícího vína. A zatímco rodiče si chtějí ušetřit aspoň pár minut na skutečný relax s knížkou, děti prahnou po nepřetržitém přívalu dobrodružství a zábavy. © Vorarlberg Tourismus GmbH / Maren Krings O spoustu zábavy se tu postarala sama příroda. V letním období lákají turisty nejen Alpy, ale i nádherná jezera. Rakušané si ovšem dobře uvědomují, že aby se k nim hosté pravidelně vraceli, musejí pro ně pravidelně chystat nějaké novinky. Co nejlepšího vás tedy čeká letos? 38 BMW revue 2/2014 V Tyrolsku to je nejdelší visutý můstek na světě, dlouhý 403 metrů, který spojí zříceninu Ehrenberg a Fort Claudia. Otevřený bude od poloviny roku 2014, stejně jako další visutý můstek, který v oblasti Kaiserwinkl spojuje Klobenstein a Pašeráckou stezku. Pokud prahnete po větším adrenalinu, zaujmou vás nové lezecké trasy v tyrolském Unterlandu. Jedna z nich je určena pro rodiny s dětmi staršími 10 let, druhá je náročnější a vyřádí se na ní větší dobrodruzi. Lezení různých stupňů obtížnosti nabízí i další nová atrakce s názvem Adventure Stage – Pardat- © Kärnten Werbung / Daniel Zupanc scher See, pro méně zdatné lezce je pak určený Zážitkový park Riederklamm v Gerlosu. Ovšem když nastanou ty nejparnější dny, nebudete se chtít vzdálit od vody. Pokud vás – nebo možná spíš vaše děti – však neužije na celodenní povalování u jezera, vydejte se na výlet soutěskou Glemmbachklamm v Thiersee nebo do zbrusu nového Vodního hřiště v Schattwaldu. Do Vorarlberska na západě Rakouska, k překrásnému Bodamskému jezeru, to v létě táhne především cyklisty a milovníky koupání. Na mnoha místech se tu konají aktivní programy pro vášnivé sportovce i celé rodiny. S průvodcem se můžete vydat na vycházku i horskou túru, projet se na elektrokole nebo vyzkoušet lezení či lukostřelbu. Na své si tu ovšem přijdete, i pokud toužíte objevovat dosud nepoznané. V takovém případě se v doprovodu zkušeného průvodce vydejte do prázdninového regionu Montafon. Kromě nádherných túr vás čeká i romantická noc ve stanu v horách. V úvodu jsme zmínili také labužníky, kteří touží po kulinárním putování Rakouskem. Právě pro ně je určená akce Stolování v Bregenzském lese, při níž nejlepší kuchaři z této oblasti chystají ty nejdokonalejší regionální speciality. Nápaditá pětichodová menu se podávají od května do září, za hezkého počasí dokonce pod širým nebem. Nádherné přírodní parky, ale žádné hory – nejvýchodnější rakouská spolková země Burgenland je „tak trochu jiné“ Rakousko, kde si užijí především milovníci nedotčené přírody. Ti určitě s nadšením přivítají skutečnost, že je při jejich objevných safari budou provázet zkušení odborníci – biologové a geologové. Burgenland je proslulý také bohatou nabídkou wellness aktivit, zdejší termální světy patří k absolutní špičce. Nezdráhejte se sem přijet i s dětmi. Nabídka aktivit pro ty nejmenší je obrovská, mezi největší lákadla patří jediné baby termální lázně v Rakousku. V Korutanech každý pozná, že se ocitl v nejjižnější spolkové zemi Rakouska. Teplota vody ve zdejších jezerech dosahuje v létě až k 28 stup- ňům! A co je možná ještě důležitější, voda je tu tak čistá, že ji lze bez váhání považovat za pitnou. Přes den se tu můžete věnovat koupání a nejrůznějším vodním sportům a večery prožít se sklenkou skvělého rakouského vína v některém z barů na krásných písečných plážích. Za návštěvu stojí např. budova lázní Werzer’s Badehaus u jezera Wörthersee, která byla v loňském roce po rekonstrukci znovu otevřena a nabízí dokonalé wellness služby. Jedním z nejteplejších korutanských jezer je Klopeiner See, kde se nejen skvěle koupe, ale především sportuje. Od května do září tu můžete v rámci bezplatného sportovního programu Kärntner Seenfitness zkoušet pod vedením profesionálních trenérů nejrůznější sporty nebo si třeba vyjet na výlet na kole. Množství tras se neustále rozšiřuje, letošní novinkou je 54 kilometrů dlouhý okruh kolem šesti korutanských jezer. Jestli si naopak chcete užít dovolenou jen ve dvou v naprostém klidu, zajeďte si k Millstätter See, které je považováno za dokonalou oázu pro romantiky. Do Rakouska se však nejezdí jen za přírodou, ale i za kulturou. Jedním z nejvýznamnějších rakouských kulturních center je Salcburk, rodiště Wolfganga Amadea Mozarta, v němž se ročně koná více než 4000 kulturních akcí. Patří mezi ně i Salcburský velikonoční festival, na němž bude v letošním roce uvedena opera Richarda Strausse Arabella. Vrcholem dalšího – svatodušního – festivalu pak budou dvě Rossiniho scénické opery: pohádková La Cenerentola a tragická opera Otello. 150. výročí narození Richarda Strausse oslaví Salcburský festival uvedením jeho opery Růžový kavalír. Celkem však bude na programu festivalu více než 250 představení! V centru města bude také poprvé zpřístupněna historická trasa prohlídky salcburského dómu, která byla dvě stě let uzavřená. Návštěvníci si při ní užijí nejen nové vyhlídky na město, ale nahlédnou i do prostor této jedinečné barokní stavby. Na závěr je ještě důležité zmínit, že Rakušané si svých hostů váží a nesmírně stojí o to, aby z jejich krásné země poznali co nejvíc. Proto všechny prázdninové regiony nabízejí nejrůznější slevové karty, s nimiž lze získat výhodnější ceny například na jízdy lanovkami, autobusy nebo na vstupy do muzeí. V mnohých regionech jsou tyto takzvané inclusive-karty dokonce zahrnuty v ceně ubytování. Proto je dobré se vždy předem informovat, kde kartu můžete získat a kde všude ji pak lze využít. www.austria.info/cz © Österreich Werbung / Udo Bernhart BMW revue 2/2014 39 historie autorádia Zázrak zvaný autorádio Nepřetržitý přísun hudby a informací za volantem považujeme za úplnou samozřejmost a téměř nikoho už nenapadne se jím nějak zvlášť zabývat. Autorádio je prostě náš věrný společník. Nebylo tomu tak ale vždy. Pamatujeme si ještě časy, kdy prodejci montovali do nových automobilů autorádia pouze za příplatek. Pak přišly některé automobilky s nápadem dodávat už “v základu” do všech svých modelů alespoň to nejlacinější autorádio a bylo na majiteli, zda se s tím spokojil, nebo si šel hned pořídit nějaký lepší značkový přístroj. To byla zlatá éra tržního segmentu zvaného Car-Audio. Konečně v devadesátých letech i do Evropy dorazil z Ameriky 40 BMW revue 2/2014 chvályhodný zvyk vybavovat všechny automobily autorádii s CD přehrávači vestavěnými napevno do přístrojové desky. Opravdu těžké začátky První pokusy instalovat do automobilu radiopřijímač jsou staré prakticky stejně jako rozhlasové vysílání samotné. Snaha o vývoj a výrobu přenos- ného radiopřijímače šla ruku v ruce s vývojem autorádia. Na londýnské výstavě rozhlasové techniky v lednu 1920 představil první dvoulampový radiopřijímač vhodný pro zabudování do automobilu britský koncern Thomson - Houston. O dva roky později se pochlubil údajně “prvním autorádiem v USA” jakýsi George Frost z Chicaga, který do svého Fordu T nainstaloval rozhlasový přijímač vlastní konstrukce. Téhož roku se v Londýně před- chtěl rozšířit svoji nabídku o nový výrobek a Lear s Waveringem mu jej právě předvedli. Byl přesvědčen, že masová výroba cenově dostupných autorádií schopných provozu i za jízdy automobilu bude znamenat velký byznys. Lear s Waveringem si otevřeli vlastní dílnu v Galvinově továrně, a když se jim podařilo jejich přijímač ještě zdokonalit, namontovali jej do šéfova studebakeru. Galvin se pak vypravil do místní banky, aby požádal o úvěr na výrobu nových autorádií. Aby celý proces usnadnil, nabídl šéfovi bankovní pobočky, aby si sám nové autorádio vyzkoušel. Byl to dobrý nápad, ale v praxi nevyšel – jen půlhodiny od chvíle, kdy mechanici předali bankéři jeho packarda s nainstalovaným autorádiem, auto zcela zničil požár od elektrické instalace. S úvěrem byl amen, ale Galvin se nevzdával. Vydal se se svým autem na osm set mil dlouhou cestu do Atlantic City, kde právě probíhala konference Asociace výrobců rozhlasových přijímačů. Neměl peníze na to, aby si mohl dovolit otevřít vlastní stánek, a tak pouze své auto zaparkoval před konferenční halou a vždy ráno a odpoledne udivoval procházející účastníky konference hlasitým rozhlasovým vysíláním rozléhajícím se z auta se zapnutým motorem. Fungovalo to – během tří dnů získal tolik objednávek, že se mohl pustit do výroby. Americký prezident Calvin Coolidge měl auto vybavené autorádiem už v polovině 20. let stavil vůz Daimler vybavený přijímačem Marconiphone. O autorádia jako nový komunikační prostředek projevila zájem rovněž armáda a policie. První sériově vyráběné modely se objevily až v polovině 20. let. Šlo zejména o americké značky Airtone,Transitone, Roamer, Motor Radio, Caradio a další, jimiž si bohatí majitelé vylepšovali výbavu svých luxusních automobilů. Tehdejší autorádia se s těmi dnešními nedají vůbec srovnávat. Šlo o obrovská zařízení vážící i několik desítek kilogramů. Zatímco lampový přijímač se většinou podařilo umístit pod palubní desku, samostatné akumulátory se většinou musely vejít pod přední sedadla, případně do speciální schránky na vnější straně karoserie. Dva velké reproduktory se zpravidla montovaly nad přepážku oddělující prostor pro řidiče od prostoru pro cestující. Velkým oříškem byly rovněž antény pro příjem rozhlasového signálu. V prvních letech šlo většinou o složitá monstra, která se umisťovala nejčastěji na střechu, v některých případech dokonce i na vlastní stojan mimo vozidlo. S ohledem na to, že poslech rozhlasového programu byl možný pouze při vypnutém motoru, prvním šťastným majitelům to příliš nevadilo. jeden menší rozhlasový přijímač a přemýšlel, jak jej zabudovat do auta. Ukázalo se, že to nebude tak snadné. V automobilu byla totiž řada elektrických součástek, které příjem rozhlasového signálu silně rušily – zapalování, dynamo, svíčky. To byl také důvod, proč všechna až dosud prodávaná “autorádia” fungovala pouze při vypnutém motoru. Lear a Wavering se pustili do práce, rozhodli se, že odruší každý zdroj elektrické interference. Když se jim konečně podařilo přijímač odrušit, vydali se do Chicaga na konferenci výrobců rozhlasových přijímačů. Tam se potkali s Paulem Galvinem, vlastníkem společnosti Galvin Manufacturing Corporation, která v té době vyráběla takzvaný “bateriový eliminátor”, přístroj, který umožňoval přijímače na baterie připojit k síti střídavého napětí. Galvin Zrodila se Motorola První série autorádií dostala označení 5T71, ale Galvinovi se to příliš nelíbilo. Hledal nějaký snadno zapamatovatelný název. Počátkem třicátých let bylo módní označovat názvy moderních gramofonů a rozhlasových přijímačů slovy s příponou “ola” - Radiola, Columbiola, Victorola atd. Galvin se rozhodl, že je bude následovat, a protože jeho nový výrobek byl určen výhradně pro motorová vozidla, nazval jej Motorola. Navzdory změně názvu se nový výrobek nestal žádným bestsellerem. Motorola se objevila na trhu na podzim roku 1930 za 110 dolarů (bez instalace), což s ohledem na to, že průměrný automobil stál tehdy asi 650 dolarů, bylo mnoho peněz (dnešní ekvivalent by byl přibližně 70 tisíc Kč). Navíc, nezapomínejme, že v té době USA postihla velká hospodářská krize. Autorádio Motorola z poloviny 50. let. V té době byla autorádia vybavená pouze pásmem středních vln. Nápad romantického večera Jednoho teplého večera roku 1929 se dva mladí muži, William Lear a Elmer Wavering, vydali se svými přítelkyněmi na piknik nedaleko města Quincy ve státě Illinois. Chtěli pozorovat západ slunce nad řekou Mississippi a užít si romantický podvečer. „Škoda, že si nemůžeme v autě pustit rádio,” posteskla si cestou jedna z dívek. Learovi a Waweringovi se její nápad zalíbil. Lear sloužil za první světové války jako radista a měl talent pro vymýšlení nových věcí. Hned druhý den rozebral BMW revue 2/2014 41 historie autorádia ru ve funkci generálního ředitele. V padesátých letech se podílel na vývoji automobilového alternátoru, který nahradil málo výkonné dynamo a umožnil moderní automobily vybavit řadou praktických vymožeností – klimatizací, elektrickým ovládáním oken a sedadel a v neposlední řadě i výkonnými audiosytémy. Také Lear úspěšně pokračoval ve vynálezecké činnosti ve vlastní společnost Lear Jet specializované na vývoj leteckých podvozků. Jako “vedlejší produkt” pod touto značkou uvedl v roce 1964 na trh také úplně první kazetový magnetofon určený k zabudování do přístrojové desky osobních automobilů. Šlo o přehrávač systému Stereo 8 (zvaný také Eight-Track), který až do konce 70. let dominoval na trhu v USA a v Japonsku, než jej vystřídaly přehrávače na kompaktní kazety. Bill Lear se však do historie zapsal především jako výrobce prvního masově vyráběného a relativně dostupného malého tryskáče pro byznysmeny. Dodnes se v mnoha zemích této kategorii letadel říká “Lear Jet”. Pozoruhodné je, že tento úspěšný podnikatel a vynálezce ukončil svou školní docházku v sedmé třídě základní školy. Autorádio zamontované v prostoru pro cestující reprezentační limuzíny Lincoln Continental z roku 1964 Také instalace prvních autorádií nebyla žádná legrace – dvěma mechanikům zabrala několik dní. Bylo nutné vymontovat z automobilu přístrojovou desku, aby pod ní bylo možné umístit přijímač a jediný reproduktor. Ve střeše auta se musel provrtat otvor a namontovat anténa. Protože první autorádia měla vlastní zdroj napájení, bylo třeba vyříznout v podlaze otvor a navařit do něj speciální schránku na baterie. To všechno byla práce pouze pro zkušené mechaniky. Samotný instalační manuál obsahoval osm složitých výkresů a měl 28 stran instrukcí. Prodávat docela složitá autorádia, která stála pětinu ceny nového automobilu, by nebylo snadné ani za časů prosperity, tím méně za krize. Galvin na autorádiích několik let prodělával, ale situace se obrátila k lepšímu v roce 1933, kdy automobilka Ford začala jako úplně první ve svých katalozích nabízet autorádia Motorola jako příplatkovou výbavu. O rok později prodeje autorádií stouply poté, kdy se Galvin dohodl s majiteli pneumatikářského koncernu B. F. Goodrich, že budou prodej a instalaci autorádií nabízet ve svých prodejnách a značkových pneuservisech. V té době už cena autorádia Motorola klesla na celkem přijatelných 55 dolarů včetně instalace, a prodeje se každým měsícem zvyšovaly. Společnost Galvin Manufacturing změnila svůj oficiální název na Motorola až v roce 1947. Od autorádií k mobilním telefonům Mezitím však v Galvinově společnosti procházela autorádia rychlým vývojem. V roce 1936 se objevilo první rádio s mechanickou předvolbou frekvence (push-button tuning), kterou používáme, byť v elektronické podobě, dodnes. Velkým prodejním hitem, zejména mezi mafiány a podvodníčky nejrůznějšího kalibru, bylo autorádio 42 BMW revue 2/2014 Motorola Police Cruiser přijímající vysílání z jediné frekvence určené pro policejní složky. Pod značkou Motorola se objevila v roce 1940 ve výzbroji americké armády také první přenosná vysílačka Handie-Talkie. Ve vývojových laboratořích Motoroly vznikla řada dalších výrobků, které změnily život poválečné generace – v roce 1947 první televizor prodávaný za méně než 200 dolarů, v roce 1956 první pager, v roce 1973 první mobilní telefon pracující na celulárním principu. V současné době je Motorola stále jedním z největších výrobců mobilních telefonů – a všechno to začalo u autorádia. Pozoruhodné byly rovněž pozdější osudy obou vynálezců. Elmer Wavering zůstal celý život věrný společnosti Motorola, kde ukončil svoji karié- Becker & spol. Autorádia byla dlouhou dobu především americkým fenoménem. Zatímco v roce 1946 bylo v USA už v provozu asi osm milionů autorádií, v Evropě byste je spočítali maximálně v tisících. Brzy se to však začalo měnit. Zásluhu na tom měli zejména západoněmečtí podnikatelé, kteří ve válkou zničeném hospodářství hledali nové příležitosti. Nejznámějším z nich byl Max Egon Becker, který v roce 1949 v bádenském Karlsbadu založil vlastní firmu na výrobu autorádií. Jeho prvním výrobkem byl přijímač Autophone. Becker ovlivnil vývoj moderních autorádií jako nikdo jiný v historii. • V roce 1953 uvedl na trh model Becker Mexico, což byl úplně první přijímač umožňující automatické ladění rozhlasových stanic. S tímto modelem se značce Becker podařilo dobýt USA a hlavně získat kontrakt s automobilkou Mercedes-Benz, Model Blaupunkt Frankfurt z roku 1957. Tento typ autorádia se montoval i do prvních vozů Tatra 603. Model autorádia Crosley z počátku 30. let která dodnes vybavuje své vozy převážně přístroji této značky (značka Becker se v roce 1995 stala součástí amerického koncernu Harmann). • 1963 - Na trhu se objevil model Becker Monte Carlo, což bylo první plně tranzistorové autorádio. • 1969 - Značka Becker přišla s dvěma světovými novinkami – Becker Europa Stereo bylo první sériově vyráběné stereofonní autorádio a Becker Mexico Olympia mělo jako první vestavěný přehrávač kompaktních kazet. • 1975 - Becker Mexico měl první přehrávač kompaktních kazet s autoreversem. • 1979 – Becker Mexico Electronic – první autorádio řízené mikroprocesorem. • 1985 – Becker Mexico Compact Disc – první autorádio vybavené přehrávačem kompaktních disků. • 1987 – Becker Mexico Diversity – první autorádio s dvěma přijímači umožnující plynulé přeladění na silnější signál přijímané stanice. K rozvoji autorádií přispěla rovněž značka Blaupunkt, která v roce 1952 uvedla na trh první autorádio umožňující příjem pásma FM, později také přišla s originálním konceptem přenosného autorádia, který se však příliš neujal. Válečná reklama na první přenosné komunikační rádio pro armádu Handie-Talkie, předchůdce dnešních walkie-talkie Značku BMW spojuje s vývojem autorádií také jedna nepříliš světlá souvislost. V sedmdesátých a osmdesátých letech se ve velkých amerických městech rozmohly krádeže autorádií ze zaparkovaných automobilů. Zloději, nejčastěji narkomani, vytloukli kamenem okénko automobilu a ukradli z něj vše, co mělo nějakou větší cenu, především autorádio. Velmi častým cílem byly právě vozy značky BMW, protože v nich byla instalována velice ceněná německá autorádia, za něž v zastavárnách vyplatili zlodějům mnohem více než za autorádia amerických značek. Tehdy začínající komik Eddie Murphy na to dokonce reagoval v jednom slavném skeči výrokem, že BMW je vlastně zkratkou pro “Break My Window” (Rozbij mi okno). Krádežím udělala přítrž dvě opatření – americké úřady Alpine pro BMW Inovace, pokročilé technologie a kvalita výroby “Made in West Germany” ovládly výrobu autorádií na dlouhá čtyři desetiletí, než je z trhu pozvolna začala vytlačovat japonská konkurence. Značky jako Pioneer, SONY, Panasonic, Sanyo, Clarion a další se začaly prosazovat už v 60. letech, ale získat dominanci na trhu se jim podařilo až o třicet let později. Výsadní postavení mezi nimi si získala značka Alpine. Byla založena v roce 1967 jako joint-venture mezi japonskou firmou Alps Electric a americkou Motorolou. Okamžitě zamířila do segmentu sportovních automobilů a po dvaceti letech (už bez americké účasti) se jí jej podařilo prakticky ovládnout. Důkazem toho je i její spolupráce s BMW. Mnichovská automobilka původně vybavovala své vozy luxusní řady autorádii Becker a vozy střední třídy autorádii Blaupunkt. Od konce osmdesátých let však uzavřela smlouvu s Alpine, která trvá dodnes. Kromě BMW dodává Alpine autorádia také značkám Honda, Jaguar a Dodge. Autorádio s přehrávačem systému Stereo 8 v přístrojové desce vozu Cadillac Eldorado Convertible z roku 1972 výrazně zpřísnily podmínky výkupu elektroniky v zastavárnách a současně američtí automobiloví konstruktéři přišli s radikálním řešením - autorádii zabudovanými napevno do přístrojové desky. Zloději, alespoň ti za oceánem, měli smůlu... V tuzemsku byla prvním výrobcem autorádií přeloučská firma KREŠL, která vyrobila první autorádio v roce 1930. S tímto přístrojem podnikli svoji slavnou cestu napříč Afrikou ve voze Tatra 12 dr. Jiří Baum a sochař F. V. Foit. V poválečných letech se výroba autorádií soustředila do závodů n. p. TESLA v Brně a v Kolíně. O tom, že jejich kvalita nebyla nijak závratná, svědčí nejlépe skutečnost, že oba tehdejší tuzemští výrobci automobilů Tatra a Škoda vybavovali na export svoje vozy autorádii značek Blaupunkt a Becker. Ve výčtu historických milníků nesmíme zapomenout ani na rok 1982, kdy se výrobce prémiové audiotechniky pro domácnost značky BOSE spojil s americkým výrobcem autorádií Delco a začali společně dodávat do vozů General Motors exkluzivní audiosystémy značky BOSE. Byl to počátek nového trendu spolupráce výrobců autorádií s věhlasnými značkami ze světa hi-fi, který trvá dodnes. Autorádio se za uplynulých třicet let stalo dokonalým audiosystémem a moderní automobily se změnily na pojízdné koncertní síně. Mnoho lidí se přiznává, že si nejlépe hudbu užívají právě na cestách. Vývoj však není zdaleka ukončen. Moderní autorádia se spojila s navigacemi a nejnovější generace umožňují rovněž přenos dat a přístup k internetu. V nejbližších letech čeká také celou Evropu přechod od analogového k digitálnímu signálu. Autorádia z našich automobilů jen tak nezmizí, pouze budou vypadat úplně jinak a budou mít další nové funkce. foto archiv -mjr- BMW revue 2/2014 43 jízda BMW M3 Sedan (F80) & M4 Coupé (F82) Nový druh zážitků Nová generace BMW M3 (a platí to také pro M4) přišla se zbrusu novou technikou, která je vypiplaná do posledního šroubku. Při povrchním pohledu ale všechno zastiňuje nový přeplňovaný motor, který je sám o sobě mistrovským kouskem motorářů. Za volantem na zatáčkovitých silnicích i na okruhu jsme zjistili, jak, a zda vůbec se změnil charakter tohoto ikonického modelu mnichovské značky. Prezentace nových automobilů jsou nejen první možností, kdy se lze posadit za volant nějaké novinky, ale jsou i příležitostí, jak se o daném voze dozvědět poněkud více, než je napsáno ve standardních tiskových zprávách. U BMW, a divize M speciálně, je tradicí, že přítomní zástupci značky jsou nejen skutečnými odborníky, kteří daná auta znají do nejmenšího detailu, ale také se o auta skutečně zajímají a mají opravdový zájem naslouchat názorům zvenčí. 44 BMW revue 2/2014 Rozhovory na téma M3/M4 jsou o to podmanivější, že je z každého přítomného jasně cítit, že jde o hlavní modely jejich divize. Na začátku povídání zjišťujeme, jak těžké bylo vyměnit u Coupé název z ikonického M3 na M4. Rozhodnutí to prý nebylo snadné (to uslyšíme ještě jednou později...), ale nakonec převládla logika nového označování, kdy kupátka a kabriolety postavené na základě jednotlivých modelových řad mají o jedno číslo více. Tedy po vzoru zavedeného před čtyřmi desítkami let u první generace řady 6. Byli jsme ujišťováni, že M3 přeci v nabídce zůstává, takže je vše v pořádku. Dobrá tedy, nechme pracovat čas, zda si na název M4 zvykneme a zda se osvědčí rozředění dnes už možná legendárního jména M3. Nutno dodat, že lidé z automobilky stále hovořili o M3 a k tomu narychlo přidávali „a M4“. Vývoj nových sportovních dvojčat začal na základě sedanu, jehož karoserie byla k dispozici dříve. O základních technických řešeních jsme už psali v minulých vydáních BMW revue, nyní se proto soustřeďme na věci, které se odhalily přímo na místě. Zvednutý automobil ukázal, jak důkladně BMW M k vývoji těchto modelů přistoupilo. Spíše než aktuální řada 3 posloužila jako základ pro vývoj předchozí generace M3. Podvozek je tedy i nyní kompletně tvořený kovanými hliníkovými rameny se specifickou geometrií. Vpředu je speciální hliníkový pomocný rám, který je zpevněný masivním plechem sloužícím i jako aerodynamický kryt spodní části. Připomeňme jen, že přední část obou vozů je důkladně vyztužena nejen viditelnou karbonovou podkovou kolem motoru, ale také příčníkem z trubek umístěným svisle před chladičem. Aby zvýšené tuhosti odpovídala i záď, je zde použita nová nápravnice pevně přišroubovaná do karoserie. Celek náležitě zpevňuje svařenec, jehož spojovací body vedou snad až do poloviny karoserie. Kromě jednodílného spojovacího hřídele je pro sériové vozy BMW M novinkou také elektrický posilovač řízení. Jeho naladění prý dalo hodně práce, ale nyní je schopné nabídnout potřebnou přesnost a zpětnou vazbu. A to i s ohledem na to, že na přední nápravě jsou použité o 10 mm širší pneumatiky. Pozornosti neunikla ani lehká kovaná kola s průměrem 18 a 19 palců. V prezentační místnosti byl vystaven také kompletní výfuk s nápisem Made in Czech republic, který má před zadním tlumičem umístěné elektronicky ovládané klapky, které podle zatížení mění proudění vzduchu, a tím i zvuk. Nejtěžší rozhodnutí Další vystavený exponát je včetně chladičů a jejich kapalin o 12 kg lehčí než v předchozí generaci. Řeč je samozřejmě o novém řadovém Dvojicí turbodmychadel přeplňovaný řadový šestiválec s mezichladičem stlačeného vzduchu. šestiválci 3,0 litru přeplňovaném dvojicí turbodmychadel. Šéf vývoje M motorů Ulrich Enrst říkal, že počáteční rozhodnutí o druhu motoru nové M3 bylo extrémně náročné. Do úvahy přicházely různé možnosti, včetně vylepšeného osmiválce předchozí generace nebo nějaké formy hybridu. Když už bylo o motoru rozhodnuto, byly hlavními cíli vývoje rychlost a přesnost reakcí na pohyby plynového pedálu. Proto je použita dvojice relativně malých turbodmychadel s vlastními elektronicky řízenými a elektricky ovládanými obtokovými ventily. Vedení stlačeného vzduchu je tak krátké, jak jen mohlo být, což dokládá i pozice mezichladiče, který je situován viditelně nad motorem. Na rychlost reakcí přeplňovaného motoru je zásadní, aby se zásluhou působení tlaků v sání nebo výfuku nezastavila po ubrání plynu turbodmychadla. I proto například, když se opustí plyn, nechává systém Valvetronic motorem procházet vzduch, aby se nezvyšoval tlak mezi motorem a turbodmychadlem. Motor má základ v šestiválci typů 35i. Podle Ulricha Ernsta však lze ve zkratce říci, že vše, co je pod hlavou motoru, je u jednotky S55 zcela nové. BMW revue 2/2014 45 jízda BMW M3 Sedan (F80) & M4 Coupé (F82) To platí především o hliníkovém bloku vyrobeném metodou tlakového lití s vnitřními stěnami válců potaženými mikroskopickou vrstvou kovu. Specialitou je kovaný klikový hřídel, který má v duchu nejlepších tradic BMW M dvanáct protizávaží. Kované jsou také ojnice, písty jsou hliníkové. Motory se velmi pečlivě skládají. Všechny komponenty se podle naměřených tolerancí rozdělují do několika skupin a na jednotlivé motory se vždy používají díly z jedné skupiny. Tím je dosaženo jinak v sériové produkci nedostižné kvality a vyvážení. Zajímavostí je rozdělená kliková skříň, která reguluje pohyb oleje. Opět jde o řešení známé již z dřívějších motorů BMW M, automobilka ho označuje jako mazání s polosuchou skříní. Pro zajištění potřebného množství oleje na všech místech a během přetížení až 2,5G je motor vybaven celou řadou čerpadel. Jedno například přečerpává olej ve vaně v podélném směru, další jej odsává z turbodmychadel během rychlých průjezdů levých zatáček. Přeplňovaný motor, který je zřejmě nejsledovanější změnou aktuální generace BMW M3... a také M4, je tedy důkladně promyšleným výrobkem s prvotřídními parametry a schopnostmi. Nastává ale čas zjistit, jak se s ním ve skutečnosti spolupracuje. Dálniční svezení První část testovací trasy absolvujeme za volantem sedanu M3 vybaveného dvouspojkovou převodovkou M DCT. Jak jsme před tím mnohokrát ujištěni, naladění obou nových „eM“ je 46 BMW revue 2/2014 shodné, takřka stejné je také rozložení hmotnosti, stejně tak jako tuhost karoserie. Zajímavé je, že hmotnostní rozdíl obou verzí činí pouhých 23 kg. Průjezd kolem přímořských letovisek v okolí portugalského Fara absolvujeme v nejkomfortnějším nastavení. Po úvodním vyštěknutí se studeným výfukem se zvuk drží na nízkých úrovních a auto docela poklidně zvládá spáry na silnici, hrboly i neustálá zastavování před kruhovými objezdy. Motor je vcelku přizpůsobivý, ale přesto dává řidiči jasně znát, že to není jen tak obyčejný přeplňovaný motor. Už teď je z něj cítit nejen mimořádná výkonová rezerva, ale také určitá „tvrdost“. Konečně vyjíždíme ze zastavěného území. Podle itineráře nás čeká několik desítek kilometrů po dálnici, což je nejrychlejší cesta, jak se dostat do ráje zatáček, který je v pohoří nad mořem. Stačí první pořádné sešlápnutí plynu a je jasné, že pod kapotou máte takřka kdykoliv připravených hezkých pár stovek Newtonmetrů. Zadní pneumatiky mají s jejich přídělem na suché silnici hodně práce. Není divu, že stejně jako vpředu, i vzadu je v mezigeneračním srovnání BMW o 10 milimetrů rozšířilo. Zadní kola začnou mít klid někdy od 100 km/h výše. I potom je ale zátah motoru fascinující a je znát pokrok vůči předchozímu atmosférickému osmiválci. Ten bylo potřeba držet v otáčkách a pak teprve ze sebe vydal to nejlepší. Nyní můžete vcelku poklidně jet, poté šlápnout na plyn a auto i bez podřazení mocně, ale přitom bez nějakého dramatu vyrazí k dalšímu horizontu. Ukazuje se, že sedmý převod je zde trochu do počtu a je od zbylých rychlostí poněkud odsazen. Dálniční cestování je díky tomu pohodovější. Ve 170 km/h točí rovné 3000 min-1. Ve vysokých rychlostech je akcelerace samozřejmě mimořádná, nicméně jiná charakteristika ji nečiní tak speciální, jako tomu bylo u ječícího vytočeného osmiválce. Nyní jde „pouze“ o enormní příděl síly na kola za doprovodu bručení, z něhož v podstatě nerozluštíte, zda máte pod kapotou řadovou šestku, V8 nebo třeba jen čtyřválec. Na druhou stranu, schopnost nové M3 maskovat skutečnou rychlost jízdy je velmi vysoká, někdy se možná zdá, že až příliš. Karbon-keramické brzdy se dodávají na přání Nekonečné zatáčky Konečně se dostáváme na ty správné silnice plné zatáček. Velmi výrazné jsou změny v nastavení jednotlivých systémů. Nevím, jak to v Mnichově udělali, ale řízení s elektrickým posilovačem je v režimu Sport Plus ani ne tak tužší, jako citlivější a má více zpětné vazby. Motor je v tomto nejostřejším nastavení v některých situacích až moc ostrý, pro okresky bohatě stačí nastavení Sport. Naopak podvozek je vhodné volit podle povrchu silnice, my jsme přepínali mezi Sport a Sport Plus. Důležité ale je, že ve většině režimů působí nová M3 velmi sladěným dojmem. Stačí pár rychlých zatáčkovitých sekvencí a je jasné, že je to správná M3. Nejde jen o rychlé nájezdy do zatáček, ale hlavně o to, že máte neustále nad pohyby karoserie kontrolu. Už při počátečním „oťukávání“ zažijete fantastický pocit, kdy zatočíte, jedete hezky blízko limitu předních kol a plynem si auto naprosto přesně balancujete podle hesla – čím víc plynu, tím víc zatáčení. Když to v režimu stabilizace MDM nebo s vypnutým DSC přeženete (s MDM trochu, s DSC off podle chuti), hranice mezi účinnou akcelerací a přetáčivým smykem je tak jemná a široká, že vám přijde zcela přirozené, a hlavně i nesmírně podmanivé, se na ní pohybovat. Když se posunete trochu za ní můžete se spolehnout na sílu motoru i schopnost převodovky zařadit i ve smyku, a to jak ze dvojky na trojku, tak (jak jsme později zjistili na okruhu) i z trojky na čtyřku... I při skutečně extrémní jízdě je třeba pochválit reakce motoru a citlivost, s jakou je možné dávkovat točivý moment k zadním kolům. Na zatáčkovitých silnicích je nová M3 ve většině případů a pro většinu řidičů vynikající. Když se budete oddávat zatáčkovité nirváně, občas se vám ale stane, že se „ztratíte“ v převodech. Přeplňovaný motor vám není schopen spolu s převodovkou M DCT dát na rozdíl od atmosférického motoru podle kombinace zátahu, rychlosti a zvuku přesně najevo, v jakém pásmu otáček se nachází a jaký je zařazený převod. Pro zjištění tohoto stavu samozřejmě pomáhá zobrazený převod a otáčky Nastavení vozu je příkladně snadné. K dispozici jsou dvě paměti s tlačítky přímé volby na volantu. na Head-Up displeji, nicméně i tak vám toto zjišťování sebere kousek mozkové kapacity, kterou byste mohli jinak věnovat jiným úkonům. A to na neznámé zatáčkovité silnici trochu rozptyluje. Tuto nejednoznačnost v některých případech posiluje také absence brzdicí schopnosti motoru. Znáte to, blíží se zatáčka, kterou neznáte, tak jen povolíte plyn, auto se „ zavěsí na motor“, trochu zpomalí, přitlačí přední pneumatiky k silnici a vy zatočíte a znovu akcelerujete. Tak tomu bylo třeba u předchozí M3. Teď na to zapomeňte, motor s menším vnitřním třením a roztočenými turbod- mychadly, který je neustále připraven reagovat na každý pohyb plynového pedálu, zkrátka nebrzdí. Všechno se proto řeší pomocí brzd. Ještě, že testovací auta měla příplatkové karbon-keramické kotouče. V těchto situacích přijde vhod brzdění levou nohou, které umožní plynulejší přechod mezi brzděním a akcelerací. Při zrychleném přejezdu přes kopcovitou krajinu nás z poněkud bezmyšlenkovitého ovládání stroje vyvedl až gong oznamující nedostatek paliva. Po chvíli zjišťujeme, že na palubním počítači máme spotřebu 29,5 l/100 km a ani ne po dvou Interiér M modelů poznáte hlavně podle voliče převodovky, přístrojů a výrazněji tvarovaných sedadel BMW revue 2/2014 47 jízda BMW M3 Sedan (F80) & M4 Coupé (F82) stovkách kilometrů musíme tankovat. Šedesátilitrová nádrž je v tomto případě malou zásobárnou energie. Navíc se zdá, že toto číslo je pouze maximum palubního počítače a realita je poněkud jiná. Docela dlouho totiž při průjezdu městem trvalo, než tato hodnota začala klesat. Apetit osmiválce by v tomto režimu byl bezpochyby menší. Nutno však dodat, že byli v naší skupině i novináři, kterým se podařilo při poklidné jízdě stlačit spotřebu až k 10 l/100 km. Tabulky přitom uvádějí kombinovanou hodnotu 8,3 l/100 km. Okruh Algarve Druhý den následovaly testy na okruhu Algarve. Tento moderní a poměrně náročný okruh se značnými přetíženími a několika slepými zatáčkami je ideálním místem pro testy v extrémních zatíženích. Vydáváme se na trať s Coupé M4. V nejostřejším nastavení je o poznání hlučnější než sedan, občas se elektronicky modulovaný zvuk zdá dokonce obtěžující. Při jízdě na okruhu nevyžadujete od automobilu a hlavně jeho motoru tak široký repertoár schopností. Motor točíte k omezovači, plynový pedál se pohybuje blíže stylu zapnuto/vypnuto a používané převody jsou jasně dané už dopředu. I proto v tomto režimu předchozí poznámky k méně čitelnému projevu motoru a převodovky z okresních silniček berou za své. Motor se zde ukazuje v nejlepším světle, má prostě sílu a chuť k vytáčení, kterou byste od přeplňované jednotky nečekali. Je také rázný a nekompromisní. Převodovka mění převody bleskově a bez nejmenšího zaváhání. Najednou nelze mít k hnací soustavě nejmenší námitku. Naopak je třeba opět vyzdvihnout vynikající podvozek a jeho schopnost fungovat na skutečném limitu. Tuhost auta, jeho přesnost ovládání a přitom celková sdílnost vám dodají jistotu za všech situací. Potěšením je jak jízda čistou stopou, tak překračování trakčních limitů zadních pneumatik. Zejména předposlední rychlá otevírající se zatáčka okruhu Algarve doslova sváděla k vytváření kouřových efektů. Překvapení na závěr Závěrečná testovací jízda připadá na jednu ze dvou přítomných manuálních verzí nové M3 (ono to vlastně bylo Coupé M4). A už po prvních zatáčkách je jasné, že tohle je ta lepší volba. Když jste u předchozí generace mohli regulérně váhat mezi M DCT a manuálem, teď je toto dilema jednoduše vyřešené. Ono určité „ztrácení“ se v převodech a otáčkách je rázem vyřešeno. Auto nepůsobí tak hyperaktivně a řízení na otevřené silnici si více užijete. Není potřeba zastírat, že s dvouspojkovou převodovkou budete rychlejší (možná lze dokonce říci, že až nesmyslně či zbytečně rychlí), ale o to v tomhle případě vůbec nejde, protože si můžete být jistit, že rychlost ani manuálu neschází. Na přímo řazené převodovce je senzační, že s ní jaksi foto archiv Petr Hanke Technické údaje BMW M3 Sedan Zdvihový objem Výkon Točivý moment Převodovka Pohotovostní hmotnost Výkonová hmotnost Kola; pneumatiky Maximální rychlost Zrychlení z 0 na 100 km/h Zrychlení 0 až 1000 m Kombinovaná spotřeba Cena Převodovka M DCT stojí 104 130 Kč 48 BMW revue 2/2014 přirozeně méně často řadíte než se sekvenční dvouspojkovou skříní. Lépe a přirozeněji proto využíváte široký rozsah použitelných otáček přeplňovaného, ale přitom nebývale ostrého motoru. Jízda je proto klidnější, vyrovnanější a všechno to tak nějak, samozřejmě subjektivně vnímáno, dává větší smysl. Navíc se ušetří 104 tisíc korun. Právě v konfrontaci s manuální skříní se ukazuje, že převodovka M DCT má až do pátého stupně kratší zpřevodování. Delší převody silnému motoru sedí jednoznačně lépe. Manuální převodovka má funkci automatických meziplynů, které auto zklidní například při podřazování na dvojku před zatáčkou. Naštěstí ale zůstala i možnost nechat tuto vymoženost vypnutou a užívat si řízení plnými doušky. Přeplňovaný motor vám bude vždy nápomocen. Jaká tedy nová M3 je? V zatáčkách je přizpůsobivá, podmanivá a hrozně hodná, odpustí i mírně přehnanou nájezdovou rychlost, stejně tak jako vás nevystraší, když se během intenzivního brzdění dostanete na nějaký nečekaný hrbol. Je strašně rychlá a podvozkově jako celek zcela fenomenální. Přeplňovaný motor její charakter trochu zuniverzálnil, ale přesto si zachovává potřebnou ostrost a jiskru. V této generaci ji ale nejlépe projeví ve spojení s manuálním řazením. Naopak s „automatem“ a v komfortním nastavení dokáže být tohle auto nejpříjemnější M3 všech dob pro jízdu po městě. A abych nezapomněl, to všechno platí i pro Coupé M4. BMW M4 Coupé 2979 cm3 317 kW (431 k)/5500-7300 min-1 550 N.m/1850-5500 min-1 6M (7 M DCT) 1520 (1560) kg 1497 (1537) kg 4,79 (4,92) kg/kW 4,72 (4,85) kg/kW vpředu 9,0J x 18; 255/40 ZR 18, vzadu 10,0J x 18; 275/40 ZR18 250 km/h 4,3 (4,1) s 22,2 (21,9) s 8,8 (8,3) l/100 km 1 895 400 Kč 1 929 200 Kč móda nejslavnější zaoceánské značky Americká módní galerie 50 BMW revue 2/2014 Před čtvrtstoletím byly prakticky jediným synonymem americké módy modré džínsy a značky Levi‘s, Wrangler nebo Lee. Nezničitelné kalhoty původně určené pro zlatokopy se staly součástí šatníku mladých i starších na celém světě a v zemích za železnou oponou byly paradoxně i jakýmsi symbolem společenského postavení. Pak jsme ještě znali kovbojský klobouk značky Stetson a westernovou koženou kravatu, jakou nosil na koncertech Walda Matuška, ještě než utekl za oceán. Většina lidí se domnívala, že se tak snad obléká celá Severní Amerika. Když se i nám pak v 90. letech otevřel svět a my se konečně mohli podívat na vlastní oči na Sochu svobody, jedním z největších zážitků a překvapení byla skutečná americká móda. Přes noc jsme objevili u nás neznámé značky jako Ralph Lauren, Tommy Hilfiger, Donna Karan, Calvin Klein, Perry Ellis, Nautica a další. Současně jsme zjistili, že skutečně dobře se v Americe lze obléci asi tak za třetinu toho, na co jsme byli zvyklí z Německa nebo Rakouska, našich tehdejších módních vzorů. Rychle jsme se naučili nosit ve městech “po americku” batohy, sportovní obuv a baseballové čapky, tričkům s krátkými rukávy jsme začali říkat T-shirt a přijali jsme zvyk nosit je pod košile. Praktičnost, vysoká kvalita a nízká cena americké konfekce nám učarovala. A nebyli jsme v tom sami. Americké módní značky si spolu s námi oblíbil celý svět a zásluhou globalizace a přirozené dravosti amerických podnikatelů je dnes zná důvěrně každý od Moskvy přes Peking až po Kapské Město. Americká konfekce se od evropské (zejména italské, francouzské a britské) liší svojí pohodlností a univerzálností. Teprve s ní jsme pochopili obsah výrazu „smart casual”. K džínám si stačí obléci sako a nazout polobotky a můžete vyrazit na večírek. Zaoceánské módní vlivy také povýšily dosud výhradně sportovní součásti oděvu na lepší společenskou úroveň – polo tričko (samozřejmě pouze tmavých odstínů) se stalo součástí “business dress code”, v mnoha ryze domácích firmách převzali manažeři americkou tradici “casual Friday” a při obchodních jednáních se už nikdo ani nepohoršuje nad červenými ponožkami k tmavému obleku. To je prostě Amerika a můžete to klidně nazývat kulturním imperialismem, jisté je, že se v tom všichni dobře cítíme. Pojďme si teď ty nejslavnější zaoceánské značky představit zblízka. Ralph Ralp Ra lph h Lauren Laur La uren en Letos pětasedmdesátiletý Ralph Lauren (rodným jménem Lifshitz) řídí pevnou rukou svoje impérium s pětimiliardovým obratem (v dolarech) už téměř půlstoletí. Začínal v roce 1967 s kravatami vlastní značky POLO, o tři roky později už získal cenu COTY za svoji první pánskou módní kolekci. Opravdovým průlomem pro něj bylo vytvoření kostýmů pro film Velký Gatsby s Robertem Redfordem (1974), po jehož zhlédnutí většina mužů zatoužila mít v šatníku přesně taková saka a košile, jaké nosil neodolatelný filmový gangster. Tak začala éra módy Ralph Lauren, která trvá dodnes. Pod jednou střechou se skrývá hned několik značek pro muže, ženy i děti. Cílí na sportovce, zejména tenisty, golfisty a jachtaře, ale největší slávu mu přinesla původní značka POLO s charakteristickým emblémem jezdce na koni provozující sport milionářů. Právě tato značka patří mezi ty, které jsou nejčastějším terčem padělatelů ve všech koutech světa. Ačkoliv si značka Ralph Lauren vždy zakládala na své pestrosti a barevnosti, pro letošní jaro a léto přišla s takzvanou „monochromní“ kolekcí, v kombinaci černé a bílé. BMW revue 2/2014 51 móda nejslavnější zaoceánské značky Tommy Hilfiger Čtyřiašedesátiletý Tommy Hilfiger patří do světa amerických celebrit. Značku nesoucí jeho jméno založil před třiceti lety. Od samého začátku se orientoval především na etnické minority, zejména na Afroameričany, kterým nabídl první skutečnou hiphopovou kolekci – široké džínsy s rozkrokem až u kolen a obrovská trika a mikiny. Navíc si ze svých zákazníků udělal nedobrovolné chodící poutače – prakticky všechny svršky opatřil obrovským nápisem TOMMY a tvářil se, že jde o designérský záměr. Tato taktika mu vyšla, už v 90. letech se značka stala světoznámou a zdálo se, že její majitel má o pěkný důchod postaráno (roční obrat téměř čtyři miliardy dolarů). Jenže pak přišlo vystřízlivění – zákazníci začali odmítat variace na věčně stejné téma inspirované americkou vlajkou a už se jim také zajídalo být chodící reklamou značky, za jejíž výrobky platili nemalé peníze. V Americe postihl značku strmý pád, který trvá prakticky dodnes. Tvrdí se, že kdyby nebylo globalizace, značku by dávno pohltila nějaká konkurence. Jenže kouzlo značky objevili v zahraničí – zejména v Evropě a v Asii. Dnes je Tommy Hilfiger doma téměř ve stovce zemí, kde má na dva tisíce značkových prodejen. Pro letošní jarní a letní sezonu se značka nechala inspirovat hitelm skupiny Red Hot Chilli Peppers Californication. Barvy nekonečného léta, plážový styl a inspirace 60. léty. Věřme, že této kolekci vyjde vstříc i počasí... Calvin C a Klein JJednasedmdesátiletý návrhář pochází z maďar ďarské židovské rodiny. Se svým přítelem Barry Sch Schwartzem založil společnost nesoucí jeho jméno v roce 1968. Začínal s dámskou módou – především s kabáty, k nimž přidával postupně další dev výrobky dámské garderoby. Jako devětadvacetivýr letý obdržel prestižní cenu amerických módních kritiků COTY za přínos nové módě. V polovině krit sedmdesátých let vystihl správnou příležitost sed a zzačal vyrábět takzvané „designové džínsy“ prvního týdne jich prodal 200 tisíc - během b a z malé značky vybudoval záhy obrovské impérium. Kromě džín se také proslavil kolekcí dámrium ského a pánského bavlněného prádla a uvedl ské na trh vlastní řadu kosmetiky. Když před devíti lety svůj byznys prodával společnosti Phillips-Van Heusen, řekl si o půl miliardy dolarů a také -Va dostal. Tvrdí se, že s odchodem Calvina Kleina je d z ččela firmy se atraktivita kolekcí této značky výrazně snížila, nicméně její roční obrat dosahuje raz stále téměř pět miliard dolarů. stá Současný hlavní návrhář firmy Francisco Costa S se pro letošní jarní a letní kolekci zhlédl v romantickém minimalismu jasných a spíše světlejších tick odstínů. ods 52 BMW revue 2/2014 Perry Ellis Perry Ellis narozený v roce 1940 zemřel v šestačtyřiceti letech na AIDS. Začínal jako nákupčí textilu a nikdy neskrýval, že není žádným módním návrhářem, ale spíše manažerem s dobrou vizí. Nedokázal nikdy nic pořádného nakreslit, ale vždy měl jasnou představu, jak má finální výrobek vypadat, a nebyl spokojený, dokud toho nedosáhl. V roce 1978 s pomocí svého tehdejšího zaměstnavatele The Vera Companies založil vlastní značku. Nejdřív uvedl na trh pánské obleky, k nimž postupně přidával další a další výrobky. Výrazně mu později pomohlo spojení s džínovou společnosti Levi Strauss, s jejíž záštitou uvedl na trh ikonickou kolekci Perry Ellis America. Bohužel se už nedožil devadesátých let, kdy americké značky expandovaly do světa, a tak je jeho jméno dnes známé pouze v USA. V současné době sídlí společnost Perry Ellis International na Floridě a do jejího portfolia patří například oblečení golfové značky Ping. Letošní pánská kolekce Perry Ellis se nechala inspirovat indickými vzory a barvami. Donna Karan Pětašedesátiletá americká módní ikona by se v mládí klidně mohla živit jako supermodelka, přesto dala přednost tvrdé práci a nejisté kariéře textilní návrhářky. Donna Karan New York (zkratkou DKNY) je v současné době jedním z nejznámějších světových módních impérií. Začínala jako návrhářka ve firmě Anne Klein (nemá žádnou spojitost s Calvinem Kleinem) a po její smrti v roce 1974 fakticky tuto značku vedla. V roce 1984 se se svým druhým manželem rozhodla postavit na vlastní nohy, otevřela si na Manhattanu vlastní butik a začala vyrábět „moderní módu pro moderní lidi“. Už o čtyři roky později se o ní začalo mluvit jako o „královně Sedmé Avenue“ a od té doby na co sáhla, to se proměnilo v úspěch. Také ona se proslavila zásluhou designérských džínsů, a když v roce 1992 přišla s první pánskou kolekcí, od čehož ji mnozí odrazovali, objevila další zlatou žílu. V devětačtyřiceti letech opustila pozici generální ředitelky, aby se naplno mohla věnovat návrhářství. V posledních letech se věnuje spíše vlastní kolekci parfémů. Společnost Donna Karan International se už v roce 1996 proměnila na akciovou společnost a jejím současným majoritním vlastníkem je francouzský koncern LVMH (Louis Vuitton Moët Hennessy). Letošní dámská kolekce Donna Karan je ve znamení hedvábí a hedvábných šátků. foto archiv -mjr- BMW revue 2/2014 53 motorsport DTM 2014 Střídání stráží Když se BMW před dvěma lety vrátilo do DTM, přivedlo do této série ikonické jméno M3. S příchodem sériového provedení kupé BMW M4 ovšem závodní M3 DTM odešla do zaslouženého důchodu. Timo Glock Bruno Spengler Martin Tomczyk Joey Hand Augusto Farfus Maxime Martin Antonio Felix da Costa Marco Wittmann 54 BMW revue 2/2014 BMW M3 je opravdovou ikonou DTM, pro mnichovskou automobilku získalo nespočet vítězství a celou řadu mistrovských titulů. Pokud se zaměříme jen na novodobou historii tohoto modelu od návratu BMW do DTM, za dvě sezony zvítězila M3 v deseti z dvaceti odjetých závodů, získala dva tituly v hodnocení značek, jeden titul v žebříčku jezdců a jeden v hodnocení týmů – ve startovním poli nenajdete za poslední dva roky úspěšnější vůz. Odchod do závodního důchodu byl pro BMW M3 ve velkém stylu, ve svém posledním závodě na Hockenheimu na konci sezony 2013 je k vítězství v závodě dovedl Timo Glock (bylo to jeho premiérové vítězství v DTM), Bruno Spengler byl v závodě třetí a BMW obhájilo titul mezi značkami. Těžko si představit lepší rozloučení s touto legendou závodních tratí. Vraťme se ale o kousek více do minulosti, do doby, kdy promotér DTM, společnost ITR, vyjednával o návratu BMW. Jednou z důležitých podmínek mnichovské automobilky bylo, aby bylo možné udržet náklady na závodění v rozumných mezích a aby vozy mohly být používány i v jiných závodních sériích a bylo možné s nemalými investicemi vyvíjené a vyráběné vozy prezentovat v závodech po celém světě. Toho ITR dosáhlo tím, že se podařilo sjednotit technické předpisy s dalšími dvěma významnými sériemi - japonským šampionátem Super GT a americkou sérií USCC. Zatímco v zámoří má vzniknout pod hlavičkou USCC samostatný šampionát sprintových závodů, formát japonského závodění zůstává stejný, pouze vozy budou mít stejný technický základ jako v DTM. V jistém ohledu je Super GT o kousek napřed, tamní vozy postavené podle regulí DTM už v současnosti používají přeplňované dvoulitrové motory a systém KERS, techniku, která by v DTM měla přijít BMW revue 2/2014 55 motorsport DTM 2014 ke slovu v roce 2016. Přitom už současná auta jsou pro toto technické řešení přizpůsobena. Všechny tři zúčastněné strany už také plánují společné závody. V příštím roce se na trati utkají vozy DTM a Super GT při závodech v Číně a Japonsku (budou upraveny váhové handicapy tak, aby výkonnost vozů s různými pohonnými jednotkami byla stejná) a ve Spojených státech se první závod s vozy DTM chystá v roce 2016 a o rok později už je v plánu start nové závodní série. Pro BMW to tak otevírá možnost prezentovat svůj úspěšný závodní vůz na dalších důležitých trzích v různých částech světa. Současné technické předpisy pro DTM platí od sezony 2012, auta mají plných 56 zcela shodných komponentů, jako jsou karbonový monokok, zadní křídlo, brzdy, převodovka atd. Vítání nováčka BMW M3 DTM tedy na konci loňské sezony uvolnilo místo novému modelu M4 DTM. Práce na jeho vývoji začaly už dávno před tím, než se M3 DTM na Hockenheimu rozloučila. BMW vzalo to dobré z M3 a zbytek vylepšilo. Hlavní- 56 BMW revue 2/2014 Kalendář závodů 2014 4. 18. 1. 29. 13. 3. 17. 14. 28. 19. května května června června července srpna srpna září září října Hockenheim Oschersleben Hungaroring Norisring Moscow Raceway Red Bull Ring Nürburgring Lausitzring Guangzhou Hockenheim mi, na první pohled viditelnými odlišnostmi jsou prodloužená kapota, nižší příď vozu a upravené uchycení vnějších zpětných zrcátek zohledňující co nejlepší aerodynamiku auta. Ta u vozů DTM hraje velice důležitou roli a BMW ji při vývoji nového vozu věnovalo velkou pozornost. BMW s vozem testovalo na různých tratích, aby mělo komplexní přehled o jeho výkonnosti na okruzích s rozdílnými charaktery. V rámci zimního testování BMW Motorsport navštívil nejen okruhy na jihu Evropy, ale zavítal i na tratě ve Spojených arabských emirátech. BMW v letošní sezoně sází na stejné čtyři týmy jako v té loňské – trofejemi ověnčený tým Schnitzer s bohatou historií a vedený velezkušeným Charliem Lammem, úspěšný belgický tým RBM Barta Mampaeye, tým RMG vedený Stefanem Reinholdem, v němž je soustředěno nejvíce členů BMW Motorsportu, kteří se podíleli i na projektu F1, a v neposlední řadě na nejmladší tým sestavy – MTEK – kterému velí Ernest Knoors a který letos absolvuje teprve svou druhou sezonu v DTM. Rozdělení jezdců mezi DTM se letos po 26 letech vrátilo na Hungaroring. Tehdy v roce 1988 stálo na startu hned šestnáct BMW M3 E30. jednotlivé týmy ale doznalo jistých změn a také se v sestavě objevily dvě nové tváře. Začněme tam, kde zůstalo vše při starém. Stejně jako loni tvoří i v sezoně 2014 jezdeckou sestavu týmu RBM loni celkově druhý Brazilec Augusto Farfus a sympatický Američan Joey Hand. U týmu Schnitzer zůstal šampion ze sezony 2012 Kanaďan Bruno Spengler, ale jeho týmovým kolegou se místo Dirka Wernera stal další bývalý šampion Martin Tomczyk (dříve BMW Team RMG). Také tým MTEK má ve svém středu novou tvář, když vedle Tima Glocka u něj letos nově závodí Portugalec Antonio Felix da Costa. Zcela novou jezdeckou dvojici má pro letošní rok tým RMG, ten sází na mládí v podobě Marca Wittmanna a nováčka, Belgičana Maxima Martina, který ce- Marco Wittmann už dokázal s BMW M4 DTM vyhrát dva závody, získat dvě pole position a zaslouženě vede průběžné pořadí po třech odjetých závodech BMW revue 2/2014 57 motorsport DTM 2014 lou loňskou sezonu nasával atmosféru paddocku DTM v roli testovacího a rezervního pilota. Tým tak tedy opustili zmiňovaný Dirk Werner a velký sympaťák Andy Priaulx. Zkouška ohněm Už v předsezonních testech na Hungaroringu a především pak na Hockenheimu se BMW M4 DTM ukazovalo jako velice rychlé auto, ale dokud nepřijde první kvalifikace, mohou se všichni jen domnívat, jak si v porovnání s ostatními opravdu stojí. Vše záleží na množství paliva, pneumatikách a dalších důležitých aspektech. Proto všichni k prvnímu závodnímu víkendu na Hockenheimu odjížděli plni očekávaní a napětí. To z členů sestavy BMW Motorsportu částečně spadlo už po volném tréninku, v němž byl nejrychlejší Marco Wittmann s BMW M4 DTM, a když se pak kvalifikoval do první řady s minimálním odstupem na vítěze kvalifikace a BMW mělo další vozy na třetím, čtvrtém, pátém, osmém a devátém místě, bylo téměř jisté, že BMW M4 DTM může navázat tam, kde M3 DTM na konci loňské sezony skončila. V závodě se pak Marco Wittmann ve třetím kole probojoval do čela, až do konce závodu před sebe nikoho nepustil a dojel si tak nejen pro své premiérové vítěz- 58 BMW revue 2/2014 ství v DTM, ale zasloužil se o ten nejlepší debut, jaký si závodní vůz může jen přát – BMW M4 DTM zvítězilo v první závodě, do kterého nastoupilo! Vše pak jen podtrhl Martin Tomczyk, který si v úvodním závodě sezony připsal nejrychlejší kolo závodu. Sestava pilotů BMW pro DTM 2014 BMW Team RBM 3 Augusto Farfus (BRA) 4 Joey Hand (USA) BMW Team Schnitzer 9 Bruno Spengler (CAN) 10 Martin Tomczyk (GER) BMW Team MTEK 17 Timo Glock (GER) 18 Antonio Felix da Costa (POR) BMW Team RMG 23 Marco Wittmann (GER) 24 Maxime Martin (BEL) O 14 dnů později se Marco Wittmann postaral o další úspěch BMW M4 DTM, když se postavil na pole position při startu závodu na Oscherslebenu. Závod samotný pak výrazně ovlivnil déšť a několikeré vyjetí safety caru, a i když BMW jej mělo skvěle rozjetý, nepředvídatelné události nabouraly strategii pilotů BMW a nejlepším ze sestavy byl pátý Augusto Farfus. Při zatím posledním letošním závodě DTM ale BMW M4 DTM znovu prokázalo, že pokud chcete přemýšlet o vítězství, je vozem, který je třeba porazit. Marco Wittmann si připsal další pole position a mezi prvními šesti vozy na startovním roštu bylo hned pět BMW! Závod byl z pohledu bavorské automobilky nádhernou one man show, když Marco Wittmann nedal nikomu sebemenší šanci a stylem start-cíl přesvědčivě zvítězil. Na stupních vítězů jej po skvělém taktickém výkonu doplnil ještě Bruno Spengler a nebýt ne právě fair stylu boje některých pilotů Audi, vypadalo to pro BMW na Hungaroringu ještě mnohem lépe. I tak ale Marco Wittmann vede průběžné pořadí jezdců a BMW Team RMG mezi týmy. Nové BMW M4 DTM se zatím ukazuje být skvělým nástupcem ikonické M3 a v BMW Motorsportu mohou být na své nejmladší dítě právem hrdí. foto archiv Petr Horák SÍLA VÝKONU SVOBODA ŘÍZENÍ AŽ O 60% VYŠŠÍ MAZACÍ ÚČINNOST OPROTI PŘEDNÍMU KONKURENTOVI* Castrol EDGE Professional BMW LL04 0W-30, využívající technologii Fluid Strength Technology™, je dosud nejlepší a nejvýkonnější motorový olej, vytvořený exkluzivně pro vozy značky BMW. Jeho jedinečná přizpůsobivá síla snižuje kontakt kovových částí při různých rychlostech jízdy. Castrol EDGE Professional - snižuje tření a maximalizuje výkon motoru. *Testováno oproti motorovému oleji 5W-30 předního konkurenta historie vylodění spojenců v Normandii Operace Bodyguard Červen 2014 se nese ve znamení oslav sedmdesátého výročí úspěšné realizace největší invazní akce historie - vylodění spojenců na plážích Normandie. Zatímco operace Overlord je spojena s pochopitelným zájmem ze strany politických špiček, ale i běžné veřejnosti, na strůjce gigantické zpravodajské hry, která položila základy invaze, se možná cíleně zapomíná. Ale tak už to ve světě špionáže a klamu prostě chodí. 60 BMW revue 2/2014 Atlantský val Nejslavnější knižní a filmový mafián don Vito Corleone říkal svým synům, že šikovný advokát s aktovkou toho nakrade více než tlupa gangsterů se samopaly. Výsledky operace Bodyguard jsou pro změnu nezpochybnitelným důkazem toho, že několik zpravodajských důstojníků, pár desítek radistů a agentů dokáže společnými silami zastou- pit armádu a eliminovat stovky tisíc nepřátelských vojáků. Mimochodem, vojenští odborníci tvrdí, že konečný úspěch operace Overlord nebyl založen na fatálních chybách německého velení, neboť generalita postupovala zcela v souladu s vojenskou logikou a zaběhnutými pravidly. Do značné míry rozhodl fakt, že věhlasná špionážní služba třetí říše Abwehr utrpěla v souboji s anglo-americkou zpravodajskou aliancí zdrcující prohru. Příběh velké špionážní hry se začal psát v roce 1943. Válčícím stranám bylo víceméně jasné, že po úspěšných invazích spojeneckých vojsk v severní Africe a na Sicílii musí spojenci dříve, či později vpadnout do západní Evropy. V tomto případě byla ovšem jejich úloha ve srovnání s předchozími vyloděními velmi ztížená. Na rozdíl od předchozích míst invazí totiž bránil vstupu do Evropy monstrózní Atlantský val. Jednalo se BMW revue 2/2014 61 historie vylodění spojenců v Normandii definitivně schválen 24. 12. 1943. Britský ministerský předseda Winston Churchill se nechal v souvislosti s názvem slyšet v tom smyslu, že pravda je ve válce tak vzácná, že by měla být před lží chráněna bodyguardem. Nejdříve bylo nezbytné určit místo vylodění. Jako logická varianta se jevil pokud možno co největší přístav. Nakonec ovšem zpravodajci dospěli k zjištění, že tento půjde po dobytí a udržení předmostí vybudovat. Kromě toho muselo být místo invaze v dosahu spojeneckého letectva, tedy anglických základen. V první fázi plánování operace se v souvislosti s vyloděním hovořilo o Belgii, Holandsku, Norsku a Francii. Jistý čas byl ve hře i Churchillem preferovaný Balkánský poloostrov. Jako první padla varianta Beneluxu, obě země se totiž nacházely v nebezpečné blízkosti letišť Luftwafe. Poté vypadlo ze hry i Norsko, ve hře tak zůstala Francie. V úvahu přicházely tři varianty - Pas de Calais, pobřeží Středozemního moře a Normandie. Z vojenského hlediska na tom bylo jednoznačně nejlépe Pas de Calais. Jednalo se totiž o velký přístav, do kterého to bylo navíc z Anglie přes kanál La Manche nejblíže. Na druhé straně bylo vysoce pravděpodobné, že obdobným způsobem přemýšlí i Rommel. Proti pobřeží Riviéry hovořila komplikovaná logistika. Nakonec musela padnout volba na Normandii. Pravda, místní přístavy neskýtaly zrovna ideální variantu. Na druhou stranu vcelku stravitelný Cherbourg se nacházel zhruba deset kilometrů od plánovaného předmostí. Navíc tamní terén včetně několika řek umožňoval spojencům rozdělit síly nepřítele. o důmyslný systém opevnění o délce 3123 kilometrů a hloubce dosahující až 20 km, který se měl původně táhnout od Španělska po Norsko. Byl vybudován v letech 1940 – 44. Jeho součástí byly minová pole, betonové bunkry, střílny, zátarasy. Od roku 1943 byl za jeho vybudování a fungování zodpovědný jeden z nejschopnějších Hitlerových vojevůdců Erwin Rommel. Maršál, přezdívaný z dob svého působení v severní Africe Liška pouště, postavil taktiku na obraně celého valu a schopnosti pružného přemisťování jednotek. Rommel měl dále na základě vlastních bohatých zkušeností jasno v tom, že úspěšná realizace invaze, do té doby nebývalých rozměrů, je mnohonásobně komplikovanější, než je tomu v případě obrany pozic. Kromě toho bylo zřejmé, že vylodění je nutno soustředit do jediného místa, což významně posilovalo šance obránců na konečný úspěch. Ostatně spojenci se o strastech spojených s pokusem o vylodění přesvědčili v roce 1942 ve francouzském Dieppe. Operace tehdy skončila katastrofou, kterou si nemohli o dva roky později dovolit. Velká hra začíná Plánování a realizace operace Bodyguard se chopila britská tajná služba London Controlling pod vedením Johna Bevana. Prvořadým úkolem akce bylo utajení místa a času vylodění. Dále bylo nezbytné rozehrát zpravodajskou hru 62 BMW revue 2/2014 za účelem dlouhého „ukotvení“ formací nepřítele pokud možno co nejdále od místa invaze. Strategie operace byla poprvé prezentována v roce 1943 na schůzce tria vůdců Stalin, Churchill, Roosevelt v Teheránu. Plán operace byl Dvojití agenti i filmaři Přestože německá armáda kralovala zpočátku války na bojištích, co se úrovně zpravodajské služby týče, byli na tom Angličané podstatně lépe. Díky fungování proslulého Bletchley Parku se podařilo rozbít kód německého šifrovacího přístroje Enigma. Britové si tak četli depeše nepřátel, což Abwehru zůstalo prakticky do konce války utajeno. Kromě toho se již od roku 1940 dařilo Secret Intelligence Service (britská tajná služba známá rovněž jako MI6) odhalovat naprostou většinu německých tajných agentů vysílaných na půdu Albionu. Ti méně schopní byli bez větších okolků popraveni, schopnější dostali na vybranou – šibenice, nebo spolupráce. Většina z nich pochopitelně volila druhou variantu a vydala se na dráhu dvojitého agenta. Angličané jejich prostřednictvím rozehráli důmyslnou hru. Většina tajných informací putujících po trase Londýn – Berlín měla totiž reálný základ, často se však vloudila dosti podstatná chybička. Buď chyběl důležitý detail, nebo zcela pravdivá informace dorazila na poslední chvíli, nepřítel tudíž nemohl plnohodnotně reagovat. Jeden z nejúspěšnějších britských dvojitých agentů Joan Pujol Garcia alias Garbo tak sice Berlín informoval o tom, že k invazi dojde v Normandii. Učinil tak však způsobem, který obsah zároveň tak trochu zpochybňoval. Němci přesto nakonec museli konstatovat, že Garbo měl pravdu, a jejich důvěra k němu naopak posílila. A nebyl sám. Vždyť Abwehr posílal do Anglie várky agentů ještě v roce 1944. Kromě toho se Angličané, i přes prezentovanou strohost a konzervativnost, nebáli pouštět do experimentů. Do hry vtáhli mimo jiné i filmový průmysl. Jeho prověření zaměstnanci začali postupně vyrábět ve velkém makety tanků, obrněných vozidel či amerických jeepů. Před vyloděním narostla produkce figurín výsadkářů, které po dopadu explodovaly, a po nějakou dobu dokonce střílely. Zní to směšně, leč pryskyřicoví výsadkáři způsobili v řadách nepřítele velké zmatky. A o tom to mělo být. Životní roli si zahrál i herec Cliffton James, nápadně podobný maršálu Montgomerymu. A tak se v době vrcholících příprav na invazi James v roli vítěze od Al Alameinu spokojeně producíroval v uniformě před znepokojenými německými agenty v Gibraltaru. Do své role se ponořil natolik, že se zpravodajci nepřítele začali vážně zabývat tím, zdali k vylodění skutečně nemůže dojít někde poblíž Španělska. Norsko, či Pais de Calais? Operace Bodyguard byla rozdělena na deset na sebe navazujících operací, tři z nich běžely ještě v den vylodění v Normandii. Díky tomu žilo německé vrchní velení několik dní poté, co spojenci dobyli pláže v Normandii, v představě, že se nejedná o skutečné vylodění, ale diverzní operaci, zatímco k pravé invazi dojde někde jinde. Nejznámější „pod operace“ nesla název Fortitude a byla rozdělena na North a South. Jejím cílem bylo přesvědčit nepřítele o mimořádné početní síle spojeneckých vojsk a o tom, že k invazi dojde v Norsku, či v Pais de Calais. Fortitude North řídil plukovník britské výzvědné služby McLeod. Ten do čela neexistující čtvrté armády se sídlem ve skotském Edinburghu připravující se na vylodění v Norsku jmenoval Němci respektovaného generála Andrewa Thorma. Fiktivní armáda se skládala z 250 000 mužů, maket vlastního taktického letectva, 250 tanků a obrněných vozidel. Ve skutečnosti bylo ve zbrani pár důstojníků a kolem dvaceti radistů. Bylo postaveno stanové město, ve kterém fungovala finanční služba vyplácející stovkám tisíců vojáků žold. McLeod rovněž založil poštovní jednotku kontrolující jejich korespondenci. Stejně tak nemocnici, do které měli být transportováni zranění z norského tažení. Němečtí šifranti pak nosili svým šéfům informace o tom, kterak si důstojníci neexistující armády zoufají nad neschopností vojáků naučit se lyžovat. Kromě toho Angličané podporovali norskou stopu dalšími aktivitami. V rámci operace Graffam začala vést britská diplomacie intenzivní jednání s politickými kruhy neutrálního Švédska. Britové tak činili s vědomím toho, že značná část informací skončí v Berlíně, čemuž odpovídal jejich obsah. Angličané začali ve Švédsku poptávat možnost tankování či případných oprav poškozených letadel. Rovněž se zajímali o průzkumné přelety. Angličtí byznysmeni přišli s velmi výhodnými nabídkami na koupi vysoce kvalitních švédských kuličkových ložisek. Bylo totiž všeobecně známo, že na jejich exportu do Německa závisí v nemalé míře osud zbrojního průmyslu třetí říše. A diplomaté se nechávali slyšet, že to s neutralitou Švédska nemusí být až tak žhavé. Tlak v tomto směru zesílil poté, co administrativa USA veřejně potvrdila, že to po válce nebudou mít neutrální země s přístupem na tamní trhy zrovna jednoduché. V konečném účtování lze říci, že McLeod a jeho „armáda“ odvedli velmi povedenou práci. V den zahájení operace Overlord bylo totiž v Nor- BMW revue 2/2014 63 historie vylodění spojenců v Normandii sku vázáno celkem 372 000 příslušníků pozemních vojsk, válečného letectva a námořnictva. V případě operace s krycím názvem Fortitude South „vytvořili“ anglo-američtí zpravodajci fiktivní první US Army. Do jejího velení dosadili dalšího generála, který se těšil u protivníka patřičné úctě. Nebyl jím nikdo menší než George Patton. V této souvislosti je ovšem nutno říci, že ve srovnání s norskou variantou byl v tomto případě úkol výzvědné služby přece jen poněkud snazší. Přesvědčit Němce o tom, že k vylodění dojde někde ve Francii, bylo podstatně méně komplikované, než tomu bylo v případě Norska. Velký přístav Pas de Calais se jevil z celé řady výše popsaných důvodů jako nejlepší varianta. Navíc bylo údajné místo vylodění ze strany spojeneckého letectva vystaveno intenzivnímu bombardování. Berlín byl dvojitými agenty zásobován informacemi o tom, že k invazi dojde nejdříve v polovině července. S touto variantou byli Němci podle všeho srozuměni ještě týden po vylodění v Normandii. Ironsade, Vendetta, Zeppelin Kromě operace Fortitude uskutečnila spojenecká výzvědná služba v rámci akce Bodyguard několik dalších krycích operací. A tak například v průběhu ledna 1944 začaly přicházet do sídla Abwehru informace, podle kterých má dojít k vylodění spojenců v Bordeaux a oblasti Biskajského zálivu. Jednalo se o operaci Ironside. Němci se sice touto variantou zabývali, podle 64 BMW revue 2/2014 všeho ji ovšem od samého začátku nebrali vážně. Už proto, že Bordeaux leželo prakticky mimo dosah anglických leteckých základen a bez letecké podpory je každá invaze předem odsouzena k neúspěchu. Příliš v úvahu nepři- cházel ani Biskajský záliv ležící mezi Francií a Španělskem. Je totiž známý rozbouřeným mořem, nevyzpytatelnými proudy a vlnami. Operace Vendetta byla postavena na informacích britských dvojitých agentů působících ve Španělsku. Cílem bylo udržet německou 19. armádu na 300 km dlouhém úseku pobřeží Středozemního moře mezi Itálií a Španělskem, tedy 500 kilometrů od Normandie. Tento záměr se v nemalé míře nakonec podařilo realizovat. V rámci operace Zeppelin se pak spojenecká špionáž snažila přesvědčit Němce ze všech sil o tom, že k invazi dojde v oblasti Středozemního moře, poté spojenci naberou kurz Rumunsko, Balkán a skončí na Krétě. K tomuto úkolu měla posloužit armáda „vybudovaná“ v Egyptě. Němci zavětřili, neboť bylo všeobecně známo, že balkánská varianta vstupu do Evropy je velmi blízká Churchillovi, který nazýval tento region měkkým podbřiškem Evropy. I v tomto případě bylo možno hovořit o úspěchu, neboť v den D bylo na Balkáně vázáno pětadvacet německých divizí, mezi kterými nechyběly elitní pancéřové jednotky a parašutisté. Spojenci v tomto případě slavili dvojitý úspěch, neboť německé jednotky na sebe vázaly početné síly Rudé armády, které tak nemohl Stalin vrhnout na západ. Dobrá věc se vydařila Jak konstatovali odborníci po válce, lze operaci Bodyguard, při které spojenci zasypali nepřítele dezinformacemi všeho druhu, zařadit do kategorie velmi povedených. Největší část německé obrany byla skutečně v den invaze soustředěna v Pais de Calais. Do strategic- ky nejdůležitějších míst se wehrmacht spolu s jednotkami zbraní SS přesunul po sedmi týdnech. Tedy v době, kdy spojenci vybudovali předmostí a vytvořili veškeré podmínky pro přesun vojenského materiálu i lidských zdrojů. Jeden z nejdůležitějších mužů invaze, americký generál Omar Bradley psal ve své knize pamětí v souvislosti s operací Bodyguard o největší úspěšné mystifikaci celé druhé světové války. Podle všeho se určitě nemýlil. foto archiv Petr Bošnakov Výhradní zastoupení Williams performance tenders pro ČR a SR: • Prodej (showroom s kompletní modelovou řadou) • Záruční i pozáruční servis • Logistika • Uskladnění Komplexní servisní služby nabízíme našim zákazníkům nejen v ČR a SR, ale i v Chorvatsku. Pro více informací nás neváhejte kontaktovat. Bychl Yacht Centrum, a.s., Vestec 19, 252 42 Praha-západ, tel. +420 241 007 111, e-mail: [email protected], www.bychlyacht.cz BMW BMWrevue revue1/2014 1/201265 1 jubileum 30 let BMW M5 Sladkých 30 Skoro se ani nechce věřit tomu, že první BMW M5 vzniklo už před 30 lety. Přesně tak to ale je, protože právě v roce 1984 se rozběhla výroba první generace. V té době ještě nikdo nemohl tušit, jak úspěšná a emocemi opředená tradice vznikla. Třetí kulaté narozeniny tento model, který v každé své generaci definoval, jak má vypadat skutečný sportovní vysokovýkonný sedan, oslavuje stylově: speciálním modelem BMW M5 „30 Jahre M5“ s výkonem 600 koní. Rozmanité edice automobilů postavené k oslavám různých výročí a událostí mají bezpochyby smysl. Tyto modely totiž svým majitelům přinášejí mnohem více než „pouhou“ techniku nebo schopnosti konkrétních vozů. Jejich specifickou a nepřenosnou vlastností totiž je potěšení z jejich vlastnictví, které je dáno tím, že jde o výjimečné vozy, které znalci jednoznačně odliší od ostatních. Tato exkluzivita je většinou dána i omezeným počtem vyrobených kusů. Přesně to je i případ nejnovějšího BMW M5 s dovětkem 66 BMW revue 2/2014 „30 Jahre M5“, které vznikne v počtu pouhých 300 kusů. Možná bychom o něm už ani nemuseli psát, protože všechny tyto vozy jsou už beznadějně vyprodané, ale to by byla velká škoda... Právě výročí jsou ideální příležitostí k oslavě formou speciálního modelu. Vysokovýkonný sportovní sedan BMW M5 letos slaví tři desetiletí své existence, a to je velmi pádný důvod pro něco speciálního. Ona speciálnost výroční edice BMW M5 30 Jahre M5 je jasně patrná již na pohled. Je lakovaná matnou barvou Frozen Dark Silver z programu BMW Individual, která se vyznačuje výjimečně hebkým povrchem, jenž dokáže zvýraznit všechny linie karoserie. Tmavě šedý odstín vhodně doplňují leskle černé detaily. Mezi ně patří zejména lišty kolem ledvinek masky chladiče, výložky vnějších klik dveří, plakety s nápisem „30 Jahre M5“ na bocích za předními koly nebo koncovky výfuku. Podobná barevná kombinace je použita i na 20palcových kolech s tenkými paprsky. To vše vytváří velmi efektní celek, který nenuceným způsobem dává najevo sílu ukrývající se uvnitř. Tím se dostáváme k technice výroční edice BMW M5. Jejím základem je vůz doplněný paketem Competition představeným v minulém roce. Ten sám o sobě přináší více zaměření na sportovní jízdní projev. Podvozek je snížený o 10 mm a má speciálně naladěné pružiny, tlumiče i elastokinematiku. Vlastní nastavení má také řídicí jednotka aktivního M diferenciálu, řízení Servotronic s přímější odezvou a v neposlední řadě také režim M Dynamic Mode stabilizačního systému DSC. Inženýři BMW M se však zaměřili také na další zvýšení výkonových parametrů motoru. Competition paket sám o sobě přidává ve srovnání se standardním výkonem 412 kW (560 k) dalších 11 kW (15 k). Třicetiletá edice však zásluhou přeprogramování motoru a zvýšení jeho plnicího tlaku dosahuje nejvyššího výkonu 441 kW (600 k). Točivý moment se přitom zvýšil z 680 na rovných 700 N.m. Tím se tento vůz stal dosud nejvýkonnějším sériovým BMW, které kdy bylo možné koupit. Zvýšené parametry přeplňovaného osmiválce 4,4 litru zajistily zrychlení z 0 na 100 km/h během pouhých 3,9 s (standardní M5 tuto disciplínu zvládne za 4,4 s). Výroční, na pouhých 300 kusů limitovaná edice BMW M5 dává svoji exkluzivitu posádce najevo také uvnitř. Již prahové lišty s nápisy „30 Jahre M5“ jasně ukazují, s kým máte tu čest. Před spolujezdcem je na přístrojové desce umístěna plaketa ukazující na pořadové číslo konkrétního vozu. Logo „30 Jahre M5“ je vytlačeno také na každé ze čtyř hlavových opěrek. Interiér je laděný do tmavých barev a mnoho z jeho částí je čalouněných alcantarou, případně černou kůží. Právě alcantara je použita i na věnci volantu, stejně tak jako na středovém tunelu a výplních dveří. Nedílnou součástí standardní výbavy je i kvalitní audiosystém s 16 reproduktory. Zákazníci mohou vybírat mezi systémem Harman Kardon s výkonem 600 W nebo high-endovou aparaturou Bang & Olufsen s hudebním výkonem 1200 W. Trocha historie 1984: První generace M5 Speciální edice BMW M5 „30 Jahre M5“ je oslavou velmi specifického automobilu, jehož první generace v roce 1985, kdy měla výstavní premiéru, definovala zcela novou třídu prestižních vysokovýkonných sedanů, později zvaných „über Sedan“. Ano, počítáte správně, 2014 minus 1985 není 30, nýbrž 29. Historie tohoto modelu však skutečně sahá do roku 1984, kdy se v říjnu začala ručně vyrábět v sídle BMW M v Garchingu ležícím severně od Mnichova. Bylo to jen rok potom, co se na trh dostal model BMW M635CSi, který s tehdejší řadou 5 Limitované edice 30 Jahre M5 čítá pouhých 300 kusů určených pro celý svět (E28) sdílel podvozek. BMW již tehdy nabízelo výkonnou verzi tehdejší řady 5 – model M535i, nicméně při pohledu na aktivitu tuningových firem v čele s Alpinou či Hartge bylo zřejmé, že je na trhu prostor pro ještě výkonnější a méně kompromisní verzi řady 5. První generace BMW M5 dávala z řadového čtyřventilového šestiválce (S38 B35) se šesti samostatnými škrticími klapkami a objemem 3,45 l výkon 210 kW (286 k). To bylo o 11 k více než v případě zmiňovaného supersportu M1 z roku 1978. Zajímavé bylo, že první generace modelu M5 se příliš nelišila od ostatních verzí řady 5. Poznávacími znaky byla pouze mírně snížená světlá výška, specifická kombinace kol a pneumatik, odtrhová hrana na víku zavazadlového prostoru stejně tak jako logo M5 na přední masce a víku zavazadlového prostoru. Typ M535i byl opticky rozhodně výraznější. První generace BMW M5 se během tří let vyrobilo celkem 2241 kusů, z nichž bylo 1370 určeno pro americký trh a 96 vzniklo v Jihoafrické republice. V současné době patří mezi ceněné youngtimery. Limitovaná edice vychází z BMW M5 doplněné Competition paketem 1988: M5 číslo 2 Druhá generace modelu M5 postavená na základě řady 5 E34 vstoupila na trh v srpnu 1988. Větší a těžší karoserie dostala upravenou verzi řadového šestiválce předchozí generace (S38 B36). Zdvihový objem se zvětšil o 80 cm3 na 3535 cm3 a motor byl do detailů přepracován. Největší změnou bylo především nové proměnné sání s aktivní klapkou, která nad přibližně 4000 min-1 zcela změnila charakter motoru. Výsledkem byl nejen výkon 232 kW (315 k), ale především více točivého momentu ve středních otáčkách a příkladná ochota k vytáčení ve vyšším spektru otáček. Stejně jako tomu bylo u předchozí generace, i nyní se změny omezovaly hlavně na snížení světlé výšky (v tomto případě o 20 mm) a specifická 17palcová kola (první BMW sériově dodávané s tímto průměrem kol). Tato velmi speciální kola byla kovaná, avšak jejich pět paprsků bylo schovaných za turbínovými kotouči speciálně navrženými pro levou a pravou stranu, které měly za úkol vysávat vzduch z brzd, a tím pomáhat s jejich chlazením. Model M5 bylo možné odlišit také podle kontrast- Karbon-keramické brzdy se dodávají na přání BMW revue 2/2014 67 jubileum 30 let BMW M5 ně lakovaných prahů a spodní části nárazníků. Samozřejmostí bylo logo M5 umístěné vedle levé ledvinky masky chladiče. Konec roku 1991 znamenal příchod většího motoru, který narostl na 3,8 litru a získal tím výkon 250 kW (340 k). Od května 1994 dostaly modely M5 šestistupňovou manuální převodovku. Došlo také k použití větších 18palcový kol ve spojení s větší brzdovou soustavou vybavenou plovoucími kotouči. Novinkou byla také možnost vybavit podvozek aktivními tlumiči EDC, případně zvolit sportovnější provedení s paketem Nürburgring. Tyto vozy lze rozpoznat podle širších ledvinek masky chladiče. Mezi roky 1988 a 1995 vzniklo celkem 12 254 kusů druhé generace BMW M5. Sedanů s motorem 3,6 litru z toho bylo 8344, objem 3,8 mělo 3019 vozů. Zajímavostí byla i nabídka verze kombi, která se představila krátce po faceliftu na jaře 1992 a dodnes patří k nejméně častým verzím BMW M5. Tato karosářská verze, výhradně s motorem 3,8 litru, oslovila celkem 891 lidí a byla dalším vozem, který založil novou kategorii vysokovýkonných vozů kombi. BMW M5 E34 bylo posledním vozem, který se vyráběl ručně v dílnách divize BMW M. Jistě není bez zajímavosti, že v dílnách BMW M vznikla v rámci hledání nových cest vývoje také otevřená verze této generace modelu M5. Zůstalo bohužel pouze u vyrobeného prototypu. 1998: V8 nastupuje V pořadí třetí generace BMW M5 na sebe nechala čekat tři roky. Do prodeje se dostala až v roce 1998 a doslova uhranula svým zbrusu no- 68 BMW revue 2/2014 vým osmiválcem s objemem 4,9 l (S62). Dával výkon 294 kW (400 k). Motor zaujal tlačítkem Sport, které zvyšovalo jeho ostrost. Samozřejmostí bylo osm škrticích klapek, dvojité časování ventilů Vanos (z BMW M3) a také kliková skříň s „polosuchým“ mazáním. Stejně jako v předchozích generacích typu M5, i nyní byl standardem samosvorný diferenciál. Tento atmosféricky plněný motor byl ve své době skutečným zjevením. S točivým momentem 500 N.m zajišťoval úžasné pružné zrychlení. Osmiválcová generace BMW M5 svým charakterem ve své době zcela nově definovala podobu výkonného supersedanu. Ve srovnání s předchozími šestiválci byla na zcela nové úrovni nejen dynamika, ale také celková kultura chodu. M5 E39 byla svým posto- Anatomie suveréna: dobový inzerát na druhou generaci BMW M5 (E34) jem na silnici komfortním a přitom neobyčejně agilním vozem. Mezi jeho stylistické speciality patřily zejména nové nárazníky, aerodynamicky optimalizovaná zrcátka a samozřejmě, opět, specifická kola a pneumatiky. O tom, že se BMW s třetí generací M5 skutečně trefilo do vkusu zákazníků a postavilo výjimečný vůz svědčí i prodejní čísla. Během pěti let vzniklo celkem 20 482 kusů tohoto vozu, který se i přes mírnou modernizaci vzhledu a výbavy vyráběl v jediné specifikaci po celou dobu své produkce (odlišnosti byly jen v podobě levo- a pravostranné verze a provedení pro USA). BMW M vyrobilo i minimálně jeden prototyp kombi M5 E39, nicméně nakonec nebyl určen pro sériovou produkci. 2005: Závodní geny Za vývojem čtvrté generace BMW M5 stál tehdejší ředitel BMW M Gerhard Richter. Jeho cílem bylo postavit maximálně sportovní vůz určený pro nasazení na závodním okruhu. Inženýři pro tento vůz vytvořili zcela výjimečný motor – atmosférický pětilitrový destiválec (S85 B50) s výkonem 373 kW (507 k) schopný točit až 8000 min-1. Motor měl pro každý válec samostatnou škrticí klapku, klepání reguloval měřením ionizace spalovacích prostorů a byl vybaven superrychlou elektronikou. Jeho součástí byla jednospojková sekvenční sedmistupňová převodovka SMG, která ve své době patřila k nejrychleji řadicím ústrojím svého druhu. Pro americký trh se dodávala i verze s šestistupňovou manuální převodovkou. Desetiválcová M5 byla schopna rychlost 200 km/h pokořit během pouhých 15 sekund. Také jízdní vlastnosti byly naladěné pro nekompromisní použití. Tvrdší podvozek s aktivními tlumiči a elektronicky řízenou svorností diferenciálu byl schopen poskytnout zcela jedinečný jízdní projev, který se v některých situacích dokonce mohl pro daný typ vozu jevit jako nepřístojně Osmiválec BMW M5 (E39) Trojice vozů sdílejících čtyřventilový řadový šestiválec se šesti škrticími klapkami okruhový a nekompromisní – zejména kvůli nekomfortně řadicí převodovce při běžné jízdě v automatickém režimu. I v této generaci, která se vyráběla do léta 2010, se od roku 2007 nabízelo také kombi, které bylo o přibližně 100 kg těžší než sedan. Zajímavostí čtvrté generace BMW M5 byla velmi speciální výroční edice „25th Anniversary Edition“, která vznikla v počtu pouhých 27 kusů, z nichž bylo 24 sedanů (9 pro Německo, 5 pro Brazílii, 10 pro Velkou Británii a 1 pro Austrálii) a zbylá tři kombi Touring. Všech 27 vozů bylo lakováno matnou barvou Frozen Grey z programu BMW Individual, také uvnitř byly připravené speciální kombinace čalounění, stejně tak jako nástupní lišty s nápisy „25th Anniversary Edition M5“. Na díly rozebraný desetiválec s výkonem 507 koní M5 E60 BMW revue 2/2014 69 jubileum 30 let BMW M5 Působivý kvintet s celkovým výkonem 2133 koňských sil. V popředí je limitovaná edice 30 Jahre M5. Opomenout nelze jednu velmi speciální verzi předchozí generace BMW M5, která vznikla v podobě jediného funkčního prototypu, který byl navržen pro taxi jízdy na okruhu Nürburgring. Automobil se označoval BMW M5 CSL a vyznačoval se o 50 kg sníženou hmotností a především desetiválcem zvětšeným na 5,5 l s výkonem 580 k, na který navazovala sedmistupňová dvouspojková převodovka. Bíle lakovaný vůz v tradičních barvách BMW Motorsport byl schopen projet Nordschleife okruhu Nürburgring o 20 sekund rychleji než sériové verze. Proslýchá se, že specifikace tohoto prototypu byly předobrazem pro chystanou následující generaci typu M5, která však nakonec dostala přeplňovaný osmiválec. Předposlední generace vznikla v počtu 20 589 kusů, z nichž bylo 1025 s karoserií kombi. Pouhých 1364 vozů určených pro trhy USA a Kanady mělo šestistupňovou manuální převodovku. S aktuální generací se BMW pomyslně navrátilo ke komfortnosti, bujarosti a síle osmiválcové M5 série E39. Aktuální verze však díky přeplňování a zejména chytré elektronice umožňuje velmi variabilně nastavit výsledný projev vozu, takže na jednu stranu je lze používat nenuceně a jemně jako komfortní limuzínu a po stisku tlačítka se z něj stane přísně sportovní vůz atakující nekompromisnost předchozí generace. Stejně jako vše v životě, tak i BMW M5 se s každou další generací vyvíjí a využívá nejnovější technologie k tomu, aby svým majitelům nebo řidičům dodalo v dané době jinde nepoznanou hojnost výkonu ve spojení s podmanivým jízdním projevem. Z dnešního pohledu se zdá, že esencí tohoto přístupu je právě limitovaná edice modelu M5 oslavující jeho třicáté narozeniny. Vývojový prototyp M5 E34 Cabrio, předchůdce aktuálního BMW M6 cabrio I třetí generace M5 se zkoušela jako kombi, do výroby se ale nakonec nedostala Speciální M5, kterou si vývojoví inženýři BMW M udělali radost. Její desetiválec dává 580 k. 70 BMW revue 2/2014 foto archiv Petr Hanke Podívejte se, kdo stojí u dveří – doma i na cestách www.gira.com/cz Vše ve stejném designu Gira dveřní komunikační systémy jsou integrovány do oblasti vypínačových programů a zapadají do designu celé elektro instalace. Z rozsáhlé palety barev a materiálů lze vybrat pro každý interiér vhodnou designovou variantu. Obr.: Gira bytová stanice video AP, kombinace vypínače a zásuvky v 2-rámečku, Gira E2, bílá lesklá Venkovní stanice jako vysoce kvalitní řešení Gira dveřní komunikační systémy pro venkovní využití jsou díky své robustní konstrukci optimální proti povětrnostním vlivům a jsou chráněny proti vandalismu. Vysoce kvalitní kamerová a mikrofonová technika se stará o perfektní přenos obrazu i zvuku. Dodatečně mohou být integrovány různé funkce pro bezklíčový přístup do budovy. Obr.: Gira venkovní stanice s barevnou kamerou, Gira TX_44, aluminium Síťové řešení dveřní komunikace Při práci v kanceláři nebo v pohodlí domova: s Gira dveřním komunikačním systémem lze jednoduše použít počítač jako dveřní telefon. Tak mohou obyvatelé pohodlně vidět, kdo stojí před dveřmi, mluvit s návštěvníky a jedním klik nutím otevřít dveře. Obr. Gira dveřní komunikace na Laptopu Nové. Mobilní řešení dveřní komunikace pomocí Skype™ Gira nyní umožňuje mobilní dveřní komunikaci pomocí Smartphonů a Tabletů. Aby dveřní telefon byl vždy pod ruce – doma i na cestách. Obr. Gira dveřní komunikace zapojená přes Skype™, k dispozici jako firmware 3.00.15 pro Gira TKS-IP-Gateway SBS ELEKTRO, s.r.o. Na Spádu 2133/8, 400 11 Ústí nad Labem Tel.: +420 475 207 940, [email protected], www.gira.com/cz motorsport BMW M235i Racing Vstupenka do světa velkých závodů BMW si vždy v motorsportu zakládalo na zákaznickém programu a výchově mladých talentů. Oba zájmy se nyní spojily v novém BMW M235i Racing. 72 BMW revue 2/2014 Výchova mladých jezdců, s nimiž BMW může v budoucnu počítat pro své tovární týmy, to je něco, co pod názvem BMW Junior Team funguje od 70. let. Že přístup k výchově mladých talentů v podání BMW nese své ovoce, ukazuje například pohled do startovní listiny současné F1 – Sebastian Vettel, Nico Rosberg nebo Nico Hülkenberg v minulosti úspěšně závodili ve Formuli BMW. V současnosti se BMW soustředí na výchovu mladíků, kteří za pár let mohou mnichovskou automobilku reprezentovat v GT sériích po celém světě. Vedle jezdecké průpravy vedené zkušeným Dirkem Adorfem se mladíkům dostane patřičné péče i z pohledu fyzické přípravy, správného stravování, tréninku psychiky a v neposlední řadě i průpravy v komunikaci se zástupci médií. Než tito jezdci dospějí k závodění v BMW Z4 GT3 nebo Z4 GTE, musí ještě ujít kus cesty, na jejímž začátku na ně čeká zbrusu nové závodní nářadí v podobě BMW M235i Racing. Sériové provedení nejmenšího kupé modelové nabídky BMW v úpravě od BMW M je ideálním základem pro finančně dostupné a výkonově dostatečně potentní závodní nářadí. I sám šéf motorsportu BMW Jens Marquardt potvrdil, že už samotný základ je natolik dobrý, že byl sám překvapen, jak málo stačí, aby se ze sériového vozu stal ryzí závoďák. Od prvního dne stál za M235i Racing bývalý tovární pilot BMW Dirk Adorf a s dolaďováním detailů vypomáhal i bývalý pilot DTM Dirk Werner. Oba se přitom shodují, že se jedná o velice schopný vůz za příznivou cenu a s udržitelnými náklady na provoz. I proto po něm sáhla celá řada soukromých týmů specializujících se na vytrvalostní závody na Severní smyčce Nürburgringu. V hierarchii závodních vozů s modrobílou roztočenou vrtulí na kapotě model M235i Racing nahrazuje minulou generaci M3 GT4. Srdcem vozu je třílitrový řadový šestiválec přeplňovaný dvoukomorovým turbodmychadlem TwinScroll. Výsledné parametry zní 333 koní a 450 Nm, z čehož je patrné, že se nejedná o nijak dramatický nárůst proti sériové verzi, ale o to větší má motor životnost a nižší nároky na údržbu, což je při cupovém závodění pro privátní týmy velice důležitý aspekt. Pro závodní účely ale musel doznat změn systém mazání, který u sériového vozu není uzpůsoben takovým přetížením v zatáčkách i při brzdění, jakých je schopno dosáhnout provedení Racing s většími brzdami, upraveným podvozkem a na závodních pneumatikách. Když už mluvíme o onom kousku černé gumy, který zprostředkovává přenos veškerých sil mezi vozem a povrchem tratě, všechny BMW M235i Racing jsou obouvány do pneumatik Dunlop o rozměru 265/660 R 18 a to jak v provedení pro suchou, tak mokrou trať. Dunlop vyvinul obutí přímo na míru M235i Racing tak, aby poskytovaly vysokou úroveň trakce a v případě mokrých pneumatik i dobrou stabilitu na osychající trati. Testování pneumatik probíhalo na Nordschleife a jedním z klíčových požadavků BMW bylo čitelné a předvídatelné chování vozu, aby i úplní začátečníci byli schopni rozpoznat, kdy už se pohybují na limitu možností vozu. BMW revue 2/2014 73 motorsport BMW M235i Racing Skutečnosti, že BMW počítá s tím, že s M235i Racing budou závodit méně zkušení závodníci a samo je použije ve svém juniorském programu, odpovídá i fakt, že ve voze najdete několik elektronických asistentů přeprogramovaných pro závodní použití. Přesto se určitě budou s lehčím srdcem a větším odhodláním zajíždět rychlá kola v momentě, kdy víte, že nad vaším počínáním bdí závodní ABS, DSC a kontrola trakce. Prvních 15 vozů BMW předalo zákaznickým týmům na konci března na Nürburgringu, kde si je mohly rovnou také vyzkoušet. K dispozici jim při předání byli jak technici BMW, tak inženýři Dunlopu a také oba piloti, kteří stáli za vývojem – zmiňovaní Dirk Adorf a Dirk Werner. Někteří majitelé přirovnali převzetí nových vozů k rozbalování vánočních dárků, když brzy ráno přijeli na okruh a na boxové uličce viděli stát seřazené zbrusu nové M235i Racing. A kde se dá s M235i Racing závodit? BMW vypsalo pohár, který se jede při sérii vytrvalostních závodů na Nordschleife VLN, při čtyřiadvacetihodinovce na Nürburgringu a RCN Rundstrecken-Challenge rovněž na Nürburgringu. A že je BMW M235i Racing opravdu rychlé, ukázal například kvalifikační závod pro čtyřiadvacetihodinovku na Nürburgringu, v němž nejlepší posádka s tímto vozem obsadila v nabité konkurenci speciálů GT3 17. místo v absolutním pořadí! foto archiv Petr Horák BMW M235i Racing Motor a transmise Typ Objem Výkon Točivý moment Výfuk Řazení Diferenciál zážehový řadový šestiválec 2979 cm3 245 kW (333 k) 450 Nm závodní se závodními katalyzátory páčkami pod volantem samosvorný BMW M Performance Podvozek a brzdy Tlumiče Pružiny Stabilizátory Brzdy vpředu Brzdy vzadu Kola Pneumatiky KW H&R H&R závodní brzdy PFC, čtyřpístkové třmeny BMW M Performance, 2pístkové třmeny 10J x 18 Dunlop 265/660 R 18 Rozměry Délka Šířka Výška Rozvor Rozchod kol 4454 mm 1862 mm (bez zrcátek) 1380 mm 2690 mm 1608 mm Bezpečnostní výbava • Bezpečnostní rám s certifikátem DMSB a schválená FIA • Šestibodové bezpečnostní pásy Schroth • Závodní sedadlo OMP HTE Carbon Doplňková výbava • Sedadlo spolujezdce včetně bezpečnostních pásů • Sedadlo jezdce ve velikosti XL Cena 59 500 EUR bez DPH 74 BMW revue 2/2014 Z A MI LUJ TE S I CH VÍ L E O D PO ČIN KU V PRO D EJN ÁCH N ATU ZZI . N a t u z z i p ř e d s t a v u j e Re - v i v e , p r ů k o p n í k a m e z i k ř e s l y v e s v ě t ě o d p o č i n k u . K ř e s l o Re - v i v e j e i n s p i r o v a n é p ř í r o d o u a s a m o t n ý m č l o v ě k e m , d o k á ž e r e a g o v a t n a Va š e p o h y b y a k o p í r o v a t j e . N a b í z í k o m p l e t n í o p o r u Va š e m u t ě l u a j e h o r e a k c e j s o u v e l i c e i n t u i t i v n í . O d p o č í v e j t e . Re l a x u j t e . M i l u j t e c h v í l e n i c n e d ě l á n í . W W W. N AT U Z Z I . C Z P Ř I J ĎT E A V Y Z KO U Š E J T E S I R E -V I V E N A N A Š I C H P R O D E J N ÁC H . PRAHA 1, V JÁMĚ 3; PRAHA 8, RUBÍN OFFICE CENTRE, POBŘEŽNÍ 50/52; BRNO-MODŘICE, SOHO INTERIÉROVÉ CENTRUM, SVRATECKÁ 989; BRNO, BUDOVA IBC, PŘÍKOP 4 gurmán sherry Víno králů a myší Flamenco, corrida, tančící koně. Energie, vášeň, ale i jemnost a styl... Horká léta, deštivé zimy, vítr od moře. A réva, která na bílé půdě dává skvělé hrozny pro výrobu vína, v němž se to vše mísí dohromady. Sherry - andaluský poklad, za nímž jsme se vydali na místo, které mu dalo jméno. Nedá se vyrobit nikde jinde než v západní Andalusii, v oblasti Jerez de la Frontera v provincii Cádiz. Z hroznů pouze tří odrůd Palomino, Pedro Ximénez a Moscatel, které tu skvěle vyzrávají. Možná tady vzniklo proto, že tu má slunce zvláštní sílu. Ale spíš je to tím, že zdejší obyvatelé jsou požitkáři, kteří, když už si vymysleli tapas, dokonale vyladěná sousta k zábavě i zasycení, museli vymyslet také čím je zapít. A zrodilo se sherry. Silné dolihované víno se zvláštní chutí, procesem vzniku i příběhem. Srdcem tohoto kraje je malebné město téhož jména, příjemně usazené mezi mořem a horami. Vzdálené zhruba sto kilometrů jihovýchodně od Sevilly a téměř stejně pak severozápadně od Gibraltaru. Tady, v trojúhelníku kolem Jerezu, na jílovitých půdách nazývaných podle bílé barvy albaríza, které ve slunečním žáru na povr- 76 BMW revue 2/2014 chu ztvrdnou a tak spolehlivě zadržují vodu, se rodí víno, které nemá na světě obdoby. Bohaté, ušlechtilé, lahodné, díky vápenitému podloží s krásnou kyselinkou, nezaměnitelné a milované hlavně Angličany. Vedle unikátních půdních podmínek a výrobních postupů je to i ojedinělé klima s větry přinášejícími révě vlhkost od moře, vysokými teplotami v létě a dostatkem vláhy v zimě, které se podepisuje na jeho stylu. A protože cesta sherry od hroznu, přes sud či sudy až do lahve nemusí být vždy stejná, je na výběr množství variant - od suchých po sladká sherry, od svěžích po opulentní a vyzrálá, od světlých po tmavá. Stejné typy vín si pak drží svůj výraz a chuťovou kvalitu bez ohledu na ročníky, neboť dochází i ke složitému systému mísení vín v různých fázích jejich zrodu a z různých ročníků. Jerez, Xérés, Sherry Co vlastně je sherry? Jde o silné víno z úrodné, rozsahem však nevelké oblasti kolem Jerezu, kde pěstování révy údajně odstartovali Féničané v dobách více než tisíc let před Kristem. Později, v osmém století po Kristu, tu začali Arabové vyrábět i brandy, které stejně jako sherry patří ke zdejším vyhlášeným a typickým produktům. Vliv různých národů je tu patrný na první pohled. Ostatně „Xeriz“ byl arabským názvem pro Jerez (přidaný název la Frontera znamená hranici, tedy hranici mezi křesťanským a arabským světem), jenomže Angličané Jerez neuměli vyslovit a začali říkat sherry. Mísení kultur se otisklo nejen do názvu místního vína, ale odrážejí je také mnohé stavby. Není proto divu, že je historické centrum města chráněnou památkou. Sherry, sušené šunky „jamón“, ale i sevillská Plaza Espaňa patří k místním pokladům. Točily se tu i Hvězdné války. Zdejší gotický klášter patří v Andalusii k unikátům, také katedrálu tu mají překrásnou, stejně jako výstavní palác, v němž sídlí Královská škola jezdeckého umění. Ta je obdobou slavné školy ve Vídni a je jasné, že si žádá co nejreprezentativnější prostory - koně a jejich chovy jsou totiž zdejší pýchou. Jejich „baletní představení“, na které místní radí naladit se právě sklenkou sherry, patří k oblíbeným a vděčným turistickým atrakcím, atraktivitou si nezadají ani s býčími zápasy. Těm je vyhrazena Plaza de Torros. A kdo pořád ještě nemá dost adrenalinu, možná ho potěší superrychlý okruh pro formuli 1. Ovšem ještě lepší je naopak zvolnit. Ponořit se do chladu zdejších vinařství, v klidu si vychutnat nejslavnější místní sherry Tino Pepe z Bodegy Gonzalez Byass. Sudy ve vinařství Gonzales Byass zdobí jména významných lidí napříč světem i profesemi BMW revue 2/2014 77 gurmán sherry solera. V tomto systému jsou řady sudů poskládané nad sebou, solera se zakládá odspodu. V horních řadách jsou mladší vína, takže na vršku je to nejmladší, v dolní nejstarší. Když se z dolní řady část vína odčerpá, doplňuje se pak z řady sudů nad ní. V horní řadě se pak prázdné místo doplní novým vínem. Další součástí tohoto malého vinařského zázraku jsou kvasinky (flor), kterým se ve vlhkém teplém klimatu mimořádně daří. Dokonce natolik, že vytvářejí neprostupnou pokličku nad zrajícími víny, ta potom stárnou bez přístupu vzduchu a to je hlavní finta některých variant sherry. Vypadá to sice na první pohled jako velká věda, ale nakonec to tu pochopí každý – mimo jiné i díky přehledným obrázkům na stěnách či názorným ukázkám – třeba za sklem můžete pozorovat, jakou má vlastně podobu kvasinkový závoj a víno, vyvíjející se pod ním. Tak trochu jako v dílně alchymistů nebo na hodině lektvarů s Harry Potterem v bradavické škole... Pepeho šťastná myš Hroužíme se dál a dál do chladu sklepů. Nasáváme medovou a kořeněnou vůni sudů, v nichž odpočívá, sceluje se a vyzrává to nejlepší sherry na světě. Sudy jsou tu vůbec hodné obdivu. Například místnost s dvanácti obry pojmenovanými po apoštolech, které vévodí velikán, jenž pojme 3 600 galonů vína a je nazýván po Kristu. Mimochodem sud v koutě, který patří Jidášovi, je prý na ocet. V jiných prostorách mají zase své sudy jednotlivé země a pak jsou tu místnosti, kde jsou opatřeny podpisy slavných osobností. Posezení uvnitř vinařství láká nejen k jídlu, ale i napití Co se skrývá pod flórem Rodinné vinařství, kde dnes pracuje už pátá generace této významné dynastie, oslaví příští rok 180 let své existence. A jejich slavné víno Tino Pepe poznáte mezi všemi díky typické lahvi, jíž dominuje červený klobouk, plášť a kytara. Samotná Bodega stojí přímo v historickém centru a jednu z budov navrhl dokonce Gustav Eiffel. A vůbec se tu střídají slavná jména, ale o tom později, teď nás zajímá hlavně sherry a tajemství jeho výroby. A brzy už máme poměrně jasnou představu, co je to solera, co botas, kde se tu sherry vzalo a proč chutná tak zvláštně. Důvod jeho zrodu byl prostý – ochrana, aby se víno nekazilo. S vyšším obsahem alkoholu, který stoupá díky přídavku vinného destilátu, vydrželo skladování ve špatných podmínkách – v horku a na slunci, na souši i při přepravě na lodích. Takže s takhle „vytuněným“ vínem se vydával objevovat nové světy i Kryštof Kolumbus a další mořeplavci. Specifické tóny ve vůni a chuti jsou pak částečně dílem typických odrůd, ovšem rozhodující je zrání ve zvláštním systému sudů zvaném 78 BMW revue 2/2014 Sherry 6x jinak Typy a varianty Fino Velmi suché klasické sherry. Slámově žluté, s typickou vůní i příchutí hořkých mandlí díky zrání pod florem, kvasinkovým závojem. Svěží a velmi příjemné víno, které by se mělo pít dobře vychlazené. Obsah alkoholu se pohybuje kolem 15 %, výtečně se snoubí s typickými andaluskými pokrmy. K tapas parádní. Manzanilla Opět suché světlezlaté víno výraznější vůně, lehoučké, bledší, nicméně velmi podobné klasickému sherry z oblasti Jerez de la Frontera, toto je ovšem ze sousedního města a je považováno za ještě delikátnější. Obsah alkoholu opět zhruba 15 %. Plaza de Espaňa podruhé. Se sklenkou sherry Fino v ruce je pohled na zdobené mosty ještě barevnější. Zdá se, že kdo nebyl v Jerezu a ve zdejším vinařství, jako by nebyl. Najdete tu podpisy státníků i hollywoodských hvězd, zpěváků, herců, režisérů, sportovců i šéfkuchařů. Nechybí například jméno Pabla Picassa i Winstona Churchilla, Stevena Spielberga, Orsona Wellse, Tigera Woodse či Margaret Thatcherové... Slavná jména, slavné sudy napěchované natěsno v dlouhých řadách. Než se dostáváme k ochutnávce, je to pěkně dlouhá vycházka. Ale rozhodně neodejdeme bez osvěžení vínem, které si především v té svěží suché podobě, jako základní lehké Fino, nachází stále více příznivců. Ta opulentnější a vyzrálejší sherry sice poněkud trpí vyšší cenou, ale přesto především ve snoubení s víny dostávají stále dost příležitostí. Není divu, člověku je po nich dobře. A nejen lidem, ale i myším. Tady ve sklepích Gonzáles Bayass je dokonce opíjejí proto, aby byly šťastné. Na památku Pepeho, strýce zakladatelů vinařství. Trávil totiž většinu času ve sklepě a s jednou z nich se spřátelil. Podělil se s ní o víno a sýr a od té doby tu s myším národem moc dobře vycházejí. Důkazem jsou skleničky s malými žebříky, sloužícími k tomu, aby se myši mohly snadno občerstvit. Mimochodem i s jídlem se toto víno dobře snoubí. Místní na něm dokonce vaří a dusí, dávají je do omáček, přidávají k dezertům. A tím suchým splachují oběd i večeři. Po sušených šunkách jamón serrano a jamón iberrico je sherry opravdu lahodné. Fino skvěle doprovází ryby a mořské plody, lehké tapas, tortillas i ensaladas. V žaludku vám udělají dobře, jako v pokojíčku. A vy jste šťastní jako blechy... Tedy blechy. Omyl. Přece jako Pepeho šťastné myši. text a foto Amontillado Jeho barva je výrazně tmavší s jantarovým odstínem, pro chuť jsou typické lískové oříšky. Plnější, mnohovrstevnaté, ovšem jemné víno, které zrálo jako Fino pod florem. Pokud je ale narušena vrstva floru (zhroutí se vyšším teplem v místnosti či přidáním alkoholu), oxidací vznikne právě Amontillado. Alkohol zpravidla převyšuje 17 %, bývá suché či polosladké. Oloroso Toto víno bývá suché a, jak už název prozrazuje, je voňavé, bohaté. Barvou připomíná tmavý jantar, je těžší, silné. Alkoholu má kolem 18 %, zráním v soleře může vystoupat až na 23 %. Typické je, že se alkohol přidává hned po nakvašení, takže toto sherry zraje za přístupu kyslíku, neboť se flor vůbec nemůže vyvinout. Oxidace jeho chuti dodává na opulentnosti, vynikají tóny koření a sušeného ovoce. Letité, dlouze zrající Oloroso patří k nejšpičkovějším produktům. Cream Sherry Jde o sladké sherry, které se vyrábí z Olorosa namíchaného se sladkým moštem odrůdy Pedro Ximénez nebo Moscatel. Toto víno je tmavé, výrazné ve vůni a chuti, plné v těle, krásně zakulacené. Zpravidla se alkohol pohybuje kolem 17,5 %. Palo Cortado Ušlechtilé, suché a komplexní sherry tmavé barvy, ve vůni i chuti velmi elegantní, delikátní, s tóny mandlí. Vzniká scelováním velkého počtu malých partií Olorosa ze solery a je opravdu vzácné. Obsah alkoholu kolem 18 % Radana Vítková BMW revue 2/2014 79 novinky BMW Vision Future Luxury Velká očekávání Koncept BMW Vision Future Luxury je potřeba chápat mnohem více jako ukázku toho, kam BMW směřuje v budoucnosti, než jako další ze studií, která je více či méně reálným předobrazem některého z budoucích modelů. Přesně pro to zde vidíme několik přístupů, které se objeví i v nové generací BMW řady 7, která přijde na trh do dvou let. 80 BMW revue 2/2014 Přední světlomety využívají laserovou technologii Historie se tak trochu opakuje. Tentokrát s odstupem sedmi let. Možná si ještě vzpomenete, jak BMW na jaře 2007 ukázalo tehdy senzační studii čtyřdveřového luxusního vozu na pomezí Coupé a limuzíny s názvem Concept CS. Tohle auto bylo hodně odvážné a až dnes, když se na něj důkladněji podíváte, najdete určité shodné prvky mezi ním a stávající nejnovější produkcí. Rok po tomto konceptu spatřila světlo světa aktuální generace BMW řady 7 (F01), která zaujala kromě obrovských ledvinek i významně zdokonaleným systémem iDrive, který měl premiéru, kde jinde – než v předchozí řadě 7 (E65). Píše se rok 2014 a BMW na autosalonu v Pekingu představilo svoji vizi, jak by měl vypadat luxusní automobil budoucnosti. Koncept se proto jmenuje příznačně – BMW Vision Future Luxury. BMW tento koncept představilo opět jako předvoj nové generace BMW řady 7, která by se měla dostat na trh někdy v roce 2016 s kódovým označením G11, naznačujícím, že půjde o zcela novou generaci vozů BMW. Dost ale spekulací a soustřeďme se na zajímavosti konceptu Vision Future Luxury. Jeho design je sice na první pohled nekonvenční, ale současně je z proporcí i jednotlivých detailů jasně patrná příslušnost k BMW. Nepřehlédnutelné jsou obrovské ledviny tvořící masku chladiče, které obklopují nízké světlomety s laserovou technologií. Právě ta umožnila jejich minimální výšku. Vzhledem k tomu, že laserová světla jsou od letošního podzimu jako součást výbavy na přání BMW i8 připravena pro dálková světla a podle dostupných informací od automobilky nelze předpokládat, že by se tento druh světlometů objevil v sériové výbavě pro všechny hlavní funkce světlometů, budeme muset na takto nízké světlomety počkat delší dobu než předpokládané dva roky. BMW u konceptu zajímavě vyřešilo spodní část nárazníku, která je nejen originální, ale také přísně aerodynamicky funkční. To ostatně platí i pro vůz jako celek, protože minimalizace odporu vzduchu hrála při jeho návrhu zásadní roli. Právě aerodynamika měla vliv také na řešení boků vozu, které mají v přední části integrované pro aktuální modely BMW typické vzduchové průduchy za předními koly zmenšující tlak Vzadu jsou diody OLED. Označení eDrive prozrazuje hybridní hnací soustavu. v jejich podbězích. Stejnou funkci mají i otvory po stranách zadního nárazníku, které jsou pro vozy BMW novinkou. V zadní části prahů je integrovaný otvor pro vstup chladicího vzduchu, zřejmě k brzdám. Elegantně se svažující linie střechy bylo dosaženo vystouplými zadními C sloupky, které jsou sklopenější než zadní sklo. Toto řešení je výhodné nejen z pohledu aerodynamiky, ale zároveň automobilu dodává i elegantnější vzhled. Na zadní části zaujmou nově navržená světla, která svým tvarem částečně připomínají hlavní světlomety. BMW je pyšné na jejich technické řešení, protože jsou tvořena vyspělými OLED diodami. Jejich předností je kromě nižší spotřeby energie zejména větší kompaktnost a skutečnost, že dokáží světlo vyzařovat ne z jednoho bodu jako klasické LED, ale z celé své plochy. Díky tomu nabízejí pro designéry zcela nové možnosti. Zadní světla konceptu Vision Future Luxury jsou tvořená 24 „šupinkami“, které vytvářejí zajímavé vizuální efekty za denního světla a zejména potom v noci. Vnitřní svět Design konceptu BMW Vision Future Luxury může v některých ohledech připomínat (toto spojení zřejmě podněcuje i podobná barva) loňskou, čistě designérskou studii BMW Pininfarina Gran Lusso Coupé, nicméně je jasně patrné, že letošní studie je více vzdálená od reality. Hlavně se také intenzivněji zaměřuje na technologie, budoucí výbavu a přístupy v obsluze vozů BMW. To ostatně ukazuje okamžitě po otevření dveří, kdy se odhalí nosná struktura z uhlíkových kompozitů. Zajímavostí je také středový B sloupek, který nechybí, Středová konzole působí, jako by byla vyřezána z masivu BMW revue 2/2014 81 novinky BMW Vision Future Luxury na zadních stranách předních sedadel. Také zde je aplikovaný přístup vrstvení, který šikovně odkrývá „vnitřnosti“ vozu. Každý z cestujících na zadních sedadlech má připraven rozkládací stolek, který zvyšuje míru komfortu. Mnoho audiovizuálních a informačních systémů lze přímo ze zadních sedadel ovládat prostřednictvím dotykového displeje integrovaného do středové konzole. To nejdůležitější na konec Žádná tlačítka, ale jen displeje. Svůj vlastní má i spolujezdec. ale je vtipně integrovaný do rámu předních sedadel. Toto řešení umožnilo navrhnout zadní dveře s panty vzadu a otevírající se v přední části – to znají především majitelé Rolls-Royce Phantom, BMW i3 nebo MINI Clubman. Právě použití uhlíkových kompozitů na vhodných místech umožní podle automobilky značné snížení hmotnosti vozu této kategorie. To ostatně potvrdil i předseda představenstva pan Reithofer, který v rozhovoru pro jeden německý motoristický časopis prohlásil, že pro chystanou řadu 7 bude příznačná právě dramatická redukční dieta zajištěná i aplikací uhlíkových kompozitů. Nový přístup k návrhu interiéru je uvnitř BMW Vision Future Luxury nepřehlédnutelný a je dalším rozvinutím přístupu takzvaného vrstvení, které se naplno rozvinulo zejména v BMW i8. V tomto případě je přístup vrstvení poněkud upraven, aby lépe vyjadřoval snahu o minimalizaci hmotnosti. BMW říká, ať si vnitřní prostor představíme, jako by byl vyroben z masivu, který je tvořen několika vrstvami – základem je uhlíkový kompozit, následuje funkční vrstva s ovládacími prvky, displeji a osvětlením, dále pokračuje strukturální vrstva z hliníku zajišťující dodatečnou pevnost a na povrchu je vrstva „luxusu“, tedy dřevo, případně kůže. Tento masiv je následně v určitých místech vybrušován (právě to má naznačovat snižování hmotnosti) a postupně se podle potřeby pod slupkou kůže a dřeva objevují další funkční oblasti. Výsledek je zřejmý na fotografiích a nelze mu upřít atraktivitu a originalitu. Je třeba si všimnout například plynule mezi sebou přecházejících povrchů a absence obvyklých 82 BMW revue 2/2014 spár mezi jednotlivými díly. Ovládací prvky v této koncepci jakoby vystupují z dřevěného masivu a vnitřnímu prostoru tak dodávají hloubku a robustnost. S tímto vjemem vhodně ladí i tříprostorová grafika informačních displejů. Nechme se překvapit, zda a případně jak se tento přístup projeví v sériových modelech budoucnosti. Uvnitř vozu má každý ze členů posádky vlastní samostatné sedadlo. Zadní místa mají vlastní displeje pro sledování nejrůznějšího obsahu umístěné Stále vám BMW Vision Future Luxury připadá pouze jako líbivé stylistické cvičení bez většího významu? Omyl, stačí se jen více zaměřit na řešení prostoru pro řidiče. Je nasnadě, že BMW se nám právě prostřednictvím tohoto vozu snaží naznačit, jakým směrem se bude dále ubírat vývoj uživatelského rozhraní mezi řidičem a jeho vozem. I když systém iDrive ve spojení s navigačním systémem Professional platí za nejvyspělejší systém svého druhu, jde o k dokonalosti dotažený koncept započatý v roce 2001 v BMW řady 7 (E65). Nejnovější koncept si zachovává otočný a posuvný ovladač umístěný mezi sedadly, nicméně umožňuje také dotykové ovládání hlavního kontrolního displeje pro určité funkce. Prostor pro řidiče je nyní tvořen čtveřicí hlavních displejů. Jeden je za volantem a zobrazuje hlavní informace o jízdě. Více na očích však je nově navržený Head-Up displej, který má větší zobrazovací plochu, než je tomu dnes, a dokáže zobrazované informace ukázat v relaci k reálné situaci před vozem. Umí tedy zvýraznit třeba značky s rychlostními limity nebo případně ukázat na potenciálně nebezpečného chodce nebo příliš rychle se přibližující automobil. Také navigační systém je nyní schopen své pokyny k odbočení zasazovat přímo do reálného prostředí. Je tedy zřejmé, že činnost asistenčních systémů a zprostředkování jejich informací směrem k řidiči se dostává na zcela novou úroveň. Tato zmíněná dvojice displejů je doplněna obrazovkou na levé a pravé straně od volantu. První zobrazuje nejrůznější doplňkové informace související s jízdou, pravý je určen pro multimediální, informační a komunikační systémy. Pomocí pravého displeje se automobil například i startuje. Zajímavostí je pátý displej, který je umístěn před spolujezdcem. Jde o dále zdokonalené řešení použité u konceptu Vision ConnectedDrive z roku 2011, které dovoluje před spolujezdce přenést určitý obsah pravého displeje. Děje se tak pomocí mávnutí ruky před centrálním displejem směrem doprava. Spolujezdec pak může pomocí ovladače iDrive například objednávat lístky do divadla nebo rezervovat hotel s využíváním služeb z balíčku ConnectedDrive. Bude nesmírně zajímavé sledovat, co všechno se z nově navrženého uživatelského rozhraní objeví v sériové produkci. Jisté však je, že právě nová generace řady 7, která by se měla představit v roce 2016, určité změny od dnešního stavu přinese. foto archiv Petr Hanke Klasický středový sloupek chybí, je integrovaný do opěradel předních sedadel Zajímavé koncepty minulosti BMW Z9 Gran Turismo Představilo se v roce 1999 jako ukázka směřování nového designérského stylu, který vymýšlel Chris Bangle. V roce 2003 se na trh dostala druhá generace řady 6, která nesla podobný rukopis. BMW Concept CS Studie z roku 2007, která byla prvním naznačením toho, že BMW uvažuje o čtyřdveřovém Coupé. Současně lze na tomto konceptu pozorovat podobné rysy jako na aktuální řadě 7 (F01) z roku 2008. BMW Vision ConnectedDrive Prototyp s karoserií roadsteru ukazující prvotní myšlenky na novou generaci ovládacího konceptu iDrive, který je plně provázaný s mobilními službami ConnectedDrive. Koncept se představil v roce 2011 a se studií Vision Future Luxury jej spojuje kromě velkého Head-Up displeje i samostatný displej před spolujezdcem. BMW Pininfarina Gran Lusso Coupé Stylistický koncept z roku 2013, který je postavený na základě řady 6. Jde o představu elegantního luxusního velkého Coupé s dvanáctiválcovým motorem. Celý projekt je první spoluprací mezi designérským studiem Pininfarina a BMW. BMW revue 2/2014 83 Bezpečné parkování přímo na letišti Odlétáte na dovolenou nebo pracovní cestu a potřebujete bezpečně a pohodlně zaparkovat? Neztrácejte čas a nechte svůj vůz přímo na letišti. Jen několik kroků od Terminálu 1 i 2 Letiště Václava Havla Praha se nachází budova Parkingu C – krytého a hlídaného nonstop parkoviště, kde bude během vaší dovolené o vaše auto prvotřídně postaráno. www.prg.aero Parkování v budově Parkingu C přináší řidičům řadu výhod. Vedle krátké pěší vzdálenosti od odletových hal a prostorných parkovacích míst je to zejména bezpečnost. Navíc, pokud si parkovací místo na Parking C rezervujete on-line na webových stránkách www.prg.aero minimálně tři dny před odletem, získáte slevu až 40 %. Nadstandardní doplňkové služby Vedle samotného parkování poskytuje letiště i doplňkové služby. Svým klientům nabízí uložení cenností, které nechtějí během své cesty nechávat v autě, jako například navigaci či samotné klíče od vozu. Bezplatná úschovna se nachází přímo v budově Parkingu C a k jejímu využití se stačí pouze prokázat platným osobním dokladem a parkovacím lístkem. Nestihli jste před odjezdem servis? Během vaší nepřítomnosti můžete svému vozu poskytnout dokonalou péči v podobě ručního umytí, vnitřního vyčištění, doplnění paliva či kontroly tlaku pneumatik. Všechny tyto služby jsou prováděny v autoservisu pražského letiště, kde se vozům věnují s maximální péčí zkušení zaměstnanci s letitou praxí. Výhodou je, že nemusíte ani jednu ze zmíněných služeb objednávat předem, ale lze je sjednat přímo u příjezdu do budovy Parkingu C. Parkování pro náročné Druhé patro Parkingu C je speciálním místem pro tu nejnáročnější klientelu. Od ostatních parkovacích míst je tato část oddělena samostatnými závorami, parkoviště je monitorova- né kamerami a 24 hodin hlídané bezpečnostní agenturou. Jedná se tak o ideální variantu pro všechny, kdo chtějí svůj vůz maximálně ochránit před bezpečnostními riziky i nepříznivými vlivy počasí. Kromě volných kapacit pro motorová vozidla jsou zde k dispozici i uzamykatelné prostory pro stání motocyklů. Nechcete se zdržet dlouho? Využijte 15 minut parkování zdarma! Letiště Václava Havla Praha disponuje i parkovací plochou ke krátkodobému zastavení. Ta se nachází přímo před terminály a 15minutového intervalu parkování zdarma využívají zejména ti, kdo doprovázejí odlétajícího cestujícího nebo čekají na přílet svých blízkých. Terminál 2 Terminál 1 Aviatická www.prg.aero styl Concorso d’Eleganza Villa d’Este Elegance je nadčasová „Elegance,…“ lakonicky odvětí člen výběrové komise na dotaz, jaká kritéria účasti musí vystavená auta splňovat. Slavná přehlídka klasických vozů Concorso d’Eleganza, která se už 15. rokem koná pod patronátem BMW Group, se každé jaro stává magnetem pro všechny milovníky klasických vozů, ale i obdivovatele moderních konceptů a automobilového designu. Nejsou to však jen auta, ale i místo a lidé, kteří společně vytvářejí neopakovatelnou atmosféru automobilového svátku na břehu severoitalského jezera Como. 86 BMW revue 2/2014 Automobily zde tvoří pestrou směsici od historických aut z počátku minulého století, přes meziválečné unikáty a sportovní stroje ze 60. let až po skupinku nejmodernějších konceptů. Podobně rozmanité, pozoruhodné a hlavně elegantní je i zdejší publikum. Skvěle padnoucí saka vždy dokonale sladěná se zbytkem oblečení střídají extravagatní modely, či naopak ležérně rozepnuté košile šité na míru přítomných pánů. Ani dámy v kloboucích a elegantních šatech nikoho nenechávají na pochybách, že styl je tady doma. Čas od času lze zahlédnout některé majitele v dobovém oblečení, ale velká část přítomných jako by právě vystoupila ze stránek módního časopisu o ryzím italském stylu. U hotelového mola kotví několik nádherných retro člunů a do toho všeho čas od času nad hlavami přítomných proletí vyhlídkový hydroplán, v kterém američtí turisté doufají, že při troše štěstí zahlédnou George Cloonyho, jak si vyšel na terasu své vily, která je hned v sousedství. Ve stejný den také probíhá hodnocení aut odbornou porotou, přesto celý den plyne v poklidném italském tempu. Vítězství na Concorso d’Eleganza lze ve světě sběratelů aut přirovnat k získání filmového Oscara za režii a každoročně o něj soupeří více než padesátka pečlivě vybraných automobilů. Šanci získat nejcennější titul Coppa d’Oro má každý automobil jen jednu, protože žádný vůz se nemůže zúčastnit další rok znovu. Trofej pro majitele neznamená jen prestiž, ale samozřejmě i růst ceny vozu. Během sobotního dopoledne, které je určeno statické prezentaci vozů, tak můžete zahlédnout skupinku vážně se tvářících gentlemanů v tmavě modrých sakách, světých kalhotech a kloboucích ve stejném odstínu, jak postupně přecházejí od jednoho vozu k druhému a pozorně naslouchají výkladu majitelů. Desetičlenná odborná porota se sestává z věhlasných jmen oboru. Od roku 2004 je předsedou poroty Lorenzo Ramaciotti, někdejší šéfdesignér Automobilový Oscar Historie soutěže elegance v městečku Cernobbio na břehu jezera Como sahá až do roku 1929. Někdejší slávu akce oprášilo BMW v roce 1999, když podnik vzalo pod svá křídla. Slavnost startuje v pátek, kdy většina účastníků teprve přijíždí, a pokračuje až do neděle, která je dnem otevřeným pro veřejnost a automobily jsou vystavené v rozsáhlém parku sousední Villy Erba. Nejdůležitějším dnem je však sobota, která si drží statut uzavřené akce pro zvané a probíhá v areálu mondénního grand hotelu Villa d’Este. BMW revue 2/2014 87 styl Concorso d’Eleganza Villa d’Este studia Pininfarina a nynější viceprezident pro design koncernu Fiat Chrysler. Ani další porotci nejsou v oboru automobilového designu a motorismu žádní nováčci: bývalý šéfdesignér Renaultu Patrick le Quemént, pořadatel Goodwoodského festivalu rychlosti Charles Lord March, někdejší šéfdesignér značky Rolls-Royce Ian Cameron a další. Po dopoledních statických prezentacích přichází hlavní část dne, kdy s hrdými majiteli za volantem najíždí před porotu postupně všechny vozy. Můžete pozorovat majitele, jak nejprve s lehkou nervozitou čekají na příjezdové cestě, až je konferenciér vyzve, nebo je sledovat přímo před porotou, která je usazena v čestné lóži přímo před 88 BMW revue 2/2014 hlavním vstupem do grand hotelu, ale nejkouzelnější pohled se vám naskytne, když vozy odjíždí a majitelé rozjásaně zdraví publikum. Club Italy Přestože stejný automobil na Concorso d’Eleganza nikdy neuvidíte dvakrát, tváře sběratelů se často opakují a každý rok se snaží zabodovat s jiným unikátním kouskem ze svých sbírek. Všechny vozy, které projdou nekompromisní selekcí, jsou svým způsobem jedinečné, a to i přesto, že některé byly vyráběny více či méně sériově a každý vůz má také svůj zajímavý příběh. Jedním z těch, který letos budil největší rozruch, byl Fiat Abarth 2000 Scorpione z roku 1969 japonského sběratele Shiro Kosaki. Unikátní, plně pojízdný prototyp budil pozornost nejen svou klínovitou karoserií s výklopným předním sklem a střechou, kterou mu střihli u Pininfariny, ale i nepřeslechnutelným zvukem motoru. Vůz zavítal do Evropy vůbec poprvé od roku 1977, kdy jej na výstavu do Japonska přivezl Sergio Pininfarina a následně prodal současnému majiteli pod podmínkou, že založí muzeum věnované značce Abarth. Grafický designér Kosaka sám sebe neřadí mezi velké sběratele, přestože ze zhruba sedmdesáti vozů, které se nacházejí v jeho sbírce, je přes 40 vyrobeno jen v jediném exempláři. Nejvýznamnější cenu ale letos získal italský sběratel a jeden z každoročních účastníků Corrado Lopresto s vozem Alfa Romeo 6C 1750 GS z roku 1931. Vůz, s nímž původní majitelé závodili, koupil po nehodě v roce 1938 Giuseppe Aprile a vybavil jej vlastní aerodynamickou karoserií. Současný vlastník jej získal v roce 2008 a do náročné renovace zapojil i odborníky milánské polytechniky. O kvalitě odvedené práce svědčí už množství cen, ke kterým poslední květnový víkend přibyla i hlavní cena poroty Coppa d’Oro a také cena veřejnosti během nedělní části programu. Mezi další hvězdy patřilo Maserati 450 S z roku 1956 švýcarského majitele Alberta Spiesse, jež ocenila porota cenou BMW Group „Best of Show“. Jeden z deseti postavených kousků patří mezi nejkrásnější sportovní vozy své doby a pod jeho kapotou najdeme 4,5litrový osmiválec s výkonem 400 koní. na trubkovém rámu. Stejný základ má i neotřelý koncept malého roadsteru, který představili bok po boku Luis de Fabribeckers, šéfdesignér Touring Superleggera a Anders Warming, šéfdesignér MINI. Kombinace britské značky, italské karosárny a německého smyslu pro preciznost vyústila v automobil snoubící sympaticky oblé linie s propracovanými detaily, jako je pro Touring Superleggeru typický prolis táhnoucí se přes celý bok, až po moderní techniku, která se dostala pod kapotu v podobě tichého elektro- motoru. Koncept MINI Superleggera Vision tak na Concorso d’Eleganza propojil nejen eleganci a techniku, ale symbolicky také historii, současnost i budoucnost. MINI s výrobou podobného auta zatím nepočítá, ale možná se právě zrodil vítěz některé z „klasických“ kategorií Concorsa d’Eleganza roku 2064. foto archiv Radek Laube šéfredaktor časopisu Auto Design & Styling Budoucnost potřebuje minulost Vedle klasických aut o přízeň poroty i publika každoročně soutěží i nejmodernější koncepty. Mezi šesticí adeptů si ocenění odvezlo Maserati Alfieri, představené na letošním ženevském autosalonu. Premiéru v italském stylu zde slavil koncept, který vzešel ze spolupráce značek MINI a Carrosserie Touring Superleggera, která se proslavila stavbami lehkých hliníkových karoserií BYCHL YACHT CENTRUM a.s. - Výhradní zastoupení Hydrolift pro Českou a Slovenskou republiku Vestec 19, 252 42 Praha-západ, tel. +420 241 007 111, e-mail: [email protected] www.hydrolift.cz 2/2014 89 BMW revue 1/2014 cestování Jižní Korea Hrdý asijský tygr Na tržištích, venkově i v bočních uličkách měst ji můžete ještě zažít takovou, jaká byla po staletí. Stále žije v úctě k předkům, dávnými rituály, přitom tepe rytmem dynamických změn. Cesta od SOULU PO PUSAN, napříč hornatým poloostrovem, je fascinující zážitek. Dřevěné stavby buddhistických chrámů citlivě usazené v hornatém prostředí zdobí pestrobarevné malby a vyřezané sochy 90 BMW revue 2/2014 Pohled na Soul z výšky vám bere dech, uprostřed zástavby lesknoucích se mrakodrapů elegantních tvarů si připadáte jako mravenci a ještě k tomu ve sci-fi ze vzdálené budoucnosti. A pak si všimnete, že se na vás usmívá starší Korejka, která je v parku na procházce s vnoučaty. Opatrně se k vám přibližuje, visí na vás očima. Stejně jako děti, pro které jste zajímaví jako exponáty v zoo, přesto se trochu stydí a schovávají obličeje babičce do sukní, nebo rovnou celí zalezou za keře rozkvetlých azalek. Paní je milá, kývá na vás jako na pozdrav, směje se, pak natáhne ruku. Chce se vás prostě jen dotknout. Pro obyvatele tohoto hornatého poloostrova jsme stále ještě exotičtí. Ačkoli trvat to dlouho, v této ekonomicky stále silnější a pro turisty čím dál tím lákavější zemi, rozhodně nebude. Annjong, Jižní Koreo Je fajn, že z Prahy sem můžete letět přímo - devět hodin letu se dá docela dobře zvládnout. Na letišti Inčchon, které je největší v Jižní Koreji a jedno z vůbec nejrozsáhlejších v Asii, nám osnímkují kukadla, pak vybíráme wony na útratu a annjong, Koreo, Koreo, ahoj, cesta může začít. Z Inčchonu je to do Soulu necelá hodinka. Letiště leží na ostrově spojené s pevninou zatím jen dálnicí. Zatím, protože Čínské neboli Žluté moře je tu mělké, a tak na mnoha místech můžete vidět těžkou techniku, jak přemisťuje hlínu a kamení a vodní plochu přeměňuje na souš. Stále větší část území tu totiž berou lidé moři, oblast se rozrůstá i přístav je tu vybudován na plovoucích plošinách. Je to zvláštní, ale vlastně jinak tu nic nepřipomíná exotiku z jiné části planety. Možná až na to, že na silnici prakticky nevidíme jiné auto než místní hyundai či kiu. Zrovna tu rozkvetly třešně, na květ nasadily rododendrony a azalky, cibuloviny se derou na povrch a vlastně to tu připomíná tak trochu český venkov, nebýt hnědých políček bez nakvétající řepky, zato připravených na vysazování rýže. Ta se tady pěstuje ve velkém. Právě část mezi Inčchonem a Soulem patří v zemi, z níž sedmdesát procent zaujímají hory, k těm nejúrodnějším. A mimochodem tu rýži tady sázejí podobně, jako když se na hřiště pokládá travnatý koberec, v předpěstovaných plátech. Soul, víc než jen dobrá adresa Soul máme bohužel tak trochu v mlze, která tu stoupá od řeky Hangang, již lemují nové a rozestavěné cyklostezky. Je pracovní den, a tak tu jen tu a tam člověk zahlédne běžce či cyklistu, ale o víkendech, jak brzy uvidíme, jsou ta místa obsypaná lidmi. Korejci se vůbec rádi druží, rádi chodí ve skupinách a nevadí jim, když je někde tlačenice, vlastně spíš naopak. Do metropole vjíždíme přes administrativní část s výškovými budovami. I ty jsou tu natěsnané jedna na druhou, probíjíme se přes univerzitní čtvrti, míjíme stadion, který tu v roce 2002 hostil MS ve fotbale a zároveň vnesl do ulic převratné změny v podobě anglických názvů. Na křesťanství, které tu v posledních dvou stech letech získává stále větší vliv, odkazuje cihlový kostel. Právě učení, že před bohem jsou si všichni rovni, do značné míry nahlodává konfuciánskou etiku stojící na přísné hierarchii, jíž by se jedinec neměl vzpírat. Míříme do historického srdce Soulu, v němž tvoří nádherné starobylé paláce a jedinečné královské parky oázy oddychu uprostřed lidského hemžení v rytmu jednadvacátého století. Ulicemi drandí lidé na motorkách, máme štěstí a nedostáváme se kupodivu do žádné zácpy. S deseti miliony obyvatel, v aglomeraci přes 24 miliony, jde o druhé nejlidnatější město na světě. Navíc město, v němž se prudce zvyšuje životní úroveň a sílící ekonomika se odráží nejen v „palácích“ moderní architektury, ale i v příležitostech, které tu lidé mají, a tak je prestiž mít na vizitce právě soulskou adresu. Královské paláce a Tajná zahrada Soul je zážitek. Hlavním městem se stal na konci 14. století a zdejší královské paláce fascinují svým půvabem v jednoduchosti a přitom účelnosti bohatě zdobených dřevostaveb. Navíc máme štěstí, Korejci se právě chystají na oslavu Buddhových narozenin, takže se ulice, parky a hlavně prostranství kolem chrámů a významných památek oblékají do pestrých barev tisíců a tisíců lampionů, girland a papírových květů. Nejvíc je zatím ozdobený klášter Čogjesa. A taky to tu nejvíc žije. Takže boty dolů a můžete vstoupit do největšího kláštera ve městě. Před trojicí obřích zlatých Buddhů si připadáte nicotní a mezi modlícími je příjemné chvíli postát, zaposlouchat se do zpěvu mnichů a zažít tu jedinečnou atmosféru. Srdce historického centra města protíná Zvonová třída, na které dříve zvony ohlašovaly začátek a konec nočního zákazu vycházení. Průvodkyně Lucka z cestovní kanceláře China Tours specializované na Asii, vypráví, že večer se brány paláců i města zavřely a teprve k ránu mohli lidé opět proudit tam a zpět. Dnes zde zvony ohlašují poledne a paradoxně je právě noční procházka centrem kolem nasvícené říčky a osvětlených stánků úžasný zážitek. Páteří historického centra jsou ovšem čtvrť Insadong, okolí královských paláců. Kjongbokkung byl sídelním palácem zhruba po dvě staletí a byl zcela zničen za války s Japonskem, naštěstí dnes jej mohou lidé opět obdivovat v jeho rekonstruované podobě. A když pozorujete na jeho nádvoří před branou Kanghwamun rituál výměny stráží, dýchne na vás atmosféra dávného královského dvora s celou parádou. Úchvatný je pak především palác Čchangdokkung, kde se nachází i vůbec nejstarší kamenný most v Koreji, a zážitkem je především Piwon – Tajná zahrada, kam chodili členové královské rodiny odpočívat, meditovat, skládat básně a vůbec nabírat sílu. Pod korunami vzrostlých dubů, v chladném stínu altánů nad jezírky s lotosy, na vzduchu provoněném množstvím nejrůznějších květin se dobře získávala inspirace i energie k důležitým rozhodnutím. U stánků i v pavučině Starbucksů Ještě než člověk opustí Soul, měl by si projít i moderní čtvrti s domy šplhajícími se do výše desítek pater, v těch nejkrásnějších sídlí hlavy firem, jako jsou Hyundai, Samsung, Chrysler, LG. I ty nejmodernější části města jsou však protkány stánky s jídlem jen tak rychle do ruky, a tak tu můžete ochutnat jak smažené krevety, tak nejrůznější koláčky, knedlíčky z rýžové mouky s náplní ze sladkých fazolí nebo BMW revue 2/2014 91 cestování Jižní Korea Tradiční rituál střídání stráží před Palácem zářícího štěstí (Kjongbokkung) v Soulu se neobejde bez historických kostýmů a hudby Chrám Pulguksa v Kjongdžu s kamennými mosty mezi pozemským světem a věčností knedlíčky mandu plněné zeleninou, sladkosti, zmrzliny... Než proběhnete několika širokými bulváry, jste naobědvaní, protože vůním se nedá odolat. Totéž a ještě v mnohem větším zažijete i na trhu. Ten největší soulský trh pod širým nebem Nandemun najdete u Velké jižní brány, i ta patří k nejvýznamnějším památkám města. Trh sám o sobě je pestrou směsicí zboží a lidského hemžení, halasí smlouváním i voláním lákajících prodavačů, voní smaženými, dušenými i pečenými dobrotami. Ne, ani tady nezhubnete, naštěstí místní jídla nejsou příliš kalorická a ani sladkosti nejsou zas tak moc sladké. Ale nemyslete si, že jste tu odkázáni jen na tradiční stravu, kdo chce, může si zajít posedět třeba do Starbucksu. Je jich tu tolik, že turistům dokonce nabízejí jejich mapku. Jenomže není nad autentické zážitky. Na večeři se tak vyplatí navštívit některou z místních restaurací, které Korejci poměrně hojně navštěvují. Můžete tu vidět třeba i dvojice mladých dívek, jak si povídají a u toho večeří. Jídlo je tu totiž téměř rituální záležitost se spoustou mističek s nejrůznějšími listy, zeleninou, rybami a mořskými plody, s nezbytnými mističkami s rýží či polévkou. Jedním z tradičních jídel je například pibimpap – rýže se zeleninou, houbami, sezamovým olejem, páli- 92 BMW revue 2/2014 vou pastou a hovězím masem, která se podává v rozpálené kameninové nádobě. Vše se smíchá dohromady, často i s volským okem a pak konzumuje spolu se sodžu, tradičním nápojem z rýže, či pivem. Nezbytným doplňkem je pak samozřejmě kimchi, fermentované čínské zelí, které je spolu s místním ženšenem jednou z příčin zdraví a dlouhověkosti Korejců. Pro ilustraci, jak je město velké, je dobré vystoupat na rozhlednu Soul Tower na hoře Namsan. Kromě turistů ji navštěvují hlavně zamilovaní. Stejně jako v Paříži věší na zábradlí u věže zámečky, které mají zpečetit jejich lásku. Kouzlo Zlatého města Soul ovšem není zdaleka jedinou atrakcí. Pokud putujete hornatou krajinou na jihovýchod, dostanete se do Kjongdžu – hlavního města dávného království Silla. Hlavním městem bylo od druhé poloviny prvního století. Od 7. století, kdy království sjednotilo další státy Korejského poloostrova, město zažívalo svou největší slávu. K vidění jsou tu nejen zatravněné kopečky královských hrobek, do nichž Korejci pohřbívali vedle mrtvého i mnoho jeho osobních věcí a v případě králů i celé družiny, ale například i jedna z nejstarších observatoří v Asii pocházející ze sedmého století. Tyčí se ve zvlněné krajině, která tu vytváří vlastně největší muzeum pod širým nebem. V Národním muzeu pak stojí za vidění poklady vyzdvižené z hrobek za archeologickými účely. Poklady byly prakticky kompletní, oproti egyptským pyramidám tu totiž nehrozilo jejich vykrádání, neboť úcta k předkům je tak silná, že by na něco takového místní nemohli ani pomyslet. Hedong Jonggungsa - klášter na útesech východního pobřeží působí o víkendu jako mraveniště Zelenina, luštěniny, nejrůznější listy - čerstvé, sušené, fermentované či nakládané, mořské řasy..., typická součást korejských pokrmů Oproti Soulu je Kjongdžu klidné, zasazené v nádherné přírodě. Nedaleko se nachází vrchol korejské chrámové architektury, světoznámý klášter Pulguksa, klášter Buddhovy země, do něhož vedou dvě kamenná schodiště. Nazývají se mosty a jejich úkolem je tvořit přechod z pozemského světa do věčné Buddhovy země. Klášterní komplex je rozlehlý a zaujme nejen krásou staveb, včetně dvou pagod na hlavním nádvoří (z nichž jedna je právě v rekonstrukci), ale také bohatým zdobením objektů, od dřevořezeb dračích hlav po typické ornamenty. A komu se zde zalíbí, může klidně uvažovat o nějakém klášterním pobytu, ve zdejších horách totiž funguje několik desítek klášterů, v nichž je možné očistit ducha od uspěchanosti dnešního světa, zastavit se a vrátit se sám k sobě. Jak se šlape za Buddhou Země s kulturní tradicí počítající se na tisíciletí má ovšem co nabídnout nejen ve městech. Osídlená již v době paleolitu, s bohatou historií, jíž položilo základy zejména období Tří království (jedním z nich bylo právě zmíněné království Silla) a buddhismus, který byl přijat za oficiální náboženství, nabízí zajímavé zastávky nejen pohodlně dostupné v ulicích měst, ale za některými musíte i do hor. A po horách šlapou Korejci moc rádi. Rádi se na to i dobře vybaví, takže cestou potkáváte ženy a muže ve sportovním, s typickými kloboučky, BMW revue 2/2014 93 cestování Jižní Korea rukavicemi a hůlkami. Pokud jdou naopak běhat, mají Korejci zase jiné čapky, jiné boty, jiné oblečení a totéž, rozhodnou-li se jít třeba na kolo. Takovou turistickou zastávkou je třeba jedinečná jeskyně Sokkuram, s obrovskou sochou Buddhy Šákjamuního, obklopeného svými strážci a hledícího do dáli přes Východní moře. Má pověst ochránce země, a i když byl pod lešením, působil majestátně. Za dalšími relikty míříme do hor Namsan, i v okolí Kjongdžu mají totiž své jižní hory a v nich řadu míst, kde Korejci provádějí své rituály. Sochy či reliéfy vytesané ve skále tvoří zastávky, kde obětování spojují s piknikem a náboženskou vycházku s relaxací. Pusan, přístav snů... Ještě než svou pouť zakončíme v Pusanu, druhém největším městě Jižní Koreje a pátém největším přístavu světa, odkud proudí zdejší auta, autodíly, elektronika a další výrobky do celého světa, zastavujeme se v dračím klášteře Hedong Jonggungsa. Rozprostřený na útesu nad mořem, s krásným kamenným mostem a sochami Buddhy působí klidně, majestátně a úchvatně. Máme štěstí, kromě rituálu, který se pojí s oslavami a my jsme právě u toho, je krásně, a tak zlaté prasátko, které hladíme, abychom měli i nadále kliku, září na metry daleko. Ačkoli o víkendu to tady vypadá jako na Staroměstském náměstí o Mikuláši, vyhlídka na moře odtud rozhodně stojí za to. Cesta prakticky podél moře nás na závěr dovede opět do rušných ulic, na široké bulváry a mezi výškové budovy, které jsou ještě krásnější než v Soulu. Dominantou je především Marine City ve čtvrti Heunde, v níž se nachází i rozlehlá stejnojmenná pláž. Čtvrť spojuje s původním centrem města sedm kilometrů dlouhý most a futuristické panorama budov, jejichž pláště tvoří především sklo a ocel, si budete určitě ještě dlouho pamatovat. Spolu se zeleninou jsou právě ryby a mořské plody jedním z pilířů korejského jídelníčku 94 BMW revue 2/2014 Snad nikde jinde není výběr mořských plodů tak bohatý, jako v Pusanu, pátém největším přístavu světa Ale vůbec největším trhákem je... co jiného než trh. Tentokrát rybí. Obří, s typickým smrádkem moře, který k večeru nabývá na intenzitě. Na desítky druhů mořských plodů, neuvěřitelné ryby, množství stánků, v nichž zůstává rozum stát nad tou různorodostí vší té havěti, kterou si člověk pomalu nedovede představit na talíři. A přesto, když z rybářské hospůdky zavoní připravované pokrmy, neodoláte. Jdete a za- kleknete či zasednete k nízkému stolu a necháte si přinést i to, nač byste ještě včera třeba ani nepomysleli. Mlže, kteří připomínají houbu, ale chutnají jako ústřice, kotlík s chapadly chobotniček a škeblemi všeho druhu, něco je dokonce ještě živé... A člověk ochutnává, poznává. Tak svůdná je Jižní Korea. text a foto Radana Vítková Do restaurací chodí Korejci často a rádi a nejen za dobrým jídlem, ale probrat všechno, co je potřeba design BMW CS Vintage Concept Digitální retro Když se spojí retro a moderna s citem, může jít o neopakovatelné kouzlo. Stejně jako je tomu v 3D konceptu BMW CS Vintage od mladého designéra Davida Obendorfera. Retro je v módě. Automobilky se mu hojně věnují. Vzpomeňme třeba na reinkarnaci MINI, na Fiat 500, Volkswagen Beetle nebo americké ikony Ford Mustang, Dodge Challenger či Chevrolet Camaro. Na základě designérského stylu původní ikony vznikají moderní automobily s nádechem minulosti, která jim dodává ve srovnání s „moderními“ modely nezaměnitelné kouzlo. 96 BMW revue 2/2014 Právě inspirace minulostí zajímá také mladého designéra Davida Obendorfera, který studoval design na univerzitě MOME Moholy-Nagy v Budapešti a posléze pracoval pod vedením Maura Micheliho a Segria Beretta v italském studiu Officina Italina Design. Jeho koníčkem je navrhování moderních verzí známých automobilů minulosti. Mezi jeho díla patří redesign Fiatu 127, Renaultu 4, ale také několik variací na téma Fiatu 500 – konkrétně otevřený Spider a Coupé. Fanouškům BMW však bude jistě nejbližší koncept nazvaný CS Vintage Concept. Tento projekt se inspiroval klasickými kupé BMW z konce šedesátých a začátku sedmdesátých let. Řeč je o dvojici vozů, jejichž ducha mladý designér spojil do jednoho návrhu. Prvním je kupátko BMW 2000 CS z roku 1965, které je zná- mé svojí nekonvenční přední částí s obdélníkovými světlomety a jednoduchou přídí s výraznými svislými ledvinami. Právě tento vůz je na přední části virtuálního konceptu CS Vintage jasně patrný, i když u nového vozu je doplněn moderními světlomety se světelnými kroužky. Od přední části dozadu si však David Obendorfer vzal inspiraci z novějšího Coupé E9. Spojovacími prvky není pouze zadní C sloupek se znakem BMW, ale také „žraločí“ ozdoba na bocích za předními koly. Zadní část je velmi jednoduchá a jsou v ní vidět opět společné rysy se zmiňovaným velkým Coupé, jehož vrcholnou verzí byl známý Batmobile 3.0 CSL. Moderní design kol vhodně ladí s konceptem, podobný design mají kola paketu Competition modelu M3, případně 1 M Coupé. Představený virtuální koncept by nebyl kompletní bez návrhu interiéru. Ten se nese v klasickém duchu s rozměrnou dřevěnou výplní hlavního těla přístrojové desky, do nějž jsou zasazené kruhové přístroje tvořené barevnými displeji, stejně tak jako rozměrný, centrálně situovaný displej ovládacího systému iDrive. Tuto obrazovku lze schovat za dřevěný kryt. Do celku vhodně zapadá i provedení jednoduchého tříramenného vo- lantu, stejně tak jako minimalistický středový tunel, na němž je umístěno ovládání jízdních režimů a zmiňovaný ovladač iDrive. Nechybí zde ani ovladače bočních oken, které na tomto místě byly také u originálů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. I když je koncept CS Vintage postaven na podvozku BMW řady 6, jde o nezávislou představu designéra navrženou zatím pouze pomocí počítače a 3D renderovacích programů. I tak je ale zajímavou transformací klasického designu do moderní podoby. f o t o d a v i d o b e n d o r f e r. c o m -ph- BMW revue 2/2014 97 3/2014 BMW revue 3/2014 Pro příští číslo BMW revue, které vyjde v září 2014, připravujeme tato témata: BMW revue Za volantem velkého Coupé BMW řady 4 Gran Coupé je pro BMW absolutní novinkou. Jak se s ním jezdí a pro koho je určené? Známe odpovědi. V hlavní roli kozy Odhalíme si tajemství kozích sýrů pro michelinské restaurace, které se vyrábí v Itálii. Řídil jsem 30 000 000 Kč Jaké je řízení klasického roadsteru BMW 507 v ceně téměř 30 milionů korun? Dozvíte se to příště. Grafická úprava a sazba: TOPSTAR agency a.s. (ročník XVII, číslo 68, 2/2014) Cena: ČR: 85,- Kč SR: 4,15 EUR Vydavatel a redakce: TOPSTAR agency a.s. Krátká 22, 100 00 Praha 10 tel.: 274 818 319, 274 818 324 fax: 274 821 254, e-mail: [email protected] Inzerce: tel.: 274 818 319, fax: 274 821 254 e-mail: [email protected] 98 BMW revue 2/2014 Předplatné (4 čísla): ČR: 285,- Kč, zajišťuje vydavatel SR: 13,96 EUR zajišťuje Media Print Kapa Pressegrosso, a.s oddelenie inej formy predaja P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava tel.: +421 244 458 821, 16, 0800 188 826 fax: +421 244 458 819 e-mail: [email protected] Redakční rada pod vedením Evy Bychlové: Jaroslav Major, Petr Tomšů, Petr Hanke Distribuce: ČR: directmail, Mediaprint & Kapa SR: Pressmedia www.bmwrevue.cz http://facebook.com/BMWrevue.CR Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Vydávání časopisu povoleno MK ČR pod registračním číslem E 7991. ISSN 1213 – 2497 Sunseeker 68 Sport Yacht Výkon, prostor, elegance www.sunseeker.cz Sunseeker Czech Republic Výhradní zastoupení pro Českou a Slovenskou republiku: Bychl Yacht Centrum, a.s., Vestec 19, 252 42 Praha - západ tel.: +420 241 007 111, e-mail: [email protected] Modelová řada Sunseeker zahrnuje luxusní motorové jachty v délkách 12 až 48 metrů.
Podobné dokumenty
Otevřít PDF
Plátěná střecha se ovládala manuálně, automatické otvírání a zavírání na povel tlačítka bylo k dispozici později, a to jen na přání. Zpočátku se dodávala
pouze jedna varianta 325i Cabrio, v dalších...
PDF Renocar magazín pozdim
s difuzorem. Pod kapotou se objeví přeplňovaný zážehový šestiválec
o výkonu 335 kW a točivém momentu 550 N.m. Pohonu se ovšem
dočkají jen zadní kola, čtyřkolka k mání nebude. Na motor pak naváže
n...
ePapyrus PDF Document
Klöslová, V. Pucek)8 na Mezinárodním vědeckém foru specialistů zabývajících se Koreou,
Pchjŏngjang / The International Symposium of Scientists on Korean Studies, Pyongyang, 11.-14. 5.
1988. V KLDR ...
Otevřít PDF
a jasně ukazovaly, že se jedná o designérskou studii, na letošním roadsteru jsou stále zřejmé, avšak
méně výrazné. Tvary karoserie představeného matně šedého vozu si zachovávají pro BMW typické
pro...
Elektrická zařízení
"Postupy oprav předepsané výrobcem v této dokumentaci jsou stanoveny v závislosti
na technických specifikacích platných ke dni sepsání dokumentace.
V případě změn provedených výrobcem při výrobě rů...