Otevřít PDF
Transkript
4/2013 www.bmwrevue.cz, cena 85 Kč/4,15 EUR Dokonalá evoluce BMW X5 Kariéry Clinta Eastwooda Do sportovna BMW ady 2 Coupé Netradiní stípky z hotelového svta 34 Povýšení 9 771213 249005 BMW ady 4 Cabrio Sunseeker 68 Sport Yacht Výkon, prostor, elegance Navštivte nás na výstavě Boat Düsseldorf 2014 18. - 26. 1. 2014, hala 6, stánek B61. Abychom se mohli plně věnovat pouze Vám, doporučujeme si předem rezervovat termín Vaší návštěvy stánku na tel.: 241 007 110 nebo e-mailu: [email protected] www.sunseeker.cz Sunseeker Czech Republic Výhradní zastoupení pro Českou a Slovenskou republiku: Bychl Yacht Centrum, a.s., Vestec 19, 252 42 Praha - západ tel.: +420 241 007 111, e-mail: [email protected] Modelová řada Sunseeker zahrnuje luxusní motorové jachty v délkách 12 až 48 metrů. b bsa s obsah 10 Kaleidoskop .......................6 Představujeme BMW řady 4 Cabrio . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 10 BMW řady 2 Coupé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20 Profil Clint Eastwood . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16 Téma Med . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 50 Memorabilia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58 Olympiády . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66 Neobvyklé hotely . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90 Motorsport BMW v USA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 54 DTM 2013 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 Výročí Bychl Yacht Centrum . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 Jízda Technika Aktivní ochrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 62 BMW M3 Sedan a M4 Coupé . . . . . . . . . . . 86 BMW X5 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 28 BMW 535i xDrive . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 46 Historie BMW 2002 Baur . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 78 Fotografie Kalendář Pirelli . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32 Gurmán Grosseto . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 82 Design BMW 760Li Individual . . . . . . . . . . . . . . . . . 36 Rozhovor Christopher Wehner . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 96 Cestování Norsko . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 39 Připravujeme . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 98 BMW revue 4/2013 3 #:$)- 7Ĉ#.81"35/&3 ѽ1Ă&4-&553"%*$& ѽ7$&/&ě70;Đ ѽ4507,:4,7Ø-$)/"#%&, #.8#ZDIM #ZDIMTSP 7FTUFD1SBIB[¡QBE UFM XXXCNXCZDIMD[ XXXGBDFCPPLDPNCNXCZDIM$3 kaleidoskop kaleidoskop 4 pohledy na BMW řady 4 Coupé BMW dalo možnost čtveřici fotografů vyjádřit jejich pohled na nedávno představené Coupé řady 4. Svoji šanci využili Thomas De Monaco, Mark Borthwick, Mierswa & Kluska a Myrzik und Jarisch. Tito profesionálové ve svém oboru ukázali nové Coupé v nekonvenčních interpre- tacích a současně nechali prostor pro vlastní představy. Thomas De Monaco se rozhodl pro studiovou fotografii, kde automobil ukazuje ve světě plném barev. Fotografické duo Mierswa & Kluska se rozhodlo pro tajemnou 3D vizualizaci a žádaná dvojice fotonovinářů Myrzik und Jarisch vyfotila automobil v reálném světě v centru Granady v Andalusii. Mark Borthwick, známý módní fotograf, se rozhodl pro ztělesnění vozu v surrealistickém světle. foto archiv -red- Rallye 1000 Millas Sport Více než 130 historických sportovních vozů se zúčastnilo 25. závodu historických vozů v Argentině. BMW do tohoto výjimečného závodu vyslalo repliku BMW 328 Kamm Coupé, jehož předchůdce před 70 lety patřil k nejaerodynamičtějším vozům své doby. Kromě toho byla k vidění i krásná kupé 2000 CS a 3.0 CS. První uvedené kupé je vybavené čtyřválcovým motorem s výkonem 120 k, třílitrový model pohání řadový šestiválec s výkonem 180 k. Historická Rallye 1000 Millas Sport se koná pod patronací FIVA (Světová federace klubů historických vozidel) a automobilovým sportovním klubem v Argentině (CAS). foto archiv 6 BMW revue 4/2013 -red- BMW M235i Racing pro závodníky BMW v rámci svého závodního zákaznického programu připravilo závodní verzi modelu M235i s dovětkem Racing. Automobil je navržen především pro vytrvalostní seriály, mezi které patří například závod 24 hodin na Nürburgringu. Základem je tedy Coupé řady 2 s přeplňovaným třílitrovým šestiválcem, který má v závodní specifikaci výkon 333 k. Úpravami prošel podvozek a samozřejmostí je i samosvorný mechanický diferenciál, kterým je možné vybavit sériovou verzi v rámci programu příslušenství Performance. Nechybí ani další prvky z programu originálního příslušenství a jiné potřebné úpravy pro dlouhodobý provoz na závodním okruhu. Součástí výbavy BMW M235i Racing je také homologovaný ochranný rám FIA, stejně tak jako bezpečnostní palivová nádrž. Cena je stanovena na 59 500 eur bez DPH. foto archiv -red- BMW M Award 2013 Marc Marquez prožil letos svoji první sezonu v MotoGP a hned vybojoval titul pro nejúspěšnějšího muže kvalifikací. BMW, jakožto tradiční hlavní partner šampionátu závodu motocyklů, letos již podesáté vypsalo cenu BMW M Award určenou právě pro toho, kdo dosáhne nejlepších výsledků v kvalifikaci. V letošním roce bylo hlavní cenou BMW M6 Coupé. foto archiv -red- Nové aplikace pro BMW iDrive Michelinská hvězda pro BMW Welt Během pouhých osmi měsíců od otevření získala gurmánská restaurace EssZimmer sídlící přímo v BMW Welt michelinskou hvězdu. V edici pro rok 2014 bylo uděleno 274 hvězd. Největší podíl na zisku této prestižní ceny má šéfkuchař Boddy Bräuer, který svoji první michelinskou hvězdu získal již před 15 lety v restauraci Königshof. Restaurace EssZimmer má v BMW Welt otevřeno od úterý do soboty od 18 hodin. Rezervace lze provádět na [email protected]. foto archiv Na výstavě Connected Car Expo BMW představilo nové aplikace komunikující se systémem iDrive vozů BMW. Jednou z nich je aplikace přímo od BMW určená pro telefony iPhone – BMW M Laptimer, která je k dispozici zdarma. Je určena pro nadšené řidiče jezdící na závodním okruhu. Tato aplikace funguje jako jednoduchá telemetrie. Měří časy na jednotlivá kola, zaznamenává akceleraci, brzdné body, stejně tak jako podélné a příčné zrychlení. Existuje i možnost porovnat tato data s ostatními řidiči. Další novou aplikací je Amazon Cloud Player, která uživatelům telefonu iPhone dokáže do automobilu přenést více než 27 milionů hudebních skladeb společnosti Amazon. Tato aplikace následuje po již existujících aplikacích Audible, Glympse, Phapsody a TuneIn. foto archiv -red- -red- BMW revue 4/2013 7 kaleidoskop kaleidoskop 2x Zlatý volant pro BMW Německé časopisy Auto Bild a Bild am Sonntag tradičně vypisují několik kategorií ceny Zlatý volant, kterou volí čtenáři zmíněných časopisů. Letos pro své favority hlasovalo přibližně 200 000 čtenářů. BMW bylo v této anketě úspěšné i v letošním roce. V kategorii SUV získalo nejvíce hlasů nedávno na trh uvedené BMW X5, druhým vítězem bylo BMW i3, které získalo cenu Zelený volant. foto archiv -red- Karbonový bob od BMW BMW je pro aktuální olympijské a paralympijské hry v ruském Soči oficiálním partnerem amerického olympijského týmu v oblasti dopravy. BMW toto partnerství podporuje jak finančně, tak technologicky. BMW ve spolupráci s americkou asociací bobistů navrhlo a vyrobilo dvoumístný bob pro americký tým. Cíl není o nic menší než zisk zlaté medaile, která by se do USA v této disciplíně vrátila po 8 letech. Bob vyrobený z uhlíkových kompozitů má aerodynamicky optimalizovanou karoserii minimalizující vznik turbulencí. foto archiv Nový Vertu Constellation Vertu si klade za cíl poskytnout svým zákazníkům zážitek s nejluxusnějšími mobilními telefony na světě spojením řemeslného mistrovství a jedinečných materiálů s inovačními technologiemi a unikátními službami. Mobilní telefony Vertu jsou vyráběny ručně v Anglii s použitím nejkvalitnějších materiálů na světě a každý je sestaven jediným řemeslníkem. Dnes má značka Vertu vedoucí postavení na trhu, který před desetiletím sama vytvořila. Před několika týdny byl představen nový smartphone Constellation, u kterého se veškeré výše uvedené odborné znalosti spojily – je vyrobený z kvalitních materiálů, řemeslně zpracován za využití nejmodernějších technologií a v neposlední řadě nabízí unikátní služby. Prodává boutique Vertu, Pařížská 8, Praha 1. 8 BMW revue 4/2013 -ph- představujeme BMW řady 4 Cabrio (F33) Povýšení Kabriolet je od roku 1985 neodmyslitelnou součástí BMW řady 3, mnichovského bestselleru. Po čtyřech generacích otevřených vozů BMW řady 3 dochází nyní k formální odluce karosářských verzí kupé a kabriolet a k jejich povýšení na řadu 4. 10 BMW revue 4/2013 BMW uvažovalo o zavedení řady 4 již u předchozí generace kupé a kabrioletů řady 3, nicméně tehdy se v Mnichově k tomuto kroku nakonec neodhodlali. Existence řady 4 ovšem nic nemění na tom, že po technické stránce vychází dvoudveřové karosářské verze i nadále z BMW řady 3. Pohled do historie ukazuje, že otevřené vozy jsou tradiční součástí „trojkové“ řady. První BMW řady 3 (E21), představené v červenci 1975, se sice vyrábělo pouze jako dvoudveřový sedan, ale známá karosárna Baur nabízela na jeho základě v letech 1977 až 1982 přestavbu na kabriolet, u níž byly zachovány rámy bočních oken, ale střecha včetně zadního okna byla plátěná a stahovací. Zájem o otevřené vozy přiměl mnichovskou automobilku k vývoji vlastního kabrioletu, odvozeného od druhé generace BMW řady 3. Čtyřmístný dvoudveřový kabriolet s kódovým označením E30/2C měl po zahájení výroby v červenci 1985 světovou výstavní premiéru na IAA ve Frankfurtu nad Mohanem. V této době byly oblíbené ochranné oblouky, ale designéři z Mnichova vsadili na čisté linie bez nepřehledného ochranného prvku pro případ převrácení. Potřebné tuhosti karoserie pak docílili jejími dodatečnými výztuhami. V důsledku toho byla hmotnost o přibližně 130 kg vyšší než u sedanu. Plátěná střecha se ovládala manuálně, automatické otvírání a zavírání na povel tlačítka bylo k dispozici později, a to jen na přání. Zpočátku se dodávala pouze jedna varianta 325i Cabrio, v dalších letech následovaly méně výkonné verze 320i Cabrio a nakonec i čtyřválcový model 318i Cabrio. První generace kabrioletů vydržela ve výrobě do dubna 1993 a v několika stovkách kusů vznikla i ve sportovní verzi M3 Cabrio, vyráběné v letech 1988 až 1991. Přestože byly výrobní počty z dnešního pohledu celkově nízké, byla již první generace kabrioletů BMW řady 3 považována za velmi úspěšnou, a to navzdory velkému cenovému rozdílu mezi výchozím sedanem a kabrioletem. Ten v modelovém roce 1989 činil 11 000 DM, což byla částka, za kterou se v tehdejší SRN již dal pořídit nový automobil. Na jaře 1993 následovala druhá generace kabrioletů (E36/2C), která na trhu vydržela dalších šest let. S téměř ročním zpožděním nabídku obohatila opět verze M3 Cabrio. Jinak však zůstalo u zážehových motorů se čtyřmi a šesti válci s výběrem mechanické nebo samočinné převodovky. Třetí generace BMW řady 3 Cabrio (E46/2C) přišla na scénu s novým tisíciletím a její kariéra trvala sedm let. Po faceliftu na podzim 2004 se pod kapotu kabrioletu poprvé objevil vznětový motor, jímž BMW reagovalo na vývoj poptávky na mnoha významných evropských trzích. Čtyřválcový turbodiesel v modelu 320Cd Cabrio dostal o půl roku později posilu v podobě šestiválcové verze 330Cd Cabrio. Poslední generace vozů BMW řady 3 Cabrio (E93) oslavila premiéru v lednu 2007 na detroitském autosalonu a od svých předchůdců se zásadně lišila třídílnou ocelovou skládací střechou, která přinesla ještě vyšší úroveň komfortu a umožnila bezproblémový provoz i v zimním období. Tyto kabriolety, vyráběné výhradně v Regensburgu, nalezly během šesti let na trhu přibližně čtvrt milionu zákazníků po celém světě. Stejně jako u všech předchozích generací nechyběla v nabídce sportovní verze M3 Cabrio. Zpět do současnosti Na pojetí svého předchůdce navazuje i nové BMW řady 4 Cabrio, které sází, stejně jako kupé, na ještě dynamičtější styl v kombinaci s vyspělou technikou poháněcího ústrojí v duchu filozofie BMW EfficientDynamics a mnoha podpůrnými funkcemi a asistenčními systémy z programu BMW ConnectedDrive. V porovnání s BMW řady 3 Cabrio povyrostla novinka citelně do šířky (+43 mm) a má také delší rozvor (+ 50 mm) a rozchod kol (+45 vpředu a +81 mm vzadu). Vnější rozměry nového BMW řady 4 Cabrio jsou 4638 x 1825 x 1384 mm při rozvoru 2810 mm. Proporce vylepšují zkrácené převisy vpředu i vzadu, zatímco typické rysy, jako dlouhá kapota motoru a směrem dozadu posunutá kabina, zůstávají zachovány. Nechybí samozřejmě ani moderní interpretace dvojitých ledvinek masky chladiče a dvojitých kruhových světlometů, které mohou na přání spoléhat výhradně na adaptivně řízené elektroluminiscenční diody LED. Díky inteligentní lehké konstrukci s rozsáhlým využitím vysokopevnostních ocelí a laserem svařovaných tvarových přístřihů se podařilo snížit hmotnost až o 20 kg při současném zvýšení torzní tuhosti o 40 %. Stejně jako kupé BMW revue 4/2013 11 představujeme BMW řady 4 Cabrio (F33) BMW u svých otevřených modelů dbá na praktičnost. Zadní sedadla mají průchozí otvor a lze je sklápět. řady 4 dostal i kabriolet do vínku nejnovější aerodynamická řešení, která snižují aerodynamický odpor vzduchu (cx = 0,28 při zavřené střeše a 0,33 při otevřené střeše), a zlepšují tak jízdní vlastnosti a snižují spotřebu paliva a emise. Mezi tyto unikátní prvky patří například otvory pro odvod vzduchu za podběhy předních kol, které společně s tzv. vzduchovými clonami (Air Curtain) optimalizují proudění vzduchu kolem předních kol. Konstrukce ocelové skládací střechy byla v mnoha ohledech vylepšena. Proměna dynamického kupé v elegantní kabriolet na povel tlačítka trvá jen něco málo přes 20 sekund, a to i za jízdy rychlostí až 18 km/h. Při skládání se střecha rozdělí na tři díly, které jsou prostorově úsporně uloženy do zavazadlového prostoru. Přístup k zavazadlům při složené střeše usnadňuje standard- 12 BMW revue 4/2013 ně dodávaná nová funkce přechodného posunutí složené střechy do vyšší polohy prostřednictvím elektrohydraulického mechanismu. Díky tomu je v této konfiguraci možné lépe využít dostupný objem zavazadlového prostoru 220 litrů, zatímco při natažené střeše je ve stupňovité zádi k dispozici 370 litrů, což je o 20 litrů více než dosud. Jak se na moderní kabriolet sluší a patří, umožňuje řada 4 Cabrio přepravu i méně skladných předmětů sklopením zadních sedadel. Na přání zvýší variabilitu menší uzavíratelný otvor mezi zadními sedadly, jímž lze protáhnout například lyže při zachování všech čtyř míst. Při zavřené střeše přispívá k pocitu útulnosti ve čtyřmístném interiéru kompletní čalounění stropu s účinnou zvukovou izolací, která snižuje hladinu aerodynamického hluku až o 2 dB v porovnání s předchůdcem. Na předních i zadních sedadlech je navíc k dispozici více místa pro hlavu, zatímco cestující vzadu si mohou užívat i výrazně většího místa pro nohy. Zcela nová konstrukce předních sedadel je elektricky nastavitelná a má integrované bezpečností pásy. Na přání může být doplněna „vzduchovou šálou“, třístupňovým systémem vyhřívání prostoru v oblasti krku sedící osoby. Nastavená teplota je při otevřené střeše automaticky řízena v závislosti na venkovní teplotě a rychlosti jízdy. K pohodlné jízdě přispívá i kompaktnější a zároveň účinnější větrolam, dodávaný na přání. Pro případ převrácení jsou za opěrkami zadních se- Řešení pevné skládací střechy vychází z předchozí generace BMW řady 3 Cabrio. dadel na stráži zcela zapuštěné ochranné oblouky z hliníku, které se na povel senzorů vysunou za necelých 200 milisekund. Kromě základní výbavy mají zákazníci na výběr tři další výbavové linie Sport Line, Modern Line a Luxury Line. V nabídce nechybí ani M sportovní paket. Z rozmanitých prvků výbavy v rámci pro- gramu BMW ConnectedDrive stojí za zmínku především nová generace navigačního systému Professional, barevný Head-Up displej BMW, Driving Assistant varující před kolizemi s chodci, asistent dálkových světlometů LED, Active Protection se sledováním pozornosti řidiče a zdokonalený adaptivní tempomat ACC s funkcí Stop&Go. BMW revue 4/2013 13 představujeme BMW řady 4 Cabrio (F33) Pro uvedení na trh byla sestavena následující paleta dvou zážehových jednotek a jedné vznětové: šestiválcové BMW 435i Cabrio a čtyřválcové verze BMW 428i Cabrio, resp. BMW 420d Cabrio, jejichž výkony sahají od 135 kW (184 k) do 225 kW (306 k). Nejdynamičtější kabriolet řady 4 zrychlí z 0 na 100 km/h za 5,5 sekundy, zatímco nejúspornější verze si řekne v kombinovaném cyklu EU průměrně jen o 5,1 l/100 km. Plnění budoucí emisní normy EU6 je samozřejmostí. Při otevřené střeše usnadní nakládání větších předmětů možnost přizvednutí střechy složené v zavazadlovém prostoru. Přenos hnací síly na zadní kola zajišťuje ve všech případech standardně dodávaná šestistupňová mechanická převodovka, jejíž alternativou je osmistupňová samočinná převodovka v klasickém nebo sportovním provedení s páčkami na volantu pro manuální řazení. K výrazně nižší spotřebě dopomáhá motorům celá řada opatření, mezi nimiž dominuje standardně dodávaná funkce Auto Start Stop, rekuperace kinetické energie, ukazatel vhodného řazení, adaptivní řízení vedlejších agregátů a inovativní předvídavý asistent. Modely se samočinnou převodovkou mohou za příznivých okolností využívat režim setrvačné jízdy. Na jaře 2014 padne po turbodieselech další tabu v oblasti poháněcího ústrojí kabrioletů, protože do nabídky bude zařazen model 428i Cabrio s inteligentním pohonem všech kol BMW xDrive. Z výše uvedeného je patrné, že pátá generace kabrioletů BMW střední třídy přichází sice s novým typovým označením, avšak se stejnými zbraněmi. Od atraktivního vzhledu přes dynamický charakter až po bohatou nabídku možností individualizace vozu podle přání zákazníka, včetně ještě širšího výběru v oblasti poháněcího ústrojí. foto archiv Pavel Olivík BMW řady 4 Cabrio Motor Výkon, kW (k)/min-1 Točivý moment, N.m/min-1 Převodovka Pohotovostní hmotnost, kg Maximální rychlost, km/h Zrychlení z 0 na 100 km/h, s Kombinovaná spotřeba, l/100 km 14 BMW revue 4/2013 428i Cabrio R4, 2,0 l, turbo 180 (245)/5000-6500 350/1250-4800 6M (8A) 1680 (1700) 250 (250) 6,4 (6,4) 6,8 (6,6) 435i Cabrio R6, 3,0 l, turbo 225 (306)/5800-6000 400/1200-5000 6M (8A) 1740 (1750) 250 (250) 5,6 (5,5) 8,1 (7,5) 420d Cabrio R4, 2,0 turbodiesel 135 (184)/4000 380/1750-2750 6M (8A) 1680 (1690) 235 (248) 8,2 (8,2) 5,1 (4,8) Druhá časová zóna, synchronizovaná s koordinovaným světovým časem (UTC), dělá z těchto automatických hodinek dokonalého společníka pro každého, kdo je často na cestách. Hodinky s chronografem, druhou časovou zónou a indikací dne a noci. Vytvořeno v manufaktuře Montblanc ve švýcarském Le Locle. MONTBLANC BOUTIQUE, Pařížská 9, Praha 1, Tel.: +420 221 771 670 profil Clint Eastwood Kariéry Clinta Eastwooda Clint Eastwood se rozvádí. Třiaosmdesátiletý herec a režisér se rozhodl ukončit vztah s o 35 let mladší manželkou Dinou. Rozchod prý to byl přátelský a přišel po vzájemné domluvě. Nebývá obvyklé, aby se muž v deváté dekádě svého života stěhoval od své manželky, navíc, když ta je téměř o dvě generace mladší. Jenže to by to nesměl být Clint Eastwood, osamělý kovboj a věčný hledač. Drsný Harry 16 BMW revue 4/2013 Narodil se v době, kdy se film teprve učil mluvit. Jenže až do svých dvaceti let vůbec netušil, že by se mohl herectvím někdy živit. Upřímně řečeno: ani o to nestál. Pocházel ze skromných poměrů. Otec byl námezdní dělník a ocelář, a tak se rodina (Clint má ještě o čtyři roky mladší sestru) neustále stěhovala z místa na místo, až se nakonec usadili v kalifornském Piedmontu. Krátce předtím, než jej měli přijmout na zdejší střední školu Piedmont High, vyjel si na kole na její hřiště a zničil tam čerstvě vysázený trávník tak, že ředitelství školy požádalo rodiče, aby stáhli jeho přihlášku k přijetí. Nastoupil tedy na místní průmyslovku, kde měli poměrně úspěšný dramatický kroužek. Když ale vytáhlého blonďáka vedoucí kroužku vyzval, aby se k nim přidal, Eastwood odmítl. Zajímal se o sport. Kromě cyklistiky jej bavil také golf. Po ukončení školy pracoval v nejrůznějších profesích – jako barový pianista, plavčík, manipulant v tiskárně, prodavač v obchodě s potravinami, hasič a o víkendech si přivydělával taky jako caddie na golfu. V roce 1951, když zuřila válka v Koreji, přišel povolávací rozkaz i Eastwoodovi. Naštěstí jej neposlali za oceán, ale do posádky v kalifornském Fort Ord u Monterrey. Z té doby se také datuje jeho první velké dobrodružství. Při cestě na dovolenou byl jediným cestujícím na palubě bombardéru Douglas AD, kterému nad oceánem došlo palivo. Pilotovi se podařilo s letounem doplachtit až téměř k Point Reyes, kde s ním ale nakonec musel sednout na vodu. Pilot i budoucí herec opustili včas potápějící se letoun a pak museli ve studené vodě uplavat pět kilometrů ke břehu. Během krátké vojenské kariéry se stihl seznámit s člověkem, který měl později velký vliv na jeho život. Chuck Hill byl jeho nejlepší kamarád, který měl hodně známých u filmu. „Přijeď do Los Angeles, seznámím tě s nějakými filmaři, měl bys to zkusit jako herec!” říkal mu. Absolutní moc Pro hrst dolarů První kroky v L.A. Clint Eastwood se po odchodu z armády skutečně do Los Angeles odstěhoval a krátce nato se tam seznámil se svojí první manželkou Maggie Johnson. Po šestiměsíční známosti se vzali. Jenže manželství znamenalo také vyšší náklady. Třiadvacetiletý Clint si vzpomněl na starého kamaráda z vojny. A Chuck Hill splnil, co slíbil: představil Eastwooda kameramanovi Irvinu Glassbergovi a ten jej zase ukázal režisérovi Arthurovi Lubinovi. Tomu se na první pohled sice líbila štíhlá a vysoká Eastwoodova postava, ale když došlo na hereckou zkoušku, byla to tragédie. „Nevěděl, jak se má postavit, kam se má dívat, byl to úplný amatér,” vzpomínal Lubin později. Nicméně doporučil Eastwoodovi, aby začal chodit do nějakého dramatického kroužku, že pak se možná uvidí. Když se v dubnu 1954 Eastwood znovu objevil před režisérem a předvedl mu o poznání lepší herecký výkon, Lubin slíbil, že se za něj přimluví. První rolí, kterou dostal, byl vlastně jen malý “štěk” v filmu Revenge of the Creature režiséra Jacka Arnolda. Na filmu je pozoruhodné to, že byl natočen ve 3D formátu a jméno Eastwooda byste marně v titulcích hledali. Pětadvacetiletý začínající herec chodil neúnavně na všechny herecké konkursy a začalo se mu dařit. Když mu ve westernové komedii První obchodní cestující s Ginger Rogers v hlavní roli dal Lubin konečně trochu větší příležitost, kritiky byly vůči němu nemilosrdné. Prý působí prkenně, vypadá, jako by šilhal, a když promluví, pouze cedí slova skrz zuby. Lubin však byl klidný. Eastwoodovi věřil: „Diváci si na něj zvyknou,” říkal. Mnohem důležitější pro Eastwooda bylo, že mu režisér vyjednal se studiem Universal na tehdejší dobu velice slušnou smlouvu, která mu zaručovala 100 dolarů týdně. V následujících třech letech se objevil v řadě filmů, v nichž však nemohl ukázat, co v něm skutečně je. Zachránila jej až televize. V roce 1958 začal producent Charles Marquis Warren připravovat nový westernový seriál pro televizi CBS a do hlavních rolí hledal mladé a hlavně laciné herce. Jeho zrak padl na Erica Fleminga BMW revue 4/2013 17 profil Clint Eastwood Dopisy z Iwo Jimy a Clinta Eastwooda. Černobílý seriál se začal vysílat v lednu 1959 a na obrazovkách vydržel sedm let. Důležité bylo, že se z Clinta Eastwooda stala respektovaná televizní hvězda. Koncem roku 1963 dostal Eric Fleming docela obskurní nabídku. Jakýsi neznámý Ital chtěl ve Španělsku natáčet western a nabízel mu hlavní roli. To neznělo příliš důvěryhodně. Fleming místo sebe nabídl Clinta Eastwooda, kterému se vyhlídka na španělské dobrodružství velice zamlouvala. Hvězda spaghetti-westernů Film Pro hrst dolarů byl teprve druhým samostatným celovečerním snímkem italského režiséra Sergia Leoneho. Dal si proto co nejvíc záležet na scénáři, hereckém obsazení i samotné realizaci. Když film přišel do evropských kin (americké distributory v té době evropské westerny ještě vůbec nezajímaly), měl obrovský úspěch a zahájil éru takzvaných “spaghetti-westernů”. Clint Eastwood se stal rázem jedním z nejznámějších amerických herců... ovšem pouze v Evropě. V dalším roce následovalo neméně úspěšné pokračování Pro pár dolarů navíc a v roce 1966 poslední část trilogie Dobrý, zlý a ošklivý. V té době už američtí distributoři zpozorněli a přestali se vyjadřovat o spaghetti-westernech posměšně. Společnost United Artists dokonce za 900 tisíc dolarů zakoupila práva na všechny tři filmy. Do amerických kin přišly před Vánoci roku 1967 a u diváků měly nečekaný úspěch. Společnost United Artists na nich vydělala osm milionů dolarů, což na evropské filmy bylo opravdu hodně. Také Clint Eastwood začal hodně vydělávat a začal přemýšlet o tom, do čeho své honoráře investovat. Rozhodl se, že se stane filmovým producentem. Společně s finančním poradcem Irvingem Leonardem založili společnost Malpaso Productions, která napříště měla exkluzivně zastupovat Clinta Eastwooda při všech jednáních s producenty. 18 BMW revue 4/2013 Hned při prvním angažmá se to bohatě vyplatilo. Za jednu z hlavních rolí ve westernu Pověste je výš z roku 1968 inkasoval herec nejen pevně stanovený honorář 400 tisíc dolarů, ale taky bonus ve výši 25% z čistého výtěžku ze vstupného. Drsný Harry za kamerou V roce 1968 natočil Eastwood v režii Dona Siegela také velice úspěšný film Cooganův trik. Mimochodem, byl to první film, který s ním mohli vidět diváci v tehdejším Československu. Eastwood v něm ztvárnil arizonského šerifa ztraceného v uli- cích Manhattanu. Ukázalo se, že západními větry ošlehaná tvář je jako stvořená pro postavu moderního detektiva. A tak když Don Siegel připravoval o pár let později film o sanfranciském policejním detektivovi Harry Callahanovi, pro jeho představitele šel úplně najisto. Drsný Harry se stal americkým kultovním filmem. Kromě toho, že vydělal producentům (tedy i Eastwoodovi) pořádný balík peněz, lidé se jeho postavou nechávali inspirovat. Muži se snažili napodobovat jeho chůzi, řeč a oblečení a revolver Smith & Wasson typ 29, který Harry ve filmu používal, se na dlouhé měsíce stal v prodejnách se zbraněmi nedostatkovým zbožím. Úspěch filmu inspiroval další čtyři pokračování, jenže už neměla takový úspěch jako Drsný Harry. Především ani jedno z nich už nerežíroval Don Siegel a ani Clint Eastwood už v nich nebyl zdaleka tak přesvědčivý. Už při premiéře Drsného Harryho žil novými projekty. Kromě hraní a produkování jej totiž odjakživa zajímala také režie. V roce 1971 se cítil natolik zkušený a měl už tolik peněz, že si vyzkoušel, jaké to je natočit si vlastní film. Zahrajte mi Misty se úplně vymykal dosavadním filmům, v nichž Eastwood až do té doby hrál. Ve svém režijním debutu ztvárnil roli diskžokeje Davea Garvera, který má v místním rádiu vlastní show, v níž posluchačům předčítá básně, vypráví o svém životě nebo hraje na přání. A pravidelně každou noc mu telefonuje obdivovatelka s přitažlivým hlasem a žádá, aby jí zahrál skladbu Misty. Když pak dojde na skutečné setkání, příběh se zauzlí a z romantického příběhu je najednou horor. Film byl velice dobře přijat diváky. Ačkoliv jeho výroba stála jen 700 tisíc dolarů, vydělal pouze v USA a v Kanadě přes deset milionů. Důležitější bylo, že se Eastwood etabloval jako režisér, navíc jako tvůrce takzvaných “artových” filmů. Od počátku 70. let tak slavný herec dělil svůj čas mezi herectvím a režií. V každém případě, když se jej novináři kdykoliv ptají na filmy, na něž je skutečně pyšný, jmenuje především ty, na nichž se podílel jako režisér: Bledý Madisonské mosty jezdec, Nesmiřitelní, Madisonské mosty, Absolutní moc, Vesmírní kovbojové. Dodnes jich natočil více než třicet. Hudební skladatel i starosta V Clintu Eastwoodovi odjakživa dřímal ještě jiný talent – hudební. Od dětství hrál na klavír – začínal klasickou hudbou a od Schumanna a Beethovena záhy přešel k jazzu, který je dodnes jeho největší životní láskou. K jeho nejoblíbenějším muzikantům patřili odjakživa Charlie Parker, Lester Young, Thelonious Monk, Dave Brubeck a Oscar Peterson. Kromě toho poslouchal hodně blues a country. Už od padesátých let se pokoušel komponovat, ale s výjimkou jedné dlouhohrající desky, kterou nahrál pro potěšení svých nejbližších v roce 1959, si dlouhou dobu na profesionální skladatelskou dráhu netroufal. Začínal nejdřív jako zpěvák. V roce 1961 nahrál singl Unknown Girl, který (naštěstí pro herce) zůstal zapomenut. V dalších letech vydal další dva singly, a dokonce jedno album Rawhide‘s Clint Eastwood Sings. Své pěvecké kvality prokázal v muzikálu Paint Your Wagon (1969), kde zazpíval hned čtyři písničky. Teprve o dvacet let později se pustil do skládání vlastní filmové hudby. Poprvé zazněla ve filmu Nesmiřitelní a od té doby skládá hudbu prakticky ke všem filmům, které režíruje. V rámci smlouvy se společností Warner Brothers založil také vlastní vydavatelství Malpaso Records, které se specializuje zejména na filmovou hudbu. Eastwood je rovněž spoluautorem písně Why Should I Care, kterou má dodnes v repertoáru Diana Krall. Za hudbu k filmu Výměna (2008) získal nejvyšší ocenění na Zlatých Glóbech. V roce 2007 jej na jazzovém festivalu v Monterey odměnili čestným doktorátem bostonské Berklee College of Music. „Je to jedno z největších uznání, jaké se mi v životě dostalo,” řekl zjevně dojatý herec. Clint Eastwood si v Hollywoodu vybojoval unikátní postavení: ze zpětného pohledu je zřetelné, že právě on stál u zrodu fenoménu „myslících hvězd“ – tedy toho typu hollywoodských celebrit, které se souběžně s hereckou prací věnují režii a produkci. Navíc se také angažoval politicky. Nikdy se netajil svými sympatiemi k republikánům. V osmdesátých letech byl zvolen dokonce starostou města Carmel-on-the-Sea, kde již čtyřicet let bydlí na svém ranči. Při posledních prezidentských volbách v USA podporoval republikánského kandidáta Mitta Romneyho. Nezapomenutelným se stalo jeho vystoupení na republikánském sjezdu v Tampě na Floridě, kde hovořil teatrálně k prázdné židli, která měla symbolizovat nepřítomného prezidenta Obamu. Eastwood mu vyčetl různé nesplněné sliby od neuzavření věznice Guantánamo až po vysokou nezaměstnanost v zemi. „Když někdo nedělá svou práci dobře, musíme ho propustit,“ řekl. V průběhu bezmála šedesátileté kariéry získal Eastwood bezpočet ocenění a uznání. Z jedenácti nominací na cenu Americké akademie jich získal pět. Spolu s Warrenem Beattym jsou jedinými tvůrci, jimž se podařilo dvakrát získat Oscara za nejlepší herecký výkon a nejlepší režii v jednom filmu současně. Vzdor svému pokročilému věku ještě o odchodu na penzi zdaleka neuvažuje. Pravidelně téměř každý rok uvádí svůj nový film. Loni to byl příběh z baseba- Clint Eastwood a Diana Ruiz llového prostředí Zpátky ve hře, na příští rok chystá muzikál Jersey Boys. Letos si dal nezvyklou pauzu. Jak je patrné, měl k ní ještě jiné než profesní důvody. Ženy Clinta Eastwooda O vztazích Clinta Eastwooda k ženám by bylo možné napsat celou knihu. Přestože velkou část života prožil ve dvou manželstvích, počet žen, které prošly jeho ložem byl úctyhodný. Patřily k nim i slavné herečky Catherine Deneuve, Jean Seberg, Jill Banner, Jamie Rose a ještě několik dalších. Dnes má sedm dětí s pěti ženami a je docela dobře možné, že tento počet není konečný. Poprvé se oženil ve třiadvaceti letech s Maggie Johnson a už tenkrát věděl, že to bylo brzy. Možná i proto nijak na děti nespěchal, prvního syna Kylea (dnes úspěšného jazzového muzikanta) měl s Maggie až téměř patnáct let po svatbě. Kyle ale není jeho prvním potomkem. Několik let po svatbě si manželé totiž dali ve vztahu přestávku a herec měl aférku s tanečnicí Roxanne Tunis, která mu v roce 1964 porodila dceru Kimber, o jejíž existenci se Eastwood dozvěděl až v 90. letech. Třetím potomkem je dcera Alison, které je dnes jednačtyřicet let. S Maggie se rozvedli v roce 1976, jenže to už přes rok žil s herečkou Sondrou Locke. Rozešli se po 14 letech, během nichž byla herečka stále for- málně vdaná za svého homosexuálního manžela. Ještě před koncem vztahu mu letuška Jacelyn Reevesová porodila dvě děti - nyní sedmadvacetiletého syna Scotta a o dva roky mladší dceru Kathryn. Eastwood se k nim oficiálně přiznal až v roce 2002. Od roku 1990 pak Eastwood žil s kolegyní Frances Fisher, s níž má dvacetiletou dceru Francescu. Rozešli se v roce 1995. Rok po rozchodu se Eastwood oženil s televizní moderátorkou Dinou Ruizovou a do letošního léta společně pečovali o šestnáctiletou Morgan. Důvodem nynějšího rozchodu prý byla, jak jinak, Eastwoodova nevěra. Podle dobře informovaného časopisu People si už prý asi před rokem začal románek s Erikou Fisher. Shodou okolností jde o bývalou ženu Scotta Fishera, který je pro změnu údajně novým partnerem rozvádějící se Diny. Clint Eastwood nikdy svůj osobní život příliš nekomentoval. V rozhovorech se zásadně těmto tématům vyhýbá, nejraději hovoří o režírování, hudbě a politice. Nic víc ho prý ani nezajímá. Ani o svém herectví nemá valné mínění. Když mu připomenou historický výrok Sergia Leone, který o něm kdysi prohlásil: „Clint Eastwood umí dva herecké výrazy – jeden s kloboukem a druhý bez klobouku!“, pouze se rozesměje. foto archiv -mjr- BMW revue 4/2013 19 představujeme BMW řady 2 Coupé Do sportu Tak jako se současné kupé odvozené od nejnovější řady 3 označuje řada 4, je stejný systém uplatněn i u menší řady 1. Od ní odvozené Coupé, pojmenované jako řada 2, je zatím nejnovějším počinem mnichovské automobilky. BMW řady 1 se sotva může pochlubit tak dlouhou tradicí, jako ostatní modelové řady. Na rozdíl od nich totiž nesahají kořeny „jedničky“ do 70. let, nýbrž jsou staré jen jedno desetiletí. Kořeny první generace řady 1 (E87) technicky odvozené od řady 3 (E90) sahají do roku 2004. O tři roky později se na trhu objevila dvoudveřová verze Coupé (E82), na kterou navazuje dnešní novinka. Druhá generace řady 1 (F20 a F21) je ve výrobě od roku 2011, Coupé tedy přichází s dvouletým zpožděním. Stejně jako v případě řady 3 nebo 5 dostalo i nejmenší Coupé označení su- 20 BMW revue 4/2013 dým číslem postaveným nad výchozím modelem – vznikla tedy řada 2 s kódovým označením F22. Ideově má navazovat na řadu 02 z 60. a 70. let, která je vlastně předchůdcem první Trojky (E21). Řada 02 byla ovšem výhradně dvoudveřová, stejně jako již zmíněná původní Trojka. V budoucnu lze samozřejmě očekávat také čtyřmístný kabriolet, který byl nabízen i u minulé generace a zcela jistě bude přímo odvozen od kupé řady 2. Jistě není bez zajímavosti, že předchozí řada 1 Coupé byla světově velice úspěšnou variantou. Celkem se totiž podařilo prodat více než 150 000 kusů po celém světě. Větší, širší, delší… a dynamičtější Nové Coupé odvozené od řady 1 je v porovnání s předchůdcem větší snad ve všech směrech. Do délky narostlo o 72 mm na 4432 mm. V porovnání s výchozí řadou 1 je pak delší dokonce o 108 mm. Šířka se oproti předchozímu kupé zvětšila o 32 mm na 1774 mm. Rozvor náprav, důležitý to ukazatel prostornosti v podélném směru a rovněž směrové stability, se zvětšil o 30 mm na 2690 mm. Rozchod předních kol je větší o 41 mm (1521 mm), zadních pak o 43 mm (1556 mm). S celkovou výškou 1418 mm je vůz nižší o půl centimetru. Zavazadelník, jakkoliv jde v této třídě o relativně podřadnou věc, je nyní se svými 390 litry o 20 litrů objemnější. Při návrhu karoserie se samozřejmě nezapomnělo ani na aerodynamiku, což symbolizuje údaj koeficientu čelního odporu vzduchu cx, jenž činí 0,29 v případě verze 220i. V duchu tradice vůz nabízí výrazně sportovní vzezření, jemuž pomáhá i plynule se směrem k zádi svažující střecha s typicky tvarovaným C sloupkem karoserie, jemuž ve spodní části nechybí pro vozy BMW charakteristické Hofmeisterovo zalomení směrem vpřed. Typické ledviny mají nyní 11 lamel. Světlomety mohou být na přání bi-xenonové a jejich součástí jsou také LED pro denní svícení. Technologie LED světlometů známá z většího kupé řady 4 si zatím do Dvojky cestu nenašla. Zaměření na řidiče Interiér nového kupé samozřejmě vychází z řady 1. To znamená, že zůstala zachována orientace na řidiče, avšak přibylo výbavy a materiály jsou ještě vytříbenější. Přístup do druhé řady sedadel je u vozů s karoserií kupé vždy kompromisním řešením. Pro usnadnění této činnosti jsou přední sedadla vybavena funkcí Easy Entry, kdy se po odklopení vrátí na své původní místo. BMW také uvádí, že prostor pro nohy vzadu se zvětšil v porovnání s předchůdcem o 21 mm. Známý palubní systém iDrive se v tomto modelu pojí s audiosystémem BMW Professional a nebo s navigačním systémem Professional. Logika nabídky tohoto systému odpovídá řadě 1. V závislosti na verzi má centrální displej úhlopříčku 6,8 respektive 8,8 palců. Pokud je instalována navigace, je tlačítko rozhraní iDrive vybavené dotykovou horní plochou, což usnadňuje ovládání. Kromě standardní verze nabízí BMW u nové řady 2 další tři designérské verze tzv. linie, kterým sekunduje tradiční M sportovní paket. V úrovni Sport Line je vůz dále zušlechtěn leskle černými doplňky, které lze nalézt na masce chladiče, krytech vnějších zrcátek nebo v otvorech v předním nárazníku. Standardem jsou 17palcová kola. Druhou úrovní je Modern Line, který poznáte podle použití matného hliníku pro některé designové prvky. Vrcholem je M sportovní paket. Světlá výška je u něj snížena o 10 mm a samozřejmostí jsou aerodynamické prvky karoserie, upravený podvozek a posílené brzdy. V interiéru převládá kombinace hliníku a modré akcentní lišty. Přístrojový štít má originální vzhled a kabina je osvětlena příjemným nepřímým světlem. Za pozornost stojí také opěrka řidičovy levé nohy (tzv. mrtvý pedál) s logem BMW M a v neposlední řadě i sportovní sedadla, černé čalounění stropu nebo dominantní volant. Podvozek s velkým P Podvozek byl u BMW vždy chloubou a u nové řady 2 Coupé tomu není jinak. Naopak v dané třídě představuje jeden z vrcholů. Zásluhou klasické koncepce a posunutím hnacího ústrojí co nejvíce dozadu se podařilo dosáhnout rovnoměrného rozložení hmotnosti na obě nápravy v poměru přibliž- ně 50:50. To je základ pro vynikající jízdní vlastnosti, které by ovšem bez patřičného zavěšení kol byly obtížně dosažitelné. Oproti předchozí generaci se navíc podařilo dosáhnout dalšího snížení těžiště. V porovnání se hatchbacky se změnila tuhost pružin a tlumičů spolu s kinematikou a také elas- tokinematikou obou náprav. Kola té přední mají zvětšené negativní odklony. Co zůstalo, je dvojice spodních příčných ramen, které BMW používá už dob první generace řady 7, tedy roku 1977. Vyrobeny jsou z hliníkové slitiny a pro potlačení chvění od kol je přední rameno uloženo v lůžku, kombinu- BMW revue 4/2013 21 představujeme BMW řady 2 Coupé jícím pryž a kapalinu. Zadní kola jsou vedena vždy pěti rameny, což je vlastně kinematicky nejdokonalejší zavěšení kol. Už v minulé generaci kupé E82 byly některé verze vybaveny elektromechanickým posilovačem řízení. Standardem byl ale samozřejmě hydraulický. To se teď mění, takže v řadě 2 je elektromechanický posilovač řízení vždy, bez ohledu na variantu. Na přání a tedy za příplatek může být vůz vybaven variabilním sportovním řízením. Změna převodu je zde úměrná úhlu natočení volantu, a tedy vychýlení kol. Kolem střední polohy je řízení méně strmé, směrem k dorazům se jeho převod zvětšuje. Za příplatek lze mít adaptivní tlumiče, pracující v součinnosti s jinými systémy. Po nastavení obvyklých režimů ECO PRO, COMFORT, SPORT a SPORT+ se mění nejen jeho tuhost podvozku, nýbrž i účinek posilovače řízení a také reakce motoru na pohyb vaší pravé nohy. Efektivní dynamika Zájemce o řadu 2 může vybírat z několika pohonných jednotek. Základem je provedení 220i poháněné zážehovým přeplňovaným čtyřválcem. Motor z řady N20 využívá nejmodernější techniku včetně plně variabilního rozvodu Valvetronic, přeplňování za pomoci dvoukomorového turbodmychadla TwinScroll a samozřejmě přímé vstřikování benzinu. Verzi M235i pohání řadový šestiválcový třílitr N55 s jedním turbodmychadlem. Samozřejmostí je přímé vstřikování ben- zinu, Valvetronic suplující funkci škrticí klapky a dvojité časování double VANOS. Tato verze se vyznačuje důkladně přepracovaným podvozkem a ještě intenzivnějším zaměřením na jízdní dynamiku. Paleta vznětových motorů je tvořena čtyřválcovými dvoulitry 218d, 220d a 225d. Jde o konstrukci N47N vyznačující se hliníkovým blokem. Vložené válce jsou z kompozitních materiálů (metoda Lokasil). Dvě slabší verze (218d a 220d) využívají Common-Rail solenoidového typu s tlakem 1800 barů. Vrcholná 225d dostala vyspělejší Common-Rail s piezoelektrickými vstřikovači pracujícími s tlakem 2000 bar. Jako jediná využívá rovněž dvojici nestejně velkých turbodmychadel, zatímco menší verze mají turbodmychadlo pouze jedno s variabilní geometrií rozváděcích lopatek. Zajímavostí je přítomnost dvojice vyvažovacích hřídelů v bloku u všech verzí principu Lanchester. Poháněny jsou od klikového hřídele přes čelní ozubená soukolí. Standardem je šestistupňová manuální převodovka, za příplatek je možno ji nahradit osmistupňovou samočinnou, která je výhradní volbou pro verzi 225d. Stejně jako je tomu u modelu BMW 435i Coupé, také nejsilnější „malé kupátko“ bude možné na přání vybavit mechanickým samosvorným diferenciálem, který bude připraven v rámci originálního příslušenství. I to svědčí o tom, že BMW to se sportovní řadou 2 myslí skutečně vážně. foto archiv To m á š D u s i l Základní technické údaje Zdvihový objem (cm3) Výkon, kW (k)/min-1 Točivý moment, N.m/min-1 Převodovka Maximální rychlost, km/h Zrychlení z 0 na 100 km/h, s Kombinovaná spotřeba, l/100 km 22 BMW revue 4/2013 220i 1997 135 (184)/5000-6250 M235i 2979 240 (325)/5800-6000 218d 1995 105 (143)/4000 220d 1995 135 (184)/4000 225d 1995 160 (218)/4000 270/1250-4500 6M (8A) 235 (230) 7,0 (7,0) 6,1 (5,7) 450/1300-4500 6M (8A) 250 (250) 5,0 (4,8) 8,1 (7,6) 300/1750-2500 6M (8A) 213 (213) 8,9 (8,6) 4,3 (4,2) 380/1750-2750 6M (8A) 230 (235) 7,2 (7,1) 4,5 (4,2) 450/1500-2500 8A 242 6,3 4,7 edk^ccgjťZcĉ! které ochrání S vámi od A do Z výročí od automobilů k lodím Už 15 let také u kormidla Dlouhá léta byl náš přední automobilový závodník a posléze i dealer mnichovských automobilů Miloš Bychl spojován téměř výhradně se značkou BMW. Již půldruhé dekády je ale tahle rovnice neúplná: je totiž zároveň i výhradním prodejcem světoznámých jachet Sunseeker. Manhatan 63 24 BMW revue 4/2013 Máme dva mobilní týmy, s nimiž pokrýváme celé Chorvatsko. Během roku proto máme nasmlouvané mechaniky, kterých je během letní sezony až třicet. To vše je ovšem řízeno z naší základny ve Vestci. Pamatujete si ještě, jakou první jachtu jste prodal? Bylo to asi čtyři měsíce po založení firmy, ale přesně si to už nepamatuji. Domnívám se ale, že to byly lodě dvě: sportovn, 11 m dlouhý model 34 Superhawk a také model 47 Portofino. Jachta, která má už mnohem více prostorů k bydlení. A jakou největší délku měla vámi prodaná loď? Třicet čtyři metrů a prodali jsme ji předloni. Miloš Bychl Jachet, které pod touto značkou na svět přicházejí ve společnosti, již v jihoanglickém Poole založili Robert a John Braithwaitové. Jachet s výrazným rodokmenem různých kategorií, délky i výbavy, jež se prodávají v 68 zemích světa a brázdí nejen vlny Středozemní moře, ale je možné se s nimi setkat prakticky ve všech přístavech na celé zeměkouli. Není divu. Při jejich konstrukci, sázící především na kvalitu, totiž asistovala taková jména, jakými jsou například světoznámý designér Don Shead či jeden z nejproslulejších návrhářů interiérů Ken Freivokh. Takže fakt, že sunseekery, představující jakousi šlechtu mezi jachtami, byly k vidění v posledních čtyřech bondovkách (ve filmu Quantum Solace se dokonce představily hned modely dva – 37metrová jachta i Superhawk 43) nejspíš nikoho nepřekvapí. Agent 007 si přece vždycky vybírá jen to nejlepší... Dá se tedy říci, že jsme se vcelku znali. A člověka, který je zvyklý, že jeho víkendy jsou přeplněné, zase v této komunitě nebylo těžké přesvědčit, že by se v přicházejících volnějších víkendech měl a mohl zabývat něčím jiným. Zprvu nám sice připadalo poněkud naivní prodávat v Praze námořní lodě, ale protože jsme byli u BMW zvyklí dělat věci ve velké kvalitě, brzy jsme přišli na to, že to zase tak naivní není. Prodáváme po celém světě, ale protože se staráme především o české a slovenské klienty, kteří ze všeho nejraději jezdí do bývalé Jugoslávie, operujeme v vcelku logicky především v Chorvatsku. Ptát se, kolik lodí jste prodali vůbec, je asi zavádějící. Už proto, že se určitě neprodávají jen lodě úplně nové, ale také ty, které klientům po nakoupení nového modelu zbydou, ne? Přesně tak to je. Dá se ale odhadnout, že nových lodí, které jsme prodali, bude kolem 50, ale faktem je, že některé lodě prodáváme i ve spolupráci s jiným zahraničním dealerem. To třeba v případě, že klient chce loď od nás, ale spadá pod německý servis... U těch starších se to pak opravdu určuje jen těžko. Třeba jen proto, že některé se při prodeji netočí jen dvakrát, ale třeba i pětkrát. Takže to pak máme díky kvalitě Sunseekerů pět spokojených zákazníků! Měli bychom si však připomenout, že v posledních letech neprodáváme výhradně Sunseekery. Kvůli doplnění sortimentu a kvůli tomu, že v Poole se dnes dělají výhradně luxusní motorové jachty v délce 12 až 48 m a malé lodě z jeho portfolia Sunseekeru vymizely, máme zastoupení také dalších značek: norských Mladší z Bychlů při testu Sunseekeru Superhawk 34 Bychl Yacht Centrum A protože každé jubileum – byť trochu nepřesné, protože samotný administrativní začátek firmy Bychl Yacht Centrum se fakticky odehrál již o téměř rok dřív – žádá své, vyrazili jsme za Milošem Bychlem i my. Na kapučíno, na pár vzpomínek i na současnost zmiňované firmy. Už proto, že lodní projekt se ukázal natolik životaschopný, že se spolu se Sunseekerem ve Vestci rozhodli postavit showroom, který by firmu nejen dostatečně reprezentoval, ale kde by byla stabilně vystaven alespoň jedna z jejich lodí. Proč vlastně ve vašich obchodních iniciativách došlo k propojení volantu a kormidla? Dá se říci, že před oněmi 15 lety mé závodění pomalu končilo. Tehdy tyto lodě prodávala společnost Sunseeker Europe a lidé z ní navštěvovali automobilové závody, stejně jako řada sponzorů. BMW revue 4/2013 25 výročí od automobilů k lodím Tady, v jihoanglickém Poole, přicházejí Sunseekery na svět sportovních a velmi rychlých člunů Hydrolift (6 až 10 m) a člunů Williams, sloužících často jako tendr k velkým jachtám. Jaké máte vy zkušenosti s jachtami Sunseeker? Za ta léta jsou samozřejmě velké. Vzhledem k tomu, že každá z lodí je jiná, každá se před dokončením a vybavením interiérem seřizuje i zkouší a my tyto testy přirozeně v tamní zátoce spolu s továrními techniky absolvujeme. Poté je loď transportována do některého ze středomořských přístavů, odkud ji dopravujeme ke klientovi. A někdy - hlavně dřív - to byly cesty opravdu dlouhé. Pak s klientem přirozeně absolvujeme předváděcí a také závěrečné testovací jízdy. Dá se proto říci, že už jsme se s těmito jachtami najezdili až až. A díky povětrnostním podmínkám přirozeně zažili i pár docela dramatických, ale nakonec vždycky bezpečných plaveb. Ovšem je potřeba říci, že dnes vlastně Bychl Yacht Centrum již sedmým rokem řídíme společně se synem, který se o lodě zajímá již od mala a pomalu přebírá firemní otěže. Je za ta léta poznat posun v designu Sunseekerů? Přirozeně. Reaguje na aktuální trendy a požadavky a velkým kladem je skutečnost, že se bezproblémově a v nejlepší kvalitě dokáže přizpů- Přebírání ocenění za 3. místo v kategorii Dealer roku. Úspěchy českého zastoupeni značky Sunseeker ocenil její majitel a generální ředitel Robert Braithwaite (vpravo). sobit i těcm nejnáročnějším požadavkům klientů. Na to má nepochybně vliv i zcela nové plánování využití prostoru v lodi. Dají se nějak specifikovat rozdíly mezi českou a slovenskou klientelou? Ani ne. Už proto, že je zhruba stejně velká a že se počet klientů u obou skupin zvyšuje. Možná i proto, že lidé si dobře uvědomují ekonomickou záležitost celé věci: jestliže chci na vodě ročně strávit týden či dva, rozhodně se vyplatí si loď najmout. Ovšem v případě, že hodlám na vodě ročně prožít alespoň tři neděle či měsíc – a to nemluvím o tom, že v době, kdy si usmyslím najmout si loď, nemusí vyjít počasí – pak už je jednoznačně výhodnější jachtu koupit. Navíc řada lidí, kteří si na jachty časem zvykli, přichází od jiných značek, protože časem přišli na to, co je na vodě Trabantem a co Porsche či BMW. Na silnici jsme to sice všichni před 15 lety věděli, ale na vodě to registrovala jen úzká skupina lidí. A přitom právě tady platí ono pověstné úsloví o tom, že člověk není dost bohatý, aby si kupoval lacinou věc... foto archiv Studie budoucího centra Sunseekeru ve Vestci 26 BMW revue 4/2013 -pjm- C-24 S-24 S-28 C-27 C-31 Délka: 7.70 m Délka: 7.70 m Délka: 9.10 m Délka: 8.75 m Délka: 9.70 m Šířka: 2.10 m Šířka: 2.10 m Šířka: 2.55 m Šířka: 2.55 m Šířka: 2.50 m Ponor: 0.70 m Ponor: 0.70 m Váha: od 2 000 kg Ponor: 0.90 m Ponor: 0.80 m Váha: od 1 350 kg Přepravní kapacita Lůžka 5 osob 2 Max. rychlost: 47-80+ Kn Motorizace benzin 325-750 HP Motorizace diesel od 265 HP Váha: od 1 350 kg Přepravní kapacita Lůžka 7 osob 2 Max. rychlost: 47-80+ Kn Motorizace benzin 325-750 HP Motorizace diesel od 265 HP Přepravní kapacita Lůžka Max. rychlost: 5-8 osob 2 40-65+ Kn Váha: Přepravní kapacita Lůžka od 2 300 kg 6 osob 2+2 50-70+ Kn Váha: od 2 650 kg Přepravní kapacita 7 osob Lůžka 2+1 45-80+ Kn Motorizace benzin 725 HP Max. rychlost: Motorizace diesel 530 HP Motorizace benzin 425 HP Motorizace benzin 425-1050 HP Motorizace diesel 363 HP Motorizace diesel BYCHL YACHT CENTRUM a.s. - Výhradní zastoupení Hydrolift pro Českou a Slovenskou republiku Vestec 19, 252 42 Praha-západ, tel. +420 241 007 111, e-mail: [email protected] Max. rychlost: 363-540 HP www.hydrolift.cz Výhradní zastoupení Williams performance tenders pro ČR a SR: • Prodej (showroom s kompletní modelovou řadou) • Záruční i pozáruční servis • Logistika • Uskladnění Komplexní servisní služby nabízíme našim zákazníkům nejen v ČR a SR, ale i v Chorvatsku. Pro více informací nás neváhejte kontaktovat. Bychl Yacht Centrum, a.s., Vestec 19, 252 42 Praha-západ, tel. +420 241 007 111, e-mail: [email protected], www.bychlyacht.cz BMW revue 1/2012 1 jízda BMW X5 (F15) Dokonalá evoluce BMW X5 sbírá od okamžiku, kdy se představila v roce 1999 první generace, neustále úspěchy. Prodejní počty rostou i v posledních letech výrobního cyklu jednotlivých generací a tento vůz si získal mnoho loajálních zákazníků. I to byl důvod, proč nemělo smysl novou generaci BMW X5 měnit příliš radikálně. Po svezení ale zjistíte, že se toho změnilo docela dost... Přiblížit chování nové X5 na silnici není úplně snadný úkol. Velmi totiž závisí na konkrétní verzi. Možná se budete divit, ale v tomto případě snad ani tolik nezáleží na motoru, jako spíše na podvozku a použitých kolech. Samozřejmě, že u BMW to stejné platí již tradičně u většiny modelových řad, nicméně se zdálo, jako by to právě u relativně velké X5 bylo dvojnásob důležité. Ještě před tím, než se projedeme verzemi xDrive30d a M50d, je potřeba k nové X5 přijít a nastoupit. Je s podivem, jak nová genera- 28 BMW revue 4/2013 ce dokáže při prvním kontaktu zapůsobit moderním dojmem a současně dát jasně najevo skutečnost, že jde nejen o BMW, ale dokonce přímo o X5. Mohou za to hlavně proporce, které jsou jen minimálně na délku a šířku větší a současně o něco nižší. BMW X5 modelového roku 2014 je ostřeji vykonturovaná a působí dojmem opět o něco většího auta. Tento vjem má na svědomí hlavně dominantnější maska chladiče, výraznější boční linie a jemněji řešená záď. Zvenku jsou jasně vidět snahy BMW o minimalizaci čelního odporu vzduchu. V přední části jsou nasávací otvory jen tak velké, jak je to pro daný motor nezbytně nutné, typické jsou také v krajích nárazníku umístěné aerodynamické otvory, které směřují vzduch kolem předních kol, kde odtrhává turbulence. Naopak za předními koly jsou výrazné otvory snižující tlak v podbězích a zlepšující proudění vzduchu kolem boků. Aerodynamiku bezpochyby zlepšují také svislé lišty kolem zadního okna, navazující na střešní spojler. Prohlídka interiéru Na vysoko umístěných sedadlech vládne ve srovnání s předchozí generací poněkud jiná atmosféra. Přístrojová deska je nyní nižší a méně na člověka padá. Díky tomu působí celý interiér otevřenějším a také prostornějším dojmem. Je to stejný charakter, který BMW uplatnilo už v řadě 6 nebo 3. Hlavní centrální displej nyní vyčnívá z přístrojové desky. Novinkou je tlačítko umístěné uprostřed přístrojové desky pod spínačem varovných světel, kde bylo dříve ovládání centrálního zamykání (to je nyní ve dveřích). Umožňuje rychlý přístup do menu asistenčních systémů, kterými je automobil vybaven. Po jeho stisku tak můžete snadno aktivovat například varování při opuštění jízdního pruhu, systém přednárazové ochrany a další systémy. Jakmile jsou všechny dostupné funkce zapnuté, svítí tlačítko zeleně, jakmile některý z nich vypnete, změní se na oranžové. Lze předpokládat, že postupně se toto řešení, které usnadňuje obsluhu stále většího množství nejrůznějších asistentů, objeví i v dalších modelech BMW. Zajímavě působí použití dvojice dekoračních lišt před spolujezdcem, které rozšiřují možnosti individualizace interiéru. Zkušenosti s několika různě naspecifikovanými X5 během novinářské prezentace však ukázaly, že některé kombinace mohou být poměrně divoké – to je ale samozřejmě pouze otázka osobního vkusu. Zajímavou novinkou je koncept vnitřního osvětlení, který může být doplněn několika světelnými trubicemi na přístrojové desce, kolem středového tunelu a ve dveřích. V menu iDrive lze dokonce měnit jejich barvy, stejně tak jako barvy prostorového osvětlení. K dispozici jsou různé kombinace bílé, modré a tradiční oranžové. Testované X5 byly vybaveny nejnovější generací systému iDrive, který poznáte podle dotykového ovladače a umožňuje zvolit například i český jazyk pro menu automobilu. Uvnitř BMW hodně zapracovalo také na zadní části interiéru. Zadní sedadla jsou dělená na tři části a s dlouhými sedáky jsou posuvné v podélném směru a umožňují i změnu sklonu opěradel. Tím je možné měnit poměr prostoru mezi druhou řadou sedadel a zavazadlovým prostorem, který má v nejmenším uspořádání pro pět osob objem solidních 650 l. Kvůli značné oblibě zákazníků zůstalo zachováno dělené víko zavazadlového prostoru. Jeho horní výklopná část má standardně elektrický pohon, spodní část se vyklápí a zavírá manuálně. Celkově vzato udělala nová X5 svým interiérem značný krok kupředu. Působí nyní hodnotnějším a bytelnějším dojmem. Zřejmá je také větší propracovanost a důraz na jednotlivé detaily. Zachována přitom zůstala typicky vysoká poloha sedadel přinášející skvělý rozhled a vynikající pozice za volantem. Vnitřní prostornost se subjektivně vnímáno nezměnila, avšak při pobytu uvnitř se člověk cítí uvolněněji, zejména ve vozech vybavených světlejším čalouněním. V pohybu Vydejme se na projížďku nejdříve základní šestiválcovou verzí xDrive30d s výkonem 190 kW (258 k) a točivým momentem 560 N.m, která stála na základním podvozku. Jasně se ukazuje, že jízdní projev nové X5 je kultivovanější než v předchozí generaci. Podvozek je schopen účinně absorbovat i velké neduhy silnic a zabránit jejich přenosu na těla posádky. Zdá se, že se s úspěchem podařilo eliminovat určitou hrubost, kterou do jízdního projevu dříve vnášely pneumatiky runflat. Ty jsou samozřejmě standardem také u nové X5, ale při jízdě jsou jejich tvrdší bočnice a větší hmotnost účinně potlačeny. Při rychlejší jízdě nová X5 není schopna zcela potlačit svoji velikost a hmotnost přesahující dvě tuny, je proto potřeba dát v nájezdech do zatáček BMW revue 4/2013 29 jízda BMW X5 (F15) karoserii čas a počkat, až zaklekne. Když se vyvarujete náhlých změn směru jízdy a naladíte se na plynulou notu a budete dostatečně předvídat, dokáže být i základní X5 velmi rychlá a zábavná. Přesto je ale znát, že je postavena hlavně na běžné pohodlné ježdění než na přílišné řidičské vášně. Následující zkušenost byla s téměř opačným vozem řady X5 – sportovně laděným typem M50d. Součástí jeho standardní výbavy je Adaptivní M podvozek s aktivními tlumiči a vzduchovým odpružením zadní nápravy, který je pro ostatní verze k dispozici pouze v rámci M sportovního paketu. Když ale není u zbylých verzí potřeba větší tuhost zavěšení, je možné zvolit paket podvozku „Comfort“, který má taktéž aktivní tlumiče a vzduchové vaky, ale celý systém je nastavený měkčeji. Ale zpět k verzi M50d. Tu lze doplnit vlastně pouze paketem podvozku „Dynamic“, který dodá aktivní zadní diferenciál Dynamic Performance Control a stabilizátory s proměnnou tuhostí. Tímto paketem byl vybaven také testovaný vůz a nutno říci, že jeho přínos je skutečně značný. V přímém srovnání se základním podvozkem je jasně znát pevnější držení karoserie, jejíž pohyby jsou zcela minimalizované. Naklánění v podélném i v příčném směru je takřka neznámou věcí. Vždy až při skutečně velkém bočním zrychlení je znát, že stabilizátory malinko povolí, aby řidiči umožnily přirozeně pocítit skutečnou rychlost. Skoro se až nechce věřit, jak pevně se X5 M50d se špičkovou verzí podvozku v nájezdu do zatáčky do asfaltu zakousne a s jakou pevností se opře o vnější přední kolo. V prvním okamžiku se to zdá skoro až nepřirozené, ale důležité je, že podvozek neustále cítíte jako jednolitou věc. Není možné samostatně 30 BMW revue 4/2013 odlišit přínos aktivních tlumičů nebo stabilizátorů, nová X5 s touto „náloží“ zkrátka funguje jako jeden senzačně sladěný celek. A tento vjem pokračuje i dále, při akceleraci ze zatáčky. Pohon všech kol xDrive spolu s aktivním diferenciálem cíleně podle situace pošlou nejvíce síly na zadní vnější kolo a X5 M50d téměř neutrálně akceleruje ze zatáčky ven. V předchozí větě není slovo téměř použité náhodou, protože při skutečně agresivním výjezdu, kdy se na vozovku přenáší všech 740 N.m, je znát mírná preference zadních kol, a tedy i jemný sklon k pře- táčivému chování. Je skutečně jen jemný, takže nelze mluvit o riziku vybočení zádi, nicméně jízdě to celkově dodává, vzhledem k velikosti auta, nečekanou jiskru. Tento jízdní projev přitom X5 M50d nabízí jak se zapnutou, tak vypnutou stabilizací, ve skutečnosti u mě ani při ostřejší jízdě nenastala potřeba, že bych musel činnost DSC omezovat – tak dobře a citlivě je nastavený. Jízdu s vypnutým DSC bylo možné vyzkoušet na uzavřené trati s kluzkou fólií. Zde byla k dispozici X5 xDrive30d se špičkovým podvozkem Professional (aktivní tlumiče, vzduchové odpružení zadní nápravy, aktivní zadní diferenciál a adaptivní stabilizátory), automobil byl ale doplněn ještě aktivním řízením s proměnným převodem, které nelze objednat pro vrcholnou verzi M50d ani pro čtyřválce 25d. V připraveném slalomu automobil díky řízení samozřejmě s větší ochotou měnil směr jízdy a současně byl příjemnější i při parkování, kdy nevyžadoval tolik otáček volantu. Při ostřejší jízdě v méně utáhlých zatáčkách je ale znát mírné zhoršení jeho citlivosti. Na zkušebním polygonu bylo možné v bezpečí velké plochy zajít až na limit přilnavosti a potvrdit si, že vyváženost a schopnost rychlých reakcí na každý povel je pro novou X5 samozřejmostí. Jaké tedy nové BMW X5 ve skutečnosti je? Dokáže se přizpůsobit různým nárokům. Může být praktickým prostorným autem svého segmentu, nabízejícím více komfortu než v minulých generacích. Ale současně, když chcete a dokoupíte si potřebnou výbavu podvozku, se dokáže po silnicích pohybovat s neobyčejnou rychlostí a vzhledem ke své velikosti a hmotnosti i obratností. Každá ze zkoušených verzí potvrdila solidní úroveň komfortu a také velmi pečlivé sladění všech jednotlivých systémů podvozku i hnací soustavy. Když se vám tedy bude zdát, že nová generace přichází pouze s novým vzhledem, nenechte se mýlit.Ať už osedláte jakoukoliv verzi, poznáte rozdíl během několika prvních kilometrů. foto archiv Petr Hanke Luxusní eco-friendly resort Apartmány a vily s bazénem Nádherná pláž Luxusní eco-friendly resort Apartmány a vily s bazénem Nádherná pláž fotografie kalendář Pirelli 2014 Padesát let kalendáře Pirelli Neklamným znamením, že se blíží konec roku, je vždy představení nového kalendáře italského gumárenského gigantu Pirelli. Letos je to obzvlášť významná událost, protože slavný Cal, jak se kalendáři říká ve světě showbyznysu, slaví letos padesátiny. 32 BMW revue 4/2013 na španělský ostrov Mallorca. Vzal s sebou svoji tehdejší manželku, rusovlasou německou modelku Sonny Drane, a její kolegyni, blondýnu Jane Lamb. Do fotografické brašny zabalil jen nejnutnější vybavení – dvě kamery Hasselblad, tři objektivy a asi padesát roliček barevného negativu. Nepoužíval žádné vizážisty ani stylisty. Fotografie, které na ostrově pořídil, vypadaly spíš jako fotky z dovolené z nějakého rodinného alba. Jejich síla tkvěla především v atmosféře, tajemných mnohoslibných úsměvech (Sonny byla v té době do Freemana velice zamilovaná) a velké míře intimity. Marně byste na nich hledali nějakou lascivní erotiku nebo nahotu. Konečný výběr fotografií provedli Freeman s Forsythem během jediného večera, kdy se při tom údajně docela opili. Vytištěný kalendář nebyl určen k volnému prodeji, byl rozesílán pouze prodejcům značky Pirelli a významným obchodním partnerům a zákazníkům. Nikdo si ale v Londýně netroufl poslat byť jen jediný výtisk do centrály firmy v Miláně, protože měli obavu ze zamítavých reakcí. Oficiální křest kalendáře proběhl bez sebemenší pozornosti médií. Nicméně už během několika týdnů se začali na londýnskou pobočku obracet lidé se žádostí, zda by nemohli kalendář nějakým způsobem získat. S ohledem na skutečnost, že samotná fotografie si v letošním roce připomněla 175. výročí své existence, je těch padesát let docela úctyhodnou etapou v její historii. Kalendář mapuje celkem věrně vývoj módní fotografie od doby, kdy ještě byla ryze účelovou disciplínou (a především řemeslem) k dnešnímu “umění” vyznávajícímu kult krásy jako fetiš. Zatímco v šedesátých letech bývaly fotomodelky neznámými “děvčaty od vedle”, v současnosti je jedním z hledisek úspěchů kalendáře počet takzvaných supermodelek, které se na jeho stránkách objevují. Fotografie z rodinné dovolené První kalendář si objednalo britské zastoupení společnosti Pirelli v roce 1963, aby zvýšilo povědomí o své značce v sílící konkurenci. Derek Forsyth, tehdejší šéf propagace Pirelli UK, oslovil velice módního londýnského fotografa Roberta Freemana a nechal mu celkem volnou ruku. Dokonce ani netrval na tom, aby se na fotografiích objevovaly kromě dívek také nějaké pneumatiky. Právě kvůli této tvůrčí svobodě Freeman zakázku přijal. Patřil totiž v té době už mezi nejžádanější světové fotografy. Měl za sebou úspěšnou kariéru zpravodajského fotoreportéra pro týdeník The Sunday Times (mimo jiné fotil jako jeden z mála západních fotografů sovětského nejvyššího představitele Chruščova v Kremlu) a v roce 1963 navázal prostřednictvím Briana Epsteina spolupráci se skupinou Beatles. V průběhu let s nimi například nafotografoval obaly pro čtyři alba (With the Beatles, Beatles for Sale, Help! a Rubber Soul) a bezpočet portrétů pro velké světové časopisy. K práci pro Pirelli se dostal na jaře 1963 a bral ji jen jako dobrou příležitost udělat si příjemnou dovolenou na náklady zákazníka. Odjel na tři týdny BMW revue 4/2013 33 fotografie kalendář Pirelli 2012 Současně s tím stoupal zájem o výrobky italské společnosti v Británii, takže bylo jasné, že kalendář svůj účel splnil. V dalších letech se mezi autory kalendáře blýskla celá řada zvučných jmen fotografů působích především v Londýně – Harry Peccinotti (1968 a 1969), Sarah Moon (1972), Brian Duffy (1965 a 1973) nebo Hans Feurer (1974). V rámci úspor po první ropné krizi v roce 1973 však další vydávání kalendáře londýnská pobočka Pirelli vzdala. Supermodelky přicházejí Po devítileté pauze se kalendář Pirelli objevil znovu. Tentokrát v mnohem opulentnější a hlavně světovější podobě. Jeho vydavatelem už nebyla anglická pobočka, ale přímo italská centrála Pirelli, čemuž také odpovídal rozpočet i marketinková podpora. Druhá polovina 80. let byla érou takzvaných supermodelek, které udivovaly nejen svojí krásou, ale především do té doby neslýchanou výší honorářů. A aby kalendář Pirelli obstál, musel je mít. Stejně jako nejslavnější fotografy. Průkopníkem nového trendu byl tehdy už sedmdesátiletý britský portrétista Norman Parkinson. Jako „dějiště“ kalendáře Pirelli pro rok 1985 zvolil skotský Edinburgh, v jehož starobylých kulisách fotografoval exotickou krásku se somálskými kořeny Iman. A slavných modelek neustále přibývalo, stejně jako lidí okolo. Když například fotograf Herb Ritts fotografoval kalendář Pirelli 1994, na bahamský Paradise Island s ním letělo šedesát lidí – od vizážistů a stylistů přes produkční až po osobní asistenty. Hvězdami kalendáře tehdy byly čtyři nejslavnější a nejlépe placené supermodelky – Helena Christensen, Cindy Crawford, Karen Alexander a Kate Moss. Rozpočet na celou produkci přesáhl šest milionů dolarů. 34 BMW revue 4/2013 Kalendář Pirelli se pro fotomodelky stával stejnou referencí jako titulní stránky časopisů Vogue, Elle, Harper‘s Bazaar nebo plavkového vydání časopisu Sports Illustrated. Jejich sláva se začala měřit počtem stránek v kalendáři. První Češkou, která se v kalendáři objevila, se stala Eva Herzigová. Poprvé si ji pro rok 1996 vybral Peter Lindbergh, podruhé o dva roky později Bruce Weber. Kalendář také v průběhu let ztloustl – už ne dvanáct nebo třináct listů, ale čtyřiadvacet až šestatřicet, aby všechny ty krásky měly kam vejít. S výjimkou roku 2000, kdy si newyorská fotografka Annie Leibovitz vybrala ke spolupráci exkluzivně Francouzku Laetitii Castu, se už žádný kalendář nestal „one woman show“. Když Karl Lagerfeld před třemi lety fotografoval kalendář pro rok 2011, měl k dispozici rovnou dvaadvacet fotomodelek. Splátka starého dluhu I když produkce kalendáře Pirelli vždy spolupracovala s těmi nejznámějšími módními fotografy, jméno toho bezpochyby nejlepšího bychom v seznamu autorů za uplynulých padesát let marně hledali. Řeč je o Helmutu Newtonovi, který poznamenal módní a portrétní fotografii v posledních padesáti letech více než kdokoliv jiný. Německý Žid s monackým občanstvím žijící v USA a pracující střídavě v Paříži, Londýně, New Yorku a Los Angeles prožil opravdu dobrodružný život. Narodil se v roce 1920 a z rodného Berlína se mu podařilo zázrakem uniknout před holocaustem v předvečer druhé světové války. Nějaký čas žil v Singapuru, pak v Austrálii, kde se seznámil se svojí celoživotní spolupracovnicí a manželkou June (jako fotografka vystupující pod pseudony- mem Alice Springs). V polovině padesátých let se dostal k práci pro pařížský módní časopis Jardin des Modes, odkud jej brzy přetáhl konkurenční Vogue, s nímž spolupracoval prakticky až do konce života. Mnohem kratší by bylo sestavit seznam celebrit, které za svůj život nevyfotografoval, než ty, které svým objektivem zvěčnil. V roce 2000 způsobila ve světě senzaci retrospektivní výstava fotografií uspořádaná k jeho osmdesátinám, která byla k vidění i v Praze. Zemřel v plné tvůrčí síle ve svých 83 letech při automobilové nehodě v Los Angeles. Průřez jeho obdivuhodným dílem přináší obrovská fotografická kniha Sumo, kterou vydalo německé nakladatelství Taschen. Teprve letos vyšlo najevo, že Helmut Newton pro Pirelli kalendář fotografoval už v roce 1985, jenže tehdy z osobních důvodů zakázku nemohl dokončit, a tak se autorem kalendáře pro rok 1986 stal legendární „fotograf Marilyn Monroe“ Bert Stern. Nadace Pirelli, která v současnosti kalendář vydává, teď, po osmadvaceti letech, vytáhla z archivu dvanáct Newtonových černobílých fotografií pořízených při Velké ceně Monaka v roce 1985 a ve vinařství Podere Terreno v toskánském Chianti s modelkami Susie Bick, Betty Prado a bývalou Armaniho múzou Antonií Dell‘Atte. Součástí kalendáře je rovněž devětadvacet fotografií z tvůrčího zákulisí zachycujících Helmuta Newtona při práci na tehdy nedokončené zakázce. Je to splátka starého dluhu. Symbolicky při 50. výročí vzniku tohoto jedinečného kalendáře. Pro milovníky fotografie je to další příležitost přesvědčit se na vlastní oči, jak se za uplynulá léta módní fotografie proměnila. foto Pirelli -mjr- #.8$PMMFDUJPO 3BEPTU[K[EZ 7Ă&-&%01036Ì6+&.& #.8-JGFTUZMF7¡NWĜEZ[BKJTUQFSGFLUOPVU趑UѭCF[PIMFEVOBUPKBL¡KFWFOLV[JNB0DISBOVQSPUJ WÙUSVBOFQă[OJQPÍBT7¡N[BKJTUTUZMPW©Q©ăPW©CVOEZBWFTUZ/BĉFWZTPDFLWBMJUO[BWB[BEMBKTPV OFKMFQĉNDFTUPWONTQPMFÍOLFNOB7BĉJ[JNOEPWPMFOPV%PLPODFJUJOFKNMBEĉNBKW[JNONPCEPC P[¡CBWVQPTUBS¡OPFMFHBOUO#.84OPX1BDFS;FQUFKUFTFO¡TOBQSPEVLUZ#.8-JGFTUZMFOFCPTJ KFQPIPEMOÙPCKFEOFKUFPOMJOFWOBĉFNOPW©NFTIPQV #.8-*'&45:-& #:$)-"650BT 7EF÷TL¡ 7FTUFD 5FMFGPO XXXCNXCZDIMBVUPD[ XXXTIPQCNXCZDIMBVUPD[ design BMW 760Li Individual Od mistrů pro mistry Německý Flensburg, ležící na samé hranici s Dánskem, je je na první pohled dalším z řady typických pobřežních měst, kde toho vedle univerzity, historického centra a přístavu mnoho nenajdete. Díky poloze tu už je cítit lehce skandinávská atmosféra a za branami jedné zdejší rodinné manufaktury zde můžete najít nejšikovnější německé řemeslníky. 36 BMW revue 4/2013 Historie firmy Robbe & Berking sahá až do roku 1874 a vedle exkluzivních mahagonových jachet s tradičním designem je jejím hlavním oborem ruční výroba stříbrných doplňků, příborů a potřeb pro stolování. Umění zdejších mistrů předávané a zdokonalované z generace na generaci vyniká mimořádným smyslem pro detail, kvalitu a originalitu. Stejné hodnoty si dal do štítu i program BMW Individual, a tak není divu, že ze spolupráce těchto dvou německých firem vzešel nekompromisní výsledek, jímž je exkluzivní model BMW 760Li Sterling by Robbe & Berking, který ztělesňuje maximální luxus na čtyřech kolech. „Při mé první návštěvě v Robbe & Berking mě velmi zaujal vysoký podíl tradičního řemeslného umění a důsledné snahy o co nejlepší výsledek. Toto nadšení je také znakem našeho společného výrobku,“ uvedl ředitel designu BMW Group Adrian van Hooydonk během slavnostní premiéry, která proběhla v kulisách dílny s rozestavěnými mahagonovými jachtami. Dvanáctiválcová limuzína v decentní tmavě zelené metalíze vypadá zvenku celkem nenápadně. Na ulici velké BMW sice asi jen těžko přehlédnete, nicméně s uměním flensburgských stříbrotepců se v tomto případě setkáte hlavně v interiéru. Z vnějšku najdete stříbro vedle emblému R&B také v tradičních ledvinkách a ručně vybarvovaném logu BMW. Při nastupování si pak díky kladívkovanému povrchu ještě všimnete stříbrných klik. Vnitřek vozu je pak hotovou přehlídkou špičkových materiálů a mimořádné zručnosti. Stačí se podívat na obšití volantu nebo pravidelné stehy koženého čalounění sedadel. Je škoda brát je jako samozřejmost a bližší pohled odhalí krásu dokonale provedené práce. Na stropě najdete Alcantaru a sedadla jsou potažena kůží Merino v odstínu Amaro Brown s kontrastními bílými stehy. Ale výjimečnost interiéru tohoto vozu spočívá v použitém stříbru. Vysoký lesk a charakteristické ruční zpracování povrchu prozrazuje stříbro v obložení palubní desky, dveří a na prahových lištách. Kožená sedadla zde zdobí vyšitá korunka a půlměsíc, což jsou symboly, které najdete vyražené i na všech stříbrných příborech z dílny Robbe & Berking. Hýčkaný majitel vozu si navíc bude moci na zadních sedadlech vychutnávat vybrané nápoje ze stříbrných pohárů a karafy, jež firma Robbe & Berking vyrobila na zakázku k danému vozu. BMW Individual Tradici individualizovaných vozů z Mnichova založil už před dvaceti lety módní guru Karl Lagerfeld, který si nechal upravit svoje BMW 750Li. Od té doby vzniklo ve spolupráci s různými exkluzivními značkami i světovými celebritami několik podobně unikátních edicí. Namátkou lze připomenout Girard Perregaux, která vzdala hold výrobci hodinek, model Steinway & Sons, jež pro změnu vznikl s odkazem na slavného výrobce pian, a z celebrit to byl například herec Omar Sharif. BMW revue 4/2013 37 design BMW 760Li Individual Dnes služeb specializovaného programu BMW Individual využívá čím dál tím větší procento zákazníků. A nejsou to jen soukromí majitelé, ale individualizovaná auta si nechávají pro své VIP klienty připravit třeba hotelové řetězce a další společnosti, jejichž zákazníci vyžadují nekompromisní luxus. Ně- kdy jsou předmětem úprav jen drobnosti jako například iniciály vyšité v koženém čalounění nebo zalakované na palubní desce, jindy se jedná o opravdové rarity. O tom, že fantazii se meze nekladou, svědčí i interiér vozu jednoho z největších evropských obchodníků s rybami, který si panely palubní desky a obložení dveří nechal potáhnout pravou kůží z lososa. Výsledek vypadá překvapivě dobře. Lososí kůže během dvou týdnů ztratí jakýkoliv zápach a pod tenkou vrstvou laku se nijak dál neproměňuje. Jestliže ale zrovna nevlastníte prosperující podnik s rybami, budete možná chtít do interiéru vašeho vozu nějaký tradičnější materiál. Pro svou vřelost a zajímavou přírodní strukturu je samozřejmě stále nejoblíbenější dřevo. Pokud si přejete co nejvíce personalizovaný interiér, můžete použít i třeba dřevo stromu, který vyrostl na vaší zahradě. Zde se ale může skrývat jedno z mála omezení. Přestože jedním z hesel BMW Individual je nic není nemožné, v jednom případě však uslyší zákazníci rezolutní ne – pokud je materiál na tzv. „red listu“ ohrožených druhů. Popularita individualizací současných vozů souvisí paradoxně také s celkovou technickou vyspělostí automobilů. Auto jako takové je dnes velmi vyzrálý produkt, a tak se začínají čím dál více vzájemně podobat. Novodobý luxus dnes tedy nespočívá jen v technologiích, ale právě v individualizacích, které dokážou vytvořit osobní vztah mezi majitelem a jeho vozem. Vlastnit originál je dalším stupněm, a proto slaví právě v luxusních výrobcích velký návrat tradiční řemesla, která masově vyráběným automobilům dodávají více osobitý charakter. foto archiv 38 BMW revue 4/2013 Radek Laube cestování magické Norsko S trolly i lososem Země přírodních divů, dala by se poznávat celé roky. Od hor, přes fjordy vinoucí se jako modrozelené stužky mezi skalisky strmě šplhajícími až do tisícimetrových výšek. Nad Lysefjordem stoupáme na jedno z nejpozoruhodnějších míst –Preikestolen, skalní kazatelnu. Vítejte v okolí městečka Stavanger. 40 BMW revue 4/2013 Norsko je zemí vodopádů, jezer plných pstruhů, rozlehlých lesů, rozsáhlých pastvin. Zemí ryb, kterými zásobuje třetinu planety. Čisté a často zcela nedotčené přírody. Zemí skal a také trollů, když funíte vzhůru, úplně cítíte, jak se vám uchichtávají za zády. Tichá síla přírody Často na výšlapu nepotkáte živáčka. Čím víc je tu místa, tím méně jako by tu bylo lidí. Cestou autem natrefíte na mnoho vesnic třeba jen s desítkou obyvatel. Barevné domky, malebná krajina, čisto a útulno. Ovšem hlavní atrakcí jsou fjordy, které se klikatí v sevření skal. Trhliny v horských masivech, pozůstatek dob před miliony let, kdy zdejší pevnina byla pokrytá ledem a tlak postupujících ledovců ještě prouhloubil říční koryta. Místy dokonce s takovou silou, že je zatlačil hluboko pod úroveň samého mořského dna. Díky teplému Golfskému proudu nezamrzají, díky ideální teplotě a proudění vody na nich můžete vidět rekordní počty rybích farem. Usazené na pontonech, s klecemi sahajícími hluboko pod tmavou hladinu „vyrábějí ryby“. Pro někoho možná kontroverzní téma, ale když se na takovou farmu dostanete a vidíte ten čistý a perfektně kontrolovaný provoz zblízka, často změníte názor. Fjordy zaříznuté do skalních masivů nabízejí překrásné scenerie. Ty na jihozápadě Norska patří k nejrozsáhlejším a také nejhlubším na světě. Například Sognefjord na sever od Bergenu sahá až do hloubky jednoho a čtvrt kilometru, zmíněný Lysefjord s atrakcí v podobě Pulpit Rocku, jak angličtina přejmenovala Preikestolen, je zase úzký a strmý. Voda se v nich mísí slaná a sladká, jak padá z hor do moří v divokých vodopádech, a nad tou monumentální krásou zůstává až rozum stát. Ať už se díváte zdola lodi, nebo shora, zmoženi výstupem, ten pohled se mění každou vteřinou. Stačí jiné světlo, jiný úhel slunečních paprsků, opar, jiná fáze dne. Není divu, že na těch nejkrásBezbolestně, čistě, rychle. Nejprve omámené, pak usmrcené ryby putují okamžitě ke zpracování, aby se k zákazníkům dostaly co nejčerstvější. nějších vyhlídkách lidé často bivakují a užívají si tu krásu při východu slunce a pak klidně i celý den, do jeho západu. Malebný odkaz Vikingů Stavanger ležící v oblasti Ryfilke jižně od Bergenu je krásné barevné město. Jeho historie sahá až do vikingských dob, dnes je to důležitý rybářský přístav s nejstarší katedrálou v Norsku vůbec, kterou najdete v srdci městečka. To je protkané křivolakými uličkami se spoustou rybářských hospůdek, v nichž se tak příjemně sedí u piva, rybí polévky, ale i místních masových kuliček. A protože zdejší moře vydalo kromě ryb ještě další poklad – ropu, vzrostl význam Stavangeru i jako průmyslového města. To však na první pohled téměř nepoznáte. Dřevěné, zářivě natřené domky rozjasňují pobřeží veselými barvami a působí skoro jako za starých časů, uvnitř však najdete moderní domácnosti či nejmodernější kancelářské prostory. Tak trochu BMW revue 4/2013 41 cestování magické Norsko Chov halibutů. Tahle ryba potřebuje větší proud, více prostoru a hlubší vody. to městečko klame tělem. Ale je krásné. A v jeho blízkosti s množství přírodních atrakcí. Třeba horský vrchol Kjerag, který se tyčí 1 100 metrů nad mořem a při stoupání nemůžete minout Kjeragbolten – balvan zapřený mezi skalními stěnami – vděčný motiv mnoha turistických snímků. Zhruba patnáct kilometrů na jihu zase najdete snad nejnádhernější pláž v Norsku, Strand Orresanden s hrubým bílým pískem, táhnoucí se do dáli. A pak je tu Pulpit Rock. Plochá skála zhruba ve výšce 600 metrů trčící nad fjordem v odvážném úhlu. Ano, do Norska jsem přijela za rybami, o nichž ještě bude řeč, ale druhý cíl je právě Preikestolen, Pulpit Rock aneb skalní kazatelna. Vyhlídku, která patří k nejkrásnějším na světě, by si nikdo, kdo cestuje do jihozápadní části Norska, neměl nechat ujít. A pokud máte závrať a strach z výšek jako já, pak je to dvojnásobná výzva. A protože je krásně, rybí exkurze se omezuje na bagetu s lososem uloženou v batohu a jde se nahoru. Jako horské kozy Ačkoli Norsko je běžně spíš liduprázdné, teplý slunečný den zřejmě způsobil, že se všichni vydali do přírody. A rovnou na stolovou horu, jejíž snímek láká turisty snad na každém místním prospektu. Parkoviště je jako mraveniště, 42 BMW revue 4/2013 cesta se zdvihá vzhůru a nenechá nikoho na pochybách, že tady brzo půjde do tuhého. Ale zase ne tak moc, protože na cestu se vydává i několik part důchodců, takže to zas nemůže být tak hrozné. A převýšení kolem čtyř set metrů není nic zabijáckého. Jenomže když začneme skákat po obřích kluzkých balvanech, trochu to houstne. A nakonec dá tahle zhruba čtyřhodinová túra pořádně zabrat. Nejdřív je to ještě docela legrace, stezka ukrytá mezi stromy nenaznačuje nic z budoucího bobříka odvahy. Když pak stromy zmizí a vrcholy Krmení. Správné dávkování granulí patří k nejdůležitějším fázím procesu. Jedině tak se předejde ztrátám i zbytečnému znečištění dna. Vše je monitorováno kamerami. na pětadvacet metrů, na níž by se dalo tancovat. Jen se vám nesmí zatočit hlava. Skalní převis nad průrvou Lysefjordu náhle končí ostrou hranou. Nestydím se kleknout na všechny čtyři a dolézt na hranu. Dokonce se jednu chvíli usadím a spustím nohy dolů. Někdo se plazí a většina z nás, ležíc na břiše, pozoruje tu hloubku pod námi. Síla přírody je až fyzická. Úžasný zážitek. Na rybí farmě Na hraně. A to ve skutečnosti i v přeneseném slova smyslu. Překonat strach z výšek šlo jen tak tak, ale stát na plošině Pulpit Rocku je opravdu zážitek. skal začnou „plešatět“, otevírá se nejen výhled do krajiny, ale také do hloubek pod srázy a mezi kouzelnými jezery. Stoupáme, potíme se, čelíme závrati. Voda mi po dvou hodinách dojde, čepuji si vodu z vodopádu. Beze strachu, protože vzduch jen křupe, voda i krajina je absolutně čistá. A za chvíli už lahev potřebuji nejen kvůli žízni – strachy se mi stahuje zadek, když bez opory zábradlí cupitám po zkosené hraně srázu. Ještě zbývá překonat závěrečný výstup, slabší část výpravy odpadá. Ale pohled na tu nádheru je úžasný. Skalní terasa s plošinou pětadvacet Norsko je bohatá země. Nejen díky už zmíněné ropě, ale ročně tu vyprodukují čtyři miliony tun rybího masa. V okolí Stavangeru můžete v pravidelných intervalech natrefit ve fjordech na rybí farmy. Cestou trajektem do severněji položeného Hjelmelandu jich vidím hned několik. Pěstuje se tu nejen losos, ale i placatý halibut, výtečná platýzovitá ryba. Sádky lososů pozorované z úzkého můstku jedné z farem představují nevšední zážitek. Skrz ocelový rošt plošiny pozoruji, jak se pode mnou míhají stříbrná těla. Obří síťované krychle 20 x 20 x 20 metrů, v každé je zhruba patnáct tisíc ryb, ale žádná tlačenice. Krásní zdraví „stříbrňáci“, dvouletí, zatím ještě velcí necelý metr. Teď začnou rychle růst, až budou mít kolem šesti kil (za půl roku, rok), jejich osud se završí. Bez stresu a bezbolestnou cestou, aby maso, které je při téhle váze v nejlepší kondici, nedoznalo žádných negativních změn. Společnost Marin Harvest Johna Fedriksena, kterému přezdívají Stavanger. Čtvrté největší město Norska, Zdejší přístav má neopakovatelnou atmosféru. Za pozornost tu stojí i historická čtvrť dřevěných domků. BMW revue 4/2013 43 cestování magické Norsko Velký vlk, patří v oboru k hlavním lídrům. Vlastně je vůbec největším producentem ryb na světě. A celý proces od vylíhnutí potěru, přes piplání nové populace ve sladovodních „rybích jeslích“ až po chod farem umístěných ve fjordech si pečlivě hlídá. Ostatně vláda vše velmi přísně kontroluje, aby bylo jejich podnikání v maximálním souladu s přírodou. V Česku ryby od nich koupíte především v Makru, které je u nás jeho hlavním odběratelem. Jak ryba roste, putuje do dalších líhní. V půl roce jsou lososi očkováni, pak ještě nějakou dobu rostou a nakonec se dostanou do kádě, v níž se sladká voda smísí se slanou a z jeslí putují do klecí ve fjordech. Ryby v nich vypadají spokojeně. Žádní chcípáčci, žádná odřená těla. Vyskakují nad hladinu, stříbrně se lesknou, nemám dojem, že by jim něco chybělo ke štěstí. Placka jménem halibut A ještě větší zážitek je chov halibutů. Ti si žádají hlubší fjordy a větší proud, jako vodní draci krouží pod hladinou, vlní se, jako by létali, a zírají očima umístěnýma na jedné straně placaté hlavy. Ve volné přírodě dokáží dorůst až do délky čtyř Farmovaná ryba. Čekala jsem ztrápené ryby, ale zatím jsou to samí fešáci. Tenhle halibut má zhruba pět kilo, krásně červené žábry a lesklou kůži. Halibutí postele. Tyhle obří placky zavěšené v moři pod sebou slouží halibutům jako palandy pro odpočinek v leže. metrů a váhy 300 kilogramů, nicméně na farmě nezůstávají déle než pět let, kdy dorůstají pěti šesti kil. Jejich klece jsou vůbec legrační. O něco větší, myslím pětadvacet na pětadvacet metrů – vlastně je to zhruba rozměr plošiny, kterou nám včera nabídl Pulpit Rock. Uvnitř jsou osazeny konstrukcí s kruhovými platy, kam se ryby ukládají ke spánku. Samozřejmě naplacato. Vždyť jsou to platýsi. Náročnější na pěstování, na prostor i krmení. A taky mimořádná lahůdka. Cena kolem dvaceti eur za kilogram je sice také mimořádná, ale s pocitem výjimečnosti stojí za to si porcičku dopřát. Třeba ve stylové rybářské restauraci u přístavu. Než se člověk sklouzne z městečka na letiště, z něhož je to pak necelá hodinka do Osla a necelé dvě do Prahy. A není to jen polárním dnem a nocí, že má člověk pocit, jako by se vrátil z jiného světa. text a foto 44 BMW revue 4/2013 Radana Vítková Continue the journey at Napapijri.com SANDSKEID AIRSTRIP ICELAND OC PALLADIUM - Nám. Republiky 1 - Praha 1 OC CHODOV - Roztylská 2321/19 - Praha 4 jízda B M W 5 3 5 i x D r i v e G r a n Tu r i s m o Vzdušný komfort Modernizované BMW řady 5 prokouklo. Za volantem verze 535i xDrive Gran Turismo jsme ale současně poznali, že omlazení této modelové řadě prospělo snad po všech stránkách. Sladěnost, univerzálnost a komplexnost, kterými disponuje, totiž skutečně stojí za pozornost. Schválně, zapátrejte v paměti, jestli vás z historie BMW napadne nějaký facelift, který se nepovedl. Já osobně si žádný nevybavuji. S aktuálním oživením řady 5 to tak určitě zůstane – to je jisté. Karosářské verzi Gran Turismo patří v České republice přibližně deset procent prodejů 46 BMW revue 4/2013 řady 5. Tím se řadíme mezi země, kde má tento vůz nadprůměrnou oblibu. Ve svém nejnovějším provedení by mohl svoji pozici vylepšit už jen proto, že nyní působí svěžejším a elegantnějším dojmem. Základní proporce karoserie samozřejmě zůstaly zachovány, nicméně zcela nová je přední část s volitelnými LED světlomety, která je nyní jemnější a s nově pojatou spodní části předního nárazníku i uhlazenější. Možná více změn se ale událo na zádi, která je nyní elegantnější. Opticky ji rozšiřují nově pojatá světla, která jsou celistvější a nižší. Nezměněné zůstává řešení přístupu do zavazadlového prostoru. Pravým ovládacím spínačem se otevírá pouze menší část jeho víka, která přijde vhod pro nakládání menších předmětů. Při tomto otevření nedochází ke zpřístupnění prostoru pro cestující, který je od zavazadelníku pevně oddělen. Díky tomu se vám dovnitř v zimních měsících nedostane studený vzduch, který může znepříjemnit život hlavně cestujícím na zadních sedadlech. Stisknutím běžného, centrálně umístěného spínače dojde k elektrickému otevření celé zadní stěny, která zavazadlový prostor zcela zpřístupní. BMW ve svých materiálech uvádí, že se podařilo zvětšit zavazadlový prostor Gran Turisma o 60 litrů na celkových 500. Možné to je, největší změnou zavazadlového prostoru je překonstruování mechanizmu dvojité zadní stěny, která v zavřeném stavu méně omezuje využitelný objem. Jedná se o jeden z nejsledovanějších parametrů každého automobilu v České republice. Větší oblibě Gran Turisma možná brání jeho nepochopení. Je to automobil, který ve výrobním programu BMW působí možná poněkud výstředně, nicméně alespoň u mě platí, že čím déle jsem v jeho společnosti byl, tím více si mě získávalo. Neustále si pro mě připravovalo nějaká nová překvapení. Kromě zmiňovaného přístupu k nákladu to bylo řešení celého interiéru. Je třeba se na něj dívat takovou optikou, že nemá suplovat tradiční karosářské verze sedan a kombi, ale že má své posádce nabídnout nové vlastnosti a jimi vlastně oslovit skupinu zákazníků, která by jinak zvolila automobil jiné značky. Po více než tisícovce najetých kilometrů s modernizovaným Gran Turismem ve verzi 535i xDrive mohu říci, že jeho hlavní zbraní je především komfort. A to nejen komfort nabízený samotným odpružením během jízdy, ale komfort v širším významu tohoto slova. Vše začíná již usednutím na sedadla. Ta jsou umístěna o několik centimetrů výše než v ostatních verzích řady 5, ale přitom jsou zase níž než u SUV X5, na která si osoby menšího vzrůstu musí pořídit stupátko. Na sedadla se proto jen přesunete, jako byste snad ani nenasedali. Pozice za volantem, ovládací prvky, přístroje a podobné záležitosti se nesou v nejlepším duchu BMW řady 5, ke které snad nelze mít připomínek. Avizované specifické zážitky v Gran Turismu vytváří ve srovnání se sedany a kombi (a dokonce i luxusní řadou 7) větší vzdušnost interiéru. Pro- sklení kabiny je větší a rozměrnější, navíc střecha je umístěna výše. Kdo proto trpí v běžných automobilech klaustrofobií, zde na ni můžete zapomenout. Celkově lze říci, že uvnitř vládne neobyčejná pohoda a uvolněnost. Samostatnou kapitolou jsou zadní sedadla. Gran Turismo stojí na rozvoru řady 7, tedy o 10 cm delším než v případě sedanu a kombi řady 5. To je znát nejen v prostoru pro nohy, ale také možnostech samotných sedadel. Ta jsou standardně BMW revue 4/2013 47 jízda B M W 5 3 5 i x D r i v e G r a n Tu r i s m o dělená v poměru 40:20:40 a jejich krajní místa je možné nezávisle nastavovat do výšky a současně měnit sklon jejich opěradel. Mají i dlouhé sedáky, takže komfort, který nabízejí, je skutečně jedinečný. V některých ohledech, vzhledem k větší vzdálenosti sedáku od podlahy, dokonce překonává zadní místa v krátké verzi limuzíny řady 7. Komfort při cestování v zadní části může zvýšit i vyhřívání zadních sedadel nebo čtyřzónová klimatizace. Všechny verze řady 5 Gran Turismo jsou standardně vybavené vzduchovým odpružením zadní nápravy, které má za úkol samočinné udržování světlé výšky. S podvozkem Gran Turisma je možné doslova čarovat. Kromě aktivních tlumičů jsou připraveny i stabilizátory s proměnnou tuhostí a pro verze s pohonem zadních kol také integrální aktivní řízení včetně řízení zadních kol. Za volantem verze 535i xDrive Gran Turismo s nejvyšší specifikací podvozku a aktivovaným režimem Comfort se nechávám pronášet krajinou a přitom se hýčkat jemností jízdy, na niž mají vliv i pneumatiky s větším profilovým číslem než u „nízkých“ verzí řady 5. Karoserie se jemně pohupuje a přitom, když nejedete příliš dravě, působí dostatečně jistým dojmem. Tak nevtíravé pohodlí jsem už dlouho nezažil. Je jistě dáno i v běžných situacích neslyšným motorem, o němž vlastně i díky sametové převodovce ani nevíte. Při aktivnějším jízdním stylu je vhodné přepnout do nastavení Sport. Rázem je znát, že jsme pevněji spojeni se svým vozem, a karoserie Gran Turisma se nenechá snadno rozhoupat. Je přitom s podivem, že omezení v oblasti BMW 535i xDrive Gran Turismo Motor Objem R6, dvoukomorové turbo 2979 cm3 Výkon Točivý moment 225 kW (306 k)/5800-6000 min-1 400 N.m/1200-5000 min-1 Pohotovostní hmotnost Výkonová hmotnost Zrychlení 0-100 km/h Nejvyšší rychlost Kombinovaná spotřeba Cena 2070 kg 9,2 kg/kW 6,1 s 250 km/h 8,5 l/100 km 1 587 500 Kč 48 BMW revue 4/2013 komfortu není nijak dramatické a projevuje se vlastně pouze při přejezdu krátkých nerovností. Stále je hlavní vlastností, která na člověka při řízení působí, kultivovanost a vyzrálost. Současně je ale jasně patrný fakt, že automobil vždy zprostředkovává i potřebné údaje o svém chování. V tomto je znát určitý posun ve srovnání s Gran Turismem před modernizací. BMW v tomto ohledu zapracovalo především na celkovém sladění všech jednotlivých součástí podvozku i motoru. Tím se dostáváme k hnací soustavě. Přeplňovaný šestiválec spalující benzin není v našich končinách příliš oblíbený, ale to je škoda. Cenově je srovnatelný s verzí 530d GT, ale přitom je ve zrychlení na 100 km/h jen nepatrně pomalejší než o 140 tisíc korun dražší verze 535d GT. Jeho silnou stránkou je přitom nejen kultura projevu a minimální hlučnost, které se projeví především při chodu na volnoběh nebo během akcelerace, ale také zátah a dynamika ve vysokých rychlostech. Reálná spotřeba zážehové verze se pohybuje kolem 12 l/100 km, což je o dva až tři litry více než u verze 535d. Do charakteru verze Gran Turismo vhodně zapadá i pohon všech kol xDrive. Dodává mu totiž opět již několikrát zmiňovanou kultivovanost a klid. Právě poslední dvě vlastnosti jsou spolu s komfortem a variabilitou zadních sedadel nejsilnějšími stránkami verze Gran Turismo. V některých ohledech se na ni lze dívat také jako na určitý mezistupeň mezi řadou 5 a řadou 7. foto archiv Petr Hanke Continue the journey at Napapijri.com SANDSKEID AIRSTRIP ICELAND OC PALLADIUM - Nám. Republiky 1 - Praha 1 OC CHODOV - Roztylská 2321/19 - Praha 4 téma med Takřka nepostradatelný průvodce životem Neexistuje příliš produktů zmiňovaných v bibli. Med ovšem v této kategorii nechybí. Jak praví druhá kniha Mojžíšova: „Bůh přivede svůj lid do země, která bude oplývat mlékem a medem.“ Nelze se proto divit tomu, že se včelaři, tedy producenti medu, těšili v minulosti velké vážnosti. Již od dob Karla Velikého jim bylo povoleno nosit zbraň, měli vlastní právo a vzájemné spory řešil Včelařský soud. 50 BMW revue 4/2013 Univerzální životabudič Pravda, v dnešní době se včelaři netěší z takových výhod jako před stovkami let jejich předchůdci, přesto med provází lidstvo v dobách dobrých i zlých. Ostatně bez něj to dost dobře nejde. Tvrzení, že bez medu nebude lidí, totiž není bohužel zase až tak přehnané, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. Konec produkce medu by totiž byl zákonitě spojen s koncem včel, na kterých jsme skutečně životně závislí. Zjednodušeně, leč pravdivě řečeno, pokud včely přestanou opylovávat rostliny, nebudeme mít co do úst. A nevalné to bude rovněž s dýcháním. Rostlinná produkce kyslíku je totiž pro lidstvo, alespoň zatím, zcela nenahraditelná… Med se skládá z jednoduchých cukrů (fruktóza 38.2 % a glukóza 31.3 %), složitých cukrů (sacharóza 0.7 %, ostatní 9.5 %) a snad všech známých minerálních látek. Odpověď na otázku, díky čemu se med těší nepostradatelnosti, je velmi jednoduchá. Kromě chuti je totiž med po mnoho tisíciletí užíván k léčbě řady chorob. Jeho význam vzrostl poté, co vědci zjistili, že disponuje antiseptickými účinky. Pravda, po objevu antibiotik se med zařadil do kategorie přírodních léčiv, což ale nic nemění na jeho neotřesitelné pozici univerzálního životabudiče. Vzhledem k tomu, že by popis pozitivních účinků medu na naše zdraví zabral nepochybně veškerou plochu určenou pro tento článek, budu hodně stručný. Antioxidanty v medu jsou zdatnými bojovníky proti rakovině tlustého střeva a snižují cholesterol. Probiotické bakterie ve střevech zvyšují obranyschopnost organismu. Díky antibakteriálnímu účinku je med využíván ke krytí ran, popálenin a vředů, redukuje jizvy a otoky. Zlepšuje imunitu, významně se podílí na prevenci takzvaných civilizačních chorob. Kromě toho lze s jeho pomocí bojovat zdatně s angínou, zánětem průdušek, pomáhá při léčbě stresu, depresích, migrénách, regeneruje játra… Čína tvrdí muziku Největším světovým producentem medu je Čína, jejíž roční produkce se odhaduje na 350 000 tun. Následují země EU, Turecko, Ukrajina, Argentina, USA a Mexiko. Čína vládne rovněž světovému exportu. Na počátku desetiletí vyvážela ročně med v hodnotě takřka 285 milionů dolarů, což se rovná takřka 12% podílu na trhu. Následují Německo BMW revue 4/2013 51 téma med (8.9 %) a Mexiko (6.9 %). Ze zemí středoevropského regionu je nejsilnějším hráčem na tomto poli Maďarsko (115 milionů dolarů, 4.8 %), které zaujímá mezi exportéry medu lichotivé sedmé místo. Určitě není bez zajímavosti, že druhý největší vývozce medu Německo je zároveň jeho největším dovozcem. V roce 2009 převyšoval německý import export o více než 300 milionů dolarů. V první desítce největších dovozců naleznete USA, Anglii, ale také Saudskou Arábii a Japonsko. Mezi deseti největšími importéry naleznete hned sedm zemí starého kontinentu. Není se čemu divit. Podle magazínu Forbes klesla v posledním desetiletí v Evropě produkce medu o 50 %, zatímco dovoz vzrostl o dvě třetiny. Největší vstupní branou světového medu na evropskou půdu je Hamburk. V souvislosti s lodní přepravou existují názory, podle kterých se med přepravovaný do Evropy zaoceánskými plavidly v plechových sudech při dlouhých plavbách, především na rovníku, přehřívá. Přitom stačí pouhé dvě hodiny k tomu, aby se látky, které činí med zdraví prospěšným, při teplotě nad 80° Celsia znehodnotily. Nutno ovšem dodat, že podle evropských pravidel může takto „přehřátý“ med na trh EU. Byznys je byznys, byť se odborník diví, zatímco laik žasne. Není med, jako med! I v případě medu platí, že kvantita se jen málokdy rovná kvalitě, což se týká v první řadě produkce z asijských destinací, zejména z Číny a Vietnamu. Hitem obchodníků z těchto oblastí je 52 BMW revue 4/2013 „obohacování“ medu zakázanými antibiotiky, případně přidávání cukru. Před časem realizovali zaměstnanci Centra včelařských technik v Moselle přepadovou kontrolu, aby posléze konstatovali, že se ve většině kontrolovaných vzorků medu, který má oficiálně pocházet ze zemí EU, nacházejí vzorky pylu čajovníku čínského. Problémy s kvalitou se pochopitelně netýkají pouze Francie. Na mizerný med lze bohužel nara- zit i v Česku. Podle údajů Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) loni neprošlo testem kvality 39 % všech testovaných vzorků. Nutno ovšem říci, že víno (44 %) a cukrovinky (54 %) dopadly ještě hůře. Chabá útěcha, ale lepší než nic. Nejčastějším podvodem na peněžence a někdy i zdraví zákazníka je ředění medu obilným sirupem, prim v tomto ohledu hraje sirup kukuřičný. Mezi časté prohřešky patří i dobarvování medu karamelem. Řada výtečníků přišla na to, kterak obejít předpisy stanovující limity vody, sacharózy, fruktózy a dalších látek. Nejdříve je nutno smíchat nepříliš kvalitní med z několika destinací. Takto vzniklý produkt se posléze přefiltruje, přičemž na základě tohoto procesu dochází k odstranění pylových zrn, čímž se v maximální možné míře ztíží jeho následná identifikace. Zároveň je ovšem nutno říci, že domácí včelaři produkují med, který nese srovnání s těmi nejlepšími. Kvalita ovšem něco stojí a v Česku hraje při nákupech stále rozhodující roli cena. V tomto směru nejsou dostupné údaje příliš optimistické. Letos se například na kvalitě a množství negativně podepsala vleklá a tuhá zima. Proto jen za rok 2013 stoupla cena medu o 15 korun na kilogram, který se dnes prodává za cca 150 korun. Přitom ještě před třemi lety bylo možno pořídit kilo medu za cenu o dvacet korun nižší. A protože jisté nepsané pravidlo hlásá, že cena za kilo medu by se měla rovnat ceně za stejné množství másla, nelze vůbec vyloučit, že med ještě o zhruba šest korun podraží. Přesto ho bude podle odborníků na domácím trhu dostatek. S pravděpodobností hraničící s jistotou se ovšem bude jednat o med čínský, případně argentinský, jehož kvalitu lze diplomaticky nazvat diskutabilní. Novozélandský hit Do kategorie běžně dostupných medů řadíme květový, smíšený, medovicový, plástečkový a pastovaný. Ještě před několika lety panoval názor, že nejkvalitnější med pochází z poloostrova Yucatán (Mexiko) a z jemenského údolí Hadra- maut. Poté ovšem vstoupila do hry červená borovice z Nového Zélandu, v jazyce domorodých Maorů nazývaná Kahikatoa, případně Manuka, botaniky pojmenovaná balmín košťatý. Jedná se o keř, který kdysi objevil legendární mořeplavec James Cook. Jeho plody obsahují mimořádně žádaný siličnatý olej, především kvůli využití ve farmaceutickém průmyslu. Během relativně krátké doby se tak stal velkým hitem Manuka Honey. Jedná se o med velmi blízký svým „konkurentům“, od kterých se ovšem odlišuje výraznou karamelovou chutí. Co je ovšem ze všeho nejdůležitější, v novozélandském medu se nachází molekula, která je nositelkou silného antibakteriálního účinku. Její koncentrace v Manuka Honey je mnohonásobně vyšší, než je tomu v případě medů z jiných rostlinných druhů. Med z červené borovice je považován za velmi úspěšného bojovníka v boji s patogenními bakteriemi, viry, plísněmi a kvasinkami. Používá se rovněž na spáleniny, bodnutí hmyzem a bolesti kloubů. Působí proti zvýšené námaze. Produkt, který má blízko k dokonalosti, má jedinou vadu na kráse. To je cena. Kilo Manuka Honey totiž vyjde na cca 120 dolarů. Pro med na střechu S alarmujícím nedostatkem medu je možno bojovat mnoha způsoby. Velmi originálně pojalo tento boj vedení jednoho z nejluxusnějších hotelů Waldorf Astoria na newyorské Park Avenue. Jeho majitelé se totiž rozhodli „ubytovat“ několik tisíc včel v šesti úlech na střeše hotelu. Přesun bodavého hmyzu do nového obydlí proběhl stylově. Včely byly na místo činu dopraveny limuzínou, do dvacátého patra je poté vyvezla eskorta. Od té doby létají včely pod kontrolou zkušených včelařů za pylem do blízkého Central Parku. Slavný hotel má tak vlastní med a přebytky poskytuje konkurenci. Výroba tzv. městského medu ovšem není pouze záležitostí New Yorku. Včely mají na střechách ustláno rovněž Paříži, Londýně a dalších velkoměstech, mezi kterými nechybí ani Praha. Úly naleznete například na střeše Jedličkova ústavu na Vyšehradě, tři nové se objevily na střeše obchodního centra Chodov. foto archiv Petr Bošnakov BMW revue 4/2013 53 motorsport American Le Mans Series Americká premiéra Od té doby, co byly kvůli změně technických pravidel v zaoceánském šampionátu American Le Mans Series vyhnány z kategorie GT vozů osvědčené a vítězné automobily BMW M3 GT2, vládnou americkým „gé-téčkám“ vozy domácího továrního týmu Chevrolet Corvette. 54 BMW revue 4/2013 Letošní modely BMW GT3 GTE se musely dočkat řady změn v oblasti aerodynamiky zadního přítlačného křídla Dirk Müller: nejnovější vicemistr šampionátu ALMS v kategorii GT vozů Letos však na tuto závodní scénu poprvé naskočily i populární bavorské modely BMW GT3 GTE. A okamžitě bylo jasné, že nebudou chtít být pouze do počtu. Navzdory tomu, že tyto vozy musely – oproti evropské závodní verzi - projít řadou úprav. Nejen z hlediska zavěšení kol a výfukového systému, ale hlavně v oblasti aerodynamiky zadního přítlačného křídla a nového zadního difusoru, což mělo napomoci redukci přítlaku. Zkušený tým Rahal – Letterman – Lanigan Racing, vedený prvně jmenovaným trojnásobným mistrem IndyCar a vítězem 500 mil Indianapolisu, se však dokázal s těmito problémy, mezi něž nakonec patřila i výměna pneumatik Dunlop za Micheliny, popasovat. A tak přestože prvotním úkolem těchto vozů v této debutující sezoně bylo se představit a sbírat na tratích zkušenosti, nakonec o sobě daly bavorské modely vědět již na jejím počátku: po úvodním klání ve floridském Sebringu totiž stačily již ve druhém závodě letošního seriálu ALMS vystrčit drápky. A docela ostré. V nevšední konkurenci, skládající se nejen z již zmíněných Corvett, ale také z britských vozů Martin Vantage GTE, Porsche 997-RS, Ferrari 458 GT2 a Viper GTR-R. Výsledkem bylo, že již v ulicích kalifornského Long Beach a ve stínu známé Queen Mary dokázala s mnichovskými dravci posádka Bill Auberlen – Maxime Martin závod vyhrát. A nejen to: na druhém místě dojelo další duo týmu RLL - Dirk Müller a Joey Hand. To byl pro konkurenci docela šok a na základě tohoto vý- sledku už si všichni přirozeně dávali na „zet-čtyřky“ náramný pozor. Jenže už v květnovém závodě na kalifornském legendárním okruhu Laguna Seca byla posádka John Edwards a Dirk Müller na pódiu opět. A nejen to: na 2,41 km dlouhé trati Lime Rock Parku v Lakeville tohle duo poprvé zajelo nejrychlejší kvalifikaci a nakonec vyhrálo i samotný závod. Stejně jako stáj RLL, která vyhrála mezi “gé-téčkami“ soutěž týmů, protože dvojice Bill Auberlene a Belgičan Maxime Martin své kolegy podpořila třetím místem... Ale už na kanadském vysokorychlostním okruhu v Mosportu se ukázalo, že problémy s maximální rychlostí ještě nebyly zcela vyřešeny. A přestože oba vozy byly v určitých fázích na čele závodu, nakonec na pódiová umístění v GT třídě nedosáhly. Stejně jako později na okruhu Road America, kde byl tým tak úspěšný v posledních třech letech, a nijak moc se nevedlo ani na městské trati v ulicích Baltimore. Tam sice dvojice Auberlen a Maxim zajela pole position a duo Müller- Hand po masové havárii vedlo, ale nakonec z toho bylo jen pódiové umístění pro druhou z dvojic. Na zcela novém, moderním a krásném okruhu v texaském Austinu sice dojela dvojice Auberlene – Müller druhá, zato ve virginském Altonu se nic takového nepodařilo. Což byla smůla, protože i před posledním, 1 600 km dlouhém závodě v Braseltonu si mohli jezdci, nosící kombinézy s modrobílým znakem BMW, stále ještě dělat naději na titul mezi jezdci. Trio Müller, Auberlene a Edwards v něm nakonec dojelo druhé a porazilo BMW revue 4/2013 55 motorsport American Le Mans Series jak v šampionátu vedoucí tým Corvetty, tak jeho nejprestižnější dvojici – v té vedle někdejšího dánského GP pilota, 40letého Jana Magnusena (jeho syn bude od příští sezony jezdit F1 za McLaren) jezdil také 33letý Antonio Garcia z Madridu – nicméně podlehli německo-britsko-americkému triu Wolf Henzler, Nick Tandy a Bryan Sellers. Takže 37letý Dirk Müller nakonec v šampionátu skončil druhý, pouhých šest bodíků za vítězi, přičemž do prvního jezdeckého tuctu kategorie GT se vešli také další jezdci mnichovských dravečků: Bill Auberlen byl čtvrtý, Maxim Martin šestý, John Edwards sedmý a Joey Hand dvanáctý. A v ohijském Hilliardu sídlící stáj RLL samozřejmě obsadila druhou příčku i v soutěži týmů. Výhra tedy nepřišla, ovšem sportovní ředitel BMW Jens Marquardt byl spokojený: „Byl to debut, při němž jsme sahali po titulech, a protože vozy BMW Z4 byly při své premiéře rychlejší, než byly v první sezoně automobily BMW M3 GT, není ten nejmenší důvod k nespokojenosti. Naopak. Proto se již dopředu těšíme na nový šampionát, v němž se pod křídly IMSA (International Motor Sports Assotiations) po novém roce spojí dosavadní ALMS (American Le Mans Series) s RSCS (Rolex Sport Car Series). Bude 13dílný, velmi pestrý a bude se skládat jak z velmi rozdílných tratí, co se jejich charakteru týče, ale také ze závodů rozličné délky: od těch trvají- 56 BMW revue 4/2013 cích pouhých 100 minut, přes několik 165minutových (jeden z nich se odehraje i na známé dráze v Indianapolisu) až po 12hodinovky, 1 600 km dlouhý závod Petit Le Mans a kupříkladu i 24hodinovku. A právě ta nás čeká už v lednu. Samozřejmě v Daytoně, kde nový šampionát vypuk- ne. A my věříme, že v něm už bychom nemuseli být jen hrozbou, která velmi rychlým corvettám letos hodila v premiérové sezoně rukavici, ale také něčím víc... foto archiv -pm- Šéf týmu RLL Bobby Rahal mohl být se svým týmem spokojen SÍLA VÝKONU SVOBODA ŘÍZENÍ AŽ O 60% VYŠŠÍ MAZACÍ ÚČINNOST OPROTI PŘEDNÍMU KONKURENTOVI* Castrol EDGE Professional BMW LL04 0W-30, využívající technologii Fluid Strength Technology™, je dosud nejlepší a nejvýkonnější motorový olej, vytvořený exkluzivně pro vozy značky BMW. Jeho jedinečná přizpůsobivá síla snižuje kontakt kovových částí při různých rychlostech jízdy. Castrol EDGE Professional - snižuje tření a maximalizuje výkon motoru. *Testováno oproti motorovému oleji 5W-30 předního konkurenta téma memorabilia Slavné vzpomínky na slavné Sbírání památek na hudební a filmové velikány dávné i nedávné minulosti se stalo velice rozšířeným a současně stále nákladnějším koníčkem. Zatímco ještě před pár lety jste si mohli některé artefakty pořídit na aukčním portálu eBay jen za pár tisícovek, dnes se už musíte připravit na skutečné aukce v opravdových dražebních síních, čemuž také odpovídají vyvolávací i konečné ceny. Memorabilia, jak se památkám na slavné osobnosti minulosti říká, jsou totiž dnes už spíše záležitostí milionářů. Memorabilia rockové historie z Hard Rock Café 58 BMW revue 4/2013 Kde jsou ty časy, kdy jste na nejrůznějších burzách mohli koupit originální filmové plakáty z 60. let a kdy nebylo výjimečné najít v antikvariátu s hudebními nosiči staré elpíčko vlastnoručně podepsané Elvisem Presleyem. Doba se změnila a dnes už je zbytečné je na takových místech vůbec hledat. A pokud je tam najdete, můžete vzít jed na to, že jde o falza. Zejména krize posledních pěti let vyhnala ceny podobných unikátů do překvapivé výše. Není to ale pouze snaha amatérských investorů uchránit své úspory před zubem inflace, ale také fenomén, s nímž si ani sociologové nevědí rady. V minulosti bývalo zvykem, že memorabilia byla vždy spojena s generací sběratelů, kteří vyrůstali na hudbě a filmech určité generace umělců. Tak například rokenrolová generace sbírala plakáty výhradně ze zlatých časů tohoto módního stylu, tedy z 50. a počátku 60. let, a vše, co bylo předtím a co přišlo po tom, jí bylo lhostejné. Dnes je běžné, že se třicetiletí sběratelé shánějí po filmových plakátech Doris Day nebo Steve McQueena a kupují originální desky hudebních skupin jako Beatles nebo Animals, tedy umělců a interpretů, kteří ukončili svoji uměleckou dráhu, nebo dokonce zemřeli dávno předtím, než se oni narodili. Zlatá šedesátá Na světových aukcích už několik let převládá zájem o všechno, co je spojené s ani ne desetiletou existencí skupiny The Beatles. Když v aukční síni Christie‘s v londýnské čtvrti South Kensington dražili v červenci 2008 některé originální památky na tuto hudební čtveřici, byli samotní organizátoři překvapeni, do jakých výšin se ceny vyšplhaly. Například ručně malovaná blána velkého bubnu, kterou znají všichni z obalu slavné desky Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band Podepsaná fotografie Elvise Presleye může v aukci vynést až tisíc dolarů Čím začít? Pokud jste se rozhodli, že se pustíte do sbírání podobných památek, odborníci upřímně doporučují začít u hudby. Nejrůznějších hudebních památek je rozhodně nejvíc a nejsou ještě tak strašně předražené, zejména pokud se rozhodnete pro memorabilia domácí. Když budete mít štěstí, můžete klidně narazit na nějaký opravdový unikát. Třeba kytaru Petra Jandy, na niž před čtyřiceti lety hrál na koncertě v pražské Lucerně s Olympicem, nebo originální ilustraci Káji Saudka pro legendární časopis Pop Music Expres, vycházející na konci 60. let. Obojí už dnes bude mít určitě hodnotu blížící se hranici sto tisíc Kč. Sbírat ale můžete úplně všechno, protože téměř všechno lze po čase taky výhodně zpeněžit. Nicméně i v tomto případě platí, že cena vždy odpovídá poptávce, a tak raději zůstaňte ve svých představách při zemi. Můžete pak být jen příjemně překvapeni... Obal slavné desky s blánou bubnu vydraženou před pěti lety za bezmála osmnáct milionů korun BMW revue 4/2013 59 téma memorabilia Aktivně přihazovat během takové aukce patří k povinnostem bohatých lidí, z nichž ale téměř nikoho nelze označit za skutečného sběratele. Kostýmy božské Marilyn Marilyn Monroe ve svém rekordně drahém kostýmu z roku 1967, se vydražila za 541 250 liber. Podobný zájem jako o memorabilia The Beatles je také o suvenýry spojené s The Rolling Stones, Jimi Hendrixem, The Who, Led Zeppelin, Pink Floyd, Bobem Marleyem nebo Johnem Lennonem... Aukční síň Bonhams vydražila například originální návrh obalu použitý na album London Calling skupiny Clash za 72 tisíc liber. Přitom nešlo o nic víc než o původní, navíc ještě neostrou fotografii, kterou pořídila Pennie Smith na turné skupiny a k níž výtvarník obalu Ray Lowry přispěl pouze originálním písmem. Evergreenem všech podobných aukcí bývají hudební nástroje. Poměrně dostupné jsou použité kytary, na něž se pouze fixem podepsal některý ze známých kytaristů. Samozřejmě, že i tady platí úměra, že čím je podepsaný kytarista slavnější, tím větší sběratelskou hodnotu kytara má. Potíž je ale v tom, že někteří kytaristé se v podepisování cizích kytar doslova vyžívají, například bluesman B.B. King jich za celý svůj život podepsal nepochybně tisíce, stejně jako třeba nedávno zesnulý kytarista Ten Years After Alvin Lee. Tyto nástroje můžete celkem lacino pořídit na internetových aukčních portálech, ale žádnou vysokou míru zhodnocení si od nich neslibujte. Trochu jiná káva jsou hudební nástroje, na něž opravdu slavní umělci někdy v životě hráli, byť třeba jen jednou. V roce 2009 prodali v aukci v Londýně kytaru Johna Lennona Hofner Senator z roku 1958 za 205 250 liber. Ještě více utržili na newyorské aukci za kytaru značky Vox vyrobenou na míru, na kterou si zahráli oba dnes již zesnulí členové The Beatles John Lennon a George Harrison ve filmu Magical Mystery Tour. Nástroj s nezaměnitelným tvarem věnoval Lennon po natáčení filmu jednomu z techniků 60 BMW revue 4/2013 v nahrávacím studiu. Po pětačtyřiceti letech se kytara záhadnou cestou objevila v aukci a její majitel za ni utržil 408 tisíc dolarů. Specialistou na kytary je rovněž Eric Clapton. Vždy tak jednou za tři až pět let “vyčistí” domácí sklad svých kytar a nabízí je ve speciální aukci, jejíž výtěžek je věnován na jím založené a sponzorované centrum pro odvykání drogové závislosti Crossroads na ostrově Antigua v Karibiku. Jinou kategorií oblíbených sběratelských předmětů jsou šaty. Ať už jde o originální herecké kostýmy, nebo i běžné “občanské” oblečení, je o aukce textilu slavných vždy mimořádný zájem. Rekordmankou v této kategorii je více než padesát let mrtvá hollywoodská hvězda Marilyn Monroe. Už v roce 1999 zaskočila aukční svět informace, že se šaty, v nichž v květnu 1962 na oslavě narozenin prezidenta Kennedyho zazpívala Happy Birthday, vydražily za do té doby rekordní sumu 1,26 milionu dolarů. Více než čtyřicet let sbírá hollywoodská memorabilia herečka Debbie Reynolds (81), kterou znají diváci po celém světě z filmu Zpívání v dešti (1952), kde si zahrála s Gene Kellym. Jádro její kolekce tvoří zejména kostýmy, které celkem levně pořídila v roce 1970, když společnost MGM vyprodávala svůj bohatý fundus. Dodnes se přesně neví, co všechno její sbírka obsahuje, ale je jisté, že mezi 3 500 kusy v ní lze objevit skutečné poklady. Před dvěma lety se Debbie Reynolds rozhodla část své kolekce rozprodat. Údajně proto, že už nemá kam věci po slavných hercích dávat. Zlatým hřebem aukce pořádané specializovanou aukční síní Profiles in History byly slavné „podzemkové“ úpletové šaty v barvě slonové kosti, v nichž se Marilyn Monroe objevila ve filmové komedii Slaměný vdovec z roku 1955. Původní odhad prodejní ceny stanovený aukční síní byl dva miliony dolarů, což většina přítomných s ohledem na hospodářskou krizi považovala za přemrštěné. Realita však všechny zaskočila. Po dvacetiminutové licitaci našly šaty nového Michael Jackson ve videoklipu k písni Thriller Vítězné rukavice boxera Muhammada Ali majitele, který za ně zaplatil 5,6 milionu dolarů. Vzápětí se za 1,47 milionu dolarů vydražila červená róba a k ní náležející péřový klobouk, v němž se slavná MM objevila ve filmu Páni mají radši blondýnky (1953), přestože původní odhad zněl na 300 tisíc. Dva další kostýmy z filmů Není nad show business a Řeka do nenávratna (oba z roku 1954) se prodaly za 1,2 milionu dolarů. tury mohou majitelům při prodeji vynést slušný zisk,“ říká. Prozatím se do obchodování s těmito předměty nepouští žádná větší muzea a většina těchto předmětů zůstává stále v soukromých rukou. Nebezpečí je však v tom, že díky internetu, jako nejrozšířenější obchodní platformě, jejímž prostřednictvím jsou tyto předměty nabízeny po celém světě, je v oběhu také obrovské množství padělků. Takže nejdůležitějším úkolem pro sběratele a obchodníky je především ověřit pravost každého předmětu ještě před tím, než se pustí do jakékoliv obchodní transakce. Své by o tom mohli vyprávět provozovatelé sítí restaurací Planet Hollywood a Hard Rock Café. Tyto „tematické restaurace“ si zakládaly na tom, že na svých stěnách a ve vitrínách mají autentické předměty patřící slavným hvězdám stříbrného plátna a rocku. Teprve po čase se zjistilo, že většina těch „zaručeně pravých“ motocyklů Jamese Deana a kytar Jimiho Hendrixe je falešná. Zatímco někteří provozovatelé restaurací pochybné předměty odstranili a svým hostům se za neúmyslný podvod omluvili, jinde dělali, jako by se jich to netýkalo. Došlo k velice zajímavé reakci. V restauracích, z nichž zmizely falešné předměty, si návštěvníci začali stěžovat na „neatraktivní“ interiér, zatímco v těch druhých se cítili spokojeni. Svět chce být prostě klamán. Ostatně postava Paulova dědečka z filmu Perný den, který si přivydělával falšováním podpisů slavné čtveřice, prý není až tak nerealistická. Konečně tu jsou také automobily nejrůznějších celebrit. Zda je lze zařadit mezi memorabilia je přinejmenším sporné. Samozřejmě, takové Volvo 960 po Paulu Newmanovi z roku 1995 může být pro milovníky jeho filmů nesmírně atraktivní, ale na ulici nikdo nepozná, že tohle auto staré bezmála dvacet let někdy patřilo slavnému herci. Spíš vás budou všichni považovat za chudáka, který si lepší auto nemůže dovolit. Pokud ale opravdu toužíte po tom, abyste jezdili v autě, které před vámi vlastnil a možná i osobně řídil někdo slavný, sedněte si k internetu. Serverů, které nabízejí podobné automobily i s potvrzením pravosti, existuje hned několik. Sluneční brýle Jacka Nicholsona, roztrhaná košile Jima Morrisona, indiánský náramek původně patřící zpěvačce Cher i mikroskopické spodní prádlo Kylie Minogue. To je jen stručný výčet předmětů, které si můžete v některé z nadcházejících zimních aukcí pořídit. Takže - dobrý lov! foto archiv -mjr- Legenda amerického baseballu Babe Ruth. Cokoliv z jeho pozůstalosti dosahuje v aukcích astronomické částky. Sport táhne baseball Bizarnosti a podvody Dalším rekordmanem je někdejší „král popu“ Michael Jackson. Krátce po jeho smrti šla do aukce jeho slavná karmínová kožená bunda, kterou pro něj navrhli kostýmní designéři Dennis Tompkins a Michael Bush pro natáčení videoklipu Thriller k stejnojmennému albu v roce 1983. Přestože odhady, za kolik se může tento kousek garderoby vydražit, se pohybovaly v rozmezí 200 tisíc až čtyř set tisíc dolarů, konečná částka se vyšplhala na milion osm set tisíc. Téměř jeden milion dolarů zaplatil zájemce za závodní kombinézu, v níž Steve McQueen strávil většinu času při natáčení dnes již legendárního filmu Le Mans z roku 1971. Originální baret Johna Waynea z filmu Zelené barety (1968) se vydražil za 171 tisíc dolarů a tak bychom mohli pokračovat. Na aukcích se občas objevují i některé bizarnosti. Americká popová zpěvačka Lady Gaga nedávno nabídla do aukce pánský pisoár, který vlastnoručně „vyzdobila“ obscénním nápisem. Prodal se za 460 tisíc dolarů. V této souvislosti každého musí napadnout, kdo si asi tak může podobné předměty dovolit nakupovat. Odpověď je jednoduchá: investoři. Novinářka Emma Wall z britských novin Daily Telegraph, která se investicemi zabývá už několik let, pro to má celkem jednoduché vysvětlení: „Zatímco trh s uměním se v posledních letech značně propadá a většina děl se v aukcích nedokáže prodat, protože nedosáhnou ani minimální prodejní částky, oblast alternativních investic neustále roste. Sběratelské předměty pop kul- Úplně jinou kategorií jsou sportovní memorabilia. Propocený Kvašňákův dres, běžky Květy Jeriové nebo raketa Martiny Navrátilové jsou sice určitě atraktivní a mezi některými sportovními fanoušky jistě i žádané předměty, ale na jejich prodeji byste zřejmě příliš nevydělali. Rozhodně nepočítejte s žádnými miliony. Americký časopis Sports Illustrated nedávno sestavil žebříček třiceti nejdražších sportovních artefaktů. Pozoruhodné je, že více než polovinu tvořily předměty historicky spojené s baseballem, zejména s jeho největší hvězdou historie Babem Ruthem. Úplně nejdražší sportovní památkou je nejstarší známý dres Baba Ruthe z roku 1920 vydražený v loňském roce za 4,4 milionu dolarů. Jen o sto tisíc méně vynesl původní text prvních pravidel basketbalu vynálezce této hry Jamese Naismithe z roku 1891. Šestým nejcennějším předmětem byl dres kanadského hokejisty Paula Hendersona, v němž se v září 1972 představil na tehdejší sérii utkání mezi výběrem NHL a Sovětského svazu. V Kanadě jej vydražili za 1,25 milionu dolarů. Jen o málo méně vynesly boxerské rukavice Muhammada Aliho, s nimiž v roce 1965 porazil Floyda Pattersona. Úplně první zelené sako z golfového turnaje Masters na hřišti Augusta National, které měl na sobě v roce 1937 legendární Bobby Jones, se vydražilo za pouhých 350 tisíc dolarů. Sportovní memorabilia mají především cenu pro bohaté sportovní kluby a opravdové nadšence, kteří tyto předměty vystavují v nejrůznějších síních slávy a o jejich dalším zpeněžení ani neuvažují. BMW revue 4/2013 61 technika aktivní ochrana S předstihem Není nad to, když vám dá někdo s předstihem důležitou informaci. Když vám navíc pomůže s jejím vyřešením, máte vyhráno. A právě na tom se v současnosti ve vývojových centrech automobilek a dalších společností intenzivně pracuje. BMW Group v tomto směru nezůstává pozadu a již nyní může být jeden takový systém součástí výbavy aktuálních modelů. Jmenuje se Aktivní ochrana, ale je jasné, že to je celé teprve začátek... 62 BMW revue 4/2013 Bezpečnostní systémy v automobilech se tradičně dělí na aktivní a pasivní, tedy ty, které pomáhají nehodám předcházet, a ty, které přicházejí ke slovu, když už k nějaké nepříjemné situaci dojde. Moderní technika ale umožnila vyvinout systémy, které stojí na pomezí těchto dvou přístupů. Mezi takové lze počítat tak zvané pre-crash systémy, tedy systémy, které jsou aktivní v situacích, kdy je již nehoda nevyhnutelná. Jejich cílem je snaha o minimalizaci následků nehod. Ve vozech BMW ke své činnosti využívají čelní kameru nebo radar adaptivního tempomatu. Jakmile systém rozhodne, že se již nelze nárazu vyhnout, začne automaticky brzdit, a to intenzitou až 5 m/s, současně rozhodne o uzavření bočních oken, střešního okna a aktivaci předpínačů bezpečnostních pásů. To vše může zmírnit následky srážky. Po samotném nárazu systém ještě 1,5 sekundy drží aktivované brzdy, aby minimalizoval riziko následných kolizí. U BMW se tento systém jmenuje Aktivní ochrana a jeho součástí je také upozornění na nebezpečně rychle se blížící překážku vpředu. Jakmile systém vypočítá příliš velký rozdíl rychlostí a malou vzdálenost od vpředu jedoucího vozu, na tuto skutečnost řidiče opticky a akusticky upozorní, současně s tím dojde k přednatlakování brzdové soustavy a přiblížení brzdových destiček ke kotoučům. Touto činností se minimalizuje reakční čas brzdové soustavy, což v konečném důsledku vede ke zkrácení brzdné dráhy. I tento systém pracuje v automobilech BMW s využitím čelní kamery nebo radaru adaptivního tempomatu. Řešení pomocí kamery má výhody v relativně nízké ceně, díky čemuž je možné tento systém použít i v automobilech nižších segmentů, například v BMW řady 1. Systém používá stejnou čelní kameru, jejíž údaje využívá také asistent dálkových světel nebo systém udržování v jízdním pruhu. Řidič si může podle vlastního uvážení a zvyků nastavit, zda jej má systém varovat již ve velmi rané fázi přiblížení k automobilu nebo překážce vpředu, nebo zda toto upozornění vyvolá později. Systém automatického brzdění v případě krizové situace je spojen také se systémem nočního vidění, který je ve své nejnovější generaci schopen rozpoznávat také potenciálně nebezpečné osoby nebo zvířata. Jakmile automobil toto riziko detekuje, snaží se nejdříve upozornit řidiče a následně automobil zpomalit. Komplexní propojení Výše uvedené systémy účinně snižují počet čelních nárazů. Jejich omezení ale spočívá v tom, že dokáží reagovat pouze na podněty, které „vidí“. Nejnovější systémy, které jsou již v pokročilé fázi vývoje, však fungují na principu vzájemné komunikace různých účastníků dopravního provozu. Řeč je o komunikačních systémem Car 2 Car (C2C) nebo Car 2 Infrastructure (C2I, případně C2X), o kterých jsme v BMW revue již také psali. V roce 2013 se ale celé konsorcium, jehož součástí je několik automobilek, specializovaných společností, univerzit a německých vládních institucí, dostalo do konečné fáze testování. Zúčastněné automobily, v současné době jich v okolí německého Frankfurtu funguje přibliž- ně 120, vzájemně komunikují rozhraním WLAN (WiFi) IEEE 802.11p nebo ITS G5A a vytvářejí tzv. ad-hoc sítě, které jsou nezávislé na centrálním prvku. Automobily si dokáží mezi sebou předávat místně příslušné informace, které s předstihem informují o možných nástrahách na cestě vpředu. Mohou se na ně následně lépe připravit. V současné době se v tomto ohledu pracuje zejména na asistenčním systému, který má předcházet bočním nárazům na křižovatkách. Právě při nich v Německu vzniká celá třetina zranění z automobilových nehod. Systém pracuje tak, že neustále vyhodnocuje data rychlost jízdy a vzdálenost od křižovatky, současně bere v potaz i pohyb ostatních účastníků provozu. V případě rozpoznání potenciálně kolizní situace na ni řidiče opticky a akusticky upozorní s takovým předstihem, aby bylo možné srážce zabránit. Na předcházení nehodám je navržen také další vývojový projekt Ko-FAS, jehož se BMW Group BMW revue 4/2013 63 technika aktivní ochrana účastní. Je to pokračování projektu AMULETT, který spočíval v tom, že automobil dokáže komunikovat s transpondéry, které u sebe mají například chodci nebo jiní účastníci provozu. Novinkou je ale přepracování celého systému, který nyní komunikuje prostřednictvím bezdrátové technologie WLAN, která je kompatibilní s výše představeným systémem komunikace C2C a C2X. Bude tedy možné propojení obou systémů. Projekt Ko-FAS, tedy kooperativní bezpečnost, dokáže na základě informací o pohybu transpondérů odhalit potenciální nebezpečí například v podobě dítěte schovaného za zaparkovanými automobily, které běží směrem k silnici. Zatímco řidič ho nemá šanci vidět, systém Ko-FAS ano a s předstihem na nebezpečí upozorní. Komunikační čip se ve srovnání s první generací natolik zmenšil, že ho lze již nyní implementovat například do školní brašny nebo hůlky. Automobil s transpondéry komunikuje zcela anonymně na základě formou náhodného výběru generovaného komunikačního klíče. Díky tomu nelze lokalizovat a sledovat vybraný transpondér, což je významná vlastnost z pohledu bezpečnosti a osobní svobody. Bezpečnost silničního provozu se stále více stává komplexním úkolem, který již není závislý pouze na autonomních systémem samotných automobilů, ale zásluhou propojení dokáže mnohem účinněji předcházet případným krizovým situacím a z nich vznikajícím nehodám. Cíl, který je doprava bez nehod, je sice ještě hodně vzdálený, nicméně zprovozněním nových komunikačních systémů mezi automobily se k němu udělá velký krok. foto archiv 64 BMW revue 4/2013 Petr Hanke téma olympiáda Opravdu velký byznys Stále stejný obrázek. Předseda Mezinárodního olympijského výboru vyřkne jméno země, nového pořadatele letních či zimních olympijských her. Vítězové propuknou v nelíčený jásot, dochází na bouřlivá objetí, někdy nechybí ani slzy dojetí. Euforii vítězných delegátů docela chápu. 66 BMW revue 4/2013 Přes řadu nesporných výhod je ovšem nutno říci, že s sebou pořádání her nese jistá negativa. V důsledku turistické invaze dochází po dobu konání olympiády ke zvýšení cen. Novým stavbám padají za oběť ve většině případů příbytky pro sociálně nejslabší. Olympijská utopie Sídlo MOV (Mezinárodního olympijského výboru) ve švýcarském Lausanne, kde jeho členové rozhodují o pořadatelské zemi olympiády Prestiž a peníze V první řadě splnili vítězové státní zadání. Ať si kdo chce, co chce, říká, olympijské hry byly, jsou a budou jednou z nejsledovanějších akcí planety. Pořadatelské země a města jsou rázem katapultovány do nejvybranější společnosti. Pořadatelství her podporuje národní hrdost regionu (Barcelona 1992), případně jaksi automaticky řadí zemi mezi průmyslové velmoci (Soul 1988). V některých případech ovšem rovněž nabízí diktaturám možnost předvést před zbytkem světa svou sílu (Berlín 1936, Moskva 1980, Peking 2008). Nutno ovšem říci, že příklad Pekingu ukázal, že přes astronomické výdaje mají komunisté ve svých řadách manažery schopné na hrách vydělat neskutečný balík. Nemá cenu zastírat, že olympijské hry jsou v první řadě o velkém byznysu. Na jedné straně je nezbytné investovat do vybudování, případně do rekonstrukce sportovišť a infrastruktury. Na druhou stranu mohou prověřená olympijská města očekávat dlouhodobé razantní zvýšení příjmů z turistického ruchu a přidělování dalších výdělečných sportovních akcí. Pochopitelně, i v tomto případě platí, že rozhodujícím činitelem je schopnost managementu organizačního výboru her realizovat smysluplná ekonomická rozhodnutí a předvídat další dění po hrách. A tak zatímco Montreal (1976) zbankrotoval a Atény (2004) se topily v dluzích, jiná města na pořádání her finančně profitovala. Názornou ukázkou promyšlených manažerských tahů je Soul (1998). Infrastruktura během několika týdnů po konci her začala místo sportovcům sloužit veřejnosti a obchodním firmám, společnosti z do té doby spíše exotické země začaly expandovat. Pořádání her podporuje obecně zaměstnanost, pro řadu společností představuje olympiáda odrazový můstek pro další velký byznys. Například australská společnost Multiplex získala na základě stavby Stadium Australia pro OH v Sydney 2000 stavební zakázku století v podobě rekonstrukce nejslavnějšího fotbalového svatostánku Wembley. Ještě předtím, než se pustíme do ekonomicko-právní analýzy pořádání her, trocha nezbytné historie. O pořadatelské zemi olympiády rozhodují členové Mezinárodního olympijského výboru se sídlem ve švýcarském Lausanne. Podle respektovaného specialisty na sportovní právo Mgr. Víta Kučery se jedná o logickou volbu. Švýcarsko je totiž nikoli náhodou sídlem mnoha nadnárodních sportovních organizací, kromě dalších také UEFA a FIFA. Jde tudíž o tradiční místo s příznivou právní úpravou v dotčené oblasti. Nejvlivnější sportovní organizaci planety založili v roce 1894 Piere de Coubertin, Demetrius Vikelas a Jiří Guth. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze říci, že žádný se zakladatelů novodobého olympijského hnutí nepočítal s tím, do jakých rozměrů se hry rozrostou, členy MOV je dnes 205 zemí. Proto se v původní Olympijské chartě objevily pasáže působící v dnešní době legračně. Her se například účastní v rozporu s původními proklamacemi od roku 1992 nejlepší profesionálové planety. A pořadatelství bylo svěřeno metropolím (Berlín 1936, Moskva 1980, Peking 2008), jejichž radnice se mohou jen stěží prokázat tím, že v jejich městě neexistuje „jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodů rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí.“ Netroufám si proto odhadovat, jak by asi dopadl sportovec, který by na základě touhy dodržovat Olympijskou chartu, projevil v Pekingu náklonnost k těm, kteří jsou diskriminování na základě politického přesvědčení? „Je to komplikovaná otázka. OlympioOhňostroj na Harbour Bridge v Sydney při zakončovacím ceremoniálu letních olympijských her v roce 2000 V některých případech nabídlo pořádání olympijských her diktaturám možnost předvést před zbytkem světa svou sílu (Berlín 1936) BMW revue 4/2013 67 téma olympiáda „instruktáže“. Olympijské hry přece nemají konflikty přiživovat, ale stejně jako v dávné minulosti zajišťovat klid zbraní,“ říká diplomaticky Vít Kučera. MOV má v čele předsedu. Tím posledním se stal letos devětapadesátiletý německý právník, mistr světa a olympijský vítěz v šermu fleretem Thomas Bach. Zřejmě nejznámějším předsedou byl Španěl Juan Antonio Samaranch, který udělal vše pro nedotknutelnost své instituce. Mimo jiné se nechal titulovat „Jeho Výsost“. Pochopitelná komercionalizace Z výše uvedeného je zřejmé, že původní heslo barona Pierre de Coubertina, podle kterého není důležité zvítězit, ale zúčastnit se, dnes zní směšně. Program her je do značné míry podřízen televizním společnostem, ty jsou pro změnu živy z reklamních vstupů. Komercionalizace olympijských her je proto pochopitelná. Vždyť jen provoz MOV, operativní náklady a administrativa vyžaduje finanční toky blížící se stovce milionů dolarů ročně! Financování her má jasnou strukturu. Na vrcholu pomyslné pyramidy je MOV. Vládne 205 olympijským výborům jednotlivých členských zemí. A hlavně ovládá sponzorský TOP program, komunikuje s oficiálními dodavateli, obchoduje s televizními právy a licencemi. O pořadatelství se v jednotlivých zemích stará Organizační výbor her. Pod bedlivým dozorem MOV spravuje sponzory v zemi konání, řídí prodej vstupenek a licenční programy. Mezinárodní olympijský výbor distribuuje 90 % veškerých výdělků mezi jednotlivé výbory zajišťující chod her, 10 % pokrývají zmiňované administrativní a operativní náklady. Většinu příjmů do kasy MOV nateče z programu The Olympic Partnership, který funguje od roku 1985. Členové vybraného klubu mají právo využívat po dobu čtyř let na svých produktech olympijské logo. V současné době má TOP program devět členů: Coca Cola, Acer, Atos, Origin, McDonald´s, Omega, General Electric Company, Samsung, Vita a Panasonic. Jak uvedl před časem marketingový šéf MOV Gerhard Heiberg, po letních hrách v Rio de Janeiro 2016 Pořadatelství her podporuje národní hrdost regionu, případně jaksi automaticky řadí zemi mezi průmyslové velmoci (Soul 1988) nici ale musejí dodržovat zákony státu, v němž se nacházejí. K tomu je nutno připočíst mezinárodní smlouvy a zásady. O zvláštních výjimkách pro olympiádu jsem neslyšel a jejich dojednání by myslím bylo velmi složité,“ říká Vít Kučera. „Pokud bych měl ale odhadnout, jak by takový sportovec dopadl, myslím, že by postižen nebyl. Olympiáda je symbolem, jehož sílu není radno podceňovat.“ Před hrami v Pekingu byli sportovci důkladně upozorněni na nevhodné projevy v souvislosti s dodržováním lidských práv v Číně a okupací Tibetu. Na případné rebely čekal postih v podobě diskvalifikace. Logicky vzato, je tak sportovcům předem upíráno jedno ze základních lidských práv, a to svoboda vyjadřování. „Předně je třeba říci, že výběr místa pořádání OH je složitý proces a nemělo by se stát, že dojde k pořádání her ve vysloveně nedemokratickém státě. Druhou otázkou jsou ovšem v daném místě palčivá témata, ať už historicky, politicky či kulturně. Těm je nepochybně rozumné předcházet, což také bude cílem zmíněné 68 BMW revue 4/2013 Vítězství Usaina Bolta v závodě na 100 metrů mužů na OH v Londýně 2012. Přesné údaje zatím ještě nejsou dostupné. Při investici 9,3 miliardy liber měli pořadatelé vydělat něco kolem čtyř miliard. OH Sydney 2000 dopadly z ekonomického hlediska nejasně. Podle některých zdrojů 45 milionů dolarů prodělaly, podle jiných byly naopak dva miliony v plusu. se TOP program rozšíří na dvanáct partnerů, přibudou nováčci z Asie. Jen „top“ sponzorské příjmy zajišťují MOV kolem miliardy dolarů ročně. Kromě toho jsou ve hře lokální sponzoři, jejichž výrobky ovšem nesmí konkurovat produktům členů TOP programu. Již dnes je jisté, že z elitní společnosti bude vyřazen výrobce počítačů Acer, který přitom nasypal do her ve Vancouveru 2010 a v Londýně 2012 stovku milionů dolarů. Marketingový boss MOV nemá dle vlastních slov nic proti tchajwanskému výrobci počítačů, nicméně v exkluzivním portfoliu nebude zastoupený žádný reprezentant tohoto oboru. Technologie se totiž podle jeho názoru mění tak rychle, že není v silách MOV udržet po dobu čtyř let sponzora z oblasti hardwaru. Stěžejním zdrojem příjmů jsou televizní práva. Od roku 2001 funguje MOV založená společnost Olympic Broadcasting Services, která slouží jako stálý hostitelský subjekt televizního vysílání pro olympijské hry, což eliminuje potřebu neustálého obnovování vysílacích operací pro každé hry. Samozřejmě, že i v tomto případě jde o peníze v první řadě. Například v roce 1992 zaplatily televizní společnosti za vysílací práva 441 milionů dolarů, v Pekingu 2008 se již jednalo o 851 milionů. Co se zimních her týče, nejvíce stály přenosy z her v Salt Lake City 2002 – 443 milionů dolarů, Vancouver „bral“ o 29 milionů dolarů méně. Jak vidno, peněz na provozní a administrativní náklady je docela dost. Zvláště, když pořadatelé dělají vše proto to, aby rozpočtu MOV ulehčili. Například v Londýně 2012 poskytl starosta britské metropole Ken Livingston pro potřeby 117 členů výboru, 400 funkcionářů národních olympijských výborů a 450 manažerů sponzorských firem 3000 (!!!) limuzín. Pracovní vytížení 967 limuzín a jejich řidičů lze vysvětlit, co ale těch zbylých 2033 kusů? Například v roce 1998 upozornil jeden z členů MOV, že před rokem 1995, kdy se řešilo pořadatelství her 2002, přijali někteří představitelé MOV od zástupců kandidátského města Salt Lake City úplatky. Nabídka nakonec úspěšných pořadatelů delegátům byla pestrá, od darů, přes stipendia a studijní pobyty, po lyžařské zájezdy a opravy automobilů. To vše v celkové hodnotě 1.2 mil. dolarů. MOV posléze přišel s tím, že se z morálního hlediska jednalo o pochybení, k právně kvalifikovatelným činům však nedošlo. Přesto Federální soud ve Washingtonu obvinil dva funkcionáře organizačního výboru z uplácení, vystavování falešných faktur a zkreslování záznamů v účetních knihách. „Je třeba odlišit rovinu soukromoprávní a veřejnoprávní. Policie a jiné orgány mají nesrovnatelně větší množství prostředků, jak konkrétní podezření vyšetřovat,“ vysvětluje Vít Kučera rozdíl mezi odlišným chápáním termínu korupce mezi činovníky MOV a klasickou soudní mocí. „MOV v rámci své organizace rozhodl, že se členové organizačního výboru žádného prohřešku, zakázaného jeho soukromoprávními předpisy, nedopustili. Státní orgány mohou být jiného názoru, a to na základě předpisů trestních. Nejde tedy o vlastní zákony, ale o různé úhly pohledu. Důležité je také to, zda byla žaloba úspěšná, tedy zda došlo k odsouzení.“ Před dvěma lety byl z korupce v podobě převzetí úplatku v hodnotě jednoho milionu dolarů obviněn bývalý šéf FIFA a nejdéle sloužící člen MOV Joao Havelange. Podle Brazilce si ovšem respektovaná stanice BBC vše vymyslela. Stejně již nemohl argumentovat v roce 2004 šéf bulharského olympijského výboru Ivan Slavkov. Zeť bývalého komunistického pohlavára Todora Živkova totiž před skrytými kamerami BBC hovořil otevřeně o nákupu hlasů pro kandidaturu v Londýně. Na svůj post musel pod tlakem událostí rezignovat. Když dva dělají totéž… Jak již bylo napsáno v úvodu, představují hry skvělou příležitosti k výdělku. Stejně tak ale lze na jejich pořádání prodělat boty. Například pořadatelé her v Mnichově 1972 a Montrealu 1976 se sice na úvod radostně objímali, aby ovšem nakonec hořce zaplakali. V bavorské metropoli prodělali Stěžejním zdrojem příjmů jsou televizní práva. Při OH v Pekingu v roce 2008 za ně zaplatily televizní společnosti 851 milionů dolarů. Neber úplatky… Je jasné, že olympiáda je dnes hrou, ve které se točí astronomické peníze. A jak je známo, příležitost dělá zloděje… BMW revue 4/2013 69 téma olympiáda Zahajovací ceremoniál olympijských her v Londýně v roce 2012 cca 800 milionů dolarů. I přes nevalný ekonomický výsledek si ovšem mohli Němci, ve srovnání s Kanaďany, gratulovat. Hry v Montrealu totiž skončily schodkem 2.7 miliardy dolarů, dluh byl splacen až v roce 2005. Organizátoři se totiž ještě před jejich zahájením her dopustili osudové chyby, neboť podepsali smlouvu, ve které se pravilo, že se o případný schodek olympijského rozpočtu nepostará vláda, ale pouze město Montreal. Soukromníci tak investovali do her pouhých 5 % prostředků, zbytek zůstal na veřejném sektoru. V SSSR soukromý sektor neexistoval, bašta komunismu hradila výdaje z prostředků plánované ekonomiky. Bod ekonomického zlomu přišel v Los Angeles. Před začátkem her proběhlo ve městě andělů referendum (!!!), ve kterém občané rozhodli o tom, že olympiáda nebude zajištěna z veřejných rozpočtů. Díky tomu se uskutečnily vůbec první hry historie financované především z privátních zdrojů. Náklady byly odhadnuty na 684 miliony dolarů, dopředu bylo ovšem takřka jisté, že rozpočet bude pokryt z příjmů Organizačního výboru her. V rámci olympiády v Los Angeles byly poprvé v historii uzavřeny smlouvy se sponzory, rozpočet byl podpořen do té doby nevídanými penězi za prodej vysílacích práv. Hry tak skončily s přebytkem 380.6 milionů dolarů. Hned další olympiáda v Soulu 1988 ovšem ukázala, že slušný peníz mezi 190 – 300 miliony USD (informace ohledně profitu se rozcházejí) lze vydělat i v případě, kdy 50 % rozpočtu pokrývají peníze daňových poplatníků. Jako mimořádně zdatní obchodníci se pak projevili pořadatelé her v Barceloně. Manažeři organizačního výboru vsadili na katalánskou kartu, tedy na věčnou rivalitu s Madridem a slavili úspěch. Do her nasypali sedm miliard dolarů (převážně do infrastruktury a rekonstruk- 70 BMW revue 4/2013 ce památek). Barcelona byla poprvé představena světu jako ideální místo pro turistiku a byznys. Hry nakonec vydělaly přes astronomické investice 3.3 miliardy dolarů. Navíc Katalánsko získalo díky pořádání olympiády výjimečnou celosvětovou reputaci. Mimochodem, konkurenční Madrid třikrát v řadě neuspěl, byť v posledním případě „půjčila“ Barcelona organizačnímu výboru svou ikonu Lionela Messiho. Následující hry v Atlantě 1996 vešly do historie jako Coca-Cola Games, pořadatelům přinesly zisk deseti milionů dolarů. Z ekonomického hlediska nejasně dopadly hry v Sydney 2000. Privátní sektor pokryl rozpočet 4.8 miliard dolarů z necelých 20 %. Podle některých zdrojů hry 45 milionů dolarů prodělaly, podle jiných byly naopak dva miliony v plusu. Jak to dopadne, když se do hry vloží neschopný byrokratický státní moloch, ukázaly hry v Aténách 2004. Řekové se chtěli před zbytkem světa prezentovat řadou megalomanských projektů, včetně nového letiště a metra. Celé hry byly financovány ze státního rozpočtu, přičemž ten původní nabobtnal o 100 % na konečných 11 miliard dolarů. Snaha návratu ke kořenům a vyhnutí se komercionalizaci dopadla z ekonomického hlediska katastrofálně. Olympiáda znamenala zdvojnásobení deficitu státního rozpočtu. Naopak v Pekingu nebylo co řešit. Vláda komunistické země se rozhodla ukázat před zbytkem světa jako globální velmoc a povolala neskutečných 100 000 dobrovolníků. Do her investovala 42 miliard dolarů, přesto hry skončily s přebytkem 170 milionů. Jen do vysílacích práv, reklamy a sponzoringu investovali pořadatelé něco málo přes dvě miliardy, další miliardu přihodily vstupenky. Údaje z Londýna 2012 ještě nejsou dostupné. Při investici 9.3 miliardy liber měli pořadatelé něco kolem čtyř miliard vydělat. Tento údaj ovšem nebyl oficiálně potvrzen. Rozpočet na blížící se olympiádu v Soči je naplánován na neskutečných 55 miliard dolarů (!!!), před čtyřmi lety stačila ve Vancouveru „pouhá“ miliarda. Zimní hry v Rusku prý budou mít všechna nej. Již dnes se hovoří o hrách nejzkorumpovanějších a nejpředraženějších. foto archiv Petr Bošnakov Většina příjmů do kasy MOV nateče z programu The Olympic Partnership. Členové vybraného klubu mají právo využívat po dobu čtyř let na svých produktech olympijské logo. V současné době má TOP program devět členů: Coca Cola, Atos, Origin, McDonald´s, Omega, General Electric Company, Samsung, Vita a Panasonic. ©2012 movado group, inc. KERRY WASHINGTON, ACCLAIMED ACTOR. CERENA™ MODERN CERAMIC DESIGN WITH STAINLESS STEEL AND DIAMONDS. MOVADO.COM WWW.KLENOTYAURUM.CZ motorsport DTM 2013 Úspěšné loučení Když se loni mnichovská automobilka po letech vrátila do populárního automobilového seriálu Deutsche Tourenwagen Masters, u jejího ohromujícího comebacku asistovaly modely BMW M3 DTM. Ty sice jezdily i letos, ale s DTM se po 27 letech a 48 výhrách loučily. 72 BMW revue 4/2013 Díky novým druhům pneumatik se zažila letos i spousta dramatických momentů na pit lane A s úspěchem. Navzdory tomu, že před sezonou se mělo všeobecně zato, že loni si bavorské vozy na sebe upletly pěkný bič. Obhájit totiž všechna prvenství, která BMW v sezoně 2012 s tímto modelem, jehož srdíčkem je čtyřventilový atmosferický čtyřlitrový osmiválec (přes 500 k a přes 500 N.m), se zdálo prakticky nerealizovatelné. Už proto, že triumfální vizitka, již bavorský výrobce svým soupeřům v sezoně 2012 poslal, je rozhodně měla vyburcovat natolik, aby se na odvetu nejen pečlivě připravili, ale aby se na ni dopředu také těšili. Přesto byl 10dílný šampionát, jehož závody vidělo téměř tři čtvrtě milionu diváků a jenž se letos vůbec poprvé představil také na 2 555 m dlouhém okruhu v Moskvě, pro loučící se modely BMW M3 DTM plný pozoruhodných výsledků, jichž se narodilo docela dost. Že budou chtít vozy BMW hovořit hodně hlasitě do výsledků DTM i tentokrát, bylo ostatně naprosto jasné hned od samého začátku seriálu. Do úvodního květnového závodu na Hockenheimringu si totiž nejlépe otevřel dveře svým pole position 30letý Brazilec Augusto Farfus, který nakonec závod také vyhrál. A těm, jimž by se snad tenhle triumf nezdál dostatečným varováním, vyslaly bavorské automobily o dva závody později vzkaz ještě přesvědčivější. Na rakouském Red Bull Ringu totiž piloti mnichovských speciálů obsadili v DTM po 21 letech kompletní pódium: za vítězným Kanaďanem Bruno Spenglerem ve Spielbergu dojel Marco Wittmann, přičemž třetí příčku obsadil další z pilotů „em-trojek“ Timo Glock! Jenže pak si ve čtyřech dalších závodech daly 1 100 kg vážící mnichovské speciály na nejvyšším stupínku pódia pausu. A o jejich výsledkové chuti vypovídaly jen dvě pódiová umístění Farfuse. Zato v posledních třech závodech už to byly zase „em-trojky“, kdo v závodech převzal otěže a kdo v nich také hrál prim. A to včetně dramatického a deštivého finále sezony na Hockenheimringu. Tam si totiž pro svou první výhru dojel i zcela nový tým modrobílé značky – v Garchingu sídlící stáj MTEK: zásluhou někdejšího pilota formule 1 Timo Glocka (31), který ovšem v DTM byl naprostým zelenáčem. V Moskvě se populární šampionát našich západních sousedů představil v této sezoně vůbec poprvé BMW revue 4/2013 73 motorsport DTM 2013 Výsledkem triumfálního druhého poločasu tohoto šampionátu se tedy pro modrobílé barvy stalo, že BMW stačilo obhájit loňské prvenství mezi výrobci: o 22 bodů před značkou Audi a o 103 bodů před stuttgartským Mercedesem. Přičemž v šampionátu získala o 23 bodů víc než loni. Mimo to tým RBA z belgického Mechelenu (Farfus, Hand) skončil v hodnocení stájí celkově druhý a dva z pilotů BMW stačili v celkovém pořadí sezony 2013 obsadit pódiová umístění: Augusto Farfusovi z brazilské Curitiby patřila příčka druhá (o 13 bodů za vítězným Mike Rockenfellerem) a loňský kanadský šampion Bruno Spengler skončil celkově třetí. Osmé místo pak obsadil Marco Wittmann, který v DTM startoval poprvé, a to zajistilo 23letému Němci - spolu se dvěma nejrychlejšími koly, jedním pole position a druhým místem v Rakousku – také titul „Nováčka roku“. A to vůbec nehovoříme o tom, že jezdci týmů BMW dokázali zvítězit v pěti z devíti závodů (na Norisringu totiž nebyl po diskvalifikaci Švéda Ekströma a jeho odvolání se nakonec vítěz klání vyhlášen), ve čtyřech z nich dokázali zajet nejrychlejší kolo (dvakrát Wittmann, jednou Hand a Farfus) a čtyřikrát jim patřilo pole position (dvakrát Spenglerovi, jednou Wittmannovi a Farfusovi). Augusto Farfus (v čele) dokázal získat titul vicemistra 74 BMW revue 4/2013 První kresby nového modelu BMW M4 DTM, který by se měl objevit v sezoně 2014 Budoucnost: internacionalizace i unifikace Je tedy jasné, že mnichovské „em-trojky“ se ani letos neztratily. Během závodu na Nürburgringu však bylo přesto oznámeno, že modely vozů M3, které vyhrály dodnes v DTM téměř 50 závodů, jsou v tomto seriálu k vidění naposledy. Proč? Těch důvodů je samozřejmě celá řada. Jedním z nich je také fakt, že ačkoliv je Deutsche Tourenwagen Masters na první pohled velmi internacionalizovanou záležitostí, je ve skutečnosti pro automobilové výrobce seriálem neobyčejně izolovaným. Vozy, které si to v něm rozdávají, jsou totiž tak velkými speciály, že nemají prakticky šanci být nasazeny kdekoliv jinde a představit se tudíž v některém z dalších závodů než právě v 10dílném DTM. To je samozřejmě pro jejich výrobce marketingově neúnosné a je i to jedním z faktorů, proč se už dlouhá Jens Marquardt i letos nad hlavu zdvihal trofej pro nejúspěšnější značku v DTM DTM 2014 Jezdci 1/ Mike Rockenfeller (Audi) 2 výhry a 142 bodů, 2/ Augusto Farfus 3 výhry a 116 bodů, 3/ Bruno Spengler (oba BMW) 1 výhra a 82 bodů, 4/ Christian Vietoris žádná výhra a 77 bodů, 5/ Robet Wickens 1 výhra a 70 bodů, 6/ Gary Paffett (všichni Mercedes-Benz), 1 výhra a 69 bodů, 7/ Mattias Ekström (Audi) žádná výhra a 68 bodů, 8/ Marco Wittmann žádná výhra a 49 bodů,9/ Timo Glock (oba BMW) 1 výhra a 40 bodů, 10/Timo Scheider (Audi) 27 bodů a dalších 12 jezdců. léta nedaří do DTM přilákat další automobilové značky. A protože obdobným způsobem jsou na tom další šampionáty (kupříkladu japonský Super GT šampionát, představující v Zemi sakur nejpopulárnější formu automobilového závodění, stejně jako špičkové americké seriály GT vozů), již tři roky se pracuje na tom, aby technické regule DTM a vozů startujících v těchto seriálech byly navzájem unifikované, aby spolu korespondovaly. A tak měly v nich startující vozy příležitost se představit hned na třech kontinen- tech. Koneckonců právě to byl i jeden z důvodů, proč loni BMW na nabídku DTM kývlo a po letech do tohoto šampionátu zamířilo. A kam se tato globalizace, která by měla platit definitivně od roku 2017 a jíž se hodlají přizpůsobit všechny tři jmenované strany, prozatím dostala? První konkrétní výsledky této snahy o propojení a také zlevnění byly k vidění v srpnu na japonském okruhu Suzuka. A přinesly překvapení. Tři klíčové japonské značky – Honda, Nissan a Toyota (reprezentovaná Lexusem) – tam totiž představily své nové zbraně pro prestižnější kategorii GT500 (právě ta se má stát cílem unifikace) seriálu Super GT šampionátu. A ukázalo se, že už 87 kontrolovaných částí automobilů je v souladu se současnými vozy DTM. Včetně základních rozměrů i aerodynamických souborů. A protože všechny tři strany tohoto projektu se budou na vrcholné úrovni scházet každý půlrok a své požadavky na sbližovací pokrok přizpůsobovat i vyhodnocovat, je víc než pravděpodobné, že podoba prestižní GT kategorie (ve které ovšem všechny tři strany - včetně DTM – musí ustoupit) je za rohem. Prozatím největší rozdíly tedy zůstávají v tom nejdůležitějším: v motorech. Současná DTM dnes prozatím používá čtyřlitrové osmiválce, zatímco v Japonsku jsou pohonnou jednotkou kategorie GT500 osmiválce s objemem 3,4 l. Na konci plánovaného sblížení by ale měly vozy v DTM, v Japonsku i v USA vyjet s dvoulitrovými přeplňovanými čtyřválci. Otázkou samozřejmě je, jestli budeme na nové značky v DTM a dalších dvou šampionátech opravdu čekat tak dlouho. Například Japonci by - alespoň na zkoušku - docela rádi vozy DTM ve svém seriálu přivítali už mnohem dřív. A tak není vyloučené, že zatímco automobily Honda, Lexus či Nissan by se mohly do startovního pole DTM vetřít mnohem dřív než až v roce 2017, mohly by naopak zmíněné zaoceánské série přivítat vozy BMW, Audi či Mercedes-Benz možná třeba i za rok. Nechme se překvapit... foto archiv -pm- Už v srpnu se představilo trio japonských vozů, jež má zatím nejvíc nakročeno také do seriálu DTM, zatímco třeba vozy BMW by mohly napříště naopak zamířit do Země sakur Soutěž výrobců 1/BMW 5 výher a 369 bodů (o 23 bodů více než loni), 2/ Audi 2 výhry a 347 bodů (o 12 více než loni), 3/ Mercedes-Benz 266 bodů (o 63 méně než loni). Soutěž týmů 1/ Audi Sport Team Phoenix (Rockenfeller a Molina), 2 výhry a 162 bodů 2/ BMW tým RBM (Farfus a Hand) 3 výhry a 148 bodů, 3/ HWA Mercedes Team (Vietoris, Wickens) 2 výhry a 147 bodů, 4/ BMW Schnitzer (Spengler, Werner) 2 výhry a 112 bodů, 5/ Audi Sport Team Abt Sportsline (Ekström, Green) žádná výhra a 103 bodů, 6/ HWA Mercedes Team (Paffett, Merhi) 1 výhra, 95 bodů, 7/ BMW MTEK Team (Wittman, Glock) 1 výhra a 89 bodů, 8/ Audi Sport Team Abt (Scheider, Tambay) žádná výhra, 67 bodů atd. BMW revue 4/2013 75 historie BMW 2002 Baur Neobvyklé spojení Elegantní linie BMW 2002, patřícího do zlatého fondu mnichovské automobilky, dokresluje neobvyklá úprava v podobě stahovatelné střechy od firmy Baur. Zajímavý kousek, který vám dnes představujeme, náleží k jedné pestré sbírce vozů s modrobílou vrtulí na jihu Česka. 78 BMW revue 4/2013 Vozy před faceliftem se poznají zejména podle krásných kulatých zadních světel, které byly ke konci životního cyklu nahrazeny ne tak přitažlivými obdélníky O sportovně střižených sedanech a kupé, které se objevily na začátku 60. let pod označením NeueKlasse, jsme už sice psali, ale není na škodu si tento model BMW ještě připomenout, a to právě kvůli jeho zásadnímu významu pro rozvoj automobilky. V historickém kontextu začala výroba „Nové třídy“ automobilů BMW v roce 1962, kdy se předvedl model 1500, což tehdy bylo úplně nové auto s nově vyvinutým motorem. Pro celou řadu, která se kolem základního modelu vyvinula, platí stručná a vystihující charakteristika: má samonosnou karoserii, nezá- vislé zavěšení předních i zadních kol (vpředu se vzpěrami McPherson), kotoučové brzdy vpředu a pod kapotou podélně uložené motory. V případě modelu 1500 šlo o čtyřválec 1,5 litru, následovaly ale další verze s větším objemem: 1600, 1800 a 2000. Okrajově zmiňme, že pod označení NeueKlasse (které naznačuje návrat BMW do třídy aut s objemem 1,5 až 2 litry) patří i velká kupé 2000C a 2000CS. K tomu, abychom se dostali blíže k představovanému vozu, si musíme udělat jasno v názvech: ke konci roku 1965 vznikla levná, ekonomická varianta sedanu 1600, značená 1600-2, přičemž dvojka značila počet dveří. Dvoudveřový levný sedan byl později znám jako 1602 a během času se vyvinula série 02, kterou se značily modely 1602 a 2002. Motor i karoserie byly stejné, ale celkově šlo o lehčí a menší automobily, než byly výchozí sedany. Právě tyto modely, speciálně verze 2002 s dvoulitrem M10, si brzy získaly pozornost nadšenců a postupně vytvořily základy toho, jakým způsobem dnes vnímáme značku BMW: jako výrobce kvalitních, sportovně orientovaných modelů s vysokými výkony pro každodenní použití. BMW revue 4/2013 79 historie BMW 2002 Baur Jízda s nebem nad hlavou, přičemž v interiéru stále panuje přátelská atmosféra bez zbytečných turbulencí – to jsou výhody karoserie Targa Základem představovaného vozu se tedy stal model 2002, Baur se věnoval přestavbám šestnáctistovek pouze do roku 1971. Co ale předcházelo jeho vzniku? Helmut Werner Bönsch (šéf produktového plánování BMW) a Alex von Falkenhausen (tvůrce zásadního motoru M10) měli oba dvoulitrový motor v modelu 1600-2, který používali pro své osobní potřeby. Uvědomili si, že na svých autech nezávisle jeden na druhém dokonce realizovali stejné úpravy, a došlo jim, že to je přesně to, co automobilka potřebuje. A tak BMW nabídli, že navrhnou pro sériovou výrobu ostřejší verzi modelu 1600-2. Ve stejném okamžiku o to samé požádal automobilku Max Hoffman, který chtěl sportovnější verzi 02 prodávat v USA, takže bylo rozhodnuto. Vše se díky řízení osudu podařilo, a tak vzniklo BMW 2002, model, který světu rychlých kol tolik dal. BMW 2002 si rychle získávalo oblibu širokého publika. Už od začátku výroby (v roce 1968) stoupaly jeho prodeje a během osmiletého životního cyklu geniální auto zaujalo tak různorodé skupiny zákazníků, že by to jeden u sportovně střiženého modelu nečekal. Vývojáři, ředitelé a reklamní experti automobilky si mohli vzájemně blahopřát. 2002 v podstatě definovala novou kategorii aut, nastavila měřítka pro pozdější střední třídu a ukázala, s čím se bude závodit v následující dekádě. Během životního cyklu, kdy 2002 zůstá- 80 BMW revue 4/2013 vala až na několik drobností (a výraznou změnu tvaru zadních světel v roce 1974) stále stejná, vzniklo celkem 401 947 aut, což byl vzhledem k tehdejší velikosti automobilky úctyhodný výkon. 2002 byl prostě model, který zvrátil osud BMW a připravil cestu pro zářnou budoucnost, trvající až do současnosti. Technika BMW 2002 je na svou dobu velmi dobrá: už jsme zmínili nezávislé zavěšení kol, ale připočtěte ještě přesné řízení, jasné dráhy řazení a citlivě naladěný, neuKlasický, jednoduchý interiér jasně orientovaný na řidiče. Výhodou je, že všechny díly se dají snadno sehnat a nahradit. trální podvozek a máte hrubou představu o tom, s čím model přicházel. Dvoudveřový sedan s rozvorem 2500 mm o celkové délce 4230 mm navíc vynikal nízkou hmotností do 990 kg. A to je klíčová hodnota, která odhaluje, proč na konci 60. let stačilo ke zdolání maximální rychlosti 170 km/h a zrychlení na stovku za 10,9 s „pouhých“ 100 koní, které nabízel čtyřválec M10 ve specifikaci s karburátorem Solex. Následně se objevily ještě ostřejší verze ti, tii a Turbo, které nabídly jiné porce výkonu, ale to už se nás netýká. Nás se týká speciální verze parkující nedaleko nás a lesknoucí se v podzimním slunci: BMW 2002 Baur. Co si pod tímto označením představit? Baur je karosárna ze Stuttgartu, která vyrábí kabriolety BMW již od 30. let a je se značkou hluboce propojena. Firma, jejíž kořeny sahají až do roku 1910, kdy byla založena, se během let věnovala stavbám střech či karoserií pro mnoho různých automobilů. Už na konci 60. let se firma zcela logicky zaměřila také na novou řadu mnichovských aut, které začala úspěšně proměňovat v kabriolet. Začalo se už u verze 1600-2 (vzniklo celkem 1682 kabrioletů) a vynechán nebyl ani model 2002 – v první fázi vzniklo 200 vozů se sklápěcí střechou, nazvaných jednoduše cabriolet. Kromě výroby dalších modelů (včetně asi 450 kusů kultovní M1) se Baur věnoval také trochu odlišnému stylu úprav, který by se dal popsat asi jako poloviční kabriolet či targa. Toto označení, známé spíš od Porsche, nejlépe vystihuje to, co vidíte na fotkách kolem: karoserii, která má odnímatelný středový díl střechy (ten se pohodlně ukládá do kufru, kde jsou pro něj připraveny ližiny) a sundavací látkovou část od B-sloupku dozadu. Zajímavé řešení, které nabízelo výrazně vyšší pocit bezpečí než tehdejší kabriolety a to zejména díky tomu, že nad posádkou stále zůstával ochranný oblouk, sloužící zároveň jako výztuha. Zároveň s tím se dá s klidným svědomím napsat, že šlo téměř o kabriolet zprostředkovávající všechny příjemné pocity spojené s jízdou s nebem nad hlavou. Podzimní slunečný den je ideální pro vyjížďku se zachovalým původním exemplářem z roku 1973, který jeho šťastný majitel David Čermák přivezl před několika měsíci z Německa. „Vždy mě u auta zajímá jistá odlišnost, výlučnost. I proto mě zaujaly úpravy typu Baur nebo Alpina,“ vysvětluje majitel, když na první dobrou startuje 40 let starý dvoulitr. Projížďka odhaluje kouzlo auta, které se dá používat v létě i v zimě: uvnitř neru- BMW 2002 Baur Targa Motor Objem Výkon Točivý moment 0 až 100 km/h Nejvyšší rychlost Hmotnost Rozměry Rozvor řadový čtyřválec M10 1990 cm3 100 k/5500 min-1 157 N.m 3500 min-1 10,9 s 170 km/h. 940 až 990 kg 4230 x 1590 x 1410 mm 2500 mm David Čermák za volantem svého BMW 2002 Baur Targa z roku 1973 ší posádku žádný větrný vír, naopak je příjemně, vítr jen šelestí kolem hladkých linek karoserie. A přesto cítíte svěžest z jízdy otevřeným vozem. Dynamika dvoulitru stačí i v kontextu dnešní doby k sebevědomé jízdě, kterou si díky bezvadným jízdním vlastnostem modelu opravdu vychutnáte. Proti dřívějším cabrioletům byly pozdější targy obecně považovány za vozy s tužší karoserií, což velmi pomohlo jízdním vlastnostem. K BMW tradičně patří nejen přesné řízení, ale také jasně definované řazení, v tomto případě čtyřstupňovou převodovkou. Jen si musíte zvyknout, že modely 2002 mají páčky blinkrů poněkud neobvykle vpravo od volantu. Jinak svižně krájíme asfalt a v zatáčkách si pochvalujeme boční vedení sportovních sedadel. „Brzy se mu začnu věnovat, cítím, že Baur už potřebuje péči: pořešíme podvozek i drobné začínající stroupky rzi,“ popisuje majitel a nezbývá než souhlasit. Speciální úprava BMW 2002 zvaná BaurTarga se začala nabízet v rámci oficiálních dealerství BMW jako součást příplatkové výbavy již v roce 1971, kdy vznikly první přestavby. Produkce pokračovala díky zájmu dál a do roku 1975 vzniklo celkem 1963 kusů tohoto vozu. I díky tomu je patrné, jaké vzácnosti se dnes BMW 2002 Baur těší (je vzácnější než cabriolety, kterých bylo celkem 4210 a nebyly tak povedené – karoserie se víc kroutila). Pokud se ale podíváte na internet a pokusíte se trochu pohledat, občas na jeden či dva Baury této generace narazíte. Ale kdovíjaké žně nečekejte, což ostatně platí i při hledání novějších Baurů (například z generací E21 či E30). Když už na nějaký hezký levostranný kus (pravostranných vzniklo jen několik) narazíte, ceny jsou celkem vysoké. Od roku 2002, tedy za posledních pět let, zaznamenaly 53% nárůst. Za velmi pěkný exemplář ve skvělém stavu dáte klidně kolem 21 500 eur (zhruba 550 000 Kč), vůz ve fázi projekt vás přijde na necelých 10 000 eur (260 000 Kč). Jelikož BMW 2002 obecně platí za skvělé nenáročné klasické auto, jehož technika se může právem pyšnit přízviskem odolná, nemusíte se bát nějakých zásadních problémů. Navíc v případě potřeby seženete všechny mechanické náhradní díly pohodlně přes jakékoliv dealerství BMW, neboť oddělení Classic má samozřejmě zásoby věcí i pro tento zásadní model. Jedinou komplikaci při volbě auta před renovací by mohla způsobit právě střecha a její případné poškození. Jelikož už v době prodeje byl Baur vzácností, dochované exempláře bývají spíše v lepších stavech. Jestli vás model zaujal, neváhejte: poptávka je vysoká a cena neustále stoupá. text a foto High Revs Media BMW revue 4/2013 81 gurmán Grosseto Ostrůvky italských chutí Usazená v samém srdci malebných Průhonic, představuje restaurace Grosseto spolehlivou jistotu. Kdo má chuť na správně připravenou pizzu Margheritu, těstoviny nebo risotta, určitě mi dá za pravdu. A když chce někdo řízek? I ten mu tu udělají. 82 BMW revue 4/2013 Italských restaurací je u nás mraky. Podobně jako staročeských „babiččiných“ kuchyní. Řada z nich se Itálií a Středomořím ohání v ambiciózních konceptech, ale o tom, co je domácí těstovina, kvalitní olivový olej, křupavá bruschetta nebo jen obyčejné, avšak lahodné rajče, vědí asi tolik, jako průměrný Ital o bramboráku. Naštěstí už vyrostla řada kvalitních podniků, v nichž najdete risotto krásně krémové a ne „sypačku“ jako ze závodky, výtečnou pizzu a skvělé, autentické chutě i v těch zdánlivě nejobyčejnějších pokrmech a ingrediencích. K tomu dobré italské víno, správné čerstvé bylinky i originální sýry včetně aromatických parmezánových hoblinek na posypání pokrmů namísto vyvětralé drti. Nejen čerstvé, ale i perfektně připravené ryby, křehké saláty. A také typické silné presso na závěr k něčemu sladkému, ať už jde o chladivé sorbetto, svůdnou panna cottu, čokoládové suflle nebo klasiku - tradiční poctivé tiramisu. Chcete jít na jistotu a zároveň se najíst za rozumné peníze? Zkuste to v Grossetu. První známka toho, že kuchyně tohoto ryze českého řetězce má kvalitní surovinový základ, vysoký profesionální standard i dobré nastavení, je především skutečnost, že v exponovaných časech bývá v jeho restauracích úplně plno. „Zpočátku nám dokonce hosté vytýkali, že jsme málo omáčkoví. Přáli si víc českou variaci Itálie než tu skutečnou. Chtěli hlavně smetanové omáčky a maso. A rukolu, kterou neznali, vyhazovali pro její hořkost z pokrmů s tím, že pampelišku v jídle nechtějí,“ vzpomínají majitelé. Příběh, jak jejich Grosseto vzniklo, jde ruku v ruce s tehdejší gastronomickou realitou . V Dejvicích tehdy podnikali v úplně jiném oboru a chodili do zdejších restaurací na obědy. Takže – svíčková, guláš se šesti, vepřové výpečky, knedlík zelí... Jenomže oni chtěli něco lehčího. Alespoň občas si dát salát, rybu, prostě středomořskou kuchyni. Tak je napadlo, že by tu mohli vařit Itálii. Řada lidí si tehdy klepala na čelo. Blázni. Přesto si sehnali v těsné blízkosti dejvického „Kulaťáku“volný prostor, z toskánského města Grosseto si přivezli odborníka na stavbu té správné pece na dřevo, najali italského šéfkuchaře a v roce 1996 se zrodil první podnik. A přestože první jídelní lístek vznikl přes noc, za chvíli tu bylo našlapáno po střechu. Klientela rostla, nejdřív chodili hlavně cizinci, ale vzápětí i Češi, také nedaleké koleje udělaly své. Dokonce před restaurací stály fronty. A tak za čas vzniklo další Grosseto na Vinohradech, v roce 2002 v Průhonicích, později přibyla Brumlovka a Marina. Průhonice – skvělé jídlo i atmosféra Průhonické Grosseto je největší, ale přitom má nejvíc domácí atmosféru. Najdete je přímo na náměstí téhle oblíbené výletní a rezidenční čtvrti, jen pár metrů od vstupu do nádherných zahrad zdej- První krůčky Itálie... Grosseto. Jedna z vůbec prvních restaurací, kde si Češi mohli dát dobrou a správně připravenou pizzu. Na tenkém těstě, které překvapovalo svou křupavostí, s vůněmi a chutěmi, kterým se dalo rychle podlehnout. V gastronomicky divokých devadesátkách ještě moc lidí netušilo, jak má chutnat ta pravá italská, z kvalitní pece a s odpovídajícími surovinami, přesto její obliba rostla, a tak se na řadě míst v Praze za pizzu vydávalo ledacos. Stejně jako za italskou kuchyni vůbec. BMW revue 4/2013 83 gurmán Grosseto tu dovolit dělat ryby v soli, pečená masa a podobně. Snažíme se lidem nabídnout co nejvíc. V aktuální nabídce jsou určitá jídla, která mohou mít jen občas. Nebo v určité dny v týdnu, aby byly suroviny co nejčerstvější. A to je super,“tvrdí Roubíček. Víte, co čekat Přenést Itálii do Čech jde těžko. Zvlášť teplo a autentickou atmosféru. Ale chuť surovin a pocitovou kuchyni ano. A v Grossetu máte jistotu, že dostanete italské suroviny, čerstvé produkty a ne náhražky. Když si dáte pizzu, budou na ní kvalitní rajčata, všechno, co má pizza mít, čerstvé bylinky. Ostatně zdejší pizzař Robert Štrba je mistr republiky právě v přípravě Margherity, takže kde už můžete být v lepších rukou. „Snažím se dostat k menším pěstitelům, kteří připravují čisté přírodní produkty. Například nedávno jsem byl na farmě v Piemontu, kde dělají sýry tradičními metodami, nádhera,“ říká šéfkuchař. „Teď jsem si začal pohrávat s vařením při nízkých teplotách, aby maso bylo plné štávy, vyrábíme těstoviny, chtěl bych i vlastní noky, co nejvíc věcí si sám vyrobit.“ A pozorovat místní kuchaře při vaření je radost. Na domáckosti a rodinném rázu přidává restauraci i individuální přístup k hostovi. Když nechce speciality z lístku, udělají mu třeba řízek. Děti se u pizzaře učí pizzu, běhají do kuchyně, personál často oslovují křestním jménem. Nezdá se vám, že i v tom je ten kousek Itálie? foto archiv Grosseto Radana Vítková Restaurace řetězce Grosseto: Průhonice, největší podnik s největším zázemím a velkou venkovní zahrádkou. V restauraci razí individuální přístup, chodí sem často stálí hosté, kteří umí ocenit kvalitu. Nic není problém. Děti si tu mohou připravit i vlastní pizzu. Dejvice, první Grosseto a s ním slavný rozjezd řetězce v roce 1996. Dnes dobře zavedený podnik na rušném místě a se stálou klientelou. šího zámku, kde se natáčela řada romantických pohádek a příběhů. Původně zemědělské stavení sloužilo kdysi zámku jako technické zázemí. Dnes interiéru dominuje červená pec na pizzu jako součást centrální kuchyně, barvy a dřevěný nábytek dodávají na útulnosti, byť je hlavní místnost opravdu obří s unikátním otevřeným průhledem až do střešních krovů. Sedí se tu moc pěkně a co teprve, když interiér provoní silná zuppa di vitello, plněná pizza calzone primavera nebo třeba teplý čokoládový dortík. A k tomu samozřejmě sklenička dobrého vína od prověřených vinařů. „Právě tehy jsme začali stavět jídelní lístek z originálních italských produktů. Když mozzarella, tak pravá a žádný preparát. Když rajčata, tak pomodoro 84 BMW revue 4/2013 pelati na vaření a pomodoro polpo na pizzu. Lidé už začali být víc zcestovalí, začali se orientovat víc a víc, takže už dokázali ocenit kvalitní suroviny. Dnes už ví, že tuňák má být rare, těstoviny al dente, risotto krémové a jen z rýže arborio má tu správnou chuť,“ říká šéfkuchař řetězce Pavel Roubíček. V Grossetu vaří už šestnáct let, když nastupoval byly restaurace dvě, v Dejvicích a na náměstí Míru. „Průhonice jsem už sám otevíral, takže jsem si tu vyzkoušel všechno - od budování zázemí včetně centrální kuchyně, s níž jsme začali měnit princip našich restaurací,“ tvrdí šéfkuchař. Jídla se tak posunula mnohem víc k autentickým chutím, s velkým zázemím se navíc dalo i dobře experimentovat. „Můžu si Náměstí Míru, zrekonstruovaná restaurace se stylovým prostředím, letní zahrádkou a dětským koutkem ve vnitrobloku, často navštěvovaná turisty. Brumlovka, nejmodernější podnik v rušném byznysovém a sportovním centru, otevřený v roce 2007. Daří se tu i speciálním gastroakcím včetně lanýžového menu či párování pokrmů s víny. Novinkou jsou jídla s nižšími kalorickými hodnotami, součástí je i malá prodejna italských specialit. Marina, plovoucí dvoupodlažní restaurace se specifickým jídelním lístkem i speciálním režimem. T I M E ON YOU R S I D E Arceau chronograph in steel, automatic movement. Vaclavske Namesti 28, Praha 731 635 596 www.altman.cz technika BMW M3 Sedan a BMW M4 Coupé Geny motorsportu BMW postupně odhaluje techniku chystaných sourozenců M3 Sedan a M4 Coupé. Už teď si o nich můžeme udělat jasnou představu. Jedno je proto jisté, v této generaci bude nejtěsnější spojení se světem motoristického sportu od první generace typu M3. Cíl vývoje byl totiž jednoznačný: méně hmotnosti, více síly a přesnější ovládání. 86 BMW revue 4/2013 BMW M3 Sedan a M4 Coupé se intenzivně testují především na Nordschleife. Za volant usedli i tovární piloti DTM. Spojení se světem závodů bylo pro vytvoření kultu modelu M3 nesmírně důležité. První generace se o toto propojení zasloužila zdaleka nejvíce, vždyť byla de facto homologačním speciálem pro nejúspěšnější závodní cestovní automobil všech dob. V dalších generacích se více hledělo na komfort a čistý výkon motoru. Předchozí čtvrtá generace modelu M3 sáhla dokonce po osmiválcovém motoru, který z ní vytvořil senzační stroj pro každý typ silnice. Nová generace, která se v podobě konceptu představila na přehlídce elegance v Pebble Beach letos v létě, však jde dál. Její technika je opět ve srovnání se standardními modely do detailu přepracovaná. Je zřejmé, že jsou ve větší míře použité nejmodernější technologie a zaměření automobilu je více na jízdu na okruhu, než tomu bylo u předchůdců. Vždycky, když se bavíte s inženýry BMW M, neopomenou připomenout, že jejich produkty fungují a že fungují hlavně zásluhou celkového sladění a díky tomu, že jsou postavené na kvalitním základu. Tím je v tomto případě sedan řady 3 a Coupé řady 4. Těmito modely jsou definovány základní rozměry, vyvážení a samozřejmě i tuhost. Tento základ u BMW M vzali a zaměřili se na každou jeho oblast. Rozsah úprav u vzniku modelů M3/M4 je nebývalý a značně přesahuje zásahy konkurenčních značek Audi a Mercedes při stavbě nejsportovnějších modelů jejich nabídky. Díky nucenému sání bylo možné motor zmenšit, a tak se z jednotky 4,0 l V8 stal klasický řadový šestiválec s objemem 3,0 l. Motor dostal dvojici jednokomorových turbodmychadel, nechybí ani proměnný zdvih sacích ventilů Valvetronic, proměnné časování sacího i výfukového hřídele a samozřejmě ani přímé vstřikování paliva. To ale pro popis nového motoru zdaleka nestačí, protože jeho jednotlivé komponenty byly navrženy s cílem maximálně rychlých reakcí, které jsou základem pro citlivé ovládání vozu na jeho limitu. Použitá turbodmychadla jsou relativně kompaktní a vyznačují se elektricky řízenými obtokovými ventily. Pro zajištění co možná nejkratší cesty stlačeného vzduchu do spalovacích pro- storů je, podobně jako u osmiválce typů M5/M6, vodní mezichladič umístěn přímo na sacím potrubí, v těsné blízkosti motoru. Chlazení a mazání je další oblastí, které byla věnována značná pozornost. Motor má dvojici chladicích okruhů, se samostatnými chladiči, další výměníky voda-vzduch jsou připraveny pro turbodmychadla a převodovku. Mazání nového šestiválce s hořčíkovou vanou funguje na principu mokré skříně. Vedení oleje je nucené, což zajišťuje jeho dopravu na všechna potřebná místa i v situacích maximálních přetížení během sportovní jízdy na okruhu. Specialitou je kovaný klikový hřídel, stejně tak jako písty a ojnice. Tuhost motoru podporuje také blok s uzavřenou horní částí. Na motor navazuje výfukový systém, který je vybavený elektronicky řízenými klapkami umístěnými před hlavním tlumičem. Kromě toho, že omezují zpětné tlaky v celém systému, mají také vliv na tvorbu zvukového projevu odpovídajícímu aktuálnímu zatížení motoru. V souvislosti s motorem ještě doplňme, že jeho výkon se bude pohybovat kolem hranice 316 kW (430 k) a točivý moment bude vrcholit hodnotou 500 Nm. Zejména točivý moment zaznamenal nárůst ve srovnání s atmosférickým osmiválcem o 30 procent. Nejvyšší otáčky nového motoru mají hodnotu 7500 min-1, což je pro přeplňovaný motor neobyčejně vysoké číslo, které je o 700 min-1 menší než u osmiválce minulé generace. Motor je součástí celku Rychlé reakce. Obvykle se v souvislosti s nimi mluví pouze o motoru. Značný význam mají ale všechny komponenty, které přenášejí jeho sílu ke kolům. Čím menší je jejich hmotnost, tím menší je také jejich setrvačnost, která má příznivý vliv na rychlost reakcí celého automobilu na pohyby plynového pedálu. U BMW M se proto zaměřili na maximální odlehčení soustavy převodovka – kardan – diferenciál – poloosy – kola. Základem nabídky pro M3/M4 bude i nadále šestistupňová manuální převodovka. Ta je ve srovnání Nejdiskutovanější změnou je použití řadového šestiválce s dvojicí turbodmychadel, každé z nich má elektronicky řízený obtokový ventil Přeplňování, ale... Nejdiskutovanější novinkou je u nové M3/M4 bezpochyby motor – opět. Bylo tomu tak při přechodu z první na druhou generaci, ale také při náhradě řadového šestiválce osmiválcem. Nyní je opět řeč o šestiválci, ale s přeplňováním, který na různých diskuzních fórech s předstihem, bez praktické zkušenosti, vyvolává vlnu vášní. BMW revue 4/2013 87 technika BMW M3 Sedan a BMW M4 Coupé 1 4 7 2 5 8 3 6 9 1 Karbonový jednodílný kardan 4 Aerodynamiku zlepšují i tradiční průduchy na bocích 7 Hliníkový blok řadového šestiválce 2 Střecha z uhlíkových kompozitů (i pro sedan) 5 Karbonová výztužná podkova nad motorem a svisle umístěná příhradová konstrukce před motorem zvyšují tuhost 8 Kované písty jsou samozřejmostí 3 Kombinované víko zavazadlového prostoru z plastů a uhlíkových kompozitů 6 Propracovaný systém chladičů 88 BMW revue 4/2013 9 Kovaný klikový hřídel vyniká tuhostí a nízkou hmotností Přeplňování se vyznačuje krátkou cestou mezi turbodmychadly a sacími kanály, mezichladič je umístěn nad motorem. Samozřejmostí je přímé vstřikování. s předchozí generací o 12 kg lehčí. Vyznačuje se například karbonovými synchronizačními kroužky a mazáním se suchou skříní. Malá setrvačnost rotačních částí převodovky i motoru umožnily dokonce aplikovat funkci elektronického meziplynu při podřazování, která stihne mezi jednotlivými změnami převodových poměrů srovnat otáčky motoru a kol. (Doufejme, že bude možné tuto funkci vypnout.) Vedle manuální převodovky bude alternativně k dispozici také sedmistupňová dvouspojková skříň. Když pokračujeme spolu se silou motoru ke kolům, dostáváme se od převodovky ke kardanovému hřídeli. Ten je u BMW M3/M4 jednodílný (dříve dvě části) a je vyroben z uhlíkových kompozitů. Tím se jeho hmotnost podařilo snížit o přibližně 40 procent. Diferenciál je vybaven elektronicky řízenou svorností, která dokáže zajistit největší možnou trakci a současně být nápomocná například při driftování. S důrazem na minimální hmotnost byly navržené také poloosy a v neposlední řadě i kola, která jsou již ve standardu kovaná. Prvky z uhlíkových kompozitů našly uplatnění také v přední části. V tomto případě ale nejsou použité výhradně pro snížení hmotnosti stávajících dílů, ale mají za úkol s minimálním nárůstem hmotnosti vyztužit celou přední část. Za tímto účelem vznikla karbonová podkova spojující příčku mezi motorovým prostorem a interiérem a příčník v přední části vozu. V této části je instalována také příhradová výztuha vyrobená z uhlíko- vých kompozitů, která spolu s dalšími prvky významně zvyšuje tuhost přední části vozu, která je předpokladem pro ochotu k zatáčení a přesnost ovládání v limitních situacích. Tím se přesouváme k podvozku, který byl tradičně ve srovnání se standardními modely BMW řad 3 a 4 zcela přepracován. Použita jsou nová hliníková ramena, která jsou ve většině případů kovaná, což snížilo jejich hmotnost ve srovnání s předchůdcem o 3 kg. Uložení a jednotlivé klouby jsou tužší, případně je použito pevné unibalové spojení. Pod pomocným rámem přední nápravy je pro zvýšení tuhosti použitý hliníkový plech, který je známý i z ostatních modelů BMW M. Zadní náprava s upravenou kinematikou je pevně přišroubována ke karoserii bez běžně používaných pryžových izolačních prvků. Celek doplňuje přepracované elektromechanické řízení s možností nastavení jedné ze tří charakteristik. Stejně lze měnit také tuhost standardně dodávaných elektronicky řízených tlumičů. Oficiální údaje zatím udávají snížení pohotovostní hmotnosti těsně pod hranici 1500 kg, což je o 80 kg méně, než tomu bylo v předchozí generaci. Je tedy nasnadě další posun výkonové hmotnosti, která se snížila o sedm procent. Nová generace BMW M3 a M4 je tedy i nadále navržena tak, aby nabídla ultimativní jízdní zážitky. Přeplňovaný motor vybavený nejmodernější technikou spolu s dalšími prvky hnací soustavy a odlehčenou tuhou karoserií mají předpoklady k tomu, aby vyšly vstříc vysokým nárokům zkušených řidičů a dále posunuly jízdní dynamiku. Jak se to podařilo, zjistíme během první poloviny roku 2014. Zahájení prodeje by mělo proběhnout ještě před létem příštího roku. foto archiv Petr Hanke Více karbonu než kdy před tím Právě BMW M3 patří k průkopníkům použití uhlíkových kompozitů v sériových automobilech. I proto nebude ani nejnovější generaci M4 Coupé chybět karbonová střecha snižující hmotnost a těžiště. Novinkou je její použití také pro čtyřdveřové BMW M3. Ze stejného materiálu je také příčná výztuha střechy. Tím ale použití uhlíkových kompozitů nekončí. BMW je nyní aplikovalo též na víko zavazadlového prostoru, které je vyrobeno kombinací karbonu a plastů. V případě dvoudveřové verze M4 se tvar víka inspiroval typem M3 CSL z roku 2003 a je pro zvýšení přítlaku více vyklenutý. Sedan bude mít tradiční Gurneyovu odtrhovou hranku. Srovnání dostupných údajů Motor Objem Výkon Točivý moment Pohotovostní hmotnost Výkonová hmotnost Kombinovaná spotřeba BMW M4 Coupé (F82) R6, 2x turbo 3,0 l 316 kW (430 k) 500 N.m 1500 kg 4,75 kg/kW cca 9,3 l/100 km M3 Coupé (E92) V8 4,0 l 309 kW (420 k) 400 N.m 1580 kg 5,11 kg/kW 12,4 l/100 km BMW revue 4/2013 89 téma pestrá paleta hotelů Netradiční střípky z hotelového světa Hilton, Royal, Astoria, Carlton, Fairmont, Four Seasons, případně Savoy, Continental nebo Ritz. To byla jména, která odjakživa dokázala rozhýbat srdíčka cestovatelů. Není divu. Vždycky totiž představovala hotelovou šlechtu a zároveň zajišťovala nejvyšší záruku kvality. Hotel Emirates Palace, kde se dá strávit týden snů v hodnotě jednoho milionu amerických dolarů 90 BMW revue 4/2013 Karel IV. si udělal v Evropě jméno až více jak 200 let poté, co na svět přišel tento nejstarší, stále fungující evropský hotel ve Freiburgu Jenže svět se mění. Samozřejmě i ten hotelový. Takže slůvko hotel v něm pomalu a jistě začalo ztrácet, nebo přinejmenším měnit svůj někdejší prapůvodní význam. Hotel už totiž neznamená jen místo, kde se můžeme během cesty pouze vyspat a najíst. Naopak. Stal se zároveň i důležitým společenským centrem i místem konferencí, přirozenou základnou cestovních aktivit jeho klientů, stejně jako oázou klidu i soukromí při dovolené i odpočinku. A samozřejmě také místem, kde člověka dokáží až neuvěřitelně rozmazlovat: popřípadě si řekne, jak by to rozmazlování mělo vypadat, a zároveň vyndá tu správnou platební kartu... Dnešní hotelový svět, obepínající prakticky celou zeměkouli, je prostě až neuvěřitelně pestrý. Má svá pravidla, podoby i zákonitosti a my se pokusíme v následujících řádcích alespoň některých jeho podob letmo dotknout. A připomenout si tím i jeho proměny. Několik nej Hotely jsou opravdu stařičkou institucí a o tom jak, svědčí i současné nejstarší hotely světa. Ty najdeme v Japonsku, kde se o tenhle titul handrkují hned dvě zařízení. To první představuje tradiční hostinec Hoshi v Awazu Onsen, jenž leží v prefektuře Ishikawa. Tenhle hotel byl založen v roce 717, je provozován již sedmačtyřicátou generací majitelů, v současnosti v něm najdete kolem 100 pokojů (cena dvoulůžkového je cca 700 dolarů) a je údajně nejstarším, dodnes provozovaným hotelem. O stejný titul se ovšem uchází také konkurenční Nisiyama Onsen Keiunkan, jenž leží pro změnu v Yamanashi, a jeho majitelé tvrdí, že ten jejich je ještě o celý tucet let starší než Hoshi. Tedy v době, kdy máme o předchůdci českého státu jen velmi mlhavé informace! Rozhodnout jejich spor je těžké. Faktem ovšem je, že nejstarší hotýlek najdete mnohem blíž než tyto rarity v Zemi sakur. Téměř za rohem: v německém Freiburgu. Jmenuje se Zum Toten Bären a byl založen v době, kdy na na- šem území vládl přemyslovskému státu kníže Vladislav I. Tedy v roce 1120... Co se výšky týče, je dnes se svými 333 metry největším hotelem světa dubajský JW Marriott Marquis. Největším počtem pokojů (8000) se Loni dokončený hotel Mecca Clock Tower pro změnu může pochlubit loni dostavěný hotelový obr v Saudské Arábii - Mecca Clock Tower. Komplex se 120 různými podlažími a věží vysokou 93 m, kde najdete jak největší hodinový ciferník na světě, tak i nejvýše umístěné hodiny. A který z podniků je hotelem nejdražším? V jejich Top Ten sice najdete hned dva hotely Four Seasons (New York a Paříž), stejně jako moskevský Ritz-Carlton (17 335 dolarů za noc), ale na čele žebříčku těch nejdražších sídlí aténský Grand Resort Logonissi. Tam můžete mít k dispozici vlastního sluhu i pianistu, pláž, vyhřívaný bazén a ničím nerušený a naprosto úžasný výhled na západ slunce. To všechno ale není rozhodně zadarmo: pokoj tu totiž stojí až 47 527 amerických dolarů za noc. Jenže žebříček je žebříček a realita je realita. A ta napovídá, že nejdražší hotel světa je nejspíš potřeba hledat jinde. V osmdesát metrů vysokém Emirates Palace, jehož výstavba stála před osmi lety šest miliard $. Hotel s 85 hektary zahrad, 13 restauracemi, 140 výtahy, parkovištěm pro 2 500 vozů a křišťálovými lustry Swarowski, který najdete v Abu Dhabi. Jeho pokoje už sice začínají na ceně 300 liber za noc, nicméně chcete-li, můžete si tu zaplatit týden snového luxusu, z něhož by se vám asi jen těžko chtělo vracet do normálního života. V případě, že byste to udělali, se totiž o jediného hosta starají hned tři lidé, klient má k dispozici všechny sportovní hřiště včetně soukromého golfového, 1 300 m dlouhou soukromou pláž, může si tu vytvořit vlastní parfém a disponuje šoférem a luxusním automobilem Maybach. A také soukromým letadlem, které je připraveno s ním vyrazit minimálně na tři výlety: do Íránu, k Mrtvému moři v Jordánsku a na sběr perel v Bahrajnu. Což je samozřejmě úžasné! Stejně jako cena, kterou za tenhle týden marnivosti a rozmazlování v Abu Dhabi vystaví: milion amerických dolarů... Od letadla po obytnou buňku My si ovšem tentokrát nechceme všímat podobných hotelů, případně klasik, které představuje kupříkladu známý romantický hotel Danieli. Hotel, jenž leží jen kousek od benátského náměstí svatého Marka, v němž si můžete dopřát jednu z nejdražších káv v Evropě. Spíš naopak. Chceme totiž upozornit na pestrost a mnohdy i nečekanou unikátnost, kterou dnešní hotelový svět nabízí. Jedním z podobných příkladů může být třeba populární EcoCamp v chilské Patagonii. Hotel poskytující kombinaci dobrodružství i relaxačního pobytu, nehledě na ohromný zážitek. V tomto případě se jedná o přírodě neškodící stavbu obytných kopulí s verandou, které najdeme v chilském Torres de la Paine. Tvar kopulí je inspirován stavbami zdejšího kmenů Kaweskar a kopule různých velikostí (10 až 28 m2) mají různé vybavení, vlastní koupelnu i WC a disponují nízkoemisními kamny na dřevo. Pohodlné obytné kopule, jejichž provoz má minimální dopad na životní prostředí a v nichž se používá elektřina jen v nutné míře (jsou zakázané například vysoušeče vlasů a elektřina stačí pouze k provozu počítače!), jsou centrem mnohých výletů a navíc před spaním uklidňují i možností pozorovat noční oblohu přes prosklený strop. To takový hotel Marques de Riscal s titanovou střechou, dislokovaný ve španělské středověké BMW revue 4/2013 91 téma pestrá paleta hotelů A tedy doslovné asijské potápěčské hody v barevném podmořském světě žraloků, baracud, želv a dalších obyvatel tamního moře. Potápěčskou základnou je v něm někdejší ropná plošina, ovšem na své si přijdou také ti, kteří ještě nemají s potápěním příliš velké zkušenosti. Zbytek letoviska je totiž umístěn v azurových a klidných vodách Celébského moře, takže umožňuje ideální relax v příjemném klimatu, protkaný řadou výletů. Odpočinek a prázdninové myšlenky zajišťují herny, kavárny i restaurace, stejně jako klimatizované Hodně oblíbený patagonský EcoCamp, ležící v chilském národním parku Torres del Paine vesnici Elciego, nabízí něco úplně jiného: ubytování v epicentru umění, designu, gastronomie a vinařských tradic. Před sedmi lety tohle zařízení postavil jeden z nejuznávanějších architektů a autor Guggenheimova muzea v Bilbau Frank Ghery a jeho hotel vedle 43 luxusních pokojů splňuje propojení nejmodernějších materiálů i technologií s barevným designem, umocněné dech beroucím panoramatickým výhledem. Ale najdeme v něm i úžasnou knihovnu, jejíž jmenovatelem je svět luxusu, a samozřejmě také jedinou restauraci s michelinskou hvězdou v tomto regionu... Další z ukázky neuvěřitelné pestrosti současných hotelů nás zavádí k moři. Jde totiž o malajsijký Seaventures Dive Resort (vpravo), jenž v křišťálově čistých vodách na pobřeží ostrova Mabul nabízí celoroční možnost potápět se mezi korály. Španělský luxusní hotel Marques de Riscal pokoje (pět dnů a čtyři noci vyjdou na cca 1000 dolarů), ale upřímně řečeno: jen málokdo z těch, pro něž dosud potápění nebylo na jednom z předních míst mezi jejich koníčky, mu tady nakonec nepodlehne. O to se totiž spolehlivě postarají právě možnosti se potápění v tamních kurzech naučit. A věřte, že to stojí za to... Jestliže jsme zatím v našem kaleidoskopu hotelových pestrostí prolétli horské i subtropické oblasti, nabídka dalšího z hotelů nás přesune přímo do království zimy. Tedy do severního Švédska. Právě tady, 17 km od Kiruny (z Londýna na tamní letiště směřují chartrové lety), totiž najdeme vůbec první ledový hotel na zeměkouli. Icehotel Jukkasjärvi, jeden ze sedmi divů Švédska, který od svého založení našel už řadu následovníků. Jeho vznik byl docela prozaický: na jaře 1990 tu byla v jednom iglú ve tvaru válce uspořádána výstava ledového umění. Jednou v noci se ovšem 92 BMW revue 4/2013 A cena? Čtyřdenní zimní dobrodružství, do něhož spadá i spaní v tomhle exluzivním hotelu, vyjde na nějakých 1200 euro... Pro horolezce je naopak určen další z hotelů, o nichž by bylo slušné se v našem povídání zmínit. I když v tomto případě vlastně hotel nebude nejspíš to pravé slovo. Jde totiž o ubytování ve skalních jeskyních, vydlabaných do 65 milionů let starých pískovců. Celý tento projekt se jmenuje Kokopelli Cave Bed and Breakfast a najdeme jej v americkém státě Nové Mexiko, nějaké tři kilometry od města Farmington (cca 250 mil od Santa Fe). Je prakticky určený pro buď hodně tělesně zdatné jedince, nebo přímo pro horolezce, jimž tamní pískovcové skály nabízejí úplný lezecký ráj. A právě Kokopelli Cave v něm řeší poněkud netradiční ubytování. Horší už je to ale v tomhle zařízení s restaurací. Útulné pokoje Ledové lůžko na sobích kůžích v ledovém hotelu Jukkasjärvi vypadá impozantně stalo, že místní hotýlek už neměl žádnou postel, a tak někteří návštěvníci vedení výstavy požádali, mohou-li ve spacáku mezi z ledu vyřezanými exponáty strávit noc. Tehdy poprvé padlo i slůvko hotel a nápad byl na světě... Hotel s podlahovou plochou 64 tisíc čtverečních metrů, v němž je průměrná teplota minus pět stupňů Celsia, je včetně dekorací a „nábytku“ do- slova „vyroben“ z 10 000 tun ledových bloků, pocházejících z nedaleké řeky Torne. Otevírá se každý leden. S jarním táním provoz hotelu končí a na podzim se znovu obnovuje. Hotel nabízí vedle pokojů a apartmánů, z nichž každý je zcela jedinečný, také hlavní sál, recepci, kostel a pro ty ze zásady neotužilé přirozeně také ubytování v teple. Hned vedle hotelu. Na chodbách oxfordského hotelu Malmaison už dávno bachaře nepotkáte Interiér Kokopelli Cave Bed and Breakfast vypadá jednoduše, ale hodně zajímavě, nicméně pískovcová skála, ve které je tohle zařízení vydlabáno, rozhodně nepůsobí povzbudivě Kokopelli Cave totiž mají dobře vybavenou kuchyň i koupelnu (mikrovlnka, sporák, pračka, vířivka, sprcha, kamenná vířivka) a dá se v nich po celodenním lezení perfektně relaxovat, ale vařit si musíte sami. Pokud tedy nechcete lézt na snídaní dolů po žebříku. A na kolik vás tenhle pobyt ve skalách vyjde? Počítejte nějakých 250 dolarů za noc... Z této skalní pustiny je do dalšího z hotelů, které mají ukázat pestrost současné hotelové nabídky, rozhodně daleko. Vzdáleností i filozofií. Malmaison Oxford Castle je totiž možné najít až v samém středu 150tisícového univerzitního města Oxford. Tento hotel nemá s přírodou společného vůbec nic a je připomínkou další hotelové kategorie: té, která se dnes pokouší přivést hotelové hosty do původně hodně nehotelového prostředí. V tomto případě do vězení. Hotel Malmaison byl před 17 lety otevřen v prostorách někdejšího kriminálu, přičemž bývalé kobky vězňů se transformovaly na luxusní, velmi příjemné, ale trochu drahé pokoje s plazmovými televizemi. To nepochybně nabízí velmi netradiční únik z všedního života, ovšem luxusní hotel s 94 pokoji, obklopený staletími historie i ruchem moderních obchodů, si pečeť bývalého vězení přece jen nese: nemá plavecký bazén... BMW revue 4/2013 93 téma pestrá paleta hotelů na zuby, holicí strojek i župan. A klient má v budově k dispozici skříně na osobní věci a zavazadla, lázně, sauny, vířivé vany i připojení k internetu, přičemž v restauraci se dá přirozeně také slušně najíst. Povinností ovšem je buňku každý den do 10 hodin dopoledne opustit. Ve stockholmském Jumbojetu je možné se nejen vyspat, ale i pozorovat cvrkot na tamním letišti Další hotelovou pozoruhodnost můžete zažít třeba i ve Stockholmu. U vchodu na tamní letiště v Arlandě totiž postává zakotvený Boeing 747-200, postavený původně pro Singapore Airlines a před pěti lety přeměněný na Jumbo Stay Hostel. Ten za velmi slušný peníz na své palubě nabízí 27 většinou třílůžkových pokojů s plochými televizními přístroji, obvykle vlastní sprchou i WC a také non-stop kavárnu a bar. Základním smyslem tohoto poměrně hojně využívaného hostelu je v relativním pohodlí přečkat do dalšího leteckého spojení, čemuž samozřejmě výrazně napomáhá perfektní signalizace všech letů ze stockholmského leteckého přístavu. Jinou z hotelových rarit a pozoruhodností pak bezesporu je bolivijský Palacio de Sal, ležící ve výšce 3 650 m n. m. na okraji solného dolu, nějakých 340 km od La Paz. Jeho zajímavostí je, že je kompletně postavený ze solných bloků. Jeho první variantu tady postavili v roce 1993, a když mezi turisty uspěla, o 15 let později vznikl zásluhou Juana Quesada Valdy na východě Salar de Uyuni dnešní Solný palác. Hotel s 16 moderně vybavenými pokoji, který je kompletně – včetně podlah, stropů, nábytku i soch - vytvořený z toho, čeho je zde nejvíc. Ze soli. Hotel postavený na ploše 4 500 m2 při stavbě spotřeboval asi milion 35 cm silných solných bloků. V zájmu statiky je v něm přísně zakázané lízání stěn a není divu: spolu s vlakovým hřbitovem je právě Solný palác jedním z turistických lákadel zdejšího regionu! A nakonec jsme si nechali další příklad z poněkud neobvyklých hotelových pestrostí. Najdete jej na tokijské adrese 1-29-2 Kabukichyo, Shinjuku-ku a jde o Green Plazza Shinjuku Capsule hotel, určený nejspíš těm, jimž ujel poslední vlak. O co jde? Na této adrese, pět minut od stanice metra, najdete 630 jakýchsi klimatizovaných buněk, určených ovšem výhradně pro muže, o velikosti 190 x 100 x 90 cm. Ty jsou vybaveny nastavitelným osvětlením, televizí, radiem i budíkem a k vybavení patří také ložní prádlo, ručník, šampon, kartáček Hlavní vchod do bolívijského Palacio de Sal a jeden z jeho solných pokojů Takhle vypadá klimatizovaná buňka v hotelu Green Plazza Shinjuku Capsule, než se uložíte ke spánku I z těchto několika ukázek je zřejmé, jak pestrý mají dnešní hotely svůj repertoár a že hotelová témata jsou prakticky nevyčerpatelným zdrojem zajímavostí i možností, kam někdy v budoucnu své cestovatelské azimuty nasměrovat. A není vyloučené, že třeba právě to se povedlo i nám... foto archiv 94 BMW revue 4/2013 -pm- rozhovor Christopher Wehner Přední pohon na obzoru Christopher Wehner má u BMW na starosti takzvané malé vozy, mezi které patří řada 1, řada 3, model X1 a roadster Z4. V současnosti jsou tyto modely postavené na společné platformě s pohonem zadních kol nebo systémem pohonu všech kol xDrive. Jak ale vyplynulo z rozhovoru, lze u těchto modelových řad očekávat velké změny. Hlavní z nich bude přechod na přední pohon u nejmenších modelových řad. 96 BMW revue 4/2013 Koncept Active Tourer se představil také v provedení Outdoor. Znamená to, že by mohl nahradit budoucí generaci typu X1? Naše koncepční vozy jsou většinou velmi blízké sériové podobě budoucích modelů. U tohoto vozu pečlivě sledujeme reakce veřejnosti a médií. V tomto případě jsme ještě neučinili konečné rozhodnutí o přesném zaměření této verze. BMW řady 1 je stále docela velké auto. Vidíte pod ním prostor pro menší vůz, který by mohl nést jméno BMW? Abych byl upřímný, v současnosti si nedovedu představit, že bychom měli ve výrobním programu automobil menší než BMW řady 1. Řada 1 tedy bude i nadále vstupní branou do světa automobilů BMW. Platí použití nové platformy s předním pohonem také pro roadstery Z? Ne, v současnosti ještě není rozhodnuto, na jaké platformě budou stát nové generace roadsterů. Je ale jasné, že u roadsteru je poněkud obtížné přemýšlet o pohonu předních kol, a to jak z pohledu proporcí, tak jízdního projevu. V tomto případě má pohon zadních kol jednoznačně lepší vlastnosti. Nejmenší BMW se v budoucnu budou dělit o podvozky s vozy značky MINI (zde Countryman) Jak důležitý je z Vašeho pohledu pro zákazníka pohon zadních kol u BMW řady 1? Podle mého názoru se v segmentu kompaktních vozů od BMW očekává především čistá radost z jízdy. Tu budeme schopni našim zákazníkům dodat také s pohonem předních kol. U větších vozů je zadní pohon velmi důležitý. Mám na mysli modely od řady 3 výše. Pro menší vozy zadní pohon není tak významný jako pro řadu 3. Představený koncept zásluhou hybridního hnacího systému disponuje pohonem všech kol. Bude právě hybrid jedinou možností, jak tento vůz získat s pohonem všech kol? Ne, nová architektura je navržena tak, aby byla k dispozici také s pohonem všech kol xDrive. Rozumím tomu dobře, že se segment „malých“ BMW, který máte na starosti, rozdělí na modely s předním pohonem (např. řada 1, F45 atd.) a pohonem zadních kol (řada 3 a Z)? Ano. foto archiv Petr Hanke Prvním sériovým BMW s pohonem předních kol bude sportovní BMW i8 v režimu čistě elektrického pohonu Jednou z novinek segmentu malých BMW je představený Concept Active Tourer (F45). Na jakém základě je postavený? Je to zcela nová platforma s předním pohonem vyvinutá pro budoucí vozy BMW. Tuto platformu použijeme také pro chystané generace modelů MINI. Bude platforma konceptu Active Tourer základem pro budoucí generaci BMW řady 1? Může být. Kdy F45 vstoupí na trh a bude součástí modelové řady 1, nebo půjde o samostatný model? Bude to někdy v průběhu roku 2014. Druhou část otázky nebudeme v současnosti komentovat. Koncepční vůz Active Tourer byl představen s hybridním pohonem. Půjde o jedinou hnací soustavu, která bude v tomto voze k dispozici? Ne, budeme i v tomto modelu nabízet širokou paletu standardních motorů, takže hybrid nebude jedinou hnací soustavou. BMW revue 4/2013 97 1/2014 BMW revue 1/2014 Pro příští číslo BMW revue, které vyjde v březnu 2014, připravujeme tato témata: BMW revue BMW řady 2 Zatím se řada 2 představila pouze jako Coupé, v příštím čísle se zaměříme také na verzi pro nadcházející letní sezonu. Chutě Asie Poradíme, kam v Česku zajít na skutečně dobrou asijskou kuchyni. BMW ConnectedDrive Kromě toho, že automobily BMW umí česky, je možné u nás využívat služby BMW ConnectedDrive. Podíváme se na to, co všechno umí. Grafická úprava a sazba: TOPSTAR agency a.s. (ročník XVI, číslo 66, 4/2013) Cena: ČR: 85,- Kč SR: 4,15 EUR Vydavatel a redakce: TOPSTAR agency a.s. Krátká 22, 100 00 Praha 10 tel.: 274 818 319, 274 818 324 fax: 274 821 254, e-mail: [email protected] Inzerce: tel.: 274 818 319, fax: 274 821 254 e-mail: [email protected] 98 BMW revue 4/2013 Předplatné (4 čísla): ČR: 285,- Kč, zajišťuje vydavatel SR: 13,96 EUR zajišťuje Media Print Kapa Pressegrosso, a.s oddelenie inej formy predaja P. O. BOX 183, Vajnorská 137, 830 00 Bratislava tel.: +421 244 458 821, 16, 0800 188 826 fax: +421 244 458 819 e-mail: [email protected] Redakční rada pod vedením Evy Bychlové: Jaroslav Major, Petr Tomšů, Petr Hanke Distribuce: ČR: directmail, Mediaprint & Kapa SR: Pressmedia www.bmwrevue.cz http://facebook.com/BMWrevue.CR Nevyžádané rukopisy a fotografie se nevracejí. Vydávání časopisu povoleno MK ČR pod registračním číslem E 7991. ISSN 1213 – 2497 Jednoduché řízení domovní techniky – doma i na cestách www.gira.com/homeserver Centrální řízení pomocí Gira Control Clients Automatické ovládání světla, topení i žaluzií, šíření hudby po celém domě či vypínání veškerých elektrických přístrojů jedním dotykem: Gira Home Server činí domov pohodlnějším, postará se o větší bezpečí a současně pomáhá spořit energie. Ovládá všechny funkce KNX / EIB instalace a integrovaných zařízení domovní komunikace, systémy multimédií, kamery, domácí spotřebiče a mnoho dalších zcela standardních ovládání v budově. Jako centrální ovládací přístroj Gira Home Serveru slouží Gira Control Clients. Prostřednictvím brilantní dotekové obrazovky umožňují pohodlné ovládání veškeré domovní techniky jedním prstem. Intuitivní srozumitelné menu Gira Interface se postará o rychlý přístup k veškerým funkcím. Obr. vlevo: Gira Control Client 19, černé sklo Obr. vpravo: Gira Control Client 19, černé sklo Mobilní ovládání přes Smartphone nebo Tablet S Gira Home Server / Facility Server App lze veškerou domácí techniku ovládat pohodlně a mobilně přes iPhone, iPad, iPod touch a nyní také pře Android. Menu v jednotném Gira Interface designu nabízí lehce srozumitelné také i intuitivní ovládání a zobrazuje všechny funkce najednou. Gira Home Server / Facility Server App je dostupný v Apple App Store a také je připravena ke stažení na Google Play. Obr. vlevo i vpravo Gira Home Server / Facility Server App v Samsung Galaxy 52 a Galaxy Tab. Dostupné na Google Play od 03/13 SBS ELEKTRO, s.r.o. Na Spádu 2133/8, 400 11 Ústí nad Labem Tel.: +420 475 207 940, [email protected], www.gira.cz BOUTIQUE PRAGUE Pa1 UXJUUFSDPNIVCMPUt facebook.com/hublot
Podobné dokumenty
PDF Renocar magazín pozdim
Je-li vám to málo, pak se nabízí zmínit balíček ConnectedDrive, jehož součástí je head-up displej, parkovací asistent se
zadní kamerou, noční vidění s rozpoznáváním chodců a další užiteční pomocn...
Otevřít PDF
www.sunseeker.cz
Sunseeker Czech Republic
Výhradní zastoupení pro Českou a Slovenskou republiku:
Bychl Yacht Centrum, a.s., Vestec 19, 252 42 Praha - západ
tel.: +420 241 007 111, e-mail: info@suns...
Otevřít PDF
Nechte se pekvapit nejvýkonnjším pohonem všech ty kol na svt BMW xDrive v kombinaci se systémem kontroly jízdní dynamiky Dynamic Performance
Control. Vychutnejte si souhru výkonu a efektivity...
Otevřít PDF
kusů byla zatím nejúspěšnější čtvrtá generace, které se vyrobilo téměř 1,5 milionu kusů. Lze však předpokládat, že je zanedlouho překoná ta současná, která během několika měsíců překoná hranici jed...
Otevřít PDF
prodeje bude kromě standardní verze k dispozici dvojice speciálních designových variant
nové X6. Více přitažlivosti přidává paket Design Pure Extravagance vyzdobený několika
kontrastně lakovanými p...
UKL CZ Titel.indd
BMW řady 2 Cabrio
BMW řady 2 Active Tourer
BMW řady 2 Gran Tourer
BMW X1 od 07/15
Upozornění
Prosím, vezměte na vědomí, že je možnost doplňkové výbavy produkty příslušenství závislá na modelu
vozid...
Léto 2008 - Gardenia.cz
Základní jednotkou všech třech nabízených přístrojů je vysokotlaké čerpadlo
vyrobené z odolných kovových slitin.
Z plastu jsou pouze redukční ventilky,
které uzavírají tlakovou vodu v těle čerpa...