BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Analýza hospodářství

Transkript

UNICORN COLLEGE
Katedra ekonomiky a managementu
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Analýza hospodářství Japonska
Autor BP: Tomáš Kaiser
Vedoucí BP: Doc. Ing. Jan Čadil, Ph.D.
2012 Praha
Bakalářská práce
Analysis of Japanese economy
2
3
Prohlášení
Prohlašuji, že svou bakalářskou práci na téma Analýza hospodářství Japonska
jsem vypracoval samostatně pod vedením vedoucího bakalářské práce a s použitím
odborné literatury a dalších informačních zdrojů, které jsou v práci citovány a jsou též
uvedeny v seznamu literatury a použitých zdrojů.
Jako autor uvedené bakalářské práce dále prohlašuji, že v souvislosti
s vytvořením této bakalářské práce jsem neporušil autorská práva třetích osob, zejména
jsem nezasáhl nedovoleným způsobem do cizích autorských práv osobnostních a jsem si
plně vědom následků porušení ustanovení § 11 a následujících autorského zákona č.
121/2000 Sb.
…………………….
V Praze dne 15. 8. 2012
Tomáš Kaiser
4
Poděkování
Velice rád bych poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Doc. Ing. Janu
Čadilovi, Ph.D. za účinnou metodickou, pedagogickou a odbornou pomoc a další cenné
rady při zpracování této bakalářské práce.
5
6
Abstrakt
Bakalářská práce na téma Analýza hospodářství Japonska popisuju ve své první
části vývoj japonské ekonomiky od 2. poloviny 19. století. Především se pak zaměřuje
na vývoj poválečného Japonska. Během poválečné obnovy po prohrané 2. světové
válce, kdy docházelo k opravdu rychlému rozvoji japonského průmyslu. Japonsko se tak
velmi rychle stalo jednou z největších a nejdůležitějších ekonomik na světě. Vývoj této
země byl velice specifický a prakticky se nedá přirovnat k vývoji žádné jiné země.
Ve druhé části práce je kladen důraz na strukturu japonského hrubého domácího
produktu. Práce analyzuje, na které složce HDP růst japonské ekonomiky nejvíce závisí
a jak se tato struktura měnila v čase.
Ve své poslední části se práce zaměřuje na analýzu ekonomických a
demografických problémů, kterými dnes japonská ekonomika trpí. Jako příklad
můžeme uvést stále rostoucí státní dluh nebo dlouhotrvající období deflace. V současné
době je tedy hlavní otázkou, jak se se všemi svými problémy japonská ekonomika
dokáže vypořádat.
Klíčová slova: Japonsko, průmyslový zázrak, průmysl, zemědělství, služby, struktura
HDP, státní dluh, stagnace, deflace, Bank of Japan, monetární politika, fiskální politika,
stárnutí populace.
7
Abstract
This bachelor’s thesis named Analysis of Japanese economy describes the
development of Japanese economy from the second half of the 19th century in its first
part. Primarily it focuses on the development of post-war Japan. During the post-war
reconstruction after the Second World War, where Japan was defeated, the Japanese
industry was growing really fast. Therefore Japan became one of the largest and most
important economies in the world.
The second part of this bachelor thesis puts emphasis on the structure of
Japanese gross domestic product. It analyses which component of GDP has the biggest
impact on the growth of Japanese economy and how the structure was changing in the
past.
In its last part it focuses on the analysis of economic and demographic problems
that accompany the present Japanese economy. For example we can mention the
national debt that constantly rises every year or the long-standing deflation. Therefore
there is a main question at present. How will the Japanese economy handle all these
problems?
Key words: Japan, industrial miracle, industry, agriculture, services, structure of GDP,
national debt, stagnation, deflation, Bank of Japan, monetary policy, fiscal policy,
ageing population.
8
Obsah
1. Úvod ....................................................................................................................10
2. Historický vývoj ....................................................................................................12
2.1. Předválečné období................................................................................................. 13
2.2. První světová válka a meziválečné období .............................................................. 14
2.3. Druhá světová válka ................................................................................................ 16
2.4. Poválečný vývoj ....................................................................................................... 16
2.4.1. Strukturální politika a role státu při obnově hospodářství ...........................................17
2.4.2 Hospodářský rozkvět v 50. a 60. letech ..........................................................................22
2.4.3. Zpomalení tempa růstu v 70. letech .............................................................................23
2.4.4. Krize 90. let ....................................................................................................................26
3. Vývoj sektorů a nejvýznamnějších odvětví japonského hospodářství .....................31
3.1. Průmysl .................................................................................................................... 34
3.1.1. Porovnání klíčových odvětví průmyslu v letech 1980 a 2009 .......................................36
3.2. Zemědělství ............................................................................................................. 38
3.2.1 Rybolov a lesnictví ..........................................................................................................39
3.3. Služby ...................................................................................................................... 39
9.3.1. Porovnání klíčových odvětví služeb v letech 1980 a 2009 ............................................40
4. Struktura japonského HDP ....................................................................................42
4.1. Porovnání struktury HDP v letech 1980 a 2009 ...................................................... 42
4.2. Podíly složek HDP na dynamice japonské ekonomiky............................................. 44
5. Problémy současného hospodářství ......................................................................52
5.1. Zemětřesení a tsunami ............................................................................................ 52
5.2. Rostoucí zadlužení ................................................................................................... 53
5.3. Stárnoucí populace.................................................................................................. 55
5.4. Deflace a nízká poptávka ......................................................................................... 56
6. Možnosti terapie a výhled do budoucna ................................................................58
7. Závěr....................................................................................................................60
8. Conclusion ...........................................................................................................62
9. Seznam použité literatury .....................................................................................64
10. Seznam grafů .......................................................................................................68
11. Seznam tabulek ....................................................................................................69
9
1. Úvod
Vývoj japonského státu je historicky velice specifický a prakticky se nedá blíže
přirovnat k vývoji ostatních zemí. Během historie i v současnosti vyvstává mnoho
otázek, jak byl tento vývoj (především mám na mysli extrémně dynamický rozvoj po
prohrané 2. světové válce) možný přes všechny problémy, kterým Japonsko čelilo.
Otázkou také zůstává, jak je japonská ekonomika schopna přežívat s tak vysokým
státním dluhem, který navíc neustále roste. Na tyto a mnoho dalších otázek bych se tedy
rád pokusil ve své práci odpovědět.
Japonsko je dnes co do velikosti nominálního hrubého domácího produktu
(přepočteného podle směnného kurzu) druhou největší ekonomikou světa, a to i přesto,
že japonský nominální HDP v druhém čtvrtletí roku 2010 (duben – červen) dosáhl 1,29
biliónů USD (118,54 bilionů jenů), což bylo až za čtvrtletním nominálním HDP Číny,
který představoval 1,34 bilionů USD (9,12 bilionů juanů). Tím se v tomto čtvrtletí Čína
stala druhou největší světovou ekonomikou, a to na úkor Japonska. Ve výši HDP na
obyvatele se však Čína s Japonskem nemůže vůbec měřit. V roce 2009 dosáhl v
Japonsku hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele 37 800 USD, zatímco v Číně
pouze 3 600 USD (BusinessInfo, 2010).
Japonsko tohoto postavení ve světě dosáhlo během posledního století přes
mnohé problémy, se kterými se muselo potýkat. Nejprve se země musela vyrovnat
s válečnými ztrátami po prohrané druhé světové válce. Navíc je Japonsko, vzhledem ke
své rozloze a tudíž i absenci mnoha potřebných surovin, nuceno suroviny dovážet a je
tak silně závislé na jejich importu. Japonský stát však vzkvétá navzdory tomuto faktu
díky orientaci na odvětví, která jsou závislá především na práci a kapitálu, nikoli na
domácích zdrojích (Samuelson, 2007).
Prvním cílem, který si tato práce dává, je tedy shrnout historický vývoj této
ostrovní země a objasnit, co stálo za tak prudkým rozvojem poválečného Japonska. Proč
japonské hospodářství vzkvétalo navzdory špatné výchozí situaci po druhé světové
válce, po které se muselo nejprve otřepat z válečných ztrát (jak na životech, tak
především na majetku), a též mnoha dalším problémům, které pramení především
z geografických předpokladů malého ostrovního státu.
10
Práce si též klade za cíl shrnout vývoj jednotlivých sektorů ekonomiky.
Především se pak bude zaměřovat na průmyslový vývoj, který byl jedním z hnacích
motorů poválečného období, a odvětví průmyslu, jejichž důležitost se v čase postupně
výrazně měnila. Stejně tak jako historický vývoj zastoupení jednotlivých odvětví
průmyslu na tvorbě HDP se práce bude věnovat i změnám ve struktuře služeb a jejich
vývoji.
V neposlední řadě se ve své práci hodlám zaměřit na to, jak se během historie
měnila struktura hrubého domácího produktu z hlediska výdajů a jaká je situace
v současné době. Zda se na tvorbě HDP a jeho růstu podílí spíše spotřeba domácností,
hrubé domácí investice, vládní výdaje, nebo je hnacím motorem spíše export.
V současnosti se Japonsko potýká s mnohými dalšími ekonomickými a
demografickými problémy. Jedním z palčivých problémů, kterými dnes japonská
ekonomika trpí, je například stárnoucí populace nebo dlouhotrvající deflace. Dalším
cílem mé práce je tedy zanalyzovat současný stav japonského hospodářství.
Charakterizovat nejpalčivější problémy, které ekonomiku dnes sužují a které je nutné
v nejbližší době vyřešit. Podstatným problémem je především obrovský státní dluh
vzhledem k hrubému domácímu produktu, který je bezpochyby nejvyšší ze všech
rozvinutých ekonomik a neustále roste kvůli deficitním rozpočtům japonských vlád. Je
dokonce otázkou, jak je s tak vysokým dluhem ekonomika schopna fungovat. Na tuto
otázku se pokusím ve své práci odpovědět. Z dalších problémů japonského hospodářství
můžeme zmínit dlouhotrvající deflaci, která Japonsku brání dostat se z dlouhotrvající
stagnace ekonomiky. Těžko řešitelným problémem je stárnutí a „vymírání“ populace
vzhledem k nízké porodnosti.
Cílem této práce je tedy přiblížit a shrnout právě vývoj japonské ekonomiky od
předválečného období až po současnost, a vysvětlit, co za rozvojem Japonska stálo.
Především rozvoj po druhé světové válce by se totiž dal označit za opravdu raketový.
V dalších částech práce bude důraz kladen na současné problémy japonského
hospodářství a na analýzu struktury japonského HDP, tedy jakou měrou se na jeho
tvorbě podílejí jeho složky.
11
2. Historický vývoj
Od poloviny devatenáctého století, kdy se Japonsko pod vládou šógunátu
Tokugawa poprvé otevřelo světovému vlivu a obchodu, prošla země dvěma vývojovými
etapami. První začala roku 1868 za vlády dynastie Meidži a pokračovala až do začátku
druhé světové války. Druhá etapa začala koncem druhé světové války a měla v první
fázi na svědomí obrovský poválečný rozvoj japonského průmyslu a ekonomiky
(japonsko.info, 2012).
Jak tvrdí Tomeš (2007), je dnes Japonsko jednou z nejvýznamnějších světových
ekonomik. Je také významným exportérem zboží a kapitálu. Jako příklad japonského
exportu bychom mohli zmínit japonské automobilky (například Toyota a Mazda) nebo
elektroniku, jejímž příkladem může být společnost Sony. O příčinách tohoto raketového
vývoje, který po nutné obnově po prohrané válce nastal, se však vedou mezi ekonomy a
politiky spory. Neoddiskutovatelným však zůstává, že japonské hospodářství se od
evropských zemí a Spojených států liší nejen díky výrazně odlišným institucionálním
rysům, ale i celkové japonské kultuře a mentalitě tohoto národa, který klade zájmy
celku nad zájmy jednotlivce, což se silně projevilo v poválečném období i například při
nedávných zemětřeseních spojených s vlnami tsunami.
Vzhledem k počáteční „odříznutosti“ Japonska od okolního světa se jeho
ekonomika připojila k průmyslovým závodům světa až se zpožděním. Až na konci 19.
století byli vysíláni první japonští studenti do zahraničí, aby se učili západním
technologiím. Díky počátečnímu přejímání těchto efektivních technologií (na které tak
Japonsko nemuselo zdlouhavě přicházet samo) se země postupem času posunula na
v současnosti druhé místo největších průmyslových ekonomik světa. Je však nutné
zmínit, že toto přejímání technologií nejde aplikovat v nevyspělých a nevzdělaných
státech, neboť ani nejlepší technologie nebude fungovat sama bez vyškolených
pracovníků a inženýrů a v neposlední řadě i podnikatelského ducha, který musí stát ve
svých občanech probudit. To však problém Japonska a jeho vývoje nebyl (Samuelson,
2007).
Pro dokreslení ekonomického rozložení sil ve světě uvádějí D. Miles a A. Scott
(2005), že v roce 2002 mělo Japonsko podíl na celosvětovém HDP 12 %, což
12
představovalo druhé místo za Spojenými státy se 33 procenty. Hrubý domácí produkt
Evropské unie jako celku v roce 2002 představoval 27 % ze světového HDP, z čehož 23
% vyprodukovalo Německo.
Pokud bychom přepočítávali HDP podle parity kupní síly1, předběhla by
Japonsko právě Čína. Hrubý domácí produkt Japonska by představoval 7 %
celosvětového HDP a HDP Číny by přestavoval procent 13 (Miles a Scott, 2005). Při
přepočtení HDP na jednoho obyvatele Japonsko čínského konkurenta v regionu
východní Asie samozřejmě mnohonásobně převyšuje (CIA The World Fact Book,
2010).
2.1. Předválečné období
Každá éra v Japonsku měla své heslo, podle kterého se země ubírala určitým
směrem. Během období Meidži (1868 – 1912) to bylo heslo Fukoku kyōhei, které ve
volném překladu vyjadřovalo „učinění země bohatou a posílení armády“. Během tohoto
období vládnoucí dynastie udělala mnoho reforem a kroků, které měli Japonsko
nastartovat a připravit k budoucímu vývoji. Japonsko se v tomto období přeorientovalo
ze zaostalého feudálního uspořádání. Vláda tak nastartovala přechod na rozvinutou tržní
ekonomiku. Dynastie Meidži pokračovala v orientaci na západ, což mělo za následek to,
že:
-
tisíce studentů byly odeslány do Evropy a Spojených Států
-
více než 3000 expertů ze západu bylo pozváno a najato kvůli vzdělávání
Japonska v oblastech vědy, matematiky, technologií a cizích jazyků
-
zároveň měli tito odborníci pomoci Japonsku v budování či inovaci železnic,
silnic, armády, loďstva, architektury a průmyslu
Pro další ekonomický rozvoj země se vláda rozhodla, že nejlepším krokem bude
podpora silného soukromého sektoru formou alokace zdrojů a plánování ekonomiky.
Pro lepší srovnání a eliminaci změn měnového kurzu se pro přepočet používá tzv. parita
kupních sil. Pokud bude například koš identických statků stát v České republice po přepočtu
podle měnového kurzu méně než ve Spojených státech, dojde při přepočtu podle parity kupních
sil ke zvýšení našeho produktu v mezinárodním srovnání (Pavelka, 2007).
1
13
Mimo jiné stála za rozvojem zbrojního průmyslu a stavěla továrny a loděnice, které
následně prodávala japonským podnikatelům za zlomek původní ceny. Vláda se tak
stala jedním z nejdůležitějších faktorů v ekonomickém rozvoji tohoto období (Dolan a
Worden, 1994).
Neméně významnými znaky této éry se staly i zavedení jednotné měny, velký
rozvoj bankovnictví a založení parlamentu a Tokijské burzy (1878).
V první fázi předválečného období rostla japonská ekonomika pouze mírným
tempem a spoléhala se převážně na tradiční zemědělství, které financovalo průmyslový
rozvoj. Když v roce 1904 začala rusko-japonská válka (o území, která byla pro
Japonsko velice důležitá vzhledem k nedostatku surovin na japonských ostrovech) bylo
v zemědělství zaměstnáno 65 procent obyvatelstva a podílelo se 38 procenty na tvorbě
HDP. Zároveň však došlo ke značnému rozvoji průmyslu (Ma, 2004).
2.2. První světová válka a meziválečné období
Po první světové válce, zatímco se z ní Evropa vzpamatovávala, došlo k růstu
japonské ekonomiky. Ke konci 20. let se již výroba s těžbou podílely 23 procenty na
HDP a ve 30. letech to bylo (především kvůli zbrojení armády) dokonce přes 30 %.
Naopak podíl zemědělství stále klesal (ve 30. letech pouze asi 15 %) (Ma, 2004).
Během první světové války pokračovalo Japonsko ve směru, který nastolila již
dynastie Meidži. Jednalo se o přechod od zemědělství a lehkého průmyslu k průmyslu
těžkému. Transformaci japonského hospodářství napomáhala i rostoucí poptávka po
japonském zboží a jeho výrobcích, která byla dána růstem poptávky v zemích
zainteresovaných ve válce, a tudíž růst exportu, který však narážel na malé zdroje
surovin, a zvyšoval tak závislost Japonska na světovém hospodářství. Jejich rozdělování
bylo v této době plně v režii státu, což bylo mnohdy v rozporu s požadavky trhu (Dolan
a Worden, 1994).
Japonsko dokázalo této situace využít a prožívalo roky růstu, na čemž měly
velký podíl oblasti textilního průmyslu, loďařství a v neposlední řadě dodávky
válečného materiálu spojencům a po skončení války také dodávky průmyslové zboží do
14
asijských zemí, které postrádaly dodávky od svých běžných evropských dodavatelů,
kteří se vzpamatovávali z válečných otřesů. Situaci se zhoršil až nárůst konkurence (na
kterou Japonsko nebylo zvyklé) po obnovení obchodu vyspělých zemí a některé
podniky musely dokonce ukončit svou činnost. V roce 1920, kdy došlo k výrazné
deflaci, byl ekonomický růst zastaven.
Došlo k poklesu vládních vojenských výdajů a ekonomické situaci země
nepomáhala ani deflace v zemích, se kterými Japonsko obchodovalo. To vedlo
k nepříznivému vývoji zahraničního obchodu. Na to vláda reagovala růstem svých
výdajů a devalvací měny, což mělo za následek oživení ekonomiky.
Pro Japonsko bylo v této době typické sdružování velkých průmyslových
podniků a bank, které tak mohly udávat směr vývoji celé ekonomiky, do ještě větších
uskupení. Moc a vliv těchto velkých uskupení, zvaných Zaibatsu, neustále rostly a díky
reinvestování svých zisků do nových odvětví se i uskupení Zaibatsu nemalou částí
podílela na rozvoji japonské ekonomiky (Tomeš a kol., 2008).
Tabulka č. 1: Porovnání japonského HDP na obyvatele s USA a okolními státy
HDP/obyv. v letech 19311936
USA
Japonsko
Taiwan
Korea
Čína
1931-1936 USD
540 (100 %)
64 (12 %)
42
24
18
1990 USD (PPP)
5360 (100 %) 2064 (39 %)
1 266
662
543
zdroj: http://www.iisg.nl/hpw/papers/debinma.pdf
V tabulce č. 1 můžeme vidět porovnání japonského HDP na jednoho obyvatele
v období během let 1931 – 1936 v porovnání s ostatními asijskými státy a USA.
15
2.3. Druhá světová válka
Druhá světová válka měla na Japonsko naprosto opačný dopad než ta první,
během které v Japonsku paradoxně docházelo k hospodářskému růstu a celkové
transformaci ekonomiky. Válka v Tichomoří měla na Japonsko katastrofální dopad.
Došlo k militarizaci ekonomiky, což mimo jiné znamenalo, že během války byl všechen
těžký průmysl nucen vyrábět výhradně pro potřeby armády. To mělo za následek téměř
nulový export, na kterém Japonsko bylo (a stále je) závislé. Po prohrané válce nebyla
navíc zdecimovaná země schopna výroby a došlo k devalvaci měny, vysoké inflaci a
růstu nezaměstnanosti. Ceny v roce 1944 byly více než třikrát větší než v období před
druhou světovou válkou (japonsko.info, 2012).
2.4. Poválečný vývoj
Porážka ve druhé světové válce zapříčinila, že okolo 40 % všech podniků a
infrastruktury, které se od roku 1868 podařilo vybudovat, bylo zničeno a produkce se
vrátila k číslům z konce let dvacátých. Japonsko se nacházelo po porážce a dvou
jaderných útocích v troskách. Japonská pracovitost a odhodlání lidu, které jsou pro
Japonsko typické, však postavilo zničenou zemi opět na nohy. Byly postaveny nové
továrny, které byly vybaveny moderními stroji, což dalo Japonsku paradoxně do
budoucna výhodu právě díky modernějšímu vybavení (Dolan a Worden, 1994).
Okupace ze strany Spojených států (1945–52) způsobila konec militarismu a
zabránění jeho opětovného vzniku a vznik demokratického státu. Celková pomoc USA
ve výši 1,9 miliardy dolarů přispěla k ještě rychlejšímu zotavení Japonska z válečných
škod. 59 % této pomoci bylo ve formě potravin a dalších 15 % tvořil materiál pro
průmysl. Japonsko se navíc téměř vyvarovalo výdajů na armádu, přestože bylo
prakticky povinné být v této oblasti Spojeným Státům nápomocno. Dosáhlo toho díky
odvolávání se na svou novou ústavu, která válku zakazovala. Důležitým faktorem pro
poválečný rozvoj byly také velice nízké daně, pokročilé technologie a především
přeorientování se na těžký a chemický průmysl. V obou těchto odvětvích dosáhlo
16
Japonsko v poválečném období významných úspěchů a i v současnosti si zde udržuje
špičkovou úroveň (BusinessInfo, 2010).
Přestože během období okupace Spojenými státy docházelo ke snahám o
rozpuštění monopolistických uskupení Zaibatsu, došlo po skončení okupace k tomu, že
systém Zaibatsu byl přeměněn a vyvinul se v nový systém Keiretsu na základě starých
vazeb Zaibatsu. Japonsko tak obcházelo a částečně ignorovalo antimonopolní zákony
zavedené vládou Spojených států. Šesti největšími systémy Keiretsu byly: Mitsubishi,
Sumitomo, Fuyo, Mitsui, Dai-ichi Kangyo a Sanwa Groups (Economywatch, 2010).
Hlavními cíli pro oživení japonské poválečné ekonomiky byly:
-
plné využití a rozvoj stávajícího potenciálu
-
co nejrychlejší obnova a modernizace průmyslu a infrastruktury
-
zajištění prostředků k dovozu nezbytných potravin, surovin a investic
-
zbrzdění domácí poptávky a zajištění maximálního exportu
Pro poválečnou obnovu existovaly dvě strategie, dva možné postupy. Ten první
byl ovlivněn evropskými a americkými ekonomy. Naproti tomu druhý scénář
vyzdvihoval
nutnost
zahrnout
specifické podmínky japonského
hospodářství.
V konečném součtu se však neprosadil absolutně ani jeden z postupů, které se tak
vzájemně doplňovaly. Jedním z dalších cílů bylo vytvořit z Japonska základnu silného
tržního státu na dálném východě.
Základem hospodářství byly čtyři odvětví a to uhelný průmysl, ocelářství,
energetický průmysl a loďařství. Už v 50. letech došlo k nárůstu exportu, což vedlo
k vyrovnání pasivní bilance zahraničního obchodu. V letech 60. již export převyšoval
import, nezaměstnanost byla velmi malá a průměrné roční tempo růstu ekonomiky
překročilo 11 %. Do 70. let se japonská ekonomika vypracovala na jednu
z nejstabilnějších ekonomik a jedno ze tří hlavních hospodářských center na světě
(Gehinová, 2012).
2.4.1. Strukturální politika a role státu při obnově hospodářství
Na úvod kapitoly by bylo dobré připomenout, že role státu v japonské
ekonomice byla historicky vždy velice silná. Strukturální politice, pomocí níž stát silně
17
ovlivňuje hospodářské dění v Japonsku a hospodářský vývoj, je na japonských
ostrovech věnována velká pozornost. Strukturální politika se zabývá vazbami mezi
jednotlivými odvětvími, jejich racionalizací a vztahem k výkonnosti celého japonského
hospodářství. Hlavním cílem státu v této oblasti je samozřejmě vytvoření silného,
konkurenceschopného hospodářství pod záštitou malé efektivní japonské vlády.
Je však nutné říci, že státní politika neprobíhá formou direktivních nařízení, ale
spíše tvorbou kooperace a kompromisů se soukromým sektorem. Soukromý sektor tak
není nařízeními vlády nijak negativně zasažen a dá se spíše říci, že pod vládní politikou
vzkvétá. Japonsko se tak dá označit za zemi, v níž dosahuje strukturální politika státu
nebývalých úspěchů. Především pak poválečná obnova a tedy období padesátých a
šedesátých let 20. století, kdy byla ekonomika tažená především exportem a jeho
výraznou vládní podporou, by se dalo označit za hospodářský zázrak. Svědčí o tom
nejen nebývalý růst hrubého domácího produktu, který v tomto období překonával
v průměru hranici 10% růstu, ale i celkový růst životní úrovně japonských občanů
(Tomeš a kol., 2008).
Aktivní zásahy vlády do fungování japonského hospodářství měly zemi
napomoci dohnat ztrátu oproti západním vyspělým zemím způsobenou válečným
konfliktem. Zřejmě nejsilnějším faktorem ovlivňujícím úlohu státu byla všeobecná
skepse vůči schopnosti trhu samostatně a efektivně se regulovat. To bylo podtrženo i
tradičním přístupem japonského obyvatelstva, kde docházelo a stále dochází
k preferenci kolektivismu a silným vazbám mezi jednotlivci i zájmovými skupinami.
Úloha státu je navíc podpořena nutností regulace z důvodu nedostatku přírodních
surovin (Stuchlíková, 2008).
O tom, co přesně bylo důvodem tak rychlého poválečného hospodářského růstu,
vedou ekonomové dlouholeté spory. Faktem však zůstává, že nebývalý hospodářský
rozkvět vyvolává nadšení vzhledem ke svému úspěšnému propojení intervencionistické
politiky státu (která se odrážela ve vládní průmyslové politice, ve využití indikativního
plánování a v poměrně rozsáhlých kontrolních pravomocech státu) a liberalizace
hospodářství, což by se mohlo někomu zdát až nereálné spojení. Liberalizaci
japonského hospodářství můžeme spatřit především v neexistenci významnějšího
státního sektoru, v nízkém zdanění nebo v tom, že poměr státního rozpočtu vzhledem
k HDP je oproti ostatním vyspělým státům na nízké úrovni. Průmyslová politika, která
18
byla vládou aplikována na jednotlivá odvětví, by se však dala hodnotit jako velmi
propracovaná a velmi účinná i ve světovém porovnání. Díky ní se z válkou rozloženého
Japonska stala během několika desetiletí obchodní velmoc a vývozce nejnovějších
technologií (Strašáková, 2007).
V poválečném období se strukturální politikou v Japonsku zabývaly především
následující instituce, které však spolu vzájemně spolupracovaly. Každá z institucí měla
v poválečném Japonsku na starost trochu jinou úlohu, což si shrneme na následujících
řádcích.
Těmito nejdůležitějšími institucemi byly především:
-
Úřad pro ekonomické plánování
-
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Úřad pro ekonomické plánování
Hlavním úkolem Úřadu pro ekonomické plánování je indikativní plánování,
které v sobě skrývá především tvorbu dlouhodobých hospodářských plánů. Ty obsahují
základní makroekonomické cíle, kterých by mělo být dosaženo. Dále se plány zaobírají
nejvýznamnějšími růstovými odvětvími a obory japonské ekonomiky.
Z předešlého popisu by se mohlo zdát, že se Japonsko blíží hospodářskému
modelu centrálně plánovaných ekonomik, jako byl například i Sovětský svaz. Po
bližším pohledu na tuto problematiku však zjistíme, že japonský model se od klasického
modelu centrálně plánované ekonomiky podstatně liší.
Prvním podstatným rozdílem je to, že se pohybujeme v podmínkách tržní
ekonomiky a soukromého vlastnictví. Druhým velkým rozdílem je nezávaznost.
Japonské indikativní plánování má spíše doporučující charakter na rozdíl od
direktivního přístupu centrálně plánovaných ekonomik.
Plány mají funkci koordinační a také informační, neboť podnikům odhalují
záměry a plány vlády a informace vycházející z podrobných analýz, které jsou v
plánech obsaženy, by soukromý sektor jen složitě mohl čerpat jinou cestou. Dochází tak
mimo jiné k lepšímu propojení zájmů vlády a japonských podniků. To je dáno také tím,
že plány vznikají formou konsenzu návrhů mnoha institucí, které jsou rozděleny do
dvou skupin. Své zastoupení má strana politická i odborná. Složka odborná analyzuje
současnou situaci a navrhuje možná řešení, z nich poté složka politická vybírá ty, které
19
jsou pro ni nejdůležitější. Společně tak sestavují nejlepší možný a nejvýhodnější plán
budoucího hospodářského vývoje a určují jakým směrem by se ekonomika měla ubírat
Tabulka č. 2: Poválečné hospodářské plány (1956-1993) (Stuchlíková, 2008)
zdroj: http://vz.fmv.vse.cz/wp-content/uploads/23_2008.pdf
20
Ministerstvo průmyslu a obchodu
Založení ministerstva průmyslu a obchodu v roce 1949 bylo zřejmě
nejdůležitějším krokem k obnově a rozvoji japonské poválečné ekonomiky, který
vyvrcholil
v ekonomickém
zázraku,
během
něhož
docházelo
k více
než
desetiprocentnímu růstu japonského HDP v 60. letech 20 století. Právě ministerstvo
průmyslu a obchodu má enormní zásluhu na propojení a spolupráci vlády a soukromého
sektoru, což má za následek mimo jiné i možnost rychlého rozhodování podle nastalých
situací v regionu (Economywatch, 2010).
Ministerstvo průmyslu a obchodu funguje tak, že určuje podle aktuální situace
strategická a perspektivní odvětví, do kterých následně putují vládní investice pro
podporu růstu a získávání nových technologií a zařízení. Tato odvětví se tak stávají
stěžejnímu pro růst japonské ekonomiky. Podniky inovativního charakteru zaměřené na
export a investice do strategických odvětví získávají v Japonsku kupříkladu daňové
úlevy nebo lepší přístup k získávání úvěrů a dochází tak k ještě většímu rozvoji
klíčových odvětví.
K tomuto tématu je ale nutné dodat, že ne ve všech případech je ministerstvo
úspěšné a docházelo v minulosti i k takovým omylům, že například společnosti Honda a
Sony byly označeny za neperspektivní. Jak dnes již všichni víme, tyto společnosti
dosáhly úspěchu i přes absenci podpory ze strany státu (Strašáková, 2007).
I přes některé omyly, kterých se ministerstvo dopustilo, je nutné mu přiznat
velkou zásluhu na obnově japonské ekonomiky, kde bylo bezprostředně po druhé
světové válce omezit rybolov a agrární sektor, aby se tak uvolnily pracovní síly pro
nově vznikající průmyslová odvětví. V poválečném Japonsku se jednalo především o
průmysl těžký a chemický (Tomeš a kol., 2008).
V současnosti se japonské ministerstvo průmyslu a obchodu zaměřuje především
na podporu vědy a výzkumu a zřizování vědecko-technických parků.
Japonský model strukturální politiky se nedá označit jinak než jako úspěšný.
Tento model politiky nyní s úspěchem následují i Tchaj-wan, Jižní Korea, Hong-kong a
Singapur (Strašáková, 2007).
Další institucí, která měla vliv na vývoj japonského hospodářství, bylo i
například japonské ministerstvo financí, jehož postoj se od dvou zmíněných institucí
21
v mnoha ohledech lišil. Jeho velkým problémem byla nejen silná zkostnatělost, malá
odbornost a nepřizpůsobivost změnám, ale i úmyslné zatajování informací nebo
obcházení tradičního principu seniority (Tomeš a kol., 2008).
2.4.2. Hospodářský rozkvět v 50. a 60. letech
Na poválečný hospodářský zázrak měly velký vliv především typická japonská
pracovitost, odhodlání a soudržnost japonského obyvatelstva, které se projevuje
v těžkých dobách. V krizových situacích jsou Japonci schopni až neuvěřitelného
semknutí, jelikož veřejné cíle jsou mnohdy kladeny nad cíle osobní, a obnova tak může
proběhnout mnohem rychleji než by se dalo v jiných zemích očekávat. To je umožněno
uplatňováním tzv. systému celoživotního zaměstnání. Díky němu vzniká vysoká
sounáležitost pracovníků s firmou a stoupá tak i jejich pracovní nasazení a klesá doba
pracovní neschopnosti. Firmy jsou ochotny investovat do dalšího vzdělání svých
zaměstnanců a dochází tak k další stimulaci hospodářského růstu.
Podstatné bylo i to, že pracovní síla byla v Japonsku relativně vzdělaná a
ochotná dalšího sebevzdělání a rozvoje, což umožnilo (vzhledem k ochotě Spojených
států sdílet s Japonskem vědecké poznatky a průmyslové technologie) hospodářský růst
ještě uspíšit. Finance uvolněné z armádních výdajů byly navíc investovány do
produktivních odvětví. Čtyřmi nosnými odvětvími v poválečném období byly těžba
uhlí, ocelářství, energetický a lodní průmysl. Vedle nich se rozvíjela i další odvětví jako
chemický, petrochemický nebo automobilový průmysl. Nemalý podíl na hospodářském
vzestupu měl zpočátku i výrazný import kapitálu.
Později bylo možné financovat investice z vysokých domácích úspor a
z Japonska se tak v 70. letech stal jeden z největších vývozců kapitálu. Tato vysoká
míra úspor je dána vedle již zmíněné pracovitosti obyvatel a jejich skromností mnoha
dalšími faktory.
Vedle vysokých nákladů na bydlení a na vzdělání je to především absence
širšího systému sociálního zabezpečení, které ponechává zajištění ve stáří na
individuálním přístupu japonských firem, což nutí obyvatelstvo zajišťovat se i formou
vlastních úspor. Již zmíněná skromnost a spořivost Japonců se projevuje i v tom, že
bonusy, které jsou jim vypláceny ke mzdám zpravidla dvakrát ročně, nevstupují do
spotřeby, ale jsou namísto toho uspořeny (Tomeš a kol., 2008).
22
2.4.3. Zpomalení tempa růstu v 70. letech
Po poválečném rozkvětu došlo v 70. letech 20. století ke zpomalení
hospodářského růstu. Hlavním důvodem bylo vyčerpání technologií, které Japonsko
čerpalo od vyspělejších zemí a kopírovalo je. Mluvíme tak o tzv. zpětném inženýringu.
Země se tak musela zaměřit na vlastní vývoj a výzkum, což bylo logicky finančně
náročnější.
Paradoxně však tento stav japonské ekonomice do budoucna nemalou měrou
pomohl. Japonsko se i vzhledem k malé surovinové základně a závislosti na importu
rozhodlo vydat směrem úspory energie, což zamezilo většímu hospodářskému propadu
během světových ropných šoků (Tomeš a kol., 2008).
Pod vlivem prvního ropného šoku v roce 1973 se situace v Japonsku výrazně
změnila. Narostla nezaměstnanost a zvýšila se inflace. S tím se ovšem japonské
hospodářství poměrně rychle vypořádalo, neboť se dokázalo zaměřit na rozsáhlé úspory
paliv a surovin. Byla zavedena úsporná energetická opatření a nové technologické
postupy a přistoupilo se k likvidaci nadbytečných výrobních kapacit a k rekonstrukci
kapacit ostatních (Gehinová, 2012).
Japonsko se přiklonilo k odvětvím s vysokou přidanou hodnotou, u kterých
zůstalo až do současnosti a úspory surovin a paliv vedly ke snížení výrobních nákladů a
tím i k růstu produktivity domácích firem. Ekonomika se tak z prvního ropného šoku
poměrně záhy otřepala a druhý ropný šok již tak výrazné dopady jako ten první neměl
Po druhém ropném šoku na přelomu 70. a 80. let se výrazně omezily státní
dotace, výdaje na administrativu státního aparátu, výdaje na kulturu, zemědělství,
vzdělání, veřejné práce a sociální zabezpečení. Restrikce byly protiváhou za snížení
státních příjmů v důsledku zavedení nižších daňových sazeb, reorganizoval se také
aparát administrativy ministerstev formou jejich slučování (Gehinová, 2012).
23
Graf č. 1: Vývoj růstu reálného HDP Japonska [%] + porovnání se světem
zdroj: http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.MKTP.KD.ZG/countries/1W-JP?display=graph
Z grafu můžeme zřetelně vyčíst, že propad japonského hospodářství byl
v důsledku prvního ropného šoku poměrně výrazný. Je to patrné i v porovnání
s vývojem světového HDP. Japonsko jím bylo posláno do recese, kterou předtím
nepamatovalo. Díky zmíněnému přechodu na surovinově méně náročná odvětví se však
z recese rychle vzpamatovalo. Druhý ropný šok již japonská ekonomika zvládla o
poznání lépe.
Změnila se i stará hospodářská struktura ve prospěch nových progresivních
vědecky náročných odvětví, která se stala jádrem nového ekonomického modelu.
V oblasti strojírenství patřila k nejvýznamnějším odvětvím elektronika, výroba
obráběcích strojů a kancelářských zařízení. Rozhodujícím činitelem rozvoje průmyslu
se stal technický a technologický rozvoj a důležitou úlohu při restrukturalizaci průmyslu
hrála i snaha o co nejnižší míru znečišťování životního prostředí (Gehinová, 2012).
V období 70. a 80. let vynakládala japonská vláda velké úsilí na podporu exportu
a od poloviny 80. let se Japonsko začalo orientovat na asijskou a tichomořskou oblast,
což se zákonitě odráželo v rostoucím podílu zahraničního obchodu a přebytcích na
běžném účtu platební bilance. Tyto přebytky Japonsko kompenzovalo celosvětovým
24
poskytováním úvěrů a stalo se tak jednou z nejvýznamnějších věřitelských zemí na
světě a Tokio se zároveň stalo dalším světovým finančním centrem.
Japonsko však bylo známé výraznými ochranářskými opatřeními, co se týče
zahraničního obchodu, což logicky naráželo na odpor vůči japonské hospodářské
politice ze strany zahraničí, které požadovalo přístup na japonské trhy. Od poloviny 80.
let tak docházelo k pozvolnému uvolňování ochrany domácího trhu. Vzhledem
k preferencím japonských spotřebitelů však ani tyto kroky nikam příliš nevedly. Japonci
jsou totiž známí tím, že jsou pyšní na domácí zboží, jsou zvyklí na jeho kvalitu a prostor
pro zahraniční zboží je tak velice malý. I kdybychom vzali v úvahu úplné zrušení všech
administrativních ochranných opatření, není jisté, zda by Japonci jiné než japonské
výrobky kupovali (Tomeš a kol., 2008).
Tabulka č. 3: Poválečný hospodářský vývoj Japonska v porovnání se světem
-
V tabulce si můžete na průměrných meziročních přírůstcích reálného HDP
všimnout, jak rychlý byl vývoj poválečného Japonska oproti zbytku světa:
Období
Japonsko
USA
Západní Evropa
1961-1965
12,40 %
4,60 %
4,90 %
1966-1970
11,00 %
3,00 %
4,60 %
1971-1975
4,30 %
2,20 %
2,90 %
1976-1983
4,40 %
2,50 %
2,30 %
zdroj: http://www.eamos.cz/amos/kcr/externi/kcr_811/gsh_10.doc
25
Tabulka č. 4: Průměrná roční tempa růstu reálného HDP v období ropných šoků
Země
Před 1.
ropným
šokem
(1970 –
1973)
Japonsko
7,4 %
0,6 %
5,1 %
3,6 %
6,4 %
USA
4,7 %
-0,8 %
4,4 %
0,0 %
4,0 %
Německo
3,9 %
-0,6 %
4,0 %
0,3 %
2,0 %
Francie
5,6 %
1,7 %
3,8 %
1,1 %
1,2 %
Itálie
3,9 %
0,2 %
3,8 %
0,8 %
2,4 %
Velká Británie
4,3 %
0,9 %
2,6 %
-0,5 %
3,2 %
Období 1.
Období 2.
Po 2.
ropného
Meziobdobí
ropného
ropném
šoku (1973 (1976 – 1979) šoku (1979 šoku (1982
– 1975)
– 1982)
– 1985)
zdroj: Zdeněk Tomeš a kol.: Hospodářská politika: 1900 – 2007, str. 202
2.4.4. Krize 90. let
Až do 90. let 20. století prožívala japonská ekonomika prakticky po tři desetiletí
vysoký ekonomický růst. V průměru přes 10 % v 60. letech, kolem 5 % v 70. letech a
zhruba 4 % v letech 80. Růst se začátkem 90. let zastavil převážně kvůli doznívajícímu
přeinvestování z let 80., po kterém se země dostala do problémů. Začátkem 90. let se
Japonsko dostalo do recese, která později vyústila v krizi. V nejhorším období byl
pokles HDP až 3 % (CIA The World Fact Book, 2010).
Tento obrat japonského hospodářství z růstové fáze do fáze poklesu byl
pravděpodobně zapříčiněn již v polovině 80. let, kdy se Japonsko po vzájemné dohodě
se Spojenými Státy rozhodlo podstoupit kroky, které měly za cíl zhodnocení japonského
jenu, jehož hodnota neodpovídala přebytku obchodní bilance Japonska. Následné
prudké zhodnocení jenu však mělo na japonské hospodářství velice špatný vliv.
Proto bylo koncem 80. let centrální bankou rozhodnuto vydat se směrem
snižování úrokových sazeb a vláda začala vypisovat veřejné zakázky, čímž chtěla
nastartovat upadající domácí poptávku. Tato opatření společně s klesajícími cenami
vstupů měla za následek stabilizaci japonské ekonomiky a cenové hladiny, která by
26
jinak vlivem poklesu cen importů klesla. Vzhledem ke snižování úrokových sazeb došlo
ke zlevnění úvěrů a tudíž i k růstu investic a následně i k poklesu nezaměstnanosti.
Ekonomika se však následkem těchto kroků začala silně přehřívat. Přes to všechno ale
nedocházelo k inflačním tlakům, důsledkem čehož tlačilo pozitivní očekávání
ekonomického růstu ceny finančních aktiv nahoru. To zapříčinilo vznik cenové bubliny
Banky růst cenové bubliny ještě podpořili, když se zaměřily na půjčky menším
podnikům, u nichž bylo úvěrové riziko vyšší z důvodu spekulativních obchodů
s nemovitostmi, což způsobilo i nárůst cen nemovitostí, které přijímaly jako záruku.
Tato spekulativní bublina tak dosáhla obrovských rozměrů. Za příklad si můžeme uvést
to, že pozemek o rozloze 250 hektarů v centru Tokia měl vyšší hodnotu než veškerá
půda v Kalifornii (Euroekonom, 2012).
Graf č. 2: Historický vývoj akciového indexu Nikkei 225
zdroj: http://www.finez.cz/odborne-clanky/regionalni-analyzy/regionalni-analyza-japonsko/
27
Počátkem let 90., když se Bank of Japan rozhodla opět zvýšit úrokové sazby
(zvýšila diskontní sazby z 2,5 na 6 procent), došlo k prasknutí cenové bubliny a poklesu
cen finančních aktiv. Jak se později ukázalo, tento krok měl pro japonské hospodářství
dalekosáhlé důsledky, ze kterých se Japonsko velice dlouho vzpamatovávalo. Dostavila
se rozsáhlá recese, která postihla katastrofálně především bankovní sektor, který se ocitl
v krizi kvůli prudkému poklesu cen finančních aktiv. Mnoho japonských finančních
institucí tuto tíživou situaci zapříčiněnou poklesem hodnoty jejich zástav a hodnot jejich
portfolií neuneslo a v následujících letech bylo uzavřeno. I následující celé desetiletí tak
znamenalo pro japonskou ekonomiku léta hospodářské stagnace a deflace
(Euroekonom, 2012).
Centrální banka tak v podstatě svou počáteční monetární a úvěrovou expanzí,
kterou chtěla docílit růstu investic podniků, aby si udržely své zahraniční pozice i přes
zhodnocení jenu, a následným zvýšením úrokových sazeb vyvolala rozsáhlou recesi.
Růst úrokových sazeb totiž zapříčinil mimo jiné i neschopnost menších podniků splácet
své úvěry a následně došlo kvůli drahým úvěrům i k poklesu investic (Tomeš a kol.,
2008).
V 90. letech japonská vláda vynakládala nemalé finanční prostředky na záchranu
bank a dalších finančních i nefinančních podniků a na podporu zaostávajících odvětví.
Celkově schválila vláda 8 balíčků na stimulaci domácí ekonomiky. Tím se však
Japonsko dostávalo do hlubokých státních deficitů a narůstal tak raketově i státní dluh,
který je jedním z japonských problémů i v současnosti. Vláda měla také snahy o
deregulaci ekonomiky. Tyto nepříliš důsledné snahy však zpočátku nevedly k mnoha
výsledkům.
V roce 1996 zaznamenala japonská ekonomika hospodářský růst 3,7 %. Na
popud tohoto zlepšení se vláda rozhodla ke stabilizaci rozpočtů a fiskální restrikci.
Později se však ukázalo, že růst byl jen krátkodobý a Japonsko upadlo upět do stagnace
ekonomiky. To vše se dělo za téměř nulových úrokových sazeb, ke kterým přistoupila
Bank of Japan ve snaze oživit ekonomiku. Další snižování diskontní sazby po
předchozím poklesu z 6 na 0,5 % tedy nebylo možné a ani vláda nemohla přikročit
k výrazné fiskální expanzi, neboť státní deficit již v tuto chvíli dosahoval 8 % hrubého
28
domácího produktu. Další zadlužování nebylo možné i vzhledem k tomu, že dluh
dosahoval hodnoty 150 % HDP (Euroekonom,2012).
Jednou z hlavních příčin problémů japonské ekonomiky byla a stále je
dlouhotrvající deflace. Ta vede i při téměř nulových úrokových sazbách k poklesu
investic, poklesu domácí poptávky a preferenci držby hotovosti, neboť během deflace a
tedy poklesu cenové hladiny lidé očekávají zhodnocení jejich úspor. Jak uvádí Tomeš a
kolektiv spoluautorů (2008), je hlavní příčinou této deflační recese nedostatečná domácí
poptávka. Dalšími uváděnými příčinami pak jsou:
-
finanční nestabilita a vysoká zadluženost domácích podniků
-
splasknutí cenové bubliny a následný pád trhu nemovitostí
-
stárnutí populace
-
past likvidity
Místo aby na nastalou situaci reagovala vláda deregulací ekonomiky2, rozhodla
se v roce 1998 přistoupit k dalším expanzivním krokům a schválením programu „Big
Bang“, který měl změnit celkové institucionální prostředí japonského hospodářství.
Jeho cílem byla změna devizového zákona. Mělo tak dojít k liberalizaci mezinárodních
transakcí, posílení konkurence na finančních trzích, posílení pozice Bank of Japan při
provádění monetární politiky nebo k finanční deregulaci odstraňující překážky mezi
komerčním a investičním bankovnictvím (Euroekonom, 2012).
Finanční reformy, ke kterým bylo přistoupeno za účelem vyřešení problémů
špatných úvěrů a finanční krize, které vznikly v období cenové bubliny, měly za
následek rozpad kapitálových propojení podniků a bank keiretsu. To vše bylo společně
s negativním ekonomickým vývojem země impulzem pro výrazné změny. Docházelo ke
zpřísnění podmínek pro aktivní bankovní operace, ke ztrátě dodavatelko-odběratelských
kanálů nebo k vyhlašování konkurzů na podniky.
K určitým deregulačním krokům docházelo, ale celkový přístup vlády byl velice opatrný.
Ekonomika tak stále zůstávala pod silným vlivem státní byrokracie, která zasahovala do tržních
procesů často i na úkor konkurence. Proces deregulace, ač byl dlouho slibován a rozpracován
ve formě programu, byl opět nahrazen fiskální expanzí, která vzhledem ke státnímu zadlužení
nemohla trvat věčně (Tomeš a kol., 2008).
2
29
Růst vládních výdajů, jehož cílem bylo vymanit ekonomiku z dlouhodobé
stagnace a odstranění pro Japonsko relativně vysoké míry nezaměstnanosti (v polovině
devadesátých let přesáhla 3 %), však nevedl k mnoha pozitivním dopadům. Vliv na
hospodářskou situaci byl minimální a naopak došlo k dalšímu prohloubení již tak
vysokého zadlužení ekonomiky. Státní dluh blížící se 150 procentům HDP pak
vzbuzuje logické obavy ze státní restrikce. Toto negativní očekávání společně
s dlouhotrvající deflací přispívá k šetření obyvatelstva a dalšímu poklesu poptávky po
japonském zboží. Stav japonského hospodářství se tak blíží stavu pasti na likviditu3, což
znemožňuje i úspěšnost monetární politiky. V takovémto stavu je bezpodmínečně nutné
vyvolat v obyvatelstvu inflační očekávání a dosáhnout tak záporné úrokové sazby
Tabulka č. 5: Vývoje nezaměstnanosti od 80. let 20. století v Japonsku a USA (%)
Stát
Japonsko
USA
1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989
2,0
2,3
2,3
2,7
2,7
2,6
2,8
2,9
2,5
2,3
7,1
7,6
9,7
9,6
7,5
7,2
7,0
6,2
5,5
5,3
Stát
Japonsko
USA
1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999
2,1
2,1
2,2
2,5
2,9
3,2
3,4
3,4
4,1
4,7
5,6
6,8
7,5
6,9
6,1
5,6
5,4
4,9
4,5
4,2
Stát
Japonsko
USA
2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
4,8
5,0
5,4
5,2
4,7
4,4
4,1
3,9
4,0
5,0
4,0
4,7
5,8
6,0
5,5
5,1
4,6
4,6
5,8
9,3
zdroj: http://data.worldbank.org/indicator/SL.UEM.TOTL.ZS/countries/JP-US?display=graph
V tabulce č 5. můžeme sledovat vývoj japonské nezaměstnanosti v porovnání
s vývojem tohoto ukazatele s USA. Můžeme zde sledovat, že pokud mluvíme o vysoké
nezaměstnanosti v Japonsku, je to údaj relativní. V USA se po většinu času pohybuje
míra nezaměstnanosti na téměř dvojnásobné úrovni.
Past na likviditu je situace, kdy jsou ekonomické subjekty ochotny držet jakékoli množství
peněz při nízké úrokové míře. Zvýšení peněžní zásoby tak nepovede k dalšímu snížení úrokové
míry a díky tomu nevzrostou ani investice. Měnová politika je tak neúčinná (Pavelka, 2007).
3
30
3. Vývoj sektorů a nejvýznamnějších odvětví japonského
hospodářství
Dnes je podíl sektorů na tvorbě HDP následující, čísla v závorkách vyjadřují podíl
obyvatel zaměstnaných v jednotlivých sektorech (CIA The World Factbook, 2011):
-
průmysl:
-
zemědělství:
-
služby:
27,3 %
(26,2 %)
1,2 %
(3,9 %)
71,6 %
(69,8 %)
Důležité pro porovnání je na tomto místě zmínit i rozložení sektorů v USA:
-
průmysl:
-
zemědělství:
-
služby:
19,2 %
(20,3 %)
1,2 %
(0,7 %)
79,6 %
(79 %)
Na tomto porovnání můžeme sledovat, že v Japonsku je v současnosti
zaměstnáno v sektoru zemědělství oproti USA stále poměrně početná část obyvatelstva.
Je to dáno především snahou japonských vlád podporovat a nenechat upadnout tento
sektor. I sektor průmyslu si udržuje stále slušnou úroveň na tvorbě HDP, čemuž
podstatně napomáhá výrobní sektor.
Tento poměr japonských sektorů však nebyl vždy stejný, o čemž pojednávaly
již minulé kapitoly. Nyní prožívá velký rozkvět především sektor služeb. Tento vývoj si
shrneme na následujících několika grafech vycházejících z dat japonského úřadu vlády.
V následujících podkapitolách si pak představíme hlavní rysy jednotlivých sektorů.
31
Graf č. 3: Podíl sektorů na tvorbě HDP v roce 1980
2,8%
33,3%
Zemědělství
Průmysl
63,9%
Služby
zdroj dat: http://www.esri.cao.go.jp, vlastní grafická úprava
Na grafu podílu sektorů z roku 1980 můžeme vidět, že podíl zemědělství na
tvorbě HDP je 2,8 %. Je to již mnohem méně než v období feudálního Japonska, kdy
bylo v zemědělství zaměstnáno přes 80 % veškerého obyvatelstva a logicky tak i jeho
význam byl mnohem vyšší (Dolan a Worden, 1994).
2,2%
33,4%
Zemědělství
Průmysl
64,4%
Služby
32
1,7%
28,5%
Zemědělství
Průmysl
69,8%
Služby
1,5%
26,4%
Zemědělství
Průmysl
Služby
72,0%
Na grafech 5 a 6 můžeme pozorovat další odklon od zemědělské výroby a
příklon k sektoru služeb, což obecně charakterizuje posun ve vyspělosti země. Tato
informace je však dle mého názoru poměrně diskutabilní, neboť značná část služeb
závisí na produkci ostatních sektorů a nemůžou tyto služby fungovat nezávisle na
33
průmyslu a zemědělství. V devadesátých letech docházelo k dalšímu poklesu podílu
průmyslu na tvorbě hrubého domácího produktu.
Postupem času se tedy z tradičního feudálního Japonska s převahou zemědělství
stala ekonomika stojící na rozvinutém a technologicky vyspělém průmyslu a službách.
Dnes je Japonsko ekonomikou s podílem služeb přesahujícím 70 % a řadí se tak i
v tomto ohledu k nejrozvinutějším světovým ekonomikám. Podíl služeb v Evropské
Unii byl roku 2010 73,2 % a ve spojených státech dokonce již zmíněných 79,6 % (CIA
The World Fact Book, 2011).
3.1. Průmysl
Pro vývoj japonského průmyslu byly vždy rozhodujícími faktory malá rozloha
země a s ní související nedostatek nerostných surovin. Nejdůležitější oblastí, co se týče
těžby nerostných surovin, je pro Japonsko oblast těžby uhlí, která však ani přes řadu
dotací ze strany státu nepostačuje ani pro domácí spotřebu. Z ostatních surovin má
v Japonsku význam těžba stavebních surovin, zinku, olova či mědi. Zásoby a produkce
ropy a zemního plynu jsou zanedbatelné a Japonsko je tak z hlediska surovin závislé na
jejich importu. V současné době se v Japonsku plně rozvíjí jaderná energetika, která
zajišťuje již cca 20 % energetické produkce (zemepis.net, 2012).
Průmyslová výroba byla i přes zmíněný nedostatek vstupních surovin základem
poválečného zázraku japonské ekonomiky. Jednalo se tehdy především o rozvoj těžkého
a chemického průmyslu, které jsou i nyní na velice dobré úrovni. Japonsko však
zároveň pracovalo na rozvoji odvětví s vysokou přidanou hodnotou, jako jsou
automobilový průmysl, elektrotechnika a elektronika, které znamenaly mnoho pro
budoucí vývoj Japonska a ze kterých Japonsko těží dodnes (přestože po ropných šocích
v 70. letech zaznamenal průmysl mírné zpomalení růstu z důvodu úsporných opatření).
Asi všichni si tak vybavíme japonské automobilky jako Toyota, Mitsubishi, Mazda,
Honda, či Nissan nebo elektroniku značek Sony nebo Fujitsu (CIA The World Fact
Book, 2011).
34
Struktura japonského průmyslu tedy prošla historicky řadou změn. Tou největší
byl odklon od energeticky náročných odvětví a příklon k odvětvím s vysokou přidanou
hodnotou. Japonsko postupně přecházelo od laciného sériově vyráběného zboží k
vysoce kvalitní produkci založené na progresivních technologiích a získalo tak značný
podíl na světových trzích. Technologicky a kvalitativně je dnes japonský průmysl na
čelních světových příčkách (zemepis.net, 2012).
V současnosti spočívá těžiště japonské průmyslové výroby především ve
vyspělém strojírenství, elektrotechnice, chemii, petrochemii a papírenském průmyslu.
Postupně klesá podíl ocelářství, výroby lodí a textilního průmyslu, stabilní úroveň si
zatím udržuje stavební výroba. Japonsko je jedním z největších světových výrobců
průmyslového strojního zařízení, elektrických strojů pro domácí a průmyslové užití,
výpočetní
techniky,
polovodičů,
tranzistorů,
generátorů
elektrické
energie,
elektromotorů, transformátorů, spotřební elektroniky (barevných televizorů – dnes
především televizorů s plochou plazmovou obrazovkou, audio/video přístrojů, DVD
přehrávačů a rekordérů, digitálních fotoaparátů, mobilních telefonů, mikrovlnných trub
a faxových přístrojů), dopravních zařízení (osobních automobilů, motocyklů, jízdních
kol, železničních vagónů, námořních lodí) a přesných přístrojů, fotoaparátů a hodinek.
Dlouhodobě se naproti tomu snižuje význam textilního průmyslu, který historicky býval
jedním z hlavních průmyslových odvětví země.
Nejdynamičtější
rozvoj
zaznamenává
v současnosti
vyspělá
elektronika
(počítače a jejich součásti, audio a videotechnika, polovodiče, atd.) a výroba
průmyslových robotů. Specifické postavení zaujímají materiály a technologie
související s rozvojem jaderné energetiky, biotechnologií a nanotechnologií. Těmto
oblastem je věnována v Japonsku zvláštní pozornost, v případě jaderné energetiky
zejména s ohledem na bezpečnost. Biotechnologiím a nanotechnologiím se pak přičítá
světlá budoucnost i vzhledem k možnosti komparativní výhody ve světovém
hospodářství. Výdaje na vývoj a výzkum dosahovaly v roce 2009 v Japonsku 17,2
bilionů jenů, což je přibližně 177 miliard amerických dolarů. V přepočtu k japonskému
HDP je to potom 3,62 % HDP, a to dělá z Japonska jednoho z největších investorů do
vývoje a výzkumu na světě (BusinessInfo, 2010).
35
3.1.1. Porovnání klíčových odvětví průmyslu v letech 1980 a 2009
V následující podkapitole si vývoj průmyslu přiblížíme na grafickém znázornění
dle dat japonského úřadu vlády.
Graf č. 7: Podíl jednotlivých průmyslových odvětví v roce 1980
Těžba
Potravinářský průmysl
Textilní průmysl
Papírenský průmysl
Chemikálie
Ropné a uhelné produkty
Nekovové minerální výrobky
Železo a ocel
Barevné kovy
Kovové konstrukce a kovodělné výrobky
Stroje
Elektrické stroje, zařízení a vybavení
Dopravní prostředky
Přesné přístroje
Oděvní průmysl
Dřevo a dřevěné výrobky
Nábytek
Vydavatelství a tisk
Výrobky z kůže a kožešiny
Gumové výrobky
Ostatní
Stavebnictví
Potravinářský
průmysl
11,8%
1,0%
1,1%
2,1% 2,1%
Stavebnictví
33,7%
5,8%
2,8%
5,4%
2,6%
5,8%
1,0%
0,5%
4,3%
1,6%
1,7%
1,0%
3,4%
1,6%
6,4%
3,1%
Elektrické stroje,
zařízení a vybavení
1,4%
36
Těžba
Potravinářský průmysl
Textilní průmysl
Papírenský průmysl
Chemikálie
Ropné a uhelné produkty
Nekovové minerální výrobky
Železo a ocel
Barevné kovy
Kovové konstrukce a kovodělné výrobky
Stroje
Elektrické stroje, zařízení a vybavení
Dopravní prostředky
Přesné přístroje
Oděvní průmysl
Dřevo a dřevěné výrobky
Nábytek
Vydavatelství a tisk
Výrobky z kůže a kožešiny
Gumové výrobky
Ostatní
Stavebnictví
0,2%
Potravinářský
průmysl
9,1%
3,2%
Stavebnictví
20,3%
0,7%
0,5%
2,9%
1,6%
1,8%
6,1%
1,7%
0,1%
1,1%
3,6%
0,3%
8,8%
0,4%
0,6%
Elektrické stroje,
zařízení a vybavení
26,0%
7,1%
2,6%
1,2%
Z grafů můžeme jasně vyčíst, že struktura japonského průmyslu se během let
rapidně změnila. Zatímco ještě v období ropných šoků byly hlavními odvětvími
stavebnictví4, které tvořilo přes jednu třetinu hodnoty, a potravinářský průmysl,
do současnosti postupně poklesl sektor stavebnictví na procentuální hodnotu kolem 20
Stavební odvětví není typickým představitel průmyslu. Stojí tak trochu mimo tento sektor, ale
vzhledem k rozdělování odvětví do tří základních sektorů, kterými jsou zemědělství, průmysl a
služby, spadá stavebnictví svou podstatou nejvíce právě do tohoto sektoru.
4
37
procent. Stále však zůstává podstatným sektorem japonského průmyslu. Pro porovnání
můžeme uvést, že v roce 2009 se japonské stavebnictví podílelo na tvorbě HDP 5,3
procenty a v Evropské unii jako celku5 se hodnota pohybovala kolem 6 % (Jaegers,
2011), zatímco ve Spojených státech amerických mělo ve stejném období stavebnictví
podíl pouze 3,9 %. V roce 1980 byl v USA jeho podíl 4,7 % (Bureau of Economic
Analysis, 2012), zatímco v Japonsku se podílelo v tomto roce stavebnictví na tvorbě
HDP 11,4 %. Přestože tedy podíl japonského stavebnictví na tvorbě HDP historicky
výrazně klesá, zůstává nadále tento sektor významným. Za zmínku určitě stojí i rozvoj
odvětví průmyslu elektrických strojů a zařízení. V roce 1980 se podílelo toto odvětví
pouze cca 1,4 % na tvorbě hodnoty průmyslu. Dnes je z tohoto odvětví hlavní
průmyslové odvětví, které v příspěvku k HDP předstihlo právě i v Japonsku významný
sektor stavebnictví.
3.2. Zemědělství
Od konce devatenáctého století, kdy se zemědělství podílelo téměř 40 procenty
na tvorbě HDP, dochází k trvalému úpadku tohoto sektoru, který byl dřív pro Japonsko
(včetně rybolovu a lesnictví) naprosto klíčovým. Dnes přispívá k tvorbě HDP už jenom
velmi malým dílem (cca 1,2 %). Zaměstnáno je zde přibližně 3,9 % pracujícího
obyvatelstva (CIA The World Fact Book, 2011).
To, že se zemědělská tradice z Japonska téměř vytratila a obdělávaná půda tvoří
dnes pouze 13 % z celkové rozlohy (což je přibližně 80 % plochy obdělávané v 60.
letech), přispívá k faktu, že Japonsko je co do pokrytí spotřeby potravin soběstačné
pouze asi ze 40 %. Většinu potravin tak musí dovážet. Téměř soběstačné je Japonsko
snad jen v produkci zeleniny a rýže, která je japonskou hlavní zemědělskou plodinou.
Naopak velké množství masa a ovoce (cca 50 %) a pšenice (cca 90 %) musí dovážet
(BusinessInfo, 2010).
Podíl stavebnictví v České republice na tvorbě HDP se pohyboval v tomto období kolem
hodnoty 7 % (UNECE, 2011).
5
38
3.2.1. Rybolov a lesnictví
Rybolov má stejně jako rostlinná a živočišná výroba klesající tendenci, jak
v počtu obyvatel zaměstnaných v tomto odvětví, tak i v množství vylovených ryb. To je
dáno, především rozšířením pásma výsostných vod sousedních států a Japonsko tak
muselo snížit intenzitu lovení ryb na volném moři. Japonsko tak v posledních letech
ztratilo postavení druhé největší rybářské velmoci. Pokles rybolovu můžeme vidět i
v tom, že v roce 1965 bylo v tradičním japonském odvětví zaměstnáno přes půl milionu
obyvatel, zatímco dnes je to jen něco málo přes 200 tisíc (BusinessInfo, 2010).
Silně diskutovanou problematikou v oblasti rybolovu a Japonska je lov velryb.
Přestože v roce 1982 souhlasilo se všeobecným zákazem lovu velryb6, toto stanovisko
později přehodnotilo a požadovalo jeho opětovné povolení. Připojilo se tak
k požadavkům Grónska a Norska, které chtějí v tradičním velrybářství pokračovat
(zemepis.net, 2012).
Lesy v Japonsku tvoří přibližně 70 % celkového území. Přesto však není
Japonsko v produkci dřeva soběstačné a tento materiál, který je na japonských
ostrovech hojně využíván především ve stavebnictví, musí zčásti dovážet. Je to dáno
především tím, že většina lesní plochy se nachází v těžko dostupných hornatých
oblastech. Proto se ukázalo, že bude pro Japonsko finančně i ekologicky výhodnější
dřevo dovážet (BusinessInfo, 2010).
3.3. Služby
Sektor služeb zaznamenal od 80. let 20. století obrovský růst. Velký vliv na to
měla státní strukturální politika a změna životního stylu velké části japonského lidu.
Japonsko se tak postupně stalo vyspělou zemí s převahou služeb a dnes je v této sféře
zaměstnáno již přes 70 % pracujícího obyvatelstva. Na rozdíl od toho, jak již bylo
řečeno, podíl obyvatelstva zaměstnaného v primární sféře neustále klesá.
Japonsko si tehdy pouze vyžádalo výjimku v podobě povolení menšího počtu velryb pro
vědecké účely (zemepis.net, 2012).
6
39
Japonsko je především jedním z hlavních světových finančních center a finanční
sektor tvoří nejdůležitější součást oblasti služeb z hlediska zapojení Japonska do
světové ekonomiky. Dalšími důležitými oblastmi jsou například velkoobchod,
maloobchod,
obchod
s
nemovitostmi, doprava
nebo
mobilní
a
bezdrátové
telekomunikace. Růst zaznamenává v současné době především zdravotnictví a tradičně
prosperují i služby spojené s moderními technologiemi nebo zábavní průmysl. Velké
rezervy však přetrvávají v oblasti cestovního ruchu. Jedním z cílů vlády pro roky 2010 a
2011 tak bylo zvýšení počtu zahraničních turistů v Japonsku na 10 milionů. Tato snaha
však byla podkopána zemětřeseními spojenými s tsunami a ničivými následky celé
tragédie, kdy došlo k jaderné kontaminaci životního prostředí. V roce 2011 navštívilo
Japonsko pouze 6,2 milionu turistů. To představovalo propad o 36 % oproti dřívější
situaci (BusinessInfo, 2010).
3.3.1. Porovnání klíčových odvětví služeb v letech 1980 a 2009
V následující podkapitole si opět vývoj služeb přiblížíme i na grafickém
znázornění dle dat japonského úřadu vlády. Při porovnání obou grafů z let 1980 a 2009
(grafy č. 9 a 10) zjistíme, že struktura japonských služeb se během 30 let výrazně
nezměnila.
V Japonsku se během tohoto období mírně zvýšil podíl financí a pojištění, čímž
se potvrzuje již zmíněná pozice Japonska jakožto jednoho z největších finančních center
na světě. Kdyby však nedošlo k cenové bublině, která japonskou ekonomiku zasáhla
v 90. letech 20. století, mohl by být podíl tohoto odvětví služeb mnohem vyšší, neboť
právě finanční sektor byl zasažen ze všech nejvíc. Dokazují to i čísla z roku 1990, kdy
finančnictví dosahovalo 10% podílu.
Největší podíl na přidané hodnotě služeb, který v roce 2009 činil 32 %, zaujímají
služby společenské, sociální, obchodní a osobní, mezi něž můžeme zařadit zdravotní
péči, sociální asistenci či služby zábavní, kulturní a rekreační. Tento sektor služeb, jak
již bylo řečeno, neustále roste.
40
Graf č. 9: Podíl jednotlivých oblastí služeb v roce 1980
Ostatní
1,2%
Vzdělávání
1,3%
Veřejné státní
služby
15,5%
Rozvod elektřiny,
plynu a vody
4,1%
Velkoobchod
8,5%
Maloobchod
8,8%
Služby v oblasti
nemovitostí
17,8%
Doprava a
komunikace
9,5%
Poskytování
služeb
společenských,
sociálních,
obchodních a
osobních
27,8%
Finance a
pojištění
5,4%
Vzdělávání
1,4%
Ostatní
1,7%
Rozvod elektřiny,
plynu a vody
3,5%
Velkoobchod
8,5%
Veřejné státní
služby
13,2%
Poskytování služeb
společenských,
sociálních,
obchodních a
Doprava a
osobních
komunikace
32,0%
9,6%
Finance a
pojištění
6,8%
Služby v oblasti
nemovitostí
16,3%
41
Maloobchod
6,9%
4. Struktura japonského HDP z pohledu výdajů
V této kapitole se podíváme na rozbor japonského hrubého domácího produktu
z hlediska výdajové metody zjišťování HDP. Bereme tedy v úvahu níže uvedenou
rovnici a je nutné zdůraznit, že budeme používat údaje ve stálých cenách roku 2000,
abychom se tak vyvarovali nepřesnostem z důvodu inflace (Pavelka, 2007):
(1)
kde:
C je spotřeba,
I jsou hrubé investice,
G jsou veřejné výdaje,
X je export a
M je import.
4.1. Porovnání struktury HDP v letech 1980 a 2009
V první části čtvrté kapitoly se podíváme, jak vypadala struktura japonského
hrubého domácího produktu v roce 1980 a následně zjistíme, jak se tato situace změnila
po téměř třiceti letech do roku 2009. Budeme přitom opět vycházet z dat uváděných
japonským úřadem vlády.
Graf č. 11: Podíl výdajů na tvorbě HDP v roce 1980
X
6,9%
M
-5,9%
G
12,7%
C
50,0%
I
24,4%
42
M
-8,4%
X
10,4%
C
49,9%
G
15,2%
I
16,0%
Z výše uvedených grafů je patrné, že největším poměrem se na tvorbě HDP
podílí tradičně osobní výdaje na spotřebu a jejich příspěvek k tvorbě HDP se pohybuje
neustále kolem 50 %. Změnu v čase ale můžeme pozorovat v poklesu hrubých investic
nebo v mírném nárůstu vládních výdajů na nákup statků a služeb. Podstatnou změnou je
také zvýšený vliv exportu a importu na tvorbu HDP. To je dáno především postupným
otevíráním se japonského trhu trhům zahraničí, o čemž již také byla řeč v předchozích
kapitolách.
Japonský export vzrostl během sledovaných let celkem o 3,5 % a dosáhl tak
v roce 2009 hodnoty přes deset procent HDP, což značí, že japonský export postupně
nabývá na síle (podíl exportu v letech před světovou recesí byl i větší), přestože jeho
podíl na tvorbě HDP je stále relativně nízký. V USA je podíl exportu přibližně na stejné
úrovni, kdežto v Evropské unii je podíl exportu na tvorbě HDP téměř trojnásobný, což
je dáno vysokou provázaností evropských ekonomik (Worldbank, 2012). Exportně
orientovaný je v Japonsku především automobilový průmysl, jehož příkladem může být
jedna z největších automobilek na světě Toyota, nebo průmysl elektrotechnický.
Mnohem větší vliv při tvorbě produktu ale má domácí spotřeba a domácí japonský trh,
neboť Japonci nedají na zboží pocházející ze své země dopustit a dávají mu přednost
před importovaným zbožím a výrobky. Více bylo řečeno již v kapitole historického
vývoje.
43
4.2. Podíly složek HDP na dynamice japonské ekonomiky
V první polovině čtvrté kapitoly jsme zjistili, jakou částí se jednotlivé složky
HDP podílejí na jeho tvorbě. V té druhé se podíváme na to, jak moc se odráží jejich
vývoj na růstu či poklesu hrubého domácího produktu. Všechny číselné údaje v této
kapitole jsou uváděny v miliardách japonských jenů ve stálých cenách roku 20007 a
vycházíme přitom z dat japonského úřadu vlády.
Tabulka č. 6: Vývoj japonského HDP v 80. letech 20. století
1980
1990
růst
vliv na HDP
C
I
178232,9 87001,6
252408,6 140447,2
41,62%
61,43%
23,61%
17,01%
G
X
-M
Y
45421,5 24644,8 -21163,2 314137,6
63370,8 37670,1 -36343,8 457552,8
39,52% 52,85%
71,73%
45,65%
5,71%
4,15%
-4,83%
45,65%
Graf č. 13: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 80. letech 20. století
X
7%
-M
-9%
C
43%
G
10%
I
31%
Díky údajům ve stálých cenách roku 2000 a tedy sledování reálného HDP, nedochází ke
zkreslení výsledků inflačními, respektive deflačními vlivy.
7
44
1990
2000
růst
vliv na HDP
C
I
252408,6 140447,2
282786,3 128031,4
12,04%
-8,84%
6,64%
-2,71%
G
X
-M
Y
63370,8 37670,1 -36343,8 457552,8
84941,7 55255,9 -47940,4
503075
34,04% 46,68%
31,91%
9,95%
4,71%
3,84%
-2,53%
9,95%
Graf č. 14: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 90. letech 20. století
-M
-12%
C
33%
X
19%
I
-13%
G
23%
Z tabulek (6 a 7) a grafů (13 a 14) vývoje v období 80. a 90. let 20. století není
těžké vyvodit, že zatímco během 80. let docházelo ještě stále k výraznému růstu
japonské ekonomiky, v letech 90. byl tento trend zbrzděn. Na vině byla již několikrát
zmiňovaná cenová bublina finančních aktiv a nemovistí na začátku let devadesátých a
s ní spojený pokles investic během kolapsu bankovního sektoru, během něhož bylo
mnoho finančních institucí dokonce uzavřeno. Během 80. let docházelo k velkému růstu
všech složek hrubého domácího produktu včetně exportu, který však nedosahoval
prozatím velkého významu při tvorbě HDP. Největší zásluhu na hospodářském růstu
měla oblast domácí spotřeby a hrubé domácí investice. Prudký nárůst investic v 80.
45
letech si lze mimo jiné vysvětlit i nutností restrukturalizace a přeorientování průmyslu
na energeticky méně náročná odvětví, což bylo následkem právě ropných šoků, o
kterých jsem se zmiňoval již v části historického vývoje.
V letech devadesátých tedy došlo kvůli cenové bublině a následné bankovní
krizi k výraznému úbytku investic. Naproti tomu byla ekonomika výrazně tažena
vládními výdaji, kterými se vláda snažila nepříliš úspěšně zažehnat finanční krizi a
vzniklou ekonomickou recesi. Docházelo tak především k prohlubování státního dluhu.
Již v 90. letech můžeme navíc sledovat i růst vlivu exportu na japonskou ekonomiku,
což je dle mého názoru dáno postupným otevíráním se Japonska světovému trhu ale
právě i poklesem investic. Navíc si můžeme povšimnout, že dynamika růstu exportu
postupem času výrazně klesá. Je to dáno mimo jiné i zhodnocováním japonského jenu,
což je sice pozitivní pro importéry, ale exportéři tím tratí.
Tabulka č. 8: Vývoj japonského HDP v 1. desetiletí 21. století
2000
2009
růst
vliv na HDP
C
I
G
X
-M
Y
282786,3 128031,4 84941,7 55255,9 -47940,4
503075
328593,5 105340,3 100331,7
68539
-55142,6 547661,9
16,20% -17,72%
18,12% 24,04%
15,02%
8,86%
9,11%
-4,51%
3,06%
2,64%
-1,43%
8,86%
Graf č. 15: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 1. desetiletí 21. století
-M
-7%
X
12%
C
44%
G
15%
I
-22%
46
V minulém desetiletí se naplno projevilo, že japonská ekonomika se nedokázala
do nynějška vzpamatovat z následků cenové bubliny, což bylo navíc podpořeno
celosvětovou ekonomickou recesí a tempo růstu exportu se tak ztenčilo oproti konci
století 20. na téměř polovinu. S tím samozřejmě souvisí i nárůst vlivu domácí spotřeby
na tvorbě HDP na hodnotu z let osmdesátých.
Ke konci této kapitoly se ještě podíváme na podíly složek na ekonomickém růstu
v období od roku 2005 až 2009. Na meziročních změnách uvidíme, co mělo v nedávné
minulosti největší vliv na změny ve vývoji stagnující japonské ekonomiky a jejího
HDP.
Tabulka č. 9: Vývoj japonského HDP v roce 2006
2005
2006
růst
vliv na HDP
C
I
303 925,5 128 673,3
309 510,2 129 652,7
1,84%
0,76%
1,03%
0,18%
G
X
95 080,9 74 498,2
95 344,0 81 915,5
0,28%
9,96%
0,05%
1,37%
-M
Y
-59 928,9 542 249,0
-64 200,6 552 221,8
7,13%
1,84%
-0,79%
1,84%
Graf č. 16: Vliv změn složek HDP na meziroční změnu HDP v roce 2006
-M
-23%
C
30%
X
40%
I
5%
G
2%
47
V roce 2006 došlo oproti údajům z předchozího roku k cca 10% nárůstu exportu,
se kterým souvisí i nárůst importu vzhledem k nutnosti dovozu surovin. Ostatní složky
japonského HDP se téměř nezměnili a vliv exportu na změnu HDP tak byl v tomto
období, kdy Japonsko nedosáhlo ani 2% růstu, velmi velký.
2006
2007
růst
vliv na HDP
C
I
309 510,2 129 652,7
319 617,7 131 670,5
3,27%
1,56%
1,83%
0,37%
G
X
95 344,0 81 915,5
96 860,4 89 265,5
1,59%
8,97%
0,27%
1,33%
-M
Y
-64 200,6 552 221,8
-64 796,0 572 618,1
0,93%
3,69%
-0,11%
3,69%
-M
-3%
X
34%
C
47%
G
7%
I
9%
V roce následujícím japonské hospodářství dosáhlo konečně uspokojivého růstu
3,67 %. Tento vzestup ekonomiky byl dán především téměř 9% nárůstem exportu a
růstem domácí spotřeby. Ukazuje se tak opět fakt, že výkyvy japonského exportu
48
výrazně ovlivňují meziroční hospodářský růst a že japonský vnitřní trh má (i přes
poměrně malé změny v domácí spotřebě) díky výraznému postavení této složky ve
tvorbě HDP výrazný vliv na růst ekonomiky. Co se týče domácí spotřeby, domnívám
se, že pokud by Bank of Japan byla schopna udržet politiku cílování inflace a docházelo
by tak dlouhodobě k inflačnímu očekávání ze strany spotřebitelů, mohla by domácí
spotřeba výrazněji podpořit růst ekonomiky. Nedocházelo by totiž ke zhodnocování
úspor, ale k jejich znehodnocování a spotřeba by tedy nebyla odkládána, ale
podporovala by současný rozvoj japonského hospodářství, což by bylo velice žádoucí.
2007
2008
růst
vliv na HDP
C
I
319 617,7 131 670,5
323702,2 126592,6
1,28%
-3,86%
0,71%
-0,89%
G
X
-M
Y
96 860,4 89 265,5 -64 796,0 572 618,1
97588,3 90596,3 -64946,1 573533,4
0,75%
1,49%
0,23%
0,16%
0,13%
0,23%
-0,03%
0,16%
-M
-1%
X
12%
G
6%
C
36%
I
-45%
49
V roce 2008 se v Japonsku objevily první náznaky světové hospodářské recese a
ekonomika tak opět po předchozím roce hospodářského růstu stagnovala. Vzhledem ke
stagnaci ekonomiky výše uvedená data spíše ilustrační, neboť docházelo ve všech
složkách HDP (i HDP samotném) pouze k nepatrným meziročním změnám. Nejvíce tak
ekonomiku zasáhl 3,9% propad hrubých domácích investic.
2008
2009
růst
vliv na HDP
C
I
G
X
-M
Y
323702,2 126592,6 97588,3 90596,3 -64946,1 573533,4
328593,5 105340,3 100331,7
68539
-55142,6 547661,9
1,51% -16,79%
2,81% -24,35% -15,09%
-4,51%
0,85%
-3,71%
0,48% -3,85%
1,71%
-4,51%
C
8%
-M
16%
I
-35%
X
-36%
G
5%
O rok později, v roce 2009, se již světová hospodářská recese projevila naplno.
Došlo k výraznému poklesu exportu (téměř o ¼ předchozí hodnoty) včetně
50
automobilového průmyslu, který je výrazně exportně orientovaný, neboť stagnoval i
celosvětový obchod. Export tedy po dlouhém období růstu, jehož dynamika však
postupně klesala, vykázal výrazný pokles. To mělo společně s dalším poklesem
domácích investic za následek hluboký hospodářský propad -4,5 %.
51
5. Problémy současného hospodářství
V poslední kapitole bych se ještě rád věnoval problémům, kterým v dnešní době
japonská ekonomika čelí. A nutno říci, že jich není málo. Japonsko stojí dnes v poměrně
obtížné pozici, neboť se potýká s mnoha závažnými problémy, počínaje rychle
rostoucím státním dluhem a konče stárnutím populace, které by pro Japonsko
v budoucnu mohlo způsobit katastrofu. V neposlední řadě se navíc Japonsko musí
vypořádat s dlouhotrvající deflací a vývoji na japonských ostrovech nepomohla ani
nedávná zemětřesení a tsunami spojené s jadernou katastrofou.
5.1. Zemětřesení a tsunami
Nejpalčivějším problémem, se kterým se Japonsko musí v současnosti
vypořádat, je obnova ekonomiky po ničivých zemětřeseních, která postihla japonské
pobřeží 11. března 2011. Katastrofa zasáhla vedle obyvatelstva i výrobní podniky a
především došlo k poškození jaderných elektráren, které v Japonsku zajišťují
podstatnou část zásoby elektrickou energií. Ve Fukušimě bylo ještě v lednu roku 2012
odstaveno 50 z celkových 54 reaktorů.
To má za následek nutnost zvyšování importu surovin pro výrobu elektrické
energie a tragédie brzdí i ekonomickou výrobu. Například velké automobilky jako
Toyota nebo Honda mají problém plnit včas své dodávky, neboť vzhledem
k provázanosti japonských podniků dochází k nedodání potřebných součástek. Situaci
nepřispívá ani nutnost rekonstrukce zničené infrastruktury. To má v koncovém důsledku
vliv na celý export a tudíž i na zahraničí. Z tohoto důvodu navíc import převyšuje
export a tak se ocitá obchodní bilance v deficitu, což není pro Japonsko dlouhodobě
udržitelné. Vyhlídky do budoucna jsou však relativně pozitivní. Pro rok 2013 se
předpokládá nárůst poptávky po japonském zboží v ostatních asijských zemích a
obnovení energetické samostatnosti, čímž by měly klesnout náklady na dovoz surovin
(Hýbl, 2012).
Japonská vláda bude muset podpořit obnovu hospodářství fiskální expanzí a
tvorbou dodatečných rozpočtů. To však bude mít za následek jen další prohloubení
deficitu rozpočtů. Státní dluh, který se již nyní pohybuje ve vysokých číslech, tak ještě
52
vzroste, čímž se dostáváme k dalšímu problému této východoasijské země, kterým je
rostoucí zadlužení (BusinessInfo, 2012).
5.2. Rostoucí zadlužení
Státní dluh Japonska, který by letos měl dosáhnout úrovně téměř 240 % HDP,
což je nejvyšší úroveň v rámci rozvinutých zemí („před“ Japonskem už je pouze
Zimbabwe), je vážným až alarmujícím problémem. Vzhledem k tomu, že se rozpočtový
deficit blíží úrovni 9 % HDP, je velmi pravděpodobné, že státní dluh nadále poroste i za
tuto hranici i v příštích letech. Mezinárodní ratingová agentura Fitch dokonce
přistoupila ke snížení úvěrových ratingů Japonska. Agentura tak reaguje na vysoké
zadlužení země, které nadále roste, a fakt, že kroky japonské vlády k zastavení nárůstu a
snižování státního dluhu jsou nepřesvědčivé a pomalé. Vláda totiž plánuje snižování
státního dluhu v poměru k HDP až od fiskálního roku 2021 (ceskatelevize.cz, 2012).
Ve většině ostatních zemí by takto vysoký státní dluh předznamenával brzký
státní bankrot. V Japonsku je však situace trochu jiná, přestože nárůst státního dluhu
nemůže trvat donekonečna. Faktorem, který odlišuje Japonsko od zbytku světa je
spořivost japonského obyvatelstva. Většina věřitelů je tedy z řad japonského lidu a od
domácích finančních institucí (Gola, 2012)
Nutnou podmínkou do budoucna však bude vyrovnání deficitních rozpočtů
japonských vlád. Právě kvůli expanzivní politice, která měla za cíl podporu ekonomiky
po „splasknutí cenové bubliny“ na začátku devadesátých let, se do této svízelné situace
Japonsko dostalo. Do této doby se navíc s následky cenové bubliny ekonomika plně
nevyrovnala. Drastická fiskální restrikce jistě nebude jednoduchá a příjemná, je však
dříve či později nutná a doplatí na to právě obyvatelstvo. Japonsko však nemůže brát
z úspor, které se neustále snižují. Jedním z důvodů je i stárnutí populace a nízká
porodnost. Každý pátý občan Japonska je v současné době starší 65 let (Brychta, 2012).
53
Tabulka č. 13: Zadluženost členských zemí OECD a EU
Země
Japonsko
Řecko
Itálie
Irsko
Portugalsko
USA
Island
Belgie
Francie
Velká Británie
Kanada
Německo
Maďarsko
Rakousko
Španělsko
Izrael
Nizozemí
Kypr
Malta
Polsko
Zadlužení (v % k
HDP) odhad pro
rok 2012
238
189
121
115
112
105
97
94
89
85
84
82
76
74
70
69
67
66
66
56
Země
Norsko
Švýcarsko
Finsko
Slovinsko
Slovensko
Dánsko
Litva
Mexiko
Česko
Lotyšsko
Turecko
Nový Zéland
Rumunsko
Švédsko
Korea
Austrálie
Lucembursko
Bulharsko
Chile
Estonsko
Zadlužení (v % k
HDP) odhad pro
rok 2012
55
51
50
47
47
46
45
44
43
41
38
35
34
33
30
24
22
20
11
6
zdroj: http://www.finance.cz/zpravy/finance/351522-neni-dluh-jako-dluh-super-zadluzene-japonsko-manizsi-riziko-statniho-bankrotu-nez-cesko/
Graf č. 20: Vývoj státního dluhu Japonska
zdroj: http://www.indexmundi.com/japan/public_debt.html
54
5.3. Stárnoucí populace
Druhým neméně závažným problémem dnešního Japonska je klesající
porodnost, na což navazuje stárnutí populace. Průměrně na jednu ženu připadá
v Japonsku 1,21 narozeného dítěte, což naznačuje, že počet obyvatel by měl nadále
klesat. Jak můžeme vidět v tabulce, poměr obyvatelstva staršího 64 let neustále roste a
při stejném trendu by v roce 2050 mohlo dojít k tomu, že počet obyvatel Japonska
klesne (z dnešních 127 milionů) pod 100 milionů a poměr obyvatelstva staršího 64 let
by mohl vzrůst až na 40 %, což by bylo neúnosné číslo pro pracující lid i vládu.
Japonský penzijní systém je dlouhodobě neudržitelný vzhledem k tomu, že na jednoho
penzistu připadá už nyní pouze 2,6 pracujících. Situace Japonska se v tomto směru
hodně blíží situaci v České republice. I u nás bude nejspíš výše penze klesat a bude se
zvyšovat věk odchodu do penze (Traxler, 2009).
Graf č. 21: Vývoj celkového počtu obyvatel a predikce do budoucnosti
zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Population_of_Japan_since_1872.svg
55
Graf č. 22: Vývoj věkového rozvrstvení japonského obyvatelstva
zdroj: http://www.tradingeconomics.com/Economics/Interest-Rate.aspx?Symbol=JPY
5.4. Deflace a nízká poptávka
Poslední problémem, který bych rád zmínil, je deflace, se kterou se Japonsko
dlouhodobě potýká. Člověk by si mohl říct: „Čemu vlastně pokles cenové hladiny bude
vadit? Věci budou levnější…“ S tím nelze než souhlasit. Peníze tak vlastně zhodnocují
a můžeme si za ně koupit více. Problém je však v tom, že dlužníci se tak snadno
dostanou do finančních problémů, neboť peníze, kterými svůj dluh splácejí, mají vyšší
hodnotu než v době, kdy dluh vznikal. Jinými slovy bude i při téměř nulových
nominálních úrokových sazbách narůstat reálný úrok s rostoucí deflací. Díky tomu bude
docházet k poklesu investic a domácnosti budou raději držet hotovost a budou očekávat
další pokles cenové hladiny, což povede ke snížení poptávky. Monetární politika
centrální banky bude dále neúčinná, neboť se pohybujeme v oblasti pasti na likviditu a
banka nemůže sazby více snižovat (Samuelson, 2007).
Je nutné, aby se centrální banka zaměřila na politiku cílování inflace, vůči
čemuž se do nedávné doby bránila. Až v prvním čtvrtletí letošního roku vyšly zprávy,
že si Bank of Japan za svůj krátkodobý inflační cíl stanovila jedno procento. Dala tak
najevo, že chce ukončit dlouhotrvající deflaci japonské ekonomiky. Mnoha expertům se
ale kroky centrální banky zdají být stále spíše vágní (Patria, 2012).
56
Japonská spořivost a tvorba úspor tak výrazně napomohla poválečné obnově a
vybudování silného státu, neboť z úspor obyvatelstva mohly být financovány programy
obnovy průmyslu a infrastruktury. Dnes naopak výrazná tvorba úspor na úkor spotřeby
domácností brání rychlejšímu vymanění se z dlouhodobé recese. Výrobním podnikům a
jejich nabídce nejde naproti poptávka. To zabraňuje i větší úspěšnosti expanzivní
fiskální politiky. Japonská vláda má tak složitý úkol jak vymanit zemi z recese.
(Okimoto, 2011).
Graf č. 23: Vývoj míry inflace Japonska [%] + porovnání se světem
zdroj: http://data.worldbank.org/indicator/NY.GDP.DEFL.KD.ZG/countries/1W-JP?display=graph
57
6. Možnosti terapie a výhled do budoucna
Přestože finanční krize Japonsko přímo nezasáhla, globální recese už na zemi
vliv měla, neboť výrazně poklesla poptávka po japonském exportu a velký propad
zaznamenaly i hrubé domácí investice. Vzhledem k nastalé situaci japonská vláda
připravila v dubnu 2009 dodatečný rozpočet ve výši 10 bilionů jenů (100 mld. USD) a
další stimulační program ve výši 7,2 bilionů jenů (80,6 mld. USD) v prosinci 2009.
Cílem bylo podpořit klesající poptávku a zvýšit průmyslovou výrobu. Ke konci roku
2009 potom skutečně došlo k růstu HDP a Japonsko tak vystoupilo po předchozích
čtyřech čtvrtletních propadech z recese (CIA The World Fact Book, 2010).
V červnu 2010 pak vláda společně s centrální bankou schválila ambiciózní
novou „Strategii hospodářského růstu", která má za cíl dosažení úrovně 3%
nominálního hospodářského růstu v příštích deseti letech. Ekonomického růstu by mělo
být dosaženo například zvýšením investic, snížením podnikových daní a podporou
cestovního ruchu.
Mluvíme-li o snižování podnikových daní, pak japonská vláda sáhla k poměrně
razantnímu kroku, a to k poklesu z nynějších 40 % na 25 %, což je úroveň běžná v
ostatních
vyspělých
zemích.
Od
toho
si
slibuje
především
zvýšení
konkurenceschopnosti japonských podniků, vytvoření nové poptávky ve výši 123
bilionů jenů (cca 1 367 mld. USD) do roku 2020 a vytvoření 5 milionů nových
pracovních míst, což by mělo přispět ke snížení nezaměstnanosti z (pro Japonsko
vysoké) úrovně 5 % na 4 %. Hodně si Japonsko slibuje také od vývozu infrastrukturních
technologií (jaderné elektrárny, vysokorychlostní vlaky, atp.) především do rozvíjejících
se asijských zemí (BusinessInfo, 2012).
Velmi negativní dopady mělo na japonskou ekonomiku, která již tak trpí mnoha
problémy, ničivé zemětřesení a tsunami. Tato katastrofa měla za následek nejen
jednorázové výdaje prohlubující státní dluh, které japonská vláda odhadla na 16–25
biliónů jenů, což je v přepočtu cca 190–300 miliard amerických dolarů, ale i vynucené
přerušení výroby mnoha podniků a přerušení dodávek energie (Ministerstvo
zahraničních věcí ČR, 2012).
58
OECD v tomto směru očekává, že díky dodatečným fiskálním balíčkům a
podpoře obnovy zdecimované země vykáže japonská ekonomika v roce 2012 růst
kolem 2 %. V roce 2013 by pak podle OECD mělo ekonomiku podpořit oživení exportu
a deflace, se kterou se ekonomika potýká, by se měla postupně snižovat. Rozpočtový
schodek ve výši přibližně 10 % HDP však bude nadále tlačit na růst státního dluhu.
Z tohoto důvodu je nezbytně nutné řešit nárůst deficitů veřejných financí a pokusit se
zvýšit státní příjmy a bude muset dojít k výdajovým škrtům, což může být pro Japonsko
hodně bolestivé. Hlavní prioritou v současné době je zavedení spotřební daně počátkem
roku 2014, ne-li dříve.
Podstatné pro japonskou ekonomiku také bude, pokusit se probudit
v obyvatelstvu inflační očekávání, aby tak mohla stoupat současná spotřeba a investice.
Vymanění se z deflační spirály bude záviset na ochotě centrální banky vydržet u
politiky cílování inflace, od které vždy nakonec upustila a vrátila se ke svému
dlouhodobému cíli, kterým je stabilita cenové úrovně. Posledním krátkodobým cílem je
1% inflace. Pokud tento postoj centrální bance vydrží, mohlo by tak dle mého názoru
Japonsko po dlouhém období deflace a stagnace ekonomiky udělat krok správným
směrem (Patria, 2012).
59
7. Závěr
Vývoj japonské ekonomiky byl vždy poměrně specifický a v mnoha ohledech se
lišil od vývoje ostatních zemí světa. Bylo to dáno především tradicemi japonského státu
a jeho geografickým umístěním, které v prvních fázích znamenalo dosti oddělený vývoj.
Ve druhé polovině 19. století se začalo Japonsko světu otevírat a docházelo
k významnému rozvoji. Tento rozvoj byl zastaven až kvůli výbojné politice, která byla
důsledkem nedostatku surovin na japonském území a politických poměrů v tehdejším
Japonsku. Během druhé světové války země utrpěla obrovské škody, ze kterých se však
dokázala až zázračně rychle vzpamatovat a to především díky rychle rostoucímu
japonskému průmyslu. Růst ekonomiky byl přibrzděn až v 70. letech následkem
ropných krizí, které znamenaly vzhledem k závislosti Japonska na nerostných
surovinách nutnost přeorientování se na energeticky méně náročná odvětví s vysokou
přidanou hodnotou jako je například výroba elektroniky, která má v Japonsku velké
zastoupení dodnes. Vzhledem k tomu se domnívám, že ropné krize měli pro Japonsko
paradoxně do budoucna velice pozitivní vliv, neboť se japonský stát dokázal rychle
specializovat na perspektivní odvětví a získal tak i nemalou konkurenční výhodu.
Co se týče struktury japonského HDP, velký vliv na růst a pokles ekonomiky má
v poslední době především japonský export, z čehož však nevyplývá vzhledem k jeho
relativně malému podílu na tvorbě HDP (cca 12 %), že je Japonsko výrazně exportně
orientovanou ekonomikou. Je to dáno především tím, že ostatní složky HDP nevykazují
tak značné výkyvy jako export. Japonský HDP je z velké části tvořen domácí spotřebou.
Její potenciální růst ale naráží deflační očekávání obyvatelstva a tedy očekávání
zhodnocování úspor. Domnívám se, že klíčem k úspěchu je v tomto ohledu nastavení
rozhodné politiky cílování inflace ze strany centrální banky. Právě relativně malé
změny ostatních složek HDP oproti exportu tak mají za následek velké výkyvy
ekonomiky v návaznosti na hospodářské cykly ve světě. Potvrdilo se to i během
nedávné hospodářské recese, kdy japonský export klesl meziročně o více než 20 %, což
mělo za následek (společně s propadem hrubých domácích investic) propad Japonské
ekonomiky o 4,5 %.
60
Dnes Japonsko čelí mnoha ekonomickým problémům. Těmi nejpodstatnějšími
jsou rostoucí dluh a stárnutí populace. Ale i dlouhotrvající deflace a stagnace
ekonomiky nebo relativně vysoká nezaměstnanost. Většinu z těchto problémů se snaží
japonská vláda řešit především pomocí stimulačních programů a schválením nové
strategie hospodářského růstu. Navíc je dle mého názoru expanzivní fiskální politika
pouze cestou do propasti zvyšování státního dluhu a především by se měla Bank of
Japan snažit skoncovat s deflací. Ta v poslední době naštěstí projevila snahu zavedením
krátkodobé politiky cílování inflace, u které však musí vyržet. To, jak tato opatření
zafungují, se však dozvíme až v příštích měsících a letech.
61
8. Conclusion
The development of Japanese economy was always relatively specific and in
many ways it was different from the development of other countries. It was especially
because of the traditions of the Japanese state and its geographical location. That is why
the development of Japan was rather separated.
In the second half of the 19th century Japan started to open to the world and the
economy began to flourish. This progress was almost stopped by the belligerent policy
that was a result of a lack of raw material on the Japanese islands and political
background. During the Second World War the country sustained colossal damage, but
it was able to recover extremely quickly thanks especially to the fast-growing industry.
The economic growth was slowed down just in the 70’s as a result of the oil crisis that
caused huge changes in the Japanese industry because of the dependence of the country
on raw materials. The economy started to focus on energetically less intensive industries
and industries with high added value such as electronics that stays very important also
at present. According to this fact I assume that the oil crisis paradoxically had a very
good impact on the future Japanese economy, because the Japanese state managed to
specialise quickly in new promising industries and it gained a sizeable competitive
edge.
In terms of the structure of GDP, big impact on the growth of the Japanese
economy is recently made by the Japanese export. But we cannot say that Japan is an
export-oriented country, because its percentage share of GDP is relatively small
(approximately 12 %). Its impact is relatively high, because other components of GDP
don’t show as big changes as the export. The majority of the Japanese GDP is made by
the personal consumption, but its potential growth is reduced by the deflation
expectation and expectation of increasing the value of savings. I think that the key to
success is to set a strict policy of inflation targeting by Bank of Japan. The relatively
small changes of other components of GDP than export cause some problems, because
Japan is prone to crisis according to economic cycles in the world. This was confirmed
during the recent economic recession when the Japanese export declined interannually
by 20 % that caused (together with a slump in the gross investment) a decline of
Japanese economy by 4.5 %.
62
Nowadays Japan confronts many economical problems. The most important
ones are the rising debt and ageing population. But there are also other problems such as
long-standing deflation and economic stagnation or relatively high unemployment rate.
The government tries to solve many of these problems by stimulative programs and the
new strategy of the economic growth. Moreover I think that the expansive fiscal policy
represents just a way to raise the national debt. First of all the Bank of Japan should try
to get rid of the deflation in my opinion. Luckily it recently showed that it is open to it
by setting the short-term policy of inflation targeting, but it has to keep it. The result of
all these attempts to solve the problems will appear in upcoming months and years.
63
9. Seznam použité literatury
Knižní publikace:
-
MILES, D., SCOTT, A.: Macroeconomics; podtitul Understanding the wealth of
nations; Wiley Publishing, 2005; 2. vydání; ISBN 0-470-86892-9
-
PAVELKA, T.: Makroekonomie Základní kurz; Melandrium 2007; 3. vydání;
ISBN 978-80-86175-58-4
-
SAMUELSON, P. A.: Ekonomie: 18. vydání; překlad Martin Gregor; Praha: NS
Svoboda, 2007; ISBN 978-80-205-0590-3
-
TOMEŠ, Z. a kol.: Hospodářská politika: 1900 – 2007; Praha: C.H.Beck, 2008;
ISBN 978-80-7400-002-7
Internetové zdroje:
-
BOUSTEAD, T.: GDP components‘ contributions to U.S. economic growth
[online], červenec 1998. [cit. 10. 8. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.bls.gov/mlr/1998/06/art3full.pdf>
-
BRYCHTA, J.: Japonská fiskální katastrofa aneb Projídáním úspor k větší
prosperitě [online]. 8. 1. 2011 [25. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.mises.cz/clanky/japonska-fiskalni-katastrofa-aneb-projidanim-uspork-vetsi-prosperite-133.aspx>
-
Bureau of Economic Analysis [online]. [cit. 11. 8. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.bea.gov>
-
BusinessInfo.cz: Souhrnné teritoriální informace, Japonsko [online]. 01. 04. 2012
[cit. 10. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/japonsko/1000424/>
-
BusinessInfo.cz: Souhrnné teritoriální informace, Japonsko [online]. [cit. 4. 11.
2010]. Dostupné z URL:
<http://www.businessinfo.cz/cz/rubrika/japonsko/1000424/>
-
Cabinet Office [online]. [cit. 4. 8. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.esri.cao.go.jp>
64
-
ceskatelevize.cz: Fitch snížila Japonsku rating kvůli extrémnímu zadlužení
[online]. 22. 5. 2012 [cit. 25. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/178126-fitch-snizila-japonskurating-kvuli-extremnimu-zadluzeni/>
-
CIA The World Factbook: Japan [online]. [cit. 7. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/ja.html>
-
DOLAN, R. E., WORDEN, R. L., editors: Japan: A Country Study. Washington:
GPO for the Library of Congress, 1994. [online]. [cit. 6. 6. 2012]. Dostupné z
URL: <http://countrystudies.us/japan>
-
Economywatch.com: Japan Economy. [online]. 15. 5. 2010 [cit. 5. 7. 2012].
Dostupné z URL:
<http://www.economywatch.com/world_economy/japan/?page=full>
-
Euroekonom.cz: Recese a deflace v Japonsku [online]. [cit. 20. 7. 2012].
Dostupné z URL: <www.euroekonom.cz/analyzy/japonsko.doc>
-
GEHINOVÁ, B.: Rozmístění hospodářství v Japonsku a krajinách jihovýchodní
Asie [online]. [cit. 6. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<www.eamos.cz/amos/kcr/externi/kcr_811/gsh_10.doc >
-
GOLA, P.: Není dluh jako dluh: super zadlužené Japonsko má nižší riziko
státního bankrotu než Česko [online]. 11. 5. 2012 [cit. 25. 7. 2012]. Dostupné z
URL: <http://www.finance.cz/zpravy/finance/351522-neni-dluh-jako-dluh-superzadluzene-japonsko-ma-nizsi-riziko-statniho-bankrotu-nez-cesko/>
-
HÝBL, O.: Soumrak japonského exportu [online]. 26. 01. 2012 [cit. 25. 7. 2012].
Dostupné z URL: <http://www.ceskapozice.cz/byznys/ekonomika/soumrakjaponskeho-exportu>
-
Indexmundi.com: Japan Economy [online]. [cit. 4. 11. 2010]. Dostupné z URL:
<http://www.indexmundi.com/japan/#Economy>
-
JAEGERS, T.: EU-27 construction activity falls by 16 % from its pre-crisis high
by the second quarter of 2011, The impact the financial and economic crisis on
construction in the EU [online], 2011. [cit. 10. 8. 2012]. Dostupné z URL:
<http://epp.eurostat.ec.europa.eu/cache/ITY_OFFPUB/KS-SF-11-061/EN/KS-SF11-061-EN.PDF>
65
-
Japonsko.info [online] [cit. 5. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.japonsko.info/index.php>
-
Ma, D.: Price Level and GDP in pre-War East Asia [online], srpen 2004. [cit. 6. 7.
2012]. Dostupné z URL: <http://www.iisg.nl/hpw/papers/debinma.pdf>
-
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Japonsko, Ekonomická
charakteristika země [online]. [cit. 4. 8. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/japonsko/ekonomika/ekonom
icka_charakteristika_zeme.html>
-
OECD.org: Japan - Economic forecast summary (May 2012) [online]. [cit. 4. 8.
2012]. Dostupné z URL: <http://www.oecd.org/japan/japaneconomicforecastsummarymay2012.htm>
-
OKIMOTO, D.: Causes of Japan's Economic Stagnation [online]. [cit. 30. 7.
2012]. Dostupné z URL:
<http://aparc.stanford.edu/research/causes_of_japans_economic_stagnation/>
-
Population of Japan since 1872 [online]. [cit. 10. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c6/Population_of_Japan_sinc
e_1872.svg>
-
Redakce, Patria Online: Japonsko nečekaně uvolnilo měnovou politiku. Chce
ukončit deflaci, rozšíří odkup aktiv [online]. 14. 2. 2012 [cit. 27. 7. 2012].
Dostupné z URL: <http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2008960/japonskonecekane-uvolnilo-menovou-politiku-chce-ukoncit-deflaci-rozsiri-odkupaktiv.html>
-
STRAŠÁKOVÁ, I.: Strukturální politika ČR (diplomová práce) [online]. Brno:
Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, 2007. [cit. 20. 7. 2012]
Dostupné z URL: <http://is.muni.cz/th/73552/esf_m/Diplomova_prace.pdf>
-
STUCHLÍKOVÁ, Z.: Změny v úloze státu v japonské ekonomice (Working
Papers Fakulty mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické), 2008 [online].
[cit. 20. 7. 2012]. Dostupné z URL: <http://vz.fmv.vse.cz/wpcontent/uploads/23_2008.pdf >
-
The World Bank: Japan [online]. [cit. 4. 11. 2010]. Dostupné z URL:
<http://data.worldbank.org/country/japan>
66
-
Tradingeconomics.com [online]. [cit. 7. 7. 2012]. Dostupné z URL:
<http://www.tradingeconomics.com>
-
TRAXLER, J.: Regionální analýza - Japonsko [online]. 14. 11. 2009 [cit. 20. 7.
2012]. Dostupné z URL: <http://www.finez.cz/odborne-clanky/regionalnianalyzy/regionalni-analyza-japonsko/>
-
United Nations Economic Commission for Europe [online]. [cit. 11. 8. 2012].
Dostupné z URL: < http://www.unece.org>
67
10. Seznam grafů
Strana 24
Graf č. 1: Vývoj růstu reálného HDP Japonska [%] + porovnání se
světem
Strana 27
Graf č. 2: Historický vývoj akciového indexu Nikkei 225
Strana 32
Strana 32
Strana 33
Strana 33
Strana 36
Strana 37
Strana 41
Strana 41
Strana 42
Strana 43
Strana 44
Graf č. 13: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 80. letech 20.
století
Strana 45
Graf č. 14: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 90. letech 20.
století
Strana 46
Graf č. 15: Vliv změn složek HDP na změnu HDP v 1. desetiletí 21.
století
Strana 47
Graf č. 16: Vliv změn složek HDP na meziroční změnu HDP v roce
2006
Strana 48
2007
Strana 49
2008
Strana 50
2009
Strana 54
Graf č. 20: Vývoj státního dluhu Japonska
Strana 55
Graf č. 21: Vývoj celkového počtu obyvatel a predikce do budoucnosti
Strana 56
Graf č. 22: Vývoj věkového rozvrstvení japonského obyvatelstva
Strana 57
Graf č. 23: Vývoj míry inflace Japonska [%] + porovnání se světem
68
11. Seznam tabulek
Strana 15
Tabulka č. 1: Porovnání japonského HDP na obyvatele s USA a okolními státy
Strana 20
Tabulka č. 2: Poválečné hospodářské plány (1956-1993)
Strana 25
Tabulka č. 3: Poválečný hospodářský vývoj Japonska v porovnání se světem
Strana 26
Tabulka č. 4: Průměrná roční tempa růstu reálného HDP v období ropných šoků
Strana 30
Tabulka č. 5: Vývoje nezaměstnanosti od 80. let 20. století v Japonsku a USA
(%)
Strana 44
Strana 45
Strana 46
Tabulka č. 8: Vývoj japonského HDP v 1. desetiletí 21. století
Strana 47
Strana 48
Strana 49
Strana 50
Strana 54
Tabulka č. 13: Zadluženost členských zemí OECD a EU
69

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE Analýza hospodářství

Transkript

Podobné dokumenty

Rozežrané Řecko

smluvní vzory FIDIC

Business Intelligence systémy - Think Together 2016

červenec/srpen 2013

Vratné lahve jsou výhodnější

novinky na dvd a blu-ray

CZ update mei 2011.indd

„STOP and GO“ cyklus (Velká Británie – 50. a 60. léta 20. století)

Svobodné IT firmy v ČR - Jan Miřacký Photography

Specifika japonské firemní kultury

Březnové ledy