Rostlinná buňka jako osmotický systém
Transkript
Rostlinná buňka jako osmotický systém Osmóza je difuze rozpouštědla (= vody) přes semipermeabilní membránu (propouští pouze molekuly rozpouštědla). Z hlediska vodní bilance buňky jsou nejvýznamnější dvě semipermeabilní membrány – plazmalema (cytoplazmatická membrána) a tonoplast (membrána vakuoly). O vodní bilanci buňky (= o příjmu nebo výdeji vody) rozhoduje stav vody v buňce, tzv. vodní potenciál [Pa, Mpa]. Vodní potenciál vyjadřuje o kolik je aktivita vody v buňce nižší než aktivita čisté vody. Aktivita čisté vody je nulová, proto je hodnota vodního potenciálu v buňce záporná. Voda se v rostlině pohybuje ve směru snižujícího se vodního potenciálu. Obecně lze konstatovat, že v rámci rostliny se snižuje vodní potenciál (je více záporný) zdola nahoru. Rostlina vlastně přemosťuje strmý gradient vodního potenciálu mezi půdou a ovzduším. Vodní potenciál má několik složek – nejvýznamnější jsou osmotický a tlakový potenciál. Osmotický potenciál odpovídá záporné hodnotě osmotického tlaku způsobenému rozpuštěnými látkami. Čím vyšší je koncentrace látek v roztoku (např. šťávy vakuol), tím vyšší je osmotický tlak a tím nižší (více negativní) je osmotický potenciál. Osmotický potenciál snižuje hodnotu vodního potenciálu buňky. Naopak tlakový potenciál hodnotu vodního potenciálu zvyšuje. Je dán tlakem buněčného obsahu na buněčnou stěnu (= turgorem) a tlakem okolních buněk. Vodní potenciál [0 – negativní] = osmot. potenciál [negativní] + tlakový potenciál [pozitivní] © 2004 – 2006 Vladimír Vinter Je-li buňka v prostředí s vyšším osmotickým tlakem (= v prostředí s nižším osmotickým potenciálem, v hypertonickém prostředí) ztrácí vodu, cytoplazma se odchlipuje od buněčné stěny – dochází k plazmolýze. V některých případech, např. u tenkostěnných parenchymatických buněk při vadnutí rostlin, se protoplast a buněčná stěna zbortí, aniž by se od sebe oddělily. Tento jev se nazývá cytorhiza. Ocitne-li se plazmolyzovaná buňka v hypotonickém prostředí, např. ve vodě (= v prostředí s nižším osmotickým tlakem), buňka nasává vodu, vakuola se zvětšuje, až cytoplazma dolehne na buněčnou stěnu (= deplazmolýza). Buňka je v plném vodním nasycení (= turgescentní buňka) a vodu již nepřijímá. Dalšímu příjmu vody a rozpínání buňky brání tlak buněčných stěn a tlak okolních buněk. Plně turgescentní buňka má tedy minimální osmotický potenciál a maximální tlakový potenciál. Nasaje-li buňka vodu náhle, může buněčná stěna prasknout – dochází k plazmoptýze (např. praskání zralého ovoce po dešti). Jen vzácně může u buněk pletiv cévnatých rostlin nastat situace, kdy se osmotické tlaky uvnitř a vně buňky vyrovnají (= izotonické prostředí). Hraniční, konvexní, konkávní a spazmatická plazmolýza buněk epidermis česneku cibule (Allium cepa). © 2004 – 2006 Vladimír Vinter Pohyb vody v rostlinných pletivech. Voda se pohybuje ve směru snižujícího se vodního potenciálu symplastem (plazmodesmami, plazmodesmaty) a apoplastem (transportní systém tvořený prostorem mezi buněčnou stěnou a plazmalemou a mikroskopickými skulinami mezi mikrofibrilami buněčné stěny. Často bývá k apoplastu přiřazován i systém mezibuněčných prostor (interceluláry). buněčná stěna symplast apoplast Plazmodesmu tvoří kanálek o průměru kolem 60 nm vystlaný plazmalemou, jímž prochází tenké vlákno endoplazmatického retikula, tzv. desmotubulus. Plazmodesmy procházejí především ztenčeninami. Vytvářejí propojený symplastický transportní systém, jímž se uskutečňuje transport vody, iontů, nízkomolekulárních látek (jednoduché cukry, aminokyseliny, fytohormony), ale i některých makromolekul (mRNA) a virů. Voda se pohybuje také přes vakuoly (osmotická cesta). plazmodesma plazmalema cytoplazma tonoplast vakuola endoplazmatické retikulum cytoplazma plazmalema střední lamela primární buněčná stěna sekundární buněčná stěna dutina plazmodesmy desmotubulus © 2004 – 2006 Vladimír Vinter
Podobné dokumenty
Stavba buněčné stěny
buněčné stěny. Neztloustlá místa v buněčné stěně označujeme jako ztenčeniny.
BUNĚČNÁ STĚNA doplňkový text k přednáškám z Anatomii rostlin
v primární buněčné stěně jsou zcela překryty sekundární stěnou. Podle jejich tvaru
rozlišujeme tečky jednoduché, které jsou cylindrické v celém profilu, nebo tečky dvůrkaté,
jejichž sekundární bun...
Digitální učební materiál
izotonické prostředí; plazmolýza, plazmorýza, plazmoptýza,
deplazmolýza;
Toto dílo obsahuje citace v souladu s § 31 odst. 1 písm. c) zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském
a může být použito výh...
- 1 - . laboratorní práce datum: Téma: Rostlinná buňka Úkol: Ověřit
přikryjte krycím sklíčkem.
5. Pozorujte nejprve na nejmenší zvětšení, zajímavou část zvětšete – důležité
jsou buňky s fialovými vakuolami.
6. Do výsledků zakreslete 4 sousedící buňky.
7. Pak z jedn...
Cvičení C03 Rostlinná fyziologie
Osmóza je zvláštní případ difúze. Při osmóze dochází k pronikání molekul
rozpouštědla do roztoku odděleného polopropustnou (semipermeabilní)
membránou, kterou je v buňce plazmatická membrána. Plazm...
Biologie – Osmotická hodnota rostlinné buňky Tematický celek
osmotického potenciálu odpovídajícího molaritě roztoku, ve kterém nastala hraniční plazmolýza, nebo jej
vypočteme podle vant Hoffova vzorce pro výpočet osmotického potenciálu:
P = c . R .T . i
kde:...