Farní zpravodaj 2013/2 - Farnost Nový Hrozenkov

FARNÍ ZPRAVODAJ
NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
v
2013/2
zárí 2013
Živý Pán na oltáøi
Drazí naši farníci,
ubìhla delší doba po kterou nevyšel
náš Farní zpravodaj. Bylo to proto, že
poslední mìsíce jsme vìnovali opravám
našeho farního chrámu. Myslím, že
nádherným zakonèením tìchto našich
spoleèných snažení bylo naše spoleèné vrácení se do domu, ve kterém bychom mohli být všichni opravdu jako
doma. Mnozí z vás si
nesete ve svém srdci
dojmy i radost ze slavnosti posvìcení. Každý
jsme to vnímali svým
zpùsobem i ze svého pohledu. Když jsem o této
slavnosti mluvil s mými
rodièi, maminka øekla
zajímavou vìc: „Bylo
pro mì zvláštní uvìdomovat si, jak se z té budovy, která byla a je velice krásná, bìhem obøadu stávalo místo, kam
najednou pøichází Bùh“.
Nejdøíve jsme vnímali místo. Bylo
krásné, ale i když kostel byl plný, to
místo bylo jakoby poøád prázdné. Až
postupnì, když otec biskup posvìtil
obìtní stùl, pøinesly se plachty a rozsvítily svíce i svìtla, tak najednou na to
místo pøišel ten, pro koho bylo a je pøipravené. Živý Pán na oltáø. A tehdy,
jakoby se z toho prázdného místa stalo
místo, kde byl Pán Bùh opravdu mezi
námi.“ Tehdy jsem si uvìdomoval, že
moment, kdy se do této stavby dostal
Pán, byla pøíprava obìtního stolu spolu
se slavením mše svaté.
Jenomže co je mše svatá? Je to místo obìti i místo spoleèenství. I my
máme své domy. Mnozí z vás se snažíte mít vaše pøíbytky opravdu krásné,
útulné i moderní. Ale ony se taky mají
stát místem, kde v našich rodinách pøebývá živý Bùh. Kdy se to stává? Kdy
se naše pøíbytky posvìcují? Vašimi
obì•mi. Tím, že na svùj domácí oltáø
kladete vše co je pro vás v životì tìžké. Nemoc, nepøijetí, chudobu, samotu, nepochopení, to vše s èím si nevíme
v životì rady a dennì to doma kladete
pøed Boha. Tím vším se i naše domácnosti stávají místem, kde se pøináší obì•.
Je to slovo, které nemáme moc rádi.
Protože máme pocit, že nám v nìèem
život ukracuje. Ale
ona neukracuje, ona
nás promìòuje od naší
sebelásky, pøivádí nás
k pokoøe, uèí nás chápat druhé v jejich bolestech a nakonec
každá malá i veliká
obì• je momentem,
který nás pøipravuje
pro vìènost.
Co se stává tam,
kde chybí naše odvaha k pøinášení obìti?
Vìci ztrácí smysl. Zaèínají se rozpadat rodiny, protože už nejsme ochotni odpouštìt, rozpadají se naše vztahy, protože
jsme nedostali od druhých to co jsme
chtìli, v nemocech upadáme do beznadìje a zoufalství… Zkusme nad tím
popøemýšlet. Nakolik jsme dovolili
Bohu, aby vešel i do našeho domu.
Druhá vìc, kterou si mùžeme uvìdomit je, že Pán nejen pøi posvìcení
pøišel na místo, které jsme pro nìj pøipravili, ale hned jakoby nás pozval ke
své hostinì. Nemyslím jenom na tu
štìdrou, která byla pøed kostelem, ale
pøed tím nás pozval ke své hostinì pøi
mši svaté. Pøipravil nám pokrm a pozval nás. I doma nìkdo musí pokrm
pøipravit. Otec v rodinì se snaží, aby
vydìlal peníze, matka svojí službou zas
pøipravuje jídlo. Každý tam má svùj
podíl. Pøi mši svaté se Bùh stal nejen
hostitelem, ale i tím, kdo slouží a zve.
To je ta druhá vìc, která posvìcuje naše
-1-
domácnosti. Podíl služby každého èlena rodiny. Chci povzbudit každého z
nás k tomu, abychom se toho nebáli.
Je samozøejmé, že služba vyžaduje i
to, že nìco ztrácím. Napøíklad svùj
volný èas, své právo žít svùj život podle sebe. Bez této ochoty každého èlena rodiny dát svoje ruce do služby své
rodiny se zaèínáme na sebe zlobit, vytýkáme si vzájemnì svùj nezájem,
lenost, lhostejnost.
Moji drazí, jsme velmi vdìèní Pánu
za to, že jsme mohli náš spoleèný viditelný Boží dùm opravit, posvìtit, a že
tam Pán našel místo, kde je mezi námi
viditelnì pøítomen. Ale Pán Bùh se
urèitì tìší nejen z tohoto domu, ale i v
našich domech, bytech, v našich pokojích chce být taky s námi. V kostele
to nešlo bez obìti a spoleèné služby,
ani doma to bez toho nepùjde. Pøeji
Vám a• Pán v každé z našich domácnosti a rodin najde místo, kde mùže
taky pøebývat s námi, aby se i naše
domácnosti stávaly místem, které posvìcuje modlitba, obì• i ochota ke
službì druhému. Kéž nám Pán všem
v tom pomáhá.
P. Marek Poláèik, SVD
správce farnosti
Bùh køes•anù je Bohem promìn,
když mu do klínu vhodíte
svoji bolest, získáte pokoj;
dáte mu svoji zoufalost
a dostanete nadìji.
Když ztrácíš èas,
pohrdáš Božím darem,
pøítomností, kterou On
ve své nekoneèné dobrotì
nechává tvé lásce,
tvé velkomyslnosti.
Páter Pio
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…ROZHOVOR…SVATÍ POMOCNÍCI…ROZHOVOR…SVATÍ POMOCNÍCI…ROZHOVOR…
Ètrnáct svatých pomocníkù
Svatý Erasmus
Život svatého Erasma zùstává pro nás
skrytý. V popøedí zùstává jako nesporné
jeho muèednictví. Ostatní je zahaleno množstvím barvitých legend, z nichž vyloupnout
historické jádro je nesnadné. Za vìrohodnou lze pokládat skuteènost, že byl biskupem v Antiochii. O dalších osudech vypravují legendy, že za nejhlubšího Diokleciánova pronásledování se skrýval v horách Libanonu a žil tam poustevnickým životem. Po nìkolika letech mu andìl naøídil,
aby se vrátil. V Antiochii byl ihned lapen a
krutì muèen. Podle legendy byl andìly
osvobozen a zaveden do Chorvatska. Brzy
tam byl opìt uvìznìn; tentokrát ho zachránil archandìl Michael a zavedl ho do Itálie; pøi této plavbì zázraènì utišil bouøi. V
Itálii apoštolsky pùsobil ve Formi. Zemøel
(èást poslední)
tam jako muèedník ve vysokém vìku okolo roku 303. Podle legend byl pøed popravou muèen mimoøádným zpùsobem: kotevním navijákem mu byly rvány vnitønosti z
tìla – odtud jeho vzývání pøi žaludeèních
problémech, zánìtech støev a jiných bøišních onemocnìních. Bývá však zobrazován také v kotli s vroucím olejem. Byl snad
muèen také ševcovským šídlem, které drží
na nìkterých obrazech jako atribut; poukazuje na to i jeho patronát nad obuvníky.
Patronátù nasbíral jako všichni pomocníci v nouzi hojnost. Je patronem námoøníkù, provazníkù, soustružníkù, tkalcù, ševcù, domácích zvíøat; je vzýván jako pomocník pøi porodu, proti dobytèímu moru, proti køeèím, kolikám, bolestem žaludku a v
podbøišku.
Na všech obrazech a sochách lze svatého pomocníka spatøit ne jako starce, ale
jako mladistvì vzpøímeného, hrdého a sebevìdomého biskupa, který je i vnitønì
rovný a vyrovnaný, nezlomený ani útrapami dlouhého života, ani muèením: èlovìk, který uklidòoval bouøe v pøírodì i v
lidských srdcích stojí pevnì, nebo• je zakotven v pevné víøe a dùvìøe v Boha.
Kult sv. Erasma uplatòuje také etymologický význam jeho jména: láskyplný, lásky hodný. Pøi svém poustevnictví mìl pøátelský, ba bratrský vztah ke zvíøatùm; podle legendy mu nosil stravu havran. Vnímáme v tìchto pøíhodách nìco jako pøedehru
františkánského vztahu k pøírodì, poselství pro dnešek významné. V biskupském
úøadì byly jeho srdci blízcí sirotci a vdovy.
Památka sv. Erasma se podle starého pøedkoncilního kalendáøe slavila 2. èervna.
Pøipravil Mojmír Trávníèek (záøí 2009)
Práce restaurátorù pod stropem kostela
S napìtím jsme oèekávali až omítkáøi
odkryjí strop kostela a zda pod vrstvou
malby naleznou stropní malby, které byly
souèástí výzdoby hrozenkovského kostela z roku 1931. Onen den nastal 3. èervna, a pak následovalo shánìní restaurátorù, prùzkum na stavbì a rozhodnutí zda
malby pouze zakonzervovat (tj. pøemalovat hlinkovou malbou a k jejich restaurování dojde pozdìji) nebo se pøistoupí k
jejich restaurování. P. Marek Poláèik,
SVD tehdy rozhodl zcela správnì a díky
jeho odvaze a rozhodnosti náš kostel prozáøily 3 restaurované malby o jejichž pùvodu a autoru se mùžete doèíst v èlánku
Petra Liïáka na str. 4.
Kvùli èasové tísni bylo restaurátorské
práce nutno provést v co nejkratším termínu. Restaurátoøi na nich zaèali pracovat 17. èervna a skonèili 5. èervence, tedy
celkem 3 pracovní týdny. U nás v kostele
se vystøídali 4 restaurátoøi. Pøièemž pracovali vìtšinou v poètu 2-3. Pøinášíme
vám rozhovor s nimi, který byl poøízen v
závìru jejich práce.
Poprosím vás o krátké pøedstavení, zaèneme nejprve u ženy…
B: Mé jméno je Barbora Glombová (dále
jen B), narodila jsem se roku 1979. Žiji v
Praze a vystudovala jsem restaurátorskou
školu v Litomyšli, nyní to je fakulta restaurování pod univerzitou Pardubice. Takže
4-leté bakaláøské studium, umìlecké obory jsou o nìco delší. Teï už je tam možnost
i magisterského studia. Mám licenci na
nástìnnou malbu a sgrafito (pozn: Nástìnná technika, která vznikla a prodìlala nejvìtší rozkvìt v období renesance, vìtšinou používána na interiér budov.). Mám
rodinu, dvì malé dcery.
Je nároèné skloubit rodinu s prací?
B: Jo to je, ale je to takový hezký to støídat. Já jsem tady byla až ke konci, tak nìjak
na výpomoc, aby se to vše stihlo.
F: Já se jmenuji Filip Menzel (dále jen F),
je mi 30 let a pocházím ze severní Moravy,
kousek od Krnova. Studoval jsem, jako
tady Bára i Jirka, v Litomyšli na institutu
restaurování konzervaèních technik, který
se pozdìji pøipojil pod univerzitu Pardubice, rovnìž 4 roky bakaláøský stupeò a potom jsem si dodìlal 2 letý magisterský program na VŠU v Bratislavì a studoval jsem
pouze nástìnnou malbu. Mám 2 letého
syna, taky je to nìkdy pro mne nároèné.
J: Jmenuji se Jiøí Suchan (dále jen J) je mi
tøicet osm a studoval jsem jako kolegové v
Litomyšli. Já jsem starší, takže když tato
škola zaèala, tak já jsem tam nastoupil, to
už je asi 20 let, pak jsem šel na akademii do
Prahy na restaurování. V Litomyšli bylo
studium nástìnný malby, v Praze jsem pokraèoval ve studiu nástìnný malby, obrazu závìsného a polychromované døevìné
plastiky ještì k tomu.
Ke konci prací musel práci opustit Dušan Rohlík, který pochází z Pardubic, teï
mu je 36 let, má stejnou školu jako my, také
nástìnnou malbu a je ženatý. Každým
dnem oèekává narození syna. Po Litomyšli studoval na VŠU v Bratislavì a licenci
má na závìsný obraz, polychromovanou
plastiku a nástìnnou malbu.
Co vše tedy restaurujete, pøedpokládám, že všichni nástìnné malby?
B: Já myslím, že lidi co malí licenci na
nástìnné malby, tak restaurují i sgrafito,
ono se to tak nìjak prolíná.
F:Co já vím, tak sochaøi a nástìnní malíøi
se o to tak trošku pøou kam sgrafito zaøadit, jestli je to sochaøská technika, protože
je to malinko jako reliéf, ale zas na druhou
stranu je to dost taky malíøské.
Vy se dostanete i k nìèemu jinému než
k nástìnné malbì?
J: Dostaneme ale vìtšinou spíš tak v
zimì. Vyhledávám spíše tu nástìnnou malbu, protože mne baví to ježdìní po tìch
vìcech a pøece jenom ta práce na nástìnné malbì je taková èistší i v tom smyslu, že
tam èlovìk neèuchá rozpouštìdlo. Pokud
èlovìk dìlá obrazy a oltáøe, tak tam pøichází do styku s organickými rozpouštìdly a
je to takové pro zdraví nároènìjší a musí
èlovìk udržovat nìjaký ten ateliér. Nástìnná malba je taková dobrodružnìjší.
Když jsem mìla možnost vás sledovat,
tak mi to pøišlo takové dost fyzicky
Ò V duchovním životì je vždy nutné jít dopøedu, nikdy nazpátek;
loï, která se zastavuje, namísto toho aby plavala vpøed, je sražená zpìt vìtrem.
-2-
Ï
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…
nároèné. Napøíklad já bych nevydržela nad postýlku.
Mohli byste popsat postup odkrývání
být celý den v záklonu. Je restaurování
nástìnných maleb výsadou pro mladší obrazù?
F: Tady to bylo pomìrnì snadné v tom,
roèníky, nebo i pro starší generaci?
J: Restaurují i starší, ono záleží na odol- že naštìstí malba je vytvoøena technikou
olejomalby. Takže je taková houževnatá a
nosti èlovìka.
F: Svým zpùsobem je to fyzicky urèitì drží. Na ní byly jen hlinkové nátìry, které
jsou prakticky rozpustné ve vodì. Takže
nároèné.
B: Když má èlovìk nìjaké zdravotní pro- my jsme to jen umyli houbami a jemnýma
blémy, nebo se hùøe pohybuje, tak nemùže kartáèkama a už to nevyžadovalo používátøeba vylézt na lešení. Ono je to nìkdy 5 ní drastických chemikálií. Odkryv a doèišpater lešení a když nosíte tøebas nìjakou tìní byly tady naštìstí snadný.
J: Ona ta malba byla namalovaná pøímo
vodu, tak jdete tøeba 10x za den.
F: S tím, je nástìnná malba spojená, èlo- na omítku, takže podklad byl dobøe technologicky proveden, takže se to neloupavìk se kouká do stropu.
J: Když se tøeba milimetr po milimetru lo. To bylo štìstí, jinak bysme to v tom
odkrývají skalpelem nástìnné malby,
které jsou zalíèeny, tak je to nároèné na
restaurátor Filip Menzel pøi práci
prsty držet skalpel celý den. Každá práce
má svoje.
Mohli byste jmenovat nìjaké své
nejzajímavìjší práce?
B: Prùzkum ve tøech gotických podlipnických kostelíkách. Kostely pod
hradem Lipnice. To už je dávno v roce
2006. A letos jsme dìlali na národním
divadle lunety od Josefa Tulky.
F: Já to nikdy nejsem schopný konkretizovat, protože každá práce má svoje, ale mì dost bavilo, když jsem na Slovensku restauroval v gotickém kostele
pod Tatrami, ve Velké Lomnici. To byla
má magisterská práce a tam jsem dìlal v termínu nestihli.
F: Nebylo tam ani moc trhlin èi prasklin,
presbytáøi takové souvrství jedna malba
byla z roku 1350 a druhá byla z poèátku 16. byly tam jen opravdu ty díry po svìtlech,
století a byly vlastnì na sobì, takže to bylo takže tam nebylo moc práce s tmelením
takové zajímavé. Pak mì bavila práce na nebo injektáží jako to bývá jinde.
J: Oèištìní jedné malby trvalo vždy jestáži v Nìmecku, kde jsem byl ještì bìhem
den den ve dvou.
studia, tam jsem se asi nejvíc nauèil.
Jaký byl další postup?
J: Já když jsem dìlal v Karlínském kosteJ: Vytmelí se defekty vápenným tmelem,
le v Praze nástìnný malby od Zikmunda
pak se udìlá vápenný paèok, který upraví
Rudla z 19. století.
Jste umìlci, odkrýváte malby které nì- povrch tmelu, aby byl podobný jako origikdo jiný vytvoøil. Vy sami máte vlastní nální povrch omítky. Jelikož to je olejomalba tak se to zalakuje damarovým lakem (lak
tvorbu?
J: Já ne, já to nestíhám. Na škole jsem z damarové pryskyøice - strom jako bororád kreslil, ale co èlovìk skonèil školu tak vice), aby se obnovila pùvodní hloubka
to èasovì nestíhám, tak se k tomu zase barev a pak už se mùže retušovat.
F: Retušovacích technik je spousta. My
nìkdy tøeba vrátím.
F: U mì to bylo podobné, bìhem studia jsme používali retušovací akrylátové barjsem se k vlastní tvorbì dostal a potom vy a speciální štìtce a opravovali jsme jedještì krátce po škole, když èlovìk nemìl notlivé výpadky.
Po retušování se to ještì dvakrát zalatolik kontaktù a práce a teï se k tomu už
vùbec nedostanu. Obèas si namaluju nì- kuje mikrokrystalickým voskem v rozpouštìdle, který nám povrch sjednotí. Po retuši
jaký portrét, ale to je fakt zøídka.
B: Já taky hroznì málo, už jen proto, že jsou tam rùzné lesky nebo maty a tím se to
mám dìti, ale teï jsem si vzpomnìla, že jsem sjednotí do sametového nádechu
Která z tìch 3 nástìnných maleb se vám
namalovala takovou olejomalbu mojí nejlepší kamarádce jako svatební dar, a pak líbí osobnì?
J: Ta poslední veèeøe je taková…, ale i
dìtem takovou malou nástìnnou malbu
když ten Cyril a Metodìj - tam jsou hezky
namalované partie, tøeba to dìvèátko v
èerveném šátku.
B: Mì se líbí i ten Kristus, on je dobøe
zvládnut malíøsky.
Jak hodnotíte umìleckou kvalitu maleb?
J: Je vidìt, že to dìlal školenej malíø. Nejsou tam žádné deformace, sedí proporce.
F: Není to žádná diletantská malba.
Vidìli jste naše 2 závìsné obrazy sv.
Prokopa a sv. Mikuláše?
Který se Vám líbí?
F: Asi ten Prokop, oba dva jsou kvalitní.
J: Køížová cesta, ta barokní co visí na
faøe je také velice hezká. Ale ta od Hellera
je také velice pìkná
Je nároèné potlaèit sám sebe a
obnovovat to co nìkdo jiný vytvoøil?
F: To je jedno z hlavních kritérií restaurování, vlastní zásahy mají být minimální. Aby se èlovìk tady tøeba nerealizoval na Hellerovi. I když já jsem
tam vlastnì dìlal portrét v místì tmelu,
kde byla žárovka.
Mì se hroznì líbí vaše spolupráce…
J: Ono je to nezbytný jinak bychom
to nestihli. Je to tak všude, zaènete v
omezenìjším kolektivu, pak zjistíte, že
nestíháte, že práce je víc, tak si pøizvete další. Známe se, víme jak dìláme…
F: Obzvláš• nástìnná malba se dìlá
v kolektivu, èlovìk když je sám, tak neobsáhne celý kostel.
Co vás ještì u nás zaujalo?
B: Já bych ještì chtìla øíci, co je tady
mimoøádné v Novém Hrozenkovì. Vy jste
tady hroznì pohostinní a srdeèní. Já jsem
to ještì nikdy nezažila
J: Èlovìk vìtšinou dìlá v rámci nìjaké
stavební obnovy pro stavební firmy, tak v
tom nikdo není zaangažován, že by to chtìl
osobnì. Tady to všichni oceòují a to se
nám nestává.
F: Práce vás po nìèem takovém naplní,
když vidíte, že to má odezvu nejenom u
investora, ale i u obèanù co kostel navštìvují a pøijdou se podívat a øeknou, že si to
pamatují, když byli dìti... To se hned líp
dìlá.
J: My jsme spíš na obtíž, když nìkde
dìláme, spíš komplikujeme tu stavbu.
Takže Vám nevadily exkurze lidí?
F: Vùbec ne, to je pøece hezèí když èlovìk vidí, že má o to nìkdo zájem a má z
toho radost.
dovìtek: Všichni tøi muži – restaurátoøi pracující na nástropních malbách s
radostí pøijali pozvání a úèastnili se i s
rodinami slavnosti posvìcení kostela.
Pøipravila Ingrid Petøeková
Ò
Láska všechno zapomíná, odpouští bez výhrad. Ï
Ò Vždy vìrnì plò své sliby vùèi Bohu a nedívej se na výsmìch bláznù.
-3-
Ï
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Obnovené nástropní malby Adolfa Hellera
Pøi provádìní nároèné rekonstrukce interiéru našeho farního kostela se podaøilo
zrestaurovat také tøi nástropní malby vytvoøené v roce 1931 akademickým malíøem Adolfem Hellerem (1887 - 1953). Novou výmalbu
kostela tehdy zadal zdejší duchovní správce P. kanovník František Odstrèil (1868 –
1956) zkušenému chrámovému malíøi Josefu
Petrákovi (1887 - 1953) z Valašského Meziøíèí, který byl autorem ornamentální výmalby
stìn i stropu. Ve farní kronice k tomu nacházíme jen tuto struènou zmínku: „Na stropì
namalovány byly 3 obrazy a sice v presbytáøi obraz Krista Krále, za vítìzným obloukem Poslední veèeøe Pánì a nad varhanami
Pøíchod sv. Cyrila a Metodìje na Moravu.
Obrazy maloval akademický malíø Adolf Heller z Nymburka. Za malování byl placen malíøem Petrákem. Dal prý jemu asi 4000 Kè. Po
vymalování kostela byly pozlaceny oltáøe a
namalovány.“
Tato skuteènost vypovídá o jejich úzké
spolupráci. Josef Petrák se narodil v Konìšínì u Jihlavy, malíøství se vyuèil v Námìšti
nad Oslavou a poté pracoval nìkolik let ve
Vídni. V roce 1918 se pøestìhoval do Valašského Meziøíèí, kde si založil vlastní malíøskou dílnu. Bìhem svého života vytvoøil nespoèet návrhù chrámových interiérù, vymaloval a zrestauroval mnoho kostelù, èasto
právì ve spolupráci s Adolfem Hellerem. Ten
vynikl pøedevším jako malíø kostelních obrazù, krajináø a figuralista. Pocházel z Chlumce nad Cidlinou. V letech 1904 – 1908 absolvoval Umìlecko-prùmyslovou školu v Praze a poté Akademii výtvarných umìní v Mnichovì. Od roku 1925 pùsobil jako profesor
kreslení na reálném gymnáziu v Kromìøíži,
poté pøestoupil na zdejší arcibiskupské gymnázium. Za svého pobytu ve mìstì maloval
pøedevším místní motivy, inspirované zdejší
krajinou (Podzim v zámecké zahradì, Alej z
rána, Borovice, Pøerov od Beèvy, Slunce v
zimì, Obilí zraje a další). V roce 1923 se stal
èlenem Klubu výtvarných umìlcù Aleš v
Brnì a zúèastnil se nìkolika jeho výstav. Samostatnì vystavoval svá díla v Pøerovì
(1922, 1927), Kromìøíži (1923, 1924), Uherském Hradišti (1925), Nymburce (1942) a Olomouci (1934), kde poprvé pøedstavil své kostelní malby na výstavì sakrálního umìní.
Jako pedagog pùsobil nìkolik let také v
Nymburce a Pøerovì. Jeho obrazy najdeme
ve sbírkách arcibiskupské obrazárny v Kromìøíži, ale také ve zdejším muzeu. V kostele
sv. Moøice v Kromìøíži se nachází Hellerùv
Ò
oltáøní obraz sv. Josefa, pro kostel sv. Mikuláše ve Fryštáku namaloval sv. Václava. Jeho
nástìnné malby mùžeme vidìt napø. v kostele sv. Cyrila a Metodìje v Bøezové u Uherského Brodu, kde spodobnil nìkolik èeských svìtcù. V roce 1931 vytvoøil dva rozmìrné nástìnné obrazy v kostele sv. Petra a
Pavla v Lichnovì u Nového Jièína.
Oba tvùrci Petrák i Heller jistì dbali na
vhodný výbìr námìtù a jejich rozvržení tak,
aby odpovídaly liturgickému pojetí chrámového prostoru, což dokládají i obnovené malby v našem kostele. Obraz Ježíše Krista Krále umístìný v kruhu se ètyømi symetrickými
pùlmìsíci po stranách se nachází právì nad
hlavním oltáøem – nad svatostánkem, kde je
uložena Nejsvìtìjší svátost. Kristus odìn v
èerveném plášti je zobrazen s královskými
atributy - jablkem a žezlem v rukou, což symbolizuje jeho vládu nad celým svìtem. Nad
jeho hlavou se vznáší holubice Ducha svatého, pod ním pak je zobrazen kalich s hostií.
Po obou stranách obrazu vidíme v pùlmìsíci vždy dvì písmena z øecké abecedy. Nápis
vlevo „XP“ je tzv. Kristùv monogram, oznaèovaný jako chí-ró. Jedná se o jeden z nejstarších a nejrozšíøenìjších symbolù prvotních køes•anù, vyjadøující Kristovo jméno
pomocí zkratky z jeho prvních dvou písmen.
Protìjší nápis „alfa-omega“ znaèí poèátek a
konec Kristovy vlády nad vším tvorstvem i
celým vesmírem.
Následující dva rozmìrné obrazy jsou namalovány do tvaru pùlkruhù, ve spodní èásti
rozšíøených do obdélníku. Jsou umístìny
proti sobì, pøes celou šíøku stropu. Prostor
pøed obìtním stolem symbolicky zaujímá
vyobrazení Poslední veèeøe, na které Kristus ustanovil slavnost eucharistie. Na obraze vidíme Krista stojícího v popøedí pøed stolem s apoštoly, který právì podává jednomu ze svých uèedníkù chléb, symbol vìè-
ného života. Ten ho pøijímá v pokleku na
dùkaz hluboké úcty ke svému uèiteli. Za ním
v oknì záøí temnì modrá nebeská obloha.
Právì pod tímto výjevem dochází pøi slavení bohoslužby ke svatému pøijímání.
Naproti tomu v prostoru nad kùrem je spodobnìna jedna z významných událostí našich národních dìjin – pøíchod vìrozvìstù
sv. Cyrila a Metodìje na Velehrad, který byl
centrem tehdy silné Velkomoravské øíše. K
obnovì malby jakoby symbolicky dochází
právì v roce cyrilometodìjského jubilea, kdy
si pøipomínáme 1150 let od pøíchodu soluòských bratrù na Moravu. Tato událost je na
poèátku dìjin køes•anství v našich zemích.
Uprostøed obrazu stojí oba bratøi - Cyril v
mnišském hábitu drží v rukou patriarší køíž a
schránku s ostatky sv. Klementa (v poøadí
tøetího papeže v historii církve), vedle nìj
Metodìj v biskupském rouchu s mitrou a
knihou v ruce. Z obou stran k nim pøicházejí
lidé, aby jim v pokleku vzdali úctu a pøijali
víru. Mezi nimi vidíme i kleèícího moravského knížete Rastislava, který je pøichází pøivítat jako nejvyšší velmož své øíše. Na pozadí
pak vystupuje velehradská bazilika. Tento
obraz nese jako jediný ze všech v pravém
dolním rohu signaturu autora.
Nástropní malby v novohrozenkovském
kostele doplnila v roce 1932 Køížová cesta,
kterou opìt namaloval Adolf Heller. Jak se
doèteme ve farní kronice, náklady v hodnotì 9300 Kè na její poøízení tehdy hradil místní
spolek Køes•anských žen a dívek. Obrazy
vytvoøené technikou oleje na plátnì jsou
zasazeny v masivním tmavém rámu, v horní
èásti je pøipojen øezbovaný zlacený nástavec zakonèený køížem, nesoucí uprostøed
oznaèení zastavení øímskou èíslicí.
Petrákova ornamentální výmalba stìn a
nástropní obrazy Adolfa Hellera z poèátku
30. let minulého století zdobily náš kostel až
do roku 1964, kdy na popud duchovního
správce P. Augustina Spurného a na návrh
architekta Èermáka z Prahy došlo k celkové
promìnì vnitøního prostoru. Byly odstranìny oba boèní oltáøe, vèetnì oltáøe Panny
Marie Lurdské a interiér znovu vymalován
nìkolika barvami. Strop kostela zdobilo 52
svìtelných bodù. Nástropní malby zùstaly
ukryty pøed zraky vìøících pod vrstvou nátìru témìø pùlstoletí až do letošního roku,
kdy se doèkaly náležité obnovy. Za tu patøí
vyslovit velké podìkování všem, kteøí se o
ni zasloužili. Obnovené nástropní malby tak
budou znovu ozdobou našeho chrámu, k
oslavì a chvále Boží.
Pøipravil Petr Liïák
Bohu se slouží jen tehdy, když se mu slouží podle jeho vùle. Ï
Ò Kdo zaèíná milovat, musí být pøipraven na utrpení. Ï
-4-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Naše farní putování po Polsku
O prázdninách se již pošesté novohrozenkovští farníci a hosté (plné 2 autobusy
+ doprovodné auto) vydali na tøídenní
pou• s naším duchovním P. Markem Poláèikem, SVD. Letos pro nás pøipravil návštìvu míst, která jsou mu nìjakým zpùsobem blízká.
Naše putování zaèínáme v rodišti P. Marka v kostele sv. Martina v Trstenej na Slovensku, kde jsme po prohlídce chrámu
mohli vystoupit na kostelní vìž a prohlédnout si malebné okolí rodištì P. Marka.
Milým pøekvapením pro všechny je návštìva rodného domu, která se k radosti
všech ze slibovaných 10 minut znaènì
protáhla, protože rodina P. Marka pro nás
nachystala vskutku bohaté obèerstvení a
chladné. Posilnìni na duchu i na tìle pokraèujeme v putování pøes slovensko-polské hranice do mariánské svatynì a rùžencového areálu v mìsteèku LudŸmierz.
V areálu vedle nádherného kostela s bohatou barokní výzdobou byla vybudována kvìtinová zahrada v níž jsou umístìny
sochy a sousoší z bílého mramoru vyobrazující jednotlivá tajemství desátkù rùžence. Tuto zahradu navštìvoval a modlil se
v ní také papež Jan Pavel II., což nám pøipomíná jeho bronzová socha v nadživotní
velikosti, která je støedem celého areálu. K
lítosti všech se pøesouváme dále na další
poutní místo Kalwaria Zebrydowska. Vystupujeme z autobusu a k veliké radosti
všech vyprahlá zem je skrápìna životodárným deštìm a všichni se tìší ze slibovaného ochlazení. V klášterním komplexu
slavíme v malé kapli, do níž se sotva vejdeme, mši svatou a poté si již užíváme prohlídku celého komplexu. V kostele máme
možnost se zaposlouchat do tónù hudby,
nebo• probíhá zkouška na koncert. Mùžeme se zastavit v misijním koutku bratrù
františkánù, který tento komplex spravují.
Venku je po dešti krásnì vlaho a my si
alespoò procházíme èást jednoho ze dvou
pìtikilometrových okruhù, na nichž jsou
vystavìna zastavení køížové cesty. Neujde naší pozornosti, že celý komplex kláštera a jednotlivé kaple jsou nádhernì opraveny a udržovány.
Unaveni pøijíždíme do Krakówa, kde se
ubytováváme, ale neodoláme a využíváme blízkosti centra a mnozí z nás vyráží na
noèní prohlídku støedu mìsta, kde nás udiví krásnì nasvìtlené a opravené budovy
a jsme zaskoèeni èilým ruchem, který všude panuje.
Po skvìlé snídani vyrážíme do okrajové
èásti Krakówa - Lagiewniki do svatynì Božího milosrdenství, kde dìkujeme Pánu pøi
mši svaté. V klášterní kapli se nachází originál obrazu Božího milosrdenství jež byl
namalován po zjeveních Ježíše Krista sv.
Faustynì Kowalské, která byla øeholnicí
v tomto klášteøe a jejíž ostatkùm se mùžeme v kapli poklonit. Prohlížíme si novì
vystavenou svatyni a malé národní kaple
pod ní. V jedné z nich (slovenské) jsme
zaujati pøednáškou øádové sestry pocházející ze Slovenska. Rozcházíme se a každý tráví èas po svém, máme možnost vyjet
na vìž a prohlédnout si Krakov, pomodlit
se v chrámu, projít si køížovou cestu, èi
zajít na polévku.
Pøesouváme se autobusem na protìjší
kopec, kde je rozestavìn areál svatynì Jana
Pavla II. a nalézají se zde v jedné z boèních
kaplí jeho ostatky. Jsme udiveni velikostí
areálu.
Ale to již rychle ujíždíme do mìsteèka
Wieliczka, kde máme objednánu prohlídku solných dolù. Netušíme, že nás èekají 3
hodiny v podzemí se spoustou schodù a
úzkých chodeb, ale také nádherou, kterou
není možno jinde vidìt.
Veèer mnozí z nás sotva pletou nohama
?, ale energii nabíráme pøi kulináøském zážitku v èínské restauraci v naší ubytovnì.
Nedìli vìnujeme prohlídce Krakówa.
Brzkou ranní mši slavíme v chrámu, který
se nachází na návrší v opevnìné pevnosti
Wawel - sídle králù. Bìhem nedìle je zde
slouženo mnoho mší a my máme „štìstí“ –
ta naše se slouží v latinì, a tak mnozí z nás
zažívají opìt nìco nového. Pøed mší ještì
stíháme navštívit chrám, ve kterém je vystavena kopie turínského plátna a po mši
se vìnujeme prohlídce centra, kde se kromì historických památek nachází i velké
davy lidí. V Krakówì nám dìlá prùvodce
P. Marek a pod jeho vedením se bezpeènì
vracíme na ubytovnu, kde si vyzvedáme
vìci a vydáváme se autobusem smìrem
ku Novému Hrozenkovu.
Cestou ještì navštívíme mìsteèko Wadowice, rodištì polského papeže Jana Pavla II. Velice zajímavá je prohlídka muzea ve
kterém jsou vystaveny pøedmìty které užíval, napø. jeho kolébka, lyže i s lyžaøským
obleèením, ornáty, ale také dokumenty pro-
vázející jeho život napø. vysvìdèení. Zjiš•ujeme, že ze svého domova do kostela to
mìl blíže než P. Marek z fary do kostela. V
kostele jsme našli i køtitelnici, ve které pøijal svátost køtu a èasto se u ní modlil.
Ale to už se naše pou• blíží ke konci a
nás èeká cesta domù; cestou vstøebáváme dojmy a dìkujeme Pánu za krásnì prožité chvíle. Všichni se již tìšíme na pøíští
pou•, kterou nám P. Marek pøipraví a dìkujeme mu za tu letošní.
Pøipravila Ingrid Petøeková
Májové vyznání
Je mìsíc kvìten – máj – kdy se každoroènì konají májové pobožnosti k Pannì
Marii. Nejinak je tomu i letos. Spolu s P.
Markem pøipravujeme „májovou“ ve Skalièí u kaple Panny Marie Svatohostýnské,
tradiènì již od roku 2001. Termín urèuje pan
faráø, vìtšinou je to poslední pondìlí v
kvìtnu. V nedìli na mši svaté P. Marek
oznamuje, že pou• je za každého poèasí. Je
pondìlí a poèasí opravdu nic moc. Sluníèko se jen stìží prodírá zamraèenou oblohou, zaèínají se mi dìlat vrásky na èele.
Vybere se nebo bude pršet? Pøipravuji kytky a další vìci, které nezbytnì je tøeba vzít
sebou. Hlavnì nezapomenout koláèe. Jémine, bude poledne a já musím vyrazit. Netrpìlivì vyhlížím auto, které mì i se všemi
vìcmi odveze. Pøijíždíme do Skalièí, kde se
už finišuje. Hasièi pøipravují lavièky a pøístøeší pro poutníky a muzikanty. I já chystám výzdobu, obìtní stùl a další. Èas rychle ubíhá, jsou 3 hodiny odpoledne. Poutníci se zaèínají scházet. Ještì je potøeba
pøipravit pøístøeší pro P. Marka. V 16 hodin
zaèíná „májová“, i když malinko mrholí. Po
skonèení pobožnosti nechybí již tradièní
pohoštìní.
Chci podìkovat P. Markovi, hasièùm,
panu Kulèákovi a Balcarovi a všem ostatním, kteøí jakýmkoli zpùsobem pomáhají
tato setkání pøipravit a uskuteènit.
Zvláštì dìkuji panu Pernicovi, stanovnickému rodákovi, který nás všechny obdaroval perníèkem, který sám upekl a nazdobil. Bylo to velmi srdeèné a moc milé.
Dìkuji také všem poutníkùm, kteøí se nebáli studeného poèasí a pøišli. Tìším se
spolu s vámi pøíští rok ve Skalièí.
Pøipravila Marie Suèíková
Ò Ten kdo má dobré srdce, je vždy silný; trpí, ale skrývá své síly.
Je utìšovaný tím, že se obìtuje pro svého bližního a Boha . Ï
-5-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Svìdectví ze svìtových dnù mládeže v Rio de Janeiro 2013
Sobota 13.èervence
Naši pou• jsme zapoèali brzkým odletem z letištì Václava Havla. Mezipøistání
bylo v Amsterdamu, kde o. Petr Chovanec, SDB. sloužil mši sv. v meditaèním centru, které je spoleèné pro všechny církve
svìta. Bylo nás jen pár a mše byla jen v
kanceláøi tohoto centra, ale i pøesto byla
atmosféra povzbuzující a rodinná. Po 12ti
hodinách letu mohlo Rio de Janeiro pøivítat prvních jedenáct oficiálních, èeských
poutníkù. Po pøíletu se k nám na letišti pøipojili další Èeši a spoleènì jsme autobusem odjeli „záprdkovému“, rijskému zápachu do farnosti IPIABAS. Domorodci nás
èekali i pøes dvouhodinové zpoždìní. Èekala nás pùlnoèní pobožnost v kostele a
obèerstvení ve formì hovìzí "máèkopolévky". Pak si nás rozdìlili do rodin a my si
mohli koneènì plnohodnotnì odpoèinout.
Pøijali nás nejen otevøenými dveømi, ale
také srdcem. Doslova se stali našimi rodinami. Starali se o nás s láskou, naše pøítomnost byla pro nì požehnáním a potìšením. Pozdìji za námi jezdili i do mìsta
Barra do Píraí, aby se s námi mohli setkat.
Nedìle 14. èervence
jsme zahájili slavnostní mši svatou, kterou sloužil brazilský biskup, pùvodnì Ital
a navštívil ji i zbožný pes, jež se uklonil
smìrem k oltáøi a pak si odešel lehnout do
zadní èásti kostela ¢.
Nabádal nás, abychom žili svou víru
prakticky. Bylo to pro nás velmi povzbuzující. K obìdu se podávaly 2 druhy masa
(vepøové a hovìzí) s fazolovou omáèkou a
rýží, k pití quaraná). Ten den jsme poznali,
že Brazílie spotøebuje prùmìrnì pùl kg cukru na osobu za den – vše je velmi pøeslazené. Odpoledne se konala prezentace kultur. Èeši pøedstavili národní písnì a tance,
v èele s námi dvìma ve valašských krojích. Pak následoval brazilský bojový tanec Capuera a Samba-takové rychlé hòápání zelí. Na veèeøi byla párková majda v
housce, øíkali tomu HOTDOG.
Pondìlí 15. èervence
Den zaèal ranními chválami po brazilsku.
Pak následovala první mše svatá v Brazílii,
pøi které Vašek ministroval v místním ministrantském obleèení. Brazilci nám pøipravili 3 aktivity. Sport na zdejším podmáèeném trávníku, prohlídku mìsta a výlet džípem do džungle. Využili jsme všechny
možnosti.Dokonce jsme dostali místní ráÒ
doby pivo. Oficiální program jsme zakonèili v kostele mariánskou pobožností s
dvoujazyèným rùžencem. Oba jsme se ještì zúèastnili veèírkù - Jitka hrála ping-pong,
Vašek jedl pštrosí maso a pil pálenku.
Úterý 16. èervence
Po snídani v rodinách a po další, tentokrát spoleèné snídani jsme se zaèali louèit
s brazilskými pøáteli. Bylo to na celé dopoledne. Plakali mladí i staøí, ženy i muži. Na
konci emotivního louèení Ipiábané obstoupili autobus chytli se za ruce a nechtìli nás
pustit. Pod ochranou Panny Marie a patronù setkání nás velmi srdceryvnì vyslali
do hlavního mìsta diecéze Barra do Píraí.
Po cestì jsme navštívili farmu na bývalé
kávové plantáži, kde jsme se dozvìdìli
nìco o koloniálních èasech a otrocích. V
novém místì bydlištì nás pøivítaly kuchaøky tøískavým šufánkovým tancem. Odpoledne jsme se uèili tanec pro sv. otce, takovou spartakiádu - Bem - Vindo Papa Francisco. Vašek se ujal výmìny penìz a nesl
asi 1300 dolarù v kapse na bøiše do smìnárny. Následnì jsme byli rozdìleni do rodin a ty nás doprovodily na uvítací mši v
kostele sv. Anny.
Støeda 17. èervence
Ráno se konala mše svatá, kterou celebroval otec biskup Pavel Posád. Vašek ministroval, Jitka zpívala ve schole. Otec biskup mìl krátké, ale o to hezèí kázání. Dokonce se k nám posadil u snídanì a rozjímali jsme o naší pouti a životì. Dopoledne
jsme mìli možnost prohlédnout si kostel a
èást mìsta. Po vydatném obìdì jsme se šli
podívat do kina, jak to bude v Riu vypadat. Promítali animovaný film o papoušcích - RIO. Veèer jsme si ve mìstì dopøáli
místní zmrzliny a piva (èepované z flašky).
Tento den jsme zakonèili ekumenickou
modlitbou na námìstí.
Ètvrtek 18. èervence
Ètvrtek jsme zahájili èeskou mši svatou,
Vašek ministroval, Jitka zpívala. Dalším
bodem programu bylo psaní proseb a tužeb setkání na kousek látky, strojovì pøeložený název byl"slátanina". V odpoledních hodinách jsme pøemluvili brazilce na
procházku do místní pøírody, odkud byl
pìkný výhled do širého okolí. Veèer se
speciálnì pro èeskou výpravu poøádal na
námìstí koncert. My jsme jej strávili v ústraní již tradièním rozjímáním u vína.
Pátek 19. èervence
Tento den byla speciální mše svatá v
africkém stylu, tzn. spousta tleskání, bubnování, tancování, vyjadøování modlitby
celým tìlem a to pøed i za oltáøem. Zúèastnili jsme se výuky bojového tance CAPOEIRA a latinských aeorobikù ¢. Na veèer
jsme se nastrojili: na pravou brazilskou
FIESTU. Mìli jsme tak trošku maškarní
obleèení i líèení. Èeši s adoptivními rodinami jedli a tancovali na nádvoøí pastoraèního centra. Hrála svižná, rytmická živá
hudba, jedna písnièka trvala cca 20 min.
Vašek vytancoval obì brazilské maminky,
s tou èernou mu to obzvláštì slušelo. Taky
pocítil, že potøebuje akutní zpovìï s
o.biskupem Posádem a to uprostøed toho
rambajzu.
Sobota 20.èervence
Sobota zaèala pøíjemnì pozdním vstáváním. Pak jsme se vydali do velkého mìsta
Volta- Redonda a vzali jsme i èeské vlajky
na reprezentaci. Ne poprvé jsme marnì sebou tahali dìdictví otcù – kroje. Pochodovali jsme s tisícovkami mladých s køížem
mládeže z centra na stadion, kde se konala
první bohoslužba ve spoleèenství mnoha
národù. Atmosféra byla naplòující a dùležité myšlenky nám pøeložil o.Tomáš na cestì
zpátky, v autobuse.
Nedìle 21.èervence
Nedìli jsme trávili každý ve své opatrovnické rodinì. O Jitku peèovaly 2 sestry
uèitelky, které ji vzaly po snídani na místní
trh a tak mohla ochutnat š•ávu z kokosu èi
cukrovou tøtinu. Na obìd se sjela rodina a
všichni si pochutnali na výborné typické
fazolové fejoádé, kterou pøipravila domácí
služebná. Vašek bydlel u moc hodné èerné
rodinky. Hlava rodiny – Paulo Vaška vzal
na procházku s papouškem v kleci a po
cestì chytil dalšího. Manželka – Darci mu
s láskou vyprala, dcera – Bianka za pomocí internetového pøekladaèe zprostøedkovala výlet na trh autem, které dokonce mohl
Vašek øídit. Odsud si odvezl celou palici
cukrové tøtiny, která mu pozdìji v batohu
zplesnivìla. Veèer jsme slavili mši svatou
na rozlouèení, opìt se dìkovalo, breèelo a
objímalo. Poté se konala párty v pastoraèním centru , zpíval zde velký sbor a k tanci
hrál a zpíval kytarista. Místní podávali výteèné jídlo a pití.
Pondìlí 22. èervence
Po rozlouèení v rodinách a ranní mši
Když ïábel kolem vás dìlá velký rozruch, radujte se, nebo• je to dobrý znak.
Ï
Èeho se musíme obávat - to je jeho pokoj a soulad s lidskou duší.
-6-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
svatou se louèili s celou farností Barra do
Piraí k našemu údivu se pøijeli po nìkolikáté rozlouèit i naši vìrní kamarádi z Ipiabas.
Po jedenácté hodinì se autobusem odjíždìlo smìr Rio, èást nedostateènì poslušných nás pìšky se slzami v oèích pronásledovala ještì kus cesty. Do cíle jsme pøijeli pozdìji než jsme oèekávali, i tak jsme
museli èekat na ubytování nejménì 4 hodiny. Èekání nám "zpøíjemòoval" všepronikající déš•. O.Tomáš vytáhl z kufru konzervu a chleba ještì z Èeska a mìli jsme
chudou, ale posilòující veèeøi. Vìtšina klukù pak byla ubytována v tìlocviènì bez
boèních zdí, takže do rána spali vedle kaluží. Po pohodlí a pøejídání nám zaèalo nepohodlí a hlad – èas obìtí.
Úterý 23. èervence
Dìvèata byla ubytována v baletní škole
a cestu ke kostelu neposkvrnìné Panny
Marie hledali celou hodinu. K snídani jsme
dostali krabièky s poutnickou snídani.
Tento den se konala první èeská mše s kardinálem Dominikem Dukou. Další program
byl ve znamení výletu na horu Corcovado
k soše Krista Vykupitele. Cesta do centra
trvala autobusem 2 hod. Protože bylo pøeplnìno tak nás sám øidiè posadil vedle sebe
na motor nebo na bidýlko. Vedle tzv. turbiketbáby, která obstarává placení. Poprvé
jsme také vyzkoušeli naší jídelní kartu. Jídlo bylo na váhu, bylo dobré, ale také drahé. Pak už nám nic nebránilo vydat se zubaèkou k nejslavnìjší soše Krista. Poèasí
bylo mlžné až mystické, museli jsme èekat
na vítr aby nám odhalil Pánovu tváø a pøípadný výhled na Rio. Díky tomu jsme si
uvìdomili, že v Riu nejsme jako turisté, ale
jako poutníci. Na zpáteèní cestì øidiè autobusu nedbaje zpomalovacích pásù jel jako
kat. Až jsme vzadu nadskalovali.
Støeda 24. èervence
Oficiální program v centru Imakuláda
zaèal katechezí s biskupem Posádem, následovala mše s kardinálem D. Dukou s
èeským konzulem a s èeskými rodáky v Brazílii. Všichni spoleènì jsme pak poobìdvali v restauraci u pláže, poutnícké jídlo obsahovalo: rýži, hranolky, fazolovou omáèku a maso. Vašek zùstal a pøestože pršelo,
poøádnì si zadovádìl v oceánu. Jitka se
rozhodla zúèastnit se festivalu mladých a
vydala se do centra Rio-fe a mohla zde
shlédnout výstavu liturgických pøedmìtù,
knìžského obleèení a stovky rùzných lidí
hledajících jakýkoliv kulturní program.
Ò
Ètvrtek 25. èervence
Dopoledne se konal klasický program
katecheze a mše svaté. Veèer pak bylo spoleèné pøivítání sv. Otce na nejslavnìjší pláži
svìta Copacabana. Povzbudivé slova Papeže Františka byla umocnìna brazilskými
rytmy a šploucháním Atlantiku. " Bota fé podéj víru"
Pátek 26. èervence
V dnešní katechezi vnuknul Duch svatý
panu biskupovi Posádovi tu samou myšlenku o rozsévaèi jak svatému otci Františkovi o den pozdìji. Po mši svaté a dobrém
obìdì jsme na bøehu oceánu bojovali s vlnami pøíboje veèer se na Copacabánì konala køížová cesta, zároveò s ní jsme uspoøádali svou èeskou. Byla intimní, klidná a
vedená biskupy P.P. a D.D.
Sobota 27. èervence
Po mši svaté jsme dostali jasný návod
jak se dostat na vigilii se sv. otcem "dostaòte se tam, jak nejlépe umíte", nakonec
to nebylo tak tìžké, jak se oèekávalo. Jitka
zvolila pìší pou• z centra, Vašek kvùli tìžkému batohu šel jen pár set metrù. Vyvrcholení svìtových dnù mládeže se mìlo
pùvodnì konat na pláni Campus Fidei asi
13 km pìšky od naši ètvrti, kde však zaúøadovala povodeò. Brazilští organizátoøi proto byli nuceni obøady pøesunout na Copacabanu. Vigilie byla duchovnì naplòující a
silná. I pøesto, že jsme zakotvili pøed poslední obrazovkou, daleko od hlavního pó-
Milá návštìva
Dne 14. srpna 2013 jsme v naší Charitì
Nový Hrozenkov, pøesnì v Domovì pokojného stáøí, pøivítali vzácnou návštìvu.
Již více jak deset let dostáváme od firmy
Indet Safety Systems a.s. penìžní dary
(napø. na zajištìní provozu organizace, na
zakoupení kompenzaèních pomùcek, na
vybavení Denního stacionáøe na Halenkovì, apod.).
V letošním roce nám dar ve výši 30 000,Kè pøijel osobnì pøedat pøedseda pøedstavenstva firmy pan Susumu Tokutake. Po
prohlídce zaøízení nám pøi krátkém rozhovoru pøislíbil pan Susumu Tokutake další
podporu naší organizace a také bližší spolupráci.
Velmi si toho vážíme a touto cestou chceme ještì jednou firmì Indet Safety Systems
a.s. podìkovat.
Za Charitu Nový Hrozenkov
Ing. Danuše Martinková, øeditelka
dia(nìkolik km), hluboce jsme to prožili. Dle
lidového poøekadla "dobrých lidí, se všude vejde", jsme spolu se dvìma milióny
lidí nocovali pøímo na pláži.
Nedìle 28. èervence
Probudil nás východ slunce a písek
mimo jiné i v puse. Ještì jsme si naposledy
procvièili speciální taneèek pro sv. otce a
pak èekali až se objeví helikoptéra s ním.
Tøebaže hlásili déš•, sluneèné poèasí díky
všem modlitbám vydrželo. Mše svatá byla
velkolepá a slovy jen tìžko popsatelná, jistì jste mìli tu možnost ji sledovat v pøímém
pøenosu v 15 hod. èeského èasu. Po modlitbì Andìl Pánì vyhlásil sv. otec Krakow
jako pøíští setkání mládeže v roce 2016, sv.
Otec z nás všech udìlal na místì Kristovy
Misionáøe. Svátostným požehnáním bylo
zakonèeno to nejdùležitìjší ze svìtových
dnù mládeže.
Pondìlí 29.èervence
Tento den jsme už nebyli poutníci, nýbrž obyèejní turisté, vracející se domù.
Nakupovali jsme suvenýry, posílali poslední pohledy a to od slané vody jsme spìchali pøímo na letištì. Po jedenácti hodinovém letu, jsme byli koneènì v Evropì doma.
Úterý 30.èervence
Úžasným zážitkem byla èesko-polská
mše v meditaèním centru na letišti Amsterodamu, odkud bylo domù už jen kousek.
Jitka Haferníková a Václav Plánka
Siemens Fond pomoci
V záøí 2013 bude naše organizace Charita Svaté rodiny Nový Hrozenkov nakupovat pro terénní služby nový automobil. Finanèní prostøedky na tento nákup nám
poskytla spoleènost Siemens v rámci projektu Siemens Fond pomoci v hodnotì 100
tisíc korun. Firma každý mìsíc udìluje finanèní granty na podporu charitativních
projektù. V mìsíci kvìtnu podpoøili jedinou neziskovou organizaci, a to právì nás.
Protože finanèních prostøedkù v neziskových organizacích je stále nedostatek a
stará auta už dosluhují, je potøeba, aby
cesta ke klientùm byla bezpeèná, byli jsme
všichni vdìèní za tento dar. Nyní nám nezbývá, než vybrat ten nejvhodnìjší vùz.
Za Charitu Nový Hrozenkov
Jana Valentová
Chraò se pøed úzkostí a nepokojem, protože nejvíce brání dokonalosti. Ï
Ò Pokora a láska jdou spoleènì. Ï
-7-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Radost v Kristu - ministrantský tábor
V dobì od 13. do 15. srpna 2013 jsme v
pastoraèním domì ve Velkých Karlovicích
organizovali ministrantský tábor naší farnosti. Celkový stav: 10 ministrantù a 2 animátoøi. Celkem dobrá sestava na to, abychom zažili 3 dny plné radosti a dobrodružství.
Mohu øíci, že tento tábor byl pro mne
jedním z nejhezèích, který jsem jako animátor dosud organizoval. Velkou pomocí, bez
kterého by náš tábor nebyl možný, byl animátor Vašek Plánka z Karolinky, kterému
touto cestou chci podìkovat za spolupráci. Naplnìný duchem
svìtových dní mládeže
v Riu, pøinesl i nám trochu z atmosféry, která
vládla bìhem návštìvy
svatého otce Františka
v Brazílii. Byl to duch radosti a misijní horlivosti.
Ochutnali jsme i nìco
z tradièní brazilské kuchynì, jako napø. brutálnì sladké kakao nebo
HotDog po brazilsku.
Recepty si urèitì vyptejte u Vaška, protože vašim dìtem tyto dobroty
moc chutnaly. Kromì
toho, že dával pozor na
ministranty, aby se nikomu nic nestalo, odevzdal nám i nìco z brazilské kultury. Ministranty nauèil základní
kroky Kapuery, tradièního bojového umìní. Zvláštì pak velmi netradièní uvítací
choreografii tance s názvem Flash Mob,
kterým úèastníci svìtových dní mládeže
pøivítali sv. otce Františka na pláži Copacabana. Pøidali jsme se tak ke 3 milionùm
mladých lidí, kteøí se modlili nejen slovy,
ale celým tìlem k Pánu, aby žehnal sv. Otce.
Touto taneèní modlitbou jsme ukonèili náš
tábor bìhem slavnostní mše sv. v Karolince.
Zábava i modlitba byly souèástí tábora.
Doba, kterou jsme spolu bìhem 3 dní strávili, jen upevnila naše pøátelství. Mohli
jsme se tak vzájemnì povzbudit v naší ministrantské službì. Celý tábor byl zamìøen
na našeho Pána, kterému s radostí sloužíme pøi oltáøi. Na zaèátku tábora jsme se rozdìlili do dvou rytíøských družstev, pøièemž
Ò
v erbu každého z nich se nalézal køíž. Naši
ministranti ví komu slouží a bìhem tìchto
dní, kromì zábavy, mohli prostøednictvím
krátkých multimediálních modliteb blíže
poznávat svého Pána.
Ale jaký by to byl tábor bez opekaèky,
sportu, her èi noèního hledání pokladu?
Právì do noèní hry se neoèekávanì zapojily i cérky z hrozenkovské Scholy, které se
danou noc snažily pøepadnout náš tábor.
Rytíøi byli v neustálé pohotovosti a spustili poplach dostateènì vèas na to, aby byl
tábor ubránìn. Vyzbrojeni vodními zbra-
dal nám požehnanou dobu plnou radosti.
Zvláštì dìkuji Pánu i Matce Boží za to, že
se bìhem tábora nikomu nic nestalo. Atmosféra bìhem tìchto tøí dnù byla skvìlá
a jak jsem v krátkosti naznaèil, zažili jsme
toho skuteènì mnoho. Na závìr nechám
promluvit ještì nìkolik našich rytíøù, aby
se s vámi podìlili o své dojmy a o to co se
jim bìhem tábora nejvíce líbilo. Abych nezapomnìl, dìkuji všem, kteøí nám pomohli
pøi organizaci tábora, Pán vás žehnej, za
vaši lásku a starostlivost.
Pøipravil Br. Milan Toman, SVD
Na táboøe se mi nejvíce
líbilo: promítání, pøepadovka, hry, opékání.
Václav O. (12 let)
Bavilo mì jak jsme šli na
cestu k pokladu i jak jsme
hráli fotbal, vybíjenou a
taky promítání pouèných
filmù. Pak pøepadovka a bojový tanec.
Jan V. (11 let)
Líbila se mi šátková, noèní pøepad a když jsme se
uèili capueru. Taky se mi líbilo, když jsme hráli fotbal
a ping pong.
Kryštof O. (11 let)
nìmi chránili stožár na kterém plápolaly
naše rytíøské vlajky. Navzdory udatnému
boji rytíøù si naše obrana vyžádala ztráty,
ale druhá strana také nezùstala ušetøena.
Cérky byly mokré navzdory tomu, že dávno již nezapršelo a pár jich zùstalo nìjakou
dobu v zajetí, ale nakonec se jim podaøilo
utéci. Druhé stranì se podaøilo zmocnit
dvou nejmladších èlenù tábora. Mírovou
cestou a „nároèným“ rokováním se však
zajatce podaøilo vrátit zpìt. Cérky jako výkupné za naše dva udatné rytíøe získaly
možnost hledat ztracený poklad. Poklad se
nalézal v nedalekém lese a byl strážen temným rytíøem. Výsledek noèní hry skonèil
pøíznivì pro obì strany, remízou a zábavným veèerem, kdy jsme spoleènì zpívali a
tancovali.
Náš tábor jsme zaèali sv. mší v Domì sv.
Josefa. Pán tedy vyslyšel naše prosby a
Líbilo se mi jak jsme hráli
v lese hru.
Patrik Š. (10 let)
Líbil se mi : fotbal, pøepad, vodní ragby,
grilování, ping-pong, capuera.
Pavel Š. (12 let)
Co se mi nejvíc líbilo? Pøepad a jak jsme
hráli noèní hru, pøi ní stará babka jako návnada (paní AR), brazilský Hod-Dog.
Vojta P. (13 let)
Nejvíce se mi na tomto støetnutí ministrantù líbilo, že jsem opìt o nìco více poznal svého pøítele (nejlepšího) Ježíše Krista. Duch svatý mi dal takovou odvahu, že
jsem hrál s ostatními rùzné hry a• už z improvizace nebo už nachystané. Mší svatou jsme zaèali (NH) a také skonèili (Karolinka) Jsem rád, že mohu sloužit tomu, kdo
to vidí, ocení a pøipíše mi to na nebi k dobru.
Michal Plánka (14 let)
Nesnažte se pøekonat svá pokušení, protože je mùžete ještì umocnit.
Ignorujte je a nezabývejte se jimi. Ï
-8-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Chatièka Heda
Hradní tóny
R13
Jako každé léto jsme se s naší milovanou scholièkou vydali na chatu. Ráno v
pátek jsme všichni vstali a spìchali na vlak.
Letos to bylo v sestavì 7 cérek, 1 ogar,
vedoucí Jitka a pùlvedoucí (obèasný) Štìpán. Vystoupili jsme v Lužné, kde jsme
museli s tìžkými ba•ohy šlapat ještì dlouhou cestu k chatì. Bylo horko, ale nakonec z posledních sil jsme došli až k chatì s
krásným názvem Heda. Obhlédli jsme si
chatu a vybalili si. Potom, co jsme se zabydleli, šli jsme prozkoumat místní okolí.
Našli jsme si pìkné místo v lese, kde jsme
si postavili „modlitebnu“. Postavili jsme
tam køíž ze dvou vìtví, našli velké kameny,
které nám sloužily jako lavièky a mìli jsme
hotovo. Každý tak mohl po èas chaty chodit meditovat a promlouvat s Bohem. Ten
veèer jsme si sbalili spacáky a karimatky a
vyšli jsme si na kopec . Obloha byla krásnì jasná a vzduch pøíjemnì letní, tak nám
nic nebránilo abychom pozorovali hvìzdy
a spali pod širákem. Ráno jsme se probudili do horkého dne a naše Jituška se Štìpánem navrhli, že pùjdeme na bazén do Zdìchova. Všichni souhlasili, tak jsme vyrazili. Voda byla pìknì osvìžující, jako stvoøená pro tak horký den. Další den byla nedìle a my se ráno umyli, pìknì oblékli a vyšli
do Zdìchova na mši svatou. Pøitom ve
Zdìchovì byla pou•, tak jsme si to užili.
Pondìlí vypadalo asi takhle: Já a pár dalších vyslankyní jsme šly do Lužné do obchodu nakoupit zásoby. Mezitím ostatní
na chatì hráli hry a vaøili obìd. Poté jsme
ještì nacvièovali písnièky na Svatováclavské dny, které se rychle blíží. Pak pøišlo
úterý. To jsme zase hráli hry, vaøili, zpívali.
Potom veèer jsme nemohli usnout. Už jsme
leželi, mohlo být tak 12:00 když v tom jsme
slyšely výkøik. Byla to Jitka, chvilku bylo
ticho, a pak nám kdosi vletìl do naší místnosti a vytáhl nás ven. Prý jestli chceme
zachránit Jitku, tak musíme jít nahoru do
kopce, sami. Nemám víc co dodat, prostì
to byl nejlepší pøepad všech dob. Zorganizoval nám to Štìpán s jeho kamarády.
Nakonec jsme si všichni sedli do chaty a
pohostili je pizzou.
A byl tu poslední den. Ve støedu už jsme
jen uklízeli chatu, bylo na èase jet domù.
Rozlouèili jsme se s Lužnou a hurá domù.
Byla to skvìlá chata a doufám, že pøíštì
zase nìkam pojedeme.
Anna Jochcová (14 let)
Každoroènì v sobotu pøed naší hrozenkovskou poutí se koná v Brumovì festival
køes•anské hudby „Hradní tóny“. Letošní
18. roèník byl však pøesunut na sobotu 7.
záøí a naše schola byla mezi pìti zúèastnìnými skupinami.
Poèasí nám pøálo, a tak cesta vlakem i
následná procházka k hradu rychle utekla.
Festival zaèínal mší svatou a pokraèoval
koncertem výborné scholy Adorare ze
Študlova. Mezitím jsme si naposledy pøezpívali písnì a osvìžili taneèní choreografie a jako druzí jsme nastoupili na pódium.
Pøestože festival tentokrát nemìl obvyklý
soutìžní charakter, mìli jsme strach a až po
Anièèiném sólu: „Nemusím se bát, doufám
v Hospodina..“ jsme se trochu uklidnili.
Byl jsem povìøen abych napsal své zážitky a pocity z národního setkání mládeže
R13, které se konalo na území Slovenska.
Jak jsem se o R13 dozvìdìl od bohoslovce
Br. Milana Tomana, SVD, tak se mi to moc
nezamlouvalo, moc jsem toho nevìdìl a
mìli jsme pùl roku na registraci. Pùlrok
ubìhl jako voda, a tak jsme se už zaèali
domlouvat, zda bychom tam mohli jet. Milan nebyl proti, naopak byl potìšen, a tak
jsme se zaregistrovali na internetové stránce R13. Moc se mi tam popravdì nechtìlo,
protože jsem byl už vloni s bohoslovcem
Br. Tomášem Gerbocem, SVD a dalšími mladými z naší farnosti ve Žïáru nad Sázavou
na Setkání mládeže, tudíž jsem už vìdìl, co
mì asi tak trošku èeká. Bál jsem se, že neuslyším hlas Pána v
tom rámusu, jenže
Pán umí i øvát a jeho
hlas jde slyšet pøes
všechny zvuky svìta. Tak jsme tedy vyjeli v poètu 4 zapùjèeným autem, cestou
jsme ještì pøibrali øádovou sestru Magdalénu a putovali pøímou cestou bez zdržování do Ružomberku, který se nachází
na Slovensku. Cesta
nebyla moc pohodlná, ale dojeli jsme do
cíle všichni v poøádku. Tam jsme se už zaregistrovali, støetli se s Br.Tomášem, ubytovali jsme se a hned jsme zaèali program s
plnou vírou a odhodlaností. Bylo to ve
spojení s tìmi, kteøí byli ve stejný okamžik
v Riu de Janeiro. Tomášovi J. se to na zaèátku moc nelíbilo, až pozdìji pochopil, že
se tam nejedeme kochat okolím, ale Bohem.
Program byl vskutku kreativní, hala Koniaren byla dostaèující, abychom se do ní
všichni vlezli. V hale se konala vìtšina programu. Prožili jsme Køížovou cestu, pravdivé svìdectví, pøedstavení, povzbuzení
ve víøe a neuvìøitelné zážitky s Bohem.
Setkání jsme zakonèili mší svatou na hoøe
nad "KalváRIOu". Bùh zaøídil poèasí tak,
že všechno krásnì vyšlo. Seznámil jsem se
s vìøícími lidmi a poznával Boha, protože
kdo poznává, ten miluje Boha.
Michal Plánka (14 let)
Ò
hrozenskovská Schola na chatì
Na nádvoøí pro nás byla pøipravena nauèná stezka „Po stopách Cyrila a Metodìje“, též jsme mohli shlédnout „Dog dancing“, což bylo pøedstavení taneèních kreací dívky se psem. Nechybìlo obvyklé obèerstvení ve formì párkù, ani povzbudivá
slova organizátorky paní Machaèové. Na
zpáteèní cestì jsme mìli hodinu volno ve
Vsetínì, a tak jsme se pøipojili k davùm pøed
Domem kultury a vyslechli si kousek koncert Jaroslava Uhlíøe. Nakonec nám zbyl i
èas na snìzení pizzy a spokojeni jsme se
ubírali k domovu.
Jitka Haferníková
Ve všem co dìláte, buïte vždy pokorní a žárlivì støezte èistotu svého srdce
a èistotu svého tìla; to jsou dvì køídla, která vás pozdvihnou k Bohu. Ï
-9-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Misionáøem v Brazílii
Amazonie je známá jako „plíce zemì“, je
pro ni typické nesmírné teplo s maximálnì
nasyceným vlhkým vzduchem. Teplota
vzduchu bìhem roku neklesá pod 19 0C, a
když se pohybuje kolem 20, tak si lidé na
hlavy dávají èepice, oblékají si zimní bundy a obouvají zimní boty. Existovat v tomto prostøedí, kde se horní hranice teploty
pohybuje pøes 40 v praxi znamená dát si
bìhem dne 4 sprchy, abyste vypadali jako
kultivovaný èlovìk. Pùsobím v diecézi Óbidus ve farnosti Alenquer, která se nachází
v srdci Brazílie, farnost je vìtší než Slovensko, ale Alenquer je na slovenské pomìry chudé mìsto. Kromì hlavní cesty,
která se táhne støedem mìsta v délce 3 km,
tam asfaltku nenajdete. Nìkam cestovat,
znamená jet po udusané hlínì, která se v
období deš•ù mìní na bláto a v období
sucha na víøící se prach. V mìstì máme 15
kostelù, 15 komunit a mimo mìsta dalších
cca 140. Jsme tu 3 knìží a jeden øeholní
bratr, takže pastorace je jiná, než na co jsem
byl doposud zvyklý. Urèitì se ptáte, jak je
možné ve ètyøech øídit takovou velkou farnost. Odpovìï je jednoduchá. Jsme jen
nástroji Toho, který nás sem poslal.
V praxi to znamená, že každý kostel nebo
komunita musí mít svého koordinátora, vice
koordinátora, který zastøešuje a øídí chod
komunity a kostela, potom sekretáøe, který
zapisuje život v komunitì, pokladníka, který se stará o finanèní správu, katechety,
napø. pro svátost køtu, biømování, dále zpìváky... To ještì není vše, musí existovat
alespoò pìt rodin v komunitì, které žijí ve
farnosti v pokoji, v jednotì a chtìjí mít kapli
nebo kostel. Možná se zasmìjete nad tím,
co je to žít mezi sebou v pokoji a v jednotì,
ale je to realita dneška, kdy lidé chtìjí spolupracovat, ale každý pracuje na svém „políèku“ a nikdo nechce nikomu ukázat co
mu na nìm vyrùstá. Žít v pokoji a v jednotì znamená též starost a zodpovìdnost jedné rodiny za druhou. Pracovat na rùstu
komunity, podílet se na životì komunity a
pomáhat pøi pracích kolem kostela. Jednoduše být prùzraèný a èitelný pøed ostatními. Proto jsem napsal, že mimo mìsta máme
okolo 140 komunit. Toto èíslo se stále pohybuje nahoru a dolù. Když lidé mezi sebou zápasí a nežijí v pokoji, tam se komunita sama rozbije. Tak, že se pøestane radit
a padne do zániku. Takováto komunita se
zavøe sama pøed sebou a zjistí, že takto to
dál nemùže fungovat. A trvá to nìjakou
dobu, obyèejnì mìsícù, než se tato komunita dá znovu do poøádku.
Farnost je rozdìlená na nìkolik regionù:
region mìsto, region voda (to znamená
sednout si do farní lodi a navštìvovat komunity, ke kterým se dostanete jen po vodì)
a region cesta. Ten je rozdìlen na A a B. A
je do osmdesáti kilometrù a B je zbytek.
Dále jsou tyto regiony rozdìleny na subregiony. 5 komunit je slouèeno do jedné
podmnožiny, která má své jméno a patrona. Každý kostel má svého patrona, každý
subregion má svého patrona a celá naše
farnost má patrona sv. Antonína Paduánského. Složité, ale kdyby to takto nebylo
zorganizováno, tak by farnost nefungovala.Já jsem dostal do daru ve mìstì 4 komunity a mimo mìsto 28. Jak jsou komunity
velké? Ve mìstì je to klasika. Mimo mìsta
je to složitìjší: jsou komunity které mají
napø. 10 rodin. Neptejte se na poèet obyvatel, protože oni sami to neví kolik jich je.,
zde se poèítají na rodiny. Takže jsou komunity od 10 rodin (cca 60 lidí) do 300 rodin
(cca 1300 lidí). Jistì vám napadlo, že 3 knìží nemohou bìhem víkendu odsloužit 140
mší sv. Pro vás je nepochopitelné, aby bìhem víkendu nebyla mše sv., zde je ale
možné vše.Vypoèítali jsem, že 6% obyvatel se v naší farnosti mùže zúèasnit mše sv.
o víkendu. Ostatní takovouto možnost
nemají z dùvodù obrovské vzdálenosti.
Když se Bl. Jan Pavel II. doslechl, že v
Brazílii je takováto situace, tak zmìnil první pøikázání pro tuto oblast a to tak: „ zúèastnit se v nedìli a pøikázaný svátek na
bohoslužbì slova v komunitì“. Bohoslužbu slova vìtšinou øídí koordinátor, a jsou
ještì další funkce jako lektoøi, žalmisté, vysvìstlovatelé Sv. Písma…Jak sami vidíte
není to jen vìc knìze a kostelníka. Pro
všechny se organizuje bìhem víkendu kurz
ve farnosti nebo diecézním centru…
…Cesta divoèinou jako je Amazonie pro
mne zaèíná v úterý a konèí v pátek. Spíme
buï v rodinách nebo v kaplích v sítích,
protože postele tam neexistují. Pøíroda je
krásná, ale nebezpeèná. Nejednou jsem již
pøejel autem kobru, nejednou mì bìhem
vystupování z lodì nahánìli krokodýli. Jak
mi však spolubratr øíká: „Co Tì nesní, to
Tì posilní.“ To je v krátkosti ze života na
misii v Amazonii.
P. Pavol Baláž, SVD
misionáø pocházející ze Slovenska
pøeložila a upravila –INW-
Svátost køtu pøijali
a novými farníky se stali
v Novém Hrozenkovì
17. bøezna – Liliana Marie Š•astná,
Vojtìch David a Štìpánka Maranèáková
7. dubna – Florian Lenart
21. dubna – Jan Suchý, Michal Vrážel,
Aneta Uhlíøová, Patrik Urban,
Radim Urban, Lucie Orságová,
Sebastian Vrána, Tamara Kysuèanová,
Aneta Kysuèanová a Tomáš Orság
v Karolince
26. kvìtna – Michal Orság
a Štìpánka Šuláková
16. èervna – Eliška Øeháková,
Jakub Stanìk, Nela Terezka Juráòová
a Mariana Malíková
21. èervence – Aleš Jiøí Bøezina,
Amália Perièková a Šimon Tlašek
17. srpna – Jan Michal Švec
18. srpna – Silvie Šimáková,
Natálie Zboøilová, Daniel Bìlocký
a Lada Kateøina Lukáèová
v Novém Hrozenkovì
24. srpna - František Pekaø
26. srpna - Mariana Valíèková
30. srpna – Kamila Burianová
31. srpna – Jitka Jureèková
8. záøí - Lukáš Zbranek, Tomáš Krbaòa
Do vìènosti nás pøedešli
v druhé pùli mìsíce bøezna
Anežka Bukovjanová (1934) roz.
z Nového Hrozenkova
Pavla Leskovjanová (1963) z N. H.
Blažena Rešková (1955) roz. Vráželová
z Karolinky
v mìsíci dubnu
Jan Helienek (1928) z N. Hrozenkova
Jiøina Mynarèíková (1934)
roz. Hanièáková z Nového Hrozenkova
Ò Ježíš nikdy není bez køíže, ale ani køíž není bez Ježíše. Ï
Ò Musíte milovat, milovat, milovat nad vše jiné Ï
- 10 -
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Do vìènosti nás pøedešli
Sestra Voršila – Ludmila Juøicová
Milosrdná sestra sv. Køíže
v mìsíci kvìtnu
Václav Švach (1939) z Karolinky
Nar. 1924, 1. sliby 1948, + 20. 8. 2006 v
Petr Bukovjan (1957) z N. Hrozenkova
Kromìøíži.
Miloslav Hodulák (1953) z N.Hrozenkova
Sestra Voršila, køestním a rodným jméJosefa Šipulová (1935) roz. Krystyníková
nem Ludmila Juøicová, se narodila 1. ledna
z Nového Hrozenkova
1924 v N. Hrozenkovì na Valašsku. Ještì
v mìsíci èervnu
týž den nechali dìvèátko pokøtít, aby se
Jindøich Jochec (1930) z N. Hrozenkova co nejdøíve stalo dítìtem Božím, její nebesVeronika Ruèková z Nového Hrozenkova kou ochránkyní se stala svatá Ludmila.
Malé hospodáøství staèilo uživit poèetv mìsíci èervenci
nou rodinu. Ve svém životopise píše sestAugustin Valíèek (1918) z Karolinky
ra Voršila o tatínkovi: „Když šel z domu na
Slavomír Orság (1920) z Karolilnky
pole, požehnal se svatým køížem, a nás k
v mìsíci srpnu
tomu od mládí vedl.“ O sobì píše: „Ve škoMiroslav Jochec (1942) z N. Hrozenkova le jsem se ráda uèila, nejradìji jsem mìla
náboženství. Když se mne spolužaèky ptaJaroslav Krátký (1944) z Rožnova p.R.
ly, kam pùjdu po vychození školy, vždy
Marie Sobková roz. Špaòhelová z
jsem odpovídala: „Do kláštera“. Ráda jsem
Nového Hrozenkova
se modlívala rùženec a v kostele pøedøíkávala. Vstoupila jsem do Mariánské družiSvátost manželství uzavøeli ny, abych si uchovala èisté srdce pro Pána
Ježíše. Èetla jsem životopisy svatých, a tak
6. dubna
jsem stále více poznávala, kam mne Bùh
Michal Leskovjan z N.Hrozenkova
volá.“
Adriana Vojvodíková z Karolinky
Starala se o nemocnou maminku, která
27. dubna
zemøela, když bylo Lidušce devatenáct let.
Josef Helis z Halenkova
Zùstala ještì dva roky doma, aby pomáhaZuzana Chromèáková z Halenkova
la v domácnosti. Dne 4. listopadu 1945 se
1. èervna
splnilo její pøání. Mohla nastoupit k MiloZdenìk Mikulenèák z Huslenek
srdným sestrám svatého Køíže v provinèLucie Kocurková z Halenkova
ním domì v Kromìøíži. Jako kandidátka
vypomáhala pøi domácích pracích v kláš24. srpna
teøe v Holešovì. Pøi obláèce dne 31. èerRadek Pekaø z Karolinky
vence 1947 pøijala øeholní jméno sestra
Kristýna Pekaøová z N. Hrozenkova
Voršila. O rok pozdìji 10. srpna 1948 složila
30. srpna
první øeholní sliby. Poté byla opìt poslána
Karel Burian z Karolinky
do Holešova, kde se starala o prádelnu. V
Šárka Burianová z Karolinky
roce 1950 byl klášter státem zabrán a celé
øeholní spoleèenství, které se vìnovalo
31. srpna
pøedevším vyuèování a výchovì mládeže,
Martin Kuliha z Považské Bystrice
se muselo bìhem dvou dní odstìhovat do
Iveta Filáková z N.Hrozenkova
èeského pohranièí, do centralizaèního kláš31. srpna
tera v Bohosudovì, a pracovat v továrJakub Maòák z Halenkova
nách. V èervnu roku 1951 pøišla sestra VorVeronika Èernocká z N. Hrozenkova
šila se skupinou mladších sester do továr7. záøí
ny Elite ve Varnsdorfu, poté do továrních
Petr Zapletal z Uherského Hradištì
internátù do Dolního Lánova, do TrutnoEva Chromèáková z N. Hrozenkova
va a do Svobody nad Úpou. Na tìchto
místech vedla domácnost sestrám, které
7. záøí
pracovaly v pøádelnì Texlen v Horním StaRadek Šulák z Halenkova
rém Mìstì u Trutnova.
Lucie Forstová z Prahy
Po pìtiletém putování èeským pohrani7. záøí
èím pøišla v roce 1955 do východních Èech,
Milan Zbránek z Karolinky
do ústavu sociální péèe v Albrechticích
Veronika Šarmanová z Karolinky
nad Orlicí, kde pùsobila dvacet šest let.
Ò
Dne 31. èervence 1956 smìla tajnì složit v
Chlumci u Chabaøovic s osmi spolusestrami vìèné sliby. V tu dobu se musela podrobit ve Vysokém Mýtì vážné operaci štítné
žlázy. Lékaø, který ji operoval, øíkal: „Sestry
rád operuji, protože vím, že se v tu dobu za
mne operujícího i za operovanou modlí celá
øada sester.“ Sestry, které se sestrou Voršilou pracovaly, dosvìdèují, že to byla sestra zbožná, která každou volnou chvíli využila k adoraci, pøi níž prosila Pána Ježíše za
celý svìt. Žila naplno charisma Milosrdných sester svatého Køíže. Vyzaøovala dobrotivou blahovùli a nic zvláštního pro sebe
nevyžadovala. Patøila k lidem, kteøí jdou
životem nenápadnì a prostì a zanechávají
po sobì svìtlou stopu. Mohla øíci se žalmistou: „Nebažím po velkých vìcech, které nad mou sílu jsou…“ (Žalm 131). Nezapomínala v modlitbì ani na své pøíbuzné.
Jezdila k nim na Svatý Kopeèek, kde pravidelnì prožívala svou dovolenou.
V roce 1981 pøišla jako dùchodkynì do
Bílé Vody do blízkosti poutního kostela
Panny Marie, kterou od mládí uctívala a
snažila se žít její ctnosti – tichost, pokoru a
obìtavost.
Posledním zastavením její životní cesty
byla od roku 1993 znovu Kromìøíž. S radostí se vrátila do domu, v nìmž skoro pøed
padesáti lety nastoupila na cestu následování Krista. Pokud ještì mohla, vypomáhala v žehlovnì. Byla dlouho vážnì nemocná. Pøi svých pobytech v nemocnici
byla oblíbenou pacientkou. Lékaøi i ošetøující sestry si jí vážili pro její pøíkladnou
trpìlivost a pro její milý úsmìv. Mnozí se jí
svìøovali se svými starostmi a prosili ji o
modlitbu, nebo• cítili, že tato sestra je Bohu
blízko. I v posledních mìsících svého života vydávala svìdectví odevzdanosti do
Boží vùle, z níž pramenil hluboký vnitøní
mír. Poslední slova sestry Voršily: „Pane
Ježíši, miluji Tì!“ nám prozrazují, že žila i
umírala s Kristem. Zemøela v nedìli 20. srpna 2006.
Dìkujeme Pánu za sestru Voršilu, za její
pøíklad vìrnosti v modlitbì, obìtavé práce
a utrpení, které nesla spolu s Ním, a vyprošujeme jí, aby ji zahrnul svou vìènou láskou a radostí. Kéž se za nás na vìènosti
pøimlouvá!
Pøevzato z archivu
Milosrdných sester sv. Køíže
Mìj na pamìti, že èím více tì nepøítel napadá, tím blíže Bohu je tvá duše.
Pøemýšlej o tom a pronikej do této velké a potìšující pravdy. Ï
- 11 -
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * zárí 2013
…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…
O nejlepší štrùdl
Charita sv. Rodiny Nový Hrozenkov
poøádá I. roèník soutìže o nejlepší štrúdl.
Svùj štrúdl mùžete pøinést ve støedu 25.
záøí do Charity v Halenkovì od 12 do 17
hod. Na tøi nejlepší hospodyòky èeká milé
pøekvapení. Slavnostní vyhlášení výsledkù bude 27. záøí 2013 ve 13 hodin v Charitì
v Novém Hrozenkovì u pøíležitosti dne otevøených dveøí.
Den otevøených dveøí
v Charitì Sv.rodiny
Nový Hrozenkov
Rádi bychom informovali všechny pøíznivce Charity, že Den otevøených dveøí –
pátek 27. záøí 2013 zahájíme v domovì na
Halenkovì v 10 hodin mší svatou, poté
bude na Domì pokojného stáøí v Novém
Hrozenkovì ve 13 hodin slavnostnì otevøena a požehnána reminiscenèní místnost,
která bude sloužit našim klientùm. Místnost se vybavovala asi dva mìsíce, zamìstnanci Charity pøinášeli pøedmìty našich
babièek a prababièek a naší paní øeditelce
se podaøilo dokonce sehnat starobylou
šatní skøíò.
Dále v Denním stacionáøi probìhne vyhodnocení nejlepšího „štrúdlu“. Soutìžit
budou mezi sebou hospodyòky z obcí
Nový Hrozenkov a Halenkov. Hodnotící
komise bude složená z vedoucích jednotlivých zaøízení spoleènì s paní øeditelkou.
Ve støedisku terénních služeb bude prohlídka spojená s možností mìøení tlaku.
Vìøíme, že se akce vydaøí a naše pozvání
pøijmete.
Svatováclavské slavnosti
Zveme vás srdeènì na III. roèník festivalu duchovní hudby “Svatováclavské slavnosti“, který se uskuteèní v sobotu 5. øíjna 2013 v kostele sv. Jana Køtitele v Novém Hrozenkovì.
Program:
17.00 - zahajovací mše svatá
pøi mši svaté zpívá
Schola dospìlých z Hovìzí
18.00 – 18.30
smíšený pìvecký chrámový sbor
TIBI ze Zlína
18.35 – 19.00
Schola a Scholièka Nový Hrozenkov
19.05 – 19.35
pìvecký sbor Sonet ze Vsetína
19.40 – 20.15
folklórní soubor Hafera z N. H.
20.20 – 21.00
smíšený pìvecký sbor
Tristianus z Trstenej
Roráty
poøad bohoslužeb v èase adventu
(od pondìlí 2. prosince 2013)
Karolinka:
pondìlí 6.30 hod
ètvrtek 18. 00 hod
Nový Hrozenkov:
úterý, støeda, pátek 6.00 hod.
Jako každým rokem prosíme maminky, babièky èi hodné tetièky, aby dìtem pøipravily na faøe snídani.
Ke vzpomínce na všechny
vìrné zemøelé - Dušièky
V sobotu 2. listopadu 2013 (Všech svatých) odpoledne a v nedìli 3. listopadu
2013 (Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé) po celý den bude možno pøi návštìvì
kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek
(sv.zpovìï, sv.pøijímání, modlitba na úmysl Svatého otce) je podmínkou pomodlit
se pøi návštìvì kostela modlitbu Pánì a
vyznání víry.
Od 1. listopadu do 8. listopadu je možné
získat po splnìní obvyklých podmínek
dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam za zemøelé; v
ostatních dnech lze takto získat odpustky
èásteèné.
Poøad bohoslužeb
o Dušièkách
Pátek 1. listopadu 2013 - Všech svatých
Karolinka:
8.00 - mše svatá
Nový Hrozenkov:
18.00 - mše svatá
Sobota 2. listopadu 2013
Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé
Karolinka:
8.00 - mše svatá
15.00 - pobožnost na høbitovì
Nový Hrozenkov:
18.00 - mše svatá
po mši sv. pobožnost na høbitovì
Zapisování mešních úmyslù
Další èíslo farního zpravodaje vyjde
Mešní úmysly na I. pololetí roku 2014 se 2. adventní nedìli 8. prosince 2013, své
Charita Nový Hrozenkov poøádá sbìr budou zapisovat v sobotu 30. listopadu textové pøíspìvky odevzdávejte prosím do
šatstva. Uskuteèní se ve Víceúèelovém 2013 od 8 do 11 hodin na faøe v Novém pondìlí 25. listopadu 2013.
P. Marek Poláèik, SVD
Hrozenkovì. V Karolince pak v nedìli 1.
charitním domì v Halenkovì v:
správce farnosti
prosince 2013 po mši svaté.
úterý 29.10. a ètvrtek 31.10. 2013
v dobì od 8 do 11 hod
støeda 30.10 a pátek 1.11. 2013
Svatý Martin,gdyž pøijede
Gdyž kvetú stromy podruhéj,
v dobì od 13 do 17 hod
na žlutéj kobyle – tuhá zima,
potrvá zima až do kvìtna.
Prosíme o donášku èistého obleèení v
na bíléj kobyle –mírná zima
banánových krabicích nebo krabicích pona strakatéj kobyle – promìnlivá
Gdyž listí dlúho nepadá,
dobných rozmìrù.
zima.(jasno,sníh,bláto)
tuhá zima sa pøikrádá.
Kolektiv zamìstnancù
Charity Nový Hrozenkov
Sbìr šatstva
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky
Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov, www.farnostnovyhrozenkov.cz
Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail redakce: [email protected]
Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada
fotodokumentace do Farního zpravodaje archiv obèanù NH, použity myšlenky Pátera Pia
Toto èíslo 2013/2 vychází 25. nedìli v mezidobí, 22. záøí 2013.
Náklad 350 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk).
- 12 -