Farní zpravodaj 9.2005 - tisk 1 oblíbené!
Transkript
...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM...KALENDÁRIUM... Od 10. záøí do 30. øíjna si pøipomínáme: 14. záøí : Povýšení svatého køíže - Køíž je zvláštním znamením køes•anù, ponìvadž na nìm umøel Kristus za spásu lidstva. 15. záøí : Panna Maria Bolestná – Tato pøipomínka vstoupila do køes•anského kalendáøe v 11.století. Zasloužili se o to nejdøíve cisterciáci a pozdìji servité, ale také františkáni a jiné žebravé øády. Antifona k úvodní modlitbì na tento svátek chce zdùraznit kristologické zamìøení mariánských pobožností: „Pojïme, klaòme se Kristu, Spasiteli svìta, spolu s ním pod køížem trpìla jeho Matka.“ 16. záøí : sv. Ludmila; knìžna a muèednice – Knìžna Ludmila byla ihned po své smrti uctívána jako muèednice a stala se první èeskou svìticí. Jejím manželem byl kníže Boøivoj (855894) z rodu Pøemyslovcù, kterého na Velehradì pokøtil sv.Metodìj. Ludmila byla pokøtìna brzy po nìm, mìli spolu tøi syny. Po smrti manžela doèasnì sama vládla èeské zemi. Po vládì a smrti dvou starších synù mìla vládnout ona, nebo manželka po prvním zesnulém synovy Vratislavovi Drahomíra. Drahomíra podléhala pohanským obyèejùm a žárlila na Ludmilu a nechala ji roku 921 zardousit. Podle jejího pøíkladu zaøídil celý svùj život i její vnuk Václav, kterého køes•ansky vychovala, ten nechal tìlo umuèené babièky pøenést do chrámu sv. Jiøí na pražském Hradì. Úcta ke sv. Ludmile byla rychle rozšíøena po celé èeské zemi. Den církevních škol 21. záøí : sv. Matouš; apoštol a evangelista – Má ohromné zásluhy o rozšíøení Kristovy radostné zvìsti, nebo• jako jediný sepsal „Øeèi“ Kristovy v pùvodním hebrejském jazyce, kterým byla aramejština. Jako apoštol pùsobil v Persii a Etiopii, kde také zemøel muèednickou smrtí. 28. záøí : sv.Václav; kníže a muèedník – Je to jediný èeský svìtec, který se dostal do univerzálního kalendáøe. Jako kníže toužil po rozvoji svého lidu a bránil jeho mír vnitøní i vnìjší. Èinil tak v køes•anských zásadách, jak ho to nauèila jeho babièka. Nebyl v tom pochopen ani matkou Drahomírou ani bratrem Boleslavem a musel být odstranìn. Bratrovraždu popisují všechny nejstarší životopisy: Ráno u dveøí kostela ve Staré Boleslavi. Matka velice truchlila a celý národ ho mìl za muèedníka. Proto i bratr Boleslav svého èinu litoval, rozkázal pøenést ostat- ky ke sv. Vítu na Pražský hrad. Jeho úcta se rozšíøila po celé vlasti i za hranice.Nejvíce kostelù ke cti sv. Václava je v ÈR asi 400, v USA napøíklad jeho krajané postavili asi 60 kostelù. Nejbližší kostel zasvìcený sv. Václavu je v Horní Lidèi. Sv. Václav je pøední patron metropolitního chrámu v Olomouci i celé naší arcidiecéze. 1. øíjna : sv.Terezie od Ježíška; panna,øeholnice a církevní uèitelka – Patøí mezi nejznámìjší svaté všech dob a její úcta je stále živá. Když jí bylo 15 let, vstoupila do kláštera na Karmelu v Lisieux. Zde žila devìt rokù jako mniška a 30. záøí 1897 zemøela na tuberkulózu. To co si v tak krátké dobì vytrpìla ji staví po bok nejvìtších svatých. Papež Pius XI. ji prohlásil v roce 1927 za svatou a zároveò ji dal za patronku misiím a misionáøùm, protože její život se stal zdrojem apoštolátu a spásy. 18. øíjna : sv.Lukáš; evangelista – je autorem dvou spisù N. zákona: tøetího evangelia o 24 kapitolách a Skutkù apoštolù o 28 kapitolách 28. øíjna : sv.Šimon a Juda; apoštolové – Šimon zvaný „horlivý“ nebo „kananejský“ je jedním z dvanácti apoštolù. Juda, který se v seznamu apoštolù objevuje jako Juda Jakubùv nebo Tadeáš, byl podle starobylé tradice považován za bratra apoštola Jakuba Mladšího a za autora jednoho z listù zaøazených mezi knihy NZ. Zájezd do Polska Dne 24. a 25. záøí 2005 (v sobotu a v nedìli poøádá P. Jaroslav Batóg poutní zájezd do Wadowic – rodištì papeže Jana Pavla II. a Wieliczky, mìsteèka známého svými solnými doly. Pøihlásit se mùžete v sakristii kostela. Cena zájezdu bude èinit asi 1.100,- Kè. Podzimní pou• a „Den otevøených dveøí v Charitì“ Dovolte, abychom vás pozvali v mìsíci záøí na naši tradièní podzimní pou•, smìøující tentokrát na Svatý Kopeèek. Pou• se uskuteèní 27. záøí 2005, odjezd v 7.45 hod z køižovatky Soláò ve Velkých Karlovicích, pak postupnì ze zastávek ÈSAD, s poslední zastávkou v 8.30 hod v Hovìzí. Cena vèetnì obìda èiní 260 Kè. Pou• je urèena pøedevším ménì pohyblivým a nemocným seniorùm; kdo bude potøebovat odvoz na zastávky autobusu, rádi jej zajistíme, jen to prosím uveïte, až se budete na zájezd pøihla- šovat. Posledním dnem, kdy se mùžete na pou• zapsat je 19. záøí. Sobota pøed touto poutí 24. záøí 2005 je vìnována „Dnu otevøených dveøí Charity Nový Hrozenkov“. V tento den máte možnost si prohlédnout Dùm pokojného stáøí a seznámit se s jeho službami, informovat se o charitní peèovatelské službì, která má v souèasné dobì v domácí péèi témìø 150 klientù, navštívit také denní stacionáø, jehož služby využívá stále více zájemcù a seznámit se s dalšími aktivitami, které Charita Nový Hrozenkov pro seniory pøipravuje. Dùm, kde je zároveò sídlo Charity, bude pro zájemce otevøen od 10 hodin. Slavnostní zahájení probìhne v 10.30 hod a bude spojeno s krátkým programem. Ten pak bude pokraèovat v 17 hod spoleènou mší svatou v chrámu sv.Jana Køtitele v N. Hrozenkovì, po ní následuje koncert skupiny Paprsky, který je urèen nejen pro úèastníky Dnu otevøených dveøí, ale hlavnì pro Tøíkrálové asistenty a jejich „tøi krále“, tj. pro všechny dobrovolníky, kteøí se této akce za mrazivých lednových dnù úèastní. Koncert Ladi Kerndla Koncert zpìváka Ladi Kerndla se uskuteèní 14. listopadu v sále OÚ v Hovìzí. Vstupenky budou v pøedprodeji již v mìsíci øíjnu, cena 100,- Kè. Zajiš•uje Charita NH. Ing. Danuše Martinková øeditelka Charity Nový Hrozenkov 26. záøí – sv. Kosma a Damián Na Kosmu a Damiána studeno bývá zrána. 29. záøí – sv.Michael, Gabriel a Rafael Je-li o Michalu jasná noc zvìstuje to zimy moc; Je-li mlhavá a vlhká, nebudou chladna velká 30. záøí – sv, Jeroným Na sv. Jeronýma stìhuje se k nám už zima. 4. øíjna – sv. František z Assisi Svatý František zahání lidi do chýšek. 18. øíjna – sv. Lukáš Do svatého Lukáše ruce volné mìj, po svatém Lukáši za òadra je dej! Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail: [email protected] Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada. Fotodokumentace do farního zpravodaje Hynek Rafaj a archivobèanù NH Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme. Náklad 250 ks - NEPRODEJNÉ - pro vnitøní potøebu farnosti. - 10 - FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY èíslo 5 roèník 5 záøí 2005 Povýšení svatého køíže Ó, která ústa a který jazyk budou hodny chválit nezdolnou hradbu pravovìrných, vítìznou zbraò velkého krále Krista? Køíž je vzkøíšení mrtvých, nadìje køes•anù. Køíž je (pravý) zisk obchodníkù, nadìje zoufalých, kormidlo plujících. Køíž je pøístav hnaných bouøí a hradba obležených. Køíž je otec sirotkù a rádce spravedlivých. Køíž je svìtlo sedících ve tmì. Køíž je skvostná nádhera králù a filozofie barbarù. Køíž je zboøení modloslužebných chrámù, pohoršení Židù. Køíž je kázání prorokù, doprovod apoštolù, sláva muèedníkù. Køíž je základní pevnost církve, jistota svìta. Tìmito mystickými obrazy opìvoval køíž v jedné oslavné øeèi církevní uèitel sv. Efrém Syrský, žijící ve 4. století v Edesse. Øíman Tertulián popisuje znamení køíže na èele jako obvyklou souèást každodenních èinností, což bylo obdobou pohanských obøadù, jež mìly funkci ochrany pøed neštìstím. Køíž však nebyl veøejnì uctívaným symbolem prvních køes•anù. Vždy• už jenom slyšet toto slovo bylo nepøíjemné pro øímské obèany. Proto se zpoèátku zobrazovala jako znamení køes•anù ryba. Symbolem Krista byl pelikán, který živí svou vlastní krví mláïata a Kristus byl také zobrazován jako dobrý pastýø s oveèkou na ramenech. Až se svobodou, kterou køes•anùm udìlil v r. 313 císaø Konstantin Veliký, se objevila snaha nalézt do té doby ukrývaný køíž, na kterém Kristus zemøel. V Jeruzalémì panovalo v polovinì 4. století pøedsvìdèení, že právì tam se nachází Korouhve královské jdou vpøed, pravý køíž Kristùv. Tamní biskup Cyril pøipsal roku 348 nalezení køíže Konstantikøíž záøí ohnìm tajemství: novi, který dal v r. 326 odkrýt Boží hrob. Velikonoèní kronika (Chronicon Pasten, který stvoøil tìlo, svìt, chale), sepsaná pravdìpodobnì v Konstantinopoli, pøipisuje nalezení køíže svaté svým tìlem, pøibit na nìm tkví. Helenì, Konstantinovì matce a tvrdí, že køíž byl nalezen 14. záàí 320. Kolem roku 400 podává jedna poutnice do svatých mís, Aetheria, zprávu, že 14. záøí se Hle, jak až k srdci proniká v Jeruzalémì slavil svátek na památku nalezení køíže. V tento den byly také zbraò bezcitná a strašlivá! vysvìceny baziliky v Betlémì a na Olivové hoøe, které dal Konstantin postavit. Už ve ètvrtém století, jak dokládá svatý Jan Zlatoústý, biskup v Konstantinopoli, Z boku se øine s vodou krev nosili køes•ané úlomky køíže zasazené do zlata jako nejvzácnìjší majetek. Køíž se a od høíchu nás omývá. postupnì stal pøedmìtem kázání hlasatelù evangelia a veøejným køes•anským symbolem, bohužel èasto i symbolem lidmi zneužívaným. Nádherný strome záøící Dnes s odstupem dvou tisíciletí s jistotou víme, že napø. známé ètyøi úlomky jejž rosí božské krve proud, svatého køíže, uchovávané v kostele Santa Croce v Øímì, ve florentském dómì, za hodna vyvolený jsi v katedrále v Pise a v paøížské katedrále Notre-Dame, pocházejí z olivovníku. ke svatým údùm tvrdì lnout. Pro vìøící je však každý køíž, pøestože je zhotoven jenom z obyèejného døeva, vzácným znamením našeho vykoupení pro vìènost. V domech bohatých lidí možná nalezneme vzácné starobylé køíže, jako by se móda v jistém smyslu opakovala, Trojice, studno spasení, ale každý køíž na stìnì èi Boží muka nabývají své pravé hodnoty právì modlitkéž každý duch tì velebí! bou, kterou u nich upøímnì vyslovíme. Tajemstvím køíže uzdrav nás Letos budeme spolu s farníky v halenkovské farnosti slavit Svátek povýšení a pøiveï k slávì na nebi! Svatého køíže jako poutní slavnost kostela dne 18. záøí. P. Jozef Streèka, SVD -1- ...BIBLICKÉ OKÉNKO...ROZHOVOR...BIBLICKÉ OKÉNKO...ROZHOVOR... …Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI… Kniha ESTER Koho mùžeme potkat na faøe? Kniha ESTER patøí k mladším dìjepisným knihám Starého Zákona, vznikla kolem r. 150 pø.Kr. Hlavní postavou je Ester, která se stala ženou perského krále Achašveróše a zachránila pod øízením svého strýce Mardochea svùj židovský lid pøed znièením, které naøídil první ministr Haman. Pøimìla krále ke zrušení protižidovského dekretu, k odsouzení protivníka Hamana, a ohrožení židovské komunity se obrátilo v její velké vítìzství. Z dobových konvencí vyplývá dramatické líèení harémových intrik a vojenských øeží. V závìru vypravuje kniha o zavedení židovských jarních svátkù púrim, které mají na památku vítìzství národa radostný ráz rozjaøeného veselí. Tím pøipomínají náš masopust (symbolicky je vìšen Haman – obdoba Smrtky, vrhané do vody). Smyslem knihy je však nejen tato pøipomínka záchrany pøed pogromem a záhubou od mocného nepøítele. Tato kniha také zdùrazòuje, že je nezbytné aktivní zapojení schopností a odvahy Bohem osvícených lidí a pøedevším úèinnosti postu a modlitby, vyprošujících Boží pomoc ohroženým. Je to velká výzva proti fatalismu a k odporu proti všem formám zla. Podobnì jako kniha Judit zvýrazòuje i kniha Ester mimoøádnou úlohu žen v dìjinách spásy. Pøíbìh Esteøin pøipomíná obdobný pøíbìh Josefa Egyptského a podobnì jako Josefova historie dává najevo, že Bùh nemusí navenek ukazovat svou moc a pøesto zùstává pánem dìjin i lidských životù. Krásné a silné jsou modlitby v pozdìjších (tzv. deuterokanonických) dodatcích k této biblické knize. pøipravil Mojmír Trávníèek Rozhovor s P. Jiøím Orságem P. Jiøího jsem zastihla v Hrozenkovì na konci jeho letní dovolené v èervenci 2005. Povolil mi tøi-ètyøi otázky s tím, že se rozhodl neposkytovat rozhovory, protože redaktoøi z toho udìlají nìco jiného, než øekl, ale v tomto pøípadì udìlá výjimku. Nakonec tìch otázek bylo víc, ale musela jsem mu za to i já odpovìdìt na jeho otázky. P. Jiøí se narodil 15. èervna 1964 ve Vsetínì a dìtství a dospívání prožil v Novém Hrozenkovì, kde bydlel v údolí Brodská. Vystudoval Elektrotechnickou prùmyslovou školu v Rožnovì pod R., rozmýšlel se studovat na VUT v Brnì, pøemýšlel o knìžství a øekl si, že pùjde na vojnu a tam si nechá vše rozležet v hlavì. – „Dva roky jsem byl na vojnì, asi rok a pùl v Lažanech u Chomutova u protiletecké obrany.“ - Po ukonèení základní vojenské služby vstoupil do semináøe v Olomouci a 30. èervna 1990 byl vysvìcen na knìze. Primièní mši svatou sloužil v Novém Hrozenkovì 1. èervence 1990. Co rozhodlo, že jste nakonec vstoupil do semináøe? Snažil jsem se hledat a poznat Boží vùli. Nìkomu to bude pøipadat dosti divné, ale byla to základní vojenská služba. Vidìl jsem vztahy mezi lidmi, tu prázdnotu v srdcích a duších. Tak napøíklad ti lampasáci,mìli hodnì penìz, ale také mìli skoro všichni rozpadlé rodiny, sklony k alkoholismu a zkrátka, nebyli š•astni. Pøijel jsem jednou z vojny domù na dovolenku a už jsem byl rozhodnutý. Navštívil jsem na faøe P. Polese a on mi øíká: „Byl jsem v Olomouci, a tak jsem tam vzal pøihlášku do semináøe. Dávám Ti ji, ale nic ti nevnucuji, musíš se rozhodnout sám.“ Já mu na to øíkám: „Otèe, a jak víte, že už jsem se rozhodl?“ Letos jste oslavil 15. výroèí od svého vysvìcení. Kde všude jste za tu dobu pùsobil? Nejprve jsem nastoupil v Tøinci jako kaplan, tam jsem zùstal rok. Už jako faráø jsem byl v Kozlovicích u Frýdku Místku v letech 19911993. K nim jsem ještì dostal dvì farnosti Hukvaldy a sousední Rychaltice. Žijí tam hodní lidé, mají svoji hrdost. Potom jsem byl v Rajnochovicích, kde jsme zaèali roku 1993 stavìt arcidiecézní støedisko pro mládež. Byla tam studená a kamenná fara ze 17.století. Byl jsem na faøe pouze s jedním laikem z arcibiskupství, na duchovní správu farností a pøicházející mládež jako knìz úplnì sám, bylo to velice nároèné, bez jakékoliv pøedcházející pøípravy, jakoby hozen do vody a docela mnì to zamávalo se zdravím. Od roku 1996 jsem spravoval farnost ve Všeminì a Liptále. A teï jsem od 7. záøí 2003 v Kašavì, zkouška pro knìze, èlovìk tam rozdìlá nìjakou práci a neví jak to skonèí, zda-li jeho nástupce na jeho pastoraèní práci naváže, nebo ne. Zpravidla si to každý knìz zaøídí podle svého vlastního úsudku a zkušeností. Je tøeba tyto otázky zcela odevzdat Pánu, on se postará a s pomocí Boží se znovu a naplno se vìnovat farnosti nové. Kde se vám nejvíce líbilo? Takový radostný život jsem prožil jako kaplan v Tøinci. Bylo to takové bezstarostné, èlovìk si splní své a odpovìdnost nemá. Rád na to vzpomínám, byla tam velice pìkná spoleèenství vìøících. Byly tam èesko-polské mše. Byl jsem z toho pøekvapený. Já jsem tam pøišel a oni zpívali polsky, tak jsem si øíkal: „Kde to vlastnì jsem, v Èechách a nebo v Polsku? Mám jít dom, nebo co?“Myslím to v legraci.Tamìjší starý pan faráø, kterého jsem poznal jako bohoslovec, protìžoval všechno polské, všechny slavnosti a svátky byly v polštinì. Když pak v roce jako ministrant s P. Polesem 1988 do Tøince nastoupil P. František Vrubel, øekl lidem „Tak, abyste se nehádali a byl mezi námi klid, budou bohoslužby pùl na pùl.“ A bylo to velmi moudré. Teï v Kašavì jste sám? Ano, v Kašavì na faøe jsem sám.V Lukovì žije emeritní faráø P. Václav Divíšek, velmi vzácný èlovìk. Stará se o nìho sestra Benedikta. Ona také zajiš•uje mnoho práce ve farnosti. Ráda uèí náboženství, výbornì hraje na varhany, perfektnì pracuje na poèítaèi. Dává k tomu patøí ještì farnost Lukov a obce Vlè- tomu všechny své síly. V Lukovì máme veková, Veliková a Držková. liký Dùm dùchodcù pro asi 300 obyvatel, Jaké to je - èasté støídání pùsobiš•? takže díky Pánu, mám práce nad hlavu. SotPøíjemné to pochopitelnì není. Je to velká va to zvládám. Ò Šak ste zdraví od Pána Boha, tož co bìdákáte. Ï Ò Po pití mnohém, rozume – sbohem. Ï -2- Urèitì se vám již stalo, že nìkam pøijdete a otevøe vám nìkdo úplnì jiný, než ten koho oèekáváte. Abyste nebyli pøekvapeni, až nìkdy zavítáte na hrozenkovskou faru, pøedstavíme vám její obyvatele. Ty, co mohou otevírat dveøe, i ty další. Na fotografii z levé strany: P. Josef Streèka, SVD Tak toho snad všichni poznáme, nebo• je v naší farnosti administrátorem èi duchovním správcem již od èervence 2001. Pøedtím v naší farnosti pùsobil jako kaplan od záøí 1998 do èervence 1999. P. Josef se narodil 16. bøezna 1971. Dìtství prožil ve vesnici Obyce, která má asi 1500 obyvatel a nachází se poblíž mìsta Zlaté Moravce na Slovensku. Po absolvování gymnázia zaèal studovat Vysokou školu zemìdìlskou v Nitøe. Po dvou letech studia se rozhodl vstoupit do semináøe. Vysvìcen byl 13. èervna 1998 v Bratislavì. Misijní urèení má pro Slovensko, pod nìž spadá i Èeská republika. Jako zajímavost uvádí, že jeho pùvodní jméno, se kterým odešel z porodnice, bylo Vladimír, ale jeho babièka se s tím nemohla smíøit a za èástku 500,- Kès mu toto jméno zmìnila na Josef. Br. Ján Mojš U nás ve farnosti pùsobí již druhým rokem jako pastoraèní asistent. Narodil se 6. bøezna 1976 a dìtství prožil v obci Liptovské Sliaèe u Ružomberku. Po absolvování Støední zemìdìlské školy studoval jako mimoøádný student 3 roky vysokou školu v Nitøe. Bìhem tohoto studia pracoval v redakci Hlasù. Poté 4 roky pracoval jako sekretáø u otce provinciála ve Spoleènosti Božího Slova. Od záøí 2004 se v naší farnosti stará o administrativu, dìlá úèetnictví, kostelnièí (støídá se s Hynkem Orságem) a podle svých slov se snaží vaøit pro obyvatele fary. Má dva køeèky, jednoho obyèejného a jednoho syrského (jméno nemají, jsou to prostì køeèci), které dostal od svého bratra. Rád si udìlá výlet na trekingovém kole nebo túru po okolí, vìnuje se dìtem a mládeži ve farnosti. Úèastnil se skautského tábora a s ministranty podniká rùzné výlety. Tento rok v dobì dovolené chodil po Nízkých Tatrách, které jsou blízko jeho rodištì. P. Richard Cenker, SVD Byl vysvìcen 18. èervna 2005 v Nitøe a byl ustanoven kaplanem v naší farnosti. Narodil se v blízkosti Pieninského NP v mìsteèku Stará ¼ubovòa 10. kvìtna 1970. Po absolvování støední døevaøské školy vystudoval Technickou univerzitu ve Zvolenu – Døevaøskou fakultu. Poté absolvoval civilní vojenskou službu v láz- ních Kováèová (v blízkosti Zvolena), kde jako sanitáø peèoval o tìlesnì postižené, vìtšinou upoutané na vozíèku. V Žilinì pracoval dva roky jako technik ve firmì, která kromì nábytku vyrábí také døevìné spacáky (jak P.Richard nazval rakve). Pak vstoupil do semináøe, nejprve studoval v Nitøe a pak v Bratislavì. V naší farnosti bude pùsobit do konce listopadu, poté si domù pùjde zabalit vìci a 12. prosince 2005 odlétá do Bolívie, kde bude jeho misijní pùsobištì. Na fotce ještì chybí: P. Jaroslav Batóg, SVD Je administrátorem ve Velkých Karlovicích od èervence 2003. Má roèní fenku labradorského retrívra jménem Elza. pøipravila Ingrid Petøeková Kaplièky a køíže v naší farnosti Kamenný køíž ve Vranèi Zbudován roku 1948 Posvìcen 29. srpna 1948 Stav objektu výborný Nápis: Na pøední stranì: DOKONÁNO JEST Na zadní stranì: KECTIACHVÁLEBOŽÍ ZBUDOVALIOBÈANÉZVRANÈE L 1948 P Navrhl a zhotovil J. Mlýnek kamenosochaø Vsetín O postavení køíže má zvláštní zásluhu zdejší bohoslovec III. roèníku Arcibiskupského knìžského semináøe v Praze ctp. František Leskovjan z údolí Vranèa. Na spoleèný fond køížù v N. Hrozenkovì byl tehdy vložen obnos 1.000,-Kè u místní Reiffeisenky. Boží muka ve Stanovnici Skalièí mše svatá 31. kvìtna 2004 Katastrální území Karolinka Postavena 1949 Posvìcena 2. øíjna 1949 Stav objektu výborný Historie: Byla zbudována farníky za Stanovnice Skalièí na podìkování za zvláštní ochranu pøi pøechodu fronty pøes toto území v roce 1945. Kazatelem byl P. Vojtìch Vrtílek, kaplan v Novém Hrozenkovì, pak byla sloužena slavná mše svatá. Byla obìtována i za bojovníky u Dukly, nebo• tu nedìli se tam konaly velké vzpomínkové slavnosti. U Boží muky je každoroènì sloužena mše svatá za živé i zesnulé rodáky ze Stanovnice. Zpracoval MVDr. František Kováø, Hovìzí Ò Pámbú zapla• a naspoø stokrá• vjec. Ï Ò Panská nemoc – chudobného zdraví. Ï -9-
Podobné dokumenty
číslo 1/2015 - Sdružení hornických odborů (SHO)
prací (pøedevším pro uklízeèe veøejných prostranství). Za celý rok 2014
bylo finanènì podpoøeno dohromady 8 584 pracovních pøíležitostí (meziroènì +2 572, tj. +42,8 %). Z materiálù poskytnutých ÚP ...
Farní zpravodaj 2010/4 - Farnost Nový Hrozenkov
v knìžích svého Syna, svého prvorozeného
Syna Pána Ježíše Krista. Protože knìz se vysvìcením stává Alter Kristus (druhým Kristem).
Tak nás povzbudil v této úctì. Hned se mi dostala do rukou i kniha...
karolinka - Valašsko
Hrozenkov není ani vesnice, ani mìsto. Hrozenkov je mìstys.
Mìstys je nìco mezi obcí a mìstem. Od obcí se liil tím, e mìl právo poøádat trhy. V 50. letech se toto oznaèení pøestalo pouívat. Obce...
bulletin II. - Střední odborná škola InterDACT
Historie Informaèních technologií
Je celkem zajímavé, že vùbec první zmínky o zaøízeních, které mùžeme považovat za tzv.
prapradìdeèky dnešních poèítaèù datujeme již od roku 3000 let pø. n. l. Jeho...
Výroční zpráva - Muzeum města Ústí nad Labem
Po delší přestávce předkládá Muzeum města Ústí nad Labem veřejnosti výroční zprávu. Je to dle mého názoru nejen naše zákonná povinnost, ale je to nutná
podmínka k tomu, aby bylo Muzeum města Ústí n...
Prohlédnout - Farnost Nový Hrozenkov
II. Vatikánském koncilu, a ještì trvají diskuse o ní. A budování Chrámu Církve nemùže
být nikdy konec. Knihy Kronik pouèují, že
každá bohoslužba musí být pøedevším proniknuta pravou zbožností – a t...
kroužky ddm - DDM Orlová
Jedná se o „výzkumný“ kroužek, z èásti terénní, z èásti praktický.
Dìti se v nìm seznámí se všemi typy pøírody, nejen v ÈR, a mnohé si
sami prakticky vyzkouší. Vždy jedna schùzka je terénní a druhá...