abstrakta ke stažení - Nakladatelství GEUM
Transkript
XXXVIII. SPOLEČNÝ SJEZD ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH CHIRURGŮ VII. ČESKÝ CHIRURGICKÝ SJEZD V. MEZINÁRODNÍ KONGRES MINIINVAZIVNÍ A ROBOTICKÉ CHIRURGIE IV. INTERAKTNÍ KONGRES HOJENÍ RAN 17.–20. října 2010 Česká republika – Brno, areál výstaviště – pavilon E Prezident kongresu Prof. MUDr. Miroslav Ryska, CSc. Viceprezident Prof. MUDr. Peter Kothaj, CSc. Viceprezident Prof. MUDr. Ivan Čapov, CSc. Vědecký sekretář kongresu Doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D. Záštitu přijali Doc. MUDr. Leoš Heger, ministr zdravotnictví ČR Mgr. Michal Hašek, hejtman Jihomoravského kraje Bc. Roman Onderka, MBA., primátor města Brna Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., rektor Masarykovy univerzity v Brně Prof. MUDr. Jiří Mayer, CSc., děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v Brně P. ThDr. Ing. Lukáš Evžen Martinec, OSA, Opat Augustiniánského opatství na Starém Brně Ing. Petr Koška, MBA., ředitel Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně JUDr. Antonín Jízdný, ředitel krajské pobočky VZP ČR pro Jihomoravský kraj Ing. Jiří Kuliš, generální ředitel Veletrhy Brno, a.s. Pořadatelé kongresu Česká chirurgická společnost ČLS JEP Slovenská chirurgická společnost, I. chirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Vědecký výbor Doc. MUDr. Čestmír Neoral, CSc. Doc. MUDr. Karel Havlíček, CSc. Doc. MUDr. Stanislav Czudek, CSc. Doc. MUDr. Jan Dostalík, CSc. Prof. MUDr. Miloslav Duda, DrSc. Prim. MUDr. Jiří Gatěk, Ph.D. Prim. MUDr. Adolf Gryga, CSc. Prof. MUDr. Jiří Hoch, CSc. Prof. MUDr. Pavel Pafko, DrSc. Prim. MUDr. Jan Smetka Doc. MUDr. Jan Šváb, CSc. Prof. MUDr. Vladimír Třeška, DrSc. Prim. MUDr. Michael Vraný Doc. MUDr. Juraj Olejník, PhD. Prof. MUDr. Juraj Pechan, CSc. Prof. MUDr. Miroslav Danaj, PhD. Prof. MUDr. Jan Wechsler, CSc. Prof. MUDr. Zdeněk Kala, CSc. Doc. MUDr. Dušan Šimkovič, CSc. Prof. MUDr. Jozef Radoňák, CSc. Prim. MUDr. Miroslav Mýtnik, PhD. Doc. MUDr. Dušan Mištuna, CSc., mim. prof Prof. MUDr. Juraj Bober, CSc. Doc. MUDr. Emil Bakoš, PhD. MUDr. Andrej Ferenčík Prof. MUDr. Svetozár Haruštiak, CSc. Doc. MUDr. Martin Huťan, CSc. MUDr. Rastislav Johanes Prof. MUDr. Peter Labaš, CSc. MUDr. Dušan Chlapík, PhD. Doc. MUDr. Augustín Prochotský, CSc. Organizační výbor Prof. MUDr. Ivan Čapov, CSc. Doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D. Prof. MUDr. Jan Wechsler, CSc. MUDr. Petr Vlček Ph.D. MUDr. Petr Diviš Ph.D. MUDr. Václav Jedlička, Ph.D. MUDr. Jan Doležal, Ph.D. Ladislava Badalíková Dis Renata Škrabalová Dis Ing. Veronika Marečková GENERÁLNÍ PARTNER HLAVNÍ PARTNER PARTNER HOJENÍ RAN s podporou Název časopisu: HOJENÍ RAN Statut časopisu: nezávislý, recenzovaný časopis; vychází s podporou České společnosti pro léčbu rány Čtenářská skupina: všichni odborníci zabývající se léčbou rány (chirurgové, internisté, dermatologové, geriatři, diabetologové, pracovníci domácí zdravotní péče ad.); časopis svou tématikou propojuje interní a chirurgické obory a je otevřen nejen lékařům, ale i ostatním odborným zdravotnickým pracovníkům Obsah: problematika hojení ran z různých pohledů; příspěvky postgraduálního charakteru (přehledové články, studie, kazuistiky, informace o novinkách, zprávy z odborného dění); samostatná vnitřní příloha je vyhrazena pro zprávy České společnosti pro léčbu rány Formát a rozsah: A4, barevný, rozsah 32–48 stran Periodicita: čtvrtletník Vydavatel: Nakladatelství GEUM Redakční rada: prim. MUDr. Ludomír Brož prim. MUDr. Ivo Bureš prim. MUDr. Dominika Diamantová MUDr. Vladimíra Fejfarová prim. MUDr. Milada Franců, Ph.D. Božena Jelínková Bc. Markéta Koutná Anna Kulakovská prof. MUDr. Milan Kvapil, CSc. Distribuce: roční předplatné v ČR 200 Kč, v SR 250 SK (e-mail: [email protected]) Vyžádejte si bezplatné ukázkové číslo! Kontakt: Poštovní adresa: Nakladatelství GEUM Nakladatelství GEUM, Nádražní 66, 513 01 Semily (rukopisy, předplatné) Šéfredaktor: Mgr. Karel Vízner 00420 721 639 079 [email protected] [email protected] http://www.geum.org E-mail: Internet: Marie Melicharová prof. MUDr. Alena Pospíšilová, CSc. prof. MUDr. Luboš Sobotka, Ph.D. prof. MUDr. Robert Staffa, Ph.D. MUDr. Jan Stryja Bc. Lenka Šeflová Zdenka Šemberová prof. MUDr. Jaroslav Šimon, DrSc. doc. MUDr. Lenka Veverková, Ph.D. abstrakta 5 Abstrakta III. mezinárodní kongres miniinvazivní a robotické chirurgie II. sympozium hrudních chirurgů ČR s mezinárodní účastí ISBN 978-80-86256-63-4 Vydává: Nakladatelství GEUM Praha, s. r. o. (sídlo Cheb, IČO: 26327228) Vydavatel – poštovní kontakt: Nakladatelství GEUM Nádražní 66 513 01 Semily tel.: +420 721 639 079 fax: +420 481 312 858 e-mail: [email protected] internet: www.geum.org /hojeni Tisk: Tiskárna Glos Semily, s. r. o. e-mail: [email protected] Společné suplementum časopisů: Hojení ran Suplementum 2/08 ISSN 1802-6400 Registrační číslo MK E 17588 společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 6 abstrakta Transplantace tenkého střeva (SBTx) Spojivové nádory mediastína Bassettová, M. Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha Belák1, J., Kudláč1, M., Vajó1, J., Šimon1, R., Stebnický1, M., Böör2, A. 1 II. chirurgická klinika, LF UPJŠ a FN L. Pasteura, Košice, Slovensko 2 Ústav patológie, LF UPJŠ a FN L. Pasteura, Košice, Slovensko V historii bylo střevo jedním z prvních orgánů, které se lékaři pokoušeli transplantovat. K významnému pokroku však došlo až v 80. a 90. letech minulého století, kdy se objevuje cyklosporin a takrolimus. Transplantace tenkého střeva je tudíž relativně mladá léčebná metoda. Základní funkcí tenkého střeva je zajištění výživy organismu. Významně se podílí na vodním a minerálovém metabolismu. Je to největší imunitní orgán v těle, který zajišťuje obrannou funkci. Pokud není střevo z nejrůznějších příčin schopno zajišťovat svou funkci, hovoříme o selhání funkce střeva. Příčinou selhání střeva je také vlastní ztráta střeva – syndrom krátkého střeva (SBS; short bowel syndrom). Příčiny ztráty střeva u dospělých a dětí se mírně liší. Pacienti, u nichž dojde ke vzniku SBS, jsou odkázáni na parenterální výživu. Bohužel, dlouhodobé použití parenterální výživy může být spojeno i s řadou život ohrožujících komplikací. Pro tyto pacienty je pak transplantace tenkého střeva jedinou alternativou pro záchranu života. Kontraindikací k SBTx je současné závažné onemocnění, u kterého nelze předpokládat zlepšení po transplantaci, septický stav pacienta, kompletní ztráta cévního přístupu, malignita, HIV a psychický stav pacienta – non-compliance. Pokud u pacienta nebyly shledány žádné kontraindikace je zařazen na čekací listinu – waiting list. Výběr dárce probíhá podle velmi přísných kriterií – věk do 45 let, shodná krevní skupina, váhový poměr mezi dárcem a příjemcem, absence maligního onemocnění a nevyléčitelné infekce. Jakmile je k dispozici vhodný dárce orgánů, transplantační centrum (TC) informuje pacienta, zjistí jeho aktuální zdravotní stav a zajistí jeho transport do transplantačního centra. V TC je zahájena příprava pacienta k Tx – krevní odběry, doplňující vyšetření, celková očista pacienta, střevní hygiena a ATB profylaxe. Transplantace střeva může být: ● izolovaná – střevo; ● multiorgánová – střevo a játra; ● multiviscerální – několik orgánů – játra, slinivka, žaludek, duodenum, střevo a tlusté střevo. Odběr štěpu se provádí po stanovení smrti mozku dárce. Doba studené ischémie by neměla přesáhnout 6 hodin. Vlastní operační zákrok spočívá v uvolnění srůstů, preparaci dutiny břišní a našití cévních anastomóz. Po reperfuzi krví a ohřátí na teplotu lidského těla se orální část střeva napojí na zachovalou část zažívacího traktu a aborální část na esovitou kličku nebo konečník příjemce. Vždy se provádí nástěnná ileostomie, která zajišťuje odvod trávicích šťáv a později i zbytků potravy. Ileostomií se provádějí diagnostické biopsie. SBTx se v součastné době provádí v 65 transplantačních centrech ve 20 zemích. Dosažené výsledky jsou nadějí, že transplantace tenkého střeva se brzy stane standardním způsobem léčby pacientů se střevním selháním. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL Úvod Spojivové nádory mediastína patria medzi vzácne nádory mediastína a tvoria asi 7 % nádorov v mediastíne. Histologické zloženie nádorov je odvodené od základného tkaniva, ktoré môže byť tukové, väzivové, chrupkové, môže pochádzať zo svalov a ciev, taktiež môže pochádzať aj z nedostatočne diferencovaných mezenchýmovych elementov. Niekedy sa v nádore vyskytuje aj kombinácia jednotlivých zložiek. Asi 55 % mezenchýmovych nádorov mediastína je malígnych. Metódy Vyhodnotili sme zostavu 12 pacientov operovaných na II. chirurgickej klinike LF UPJŠ a FNLP v Košiciach za 23-ročné obdobie od 1. januára 1987 do 31. decembra 2009. Za toto obdobie bolo operovaných na klinike 200 pacientov s tumorom mediastína. Výsledky C celkového počtu 200 operovaných pacientov s tumorom mediastína u 12 pacientov išlo nádor vychádzajúci zo spojivového tkaniva, čo činí 6 %.V súbore bolo 1 dieťa, ostatní pacienti boli dospelí. Histologická skladba bola pestrá: malígny fibrózny histiocytóm, hemangiopericytóm, hemangióm, sarkóm, leiomyosarkóm, lipóm, angiolipóm, fibrózny tumor. Autori predstavujú prístupovú cestu k týmto tumorom a možnosti aj extenzívnej resekcie. Pooperačná mortalita bola 0 %. Záver Chirurgická liečba je suverénnou liečebnou metódou u tohto typu nádorov, spočíva v extenzívnej resekcii, po ktorej u malígnych nádorov nasleduje chemoterapia a rádioterapia. Spolupráca chirurgov a gastroenterológov pri liečbe ulceróznej kolitídy – bezprostredné a dlhodobé výsledky Bober1, J., Vrzgula1, A., Zakuciová2, M., Leško, D., Radoňák1, J. 1 I. chirurgická klinika, FNLP a LF UPJŠ, Košice, Slovensko 2 I. interná klinika, FNLP a LF UPJŠ, Košice, Slovensko Úvod a ciel Proktokolektómia s ileo-pouch-análnou anastomózou (IPAA) je už dlhšiu dobu zlatým štandardom chirurgickej liečby ulceróznej kolitídy. Napriek tomu sú niektoré otázky stále otvorené (rozsah mukozektómie, typ a dĺžka rezervoára, protektívna ileostómia, laparoskopický prístup). Cieľom je prispieť svojimi skúsenosťami a zaujať stanovisko k diskutovaným problémom. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Klinický súbor V rokoch 2003–2009 bolo v úzkej spolupráci s gastroenterológmi indikovaných a operovaných 34 pacientov pre ulceróznu kolitídu. Urgentne operovaní 2, elektívne 32 chorých. U 31 operovaných bola vykonaná IPAA, staplerová anastomóza u 6, laparoskopický prístup u 5 operovaných. Pooperačné komplikácie boli zaznamenané u 13 operovaných (38 %). Mortalita žiadna. Z dlhodobých výsledkov do 6 stolíc denne udávalo 64 % operovaných, žiadnu a 1 nočnú stolicu udávalo 72,7 % operovaných. Záver Naše skúsenosti aj vďaka intenzívnej spolupráci s inými odborníkmi potvrdzujú výborné bezprostredné výsledky aj napriek vyššiemu výskytu bezprostredných pooperačných komplikácií. V ostatných rokoch uprednostňujeme staplerovú anastomózu a laparoskopický prístup s dobrými výsledkami. Postiradiační angiosarkom prsu Bystřický1, P., Cejp1, V., Holan2, P. 1 Chirurgické oddělení, Nemocnice Písek a.s. 2 Patologické oddělení, Nemocnice Písek a.s. Úvod Výskyt postiradiačního angiosarkomu prsu je zaznamenáván velmi sporadicky. Postihuje pacientky nejčastěji 5.–10. rok po iradiaci pro předchozí karcinom prsu. Průměrný věk pacientek se pohybuje mezi 60 a 70 lety. Onemocnění vyžaduje většinou v první řadě léčbu chirurgickou. Metody Autoři prezentují kazuistiku 67leté pacientky, u které zaznamenali nález angiosarkomu prsu 7 let po záchovné operaci a adjuvantní chemoradioterapii. Šlo o náhodný nález při preventivní prohlídce. Byla provedena ablace prsu a pacientka je dále léčena onkologem. Závěr Postiradiační sarkom prsu je sice velmi vzácnou, ale nepříznivou pozdní komplikací adjuvantní radioterapie po záchovné operaci pro karcinom prsu. Vliv somatostatinu a jeho derivátů na prevenci pankreatické píštěle u plánovaných operací pankreatu Čečka, F., Jon, B., Ferko, A., Šubrt, Z. Chirurgická klinika, LF UK a FN Hradec Králové Úvod Resekce pankreatu je stále nejdůležitější modalitou léčby onemocnění pankreatu. Je to jediná potenciálně kurativní metoda léčby karcinomu hlavy pankreatu a periampulární oblasti. Nejzávažnější komplikací po resekcích pankreatu je pankreatická © 2010 GEUM ■ www.geum.org 7 píštěl, její incidence se v literatuře udává nejčastěji mezi 10 a 30 %. Myšlenka podávání somatostatinu a jeho derivátů v prevenci vzniku pankreatické píštěle se objevila již před 30 lety, nicméně názory na využití somatostatinu v této indikaci jsou stále rozporuplné a často protichůdné. Cílem této práce je shrnout dostupné poznatky o využití somatostatinu a jeho derivátů v této indikaci. Metoda Provedli jsme literární rešerši, hledali jsme randomizované studie a meta-analýzy, které se zabývají touto problematikou. Výsledky V literatuře jsme identifikovali 11 randomizovaných studií s více než 50 pacienty a 6 meta-analýz vycházejících z uvedených randomizovaných studií. Výsledky a závěry uvedených randomizovaných studií jsou nejednotné a často protichůdné. To je způsobeno několika faktory: do studií byly zařazeny různé typy operačních výkonů, bylo použito různé dávkování podávaných léků a v neposlední řadě byly použity různé definice pankreatické píštěle. Z těchto důvodů je nutné pečlivě analyzovat a interpretovat dosažené výsledky. Závěr Rutinní podávání somatostatinu a jeho derivátů při všech operacích pankreatu není doporučováno. Doporučuje se jejich selektivní podávání v případech, kdy je vyšší riziko vzniku pankreatické píštěle. Komplikace po sleeve resekci žaludku – kazuistiky Čierny, M., Kříž, M., Vašíček, J. Chirurgické oddělení, Nemocnice Břeclav, p.o. Chirurgická léčba obezity a metabolických poruch se svou četností i spektrem výkonů rychle rozšiřuje za podpory technologií umožňujících provádět operace minimálně invazivním způsobem. Důležitým ukazatelem při hodnocení přínosu bariatrické chirurgie je mimo jiné i četnost komplikací a úspěšnost při jejich řešení. Autoři v kazuistkách sdělují svoje dosavadní zkušenosti s řešením komplikací u morbidně obézních v souboru 180 pacientů po sleeve resekcí žaludku (tubulizaci). Možnosti liečby nevarikózneho krvácania z horného GIT Daňová, I., Mikolajčík, A., Smolár, M., Mištuna, D. Chirurgická klinika, Martinskej fakultnej nemocnice, Martin, Slovensko Úvod Krvácania z gastrointestinálneho traktu (GIT) patria medzi najčastejšie príčiny náhlych brušných príhod. Mortalita na akútne krvácanie z horného GIT nevarikóznej etiológie sa za společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 8 obdobie posledných rokov výrazne nezmenila, stále zostáva okolo 6–10 %. Predchádzajúce obdobie zaznamenalo rozvoj endoskopických postupov a zavedenie nových liekov do liečby, čo sa odrazilo na zmenách v diagnosticko-terapeutickom algoritme krvácania z horného GIT. Cieľ Cieľom našej práce bolo analyzovať výsledky diagnostiky a liečby nevarikózneho krvácania z horného GIT v súbore pacientov z rokov 1992–1996 a porovnať ich so súborom pacientov hospitalizovaných v rokoch 2003–2007, keď sa v antisekrečnej liečbe používali v prevažnej miere inhibítory protónovej pumpy. Súbor pacientov V prvom súbore v rokoch 1992–1996 bolo na chirurgickej klinike Martinskej fakultnej nemocnice hospitalizovaných 229 pacientov s nevarikóznym krvácaním z horného GIT (161 mužov, 68 žien; priemerný vek 56,7 roka; pacientov nad 60 rokov bolo 42,3 %). V druhom súbore v rokoch 2003–2007 bolo na 1. a 2. chirurgickej klinike hospitalizovaných s rovnakou diagnózou 159 pacientov (107 mužov, 52 žien; priemerný vek 62,8 roka; pacientov nad 60 rokov bolo 59,1 %). Metódy Dva 5-ročné súbory pacientov boli spracované retrospektívnou analýzou a výsledky analýzy boli vyhodnotené štatistickými metódami pomocou Pearsonovho chí-kvadrátového testu a Fisherovho testu. Výsledky V obidvoch súboroch bol rozdiel v iniciálnej konzervatívnej a endoskopickej hemostáze minimálny. Recidíva krvácania bola v obidvoch súboroch približne rovnaká. Štatisticky významný rozdiel sme nezaznamenali ani v definitívnej konzervatívnej a endoskopickej hemostáze. V druhom súbore (2003–2007) mierne stúpol počet urgentných výkonov v porovnaní s prvým súborom (1992–1996). Celková mortalita v druhom súbore bola 7,6 % a v porovnávanom súbore bola 6,1 %, ale pooperačná mortalita v druhom súbore klesla na 12,5 %, pričom v prvom súbore to bolo 15,1 %. Záver Zavedením nových postupov do liečby nevarikózneho krvácania z horného GIT sme nezistili štatisticky významné rozdiely v definitívnej konzervatívnej a endoskopickej hemostáze. Uvedená skutočnosť je ovplyvnená aj tým, že podľa metodického pokynu MZ SR z roku 2004 sú pacienti s hemodynamicky menej závažným krvácaním hospitalizovaní na interných oddeleniach. Na chirurgických pracoviskách sa riešia iba hemodynamicky závažné prípady krvácania, ktoré vyžadujú vyšší počet urgentných chirurgických výkonov. Vzhľadom na to, že v druhom súbore bol priemerný vek pacientov vyšší o 6,1 rokov a takmer 17 % a viac pacientov bolo starších ako 60 rokov, často výrazne polymorbidných, zaznamenali sme mierny vzostup celkovej mortality, ale pooperačná mortalita bola dokonca nižšia. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Četnost metastatického postižení mediastinálních uzlin při plicní metastazektomii Doležel1, J., Jedlička1, V., Peštál1, A., Veselý1, M., Čapov1, I., Szkorupa2, M., Vodička3, J. 1 1. chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno 2 1. chirurgická klinika, LF UP a FN Olomouc 3 Chirurgická klinika, FN Plzeň Úvod Systematická mediastinální lymfadenektomie se stala standardní součástí kurativní resekce pro nemalobuněčný karcinom plic. V rámci plicní metastazektomie není dosud pravidelně prováděna a její výsledky a význam, zejména pro staging, nebyl dosud komplexně hodnocen. Cílem pro rok 2009 bylo zhodnotit četnost pacientů s nálezem metastáz v uzlinách při plicní metastazektomii. Metodika Abychom mohli exaktně stanovit postižení mediastinálních uzlin při sekundárním postižení plic, provádíme při každé plicní metastazektomii systematickou mediastinální lymfadenektomii stejným postupem jako při operaci pro plicní karcinom. Výsledky V roce 2009 byla provedena metastazektomie plicní a systematická mediastinální lymfadenektomie u 33 pacientů. Šestkrát byl origem metastatického procesu sarkom, karcinom dvacesedmkrát. U šesti pacientů byla provedena plicní metastazektomie oboustranně. U 18 pacientů byla nalezena solitární metastáza. Průměrná velikost metastáz byla 26 mm. Průměrný počet získaných uzlin mediastina byl 15 (nejméně 10 a nejvíce 60 u jednoho pacienta). Metastáza v mediastinální uzlině byla prokázána u tří pacientů, metastáza MFH ve stanici 10, metastáza Grawitzova tumoru ve stanici 10, metastáza typického karcinoidu ve stanici 4. Z resekčních výkonů na plicním parenchymu byla provedena lobektmie u 8 pacientů, segmentektomie u 4 pacientů, precizní excize u 6 pacientů, atypická resekce u 15 pacientů. Pneumonektomie prvedena nebyla. Komplikace: jedekrát umrtí polymorbidní pacientky na respirační selhání po oboustranné plicní metastazektomii. Původ metastatického procesu: karcinom kolorekta – 14, karcinom endometria – 2, karcinom Grawitz – 7, malobuněčný melanom – 1, karcioid – 1, karcinom glandulae thyreoideae – 1, karcinom mammae – 1, sarkom endometria – 1, sarkomy – 5. Závěr Četnost postižení mediastinálních uzlin metastázou při plicní metastazektomii 9 % je na spodní hranici hranici očekávaného rozmezí 9–29 %. Očekávali jsme vyšší zastoupení pozitivních uzlin mediastina u metastazektomií pro kolorektální origo, takovéto hodnocení však správně přísluší až kompletnímu souboru a ne dílčímu výsledku. Srovnání kumulativní hodnoty přežívání za 3 roky u pacientů s pozitivním a negativní nálezem metastáz v uzlinách bude stanoveno v roce 2011. Podpořeno GRANTEM IGA NS 10095-4. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta 9 Vliv intravenózně podávaného inzulínu na hodnoty krevních plynů při resekci plic – první výsledky a dvakrát segmentektomie, v kontrolním souboru čtyřikrát lobektomie a jednou segmentektomie. Doležel1, J., Peštál1, A., Zvoníčková2, D., Jedlička1, V., Veselý1, M., Chovanec1, Z., Čapov1, I., Krontorád-Koutná3, I., Ručka3, Z. 1 I. chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno 2 Anesteziologicko-resuscitační klinika, FN u sv. Anny, Brno 3 Centrum analýzy biomedicínského obrazu, Fakulta informatiky MU, Brno Závěr V současném souboru jsme pomocí párového t-testu na hladině významnosti 5 % neprokázali vliv inzulínu na hodnotu krevních plynů během resekčního výkonu na plicích. Jedná se však o dílčí výsledek, úplný závěr bude možno stanovit až na kompletním souboru šedesáti pacientů. Zde budou také sledovány rozdíly v podskupinách pacientů s diabetem. Úvod Operabilita bronchogenního karcinomu v České republice je asi 11 %. Jedním z důvodů je nízká kardiorespirační rezerva. 90 % pacientů s karcinomem plic má CHOPN, u 20 % z nich lze předpokládat závažné kardiovaskulární onemocnění. Dosud jsme se snažili zlepšit ventilaci pomocí bronchodilatancií a perfuzi kardiologickou přípravou. Další možností je ovlivnění plicní difuze inzulínem. Tento účinek byl již v minulosti prokázán u pacientů se srdečním selháním. Cílem naší práce je zjistit zda lze inzulínem ovlivnit hodnoty krevních plynů během resekčního výkonu na plíci. Metodika Pacienti jsou náhodně rozděleni na dvě skupiny, první (sledované) skupině podáváme inzulín, druhé (kontrolní) ne. Sledovaný soubor je rozdělen ještě na tři podsoubory: pacienti nediabetici, diabetici na perorálních preparátech, diabetici léčení inzulínem. Inzulín lidský (Insuman Rapid ) podáváme u normoglykemických pacientů v počáteční dávce 8 IU/hodinu a dále je jeho dávka titrována dle aktuální hodnoty glykemie. Hodnoty glykemie kontrolujeme v hodinových intervalech glukometrem. Současně s inzulínem podáváme infuzi 10% glukózy. Rychlost podávání infuze je přibližně 50 ml/hodinu (vždy taková, aby příjem glukózy byl 1 mg/kg/min). Hodnoty krevních plynů stanovujeme z arteriální krve, kterou odebíráme před začátkem podávání inzulínu (operací), před zahájením selektivní ventilace, při konci operace, opět v momentu obnovení ventilace na obě plíce. Statistické srovnání časových řad hodnot krevních plynů provádíme jak u jednotlivých pacientů, tak u výše uvedených skupin. Ke srovnání byl použit párový t-test s hladinou významnosti 5 %. Výsledky Srovnání bylo provedeno dosud u 19 pacientů. U 14 pacientů byl během resekčního výkonu podán inzulín, 5 pacientů bylo operováno bez podání inzulínu během operace. Změna sledovaných proměnných vyšetření dle Astrupa byla počítána jako výstupní hodnota minus vstupní hodnota. Srovnání změn krevních plynů mezi skupinou pacientů s inzulínem a bez inzulínu nevykazuje statisticky významný rozdíl v hladině významnosti 5 %. Prokázáno bylo statisticky významně větší snížení hodnot HCO3 (p=0,014) a hodnot BE (p=0,019). Průměrná spotřeba inzulínu byla 23,4 IU na resekční výkon. V sledovaném souboru byla provedena desetkrát lobektomie, dvakrát pneumonektomie © 2010 GEUM ■ www.geum.org „Low volume“ laparoskopická nefrektomie pro příbuzenskou transplantaci Dostalík, J., Martínek, M., Samlík, J., Mazur, M., Guňková, P., Guňka, I. Chirurgická klinika, LF Ostravské univerzity a FN Ostrava Cíl Zhodnotit výsledky laparoskopické techniky odběru ledviny od živého dárce. Materiál a metody Analyzovány jsou výsledky 35 pacientů, kterým byla v období 2002–2009 odebrána ledvina pro transplantaci laparoskopickou technikou. Výsledky V období 2002–2009 bylo provedeno 35 odběrů ledviny pro transplantaci laparoskopickou technikou. U 33 pacientů byla odebrána ledvina z levé strany, dvakrát byla ledvina odebrána z pravé strany. Průměrný operační čas byl 163 minut, průměrná doba teplé ischemie byla 128 vteřin. Pooperační průběh byl komplikován u šesti pacientů (morbidita 17 %), mortalita byla 0 %, průměrná doba hospitalizace byla 9 dnů. Závěr Laparoskopická technika odběru ledviny od živého dárce představuje i při nízké frekvenci operací bezpečnou techniku, poskytující dárci výhody miniinvazivního přístupu. Dlouhodobé výsledky laparoskopických myotomií s antirefluxními plastikami pro achalazii Drahoňovský, V., Pecák, P. Palas Athena s.r.o, Praha; ALMEDA, a.s., Městská nemocnice Neratovice Úvod Laparoskopicky provedená Hellerova myotomie zlepšuje dysfagii a ostatní projevy achalazie. Vedlejším efektem může být postmyotomický gastroezofageální reflux. Od roku 1995 do 2007 jsme provedli 115 konsekutivních laparoskopických operací pro stadia I až IV achalazie se třemi druhy antirefluxní plastiky společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 10 v závislosti na stadiu achalazie, přítomnosti hiatové hernie, tvaru a lokalizaci hiatu a podle velikosti fundu žaludku. Studií chceme stanovit dlouhodobé výledky včetně následného gastroezofageálního refluxu po chirurgických laparoskopických operacích. Metoda Všechny operované jsme obeslali dotazníky kvality života (GIQLI), Likert reflux skore před a po provedené operaci skore spokojenosti s provedenou operací excelentní, dobrý, uspokojivý a špatný. Od 81 nemocných jsme získali všechny potřebné údaje. Výsledky ● Skupina myotomie + Nissen-Rossetti cirkulární plastika 31 nemocných se střední dobou sledování 6,5 roku ● Likert reflux skore před a po operaci – 110/25 bodů ● GIQLI 126,2 bodů (zdravá populace má skore 120 bodů) ● skore spokojenosti excelentní 22 a dobrý 6, součet 28 ze 31 sledovaných ● Skupina myotomie + Toupet zadní parciální plastika 33 nemocných se střední dobou sledování 5,8 roku ● Likert reflux skore před a po operaci – 132/77 bodů ● GIQLI 122 bodů ● skore spokojenosti excelentní 14, dobrý 17, součet 31 ze 33 sledovaných ● Skupina myotomie + přední plastika Dor 10 operovaných se střední dobou sledování 11,1 roku ● Likert reflux skore před a po operaci – 22/13 bodů ● GIQLI 120,6 bodů ● skore spokojenosti excelentní 5 a dobrý 5, součet 10 z 10 sledovaných ● Skupina myotomie bez antirefluxní plastiky 7 operovaných se střední dobou sledování 9,4 roku ● Likert reflux skore před a po operaci – 29/19 bodů ● GIQLI 106,3 bodů ● skore spokojenosti excelentní 3, dobrý 4, součet 7 ze 7 sledovaných Závěr Laparoskopická myotomie s antirefluxní plastikou je bezpečná metoda s velmi dobrým symptomatickým efektem, trvajícím průměrně více než 8 let po provedené operaci. Nejleší trvalý antirefluxní efekt mají cirkulární a zadní parciální antirefluxní plastika. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Kvalita života pacientů po nízké resekci pro kolorektální karcinom Ducháč, V., Štukavec, J., Denemark, L., Teplan, V., Weiss, J. Chirurgická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha Úvod Kolorektální karcinomy jsou ve světě třetím nejčastějším druhem zhoubných nádorů. Smutný celosvětový primát České republiky nás nutní nejenom intenzivně zlepšovat primární prevenci a komplexní, multioborovou léčbu, ale i intenzivně se zabývat kvalitou života našich postižených spoluobčanů. Hodnocení kvality života je snaha o objektivní kvantifikaci subjektivního posouzení vlastní životní situace nemocného, určení dopadu, které má onemocnění na fyzický či psychický stav postiženého, na jeho způsob života a pocit životní spokojenosti. Metody Pomocí dotazníkového průzkumu byli oslovení nemocní, kteří podstoupili radikální chirurgickou léčbu – nízkou resekci – pro kolorektální karcinom lokalizovaný na distálním sigmatu a rektu (2003–2008). K získání dat byl zvolen standardizovaný generický dotazník k hodnocení zdravotního stavu v obecné populaci – SF 36, který vznikl v rámci projektu IQPLA. Dotazník obsahuje celkem 36 položek rozdělených do 8 dimenzí. Každá položka (otázka) obsahuje několik navržených odpovědí na principu pětistupňové škálové stupnice. Jednotlivé dimenze jsou: fyzické fungování, fyzická omezení, tělesná bolest, všeobecné zdraví, vitalita, sociální fungování, emoční problémy, duševní zdraví. Obecně je dotazník SF 36 citlivý ke všem zdravotním problémům fyzického charakteru a k celkovému duševnímu zdraví. Výsledky Za sledované období bylo na chirurgické klinice FN Královské Vinohrady provedeno 294 resekčních výkonů pro nízko uložený kolorektální karcinom. Dotazníkem bylo obesláno 261 nemocných (u 33 potvrzeno úmrtí). Vrátilo se 166 dotazníků (56,5 %). Z nich nevyplněno 7 (4,2 %) a 31 (18,7 %) s informací o úmrtí pacienta. Celkem jsme získali 128 (43,5 %) plně nebo částečně vyplněných dotazníků, které byly zahrnuty do dalšího zpracování. Rozložení souboru je následující: muži 69, ženy 59; průměrný věk 66 let; lokalizace nádoru: rektosigma – 43, rektum – 85. Sumární výsledky (dimeneze: medián; průměrná hodnota; průměrná odchylka): ● fyzické fungování: 3; 2,3; 0,7 ● fyzická omezení: 2; 1,5; 0,5 ● tělesná bolest: 2; 1,6; 0,5 ● všeobecné zdraví: 3; 3,3; 1,1 ● vitalita: 2; 2,5; 1,1 ● sociální fungování: 2; 2,1; 0,9 ● emoční problémy: 2; 2,1; 1,1 ● duševní zdraví: 3; 2,8; 0,8 © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Konkrétně dominuje omezování kontaktů s okolím mimo rodinu, omezení společenského života, sklon k depresím, ztráta vitality. Pozitivním výsledkem je zcela minimální úroveň a omezení v důsledku bolesti. Hybridní NOTES cholecystektomie a salpingektomie transgastrickým, transrektálním a transvaginálním přístupem v experimentu Dušek1,2, T., Sotona1, O., Špaček1, V., Ferko1, A. 1 Katedra válečné chirurgie, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita Obrany, Brno 2 Chirurgická klinika, LF UK a FN Hradec Králové Úvod V rámci vědecko-výzkumných aktivit Katedry válečné chirurgie Fakulty vojenského zdravotnictví byl v roce 2008 zahájen experimentální projekt na velkém pokusném zvířeti (praseti domácím), který má za cíl seznámit se s metodou hybridního NOTES a prokázat jeho technickou proveditelnost a bezpečnost. Materiál a metodika V experimentu na samicích prasete domácího byla provedena cholecystektomie a salpingektomie hybridní technikou NOTES – transgastrickým, transrektálním a transvaginálním přístupem. Operováno bylo celkem 14 pokusných zvířat, která byla po operaci observována 7–14 dní. Sledovaná byla pooperační morbidita, letalita a při posmrtném vyšetření nitrobřišní komplikace. 11 Dislokace umělé aortální chlopně v břišní aortě po neúspěšné implantaci katetrizační metodou TAVI – kazuistika Dvořáček, M., Vaněk, I., Vlček, L., Kočka, V. Chirurgická klinika, 3. LF UK, Kardiovaskulární centrum, FN Královské Vinohrady, Praha Úvod S novými metodami léčby přicházejí i zatím méně obvyklé komplikace. Metoda TAVI je zavedena ve FN Královské Vinohrady od roku 2009 a počet dosud takto ošetřených pacientů je 22. Chceme předvést zajímavou kazuistiku kardiologického pacienta po invazivní terapii, která si vyžádala cévně chirurgické řešení. Kazuistika Pacient se stenózou aortální chlopně byl indikován k implatanci umělé chlopně cestou a. femoralis. Průběh výkonu byl komplikován opakovaným vyklouznutím z kořene aorty. Při pokusu o extrakci došlo k uvíznutí implantátu v břišní aortě. Při kontrolním nástřiku kontrastní látkou bylo patrné, že se uzavírá odstup pravé renální tepny. Pacient byl indikován k revizi a extrakci chlopně z aortotomie. Výkon byl proveden z totálního subkostálního řezu. K usnadnění extrakce tělesa byla, po naložení svorek a aortotomii, použita ledová tříšť, která vede k větší komprimabilitě implantátu. Ztráta krevní 1 000 ml krve, aorta a viscerální tepny bez poškození, prostá sutura pokračujícím Prolen stehem, výkon bez komplikací. Výsledky Provedeny byly 4 transgastrické, 6 transrektálních a 4 transvaginální hybridní cholecystektomie a salpingektomie. Všechna pokusných zvířat byla v pooperačním období bez komplikací. Při postmortálním vyšetření jsme neprokázali žádnou pooperační komplikaci, gastrotomie, kolotomie i kolpotomie byly zhojeny primárně, v dutině břišní nebyly známky peritonitidy. Závěr S novými komplikacemi přicházejí další zkušenosti, o které je třeba se podělit. Z uvedeného vyplývá zvýšený důraz na mezioborovou spolupráci. Závěr NOTES představuje moderní a revoluční přístup k miniinvazivní chirurgii. Na základě našich zkušeností preferujeme k NOTES cholecystektomii i salpingektomii u pokusného zvířete transrektální a transvaginální přístup, který je, na rozdíl od transgastrické techniky, jednodušší. Podmínkou k rozšiřování zkušeností je dostatečný výcvik na zvířecích modelech, postupné zavádění této metody do klinických experimentů, sdílení zkušeností včetně komplikací a jejich řešení na mezinárodní úrovni a samozřejmě výzkum a vývoj nových technik a nástrojů. Dvořák, M., Novotný, T., Staffa, R. II. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno Centrum robotické chirurgie, FN u sv. Anny, Brno Práce byla podpořena Projektem obranného výzkumu Ministerstva obrany ČR OVUOFVZ 200802. Roboticky asistované cévní rekonstrukce aortoilické oblasti Úvod Minimálně invazivní přístupy v cévní chirurgii jsou jedním z nejmladších odvětví laparoskopické chirurgie. Cévní tým II. chirurgické kliniky se zařadil svým robotickým programem mezi ostatní centra v květnu 2006. Počtem úspěšně odoperovaných cévních pacientů se řadí mezi nejúspěšnější pracoviště. Na našem souboru 42 pacientů chceme demonstrovat přínos robotiky pro cévní pacienty. Metodika Operace provádíme kombinovaným přístupem za použití laparoskopie a robotického systému da Vinci (Intuitive Surgical Inc., Sunnyvale, USA). Používáme transperitoneální přímý přístup © 2010 GEUM ■ www.geum.org společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 12 k aortě. Centrální anastomózu našíváme robotickým systémem. Periferní anastomózy jsou našity klasickou technikou. Přínos metody jsme hodnotili na podkladě pooperačního průběhu a počtu komplikací. Výsledky Od května 2006 jsme provedli celkem 42 roboticky asistovaných cévních rekonstrukcí pro okluzi v aortoilické oblasti (34 mužů, 8 žen). Implantovali jsme 2 ilicko-femorální by-passy, 21 aorto-femorálních a 19 aorto-bifemorálních by-passů. Průměrný věk pacientů našeho souboru byl 59 let. Doba pobytu na JIP po výkonu průměrně 2,1 dne. V průběhu sledování (průměr 23 měsíců; rozmezí 2–48 měsíců) byly zaznamenány tři časné uzávěry rekonstrukce (všechny pro insuficientní výtok – vyřešeny prodloužením rekonstrukce), žádné srdeční či plicní komplikace, uroinfekty, nulová pooperační mortalita. Z pozdních komplikací jednou kýla v portu, žádná infekce cévní rekonstrukce. Sekundární průchodnost rekonstrukcí 100%. Závěr Přínosem roboticky asistovaných cévních rekonstrukcí aortoilické oblasti je především kratší doba pobytu na JIP a délka pooperační hospitalizace, rychlejší rekonvalescence, menší riziko infekce rekonstrukce při užití mininvazivního přístupu, menší riziko kýly v jizvě. Operační čas robotické cévní rekonstrukce je podobně jako v případě ostatních miniinvazivních výkonů delší v porovnání s otevřeným výkonem. Toto prodloužení však nebylo v našem souboru spojeno se zvýšeným počtem pooperačních komplikací. Robotické cévní výkony tak mohou představovat výhodnější alternativu řešení okluzivního onemocnění aortoilické oblasti proti standardní otevřené metodě. Význam cytoreduktivní chirurgie a intraperitoneální chemoterapie v léčbě peritoneální karcinomatózy Dytrych, P., Antoš, F., Šerclová, Z., Hromádková, E., Ryska, O., Vítek, P. Chirurgická klinika, 1. LF UK a IPVZ, FN Na Bulovce, Praha Úvod Peritoneální karcinomatóza kolorektálního původu (CRPC) je tradičně indikována k paliaci systémovou chemoterapií. Po zavedení moderních chemoterapeutik skupiny takto léčených pacientů dosahují průměrného přežívání v rozsahu 12–20 měsíců. Řada studií posledního desetiletí, které prezentují soubory pacientů s CRPC léčených metodou cytoreduktivní chirurgie (CRS) kombinovanou s intraperitoneální chemoterapií (IPC), prokazuje větší úspěšnost léčby, když se mediány přežívání v těchto pracích pohybují v rozsahu 13–60 měsíců. Metoda V prezentaci uvádíme soubor 14 pacientů s CRPC léčených v letech 2005–2009 metodou CRS + IPC. Stupeň rozsahu peritoneální karcinomatózy byl zpočátku hodnocen pomocí Gilly společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Peritoneal Carcinomatosis Staging, později pomocí Peritoneal Cancer Index, stupeň radikality cytoreduktivního výkonu byl hodnocen užitím Completeness of Cytoreduction score (CC0CC3). Sledována byla morbidita a mortalita souboru. Výsledky Geometrické průměry dob přežití jsou u peritoneální karcinomatózy při karcinomu rekta 7,3 měsíců, při karcinomu tračníku 26,6 měsíců. U podskupiny pacientů, u kterých byla dosažena kompletní či téměř kompletní cytoredukce (CC0–CC1), je průměr doby přežití 32,3 měsíců. Morbidita souboru je 25 % (Clavien III-V). Závěr Naše výsledky poukazují na oprávněnost indikace CRS + IPC v terapii CRPC, a to zejména u pacientů, kde lze očekávat dosažení kompletní cytoredukce. Surgical treatment of lung metastases Dzian1, A., Hamžík1, J., Smolár1, M., Kavcová2, E., Mištuna1, D. 1 Clinic of Surgery, JLF UK a MFN, Martin, Slovakia 2 Clinic of Tuberculosis and Respiratory Diseases, JLF UK a MFN, Martin, Slovakia Introduction One of the characteristic properties of malignant tumors is the foundation of distant metastases, whereby lungs are often the place of these metastases. According to the published information, thoracic surgical removal of metastases is acceptable as one of the possibilities of treatment. The aim of this study is evaluation of the relative data to lung metastases and their removal, to find out the living of the patients. Methods Authors have retrospectively evaluated 61 patients, which were undergone surgical treatment of lung metastases on Surgical Clinic JLF UK and MFN in Martin. Results The most common primary tumor was colorectal carcinoma (41 %). 50 % of all patients had solitary metastasis. The average age of operated patients was 51.7 and average disease-free interval (DFI) was 40.3±36.5 months. The most common operative performance was wedge resection using thoracotomy approach (54 %). Post-operative complications were occurred in 4.5 % of all patients. Post-operative mortality was 0 %. After complete or incomplete surgical resection the two-year survival was 59 %, three-year survival was 48 % and median of survival was 33 months. Discussion The solitary metastasis occures between 48 % and 75 %. Patients with multiple metastases have had statistically signifi- © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta cantly worse survival as patients with solitary metastasis (3year survival 37 % versus 61 %, p=0.03 %). DFI is variable from 31.4 to 41 months. Patients with DFI 36 months and more have not had statistically significantly longer survival as patients with DFI less than 36 months. Conclusion Nowadays, surgical treatment of lung metastases is safe and potentially curative method connected with low risk of complications and good efficiency. Dvouleté zkušenosti s roboticky asistovanými výkony pro karcinom rekta Eber, Z., Tvarůžek, J., Sirotek, L., Šimoník, L., Melnik, J. Centrum robotické chirurgie Vysočina, Nemocnice sv. Zdislavy, a.s. Masarykův onkologický ústav, Brno Úvod Česká republika patří mezi země s nejvyšší incidencí karcinomů rekta. Chirurgické řešení solidních nádorů zaujímá v algoritmu jejich terapie přední místo, neboť exaktně provedená operace zásadním způsobem ovlivňuje prognózu pacienta. V rámci komplexní onkologické léčby se vedle systémové terapie uplatňují klasické i nové chirurgické přístupy s použitím nejmodernějších technologií. Metody Roboticky asistované nízké resekce a amputace rekta pro karcinom jsou v robotickém centru Vysočina, nemocnice sv. Zdislavy, a.s. prováděny dva roky. Touto metodou bylo provedeno přes 60 resekčních a amputačních výkonů u pacientů s karcinomem rekta. Soubor zahrnuje pacienty jak po neoadjuvantní radiochemoterapii, tak i bez ní. Výsledky Přibývající zkušenosti s touto operativou značně redukovaly počáteční operační časy a peroperační krevní ztráty. Současně jsme výrazně ustoupili od původně stanovených kontraindikací k operačním výkonům. Závěr Roboticky asistované operace jsou bezesporu přínosem v chirurgické léčbě karcinomu rekta a lze konstatovat, že pokročilost lokálních nálezů není kontraindikací k jejich provedení. Tuto metodu preferujeme u nízko uložených tumorů rekta indikovaných k amputačním výkonům. Jde o bezpečnou metodu zvyšující pooperační komfort pacienta. © 2010 GEUM ■ www.geum.org 13 Těžké akutní pankreatitidy léčené Sulperazonem Ehrenberger, J., Holéczy, P. Multioborová JIP (MO JIP) – chirurgické oddělení, Vítkovická nemocnice a.s., Ostrava-Vítkovice Autoři analyzují soubor pacientů hospitalizovaných na MO JIP chirurgického a gastroenterologického oddělení Vítkovické nemocnice a.s. s diagnózou akutní pankreatitidy (AP) v období 1. 6. 2008 až 30. 4. 2009. V souboru bylo 118 pacientů, z toho 70 mužů a 48 žen. Věk pacientů se pohyboval v rozmezí 30–94 let s průměrem 52,6 roku. Diagnostika byla provedena na základě anamnézy, fyzikálního vyšetření, laboratorního nálezu a nálezů zobrazovacích metod. USG břicha jsme provedli u 97,5 % nemocných, CT břicha u 77,9 % nemocných. U pacientů z těžkou formou AP jsme CT vyšetření provedli u 100 % nemocných. ERCP jsme indikovali u 44 % nemocných. Cílem sdělení je informovat o zkušenostech s použitím Sulperazonu (cefoperazon a sulbactam) v léčbě pacientů s těžkou formou AP, který se autorům osvědčil a doporučují jeho použití pro jeho antimikrobiální efektivitu, cenovou přístupnost a způsob podávání. Odtrhnutie bránice vpravo pri polytraume Ferenčik, A., Porubec, D., Mucha, P., Murcko, M. Chirurgické oddelenie, NsP Trebišov, a.s., Slovensko Úvod Poranenia bránice vznikajú pri náhlej prudkej kompresii dolnej časti hrudníka. Pôsobiaca sila môže byť predozadná alebo bočná. Autori vo svojej kazuistike prezentujú prípad mladého pacienta s ťažkým polytraumatizmom – poranením hrudníka, brucha, chrbtice po autohavárii. U pacienta došlo k odtrhnutiu bránice vpravo od úponu na stene hrudníkovej, kontúzii pľúc, lacerácii pečene, trieštivej ruptúre pravej obličky, zlomeninám rebier a chrbtice. V šokovom stave po autohavárii prijatý na OAIM. Popis prípadu Pacient bol chirurgicky riešený v šokovom stave, po otvorení dutiny brušnej rozšíreným subkostálnym rezom zisťujeme prítomnosť masívneho hemoperitonea. Pri revízii pečeň s laceráciou S5 transponovaná do pravej pohrudničnej dutiny pri odtrhnutí pravej bránice od úponu na stene hrudníkovej, trieštivá ruptúra pravej obličky s aktívnym krvácaním, kontúzia pravých pľúc. Stav riešený pravostrannou nefrektómiou suturou pečene, suturou pravej bránice nerezorbovatelnými stehmi vedenými okolo príslušného rebra a pokračujúcim absorbovateľným stehom. Drenáž hrudníka vpravo a dutiny brušnej. Pooperačný priebeh bol komplikovaný, pacient na ventilátore a po operácii a celkovej intenzívnej pooperačnej starostlivosti došlo k uzdraveniu pacienta. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 14 Záver Súčasťou torakoabdominálnych poranení bývajú aj poranenia bránice. K odtrhnutiu bránice od úponov na hrudníkovej stene dochádza pri prevažujúcom násilí na hrudník. Tieto poranenia si vyžadujú včasné chirurgické riešenie. Postgraduální výchova chirurgů Budování programů v akreditovaných centrech Ferko, A. Chirurgická klinika, LF UK a FN Hradec Králové Změna postgraduální výchovy v medicíně a motivace absolventů lékařských fakult nastupovat do nemocnic v České republice jsou živým a diskutovaným tématem. Ve FN Hradec Králové byl zvolen systematický přístup k výchově mladých lékařů a již před 3 lety byly vytvořeny programy výchovy v jednotlivých garantovaných oborech. V těchto programech byly stanoveny cíle ve výchově – kvalita péče o svěřeného pacienta, kvalita odborně medicínských znalostí, výchova na základě praxe, profesionalita a komunikační schopnosti. Také byly stanoveny metody na dosažení těchto cílů a to zejména v rámci specializované přípravy chirurga. Autoři prezentují svoje vlastní zkušenosti a hodnocení efektivity programu. abstrakta Metody V období 2009–2010 (za 14 měsíců) jsme využili systém V.A.C. na nehojící se, rozpadlé a infikované rány (laparotomie, třísla, bérec) s bohatou sekrecí po cévní rekonstrukci (femoropopliteální, aortofemorální) u 10 pacientů. Sledovali jsme vývoj bakteriálního osídlení rány, dynamiku zánětlivých markerů a dobu stabilizace rány k předání do ambulantní péče. Výsledky jsme srovnali se skupinou 9 pacientů s podobným rozsahem postižení, kteří byli léčeni pomocí aktivního krytí. Výsledky Průměrná doba aplikace systému V.A.C. byla 12 dnů. Sledované parametry prokázaly pokles bakteriálního osídlení, rychlý ústup ranné sekrece a tvorbu granulací, snížení doby hospitalizace o 4,5 dne v porovnání se srovnávanou skupinou. Následně se všechny rány plně zhojily, cévní náhrady zůstaly zachovány a během dalšího sledování (2–12 měsíců) nebyly zaznamenány známky pozdní infekce. Závěr Léčba s využitím systému V.A.C. v cévní chirurgii měla v našem sledovaném souboru lepší výsledky než dříve používaný systém krytí (wet to dry). Lokální recidivy po konzervativních výkonech u karcinomu prsu Onkologické aspekty laparoskopických resekcí jater Ferko, A., Šubrt, Z., Jon, B., Čečka, F. Chirurgická klinika, LF UK a FN Hradec Králové V průběhu posledních 10 let je možné pozorovat vzrůstající počet laparoskopických resekcí pro maligní postižení jater. V současnosti je již možné konstatovat, že laparoskopická resekce jater je metodou volby u selektované skupiny pacientů a že výsledky pětiletého přežívání, zejména u metastáz kolorektálního karcinomu, jsou srovnatelné s výsledky klasických otevřených resekcí. Autoři prezentují současný pohled na laparoskopickou resekci jater zejména pro metastatické postižení. Vycházejí z vlastních zkušeností a z analýzy literatury. Využití systému V.A.C. v cévní chirurgii Fialová, J., Utíkal, P., Bachleda, P. II. chirurgická klinika, FN Olomouc Úvod Systém Vacuum Assisted Closure (V.A.C.) využívá kontrolovaný a lokalizovaný podtlak na podporu léčby ran – drenáží tekutin umožňuje dekompresi tkání, snižuje mikrobiální kontaminaci rány a stimuluje růst granulačních tkání. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL Gatěk, J., Vážan, P., Kotoč, J., Kotočová, K., Hnátek, L., Duben, J., Dudešek, B. Chirurgické oddělení, Nemocnice Atlas, a.s., Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně Úvod Lokální recidivy po konzervativním výkonu jsou selháním chirurgické terapie karcinomu prsu. Vliv lokálních metastáz po konzervativních výkonech na další vývoj onemocnění je kontroverzní. Existuje obecná shoda, že by mělo být vyvinuto maximální úsilí, aby byl jejich počet redukován na minimum. Metoda Na chirurgickém oddělení Nemocnice Atlas bylo od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2009 provedeno 330 konzervativních výkonů pro karcinom prsu. Dle rozsahu jsou výkony definovány jako diagnostická biopsie, lumpektomie a kvadrantektomie. U všech pacientek byl proveden výkon v axile (biopsie sentinelové uzliny / disekce axily). Resekát byl označen stehy a odeslán na mamografické vyšetření. Do stěny kavity jsou aplikovány klipy. Při reresekci odstraňujeme tkán stěny kavity, která byla pozitivní. Povrch celého resekátu byl barven tuží a od června 2007 sadou speciálních barev. Povrch resekátu je rozdělen na šest ploch a barven dle prostorové orientace. Minimální vzdálenost resekční linie od tumoru byla 5 mm. Při menší vzdálenosti byla provedena reexcize. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Výsledky Do studie bylo zařazeno 330 pacientek s konzervativním výkonem, tzn. 82,9 % výkonů na prsu pro karcinom. Průměrný věk byl 59 let (minimálně 25, maximálně 88 let). Follow-up je 39,6 měsíců (minimálně 12, maximálně 70 měsíců) a medián byl 38 měsíců. Velikost nádorů: T1–2, velikost T3 jedenkrát. V souboru jsou tato stadia: stadium 0 – 19krát, I – 101krát, IIA – 163krát, IIB – 33krát, IIIA – 5krát, IIIB – nezastižen, IIIC – 9krát. Lumpektomie byla provedena 111krát a kvadrantektomie 219krát. Konzervativní výkon jako konečné řešení byl 311krát, mastektomie 19krát při neúspěchu dosáhnout volných okrajů. V souboru 330 konzervativních výkonů mělo pozitivní axilární uzliny 98 pacientek. Pozitivní sentinelové i nonsentinelové uzliny byly 40krát. Reexcize byla provedena 78krát. Pozitivní resekční linie byla 10krát. Z celkového počtu reexcizí byl nález maligních buněk v reresekátech 31krát. Prs u všech 19 pacientek po mastektomii obsahoval maligní buňky. V souboru se objevilo 5 lokálních recidiv, což představuje 1,5 % a výskyt 0,5 % ročně. Dvě recidivy byly prvními známkami generalizace procesu. Zbylé tři recidivy byly v těsné blízkosti původní rány jako solitární uzly 8 až 20 mm. U jedné pacientky byla registrována regionální recidiva v axile bez průkazu recidivy v prsu. 8 pacientek je léčeno pro vzdálené metastázy bez lokální recidivy. 10 pacientek zemřelo na základní onemocnění bez lokální recidivy v prsu a jedna po regionální recidivě v axile. Závěr Výskyt lokálních recidiv v souboru je v souladu s evropskými standardy. Odpovědná indikace pacientek ke konzervativním výkonům spolu s pečlivou chirurgickou technikou jsou důležité faktory v prevenci výskytu lokálních recidiv. Užití stentů v trávicím traktu z pohledu chirurga Geiger, J., Veselý, V., Vachtová, M. Chirurgická klinika, FN Plzeň Metoda zavádění klasických jícnových stentů operační cestou z gastrotomie pro chirurgicky jinak neřešitelné maligní stenózy jícnu a kardie žaludku je stará několik desetiletí. S dostupností samoexpandibilních endoprotéz zaváděných pod endoskopickou nebo rentgenologickou (RTG) kontrolou, či kombinací obou, a současně změnou strategie léčby malignit, dochází k rozšíření indikačních skupin pacientů, jimž jsou stenty implantovány. Díky novým typům stentů, endoskopicky odstranitelným nebo degradabilním endoprotézám, rozšiřujeme oblast použití kromě stentáže malignit i na nezhoubné nálezy jícnu, žaludku, duodena, proximální části tenkého střeva i celého tračníku (striktury, perforace, insuficience anastomóz). V našem sdělení chceme nastínit důvody, které chirurga vedou k ústupu od operačního řešení v nedávné minulosti jednoznačně „chirurgických případů“ a prezentujeme soubor nemocných, kterým byl zaveden stent do trávicího traktu endoskopickou metodou na Chirurgické klinice Fakultní nemocnice v Plzni od roku 1992. © 2010 GEUM ■ www.geum.org 15 Vliv konverze na dlouhodobé výsledky v laparoskopické kolorektální chirurgii Guňková, P., Guňka, I., Martínek, L., Dostalík, J., Mazur, M., Vávra, P. Chirurgická klinika, FN Ostrava Úvod Laparoskopická technika neovlivňuje negativně onkologickou radikalitu, celkové přežívání a přežívání bez recidivy malignity ve srovnání s otevřenou technikou. Je nutno ale zvlášť hodnotit pacienty, u kterých byla operace zahájena laparoskopicky, ale technické limity této techniky byly překročeny a bylo nutno provést konverzi. Cílem práce je zhodnocení potenciálně negativního vlivu konverze na dlouhodobé výsledky v laparoskopické kolorektální chirurgii. Metody Do studie bylo zařazeno 929 pacientů, kterým byla za období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2009 na Chirurgické klinice FN Ostrava provedena elektivní operace pro kolorektální karcinom. 407 pacientů bylo operováno otevřeně, laparoskopicky byla operace dokončena u 480 pacientů a u 42 pacientů byla operace konvertována. V definovaných skupinách byla hodnocena celková délka přežívání bez ohledu na stadium a délka přežívání, zohledňující stadium onemocnění. Vzhledem k malému počtu pacientů ve skupině konverzí byly společně hodnoceny karcinomy rekta i kolon. U kurativních operací byl sledován interval onemocnění bez recidivy a četnost výskytu lokálních a vzdálených recidiv včetně port site metastáz. Dlouhodobé přežívání a doba do progrese onemocnění byly analyzovány pomocí Kaplan-Meierovy metodiky kumulativního přežívání a křivky přežívání byly srovnávány log-rank testem. p-value<0,05 bylo považováno za statisticky významný výsledek. Výsledky Srovnání skupiny konvertovaných se skupinou laparoskopickou ukázalo trend k lepšímu dlouhodobému přežívání laparoskopicky operovaných, ale bez statistické významnosti (p=0,792). Stejně tak nebyl nalezen statisticky významný rozdíl v přežívání pacientů s konvertovanou laparoskopickou operací a otevřeným výkonem (p=0,409). Při srovnání skupiny konvertovaných se skupinou pacientů s dokončenou laparoskopickou operací nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly v přežívání v žádném stadiu karcinomu kolorekta. Rovněž nebyly nalezeny rozdíly na hladině významnosti p<0,05 při srovnání skupiny konvertovaných se skupinou otevřeně operovaných. Při hodnocení skupiny konvertovaných se skupinou s dokončenou laparoskopickou a otevřenou operací nebyly shledány rozdíly v relativní četnosti jak celkového počtu, tak lokálních a vzdálených recidiv. Shodný byl výskyt port site metastáz v laparoskopické skupině a metastáz v laparotomii ve skupině otevřených operací (0,8 %), vyšší pak ve skupině konverzí (2,4 %), ale bez statistické významnosti. Jak při srovnávání skupiny konverzí se skupinou laparoskopickou, tak při srovnávání sku- společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 16 piny konverzí se skupinou otevřenou, nebyly v délce disease-free survivalu nalezeny rozdíly na hladině statistické významnosti p<0,05. Závěr Konvertovaná laparoskopická operace u pacientů s kolorektálním karcinomem neznamená negativní ovlivnění délky přežívání, intervalu bez recidivy onemocnění či četnosti lokálních, vzdálených a port site metastáz u kurativních výkonů. abstrakta Závěr Naše výsledky PD se současnou resekcí cév nelze statisticky hodnotit a jsou stále spíše souborem kazuistických sdělení. Přesto se domníváme, ve shodě s literaturou, že PD s resekcí cév VSM-VP signifikantně zvyšuje procento resekability a signifikantně nezvyšuje perioperační mortalitu ani morbiditu. Přežívání dle literárních údajů je shodné s nemocnými po prosté PD. Indikace PD se současnou resekcí cév truncus coeliacus je zatím výjimečná. Domníváme, že PD s resekcí VSM-VP by měla být ve specializovaných centrech v indikovaných případech standardní léčebnou metodou u karcinomu hlavy pankreatu. Časné výsledky multiviscerálních resekcí pro malignity Gürlich, R., Denemark, L., Havlůj, L., Štefka, J., Skála, P., Štukavec, J., Vyhnánek, F. Chirurgická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha Úvod Multiviscerální resekce jsou indikovány zejména u lokálně pokročilého kolorektálního karcinomu. Metodika a výsledky Na našem pracovišti patří multiviscerální resekce již dva roky ke standardní operační technice. V našem souboru kazuistických sdělení komentujeme zejména pooperační morbiditu a mortalitu multiviscerálních resekčních výkonů pro orgánovou malignitu ve srovnání s publikovanými výsledky dalších autorů. Závěr Ve shodě s literaturou se domníváme, že multiviscerální resekce zvyšují procento resekability a signifikantně nezvyšují perioperační mortalitu ani morbiditu. Blokové resekce pro orgánové malignity by měly patřit na onkochirurgických pracovištích standardním technikám chirurgické léčby. Resekce cév jako součást výkonů pro karcinom pankreatu? Gürlich, R., Denemark, L., Havlůj, L., Štefka, J., Skála, P., Vyhnánek, F., Vaněk, I. Chirurgická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha Úvod V době diagnózy je resekabilních asi 20 % nádorů hlavy pankreatu. Zvýšení resekability můžeme dosáhnout pankreatoduodenektomií (PD) se současnou resekcí cév. Metodika a výsledky Na našem pracovišti patří PD se současnou resekcí horní mezenterické žíly-portální žíly (VSM-VP) již dva roky ke standardním operacím. V současné době jsme zavedli u indikovaných nemocných PD se současnou resekcí arterií truncus coeliacus. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL Duodenobiliární poranění při tupém úrazu břicha Hájek¹, A., Novák², P., Vítek³, P., Jurenka¹, D., Chrostek¹, M., Pastrňák², J. ¹Chirurgicko-traumatologické oddělení, Nemocnice ve FrýdkuMístku ²Radiodiagnostické oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku ³Interní oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku Poranění žlučníku, choledochu a duodena při nepenetrujících úrazech břicha jsou velmi vzácná. Jejich včasné rozpoznání, ať už jde o izolovaná poranění nebo součást polytraumatu, je obtížné, ale rozhodující pro příznivý konečný výsledek. Prezentujeme 3 kazuistická sdělení, ve všech případech se jednalo o mladé muže. 1. případ: Ruptura žlučníku jako izolované poranění při pádu v ebrietě. Pacient byl hospitalizován k observaci pro mozkovou komoci. Až následující den pro nevýraznou břišní symptomatologii bylo indikováno sonografické vyšetření, které odhalilo toto závažné poranění. 2. případ: Ruptura duodena při pádu s kola s nárazem řídítek do pupeční krajiny. Tento mladý pacient byl přijat k hospitalizaci až na „druhý pokus“. Při prvním vyšetření na něm ambulantní chirurg neshledal kromě nevelké oděrky nad pupkem žádný patologický projev. Při opakované návštěvě po dvou hodinách již prostý snímek břicha odhalil nevelké retropneumoperitoneum a směřoval nás k urgentní revizi. Oproti dramatičtějším RTG obrazům, jaké vidíme při perforaci duodena v případech komplikovaných endoskopických papilosfinkterotomií, si zde konzervativní postup nelze dovolit. 3. případ: Na poranění choledochu u třetího pacienta jsme pojali podezření až při second loock operaci. Jako spolujezdec opilého řidiče utrpěl polytrauma při havárii osobního vozu. Hemodynamicky nestabilní byl urgentně revidován – byla mj. provedena sutura nástěnné lacerace v. portae, resekce odtržené kličky ilea a provedena tamponáda pravého laloku jater. Při revizi po 48 hodinách a odstranění tamponády jsme našli při hraně duodena stopu žluči. Na sál byl přivolán gastroenterolog, který provedl ERCP a přestože nezobrazil zjevnou extravasaci, zavedl duodenobiliární stent. Dalších 5 týdnů byl pacient v péči oddělení ARO. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Po 6 týdnech od zavedení byl odstraněn duodenobiliární stent, poté ale došlo k rozvoji retroperitoneální flegmony, kterou jsme drénovali a v rámci hledání zdroje posléze prostor nastříkli kontrastní látkou a prokázali komunikaci s terminálním choledochem! Až po znovuzavedení duodenobiliárního stentu se podařilo pacienta zahojit. Přestože se většina chirurgů s takovým poraněním setká možná jednou za život a nebo vůbec, je důležité na ně myslet. Komplikace po bariatrických operacích – zajímavé kazuistiky Holéczy, P., Bolek, M., Krištof, J., Ševčíková, J. Chirurgické oddělení, Vítkovická nemocnice a.s., OstravaVítkovice Úvod Cílem sdělení je referovat o zkušenostech s řešením dvou vybraných případů s komplikací bariatrických výkonů. Obsahem prezentace je popis případů dehiscence staplerové linie a gastroentroanastomózy u pacientek po sleeve gastrektomii a gastrickém by-passu. Kazuistiky První pacientka podstoupila dvě reoperace, první laparoskopickou, druhou klasickou. Příčinou komplikace byla dehiscence ve staplerové linii v blízkosti jícnu. Vytvořením plánované píštěle na srkavém drénu za 3 týdny došlo k zhojení. Druhá pacientka byla reoperována pro dehiscenci gastroenteroanastomózy, následovaly dvě další reoperace a výsledkem bylo vytvoření spontánní gastrointestinální píštěle s možností příjmu potravy per os. Dále byl její stav komplikován parézou dolních končetin po intervenci pro discitidu hrudní páteře. Závěr Reoperace po bariatrických výkonech jsou považovány za nesmírně obtížné a jsou zatížené vysokou morbiditou i letalitou. V našem souboru jsme zatím úmrtí nezaznamenali. Klíčem k úspěchu je agresivní přístup a špičková intenzivní péče. Chirurgická léčba neuroendokrinních nádorů plic Horažďovský1, P., Hytych1, V., Konopa1, Z., Tašková1, A., Visokai1, V., Vašáková2, M., Homolka2, J. 1 Chirurgická klinika, 1. LF UK a FTNsP, Praha 2 Pneumologická klinika, 1. LF UK a FTNsP, Praha Neuroendokrinní (NE) nádory plic představují heterogenní skupinu, která zahrnuje široké spektrum nádorů od dobře diferencovaného typického karcinoidu až po malobuněčný karcinom s vysokou invazivitou a nepříznivou prognózou. Tyto nádory vycházejí z neuroendokrinních buněk plic.. Pro klasifikaci NE nádorů plic používáme na našem pracovišti Travisovu klasifikaci WHO z roku 1991. Podle ní se dělí NE © 2010 GEUM ■ www.geum.org 17 plicní nádory do 4 skupin – typický karcinoid (TK), atypický karcinoid (AK), velkobuněčný neuroendokrinní karcinom (LCNEC) a malobuněčný karcinom (SCLC). Chirurgické léčba V případě typického a atypického karcinoidu představuje kompletní chirurgická resekce nejefektivnější léčbu. Pokud není jasná diagnóza je vhodné periferní lézi odstranit klínovitou resekcí s peroperačním histologických vyšetřením. Plicní karcinoid se v 15 % vyskytuje jako periferní léze. Zde je metodou volby provedení lobektomie a mediastinální lymfadenektomie. Chirurgická léčba centrálně uložených karcinoidů je složitější. V závislosti na výše uvedených kriteriích jsou pacienti indikováni k pneumonektomii nebo méně rozsáhlému parenchym šetřícímu výkonu s bronchoplastikou doplněnou mediastinální lymfadenektomií. K LCNEC přistupujeme stejně jako k ostatním typům nemalobuněčných plicních karcinomů. Pokud nejsou postiženy mediastinální uzliny, je indikována primárně anatomická plicní resekce s mediastinální lymfadenektomií. SCLC zahrnuje přibližně 20 % plicních malignit. Nádor rychle proliferuje, má vysokou invazivitu a metastatický potenciál. V léčbě je ve většině případů metodou volby chemoradioterapie. Jelikož má 60 % pacientů v době diagnózy vzdálené metastázy má chirurgická léčba pouze limitované uplatnění. Vlastní soubor Na Chirurgické klinice 1. LF UK a FTNsP jsme v letech 2004– 2008 provedli přibližně 1 500 torakochirurgických operací. V průběhu těchto pěti let jsme operovali 62 pacientů u kterých byl při histologickém vyšetření diagnostikován některý z typů neuroendokrinního plicního nádoru. Ve 21 případech se jednalo o typický nebo atypický karcinoid, u 12 pacientů byl LCNEC, u 10 pacientů byla provedena diagnostická operace pro SCLC a 19 pacientů mělo NSCLC s různým stupněm neuroendokrinní diferenciace. Bylo provedeno 34 anatomických resekcí (28 lobektomií a 6 pneumonektomií), 12 neanatomických klínovitých resekcí, 14 diagnostických biopsií a 2 explorace při inoperabilním nálezu. Při kurativním záměru operace byla vždy provedena mediastinální lymfadenektomie. Podrobná analýza souboru bude provedena v ústním sdělení. Možnosti manažmentu enteroatmosferických fistúl v open abdomene Huťan1 jr., M., Huťan2 sr., M., Prochotský1, A., Škultéty1, J., Sekáč1, J. 1 II. chirurgická klinika, LF UK a FNsP Bratislava, Slovensko 2 IV. chirurgická klinika, LF UK a FNsP Bratislava, Slovensko Existuje málo stavov v chirurgii, ktoré sú tak terapeuticky náročné, ako je open abdomen. V posledných rokoch vidíme posun v terapeutických algoritmoch, zaoberajúcich sa klasifikáciou, liečbou a manažmentom open abdomenu. Každá ďalšia komplikácia v open abdomene však výrazne zhoršuje prognózu pacienta pri základnej, už aj tak závažnej společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 18 diagnóze. Jednou z najzávažnejších komplikácií sú enteroatmosferické fistuly, pričom štandardný postup neexistuje. V literatúre sú indície, že v ich manažmente by mohla hlavnú úlohu zohrávať metodika V.A.C. (Vacuum Assisted Closure), najmä v zmysle diverzie črevného obsahu s následnom znížením septickej morbidity pacienta. Akékoľvek štúdie na ich zhodnotenie sú takmer neuskutočniteľné vzhľadom na malé množstvo pacientov a výraznú diverziu súboru. Autori prezentujú rozličné postupy, vlastný súbor pacientov a použitých metodík ako aj zhodnotenie dostupnej literatúry. Intenzívna starostlivosť a spolupráca v liečbe ťažkej nekrotizujúcej pankreatitídy Huťan1, M., Rashidi1, Y., Zelenák1, J., Rybár1, J., Gebhardtová2, A., Yaghi2, A., Koutun2, J. 1 IV. Chirurgická klinika, LF UK a FNsP, Bratislava-Ružinov, Slovensko 2 Klinika anestézy a intenzívnej medicíny, LF UK a FNsP, Bratislava-Ružinov, Slovensko Akútna pankreatitída je definovaná ako akútny zápalový proces, ktorý zahŕňa pankreas, peripankreatické tkanivo a aj vzdialené orgány. Spektrum ochorenia kolíše od ľahkej až po rapídne progresívnu, fulminantnú formu ochorenia s MODS (multiple organ dysfunction syndrome), so sepsou alebo bez sepsy. Približne 80 % prípadov má mierny priebeh s nízkou morbiditou a mortalitou. Ťažká akútna pankreatitída (SAP; severe acute pancreatitis) je spojená s komplikáciami, ktoré môžu byť lokálne alebo systémové. V liečbe dominuje aktívna konzervatívna liečba, ktorá dosiahla optimálny štandard v interdisciplinárnej intenzívnej liečbe so zlepšenými diagnostickými možnosťami kontroly priebehu. Potreba sledovania morfologických a biochemických zmien pri pankreatitíde, možnosti intenzívnej liečby s renálnou a respiračnou podporou, s eliminačnými metódami, možnosti endoskópie a intervenčnej rádiológie presahujú hranice chirurgického pracoviska a vyžadujú si úzku interdisciplinárnu spoluprácu. Indikácie na chirurgickú liečbu sa sprísňujú. Autori uvádzajú súbor 322 pacientov liečených na ich pracovisku v rokoch 2003–2008, pričom 119 pacientov (37 %), spĺňalo kritériá SAP. Analyzujú hodnoty CRP, APACHE II skóre, CT nálezy, podávanie ATB. Uvádzajú využitie endoskópie pri biliárnej pankreatitíde (ERCP + EPS) ako aj postupov pri orgánovom zlyhávaní – (hemodialýza, CVVH, umelá pľúcna ventilácia – UPV, podpora kardiovaskulárneho systému – KVS). Pod CT kontrolou drénovali 7 pacientov (2,2 %), u 2 pacientov (0,6 %) urobili embolizáciu arteriálnych pseudoaneuryziem. Operovali 18 pacientov (5,5 %), operácia spočívala v nekrosektómii, preplachovej drenáži alebo laparostómii. Po odoznení zápalu urobili u 52 pacientov cholecystektómiu (16,1 %). Mortalita v celom súbore bola 5,3 %, pri SAP 14,4 %. V diskusii zdôrazňujú včasnú tekutinovú náhradu, analgetickú liečbu formou epidurálneho katétra a prevenciu hypoxémie, liečbu na jednotkách intenzívnej starostlivosti alebo společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta intenzívnej medicíny (KAIM) s exaktným sledovaním priebehu, enterálnu výživu a prísne kritériá pre operačnú liečbu. V manažmente pacientov sa osvedčila modifikovaná „pankreatická jednotka“ (pancreatic unit), ktorej zloženie uvádzajú. Diagnostika a léčba TBC plic z pohledu chirurga Hytych, V., Konopa, Z., Horažďovský, P., Tašková, A. Chirurgická klinika, 1. LF UK a FTN, Praha Tuberkulóza je celosvětově nejzávažnějším infekčním onemocněním a je nejčastější příčinou úmrtí na přenosné nemoci. V Evropě kolísá incidence TBC mezi 4/100 000 obyvatel na Islandu a 300/100 000 obyvatel v Rumunsku. Hippokrates toto onemocnění nazývá ftizis, z řeckého hubnouti či schnouti. Výrazu tuberkul – hrbolek použil poprvé Celsus z Effesu a Aristoteles a Galén poznali, že je choroba nakažlivá. Dnešní všeobecný název tuberkulóza zavedl Schönlein. Původce tuberkulózy objevil Robert Koch a dne 24. 3. 1982 svůj objev zveřejnil. Léčba tuberkulózy prodělala během let vývoj od převážně intervenční terapie ke konzervativní léčbě, kdy chirurgické výkony jsou pouze doplňkem léčebného spektra. V roce 1882 zavedl Carlo Forlanini léčbu arteficiálním pneumotoraxem. Torakoplastiku navrhl v roce 1879 Estlander a techniku dále rozpracovali Nissen a Sauerbruch. O prvním pokusu o resekci plic u nemocného s TBC referoval poprvé Block v roce 1881. První úspěšnou plicní resekci provedl v roce 1891 Tuffier, když odstranil plicní vrchol 25letému nemocnému s tuberkulózou. Kolapsové metody představovala frenikotomie, extrapleurální pneumolýza, plombáž mezi fascia endothoracica a parietální pleuru a pneumoperitoneum. V roce 1910 referoval Jacobeus o nové metodě – torakoskopii, když zavedl v místním znecitlivění do hrudníku kovový cystoskop. Torakoskopie umožnila nejen rozšíření diagnostických metod, ale i torakokaustiku a pneumolýzu a tím zdokonalení léčebného PNO. První lobektomii pro tuberkulózu plic provedl v roce 1934 Friedlander a první segmentektomii Churchil a Belsey v roce 1939. V roce 1949 K. P. Klassen, A. J. Anlyan a G. M. Curtis zavedli otevřenou plicní biopsii a v roce 1959 Carlens mediastinoskopii. V současnosti nahradila videomediastinoskopie klasickou Carlensovu mediastinoskopii a videotorakoskopie (VTS) a video-asistovaná torakoskopie (VATS) torakoskopii a otevřenou biopsii. Chirurgické výkony pro TBC plic rozdělujeme na diagnostické a terapeutické. Z diagnostických chirurgických výkonů dáváme přednost mediastinoskopii, VTS, VATS a parasternální mediastinotomii u nemocných s pleurálními výpotky, difúzním postižením parenchymu nebo mediastinální lymfadenopatií. Vždy odebíráme vzorek na kultivaci a molekulárně genetické vyšetření. Mezi terapeutické výkony řadíme především klínovité resekce cestou torakotomie či VATS. Dále segmentární resekce, lobektomie a výjimečně pneumonektomie. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Indikace k chirurgické léčbě TBC: 1. neztišitelné krvácení; 2. koincidence TBC a plicní rakoviny; 3. podezření na bronchogenní karcinom u neověřených lézí; 4. rezidua po úspěšné konzervativní terapii – tuberkulomy, kaverny, fibrokaseózní ložiska, bronchiektázie, atelektáza; 5. profylaxe recidivy onemocnění; 6. neúspěšná konzervativní terapie, infekce atypickými mykobakteriemi a superinfekce; 7. některé formy multirezistentní tuberkulózy. Jako jediná z kolapsových metod je dodnes prováděna torakoplastika. Závěr Hrudní chirurgie má stále roli v diagnostice tuberkulózy a v indikovaných případech doplňuje základní konzervativní terapii zvláště u nemocných s multirezistentní tuberkulózou. Literatura: Blyth, D. F. Pneumonectomy for inflamatory lung disease. Eur J Cardiothorac Surg 18, 4: 429–434, 2000. Duin, N., Sitcliff, J. A History of medicine. London: Morgan Samuel Edition, 1992. Hytych, V., Horažďovský, P., Verner, A. Mezinárodní doporučení pro operační léčbu TBC a plicních mykobakterióz. Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 4, Suppl. 2: 16–17, 2007. Loddenkemper, R., Sagebiel, D., Brendel, A. Strategies against multidrug-resistant tuberculosis. Eur Respir J 36, Suppl. 36: 66s–77s, 2002. Shiraishi, Y., Nakajima, Y., Katsuragi, N., Kurai, M., Takahashi, N. Resectional surgery combined with chemotherapy remains the treatment of choice for multidrug-resistant tuberculosis. J Thorac Cardiovasc Surg 128, 4: 523–528, 2004. Shott, H. Die Chronik der Medizin. Dortmund: Bertelsmann Lexikon Verlag, 1993. Souilamas, R., Riquet, M., Barthes, F. P. et al. Surgical treatment of active and sequelar forms of pulmonary tuberculosis. Ann Thorac Surg 71, 2: 443–447, 2001. Sung, S. W., Kang, C. H., Kim, Y. T. et al. Surgery increased the chance of cure in multi-drug resistant pulmonary tuberculosis. Eur J Cardiothorac Surg 16, 2: 187–193, 1999. Sekundární hojení rány po operaci střeva – kazuistika Chánová, I. Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha V dubnu a květnu 2009 jsme ošetřovali pacienta po operaci pro náhlou příhodu břišní (NPB) s následným komplikovaným průběhem. Již před 2 lety byl pacient hospitalizován v naší nemocnici, také s NPB – perforace divertiklu – kolostomie – následné zanoření. Po komplikovaném hojení rány měl velkou břišní kýlu. © 2010 GEUM ■ www.geum.org 19 Pacient byl přivezen RZS pro několikadenní bolesti břicha, zchvácený. V septickém šoku byl přijat na chirurgickou JIP. Po základní diagnostice a částečné stabilizaci stavu byl indikován k urgentní revizi dutiny břišní. Provedena resekce perforovaného střeva s tumorem a založena terminální sigmoideostomie. Následovaly dvě revize pro absces v malé pánvi a pro sterkorální odpad z drénu. Pacient byl intubován a hospitalizován na ICU. 14. den byla provedena extubace a následný překlad na chirurgickou JIP. V den překladu odpoledne, po zakašlání, kompletní dehiscence laparotomie s eventrací střevních kliček. Provedena resutura laparotomie. Za další dva dny došlo opět k dehicenci, která si vyžádala následnou resuturu. Hojení laparotomie per secundam s pomocí prostředků pro vlhké hojení. Dimise s defektem, nastavenou léčbou a ošetřování ve spolupráci s ADP. Odběr vzorků z rány na kultivační vyšetření, stěr versus otisk – výsledky po zpracování prvních 100 vzorků Chovanec1, Z., Veverková1, L., Votava2, M., Veselý1, M., Cagaš1, J., Paseka1 T., Čiernik1 J. 1 I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno 2 Mikrobiologický ústav, LF MU a FN u sv. Anny, Brno Úvod V naší studii porovnáváme dvě metody odběru materiálu na mikrobiologické vyšetření. Jde jednak o běžnou techniku odběru pomocí stěrového tamponu, kterou považujeme za zlatý standard, jednak o otisk rány na filtrační papír. Současně srovnáváme mikrobiologický nález vyjádřený kvantitativně v jednotkách CFU/cm2 (počet kolonií na jednotku plochy; v našem případě 25 cm2) a projevy zánětlivé reakce organismu, charakterizované mírou leukocytózy a hodnotou CRP. Cílem naší studie je prokázat vyšší citlivost odběru pomocí otiskové metody, tedy přesnější detekci mikroorganismů v ráně, nežli odběru provedeného pomocí stěrového tamponu. Pomocí otiskové metody získáme navíc informaci o množství mikroorganismů v ráně, což je další pomocný údaj v rozhodovacím mechanismu následné péče. Metodika V období od října 2008 do června 2010 jsme vyšetřili 100 vzorků od 40 nemocných. Odebírali jsme vzorky z chirurgických ran rozdělených dle oblasti odběru, a to z hrudníku 14, z břicha 42, z perigluteální oblasti 32 a z ostatních oblastí 12 vzorků. Odběr na bakteriologické vyšetření provádíme pomocí sterilního tamponu na tyčince, který se pak zasílá ve zkumavce s transportní půdou dle Amiese, výsledek je kvalitativní. Dále pomocí otisku na filtrační papírek o rozměru 5×5 cm, který přenášíme sterilními nástroji z krevního agaru na vyšetřovanou plochu a zpět, výsledek je kvalitativní a zároveň kvantitativní. Kromě toho jsme ještě odebrali nemocným krevní obraz a CRP. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 20 Výsledky a závěr Shoda obou metod byla v 57 %, neshoda v 43 %. Výsledky jsme statisticky zpracovali pomocí kontingenčních tabulek McNemarovým testem. Ověřovali jsme hypotézu stěru jako zlatého standardu. Otisk a stěr byl společně negativní v 13 případech, společně pozitivní ve 44 případech, otisk negativní a stěr pozitivní v 11 případech a otisk pozitivní a stěr negativní v 32 případech. Statistická významnost testu v naší studii byla 0,00229, čímž jsme hypotézu zlatého standardu stěru vyvrátili, a naopak jsme potvrdili předpoklad přesnějšího výsledku získaného pomocí otiskové metody. Stěrem jsme zachytili 19 druhů mikrobů, nejčastěji byl vykultivován Proteus mirabilis, stěr byl negativní 25krát. Otisk zachytil nejčastěji Staphylococcus sp., koagulázanegativní, mikroby na otisku nebyly vykultivovány v 15 případech. Kvantitativní nález mikroorganismů v CFU/cm2 se zánětlivou odpovědí organismu, v našem případě vyjádřenou mírou leukocytózy a hodnotou CRP, nekoreloval. Kvalita života pacientů po laparoskopické a otevřené resekci kolorekta Ihnát, P., Dostalík, J., Martínek, L., Vávra, P., Guňová, P., Ostruszka, P. Chirurgická klinika, FN Ostrava Úvod Velmi dlouhou dobu byly výsledky medicínské léčby hodnoceny především ve smyslu úmrtí, disability nebo vyléčení. Současná medicína však klade čím dále větší důraz na sledování kvality života pacientů jako důležitého faktoru úspěšnosti léčby. Benefit každého terapeutického postupu je posuzován i s ohledem na to, jak tato léčba (nebo její následky) ovlivňuje pacientův běžný život a „well-being“. Na monitorování kvality života byly vyvinuty specializované standardizované nástroje – dotazníky pomocí kterých je možné detailně hodnotit kvalitu života, její jednotlivé složky a jejich změny v čase. Metody V naší studii jsme se zaměřili na srovnání kvality života pacientů po resekci kolorekta miniinvazivním přístupem (laparoskopicky) a klasickým otevřeným přístupem (laparotomicky). Ke stanovení kvality života pacientů byl použit standardizovaný dotazník SF-36v2 (akutní verze). Každý pacient zařazený do studie podstoupil opakovaně testování kvality života dotazníkem SF-36v2 (před operačním výkonem, 2 dny, týden, měsíc a 6 měsíců po operaci). Dotazník byl vyhodnocen pomocí speciálního softwaru a výsledky byli statisticky zpracovány. Výsledky Do studie bylo zahrnuto celkem 220 pacientů, kteří na chirurgické klinice Fakultní nemocnice v Ostravě v období od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009 podstoupili resekci kolorekta. V našem souboru bylo 122 pacientů operováno laparoskopicky a 98 pacientů společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta otevřeným způsobem (laparotomicky). Průměrná délka hospitalizace byla statisticky významně kratší u pacientů po laparoskopické resekci kolorekta. Pacienti obou testovaných skupin vykazovali podle očekávání zhoršení všech SF-36 skóre (a tedy i kvality života) 2 dny, týden a měsíc po operačním výkonu (v porovnání s jejich skóre před operací). Kvalita života v průběhu prvního měsíce po operaci byla statisticky významně vyšší ve skupině pacientů po laparoskopickém výkonu než u pacientů po laparotomické operaci. Půl roku po operačním výkonu byl již rozdíl v kvalitě života statisticky významný jen v rámci sociálního fungování (laparoskopicky operovaní pacienti vykazovali po 6 měsících výhodu jen v doméně sociálního fungování). Závěr Výsledky naší studie ukazují, že laparoskopická resekce kolorekta ve srovnání s laparotomickou resekcí vede ke statisticky významnému zkrácení délky hospitalizace a vyšší kvalitě života pacientů (ve všech doménách) první měsíc po operačním výkonu. Kvalita života se v průběhu půl roku srovnává a zůstává rozdíl jen v doméně sociálního fungování. Při volbě operačního přístupu v kolorektální chirurgii je proto nutné brát v úvahu nejen stejné nebo lepší krátkodobé a dlouhodobé výsledky laparoskopické operace (dokázané četnými multicentrickými randomizovanými studiemi), ale i vyšší kvalitu života pacientů po miniinvazivním výkonu. Domníváme se, že laparoskopická chirurgie by se proto mohla stát standardním přístupem v péči o nemocné vyžadující kolorektální operaci. Buněčná terapie v léčbě kritické končetinové ischemie a syndromu diabetické nohy Jalůvka5, F., Procházka1, V., Gumulec2, J., Urbanec7, R., Horáček6, J., Bodzasová2, C., Zuchnická2, J., Klement3, P., Klement4, G. L. 1 Radiodiagnostický ústav, FN Ostrava 2 Ústav klinické hematologie, FN Ostrava 3 Henderson Reserch Center, McMaster University Hamilton, Ontario, Kanada 4 Childrens Hospital, Dana-Farber Cancor Institute, Harvard MU, Boston, USA 5 Chirurgická klinika, FN Ostrava 6 Ústav patologie, FN Ostrava 7 Anesteziologicko-resuscitační klinika, FN Ostrava Buněčná terapie v léčbě pokročilých stadií kritické končetinové ischemie a syndromu diabetické nohy je experimentální metodou, která dává šanci v léčbě onemocnění chorob, kde stávající metody léčby již vyčerpaly své možnosti. V léčbě kritické končetinové ischemie pak může zlepšit prognózu přežití končetiny, stejně jako zlepšit kvalitu života nemocného. Byť metoda je již rozvíjena mnoho let, zatím neexistují jednoznačné standardy a indikační kriteria. Metoda jako taková je v počátcích a lze očekávat její další rozvoj. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Autoři se v této přednášce po stručném úvodu do problematiky buněčné terapie a zdrojů „kmenových“ buněk věnují terapii separátem kostní dřeně metodou Harvest. Seznámí nás s výsledky u 98 nemocných, kteří byli ve sledovaném období 11 měsíců léčeni pro kritickou končetinovou ischemii většinou se syndromem diabetické nohy. Nemocní byli rozděleni do kontrolní skupiny – 56 nemocných, a skupiny, jež podstoupila léčbu separátem kostní dřeně a dokončila 90 dnů sledování. Obě skupiny byly porovnány jak v tíži onemocnění, tak v celé škále vyšetřovacích metod včetně histologického průkazu novotvorby kapilár. V sledované skupině 42 pacientů podstoupilo vysokou amputaci končetiny 21 % proti 44 % vysokých amputací u kontrolní skupiny. Rovněž bylo prokázáno zlepšení mikrocirkulace a oxygenace postižené končetiny. Histologické preparáty pak prokazují novotvorbu kapilár. Buněčná terapie v indikacích pro kritickou končetinovou ischemii je jistě přínosem a nadějí do budoucna. Nezvyčajné infekčné komplikácie po torakochirurgických výkonoch – 2 kazuistiky Janík, M., Krajč, T., Lučenič, M., Benej, R., Haruštiak, S. Klinika hrudníkovej chirurgie, FNsP Bratislava-Ružinov, Slovensko Autori v sa chcú v príspevku podeliť o skúsenosti s dvoma pacientmi, ktorí podstúpili dva rozdielne torakochirurgické výkony. V oboch prípadoch došlo k závažnej infekčnej komplikácii. Prvý pacient s epifrenálnymi divertiklami bol operovaný kombinovaným prístupom najprv minimálne invazívne, následne otvorenou cestou. Pooperačný priebeh bol komplikovaný jednak krvácaním do brušnej dutiny a jednak neskôr infekciou pleurálnej dutiny. Druhý prípad bol pacient s rozsiahlym tumorom mediastína, ktorý bol operovaný v súčinnosti s ústavom srdcových chorôb cestou kombinovanej sternotomie s torakotomiou, následne bolo nutné riešiť akútne krvácanie a u pacienta vznikla komplikácia v zmysle empyému hrudníka. V oboch prípadoch bol nutný individuálny prístup v liečbe infekčnej komplikácie s dobrým efektom. Diagnostika a chirurgická liečba gastrointestinálnych stromálnych tumorov ako súčasť multidisciplinárneho manažmentu Janík1, J., Laca1, Ľ., Hyrdel2, R., Adámik1, M. 1 Klinika transplantačnej, viscerálnej a cievnej chirurgie, JLF UK a MFN, Martin, Slovensko 2 Interná klinika-gastroenterologická, JLF UK a MFN, Martin, Slovensko Úvod Gastrointestinálne stromálne tumory (GIST) sú vzácne, ale najčastejšie spomedzi mezenchýmových nádorov gastrointesti- © 2010 GEUM ■ www.geum.org 21 nálneho traktu. Gastrointestinálny stromálny nádor sa definuje ako mezenchýmový nádor vychádzajúci zo steny gastrointestinálneho traktu (GIT) alebo blízkych orgánov a má charakteristickú morfológiu. Kľúčové postavenie v diagnostike GIST má imunohistochémia v spojení s histopatológiou. Chirurgická liečba je v súčasnosti dominantnou liečebnou modalitou primárnych tumorov, ktorá môže viesť k vyliečeniu pacienta. Metodika Autori v retrospektívnej štúdii prezentujú svoje skúsenosti s diagnostikou a chirurgickou liečbou pacientov s gastrointestinálnymi stromálnymi tumormi. Vyhodnocujú senzitivitu a prínos jednotlivých zobrazovacích vyšetrovacích metód k diagnostike ochorenia (endoskopická USG, CT, PET CT a MR vyšetrenia). Analýzou vlastného súboru 18 pacientov operovaných na pracovisku v rokoch 2005 až 2009 porovnávajú modality a rozsah chirurgického výkonu (laparoskopický verzus otvorený) s veľkosťou tumoru a definitívnym histologickým nálezom. Výsledky Najlepšie výsledky z hľadiska rekurencie ochorenia boli u pacientov s tumormi menšími ako 3 cm lokalizovanými v žalúdku. Druhou skupinou, kde sa neobjavila doteraz recidíva, boli nádory lokalizované v tenkom čreve. Rekurenciu ochorenia sme zaznamenali u pacientov s nádormi väčšími ako 10 cm, s extraintestinálnou lokalizáciou vyžadujúce si multiviscerálnu resekciu. Záver Laparoskopický prístup je opodstatnený u menších nádorov presne orgánovo lokalizovaných, s prehľadnými topografickoanatomickými vzťahmi, kde je evidentný predpoklad ukončenia výkonu laparoskopickou cestou. Kritická ztráta tenkého střeva, co dál? Jech, Z., Hoch, J., Charvát, J. Chirurgická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha Interní klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha Přežití nemocných s kritickou ztrátou tenkého střeva je možné jen v podmínkách intenzivní mezioborové léčby. Cílem práce je rozebrat možnosti nutriční podpory včetně parenterální, stanovit délku intervalu potřebného k adaptaci střeva a pokusit se určit podmínky časování další operace. Na chirurgické klinice a metabolické jednotce interní kliniky 2. LF UK bylo v letech 2007 až 2010 léčeno 5 nemocných. Dohromady 20 operačních výkonů jim s kritickou ztrátou střeva umožnilo přežití. Po potřebné adaptaci střeva byli 4 pacienti znovu operováni. U všech čtyř nitrobřišní situace umožnila obnovit kontinuitu GIT a dokonce postupně vysadit nutriční podporu. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 22 Závěr Vedle operace a zvládnutí akutní fáze je podmínkou přežití metabolická podpora, zajišťující nutriční potřeby a umožňující adaptaci střeva. Tato podpora musí být tak dlouhá, aby se vytvořily podmínky k operaci. Srovnání pooperační péče u pacienta po laparoskopickém a klasickém operačním výkonu tříselné kýly Karásková, L., Staníková, P. I. chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno Úvod V současné době laparoskopické operace představují nejmodernější a nejrychleji se rozvíjející spektrum chirurgických výkonů. Tříselná kýla je stav, kdy oslabenou stěnou břišní či defektem, proniká pobřišnice, často obsahující orgán dutiny břišní, zejména tenké střevo a velkou předstěnu. Zvyšující se nitrobřišní tlak z jakékoli příčiny pak způsobuje zvětšování kýly a při úzké kýlní brance může dojít k tzv. uskřinutí, které je důvodem akutní operační revize. Metody Operace tříselné kýly, tzv. hernioplastika, se provádí jak klasickou, tak laparoskopickou metodou, kdy je defekt ve stěně břišní posílen tzv. síťkou. Laparoskopická hernioplastika je provedena ze tří drobných, přibližně 5 mm velkých vpichů. Podle způsobu uložení síťky se rozlišuje metoda: ● TAPP – transabdominální přístup ● TEP – totální extraperitoneální přístup ● IPOM – intraperitoneální on-lay síťka Výsledky Výhodou laparoskopické reparace třísla oproti klasické operační metodě jsou menší pooperační bolesti, minimální traumatizace, kratší doba hospitalizace, rychlejší rekonvalescence, kosmetický efekt, nižší procento recidiv, redukce pooperačních komplikací, rychlejší mobilizace. Závěr Tříselná kýla sama zaniknout nemůže, jediným řešením je operace, a to brzy po jejím zjištění. Důvodem nutného operačního řešení je riziko, že se kýla uskřine a při uskřinuté kýle může dojít ke smrti. Výhodou laparoskopické metody je, že pacient může už za několik týdnů po operaci břicho plně zatěžovat. Tato operace má také velmi malé riziko vzniku recidivy kýly. Doba rekonvalescence je poměrně krátká. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Využitie V.A.C. terapie v brušnej chirurgii Karasová1, D., Smolár2, M. 1 Ústav ošetrovateľstva, JLF UK, Martin, Slovensko 2 Chirurgická klinika, MFN, Martin, Slovensko Úvod Dehiscencia brušnej rany je náročnou formou chronických rán, charakterizovaných prítomnosťou perzistentného zápalu, edému okolitých tkanív a prebiehajúcou bakteriálnou kolonizáciou (zväčša vysokorezistentných mikroorganizmov), s prítomnosťou črevných expozícií. Reštaurovanie integrity brušnej steny predstavuje v takýchto prípadoch náročný terapeutický i ošetrovateľský proces. V.A.C. systém ponúka množstvo výhod vo zvládaní takýchto rán. Znižuje črevný opuch, redukuje bakteriálnu kolonizáciu, vylepšuje revaskularizáciu, podporuje rast granulačného tkaniva, umožňuje presný monitoring sekrécie z rany a tým ranu zmenšuje. Metodika Do prospektívneho sledovania bol vybratý 61 ročný pacient s dlhodobo sa nehojacou dehiscenciou laparotómie, po opakovaných revíziach, drenážach pre intraabdominálne abscesy, s prvotnou chirurgickou diagnózou – perforácia pylorického ulkusu žalúdka. Cieľom našej práce bolo formou kazuistiky, s náležitou fotodokumentáciou, opísať priebeh hojenia komplikovanej, rozsiahlej dehiscencie operačnej rany pomocou V.A.C. terapie a priebežne vyhodnocovať a interpretovať výsledky hojenia. Kazuistika Pacient bol dlhodobo ošetrovaný klasickou terapiou (preplachy roztokom Betadine, vkladanie betadinových longiet), denne 5-6x. Rana bola povlečená, zapáchajúca, secernujúca, okraje podmínované, prítomné fistuly, macerácia kože v okolí. Pomocou V.A.C. terapie sa nám podarilo už v priebehu troch dní vyčistiť spodinu rany, minimalizovať rany po drénoch, po 11 dňoch používania V.A.C. s nastaveným tlakom 75 mmHg spodina rany granulovala. Po 15 dňoch rana zmenšená, sekrécia minimálna, okraje bez povlakov, kontaktné. Za podpory ATB terapie, vyváženej nutričnej výživy, vitaminoterapie i vhodne zvolenej V.A.C terapie sa veľkosť i charakter rany výrazne zmenil. Záver Na veľké otvorené rany sa tradične používajú obväzy nasiaknuté roztokmi, ktoré spôsobujú rozvoj enterokutánnych fistúl, zvyšujú bolestivosť v rane, najmä pri ich odstraňovaní a tým znižujú kvalitu života pacienta. Prostredníctvom mikromechanickej sily V.A.C. systému sa zvyšuje miestne prekrvenie a znižuje bakteriálna kolonizácia, odstraňuje sa intersticiálna tekutina, ktorá znižuje opuch tkaniva a tým sa zlepšuje mikrovaskulárna a lymfatická drenáž, zvyšuje sa podávanie O2 a živín a uľahčuje sa odstraňovanie metabolických produktov. Systém podtlakového uzatvárania rán sa tak stáva štandardným postupom v terapii rozsiahlych chro- © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta nických rán, čím vytláča ešte stále používané systémy hojenia bez vytvárania vlhkého prostredia, nevyhnutného pre optimálne sanačné procesy. Závažné pozdní komplikace po adjustabilní gastrické bandáži Kasalický, M. Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha Úvod Bariatrická chirurgie se stala nedílnou součástí komplexní léčby morbidní obezity (MO) a v případě jedinců s BMI > 40 kg/m2 jedinou dlouhodobě efektivní metodou výrazné redukce tělesné hmotnosti. Gastrický by-pass (GBP) nebo adjustabilní gastrická bandáž (AGB) jsou v současnosti nejčastěji prováděnými bariatrickými výkony. Sleeve gastrectomy (SG) a biliopankreatická diverze/duodenální switch (BPD/DS) jsou metody méně časté. Metoda Adjustabilní gastrická bandáž je zatím jako jediná metodou reverzibilní. U AGB, druhé nejčastější bariatrické metody, jsou v literatuře uváděny tyto dlouhodobé (7– 10 let) komplikace: ezofagitida (8–28 %), dilatace jícnu (2–12 %), dilatace pouche nebo jeho slippage (podklouznutí přední stěny pod bandáží orálně) (1,0–15 %), komplikace v místě portu (4–11 %) a migrace bandáže přes stěnu žaludku do jeho lumen (0,5–7 %). Právě migrace bandáže je považována za komplikaci nejvážnější. Bylo popsáno mnoho způsobů, jak tuto komplikaci řešit, většinou formou kazuistik. Při kompletní migraci lze AGB odstranit endoskopicky, jindy laparoskopicky se suturou defektu po GB či jeho plombáží. Migrovanou AGB lze odstranit též laparoskopicky z gastronomie s ošetřením defektu stehem či plombáží, respektive laparotomicky. Závěr AGB zůstává i přes své závažné pozdní komplikace jednou z nejčastěji používaných bariatrických metod (42 %). Většina autorů s dlouhodobými zkušenostmi se však shoduje v tom, že AGB není vhodná pro každého pacienta s MO a je proto nutná selekce MO jedinců s ohledem na specifická kriteria AGB. Endovenous laser-comparison between water and haemoglobin specific lasers and bared and radial fiber Kašpar, S. Flebocentrum, Hradec Králové Aim Diode (810–1 470 nm) and Nd:YAG (1 064 and 1 320 nm) lasers are usually used for endovenous laser therapy. The purpose of present study is the comparison between 980 and 1 470 © 2010 GEUM ■ www.geum.org 23 nm diode lasers and 1 320 nm Nd:YAG laser in terms of side effects and therapeutic results. Materials and methods One hundred thirty one limbs were operated on with diode 980 nm laser with manual pull-back and in another 133 limbs Nd:YAG laser 1 320 nm with automated pull-back (87 limbs) or new 1 470 nm diode laser combined with radial emitting fiber (46 limbs) was used. Endovenous laser procedures of the great saphenous veins (GSV) were performed under tumescent local anesthesia (TLA) in continuous mode according to usual protocol. Demographic data, TLA volumes and basic laser parameters were comparable in all cohorts. Results of the therapy were evaluated 5 days after procedure (D5), after 1 month, 6 months and 1 year. At D5 all patients completed short pain related questionnaire and 10-cm visual analogue scale (VAS) to evaluate post-procedural pain. The eventual consumption of analgetics was also recorded. Physician evaluated the size of bruising or hematoma, induration and superficial phlebitis using 10-cm VAS at D5, too. Next visits consisted of evaluation of the actual QoL (CIVIQ-2 questionnaire) and eventual sick leave by the patient and clinical CEAP score and the quality of saphenous occlusion using duplex ultrasound by physician. Results Statistically significant difference in immediate postoperative pain (p=0.003) evaluated by patient was found: in 980 nm group (median [inter-quartile range]: 2.15 [1.1–4.2]) compared to 1 320 nm group (1.4 [0.4–2.2]) and influence on usual daily activities graded 1 (best) to 5 (worst) (p=0.03): in 980 nm group (2.5 [2–3]) compared to 1 320 nm group (2.0 [2– 3]). Evaluation by physician found statistically significant difference in grade of bruising or hematoma (p<0.001): in 980 nm group (3.8 [3–5]) compared to 1 320 nm group (1.35 [0.4–2.5]) and in induration (p=0.04): in 980 nm group (0.4 [0–1]) compared to 1 320 nm group (0 [0– 0.6]).The results in 1 470 nm group were very similar to 1 320 nm cohort. There were no differences in quality of life, clinical CEAP score and percentage of saphenous occlusion. Conclusions Efficacy of hemoglobin-specific and water-specific lasers is comparable in short and mid-term horizon. The advantage of water specific device consists in the least immediate postprocedural discomfort and bruising. Radial fiber combined with 1 470 nm laser can further increase positive effects of the procedure. Pooperačné komplikácie a prežívanie pacientov s karcinómom pankreasu Kaťuchová, J., Bober, J., Závacký, P., Harbuľák, P., Radoňak, J. I. Chirurgická klinika, LF UPJŠ a FNLP, Košice, Slovensko Úvod Prežívanie pacientov s karcinómom pankreasu je naďalej alarmujúce. Napriek radikálnej chirurgickej liečbe a následnej společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 24 adjuvatnej onkologickej liečbe päť rokov prežíva 5–15 % pacientov, s mediánom prežívania 13–17 mesiacov. Metódy Na I. Chirurgickej klinike LF UPJŠ a FNLP v Košiciach bola v období od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2009 vykonaná radikálna resekcia pankreasu pre duktálny pankreatický adenokarcinóm u 125 pacientov (75 mužov a 50 žien). Boli vyhodnotené pooperačné komplikácie a ich vplyv na prežívanie pacientov s karcinómom pankreasu. Podrobnejšie boli sledované rizikové faktory vzniku najobávanejšej komplikácie, pankreatickej fistuly. Výsledky Duodenohemipankreatektómia bola vykonaná v modifikácii Child-Stulhofer (pankreato-jejunoanastomóza end to end) 51krát, Whipple (pankreatojejunoanastomóza end to side) 31krát, Waugh-Clagett (pankreatogastroanastomóza PGA) 27krát, Traverso-Longmire (pylorus záchovná resekcia pankreasu) 3krát, distálna (ľavostranná) hemipankreatektómia bola vykonaná 11 pacientom a u 2 pacientov bola vykonaná totálna pankreatektómia. Pri hodnotení pooperačných komplikácií bola zaznamenaná 27,2% morbidita 34 pacientov a 3,2% mortalita 4 pacienti. Najčastejšie bola prítomná pankreatická fistula u 15 pacientov (12 %), dehiscencia biliárnej anastomózy u 3 pacientov (2,4 %) a dehiscencia gastroenteroanastomózy u jedného pacienta (0,8 %). Spomalené vyprázdňovanie žalúdka bolo zaznamenané u 4 pacientov (3,2 %), infekcia operačnej rany u 2 pacientov (1,6 %) a intraabdominálny absces u 5 pacientov (4 %). Komplikácie nie chirurgicky špecifické boli pozorované u 4 pacientov (3,2 %). Hlavné rizikové faktory vzniku pankreatickej fistuly sú úzky pankreatický vývod a mäkké tkanivo pankreasu. V sledovanom súbore bolo zaznamenané 5-ročné prežívanie u 7 pacientov (5,6 %), medián prežívania bol 15 mesiacov. U pacientov s prítomnými pooperačnými komplikáciami bol zistený medián prežívania 12 mesiacov, u pacientov bez prítomných pooperačných komplikácií bol medián prežívania 18 mesiacov. Záver Napriek radikálnej chirurgickej liečbe a následnej adjuvantnej onkologickej liečbe je prežívanie pacientov s karcinómom pankreasu pomerne nízke. Vplyv na jeho dĺžku majú aj prítomné pooperačné komplikácie. Najčastejšou a aj najobávanejšou pooperačnou komplikáciou je pankreatická fistula, ktorej hlavné rizikové faktory sú úzky pankreatický vývod menší ako 3 mm a soft pankreas. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Resekce jater v terénu cirhózy: současné možnosti a naše zkušenosti Kočík, M., Valsamis, A., Kučera, M., Oliverius, M. Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha Úvod Resekce jater je v současné době pro většinu maligních lézí jedinou potenciálně kurabilní metodou. V případě postižení nenádorového parenchymu cirhózou jsou možnosti resekce omezeny. Cílem tohoto sdělení je poukázat na současné možnosti při plánování jaterní resekce v terénu cirhózy a jejím provedení a prezentovat naše zkušenosti. Metody Hodnotili jsme vlastní soubor pacientů po jaterních resekcích v terénu cirhózy. Kromě výsledků, morbidity a mortality jsme se zaměřili na využití technik, které umožňují radikální resekci nádorů, které by, vzhledem k nutnosti zachování většího objemu jaterní tkáně než u necirhotických jater, byly jinak neresekabilní (CT volumetrie, embolizace portální žíly – PVE, ICG, RFA). Výsledky V období od dubna 2004 do května 2010 jsme provedli celkem 307 jaterních resekcí, z nichž 28 (9,1 %) bylo v terénu histologicky prokázané cirhózy, funkčně Child – Pugh A v 92,9 % a B v 7,1 % případů. Indikací byl v 82,1 % HCC, v 10,7 % cholangiokarcinom a jednou karcinom žlučníku a cholangiohamartom. Dle typu výkonu jsme provedli 2 rozšířené hepatektomie (7,1 %), 4 hemihepatektomie (14,3 %), 1 centrální trisegmentektomii (3,6 %), 11 bisegmentektomií (39,3 %), 1 segmentektomii (3,6 %), 3 neanatomické resekce (10,7 %) a 6 RFA. Dvě resekce (7,1 %) byly provedeny laparoskopicky a dvakrát byla předoperačně provedena PVE (7,1 %); bez nutnosti krevní transfúze bylo provedeno 71,4 % výkonů. V perioperačním období zemřeli 3 pacienti (10,7 %; mortalita v celém souboru 307 resekcí byla 3,1 %), příčinou bylo dvakrát jaterní selhání a jednou sepse. Celková morbidita dosáhla 21,4 %, biliární leak jsme zaznamenali jedenkrát (3,6 %). Při všech výkonech byla použita peroperační sonografie. Při plánování rozsáhlejších resekcí jsme využívali CT volumetrii ponechaného jaterního parenchymu a dle výsledku prováděli PVE postiženého laloku jater. Funkční zdatnost jaterního parenchymu byla hodnocena pomocí ICG testu. Závěr Jaterní chirurgie v terénu cirhózy zůstává technicky velmi náročná. Pro její úspěšné zvládnutí je nutná specializovaná mezioborová spolupráce a náročné materiální vybavení pracoviště. Při limitovaných resekcích v terénu cirhózy se nám jeví nezbytné používání peroperační sonografie k dosažení onkologické radikality a zejména k ozřejmění poměrů při anatomických resekcích segmentů jater, které jsou zejména u HCC pro jeho biologickou povahu upřednostňovány. Největším problémem stále zůstává odhad funkce ponechaného jaterního © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta parenchymu a tak prevence jaterního selhání. K tomuto je vhodné využít z dostupných metod zejména volumetrie jaterního parenchymu s eventuální embolizací portální žíly postiženého laloku a následnou hypertrofií ponechaného zbytku jater a měření funkce jater ICG testem. Za těchto okolností je možné provádět jaterní resekce v terénu cirhózy s nízkou perioperační mortalitou a dobrými dlouhodobými výsledky. 25 Materiál a metody Soubor 1 165 nemocných s akutní pankreatitidou hospitalizovaných na chirurgické klinice 3. LF UK a FN Královské Vinohrady v Praze 10 ve dvacetiletém období (1990–2009) vznikl v prvních 5 letech retrospektivním sběrem materiálu, v dalších letech byla již vybraná data shromažďována prospektivně, od roku 2002 jsou data sledována a vyhodnocována počítačově. Celkem je v této studii u všech nemocných sledováno 22 vybraných údajů. Střelné dutinové poranění Konečný, J., Čapov, I., Veverková, L., Reška, M. I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno Střelná poranění jsou specifickou skupinou. Charakteristická je stavba střelného kanálu, který nemusí být přímý. V centru kanálu jsou nekrotické infikované tkáně, kolem je zóna molekulárního otřesu, kde se až po čase projeví vitalita tkání, okolní tkáně bývají poraněny tlakovou vlnou, která může způsobit i poranění skeletu. Ošetření střelných poranění je zpravidla urgentní a komplikované. U dutinových poranění je většinou indikován urgentní operační výkon ihned po příjezdu pacienta na chirurgii. V rámci výkonu je nezbytná identifikace celého střelného kanálu, která nebývá jednoduchá. I přes důkladnou excizi okrajů střelného kanálu bývá hojení komplikováno infekcí. Autoři uvádějí příklad střelného dvoudutinového poranění hrudníku a břicha ošetřeného urgentní torakotomií a laparotomií. Hojení bylo komplikováno infektem, který zapříčinil další reoperace. Po stabilizaci pacienta a sanaci infektu bylo indikováno operační řešení poranění skeletu. V závěru autoři shrnují vlastní poznámky k ošetření střelných dutinových poranění. 20 let s akutní pankreatitidou – trendy v epidemiologii, etiologii, diagnostice a léčbě Kostka1, R., Teplan1, V., Slavkovský2, L. 1 Chirurgická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha 2 Klinika anesteziologie a resuscitace, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha Úvod Akutní pankreatitida (AP) zůstává i na počátku třetího tisíciletí stále závažným onemocněním s mírně stoupající incidencí, která kolísá ve velkých studiích mezi 20–30/100 000 obyvatel. Zejména těžké formy onemocnění vedou k závažným komplikacím, které musí řešit téměř každé větší chirurgické pracoviště. Indikace k chirurgické terapii se významně zúžila na infekční komplikace, které tvoří infekce pankreatické nekrózy, a pankreatický/peripankreatický absces a léčbu intraabdominální hypertenze. Těžiště léčby těžkých forem se stále více přesouvá z chirurgických jednotek intenzivní péče na oddělení anesteziologie a resuscitace. © 2010 GEUM ■ www.geum.org Výsledky Z 1 165 nemocných bylo 742 mužů a 423 žen, vzájemný poměr úhrnně 1,75:1, v posledních 5 letech sledovaného období mírně klesl a byl 1,65:1. Průměrný věk mužů v celé studii byl 52±15,4 let, v posledních 5 letech statisticky nevýznamně stoupl na 54±13,2 roku. U žen došlo naopak k mírnému poklesu průměrného věku z 61,9±16,9 na 60,5±14,7 roku. S recidivou onemocnění bylo úhrnně hospitalizováno 287 nemocných (24,6 %), v posledních 5 letech 87 nemocných (20,1 %). Nemocných s lehkou formou bylo 947, tj. úhrnně 77 %, s těžkou formou 218, tj. úhrnně 23,0 %. V posledních 5 letech statisticky významně poklesl počet těžkých forem na 16,4 %. V etiologii onemocnění je zřetelně patrný trend ústupu od klasického dělení na pankreatitidy alkoholické, biliární, idiopatické a jiné etiologie. V dnešním dělení se stále více uplatňuje etiologie nutričně toxická, kde je spouštěcím mechanismem nejčastěji tzv. dietní chyba a kde se jednotlivé etiologické faktory jako jsou alkohol, cholelitiáza, obezita a poruchy lipidového metabolismu často vzájemně kombinují. Letalita těžkých forem se statisticky významněji nezměnila: z 218 nemocných s těžkou formou AP zemřelo 52 nemocných, což představuje úhrnnou letalitu za celé sledované období 23,8 %, v posledních 5 letech byla 22,9 %. Operováno bylo 75 nemocných, z nichž 27 zemřelo, úhrnná operační letalita byla 36 %, v posledních 5 letech stoupla na 38,8 %. Tato data jsou ovlivněna i mimorajonními pacienty, přijímanými v těžkém stavu z pracovišť nižšího typu, kterých bylo v posledních 5 letech celkem 8, z nich 5 bylo operováno a 2 z nich zemřeli. Závěr Zatímco lehká akutní pankreatitida nepředstavuje závažnější terapeutický problém, výsledky léčby těžkých forem jsou vzdor všem pokrokům v konzervativní i chirurgické léčbě stále neuspokojivé a letalita se pohybuje od 22–24 % v jednotlivých letech sledovaného období. I když v posledních 5 letech klesl počet nemocných s těžkou AP, úhrnná i operační letalita se statisticky významněji nemění. Na těchto výsledcích se ve velkých pracovištích podílí i nemocní s těžkou AP, překládaní k léčbě z pracovišť nižšího typu v těžkém stavu orgánového selhávání a sepse. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 26 Laparoskopické operácie na pankrease Kothaj, P., Slobodník, I. Chirurgická klinika SZU, Nemocnica F. D. Roosevelta, Banská Bystrica, Slovensko Úvod Laparoskopické operácie na pankrease sú indikované v prípade malých resekabilných nádorov tela a chvosta pankreasu. Videoprezentácia laparoskopickej operácie ukazuje technické aspekty týchto operácií. Metódy Na Chirurgickej klinike SZU v Banskej Bystrici bolo vykonaných 12 laparoskopických operácií na pankrease v období 2007–2010. Bolo vykonaných 7 distálnych resekcií a 5 parciálnych resekcií resp. enukleácií. Videoprezentována je laparoskopická distálna subtotálna pankreatektómia so splenektómiou pre polycystický nádor tela pankreasu. Výsledky Mortalita laparoskopických operácií na pankrease bola v súbore nulová, morbidita bola porovnateľná s otvorenou chirurgiou. V pooperačnom období sme zaznamenali 2 pankreatuické fistuly: 1 fistula po enukleácii inzulinómu z tela pankreasu a 1 fistula po distálnej pankreatektómii. Obe fistuly sa zhojili konzervatívne do 4 týždňov po operácii. Záver Laparoskopické operácie na pankrease v prípade malých distálne lokalizovaných pankreatických nádorov sú bezpečné a pre pacientov výhodné, ale vyžadujú veľkú skúsenosť chirurga v laparoskopickej chirurgii. Anestezie u laparoskopií – co by mohlo zajímat chirurga Koutná1, J., Špaňhelová1, H., Neoral2, Č. 1 Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, LF UP a FN Olomouc 2 I. chirurgická klinika, LF UP a FN Olomouc Laparoskopické výkony jsou velmi šetrnou operační technikou. Zavedením kapnoperitonea ovšem dochází ke změnám ventilace, hemodynamiky i vnitřního prostředí ve větší míře než u výkonů otevřených. Pro snížení dopadu těchto změn na operovaného je nezbytné pečlivé předoperační vyšetření a příprava nemocných. Zásadně důležitá je dokonalá monitorace během výkonu. Anestezie vyžaduje často modifikované postupy, preferovanou technikou je celková anestezie. Její výhody vyplývají z možnosti využít umělou plicní ventilaci k zajištění normokapnie a dostatečné oxygenace. Riziko nebezpečné hyperkapnie lze snížit úpravou ventilačních parametrů. Pokud se to nepodaří je (zřídka) nutná konverze. Ani této šetrné operační technice se nevyhýbají komplikace. Anesteziolog zde může sehrát zásadní roli při včasné diagnostice společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta závažných komplikací. Jde především o pneumotorax (kapnothorax) způsobený arteficiálním otevřením pleury. Ze změn spirometrických křivek, inspiračního tlaku a kapnografické křivky lze tuto komplikaci včas rozpoznat. Opatřením je zrušení kapnoperitonea, úprava stavu nemocného. Poté lze ve výkonu pokračovat se sníženým insuflačním tlakem a vhodnými ventilačními parametry. Vzhledem k rychlé absorpci CO2 se většinou obejdeme bez hrudní drenáže. Konverze bývá jen výjimečně nutná. Závažnou komplikací je embolizace CO2. Změny v kapnometrii, absence abdominální distenze, přítomnost krve ve Veresově jehle a pulzace tlaku na flowmetru musí vzbudit pozornost. Léčba spočívá v okamžitém ukončení insuflace, uložení nemocného hlavou dolů a na levý bok, hyperventilace čistým kyslíkem. Možné je zavedení plicnicového katetru k odsátí plynu. Při časné diagnostice jsou změny reverzibilní díky vysoké solubilitě oxidu uhličitého v krvi. Riziko krvácení provází všechny chirurgické výkony, laparoskopie nejsou výjimkou. Zde jsme omezeni tím, co ukazuje obrazovka. Každá nečekaná hypotenze a tachykardie musí vzbudit podezření na skryté krvácení. Základním opatřením při jakékoliv komplikaci při laparoskopickém výkonu je desuflace dutiny peritoneální, úprava stavu operovaného a další postup v naprosté shodě operatéra a anesteziologa. V pooperačním období představuje největší ohrožení nemocného přetrvávající hyperkapnie a nedostatečná ventilace. Proto tito nemocní vyžadují pečlivé sledování zkušeným zdravotníkem. Týmová spolupráce chirurgického a anesteziologického týmu představuje jistotu klidného výkonu a především bezpečí nemocného. Prvé skúsenosti s transcervikálnou-subxifoidálnou bilaterálnou VATS „maximálnou“ tymektómiou Krajč1, T., Špalek2, P., Janík1, M., Lučenič1, M., Benej1, R., Haruštiak1, S. 1 Klinika hrudníkovej chirurgie, SZU a FNsP Bratislava, Slovensko 2 Centrum pre neuromuskulárne ochorenia, Neurologická kliniky SZU, Bratislava, Slovensko Úvod Extenzivita tymektómie koreluje s priaznivou prognózou pacientov so séropozitívnou myasténiou gravis (MG). Väčšina miniinvazívnych prístupov nezaručuje extenzivitu porovnateľnú s maximálnou tymektómiou z kompletnej sternotómie a môže v mediastíne ponechať týmické tkanivo. Zielińskeho transcervikálna subxifoidálna bilaterálna VATS „maximálna“ tymektómia kombinuje krčnú a subxifoidálnu incíziu s dvojitou trakciou sterna zavesením na retrakčný rám a dvomi torakoskopickými portami. Metódy Po nadviazaní spolupráce s pracoviskom v Zakopanom v Poľsku a Centrom pre neuromuskulárne ochorenia v Bratislave © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta sme v období od 8. 10. 2008 do 30. 4. 2010 vykonali 17 transcervikálnych-subxifoidálnych bilaterálnych VATS tymektómií. 3 pacienti mali seropozitívnu MG asociovanú s tymómom, 14 pacienti seropozitívnu MG bez tymómu. Ďalší 3 pacienti s tymómami bez MG podstúpili kombináciu jednostrannej VATS a transcervikálneho prístupu s trakciou sterna; v jednom prípade sme VATS pre veľké rozmery tumoru konvertovali na sternotómiu. Samotný transcervikálny prístup s trakciou sterna bol použitý u 3 pacientov s hyperpláziou týmu a u 1 pacientky s cystou v týme, aktívnou na CT-PET. Výsledky U žiadneho z pacientov s MG sa nevyskytli závažné chirurgické peroperačné komplikácie v podobe poranenia veľkých ciev či nervových štruktúr. Jedno laceračné poranenie pľúc bolo ošetrené endostaplerom. Operačný čas maximálnej tymektómie sa pohyboval od 420 do 190 minút (medián 260 minút), 13 pacienti boli extubovaní na operačnej sále, traja do 12 hodín a jeden po 4 dňoch ventilačnej podpory. Hrudné drény sme odstránili po 3 až 5 dňoch, celková dĺžka hospitalizácie sa pohybovala od 5 do 9 dní (medián 6 dní). Nezaznamenali sme žiadnu parézu bránice či hlasivky. Jeden parciálny bilaterálny pneumotorax sme riešili jednorazovým odsatím cez tenký katéter. Pacienti bez MG nemali žiadne pooperačné komplikácie. Tymómy boli v štádiu Masaoka I–II, všetci 3 pacienti pokračujú v sledovaní či liečbe pod dohľadom onkológa. Pacientka s papilárnym karcinómom tyroidey mala v týme benígnu cystu, avšak v priľahlých mediastinálnych uzlinách mikrometastázy. Záver Transcervikálna subxifoidálna bilaterálna VATS „maximálna“ tymektómia je rozsahom ekvivalentná maximálnej tymektómii z transsternálneho prístupu. V porovnaní s otvoreným výkonom prináša detailnejšiu vizualizáciu rekurentných i bráničných nervov, jemnejšiu preparáciu pri viacnásobnom zväčšení, menšie pooperačné bolesti, rýchlejšiu rekonvalescenciu i kozmetické výhody. Umožňuje bezpečnú exstirpáciu tymómov v štádiu I–II podľa Masaoku asociovaných s myasténiou či bez nej. Medzi technické nevýhody patrí dlhší operačný čas, zrkadlový obraz v niektorých fázach operácie a horšia ergonómia práce. Dvojtímový prístup dovolí perspektívne skrátenie operačného času na polovicu. Riziko recidivy karcinomu prsu dle rozsahu a histopatologie primárního nádoru a rozsahu primární chirurgické intervence – retrospektivní studie 2003–2009 Kubala, O., Prokop, J., Ostruszka, P., Jelínek, P., Mitták, M. Chirurgická klinika, FN Ostrava 27 pická ložiska zvyšují riziko lokálních recidiv a jsou indikací k reexcizi. To znamená další operaci, zvýšení nákladů na léčbu, riziko infekčních komplikací, zhoršení kosmetických výsledků a snížení důvěry pacientky ve způsob léčby. I v případě dodržování resekčních zásad se objevují lokální recidivy i s dlouhým odstupem po primární operaci. Ne vždy jde o pravou recidivu, může se jednat o nově vzniklý nádor v operovaném prsu. Materiál a metody V našem retrospektivním souboru operací pro karcinom prsu jsme se zaměřili na indikace k reoperacím a souvislost lokálních recidiv s histopatologií a pokročilostí primárního nádoru. Na chirurgické klinice FN Ostrava bylo v letech 2003–2009 operováno 456 pacientů (z toho 5 mužů) pro karcinom prsu. V materiálu jsme vybrali pacienty s pozitivními a těsnými okraji, u kterých jsme indikovali reexcizi, či doplňující mastektomii. Dále jsme sledovali výskyt lokoregionálních recidiv v závislosti na stadiu primárního onemocnění, typu nádoru a typu výkonu na prsu. Výsledky Pro pozitivitu resekčních okrajů jsme do konce roku 2008 reoperovali 26krát (7,1 %). 19krát provedena mastektomie po předchozí záchovné operaci, 6krát záchovná reoperace, jednou reexcize jizvy po mastektomii. 10krát jsme reoperovali pro pozdní lokoregionální recidivu. Pouze dvakrát šlo o recidivu po záchovné operaci. 8 reoperací pro recidivu bylo primárně operováno v dřívějším období (1989–2002). Pouze ve 4 případech byl v materiálu recidivy stejný histologický typ nádoru. Čtyřikrát byl histologický typ odlišný. I vzhledem k době vzniku recidivy (74–168 měsíců od primární operace) se jednalo spíše o nový nádor vzniklý v dříve operovaném prsu. Jen dva případy recidivy byly primárně operovány v letech 2003–2008 (recidiva po 19 a 20 měsících). Vždy šlo o primárně pokročilé onemocnění DIC G2 a G3 stadií IIIB a IIIC po předchozí neoadjuvanci s malou odezvou. Detailní výsledky z roku 2009 jsou zpracovávány. Závěr Retrospektivním zhodnocením souboru pacientů jsme zjistili malé množství reoperací pro pozitivitu či těsnost resekčních okrajů i malé množství pozdních reexcizí pro lokoregionální recidivu. Navíc v polovině případů se nejednalo o pravou recidivu, ale spíše nově vzniklý histologicky odlišný typ nádoru s dlouhým, mnohaletým odstupem od primárního onemocnění. V případech skutečné recidivy se prakticky vždy jednalo o primárně pokročilé nádory. Výsledky svědčí pro správně indikovaný rozsah a radikalitu primární operace na základě přesného předoperačního stagingu. Dominujícím typem operace jsou záchovné operace s detekcí sentinelové uzliny. Úvod Chirurgická léčba karcinomu prsu směřuje k menší invazivitě. Základním předpokladem je úplné chirurgické odstranění nádoru s čistými resekčními hranicemi. Reziduální mikrosko- © 2010 GEUM ■ www.geum.org společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 28 abstrakta Časné biliární komplikace po transplantaci jater Experimentální model sepse u prasete Kučera1, M., Adamec1, M., Oliverius1, M., Janoušek1, L., Kočík1, M., Špičák2, J., Trunečka3, P. 1 Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha 2 Klinika hepatogastroenterologie, IKEM, Praha 3 Transplantcentrum, IKEM, Praha Kudla¹, M., Gürlich², R., Ročeň¹, M., Čáp¹, J., Kieslichová¹, E. ¹Institut klinické a experimentální medicíny, Praha ²Chirurgická klinika, FN Královské Vinohrady, Praha Úvod Biliární komplikace (BK) po transplantaci jater (TxJ) jsou závažným problémem a vyskytují se v 6–34 % případů. BK rozdělujeme na časné a pozdní. Časné BK se objeví do 30 dnů po TxJ resp. v průběhu první hospitalizace po TxJ. Na jejich výskytu se podílí především ischemie žlučovodu (žlučovod transplantovaného játra je zásoben pouze descendentně z pravé větve a. hepatica, chybí ascendentní zásobení z a. gastroduodenalis) a chirurgická technika provedení biliární anastomózy. Řešení BK se odehrává ve spolupráci chirurga, gastroenterologa a radiologa. Metody Do souboru nemocných byli zařazeni pacienti s časnou BK po TxJ v období duben 2004–prosinec 2009. Časnou BK jsme definovali jako komplikaci, která se objevila do 30 dnů po TxJ nebo v průběhu první hospitalizace po TxJ. Výsledky Ve více než pětitiletém období jsme provedli 384 TxJ. Primárně jsme rekonstruovali žlučové cesty 312krát jako choledochocholedochoanastomózu (CHCHA) a 72krát jako hepatikojejunoanastomózu (HJA). Časnou BK jsme pozorovali u 68 pacientů (17,7 %), z toho biliární leak 25krát (6,5 %), stenózu v anastomóze 40krát (10,4 %) a kombinaci leaku a stenózy třikrát (0,8 %). Většina komplikací byla vyřešena endoskopicky provedením ERCP s papilosfinkterotomií a zavedením stentu (45krát, všichni nemocní se stenózou v anastomóze). 22 pacientů bylo reoperováno (16krát HJA, 3krát re-CHCHA, dvakrát opich aberantního žlučovodu, jednou sutura žlučovodu) a u 1 nemocného byla provedena perkutánní transhepatální drenáž žlučových cest (PTD). Žádný z nemocných s časnou BK nezemřel. Závěr BK po TxJ zůstávají závažným chirurgickým problémem. Metodou první volby v řešení BK je u většiny nemocných ERCP, jehož úspěšnost se pohybuje okolo 60 %. Operační revize s reanastomózou je indikována při neúspěchu ERCP či PTD nebo při průkazu biliární peritonitidy. Pro úspěšnost léčby je zásadní dobrá spolupráce chirurga, gastroenterologa a radiologa. Četnost časných biliárních komplikací po TxJ v IKEM je plně srovnatelná s publikovanými údaji ze světových center. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL Úvod Sepse je významnou příčinou morbidity a mortality u chirurgických pacientů. Hlavním cílem výzkumu sepse je pochopit její patogenetické mechanismy tak, aby mohly být vyvinuty účinné terapeutické postupy. Rozhodli jsme se sledovat změnu imunopatogenetických parametrů při septickém stavu. Pro tento účel jsme si vybrali model sepse u prasete. Cílem této práce je popsat chirurgickou techniku a perioperační sledování experimentálních zvířat. Metody Experiment byl proveden na 9 dospělých miniprasatech (8 samic, 1 samec) o váze 30–35 kg. Klinický stav zánětlivé náhlé příhody břišní nejlépe napodobuje model perforace střevní stěny.V celkové anestezii byla chirurgicky indukována sterkorální peritonitida provedením cékální ligace s bodovou perforací (CLP model). Zvířata byla po celou dobu pokusu řízeně ventilována, analgosedována a po ukončení pokusu utracena podáním bolusu anestetik. Ukončení pokusu nastalo v momentě, kdy došlo u experimentálních zvířat k rozvinutému septickému šoku, který byl definován jako permanentní hypotenze nereagující na volumovou substituci a vyžadující vazoaktivní léčbu. V pravidelných intervalech byla odebírána krev na biochemická a imunologická vyšetření. Po ukončení pokusu byla provedena pitva a byly odebrány vzorky orgánů na histologické vyšetření Výsledky U všech zvířat došlo do 24 hodin k rozvoji septického šoku. U všech zvířat došlo k významné hemodynamické odezvě na inzult, byla přítomna febrilní reakce, v laboratorních nálezech dominovala leukopenie, trombocytopenie a pokles antitrombinu III. Při pitvě byly ve všech případech identifikovány difuzní zánětlivé změny, přítomnost zkaleného výpotku v dutině břišní a u žádného zvířete nebyla nalezena ohraničená infekce ve formě abscesu. Závěr CLP představuje jednoduchou, avšak spolehlivou metodu k navození sepse na prasečím modelu. Podporováno grantem IGA NS10556-3/2009. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Naše zkušenosti s léčbou nemocných s píštělemi orální části gastrointestinálního traktu Kulda, J., Kural, T., Hasman, D., Novák, P., Brabec, M. Jednotka intenzivní péče, Chirurgická klinika, FN Plzeň 29 hladina albuminu před chirurgickým výkonem nižší než 25 g/l. Predikčním faktorem pro rozvoj sepse v souvislosti s píštělí GIT je odvod píštělí nad 500 ml/24 hodin. Úvod Píštěle gastrointestinálního (GIT) traktu jsou poměrně vzácné, ale závažné onemocnění, které v 90 % případů vzniká jako komplikace chirurgického či endoskopického výkonu. Dopady na nemocné jsou však velice významné, od psychické deprivace a společenského handicapu po relativně vysokou smrtnost. Naše práce bilancuje léčbu nemocných, hospitalizovaných na našem pracovišti s píštělemi, jejichž vnitřní ústí bylo lokalizováno na horní části GIT (tj. jícnu, žaludku a orální části tenkého střeva). Zaměřili jsme se na příčinnou souvislost mezi charakteristikou píštělí, resp. léčebným postupem, a mortalitou nemocných. Současné trendy v léčbě akutní pankreatitidy Metoda Retrospektivně jsme analyzovali soubor nemocných s píštělemi orální části gastrointestinálního traktu, kteří byli konsekventně hospitalizováni na našem pracovišti v období od 1. ledna 2006 do 31. prosince 2008. Do souboru byli zařazeni všichni nemocní bez ohledu na věk, pohlaví, či etiologii píštěle. Zajímali jsme se o příčiny vzniku píštěle, lokalizaci vnitřního ústí píštěle, rozvoj sepse, potřebu chirurgické intervence, rozvoj MODS, velikost derivace píštělí, mortalitu a plazmatickou hladinu albuminu před rekonstrukčním chirurgickým výkonem. Metodika Retrospektivní hodnocení nemocných hospitalizovaných na Chirurgické klinice a Anesteziologicko-resuscitační klinice LF UK a FN v Plzni v uplynulém desetiletém období. Výsledky Sledovaný soubor tvořilo 28 nemocných, z toho 20 mužů a 8 žen, průměrný věk skupiny byl 62,9 let. V 18 případech bylo vnitřní ústí píštěle lokalizováno na duodenu, resp. duodeno-jejunálním přechodu, u 8 nemocných na jícnu a 2 píštěle vycházely ze žaludku. Nejčastěji vznikla píštěl jako komplikace chirurgického výkonu (62 % případů). Nemocní byli hospitalizováni v nemocnici v průměru 43,1 dní. Z celkového počtu nemocných bylo 11 s vysokým odvodem píštělí (tj. více než 500 ml/24 hodin) a 17 nemocných s nízkým odvodem píštělí. Nemocní s vysokým odvodem píštělí prodělali sepsi ve 100 % případů, zatímco nemocní s píštělí s nízkým odvodem byli postiženi sepsí v 76,5 % případů; sepse významně prodlužovala hospitalizaci (47 dní vs. 19,8 dní) a zvyšovala mortalitu nemocných. Celková mortalita v našem souboru byla 35,7 %. Závěr Předem nutno předeslat, že velikostí souboru se nepohybujeme v statisticky významných hodnotách, nicméně z naší práce lze hypoteticky vyvodit několik predikčních faktorů pro vznik samotné píštěle a samozřejmě i rizikové faktory mortality v souvislosti s gastrointestinální píštělí. Zdá se, že ženy jsou zatíženy menším rizikem vzniku píštěle GIT. Rizikovými faktory úmrtí v souvislosti s gastrointestinální píštělí jsou věk nad 65 let, rozvoj sepse, vysoký odvod píštělí, ženské pohlaví a plasmatická © 2010 GEUM ■ www.geum.org Kural, T., Novák, P., Brabec, M., Kulda, J., Hasman, D., Třeška, V. Chirurgická klinika, LF UK a FN Plzeň Úvod: Dlouhodobě trvající zvýšený zájem odborné veřejnosti o problematiku léčení akutní pankreatitidy je nejspíše vyvolán tím, že se jedná o onemocnění, které velice často vyžaduje intenzivní mezioborovou péči, nezřídka po dobu několika měsíců, neustále stoupá incidence této choroby a letalita nejtěžších forem se pohybuje v rozmezí 10–40 %. Výsledky V letech 2000–2009 bylo na výše uvedených klinikách hospitalizováno celkem 311 nemocných s diagnózou těžké akutní pankreatitidy, diagnóza byla stanovena na základě klinického, laboratorního, CT vyšetření nebo při operačním výkonu. Léčba nemocných probíhala podle všeobecně uznávaných zásad v podmínkách intenzivní péče. Z celkového počtu bylo operováno 96 pacientů (tj. 30,9 %), 48 nemocných zemřelo (tj. 15,4 %). Závěr Dosažené výsledky byly konfrontovány s dostupnou literaturou, závěr práce trendy v léčbě akutní pankreatitidy zobecňuje. Ze současných trendů vychází i léčba akutní pankreatitidy ve FN Plzeň, důraz je přitom kladen na včasnou stratifikaci nemocných, časné zahájení přiměřené intenzivní péče, vyčlenění jednoho chirurga k zajištění kontinuity chirurgické péče a individuální přístup ke každému nemocnému. Liečba chronickej pankreatitídy a možnosti multidisciplinárnej spolupráce Kyčina¹, R., Janík², J., Mazyar², F., Laca², Ľ., Mištuna¹, D., Horáková³, M., Kulichová4, M., Poláček5, H., Mikolajčík¹, A., Šutiak¹, L., Strelka¹, Ľ., Vojtko¹, M. ¹Chirurgická klinika, JLF a MFN, Martin, Slovensko 2 Klinika transplantačnej a cievnej chirurgie, JLF a MFN, Martin, Slovensko 3 Oddelenie gastroenterologickej a endoskopickej diagnostiky, Interná klinika, JLF a MFN, Martin, Slovensko 4 Ambulancia chronickej bolesti, KAIM, JLF a MFN, Martin, Slovensko 5 Radiodiagnostická klinika, JLF a MFN, Martin, Slovensko společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 30 Chronická pankreatitída je zápalové ochorenie s rozličnými klinickými prejavmi. Cieľom liečby je odstránenie chronického algického syndrómu a/alebo liečba komplikácií chronickej pankreatitídy s klinickými prejavmi na pankrease alebo na okolitých orgánoch. Chirurgické výkony na pankrease môžu byť resekčné a derivačné, prípadne kombinácia oboch. Neexistuje jeden výkon, ktorý by sa dal použiť na liečbu u všetkých pacientov. Možnosti chirurgickej ako aj nechirurgickej liečby chronickej pankreatitídy zahŕňajú veľké množstvo výkonov, ktoré sú zamerané na liečbu miestnych alebo vzdialených komplikácií tohto ochorenia. Kľúčovú úlohu pre indikácie ku liečbe a typu potrebného výkonu zohrávajú zobrazovacie metódy – MR, CT alebo ERCP. Autori prinášajú výsledky chirurgickej liečby u 43 pacientov liečených na ich pracovisku za posledných 17 mesiacov od januára 2009 do konca mája 2010 obohatené o niektoré zaujímavé kazuistiky. Na pracovisku autorov bolo vykonaných 13 resekčných výkonov na pankrease, 8 derivačných výkonov a 22 výkonov pre komplikácie chronickej pankreatitídy. Autori sa zároveň pokúšajú navrhnúť algoritmus podľa ktorého by sa mohla komplexná liečba chronickej pankreatitídy v súčasnej modernej dobe riadiť. Chirurgická liečba chronickej pankreatitídy je veľmi náročná časť viscerálnej chirurgie a patrí na špecializované pracoviská. Hoci možnosti endoskopickej a rádiologickej liečby sa neustále rozširujú, chirurgický prístup ku liečbe chronickej pankreatitídy stále hrá rozhodujúcu úlohu v liečbe. Chirurgická liečba malígnych nádorov pečene Laca, Ľ., Fani, M., Janík, J., Miklušica, J., Šinák, I., Hošala, M., Talapková, R. Klinika transplantačnej a cievnej chirurgie, JLF a MFN, Martin, Slovensko Resekcia pečene je jedinou radikálnou terapiou, ktorá môže zabezpečiť dlhodobé prežívanie pacientov s malígnym ochorením pečene. Resekcie sú však limitované mnohými faktormi, ktoré musí chirurg zhodnotiť pred aj počas operácie. Od januára 2004 do decembra 2009 bolo vykonaných na Klinike transplantačnej a cievnej chirurgie v Martine 178 chirurgických výkonov na pečeni, z toho 97 veľkých resekcií pečene (hemihepatektómie alebo väčšie) pre primárne alebo metastatické nádory pečene. Predoperačne boli vykonané štandardné laboratórne vyšetrenia, CT alebo MR zobrazenie, u pacientov s predpokladanou resekciou viac ako 60 % parenchýmu aj volumetrické meranie a MR spektroskopia na zhodnotenie percenta steatózy. Mortalita po radikálnych výkonoch v bezprostrednom pooperačnom období do 30 dní od výkonu bola 1,1 %, celková morbidita 17,4 %, teda nepresahovala počet komplikácií po iných závažných operáciách. Jedno-, troj- a päťročné prežívanie pacientov po R0 resekciách bolo 85 %, 58 % a 35 %, po R1 resekciách 55 %, 30 %, 5 % a R2 resekciách 30 %, 5 %, 0 %. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Resekcia pečene je radikálnou terapeutickou metódou malígnych nádorov pečene. Pri dôkladnom predoperačnom zhodnotení, včítane volumetrických parametrov a kvantifikácie steatózy, má nízku mortalitu a akceptovateľnú morbiditu. Resekce jater pro hepatocelulární karcinom Langer, D., Ryska, M., Bělina, F., Pudil, J. Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha Úvod Každoročně je celosvětově hlášeno přibližně 600 000 nových případů hepatocelulárního karcinomu (HCC), více než ¾ v asijských zemích. ČR patří k zemím se středním výskytem. Nejčastěji se HCC vytvoří v terénu chronické hepatitidy B a C. Kurativní léčba HCC je chirurgická a je ji možné rozdělit na resekční a transplantační. V předoperační úvaze je nutné zvážit reálnou možnost provedení transplantace jater jako indikované léčebné modality u konkrétního nemocného nebo jako eventuální alternativy s lepší šancí na dlouhodobé přežívání ve srovnání s resekcí. Resekce jater je stále hlavní kurativní metodou léčby. Provedení resekce jater u HCC se významněji neliší od resekčních výkonů pro (u nás častěji se vyskytující) sekundární jaterní postižení, především u kolorektálního karcinomu, a řídí se zásadami radikality výkonu a bloodless postupů. Metoda Retrospektivní analýza souboru nemocných, kteří v období od dubna 2004 do prosince 2009 na Chirurgické klinice 2. LF UK a ÚVN Praha podstoupili chirurgickou léčbu pro HCC. Autoři hodnotí časné výsledky a přežívání. Výsledky Ve zmíněném období na našem pracovišti absolvovalo chirurgickou léčbu 37 nemocných pro HCC. Průměrný věk operovaných činil 64 let (27–82 let). V souboru dominovali muži (65 %). Ve 22 případech (59 %) byl proveden kurativní nesekční výkon (R0). U většiny nemocných (91 %) byla provedena resekce anatomická. Po resekční léčbě byly zaznamenány komplikace u 7 operantů (30 %). Žádný nemocný z našeho souboru nezemřel. Závěr Resekce jater je hlavní kurativní metodou léčby a je indikována přibližně u 20–30 % nemocných s HCC v ČR. Umožňuje šanci na pětileté přežívání u 68–75 % pacientů. Operační léčba by měla být prováděna na chirurgických pracovištích s vysokou frekvencí jaterních výkonů (high volume surgery). © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Operace pro karcinomy příštítného tělíska Libánský, P., Tvrdoň, J., Pozniak, J., Adámek, S. III. chirurgická klinika, FN Motol, Praha Karcinom příštítného tělíska je vzácný. Nejčastějším histologickým nálezem u primární hyperparatyreózy je adenom anebo hyperplazie příštítných tělísek. Karcinom příštítného tělíska jako příčina primární hyperparatyreózy je udávána přibližně 1 %. V našem souboru 557 pacientů operovaných pro primární hyperparatyreózu byla 0,5 %. Karcinom příštítných tělísek postihuje jak muže i ženy, dle údajů z literatury ve stejném poměru. Klinicky je velmi těžké předoperačně rozlišit mezi karcinom příštítných tělísek a adenomem příštítného tělíska, u karcinomu příštítných tělísek se udává mnohonásobné zvýšení parathormonu a kalcia v séru. Primárně je důležité u karcinomu příštítného tělíska adekvátní lokální excize nádoru. Nádor by měl být odstraněn v bloku s ypsilaterálním lalokem štítné žlázy. Při operaci je nutné se vyvarovat ruptuře pouzdra. Recidiva se udává v průměru 33 měsíců od primární operace, u nás činila 28 měsíců. Chirurgická resekce metastatických lézí je nejvíce kurativní metodou. V přednášce budou autoři prezentovat kazuistiky pacientů. Tumor infiltrující lymfocyty jako prognostický faktor prognózy kolorektálního karcinomu po radikální chirurgické léčbě Liška1, V., Daum2, O., Novák1, P., Třeška1, V., Vyčítal1, O., Brůha1, J., Pitule1, P. 1 Chirurgická klinika, LF UK a FN Plzeň 2 Šiklův ústav patologie, LF UK a FN Plzeň Úvod Tumor infiltrující lymfocyty (TIL) jsou důležitým faktorem, který nás informuje o schopnosti organismu potlačit rozvoj malignity. Cílem práce bylo zhodnotit vztah mezi známými klinickými a histopatologickými faktory a TIL za účelem diagnostiky pacientů s vysokým rizikem krátkého celkového přežití (OS) a časné recidivy (krátké bezpříznakové přežití; DFI) po radikální chirurgické terapii. Metodika Byl zpracován soubor 150 pacientů elektivně radikálně operovaných pacientů pro kolorektální karcinom na Chirurgické klinice FN Plzeň v letech 2004–2007. Byla provedena statistická analýza následujících faktorů: předoperační leukocytóza, radikalita, pooperační komplikace, onkologická terapie, grading, staging, morfologická struktura, počty TIL a reaktivní změny lymfatických uzlin (LU) ve vztahu k OS a DFI. Byla hodnocena imunohistochemická pozitivita lymfocytů (CD4+, CD8+). 31 a 49,4 %. Endolymfatická infiltrace a infiltrace LU metastázami byly prokázány jako negativní prognostické faktory OS. N2 postižení LU snižuje OS 9,3krát a DFI 5krát. Přítomnost Crohnlike peritumorální lymfocytární infiltrace (PTL), PTL a folikulární hyperplazie byla prokázána jako pozitivní (protektivní) faktor. CD8+ a CD4+ TIL byly prokázány jako pozitivní prognostické faktory prodlužující OS. Poměr CD8+/CD4+ nebyl potvrzen jako signifikantní prognostický faktor. Přítomnost perineurální infiltrace byla prokázána jako prognostický faktor časné recidivy. Zvýšená míra CD8+ TIL byla prokázána jako pozitivní prognostický faktor prodlužující DFI. Závěr Provedená studie detekovala charakter a kvantitu morfologického uspořádání TIL jako prognostické faktory ovlivňující prognózu pacienta po radikální chirurgické terapii kolorektálního karcinomu. Podpořeno VZ MSM 0021620819 (Náhrada některých životně důležitých orgánů) a grantem IGA MZ ČR 10230. Laparoskopická totální gastrektomie – naše zkušenosti Martínek, L., Dostalík, J., Guňka, I., Guňková, P., Mazur, M. Chirurgická klinika, LF Ostravské univerzity a FN Ostrava Cíl Cílem studie bylo zhodnocení výsledků totální laparoskopické gastrektomie. Materiál a metody Analyzován byl soubor 38 pacientů, kteří v období 2002–2009 podstoupili totální gastrektomii pro karcinom žaludku laparoskopickou technikou. Výsledky V období 2002–2009 bylo provedeno 38 totálních gastrektomií laparoskopickou operační technikou (24 mužů, 14 žen). Ve dvou případech (5 %) byl laparoskopický výkon konvertován. Průměrný operační čas byl 280 minut. Morbidita činila 18 %, ztratili jsme čtyři pacienty (mortalita činila 11 %). Medián délky hospitalizace byl 11 dnů. Závěr Laparoskopická totální gastrektomie představuje bezpečnou variantou otevřeného přístupu. Výsledky Ve studii se nacházelo 93 mužů a 57 žen, OS 1, 3 a 5 let bylo 92,2 %, 76,5 % a 70,2 %, DFI 1, 3 a 5 let pak 85,3 %, 64,3 % © 2010 GEUM ■ www.geum.org společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 32 Dutinové poranenia pri torakoabdominálnej kompresii Mazuch, J., Mištuna, D., Huľo, E., Kyčina, R., Červená, Z. Chirurgická klinika, JLF UK a MFN, Martin, Slovensko Úvod Pri náhlej kompresii v torakoabdominálnej oblasti dochádza k závažným poraneniam dutinových orgánov, spojených často s masívnym krvácaním a hemoragickým šokom. Metódy Mechanizmus kompresie sa prenesie nielen na parenchymatózne orgány, ale aj na dolnú dutú žilu, kde sa enormne zvýši venózny tlak, ktorý spôsobí zároveň aj syndróm modrej masky. Dochádza často k ruptúram sleziny, pečene a bránice. Typickým príkladom takéhoto mechanizmu je prejdenie nákladným vozom cez telo pacienta. Výsledky Autori uvádzajú dve zaujímavé kazuistiky takýchto poranení. V prvom prípade išlo o náhlu torakoabdominálnu kompresiu kolesami nákladného auta, kde došlo ku pravostrannej traumatickej hemihepatektomii a vzniku syndrómu modrej masky. Pacient bol urgentne operovaný, kde zároveň bola zistená aj ruptúra pravej bránice. Pacient sa po operácii uzdravil. V druhom prípade pri náhlej torakoabdominálnej kompresii došlo ku kompletnej ruptúre ľavej bránice, k ruptúre perikardu, k luxácii srdca, k eventrácii žalúdka, sleziny, kolon transversum s omentom do ľavej dutiny hrudnej. Aj tento pacient sa po operácii uzdravil. Záver Obaja pacienti boli operačne riešení, kde bola ošetrená a suturovaná bránica, chirurgicky ošetrená pečeň, vykonaná sutúra perikardu. Obidvaja pacienti boli v pooperačnom období bez vážnejších komplikácií a prepustení v dobrom stave. Pacienti dlhodobo prežívajú v dobrom stave. Dutinové poranenia pri masívnej kompresii torakoabdominálnej oblasti patria medzi závažné poranenia s ohrozením života pacienta. Sú stále častejšie pri dopravných a priemyselných úrazoch. Včasným chirurgickým a rekonštrukčným výkonom je možné zachrániť život pacienta aj pri takýchto devastujúcich poraneniach. Analýza 1 304 apendektomií provedených v období 2001–2009 – první výsledky abstrakta a následným nálezem při operaci. Pozornost věnují peroperačnímu nálezu, histologickému nálezu a užití antibiotik v souvislosti s výskytem pooperačních komplikací v souboru. Rovněž si všímají vlivu ošetření pahýlu apendixu klasickými postupy nebo staplerovou technikou na konečný výsledek léčby. Specifika práce sálové sestry v experimentu na velkém zvířeti Mlejnková Dvořáková1, V., Přikrylová2, K. 1 Centrální operační sály, FN Plzeň 2 Oblastní nemocnice Příbram Úvod Experimentální práce je nedílnou součástí všech chirurgických oborů. Právě díky ní bylo dosaženo mnoha nových poznatků, které umožnily rozvoj např. transplantační chirurgie, chirurgie hepatobiliární nebo změnu strategie perioperační péče v návaznosti na hlubší pochopení fyziologie operačního procesu. Experimentální práce na velkém zvířeti (Sus scrofa f. domestica – prase domácí) přináší výsledky, které mohou být extrapolovatelné v humánní medicíně. Metodika a výsledky V období 1999–2010 byla na Chirurgické klinice FN Plzeň provedena řada experimentů (ischemický trénink při transplantaci ledviny, studium fyziologie aneurysmatu abdominální aorty, studium fyziologických procesů při radiofrekvenční ablaci jaterních ložiskových procesů, ovlivnění regenerace jater po resekci a embolizaci portální žíly, výzkum cirhoticky změněných jater, radiofrekvenční ablace plicních ložiskových procesů). Bylo použito prase domácí vzhledem k vysoké podobnosti fyziologie s člověkem a možnosti závěry těchto experimentů přenášet do humánní medicíny. Autorka diskutuje specifika předoperační přípravy, perioperační péče a postoperační péče v případě výše jmenovaných experimentů. Je též potřeba dodržovat stanovený experimentální guideline tak, aby byl experiment randomizovatelný. Závěr Výsledek a dopad experimentu je ve velké míře závislý na perioperační péči a na schopnosti včas odhadnout případná rizika či vznik eventuálních komplikací. Jejich prevence nám přináší výsledky, které pomáhají pochopit fyziologii závažných chirurgických onemocnění a mohou změnit strategii jejich chirurgické léčby. Mitták, M., Slívová, I., Tulinský, L., Havránek, P. Chirurgická klinika, FN Ostrava Autoři hodnotí soubor 1 304 pacientů, kterým byla na jejich pracovišti provedena apendektomie v období let 2001–2009. Na pracovišti autorů je primárně preferován laparoskopický způsob provedení apendektomie elektivní i akutní. Autoři hodnotí soubor s ohledem na klinické příznaky a jejich délku. Všímají si laboratorních ukazatelů v korelaci s ultrazvukovým nálezem společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Strategie chirurgického řešení aneuryzmatu abdominální aorty a jiné patologie v dutině břišní Moláček, J., Třeška, V., Houdek, K., Čertík, B., Křižan, J., Kuntscher, V., Šulc, R. Chirurgická klinika, FN Plzeň Úvod Současná přítomnost aneuryzmatu abdominální aorty (AAA) s jiným, často maligním onemocněním v dutině břišní, které vyžaduje též chirurgickou léčbu, je vždy pro chirurga dilematem. Otázka zda v jedné době vedle resekce AAA provést další resekční výkon, často na gastrointestinálním traktu (GIT), je stále kontroverzní. Zejména vzhledem k možné infekci umělé cévní protézy a tím vzniku život ohrožující komplikace. Autoři prezentují svoje zkušenosti s resekcí AAA a současně jinou operací v dutině břišní v jedné době. Diskutují výhody i nevýhody jak operací jednodobých, tak operací etapových. Metody Autoři operovali na Chirurgické klinice FN v Plzni za posledních 5 let (2005–2010) 25 nemocných s AAA (pouze resekce AAA, nikoliv endovaskulární řešení), u kterých v jedné době prováděli i jiný resekční výkon v dutině břišní (nejsou zde zahrnuty operace kýl). Nejčastěji se jednalo o nefrektomie pro tumor či afunkci ledviny (n=7), splenektomie pro aneuryzma lienální tepny či jiný důvod (n=6), resekce tlustého i tenkého střeva nejčastěji pro tumor (n=6), cholecystektomie (n=3) a ostatní ojedinělé výkony (n=3). Výsledky U žádného nemocného jsme nezjistili infekční komplikaci umělé cévní protézy. Doba hospitalizace u jednodobých výkonů byla 15,1 dne, ve srovnání s hospitalizací nemocných operovaných pouze pro asymptomatické AAA 11,6 dne. Morbidita v našem souboru simultánních výkonů je 19,1 % (pouze asymptomatické AAA 12,6 %). Mortalita v souboru simultánních výkonů je 18,3 %, u elektivních resekcí AAA 5,1 %. Důvodem vyšší morbidity i mortality u simultánních výkonů je přítomnost i rupturovaných výdutí v našem souboru. Závěr Současné chirurgické řešení AAA a jiné patologie v dutině břišní (nejčastěji na GIT či ledvině) v jedné době je jednou z možností, která nese sice určitá rizika, ale při dodržení specifických zásad lze toto riziko minimalizovat. Rozhodnutí zda provést současný nebo etapový výkon má být přísně individualizováno s cílem maximálního léčebného efektu pro nemocného. V současné době lze s výhodou využít EVAR zejména u nemocných s resekcí v oblasti gastrointestinálního traktu. © 2010 GEUM ■ www.geum.org 33 Nespecifické střevní záněty a cévní řečiště Mušková1, T., Kachlík2, D. 1 Chirurgická klinika, FN Královské Vinohrady, Praha 2 Ústav anatomie, 3. LF UK, Praha Dvě hlavní formy nespecifických střevních zánětů jsou Crohnova choroba a ulcerózní kolitída. Etiopatogeneze těchto onemocnění není doposud zcela objasněna. Podílí se na ní celá řada biologických procesů a faktorů. Účastní se jí nejenom buňky imunitního systému, ale i buňky mimo tento systém. Dnes je zcela zřejmé, že jednu ze zásadních rolí hraje endotel a angiogeneze. Řada studií ukázala změny v cévní anatomii a fyziologii stěny střev u nespecifických střevních zánětů. V průběhu chronického zánětu dochází jak k funkčním, tak i strukturálním změnám buněk endotelu. Buňky endotelu i imunitního systému tvoří ve větší míře řadu látek podporujících vznik a rozvoj zánětu. Řada prozánětlivých faktorů hraje i důležitou roli v angiogenezi. Příkladem propojení těchto dvou procesů může být VEGF (vascular endothelial growth factor), jehož hladiny v séru korelují s aktivitou zánětu a rychle klesají při užívání steroidů, thalidomidu nebo infliximabu. Během chronického zánětu dochází nejenom k novotvorbě cév, ale i k remodelaci cév již vytvořených. Zánětem postižené střevo vykazuje známky zmnožení cév ve stěně a jejich neuspořádanost. Nadměrná vaskularizace umožňuje zvýšený přísun nutričních faktorů, buněk imunitního systému a jejich uvolňování do extracelulárního prostoru prostřednictvím mikrocirkulace. Ukazuje to na vzájemné propojení obou procesů, chronického střevního zánětu a angiogeneze. Farmakologické zásahy do mechanismu angiogeneze jsou tak jedním z možných terapeutických cílů u pacientů s nespecifickým střevním zánětem. Miniinvazivní chirurgie jícnu Neoral1, Č., Aujeský1, R., Vrba1, R., Koutná2, J., Špaňhelová2, H. 1 I. chirurgická klinika, LF UP a FN Olomouc 2 Klinika anesteziologie a resuscitace a intenzivní medicíny, LF UP a FN Olomouc Úvod S rozvojem miniinvazivních operačních postupů dochází zákonitě k jejich rozšíření a využití ve všech podoborech chirurgie. Tato metoda dokonce definitivně vytlačila některé klasické postupy, v jiných případech je může alternovat. Vyžádala si i nové přístupy k anestezii. Pokud je tato metoda použita racionálně potom usnadní a zpřehlední chirurgovi výkon a nemocnému přinese profit. Za jednu z takovýchto oblasti považujeme také oblast jícnu. Metody Miniinvazivní výkony v oblasti jícnu lze rozdělit z pohledu přístupu na: ● prováděné endoluminálně (či endoluminálně navigované); ● VTS (VATS) – videotorakoskopicky či vidoasistovanou torakoskopií; ● transhiatálně laparoskopicky. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 34 U divertiklů záleží na jejich lokalizaci. Při operaci krčního Zenkerova divertiklu je alternativou klasického výkonu transluminální provedení divertilkuloezofagostomie se současným ošetřením horního jícnového svěrače. U hrudních divertiklů je metodou volby torakoskopické ošetření s využitím endoluminální asistence. U epifrenálních divertiklů je alternativní metodou zlatého standardu, spočívajícího v odstranění divertiklu a provedené myotomii dolního jícnového svěrače z levostranné torakotomie, transhiatální laparoskopická divertikulektomie s myotomii, nebo torakoskopická či torakoskopicky asistované odstranění divertiklu s myotomii. Výsledky V případě divertikulostomie u Zenkerova divertiklu je bezprostřední hojení dobré, ale není dosaženo tak ideálního výsledku jako při klasické divertikulektomii a myotomii. V případě torakoskopické operace divertiklů středního jícnu lze považovat postup za metodu volby a výsledky ať již bezprostřední či dlouhodobé jsou velmi dobré. V případě transhiatální laparoskopické resekce epifrenálního divertiklu jsou naopak dlouhodobé výsledky srovnatelné s klasickým způsobem operování. V případě transhiatální laparoskopické resekce epifrenálního divertiklu jsou naopak dlouhodobé výsledky srovnatelné s klasickým způsobem operování. Problémem však může být bezprostřední hojení. Závěr Miniinvazivní postupy výrazně ovlivnily i chirurgii jícnu. Setkáváme a budeme se s nimi setkávat stále častěji. Tam kde je lze označit za metodu volby pacienti plně profitují ze všech jejich známých výhod. Díky relativní šetrnosti k organismu někdy umožní vůbec samotné provedení chirurgického výkonu. Ošetřovatelský proces u pacienta po pravostranné hepatektomii Nová, M., Vorobljevová, D. Chirurgická klinika, FN Plzeň-Lochotín Cílem naší prezentace je poskytnout základní informace o ošetřování nemocného po pravostranné hepatektomii na našem oddělení (CH-B). Autoři popisují kazuistiku 47letého muže, který byl operován na Chirurgické klinice FN Plzeň-Lochotín. V kazuistice jsou popsány ošetřovatelské intervence, lékařské i ošetřovatelské diagnózy. Prezentace se dále se zaměřuje na provedená vyšetření po dobu hospitalizace na tomto oddělení. Závěr Ošetřovatelská péče o nemocné po pravostranné hepatektomii je velmi náročná, a to jak z pohledu pacienta, tak z pohledu ošetřujícího personálu. Je důležité poskytovat přísně individualizovanou péči a uspokojovat pacientovi jeho bio-psycho-sociální a spirituální potřeby. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta „Válečné poranění“ v mírové době – kazuistika Novák1, L., Waldauf2, P., Marvan3, J., Ston1, R. 1 Chirurgická klinika, FN Královské Vinohrady, Praha 2 Traumacentrum, Klinika anesteziologie a resuscitace, FN Královské Vinohrady, Praha 3 Klinika ortopedicko-traumatologická, FN Královské Vinohrady, Praha Autoři představují velmi zajímavou kazuistiku „válečného poranění“ způsobeného výbuchem cvičného granátu v ruce mladého muže. Způsobil si amputaci levé horní končetiny v zápěstí, poranění břicha s eviscerací střevních kliček a poranění jater, mnohočetné popáleniny obličeje, hrudní a břišní stěny, četné erose epitelu rohovek obou očí. Autoři popisují týmové ošetření postižených struktur. Dokonalou a rychlou součinností RZS, traumacentra a definitivního ošetření byl život postiženého zachráněn. Obštrukcia hrubého čreva ako náhly onkosymptóm Olejník, J., Gergel, M. Chirurgická klinika, SZU, Bratislava, Slovensko Úvod Podľa údajov vo svetovom písomníctve a taktiež podľa našich skúseností aj v súčasnosti v tretine prípadov je prvým príznakom karcinómu ľavej strany hrubého čreva obštrukcia čreva vyžadujúca neodkladný chirurgický výkon. Zdá sa, že táto situácia favorizuje z hľadiska efektívnosti klasický operačný výkon. Metódy Retrospektívna analýza urgentne operovaných pacientov s malígnou črevnou obštrukciou v desaťročnom období riešených buď dvojdobou operáciou alebo jednodobým výkonom eliminujúcim ako obštrukciu tak nádor. Výsledky Z hľadiska pooperačnej morbidity a mortality jasne favorizujeme jednodobú operáciu v zmysle subtotálnej kolektómie. Jednoznačnou výhodou je chirurgicky nekomplikovaná dekompresia „tretieho priestoru“, detoxikácia pacienta a nízke percento infekčných komplikácií bez chirurgickej reintervencie. Z hľadiska dlhodobých výsledkov je tento spôsob porovnateľný s inými onkochirurgickými postupmi. Záver Subtotálna kolektómia ako urgentný operačný výkon je definitívnym riešením malígnej črevnej obštrukcie s nízkou interferenciou s kvalitou života. Z hľadiska súčasných možností nášho zdravotníctva je určite jednoduchším a ekonomicky efektívnejším postupom ako urgentné endoskopické „stentovanie“ a následný elektívny výkon v intervale. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta 35 Transplantace jater pro nádory Chirurgická léčba syndromu krátkého střeva Oliverius, M., Adamec, M., Janoušek, L., Kučera, M., Kočík, M. Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha Oliverius, M., Mendl, J. Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha Úvod Transplantace jater (TxJ) se jeví z pohledu onkologie jako ideální metoda léčby nádorů – představuje radikální odstranění celého orgánu postiženého tumorem i se spádovou drenáží. Vzhledem ke schopnosti nádorových buněk metastazovat a nutnosti imunosupresivní léčby, která zabraňuje odhojení transplantovaného štěpu, je široké použití této metody limitováno. Při dodržení správných indikačních kriterií lze dosáhnout TxJ lepších výsledků, než jakákoli zatím dostupná léčba. Vzhledem k narůstající incidenci nádorových onemocnění a měnícím se kriteriím k zařazení nemocných k TxJ shrnujeme současně platné indikace. Úvod Syndromem krátkého střeva (short bowel syndrom; SBS) rozumíme stav, kdy střevo není schopno zajistit adekvátní absorpci živin a udržet vodní a minerálovou bilanci. Jeho nejčastější příčinou je ztráta střeva z různých příčin. Chirurgie má klíčové postavení v léčbě těchto nemocných jak ovlivněním adaptační fáze, tak období fáze stabilizace až po případnou transplantaci. Metody Retrospektivní hodnocení souboru nemocných transplantovaných v IKEM pro nádorová onemocní v období 1998–2009. Celkem TxJ provedena u 690 nemocných, z toho u 78 nemocných (11 %) pro nádor. Pro primární nádory: HCC transplantováno 65 nemocných, hemangioendoteliom (HeHe) 7, u pěti pacientů provedena transplantace při nediagnostikovaném nádoru žlučových cest. Ze sekundárních nádorů transplantována jedna nemocná s insulinomem. Výsledky Pěti- a desetileté přežívání všech nemocných po TxJ je 84,2 % resp. 79,3 %. Střední délka přežívání nemocných po TxJ pro HCC je 60,2 měsíců. Přežívání nemocných s HeHe a NET vzhledem k rozsahu souboru hodnotit nelze. Pacienti transplantovaní s incidentálním CCC zemřeli 7, 8 a 11 měsíců, jeden žije 22 měsíců. Jeden nemocný měl karcinom žlučníku a dosud žije. U pacientky s NET provedena gastrektomie, duodenopankreatektomie, splenektomie a hepatektomie s následnou transplantací jater a transplantací Langernhansových ostrůvků – žije bez známek onemocnění 10 měsíců po TxJ. Závěr V posledních letech došlo k dvojnásobnému nárůstu nemocných indikovaných k TxJ pro HCC. Tento trend je obdobný v celém světě. Pečlivou selekcí nemocných lze dosáhnout přežívání stejného, jaké je u pacientů indikovaných z nenádorových příčin. Nemocní s CCC mají velmi špatnou prognózu, pokud nejsou transplantováni v rámci komplexního protokolu s neodajuvantní léčbou a přísnou selekcí. U nemocných s HeHe lze dosáhnout transplantací velmi dobrých výsledků i v případech s metastatickým postižením. Novou skupinou jsou pacienti s NET, u kterých dlouhodobé přežívání dosud stanovit nelze. © 2010 GEUM ■ www.geum.org Metody V rámci komplexní péče o nemocné s onemocněním střeva bylo na naší klinice v období posledních tří let operováno 11 nemocných se závažným syndromem krátkého střeva s mnohočetnými píštělemi. Zároveň jsme v rámci klinického programu transplantace tenkého střeva vyšetřili 7 nemocných odeslaných k zvážení transplantace. Výsledky Z celého souboru nemocných nezemřel ani jeden pacient. U všech nemocných se podařilo vyléčit trvalý septický stav a zbavit je píštělí. U všech došlo k obnovení části nebo celého zažívacího traktu. Tři nemocní jsou nadále nezávislí na parenterální výživě, u dalších došlo k částečnému zlepšení. Závěr Komplexní léčba abdominálních katastrof dává mnoha nemocným šanci na významné prodloužení života při zachování dobré kvality. Vzhledem k odlišné etiologii těchto případů a složitosti situace je přístup k léčbě často individuální. Společnými rysy je snaha o odstranění slepých úseků, píštělí a stenóz. Maximální šetření délky ponechaného traktu i za cenu mnohočetných resekcí a anastomóz. Chirurgická léčba má být indikována časně v případě sepse s omezením na její jednoduché vyřešení. Definitivní řešení je plánováno elektivně po zvládnutí akutního stavu u nemocného v dobrém nutričním stavu. Nemocní, kteří splňují indikační kriteria, jsou zařazováni k transplantaci. Operace rektokél metodou STARR – pětileté zkušenosti Örhalmi, J., Jackanin, S., Klos, K., Lerch, M. Chirurgické oddělení, Vítkovická nemocnice, a.s., OstravaVítkovice Úvod Rektokéla je defekt nebo oslabení rektovaginálního septa, při které se stěna rekta vyklenuje směrem do pochvy. Rektokéla společně s intususcepcí jsou příčinou tzv. obstrukce vývodu (outlet obstruction). Dle velikosti můžeme rektokély rozdělit do tří stupňů. Používáme přesnější klasifikace dle Martiho. Stadium rektokél koreluje s funkční symptomatologií, pro kterou použí- společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 36 váme Longův dotazník pro obstrukční defekační syndrom. Existuje řada operačních technik pro řešení rektokél z různých přístupů – abdominální přístup s plastikou dna pánevního nebo s použitím resorbovatelných ev. neresorbovatelných sítěk, gynekologický přístup – zadní kolporafie, perineální – přední levatoroplastika a transanální – operace dle Sarlese, Blocka a operace pomocí staplerů – STARR. Metody V poslední době je nejčastěji používanou metodou pro operace rektokél a intususcepce staplerová technika – operace STARR (Stapled TransAnal Rectal Resection). Operace STARR se provádí dvěma staplery PPH 01 nebo PPH 03 nebo staplerem Tanstar Contour. Pro STARR operaci indikujeme pacientky s ODS skóre větším než 7 s minimálně 2. stupněm rektokély s ev. bez přítomné intususcepce. Výsledky V období 1. 1. 2005 do 30. 5. 2010 jsme provedli celkem 115 operací pro rektokélu. Po operaci byly pacientky vyšetřovány za měsíc, tři měsíce, půl rok, rok, dva roky a tři roky po operaci. Měsíc po operaci byla pacientkám doporučena rehabilitace pánevního dna a biofeedback. K nejvýraznějšímu zlepšení docházelo mezi třetím měsícem a prvním rokem po operaci. Poté se potíže stupňovaly, ale nikdy nedosahovaly výsledků před operací a po druhém roce se stav stabilizoval a nedocházelo již ani ke zlepšení ani ke zhoršení schopnosti defekace. V celém souboru nedošlo ani k jedné závažnější komplikaci. V prezentaci je rozebírána indikace pro použití stapleru PPH nebo Transtar Contour a jsou podrobně zhodnoceny výsledky jednotlivých operačních postupů. Závěr Operace STARR staplerem PPH nebo Transtar Contour je efektní, bezpečná a rychlá metoda k řešení rektokél a distální instususcepce. Nevýhodou postupu je poměrně vysoká finanční náročnost. Polytrauma – příčina založení stomie – soubor kazuistik Otradovcová, I. Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha V posledním roce bylo na našem pracovišti hospitalizováno několik mladých pacientů, kteří byli do svého zranění zcela zdrávi. Příčinou hospitalizace bylo náhlé ohrožení života – účastníci dopravní nehody, střelné a bodné poranění. Z plného zdraví upadli do nemoci na kterou nebyli připraveni. Kromě mnohočetných tělesných poranění a bolesti se museli vyrovnávat s psychickým šokem ze svého stavu a také z nově založené stomie. Byla potřeba úzké spolupráce celého zdravotnického týmu (lékaři, sestry, psycholog, kaplan, stomasestra,…) a blízkých pacientů, abychom je převedli přes veškerá úskalí jejich stavu. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Kazuistiky ● Mladá žena, spolujezdkyně v osobním autě, které na mostě a narazilo do zábradlí. Trubka zábradlí vnikla přes tříslo do břicha a vystoupila přes záda. Mnohočetné poranění dutiny břišní. ● Mladý muž, řidič osobního auta se srazil s návěsem kamiónu. Mnohočetná poranění břicha, fraktura horní a dolní končetiny, fraktura žeber, mnohočetné hematomy a odřeniny celého těla. ● Mladý muž po střelném poranění břicha. ● Mladý muž s mnohočetným bodným poraněním do hrudníku a břicha. ● Mladá žena, spolujezdkyně v osobním autě, které se čelně střetlo s jiným vozidlem. Mnohočetná poranění hrudníku a břicha. Ošetrovateľský manažment starostlivosti o pacientov s hrudnou drenážou Ozogányová, M., Mazalánová, A., Jamerneggová, E. Klinika hrudníkovej chirurgie, FNsP Bratislava, Slovensko Úvod Hrudníkové drenážne hadice sa používajú po chirurgických výkonoch na hrudníku, po úraze, pri pneumotoraxe, hemotoraxe, fluidotoraxe a mediastinitíde. Metódy Pri manažmente starostlivosti o pacientov s hrudnou drenážou sa využíva poskytovanie ošetrovateľskej starostlivosti metódou ošetrovateľského procesu, kde základom je interakcia medzi sestrou a pacientom. Aplikácia ošetrovateľského procesu vyžaduje od sestry ovládanie interpersonálnych, technických a intelektových zručností. Výsledky Výsledkom manažmentu starostlivosti o pacientov s hrudnou drenážou je: ■ uľahčenie odtoku tekutiny a vzduchu; ■ opätovné rozopnutie pľúc. Záver Vo vyhodnotení ošetrovateľskej starostlivosti o pacientov s hrudnou drenážou možno konštatovať, že pacient: ● pozná príčiny bolesti, možnosti analgézie; ● pozná význam zavedenia hrudných drénov; ● nemá kožu porušenú v mieste zavedenia hrudných drénov; ● nemá príznaky komplikácií; ● ovláda naučené cvičenia hlbokého dýchania a fúkania proti odporu pod hladinu vody; ● je schopný vykašľať sekréty bez pomoci fyzioterapeuta; ● dýcha bez námahy; ● vitálne funkcie, kvalita respirácie sú vo fyziologickom rozmedzí; ● hrudný odsávací set je funkčný; ● pozná možnosti vertikalizácie a mobilizácie okolo postele. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Roboticky asistované chirurgické výkony na abdominálním řečišti Pavlištíková, R., Titzlová, A. II. Chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno Úvod Anatomie cévního řečiště, Aorta-ilické tepny-femorální tepny. Typy operačních výkonů prováděné naším pracovištěm pomocí robotického systému da Vinci. Aorto-femorální, aorto-bifemorální, aorto-ilický, aortobi-ilický by-pass a tubulární protéza end to end při AAA. Metody Popis jednotlivých výkonů, počty provedených operací od května 2006 do dubna 2010, na našem pracovišti. Přístrojové vybavení. Výsledky Srovnání výhod a nevýhod klasické a robotické operativy pro pacienty, srovnání cenových relací klasicky a roboticky prováděných výkonů. Závěr Rozvoj robotické cévní chirurgie do budoucna je pozitivní přínosem pro pacienty. Chirurgická léčba u žen s karcinomem prsu diagnostikovaným před 35. rokem věku Pecha1, V., Kolařík2, D., Skovajsová3, M., Sýkorová2, J., Trnková, M. 1 Medicon, Praha 2 Gynekologicko-porodnická klinika, FN Na Bulovce, Praha 3 Mamma centrum Medicon, Praha Východiska Incidence karcinomu prsu má v západním světě stále narůstající tendenci. Jde o onemocnění s vrcholem incidence v 6. deceniu a podíl žen mladších než 40 let je relativně malý. V této věkové skupině jsou celosvětově neúčinné screeningové programy, protože jejich zavedení neodpovídá nezbytnému požadavku současné doby – cost efektivitě vynaložených prostředků. Přesto se s narůstajícím celkovým počtem nemocných výrazně zvyšuje také absolutní počet mladých žen s diagnostikovaným karcinomem prsu. V naší studii jsme hodnotili především způsob terapie u těchto žen, ale také biologické vlastnosti jejich nádorů a jejich prognózu. Metodika Do retrospektivní studie bylo zařazeno 157 žen léčených v letech 2001–2009 v našem zdravotnickém zařízení, u nichž byla stanovena diagnóza karcinomu prsu před dosažením 35. roku věku. Před stanovením terapeutického plánu byla u všech těchto pacientek provedena core-cut bioptická verifikace léze. Součástí histologického hodnocení byla také © 2010 GEUM ■ www.geum.org 37 imunohistochemická analýza stanovující biologické vlastnosti nádoru. U lokálně pokročilých a/nebo metastatických onemocnění byla indikována neoadjuvantní chemoterapie; v průběhu této léčby byla průběžně hodnocena odpověď na stávající terapii. Separátně byly hodnoceny ženy, u nichž nebylo z jakéhokoliv důvodu možno provést chirurgický zákrok. Výsledky Diagnóza byla v této věkové kategorii stanovena v převážné většině případů již ve stadiu invazivního karcinomu. V průměru se pak jednalo o nádory větších rozměrů, než je tomu u starších žen. Nádory měly vyšší proliferační aktivitu, vyšší grade, nižší zastoupení hormonálních receptorů, častější byla membránová exprese HER-2 receptorů. Častěji byla indikována neoadjuvantní terapie, převážně s dobrou léčebnou odpovědí. Regrese nálezu v prsu umožnila v převážné většině případů provést pouze konzervativní zákrok na prsu, bez nutnosti mastektomie. Při operačním výkonu v axile jsme standardně využívali metodiku biopsie sentinelové uzliny. Zejména v adjuvantní terapii se pak častěji uplatňovala hormonální ablační terapie. Závěr U žen mladších 35 let jsou častěji diagnostikovány invazivní nádory a pouze v malém procentu pak CIS – to je pravděpodobně důsledkem absence jakéhokoliv preventivního programu pro tyto ženy. Častěji jsou onemocnění zachycena ve vyšších stadiích. Svými vlastnostmi se nádory řadí častěji do kategorie méně biologicky příznivých. Tím je také dána obecně horší prognóza těchto žen. Spektrum operačních zákroků je i přes tyto skutečnosti podobné jako v jiných věkových kategoriích. Srovnatelná je také frekvence prs záchovných výkonů, které dávají našim pacientkám dobrou vyhlídku na příznivý kosmetický výsledek bez toho, aby byly kompromitovány výsledky onkologické léčby. Krach může mít tři příčiny – ženy, sázky a rady odborníků aneb tajemství úspěchu je účelná vytrvalost (Georges Pompidou, Benjamin Disraeli) Peštál, A., Čapov, I., Jedlička, V., Žák, J., Kalač, J., Doležel, J. I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno Kazuistika Dne 30. ledna 2008 vstoupil do léčby našeho pracoviště muž (rok narození 1950). U silně obézního muže s všeobecnou nedůvěrou (nebo spíše strachem) jak k nemocničnímu prostředí, tak k lékařskému stavu, byla diagnostikována melena a objemná hiátová kýla. Pacient odmítl GF vyšetření, svolil až s odstupem pěti dnů, kdy byla verifikována objemná ulcerace avšak i přítomnost perforace. Přes opakovaná důkladná a pečlivá poučení odmítl operační revizi, svolil až za dvacet hodin po společné intervenci ošetřujícího intenzivisty a psychiatra. Peroperačně byla konstatována kompletní ischemie herniované objemné části žaludku a kýlních obalů, ischemií byl společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 38 postižen i distální jícen a i aborální část žaludku, byla trombotizovaná v. lienalis, přítomen empyém pohrudniční dutiny a rozsáhlý subfrenický a subhepatální absces. Byla provedena totální gastrektomie se splenektomií, resekcí distálního jícnu. Pro příliš krátký závěs tenkého střeva nebylo možné obnovení kontinuity zažívacího traktu. Pacient byl v následujícím období hospitalizován na ARK s rozvojem multiorgánového selhání při fulminantní sepsi. Byl podroben celkem dvanácti revizím pro sanaci infektu a opakovanému vzniku tenkostřevních píštělí. V mezidobí s doporučením nerozšiřování základní terapie při informování rodiny anesteziology o infaustní prognóze byl pacient přeložen zpět z ARK na naše pracoviště. Pacient byl po další náročné dlouhodobější péči následně propuštěn do domácí léčby při enterální nutrici při zavedené výživné jejunostomii. Dne 2. 4. 2009 se podrobil náročné rekonstrukční operaci koloplastikou pomocí „levého” kolon. Pacient je v současné době nutričně vyvážený, bez subjektivních potíží, žije plnohodnotným životem s dobrou fyzickou kondicí. Závěr Autoři přehledně prezentují případ pacienta se sice benigní, avšak velmi závažnou zánětlivou diagnózou s kritickým multiorgánovým selháním. Přes veškerá skórovací schémata a prognostická kritéria poukazují na nutnost vytrvalosti a důvěry v konečný efekt léčby Pankreatoduodenektomie pro gastrointestinální stromální tumor Pohnán1,2, R., Ryska1, M. 1 Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha 2 Katedra válečné chirurgie, FVZ UO, Hradec Králové Úvod Gastrointestinální stromální tumory (GISTs) jsou skupinou nádorů nejistého biologického chování mající původ v progenitorové buňce diferencující se směrem k intestinálním Cajalovým buňkám a většina jich exprimuje tyrosin kinázový receptor cKIT. Jejich incidence je malá, kdy představují méně než 1 % primárních novotvarů gastrointestinální oblasti. Metodou volby při lokalizované formě GIST v oblasti duodena je radikální chirurgický výkon – proximální pankreatoduodenektomie. Metody Retrospektivně jsme analyzovali všechny pacienty operované na Chirurgické klinice 2. LF UK a ÚVN Praha v období od června 2004 do května 2010, u kterých byla provedena pankreatoduodenektomie a porovnávali jsme nemocné s histologicky verifikovanou diagnózou GIST. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Výsledky Během šestiletého období podstoupilo 171 pacientů pankreatoduodenektomii pro tumor v oblasti hlavy pankreatu. U třech z nich byl imunohistologickými metodami prokázán GIST. Ve všech těchto případech se jednalo o ženy. U jedné nemocné došlo v pooperačním období k úmrtí v důsledku kardiálního selhání, 2 pacientky jsou dispenzarizovány. První nemocná je 24 měsíců od výkonu v remisi, u druhé progredovalo onemocnění v metastatickou formu GIST s mnohočetnými jaterními metastázami. Závěr Gastrointestinální stromální tumory se v pankreatoduodenální oblasti vyskytují vzácně. V době operace nebývá diagnóza vždy jasná a o povaze novotvaru podává rozhodující informaci až imunohistologické vyšetření. Chirurgická léčba je základním prvkem v léčení lokalizované formy nemoci. Význam chirurgie v léčbě difuzního maligního mezoteliomu pleury Pospíšil, R., Hoch, J., Kocián, P. Chirurgická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha Difuzní maligní pleurální mezoteliom patří mezi méně časté nádory. Představuje však závažný diagnostický i terapeutický problém. Chirurg se rozhodujícím způsobem podílí na morfologické diagnostice maligního mezoteliomu a určení TNM klasifikace. Z ní vycházejí Butchartova stadia rozhodující pro další léčebnou strategii. V současné době komplexní léčby maligního mezoteliomu, která zlepšuje naději pacienta na přežití, má nezastupitelné místo v terapii časných stadií radikální chirurgický výkon ve smyslu P3D. Autoři představují vlastní sestavu 16 pacientů s maligním difuzním pleurálním mezoteliomem. V 10 případech jsme miniinvazivní cestou stanovili přesnou histologickou diagnostiku, když 9 z těchto pacientů bylo indikováno pneumology k VTS pro pleurální výpotek nejasné etiologie. Pouze v jednom případě bylo na základě CT vyšetření vysloveno podezření na maligní mezoteliom. U 6 pacientů byl proveden radikální výkon ve smyslu pleuropneumonektomie s resekcí bránice a perikardu. U dvou z nich byla provedena v rámci výkonu diagnostická laparoskopie k vyloučení postižení pod bránicí. Je popsána operační technika, včetně problematiky náhrady perikardu a bránice. Pooperační komplikace byly srovnatelné se standardní pneumonektomií. Ve srovnání s ní je u P3D odlišná per- i pooperační krevní ztráta z chirurgicky neošetřitelných zdrojů, která musí být průběžně hrazena. Při šetrné operační technice s následným pooperačním zajištěním ve spolupráci s anesteziology je radikální pleuropneumonektomie pro maligní pleurální mezoteliom bezpečný výkon, který zlepšuje prognózu nemocných s touto diagnózou. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta 39 Možnosti diagnostiky a liečby lokoregionálnej recidívy karcinómu kolonu Morbus Crohn – multidisciplinárny prístup a liečba Prochotský, A., Huťan ml., M., Škultéty, J., Sekáč, J., Dolák, S., Okoličány, R., Príbelský, M. II. chirurgická klinika, pracovisko Petržalka, LF UK a FNsP Bratislava, Slovensko Radoňák, J., Bober, J., Zakuciová, M., Lakyová, L., Toporcer, T. I. chirurgická klinika, LF UPJŠ a FN L. Pasteura, Košice, Slovensko I. interná klinika, LF UPJŠ a FN L. Pasteura, Košice, Slovensko Úvod Incidencia recidívy karcinómu hrubého čreva sa udáva v rozsahu 2–28 %. Na lokoregionálnu recidívu pripadajú 3/4 prípadov a zvyšok reprezentuje kombinácia lokoregionálnej rekurencie a vzdialených metastáz v pečeni a pľúcach. Recidíva sa najčastejšie vyskytuje v prvých dvoch rokoch po kuratívnej resekcii. V tomto období vzniká viac ako 60 % všetkých recidív. Včasná diagnóza asymptomatickej recidívy ochorenia, zvyčajne na základe dispenzarizácie, vedie k 5-ročnému prežívaniu u 30–70 % pacientov, ktorí podstúpili ďalšiu, potenciálne kuratívnu resekciu. Pokročilé štádium primárneho karcinómu a vysoký vek pacientov (nad 75 rokov) sa považujú za nepriaznivé faktory prežívania pacientov s recidívou karcinómu kolonu. Crohnova choroba je zápalové ochorenie čreva chronického charakteru s častými relapsami, ktoré si vyžaduje komplexnú liečbu. Je to ochorenie prevažne mladého veku, v našich krajinách má stúpajúcu incidenciu. Chirurgia rieši komplikácie tohto ochorenia. Na I. chirurgickú kliniku FN L. Pasteura bolo prijatých v období 1. 1. 2005–31. 12. 2009 hospitalizovaných 87 pacientov (muži 42, ženy 45) s m. Crohn, vekovým priemerom 34 rokov, ktorí si vyžadovali si operačné riešenie. Vo väčšine prípadov išlo o pacientov s nezvládnutým stavom po konzervatívnej liečbe tohto ochorenia. 36 pacientov (41 %) z nich už v anamnéze udávalo chirurgický výkon pre m. Crohn, 19 z nich podstúpilo resekciu hrubého čreva a štyria z nich podstúpili resekciu tenkého čreva. Primárna diagnostika ochorenia histopatologickým vyšetrením resekátu čreva predstavovala minimálne percento súboru pacientov. 31 % pacientov malo diagnostikovaný absces, 26 % fistulu (enterokutánnu, enterovesikálnu, rektovaginálnu, perianálnu) a 45 % prišlo v ileóznom stave pri obštrukcii čreva. Až 51 % pacientov malo nález na tenkom čreve alebo na hornom gastrointestinálnom trakte, ostatní mali nález na hrubom čreve. Rektum a anus bolo postihnuté v 15-tich percentách. 63 % pacientov podstúpilo vzhľadom na peroperačný nález resekciu čreva, iba u troch percent bolo nutné vytvorenie terminálnej stómie. Pooperačné komplikácie v zmysle nutnosti reoperácie pre dehiscenciu anastomózy sa vyskytli v 23 percentách. Podľa literárnych údajov je kumulatívna recidíva ochorenia 29 % do piatich rokov od primárnej operácie, 52 % do desiatich rokov a 84 % po dvadsiatich piatich rokoch. Vek, pohlavie, trvanie, výskyt granulácií, enterálnych a perirektálnych fistúl, dĺžka resekovaného čreva a proximálny resekčný okraj pritom nemá vplyv na recidívu ochorenia, či funkčný výsledok. V našej štúdii 41 % pacientov podstúpilo opakovanú revíziu pre rekurenciu ochorenia, čo zodpovedá výsledkom iných štúdií. Na našom pracovisku preferujeme po resekcii čreva end-to-end anastomózu. Mortalita v súbore predstavovala 3,45 %, čo je údaj porovnateľný so svetovou literatúrou. Chirurgická liečba M. Crohn je stále aktuálnou témou a súčasťou komplexnej liečby tohto chronického ochorenia. Výsledky našej štúdie sú porovnateľné s inými pracoviskami. Komplikácie tejto choroby je nevyhnutné riešiť včas, aby sa predišlo závažným pooperačným stavom a následnej zvýšenej morbidite a mortalite. Metódy V diagnostike asymptomatickej recidívy karcinómu hrubého čreva sa okrem dnes už bežne dostupných zobrazovacích metód stále častejšie využíva FDG-PET, prípadne fúzia PET-CT, ktoré zvyčajne indikujeme pri nevysvetliteľnom opakovanom vzostupe nádorových markerov. Aj podľa našich skúseností často umožňujú detegovať recidívu karcinómu v štádiu resekability. Výsledky Na základe našich skúseností sme však zistili, že ani FDGPET, resp. PET-CT sa nevyhnú určitej falošnej pozitivite, ako to potvrdzujú príklady z nášho pracoviska. Zvýšené vychytávanie 18-fluor-deoxyglukózy sme napr. zaznamenali v mieste tukového tkaniva s pyogénnym granulačným tkanivom a obrovskou granulomatóznou reakciou okolo šijacieho materiálu, čo makroskopicky pri operácii, ale aj predtým pri PET-CT imponovalo ako recidíva karcinómu. Opakovane sme však fúziu FDG-PET úspešne využili pri second look operácii, kedy sme lokoregionálnu recidívu úspešne odstránili. Záver Cieľom manažmentu lokálnej recidívy kolorektálneho karcinómu je diagnostikovanie lézie v štádiu, keď možno vykonať radikálnu chirurgickú resekciu, a tým dosiahnuť čo najdlhšie prežívanie pacientov. Možnosti radikálnej resekcie recidívy zväčšila okrem iných zobrazovacích metód aj FDG-PET, resp. fúzia PET-CT, i keď ani táto sa nevyhne určitému percentu falošnej pozitivity. To jednoznačne potvrdzuje význam a hodnotu sledovania nádorových markerov v predikcii recidívy karcinómu hrubého čreva dispenzarizovaných pacientov. © 2010 GEUM ■ www.geum.org společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 40 Ošetřovatelská péče u pacientů po operaci plic Reitspiesová, A., Trykarová, S. Chirurgická klinika, FN Plzeň Práce autorů specifikuje péči o pacienty hospitalizované na hrudním oddělení Chirurgické kliniky FN v Plzni. U těchto pacientů jsou provedeny operace plic, odběry biopsií z mediastina, hrudní drenáže při pneumotoraxech. Operace plic jsou prováděny z torakotomie či videotorakoskopicky. Péče o pacienty po plicních a mediastinálních operacích a po úrazech hrudníku je velice důležitá. Nutná je zejména správná analgezie, dechová rehabilitace, podávání expektorancií. Důležitá je také správná péče o hrudní drény jako prevence vzniku komplikací. Po odstranění hrudních drénů, většinou 5.–7. den po operaci, jsou pacienti po operaci plicních tumorů předáváni do péče plicních lékařů, pacienti po traumatech hrudníku jsou dále sledováni v hrudní poradně Chirurgické kliniky. Práce sester je nedílnou součástí péče o pacienty po hrudních operacích Co přineslo zavedení robotické techniky do praxe chirurgie Krajské zdravotní, a.s.? Rejholec, J. Centrum robotické chirurgie, Krajská zdravotní, a.s Chirurgické oddělení, Krajská zdravotní, a.s. – Nemocnice Děčín, o.z. Cíl Porovnat provádění kolorektální chirurgie v jednotlivých chirurgických odděleních Krajské zdravotní, a.s. po uvedení Centra robotické chirurgie (CRCH) do provozu. Metodika Do souboru byli zahrnuti pacienti operovaní pro karcinom aborálního tračníku na chirurgických odděleních odštěpných závodů Děčín, Ústí nad Labem, Most, Chomutov a v Centru robotické chirurgie od 1. 1. 2009. Výsledky V této práci porovnáváme redistribuci pacientů směrem k CRCH, způsob operativy v ostatních závodech, zda klasická či laparoskopická technika, snažíme se identifikovat vlivy, které vedou k odeslání pacienta k robotickému výkonu. Konstatujeme výsledky operativy. abstrakta Hook Plate, nový standard v léčbě akromioklavikulárních luxací a zlomenin laterálního konce klíčku Reška, M., Konečný, J., Diviš, P., Kábela, M., Čiernik, J., Prchal, D. 1. chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno Úvod Akromioklavikulární (AC) luxace a zlomeniny laterálního konce klíční kosti nepředstavují sice závažnou problematiku traumatologie a lze je s úspěchem léčit i konzervativně, v indikovaných případech je ale nutné operační řešení. Použití háčkové dlahy představuje nový pohled na tuto problematiku. Metody Na našem pracovišti používáme dva typy implantátu, dlahu v distribuci firmy Alinex s pevným offsetem a dlahy Synthes s možností volby offsetu 12, 15 a 18 mm. Provádíme resekci roztrženého kloubního pouzdra a disku, revizi CC vazů. Výsledné postavení a zvolenou výšku offsetu kontrolujeme na peroperačním RTG. Pooperačně fixujeme operovanou končetinu na 2–3 týdny v ortéze, poté zahajujeme odbornou rehabilitaci. Výsledky Od ledna 2009 do května 2010 jsme touto metodou ošetřili 23 pacientů, 17 mužů a 6 žen. Jednalo se o sportovní úrazy, převažoval pád na kole. U dvou pacientů byla zároveň přítomna zlomenina akromiálního konce klíčku, ve 3 případech se jednalo primárně o tuto zlomeninu. AC luxace byly typu Tossy III. Selhání uvedené metody jsem nezaznamenali, všichni pacienti se zhojili. Závěr Na základě dosavadních výsledků považujeme háčkovou dlahu za metodu volby v léčbě akromioklavikulární luxace a zlomenin akromiálního konce klíčku. Nesetkali jsme se s komplikacemi, které často provázely dosavadní standardní řešení tahovou cerkláží, tj. migrace drátů, jejich zlomení či přetržení kličky s následnou ztrátou repozice. Většina pacientů toleruje implantát bez jakýchkoliv subjektivních potíží, někteří udávají bolesti ramene a lopatky při zátěži, zřejmě způsobené drobným pohybem háku dlahy po spodní ploše acromia. V těchto případech odstraňujeme implantát 6 měsíců od operace. Řešení dehiscence pankreatojejunoanastomózy po pankreatoduodenektomii Rudiš, J., Ryska, M., Doležel, R. Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha Úvod Navzdory významným pokrokům v chirurgii pankreatu zůstává nadále po pankreatoduodenektomiích (PDE) krvácení nebo leak v oblasti pankreatojejunoanastomózy (PJA) závažnou, společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta u starších pacientů často fatální, komplikací. Dehiscence PJA se dle údajů z různých pracovišť vyskytují v 9–15 %. Převážná většina malých defektů bývá zvládnuta konzervativní léčbou (až 98 %). Klinicky závažné leaky typu C s nutností následných chirurgických revizí zůstávají nadále předmětem diskuse. Vzhledem k velmi malým počtům těchto komplikací jsou i zkušenosti s jejich řešením nevelké a málo publikovány. Kazuistika Uvádíme kazuistiku 66letého muže, u kterého jsme pro cystický tumor hlavy pankreatu provedli pylorus šetřící PDE. Anastomózy jsme vytvořili koncem ke straně na retrokolicky protaženou první jejunální kličku. 13. pooperační den jsme pacienta revidovali pro septický stav a enterální obsah v operační ráně. Peroperačně jsme nalezli dehiscenci jak PJA, tak i duodenojunoanastomózy (DJA). Při revizi jsme retrogastricky založili drenáž k ponechané části pankreatu a provedli jsme rekonstrukci DJA. Po odstranění drénu jsme pacienta pro přetrvávající masivní pankreatickou sekreci kožní píštělí plánovaně indikovali k dalšímu výkonu. Díky široké fistule po drénu jsme poměrně snadno provedli gastrofistuloanastomózu, po které byl pacient v krátké době zhojen a propuštěn do domácí péče. Závěr V naší kazuistice předkládáme dvoudobé operační řešení jako jednu z možností chirurgického ošetření závažné kombinované dehiscence PJA a DJA po pylorus šetřící PDE pro cystický tumor a diskutujeme je s literárními údaji. Důraz klademe na jednoduchost řešení. Střevo šetřící přístup k léčbě Crohnovy choroby, případová studie Rumlová, M., Kohutová, I. Chirurgická klinika – operační sály, FN Královské Vinohrady, Praha Úvod Crohnova choroba patří mezi zánětlivá onemocnění postihující celý trávicí trakt, zejména oblast tenkého střeva. Toto onemocnění vede jak k akutním, tak i k chronickým změnám, které se mohou objevit současně a mohou být příčinou mnoha komplikací. Nejčastějšími komplikacemi jsou nitrobřišní abscesy, vnitřní píštěle gastointestinálního traktu, vzácností nejsou ani píštěle s močovým měchýřem a stenózy na trávicím traktu. Onemocnění se objevuje již v raném věku, nejčastěji je diagnostikováno mezi 20.–40. rokem života, tedy u osob v produktivním věku, které velmi handicapuje ve všech jejich činnostech. Toto onemocnění provází pacienta po celý život. Metody Je tedy třeba využít všechny možné způsoby terapie, které mohou prognosticky nepříznivý stav těchto pacientů ovlivnit, tedy udržet chorobu v remisi. Základem je konzervativní gastro- © 2010 GEUM ■ www.geum.org 41 enterologická léčba, tj. farmakologická léčba, dietní a režimová opatření. Chirurgická léčba je indikována při selhání konzervativní terapie. Výsledky Na naší klinice jsme od 1. 11. 2008 do 1. 4. 2010 operovali 61 nemocných s Crohnovou nemocí, 10 jsme operovali akutně, provedli jsme 6 strikturoplastik a u 38 nemocných jsme resekovali část tenkého střeva. V našem sdělení předkládáme zajímavou případovou studii řešení chirurgických komplikací této obávané choroby. Závěr V chirurgické léčbě Crohnovy nemoci se snažíme minimalizovat ztrátu střeva. Proto v našem souboru dominují limitované resekční výkony a strikturoplastiky. Základním předpokladem úspěšné léčby těchto nemocných zůstává mezioborová spolupráce. Poranění slinivky břišní Rupert1, K., Kuntscher1, V., Kural1, T., Klečka1, J., Třeška1, V., Duras2, P. 1 Chirurgická klinika, FN Plzeň 2 Radiodiagnostická klinika, FN Plzeň Úvod Poranění pankreatu je poměrně vzácné, vyskytuje se asi u 10 % závažných traumat dutiny břišní, přičemž 65 % z těchto úrazů vznikne při tupém poranění břicha. Vzhledem k anatomické lokalizaci slinivky břišní je izolované poranění poměrně vzácné, přibližně do 5 % všech úrazů. Na mortalitu tohoto onemocnění má vliv mnoho faktorů, především ale věk zraněného, závažnost poranění, délky šoku, eventuelní přidružená traumata, časnost stanovení diagnózy a správnost léčby. Metody a výsledky Autoři uvádějí 4 kazuistiky poranění slinivky břišní, na kterých dokumentují diagnostické a léčebné postupy u těchto velmi závažných traumat. Závěr Poranění pankreatu při tupém traumatu břicha jsou obtížně diagnostikovatelná stejně tak jako ošetření penetrujících poranění břicha s poraněním pankreatu. V obou případech je třeba multidisciplinární přístup k nemocným a zajištění vysoce erudovaných odborníků ve všech oborech, které při diagnostice a léčbě tohoto vzácného poranění spolupracují. Toto je zajištěno v trauma centrech velkých nemocnic, do jejichž péče tito nemocní bezpochyby patří. Práce vznikla za podpory grantu IGA NR 9998. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 42 Existují obecně platné limity velkých jaterních resekcí? Ryska, M., Langer, D., Pudil, J. Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha Cíl Na základě literárních údajů je cílem autorů prověřit, zda existují obecně přijaté limity velkých jaterních resekcí aplikované u nemocných s jaterními sekundaritami kolorektálního karcinomu (JMKRK). Metoda S použitím literárních referencí na úrovni EBM monitoru DynaMed a vyhledávačů Pubmed a Medline jsme vyhledali nejčastěji se vyskytující nezávislé faktory limitující provedení velké radikální resekce jater, tj. odstranění 3 a více jaterních segmentů, u JMKRK. Výsledky 15–20 % nemocných s JMKRK je primárně resekabilních. Při posouzení resekability je hodnoceno množství a bilobární lokalizace metastáz, angioinvaze (v. cava inferior, jaterní žíly, v. portae). Nebyl shledán signifikantní rozdíl v pětiletém přežívání u nemocných s méně než 4 a s více než 5 bilobárně lokalizovanými metastázami nebo s méně než 3 či 4–7 metastázami. Pozitivní léčebná odpověď na podání neoadjuvantní chemoterapie je prognosticky významnější než počet metastatických ložisek. Vyšší počet metastáz a jejich bilobární distribuce není kontraindikací k potenciálně kurativní velké resekci. Velikost nádoru není nezávislým faktorem kontraindikace resekce, má však vliv na prognózu nemocného. U normálního jaterního parenchymu je doporučeno ponechané volum po resekci více než 30 %, po neoadjuvantní chemoterapii více než 35 % a při fibróze více než 40 %. Závěr Chirurgická pracoviště specializovaná na jaterní chirurgii se liší v definici resekability. Shodnými nezávislými faktory kontraindikace provedení velké jaterní resekce je počet metastatických ložisek, invaze nádoru do v. cava inferior, tří jaterních žil a obou hlavních větví v. portae. Hodnocení velikosti tumoru je kontroverzní. Konsensus existuje v doporučeném objemu ponechaného jaterního parenchymu. Současný pohled na onkologickou radikalitu resekce u nemocných s karcinomem pankreatu Ryska, M., Strnad, R., Pohnán, R. Chirurgická klinika, 2. LF UK a Ústřední vojenská nemocnice, Praha Cíl Na základě literárních údajů a rozboru vlastní sestavy nemocných je cílem autorů zhodnotit onkologickou radikalitu resekce společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta pro karcinom pankreatu vzhledem k pětiletému přežívání a kvalitě života. Metoda S použitím vyhledávačů Pubmed a Medline jsme vyhledali randomizované a nerandomizované klinické studie týkající se rozsahu radikality resekce u nemocných s karcinomem pankreatu a kvality života. Dále jsme analyzovali pětileté přežívání u vlastní sestavy 377 nemocných s karcinomem pankreatu a kumulativní tříleté přežívání pomocí metody Kaplan-Meier a Mantel-Cox v závislosti na stadiu onemocnění. Výsledky Provedené randomizované studie prokázaly přínos radikální resekce u nemocných s karcinomem pankreatu u stagingu T1–3, N0–1, M0 a neprokázaly prodloužení přežívání při provedení rozšířené lymfadenektomie. Kvalita života po provedení rozšířené lymfadenektomie nebyla signifikantně odlišná od standardní lymfadenektomie nebo byla signifikantně horší. Při analýze vlastní sestavy jsme prokázali signifikantně delší přežívání u nemocných ve stadiu I, II a III ve srovnání se stadii IVa a IVb, aniž bychom prokázali signifikantní rozdíl v kumulativním tříletém přežívání mezi stadii I a II, II a III a I a III (p<0,01). Závěr V současné době radikální resekce u karcinomu pankreatu signifikantně prodlužuje život nemocnému se stagingem T1–3, N0–1, M0. Není prokázán přínos rozšířené lymfadenektomie. Přežívání po paliativních resekčních výkonech je srovnatelné s by-passovými výkony a explorací. Antibiotická profylaxe u vybraných urgentních chirurgických výkonů – protokol prospektivní studie, předběžné výsledky Ryska1, O., Šerclová1, Z., Hromádková1, E., Fulík1, J., Kneifl1, T., Horová2, B., Dytrych1, P., Marx1, J., Antoš1, F. 1 Chirurgická klinika, FN Na Bulovce, Praha 2 Oddělení klinické mikrobiologie, FN Na Bulovce, Praha Úvod Antibiotická (ATB) profylaxe se běžně užívá v praxi v rámci prevence chirurgických komplikací (Surgical Site Infection; SSI). Na druhé straně i jednorázové užití ATB může vést ke vzniku nozokomiálních infekcí. Užití ATB profylaxe by proto mělo být vždy přesně indikováno. Pro některé urgentní operace (akutní apendicitida, ileus tenkého střeva a perforace gastroduodenálního vředu) neexistuje ohledně užití profylaxe doporučení s vysokým stupněm evidence. Cílem práce je vytvořit protokol prospektivní randomizované studie (PRS), týkající se ATB profylaxe u výše jmenovaných akutních operací. Sekundárním cílem je zmapovat klinickou praxi podávání ATB profylaxe na chirurgických pracovištích a zpracování předběžných výsledků za prvních 6 měsíců studie. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Metody V protokolu PRS byly užity následující kombinace ATB – apendicitida a ileus tenkého střeva – Zinacef, Metronidazol; perforace gastroduodenálního vředu – Amoksiklav, Fluconazol. Profylaxe byla podávána 60 minut před úvodem do anestezie a prodloužena na 24 hodin. K hodnocení byla užita následující kritéria: skóre ASA, míra kontaminace (I.–IV. stupeň), rizikové faktory SSI (NNIS risk index), frekvence výskytu nozokomiálních nákaz včetně SSI (dle definice NHSN/CDC), škála VAS (Visual Analog Scale) k hodnocení bolesti, kvalita života byla hodnocena pomocí dotazníku SF-36 (QualityMetric, USA) při dimisi a ve dnech aktivního follow-up 30. a 60. den. Byl hodnocen výskyt komplikací v obou skupinách, intervenční a placebové. Zmapování klinické praxe na chirurgických pracovištích ČR proběhlo pomocí zaslaného anketního lístku. Výsledky Z celkem prvních 91 pacientů byl dokončen 60denní follow-up u 64 nemocných, 10 pacientů bylo ze studie vyloučeno. Z hodnocených 54 (50 apendektomie, 3 ileus tenkého střeva, 1 perforovaný vřed gastroduodena) byla podána účinná látka či placebo 26 resp. 28 pacientům. Komplikace po apendektomii se vyskytly u 1 pacienta ze 23 (4,3 %) při podané ATB profylaxi a u 8 z 27 (30 %) při podaném placebu. Závěrem ankety je nestandardizované podávání ATB profylaxe u jmenovaných výkonů. Většina dotazovaných podporuje vytvoření doporučeného postupu na základě PRS. Závěr ● Neexistuje jasný doporučený postup podání ATB profylaxe u vybraných urgentních operací. ● Způsob podávání profylaxe na chirurgických pracovištích ČR je nejednotný. ● Byl vytvořen a otestován protokol prospektivní randomizované studie, která ověří efekt podané profylaxe na frekvenci komplikací. ● Z předběžných výsledků vyplývá, že ATB profylaxe může snižovat frekvenci SSI po operacích pro vybrané akutní indikace. Práce je podporována grantem IGA MZČR (NS 10465-3). Roboticky asistovaná chirurgie ve světě a v ČR Řehák, J. Hospimed spol. s r.o., Praha 43 V České republice pracuje 7 center robotické chirurgie v nemocnicích řízených Ministerstvem zdravotnictví (FN U svaté Anny, Nemocnice Na Homolce – 2 systémy, FN Olomouc) a kraji (Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem – 2 systémy, Nemocnice s poliklinikou v Novém Jičíně) a soukromé Nemocnici Sv. Zdislavy v Mostišti. Celkový počet roboticky asistovaných výkonů v období od 31. 10. 2005–30. 8. 2010 dosáhl v České republice 3 387 operací. Nejčastějším robotickým výkonem ve světě i v ČR byla v zmiňovaném období da Vinci prostatektomie (robotická radikální prostatektomie), jejímiž benefity pro pacienta jsou: ● lepší kontrola nádoru; ● lepší kontrola kontinence; ● lepší kontrola potence. V oblasti všeobecné chirurgie se úspěšně rozvíjí da Vinci nízká přední resekce rekta. Výkon zajišťuje nižší procento výskytu pozitivních okrajů a nižší procento konverze oproti laparoskopickému přístupu. Gynekologické roboticky asistované výkony zahrnují radikální hysterektomii pro maligní i benigní indikace, myomektomii nebo řešení vaginálního prolapsu. Také v tomto oboru dochází celosvětově k nárůstu počtu operací. Roboticky asistovaná chirurgie s pomocí vyspělé počítačové technologie zpřesňuje operaci, zvyšuje její celkovou bezpečnost a přináší řadu výhod pro pacienty i lékaře. Nelze opomenout ani prospěch ekonomický, např. snížení nákladů na radioterapii a chemoterapii, zkrácení hospitalizace na JIP nebo rychlejší návrat pacienta do pracovního procesu, a celospolečenský prospěch. Koncepce rozvoje robotické chirurgie v ČR počítá se vznikem dalších Center robotické chirurgie, která budou zabezpečovat komplexní onkologickou a specializovanou péči. Literatura: Ahlering, T. E., Skarecky, D., Borin, J. Impact of cautery versus cautery-free preservation of neurovascular bundles on early return of potency. J Endourol 20, 8: 586–589, 2006. Borin, J. F., Skarecky, D. W., Narula, N., Ahlering, T. E. Impact of urethral stump length on continence and positive surgical margins in robot-assisted laparoscopic prostatectomy. Urology 70, 1: 173–177, 2007. Hellan, M., Anderson, C., Ellenhorn, J. D. et al. Short-term outcomes after robotic-assisted total mesorectal excission for rectal cancer. Ann Surg Oncol 14, 11: 3168–3173, 2007. Patel, V. R., Thaly, R., Shah, K. Robotic radical prostatectomy: outcomes of 500 cases. BJU Int 99, 5: 1109–1112, 2007. Roboticky asistovaná chirurgie se stala moderní alternativou k otevřené operaci a laparoskopii. Počet instalací robotického systému da Vinci se do pololetí 2010 zvýšil na 1 571 systémů, z toho 1 160 systémů pracuje v USA, 276 systémů je umístěných v Evropě a 135 v ostatních zemích světa. Každoročně se exponenciálně zvyšuje počet robotických výkonů a přibývá indikací k roboticky asistované operativě. © 2010 GEUM ■ www.geum.org společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 44 abstrakta Použití hemostatických metod a preparátů v plánované a akutní chirurgii parenchymových orgánů mie či pravé torakotomie. Nejčastější, vzhledem k lokalizaci, je krční přístup. Sabová, M., Vohrnová, I. COS, FN Plzeň Závěr Hojení obou sutur – trachey i jícnu většinou probíhá uspokojivě, základním předpokladem je výběr vhodného času k operaci, zhodnocení celkového stavu pacienta, pacient by měl již dostatečně spontánně ventilovat, být kvalitně zrehabilitován, s dostatečnou svalovou silou. Důležitý předpoklad správného hojení je odpojení pacienta od ventilátoru s koncem operace. Úvod Krvácení a jeho kontrola je hlavním problémem akutní i plánované operativy na parenchymatózních orgánech. Metoda Autorky hodnotí možnosti použití různých metod při kontrole krvácení při operacích jater a sleziny. Svoje zkušenosti získané při 450 plánovaných operacích jater a 330 akutních operacích pro trauma jater a sleziny, které byly provedeny v Chirurgické klinice FN v Plzni od roku 2001. Jsou zmíněny metody jako dočasná manuální komprese, elektrokoagulační metody, použití hemostyptických materiálů, tamponáda, manévry vedoucí ke kontrole krvácení a různé metody transsekce parenchymu jater a sleziny. Výsledky Jednotlivé metody jsou hodnoceny z hlediska účinnosti, ekonomiky a snadnosti přípravy a použití na operačním sále z hlediska sálové sestry. Závěr Dobrá kontrola krvácení za použití kombinace metod vede k minimalizaci peroperačních a pooperačních komplikací. Tracheoezofageální píšťěle – naše zkušenosti Schützner, J., Lischke, R., Stolz, A., Šimonek, J., Pafko, P. III. chirurgická klinika, 1. LF UK a FN Motol, Praha Úvod Jde o patologickou komunikaci mezi luminem průdušnice a jícnu. Podle etiologie rozlišujeme benigní či maligní tracheoezofageální píštěle (TEF). Nejčastější jsou benigní, vznikají po tupém poranění krku či hrudníku. Častější jsou po dlouhodobější ventilaci s tracheostomií, kdy je současně zavedena i jícnová sonda. Projeví se většinou aspiracemi po odpojení pacienta od ventilátoru a převedení na perorální stravu. Maligní píštěle vznikají rozpadem nádoru, který infiltruje jícen i tracheu. Chemoembolizace inoperabilních nádorů jater ve FN v Plzni Skalický, T., Duras, P., Třeška, V., Šlauf, F., Sutnar, A., Liška, V. Klinika zobrazovacích metod, LF UK a FN Plzeň Chirurgická klinika, LF UK a FN Plzeň Jednou z alternativních metod paliativního ovlivnění nádoru, kromě termoablace či kryoablace, je chemoembolizace nádorů. Cílem naší práce bylo vyhodnotit soubor nemocných, kteří byli chemoembolizováni ve FN v Plzni v letech 2007–2009. Soubor 22 nemocných, u kterých byla v letech 2007–2009 v Chirurgické a Radiodiagnostické klinice LF UK a FN v Plzni provedena chemoembolizace s DEB napuštěným chemoterapeutikem, byl vyhodnocen z hlediska komplikací, hlediska celkového přežití a kvality života nemocných. Jednalo se o 8 žen a 15 mužů, průměrný věk byl 65 let a celkem bylo provedeno 32 chemoembolizací. Jednalo se o 11 nemocných embolizovaných pro inoperabilní metastázy kolorektálního karcinomu a 10 nemocných bylo embolizováno pro inoperabilní hepatocelulární karcinom (HCC). Na metastázy kolorekta bylo použit s DEB irinotecan a u HCC jsme embolizovali s DEB napuštěnými doxorubicinem. Nejčastější komplikací výkonu byl postembolizační syndrom – teplota a bolesti v pravém podžebří v návaznosti na provedený výkon, který se vyskytl v různé míře téměř u všech nemocných po chemoembolizaci jaterního nádoru. Kvalita života nemocných po chemoembolizaci byla velice dobrá a doba hospitalizace po výkonu byla v průměru jen 3,5 dne. Ve 30 % jsem museli výkon provést opakovaně. Vzhledem ke krátké době provádění chemoembolizace s DEB je hodnoceno jen tříleté přežití, které je vysoké, a to 65 %. Práce byla podpořena grantem IGA MZ 9723-4. Metody, výsledky Benigní píštěle řešíme chirurgicky, vypreparováním píštěle a suturou pars membranacea trachey a jícnu. Jícen suturujeme ve dvou vrstvách. Interpozice svalu je vhodná, ale nepovažujeme ji za bezpodmínečně nutnou k dobrému zhojení píštěle. Pokud je píštěl spojena se stenózou trachey, provedeme současně resekci trachey. U maligních TEF je nejvhodnějším řešením zavedení stentu. Na III. chirurgické klinice operujeme ročně průměrně 3 TEF. Přístup volíme dle lokalizace píštěle – krční, ze sternoto- společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Nové možnosti diagnostiky sepsy u chirurgických pacientov Smolár, M., Šutiak, L., Mikolajčík, A., Dzian, A., Mazuch, J., Mištuna, D. Chirurgická klinika, JLF UK a MFN, Martin, Slovensko Sepsa stále patrí medzi závažné medicínske problémy s vysokou mortalitou. Sepsa, ťažká sepsa a septický šok predstavujú jednotlivé fázy dynamického deja, manifestujúce sa celou paletou klinických a laboratórnych zmien. Napriek novým poznatkom o patofyziológii tohto stavu stále nemáme k dispozícii vhodný laboratórny parameter, ktorý by bol spoľahlivo využiteľný v diagnostike sepsy a hlavne jej skorých štádií. Skoré rozpoznanie sepsy umožňuje včas terapeuticky zasiahnuť a zabrániť tak progresii do ťažkej sepsy, resp. septického šoku s multiorgánovým zlyhávaním. Špecifické zmeny mnohých bioparametrov počas sepsy v ľudskom organizme poskytujú možnosť na včasnú diagnostiku systémového zápalu. Niektoré z nich sú už bežnou súčasťou diagnostických postupov aj v súčasnosti, iné sú súčasťou klinických výskumov a na svoje uplatnenie v praxi ešte len čakajú. Autori vo svojej práci prezentujú možnosti využitia rutinne používaných biomarkerov (C-reaktívny proteín, prokalcitonín), ako aj nových parametrov (Sérum amyloid A, neopterín, fibronektín, PMN-elastáza) na včasnú diagnostiku sepsy. Řešení infekce aortální cévní protézy autologní femorální žílou Staffa1, R., Kříž1, Z., Vlachovský1, R., Dvořák1, M., Novotný1, T., Šárník2, S., Vojtíšek3, B. 1 II. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno 2 I. Interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno 3 Klinika zobrazovacích metod, LF MU a FN u sv. Anny, Brno Úvod Infekce aortální cévní protézy patří k nejzávažnějším a nejobávanějším komplikacím v cévní chirurgii s mortalitou až 75 %. Standardním řešením je explantace infikované cévní protézy a revaskularizace dolních končetin extraanatomickým (axillobi/femorálním by-passem). Výsledky nejsou uspokojivé vzhledem k riziku reinfekce (až 20 %) a riziku okluze by-passu s následnou amputací končetiny (až 43 %). Také další modality (in situ náhrada protézou smáčenou v rifampicinu nebo silver graftem, allogením tepenným nebo žilním štěpem či náhrada pomocí autologní vena saphena magna) jsou zatíženy vyšším rizikem rekurentní infekce (až 20 %) a amputace (až 25 %). Nejlepším řešením se jeví in situ náhrada pomocí autologní vena femoralis superficialis (femorální žíla). Cílem studie bylo ověřit tuto premisu na vlastním souboru. Metody V období od červena 2007 do května 2010 byl graft z femorálních žil implantován 13 pacientům (11 mužů, 2 ženy, průměrný © 2010 GEUM ■ www.geum.org 45 věk 52,7 roků, rozmezí 50–79 let). 10krát jako náhrada infikované cévní protézy (3krát aorto-bifemorální, 4krát jednostranné aorto-femorální, 2krát náhrada jednoho raménka aorto-bifemorální protézy, jednou náhrada iliako-femorální protézy). U 3 pacientů se zvýšeným rizikem infekce (gangréna, pozitivní CRP, febrilie) byla provedena tepenná rekonstrukce pomocí graftu z autologní femorální žíly jako primární výkon (dvakrát aortofemorální, jednou iliako-femorální). U všech pacientů byl pozitivní mikrobiální nález. Pacienti byli sledování v intervalech 1, 3 a 6 měsíců. Cílem bylo sledovat průchodnost rekonstrukce, vyloučit rekurentní infekci, vyloučit aneuryzmatickou dilataci štěpu a otok odběrové končetiny. Výsledky V průběhu sledování pacientů souboru (průměrná délka 21,4±5,6 měsíců; rozmezí 1–36 měsíců) jsme nezaznamenali žádnou vážnější komplikaci související s výkonem: perioperační a pooperační mortalita 0 %, rekurentní infekce 0 %, reoperace 0 %, okluze graftu 0 %, amputace končetiny 0 %, aneuryzmatická dilatace žilního štěpu 0 %, maligní edém končetiny po odběru femorální žíly 0 %. V jednom případě (7,7 %) byl pozorován přechodný benigní otok odběrové končetiny, dobře kontrolovaný kompresivní punčochou. Rovněž u jednoho pacienta (7,7 %) bylo zaznamenáno hojení rány po odběru hluboké žíly per secundam. Jeden pacient zemřel v průběhu sledování (22 měsíců po operaci) bez souvislosti s výkonem. Závěr Výsledky studie hovoří ve prospěch metody řešení infekce aortální cévní protézy autologní femorální žílou ve srovnání s jinými modalitami. Femorální žíla ideálně spojuje všechny výhody autologního materiálu včetně jeho odolnosti vůči infekci, takže riziko rekurentní infekce je minimální a dále splňuje požadavek na dostatečný průměr cévy pro aorto/iliako-femorální pozici. Dlouhodobá průchodnost graftů je tak vynikající a riziko amputace končetin minimální. Obava z otoku dolní končetiny po odběru femorální žíly je neopodstatněná. TEM, standardní součást léčebných postupů v koloproktologii Starý, L. I. chirurgická klinika, LF UP a FN Olomouc Úvod Cílem naší práce bylo zhodnotit více než sedmileté zkušenosti s transanální endoskopickou mikrochirurgickou technikou (TEM). Metoda Autoři prospektivně hodnotí soubor nemocných operovaných metodou TEM. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 46 Výsledky Na I. a II. chirurgické klinice FN Olomouc jsme od ledna 2002 do června 2009 operovali celkem 393 nemocných transanální endoskopickou mikrochirurgickou technikou. Ve 371 (94 %) případech byl indikací k výkonu nezhoubný či zhoubný nádor. Z tohoto počtu nádorů byl benigní tumor odstraněn u 289 (78 %) pacientů. Pro maligní nádor bylo operováno 82 (22 %) nemocných. Pro stenózu rekta bylo indikováno k plastice TEM 9 nemocných, pro periproktální tekutinovou kolekci jsme provedli u 5 pacientů drenáž a ošetření konzervativně neztišitelného krvácení z tumoru rekta si vyžádali 4 nemocní. Čtyři pacienti byli operováni pro nehojící se ulkus rekta. Dva po radioterapii a ve dvou případech nebyla příčina zjištěna. Závěr Transanální endoskopická mikrochirurgie má nezastupitelné místo v léčbě benigních a maligních nádorů ve střední a horní třetině rekta. Zařadila se mezi standardní léčebné postupy. V onkochirurgii časných stadií tumorů rekta je rovnocennou alternativou konvenční chirurgie s výhodou minimální morbidity, mortality, pooperačních komplikací, sexuálních a urologických poruch. To však ale platí za přísného respektování indikačních kritérií. Monitorace kriticky nemocných Stehlíková, R. Plzeň Úvod Cílem prezentace je informovat o nových trendech monitorace kriticky nemocných na JIP. Metodika Využití měření intraabdominálního tlaku. Výsledky Díky používání měření intraabdominálního tlaku u kriticky nemocných včasně zjistíme pooperační komplikace. Závěr Měření intraabdominálního tlaku by mělo být zařazeno mezi základní standardy monitorace kriticky nemocných. Rizikové faktory pooperační morbidity a mortality po pneumonektomii pro bronchogenní karcinom Stolz, A. J., Šimonek, J., Schützner, J., Haruštiak, T., Pafko, P., Lischke, R. III. chirurgická klinika, 1. LF UK a FN Motol, Praha Úvod Cílem práce bylo zjistit rizikové faktory pooperační morbidity a mortality po pneumonektomii u pacientů s bronchogenním karcinomem. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Metody Retrospektivní analýza prospektivní databáze 300 pacientů, kterým byla v období 1998 až 2009 provedena pneumonektomie pro bronchogenní karcinom. Výsledky Celková 30denní a 90denní mortalita byla 5,7 % resp. 10 %. Jako rizikový faktor fibrilace síní jsme identifikovali v univarietní analýze mužské pohlaví (p=0,04). Incidence bronchopleurální píštěle byla signifikantně zvýšená po pravostranné pneumonektomii a při nutnosti pooperační umělé plicní ventilace (p<0,01). Signifikantním rizikovým faktorem 30denní mortality byla identifikována kardiovaskulární komorbidita a respirační selhání (p<0,01). Porovnáním dvou časových období (1998–2003 a 2004–2009) byl zjištěn signifikantní pokles v 30 a 90denní mortalitě (p=0,02). Závěr Pneumonektomie může být prováděna s akceptovatelnou mortalitou a morbiditou. Mužské pohlaví, kardiovaskulární komorbidita, pravostranná pneumonektomie a respirační selhání negativně ovlivňuje pooperační průběh. Výsledky léčby dehiscence amputačního pahýlu u pacientů s kritickou končetinovou ischemií Stryja, J., Říha, D., Stryjová, K. Centrum cévní a miniinvazivní chirurgie, Nemocnice Podlesí a.s., Třinec Úvod Dehiscence amputačního pahýlu u pacientů s kritickou končetinovou ischemií je závažnou, často fatální, komplikací léčby. Zatímco u chronické končetinové ischemie má organismus obvykle dostatek času pro tvorbu kolaterál, náhlý pokles prokrvení končetiny vede k dalším ireverzibilním změnám. Revaskularizační pokusy u těchto nemocných často selhávají a východiskem z nouze se stala exartikulace hlavice femuru kyčelního kloubu. Jejím cílem bylo posunout amputační linii kraniálněji mimo ischemický terén a primární suturou dosáhnout uzavření operační rány. Prognóza takovýchto vynucených operačních výkonů byla velmi špatná a mortalita se pohybovala kolem 100 %. Nezanedbatelným aspektem péče o pacienty s rozpadlým ischemickým pahýlem je udržení dostatečné kvality života a otázka ošetřovatelská. Pacienti s rozsáhlou ránou v anatomicky nepříznivé oblasti jsou ohroženi vznikem dekubitů. Kromě ischemie má na hojení tkání negativní vliv také ranná (anaerobní) infekce, malnutrice a chronická sepse. Zavádění nových technik débridementu, aktivního uzávěru rány a revaskularizace dává předpoklady pro zlepšení výsledků léčby těchto dříve infaustních případů. Ve svém sdělení prezentujeme výsledky komplexního přístupu ve zvládání dehiscence ischemického pahýlu na souboru 13 pacientů léčených v letech 2005–2010 v Centru cévní a miniinvazivní chirurgie (CCMCH) Nemocnice Podlesí a.s. v Třinci. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Metodika Za pětileté období jsme v CCMCH léčili 13 pacientů s dehiscencí ischemického amputačního pahýlu. Jednalo se primárně o polymorbidní pacienty s končetinovou ischemií Fontain III a IV. Po morfologické diagnostice stavu tepenného řečiště byli nemocní indikováni k pokusu o revaskularizaci (pokud tato nebyla na základě předchozích vyšetření již dříve kontraindikována). Časný uzávěr cévní rekonstrukce v úrovni pánevních a končetinových tepen byl většinou způsoben špatnými odtokovými poměry na periferii, rozsahem aterosklerotického postižení resp. iatrogenně (ligatura nebo embolizace AIE) v rámci zástavy život ohrožujícího arteriálního krvácení z AFC. Ireverzibilní ischemie končetiny byla řešena amputačním výkonem v úrovni stehna. Infekční ranné komplikace byly léčeny lokálním ošetřením (débridement, tzv. vlhká lokální antiseptická terapie), cíleným podáváním antibiotik, případně hyperbarickou oxygenoterapií. V případě progrese ischemie femorálního amputačního pahýlu bylo indikováno jeho zkrácení, resp. exartikulace v kyčelním kloubu. Rozsáhlé ranné dehiscence jsme řešili pomocí terapie rány řízeným podtlakem (NPWT) a sekundární suturou. Výsledky Ze sledované skupiny 13 pacientů zemřelo v průběhu hospitalizace 7 nemocných. Ostatní byli přeloženi na lůžko následné péče nebo propuštěni do domácího ošetřování. Ze 4 pacientů, kteří se podrobili exartikulaci v kyčelním kloubu, se zahojili 2 nemocní. Z 9 pacientů, kteří se podrobili amputaci končetiny ve stehně s následnou dehiscencí pahýlu, se zahojili 4 nemocní. Mezi nejčastější komplikace patřila: porucha hojení operační rány (13/13), ranná infekce (11/13), anaerobní infekce pahýlu (4/13), sepse (9/13), hypoalbuminemie (6/13), dekubitus (4/13) a život ohrožující krvácení (3/13). Průměrná délka hospitalizace činila 44 dnů. Podtlaková terapie byla aplikována v 10 případech ze 13, z toho 6 nemocných zemřelo a 4 se úspěšně zahojili. Jednoleté přežívání jsme zaznamenali u 3/13 pacientů. Závěr Algoritmus léčby dehiscence ischemického amputačního pahýlu uvedený v metodice se jeví jako efektivní. Nezanedbatelný je lepší komfort pacienta i personálu při ošetřování rozsáhlé ranné dehiscence metodou NPWT. Ke zvládnutí stavu je nezbytná spolupráce s lékaři dalších odborností: anesteziology, invazivními radiology, ortopedy, mikrobiology, rehabilitačními lékaři, nutričními terapeuty a protetiky. 47 FN Plzeň, jednak z pohledu indikace laserové pneumochirurgie, dále pak představuje technické vybavení kliniky. Prezentace popisuje základní operaci plic laserem. Laser (z anglického Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation) je kvantový generátor světla pracující na principu zesilování světla stimulovanou emisí záření. Je definován jako kvantový generátor a zesilovač koherentního (vnitřně uspořádaného, sfázovaného) optického záření. Toto záření vyniká zcela unikátními vlastnostmi jako je extrémní monochromatičnost (všechny fotony tohoto záření mají stejnou vlnovou délku a frekvenci – světlo je jednobarevné), nízkou divergenci (všechny fotony se pohybují stejným směrem – minimální rozbíhavost) a vysokou hustotu přenášené energie. Ze žádného jiného zdroje nelze tak kvalitní světlo získat. Princip laseru využívá zákonů kvantové mechaniky a termodynamiky. Laser je tvořen zdrojem energie, aktivním prostředím a rezonátorem. V laserovém aktivním prostředí probíhá zesilování záření. V současné době se jako aktivní prostředí využívá nepřeberné množství látek (pevné látky, monokrystaly – rubín, neodym, erbium, titan, alexandrit, ytrium aluminium granátu, barviva – rhodamin, kumarin, plyny – neon, hélium, oxid uhličitý). Rezonátor je optická dutina vymezená zrcadly. Světlo rezonátorem opakovaně prochází. Fotony vznikající stimulovanou emisí se odrážejí od zrcadel sem a tam, stimulují další vybuzené atomy a intenzita světla uvnitř dutiny postupně narůstá. Jakmile přesáhne určitou mez, mocný světelný impulz vyrazí polopropustným zrcadlem ven jako laserový paprsek. Po vyzáření fotonů se atomy vrátí do základního stavu a po záblesku výbojky (buzení) se děj opakuje. Rozsah použití laseru v současné medicíně je velmi široký a jeho aplikací stále přibývá. Pro lékaře je zvláště cenná možnost koncentrace energie záření na nepatrné plošce. Tato energie se ve tkáních pohlcuje a mění na teplo. Proto má laser významné postavení především v chirurgii. Laserové operace jsou bezdotykové a jejich výsledkem je ostře ohraničený řez tkání bez poškození okolí. Současně s řezem dochází ve tkáni ke koagulaci, takže rána mnohem méně krvácí. Rozvoj vláknové optiky umožnil přenos laserového záření optickými vlákny i do různých vnitřních orgánů. Laserového světla se užívá v očním lékařství, dermatologii, stomatologii, angioplastice a onkologii. Nd:YAG laseru bylo na Chirurgické klinice FN Plzeň využito v letech 2009–2010 při 56 operačních výkonech. Méně obvyklé roboticky asistované cévní operace Laserové operace plic ve FN Plzeň Sýkorová, J., Horáková, M., Kolínová, J. Centrální operační sály, FN Plzeň SVOŠZ MEDEA, s.r.o., Praha Prezentace přináší informace o laserových operacích ve FN Plzeň. Úvodní část je věnována stručnému vysvětlení vlastností a principu laserového záření. Dále se zabývá historií a využitím laseru v medicíně. Seznamuje s možnostmi laserové operativy ve © 2010 GEUM ■ www.geum.org Šdádler, P., Dvořáček, L., Vitásek, P., Matouš, P. Oddělení cévní chirurgie, Nemocnice Na Homolce, Praha Rozvoj laparoskopie v cévní chirurgii nebyl nikdy tak mohutný jako v chirurgii všeobecné a navzdory publikovaným pracím s velmi pozoruhodnými výsledky nebyla nikdy laparoskopická cévní chirurgie obecně přijata. Mezi její hlavní problém patří doba operačního výkonu a hlavně délka svorky, se kterou souvisí obtížnost šití cévní anastomózy. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 48 Medicína však v poslední době doznává revolučních změn a ty se nevyhýbají ani oboru cévní chirurgie. Roboticky asistovaná chirurgie představuje další stupeň rozvoje miniinvazivních metod. Robotické operační systémy zvyšují přesnost, kontrolu a zručnost provedení chirurgického zákroku a nabízejí pacientům kvalitativně vyšší stupeň operačních zákroků. Autoři na základě svých zkušeností s více než 180 roboticky asistovanými cévními rekonstrukcemi v aortoiliacké oblasti uvádějí některé méně obvyklé zákroky, ke kterým patří hybridní výkony, operace výdutě pánevní a lienální tepny nebo resekce a náhrada aortoiliacké výdutě, které byly úspěšně na pracovišti provedeny. Za pozornost jistě stojí i některé specifické kroky, které autoři při roboticky asistovaných výkonech používají. Intrapulmonální komplikace po plicních resekcích Šiller, J., Flašar, J., Havlíček, K. Chirurgická klinika, Pardubická krajská nemocnice, a.s. Katedra klinických oborů, Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice Úvod Plicní pooperační komplikace obecně jsou hlavními příčinami morbidity a mortality. V pneumochirurgii je výskyt pooperačních komplikací odvislý od mnoha rizik a faktorů, které jsou i hodnotícím kritériem. Frekvence komplikací v literatuře obecně kolísá v rozmezí 10–37,7 %, respirační a kardiovaskulární komplikace představují až 34 %. Letalita se pohybuje mezi 3,8–6,6 %, podíl respiračních komplikací je 67,5 %. Mezi nejzávažnější patří infekční komplikace, mají specifický charakter, který souvisí s porušenou obranyschopností kriticky nemocných vůči infekci. Další z příčin je umělá plicní ventilace. Hlavní zdroje patogenních mikroorganismů jsou převážně endogenní povahy a jedním ze zdrojů infekce v pooperačním období mohou být i dolní dýchací cesty, které jsou za fyziologických podmínek sterilní částí dýchacího traktu. Důležitý úkol v ochraně proti zevním škodlivinám má sliznice průduškového stromu a její mechanická bariéra. Z imunitních obranných mechanismů stojí za zmínku především B lymfocyty. Ústřední roli hrají společně s neutrofily makrofágy. V bezprostředním pooperačním období jsou převládajícími plicními komplikacemi atelektáza a pneumonie. Mnoho patofyziologických změn spojených s atelektázou může predisponovat k rozvoji pneumonie. Klinické příznaky spojené s atelektázou a pneumonií jsou dobře dokumentovány a často užívány jako kritéria pro diagnostiku pooperačních plicních komplikací. Trváli atelektáza více než 48–72 hodin, k pneumonii dochází prakticky vždy. Metody Zaměřili jsme se na výskyt atelaktázy a pneumonie v souboru 75 nemocných, kteří podstoupili plicní resekci. Pro malignitu bylo indikováno k operaci 67 nemocných, tj. 89,3 %. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Výsledky Výše zmíněné pooperační komplikace v časném pooperačním období se vyskytly u 16 nemocných – 21,3 %. Pneumonie se klinicky manifestovala v dalším průběhu u 7 nemocných, tj. 9,3 %. Zemřeli 2 pacienti (2,66 %), oba v důsledku ventilátorové pneumonie (potvrzeno sekcí). Všem infekčním komplikacím předcházela atelektáza. Pět nemocných bylo operováno pro karcinom, dva pro primární zánětlivou plicní afekci. Ve třech případech byla pneumonie uzavřena jako nozokomiální nákaza. Závěr O důsledcích pooperačních plicních komplikací není třeba pochybovat. Základním úkolem je eliminovat faktory, které lze ovlivnit, a tak snížit výskyt těchto komplikací. Snížíme-li výskyt atelektáz, snížíme riziko vzniku pneumonií. Tlumení bolesti, aktivní rehabilitace spolu s důslednou péčí o bronchiální strom a profylaktické nebo včasné podání antimikrobiálního preparátu na základě mikrobiologického vyšetření patří mezi rozhodující složky péče o nemocného v pooperačním období. Malígne nádory tenkého čreva Šimon1, R., Belák1, J., Kudláč1, M., Stebnický1, M., Boor2, A. 1 II. chirurgická klinika, LF UPJŠ a FNLP, Košice, Slovensko 2 Ústav patológie, LF UPJŠ a FNLP, Košice, Slovensko Úvod Malígne nádory tenkého čreva sú vzácne a predstavujú 0,1– 0,3 % všetkých malígnych nádorov. Najčastejšími primárnymi malígnymi nádormi tenkého čreva sú karcinoidy, adenokarcinómy, malígne GIST a lymfómy. Hematogénne metastázy do tenkého čreva sú vzácne a najviac typické pre malígny melanóm. Metódy Vyhodnotili sme zostavu 12 pacientov operovaných na II. chirurgickej klinike LF UPJŠ a FNLP v Košiciach za 5-ročné obdobie od 1. januára 2005 do 31. decembra 2009. Výsledky Z celkovo 12 pacientov 11 bolo operovaných pre primárny malígny nádor tenkého čreva, 1 pacient pre metastázu malígneho melanómu do ilea. Z primárnych malígnych nádorov sa najčastejšie vyskytoval karcinoid (4), adenokarcinóm (3), malígny GIST (3) a malígny lymfóm (1). U 7 pacientov bola vykonaná urgentná operácia – pre obštrukciu u 3 pacientov, pre krvácanie z GIT u 3 pacientov a pre perforáciu nádoru tenkého čreva u 1 pacienta. U 6 pacientov s bolesťami brucha, chudnutím a hmatnou rezistenciou bola diagnóza nádoru tenkého čreva stanovená predoperačne pomocou CT vyšetrenia a enteroklýzy. Kuratívna resekcia bola možná u 7 pacientov, paliatívna operácia u 5 pacientov. Bolo vykonaných 6 resekcií ilea, 4 resekcie jejuna, 1 gastrojejunoanastomóza a 1 pravostranná hemikolektómia. Pooperačná mortalita bola 0 %. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Záver Malígne nádory tenkého čreva sú stále častejšie diagnostikované až pri urgentnej operácii. Ťažko sa diagnostikujú predoperačne pre ich oneskorenú prezentáciu, nešpecifické symptómy a chýbajúce presné vyšetrovacie metódy. Skorá diagnostika týchto nádorov pritom umožňuje zvýšiť percento kuratívnych resekcií a predĺžiť život pacientov. Dehiscence ezofagojejunální anastomózy po totální gastrektomii Šimša1, J., Ninger2, V., Volšanský3, P. 1 Chirurgické oddělení, Oblastní nemocnice Kolín, a.s. 2 Chirurgické oddělení, Chrudimská nemocnice, a.s., Chrudim 3 Endoskopické centrum, Oblastní nemocnice Kolín, a.s. Úvod Vybrané formy časného karcinomu žaludku lze dnes léčit endoskopicky. Naprostá většina nemocných však přichází s karcinomem pokročilým. U těchto osob dává naději na dlouhodobé přežívání pouze léčba chirurgická. Dehiscence ezofagojejunální anastomózy po totální gastrektomii patří mezi nejzávažnější komplikace chirurgické léčby a je spojena s nemalou letalitou. Metody Cílem sdělení je v přehledu prezentovat možnosti endoskopické, chirurgické a radiologické léčby dehiscence ezofagojejunální anastomózy po totální gastrektomii pro karcinom. Výsledky Na základě vlastních zkušeností a výsledků prací z databáze Medline za období posledních pěti let prezentujeme současné názory na léčbu této závažné komplikace. Závěr Pro úspěšné zvládnutí dehiscence ezofagojejunální anastomózy je nutná úzká spolupráce chirurga, endoskopisty a invazivního radiologa, kteří zhodnotí situaci individuálně u každého nemocného a zvolí optimální variantu léčby. Možnosti a význam detekcie minimálnej reziduálnej choroby u pacientov s laparoskopickou resekciou kolorektálneho karcinómu Škrovina1, M., Duda1, M., Srovnal2, J., Bartoš1, J., Radová2, L., Hajdúch2, M., Soumarová3, R. 1 Chirurgické oddělení, Nemocnice v Novém Jičíně, Komplexní onkologické centrum Nový Jičín 2 Laboratoř experimentální medicíny, Dětská klinika, LF UP a FN Olomouc 3 Radioterapie, Komplexní onkologické centrum Nový Jičín Cieľ Iniciálnym zámerom štúdie je detekcia minimálnej reziduálnej choroby u pacientov s kolorektálnym karcinómom vo © 2010 GEUM ■ www.geum.org 49 vzorkách kostnej drene, portálnej a periférnej venóznej krvi a následne porovnanie získaných výsledkov v súvislosti s klinickým štádiom ochorenia. Ako aj zaznamenanie možnej súvislosti nálezu MRD v závislosti na chirurgickom výkone. Hlavným cieľom štúdie je zistenie potencionálneho vplyvu prítomnosti minimálnej reziduálnej choroby na vznik lokálnej recidívy, diseminácie ochorenia a celkového prežívania pacientov. Materiál a metóda Do štúdie boli zaradení pacienti s primárnym kolorektálnym karcinómom indikovaní k laparoskopickej resekcii. Od 21. septembra 2006 do 31. decembra 2008 bolo do štúdie zaradených 159 operovaných pacientov, 106 mužov a 53 žien s mediánom veku 65 rokov. U 126 pacientov (79,25 %) v čase operačného výkonu neboli dostupnými vyšetrovacími metódami diagnostikované synchrónne vzdialené metastázy kolorektálneho karcinómu, 33 pacientov (20,75 %) malo prítomné vzdialené metastázy. U pacientov zaradených do štúdie bola snaha o realizovanie 6 odberov vzoriek k vyšetreniu prítomnosti izolovaných nádorových buniek a taktiež vzorky samotného nádorového tkaniva. 1. odber systémovej venóznej krvi v úvode operácie (pSVB) 2. odber kostnej drene v úvode operácie (pBM) 3. odber venóznej krvi z mezenterického riečiska (v. mesenterica inferior, v. ileocolica, v. colica media) (iPVB) 4. odber vzorky nádorového tkaniva ihneď po ukončení resekcie veľkosti 3x3x3 mm (TU) 5. odber systémovej venóznej krvi ihneď po ukončení resekcie (aSVB) 6. odber systémovej venóznej krvi mesiac po operácii pred zahájením onkologickej liečby (mSVB) 7. odber kostnej drene mesiac po operácii pred zahájením onkologickej liečby (mBM) Minimálna reziduálna choroba bola vo vyšetrovaných vzorkách realizovaná metódou real-time RT-PCR. Cut-off hodnoty pre pozitivitu vo vzorke venóznej krvi z mezenterického riečiska boli stanovené na hodnote ≥100 kopií v μg RNA, pre pozitivitu vo vzorke venóznej krvi odobranej z periférnej žily na hodnote ≥100 kopií v μg RNA a pre vzorku kostnej drene na hodnote ≥200 kopií v μg RNA. Výsledky Zo získaných výsledkov možno predpokladať existenciu súvislosti medzi pozitivitou MRD v predoperačne odobranej vzorke kostnej drene a štádiom ochorenia (p<0,035). Bola zaznamenaná súvislosť medzi pozitivitou/negativitou vo vzorke systémovej venóznej krvi odobranej v úvode operačného výkonu a vo vzorke venóznej krvi z mezenteriálneho riečiska (p<0,003), súvislosť medzi nálezom vo vzorke systémovej venóznej krvi odobranej ihneď po ukončení resekcie karcinómu a vo vzorke systémovej venóznej krvi odobranej jeden mesiac po operačnom výkone (p<0,015) a taktiež súvislosť vo výsledkoch získaných vo vzorke systémovej venóznej krvi odobranej v úvode operácie a súčasne společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 50 vo vzorke systémovej venóznej krvi odobranej ihneď po ukončení resekcie karcinómu (p<10-5). Bol zaznamenaný významný vplyv chirurgického výkonu na detekciu pozitívneho MRD nálezu v systémovej venóznej krvi u primárne negatívnych pacientov (p<0,025). V krátkom sledovanom období nebol zaznamenaný štatisticky významný vzťah medzi pozitivitou/negativitou MRD u chorých v štádiu I–III a obdobím do recidívy ochorenia (p<0,59). Vzhľadom k získaným výsledkom sa však dá očakávať existencia možnej priamej súvislosti medzi pozitívnym nálezom MRD vo vzorke systémovej venóznej krvi odobranej v úvode operácie u pacientov v štádiu I–III kolorektálneho karcinómu a skrátením doby prežívania týchto pacientov (p<0,075). Pacienti v štádiu I–III s pozitívnym nálezom vo vzorke systémovej venóznej krvi odobranej ihneď po ukončení resekcie mali signifikantne skrátené celkové prežívanie v sledovanom období v porovnaní s negatívnymi pacientmi (p<0,004). Záver Získané dáta naznačujú určité súvislosti medzi nálezom MRD a prognózou ochorenia. V súčasnosti pokračuje zber nových vzoriek a ďalšie vyhodnocovanie výsledkov v snahe o rozšírenie počtu pacientov v štúdii a v jej jednotlivých ramenách. Cieľom pokračovania projektu je potvrdenie doteraz získaných dát na výrazne väčšej skupine pacientov v 5 až 10-ročnom období sledovania a taktiež vyhodnotenie prognózy pozitívnych/negatívnych MRD pacientov absolvujúcich adjuvantnú onkologickú terapiu. Permanentní stimulace sakrálního nervu v léčení anální inkontinence Šlauf, P., Antoš, F., Bartoška, P., Dytrych, P., Marvan, J., Ryska, O. Chirurgická klinika IPVZ a 1. LF UK a FN Na Bulovce, Praha Stimulace sakrálního nervu, původně vyvinutá a použitá pro léčbu močové inkontinence, se od roku 1995 stala i perspektivní léčebnou možností pro pacienty s anální inkontinencí. Je indikována především u těch inkontinentních pacientů, u nichž selhala konzervativní léčba včetně biofeedbacku a mají funkčně insuficientní, ale morfologicky intaktní anální svěrač. Dne 13. května 2010 byla stimulace sakrálního nervu provedena poprvé i v České republice u prvních dvou pacientek na Chirurgické klinice FN Na Bulovce v Praze. Pacientky byly vybrány na podkladě indikačních kritérií, byla provedena anorektální manometrie, endoskopická ultrasonografie, defekografie a vyšetření terminální motorické latence n. pudendalis. Pacientky vyplnily dotazník skóre inkontinence Cleveland Clinic Incontinence Score, dotazník kvality života SF36, deník inkontinence po dobu minimálně dvou týdnů, byly seznámeny s metodou sakrální stimulace a podepsaly informovaný souhlas se stimulací. V první fázi bylo v celkové anestezii provedeno perkutánní vyšetření sakrálního nervu k výběru optimálního místa stimulace a v jedné době byly implantovány stimulační „tined lead elektrody“, u první pacientky bilaterálně do foramen sacrale S3, společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta jedna pro fekální a druhá pro močovou inkontinenci, u druhé pacientky do S3 pro fekální inkontinenci. Pacientky poté prováděly doma subchronickou stimulaci pomocí zevního stimulátoru a sledovaly opět počet dní bez inkontinence resp. počet inkontinentních epizod. Kritériem pro implantaci permanentního neurostimulátoru bylo minimálně 50% zlepšení kontinence. U první pacientky byly 3. 6. 2010 implantovány permanentní neurostimulátory jak pro fekální i močovou inkontinenci, u druhé pacientky nebyly výsledky subchronické stimulace dostatečně uspokojivé navzdory prodloužení testování o 7 dní při změně stimulačních parametrů, a proto byla provedena explantace elektrody. Současně byly implantovány elektrody u dalších dvou pacientek s velmi nadějným průběžným výsledkem v době odeslání abstrakta k tisku. Stimulace sakrálního nervu je velmi perspektivní metodou léčby anální inkontinence s úspěšností 75–100 % při sledování 1–99 měsíců dle recentních literárních údajů. Autoři sdělují své první zkušenosti s touto metodou poprvé provedenou v České republice. Zapomenuté předměty při chirurgických operacích Závěry první české studie Šťastný, J. Chirurgické oddělení, Nemocnice Prostějov, SMN a.s. (člen AGEL), Prostějov Autor podává zprávu o tématu, které je stále tabuizované, chirurgové o něm neradi hovoří, ale každý o něm slyšel anebo jej během své praxe alespoň jedenkrát zažil. Na chirurgickém kongresu v roce 2008 autor na tuto problematiku poprvé upozornil a slíbil zpětnou vazbu všem, kteří o tuto oblast projevili zájem. Rozeslal dotazník o 29 otázkách na všechna chirurgická pracoviště v ČR dle databáze primariátů České chirurgické společnosti. Návratnost byla 46 %. V práci detailně rozebírá odpovědi a provádí jejich analýzu. Chirurgové uvedli 70 zapomenutých předmětů za posledních 20 let. Uvádí přehled klinických projevů, diagnostických detekčních metod a nápravných terapeutických zákroků při zapomenutém instrumentu, roušce, rukavici, tamponu, drénu aj. Jako nejčastější příčiny chirurgové uvádějí vlastní nepozornost, vinu instrumentářky, náročnost výkonu, špatnou komunikaci atd. Práce si neklade nároky na úplnost a souhrnnost údajů, ale je první věrohodnou sondou tohoto typu v problematice bezpečnosti pacienta na operačním sále. Autor doporučuje začít používat jím navržený „Metodický list prevence ponechaných cizích těles“ anebo WHO doporučený „Surgical checklist“. To je stručný dokument správného bezpečnostního postupu na sále, který se vyplňuje před uvedením do narkózy, před ukončením vlastní operace a před opuštěním sálu. Práce vznikla za podpory grantu II Patient Safety společnosti Johnson&Johnson. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Chylózní sekrece po duodenopankreatektomii jako méně častá komplikace výkonu Management pooperační terapie Štefka, J., Pelák, Z., Voleman, M., Gürlich, R. Chirurgická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha Chylózní leak v časném pooperačním období po resekčních výkonech na pankreatu je méně častou komplikací rozsáhlých operací v retroperitoneu. Literární údaje uvádějí incidenci časných pooperačních chylózních leaků v rozmezí 3–6 %. Management léčby této komplikace zahrnuje širokou škálu možného přístupu chirurga, intenzivisty, patrná je souvislost se způsobem pooperační výživy nemocných, jen velmi vzácně je tato komplikace řešena chirurgickou cestou. Autoři uvádějí několik případů vlastní zkušenosti a přístupu k léčbě této raritní pooperační komplikaci. Recidivující karcinom rekta Štukavec, J., Denemark, L., Havlůj, L., Teplan, V., Weiss, J., Štefka, J., Ducháč, V. Chirurgická klinika, FN Královské Vinohrady, Praha Úvod Karcinom rekta je jednou z nejčastějších onkologických diagnóz v České republice. Přes všechny pokroky v diagnostice a léčbě je pětileté přežívání v průměru 60 % a prognóza onemocnění záleží zejména na stadiu onemocnění. Jedním ze základních principů v terapii karcinomu rekta je předoperační radioterapie (RT). Ve skupině námi sledovaných pacientů předoperační RT podstoupilo 60 % nemocných, pooperační radioterapii 13 %. Zbylí pacienti byli indikováni pouze k paliativní RT, nebo nebyli ozařováni vůbec. Většina recidiv se objeví do dvou let po operaci, je proto nutné aktivní vyhledávání a dispenzarizace operovaných pacientů. K recidivě dochází u 5–30 % všech pacientů. V námi sledované skupině došlo k lokální recidivě u 16 % nemocných a k metastatickému rozsevu v 23 % případů, obě skupiny se samozřejmě mohou překrývat. Metody Lokální recidiva po operaci pro tumory rekta zůstává závažným problémem a její časná a správná diagnostika závisí na pečlivé dispenzarizaci nemocných. Radikální chirurgická léčba představuje jediný potenciálně kurativní přístup pro vybrané nemocné. Radikální operační řešení musí mít za cíl dosažení R0 resekce. Pokud není nemocný léčen, pak je medián přežití pouze 6–7 měsíců. RT anebo chemoterapie prodlouží interval přežití přibližně na 1 rok. V případě časných, obvykle intraluminálních recidiv, je možné provést reresekci střeva nebo abdominoperineální amputaci. Při zasažení ostatních orgánů dutiny břišní se připojí příslušný výkon podle stupně postižení. V případě rozsáhlé recidivy, která postihuje ostatní orgány v malé pánvi, v úvahu připadá exenterace pánve. Rozhodnutí o léčbě musí být vždy výsledkem multidisciplinární spolupráce s ostatními obory. © 2010 GEUM ■ www.geum.org 51 Operační řešení představuje extenzivní výkon s cílem dosažení R0 resekce. Postižené orgány je nutné odstraňovat en bloc, peroperační verifikace negativní okrajů je nezbytnou podmínkou. Při postižení kostěných struktur (os sacrum, nebo laterálních okrajů malé pánve) pak v úvahu připadá odstranění i těchto zasažených tkání. Nejobtížněji je řešitelná invaze do laterálních okrajů malé pánve, kterou někteří autoři považují za relativní kontraindikaci výkonu. Absolutní kontraindikací operačního výkonu jsou neošetřitelné vzdálené metastázy, pokročilá invaze do stěny malé pánve, předpokládaná R2 resekce a sakrální invaze nad úrovní S2–3. Problémem také může být uzavření dna pánevního, kdy využíváme ve spolupráci s plastickým chirurgem uzávěr defektu muskulárním lalokem m. gluteus maximus. Perioperační morbidita a mortalita, poměrně vysoká v minulých letech, již nyní dosahuje přijatelné úrovně. Závěry Recidivující karcinom rekta zůstává závažným problémem se špatnou prognózou pro neoperované pacienty. K operačnímu výkonu je ale stále indikována jen malá skupina nemocných, protože výkon je kontraindikován pro pokročilý nález, metastatický rozsev nebo celkový špatný stav. Benigní hilové stenózy žlučových cest – diagnostické a terapeutické dilema Šubrt1,2, Z., Ferko1,2, A., Jon2, B., Čečka2, F., Rejchrt3, S. 1 Katedra válečné chirurgie, Fakulta vojenského zdravotnictví, Univerzita Obrany Brno 2 Klinika chirurgie, LF UK a FN Hradec Králové 3 II. interní klinika, LF UK a FN Hradec Králové Hilové stenózy žlučových cest představují v i současné době přes pokrok v zobrazovacích metodách diagnostické a terapeutické dilema. Základními vyšetřovacími metodami jsou CT vyšetření, ERCP a MRCP. Slibnou vyšetřovací metodou je v současné době intraduktální ultrasonografie a choledochoskopie s intraluminální biopsií. Ve většině případů jsou hilové stenózy způsobeny maligním cholangiokarcinomem a jsou radikálně řešitelné pouze za cenu extenzivního výkonu, jakým je en-block resekce žlučových cest a jater. Nicméně v 8 až 15 % případů může jít o benigní stenózu žlučových cest, kterou lze řešit i konzervativně. Autoři prezentují ve formě krátkých kazuistik tři zajímavé případy benigních hilových stenóz, které řešili v období let 2008–2010. Práce byla podpořena výzkumným záměrem MZO 00179906 Ministerstva zdravotnictví České republiky a výzkumným záměrem 0FVZ0000503 Ministerstva obrany České republiky. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 52 Embolizace portální žíly – přednosti a zápory Třeška, V., Skalický, T., Liška, V., Sutnar, A., Ferda, J., Mírka, H., Šlauf, F. Chirurgická klinika, LF UK a FN Plzeň Embolizaci portální žíly (PVE) u hilové formy cholangiokarcinomu provedl poprvé Makuuchi (Makuuchi et al. 1990) s cílem zvětšení objemu kontralaterálního laloku jater před jejich resekcí. Jaterní resekce jsou zlatým standardem léčby nemocných s primárními a sekundárními nádory jater, kterým nabízejí svou radikalitou dlouhodobé přežívání. Avšak jen 15–25 % nemocných je primárně v době diagnózy operovatelných. Jedním z důvodů primární neoperability nemocných je nedostatečný zbytek jaterního objemu po resekci jater (FRLV; future remnant liver volume), který by byl nedostatečný pro pokrytí metabolických funkcí po operaci jater. Tento problém lze u řady nemocných vyřešit PVE na straně nádoru, což za normálních okolností vede k atrofii embolizovaného laloku a hypertrofii (za 3–4 týdny) neembolizovaného laloku. Tento optimální průběh je zhruba u 60–70 % nemocných, u kterých je pak možná radikální resekce jater (Wicherts et al. 2010). U nemocných s diabetem, ikterem, jaterním poškozením, ale i u zdravé jaterní tkáně je regenerace jater z nejasných důvodů pomalejší a u některých pak téměř žádná. PVE způsobuje nejen zvýšení perfuze neembolizovaného laloku portální krví se stimulací jeho růstu, ale i kompenzatorní zvýšení toku arteriální krve na straně embolizace – tzv. hepatic arterial buffer response. To může však paradoxně vést ke stimulaci růstu nádoru na straně PVE, což bylo prokázáno zvýšením koncentrace Ki67 v nádoru embolizované strany se zvýšením objemu nádoru od 6,4 do 33 % (Liu et Zhu 2009). U neembolizovaného laloku pak dochází ke stimulaci hypertrofie jater pomocí růstových faktorů (HGF – hepatocyte growth factor; IL 6 – interleukin 6; TNFα – tumor necrosis factor α) především v prvních dvou týdnech po PVE. Důležitým faktorem je rovněž TGF β1, který brání proliferaci hepatocytů, resp. ji ukončuje (van Gulik et al. 2008). Tyto faktory hrají důležitou roli i v progresi tzv. němých ložisek (nejsou zjistitelná grafickými metodami před PVE) nádoru, která po PVE mohou intenzivně růst a způsobit tak progresi nádoru v neembolizovaném laloku po PVE. Nevýhodou je rovněž jejich systémový účinek se stimulací růstu nádoru kdekoliv v organismu. Zde je pak otázka kombinace PVE s transarteriální chemoembolizací (TACE) k zabránění proliferace nádoru v embolizovaném laloku, nebo systémovou chemoterapií (CHT), která by vedla k potlačení růstu ložisek v kontralaterálním laloku nebo jinde v organismu. TACE má tak význam zejména u hepatocelulárního karcinomu, který je hojně vaskularizovaný. Postupná (2–3týdenní interval) aplikace TACE a PVE pak zabrání riziku ischemie a infarktu jaterní tkáně v embolizovaném laloku s možnými negativními důsledky pro nemocného. CHT je důležitá k zabránění progrese nádoru v období po PVE, avšak má svůj negativní vliv na jaterní tkáň s možností její špatné regenerace. Obecně užívaná kombinace FOLFOX (5 fluorouracil, leucovorin a oxaliplatina) je problematická z důvodů dilatace, ruptury sinusoidů jako vedlejšího efektu oxaliplatiny. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Irinotecan (FOLFIRI kombinace) pak vede k jaterní steatóze a steatohepatitidě (Nafidi et al. 2009). Vzhledem k tomu by měla být CHT podávána až po dvou týdnech po PVE, tedy po době maximální hypertrofie kontralaterálního laloku. CHT v kombinaci s antiangiogenní biologickou léčbou (např. bevacizumab) je zajímavou alternativou z hlediska zvýšení přítoku arteriální krve na straně PVE, kdy biologickou léčbou můžeme ovlivnit paradoxně zvýšené cévní zásobení nádoru. I zde však musíme počítat s negativním vlivem biologické léčby na jaterní tkáň. Dlouhodobé výsledky (přežívání a bezpříznakové období) resekční léčby po PVE jsou horší ve srovnání s primární resekcí jater, nicméně nesrovnatelně lepší než u nemocných, kde po PVE došlo k progresi nádoru, nebo nedošlo k nárůstu FRLV. PVE je dnes dobře zavedenou metodou, která nepochybně zvyšuje počty resekabilních nemocných s nádory jater, nicméně bude třeba ještě dalšího výzkumu především v oblasti zabránění proliferace nádoru a ke stimulaci hypertrofie jater po PVE. Literatura: Liu, H., Zhu, S. Present status and future perspectives of preoperative portal vein embolization. Am J Surg 197, 5: 686– 690, 2009. Makuuchi, M., Thai, B. L., Takayasu, K. et al. Preoperative portal embolization to increase safety of major hepatectomy for hilar bile duct carcinoma: a preliminary report. Surgery 107, 5: 521–527, 1990. Nafidi, O., Désy, D., Létourneau, R. et al. Hypertrophy of the non-embolized liver after chemotherapy. HPB (Oxford) 11, 2: 103–107, 2009. van Gulik, T. M., van den Esschert, J. W., de Graaf, W. et al. Controversies in the use of portal vein embolization. Dig Surg 25, 6: 436–444, 2008. Wicherts, D. A., de Haas, R. J., Andreani, P. et al. Impact of portal vein embolization on long-term survival of patients with primarily unresecable liver metastases. Br J Surg 97, 2: 240– 250, 2010. Podpořeno granty NS 9727-4/08 a NS 10240-3/09. Crohnova choroba v diferenciální diagnostice s ulcerózní kolitidou – kazuistika Vachtová1, M., Geiger1, J., Koželuhová2, J. 1 Chirurgická klinika, FN Plzeň 2 1. interní klinika, FN Plzeň Úvod Crohnova choroba i ulcerózní kolitida jsou řazeny mezi nespecifické střevní záněty nejasné etiologie, kdy se předpokládá, že na jejich vzniku se spolupodílejí faktory imunologické, genetické, infekční a faktory zevního prostředí. Obě jednotky postihují zejména mladší jedince ve 2. až 3. deceniu, postihují prakticky výlučně gastrointestinální trakt s predominancí některých úseků, mají podobné extraintestinální příznaky, vyskytují se v podobě chronického onemocnění i akutních exa- © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta cerbací, klinicky se mohou projevovat stejnými či podobnými, obtížně odlišitelnými příznaky a obě nemoci mohou svůj průběh zhoršovat svými komplikacemi. Zatímco Crohnova choroba začíná obvykle změnami lokalizovanými v mukóze a submukóze a postupně se šíří celou tloušťkou stěny až do mesenteria, ulcerózní kolitida je charakteristická svými slizničními změnami, pouze u těžkých forem vede k postižení celé stěny. Pro Crohnovu chorobu je typické ileocékální postižení, často vytváří skokové změny, nevyjímaje ani tlusté střevo či anorektum. Naproti tomu ulcerózní kolitida je zánět, který až na výjimky začíná v rektu a šíří se orálně a při svém totálním tvaru postihuje celý tračník. Oproti Crohnově chorobě je ulcerózní kolitida považována za prekancerózu. Zlatým standardem v diagnostice je endoskopie s odběrem biopsie a jako jediná je schopna v mnohých případech potvrdit diagnózu. Léčba je doménou gastroenterologů, spočívá v dietních a režimových opatřeních a medikaci s cílem snížit aktivitu nemoci a udržet chorobu v remisi. Chirurgická léčba bývá indikována až při komplikacích nemoci nebo při nemožnosti zvládnutí akutního stavu konzervativním přístupem. Kazuistika V naší kazuistice prezentujeme 26letou nemocnou, která byla gastroenterologem vyšetřována pro průjmy a váhový úbytek. Podstoupila komplexní vyšetření břicha i gastrointestinálního traktu včetně odběru biopsie, z níž byla odečtena diagnóza ulcerózní kolitidy a u nemocné byla zahájena příslušná léčba. Po dvouletém bezpříznakovém období opakovaně chirurgicky léčena pro recidivující periproktální píštěle, posléze rozvoj chronické transsfingerické píštěle a vysoké rektovaginální píštěle. Při zhoršujícím se celkovém stavu, rozvoji těžké pancytopenie při chronické imunosupresi podstoupila laparoskopické založení terminální sigmoideostomie jako výkonu umožňující zhojení v oblasti anu. V časném pooperačním období progrese pancytopenie s těžkou anemií a trombocytopenií s rozsevem petechií, septického stavu a zhoršení výživových parametrů, klinicky rozvoj ileózního stavu. Indikována k proktokolektomii se založením terminální ileostomie, po níž částečná detoxikace a přechodné zlepšení. Histologicky z preparátu změny hodnoceny spíše jako Crohnova choroba a zjištěna pozitivita genomu CMV. V dalším období přetrvávání poruch pasáže, při aktivitě nemocni stenóza stomie, intolerance enterální nutrice a postupné otevření 7 enterokutánních píštělí v i mimo jizvu po laparotomii. Vzhledem ke stavu již chirurgicky neovlivnitelném byla po domluvě s gastroenterologem-internistou zahájena biologická léčba, při níž došlo prakticky v průběhu několika dnů k obnově střevní pasáže, toleranci enterální výživy i perorálního příjmu a úplnému uzavření všech zevních píštělí. Nemocná byla 75. den propouštěna do domácí péče na plném perorálním příjmu, se samoobslužnou pumpou pro enterální výživu a zcela uzavřenými enterokutánními píštělemi. V ambulantním režimu je dosud pokračováno v podávání biologické léčby ve dvouměsíčních intervalech. Nemocná je ve velmi dobrém fyzickém i psychickém stavu. © 2010 GEUM ■ www.geum.org 53 Závěr Touto kazuistikou jsme chtěli ukázat, jak zrádný a závažný průběh může mít u mladého pacienta nespecifický střevní zánět a že ne vždy lze i histologickým vyšetřením jednoznačně rozhodnout o diagnóze. Zcela zásadní význam v péči o takového pacienta má multidisciplinární přístup k nemocnému, správné načasování a zvolení rozsahu chirurgického výkonu a vzájemná souhra chirurga, intenzivisty a gastroenterologa. Ischemické náhlé příhody břišní po kardiochirurgických výkonech Varga1, M., Matia1, I., Kučera1, M., Sixta1, B., Kočik1, M., Oliverius1, M., Pirk2, J., Adamec1, M. 1 Klinika transplantační chirurgie, IKEM, Praha 2 Klinika kardiovaskulární chirurgie, IKEM, Praha Úvod Uzávěr splanchnického řečiště po kardiochirurgických výkonech je vzácná komplikace s incidencí 0,1–0,7 %, která je ale zatížena vysokou morbiditou a mortalitou (42–100 %). Včasná diagnostika a chirurgická intervence může zabránit devastujícímu postižení střeva a zlepšit tak prognózu takto postižených pacientů. Nicméně vzhledem k chudým klinickým a laboratorním známkám a často vážnému celkovému stavu nemocných je diagnostika střevní ischemie obtížná. Hlavním cílem naší retrospektivní studie bylo zjistit incidenci postižení splanchnického řečiště, které vyžaduje chirurgickou intervenci u pacientů po kardiochirurgických výkonech v IKEM. Materiál a metody V období od 1. 1. 2003 do 31. 4. 2009 bylo na Klinice kardiovaskulární chirurgie IKEM provedeno 7 971 operací srdce. U 26 pacientů se rozvinula do 30 dnů od operace srdce náhlá příhoda břišní (NPB) s nutností následné chirurgické revize. Akutní uzávěr splanchnického řečiště s rozvojem střevní ischemie byl příčinou NPB v devíti případech (35 %). Výsledky Klinické známky ischemie u pacientů po kardiochirurgických výkonech nebyly nijak dramatické. Hypotenze, oběhová podpora katecholaminy, bolest a distenze břicha byly přítomny u 80 % pacientů. V laboratorním nálezu dominovala elevace CRP (medián 200 mg/l) a leukocytů (medián 17,5x109/l). Zobrazovací metody měly při diagnostice střevní ischemie nízkou specificitu a senzitivitu. Pooperačně zemřelo 6 pacientů (66 %). Závěr Akutní uzávěr splanchnického řečiště po kardiochirugickém výkonu je zřídkavá diagnóza, která je ale zatížená vysokou morbiditou a mortalitou. Zobrazovací metody a laboratorní hodnoty mají nízkou senzitivitu a specificitu a nevedou k časné diagnóze. Opakované posouzení klinického stavu a jeho vývoje zkušeným chirurgem je jediná cesta k správné diagnóze a eventuální časná chirurgická revize dává těmto pacientům šanci na přežití. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 54 Laparoskopie transgastricky metodou Pure NOTES v porovnání s klasickou laparoskopií – experiment na zvířeti Veselý, V., Třeška, V., Moláček, J., Šmíd, D., Gottliebová, L. Chirurgická klinika, LF UK a FN Plzeň Úvod NOTES – z anglického Natural Orifice Transluminal Endoscopic Surgery, je nová operační technika využívající k přístupu do dutiny břišní přirozené otvory těla – ústa, vaginu, konečník (močovou trubici). Výhodou této metody má být provedení operace bez jakékoli kožní rány a tím odstranění možných komplikací při hojení rány kůže a břišní stěny. Na Chirurgické klinice FN v Plzni se metodou NOTES zabýváme od rolu 2008, kdy byl počátkem roku proveden první experiment na zvířeti a to metodou Hybrid NOTES transgastricky a transvaginálně. Nyní se zaměřujeme na Trangastrický Pure NOTES přístup v experimentu na zvířeti. Transvaginální přístup i přes jeho jisté výhody a jednoduchost nyní již neprovádíme. Metodika Na zvířecím modelu – praseti domácím – provádíme laparoskopie Pure NOTES transgastrickým přístupem s použitím dvoukanálového endoskopu a tuto skupinu porovnáváme se souborem operovaných zvířat, kde je laparoskopie prováděna dvoukanálovým endoskopem přes port zavedený přes stěnu břišní. Výsledky Naším cílem je prokázat na zvířecím modelu možnost laparoskopie transgastrickým přístupem metodou NOTES a prokázat bezpečnost transgastrického přístupu metodou NOTES se zaměřením na možný vznik pooperačních nitrobřišních komplikací a porovnat komplikace metody Pure NOTES transgastricky s klasickým laparoskopickým přístupem. Závěr V České republice zatím neprošla metoda NOTES fází experimentu. Až dle výsledků experimentů na zvířatech bude dále možné pokračovat v klinických studiích na lidských pacientech. Vzhledem k současnému nedokonalému technickému vybavení neoperujeme a zatím neplánujeme operování v dutině břišní přístupem NOTES u lidských pacientů. Práce vznikla za podpory Grantu IGA MZ ČR NS 10241. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Využití robotického systému da Vinci při řešení kompletního prolapsu rekta Vlček1, P., Čapov1, I., Chalupník1, Š., Korbička1, J., Veverková1, L., Doležel1, J., Dolina2, J., Vlčková2, P., Bartůšek3, D. 1 I. chirurgická klinika, FN u sv. Anny, Brno 2 Interní hepatogastroenterologická klinika, FN Brno 3 Klinika zobrazovacích metod, FN Brno Cíl Kompletní prolaps rekta je cirkumferentní protruze všech vrstev stěny rekta přes anus. Často je pozorován u dětí či v pokročilém věku. Jedná se sice o benigní onemocnění, ale podstatně ovlivňující kvalitu života. Kontroverze v jeho řešení do jisté míry zvyšuje zájem ve studiu etiologie, patofyziologie, funkčních aspektů a koncepce chirurgické léčby. Naším cílem je hledání optimální chirurgické metody k řešení tohoto stavu. Materiál a metoda Od května 2006 do května 2010 bylo provedeno celkem 42 roboticky asistovaných rektopexí pro kompletní prolaps rekta. Kontraindikací byl jen celkový stav nemocného, tedy neschopnost založení kapnoperitonea. Předoperační vyšetření Ke správné indikaci je nepostradatelná precizní předoperační diagnostika. V rámci precizní diagnostiky považujeme za nutné vyšetření: ● klinické včetně per rectum; ● koloskopie (vč. ano- a rektoskopie); ● anorektální perfuzní manometrie; ● defekografie; ● transit time; ● EMG sfinkterů; Dále je možno doplnit: ● endoskopické UZV vyšetření rekta; ● CT/MRI malé pánve; ● psychologické/psychiatrické vyšetření. Výkony Z možného spektra jednotlivých výkonů jsme preferovali metody fixační v podobě přední (Ripsteinova) či zadní (Wellsova) rektopexe. V případě prodlouženého tranzitu tračníkem spojeným s dolichosigmatem při správné funkci sfinkterů jsme fixaci kombinovali s resekcí (resekční rektopexe). Tak, jako při laparotomických výkonech, jsme přerušovali laterální vazy a rektum jsme preparovali až k levátorům s obnažením Denonvilliersovy a Waldayerovy fascie. Z hlediska materiálu síťky jsme preferovali polypropylen s nutnou peritonealizací. K operaci jsme využili robotický systém da Vinci (Intuitive Surgical Inc.). Poloha pacienta je upravenou lithotomickou polohou (obdobně jako u robotické radikální prostatektomie). Robot je tak umístěn mezi nohama pacienta a rozložení portů a kamery je obdobné jako u laparoskopických výkonů (12 cm port infraumbilikálně pro kameru robota a další dva 7mm porty laterálně. Suprapubicky je možné zavedení dalšího asistenčního portu k zavedení © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta stapleru či k retrakci. K fixaci síťky jsme využili možnost fixace stehy roboticky. Výsledky Celkově bylo operováno s využitím robotického systému da Vinci v průběhu čtyřletého intervalu (květen 2006–květen 2010) 42 pacientů (40 žen) se symptomatickým kompletním prolapsem rekta. Průměrný věk bylo 58 let (20–78 let). Průměrná doba operace včetně instalace robotického systému byla 210 minut (130–310 minut). Průměrná doba hospitalizace byla 8 dnů především díky větší opatrnosti při propuštění pacientů se vzdálenějším bydlištěm (operováni pacienti z celé ČR). Jediná konverze, a to u skupiny resekčních rektopexí (kontrola pahýlu rekta), byla dokončena v podobě HALS. Z hlediska funkčních výsledků u každé skupiny došlo k signifikantnímu zlepšení inkontinence. I přes přerušení laterálních ligament nedošlo ke zhoršení zácpy, naopak u skupiny po resekční rektopexi došlo ke korekci obstipace. U všech skupin se zlepšila evakuace rekta, během sledování se však jednoznačně nezlepšil dyskomfort v podobě perineálních tlaků. Ve sledovaném intervalu jsme však nezaznamenali recidivu kompletního prolapsu rekta, jen akcentaci hemoroidální nemoci u skupiny po resekční rektopexi. V jednom případě jsme museli řešit stenózu anastomózy po resekci rekta dilatací. Dle výsledků anorektální manometrie je patrné mírné zlepšení klidového tlaku v análním kanále, ale především zlepšení maximální volní kontrakce korelující především se zlepšením funkce zevního svěrače (6 měsíců po operační intervenci). Závěr Roboticky asistovanou korekci kompletního prolapsu rekta s využitím možnosti pexe (Ripstein, Wells) či kombinací metody resekční a pexe považujeme za metodu bezpečnou a účinnou. Tato metoda kombinuje nízkou morbiditu, minimální krevní ztráty a rychlý nástup peristaltiky, krátkou rekonvalescenci s možností dobrého klinického efektu abdominální pexe řešící komplexní symptomatologii poklesu pánevního dna. Dle funkčních výsledků dochází ke zlepšení kontinence stolice u většiny pacientů a naopak nedochází k akcentaci obstipace přes prováděné přerušení laterálních ligament. V návaznosti na operaci dochází ke znovuobnovení funkce zevního i vnitřního svěrače. Nejpodstatnější se nám zatím jeví fakt, že jsme zatím nezaznamenali recidivu tohoto onemocnění, pozorovali jsme jen akcentaci hemoroidální nemoci u resekčních výkonů v podobě mukózního prolapsu. Výsledky však bude nutno zhodnotit s delším časovým odstupem. © 2010 GEUM ■ www.geum.org 55 Chirurgická léčba plicních metastáz – desetileté výsledky Vodička1, J., Špidlen1, V., Klečka1, J., Šimánek1, V., Mukenšnabl2, P., Fichtl1, J., Roušarová3, M. 1 Chirurgická klinika, LF UK a FN Plzeň 2 Šiklův ústav patologie, LF UK a FN Plzeň 3 Národní onkologický registr, LF UK a FN Plzeň Úvod Radikální chirurgická léčba vybraných sekundárních plicních nádorů, a to nejen solitárních, ale i vícečetných či oboustranných, je dnes všeobecně přijatým terapeutickým postupem, který prokazatelně prodlužuje dlouhodobé přežívání takto postižených při akceptabilní perioperační morbiditě a mortalitě. Cílem práce je retrospektivní analýza souboru nemocných radikálně operovaných pro plicní metastázy v desetiletém období. Metody V letech 2000–2009 bylo na pracovišti autorů operováno 87 nemocných se sekundárními plicními nádory, z toho 44 mužů, medián věku byl 64 let při krajních hodnotách 27 a 77 let. U 60 pacientů (69 %) se jednalo o solitární metastázy, u zbývajících pak o vícečetné, 13 nemocných (15 %) mělo postižení oboustranné. Nejčastěji byly diagnostikovány metastázy kolorektálního karcinomu (39 osob – 45 %), dále pak světlobuněčného renálního karcinomu (13 osob – 15 %), karcinomu prsu (10 osob – 11 %), a bronchogenního karcinomu (8 osob – 9 %). Medián disease free intervalu (DFI) od operace primárního nádoru činil v souboru 31 měsíců. Výsledky Celkem bylo provedeno 74 jednostranných (85 %) a 13 oboustranných operačních výkonů v jedné či ve dvou dobách (15 %). Nejčastějším typem operace byly anatomické plicní resekce (32 výkonů – 33 %), následované klínovitými resekcemi (29 výkonů – 30 %) a laserovými excizemi (24 výkonů – 24 %). Celkem bylo radikálně resekováno 156 metastáz, 9 bylo ošetřeno radiofrekvenční ablací, maximální počet ložisek odstraněných u jednoho operovaného dosáhl třinácti. Velikost metastáz se pohybovala mezi 2–120 mm při mediánu 22 mm. Perioperační morbidita nepřekročila 15 %, mortalita byla nulová. Po metastazektomii dosud přežívá 50 operovaných (57 %), medián přežití činí 39 měsíců. V celém souboru nebyl nalezen žádný statisticky významný faktor, který by ovlivňoval celkové přežití. Statistické významnosti se v této souvislosti blíží pouze faktor počtu metastáz, a to ve skupině kolorektálního karcinomu, kdy nemocní s méně než třemi metastázami vykazují lepší přežívání než s třemi a více. 41 pacientů (47 %) žije po metastazektomii bez progrese nemoci, medián DFI je v tomto případě 17 měsíců. Vztah DFI po metastazektomii a typu operačního výkonu je statisticky významný, nejnižší hodnotu DFI vykazuje metoda radiofrekvenční ablace. Pacienti s třemi a více metastázami jakéhokoli nádoru mají 2,1krát vyšší riziko progrese nemoci, společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 56 pacienti s dvěmi a více metastázami kolorektálního karcinomu mají 2,7krát vyšší riziko progrese nemoci. Závěr Dosažené výsledky potvrzují pozitivní roli radikální plicní metastazektomie v léčbě diseminovaného nádorového onemocnění, což má v našich podmínkách zásadní význam především u kolorektálních nádorů. SILS cholecystektómia Vrzgula, A., Pribula, V., Múdry, M., Krajničák, R. III. chirurgická klinika SZÚ, Nemocnica Košice-Šaca a.s., 1. súkromná nemocnica, Košice, Slovensko Úvod Posledné roky sa v chirurgii prejavuje snaha o zvýšenie miniinvazivity operačných výkonov. Výsledkom sú nové operačné postupy, medzi ktoré patrí aj technika operácie cestou jedného vstupu (portu) – tzv. SILS metóda. Metódy SILS operačnú techniku sme na našej klinike zaviedli do praxe v októbri minulého roku. Využívame ju pri operáciách žlčníka, apendixu, pri revíziách dutiny brušnej a pripravujeme sa na jej širšie využitie aj pri zložitejších operačných výkonoch. Do 31. mája 2010 sme vykonali SILS cholecystektómiu u 37 pacientov. Súbor tvorilo 24 žien a 13 mužov. Priemerný vek bol 47 rokov (19–72 rokov). Výsledky Priemerný operačný čas bol 66 minút a doba pooperačnej hospitalizácie 48 hodín. Nezaznamenali sme žiadne peroperačné komplikácie, u 1 pacienta sme pooperačne evakuovali seróm v operačnej rane. Všetky operačné výkony sme ukončili prístupom z jedného portu, nebolo nutné vykonať konverziu na tradičnú laparoskopiu, resp. na klasickú cholecystektómiu Záver SILS cholecystektómia je bezpečnou a v našich podmienkach už štandardnou operačnou metódou s výborným kozmetickým efektom a s percentom komplikácií porovnateľným s tradičnou laparoskopiou. V súčasnosti predstavuje rozumnú „strednú“ cestu medzi laparoskopiou ako sme ju poznali a využívali doteraz a technikou NOTES. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL abstrakta Spektrum poranění bránice ošetřené v traumatologickém centru Vyhnánek, F., Jirava, D., Skála, P., Ducháč, V., Vojtíšek, O. Traumatologické centrum, Chirurgická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha Úvod Poranění bránice může být následkem tupého a penetrujícího poranění. Incidence u poranění břicha je v rozmezí 0,8–8 %. Postižena je častěji levá polovina v rozmezí 3–5:1. Symptomatologie poranění je většinou překryta příznaky sdružených poranění orgánů dutiny břišní a hrudní. Poranění bránice bez herniace je obtížně diagnostikovatelné pro absenci klinických známek, ale někdy i limitací zobrazovacího vyšetření, především RTG plic. Zlepšením předoperační diagnostiky je provedení MDCT (senzitivita u penetrujících poranění je až 82% a specificita 99,7%). Z intervenčních diagnostických metod je u zraněného s hemodynamickou stabilizací indikován miniinvazivní přístup (laparoskopie nebo VTS). Poúrazová morbidita souvisí především s komplikacemi sdružených poranění. V retrospektivní studii byla provedena analýza skupiny zraněných s penetrujícím a tupým poraněním bránice. Nemocní, metoda a výsledky V období od roku 1996 do roku 2009 bylo operováno v Traumatologickém centru FN Královské Vinohrady v Praze 44 zraněných s poraněním bránice. Z celkového počtu bylo 27 penetrujících poranění a 17 ruptur bránice po tupém násilí. Mužů bylo 39, žen 5 ve věku 17–76 let. Poranění bránice bylo častěji vlevo 32 vs. 13 (u jednoho zraněného oboustranné). U tupého násilí bylo poranění bránice součástí sdruženého torakoabdominálního traumatu nebo polytraumatu. Z penetrujících traumat bylo častěji poranění bodné a řezné u 21 zraněných. Sdružené poranění nitrobřišních a nitrohrudních orgánů se vyskytovalo u 40 zraněných. Přístup k ošetření poranění bránice se řídil podle lokalizace traumatu a dále i podle výskytu sdružených poranění. U tupého traumatu levé poloviny byla nejčastěji provedena laparotomie, u poranění pravé poloviny torakotomie a u penetrujících poranění torakotomie se současnou laparotomií. Miniinvazivní přístup (VTS a laparoskopie) byl indikován u penetrujících poranění zraněných se stabilní hemodynamikou. Závěr Příčinou poranění bránice je častěji penetrující bodné poranění. Převažuje poranění levé poloviny u obou skupin zraněných. Přínosem pro diagnostiku je provedení MDCT. Operační přístup se řídí lokalizací poranění a výskytem sdružených poranění orgánů dutiny břišní a hrudní. Při současném poranění obou dutin je indikována torakotomie i laparotomie. Miniinvazivní postup je přínosem v diagnostice penetrujícího poranění bránice u zraněných se stabilní hemodynamikou. © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta Výsledky chirurgické léčby plicních metastáz karcinomu prsu Zedníková, I., Vodička, J., Sůvová, B. Chirurgická klinika, LF UK a FN Plzeň Vzdálené metastázy představují významný problém při léčbě maligních nádorů. Karcinom prsu nejčastěji metastazuje do kostí, jater a plic a průměrná doba přežití při spontánním průběhu je 15 měsíců. Jelikož karcinom prsu metastazuje většinou diseminovaně, jen u malé části pacientek s plicními metastázami přichází v úvahu resekce. Cílem sdělení je zhodnotit výsledky chirurgické léčby plicních metastáz karcinomu prsu na našem pracovišti za posledních 10 let. V období 1. 1. 2001 – 1. 5. 2010 jsme na našem pracovišti indikovali k plicní resekci 11 pacientek s metastázami karcinomu prsu, z toho v jednom případě byl výkon oboustranný. V devíti případech se jednalo o solitární metastázu, jedna pacientka měla 4 metastázy a jedna nemocná měla 1 metastázu vpravo a 2 vlevo. Průměrná doba mezi operací prsu a plic byla 87 měsíců, tj. 7 let a 3 měsíce. Jednou byla provedena pneumonektomie, jednou lobektomie, jednou segmentektomie, šestkrát klínovitá resekce, třikrát laserová metastazektomie. Medián přežití po plicní resekci je 21,5 měsíce, 6 pacientek zemřelo, 5 žije. Chirurgická léčba plicních metastáz karcinomu prsu pozitivně ovlivňuje délku přežití. Principem je maximální šetření plicního parenchymu, což umožňuje odstranění více ložisek, jedno- či oboustranně a rovněž opakované zákroky. Moderním trendem je laserová metastazektomie. Poranenia vnútrobrušných orgánov pri polytraume Zelenák, J., Huťan, M., Rybár, J. IV. chirurgická klinika, LF UK a FNsP Bratislava, Nemocnica Ružinov, Slovensko Úvod Krvácanie spôsobené brušným poranením je jednou z najčastejších príčin skorej mortality polytraumatizovaných pacientov. Počiatočný manažment brušného poranenia je dôležitým faktorom, ktorý podmieňuje výsledky. Cieľom tejto analýzy súboru je zhodnotenie ošetrenia polytraumatizovaných pacientov s poranením vnútrobrušných orgánov. Metódy V retrospektívnej štúdii sú analyzované údaje polytraumatizovaných pacientov s vnútrobrušným poranením za dvojročné obdobie od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2009. Klasifikácia poranení bola vykonaná podľa AAST. Indikáciami operačnej liečby boli pokračujúce intraabdominálne krvácanie, viacpočetné poranenia orgánov brušnej dutiny, poranenie bránice a strelné poranenie brušnej dutiny. Spôsob ošetrenia vnútrobrušných orgánov bol daný rozsahom poranenia. U vybraných hemodynamicky stabil- © 2010 GEUM ■ www.geum.org 57 ných pacientov s tupým poranením parenchymatóznych vnútrobrušných orgánov sa odporúča neoperačný postup. Výsledky V uvedenom období bolo prijatých na IV. chirurgickú kliniku FNsP Bratislava a LF UK, Nemocnica Ružinov spolu 752 pacientov po úraze. Pre poranenie vnútrobrušných orgánov bolo ošetrených 24 (77 %) mužov a 7 (23 %) ženy s priemerným vekom 36 (20–72) rokov. Chirurgickým spôsobom sa postupovalo u 22 (70 %) pacientov a neoperačným spôsobom liečby sa postupovalo u 9 (30 %) pacientov. Najčastejšie postihnutým vnútrobrušným orgánom bola slezina, zastúpená 16-krát (52 %), a pečeň, zastúpená 9-krát (29 %). Záver Autori prijímajú selektívnu neoperačnú liečbu hemodynamicky stabilizovaných pacientov, ktorá však riskuje oneskorenie liečby signifikantných združených poranení. Osud pacientov je tiež limitovaný rozsahom a závažnosťou združených poranení. Fistulace střevní – možnosti terapeutického využití systému V.A.C. Žák, J., Veverková, L., Čapov, I. I. chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny, Brno Abdominální katastrofa je závažným klinickým stavem, který vzniká v průběhu léčení nitrobřišních onemocnění. Za nejčastější komplikaci je považován zánět – sekundární peritonitida. Závažnost průběhu septického onemocnění břicha s projevy celkové sepse, abdominálního kompartment syndromu a rozvoje enterokutánních píštělí vyžaduje opakované chirurgické intervence, léčbu založením laparostomie – „open abdomen“. Tyto stavy se při léčbě často komplikují rozvojem kontaminace peritonea, rozvojem nitrobřišních abscesů, edémem GIT, ztrátou tekutin, střevní neprůchodností, dlouhodobou eviscerací a enterokutáními píštělemi. V klasifikaci „open abdomen“, zvláště tento čtvrtý stupeň s adherencí, fixací střeva, nemožností uzávěru chirurgicky se střevní píštělí je pro léčbu nejzávažnější. Vysoká letalita 20–60 %, častá frekvence opakovaných laparotomií, dlouhodobá hospitalizace na JIP, finanční náklady vedou ke snahám o vývoj nových možností ošetřování. Toto nám umožňuje léčení laparostomií pomocí V.A.C. techniky (Vacuum Assisted Closure). Využití negativního tlaku, kontrola sekrece z rány, zatahování okrajů rány a snížení sekrece píštěle až do jejího uzavření. Na kazuistice dokazujeme tento nový trend a možnosti v ošetřování těžkých peritonitid systémem V.A.C. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL 58 abstrakta Minimally invasive pediatric surgery in Croatia Župančić, B., Štampalija, F., Višnjić, S., Bahtijarević, Z., Župančić, V. et. al. Department of Pediatric Surgery, Children’s Hospital Zagreb, Croatia Introduction Since the beginning of endoscopic surgery in the early 80’s, minimally invasive surgery takes its place in pediatric surgery as well. Today, the range of diagnostic and therapeutic procedures has significantly expanded. Laparoscopy has evolved into a valuable and substantial alternative to open abdominal surgery. Thoracoscopy becomes not only diagnostic but also active therapeutic method in pediatric surgical pathology. Urologic minimally invasive surgery is routinely used for basic operative procedures, but also for complex recontructions of the urinary tract. Methods and results We will present our results in the treatment of pediatric pathology using minimally invasive surgery as a cross section of various methods applied in the treatment of a wide spectrum of conditions. Conclusion Minimally invasive pediatric surgery plays an important role, not only as an active therapeutic method, but also as a relevant diagnostic procedure, which in some cases cannot be matched by conventional diagnostic studies. The wide range of active procedures expands almost as fast as technological achievements in HD resolution cameras and evolution of appliable instruments which allows us to treat conditions as efficient as with open surgery with less consequences and complications. společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL © 2010 GEUM ■ www.geum.org abstrakta © 2010 GEUM ■ www.geum.org 59 společné suplementum sašopisů Hojení ran a Kazuistiky v alergologii, pneumologii a ORL N A B Í D H O J E N Í K A Č A S O P I S Ů R A N Nezávislý, recenzovaný časopis. Vychází s podporou České společnosti pro léčbu rány. Vychází 4× ročně (+ případná suplementa) pro odborníky řady oborů – chirurgie, vnitřního lékařství, dermatologie, geriatrie, diabetologie, ortopedie, domácí zdravotní péče ad. Obsah je věnován problematice hojení ran z různých pohledů v příspěvcích postgraduálního charakteru (přehledové články, studie, kazuistiky, informace o novinkách, zprávy z dění v oboru); samostatná příloha je vyhrazena pro zprávy České společnosti pro léčbu rány. Nepravidelně je vydávána řada suplement s abstrakty prací zajímavých českých konferencí tématicky souvisejících s problematikou hojení ran. Roční předplatné 200 Kč K A Z U I S T I K Y V D I A B E T O L O G I I Recenzovaný časopis postgraduálního charakteru publikující především kazuistiky z oboru diabetologie a související problematiky (obezita, hypertenze, dyslipidémie ad.). Časopis má stálé přílohy Endokrinologie a Sestra v diabetologii. Obsah časopisu rozšiřují zprávy o klinických studiích, dění v oboru diabetologie a endokrinologie, rozhovory ad. Roční předplatné 136 Kč K A Z U I S T I K Y V P N E U M O L O G I I A L E R G O L O G I I , A O R L Mezioborový recenzovaný časopis postgraduálního charakteru, zaměřený především na publikace kazuistik široké tématické škály oborů, které nese ve svém názvu. Kromě odborného obsahu mapuje dění v relevantních oborech české medicíny, upozorňuje na zajímavé odborné akce, přináší rozhovory s odborníky či připomíná historické osobnosti. V řadě suplement také přináší abstrakta zajímavých konferencí v oboru. Roční předplatné 156 Kč Podrobné informace a on-line objednávky časopisů na www.geum.org Informace o předplatném časopisů poskytne distribuční oddělení: Nakladatelství GEUM, s.r.o., Nádražní 66, 513 01 Semily tel./fax: 481 312 858, e-mail: [email protected]
Podobné dokumenty
abstrakta ke stažení
In: Shields, T. W., LoCicero, J., Reed, C. E., Feins, R. H. General thoracic surgery. Fifth Edition. Philadelphia, Lippincott Williams and Wilkins, 2000.
Mack, M. J., Scruggs, G. R. Video-assisted ...
Paliativní péče v pneumoonkologické ambulanci
řešit v rámci paliativní péče u pacientů s nádory plic. I přes nové preparáty biologické
terapie většina pacientů s pokročilým bronchogenním karcinomem umírá v průběhu
jednoho až dvou let od zjiště...
Číslo 2, ročník 14, 2005 - Slovenská spoločnosť pre ORL a chirurgiu
Cesta na Kamzík 17, 831 01 Bratislava 3
tel., fax: 02-547 755 64
P.O.BOX 13, 814 99 Bratislava 1
Registračné číslo: MK SR 413/91
Šéfredaktor: prof. MUDr. J. Klačanský, CSc.,
e-mail: klacanskyj@sezn...
sborník abstrakt - 42. Česko-slovenský chirurgický kongres
let, u žen 68 let. Diagnostika je pozdní, v roce 2013 v I. a II. stadiu 24%, III. stadium 28 %, IV. stadium 35%, u 13% stadium neurčeno. Pětileté přežívání u léčených pacientů 2010 až 2013 bylo
cel...
abstrakta ke stažení
Středisko zdraví s.r.o., Dobříš
Zdravotnický personál se ve své práci setkává s tzv. problémovými pacienty. Problém však nespočívá v diagnóze, ale
v chování pacientů. Současná legislativa neumožňuj...
allamericancars - Český klub majitelů amerických automobilů
zní nevhodně, ale věřte, že je
to ku prospěchu obou stran. A
neubráním se dodatku, že na
kvalitu naší členské základny jsme
náležitě pyšní.
Výhody členství v Cadillac klubu lze
rozdělit do dvou sek...
JuFoS 2011 - sborník anotací
Hlavním cílem tohoto článku je seznámit odborníky s aktuální situací na realitním trhu ve Spojeném království a
v České republice, shromáždit informace o cenách bytů a pronájmech za poslední čtvrtl...
výroční zpráva 2014
Po stránce ekonomické je třeba říci, že se podařilo udržet veškeré příplat‑
ky, které byly Vládou ČR stanoveny, zejména pak IKEM od listopadu loňského
roku navýšil platy svých zaměstnanců. Díky vel...
Vztah mezi vnitřními orgány a pohybovým systémem
filosofií a do dnešní doby se nepodařilo prokázat jasný mechanismus jejích účinků a proto je
akupunktura (akupresura) stále jen doplňkovou metodou s určitými klinickými výsledky avšak
racionálně ne...
Seznam publikační činnosti
následně je řešena možnost resekce metastáz a léčba jednotlivých druhů metastáz. Jednotlivými podkapitolami je
postavení adrenalektomie a lymfadenektomie v rámci chirurgického přístupu řešení nádor...