C. Psychologie 275KB 15.10. 2011 01:07:47

Psychologie jako věda
Charakterizujte, čím se zabývá psychologie
Uveďte základní psychologické disciplíny, uveďte
některé z oborů aplikované psychologie
Stručně charakterizujte předvědecký vývoj psychologie
(téma duše, vědomí)
Charakterizujte jednotlivé proudy v psychologii XIX. a
XX. století
Psychologie
- z řeckých slov psyché (duše) a logos (nauka)
- věda, která zkoumá psychiku
- vzniká v 19. století jako samostatná věda, do té doby jako
součást filosofie (r.1879, WUNDT založil psychologickou
laboratoř)
- předmětem psychologie je psychika (prožívání, chování)
- psychologie je věda studující chování lidí, jejich prožívání,
sebeprožívání myšlení i city
- zabývá se mimo jiné příčinami lidského chování, osobností
člověka, jeho schopnostmi a tyto také testuje
- psychologie je věda, která studuje lidské chování, duševní
procesy a tělesné prožívání, včetně jejich vzájemných vztahů a
interakcí
- psychologii od počátku provází spor o její přírodovědnou
anebo duchovědnou podstatu
- předmět studia psychologie obsahuje pět vlivných teoretických
přístupů, z nichž každý svým vlastním a svébytným způsobem
definuje svůj vědecký pohled na psychologii:
- biologický - studium neurofyziologických procesů,
mozku a podobně, Roger W. Sperry (1913-1994), František
Koukolík (1941)
- behaviorální psychologie bez duše, John B. Watson
(1878-1958), Albert Bandura (1925)
- psychodynamický - zkoumá nevědomé oblasti lidské
psychiky, Sigmund Freud (1856-1939), Erich Fromm (19001980), Alfred Adler (1870-1937), Karen Horneyová (18851952), Carl G. Jung (1875 - 1961)
- fenomenologický - studuje smysl lidského bytí, lidské
svědomí, osamění, Ludwig Binswanger (tvůrce daseinanalýzy
1881-1966), Medard Boss (daseinanalýza 1903-1991), Viktor
Frankl (logoterapie 1905-1997)
- kognitivní - věnuje značnou pozornost poznávacím
procesům, tedy myšlení, Albert Ellis (1915), Aaron Těmkin Beck
(1921)
Cíle psychologie:
- popsat rozmanité projevy chování a duševního dění
- tento popis se děje pozorováním, rozhovorem, experimentem,
testy
- vysvětlit význam získaných údajů
- psychologické teorie
- předvídat lidské chování a prožívání pomocí dobře
osvědčených psychologických teorií
- používat získané znalosti k zvyšování lidské spokojenosti
a zdraví
Dělení psychologických věd
- obecné otázky
vývojová psychologie (od narození až po smrt)
psychologie osobnosti
sociální psychologie (komunikace jedince a společnosti)
psychopatologie (zkoumá psychické nemoci)
- speciální – specifické psychologické vědy zkoumají jednotlivé
psychologické problémy
- aplikované - užité psychické vědy, které se přímo využívají v
praxi
- klinická psychologie (terapie, léčení)
- pedagogická psychologie (řeší otázky výchovy a vzdělání)
- psychologie práce (vnitřní schopnost a dovednost,
motivace pracovníka, mezilidské vztahy)
- forenzní psychologie (chování a prožívání lidí v situacích
regulovaných právem, vyšetřování kriminálních případů, soudně
znalecká problematika)
- psychologie sportu
- psychologie umění
- vojenská psychologie
- ekonomická psychologie
- psychologie obchodu
- psychologie reklamy
- psychologie dopravy
- psychologie životního prostředí
- poradenská psychologie
Metody v psychologii
- rozhovor
- pozorování při rozhovoru
- interview – řízený rozhovor za pomocí připravených otázek
- introspekce – sebepozorování
- rozbor výtvorů – korespondence, kresby, deníky
- metoda besedy – skupinová terapie, hraní rolí
- metoda asociací (vyvolávání představ) – volných nebo
šířených
- dotazníky – soubory otázek, většinou písemné, osobní povahy
- testy
- deníková metoda – pacient si vede deník, který předkládá
svému psychologovi
Význam psychologických poznatků
- hospodářská oblast (výroba, řízení) – motivace pracovníků,
pracovní zatíženosti (přestávky, z hlediska únavy), vztahy mezi
spolupracovníky, pracovní prostředí, vztahy k vedoucím
zaměstnancům, metody řízení
- oblast obchodu a služeb – úprava prostorů, reklamní prodejní
akce (ochutnávka, slevy), parkoviště, zázemí centra,
vystupování prodavačů
- zdravotnictví – prostředí, vztah lékařů k pacientovi
- soudnictví – vztah soudu k obžalovanému
- umění – inspirace, estetické prostředí
Psychika
- psychické procesy (děj, část průběhu činnosti, má jen krátké
trvání)
- procesy poznávací (vnímání, představy, fantazie)
- procesy paměti (zapamatování, uchování)
- procesy motivační (citové, volné)
- psychické stavy (stav, charakteristika jedince po určitou
dobu)
- stavy pozornosti
- nálady, tj. stavy citové
- psychické vlastnosti
- schopnosti
- rysy osobnosti
- temperament
- charakter
- specificky získané dispozice (předpoklad k jedné nebo
několika činnostem)
- vědomosti
- dovednosti (senzomotorické, intelektuálové, sociální)
- návyky
- zájmy
- postoje
- prožívání – vnitřní část psychiky
- uvědomování okolního světa
- uvědomávání sebe samého
- vědomí – uvědomovaná část psychiky, spojení našeho
vnímání a pojmů, orientuje nás ve vnějším světě a umožňuje
nám existenci
- podvědomí – neuvědomovaná část psychiky, část psychiky,
kterou si uvědomujeme jen v některých případech (červenání
se, ve snech), jeho obsah tvoří potlačené pudy, přání, dávné
vzpomínky, zautomatizovaný návyk, podprahové podněty
- chování – vnější projevy psychiky, které jsou pozorovány
jinými osobami
- řeč, výrazy (gesta, mimika, postoje, dýchání)
- reakce (nepodmíněné reflexy a instinkty)
- odpovědi (naučené základy, může být podmíněný reflex)
- jednání (řízené chování, přizpůsobujeme se společnosti)
Podmíněnost psychiky
- vývojová podmíněnost - vznik a vývoj člověka
(antropogeneze), postupná přeměna lidoopa do člověka
dnešního typu
- biologický vývoj (hominizace) - anatomické změny
- zmoudření (sapientace) - změny psychické
- vznik lidské psychiky
- anatomické změny
- změny ve způsobu života (výroba zbraní, používání,
zhotovování nástrojů, výstavba obydlí, život ve skupině,
dělba práce, dělba vztahů (podřazenost, nadřazenost)
- biologická podmíněnost - základní jednotkou jsou neurony
(nervové buňky), které se spojují synapsy, vytváří se nervová
soustava (základní činnost je vzruch, útlum)
- části nervové soustavy
- vegetativní - řídí činnost vnitřního orgánu
- periferní - činnost smyslových orgánů, tvořena
receptory
- centrální nervová soustava - mozek, prodloužená
mícha, mícha
- sociální podmíněnost - k vytvoření lidské psychiky je
nezbytný vliv sociálního prostředí
Vývoj psychologie jako vědy
- psychologie jako samostatná věda vzniká poměrně pozdě,
psychické jevy byly zkoumány nejprve v rámci filosofie
- v rámci filosofie se psychologické jevy zkoumaly a vysvětlovaly
až do poloviny 19. století
- ke vzniku psychologie jako samostatné vědy musely být
splněny základní předpoklady:
- rozvoj filosofického myšlení a poznání
- určení předmětu psychologie
- splnění předpokladů přírodních věd (rozvoj poznání i
metod)
- téma duše
- mytologické představy o duši, byly spojovány s dechem
- duše je považována za zvláštního dvojníka těla
- entelechie u Aristotela (tělo jako nástroj – organon duše)
- ve středověku tomismus (učení sv.Tomáše Akvinského)
přepracoval Aristotela
- Akvinský chápe duši jako čistou substanci
- princip hierarchického seřazení jevů (duše) od nižších k vyšším
- k osamostatnění psychologie výrazně přispívá novověká
filosofie (Francis Bacon, René Descartes)
- Bacon je zakladatelem empirismu, zdůrazňuje smyslovou
zkušenost jako hlavní zdroj poznání, prosazuje smyslové
poznání, zkušenost a experiment
- Descartes je zastáncem racionalismu, dělí svět na dvě
samostatné substance, duch a hmotu, podstata ducha je v
myšlení, proto je důležité uvědomování si – „Myslím tedy jsem“
(„Cogito ergo sum“), položil základy introspektivnímu chápání
vědomí
- nutnou podmínkou pro vznik psychologie jako samostatné
vědy bylo rozšíření poznatků o činnosti nervové soustavy, k
tomu přispívá rozvoj experimentální fyziologie, psychofyzika,
reflexologie
- pojem duše pak ustupuje do pozadí
- v roce 1879 zakládá v Lipsku Wilhelm Wundt první
psychologickou laboratoř, od jejího vzniku je oficiálně uznaná
psychologie jako věda
- (1911-12 je založena laboratoř experimentální
psychologie v Praze; Mihailo Rostohar, Slovinec)
- Wundt definuje psychologii jako vědu o vědomí, které se
skládá z jednotlivých elementů, vědu o bezprostřední zkušenosti
člověka, kterou lze poznat na základě introspekce
Základní psychologické směry (podle chápání celku
psychiky)
Strukturalismus (původně z něj vychází i Wundt)
- hlavní úlohou psychologie je experimentální výzkum struktury
vědomí
- Edward Titchener přenáší psychologický strukturalismus do
USA
- chápe psychologii jako vědu o lidské zkušenosti, která závisí
na subjektu
- prosazuje introspekci duševního života na základě
elementárních duševních prožitků
S kritikou strukturalismu vystoupil americky funkcionalismus a
behaviorismus
Funkcionalismus
- hlavní úlohou je zkoumat jak se individuum pomocí
psychických funkcí přizpůsobuje měnícímu se prostředí a hledat
způsoby, aby toto hledání bylo co nejefektivnější (John Dewey)
- Dewey požaduje aby se dospělo k novému pojetí předmětu
psychologie – celostnímu chápání organismu s jeho nepřetržitou
adaptační aktivitou.
- Villiam James prosazuje pojetí ideomotorickém aktu – každá
myšlenka se může změnit v pohyb (spojil vědomí s tělesnou
činností jako nástrojem adaptace)
Behaviorismus
- má s funkcionalismem společnou snahu studovat proces
adaptace člověka na prostředí, liší se však snahou o objektivní
studium chování, je proti introspekci, ta nevede k objektivním
závěrům
- John Broadus Watson – zakladatel behaviorismu jako vědy o
chování
- upřednostňují metodu objektivního pozorování chování
- odmítá subjektivní pojmy a metody
- zpočátku vůbec nepracují s kategorií vědomí
- zkoumají učení, řešení problémů a instrumentální chování
- CH = S ---R (chování = stimulus – reakce)
- tímto objasněním však neodhalují vnitřní podstatu psychických
jevů (tu označují jako tzv. černou schránka)
- behaviorismus přináší mechanické pojetí psychiky
Neobehaviorismus
- snaží se překonat mechanické chápání psychiky
- mezi podnět a reakci vkládají tzv. intervenující proměnné
(např. pudy)
- orientuje se na složitější souvislosti a vztahy mezi závislými a
nezávislými proměnnými
- tradiční Watsonovo schéma je doplněno
CH = S --- IP --- R (S stimulus, IP intervenující
proměnná, R reakce)
- mezi představitele patří Burrhus Frederic Skinner, Clark
Leonard Hull, Edward Chace Tolman
Tvarová psychologie (gestaltismus)
- vychází ze stanoveného principu, že psychiku reprezentují
celky, v nichž jsou jednotlivé elementy určitým způsobem
uspořádány
- celek, tvar je více než pouhý souhrn částí
- části získávají svůj smysl z celku
- mezi celkem a částmi existuje vztah, který gestaltisté nazývají
strukturou
- další představitelé: Max Wertheimer, Kurt Lewin, Kurt Koffka,
Wolfgang Köhler
- tvarová psychologie přispěla k rozvoji psychologie vnímání a
myšlení, akcentovala význam učení s pochopením, s chápáním
vztahů (odmítá behavioristický vztah S - R), obohatila
psychologii o rozpracování termínů (figura, struktura, vzhled,
pole, aj.)
Neogestaltismus
- rozvinul gestaltistické ideje hlavně ve výzkumu vnímání a
myšlení
- zdůraznil aktivitu subjektu při řešení problémové situace
- klade větší důraz na osobnost subjektu, na jeho zkušenost, v
tom se projevuje vliv amerického behaviorismu
- hlavními představiteli jsou Fritz Heider, Harry Helson, Kurt
Goldstein
Psychoanalýza
- Sigmund Freud rozpracovává pojem nevědomí
- všechny duševní jevy lze rozdělit na vědomé a nevědomé
- projevem nevědomí jsou především sny, přeřeknutí,
zapomínání, chybné úkony
- zdůrazňuje erotický, sexuální pud (Eros) a pud ničení,
destrukce a smrti (Thanatos)
- sexuální pud, jeho projevy, energii, vývoj označuje pojmemm
libido, to je hlavním motivačním faktorem chování
- fáze vývoje libida
- orální - první rok – ústa, sání
- anální - po druhém roce, primární místem je anus,
konečník
- falické - objevování pohlavních orgánů, zhruba od tří
let
- latentní - zhruba od pátého roku života do počátku
puberty, sexuální pud je v útlumu
- genitalní - pokud vývoj probíhá bez patologických
fixací je v popředí zájmu heterosexualita
- zvláštní postavení v psychoanalýze zaujímá oidipovský
komplex (Elektřin komplex), který vzniká v průběhu vývoje
libida
- úspěšné vyřešení komplexu je předpokladem pro zdárný vývoj
partnerských vztahů v dospělosti
- podstatou tohoto komplexu je nevědomé incestní přání dítěte
k rodiči opačného pohlaví
- psychoanalýza rozeznává tři instance osobnosti
Id - řídí se pocitem slasti (pudy, instinkty) (nevědomí)
Ego - myšlení a rozhodování, prostor. kde se děje konflikt mezi
Id a Superegem (vědomí)
Superego - mravní instance, často nepřiměřené požadavky
(podvědomí)
- dodnes významně působí v psychiatrii, psychologii,
pedagogice, nyní má hlavní využití v psychoterapii, jejím cílem
je převést nevědomé konflikty (hlavně neurózy) na úroveň
vědomou metodou volných asociací, využití teorie konfliktu,
asociací raných dětských zážitků
Hlubinná psychologie
- Freudovi žáci Carl Gustav Jung a Alfred Adler
- Jung vytváří analytickou psychologii, vedle individuálního
vědomí existuje vědomí kolektivní a příčinou psychických
poruch je přerušené spojení mezi oběma vědomími
- nejužívanějšími pojmy kolektivního nevědomí jsou stín,
anima, vědma, mudrc, já
- dodnes je používána Jungova typologie lidí na introverty a
extraverty
- Adler vytvořil individuální psychologii, v níž řeší zejména vztah
jedince ke společenskému prostředí a vyrovnávání se s ním
- vynucená podřízenost v dětství vede k pocitu méněcennosti,
který se člověk snaží kompenzovat vrozenou potřebou moci,
neprosazení se vede k neurózám, která chrání osobnost před
prožíváním vlastní méněcennosti a bezmoci
- zavádí také pojem orgánová méněcennost (tělesný defekt)
V současné době se obměny psychoanalýzy shrnují pod pojmy
neopsychoanalýza a neofreudismus
Humanistická psychologie
- předmětem jejího zkoumání je lidská zkušenost, prožívání
existence, tzv. třetí cesta
- rozpracovala pojem koncepce seberealizace člověka
- snaží se řešit existencionální problémy člověka, hledá smysl
života a jeho naplnění
- humanističtí terapeutové kladou důraz na skupinová setkání,
důraz na současnost
Transpersonální psychologie
- předmětem je oživení a rozpracování pojmu rozšířené vědomí,
tzv. čtvrtá cesta
- jevy vystupují ve formách různých mystických zážitků a
transpersonálních zkušeností, mohou být vyvolány
- užitím drog
- užitím metod převzatých z jógy, taoismu
- kombinací různých prostředků
- pojetí rozšířeného vědomí je v podstatě založeno na propojení
vědy a mystiky, přičemž sama tato slučitelnost vyvolává obecné
pochyby
- transpersonální psychologie obsahuje mnoho rozporů ve svém
teoreticko metodickém základu
- kladem zůstává, že podnítila zájem o ty stránky osobnosti,
které dosud nebyly zkoumány
Kognitivní psychologie
- psychologie poznávacích procesů
- její vznik ovlivnil neobehaviorismus, zaměřila se na studium
tzv. černé schránky, jde jí o procesy zpracování informace
- vytváří kognitivní psychoterapii