Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Plán péče
o: přírodní rezervaci Vápenný vrch
na období: 2012–2021
Plán péče o PR Vápenný vrch
Obsah
1. Základní údaje o zvláště chráněném území........................................................................3
1.1 Základní identifikační údaje .......................................................................................3
1.2 Údaje o lokalizaci území ............................................................................................3
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí.................................3
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma ...................................................................5
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími............................................................5
1.6 Kategorie IUCN..........................................................................................................5
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ .............................................................................................5
1.8 Cíl ochrany..................................................................................................................6
2. Rozbor stavu zvláště chráněného území s ohledem na předmět ochrany ..........................6
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů .................................6
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti................................................................17
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy ................20
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch ..........................................................21
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup .....................................................................................25
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize.............26
3. Plán zásahů a opatření.....................................................................................................27
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ.......................27
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně
návrhu zásahů a přehledu činností..................................................................................30
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu ......................................................................30
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území.............................30
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností ............30
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území ........................................................................31
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území ..................31
4. Závěrečné údaje ...............................................................................................................31
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací) ..................................................................................31
4.2 Použité podklady a zdroje informací ........................................................................31
4.3 Seznam používaných zkratek ...................................................................................34
4.4 Plán péče zpracoval ..................................................................................................34
Přílohy
Strana 2
1. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉM ÚZEMÍ
1.1 Základní identifikační údaje
evidenční číslo:
2057
kategorie ochrany:
přírodní rezervace
název území:
Vápenný vrch
druh právního předpisu, kterým bylo území vyhlášeno: vyhláška
orgán, který předpis vydal:
Správa CHKO Jizerské hory
číslo předpisu:
1/1999
datum platnosti předpisu:
1. 9. 1999
datum účinnosti předpisu:
1. 10. 1999
1.2 Údaje o lokalizaci území
kraj:
okres:
obec s rozšířenou působností:
obec s pověřeným obecním úřadem:
obec:
katastrální území:
Liberecký
Liberec
Frýdlant
Frýdlant
Raspenava
Raspenava
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.3 Vymezení území podle současného stavu katastru nemovitostí
Hranice rezervace se dle zřizovacího předpisu kryjí s hranicemi parcel, geodetické zaměření
nebylo provedeno. Od doby vyhlášení došlo k poměrně výrazným změnám v katastrální mapě, kdy řada parcel byla rozdělena. V okrajových částech je místy situace nepřehledná, vzhledem k nahloučení řady drobných parcel, jež lze v terénu jen s obtížemi identifikovat. Situaci
komplikuje i absence digitální katastrální mapy pro zájmové území (špatná čitelnost rastrové
mapy). V tabulce níže je uveden výčet parcel dle současného stavu (listopad 2011, aplikace
Nahlížení do katastru nemovitostí ČUZK, http://nahlizenidokn.cuzk.cz).
Dle zřizovací vyhlášky zaujímá přírodní rezervace parcely č. 2186/1, 2186/3, 2188/1, 2188/2,
2189, 2343, 2351, 2352/1, 2354, 2358/1, 2360, 2361, 2362, 2363/2, 2364/3, 2365, 2366 o celkové výměře 156 446 m2.
Zvláště chráněné území
Tabulka 1: Parcelní vymezení PR Vápenný vrch – k. ú. 638196 Raspenava
parcela
dle KN
druh pozemku
2186/1 ostatní plocha
2188/1 zastavěná plocha a
nádvoří
2189 zastavěná plocha a
nádvoří
2343/1 lesní pozemek
způsob využití
LV
výměra celkem
Výměra v ZCHÚ
dobývací prostor
dobývací prostor
zbořeniště
10001
10001
10001
42306
248
1025
42306
248
1025
jiná plocha
zbořeniště
10001
10001
40
25
40
25
17
10001
17
1893
122
12236
1893
122
12236
Strana 3
parcela
dle KN
druh pozemku
2351/2
2351/3
2352/1
2354/1
2354/2
2358/1
2358/3
2358/4
2358/5
2360/1
2360/2
2361
2362/1
2362/2
2363/2
2364/3
2364/4
2365/1
lesní pozemek
lesní pozemek
ostatní plocha
lesní pozemek
lesní pozemek
ostatní plocha
ostatní plocha
ostatní plocha
ostatní plocha
lesní pozemek
lesní pozemek
lesní pozemek
lesní pozemek
lesní pozemek
lesní pozemek
ostatní plocha
ostatní plocha
zastavěná plocha a
nádvoří
nádvoří
nádvoří
ostatní plocha
ostatní plocha
ostatní plocha
2365/2
2365/3
2366/1
2366/2
2366/3
Celkem
způsob využití
LV
výměra celkem
Výměra v ZCHÚ
1310
10001
10002
929
17
10001
10001
951
908
10001
951
951
951
17
17
10001
1310
951
1538
81406
1160
5635
421
1160
69
219
457
671
32
705
701
44
10
58
661
94
1538
81406
1160
5635
421
1160
69
219
457
671
32
705
701
44
10
58
661
94
zbořeniště
1310
122
122
zbořeniště
10001
12
12
1264
1310
951
2382
276
458
2382
276
458
156 186
ostatní komunikace
ostatní komunikace
ostatní komunikace
ostatní komunikace
ostatní komunikace
neplodná půda
neplodná půda
zbořeniště
dobývací prostor
dobývací prostor
dobývací prostor
Výměry v metrech čtverečních, dle katastru nemovitostí, aktuální stav (listopad 2011).
Ochranné pásmo
Ochranné pásmo není vyhlášené, je jím tedy dle § 37 zákona č. 114/1992 Sb. pás do vzdálenosti 50 m od hranice ZCHÚ, o celkové rozloze cca 12 ha.
Příloha M2: Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
Strana 4
1.4 Výměra území a jeho ochranného pásma
Tabulka 2
druh pozemku
ZCHÚ
OP
Způsob využití
plocha v ha plocha v ha pozemku
lesní pozemky
10,54
–
zamokřená plocha
vodní plochy
–
–
rybník nebo nádrž
vodní tok
trvalé travní porosty
–
–
orná půda
–
–
ostatní zem. pozemky
–
–
neplodná půda
ostatní plochy
4,95
–
ost. způsoby využití*
zast. plochy a nádvoří
0,13
–
–
plocha celkem
15,62
ZCHÚ
OP
plocha v ha plocha v ha
–
–
–
–
–
–
0,07
4,88
–
–
*) ostatní způsoby využití: dobývací prostor 4,57 ha, ostatní komunikace 0,31 ha
Tabulka je zpracována na základě tabulky 1. Aktuálně zjištěná výměra území (dle katastru
nemovitostí) je o 260 m2 menší než výměra uvedená ve zřizovací vyhlášce (tam zaokrouhleně
15,64 ha), což je vzhledem k velikosti území vcelku zanedbatelný rozdíl. U některých parcel
ovšem není zcela jasné, zda ještě do rezervace náležejí či nikoliv.
1.5 Překryv území s jinými chráněnými územími
národní park:
ne
chráněná krajinná oblast:
Jizerské hory
jiný typ chráněného území:
CHOPAV Jizerské hory, lokální biocentrum
Natura 2000
ptačí oblast:
evropsky významná lokalita:
ne
ne
Příloha M1: Orientační mapa s vyznačením území
1.6 Kategorie IUCN
IV. řízená rezervace
1.7 Předmět ochrany ZCHÚ
1.7.1 Předmět ochrany ZCHÚ podle zřizovacího předpisu
„Předmětem ochrany je na území CHKO Jizerské hory jedinečný geologický útvar, kde se ve
svorech a fylitech uplatňují významnou měrou krystalické vápence a dolomity, odkryté těžbou
v minulosti, v nichž se nachází řada minerálů a hornin a uplatňují se zde rovněž drobné krasové jevy. Důvodem ochrany jsou rovněž zbytky přirozených lesních porostů, zejména dubohabrové a dubolipové háje a acidofilní doubravy, s teplomilnými rostlinnými a živočišnými
společenstvy, vázanými na toto specifické prostředí..“
(čl. 1, odst. 2 vyhlášky správy CHKO Jizerské hory č. 1/1992 ze dne 1. 9. 1999)
Strana 5
1.7.2 Hlavní předmět ochrany ZCHÚ – současný stav
A. Ekosystémy
Tabulka 3
název ekosystému
(kód biotopu)
dubohabřiny – L3.1
umělé skalní odkryvy –
S1.1, S1.2
podíl plochy popis ekosystému
v ZCHÚ
60-70 %
smíšené listnaté lesy proměnlivého složení – s lípou,
dubem, habrem, jasanem, javory, břízou a kulturním
modřínem; převážně porosty středního věku,
z přirozené i umělé obnovy, na mezotrofních i relativně oligotrofních půdách, bylinné patro často –degradováno v důsledku historických vlivů; fytocenologicky jde o ochuzené formy as. Melampyro nemorosiCarpinetum, často na přechodu do květnatých bučin
(L5.1), suťových lesů (L4), případně acidofilních
doubrav (L7.1)
<1 %
společenstva skalních terásek v lomových stěnách
(zejména ve velkém Wildnerově lomu) a na drolinách
při jejich úpatí, na karbonátovém i silikátovém podkladu,tvořená běžnějšími druhy suprakolinního stupně
Použité kódy biotopů: L3.1 – hercynské dubohabřiny, L4 – suťové lesy, L5.1 – květnaté bučiny, L7.1 – acidofilní doubravy, S1.1 – štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin, S1.2 – štěrbinová vegetace silikátových skal a
drolin
1.8 Cíl ochrany
Na většině rozlohy ZCHÚ extenzivně obhospodařované lesní porosty přírodě blízkého složení
a bohaté struktury. Část porostů (zejména mimo lesní půdu) možno případně ponechat sukcesi, jen s omezenými regulačními zásahy. V největším z lomů (Wildnerově) uměle udržované
bezlesí.
2. ROZBOR STAVU ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÉHO ÚZEMÍ S OHLEDEM NA PŘEDMĚT
OCHRANY
2.1 Stručný popis území a charakteristika jeho přírodních poměrů
2.1.1 Geomorfologie a geologie
(kapitola zpracována za přispění RNDr. Ivo Honsy)
Z hlediska geomorfologického členění náleží území přírodní rezervace do Krkonošskojesenické soustavy, Krkonošské oblasti a jižního okraje celku Frýdlantská pahorkatina, resp.
jejího podcelku Raspenavská pahorkatina – cf. DEMEK et al. (1987), BALATKA & KALVODA
(2006). Reliéf území určují dva ploché vrcholy s výškou 423,5 a 416 m, příkřejší východní a
severovýchodní svahy a výškově uniformnější západní a střední část území. Nejnižší bod
území leží na konci severního výběžku rezervace, blízko železniční trati (355 m); výšková
amplituda tak činí zhruba 70 m.
Jihovýchodní část lokality je výrazně poznamenána těžbou krystalických vápenců a dolomitů
a také (v 16. stol) železných rud, která zde probíhala v dlouhém časovém rozpětí.
V největším, tzv. Wildnerově lomu byla těžba ukončena teprve v r. 1965. Lom je protáhlého
tvaru, otevřený k východu, s lomovými stěnami až téměř 30 m vysokými, většinou však
značně nižšími, již ± překrytými horninovými rozpady a druhotně zahliněnými. Dno lomu je
Strana 6
suché, pouze při jižním okraji se vytvořila malá periodická tůňka. Na jihozápadě na tento lom
navazuje menší, dnes již zcela zarostlý mladým lesem, který je ve skutečnosti skrývkou lomu
Wildnerova. Západně od něj se nachází poněkud větší zatopený lom s vyššími skalními stěnami; další rozlehlejší lom leží v jižním cípu lokality a jeho dno je již porostlé starším listnatým porostem vzniklým z náletu. Poslední větší lom se nachází severně až severovýchodně od
Wildnerova lomu a je rovněž již pohlcen lesem. Pod ním leží ještě jeden lom menších rozměrů. Na uvedené lomy navazuje antropogenní reliéf odvalů a průkopů, takže v jv. části rezervace téměř nelze hovořit o původním reliéfu. V lomech byly zjištěny a zaměřeny dvě nevelké
krasové jeskyně, nazvané Mramorová a Hliněná. Skalní útvary přirozeného charakteru vystupují zejména východně od hlavního vrcholu, drobné skalky se nacházejí i na dalších místech,
stejně jako zazemněné sutě.
Již za hranicemi ZCHÚ se nacházejí další dva bývalé lomy většího rozměrů: při jv. hranici rezervace jde o vůbec
největší lom vyplněný skládkou odpadů, která již byla rekultivována, v mapách je nazýván jako Nový lom. Poslední lom leží východně odsud, v nižším terénním stupni za tratí a je zatopený. Je nazýván Resselův nebo též
Starý, poměrně rozlehlá vodní hladina byla v předválečném období využívána jako koupaliště.
Geologick y náleží Vápenný vrch do nejsevernější části Českého masivu zvané lugická (též
západosudetská) oblast, resp. do její dílčí jednotky, krkonošsko-jizerského krystalinika. Toto
krystalinikum je na sever od krkonošsko-jizerského plutonu budováno v různém stupni metamorfovanými předvariskými granitoidy, od metagranitů (žulorul) až po ortoruly. V jizerských ortorulách je uloženo pásmo svorových hornin (parabřidlic sedimentárního původu),
začínající právě poblíž Vápenného vrchu a po tektonickém přerušení u Luhu pokračující k východu mírně severně vyklenutým obloukem až k Jelení Góře (Wojcieszice) v Polsku. Svory
tohoto pásma jsou považovány za svrchně-proterozoické, tedy nejstarší horniny daného regionu a vyskytují se v několika varietách především v závislosti na stupni metamorfózy a minerálním složení od svorových fylitů po granátické svory nebo svorové ruly.
I když vrcholová část Vápenného vrchu u Raspenavy je budována odolnější ortorulou, vytvářející zde morfologicky nápadný hřbet s četnými výchozy, je zbývající část kopce na západě
tvořena živcovými a na jihovýchodě muskovitickými svory. Izolovaný svorový komplex na
Vápenném vrchu je pro Jizerské hory unikátní. Jednak představuje mimořádnou akumulaci
karbonátů, krystalických vápenců a dolomitů, jednak významnou skarnovou lokalitu v rámci
celého svorového pásma. Skarny mají svůj původ v submarinním výlevu bazické horniny (diabasu), který se odehrál již při sedimentaci karbonátů a při metamorfóze byl přeměněn na pyroxen-amfibolický skarn s magnetitem. V jihovýchodním kvadrantu úbočí kopce jsou v
opuštěných lomech odkryty tři uhličitanové čočky, jejichž délka přesahuje 200 m a mocnost
je přes 50 m. Jihozápadní části čoček jsou tektonicky narušeny příčnými poruchami a jednotlivé části jsou vzájemně posunuté, což v minulosti komplikovalo těžbu a podmínilo vznik většího počtu lomů. Někteří geologové (WATZNAUER 1934, OCMAN 2009) předpokládají, že karbonátové čočky představují jeden tektonicky rozdělený stratigrafický horizont. Jak již bylo
uvedeno, odkryvy dolní a střední čočky jsou dnes pro pozorování nepřístupné a nejsou proto
zahrnuty do ZCHÚ.
Většinu geologických jevů uváděných z této lokality, zejména hornin a minerálů, lze dosud
zjistit v horním (Wildnerově) lomu, kterým se těžila uhličitanová čočka až do r. 1965 a kde je
odkryt prakticky celý metamorfovaný původně sedimentární a vulkanický komplex. Karbonátovou čočku zde tvoří poněkud hruběji (asi 3 mm) zrnitý krystalický vápenec – mramor,
zpravidla bílý s tenkými proužky grafitu, a v menším množství jemně krystalický šedý dolomit nebo směsi obou uhličitanů – dolomitický vápenec popř. vápnitý dolomit. V obou horninách jsou nápadná hnízda, proužky nebo i celé polohy světle až tmavě zeleného serpentinu –
antigoritu, makroskopicky celistvého, které jsou proniknuty žilkami chryzotilu s vlákny výjímečně až 3 cm dlouhými. Okrouhlá zrna serpentinu byla v 19. stletí mylně považována za fosilii prahorního živočicha (Eozoon bohemicum), popsaného v r. 1866 Antonínem Fričem
Strana 7
podle obdoby s organismem E. canadense. Horní partie uhličitanové čočky přecházejí do zelenošedě až nahnědle proužkovaného erlanu s diopsidem a tremolitem, který vytváří nepravidelně paprsčité agregáty lištovitých krystalků, a s drobnými šupinkami flogopitu na plochách
odlučnosti. V těsném sousedství, ale i v nadloží nebo podloží uhličitanové čočky se nachází
pyroxen-amfibolický skarn, u kterého lze rozlišit dva typy: jednak temně zelené kompaktní a
nepravidelně lomné houževnaté malakolitovce, jednak temně zelené břidličnaté amfibolity. V
obou horninách se vyskytují šmouhy, hnízda nebo pruhy jemnozrnného, černého, matně kovově lesklého magnetitu. Z vlastních horninotvorných minerálů lze místy zjistit hnízda větších jedinců stébelnatého salitu-malakolitu s příčnou odlučností, krátce stébelnatých agregátů
tmavě zeleného amfibolu až aktinolitu a náznaky krystalů hnědého granátu grossularandraditové řady. Vzácně se objevuje též trávově zelený epidot.
Ze sulfidů je nejhojnější pyrit, vyskytující se v krystalech (krychle) i v zrnitých masách ve
vápencích a skarnech. Dále je tu pyrhotin (vzácně též v krystalech), chalkopyrit, sfalerit ve
skarnech (vrty byly zjištěny i několikametrové polohy) i v hnízdech ve vápencích, galenit v
karbonátových žilkách a konečně bílý kobaltin s růžovým nádechem v zrnitých hnízdech ve
skarnech.
V uhličitanových polohách jsou pukliny často vyplněny štěpným a někdy i vláknitým sekundárním kalcitem a v sousedství serpentinových hnízd lze často zjistit meziprodukty reakcí
probíhajících při metamorfóze, např. opál nebo mastek. Zanedbatelné nejsou ani sekundární
minerály vznikající oxidací, např. pyritu a reakcemi s dalšími složkami: sádrovec, melanterit
(zelená skalice, síran železnatý) a další sulfáty, limonit (též na puklinách v magnetitu). Oxidací kobaltinu vznikají růžové zemité povlaky erytrinu, z chalkopyritu zase zelené povlaky malachitu.
Uvedená asociace minerálů a hornin je v české části krystalinika ojedinělá, představuje vhodný objekt ke studiu metamorfních procesů a svým bazickým charakterem ovlivňuje i biologii
lokality. To ovšem platí zejména pro obnažené karbonáty v některých lomech, pro kamenité
půdy na dosud nevytěžených zbytcích uhličitanových poloh nebo v dosahu jejich vlivu (sutě)
a pro přirozeně nebo antropogenně (skrývky při těžbě a pod.) přemístěné zeminy s vyšším obsahem bází a s vyšším pH.
Pro úplnost je třeba uvést, že v Polsku v obci Stara Kamienica, tedy něco přes 30 km východně od Vápenného vrchu, se ve stejném svorovém pásmu, vyskytuje malá karbonátová, převážně dolomitová a erlanová lokalita, otevřená jediným menším opuštěným lomem. Výskyt je
podstatně menší a chudší, protože zde chybí bazický výlev a výjimečnost raspenavské lokality
jen podtrhuje.
Příloha M8: Doplňující mapy
2.1.2 Půdní poměry
Půdní poměry odrážejí geologickou stavbu území a charakter reliéfu, který je ovšem do značné míry ovlivněn lidskou činností. Na reziduích karbonátového podloží je vyvinuta rendzina
typická, která místy přechází do kambizemě typické až dystrické. Na výchozech karbonátových i silikátových hornin se vyvíjejí iniciální půdy – litozemě. Jejich výskyt je soustředěn
především do prostoru Wildnerova lomu, v omezené míře i do dalších lomů, event. na přirozené výchozy podloží. Exponované polohy především východních a severovýchodních svahů
zaujímá ranker typický a ranker kambizemní. Mírnější svahy s menším podílem skeletu pak
překrývá kambizem dystrická až typická, která je i převažující zemědělskou půdou v okolí.
Hydromorfně ovlivněné půdy (nejspíše rázu kambizemě pseudoglejové) se vyskytují pouze
maloplošně na vlhkých dnech lomů.
Strana 8
V Půdní mapě ČR, list 03-14 Liberec (TOMÁŠEK 1995) je v zájmovém území vyznačena hnědá půda kyselá nevyvinutá, v méně exponovaném terénu po okraji území hnědá půda kyselá.
2.1.3 Klimatologie
Podnebí Vápenného vrchu je charakterizováno mírně teplou oblastí s rajónem MT7 (QUITT
1971), resp. mírně teplou oblastí s okrskem mírně teplým, velmi vlhkým, vrchovinovým
(KONČEK in Atlas podnebí ČSR, 1958). Průměrná roční teplota se v období 1901-1950 pohybovala kolem 7,5 °C, průměrná roční suma srážek pod 900 mm. V porovnání se stejnou nadmořskou výškou v Liberecké kotlině je zde tak tepleji a současně poněkud vlhčeji, což souvisí
jednak s návětrnou polohou vůči Jizerským horám, jednak s otevřeností k Lužické pahorkatině.
2.1.4 Hydrologie
Přírodní rezervace náleží do povodí Odry, resp. Smědé, která je tokem třetího řádu. Smědá
protéká necelý kilometr východně a severně od zájmového území. Stálé vodní toky se
v území nevyskytují, což je dáno reliéfem (nevelký ± izolovaný vrch), částečně i kamenitými
půdami, v nichž se povrchové vody rychle ztrácejí. Voda se ovšem zdržuje na zahliněných
dnech lomů. Stálá vodní plocha je ale jen v malém lomu jižně od vrcholu („Úzký lom“?).
Zřejmě jde jen o nehlubokou zdrž s mírně se svažujícími břehy, takže výměra vodní hladiny
v průběhu roku značně kolísá. Voda se zdržuje i v nižší etáži Wildnerova lomu, zde však pouze přechodně, zato na větší ploše. V létě a na podzim je již tato deprese většinou zcela bez
vody. Souvisle zatopen a zřejmě do značné hloubky je Resselův (Starý) lom za hranicemi rezervace.
2.1.5 Botanické poměry
Fytogeografie. Zájmové území náleží do obvodu Českomoravské mezofytikum a okresu 49.
Frýdlantská pahorkatina (SKALICKÝ 1988). Ochuzená květena odpovídá suprakolinnímu stupni s vyzníváním demontánních druhů, teplomilné prvky jsou ovšem zastoupeny jen slabě, charakteristický je subatlantský ráz květeny (příznačné jsou dnes již historické výskyty druhů Arnoseris minima a Luronium natans). Nevýrazně je zastoupena i květena vodních a mokřadních biotopů (vyjma běžných druhů), což souvisí též s malým rozsahem vodních ploch v
území. Vegetaci Frýdlantské pahorkatiny ovlivnilo pleistocénní zalednění, po němž zůstaly na
velké části území glacifluviální, případně glacilakustrinní sedimenty. Pestřejší obraz skýtají
neovulkanity soustředěné v západní až střední části fytochorionu (okolí Frýdlantu,
s vyzníváním východně od Raspenavy) a příkré svahy nad řekou Smědou (říční fenomén).
Výjimečný je v rámci fytochorionu rovněž výskyt karbonátových poloh na Vápenném vrchu u
Raspenavy, v květeně se ovšem tato geologická anomálie odráží jen vcelku málo (recentně
mj. druhy Carex caryophyllea, C. digitata, Carlina vulgaris, Corydalis intermedia, Neottia
nidus-avis, Ranunculus bulbosus + řadou dalších běžnějších lesních i nelesních rostlin, historicky též Orchis mascula a Salvia verticillata; viz další text). Příčinu tohoto stavu je možné
spatřovat v silném antropickém ovlivnění lokality v průběhu mnoha století, ale i
v ekologickém kontextu (blízkost souvislého zalesnění Jizerských hor, značně vlhké podhorské klima).
Z hlediska potenciální přirozené vegetace představuje Vápenný vrch poměrně izolovanou
enklávu „dubohabřiny“ (sv. Carpinion, as. Melampyro nemorosi-Carpinetum) při okraji souvislého výskytu acidofilních, případně též mezotrofnějších bučin zasahujících sem
z Jizerských hor a ve Frýdlantské pahorkatině vystřídaných poněkud nevyhraněným útvarem
„jedlových doubrav“ (as. Abieti-Quercetum, lokálně i Luzulo albidae-Quercetum, historicky
Strana 9
s doloženým dominantním rozšířením jedle). Dubohabřiny, přesněji řečeno smíšené listnaté
háje jsou rozšířeny v západní části Frýdlantské pahorkatiny zejména ve vazbě na čedičové
podloží.
NEUHÄUSLOVÁ et al. (1998) zařazuje území schematicky pod květnaté (kyčelnicové) bučiny
as. Dentario enneaphylli-Fagetum, souvislý výskyt dubohabřin klade až do prostoru j.-jz. od
Frýdlantu (Větrov, Dětřichov, Heřmanice), kde jsou porosty tohoto typu dosud ve větším počtu zachovány. Výskyt dubohabřin (ve zdejších porostech je ovšem více zastoupena lípa srdčitá, na výrazněji kamenitých půdách též jasan a javory) je zde podmíněn především geologickým podkladem – čedičem. Svoji roli sehrává i teplejší podnebí v nadmořských výškách
cca 200-300 m, posílené dlouhodobým prosvětlením okolní krajiny a historickým způsobem
využívání těchto původně selských (rustikálních) lesů. floristicky značně ochuzené typy duhohabřin zasahují až do okolí Hejnic.
Také na Vápenném vrchu existovaly podmínky pro vznik mezotrofních listnatých lesů, vzhledem ke karbonátovému podloží byl ale oproti čedičům poněkud zvýhodněn buk. Karbonáty
ovšem jsou, resp. byly rozšířeny jen v jihovýchodní části dnešní rezervace; zbytek území pokrývají kyselé silikátové horniny (rula, svor), na nichž lze očekávat spíše acidofilní vegetaci
na přechodu bučin a doubrav, popř. acidofilního křídla dubohabřin. Rekonstrukčně (při úplném vyloučení vlivu člověka) by tak v území mohly převažovat květnaté i kyselejší bučiny
s proměnlivou příměsí dalších dřevin. Historické vlivy byly však v zájmovém území natolik
výrazné, že zásadně ovlivňují i charakter potenciální přirozené vegetace. V jv.-vých. části rezervace byl těžbou zásadně přemodelován reliéf (lomy, odvaly a další navážky), do značné
míry zde došlo k eutrofizaci. Naopak v západní části území byly naopak půdy hospodářskými
zásahy a později atmosférickými depozicemi ochuzeny o živiny a dále zkyseleny. Patrně byla
lidskými vlivy výrazně redukována podrostová květena, v otevřených částech území se rozšířily synantropní druhy, z nichž některé dnes představují problém (celík kanadský).
Za těchto podmínek je identifikace jednotek potenciální přirozené vegetace v zájmovém území nelehkým úkolem. Odhlédneme-li od v podstatě podružných syntaxonomických problémů,
pak zásadní otázkou zůstává, zda v přirozené vegetaci území převažuje spíše buk anebo spíše
lípa s příměsí dalších dřevin (dubu, habru, buku, jasanu, javorů); při pohledu do minulosti je
třeba se vyrovnat s tím, že hlavní dřevinou zdejších lesů byla patrně jedle, která se
v současnosti v této oblasti již stává bezmála dřevinou fosilní. Okrajové zastoupení buku
v dnešních porostech lze snadno vysvětlit silnými hospodářskými vlivy, zejména mimo lomový okrsek, kde byla od 19. století udržována smrková monokultura. Za povšimnutí přitom
stojí, že nejstarší stromy v území (kromě části lip a dubů) jsou právě buky.
Schematické mapové znázornění potenciální přirozené vegetace území provedl již dříve autor tohoto textu
(VIŠŇÁK 2003; viz též příloha M8). Na území rezervace tyto jednotky:
MC – Melampyro nemorosi-Carpinetum, tj. černýšová dubohabřina; porosty tohoto typu sledují západní a jihozápadní okraj území. Jedná se o floristicky ochuzené a spíše acidofilní fáze, víceméně ekotonového charakteru
(světlý a teplá lem lesa).
TcF (-MC) – přechody podhorských květnatých bučin (Tilio cordatae-Fagetum aff.) a dubohabřin, resp. lipových doubrav (Melampyro nemorosi-Carpinetum). Jednotka je vylišena v teplejších jižních svazích přímo neovlivněných těžbou karbonátů. Jedná se o submezotrofní, místy i kyselejší stanoviště (mapově nezachycený přechod do acidofilních doubrav až bučin).
TcF (-LF) – přechody podhorských květnatých bučin (Tilio cordatae-Fagetum aff.) do bučin acidofilních (Luzulo-Fagetum), případně i chudší křídlo květnatých bučin (Festuco altissimae-Fagetum). Jednotka byla vylišena
v severních svazích přímo nedotčených těžbou karbonátů. Tyto polohy jsou již poněkud chladnější, submezotrofně laděné, potenciálně hojný je buk, jako přimíšená se ale udržuje lípa, případně další dřeviny.
FF – kostřavová bučina (Festuco altissimae-Fagetum) zde představuje méně vyhraněný typ květnaté bučiny
s výrazným uplatněním kapradin (zejména Dryopteris filix-mas) a nižším podílem širokolistých bylin. Jednotka
Strana 10
je vázána na výrazně skeletnaté půdy horninových rozpadů. V zájmovém území je vyznačena jako enkláva severně od vrcholu.
MFr-AcC – suťové lesy přechodného syntaxonomického postavení (as. Aceri-Carpinetum a MercurialiFraxinetum). Zahrnuje svažité polohy pod vlivem minerálně silných hornin (vápenec, dolomit, amfibolit, erlan).
Reliéf je jen částečně ovlivněn předchozí těžební činností. Vegetace má mezotrofní charakter, v současnosti se
na ní významně podílejí dřeviny suťových lesů (javory, jasan, lípa, habr). Ekologicky však tyto lesy mají většinou blíže k dubohabřinám, označení jednotky je tak poněkud zavádějící
MFr-AcC (antrop) – suťové lesy a příbuzné formace v antropogenně výrazně ovlivněném území. Jedná se o pomocnou jednotku, která pokrývá jv. část rezervace s dosti různorodými stanovištními podmínkami. Jsou sem
zahrnuty všechny lomy a navazující antropogenní reliéf. V recentní vegetaci jsou přítomny jak lesy vysloveně
pionýrského charakteru a s ruderalizovaným bylinným patrem, tak i sukcesně zralejší lesy na přechodu svazů crp
a Tilio-Acerion, dále pak různorodá nelesní společenstva.
Historie botanických průzkumů. Ze starších autorů se botanickým poměrům Vápenného vrchu soustavněji
věnuje snad jen FIRBAS (1929). Ve své pro Frýdlantsko důležité práci „Die Pflanzendecke des Friedländischen”
na str. 165 píše:
Kalkberg. Den geschilderten Basaltbergen im westlichen Teile des Friedländischen steht der Kalkberg bei Raspenau sehr nahe, der infolge des nährstoffreichen Kalkgesteins (Urkalk) einen weit vorgeschobenen Vorposten
einiger empfindlicherer Hügellandspflanzen gegen das Gebirge zu bildet. In seinen Vegetationsverhältnissen ist
er von den Basaltkoppen kaum zu unterscheiden. Auch ihn umgibt zuunterst ein deutlich ausgebildeter
Buschgürtel mit eingeschobenen Wiesenstreifen, in dem Hartriegel (Cornus sanguinea), Pfaffenhütel (Euonymus
europaea), Schneeball (Viburnum opulus), Vogelkirsche (Prunus avium), Hasel, Faulbaum (Rhamnus frangula),
Heckenrosen und Weißdorn, Linden und Hainbuchen ein dichtes Buschwerk bilden. An seinem Rand fällt das
reichliche Auftreten des gelben Steinklees (Melilotus officinalis), des Wirbeldostes (Satureia vulgaris), der gemeinen Flockenblume und des Grindkrauts (Centaurea jacea und scabiosa) und des Zittergrases (Briza media)
auf. Auf der Spitze finden wir aufgeforstete Fichten und (vielleicht auch ursprüngliche) Kiefern und zwischen
ihnen Reste alter Laubholzbestände mit Linden, Hainbuchen, Eichen und Rotbuchen und auch Tannen. Der Boden trägt hier stellenweise noch die alte, artenreiche Vegetation der Laubwälder mit Haselwurz und Sauerklee,
Bingelkraut und nickendem Perlgras. Auch der Traubenholunder ist reichlich. Aber schon teigt die zunehmende
Ausbreitung der Heidelbeere und der Waldschmiele (Deschampsia oder Aira flexuosa) die beginnende Bodenverarmung an. Am Nordhang wächst bereits eine Gebirgspflanze, das quirlblütige Salomonssiegel (Polygonatum
verticillatum).
V mapkách rozšíření fytogeograficky významnějších rostlin uvádí FIRBAS z Vápenného vrchu Asarum europaeum a Clinopodium vulgare, v textu dále zmiňuje Trifolium montanum (BARBER, EHRLICH), Salvia verticillata
(FRENZEL, 1925), Centaurea scabiosa, Verbascum nigrum (an Rainen südlich vom Kalkberg), Polygonatum
verticillatum. Z citovaných poznámek je zřejmé, že Vápenný vrch byl již před Firbasem botanicky sledovanou
lokalitou.
Přínosné jsou i ty části Firbasovy práce, které se týkají historie vegetace. Autor nejprve zmiňuje neolitické osídlení právě z Vápenného vrchu či jeho blízkého okolí (z textu nevyplývá přesná lokalizace). Z toho lze usuzovat,
že již v dávných dobách byla zájmová lokalita nějakým způsobem (možná i velmi podstatným) ovlivňována lidskou přítomností. Nedaleko od Vápenného vrchu („Alte Wiese bei Raspenau, nicht weit von den Fundstätten der
ehemaligen Besiedlung um den Kalkberg, 340 m“) uskutečnil FIRBAS i palynologický průzkum, z něhož pro
mladší holocén (patrně starší subatlantik) vyplývá toto pylové spektrum dřevin: jedle 44 %, buk 18 %, olše 15
%, smrk 9 %, dub+lípa+jilm 2 %, borovice 2 %. Odmyslíme-li si lokální vlivy odběrové lokality, můžeme konstatovat, že v širším okolí převládala jedle s bukem, zatímco dub s borovicí neměly výraznější zastoupení. Shodu
této představy, přinejmenším pro severní úpatí Jizerských hor, dokládá i historický popis lesů z r. 1732, který
FIRBAS rovněž přebírá. Pro hornoraspenavský les (Oberraspenauer Forst), kam náleží i Vápenný vrch, jsou jako
hlavní dřeviny té doby uváděny buk s jedlí. V r. 1926 již většinou převažuje smrk, lokálně ještě buk, jako dřeviny přimíšené přistupují jedle a bříza.
Z novější doby zmiňuje Vápenný vrch ve floristickém příspěvku věnovaném Frýdlantsku i sousedním územím
JEHLÍK (1958). Uvádí odsud následující druhy: Berteroa incana, Bunias orientalis, Carlina vulgaris, Listera
ovata, Neottia nidus-avis, Orchis mascula, Orthilia secunda, Salvia verticillata (pouze literární odkaz na Firbase), Sanicula europaea.
Podrobně se Vápennému vrchu věnovala v rámci diplomové práce ŠTĚPÁNKOVÁ (1997). Sledovala zde především vegetaci (14 velmi nestandardně zapsaných fytocenologických snímků, mapa aktuální vegetace), ve floristické přehledu uvádí 154 druhů cévnatých rostlin. Práce je bohužel zatížena řadou začátečnických chyb, které
snižují její výpovědní hodnotu – to se týká zejména části fytocenologické. Ve výčtu květeny (zjevně nekomplet-
Strana 11
ním) se pak objevuje řada sporných až zjevně chybných údajů (např. Carduus acanthoides, Galium glaucum,
Geranium sanguineum, Potentilla arenaria, Salvia pratensis).
Autor tohoto plánu péče zpracoval v r. 2003 botanický inventarizační průzkum PR Vápenný vrch (VIŠŇÁK
2003). Floristická část průzkumu zahrnuje seznam 213 zjištěných druhů cévnatých rostlin. Dále byla posána vegetace dílčích částí území a doložena 9 fytocenologickými snímky.
Květena území. Floristické poměry území sledovala v r. 1997 M. Štěpánková (161 druhů),
v r. 2003 a 2011 autor tohoto textu (207 a 204 druhy). Celkově je v těchto třech průzkumech
obsaženo 287 taxonů, v tom ovšem i Orchis mascula, který lze dnes považovat za vyhynulý.
Ve dvou posledních průzkumech autora tohoto textu je to 248 druhů.
Květena území je tak poměrně dosti bohatá, zejména s přihlédnutím k fytogeografickému
kontextu. V rámci CHKO jde pak o lokalitu botanicky výjimečnou, především vzhledem
k výskytu některých teplomilnějších prvků. Ty jsou podmíněny již skutečností, že jde o nejníže položené okrajové partie CHKO (nadmořská výška okolo 400 m). Na druhou stranu
v rámci Frýdlantské pahorkatiny již Vápenný vrch floristicky nijak výjimečný není – v tomto
ohledu jsou hodnotnější lesy v údolí Smědé, např. v nepříliš vzdálené PR Křížový vrch u
Frýdlantu.
Významnější květenu území lze jednoduše rozčlenit na druhy nelesních a lesních biotopů.
A) Druhy ± nelesní: Agrimonia eupatoria, Ajuga genevensis, Anthyllis vulneraria, Arabis
glabra, Asplenium ruta-muraria, Avenula pubescens, Brachypodium pinnatum, Carex caryophyllea, Carlina vulgaris, Centaurea scabiosa, Clinopodium vulgare, Cornus sanguinea, Eleocharis mamillata, Epilobium collinum, Galium pumilum, Hieracium bauhini, Hylotelephium
sp., Linum catharticum, Ligustrum vulgare, Microrrhinum minus, Potentilla tabernaemontani, Pyrus pyraster, Ranunculus bulbosus (ochranné pásmo), Rhinanthus minor, Sanguisorba
minor, Sedum sexangulare, Silene vulgaris subsp. vulgaris, Thymus pulegioides.
B) Druhy ± lesní: Actaea spicata, Adoxa moschatellina, Brachypodium sylvaticum, Carex digitata, Carex elongata, Convallaria majalis, Corydalis intermedia (2011 nenalezena), Festuca altissima, Fragaria moschata, Gagea lutea, Galeobdolon luteum, G. montanum, Listera
ovata, Lonicera nigra, Melampyrum nemorosum, Neottia nidus-avis (2011 nenalezena), Paris
quadrifolia, Phyteuma spicatum, Polygonatum multiflorum, Polygonatum verticillatum, Sanicula europaea, Solidago virgaurea, Ulmus glabra, Veronica sublobata.
Nepotvrzené (a sporné) údaje M. Štěpánkové: Asplenium trichomanes, Carduus acanthoides, Centaurium erythraea, Corydalis cava (záměna s C. intermedia?), Galanthus nivalis, Galium odoratum, Galium glaucum, Geranium sanguineum (nejspíše mylný údaj), Polypodium vulgare, Pulmonaria officinalis, Rosa jundzillii, Sedum
acre (zjevně záměna za S. sexangulare) Veronica verna.
Historické údaje: Orchis mascula (druh s nejvyšší pravděpodobností vyhynulý, poslední nález z 50. let minulého
století), Orthilia secunda (výskyt možný), Salvia verticillata (pouze přechodný výskyt v r. 1925).
Význačná květena území je shrnuta do následující tabulky. Je v ní celkem 11 druhů
z červeného seznamu, z toho 2 v kategorii taxonů ohrožených (C3) a 9 v kategorii vzácnějších
taxonů vyžadujících pozornost (C4a). K tomu je ale nutno uvést, že pouze tři z těchto druhů
(v kategorii C4) byly zjištěny při průzkumu v roce 2011, další 3 druhy pak byly zaznamenány
při důkladnějším průzkumu v r. 2003, tzn. jejich výskyt v území je pravděpodobný (např. Neottia nidus-avis ale mohla utrpět při nedávném vyklizování dřeva, které probíhalo v blízkosti
jejích výskytů). Zbylé 4 druhy uvádí z území ŠTĚPÁNKOVÁ (1997) a jejich současný výskyt na
území PR je nejistý. Zvláště chráněné druhy dle Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. zastupuje
jediný druh – sněženka podsněžník (v kategorii druhů ohrožených), která ovšem patří
k druhům v posledních letech neověřeným (i v případě recentního výskytu by se jednalo o výskyt druhotný).
Strana 12
Tabulka 4: Ohrožené a zvláště chráněné druhy cévnatých rostlin v území
vědecké jméno
Galanthus nivalis
Rosa jundzillii
Centaurium erythraea
Corydalis intermedia
Eleocharis mamillata
Epipactis helleborine
Geranium sanguineum
Listera ovata
Neottia nidus-avis
Pyrus pyraster
Veronica verna
české jméno
sněženka podsněžník
růže Jundzillova
zeměžluč hořká
dymnivka bobovitá
bahnička bradavkatá pravá
kruštík širolistý
kakost krvavý
bradáček vejčitý
hlístník hnízdák
hrušeň polnička
rozrazil jarní
1997
x
x
x
.
.
.
x
x
x
.
x
2003
.
.
.
x
x
.
.
x
x
x
.
2011
.
.
.
.
.
1
.
1
.
1
.
čs
C3
C3
C4
C4
C4
C4
C4
C4
C4
C4
C4
zchd
3
1997 – botanická inventarizace ŠTĚPÁNKOVÁ (1997), 2003 – botanický inventarizační průzkum VIŠŇÁK (2003),
2011 – orientační průzkum v rámci tohoto plánu péče (VIŠŇÁK 2011 hoc loco); v r. 2011 zachycena orientační
četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici (1 – druh vzácný, 2 – druh roztroušený nebo místy hojný, 3 – druh
běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3; čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zchd – zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č.
395/1992 Sb. (1 – druh kriticky ohrožený, 2 – druh silně ohrožený, 3 – druh ohrožený).
Aktuální vegetaci území tvoří zejména lesní společenstva s převahou listnatých dřevin. Porosty nejsou vzrůstem ani druhovým složením stejnorodé, v průměru však platí, že jde o porosty středního věku (nejčastěji 40-60 let staré), s pestrým druhovým složením, v předchozí
generaci však vesměs charakteru kulturních smrčin. To platí zejména o střední části území,
naproti tomu východní část území a úzký západní lem lesa hostí porosty přirozenějšího typu.
V druhové skladbě porostů převažuje lípa srdčitá, hojně rozšířenými dřevinami jsou jasan,
javor klen, habr, buk a dub letní, místy ještě přežívá vysoký podíl pionýrské břízy,
v porostních okrajích též osiky, řidčeji jeřábu. Příznačná je, zejména v severních svazích, významná příměs kulturního modřínu, který byl zřejmě i součástí předchozích porostů. Dosti
řídce se vyskytuje smrk. Pozoruhodný je pospolitý výskyt vzrostlých borovic na bradle východně od zatopeného lomu v jižní části území. V keřovém patru, které je vyvinuto zejména
ve starších porostech a v lesním plášti, je kromě zmlazených dřevin (zejména lípy) častá líska,
místy též střemcha.
Bylinné patro je nerovnoměrně vyvinuto, v závislosti na stáří a zapojenosti porostu. Pestřejší
složení má ve zbytcích starších porostů ve východní části území a obecně na podloží minerálně silných hornin. Zde se vyskytuje hojně i Mercurialis perennis, která jinak na většině území
chybí, překvapivě však chybí Galium odoratum. Z dalších druhů se ve východní části území
vyskytuje např. Actaea spicata, Asarum europaeum, Galeobdolon montanum, Phyteuma spicatum, v jarním aspektu též Adoxa moschatellina, Corydalis intermedia a Gagea lutea. V r.
2003 byla na několika místech severně od lomu pozorována Neottia nidus-avis.
„Průměrnou“ podrostovou květenu lesů na Vápenném vrchu tvoří zejména Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina, Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas, Fragaria vesca, Luzula
pilosa, Maianthemum bifolium, Mycelis muralis, Oxalis acetosella, Poa nemoralis, Polygonatum multiflorum, Polygonatum verticillatum (v severních svazích dosti hojně), Rubus fruticosus agg., Senecio ovatus, Viola reichenbachiana, roztroušeně se vyskytují i náročnější druhy jako Actaea spicata, Asarum europaeum, Festuca altissima, Listera ovata, Melica nutans,
Paris quadrifolia, Sanicula europaea (na jihu). V acidofilních úsecích, zejména v jihozápadní
části území jsou rozšířeny druhy Avenella flexuosa, Carex pilulifera, Festuca ovina, HieraciStrana 13
um murorum, Luzula luzuloides, Melampyrum pratense, Poa nemoralis, Solidago virgaurea,
Vaccinium myrtillus, Veronica officinalis.
Značně různorodou vegetaci hostí Wildnerův lom. Na jeho dně se jedná o mozaikovitá bylinotravní společenstva s pestrou garniturou zastoupených druhů. Vyhraněnější charakter mají
společenstva skalních stěn a jejich úpatí. na nichž se podílí mj. Sedum sexangulare a Potentilla neumanniana, Asplenium ruta-muraria, Carlina vulgaris, Epilobium collinum, Hieracium bauhini, H. pilosella, Microrrhinum minus, Poa compressa, Fragaria vesca, Hypericum
perforatum, Epilobium collinum, Silene vulgaris.
Značná část lomu je porostlá pionýrskými dřevinami, které místy vytvářejí zapojený porost.
Při severním úpatí skalních stěn roste hojně Cornus sanguinea, dále Corylus avellana, Betula
pendula, Salix caprea, Rosa canina, Salix viminalis, ojediněle Pyrus pyraster. Při jižním
okraji na přechodu do periodicky zatopené deprese rostou vrby a olše, fragmentárně jsou zde
vyvinuta vlhkomilná společenstva.
Východně od Wildnerova lomu navazuje komplex pionýrských lesíků na antropogenním reliéfu. Jedná se o porosty břízy, jívy, osiky, jasanu, lípy, lísky, svídy aj. Bylinné patro tvoří synantropní druhy, ve světlinách se masivně šíří Solidago canadensis.
V jižní části území se nachází značně degradovaná louka, původně s porostem as. PooTrisetetum, nyní ovšem s expanzí Cirsium arvense, Chaerophyllum aromaticum, Rubus fruticosus agg. aj., v okrajích se šíří i náletové dřeviny. Okrajově jsou ještě dochovány kvalitnější
partie s lemovými prvky sv. Trifolion medii. Hodnotnější (pravidelně sečené) travní porosty
se nacházejí východně od jižního výběžku rezervace, již v ochranném pásmu.
Syntaxonomické zařazení aktuálních lesních porostů je možné pouze u zachovalejších typů
ve východním úbočí a v západním okraji. V prvním případě jde o přechody as. MercurialiFraxinetum (chladnější, strmější svahy s převládajícím jasanem a klenem, popř. s bukem,
v bylinném patře pak indikované Actaea spicata a Mercurialis perennis) a as. AceriCarpinetum (méně exponované polohy s hojnou lípou a příměsí habru), ve druhém pak o
submontánní variantu as. Melampyro nemorosi-Carpinetum, v případě zkyselené habřiny
v západním výběžku pak v acidofilním typu subas. luzuletosum. Zbývající lesní porosty lze
zařadit pouze s přihlédnutím k jejich potenciálnímu složení, zvláště pak stromového patra.
V severních i jižních svazích jde o přechodný typ bučiny, který má z popsaných asociací nejblíže k as. Tilio cordatae-Fagetum – na severu mají porosty montánnější ráz naznačený hojným Polygonatum verticillatum, na jihu je poněkud zřetelnější příklon ke svazu Carpinion.
Louky po okraji území ± odpovídají asociacím Arrhenatheretum elatioris a TrifolioFestucetum rubrae (Poo-Trisetetum). V lesních lemech jsou na živnějším podloží fragmentárně vyvinuta společenstva svazu Trifolion medii; příbuzné porosty jsou rozšířeny pomísty i
na hlubších půdách na dně Wildnerova lomu.
Ekologicky vyhraněná jsou společenstva skalních stěn, jejichž dominantou je nejčastěji Potentilla neumanniana s doprovodem Sedum sexangulare, Hieracium bauhini, Hieracium pilosella aj. Tyto porosty lze však hodnotit pouze na svazové úrovni (Alysso alyssoidis-Sedion
albi), acidofilnější typy (zejména na lomové hraně) již mají blíže ke svazu Hyperico perforati-Scleranthion perennis. Ve skalních štěrbinách je fragmentárně zastoupena též as. Asplenietum trichomano-rutae-murariae ze svazu Potentillion caulescentis.
Porosty pionýrských dřevin po obvodu lomu (uvnitř i vně) představují sukcesní přechod od
svazu Sambuco-Salicion capreae k suťovým lesům svazu Tilio-Acerion. Ve vlhčích částech
lomového dna jsou fragmentárně vyvinuta společenstva z okruhu řádu Salicetalia purpureae,
většinou se Salix purpurea, místy i se Salix fragilis a S. viminalis. Světlomilné křoviny, převážně se Cornus sanguinea odpovídají as. Rhamno catharticae-Cornetum sanguineae.
Strana 14
Na lomových plochách tak chybí vyhraněná ± xerotermní společenstva, s nimiž se můžeme
setkat v teplejším českém vnitrozemí (České středohoří, Český kras, Křivoklátsko, Povltaví…). Tento stav je ale pochopitelný, uvědomíme-li si, že na Vápenném vrchu chybí primární
bezlesí, na němž by se mohla udržet reliktní nelesní vegetace. Současné skalní odkryvy jsou
mladým biotopem, na němž probíhá sukcese teprve necelé půlstoletí (starší lomy již mezitím
zarostly lesem). V dostupném okolí přitom chybí zdroje diaspor vyhraněných xerotermů, což
ještě posiluje otevřenost lomu ± východním směrem, tj. do zalesněných úbočí Jizerských hor.
Ani v minulosti zřejmě nehostil Vápenný vrch významnější teplomilnou květenu: údaj o přechodném výskytu Salvia verticillata z 20. let minulého století je spíše dokladem výjimečného
zplanění druhu, který je zdejší krajině cizí.
Celkově lze shrnout, že Vápenný vrch je botanicky zajímavou lokalitou z hlediska výskytu
některých na Frýdlantsku méně běžných rostlin, jakož i z důvodu neúplně dochovaných přirozených lesních společenstev na přechodu submontánních hájů, mezotrofních bučin a suťových
lesů. Patrně významnější je hodnota Vápenného vrchu jako geologické a mineralogické lokality, z čistě botanického pohledu nemá takové kvality, aby mohl být poměřován s jinými
chráněnými lokalitami, u nichž jsou botanická hlediska hlavním motivem ochrany.
Příloha M3: Mapa dílčích ploch a objektů
Příloha M8: Doplňující mapy
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch
Příloha S2: Floristický přehled
2.1.6 Zoologie
Vápenný vrch představuje významný biotop smíšených porostů s převahou listnatých dřevin
(dub, habr, jasan, lípa, javor klen, olše, bříza, smrk) na rozmanitém geologickém podloží.
Nejvýraznější součástí lokality je rozsáhlý zarůstající vápencový lom s bohatou světlomilnou
vegetací (hloh, svída, růže šípková, jíva a množství bylin). V rámci CHKO Jizerské hory se
jedná o ojedinělé refugium teplomilné a suchomilné fauny bezobratlých živočichů i obratlovců (zejména plazi). Vápenný vrch lzte označit za centrum druhové diverzity měkkýšů na
území CHKO, dosud zde bylo zjištěno 31 druhů. Vyskytuje se zde např. vřetenatka obecná
(Alinda biplicata), mnohozubka evropská (Laciniaria plicata), skelnatka stlačená (Oxychilus
depressus), plžice vroubená (Tandonia rustica), hladovka horská (Ena montana) a skalnice
kýlnatá (Helicigona lapicida). Nedávno zde byly objeveny nevelké jeskynní prostory obývané
netopýry.
Z území existuje řada recentních zoologických údajů. Systematicky byli studováni měkkýši
(31 druhů; L. Juřičková, nepubl.), mnohonožky (12 druhů; KOCOUREK 2006), pavouci (90
druhů; KŮRKA 1999), motýli (KRAMPL & MAREK 1999, 2003) a saranče (4 druhy; VLK,
HOLUŠA & KOČÁREK 2008). V rámci výzkumu motýlů byl získán i vzorek chrostíků (15 druhů; CHVOJKA 2008), sledovány byly i některé čeledi dvoukřídlých (VONIČKA & PREISLER
[eds] 2008, 2009) a žahadloví blanokřídlí (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009). Střevlíkovité
brouky zde zkoumal P. Vonička, výsledky ale dosud nebyly zcela zpracovány.
Fauna obratlovců nebyla na území rezervace dosud systematicky zpracována, existuje odtud
ale řada faunistických dat, která jsou zaznamenána v databázi přírodovědného oddělení Severočeského muzea v Liberci (M. Pudil). Netopýry zde sledoval HORÁČEK (1997).
Výčet druhů zvláště chráněných a zařazených v červených seznamech (FARKAČ et al. 2005,
PLESNÍK et al. 2003) je uveden v následujících tabulkách.
Úplný výčet z území uváděných druhů živočichů je zařazen do přílohy S3 Zoologické poznámky.
Strana 15
Tabulka 5: Druhy živočichů zařazené do červených seznamů
název druhu
MĚKKÝŠI – MOLLUSCA
mnohozubka evropská (Laciniaria plicata)
skelnatka stlačená (Oxychilus depressus)
plžice vroubená (Tandonia rustica)
hladovka horská (Ena montana)
PAVOUCI – ARANEAE
mikárie záhadná (Micaria nivosa)
CHROSTÍCI – TRICHOPTERA
chrostík Polycentropus irroratus
MOTÝLI – LEPIDOPTERA
srpokřídlec olšový (Drepana curvatula)
BLANOKŘÍDLÍ – HYMENOPTERA
zlatěnka Chrysis ruddii
hrabalka Evagetes alamannicus
hrnčířka Ancistrocerus antilope
trněnka Tiphia minuta
BROUCI – COLEOPTERA
střevlík měděný (Carabus cancellatus)
tesařík pižmový (Aromia moschata)
kategorie ČS
pozn. k výskytu, zdroj
NT
NT
NT
NT
lesní porosty (L. Juřičková, nepubl.)
VU
KŮRKA (1999)
VU
CHVOJKA (2008)
VU
EN
CR
EN
EN
STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH (2009)
NT
NT
hojně na dně lomu (P. Vonička, nepubl.)
vývoj ve starých jívách (P. Vonička, nepubl.)
OBRATLOVCI – VERTEBRATA
ropucha obecná (Bufo bufo)
NT
skokan hnědý (Rana temporaria)
NT
skokan štíhlý (Rana dalmatina)
NT
ještěrka obecná (Lacerta agilis)
slepýš křehký (Anguis fragilis)
užovka obojková (Natrix natrix)
NT
LC
LC
datel černý (Dryocopus martius)
krahujec obecný (Accipiter nisus)
krkavec velký (Corvus corax)
lejsek černohlavý (Ficedula hypoleuca)
ťuhýk obecný (Lanius collurio)
výr velký (Bubo bubo)
LC
VU
VU
NT
NT
EN
žluna zelená (Picus viridis)
žluva hajní (Oriolus oriolus)
netopýr velký (Myotis myotis)
zajíc polní (Lepus europaeus)
LC
LC
VU
NT
ojediněle, rozmnožuje se v zaplaveném lomu mimo území rezervace (tůň Vápenka)
hojně, zejména v opuštěných lomech
hojně po celém území
jednotlivě, zejména v okolí zatopených prohlubní
1 hnízdící pár
1 hnízdící pár
často pozorován, přímo v rezervaci nehnízdí
několik párů hnízdí v lesním porostu
min. 1 hnízdící pár
nepravidelně se vyskytuje a pravděpodobně
i hnízdí
1 hnízdící pár
HORÁČEK (1997)
jednotlivě po celém území
Strana 16
2.1.7 Přehled zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů
A) Rostlin y
Zvláště chráněné druhy rostlin nebyly aktuálně v zájmovém území zjištěny. Z minulosti
(1997) je z území uváděn výskyt ohroženého druhu sněženky podsněžníku (Galanthus nivalis). Pokud zde sněženka dosud přežívá, jde o druhotný výskyt – zplanění z kultury.
B) Živočichové
Tabulka 6
název druhu
kategorie dle
Vyhl. 395/92
bělopásek topolový (Limenitis
populi)
svižník polní (Cicindela campestris)
ropucha obecná (Bufo bufo)
skokan štíhlý (Rana dalmatina)
ještěrka obecná (Lacerta agilis)
slepýš křehký (Anguis fragilis)
užovka obojková (Natrix natrix)
krahujec obecný (Accipiter nisus)
krkavec velký – Corvus corax
ťuhýk obecný (Lanius collurio)
výr velký (Bubo bubo)
žluva hajní (Oriolus oriolus)
netopýr černý (Barbastella
barbastellus)
netopýr ušatý (Plecotus auritus)
netopýr vodní (Myotis daubentonii)
netopýr velký (Myotis myotis)
poznámka k rozšíření, zdroj
ohrožený
P. Vonička (nepubl.)
ohrožený
ohrožená
silně ohrožená
silně ohrožený
ohrožená
silně ohrožený
ohrožený
ohrožený
ohrožený
silně ohrožená
kriticky ohrožený
P. Vonička (nepubl.)
ojediněle, rozmnožuje se v zaplaveném lomu mimo
území rezervace (tůň Vápenka)
ojediněle, rozmnožuje se v zaplaveném lomu mimo
území rezervace (tůň Vápenka)
hojně, zejména v opuštěných lomech
hojně po celém území
jednotlivě, zejména v okolí zatopených prohlubní
1 hnízdící pár
často pozorován, přímo v rezervaci nehnízdí
nepravidelně se vyskytuje a pravděpodobně i hnízdí
HORÁČEK (1997)
silně ohrožený
silně ohrožený
kriticky ohrožený
HORÁČEK (1997)
HORÁČEK (1997)
HORÁČEK (1997)
silně ohrožený
2.2 Historie využívání území a zásadní pozitivní i negativní vlivy lidské činnosti
v minulosti, současnosti a blízké budoucnosti
a) ochrana přírody
(zpracováno s přispěním RNDr. Ivo Honsy)
Přírodní rezervace Vápenný vrch patří v rámci CHKO Jizerské hory k nejmladším – byla vyhlášena teprve v r. 1999. Hlavním předmětem ochrany jsou geologické jevy odkryté staletou
těžbou karbonátů a v počátcích též železných rud, a to zejména projevy metamorfózy vulkanosedimentárního komplexu spojené se vznikem řady nových hornin a minerálů a samotná
existence výskytu uhličitanů a skarnů, v rámci Jizerských hor unikátní. Požadavek na ochranu
území vyslovil v geologickém popisu lokality HONSA (1987). Kromě studijního významu lokality byl tento návrh veden obavou z možného trvalého znehodnocení lokality skládkováním
komunálních a jiných odpadů, jak se to stalo již v případě níže položeného Nového lomu. Zde
totiž mj. byla ve spojovacím průkopu s jz. částí karbonátové čočky obnažena nejinstruktivnější ukázka polohy metabázických hornin, kterou skládka nenávratně zničila. Zmíněná obava se
ukázala reálnou, když v r. 1989 byla na počvě Wildnerova lomu zřízena deponie drceného
Strana 17
kameniva (čediče) při výměně železničního svršku mezi Raspenavou a Mníškem. Naštěstí se
podařilo zajistit odstranění podstatné části tohoto materiálu. Jako další motiv ochrany byla
uváděna teplomilná vegetace a květena, pro CHKO Jizerské hory netypická. Vyhlášení
ZCHÚ předcházela geobotanicky zaměřená diplomová práce M. Štěpánkové (1997), která
botanické hodnoty území a tedy i oprávněnost územní ochrany víceméně potvrdila. Nová rezervace o výměře 15,64 ha pak pokryla celý vrch, víceméně v hranicích lesního porostu.
V r. 1999 byl též vyhotoven první plán péče. Na lesní půdě navrhoval postupnou eliminaci
modřínu, smrku, popř. břízy výchovnými zásahy. V porostní skupině 401 B1 je navržena rekonstrukce smrkové skupinky a křovin s dosadbou silných sazenic lípy, buku a javoru.
V lomu je požadována redukce náletových dřevin a udržování vegetace lomových stěn a části
dna v raném sukcesním stádiu. Louka v jižní části lokality má být sečena jednou za dva roky,
dále je předepsáno likvidovat invazní a expanzivní rostliny – celík kanadský a komonici bílou. Aby se zamezilo vyvážení odpadků na dno lomu, byla na přístupové cestě instalována
pevná závora.
Realizace navrhovaných opatření je shrnuta v kapitole 2.5. Oproti návrhu plánu péče nebyla
udržována louka v jižní části území, což vedlo k prohloubení její degradace. Nad rámec plánu
péče byla prováděna eliminace nežádoucích rostlin – celíku kanadského a komonice bílé (v
případě celíku bez většího efektu), dále pak byla ve východní části zřízena a udržována oplocenka s výsadbami lípy a dalších stanovištně vhodných dřevin. Rovněž nad rámec plánu byly
v r2010 k podpoře obojživelníků pročištěny tůně na dně lomu a prosvětleno jejich okolí výřezem dřevin.
b) lesní hospodářství
Vápenný vrch je lokalitou s velmi dlouhou historií lidských vlivů. Osídlení je zde doloženo
již z mladší doby kamenné (cf. FIRBAS 1929) a lze předpokládat, že zdejší lesy byly již v této
době nějakým způsobem člověkem ovlivněny. Blízká Raspenava je poprvé zmiňována
v polovině 14. století, o dvě století později se již ve východní části Vápenného vrchu těžil vápenec (mramor) a východně odsud stála vápenka. Těžba karbonátů (krystalického vápence a
dolomitu) zde probíhala až do r. 1965, tj. po pět století (přesněji cca 400 let). Tato velmi
dlouhodobá těžební exploatace vedla ke vzniku komplikovaného antropogenního reliéfu
s větším počtem různě velikých lomů, zčásti již překrytých odvaly a dalšími navážkami. Poslední fáze těžby se odehrála v horním, tzv. Wildnerově lomu a vytvořila cca 100 m dlouhou a
téměř 30 m vysokou lomovou stěnu, která jako jediná dosud zůstala otevřená. Starší lomy
(pokud nebyly zasypány) jsou dnes již víceméně zarostlé lesem, nejdolejší Resselův lom
(mimo území rezervace) je zatopený, výše ležící rozsáhlý Nový lom (rovněž vně rezervace)
byl v 80. a 90. letech zavážen odpadem (zpočátku nelegálně), později byla skládka rekultivována. Pod navážkou je skryt i další lom jižně od Wildnerova lomu (již v ochranném pásmu
rezervace).
Rámcovou představu o vývoji území v novější historické době lze získat ze starých mapových
podkladů a leteckých měřických snímků. Nejstarším volně dostupným podkladem je mapa
prvního vojenského mapování z 2. poloviny 18. století. Ta bohužel nevyniká přílišnou podrobností a je i dosti zkreslena, neboť mapování probíhalo převážně metodou „od oka“. Určitou informaci o tehdejším stavu území nicméně dokáže zprostředkovat. Vápenný vrch je na
této mapě zakreslen jako zalesněný, tvar lese se od současného poněkud liší – zasahuje více
na sever i na jih, při východním okraji lesa je nakreslen větší lom, dále na sv. je naznačen další lom menších rozměrů.
Mapa stabilního katastru z poloviny 19. století je již pořízena moderními kartografickými
metodami, takže umožňuje detailnější srovnání se současným stavem.Mapa víceméně kopíStrana 18
ruje situaci popsanou výše. Celý vrch je zalesněný jehličnatým porostem (jeho vzrůst nelze
z málo kvalitní kopie mapy odvodit). Tvar lesa je oproti současnosti poněkud odlišný, na západní straně zasahuje více na jih i na sever, na východě je uťatý – posunutý výše do svahu.
Větší lom leží na východě území, menší na jihu (dnes zatopený). Po západním okraji lesa
probíhá polní cesta, současný les ležící západně od této cesty se vyvinul až později ze stromového lemu cesty a navazující pastviny. Okolí lesního komplexu pokrývají pole, jen maloplošně louky a pastviny (zčásti s porosty dřevin). Západní část současné neudržované louky na
jihu území byla v pol. 19. století ještě lesem.
Na mladší skice stabilního katastru jsou zachyceny pozdější změny. Týkají se mj. změny průběhu lesního okraje, kdy sz. část lesa byla přeměněna na zemědělskou půdu (a ve 2. pol. 20.
století opět na les). Je zde již zakreslen i průběh liberecké železniční trati, ne však ještě trati
do Bílého potoka. Z toho lze usuzovat, že zákresy byly pořízeny mezi r. 1875 a 1900.
Na nejstarším leteckém snímku z r. 1938 je poměrně dobře vidět tehdejší stav lesů i lomů.
Hranice lesa se již dosti podobá současnému stavu, chybí však porost v sz. cípu území, bezlesé jsou pochopitelně i východní partie dnešní rezervace. Porosty jsou takřka čistě jehličnaté
(smrkové), jen místy se světlejšími body listnatých dřevin, případně modřínu. O modřín se
pravděpodobně jedná v sv. části území, na dalších místech může jít o různé listnaté dřeviny,
včetně břízy. Konkrétní druhové složení by již bylo možné dohledat v lesních hospodářských
plánech z té doby. Na snímku je zřetelně vidět pět víceméně otevřených lomových ploch.
Zdaleka největší je Nový lom (vně hranic PR), kde tehdy zřejmě ještě probíhala těžba. Západně od něj je dobře patrný dnes již neexistující (zavezený) lom v prostoru ochranného pásma;
jeho dno je však již zarostlé dřevinami. Sousední lom v jižním výběžku rezervace je značně
nezřetelný, v té době již takřka souvisle zalesněný, tj. těžba zde byla ukončena již dříve. Dále
jsou patrné dvě etáže Wildnerova lomu – značně větší dolní (dnes již vytěžená) a vcelku nevelká horní; mezi nimi leží lesní porost. Těžba v té době snad probíhala ještě v dolní etáži.
Posledním zřetelným lomem je dnešní zatopený lom jižně od vrcholu. Jeho stěny byly v té
době odlesněné, na dně se nezřetelně rýsuje vodní hladina. Těžba zde zřejmě byla ukončena
relativně nedávno před pořízením snímku.
Na leteckém snímku z 50. let (přesný rok není autorovi textu znám) je patrný útlum těžební
činnosti, který nepochybně souvisí se všeobecným poválečným útlumem v území po odsunu
většiny obyvatelstva. Lomy zarůstají dřevinami, větší otevřená plocha je jen v Novém lomu,
kde snad v té době probíhala i omezená těžba. V útlumu se nacházel i Wildnerův lom, kde
dnešní lomová stěna vznikla až při následující, zřejmě dosti rychle postupující těžbě na přelomu 50. a 60. let.
Změny jsou patrné i v lesním pokryvu území. V mezidobí byla vytěžena velká část lesů v severním svahu, patrný je zde již odrostlejší nový porost (mlazina), tvořený opět převážně smrkem. Celkově je však na snímku patrný zvyšující se podíl listnatých dřevin (včetně modřínu?), což se týká zejména východní části území, kde probíhají sukcesní pochody. Sukcese zasáhla i západní lem území. V dnešním sz. cípu lesa se dosud rozkládá zemědělská půda. Mez
v severní (resp. sv.) části území je postupně obsazována dřevinami.
Ve 2. polovině 20. století byly postupně vytěženy zbývající smrkové porosty, nové lesy jsou
již převážně smíšené. Podíl listnatých dřevin se dále zvyšuje výchovnými těžbami,
v současnosti jsou již lesy v území převážně listnaté, z jehličnanů se uplatňuje především
modřín. Značná část listnatých dřevin zřejmě pochází z přirozené obnovy, část jich však byla
vysazena. V území zasažené těžbou karbonátů probíhá sukcese a na dříve otevřených plochách se postupně konsoliduje mladý lesní porost. Dočasně zde dochází i k šíření ruderální
květeny. Zvláště nápadný je masivní výskyt celíku kanadského (Solidago canadensis), který
byl v okolí železniční trati velmi hojný již v 80. letech. Náletové dřeviny se šíří i do neudržo-
Strana 19
vaných zemědělských pozemků. Aktuálně se to týká louky v jz. části území, jejíž botanická
kvalita se za uplynulé desetiletí značně snížila.
c) myslivost
Rezervace představuje větší lesní ostrov uprostřed zemědělské krajiny, při severním okraji
rozsáhlého lesního masivu západních Jizerských hor. Vyskytuje se zde především zvěř srnčí a
černá. Škody na mladých porostech (týkají se i výsadeb smrku) jsou dobře patrné, vcelku však
ještě na ještě únosné úrovni. Významným faktorem je převážně mladší věk porostů, s pouze
omezeným prostorem pro obnovu. Z důvodu ochrany výsadeb dubu a lípy byla ve východní
části před poškozováním zvěří postavena oplocenka. Při jižním okraji rezervace se nachází
menší krmelec se solným lizem.
d) rekreace a sport
Rezervace leží mimo turistické cesty a je tak navštěvována převážně místním obyvatelstvem.
Lom je často vyhledáván mládeží, která zde rozdělává ohně a někdy i táboří. Ve skalní stěně
Wildnerova lomu je příležitostně provozováno horolezectví. Místně je patrné znečištění odpadky, lomová stěna je poznamenána „lidovou tvořivostí“ místní mládeže (malby, nápisy).
e) těžba nerostných surovin
(kapitola zpracována s přispěním RNDr. Ivo Honsy)
V ZCHÚ i mimo ně probíhala již od 16. století těžba limonitových železných rud z oxidačního pásma metabázických hornin s minerály bohatými na železo včetně magnetitu, a to pro
raspenavský hamr založený r. 1521. Těžba údajně skončila roku 1720. Ještě v roce 1890 byly
konány kutací pokusy, při čemž byla ražena štola v Resselově lomu (dnes zatopeném) a ve
Wildnerově lomu, která existovala až do 60. let 20. století, kdy byla postupně zlikvidována při
odtěžování skrývky nad karbonátovou polohou v jihozápadní části lomu. Pozůstatky těžby Ferud byly postupně překryty těžbou uhličitanů, takže jejich identifikace je téměř nemožná.
Vápenec a dolomit na lokalitě se těžil již v 16. století, a to pro výrobu vápna, ale v dřívějších
dobách též pro kamenické zpracování. Např. jeden ze čtyř druhů mramorů použitých ke stavbě náhrobku rodiny Redernů ve frýdlantském kostele byl zeleně skvrnitý kámen z Vápenného
vrchu. S rostoucím používáním odstřelů při těžbě postupně zaniklo kamenické využití mramorů. Vápno se v jediné zbylé vápence pálilo ještě v roce 1945 z vápence, vytěženého na severní úzké etáži Nového lomu. Kvůli postupující acidifikaci zemědělských půd byla v 50. letech 20. stol. obnovena těžba ve Wildnerově lomu a drcením a mletím v nové provozovně se
vyráběl mletý vápenec pro úpravu kyselosti půd. Tato výroba skončila v roce 1965.
Těžbou vápenců a dolomitů byly odkryty významné projevy geologických metamorfních procesů s jejich meziprodukty i konečnými výsledky, tedy méně obvyklými horninami a četnými
minerály. Z geologického hlediska je tak Vápenný vrch zcela ojedinělou lokalitou v rámci Jizerských hor a geologické fenomény jsou také hlavním důvodem ochrany. Na druhou stranou
těžební činností došlo zřejmě již v relativně rané době k destrukci přirozené lesní vegetace a
následně k ruderalizaci území; dočasně se ovšem do území rozšířily relativně teplomilné bazifilní prvky, které však po ukončení těžby s postupující sukcesí značně ustoupily.
2.3 Související plánovací dokumenty, správní rozhodnutí a právní předpisy
CHKO Jizerské hory vyhlášená výnosem Ministerstva kultury a informací čj. 13.853/67 dne
8. 12. 1967.
Strana 20
Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jizerské hory vyhlášena nařízením
vlády č. 40/1979.
Územní plán obce Raspenava. Územní plán je odsouhlasen Správou CHKO Jizerské hory,
která v něm uplatnila požadavky na zapracování zákonných limitů ochrany přírody a krajiny.
2.4 Současný stav ZCHÚ a přehled dílčích ploch
2.4.1 Základní údaje o lesích
Celé zájmové území náleží do oddělení 401 a dílce B, lesy však mají více vlastníků, což je
rozlišeno v označení porostu. Většina lesních porostů rezervace náleží obci (městu) Raspenava. Jedná se o tři porostní skupiny 4b/2, 6/4a a 11 ve střední až západní části území a dále o
bezlesí 101 (zatopený lom na J) a 501 (neudržovaná louka na J).
Státní lesy spravované podnikem Lesy ČR hospodaří v porostní skupině 5 v sv. části území a
dále spravují dvě drobná bezlesí č. 101 a 102 (cesta a okraj lesa).
Menší část porostů náleží třem soukromým subjektům – fyzickým osobám. Jedná se o porostní skupiny 8 v západním lemu rezervace a malé skupiny 11a na SV a 11b na J.
Mimo uvedené porostní skupiny, jsou v zájmovém území významně rozšířeny i porosty lesních dřevin na nelesní půdě. Jedná se o převážnou část parcely č. 2186/1 na JV území, tj. širší
okolí Wildnerova lomu, dále pak o starý lom v jižní výběžku území (parc. 2366/1, 2, 3) – celkově jde o plochu zhruba 3 ha.
Úhrnná rozloha lesů (evidovaných i neevidovaných) je tak cca 13 ha, což činí cca 83 % výměry rezervace.
Tabulka 7
Přírodní lesní oblast
Lesní hospodářský celek / zařizovací obvod
Výměra LHC v ZCHÚ
Období platnosti LHP (LHO)
Organizace lesního hospodářství
Nižší organizační jednotka
21 – Jizerské hory a Ještěd
LHC Raspenava
8,26 ha (porostní půda 7,44 ha)
1. 1. 2011 – 31. 12. 2020
Město Raspenava
–
Tabulka 8
LHC Frýdlant
1. 1. 2012 – 31. 12. 2021
Lesy České republiky, s. p., LS Frýdlant
revír
Tabulka 9
LHO – zařizovací obvod Frýdlant
1. 1. 2012 – 31. 12. 2021
tři malé soukromé majetky
–
Strana 21
Typologické hodnocení. Všechny evidované lesy zájmového území (tj. 10,64 ha, včetně
ploch bezlesí) jsou jednotně zahrnuty pod lesní typ 3A1 – lipodubová bučina s hluchavkou
žlutou. Takové hodnocení je vzhledem k různosti geologických podkladů a různým expozicím
dosti zjednodušující, v průměru ale vcelku dobře vystihuje stanovištní a vegetační poměry
území. Potenciální přirozená vegetace má převážně charakter smíšených listnatých hájů, zejména v jižních svazích a při západním okraji. Západní část je ovšem většinou kyselejší a oligotrofnější než část východní, kde jsou v prostoru dřívějších lomů fragmentárně vyvinuty i
suťové lesy. Naopak severní svahy jsou viditelně chladnější (je to patrné i ve zmlazování
smrku), s potenciálně vyšším podílem buku.
Tabulka 10: Přehled výměr a zastoupení lesních typů ve vlastní rezervaci
Přírodní lesní oblast: 21 – J izers ké hor y a J eštěd
Lesní typ
(LT)
3A1
Název LT
lipodubová bučina bažanková s hluchavkou žlutou
Přirozená dřevinná skladba*
BK 5, DB 1, lp 1-2, HB +-1, jv
1-2, KL +-1, JD, JL, tř
Celkem
Výměra Podíl (%)
(ha)
10,64
100,00
10,64
100,00
Porovnání přirozené a současné skladby lesa
V další tabulce je porovnána přirozená druhová skladba podle modelu ÚHÚL s aktuálním
složením lesních porostů odvozeným z terénního šetření. Z tabulky je na první pohled patrný
poměrně vysoký počet zastoupených dřevin. V současné skladbě je uvedeno 14 dřevin, nepočítaje v to dřeviny slabě vtroušené. V přirozené skladbě je uvedeno dřevin méně (jen 8), je
však třeba mít na vědomí, že se jedná pouze o zjednodušený a zobecněný model.
Zásadní rozdíl mezi oběma skladbami spočívá v tom, že na přirozené skladbě se podílí zhruba
polovinou buk, přitom v současné skladbě má méně jak 10% zastoupení. Naopak nejhojnější
dřevinou současné skladby je lípa, jejíž zastoupení je oproti modelu přirozené skladby téměř
dvojnásobné. K dalším hojným dřevinám současných porostů náleží modřín, bříza, jasan a
dub (v uvedeném pořadí). Ještě větší podíl břízy je v porostech na nelesní půdě ve východní
části území. Zde je hojně rozšířena i jíva, v lesních okrajích též osika. Tyto porosty ale již nebyly do srovnání zahrnuty. Nápadný je rovněž dosti vysoký podíl jasanu, který v přirozené
skladbě vůbec nefiguruje – místo něj je zde uveden javor mléč, který je v současných porostech řádově méně zastoupen. Bylo by ovšem chybné interpretovat tyto a další odlišnosti jako
odchylku od přirozeného stavu. Spíše se jedná o lokální specifika, zčásti i o vliv sukcesní nezralosti porostů – jeho hlavním projevem je právě slabé zastoupení potenciálně hojného buku.
Tabulka 11: Přirozená a současná skladba v území – rezervace
Zkratka
Název dřeviny
SM
JD
BO
MD
smrk ztepilý
jedle bělokorá
borovice lesní
modřín opadavý
BK
BR
DB
buk lesní
bříza bělokorá
dub (letní)
Současné
Současné
Přirozené
Přirozené
zastoupení (ha) zastoupení (%) zastoupení (ha) zastoupení (%)
Jehličnaté
0,27
2,79
–
–
–
–
0,10
1,00
0,00
0,05
–
–
1,29
13,29
–
–
Listnaté
0,67
6,92
4,66
48,00
1,23
12,67
–
–
0,91
9,42
0,97
10,00
Strana 22
HB habr obecný
JL jilm horský
JR jeřáb ptačí
JS jasan ztepilý
JVM javor mléč
KL javor klen
LPS lípa srdčitá
OS topol osika
JIV vrba jíva
Celkem
0,66
–
0,00
0,99
0,16
0,65
2,69
0,14
0,04
9,70
6,79
–
0,00
10,16
1,65
6,68
27,77
1,45
0,37
100,00
0,49
0,10
–
–
1,46
0,49
1,46
–
–
9,70
5,00
1,00
–
–
15,00
5,00
15,00
–
–
100,00
výměra plochy pro výpočet přirozené druhové skladby (z typologické mapy) byla pro lepší srovnání redukována
na současnou plochu porostní půdy
Stupně přirozenosti lesních porostů. V souladu s přílohou č. 2 Vyhlášky MŽP ČR č.
64/2011 Sb. byly lesy zájmového území zařazeny do jednoho z pěti stupňů přirozenosti (A –
les původní, prales, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní). Hodnocení přirozenosti je vztaženo na jednotlivé dílčí plochy, jimiž jsou zde souvislé porostní skupiny nebo jejich samostatné (navzájem izolované) části. Doplňkově je hodnocení
aplikováno i na lesní porosty (dílčí plochy), které nejsou evidovány jako les.
Porosty v zájmovém území je v zásadě možné zařadit do stupňů C a D, v případě sukcesních
porostů na nelesní půdě lze použít i stupeň E.
C) Les přírodě blízký. Sem náleží spíše starší porosty v okrajových částech území, dále i porosty víceméně sukcesního původu mimo lesní půdu, pokud mají přírodě blízké druhové složení. Tyto porosty nejsou v současnosti předmětem soustavnější hospodářské péče..
D) Les kulturní v zájmovém území převažuje. Jsou sem řazeny především porosty, v nichž
jsou průběžně prováděny hospodářské zásahy (jmenovitě výchovné těžby), a to navzdory tomu, že jde o porosty místy relativně přirozeného druhového složení. V případě dílčí plochy 11
(malý porost na jihu území) je důvodem hodnocení výrazně pozměněná druhová skladba
s převahou pionýrských dřevin (alternativně by bylo možné tyto porosty hodnotit až v rámci
stupně E).
E) Les nepůvodní. Nejnižší stupeň přirozenosti byl použit pro porosty náletových dřevin ve
východní části území. Důvodem nízkého hodnocení je zde i antropogenní původ stanoviště,
který se projevuje též ve zcela druhotném bylinném podrostu.
Tabulka 12: Zastoupení stupňů přirozenosti lesních porostů
stupeň přirozenosti
A – les původní (prales)
B – les přírodní
C – les přírodě blízký
D – les kulturní
E – les nepůvodní
Celkový součet
ha
–
–
3,21
8,73
1,55
13,49
%
–
–
23,8
64,7
11,5
100,0
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
Příloha M6: Lesní porostní mapa
Příloha S1: Podrobnější popisy dílčích ploch
Strana 23
2.4.2 Základní údaje o útvarech neživé přírody
(zpracováno s přispěním RNDr. Ivo Honsy)
Drobné skalní výchozy v ZCHÚ poskytují informaci o horninovém podloží, avšak nejdůležitějšími útvary neživé přírody jsou umělé odkryvy v podobě lomových stěn. V nejzachovalejším Wildnerově lomu, dosud souvisle nezarostlém dřevinami, jsou skalní stěny ještě z velké
části odkryté a suché. Hlavní lomová stěna je přibližně rovná, dlouhá cca 100 m a vysoká až
22 m a představuje defilé hlavních hornin. Již na první pohled v ní lze rozeznat břidličné svorové nadloží, jehož mocnost k západu vzrůstá a pod ním se nachází karbonátová poloha, v jejíchž nezahliněných úpatních partiích lze zjistit erlan s diopsidem a tremolitem. Ve velkých
balvanech a blocích na úpatí západního konce stěny a pod západním zahliněným svahem lomu lze rozlišit bílý hruběji zrnitý vápenec, jemnozrnný šedý dolomit a směsný dolomitický
vápenec. Některé partie obsahují celistvý serpentin – antigorit v drobných útvarech a vytvářejí
tak kdysi oblíbený kamenický materiál – ofikalcit. Ve větších hnízdech serpentinu lze ještě
dnes místy zjistit drobné žilky chryzotilu. Zmíněný zahliněný svah představuje vlastně vyhrnutý materiál skrývky nad karbonátem, tvořený zčásti pyroxen-amfibolickým skarnem rozdrceným při odstřelu. V úlomcích lze často zjistit ve větší míře magnetit a řídce hnízda sulfidů:
pyrit, pyrhotin, kobaltin. Úpatí a skalní terasy lomové stěny jsou částečně porostlé nízkými
náletovými dřevinami, jejichž šíření je omezováno pravidelnými výřezy.
Jižně navazuje nižší etáž lomu, která je překrytá odvalem. Plochý reliéf je po vlhčí část roku
pravidelně zatopený.
Asi 100 m jz. od Wildnerova lomu se nachází menší, ale reliéfově velmi výrazný lom,
s nevysychající tůní na části dna. Lom se vyznačuje příkrými, převážně již dobře zahliněnými
svahy a je víceméně porostlý lesem. Na sušším bradle při východním okraji rostou početné
starší borovice.
Pěkný je i lom v jižním výběžku rezervace. Převážně zahliněné lomové stěny obklopují větší
ploché dno ze všech stran. Také tento lom je již zarostlý lesem.
Severně od Wildnerova lomu se nachází v členitém stavu menší zalesněný lom s jeskyní, jejíž
vchod je zajištěn odemykatelnou mříží.
Další lomy v území jsou již méně nápadné, zčásti překryté mladšími navážkami. Lomový reliéf pokračuje vně hranic rezervace, zčásti ještě v (nevymezeném) ochranném pásmu.
Útvary neživé přírody nebyly vylišeny do samostatných dílčích ploch, ale jsou popsány společně s okolním porostem v rámci dílčích ploch na nelesní i lesní půdě.
2.4.3 Základní údaje o nelesních pozemcích
Nelesní pozemky zaujímají jihovýchodní část území (úhrnem téměř 5 ha). Jedná se především
o plochy dobývacího prostoru, dnes většinou zarostlé mladým lesem pionýrského i vývojově
pokročilejšího typu. Mimo evidované lesní porosty je rozlišeno 6 dílčích ploch značených
písmeny A až F, aby se tak odlišily od ploch na lesní půdě (značených čísly).
Vzhledem k tomu, že dělení dílčích ploch na „lesní“ a „nelesní“ je pouze formální (mezi „lesní“ plochy patří též louka na bezlesí 501, naopak na nelesních plochách jsou většinou přítomny stromové porosty), je bližší popis ploch na nelesní půdě zpracován obdobným způsobem
jako v případě ploch na lesní půdě (viz příloha S1 a tabulka T2).
Strana 24
2.5 Zhodnocení výsledků předchozí péče a dosavadních ochranářských zásahů do
území a závěry pro další postup
Ve stávajícím plánu péče z r. 1999 je navrhováno v lesních porostech redukovat příměs modřínu a břízy a provádět běžné výchovné zásahy, v psk 4b/2 (etáž 2; nyní psk 5/3) rekonstrukce
mladého smrkového porostu. Obnovní těžba není uvažována, což je ovšem s ohledem na převážně nižší věk porostů pochopitelné. Stromový porost v jižním výběžku (starý lom) doporučují autoři plánu péče převést na lesní pozemek.
Ve Wildnerově lomu je navržena redukce pionýrských dřevin výřezem a likvidace ruderálních
druhů (zde především komonice). Plochy východně od lomu je doporučeno ponechat sukcesi,
pouze likvidovat invazní celík kanadský.
Louku v jižní části území, vedenou jako součást PUPFL navrhují autoři plánu péče převést na
trvalý travní porost a jednou za dva roky kosit lehkou mechanizací nebo ručně.
Dokumentace managementu dle rezervační knihy:
2003 – likvidace náletu, „úprava vegetačního krytu“ v antropicky pozměněné části PR (likvidace celíku a komonice, výsadba 500 sazenic v asanované navážce, spálení biomasy, zhotovení 200 bm plotu.
2004 – doplnění výsadeb lípy (vyzvednutí 200 ks semenáčků lípy a přesazení na plochu navážky v j. části PR –
uvnitř i vně oplocenky; obnova pruhového značení, opravy, nátěr a výměna 5 ks hraničních tabulí; vyřezání náletu dřevin v lomové stěně a na dně lomu.
2004 – likvidace celíku kanadského, postřik Roudup Biaktiv 0,41 ha.
2005 – celopošné vytrhání/vyžínání buřeně v oplocence 0,2 ha (2x), ruční trhání komonice v lomu, bodová likvidace celíku na dříve ošetřené ploše Roundupem.
2006 – údržba oplocenky, ožnutí výsadeb, likvidace celíku a komonice.
2007 – údržba oplocenky, ožnutí výsadeb, likvidace celíku a komonice.
2008 – obnova a doplnění pruhového značení a doplnění, resp. náhrada zcizených madonek se státním znakem
(5 ks), vč. prořezání porostu v hranici PR.
2010 – pročištění tůní na dně lomu a prosvětlení jejich okolí
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že dosavadní opatření se soustředila především na likvidaci nežádoucích rostlin (celíku kanadského a komonice bílé), nad rámec plánu péče byla ve východní části rezervace, v antropogenním reliéfu s pionýrskými lesíky, založena oplocenka,
v níž byla vysazena lípa s dubem.
Dále byly nad rámec plánu v roce 2010 pročištěny tůně na dně lomu a prosvětleno jejich okolí
výřezem dřevin. Došlo tím ke zlepšení podmínek pro obojživelníky a další na vodu vázané
organismy a zajištění podmínek pro jejich přežití na dalších min. 5-10 let. Je vhodné v údržbě
tůní výhledově pokračovat.
V r. 2004 byl dle dokumentace proveden i výřez náletových dřevin v lomu. Standardním opatřením pak byla údržba hraničního značení.
V lesích byly realizovány probírky, resp. prořezávky, které v souladu s plánem péče byly zaměřeny zejména na výtěž modřínu, smrku a břízy, mimoto byly ovšem probírány i další dřeviny. Výchovné zásahy jsou nápadné zejména v sv. a jz. části rezervace.
Efektivita zmíněných opatření byla různá. V případě potlačování celíku nebylo dosaženo
uspokojivého výsledku, neboť tento neofyt i dnes souvisle porůstá otevřenější plochy ve východní části území a herbicid na něj zřejmě neměl trvalejší tlumivý účinek. Úspěšnější byla
zřejmě likvidace komonice bílé, těžko však říci, nakolik byl zásah potřebný, neboť jde o druh
Strana 25
(na rozdíl od celíku kanadského je to archeofyt) konkurenčně dosti slabý, který zpravidla přežívá jen v časných sukcesních stádiích a později spontánně ustupuje.
Sporný je i efekt vylepšování porostů pionýrských dřevin lípou. Oplocenka pokrývá jen relativně malou část sukcesních porostů a v daných podmínkách lze po určité době očekávat
spontánní nástup dřevin trvalejších stádií.
Naproti tomu nebylo v rozporu s plánem péče prováděno sečení louky v jižní části rezervace
(vedené jako bezlesí 501 v rámci PUPFL), což se negativně projevilo v další degradaci porostu. Aby však sečení bylo přínosné, bylo by nutné provádět je pravidelně v alespoň obročním intervalu, což pochopitelně znamená i zvýšené finanční nároky. Vzhledem k jejich prohlubujícímu se nedostatku lze na tuto péči rezignovat, neboť travní porost není z hlediska
ochrany přírody příliš významný a ušetřené prostředky lze využít při údržbě hodnotnějších
přírodních segmentů.
2.6 Stanovení prioritních zájmů ochrany území v případě jejich možné kolize
V zájmovém území se stýkají zájmy na ochranu geologických jevů a živé přírody na ně vázané. Tyto dílčí zájmy se navzájem nevylučují, neboť útvary neživé přírody v podstatě nevyžadují aktivní management (pouze pasivní ochranu před znehodnocením např. zemními pracemi, vč. např. skládkování). Ani živá příroda nemá zvláštní požadavky na aktivní ovlivňování,
snad jen v případě bezlesí lomu, kde je vhodné pokračovat s občasným výřezem náletových
dřevin – toto ovšem nijak nekoliduje s požadavkem objektů ochrany neživé přírody.
Strana 26
3. PLÁN ZÁSAHŮ A OPATŘENÍ
3.1 Výčet, popis a lokalizace navrhovaných zásahů a opatření v ZCHÚ
3.1.1 Rámcové zásady péče o území nebo zásady jeho jiného využívání
a) péče o lesy
Rámcová směrnice péče o les
Směrnice č. Kategorie lesa
1
les zvláštního určení
Soubory lesních typů
3A
Cílová druhová skladba dřevin ( desítky %) při obnově lesa
SLT
základní dřeviny
meliorační a zpevňující dřeviny
3A
BK 3-5, LPS 3-4
DB 1-2, HB 1, KL 1, JS 1, JVM, TŘ
A – porostní typ
ostatní dřeviny
JD, BO, BR
smíšené listnaté porosty, jen místy s vyšším podílem modřínu
Z á klad n í r o z ho d n u tí
Hospodářský způsob (forma)
výběrný jednotlivý i skupinový
Obmýtí
Obnovní doba
fyzický věk
nepřetržitá
Dlouhodobý cíl péče o lesní porosty
smíšený listnatý porost přírodě blízkého složení (převaha lípy srdčité a buku), nestejnověký, bez pasečného hospodaření
Způsob obnovy a obnovní postup, včetně doporučených technologií
jednotlivý, případně skupinový výběr sledující též úpravu druhové skladby a zvýšení věkové rozrůzněnosti,
s šetřením starých stromů (část nechat na dožití), během 2-3 decenií zcela vytěžit MD, vyloučit vznik holin
Způsob zalesnění, stanovení druhů a procento melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu
přirozená obnova všech stanovištně vhodných dřevin, dle potřeby uměle (podsadbami) doplňovat zejména buk,
v pionýrském lese na východě území zatím bez umělé obnovy
Péče o nálety, nárosty a kultury a výchova porostů, včetně doporučených technologií
redukce pionýrských dřevin (BR, OS, JIV) a podpora dřevin stanovištně vhodných (lp, BK, DB, HB, KL, JVM,
JS), výchovné zásahy provádět i v pionýrských formacích ve východní části území
Opatření ochrany lesa včetně doporučených technologií
bez zvláštních požadavků
Provádění nahodilých těžeb včetně doporučených technologií
bez zvláštních požadavků
Poznámka
stanovištně pestřejší území než odpovídá jedinému vylišenému SLT 3A: živnější polohy ve východní části území, svěží ve střední části a kyselejší na západě
Příloha M4: Lesnická mapa typologická
Příloha M5: Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
b) péče o nelesní pozemky
Jedná se převážně o porosty dřevin sukcesního i trvalejšího charakteru, v menší míře o sečené
louky a bylinotravní lada, náleží sem i Wildnerův lom a menší, částečně zatopený lom v jižní
části území. Tyto plochy je možné extenzivně lesnicky využívat (výchovné a obnovní těžby
víceméně výběrného charakteru, s případnou umělou obnovou stanovištně přirozených dřeStrana 27
vin), lze je však také ponechat samovolnému vývoji. Výjimku tvoří areál Wildnerova lomu,
kde je žádoucí udržovat bezlesí.
c) péče o útvary neživé přírody
Geologické útvary chránit před poškozením, v prostoru Wildnerova lomu pravidelně omezovat šíření náletových dřevin.
d) péče o živočichy
Z důvodu zachování společenstev suchomilné a teplomilné fauny vázané na stanoviště lomových stěn a dna s nízkou vegetací je třeba omezovat přirozenou sukcesi v lomu odstraňováním
náletových dřevin. Dále by bylo vhodné odstranit část porostů nad zatopeným dnem starého
lomu v jižní části PR. Prosvětlením porostu nad tůní by mohl vzniknout biotop vhodný pro
rozmnožování obojživelníků i vývoj mnoha skupin hmyzu. V závislosti na rychlosti zazemňování a zárůstu tůní pročištěných v roce 2010 je doporučeno jejich periodické čištění a obnova.
3.1.2 Podrobný výčet navrhovaných zásahů a činností v území
a) lesy
Navrhovaná opatření pro jednotlivé lesní porosty jsou shrnuta do tabulky T1 v příloze. Za
současného stavu porostů se jedná pouze o výchovné těžby, zaměřené zejména na úpravu
druhové skladby směrem k přirozenému stavu. Redukce se týká především modřínu, smrku,
břízy a osiky, naopak preferovány jsou lípa, habr, dub, buk a javory, méně již jasan. Výhledově je třeba zvýšit hlavně podíl buku (a na dalším místě dubu), který je většinou velmi nízký,
v úvahu připadá i jeho podsadba. Z hlediska předmětu ochrany ale není tento cíl naléhavý,
uspokojivá je i „modifikovaná“ druhová skladba s převahou lípy. Porosty by měly být strukturně bohaté, tj. výrazně nestejnověké, s podporou etážovitosti a ponecháním části dřevní
hmoty na dožití. Souše by neměly být těženy. Pokud jde o obnovní těžby, ty by měly být spíše
jednotlivě výběrného charakteru, aby porost zůstal víceméně celistvý a nedocházelo ke vzniku
pasek či souvislejších ploch mlazin.
Pro porosty středního věku je v LHP a v LHO předepsána výchovná těžba, přednostně zaměřená na břízu, ne však již na modřín, jehož podíl by měl být razantněji snižován. Obnovní těžba není navrhována, stejně jako zalesnění.
Navrhované a průběžně již prováděné výchovné těžby sledují především hospodářské cíle, o
čemž svědčí i to, že dřevo z probírek je beze zbytku vyklizeno z porostů. Lze očekávat, že
zájem na zužitkování dřeva bude trvalý a porosty tak budou ± nepřetržitě obhospodařovány.
Z hlediska předmětů ochrany je hospodářské využití lesů v této lokalitě přijatelné, pokud bude
probíhat extenzivním způsobem a nebude docházet k větším narušením (vznik holin, narušení
půdy těžkou mechanizací) a současně bude podporována přírodě blízká druhová skladba porostů.
V zájmu omezení škod zvěří na mladých porostech vymístit krmelec z jižního okraje rezervace a udržovat stavy spárkaté zvěře na rozumné úrovni.
Součástí PUPFL je i neudržovaná louka při jižním okraji ZCHÚ. Tento travní porost je již
značně degradovaný, v případě obnovení pravidelné hospodářské péče lze však jeho stav
v průběhu několika málo let významně zlepšit. S přihlédnutím k nevalné hodnotě porostu toto
však není prioritou ochrany přírody v dané lokalitě a tak je zde možnost sečení zmíněna pouze jako doporučení optimálního managementu, ovšem s malou naléhavostí. Alternativně lze
tuto plochu ponechat sukcesi ke křovinným formacím a posléze přípravnému lesu. Naopak
Strana 28
málo vhodným řešením je umělé zalesnění, neboť by tím byl zcela zničen místy ještě relativně
zachovalý travní biotop a současně znehodnoceny i kvalitní keřové pláště. Při ponechání sukcesi bude možné ještě po delší dobu udržet ekotonové prostředí a současně bude zachována
možnost obnovení travního porostu v případě zájmu o tento management.
b) péče o nelesní pozemky
Konkrétní opatření pro dílčí plochy na nelesních pozemcích (značených velkými písmeny)
jsou obsažena v tabulce T2 v příloze, podrobnější popisy dílčích ploch jsou v příloze S2.
Jednotlivé dílčí plochy na nelesních pozemcích se kvalitativně dosti odlišují a zčásti fyziognomicky splývají se sousedními lesy. Charakter přírodě blízkého smíšeného listnatého lesa
mají dílčí plochy A a D. Tyto porosty lze obhospodařovat nepasečným způsobem, žádoucí je
nechání části stromů na dožití a k rozpadu. Alternativou je úplné vyloučení těžebních zásahů,
což však zřejmě pro vlastníky dotčených pozemků nebude akceptovatelné a z hlediska předmětů ochrany to ani není nutné. Pionýrské lesy ve východní části území (dílčí plocha C) doporučuji alespoň prozatím ponechat samovolnému vývoji, který lze dle potřeby usměrňovat
uvolňováním žádoucích dřevin. Podsadby chybějících dřevin (zejména buku) jsou účelné až
tehdy, když porost pionýrských dřevin začne vyspívat, aniž by pod ním vznikala etáž
s významným podílem „cílových dřevin“. Stávající oplocenka neplní příliš svoji funkci a bude bez náhrady rozebrána. V tomto prostoru se nachází i velké množství stavební suti, navážek a dalšího cizorodého materiálu. Za současného stavu území by již nebylo účelné tyto materiály z území vymisťovat a budou tak zapojeny do přírodního koloběhu.
Specifický problém představují ± otevřené plochy s porosty ruderálních rostlin, zejména celíku kanadského. Tento invazní druh je ve východním úbočí Vápenného vrchu rozšířen již po
několik desetiletí a jeho cílené potlačování v rámci managementu rezervace nepřineslo trvalejší výsledky. Nabízejí se tak pouze dvě osvědčené možnosti, jak se jej, alespoň na některých
místech, zbavit: zelesněním a pravidelným (každoročním) sečením. V rámci rezervace přichází v úvahu spíše první zmíněná možnost, neboť celík kanadský tu dnes roste na antropogenních půdách, u nichž sečení nepřipadá příliš v úvahu. Přitom se lze spolehnout na samovolné
šíření pionýrských dřevin do celíkových lad, což se plíživě již po delší dobu děje.
Aktivnější management si vyžaduje prostor bývalého Wildnerova lomu (dílčí plocha B), kde
je žádoucí udržovat bezlesí v zájmu zachování specifické světlomilné a relativně teplomilné
bioty, která je zde vázána i na zbytkové polohy krystalických vápenců. Tato problematika je
diskutována níže.
c) péče o útvary neživé přírody
Areál bývalého Wildnerova lomu tvoří v současnosti světliny s roztroušeným porostem náletových dřevin. Tento stav je vhodné udržet i do budoucna, v úvahu připadá i výraznější prosvětlení, ne však úplné odstranění keřového a stromového porostu. Redukce dřevin je vhodná
zejména na dně lomu a zčásti při úpatí skalních stěn, kde je ovšem žádoucí šetřit cennější dřeviny, jako je svída krvavá, brslen evropský, hrušeň polnička, zimolez černý. Výžez by se měl
zaměřit především na břízu, jívu a osiku, tj. dřeviny, které jsou v širším prostoru velmi hojné
a rychle se šíří. K prokácení lze přistoupit i při horní hraně lomu, ale jen v úzkém pásu (cca
do 5 m od hrany) a se zachováním kvalitnějších stromů. K výřezu dřevin je vhodné přistupovat vždy po cca pěti, nejvýše deseti letech.
Částečnou redukci dřevin lze provést i na dně malého zatopeného lomu v jižní části území.
(Z kácení či výřezu je zde ovšem nutné vyloučit jilm.) Naproti tomu ve větším lomu zcela na
jihu není prosvětlení smysluplné a je zde nejvhodnější ponechat porosty samovývoji.
Strana 29
Dále je třeba chránit vstup do jeskyní pevnými mřížemi.
d) péče o živočichy
Odstraňování náletových dřevin v lomu, v případě potřeby i okolo tůní – viz komentáře výše.
Nutnost vyčištění tůní od sedimentů se po dobu platnosti tohoto plánu péče nepředpokládá.
Příloha T1: Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
3.2 Zásady hospodářského nebo jiného využívání ochranného pásma včetně návrhu
zásahů a přehledu činností
V nevymezeném ochranném pásmu se nacházejí většinou zatravněné zemědělské pozemky.
Ty je možné využívat dosavadním způsobem, neboť ani hnojení nemá větší negativní vliv na
lesní porost v rezervaci, který se nachází gravitačně nad těmito travními porosty. Výjimku
tvoří úzký severní výběžek rezervace, který s okolní zemědělskou půdou výrazněji komunikuje. To je patrné i na značné ruderalizaci porostního lemu, kde však podstatnou roli hraje již
tvar tohoto lesního výběžku. Pro přilehlý travní porost lze doporučit minimalizaci dávek hnojiv, případně pesticidů.
Na JV území zasahuje do ochranného pásma bývalý „Nový lom“ později zavezený skládkou
odpadů, nyní již rekultivovanou; návazně se vyskytují ruderalizované plochy a porosty náletových dřevin. Západně od Nového lomu k hranici rezervace přiléhají dvě malé sušší loučky
(p. p. č. 2363/1, 2370, 2371) s poměrně bohatou květenou – jedná se o nejkvalitnější travní
porosty v zájmovém území. Je žádoucí pokračovat v dosavadní pravidelné údržbě sečením,
s vyloučením hnojiv a dosevů kulturních trav či jetelovin. Velmi nevhodné by bylo případné
zalesnění těchto ploch.
3.3 Zaměření a vyznačení území v terénu
Rezervace není geodeticky zaměřena, její hranice se ale kryjí s hranicemi parcel. Ty však nebývají vždy v terénu identifikovatelné, nejednoznačná je v terénu zejména jihovýchodní část
hranice.
Hraniční značení je obvyklé, tj. pruhové + 5 tabulí se státním znakem. Ve východní části je
chybně značena hranice rezervace po okraji sečené louky, přestože ve skutečnosti malá část
této louky ještě zasahuje do rezervace. V případě geodetického zaměření by stálo za úvahu
zde hranici posunout, případně vyjmout celý východní výběžek rezervace, který se jinak jeví
jako nezajímavý. Sporný je i průběh hranice při východním okraji jižního výběžku. Zde se
nabízí možnost rozšířit území rezervace o východně ležící loučky a lesíky (zejména p. p. č.
2363/1, 2364/1, 2370, 2371, případně i 2184).
3.4 Návrhy potřebných administrativně-správních opatření v území
Zvážit účelnost geodetického zaměření rezervace a v případě jeho provedení rezervaci znovu
vyhlásit (již dnes existuje nesoulad ve výčtu parcel mezi zřizovací vyhláškou a současným
stavem katastru).
3.5 Návrhy na regulaci rekreačního a sportovního využívání území veřejností
Regulace turistického ruchu není zapotřebí. Návštěvnost jeskyní je znemožněna instalací mříží – tyto je třeba náležitě udržovat.
Strana 30
3.6 Návrhy na vzdělávací využití území
Bez návrhu.
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum a monitoring předmětu ochrany území
Průzkum řady skupin živočichů byl v území již proveden, je vhodné dokončit průzkum obratlovců a vybraných skupin brouků. Další dílčí výzkumy provádět dle aktuálních potřeb a
zájmu badatelů.
4. ZÁVĚREČNÉ ÚDAJE
4.1 Předpokládané orientační náklady hrazené orgánem ochrany přírody podle
jednotlivých zásahů (druhů prací)
Druh zásahu (práce) a kvantifikace
Jednorázové a časově omezené zásahy
obnova hranic ZCHÚ (tabule, pruhové značení) 2x
likvidace oplocenky na východě ZCHÚ
zoologické průzkumy
zpracování nového plánu péče
Jednorázové a časově omezené zásahy celkem (Kč)
Opakované zásahy
výřez náletových dřevin v lomu (2 x za období)
Opakované zásahy celkem (Kč)
N á k l a d y c e l k e m (Kč)
Orientační náklady Orientační náklady
za rok (Kč)
za období platnosti
plánu péče (Kč)
70 000,20 000,30 000,30 000,150 000,10 000,-
50 000,50 000,200 000,-
V tabulce nejsou zahrnuty zásahy v lesních porostech, tj. výchovné a jednotlivé obnovní těžby, jejichž cílem je
zejména úprava druhové skladby porostů. Předpokládá se, že tyto činnosti budou prováděny v režii vlastníků
příslušných pozemků (dřevo bude využito). To se týká i doporučených prosvětlovacích těžeb nad Wildnerovým
lomem (porost na nelesní půdě).
4.2 Použité podklady a zdroje informací
ANONYMUS (2009): Osnova plánů péče o národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní památky a jejich ochranná pásma. – MŽP ČR, Praha.
BALATKA B. & KALVODA J. (2006): Geomorfologické členění reliéfu Čech. – Kartografie, Praha.
BOSÁK J. & VONIČKA P. (2008): Roupcovití (Diptera: Asilidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 209–215.
DEMEK J. [ed.] et al. (1987): Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. – Academia, Praha, 584 pp.
FARKAČ J., KRÁL D. & ŠKORPÍK M. [eds] (2005): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Bezobratlí. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha, 760 pp.
FIRBAS F. (1929): Die Pflanzendecke des Friedländischen. – Heimatkunde des Bezirkes Friedland in
Böhmen, Friedland, 155-246.
HONSA I. (1987): Vápenný vrch – geologická a geomorfologická charakteristika. – Ms. [depon. in:
Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
HORÁČEK D. (1997): Netopýři krasových jeskyní v Jizerských horách. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 20: 101–104.
Strana 31
HRUBÝ K. (1963): Významnější lepidoptera Wünschovy sbírky v Severočeském muzeu. – Sborník
Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 2 (1962): 145–158.
CHALOUPSKÝ J. [red.] (1989): Přehledná geologická mapa Krkonoš a Jizerských hor. (1:100 tis.) –
Ústř. Ústav Geol., Praha.
CHALOUPSKÝ J.[red.] (1988): Geologická mapa ČR (1:50 000). List 03-14 Liberec. – Ústř. Ústav Geol., Praha.
CHVOJKA P. (2008): Chrostíci (Trichoptera) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského
Muzea, Přírodní Vědy 26: 49–77.
CHYTRÝ M., KUČERA T. & KOČÍ M. [eds.] (2001): Katalog biotopů České republiky. – Agentura
ochrany přírody a krajiny ČR, Praha.
JEHLÍK V. (1958): Floristický příspěvek ke květeně Frýdlantska a sousedních území. – Sborn.
Severočes. Mus., Ser. Hist. Natur., Liberec, 1: 98-127.
JEHLÍK V. (1963): Rostlinná společenstva Frýdlantského výběžku. – Mskr. [Dipl. Pr., depon. in Bibl.
Kat. Bot. Přírod. Fak. KU v Praze]
JEŽEK J., VONIČKA P. & PREISLER J. (2008): Ovádovití (Diptera: Tabanidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 187–200.
KOCOUREK P. (2006): Inventarizační průzkum mnohonožek v CHKO Jizerské hory. Závěrečná zpráva
za rok 2006. – Nepubl. manuskript, uložen na Správě CHKO Jizerské hory, Liberec, 6 pp.
KRAMPL F. & MAREK J. (1999): Příspěvek k poznání současné fauny motýlů (Lepidoptera) Jizerských
hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 21: 145–188.
KRAMPL F. & MAREK J. (2003): Faunisticky významné nálezy motýlů (Lepidoptera) v Jizerských horách, Česká republika, v letech 1999–2003 a ekologicko-geografické poznámky k šíření některých druhů. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 23: 127–174.
KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTĚPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíč
ke květeně České republiky. – 928 p., Academia, Praha
KUČERA J. & VÁŇA J. (2005): Seznam a červený seznam mechorostů České republiky (2005). –
Příroda, Praha, 23: 1-104.
KŮRKA A. (1997): Inventarizační arachnologický průzkum navrhované přírodní památky Vápenný
vrch u Raspenavy. – Ms. [depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
KŮRKA A. (1999): Pavouci (Araneida) Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 21: 119–136.
MÁCA J. (2009): Octomilkovití (Diptera: Drosophilidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 173–184.
MACKOVČIN P., SEDLÁČEK M. & KUNCOVÁ J. [eds.] (2002): Liberecko. In: Mackovčin P. & Sedláček
M (eds.), Chráněná území ČR, svazek III. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Ekocentrum Brno, Praha, 331 pp.
MAZÁNEK L., VONIČKA P. & PREISLER J. (2009): Pestřenkovití (Diptera: Syrphidae) Jizerských hor a
Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 3–46.
MESČERJAKOV V. & VONIČKA P. (1999): Plán péče o PR Vápenný vrch na období 1999-2011. – Ms.
[depon. in: Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
MÍCHAL I. & PETŘÍČEK V. [eds.] (1999): Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. – Praha, 714
p.
MIKYŠKA R. et NEUHÄUSLOVÁ Z. (1969): Geobotanická mapa ČSSR 1:200 000. 1. České země. List
M-33-X Liberec. – Academia a Kartografické nakladatelství, Praha.
MOCEK J., VONIČKA P. & PREISLER J. (2008): Hrbilkovití (Diptera: Phoridae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 261–281.
MORAVEC J. et al. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. 2. vydání. – Severočes. Přír., Litoměřice, Příl. 1995, 1–206.
MORAVEC J., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M. & NEUHÄUSLOVÁ Z. (2000): Přehled vegetace České republiky. Svazek 2. Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. – Academia, Praha.
Strana 32
NĚMEČEK J. et al. (2001): Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. – 78 p., ČZU Praha
a VÚMOP Praha.
NEUHÄUSLOVÁ Z. et al. (1998): Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky (1:500 000). –
Academia, Praha.
NEVRLÝ M. (1981): Kniha o Jizerských horách. Severočeské nakladatelství, Ústí nad Labem.
OCMAN P. (2009): Nerostné suroviny a jejich využívání. In: KARPAŠ R. & KOL. Jizerské hory. O
mapách, vodě a kamení. – Nakladatelství Roman Karpaš, Liberec.
PLEINEROVÁ-HLADKÁ N. (1989): Mineralogicko-petrografické poměry na Vápenném vrchu u
Raspenavy a v jeho širším okolí. – Sborník Ústř. ústavu geologického, odd. geol., 2. díl, sv. 24.
PLESNÍK J., HANZAL V. & BREJŠKOVÁ L. [eds] (2003): Červený seznam ohrožených druhů České republiky. Obratlovci. – Příroda 22: 1–184.
PLOCEK A. (1974): Nástin květeny Jizerských hor. – Ms. [Dis. Pr., depon. in: Bibl. Kat. Bot. Přírod.
Fak. UK, Praha ]
PLOCEK A. (1982-1986): Květena Jizerských hor. 1-4. – Sborn. Severočes. Muz., Přír. Vědy, Liberec,
12: 5-44, 13: 5-24, 14: 5-39 & 15: 5-52 [nedokončeno].
PREISLER J. & DVOŘÁKOVÁ K. (2009): Lanýžkovití (Diptera: Heleomyzidae) Jizerských hor a Frýdlantska. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 149–171.
PROCHÁZKA F. [ed.] (2001): Černý a červený seznam rostlin České republiky (stav v roce 2000). –
Příroda, Praha, 18: 1-166.
QUITT E. (1971): Klimatické oblasti ČSSR. – Stud. Geogr., Brno, 16: 1-74 (mapa).
SKALICKÝ V. (1988): Regionálně fytogeografické členění ČSR. – In: Květena ČSR, díl 1., Academia,
Praha.
SOFFNER J. (1924): Über die Schmetterlingsfauna des Isergebirges und seines Vorgeländes. Mitt. Ver.
Naturfreunde, Reichenberg, 46: 8–50.
SOFFNER J. (1927): Kleinschmetterlinge aus dem Isergebirge. Z. Ent. Ver. Schles. Insektenkunde, 15
(4): 6–9.
STERNECK J. & ZIMMERMANN F. (1933): Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens II.
(Microlepidoptera). Selbstverlag, Karlsbad, 168 pp.
STRAKA J., DVOŘÁK L. & BOGUSCH P. (2009): Žahadloví blanokřídlí (Hymenoptera: Aculeata) Jizerských hor a Frýdlantska. Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 239–276.
ŠTĚPÁNKOVÁ M. (1997): Zpracování podkladů pro návrh lokality „Vápenný vrch u Raspenavya“ na
přírodní památku. – Ms. [Dipl. Pr., depon. in: Knih. Lesn. Fak. ČZU, Praha & Správa CHKO
Jizerské hory, Liberec]
TOLASZ R. [ed.] (2007): Atlas podnebí Česka. – Český hydrometeorologický ústav a Univerzita Palackého, Praha a Olomouc.
TOMANDL M. (1972): Dějiny lesního hospodářství v Jizerských horách. – Knižnice Jizerských hor,
Severočes. Mus., Liberec, 12: 1-68.
TOMÁŠEK M. (1995): Půdní mapa ČR. List 03-14 Liberec. – Český Geol. Ústav, Praha.
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1958): Atlas podnebí Československé socialistické republiky. – Praha.
VESECKÝ A. [ed.] et al. (1961): Podnebí Československé socialistické republiky. Tabulky. – Praha.
VIŠŇÁK R. (2003): Botanický inventarizační průzkum PR Vápenný vrch. – Ms., 26 p. [depon. in:
Správa CHKO Jizerské hory, Liberec]
VLK R., HOLUŠA J. & KOČÁREK P. (2008): Kobylky (Orthoptera: Ensifera) a saranče (Orthoptera: Caelifera) Jizerských hor. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 79–88.
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2008): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a
Frýdlantska I. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 26: 1–287.
VONIČKA P. & PREISLER J. [eds] (2009): Výsledky entomologického výzkumu Jizerských hor a
Frýdlantska II. – Sborník Severočeského Muzea, Přírodní Vědy 27: 1–278.
Strana 33
Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení Zákona ČNR č. 114/1992
Sb.
Vyhláška MŽP ČR č. 64/2011 Sb., o plánech péče, podkladech k vyhlašování evidenci a označování
chráněných území.
WATZNAUER A. (1934): Der Kalkberg bei Raspenau. – Mitt. Ver. Naturfr. in Reichenberg, 56: 30–35.
4.3 Seznam používaných zkratek
CHKO – chráněná krajinná oblast, DP – dílčí plocha, EVL – evropsky významná lokalita, IO – individuální ochrana, JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa, LHC – lesní hospodářský celek, LHE –
lesní hospodářská evidence, LHP – lesní hospodářský plán, LT – lesní typ, OP – ochranné pásmo, PR
– přírodní rezervace, psk – porostní skupina, SLT – soubor lesních typů, ZCHÚ – zvláště chráněné
území, další použité zkratky (pokud nejsou všeobecně srozumitelné) jsou vysvětleny na příslušných
místech textu.
Zkratky dřevin užívané zejména v tabulkách:
BK buk lesní (Fagus sylvatica)
BO borovice lesní (Pinus sylvestris)
BR bříza bělokorá (Betula pendula)
DBL dub letní (Quercus robur)
DBZ dub zimní (Quercus petraea)
HB habr obecný (Carpinus betulus)
JD jedle bělokorá (Abies alba)
JIV vrba jíva (Salix caprea)
JLH jilm horský (Ulmus glabra)
JR jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)
JVM javor mléč (Acer platanoides)
KL javor klen (Acer pseudoplatanus)
LIS líska obecná (Corylus avellana)
LPS lípa srdčitá (Tilia cordata)
MD modřín opadavý (Larix decidua)
OS topol osika (Populus tremula)
SM smrk ztepilý (Picea abies)
TR třešeň ptačí (Prunus avium)
4.4 Plán péče zpracoval
RNDr. Richard Višňák, Ph.D.
biologické a ekologické průzkumy
Mlýnská 271, 471 27 Stráž pod Ralskem
listopad 2011
Části týkající se neživé přírody zpracoval RNDr. Ivo Honsa.
Zoologické části včetně přílohy S3 zpracoval ing. Pavel Vonička, Severočeské muzeum Liberec.
Strana 34
P ŘÍLOHY
Tabulk y:
Příloha T1 – Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
(Tabulka k bodu 2.5.1 a k bodu 3.1.2).
Příloha T2 – Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných
zásahů v nich
(Tabulka k bodům 2.5.2, 2.5.3 a 2.5.4 a k bodu 3.1.2).
Map y:
Příloha M1 – Orientační mapa s vyznačením území
Příloha M2 – Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
Příloha M3 – Mapa dílčích ploch (na podkladu ortofotomapy)
Příloha M4 – Lesnická mapa typologická
Příloha M5 – Mapa stupňů přirozenosti lesních porostů
Příloha M6 – Lesní porostní mapa
Příloha M7 – Mapa přirozených bezlesí
Příloha M8 – Historické mapy
Ostatní:
Příloha S1 – Podrobnější popisy dílčích ploch
Příloha S2 – Floristický přehled
Příloha S3 – Zoologické poznámky
Strana 35
Příloha T1
Popis lesních porostů a výčet plánovaných zásahů v nich
JPRL
dílčí výměra RS/PT zastoupení dřevin
plocha v ha
401Ba5
1
1,41
1A
JS 4, KL 3, LPS 2, DBL 1,
BK, HB, BR, OS
401Ba101
2
0,04
–
–
401Ba102
3
0,01
–
–
prům. stupeň doporučený zásah
výška přir.
22
D
šetrná probírka, těžit zejména BR a MD
–
–
–
–
bez návrhu
bez návrhu
–
–
401Ba5/3
4
1,53
1A
20/13
D
probírka s redukcí BR, MD a SM
2
401Ba6
5
5,62
1A
23
D
šetrné probírky (nenaléhavé), přednostně těžit MD, BR, OS
3
401Ba12
6
0,22
1A
28
C
bez návrhu, netěžit
–
Město Raspenava
401Ba12
401Ba501
7
8
0,07
0,82
1A
23
–
C
–
–
–
Město Raspenava
Město Raspenava, součást PUPFL –
bezlesí evidováno jako louka
401Bb9
9
0,59
1A
HB 4, LPS 3-4, DBL 2-3,
BR+, JVM, TR, LIS
24
C
–
soukromý les
401Ba12
10
0,14
1A
28
C
–
soukromý les
401Bc12
11
0,12
1A
LPS 8-9, JS 1, JVM, SM, v
podrostu hojně LIS, podružně JVM
JIV 3, BR 3, LPS 3, JS
bez návrhu
dle možností louku pravidelně kosit, ale
nezkulturňovat a nehnojit, jinak ponechat sukcesi bez umělého zalesnění
uchovat celistvost porostu, případné
těžby pouze jednotlivě výběrného charakteru
zachovat celistvost porostu, pokud těžit,
pak jednotlivě
20
D
–
soukromý les
401Bc101
12
0,01
–
bez návrhu – redukce pionýrských dřevin možná
bez návrhu
–
bezlesí – zasahující cíp louky
BR 4, LP 2, MD 2, SM 1,
BK +, DB, HB, JS, JVM
LPS 4, MD 2-3, DBL 1, BK
1, BR 1, JS 1, HB+-1, KL+,
JVM+, OS, SM; LIS
LPS 8, DBL 2, BO, BK,
SM, JLH, LIS
LPS 9, BR 1, JVM
–
–
–
nal. poznámka
3
LČR, LS Frýdlant; předpis LHP: výchovná těžba 60 m3, přednostně BR
LČR, LS Frýdlant
LČR, LS Frýdlant; formálně vyčleněná
plocha nepatrného rozměru, v terénu
prakticky neidentifikovatelná
Město Raspenava, v platném LHP předpis těžby výchovné
Město Raspenava, v LHP předpis těžby
výchovné 86 m3
P o zná m k a: Bližší popis dílčích ploch je obsažen v příloze S1.
V ys v ět li v k y:
JPRL – jednotka prostorového rozdělení lesa; dílčí plochy – pořadové číslo dílčí plochy; RS/PT – rámcová směrnice / porostní typ; zastoupení dřevin – údaj v desítkách procent, dle terénního zjištění; prům. výška – průměrná výška (hlavního) porostu v metrech; stupeň přir. – stupeň přirozenosti dle metodiky (A – les původní, B – přírodní, C –
přírodě blízký, D – kulturní, E – nepůvodní); nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný.
Příloha T2
Popis dílčích ploch a objektů na nelesních pozemcích a výčet plánovaných zásahů v nich
dílčí název
plocha
výměra stručný popis charakteru plochy nebo objektu a dlou- doporučený zásah
(ha)
hodobý cíl péče
1,76
A
nad lomem
smíšené listnaté porosty mladého a středního věku,
prořezávky a probírky vhodné, prosvětlit
s převažující břízou a lípou, různé kvality, na JZ starý,
dno zatopeného lomu
částečně zatopený lom
0,95 velký, dosud ± otevřený lom, heliofilní biota, mírně rude- přiměřená redukce náletových dřevin ve
B
Wildnerův lom
ralizováno, při okrajích nesouvislé porosty pionýrských
stěnách lomu a po jeho obvodu, dno lodřevin, v dolní části periodická vodní hladina
mu nezalesňovat
1,55 odrůstající porosty náletových dřevin v antropogenním
C
pod lomem
výchovné těžby možné, s podporou cíloreliéfu, převaha jívy a břízy
vých dřevin
0,42 větší lom se zahliněnými břehy, se starším porostem
D
jižní cíp
bez zásahu, šetrné těžby možné
s převahou lípy, po okrajích navazují mladší porosty pionýrských dřevin
0,12 jižní okraj zpustlé louky (viz DP 8), bylinotravní lada, od kosit spolu s přilehlou loukou (DP 8)
E
jižní mez
Z stromový porost; plocha pouze parcelně ohraničená
0,13 zasahující klín sečené zkulturněné louky
F
východní okraj
pravidelně kosit, případně vypásat
nal. – naléhavost, zásah: 1 – naléhavý, nezbytný pro předmět ochrany, 2 – vhodný, 3 – možný, zbytný
P o zná m k a: Bližší popisy dílčích ploch je obsažen v příloze S1.
nal.
2
termín provedení
nezáleží
interval
provádění
5-10 let
2
nezáleží
5 let
3
nezáleží
10 let
–
–
–
2
VI-VIII
1 rok
2
VI-VIII
1 rok
Pøíloha M1
Orientaèní mapa území
na podkladu Základní mapy ÈR 1:50 000, s vyznaèením polohy dalích ZCHÚ
PR Køíový vrch
PP Hadí kopec
PR Vápenný vrch
NPR Jizerskohorské buèiny
0
0.5
1
1.5
2
Kilometers
km
1:50000
Legenda:
hranice ZCHÚ
hranice ochranného pásma
hranice CHKO Jizerské hory
hranice ptaèí oblasti Jizerské hory
hranice EVL
Pøíloha M2
Katastrální mapa se zákresem ZCHÚ a jeho ochranného pásma
1:4000
0
50
100
150
200
m
Meters
Legenda
pøírodní rezervace
ochranné pásmo
Pøíloha M3
Mapa dílèích ploch
na podkladu aktuální ortofotomapy - (c) ÈÚZK 2011
1:5000
2
9
1
5
4
10
C
A
E
0
50
100
150
200
8
6
F
B
7
12 11 3
D
m
Meters
Legenda:
hranice ZCHÚ
hranice dílèích ploch (lutá èísla)
základní vrstevnice:
25 m
5 m
2,5 m
Page 1 of 1
Příloha M4
Oblastní plány rozvoje lesů (2011)
Lesnická mapa typologická
1 : 5000
mapový server ÚHÚL (www.uhul.cz), Oblastní plány rozvoje lesů
1:5000
3A1
hranice PR je vyznačena červenou čarou
30.11.2011
Pøíloha M5
Mapa stupòù pøirozenosti lesních porostù
1:5000
hodnoceny jsou i porosty mimo lesní pùdu
Legenda:
0
50
100
150
200
m
Meters
hranice ZCHÚ
vrstevnice:
25 m
5 m
2,5 m
stupnì pøirozenosti:
A - les pùvodní
B - les pøírodní
C - les pøírodì blízký
D - les kulturní
E - les nepùvodní
Pøíloha M6
Lesní porostní mapa
1:5000
aktuální stav pouze pro LHC Raspenava (støední èást území), pro zbytek území data za minulé decenium
0
50
100
150
200
m
Meters
Legenda:
hranice ZCHÚ
základní vrstevnice:
25 m
5 m
2,5 m
Příloha M8
Geologická mapa území
sec. Štěpánková (1997), s využitím starších podkladů, upraveno dle Pleinerová Hladká (1959)
erlan
laminovaná drobně
okatá ortorula
pyroxen
amfibolický skarn
(malakolitovec)
Příloha M8
Mapa lomů
sec. Štěpánková (1997), využitím starších podkladů
Příloha M8
Schematická mapa potenciální přirozené vegetace
orig. Višňák (2003)
Pozn.: jednotka MFr AcC má ekologicky blíže ke svazu Carpinion než Tilio Acerion, vyhraněné suťové
polohy jsou v území přítomny jen vcelku maloplošně v prostoru lomů (droliny), případně starých odvalů
Příloha S1
PODROBNĚJŠÍ POPISY DÍLČÍCH PLOCH
Dílčí plochy (DP) mají vždy jednoznačné ohraničení v obrysové mapě. Jsou to buď celistvé
porostní skupiny, jejich samostatné části anebo bezlesí (i ta mohou být někdy rozdělena na
více částí). Každá takto ohraničená plocha má své pořadové číslo v mapové vrstvě (viz přílohu M3).
Současně jsou zde pojednány i dílčí plochy na nelesní půdě, které jsou na rozdíl od „lesních“
ploch označeny velkými písmeny. V případě PR Vápenný vrch jsou však i tyto „nelesní“ plochy tvořeny z větší části porosty lesního charakteru, pouze hospodářsky a katastrálně neevidovanými.
V následujících tabulkách jsou obsaženy charakteristiky k jednotlivým DP v níže uvedeném
členění.
Legenda:
ZCHÚ – název ZCHÚ bez uvedení kategorie, v případě vymezeného ochranného pásma za názvem ZCHÚ následuje zkratka „OP“
DP: pořadové číslo dílčí plochy v rámci příslužného ZCHÚ. DP jsou řazeny dle LHC (v pořadí LHC Frýdlant,
LHC Raspenava, ZO Frýdlant) a čísla porostní skupiny nebo bezlesí. Za lesními plochami jsou zařazeny plochy
nelesní označené velkými písmeny.
Rozloha: výměra dílčí plochy v hektarech, s přesností na setiny. Údaj vychází z LHP, případně z digitální obrysové mapy, u nelesních ploch z digitalizace hranic.
Odd.: číslo lesního oddělení.
Dílec/porost: označení lesního dílce a porostu.
Por. sk.: označení porostní skupiny nebo bezlesí dle aktuálně platného LHP, resp. LHO (2012-2021 pro LHC
Frýdlant a ZO Frýdlant a 2001-2020 pro LHC Raspenava).
Část: v případě, že se porostní skupina rozpadá na více oddělených částí, je v tomto poli uvedena lokalizace popisované části (např. „severní část“). U celistvých porostních skupin není vyplněno nic.
Stanoviště: stručný popis stanovištních poměrů – svažitost, případně orientace svahů, zamokření a přítomnost
horninových výchozů, případně další významné skutečnosti.
Charakteristika porostu: stručný popis druhového složení a struktury lesního porostu, vzrůstu dřevin, jejich
vitality, výskytu zmlazení atd.
Složení porostu: druhová skladba lesního porostu, v případě potřeby rozlišená na etáže. Členění etáží nemusí
vždy odpovídat údajům v LHP (označení porostní skupiny), k čemuž dochází zejména v těchto případech: a)
horní etáž je již bez živých stromů, tvořená pouze zbytkovými soušemi, v krajním případě i zcela chybí; b) etáže
nelze jednoznačně rozlišit; c) porost má více etáží, než uvádí LHP, zpravidla jde o nepodchycené zmlazení.
Výška porostu: průměrná výška porostu, v případě potřeby s rozlišením na etáže a dřeviny. Jde o souborný a
hrubě orientační údaj, bližší údaje jsou obsaženy v poli „charakteristika porostu“.
Botanické poměry: stručná botanická charakteristika bylinného, případně mechového patra. Jsou zde uvedeny
významnější zastoupené druhy, druhy s nejvyšší pokryvností jsou zpravidla řazeny na prvních místech, případně
je frekvence výskytu uvedena slovně, např. zkratkami dom. (dominantní), hoj. (hojný), roztr. (roztroušený), zř.
(zřídkavý), vz. (vzácný), lok. (místy).
Návrh opatření: Zde jsou v krátkosti uvedena navrhovaná opatření pro danou dílčí plochu. Vzhledem ke stavu
území a jeho poslání jde o zásahy omezené.
Poznámka: majetková příslušnost a další doplňující údaje.
Stupeň přirozenosti: stupeň přirozenosti lesních porostů pro danou dílčí plochu dle metodiky ve stupnici A až E
(A – les původní, B – les přírodní, C – les přírodě blízký, D – les kulturní, E – les nepůvodní), u nelesních ploch
použito pouze orientačně, u vymezených bezlesí nehodnoceno.
A) Dílčí ploch y na lesní půdě (PUPFL)
ZCHÚ: Vápenný vrch
DP: 1
Rozloha: 1,41 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 5
Část:
Stanoviště: v hlavní části psk zvlněný sv. svah, dosti příkrý, ale nepříliš kamenitý, na J rulové
skalky, při úpatí svah mírnější, na S navazuje dlouhý úzký výběžek se starými kamennými snosy
Charakteristika porostu: severní výběžek: od S nízký porost LIS, střemcha, bez černý, záhy KL,
DBL, JS, v podrostu LIS, v plášti svída; jižněji v lemech BR, v jádru starší LPS, v podúrovni
nesouvisle LIS, LPS; v rozšířené části na J: smíšená kmenovina LPS, JS, KL, DBL, vtroušeně BR,
OS, ve svažitém úseku též MD a BK; v podúrovni LPS, KL, HB, LIS; na většině plochy tenčí
kmenovina s převahou KL a JS a s mladší výplní, na Z místy i s hojným MD, níže k úpatí převažuje
LPS s příměsí DBL (starší stromy), dále výše vtroušený BK (mladší stromy a pár starých u skalek),
nesouvislá podúroveň KL, LPS aj.; nedávno provedena probírka, resp. výběrná těžba
Složení porostu [x 10%]: JS 4, KL 3, LPS 2, DBL 1, Výška porostu [m]: 22
BK, HB, BR, OS
Botanické poměry (podrost): při severním okraji v E1 Mercurialis perennis (dom.), Anemone
nemorosa, Galeobdolon montanum, Aegopodium podagraria, dále na J v širší části podobné –
Mercurialis perennis (dom.), Aegopodium podagraria (hoj.), Poa nemoralis (roztr.), Galeobdolon
sp., Asarum europaeum, Viola reichenbachiana; v hlavní části psk: Galeobdolon montanum (hoj.),
Mercurialis perennis (lok. dom.), Aegopodium podagraria, Asarum europaeum, Poa nemoralis (lok.
hoj.), Geum urbanum, Phyteuma spicatum, Anemone nemorosa, Fraxinus excelsior, Oxalis
acetosella, Actaea spicata (roztr.), Melica nutans, Carex sylvatica, Athyrium filix-femina, Festuca
gigantea, Fragaria moschata, Dryopteris filix-mas, v horní části též Rubus fruticosus agg.,
Návrh opatření: šetrná probírka, těžit zejména BR a MD
Poznámka: LČR, LS Frýdlant; předpis LHP: výchovná těžba 60 m3 ,
tj. 20 % zásoby, přednostně BR
Stupeň přirozenosti: D
DP: 2
Rozloha: 0,04 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 101
Část:
Stanoviště: antropogenní terasa při západním okraji území – původně polní cesta
Charakteristika porostu: málo užívaná cesta při západním okraji území
Složení porostu [x 10%]: –
Výška porostu [m]: –
Botanické poměry (podrost):
Návrh opatření: bez návrhu
Poznámka: LČR, LS Frýdlant
DP: 3
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 102
Stanoviště: antropogenní reliéf v blízkosti bývalého lomu
Stupeň přirozenosti: –
Rozloha: 0,01 ha
Část:
Charakteristika porostu: bezlesí vedeno jako „okraj lesa“, v terénu prakticky neidentifikovatelné,
s mladým porostem pionýrských dřevin
Poznámka: LČR, LS Frýdlant; formálně vyčleněná plocha nepatrného Stupeň přirozenosti: –
rozměru, v terénu prakticky neidentifikovatelná
DP: 4
Rozloha: 1,53 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 5/3
Část:
Stanoviště: mírné až středí svahy západní až jižní orientace, místy slabě kamenité, na kyselém
podloží
Charakteristika porostu: mozaikovitý mladý porost, na JV: LPS s příměsí BR, v etážovitém
porostu, dále na Z úsek MD-BR, 16-18 m vys., s příměsí LPS a DBL, po nedávné prořezávce,
návazně úsek s LPS + příměs JVM, JS, BR, LIS, vzápětí starší porost (etáž) BK, vtroušeně HB,
v podúrovni LIS, dále světlinky, mj. s BR, DBL, mladším SM, vtroušeně TR, JR aj.
Složení porostu [x 10%]: BR 4, LP 2, MD 2, SM 1, Výška porostu [m]: 20/13
BK +, DB, HB, JS, JVM
Botanické poměry (podrost): E1 převážně jen slabě vyvinuto, lok. Carex contigua, Melampyrum
nemorosum, Viola reichenbachiana, Poa nemoralis, Fragaria vesca, Rubus fruticosus agg. aj.
Návrh opatření: probírka s redukcí BR, MD a SM
Poznámka: Město Raspenava, v platném LHP předpis probírky
DP: 5
Rozloha: 5,62 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 6
Část:
Stanoviště: na SZ mírně svažitá agrární terasa, v okrajích s kamennými snosy, na hřebeni drobné
skalky, závrty
Charakteristika porostu: na SZ: porost na bývalé agrární terase: tyčovina BR, LPS, méně KL, OS,
DBL, zapojená, cca 22 m vys., v E2 LPS a LIS, v E1 zmlazuje JS a KL; na S (na původně lesní
půdě): stinná tenká kmenovina MD, BK, LPS, DBL, BK slabší, spíše v podúrovni; výše po svahu
stinná tyčovina BR a LPS, zmlazení JS, na hřebeni na kamenitém pahorku tyčovina MD, BR,
s mladší výplní LPS, BK, HB, JR, porost zde prosvětlený; návazně etážovitý porost JS, méně LPS,
BK, JVM; v centrální části u hřebenové cesty: tyčovina až tenká kmenovina JS, MD, LPS, KL, DBL,
BR, OS (lok. hoj.), cca 24 m vys.; kolem vrcholu mladší nestejnověký porost LPS, DBL, JVM, BK,
BR, HB, MD; na SV: hojně MD, dále mladší LPS, vtroušeně HB, DBL aj., dále lok. i SM v
podúrovni; na J: nestejnověký, dílem etážovitý mladší porost LPS s vtroušeným MD v nadúrovni,
dále BR, HB, DBL; v lesním lemu řada starých LPS a BK s výplní mladších HB, BR; na JV porost
vyšší (cca 25 m) a poněkud světlejší, LPS s menší příměsí JVM, HB, MD; dole nevýrazný lůmek
s několika starými LPS, vedle krmelec; souhrnné hodnocení: rozsáhlá a nepřehledná psk, porost
víceméně etážovitý, rozlišení etáží je ale často nesnadné, celkově převládá LPS, hojně MD, slabší
příměs BK, BR, JS, vtroušeně HB, JVM, KL, OS, v keřovém patře často LIS, místy též mladý SM;
porost převážně 20-26 m vys., místy nižší
Složení porostu [x 10%]: LPS 4, MD 2-3, DBL 1,
Výška porostu [m]: 23
BK 1, BR 1, JS 1, HB+-1, KL+, JVM+, OS, SM; LIS
Botanické poměry (podrost): na SZ: Oxalis acetosella, Rubus sp., Senecio ovatus, Mycelis muralis,
Moehringia trinervia, Poa nemoralis (lok.), Luzula pilosa, Dryopteris carthusiana aj.; na SZ a ve
střední části E1 často chybí, ve vrcholových partiích (lok. prosvětleno): Poa nemoralis (hoj.),
Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus, Rubus fruticosus agg., lok. Mercurialis
perennis (hoj.); v centrální čísti E1 nerovnoměrně vyvinuto (místy cca 35 %, jinde prakticky chybí),
s Oxalis acetosella (hoj.), Polygonatum verticillatum (lok. hoj.), Moehringia trinervia, Dryopteris
dilatata, Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina, Dryopteris carthusiana, Maianthemum
bifolium, Senecio ovatus, Polygonatum multiflorum, v prosvětlených úsecích s vysokou pokryvností
Poa nemoralis (hoj.), Rubus sp., Athyrium filix-femina, Oxalis acetosella, Moehringia trinervia; u
vrchol. hřbítku hojně Dryopteris filix-mas; na SV: Dryopteris dilatata (hoj.), Oxalis acetosella aj.; na
J při úpatí E1 travnaté, s Poa nemoralis, Avenella flexuosa, Luzula luzuloides, Vaccinium myrtillus,
méně Melampyrum pratense, Holcus mollis aj.; na JV: hoj. Poa nemoralis, dále Fragaria vesca,
Oxalis acetosella, Fraxinus excelsior, Viola reichenbachiana, Prenanthes purpurea, Melica nutans,
Rubus fruticosus agg., Luzula pilosa, Sanicula europaea, Maianthemum bifolium, níže lok i
Mercurialis perennis ; u krmelce (?) Viola reichenbachiana, Asarum europaeum, Actaea spicata,
Návrh opatření: šetrné probírky (nenaléhavé), přednostně těžit MD, BR, OS
Poznámka: Město Raspenava, v LHP předpis těžby výchovné 86 m3 Stupeň přirozenosti: D
DP: 6
Rozloha: 0,22 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 12
Část: větší severní
Stanoviště: starý lom v jižním svahu, mírně zahloubený, na dně s dosti velkou tůňkou, lomová stěna
s ± zahliněnými skalními odkryvy a okolní členitý terén přemodelovaný těžbou
Charakteristika porostu: vzrostlý, nestejnověký porost LPS s menší příměsí DBL, v lomu též BO
(ve svazích), BK, SM, JLH (mladší), v keřovém podrostu LPS a LIS
Složení porostu [x 10%]: LPS 8, DBL 2, BO, BK,
SM, JLH, LIS
Botanické poměry (podrost): Fragaria vesca, Poa nemoralis, Sanicula europaea, Viola
reichenbachiana, Actaea spicata, Cornus sanguinea, Festuca gigantea, Dryopteris filix-mas
Návrh opatření: bez návrhu, netěžit
Poznámka: Město Raspenava; dle LHP: lp 10, podúroveň lp,
vtroušeně DB, KL, věk 109 let
Stupeň přirozenosti: C
DP: 7
Rozloha: 0,07 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 12
Část: menší jižní
Stanoviště: mírný jižní svah, zvlněný, drobně kamenitý; při západním okraji krmelec a solný liz
Charakteristika porostu: nepěstěný porost LPS různého věku i vzrůstu, 20-25 m vys., vtroušeně
zbytková BR, v mladší výplni i JVM
Složení porostu [x 10%]: LPS 9, BŘ 1, JVM
Botanické poměry (podrost): dom. Poa nemoralis, dále Sanicula europaea, Viola reichenbachiana,
Rubus fruticosus agg., Geum urbanum, Festuca gigantea, Fragaria vesca, Veronica chamaedrys,
v E0 hojně Pohlia nutans
Poznámka: Město Raspenava
DP: 8
Rozloha: 0,82 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 501
Část:
Stanoviště: mírný jižní svah, agrární terasa při lesním okraji, na J se zpustlou mezí
Charakteristika porostu: dlouhodobě neudržovaná louka, v lesním lemu dosti široké náletové
pláště LPS, méně stř a tř, většinou 4-5 m vys.
Botanické poměry (podrost): nevzhledný, silně degradovaný travní porost: hojně Arrhenatherum
elatius, Alopecurus pratensis, výrazná expanze Rubus fruticosus agg. a Chaerophyllum aromaticum,
méně Solidago canadensis, dále Festuca pratensis, Poa trivialis, Holcus lanatus, Agrostis capillaris,
Festuca rubra, Cirsium arvense, Trisetum flavescens, Pimpinella major, Lathyrus pratensis,
Stellaria graminea, Galium album, Achillea millefolium, Trifolium medium, Centaurea jacea,
Hypericum maculatum; v sečeném lemu louky při jižním okraji dosud Lotus corniculatus,
Leucanthemum ircutianum, Centaurea jacea, Knautia arvensis, Trifolium medium...
Návrh opatření: dle možností louku pravidelně kosit, ale nezkulturňovat a nehnojit, jinak ponechat
sukcesi – bez umělého zalesňování
Poznámka: Město Raspenava, součást PUPFL – bezlesí evidováno
jako louka
DP: 9
Rozloha: 0,59 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Bb
Por. sk.: 9
Část:
Stanoviště: na S původně svažitá mez, nad níž následuje stará agrární terasa lemovaná kamennými
snosy
Charakteristika porostu: v širším západním výběžku: nestejnověký až etážovitý prost HB s příměsí
LPS a DBL, horní etáž tvoří starší DBL a LPS, cca 26 m vys., v podúrovni převažuje HB, který je
místy hojný i v nižší etáži 4-6 m vys., zmlazuje i v bylinném patře; severní část: nestejnověký porost
DBL, LPS, HB, též s BR a tř, v plášti LPS, zmlazuje JS a HB; na jihu v lesním lemu poněkud starší,
netvárný porost LPS, HB (DBL), KL, LIS, v E1 zmlazení JS, HB, LPS, LIS
Složení porostu [x 10%]: HB 4, LPS 3-4, DBL 2-3, Výška porostu [m]: 24
BR+, JVM, tř, LIS
Botanické poměry (podrost): na Z: Avenella flexuosa (dom.), Poa nemoralis, Holcus mollis,
Vaccinium myrtillus, Melampyrum pratense, Hieracium murorum, Luzula luzuloides, Veronica
officinalis, Solidago virgaurea, Galeobdolon luteum (lok. hoj.), Hedera helix, Polygonatum
multiflorum (lok.); na S: Poa nemoralis, Maianthemum bifolium, Galeobdolon sp. (hoj.), Fraxinus
excelsior, Viola reichenbachiana, Polygonatum multiflorum (lok. hoj.), Carpinus betulus, Prunus
spinosa aj.
Návrh opatření: uchovat celistvost porostu, případné těžby pouze jednotlivě výběrného charakteru
Poznámka: soukromý vlastník
DP: 10
Rozloha: 0,14 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 12
Část:
Stanoviště: v horní části starý lom s uzavřenou jeskyní, terén víceméně zahliněný, níže členitý
antropogenní reliéf (terasy)
Charakteristika porostu: lom a okolí (horní úsek): převládá LPS, vtroušeně SM, v podrostu líska a
bez černý; v dolní části volně zapojená kmenovina LPS s příměsí JS, v E2 s lískou, porost zde
převážně mladší (cca 80 let)
Složení porostu [x 10%]: LPS 8-9, JS 1, JVM, SM,
v podrostu hojně LIS, podružně JVM
Botanické poměry (podrost): bohaté zmlazení jasanu, dále Oxalis acetosella, Viola
reichenbachiana, Asarum europaeum, Actaea spicata (dosti hojně), Melica nutans, Poa nemoralis,
Aegopodium podagraria, Viola reichenbachiana, Polygonatum multiflorum (zř.)
Návrh opatření: zachovat celistvost porostu, pokud těžit, pak jednotlivě
DP: 11
Rozloha: 0,12 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Bc
Por. sk.: 12
Část:
Stanoviště: členitý antropogenní reliéf nad starým lomem v jižním výběžku území
Charakteristika porostu: nesourodý porost – na většině plochy rozvolněný sukcesní porost jívy a
břízy, podružně jasanu, bezu černého a lípy; na V vyvýšený terén se starší lípou 18-25 m vys.
Složení porostu [x 10%]: JIV 3, BR 3, LPS 3, JS
Botanické poměry (podrost): na plošině v E1 Urtica dioica (hoj.), Fragaria sp., Viola
reichenbachiana, Asarum europaeum, Geum urbanum, Rubus fruticosus agg. (hoj.), Geranium
robertianum; na valu východně Poa nemoralis (hoj.), Fragaria sp., Viola reichenbachiana aj.
Návrh opatření: bez návrhu – redukce pionýrských dřevin možná
Odd.: 401
Dílec/porost: Bc
Stanoviště: mírný jz. svah v lesním klínu
DP: 12
Por. sk.: 101
Rozloha: 0,01 ha
Část:
Charakteristika porostu: zasahující cíp kulturní louky – plocha nepatrné výměry
Složení porostu [x 10%]:
Výška porostu [m]:
Návrh opatření: kosit spolu se sousedním loukou
B) Dílčí ploch y mimo lesní půdu
DP: A
Rozloha: 1,76 ha
Odd.:
Dílec/porost:
Por. sk.:
Část:
Stanoviště: svahy převážně jv. orientace nad Wildnerovým lomem a při jeho okrajích, v jz. části
menší, částečně zatopený lom s příkrými svahy (výstupy skalního podloží) a okolním velmi
členitým, antropogenně přemodelovaným reliéfem
Charakteristika porostu: nad hranou lomu (tj. na S) mladší porost výmladkového původu
s převažující LPS, podružně s BR, DBL, HB, níže též JIV, OS; dále od hrany hustý mladý porost BR
a LPS, BR silnější (tyčovina), LPS tenčí (tyčkovina), též líska; porost tohoto typu max. 50 m od
hrany, dále již tyčovina až tenká kmenovina) LPS s příměsí JS a doznívající BR, cca 20 m vys.; na
JZ: lom již víceméně zarostlý staršími stromy – LPS, SM, BR, JLH, BK, výše ve svahu (na V)
početná vzrostlá BO
Botanické poměry (podrost): při hraně lomu Poa nemoralis, Viola reichenbachiana, Trifolium
medium (hoj.), Fragaria moschata, Pimpinella saxifraga, Leucanthemum vulgare, Avenella flexuosa
(hoj.), Thymus pulegioides, Festuca ovina (hoj.), Clinopodium vulgare, Trifolium aureum,
Danthonia decumbens, Carlina vulgaris aff. (sterilní), Galium pumilum; v porostu dále od hrany:
Avenella flexuosa (hoj.), Luzula luzuloides, Hieracium murorum, Vaccinium myrtillus, Oxalis
acetosella, Luzula pilosa, Viola reichenbachiana; ve starším porostu dále E1 dosti potlačeno,
s Fraxinus excelsior, Viola reichenbachiana, Poa nemoralis, Fragaria sp.; na JV v bylinném patře na
dně lomu převládá Oxalis acetosella, Sanicula europaea a Viola reichenbachiana, doprovodně
přistupuje Actaea spicata, Dryopteris filix-mas a Fagus sylvatica
Návrh opatření: výchovné zásahy možné
Poznámka: lesní porosty nad lomem na nelesní půdě
Stupeň přirozenosti: (C)
DP: B
Rozloha: 0,95 ha
Odd.:
Dílec/porost:
Por. sk.:
Část:
Stanoviště: Wildnerův lom v jv. úbočí vrchu, odkryté skalní stěny s výškou až 27 m, mírně
zahliněné dno lomu, při okrajích balvanové akumulace (zvl. na JZ), v jv. části nižší etáž lomu
s rozsáhlou periodickou hladinou stojaté vody
Charakteristika porostu: vlastní lom: dno lomu (vyšší etáž) s roztr. keři do 2 m výšky, při okrajích
četnějšími: Betula pendula, Salix purpurea, Tilia cordata, Salix caprea; stěny lomu: na římsách a
v zahliněných partiích mladé BR, JS, JIV, TR, DB, svídy a růže; jižně od lomu: nižší etáž lomu
s periodickou vodní hladinou (vysýchající mělká tůň), směrem k úpatí lomu a po obvodu s kulisou
OL a OLS, po obvodu OS, JS, BR, LPS, v ploše i VRK; na Z balvanité sutě s pionýrským porostem
JS, méně OS a LPS
Botanické poměry (podrost): dno lomu: volně zapojené bylinné trávníky s Festuca rubra,
Arrhenatherum elatius, Carex digitata (hoj.), Anthoxanthum odoratum, Poa compressa, Briza media
(lok.), Prunella vulgaris, Lotus corniculatus (hoj.), Leontodon hispidus (hoj.), Plantago media,
Linum catharticum, Plantago lanceolata, Medicago lupulina, Rhinanthus minor, Trifolium pratense,
Thymus pulegioides (lok.), Galium album, Fragaria vesca, Hypericum perforatum, Melilotus albus,
Galium pumilum, Veronica officinalis, Carlina vulgaris, Trifolium medium, Sedum sexangulare
(lok.), Solidago canadensis, Potentilla tabernaemontani, Centaurea jacea aj.; stěny lomu: v E1
Potentilla tabernaemontani, Sedum sexangulare, Poa compressa, Thymus pulegioides, Fragaria
moschata, Microrrhinum minus (hoj.), Arenaria serpyllifolia, Silene vulgaris, Poa nemoralis,
Hypericum perforatum, Epilobium collinum, Hieracium bauhini (roztr.), Melica nutans, Asplenium
ruta-muraria (zř.), dole na suti též hojně Rubus fruticosus agg., Geranium robertianum aj.; loučka:
Arrhenatherum elatius (hoj.), Dactylis glomerata, Festuca rubra, Trifolium medium, Lotus
corniculatus, Knautia arvensis, Silene vulgaris, Rubus caesius (hoj.), Daucus carota...; dolní etáž
lomu: E1 na dně tč. vyschlé tůně chybí, po okrajích mj. Rubus fruticosus agg., Geranium
robertianum, Carex digitata, Carex muricata, Fragaria moschata; v pionýrském suťovém lese na Z
hojně Dryopteris filix-mas
Návrh opatření: přiměřená redukce náletových dřevin ve stěnách lomu a po jeho obvodu, šetřit
vzácnější druhy (svída, hrušeň polnička, růže...), nezalesňovat dno lomu
Poznámka: Wildnerův lom a blízké okolí
Stupeň přirozenosti:
DP: C
Rozloha: 1,55 ha
Odd.:
Dílec/porost:
Por. sk.:
Část:
Stanoviště: mírnější svahy východní orientace, velký rozsah antropogenních půd – staré navážky po
těžbě vápence, zbytky staveb
Charakteristika porostu: nevzhledné pionýrské formace s dom. JIV a BR, dále JS;
v antropogenním reliéfu se zbytky staveb, též mladá LPS, v E2 svída, oplocenka
Botanické poměry (podrost): ruderalizovaná pionýrská společenstva se Solidago canadensis (lok.
dom.), Petasites hybridus, dále s Fragaria moschata, Geranium robertianum, Rubus fruticosus agg.,
Rubus caesius, Senecio ovatus, Clinopodium vulgare, Chaerophyllum aromaticum;
Návrh opatření: výchovné těžby možné
Poznámka: sukcesní lesy pod lomem
Stupeň přirozenosti: (D-E)
DP: D
Rozloha: 0,42 ha
Odd.:
Dílec/porost:
Por. sk.:
Část:
Stanoviště: starý vápencový lom při jižním okraji rezervace, zaříznutý v mírném jižním svahu,
široké, víceméně ploché dno, lomové stěny již převážně zahliněné, místy ještě vystupující, lok.
balvanové opady, po východním okraji výrazný val
Charakteristika porostu: plocha souvisle porostlá lesem sukcesního původu, volnějšího zápoje,
porost převážně vyššího věku, s převahou LPS až 35 m vys., slabě přimíšený DBL a BR, vtroušeně
JS, tř, okrajově mladý HB a BK (zmlazení), v keřovém patru bez černý, líska, mladá lípa, okrajově
též svída krvavá a brslen evropský; na dně lomu leží množství starého dřeva (částečně zpracováno)
Složení porostu [x 10%]: (LPS 8-9, DBL 1, BR +,
JS, tř, HB)
Botanické poměry (podrost): bylinné patro má víceméně nitrofilní charakter, pomalu se rozšiřují
typicky lesní druhy; Actaea spicata, Brachypodium sylvaticum (lok. hoj.), Asarum europaeum (lok.),
Dryopteris filix-mas, Fragaria vesca, Geranium robertianum, Geum urbanum, Melica nutans, Oxalis
acetosella, Rubus fruticosus agg., Viola reichenbachiana; ve svazích a po obvodu též Poa nemoralis
(hoj.), Hieracium murorum, Solidago virgaurea; východně – již za hranicí rezervace – navazuje
pěkná mezofilní louka, sečená, roste zde mj. Avenula pubescens a Ranunculus bulbosus
Návrh opatření: ponechat bez zásahu
Poznámka: neevidovaný les v lomu na jihu PR
DP: E
Odd.:
Dílec/porost:
Por. sk.:
Stanoviště: okraj louky v mírném jižním svahu, mez
Stupeň přirozenosti: (C)
Rozloha: 0,12 ha
Část:
Charakteristika porostu: plocha převážně bez dřevin, od západu zasahuje rozšiřující se stromová
mez s LPS, DBL a BR – porost různého věku, zčásti tvořený starými stromy
Botanické poměry (podrost): nezřetelně ohraničená plocha volně navazující na dílčí plochu 12 (viz
popis) – zpustlá mezofilní louka s expanzními druhy; zasahující část stromového porostu na Z bez
hodnotnějších podrostových druhů
Návrh opatření: louku pravidelně kosit – viz DP 8
Poznámka: okraj louky na J území – viz DP 8
DP: F
Odd.:
Dílec/porost:
Por. sk.:
Stanoviště: mírný východní svah, zemědělská půda
Rozloha: 0,13 ha
Část:
Charakteristika porostu: bez dřevin
Botanické poměry (podrost): od severu zasahující okrajová část trvalého travního porostu;
pravidelně sečená, případně přepásaná louka, mj. s Festuca rubra, Holcus lanatus, Poa pratensis,
Lolium perenne, Ranunculus acris, Plantago lanceolata, Leontodon hispidus, Ranunculus repens,
Trifolium repens, Alchemilla sp., Rumex acetosa, Galium album, Taraxacum sect. Ruderalia aj.
Návrh opatření: pravidelná údržba louky sečením, případně pastvou; zvážit účelnost začlenění této
plochy do ZCHÚ
Poznámka: okraj sečené louky zasahující od severu do východního
výběžku PR; charakterem vegetace se liší od zbytku rezervace,
pruhové značení zde chybně vyznačeno až při okraji sukcesního
remízku na J
DP: nic
Rozloha: 0,03 ha
Odd.: 401
Dílec/porost: Ba
Por. sk.: 101
Část:
Stanoviště: výrazně zahloubený terén dřívějšího lomu, strmé, většinou již zahliněné svahy,
balvanovitá deluvia, vstup do lomu úzkým průchodem, podobný reliéf i východně od vlastního lomu,
na dně lomu malá stálá vodní plocha s kolísavou hladinou
Charakteristika porostu: lom již víceméně zarostlý staršími stromy – LPS, SM, BR, JLH, BK,
výše ve svahu (na V) početně BO
Botanické poměry (podrost): v bylinném patře na dně lomu převládá Oxalis acetosella, Sanicula
europaea a Viola reichenbachiana, doprovodně přistupuje Actaea spicata, Dryopteris filix-mas a
Fagus sylvatica
Návrh opatření: ponechat bez zásahu
Poznámka: Město Raspenava, bezlesí evidováno jako mokřina
Příloha S2
FLORISTICKÝ PŘEHLED
Základní údaje ke květeně území, včetně výčtu vzácných a ohrožených druhů a stručné charakteristiky jejich výskytu v území, jsou obsaženy v kapitole 2.1. Tato příloha obsahuje pouze
úplný výčet všech druhů cévnatých rostlin zjištěných v území při dílčích průzkumech v r.
1997, 2003 a 2011. Celkově je v těchto třech průzkumech uvedeno 287 taxonů cévnatých
rostlin, z toho v nejstarším průzkumu M. Štěpánkové z r. 1997 je to 161 taxonů (druhů),
v tom ale i 2 druhy uváděné z 50. let P. Smržem a nověji již nepotvrzené; průzkumy autora
tohoto textu zahrnují 207 (r. 2003) a 204 (r. 2011) druhy. V obou autorových průzkumech je
pak obsaženo 248 taxonů. V rámci Jizerských hor, resp. jejich předhůří jde tak o floristicky
dosti bohatou lokalitu.
vědecké jméno
Acer platanoides
Acer pseudoplatanus
Acer sp.
Actaea spicata
Adoxa moschatellina
Aegopodium podagraria
Aesculus hippocastanum
Aethusa cynapium
Agrimonia eupatoria
Agrostis capillaris
Achillea millefolium
Ajuga genevensis
Ajuga reptans
Alchemilla vulgaris
Alchemilla xanthochlora
Alnus glutinosa
Alnus incana
Alopecurus pratensis
Anagallis arvensis
Anemone nemorosa
Anthoxanthum odoratum
Anthriscus sylvestris
Anthyllis vulneraria
Arabis glabra
Arctium sp.
Arenaria serpyllifolia agg.
Armoracia rusticana
Arrhenatherum elatius
Artemisia vulgaris
Asarum europaeum
Asplenium ruta-muraria
Asplenium trichomanes
Athyrium filix-femina
Avenella flexuosa
Avenula pubescens
Betula pendula
Betula pubescens
Brachypodium pinnatum
Brachypodium sylvaticum
české jméno
javor mléč
javor klen
javor (bez určení druhu)
samorostlík klasnatý
pižmovka mošusová
bršlice kozí noha
jírovec maďal
tetlucha kozí pysk
řepík lékařský
psineček tenký
řebříček obecný
zběhovec ženevský
zběhovec plazivý
kontryhel ostrolaločný
kontryhel žlutozelený
olše lepkavá
olše šedá
psárka luční
drchnička polní
sasanka hajní
tomka vonná
kerblík lesní
úročník bolhoj
huseník lysý
lopuch (bez určení druhu)
písečnice douškolistá
křen selský
ovsík vyvýšený
pelyněk černobýl
kopytník evropský
sleziník routnička
sleziník červený
papratka samice
metlička křivolaká
ovsíř pýřitý
bříza bělokorá
bříza pýřitá
válečka péřitá
válečka lesní
–1–
1997
.
x
x
x
x
x
sn
x
.
.
x
.
x
x
.
x
.
.
x
x
x
x
.
.
.
.
.
x
x
x
.
x
x
x
.
x
.
.
.
2003
.
x
x
x
x
x
.
.
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
.
x
.
2011
2
2-3
.
2
1
2
.
.
1
2
1-2
1
2
1
.
1-2
1
2
.
2
1
1-2
1
1
.
1
1
2
.
2
1
.
2
2
(1)
2-3
1
.
1
čs
vyhl
vědecké jméno
Briza media
Bunias orientalis
Calamagrostis arundinacea
Calamagrostis epigejos
Calamagrostis villosa
Calluna vulgaris
Campanula patula
Campanula rapunculoides
Campanula rotundifolia
Campanula trachelium
Carduus acanthoides
Carex caryophyllea
Carex digitata
Carex elongata
Carex muricata
Carex nigra
Carex ovalis
Carex pallescens
Carex pilulifera
Carex rostrata
Carex sylvatica
Carlina acaulis
Carlina vulgaris
Carpinus betulus
Centaurea jacea
Centaurea scabiosa
Centaurium erythraea
Cerastium arvense
Cerastium holosteoides
Cichorium intybus
Cirsium arvense
Cirsium palustre
Clinopodium vulgare
Convallaria majalis
Conyza canadensis
Cornus sanguinea
Corydalis cava
Corydalis intermedia
Corylus avellana
Crataegus sp.
Dactylis glomerata
Danthonia decumbens
Daucus carota
Deschampsia cespitosa
Dryopteris carthusiana
Dryopteris dilatata
Dryopteris filix-mas
Echium vulgare
Eleocharis mamillata
Elytrigia repens
Epilobium angustifolium
Epilobium collinum
Epilobium montanum
Epilobium roseum
Epipactis helleborine
Equisetum arvense
české jméno
třeslice prostřední
rukevník východní
třtina rákosovitá
třtina křovištní
třtina chloupkatá
vřes obecný
zvonek rozkladitý
zvonek řepkolistý
zvonek okrouhlolistý
zvonek kopřivolistý
bodlák obecný
ostřice jarní
ostřice prstnatá
ostřice prodloužená
ostřice měkkoostenná
ostřice obecná
ostřice zaječí
ostřice bledavá
ostřice kulkonosná
ostřice zobánkatá
ostřice lesní
pupava bezlodyžná
pupava obecná
habr obecný
chrpa luční
chrpa čekánek
zeměžluč hořká
rožec rolní
rožec obecný
čekanka obecná
pcháč rolní (oset)
pcháč bahenní
klinopád obecný
konvalinka vonná
turan kanadský
svída krvavá
dymnivka dutá
dymnivka bobovitá
líska obecná
hloh (bez určení druhu)
srha laločnatá
trojzubec poléhavý
mrkev lesní
metlice trsnatá
kapraď osténkatá
kapraď širolistá
kapraď samec
hadinec obecný
bahnička bradavkatá pravá
pýr plazivý
vrbovka úzkolistá
vrbovka chlumní
vrbovka horská
vrbovka růžová
kruštík širolistý
přeslička rolní
–2–
1997
.
.
x
x
.
.
.
.
x
.
x
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
x
x
x
x
.
x
.
.
x
.
.
x
x
.
x
x
.
x
x
x
.
x
.
.
.
x
x
.
.
x
.
.
x
.
.
2003
x
x
.
x
x
.
x
x
x
.
.
x
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
2011
1
.
.
.
1
1
1-2
1
1
1
.
.
2
1
1
.
.
1
.
1
1-2
.
1
2
1
.
.
1
1-2
.
1-2
.
1-2
1
1
2
.
.
2-3
1-2
1-2
1
1
1-2
1-2
1-2
2
1
.
1-2
.
1
1-2
.
1
1
čs
4
4
4
4
vyhl
vědecké jméno
Equisetum palustre
Euonymus europaea
Eupatorium cannabinum
Euphrasia rostkoviana
Fagus sylvatica
Festuca altissima
Festuca ovina
Festuca pratensis
Festuca rubra
Ficaria verna subsp. bulbifera
Fragaria moschata
Fragaria vesca
Frangula alnus
Fraxinus excelsior
Gagea lutea
Galanthus nivalis
Galeobdolon luteum
Galeobdolon montanum
Galeopsis sp.
Galeopsis tetrahit
Galium album
Galium aparine
Galium glaucum
Galium odoratum
Galium pumilum
Galium saxatile
Genista germanica
Geranium robertianum
Geranium sanguineum
Geum urbanum
Gymnocarpium dryopteris
Hedera helix
Heracleum sphondylium
Hieracium bauhini
Hieracium diaphanoides
Hieracium laevigatum
Hieracium lachenalii
Hieracium murorum
Hieracium pilosella
Hieracium umbellatum
Holcus lanatus
Holcus mollis
Hylotelephium jullianum
Hylotelephium maximum
Hypericum maculatum
Hypericum perforatum
Chaerophyllum aromaticum
Knautia arvensis
Lamium album
Larix decidua
Lathyrus pratensis
Lemna minor
Leontodon hispidus
Leucanthemum ircutianum
Leucanthemum vulgare
Ligustrum vulgare
české jméno
přeslička bahenní
brslen evropský
sadec konopáč
světlík lékařský
buk lesní
kostřava lesní
kostřava ovčí
kostřava luční
kostřava červená
orsej jarní
jahodník vyšší
jahodník lesní
krušina olšová
jasan ztepilý
křivatec žlutý
sněženka podsněžník
pitulník žlutý
pitulník horský
konopice (bez určení druhu)
konopice polní
svízel bílý
svízel přítula
svízel (mařinka) sivý
svízel (mařinka) vonný
svízel nízký
svízel hercynský
kručinka německá
kakost smrdutý
kakost krvavý
kuklík městský
bukovník kapraďovitý
břečťan popínavý
bolševník obecný
jestřábník Bauhinův
jestřábník průzračný
jestřábník hladký
jestřábník Lachenalův
jestřábník zední
jestřábník chlupáček
jestřábník okoličnatý
medyněk vlnatý
medyněk měkký
rozchodník křovištní
rozchodník velký
třezalka skvrnitá
třezalka tečkovaná
krabilice zápašná
chrastavec rolní
hluchavka bílá
modřín opadavý
hrachor luční
okřehek menší
máchelka srstnatá
kopretina časná
kopretina bílá
ptačí zob obecný
–3–
1997
sn
x
x
x
x
.
.
x
.
x
.
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
.
sn
x
sn
x
sn
x
x
.
.
x
x
.
.
x
x
x
.
x
.
.
.
.
.
x
.
x
x
x
.
.
sn
.
x
.
2003
x
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
.
.
x
x
x
.
.
x
.
.
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
x
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
2011
.
1
.
.
2-3
1
1-2
1
1-2
1
2-3
2-3
.
2-3
.
.
1-2
2-3
2
.
.
2
.
.
1-2
.
.
2
.
2
1
1-2
2
1-2
1
1-2
.
2
.
.
1
.
1
.
1
2
2
1-2
.
2-3
1-2
.
1-2
1-2
.
1
čs
vyhl
3
3
4
vědecké jméno
Linum catharticum
Listera ovata
Lonicera nigra
Lotus corniculatus
Luzula campestris
Luzula luzuloides
Luzula multiflora
Luzula pilosa
Lysimachia nummularia
Lysimachia vulgaris
Maianthemum bifolium
Malus domestica
Medicago lupulina
Medicago sativa
Melampyrum nemorosum
Melampyrum pratense
Melampyrum sylvaticum
Melica nutans
Melilotus albus
Mercurialis perennis
Microrrhinum minus
Moehringia trinervia
Mycelis muralis
Myosotis arvensis
Neottia nidus-avis
Oenothera biennis
Orchis mascula subsp. signifera
Orthilia secunda
Oxalis acetosella
Paris quadrifolia
Petasites hybridus
Phalaris arundinacea
Phleum pratense
Phyteuma spicatum
Picea abies
Pimpinella major
Pimpinella saxifraga
Pinus sylvestris
Plantago lanceolata
Plantago major
Plantago media
Poa angustifolia
Poa annua
Poa compressa
Poa nemoralis
Poa pratensis
Poa trivialis
Polygala vulgaris
Polygonatum multiflorum
Polygonatum verticillatum
Polypodium vulgare
Populus tremula
Potentilla arenaria
Potentilla erecta
Potentilla tabernaemontani
Prenanthes purpurea
české jméno
len počistivý
bradáček vejčitý
zimolez černý
štírovník růžkatý
bika ladní
bika hajní
bika mnohokvětá
bika chlupatá
vrbina penízková
vrbina obecná
pstroček dvoulistý
jabloň domácí
tolice dětelová
tolice vojtěška
černýš hajní
černýš luční
černýš lesní
strdivka nicí
komonice bílá
bažanka vytrvalá
hledíček menší
mateřka trojžilná
mléčka zední
pomněnka rolní
hlístník hnízdák
pupalka dvouletá
vstavač mužský znamenaný
hruštice jednostranná
šťavel kyselý
vraní oko čtyřlisté
devětsil zvrhlý
chrastice rákosovitá
bojínek luční
zvonečník klasnatý
smrk ztepilý
bedrník větší
bedrník obecný
borovice lesní
jitrocel kopinatý
jitrocel větší
jitrocel prostřední
lipnice úzkolistá
lipnice roční
lipnice smáčknutá
lipnice hajní
lipnice luční
lipnice obecná
vítod obecný
kokořík mnohokvětý
kokořík přeslenitý
osladič obecný
topol osika
mochna písečná
mochna nátržník
mochna jarní
věsenka nachová
–4–
1997
x
x
.
x
x
x
.
.
.
.
x
.
.
x
.
.
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
lit.
lit.
x
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
x
sn
.
.
.
x
.
x
.
x
.
x
x
sn
.
x
.
2003
x
x
.
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
.
x
x
.
x
x
x
.
x
x
.
x
x
.
.
x
x
x
.
.
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
x
.
x
.
x
x
x
2011
1
1
1
2
1-2
2
1
1
1
1
2
1
2
.
1-2
1-2
.
2
2
1-2
1
1
2
1
.
1
.
.
2-3
.
1
1
.
1-2
2
1
1-2
1
2
2
1-2
.
1-2
1-2
2-3
1-2
1-2
1
1-2
2
.
2
.
.
1-2
1-2
čs
vyhl
4
4
3
4
3
vědecké jméno
Prunella vulgaris
Prunus avium
Prunus domestica
Prunus padus
Pteridium aquilinum
Pulmonaria officinalis
Pyrus pyraster
Quercus petraea
Quercus robur
Quercus rubra
Ranunculus acris
Ranunculus auricomus
Ranunculus bulbosus
Ranunculus repens
Rhinanthus minor
Ribes rubrum
Ribes uva-crispa
Rosa canina
Rosa jundzillii
Rubus caesius
Rubus fruticosus agg.
Rubus idaeus
Rumex acetosa
Rumex obtusifolius
Salix caprea
Salix fragilis
Salix purpurea
Salix sp.
Salix viminalis
Salvia pratensis
Sambucus nigra
Sambucus racemosa
Sanguisorba minor
Sanicula europaea
Scrophularia nodosa
Sedum acre
Sedum sexangulare
Senecio ovatus
Silene dioica
Silene latifolia subsp. alba
Silene vulgaris subsp. vulgaris
Solidago canadensis
Solidago virgaurea
Sonchus oleraceus
Sorbus aucuparia
Stachys sylvatica
Stellaria alsine
Stellaria graminea
Symphoricarpos albus
Tanacetum vulgare
Taraxacum sect. Ruderalia
Thymus pulegioides
Tilia cordata
Tilia platyphyllos
Torilis japonica
Trifolium aureum
české jméno
černohlávek obecný
třešeň ptačí
švestka domácí
střemcha obecná
hasivka orličí
plicník lékařský
hrušeň polnička
dub zimní
dub letní
dub červený
pryskyřník prudký
pryskyřník zlatožlutý
pryskyřník bambulinatý
pryskyřník plazivý
kokrhel menší
meruzalka červená
srstka angrešt
růže šípková
růže Jundzillova
ostružiník ježiník
ostružiník křovitý
ostružiník maliník
šťovík kyselý
šťovík tupolistý
vrba jíva
vrba křehká
vrba nachová, červenice
vrba
vrba košařská
šalvěj luční
bez černý
bez hroznatý
krvavec menší
žindava evropská
krtičník uzlinatý
rozchodník ostrý
rozchodník šestiřadý
starček Fuchsův
silenka dvoudomá
silenka širolistá bílá
silenka nadmutá
celík kanadský
celík zlatobýl
mléč zelinný
jeřáb ptačí
čistec lesní
ptačinec mokřadní
ptačinec trávovitý
pámelník bílý
vratič obecný
pampeliška lékařská
mateřídouška vejčitá
lípa srdčitá (malolistá)
lípa velkolistá
tořice japonská
jetel zlatý
–5–
1997
x
x
.
x
x
x
.
x
x
.
x
.
.
x
x
.
.
x
x
.
x
x
.
.
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
x
x
.
x
.
x
.
sn
.
x
x
x
x
.
.
2003
x
x
.
x
x
.
x
.
x
.
x
x
x
x
x
.
.
x
.
x
x
x
x
x
x
.
x
x
x
.
x
x
x
x
x
.
x
x
.
.
x
x
x
.
x
.
.
.
.
.
x
x
x
.
x
.
2011
1-2
2
1
1-2
1
.
1
.
2-3
1
1
.
.
2
1-2
1
1
1
.
2
2
2
1
1-2
2
1
1-2
.
.
.
2
1
.
2
1-2
.
1-2
2
.
1
1
2
1-2
1
2
1-2
.
1-2
.
1-2
1
1-2
3
.
1
1
čs
4
3
vyhl
vědecké jméno
Trifolium campestre
Trifolium medium
Trifolium pratense
Trifolium repens
Trisetum flavescens
Tussilago farfara
Typha latifolia
Ulmus glabra
Urtica dioica
Vaccinium myrtillus
Verbascum nigrum
Verbascum thapsus
Veronica chamaedrys
Veronica officinalis
Veronica serpyllifolia
Veronica sublobata
Veronica verna
Viburnum opulus
Vicia cracca
Vicia sepium
Viola canina
Viola reichenbachiana
české jméno
jetel ladní
jetel prostřední
jetel luční
jetel plazivý
trojštět žlutavý
podběl lékařský
orobinec širolistý
jilm horský
kopřiva dvoudomá
brusnice borůvka
divizna černá
divizna malokvětá
rozrazil rezekvítek
rozrazil lékařský
rozrazil douškolistý
rozrazil laločnatý
rozrazil jarní
kalina obecná
vikev ptačí
vikev plotní
violka psí
violka lesní
1997
.
.
x
.
.
x
sn
x
x
x
x
x
x
x
.
.
x
x
x
.
x
x
2003
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
x
.
x
x
.
x
.
x
x
x
.
x
2011
.
2
1-2
2
1-2
.
.
1
2
2
1
.
2
2
1
2
.
1-2
1
.
.
3
čs
vyhl
4
V ys v ět li v k y:
1997 – ŠTĚPÁNKOVÁ (1997), x – druh uveden ve floristickém seznamu, sn – druh uveden pouze ve fytocenologických snímcích, lit. – nověji nepotvrzený literární údaj; 2003 – botanický inventarizační průzkum (VIŠŇÁK
2003); 2011 – orientační botanické šetření při práci na tomto plánu péče (VIŠŇÁK 2011 hoc loco); v r. 2011 zachycena orientační četnost taxonu v území v trojčlenné stupnici: 1 – druh vzácný, 2 – druh roztroušený nebo
místy hojný, 3 – druh běžný, vystupující jako častá dominanta, přechodné stavy popisují mezistupně 1-2 a 2-3;
čs – kategorie červeného seznamu (C1-C4, cf. PROCHÁZKA 2001); zch – zvláště chráněné druhy dle přílohy Vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. (1 – druh kriticky ohrožený, 2 – druh silně ohrožený, 3 – druh ohrožený).
Poznámky k významnějším druhům
Centaurium erythraea (zeměžluč okolíkatá; C4a) – druh uváděný Štěpánkovou ze dna
velkého lomu. Možný sporadický výskyt (v době šetření rostlina ještě nekvetla a mohla tak
být přehlédnuta).
Corydalis intermedia (dymnivka bobovitá; C4a) – nepříliš početná populace se nachází v sv.
cípu území. S nejvyšší pravděpodobností jde o rostlinu, kterou ŠTĚPÁNKOVÁ uvádí jako
Corydalis cava.
Eleocharis mamillata (bahnička bradavkatá; C4a) – roste nepočetně v periodické tůni při
jižním okraji dna hlavního lomu, ve světlinatém vrbovém porostu. Další výskyty
z Frýdlantska mi nejsou známy, jsou však pravděpodobné (druh bývá často zaměňován
s hojnější Eleocharis palustris).
Galanthus nivalis (sněženka podsněžník; C3, §3) – sporadický nepůvodní výskyt, který
zmiňuje Štěpánková. Při průzkumu jsem druh vzhledem k pozdnějšímu termínu již nezastihl.
Geranium sanguineum (kakost krvavý; C4a) – druh uvádí ŠTĚPÁNKOVÁ z lomu, výskyt je
však velmi nepravděpodobný. Jde o teplomilný druh, který na Frýdlantsku (s výjimkou
zahradních skalek, kde je občas pěstován) vůbec neroste.
Listera ovata (bradáček vejčitý; C4a) – roste na několika místech ve východní části rezervace
(na karbonátovém podloží), v populacích čítajících několika desítek jedinců (nejhojněji jižně
od zatopeného lomu, kde rostlo přes 50 exemplářů). ŠTĚPÁNKOVÁ (1987: 61) zmiňuje, že za
–6–
tři roky zaznamenala pouze 2 jedince poblíž lomu s jezírkem. Pokud nešlo o přehlédnutí (v
pozdějším termínu jsem již většinu bradáčků vůbec nenalezl), svědčí to o značném kolísání
četnosti populace.
Neottia nidus-avis (hlístník hnízdák; C4a) – tato nezelená vstavačovitá rostlina se v území
vyskytuje pouze jednotlivě na karbonátovém podloží; v příkrých východních svazích 4
rostliny v okolí WP “NEOTT”, další exemplář cca 200 m odsud směrem k vrcholu; ojedinělý
nález též ve svahu jjz. od hlavního vrcholu.
Orchis mascula subsp. signifera (vstavač mužský; C3, §3) – pouze historický údaj (SMRŽ
1951-54), současný výskyt je nanejvýš nepravděpodobný.
Orthilia secunda (hruštice převislá) – starý údaj Smržův z padesátých let se nepodařilo ověřit,
vzhledem k nenápadnosti druhu však nelze jednotlivý výskyt této hruštičkovité rostliny ve
východní části území vyloučit.
Potentilla arenaria (mochna písečná; C4a) – údaj Štěpánkové; vyhraněný xerotermní prvek,
na Liberecku neznámý, zjevně záměna s hojně rozšířenou P. tabernaemontani.
Pyrus pyraster (hrušeň polnička; C4a) – roste ojediněle v jižně orientovaném svahu hlavního
lomu.
Rosa jundzillii (růže Jundzillova; C3) – druh z lomu uvádí Štěpánková; výskyt nelze vyloučit,
jde však o relativně teplomilný prvek, v širším okolí neznámý. Všechny růže na Vápenném
vrchu nejspíše náleží k Rosa canina sensu lato.
Veronica verna (rozrazil jarní; C4) – nepotvrzený údaj Štěpánkové – výskyt možný, ale málo
pravděpodobný.
–7–
Příloha S3
ZOOLOGICKÉ POZNÁMKY
Zpracoval ing. Pavel Vonička, Severočeské muzeum Liberec
Mnohonožky – Diplopoda (KOCOUREK 2006)
Průzkum byl proveden v letech 2000 a 2006, celkem bylo na Vápenném vrchu zjištěno 12
druhů mnohonožek:
Glomeris hexasticha, Mastigona bosniensis, Ochogona caroli, Haasea germanica, Mycogona germanica, Choneiulus palmatus, Leptoiulus trilobatus, Julus scandinavius, Unciger foetidus,
Megaphyllum projectum, Polydesmus complanatus, Strogylosoma stigmatosum.
Pavouci – Araneae (KŮRKA 1999, A. Kůrka nepubl.)
Poměrně vysoký počet 90 zjištěných druhů odráží rozmanitost sledovaných biotopů (smíšený
les, vápencový lom s lomovými stěnami a sutí, křoviny, ruderální bezlesí, malá mokřina).
Pouhé tři druhy však mohou být považovány za významné: Heliophanus flavipes, Lepthyphantes alutacius a Micaria nivosa, jeden z nich je zařazen v červeném seznamu v kategorii
zranitelný (Micaria nivosa). Termopreferenčně není zdejší arachnocenóza příliš diferencovaná, převažují druhy více eurytermní, spíše s afinitou k termofytiku (TM) .
Přehled pavouků (Araneae) v PR Vápenný vrch (KŮRKA 1999, A. Kůrka, nepubl.)
Preference původnosti stanoviště: C – klimaxová stanoviště (pouze), c – klimaxová stanoviště, s – druhotná,
polopřirozená stanoviště, d – pravidelně narušovaná stanoviště.
Stupeň hojnosti výskytu v České republice (abundance), tj. hojnost výskytu v geografickém smyslu, vycházející z odhadnutého počtu a rozmístění kvadrátů, na nichž se druh vzhledem k přítomnosti vhodných stanovišť
na území celé České republiky může vyskytovat: V – velmi vzácný (very rare), R – vzácný (rare), i – středně
hojný (scarce), a – hojný nebo velmi hojný (abundant, very abundant).
Stupeň ohrožení: VU – zranitelný (vulnerable)
Preference fytogeografické oblasti: T – termofytikum, M – mezofytikum, O – oreofytikum.
Taxon
preference původnosti stanoviště
csd
cs
cs
s
m
cs
stupeň hojnosti
výskytu v ČR
a
a
a
i
i
a
Araeoncus humilis
Araneus diadematus
Araneus marmoreus
Araniella cucurbitina
Ballus chalybeius
csd
csm
cs
csd
cs
a
a
a
a
a
(T)M
TMO
M
(T)M
TM
Callobius claustrarius
Centromerus sylvaticus
Ceratinella brevis
Cicurina cicur
cs
csd
cs
csd
a
a
a
a
MO
TMO
M(O)
(T)M
Clubiona comta
cs
i
(T)M
Aculepeira ceropegia
Agroeca brunnea
Achaearanea riparia
Achaearanea simulans
Achaearanea tepidariorum
Apostenus fuscus
–1–
stupeň ohrožení
preference fytogeogr. oblasti
(T)M
TM
(T)M
(T)M
TM
Taxon
Clubiona terrestris
Coelotes terrestris
Dicymbium nigrum
Diplocephalus latifrons
Diplocephalus picinus
Diplostyla concolor
Dismodicus bifrons
Drassodes lapidosus
Drassyllus pusillus
Dysdera erythrina
Enoplognatha ovata
Entelecara congenera
Episinus angulatus
Erigone atra
Euophrys frontalis
Evarcha falcata
Gibbaranea gibbosa
cs
cs
csd
cs
cs
cs
cs
cs
cs(d)
c(m)
csd
cs
cs
csd
cs
cs
cs
stupeň hojnosti
výskytu v ČR
a
a
a
a
a
a
a
a
a
i?
a
a
a
a
a
a
i
Gongylidium rufipes
Haplodrassus silvestris
Harpactea lepida
Harpactea rubicunda
Heliophanus flavipes
cs
cs
cs
csm
C
a
a
a
a
a?
(T)M
(T)M
MO
TM
(T)M
Histopona torpida
Lepthyphantes alutacius
cs
cs
a
R
M(O)
TM
Lepthyphantes pallidus
Lepthyphantes tenebricola
Linyphia hortensis
Linyphia triangularis
Mangora acalypha
cs
cs
cs
csd
csd
a
a
a
a
a
TM
MO
(T)M
TM
TM
Maso sundevalli
Meioneta rurestris
Metellina mengei
Metellina merianae
Metellina segmentata
Micaria nivosa
Micrargus herbigradus
Microneta viaria
cs
csd
cs
csm
csd
cs
cs
cs
a
a
a
a
a
R
a
a
TM(O)
TMO
TMO
TMO
TMO
M
(T)MO
TMO
Misumena vatia
Neon reticulatus
Neottiura bimaculata
Neriene emphana
Neriene montana
Neriene peltata
Oedothorax agrestis
Oedothorax gibbosus
Pachygnatha listeri
Pardosa amentata
Pardosa lugubris
cs
cs
csd
cs
csd
cs
cs
cs
cs
csd
csd
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
a
–2–
stupeň ohrožení
VU
M
TMO
(T)M(O)
MO
(T)M(O)
TMO
M(O)
TM
TM
T(M)
TM
M
TM
TMO
TM
(T)M
TM
TM
(T)M
TM
M
TM
M
MO
M
(T)M
TMO
TMO
Taxon
csd
cs
cs
cs
csd
cs
cs
csm
SM
cs
cs
stupeň hojnosti
výskytu v ČR
a
a
a
a
a
a
a
a
a?
a
i
Theridion sisyphium
Theridion varians
Trematocephalus cristatus
Trochosa terricola
cs
csd
cs
csd
a
a
a
a
M(O)
TM
(T)M
TM(O)
Walckenaeria atrotibialis
Walckenaeria corniculans
cs
cs
a
i
TMO
M
cs
cs
cs
cs
csd
cs(d)
csd
cs
csd
a
i
a
a
a
a
a
a
a
M(O)
(T)M
TMO
(T)M(O)
TM(O)
TM
(T)M(O)
(T)M
TMO
Philodromus aureolus
Philodromus collinus
Phrurolithus festivus
Pirata hygrophilus
Pisaura mirabilis
Robertus lividus
Salticus sceninus
Sitticus pubescens
Tegenaria atrica
Tetragnatha extensa
Theridion betteni
Walckenaeria cucullata
Walckenaeria furcillata
Xerolycosa nemoralis
Xysticus audax
Xysticus cristatus
Xysticus kochi
Zelotes subterraneus
Zora nemoralis
Zora spinimana
stupeň ohrožení
TM
(T)M(O)
TM
TMO
TM
TMO
TM
M
(T)M
M
Saranče – Caelifera (VLK et al. 2008)
Tetrix tenuicornis: hojný na suchých, ale i vlhčích biotopech v nížinách a pahorkatinách.
Chorthippus biguttulus biguttulus: středně suchomilný, velmi hojný druh.
Chortippus brunneus: lokálně hojný suchomilný druh.
Chorthippus paralellus: velmi hojný, středně vlhkomilný druh.
Chrostíci – Trichoptera (CHVOJKA 2008)
Uvedené druhy byly zjištěny v rezervaci při průzkumu motýlů odchytem na světelný zdroj a
individuálním sběrem v okolí zatopené tůně Vápenka v dolním lomu pod žel. tratí (v těsné
blízkosti rezervace). Některé druhy tekoucích vod získané na světlo pocházejí pravděpodobně
ze Smědé v Raspenavě.
Polycentropodidae
Cyrnus trimaculatus: hojný ve stojatých i tekoucích vodách.
Polycentropus flavomaculatus: velmi hojný v tekoucích i stojatých vodách.
Polycentropus irroratus: vzácný a lokální druh v potocích a řekách, popř. stojatých vodách s kamenitým substrátem. Zranitelný druh.
Psychomyiidae
Psychomyia pusilla: velmi hojný druh řek a potoků středních a nižších poloh.
–3–
Hydropsychidae
Hydropsyche bulbifera: lokálně v potocích a řekách v nižších a středních polohách.
Hydropsyche instabilis: běžný druh potoků a říček středních poloh.
Hydropsyche pellucidula: široce rozšířený v tekoucích vodách středních a nižších poloh.
Hydropsyche siltalai: běžný druh tekoucích vod od větších potoků po řeky.
Phryganeidae
Trichostegia minor: běžný druh ve stojatých vodách i v klidných úsecích toků.
Phryganea grandis: široce rozšířený druh.
Limnephilidae
Limnephilus griseus: hojný v různých typech vod včetně periodických mokřadů.
Limnephilus ignavus: široce rozšířený druh mokřadů.
Limnephilus lunatus: běžný druh mokřadů.
Limnephilus rhombicus: velmi hojný v zarostlých stojatých vodách.
Potamophylax latipennis: běžný druh v tocích.
Motýli – Lepidoptera (KRAMPL & MAREK 1999, 2003)
Komentovaný seznam druhů obsahuje pouze druhy charakteristické pro tuto lokalitu nebo reprezentující faunisticky významnější nálezy.
Abraxas sylvatus: píďalka charakteristická pro přirozené listnaté a smíšené (zejména horské) lesy se zastoupením
jilmu, na nějž je housenka potravně vázána. U nás je výskyt jen lokální a v posledních desetiletích početnost
zřetelně klesá. Soffner (1924) uvádí ojedinělý a vzácný výskyt jen z Raspenavy.
Alcis bastelbergeri: nápadná píďalka, která se v průběhu minulého století rozšířila v Čechách, a to ve vyšších
polohách prakticky všech pohraničních hor a pronikla i do centrální části Čech. Kromě horských listnatých a
smíšených lesů v posledních desetiletích úspěšně osídluje i další vhodná stanoviště v podhůří a v pahorkatinách,
vlhčí a zčásti zastíněná hlubší údolí řek i skalnatých oblastí včetně krasových území s přirozenými lesními porosty acidofilních a květnatých bučin, jedlobučin i dalších smíšených lesních porostů, které vlivem lesního hospodaření na těchto místech vznikly, zvláště v souvislosti s výraznou preferencí výsadby smrku, místy i borovice.
Apotomis capreana: nehojný druh obývající vlhčí stanoviště podél vodních toků, rybníků a na lesních okrajích
(plášťová lesní společenstva), zejména v nižších a podhorských polohách, o jehož výskytu jsou v naší literatuře
jen sporadické údaje (cf. Sterneck & Zimmermann 1933).
Apotomis inundana: lokální a nehojný obaleč obývající podobná stanoviště jako A. capreana, o jehož rozšíření u
nás je dosud velmi málo údajů (cf. Sterneck & Zimmermann 1933).
Anticollix sparsata: housenka žije na květech, listech i plodech Lysimachia vulgaris.
Archips crataeganus: rozšířený, ale nepříliš hojný a z poslední doby jen málo údaji doložený druh.
Argyresthia retinella: nenápadný a patrně dosti rozšířený druh uváděný jen z několika lokalit v severních Čechách z první poloviny tohoto století (Sterneck & Zimmermann 1933). Z Jizerských hor uvádí Hrubý (1963)
Wünschův nález z Prosečského hřebene, z novější doby údaje chybějí.
Bena bicolorana: druh listnatých lesů vyskytující se vždy jen jednotlivě a lokálně především v nižších polohách.
Catocala promissa: jeden z teplomilných zástupců fauny vázaný na listnaté lesy, zejména doubravy v nižších
polohách, který jen zcela okrajově, na chráněných a teplých místech zasahuje svým výskytem i do podhůří.
Z Jizerských hor ani jejich bezprostředního okolí nebyl ze současné doby ani z minulosti (cf. Soffner 1924) uváděn žádný nález.
Coleophora alcyonipennella: taxonomicky dlouho nevyjasněný druh, jehož jméno bylo donedávna používáno
pro velmi podobnou C. frischella L. V důsledku dřívějších chybných interpretací existuje z našeho území jen
velmi málo ověřených faunistických dat, a to až z posledního desetiletí.
–4–
Coleophora discordella: druh zřejmě značně rozšířený, ale známý jen z malého počtu lokalit zvláště v nižších
polohách a pahorkatinách na sušších lučních a stepních biotopech, křovinatých stráních i různých druhotných
stanovištích, potravně vázaný na čeleď bobovitých (Fabaceae, zvláště Lotus, Medicago a Dorycnium) Sterneck
& Zimmermann (1933) uvádějí z Čech jediný nález z Karlštejna.
Coleophora striatipennella: druh především světlých listnatých a smíšených lesů s bohatým bylinným podrostem
se zastoupením rožců (Cerastium spp.) a ptačinců (Stellaria spp.), jejichž semeny se housenka živí.
Colobochyla salicalis: lokální a poměrně vzácný druh troficky vázaný na různé druhy vrb (např. Salix cinerea
aj.) a topolů (Populus spp.), obývající mokřady, vlhké lesní okraje, lužní a břehové porosty podél vodních toků a
rybníků, zvláště v nižších polohách a pahorkatinách. Soffner (1924) uvádí ojedinělý nález pouze z Habartic ve
Frýdlantském výběžku.
Cosmiotes exactella: nenápadný druh lesních světlin známý jen z malého počtu lokalit (cf. Sterneck & Zimmermann 1933).
Cryphia algae: poměrně teplomilný druh listnatých lesů, zvláště subxerofilních a acidofilních doubrav, dubohabřin, lesostepí i skalních stepí, rozšířený a lokálně hojný zejména ve středních Čechách, příležitostně pronikající i
na vhodné biotopy v pahorkatinách i v podhůří, kde však je jeho početnost podstatně nižší. Tomu odpovídá i
výskyt na lokalitě v severozápadní části Jizerských hor, kde na klimaticky chráněném východním svahu Vápenného vrchu je vytvořená chudá doubrava přecházející níže do listnatého lesa s jasanem, lípou a bohatým keřovým patrem, při okraji nechybí světlomilné keře jako hloh (Crataegus sp.), růže (Rosa canina) aj.
Cryphia domestica: u nás dosti rozšířený druh s poměrně širokým vertikálním rozšířením od nižších poloh až do
montánního stupně, avšak vázaný na skalnaté svahy říčních údolí, kde zvláště na vápencích je místy hojný. V
Jizerských horách patří zatím k nepříliš početné skupině petrofilních lepidopter se značným stupněm petrofilie.
Cydia orobana: z Jizerských hor uvádějí Soffnerův nález z Rašeliniště Jizery (Isermoor) už Sterneck & Zimmermann (1933). Housenka žije na rostlinách z čeledi bobovitých (Fabaceae), zvláště na vikvi Vicia spp. (V.
cracca, V. sativa) a hrachoru Lathyrus spp. (L. pratensis a L. palustris) a s živnými rostlinami vystupuje druh
z nižších poloh příležitostně i do hor.
Drepana curvatula: nejvzácnější z našich srpokřídleců potravně vázaný na olši a břízu. Po ojedinělém nálezu na
lokalitě Tišina v roce 1998 (Krampl & Marek 1999) byl o rok později pozorován početnější výskyt v PR Vápenný vrch. Tato zjištění naznačují, že se dříve velmi vzácný srpokřídlec D. curvatula může stát trvalou součástí
zdejší fauny, i když v minulosti nebyl ve zkoumané oblasti ani v širším okolí vůbec zjištěn (Soffner 1924).
Elachista monosemiella: rozšířená zejména v severozápadní a střední Evropě až do Ruska a Malé Asie. Vyskytuje se ve dvou generacích v pobřežních porostech na mokrých loukách a mokřadech různého charakteru od nížin až do (sub)montánního stupně, zejména na stanovištích s výskytem hlavních živných rostlin, chrastice Phalaris arundinacea a rákosu Phragmites australis, příležitostně minují housenky i na dalších travách (Festuca,
Dactylis, Poa, Brachypodium, Holcus, Arrhenatherum, Triticum). V Čechách je zřejmě dosti rozšířená, i když
publikovaných údajů je dosud málo a byly prezentovány pod různými jmény. Nález pochází ze dna opuštěného
lomu, v jehož zastíněné části se vytvořila mokřina s mělkou periodickou tůní, obklopená malou rákosinou a zarůstající náletovými dřevinami především z rodů Salix, Betula a Populus.
Epirrhoe rivata: nehojný, i když značně rozšířený druh otevřených lučních a lesostepních biotopů i prosvětlených smíšených lesů a lesních pasek s bohatým bylinným podrostem, potravně vázaný na svízel (Galium spp.).
Vyskytuje se od nižších poloh až do montánního stupně, preferuje sušší místa. Z širšího okolí Jizerských hor je
uvedený jen z Frýdlantu a Kunratic u Frýdlantu (Soffner 1924).
Eucosma hohenwartiana: druh především v nižších polohách rozšířený a hojný, vyznačující se velkou variabilitou. V Jizerských horách pozorován početný výskyt včetně menší a tmavé f. parvulana Wilkinson – viz Bradley,
Tremewan & Smith (1979). Imaga poletovala v bylinném porostu v odpoledních hodinách společně s rovněž
hojným obalečem Celypha rufana na dně bývalého vápencového lomu. Lze předpokládat, že v hřebenové části
tyto dva druhy chybějí.
Eudemis porphyrana: dosud málo známý a nepochybně vzácnější druh než velmi podobná a podle dosavadních
údajů více rozšířená E. profundana (Den. & Schiff.). E. porphyrana je potravně vázaná na listnaté dřeviny z rodů Prunus, Crataegus, Malus a Quercus. Údaj z CHKO Jizerské hory pochází z ojedinělé vápencové lokality,
kde byl druh sbírán společně s několika dalšími teplomilnějšími druhy.
–5–
Eudonia mercurella: lokální a nepříliš hojný druh, o jehož výskytu je u nás jen málo údajů (Sterneck & Zimmermann 1933).
Eupithecia distinctaria: dosti rozšířený bivoltinní, ale nehojný druh potravně vázaný na Origanum vulgare a
Thymus serpyllum, o jehož výskytu u nás je dosud velmi málo údajů. Zcela ojedinělé jsou nálezy ze severní poloviny Čech, přičemž z Jizerských hor dosud údaje chyběly.
Eupithecia extraversaria: lokální, místy však dosti hojný druh zvláště na teplejších exponovaných místech v nižších polohách a v pahorkatinách. Z Jizerských hor nebyl dosud uveden.
Eupithecia immundata: nenápadná píďalka žijící poměrně skrytým životem, jen zřídka přilétá ke světlu a většinou její přítomnost na lokalitě zjišťujeme ve stadiu housenek v bobulích samorostlíku klasnatého (Actaea spicata), na nějž je úzce potravně vázána. Rozšíření u nás je ostrůvkovité, převážně v pahorkatinách a v horách,
zvláště v přirozených bučinách a smíšených lesích s bohatým bylinným podrostem, nejvíce nálezů pochází podle
mapování ze severních Čech. Z Jizerských hor dosud údaje chybějí, Soffner (1924) uvádí jen pozorování požerků a housenek na Křížovém vrchu u Frýdlantu. Významný zástupce jizerskohorské motýlí fauny
Eupithecia trisignaria: dosti rozšířený, ale nepříliš hojný druh zvláště v nižších polohách a pahorkatinách, o jehož výskytu je však zatím poměrně málo spolehlivých údajů. Housenka žije na květech miříkovitých rostlin,
především na Angelica silvestris, Heracleum sphondylium a Pimpinella saxifraga.
Gelechia sabinella: v Evropě značně rozšířený, ale dosti lokální druh s úzkou potravní vazbou na jalovec (Juniperus spp.). Společně s živnou rostlinou se vyskytuje jak v teplejších oblastech nižších poloh, tak vystupuje až
do montánního stupně. Z Čech publikovali Sterneck & Zimmermann (1933) jediný nález z Prahy (Prokopské
údolí). Z Jizerských hor dosud neuváděný.
Gluphisia crenata: poměrně překvapivé nálezy hřbetozubce, který v minulosti z oblasti hlášen nebyl. Troficky je
vázán na topoly (Populus spp.) a rozšířen je především v nížinách a pahorkatinách, obývá lužní lesy, břehové
porosty a vlhčí listnaté nebo smíšené lesy se zastoupením topolů včetně topolových výsadeb. V minulosti patřil
k velmi lokálním a v Čechách poměrně vzácným druhům, v posledních desetiletích přibývá počet lokalit a na
celém území výrazně stoupá i abundance druhu, podobně jako u některých dalších druhů čel. Notodontidae.
Lobesia abscisana: teprve nedávno u nás zjištěný druh na jižní Moravě, později nalezen také v Čechách u Benátek nad Jizerou. Vzhledem k tomu, že z minulosti údaje zcela chybějí, lze usuzovat na šíření druhu na severu
střední Evropy od západu na východ a jihovýchod teprve v průběhu posledních dvaceti let. Živnou rostlinou
housenky je pcháč Cirsium arvense. Vzhledem k potravní vazbě lze přepokládat, že jde patrně o ekologicky nenáročný druh, který však preferuje především vlhké biotopy. Nálezy v Jizerských horách pocházejí ze tří vzdálených lokalit. Bukovec, Rašeliniště Jizerky, Vápenný vrch.
Mesapamea didyma: donedávna zcela přehlížený druh je v Evropě velmi rozšířený a místy dosti hojný. I když je
údajů z Jizerských hor zatím málo, přesto ukazují na početnější výskyt jen v nadmořské výšce kolem 400 m
n.m., zatímco z výšky nad 800 m pochází pouze jediný exemplář z Rašeliniště Jizerky. To je při porovnání s M.
secalis značný rozdíl, z něhož lze usuzovat, že M. didyma proniká jen v menší míře do klimaticky drsnějších
podmínek v hřebenové části a preferuje spíše níže položené lokality v podhorském pásmu smíšeného a listnatého
lesa. Na Vápenném vrchu bylo při mnohem vyšší abundanci zastoupení obou diskutovaných druhů téměř shodné.
Mythimna turca: druh je především rozšířen v nižších polohách teplejších oblastí, nález potvrzuje dřívější údaje
Soffnera (1924).
Nothocasis sertata: horské smíšené a listnaté lesy, zvláště klenové bučiny, jedlobučiny i acidofilní bučiny se zastoupením javoru klenu (Acer pseudoplanatus), na nějž je druh monofágně vázán, jsou obvyklými biotopy této
píďalky. Afinita druhu k vyšším polohám zvláště montánní zóny je velmi výrazná, jen výjimečně a zpravidla
v návaznosti na horské systémy sestupuje druh i do podhůří, případně do inverzních poloh v zastíněných údolích.
Je poněkud překvapivé, že Soffner (1924) vlastní sběry z Jizerských hor nemá a zmiňuje pouze početný výskyt
podle starších literárních údajů v horských lesích v oblasti německé Lužice (Sasko). Nyní uvedené lokality potvrzují předpokládané značné rozšíření druhu v celém středním hřebeni Jizerských hor v rozsahu 370-900 m n.
m.
–6–
Prays ruficeps: předivka potravně vázaná především na jasan (Fraxinus) je u nás zřejmě velmi rozšířeným, ale
donedávna přehlíženým druhem, provázejícím většinou výskyt příbuzné a mnohdy masové předivky P. fraxinellus, za jejíž formu byla dříve považována.
Rhinoprora debiliata: housenka žije na Vaccinium myrtillus a V. uliginosum, druh se u nás vyskytuje jen lokálně,
na místech výskytu však bývá hojný, a to jak ve starších prosvětlených borových lesích s bohatým podrostem
borůvky, tak na rašeliništích s dominantním výskytem vlochyně. Současný nález je ojedinělý, ale navazuje na
starší údaje z okolí Frýdlantu (Soffner 1924).
Salebriopsis albicilla: v minulosti u nás zřejmě přehlížený druh nebo snad zaměňovaný s Glyptoteles leucacrinella Zeller, 1848, od něhož je dobře odlišitelný kromě genitálií i výraznou ztlustlinou v basální části tykadel
samců.
Syncopacma taeniolella: heliofilní makadlovka u nás značně rozšířená zvláště v nižších a teplejších polohách, na
otevřených stanovištích s výskytem živných rostlin z čeledi bobovitých (Fabaceae), z jižní části Jizerských hor
zaznamenaná už Hrubým (1963). Velká podobnost s příbuznými druhy rodu však často vyžaduje determinaci
podle kopulačního ústrojí.
Trachea atriplicis: v nižších polohách teplejších oblastí značně rozšířený, v abundanci velmi kolísavý druh, který byl v posledních desetiletích jen zřídka pozorován.
Ypsolopha lucella: poměrně teplomilný druh s potravní vazbou na dub (Quercus spp.), který je u nás rozšířen
především v nižších polohách teplejších oblastí. V Jizerských horách, odkud údaje ze starší doby chybějí, jde o
lokální výskyt na jedné z nejteplejších lokalit, kde byl zjištěn společně s dalším příbuzným druhem Y. scabrella
(Linnaeus), jehož housenky žijí především na hlohu (Crataegus spp.).
Ypsolopha vittella: oligofágní druh vázaný na jilm (Ulmus spp.) a buk (Fagus sylvatica), u nás patrně značně
rozšířený ve vyšších polohách, ale konkrétních faunistických údajů je dosud málo. Z Jizerských hor zaznamenán
už Soffnerem – l ♂ s etiketou „Isergebirge, J. Soffner“ bez dalších podrobností a přesného místa nálezu ve sbírce
Národního muzea v Praze, kde se nachází také l ♂ z Frýdlantu, 20.6.1937.
Zanclognatha tarsipennalis: poměrně teplomilný druh listnatých lesů, zvláště dubohabřin a doubrav, který je u
nás v nižších polohách značně rozšířený, ale nepříliš hojný, jen velmi ojedinělé jsou nálezy z chladnějších a vyšších poloh. Z Jizerských hor ani z okolí dosud neuváděný druh (Soffner 1924), nyní nalezený až v montánním
stupni (720 m n. m.).
Dvoukřídlí: ovádovití – Diptera: Tabanidae (JEŽEK, VONIČKA & PREISLER 2008)
Hybomitra bimaculata: běžný druh, larvy se vyvíjejí ve březích vodních ploch a močálech.
Hybomitra distinguenda: lesní druh, larvy se vyvíjejí v litorálu lesních rybníků a v močálech.
Haematopota pluvialis: velmi hojný druh, larvy se vyvíjejí i daleko od vody.
Dvoukřídlí: roupcovití – Diptera: Asilidae (BOSÁK & VONIČKA 2008)
Neoitamus cothurnatus: nejvzácnější z našich čtyř druhů rodu Neoithamus.
Dvoukřídlí: hrbilkovití – Diptera: Phoridae (MOCEK, VONIČKA & PREISLER 2008)
Triphleba hyalinata: saprofág, vývoj na kadáverech obratlovců, imaga žijí převážně epigeicky a kavernikolně
(nálezy z jeskyní, sutí a nor králíků a lišek).
Triphleba papillata: chladnomilný nekrofágní druh vlhkých lesních biotopů.
Dvoukřídlí: pestřenkovití – Diptera: Syrphidae (MAZÁNEK, VONIČKA & PREISLER 2009)
Chrysotoxum festivum: častý druh rozvolněné krajiny zejména v nižších polohách, larvy žijí u mravenců rodu
Lasius.
Sphaerophoria scripta: jeden z nejhojnějších druhů pestřenek na loukách, larvy se živí mšicemi na různých rostlinách.
Sphaerophoria taeniata: častý druh na travnatých plochách a loukách.
–7–
Melanostoma mellinum: jeden z nejhojnějších druhů pestřenek vlhkých travnatých ploch včetně kulturních luk,
larvy se živí mšicemi.
Paragus haemorrhous: hojný antropotolerantní druh stepních a xerotermních stanovišť.
Eristalis intricaria: lokálně hojný druh vyhřátých mokřadů nižších poloh.
Myathropa florea: všudypřítomný antropotolerantní druh.
Volucella pellucens: hojný druh vyhledávající osluněná místa chráněná vzrostlými dřevinami. Larvy se vyvíjejí
v hnízdech vos.
Dvoukřídlí: lanýžkovití – Diptera: Heleomyzidae (PREISLER & DVOŘÁKOVÁ 2009)
Gymnomus spectabilis: zřídka sbíraný chladnomilný druh, dříve známý pouze z jeskyní.
Heleomyza captiosa: běžný koprofágní a saprofágní chladnomilný druh.
Heleomyza modesta: běžný saprofágní druh.
Heleomyza serrata: řidčeji nalézaný koprofágní a saprofágní chladnomilný druh.
Neoleria ruficauda: běžný nekrofágní druh.
Neoleria ruficeps: běžný nekrofágní, mycetofágní a zřejmě i koprofágní druh.
Scoliocentra brachypterna: velmi běžný saprofágní, nekrofágní a koprofágní druh.
Scoliocentra villosa: velmi běžný, saprofágní, chladnomilný, kavernikolní druh.
Oldenbergiella calcarifera: málo sbíraný psychrofilní nekrofágní druh.
Suillia affinis: velmi běžný mycetofágní druh.
Suillia pallida: velmi hojný mycetofágní druh.
Suillia umbratica: poměrně běžný saprofágní a mycetofágní druh.
Heteromyza rotundicornis: běžný saprofágní a koprofágní, chladnomilný druh.
Tephrochlamys flavipes: velmi běžný saprofágní a mycetofágní druh.
Tephrochlamys tarsalis: běžný polyfágní druh vyšších poloh.
Dvoukřídlí: octomilkovití – Diptera: Drosophiloidae (MÁCA 2009)
Drosophila busckii: synantropní druh, v teplém období se rozmnožuje i mimo lidská obydlí.
Drosophila obscura: běžný lesní druh, vyvíjející se v míze poraněných stromů.
Drosophila subobscura: běžný druh spíše na lesních okrajích a mimo les.
Drosophila kuntzei: preferuje listnaté lesy, zejména bučiny, vývoj v houbách.
Žahadloví blanokřídlí – Hymenoptera: Aculeata (STRAKA, DVOŘÁK & BOGUSCH 2009)
Hedvábnicovití – Colletidae
Hylaeus hyalinatus: běžný, především stepní druh.
Ploskočelkovití – Halictidae
Halictus tumulorum: běžný a na lokalitách početný druh.
Lasioglossum laticeps: hojný druh od nížin do hor.
Lasioglossum rufitarse: vzácnější lesní druh, zejména v podhůří.
Sphecodes miniatus: běžný druh, parazit některých druhů rodu Lasioglossum.
Kutilkovití – Sphecidae
Ammophila sabulosa: běžný teplomilný druh preferující písčitý substrát.
Kutilkovití – Crabronidae
Crossocerus elongatulus: hojný druh především nižších teplých poloh.
Crossocerus ovalis: běžný druh hnízdící ve dřevě a dutých stéblech na teplých lokalitách.
Mimumesa atratina: běžný druh písčin, železničních náspů i křovin.
Pemphredon inornata: běžný druh zejména v teplých oblastech.
Zlatěnkovití – Chrysididae
Chrysis ruddii: nehojný druh vyskytující se zejména ve středních polohách.
Chrysis viridula: běžný druh teplých otevřených stanovišť.
Hrabalkovití – Pompilidae
Agenioideus cinctellus: běžný, výrazně teplomilný druh skal a zídek.
Anoplius concinnus: místy hojný teplomilný druh obývající plochy bez vegetace.
Evagetes alamannicus: velmi vzácný kleptoparazitický druh.
Trněnkovití – Tiphiidae
Tiphia minuta: vzácný druh lesů a jejich okrajů.
Sršňovití – Vespidae
Ancistrocerus antilope: vzácný druh světlých lesů a jejich okrajů v nížinách.
Ancistrocerus nigricornis: běžný druh v lesích a na jejich okrajích od nížin do hor.
–8–

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Transkript

Podobné dokumenty

Sborník_Mohelno_2000

Víla Izerína - Jizerky pro Vás

úvod historie malakologického výzkumu v chko bílé karpaty

Dokumentace a průvodce

MOTÝLI NÁRODNÍHO PARKU PODYJÍ

Determinace pohlaví, pohlavní chromosomy a reprodukční strategie I

pec pod sněžkou

v Krkonoších v letech 2012 a 2013

Stáhnout časopis ve formátu PDF

Plán péče o PR Malá Strana, 2005-2014

Vybrané základní pojmy užívané v ekologii

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

Richard VIŠŇÁK: Přirozená lesní vegetace Chráněné krajinné

identifikační údaje

Diptera: Syrphidae - Severočeské muzeum v Liberci

odůvodnění územního plánu ol š anyuprost ě jova

Atlas rozšíření suchozemských plžů v CHKO Bílé Karpaty

(Diptera: Drosophilidae) Jizerských hor a Frýdlantska Drosophilidae

Plán péče - Správa CHKO Jizerské hory

část A - Praha

Plán péče o PP Oškobrh