Farní zpravodaj 6.2008 oblíbené!

FARNÍ ZPRAVODAJ
NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
èíslo 2
roèník 8
èerven 2008
Ještì ètyøi nedìle!
Podobnì jako malé dítì pøed Vánocemi, jsem zaèátkem èervna zaèal
poèítat ubíhající dny. Tímto oèekávaným dnem bude odjezd na moji roèní
misijní zkušenost. Již témìø pøed rokem jsem zaèal sbírat zkušenosti jiných misionáøù, abych pak nebyl zas
tak moc zaskoèen, když se poprvé
nadechnu toho tropického vzduchu.
Ještì stihnout všechno
vyøídit, sbalit vìci a pøi
louèení na nikoho nezapomenout.
Mnozí jste už zakusili,
jak dovede rok rychle
utéct. Avšak právì jeden významný rok v životì mùže pøesnìji nasmìrovat ty naše roky
následující. Jeden rok
budu tedy zakoušet to,
èím dennì žijí a na vlastní kùži zakoušejí jiní
moji spolubratøi v misiích. Ten úplnì
první misionáø verbista páter Josef
Freinademetz prožil svùj knìžský život v Èínì. Ve svých dopisech psal o
tìžkých zaèátcích, jak se vžíval do
myšlení místních lidí. Kolik nezájmu o
duchovní bohatství, které jim pøinesl,
zpoèátku zakoušel. Pozdìji však vyøkl tato slova: „Jižní Šantung je skvìlá
misie. Dokázali bychom zde ještì
mnohem více, pokud bychom byli
jako misionáøi svatí.“ Ke konci života
(zemøel v roce 1909) musel s lítostí
prohlásit, že pro èínské køes•any jsou
nejvìtším pohoršením Evropané, pøicházející v té dobì za obchody do
Èíny. Podle slov P. Freinademetze
bylo jejich jediným cílem vydìlávat
peníze a užívat si života. Po tolika lé-
tech námahy mu plody jeho práce nièili køes•ané z kontinentu, ze kterého
sám vzešel. Nezbývalo, než vytrvat.
Svoje heslo: „Jediný jazyk, kterému
každý rozumí, je láska.“ naplòoval
poctivì až do konce života a jeho novì
obrácení èínští køes•ané to pochopili.
Vždy• žil s nimi a pro nì.
Èlovìk nemusí být v daleké zemi
na misiích, aby se na nìm poznalo, že
žije s lidmi anebo se od nich odtahuje. Jeden obzvláštì výstižný pøíklad
života s lidmi mi vyprávìl pater Pavol
Kobliha, misionáø v africké Keni.
Pobýval tam v mezinárodní øeholní
komunitì. Místní venkované si stavìli
nový kostel. Byla to taková jednoduchá vìtší kaple. Sami si shánìli potøebné peníze a tak uspoøádali dražbu, z jejíhož výtìžku nakoupili stavební
materiál. Dražily se vesmìs domácí
zvíøata, které kupovali jejich majetnìjší sousedé. Pøispìl do ní každý, s
èím mohl, a dražbu vedl sám pan biskup. Veliké nadšení lidí bylo pak vidìt i pøi práci na stavbì.
P. Kobliha se stydìl jenom tak pøihlížet. Zeptal se svého pøedstavené-1-
ho, pùvodem z Indie, jestli je podle
místních zvyklostí dovoleno knìzi vykonávat fyzickou práci na stavbì.
Pøedstavený mu to nezakázal, ale byl
toho názoru, že poslání misionáøù je v
první øadì hlásat Boží slovo a vzdìlávat lidi ve víøe. Kupodivu jiný pøítomný knìz z Indie velmi ochotnì vzal
krumpáè a lopatu a s páterem Koblihou nìkolik dnù pomáhali na stavbì. To
mìlo na jejich farníky
zaruèenì vìtší úèinek,
než týdny kázání. Nutno ještì podotknout,
že rozdíl v pøístupu
obou indických knìží
mìl pøíèinu v tom, že
onen pøedstavený pocházel z vysoké kasty. Tedy z vrstvy indické spoleènosti, která
se nesníží na úroveò
nìjakých chudých venkovanù. Ten
druhý Ind vyrostl naopak v chudé rodinì. A právì on mohl pozdìji komukoliv øíct, že žil nìkolik let jako misionáø v Africe a zakusil život tamních
lidí.
Rok je krátká doba a nìkteøí „veteráni“ z misií se prvním rokem nestihli ještì ani dostateènì nauèit tamní
jazyk. Stìží budu moci tedy jednou
prohlásit, že jsem opravdu zakusil život Filipíncù se vším, co obnáší. Pøece však bych rád tento rok prožil a
využil co nejlépe. Urèitì pak lépe budu
chápat zkušenosti svých bývalých
spolužákù, pro které se cizina na dlouhou dobu stala domovem a svìt se
stal jejich farností.
P.Jozef Streèka, SVD
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
…BIBLICKÝ KOUTEK…ROZHOVOR…BIBLICKÝ KOUTEK…ROZHOVOR…
Kniha Jozue
Starší katolické generace – pøedváleèné a
pøedkoncilové – nebyly zvyklé soustavnì èíst
Starý Zákon. Zato se jim vesmìs nezapomenutelnì vryly do pamìti hlavní pøíbìhy Izraele,
pøevyprávìné ze starozákonních knih ve školní biblické dìjepravì. Pøistoupí-li dnes dospìlý
køes•an – a tím spíš i mladý køes•an, nepøíliš
zkušený v duchovní èetbì – k historickým knihám Starého Zákona, bývá zprvu zpravidla zklamán. Dramatické události, které mladší mohou
znát z poutavých parafrází biblických pøíbìhù
napø. od Ivana Olbrachta nebo Eduarda Petišky, jsou v pøekladech autentických biblických
knih zasuty v množství málo srozumitelných
údajù rodopisných, zemìpisných a liturgických.
Ètenáø je zahrnut záplavou jmen místních i osobních, v nichž není zpùsobilý orientovat se bez
vysvìtlivkového aparátu a bez mapy.
Písmo svaté, aèkoliv jedná o nejvìtším dobrodružství dìjin – o dobrodružství spásy – nemùžeme èíst jako napínavý román. Jednotlivé
etapy na cestì lidstva, reprezentovaného Izraelem, k záchranì skrze Bohem slíbeného Mesiáše, jsou v Bibli zaznamenávány zpùsobem
obvyklým a srozumitelným ve své dobì, která
je od nás velmi vzdálená. Na rozdíl od prvních
pøíjemcù biblického poselství jsme však dnes
pøipravení obsáhlou historickou zkušeností a
exegetickou prací celých generací vìdcù a svìtcù. Jozue, historická osobnost stejnì vìrohodná jako jeho pøedchùdce Mojžíš, je velkým pøedobrazem Ježíše Krista. Nese témìø totožné jméno. Uvedl Boží lid Izraele do Zaslíbené zemì
zázraèným pøechodem pøes Jordán, jako Ježíš
uvádí køtem k Bohu; dobytí a rozdìlení území
jsou obrazy vítìzství a rozmachu Církve.
Knihu Jozue nelze však považovat za dìjepisnou pøíruèku. Pøevládají v ní sice údaje historického rázu, nejsou však uspoøádány podle
pravidel historických vìd, ale z hlediska teologického a výchovného. Mají ukázat trvalost a
vìrnost Božích zaslíbení, vyjádøení již jménem
hlavní podstavy, které znamená „Hospodin je
spása“.
Kniha popisuje idealizovanì a zjednodušenì závìreènou fázi mohutné ètyøicetileté epopeje vysvobození z egyptské poroby – koneèné dobytí Zaslíbené zemì. Vypoèítává jména
králù, které Izraelité porazili. Podrobnì popisuje
rozdìlení zemì mezi jednotlivé kmeny a ustavení samosprávy: vymezují se území urèená
dvanácti kmenùm Izraele, urèují se privilegova-
ná - útoèištná mìsta; stanoví se osady a mìsta
Leviovcù, kteøí jako vykonavatelé liturgie nemìli své samosprávné území, záznamy váleèných operací, politického zøízení, historické
komentáøe a zemìpisné údaje zaøazují do dìjin
Izraele jako pokraèování pìti knih Mojžíšových,
jako pokraèování starozákonního Zjevení. Kniha konèí velkým shromáždìním izraelských
kmenù v Sichemu pøed Jozuovou smrtí. Jozue
tam pøipomíná velké Hospodinovy èiny od
Abrahámova povolání a obnovuje s pøedstaviteli všech kmenù a rodù pøísahu vìrnosti Jahvemu.
Pøi rozjímavé èetbì nám i dlouhé seznamy
pobitých nepøátel, øada jmen rodových náèelníkù a výèty osad s vymezením hranic – které
si asi nebudeme vštìpovat do pamìti a hledat
v nich tajemné významy – mohou pomoci k
hlubšímu uvìdomìní, že i my sami – každý se
svým jménem - jsme v obèanském i církevním
spoleèenství spjati nesèíslnými rodovými a
osobními vazbami v nedìlitelné jednotì, a že i
ke spáse nikdy nejdeme sami, ale jedinì ve spojení s „tímto spoleèenstvím“ (jak nám ostatnì
pøipomíná každá mše svatá).
pøipravil Mojmír Trávníèek
Rozhovor s P. Jozefem Streèkou, SVD
Jak jistì všichni víme, P. Jozef Streèka SVD
(*16. bøezna1971, vysvìcen 13. èervna 1998),
který byl v naší farnosti administrátorem
(správcem farnosti) od nás odchází. 2. èervence mu z vídeòského letištì odlétá letadlo
na Filipíny, kde bude mít rok misijní zkušenost. P. Jozef byl v naší farnosti nejprve kaplanem a to od záøí 1998 do èervna 1999, potom
si od nás odešel na rok odpoèinout do Nitry,
aby se v záøí 2000 vrátil a za další rok se stal
správcem farnosti. Pobyl zde mezi námi tedy
celkem témìø 9 let. Misionáøi ze Spoleènosti
Božího Slova u nás pùsobí již 10 let. Zdálo by
se, že tedy o životì v této øeholi i o P. Jozefovi
hodnì vìcí víme, ale…
Jak se sluèuje poslušnost k øeholnímu pøedstavenému (provinciál) s poslušností k diecézním pøedstaveným (dìkan, biskup…)?
Pokud bydlím v øeholním domì, kde je mùj
místní pøedstavený na blízku, tak jsem s ním v
osobním kontaktu a pokud jsem ve farnosti,
tak nejbližší pøedstavený je vlastnì dìkan.
Kdyby Vás tedy teoreticky chtìl napøíklad
dìkan za nìco potrestat, musel by žádat o
povolení provinciála spoleènosti?
Pokud by šlo o nìjaký závažný pøestupek,
musí informovat biskupa a ten provinciála. Øeší
se to po vzájemné dohodì.
Existuje smlouva, èi dohoda mezi arcibiskupstvím o pùsobnosti Spoleènosti Božího
Slova ve farnosti Nový Hrozenkov?
Ta smlouva musí existovat. (smích) Pøiznám
se, že jsem ji nevidìl, ale na arcibiskupství mají
v papírech urèitì poøádek. Pokud by nìkdo tu
smlouvu vypovìdìl, tak by to byla spíš øehole
kvùli nedostatku lidí. Ten nedostatek knìží je
nyní hodnì cítit, protože napøíklad ve vsetínském dìkanátì odejdeme dva knìží pryè a nebude za nás náhrada. Já na Filipíny a vsetínský
kaplan studovat do Øíma. Navíc verbista P. Jozef Berec ve Valašské Polance má už taky zdravotní problémy plynoucí pøirozenì z vìku – v
prosinci mu bude 82 let.
Investoval øád nìjaké finance do farnosti,
farní budovy, kostela…?
Od øádu byla pouze pùjèka na opravu fary
po požáru, která byla již splacena. Auta kupovala øehole a jsou kupované z našich platù. Ale
benzín, pneumatiky apod. se platí z darù lidí.
Letos jste oslavil 10 výroèí knìžského svìcení. Jak se jako knìz po 10 letech cítíte?
Já bych to pøirovnal ke zkušenosti jednoho
knìze P. Pavla Sochu¾áka z Kolumbie, toho co
tam tenkrát unesli. Potkali jsme se asi po 7 letech. Øekl mi: „Hodnì ses zmìnil, teï už se s
tebou dá vydržet.“ (smích) My jsme spolu pro-
žili první tøi roky studia, on pak odjel do Nìmecka, kde byl vysvìcen a pak na 8 let do Kolumbie. Pavol je ode mne o 7 let starší, takže on byl
tehdy tøicetiletý a já byl mladý zobák.
Vy osobnì si tedy myslíte, tady po této zkušenosti, že je rozdíl jestliže nìkdo vstoupí do
semináøe jako dvacetiletý, nebo tøicetiletý?
Je to urèitì rozdíl, protože nìkolikrát jsem si
všimnul, že pokud jsou na knìze svìceni mladí
mužové, kterým je tøeba šestadvacet, tak toho
nic moc o životì neví. Pokud bych se nìkdy
zaposlouchal do textù svých kázání z doby,
kdy jsem tu zaèínal, tak bych se sám lecèemu
podivil (smích). V øeholním semináøi máme coby
budoucí knìze taky napø. již vystudované inženýry a to už je pak na nich vidìt, èeho chtìjí
dosáhnout.
Je nìco co by jste po 10 letech zkušeností, z
èistì osobního pohledu, zmìnil na knìžském
stavu?
(hluboký povzdech) Jedna vìc je knìžský
stav a druhá vìc je služba knìze coby správce
farnosti. Jinak bych prožíval knìžství v øeholním domì. Jeden rok jsem to zažíval, bylo to
poklidnìjší. Fungoval jsem v kanceláøi a v nemocnici, tam jsem navázal mnoho mezilidských
kontaktù, nìkteré udržuji dodnes. Spíš bych
umìl øíci, co bych zmìnil na postavení knìze v
Ò Ze zemì sem na svìt pøišél, na zemi sem rozum našél, po ní chodím tajak pán,
Ò do ní budu zakopán. Potìš òa potem Pámbú sám. Ï
-2-
Ï
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…
pastoraci, ale doopravdy neznám na to recept
(smích). Je to pøedevším zatížení papírováním,
které však dneska není problém jenom u knìží.
Pro knìze je to nìkdy pomyslná hromada, kterou pøed sebou tlaèí a musí si stále odškrtávat,
co už udìlal a co na nìj ještì èeká. Snad tento
poslední rok jsem se nauèil, díky tomu, že jsem
zde mìl kaplana, trochu odpoèívat a chodit do
pøírody. Toto bych dopøál i jiným knìžím, prostì prohlédnout, že všechny ty povinnosti mi
mùže NÌKDO v krátké chvíli vzít a najednou už
se nebudu cítit až tak dùležitý a nepostradatelný. Taky je to vìdomí, že jiným dávám všechen
svùj èas a až nakonec nejsem pánem svého
èasu.
Když už jsem u toho èasu. Poslední dobou
vychází stále více a více teologicky zamìøených èasopisù a knih. Jak vy jste na tom, stíháte si obèas nìco pøeèíst mimo podnìtù ke
kázání?
No, to je vìc! Pøed rokem jsem se dostal k
románùm, baví mì ty historické. A kromì podnìtù ke kázání opravdu nestihnu moc èíst. Pravidelnì poslouchám zvukové záznamy náboženského vysílání Èeského rozhlasu, nìco z
rádia Lumen a Rádio Vatikán v angliètinì. Rovnìž rùzné zajímavosti ze svìta a politiku. Vìtšinou je to v autì nebo na procházkách. Hudbu
však vùbec nemusím.
Je vùbec možno, že nìkdo ten velký objem
knih ète?
Pøed pár dny nám o. biskup Duka na Svatém
Hostýnì øekl, že podle prodejcù knih prý vìøící
lidé ètou dvakrát tolik knih, co nevìøící lidé.
Znám knìze, co ètou pravidelnì knihy, napøíklad ti, kdo pøipravují pøednášky a duchovní
cvièení, ti musí být více seètìlí. Podle rozhovorù s knìžími ve farnostech jim vyøizování rùzných vìcí a setkání s lidmi zaberou tolik èasu,
že na to ètení moc èasu nezbude.
Co bylo pro Vás osobnì na práci knìze správce farnosti nejtìžší?
Srovnat se s tou jednou desetinou farníkù,
co vídám v nedìli v kostele. Tìch, co nìjakým
zpùsobem vìøí a hlásí se k farnosti je mnohem
víc, dá se to vypozorovat z osobních rozhovorù, nebo když pøijdou žádat o køest dìtí. Poøád
se uèím i tyto lidi pøijímat a brát to, že i oni mají
šanci jednou se víc pøiblížit k církvi.
Z Vašeho pohledu je nìco, co by se dalo
závidìt tìm, co žijí ve svazku manželském?
To je dobrá otázka. Každá zásadní volba v
životì obnáší radosti i obìti. Verbista P. František Kantár se kdysi pøiznal, že když byl v Terchové na faøe nìkolik dní sám, ten pocit samoty veèer mu byl cizí. Vždycky bydlel buï v
klášteøe, nebo s dalšími lidmi na faøe a na toto si
nemohl zvyknout. Tuto potíž se biskupové co nás tlaèilo. Jsem rád, že se mi podaøilo zkulsnaží napø. v Rakousku a v Maïarsku øešit tím, turnit prostøedí kolem fary. Pokud je fara špinaže diecézní knìží bydlí spoleènì na farách a do vá, ponurá a zatuchlá, tak lidé nemùžou oèekásvých farností vyjíždìjí za povinnostmi. Na to vat, že tam knìze najdou. On si vždy najde dost
se také už v bratislavském semináøi bohoslovci dùvodù, aby dìlal cokoliv jiného a nìkde jinde,
pøipravují, že to mùžou v budoucnu zažít. Je- by• by to bylo samo o sobì velmi užiteèné.
den z nich bude samozøejmì na takovéto faøe
Z èeho máte na Filipínách obavy?
coby „host“ v nìèem nutnì v jisté nevýhodì.
Jak se postavím tváøí tváø lidem, o kterých
Na tomto místì bych proto rád podìkoval za toho vím tak málo. Asi se budu cítit znovu jako
moje spolubratry, kteøí se mnou zde na faøe ten novoknìz. Pøijdu do úplnì jiného svìta,
postupnì bìhem uplynulých let pobývali.
který neznám.
Èili považujete dobu, kdy fungovaly farní
A z druhého konce. Na co se tìšíte?
hospodynì z tohoto hlediska za lepší?
Že najednou vypnu od povinností a stresu.
(pøikyvování) Byl to èastokrát i nìkdo z rodi- Žádný mobil ani papíry! První pùlrok bychom
ny. A pak farní hospodáøství zamìstnávalo taky mìli být na ostrovì Cebu, ten je spíš na jihu,
nìjaké další lidi.
tam máme školící støedisko, kde se budeme uèit
Velice dobøe mluvíte èesky. Nedávno jsem angliètinu. Tam budu pomalu chodit i mezi lidi
Vás slyšela mluvit slovensky a zdálo se mi, že do farnosti kterou tam spravujeme a druhý
vám už ta slovenština nejde „pøes pusu“.
pùlrok budu ve farnosti Krista Krále v Manile.
(dlouhý smích) Kde jste to slyšela?
Druhý knìz, co tam se mnou odlétá, P. Pavol
Na stránkách SVD na internetu.
Hudák, tam bude dva roky, ten se pak spíš už k
A-háá, to bylo poránu, ještì jsem se asi úpl- nìèemu dostane.
nì neprobral. Hlavnì pondìlní rána bývají èasNa Filipínách budete mít roèní misijní zkuto obtížná, víkendy jsou pro knìze vždycky šenost. Po roce by jste se mìl vrátit. Kdybyste
dny pracovní.
si mohl vybrat, kam byste šel?
Vy osobnì se cítíte být víc Slovákem, nebo
Je dost možné, že bych se vrátil zpìt. Rád
Moravákem-hrozenkovjanem?
bych se více vìnoval propagaci misií v naší
Dám šalamounskou odpovìï. Jako èlovìk diecézi. Proto jsem žádal i pøedstaveného, aby
Slovák a jako knìz Moravák, protože žiji s pro- se tomu pøizpùsobily i mé budoucí povinnosti.
blémy moravské církve.
Jakou øeèí se vlastnì mluví na Filipínách?
V èem jsou jiné problémy moravské a sloFilipíny byly do roku 1890 španìlská kolovenské církve?
nie, a pak je odkoupily Spojené státy americké.
Poci•uji urèitì lidštìjší pøístup moravských Ve mìstech se prosadila angliètina, ale lidé mlubiskupù, ménì dávají pocítit: „Já jsem nìkdo“. ví v domácnostech svými rodnými jazyky, kteNové biskupy na Slovensku již neznám, ale do ré jsou rozdìlené podle ostrovù. Takže z tìch
dvou novì zøízených diecézí v Bratislavì a v Žilinì nastoupili biskupové opravdu dobøí.
Jak myslíte èesky, nebo slovensky
(rozumìno myslíte slovensky a do èeštiny si to pøekládáte)?
Když jsem zde byl prvním rokem, tak
jsem si po pùl roce uvìdomil, že myslím v
èeštinì. To jsem tu byl poøád s Èechy.
Zdá se mi, že teï myslím obèas i ve slovenštinì, díky tomu, že je tady Marek.
S Markem se bavíte slovensky nebo
èesky?
Slovensky, byla však doba kdy jsem
to s ním zkoušel èesky, ale nepovedlo se
to.
Kdybyste mohl tìch 9 let vrátit zpátky, co byste po tìch zkušenostech co
máte udìlal jinak, zásadní vìci?
P. Jozef pøi pasování na èestnéSnad ani nic. (pøemýšlení) O tom jsem
ho obèana Valašska
až tak moc nepøemýšlel, protože okolnosti
farní den 15. èervna 2008
mne vždy donutily vìnovat èas tomu,
Ò Zeleòala zlos•ù tajak muškát za oknami. Ï
Ò Došél do kostela vykléka• panáèka.(Pøišel do kostela pozdì.) Ï
-3-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
80 miliónù lidí, tøeba 20 miliónù mluví jedním
jazykem Tagalog, další jazyk je na ostrovì Cebu
a pak ještì mnoho dalších. Takže angliètina je
pro všechny úøední a dorozumívací jazyk a má
zvláštní typický pøízvuk. Jazyk i mentalita lidí je
hodnì podobná Indonésii.
Jste rád, že jdete právì na Filipíny?
(Smích.) Tak, myslím, že nic lepšího bych
nenašel. Je to dobrá misijní zkušenost a tou
angliètinou je mi to blízké.
Jaký jste byl jako dítì?
Tak, andílek jsem zrovna nebyl. Rád jsem se
vrtal v tátovì dílnì. Ponièil jsem mu hodnì desek na holubníky a podobné klukoviny. A ještì
kolo, to bylo moje.
a tak má skrytá touha byla, aby stal knìzem.
Na mé velké pøekvapení si ale podal pøihlášku na Vysokou školu zemìdìlskou do Nitry,
obor výpoèetní technika. To byl také jeho velký koníèek, jelikož poèítaè jsme mu bìhem studia na gymnáziu koupili. V duchu jsem byla
velice na poèítaè nazlobená, že mu vzal chu•
do studia teologie, ale na radu pana faráøe jsem
mu nic nevyèítala. Každý den jsem se modlila
za to, aby mu Duch svatý pomohl správnì se
rozhodnout pøi výbìru povolání. V druhém roèníku studia na VŠ zemìdìlské po prvním semestru si zaèátkem dubna sedl ke mnì a øíká: „
Mami, hodnì jsem pøemýšlel o mém dalším
povolání. Rozhodl jsem se vstoupit do Spoleènosti Božího Slova v Nitøe a ukázal mi pøihlášku
Nedalo mi a písemnì jsem oslovila také do semináøe. Má první reakce byla: „Dìkuji Ti
maminku P. Jozefa. Odpovídá paní Terézia Bože!“ A dìkuji odnes, že si ho vyvolil za svéStreèková.(pøeloženo)
ho služebníka. Myslím, že volba byla správná.
Èím Vás jako knìz pøekvapil?
vìrný ministrant
Jako knìz mne pøekvapil svými organizaèními schopnosti, které využívá na rùzné akce, a•
duchovní, jako jsou poutì, nebo i svìtské, jako
stavìní máje a vaše farní dny. Také tím, jak zpoèátku velice osobnì prožíval starosti o své farníky, zvláštì ty, kteøí se nìjakým zpùsobem ocitli
na dnì, nebo potøebovali naléhavì pomoc.
Jaký byl Váš syn jako dítì?
Jožko byl, tak jako každé jiné dítì v jeho vìku,
nìkdy poslušný. Zvláštì tehdy, když jako prostøední sourozenec ustoupil o rok mladší sestøe. Rád pomáhal otci pøi „chlapské práci“, i
když ocko nebýval èasto doma, protože pracoval jako zedník. Ve škole se spolužáky obèas
vyvádìl nìjaké kousky, ale vždy to bylo v normì. Byl mezi nimi autoritou, dìlal jim „mluvèího“. Pamatuji se, jak mi tøídní uèitel vykládal, že
když se žáci bojí zkoušení, navedou Jožku, aby
se na nìco zajímavého zeptal a potom už otázkám není konce. Jožko znovu a znovu kladl
otázky až zazvonil zvonek a bylo po zkoušení.
Uèil se velice dobøe, vše si pamatoval jen z
výkladu. Doma jen napsal rychle úlohy a už
byl na kole. Na vysvìdèení mìl vìtšinou samé
jednièky. Hodnì jezdil na kole, po diskotékách
a zábavách nechodil, radìji èetl, nebo si vylepšoval toho svého „tátoša“(kolo).
Jaká byla doma Vaše první reakce, když
Vám oznámil, že se chce stát knìzem a vstoupit do Spoleènosti Božího Slova?
V dobì dospívání ministroval a mìl veliký
vzor v tehdejším duchovním otci P. Solèánym,
Otèe Jozefe, co byste chtìl vzkázat všem
farníkùm?
Jsem rád, že jsem devìt let mohl poznávat
zdejší lidi s jejich rùznými životními osudy. To
mi pomohlo trochu dozrát. Naštìstí jsem potkal nìkolik spolehlivých lidí, kteøí jsou ochotni
kdykoliv mi pomoct. Rovnìž lidé sloužící nìjakým zpùsobem pravidelnì ve farnosti jsou pro
mne takovou farní rodinou. Mám tu tolik „strýèkù“ a „tetinek“, že bych jich ani ve svém rodišti
tolik nenašel. Proto se Hrozenkov stal mým domovem.
Takže Vám bude smutno, když budete odcházet?
To každopádnì. Hezky to zrýmovala paní
Provázková, která nám pere prádlo pro kostel v
Karolince: „Až budete ležet na strožoku a budete mít slzu v oku…“
Co jste zde zažíval jako obtížné?
Jednou sem mne zeptal bývalý pan faráø, P.
Michal Poøízek: „Jožko, poøád tam máte tolik
pohøbù?“ Tož, tìch pohøbù zde bývá opravdu
požehnanì. Za rok i padesát. Ale vážnì: Nìkdy
to byly nakupené povinnosti, které na mnì
doléhaly. Jindy to byli lidé, které jsem doprovázel v jejich tìžkostech. Pøesto jsem musel veøejnì mluvit a kázat spíš pozitivnì a povzbuzovat.
I když jsem v tu chvíli vìdìl, že v kostele je
nìkdo, kdo zažívá nìjakou osobní krizi, problé-
my. Ale to zkrátka patøí k povolání knìze, že se
nìkdy musí odosobnit, pøestože s ním nìco
právì vnitønì zacloumalo.
Naopak jako velké plus za tìch devìt let považuji to, že se mi podaøilo v tomto dìkanátì
poznat témìø všechny farnosti (Velké Karlovice, Zdìchov, Lideèko, Valašskou Polanku, Hoš•álkovou, Horní Lideè, Francovou Lhotu i Vsetín). Bylo to díky potøebì vypomáhat tam, kde
napø. onemocnìl, nebo zemøel knìz. V jiných
farnostech by se mi to asi hned tak nepovedlo.
Z toho také plyne fakt, že se tady pøed lidmi
nikde moc neschovám.
Ty farnosti jsou si podobné?
Znám je samozøejmì pouze èásteènì. Údolí
smìrem na Lideèko je jiný svìt. Tøeba starostové se setkávají jednou za mìsíc v Lideèku na
faøe. To je nìco, co jim závidím. Pravdou je, že
tady mám velmi dobré vztahy se starosty i s
vedením škol. Co bylo tøeba, v tom nám ochotnì vždy ochotnì vypomohli, ale tam je celkovì
„jiný vzduch“. Nìkde se podaøilo podchytit
spoleèenství mládeže nebo rodin a funguje to
kupodivu bez nìjakého velkého úsilí knìze.
V èem máme my slabinu?
Zdá se, že i v naší farnosti postupnì klesala
zbožnost už v dobì komunismu, snaha potlaèit
køes•anství se zde zdaøila. Po pádu komunismu
toto zesvìtštìní postupovalo z jiného dùvodu. Praktikování víry upadalo s vyšší životní
úrovní. Uvedu pøíklad z Oravy, ta farnost se
jmenuje Chlebnice. Je to klasická vesnice u
Západních Tater, odkud vzešlo mnoho knìžských a øeholních povolání. Když se chlapi
dostali do svìta, vydìlali peníze, postavili domy,
spravili zahrádky. Místo mše se teï veèer posedává na zahradách a griluje. Nastal velký
úbytek lidí v kostele a pan faráø jenom bezmocnì zalamuje rukama: “Já nevím, kdyby sem pøišel snad i papež, tak by to nepomohlo.“
Neumím samozøejmì pøesnì vyjmenovat pøíèiny, proè lidé ochladnou ve víøe. Nakonec jsem
rád, když mnì dìti, které jsem kdysi uèil náboženství, slušnì pozdraví nebo øeknou, že to bylo
hezké, jak jsem je zval tøebas ke zpovìdi. Je
ovìøeno, že se lidé spíš do kostela vrátí, pokud
to tam kdysi, i když už dávno, znali. Obtížnì se
vrací do úplnì neznámého „svìta“.
Pøeji tedy mým za pár dnù již bývalým farníkùm a také novému panu faráøovi hodnì optimismu, který s pomocí naší víry dovede vidìt
dál i pøes mnohé na první pohled lidskými silami neøešitelné obtíže. Dìkuji všem za vaše pøání a za vaše modlitby. Rád se vám z Filipín ozvu,
až tam 7. èervence koneènì zase jednou zasednu coby študák do školní lavice.
pøipravila Ingrid Petøeková
Ò Gdyž kukaèka kuká na Jána, vykuká pìkné leto. Ï
Ò Pámbú nevyplácá každú sobotu, on dlúho shovívá, potem do živého ranívá. Ï
-4-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Nìco z historie i souèasnosti varhan, varhaníkù a schol
Témìø pøi každé bohoslužbì je slyšíme, zpíváme s nimi…Ale uvìdomujeme si vùbec, kolik to stojí úsilí, èasu… aby svým zvukem a
zpìvem doprovázely bohoslužby?
O kom je øeè? No pøece o našich varhanách,
varhanících a všech tìch, kteøí bohoslužby
doprovází svým zpìvem, k nìmuž se mnohdy
jen nesmìle pøipojujeme.
lid. Proto byly varhany rozdìleny do dvou
Hudební mistøi vtìlili své hudební vize, varèástí „vìží“ umístìných v zadních stìnách haníci hladí svými prsty nástroj, na nìmž slouží
kùru do rohù a prostor pøed nimi byl vyplnìn a zpívají Bohu.
tøemi øadami lavic tak, aby ze všech bylo vidìt
Chudièké varhany ustoupily a uvolnily prona hlavní oltáø. Zaøízení sedadel, pódia a so- stor pro velkolepé moderní. A• jsou k oslavì
klù varhan ujalo se pøevzít do výroby naše Boží, k útìše, radosti, povznešení vìøících!“
družstvo Bezkyd.“
V roce 1983 byla provedena další generální
Dne 20. dubna roku 1969 pak probìhla ko- oprava varhan. Opravu provedli pracovníci
laudace varhan.
podniku „Organa“ z Kutné Hory.
Kolaudaèní zpráva zní takto:
V prùbìhu prázdnin roku 1998 byla za výVarhany a varhaníci
„Stylová
èistota
nástroje
je
významnou
hodných
podmínek provedena zatím poslední
v Novém Hrozenkovì
vlastností,
kterou
jsou
tyto
varhany
pouèným
oprava
varhan
(p.Tlašek z Huslenek).
O pùvodu našich varhan ve farním kostele
pøíkladem
pro
období
práce.
Posuzované
Souèasné
varhanice
paní Jany Tkadleèsv. Jana Køtitele v Novém Hrozenkovì toho
technické
provedení
plnì
využilo
zkušeností
kové-Baøákové
jsem
se
zeptala, jak jsou na
mnoho známo není, první zápis v kronice je až z
mezinárodnì
ovìøených
a
jest
významným
tom
naše
varhany,
z
jejího
pohledu, nyní?
roku 1918:
úspìchem
v
oblasti
našeho
soudobého
varPotøebují
poøádnou
generální
opravu. Po„Dne 12. bøezna odebrali nám pro váleèné
hanáøství.
tøebovaly
by
seøídit,
vymìnit
nìjaké
souèástúèely 16 cínových píš•al z varhan, ve váze 24
Dr.
Vachulka
farníkùm
zahrál
na
varhany
ky,
které
umožòují
funkci
mechaniky.
A
hlavnì
kg. Aèkoliv nikdo nevìdìl, kdy varhanáøi
jednak
dopoledne
20/4
pøi
každé
mši
svaté,
naladit.
Ale
jde
o
to,
že
pokud
se
plánují
vìtší
budou píš•aly odebírati, nahrnulo se pøedce,
jednak
odpoledne
pøi
Te
Deum
a
svátostném
opravy
v
kostele,
oprava
stropu,
vìže,
tak
to
když znenadání pøišli, veliké množství lidí a
požehnání,
takže
se
mohli
pøesvìdèit,
že
mají
nemá
valný
význam.
Pokud
by
se
s
vìží
nìco
chtìli násilí použíti a varhanáøe zahnati. Fadìlalo, píš•aly by se pravdìpodobnì musely
ráøem však pouèeni, že by to bylo marné, upus- nástroj opravdu hodný mistrovské hry.
Tak
se
skonèilo
dílo,
na
rozebrat a doèasnì nìkde uložit. Jsou to vše
tili od toho.“
nìmž
se
pracovalo
s
nemaprašné práce a ty by je mohly poškodit. Alo
První velká generální opralou
námahou
po
dobu
dvou
toto vše by mìl posoudit spíše varhanáø.
va varhan probìhla až v letech
let,
ale
jemuž
pøedcházelo
více
Od kdy dìláš varhaníka?
1967-1968. O generální opravì
než
20
let
úvah,
pøíprav,
opušOficiálnì jsem varhaníka zaèala dìlat v roce
starého nástroje se již dlouho
tìných
plánù
–
až
se
nako1994,
pøedtím jsem dìlala pomocného varhaníuvažovalo a sbírky pro tento
nec
podaøilo.
Jedinì
bohatý
ka.
P.
Poles
mne asi v roce 1986 požádal, abych
úèel probíhaly již za druhé svìmateriál
farního
archivu
dìlala
pomocného
varhaníka.
tové války. Roku 1967 pak byly
mùže
poskytnout
alespoò
troKdo
tì
zastupoval
v dobì mateøské a kdo
vyhotoveny dva nezávislé pochu
pøedstavu
o
tom,
kolik
to
tì
pøíležitostnì
zastupuje
nyní?
sudky, ve kterých se došlo k
stálo
nejen
penìžních
obìtí
Poprvé
v
dobì
po
narození
dítìte mne zastupíš•aly
protichùdným závìrùm a farfarníkù,
ale
skoro
nadlidsképovala
Pavla
Mikešková-Køenková,
pak mne
hrozenkovských varhan
nost se tak rozdìlila na dva táho
úsilí
v
pøekonávání
pøezastupovala
Jana
Vítková
a
naposledy
pan
bory. Byl pøizván tedy státní
kážek
lidských
i
èasových
a
vypìtí
nervù
hlavPavel
Krystyník.
Jinak
mne
pøíležitostnì
zastuznalec prof. Dr. Ladislav Vachulka z pražské konních pracovníkù na tomto díle. Za úspìšné puje pan Krystyník, obèas Jana Vítková, Marservatoøe.
tina Havlová tady párkrát také byla. Vždy se po
„Oceòoval zvukovou a koncepèní výluè- skonèení Deo gratius!
Varhany!
Boží
nástroj,
jehož
zvuky
plní
dohodì našel nìkdo, kdo mìl èas.
nost varhan a výhody mechanického systému
prostory
našich
chrámù,
berou
sebou
duše
a
za promìnlivých temperaturních okolností a
doporuèil jejich zachování. V tomto smyslu hlasy vìøících, a
podal i písemný posudek, kde se pøimlouval o snad pøedávají pøes
doplnìní varhan ještì navíc ozvìnovým stro- klenbu chrámovou
jem za oltáøem; pro velkou nákladnost bylo výš. Dovedou se sotvšak od tohoto návrhu od zaèátku upuštìno. va slyšitelnì modlit,
Když tedy na podzim 1967 bylo již jasné, že dovedou jásat, dovestarý stroj zùstane zachován, bylo možno pøi- dou velebnì znìt,
dovedou svou vážkroèit k rekonstrukci varhan i kùru.
V øíjnu t.r. byla uèinìna objednávka firmì ností pøekrývat a
svou silou vládnout,
Igra v Praze.
Z hlediska využití prostoru na kùru dbal dovedou sblížit s dìarchitekt Èermák úzkostlivì toho, aby tìleso ním na oltáøi, spojí
varhan zaujalo jen malé technicky nutné mís- hlasy pøítomných,
na kùru v popøedí Lysek Antonín, vzadu Vladimír Orság
to, a tím byla na kùru vyšetøena dostateèná stmelí je, sdruží a nas chrámovým pìveckým sborem 28. listopadu 1959
prostora pro sbor a hudebníky eventuelnì pro bídnou Bohu.
Ò Gdyž Pámbíèek rozdával rozum, tož sa moc dopøedku nedotláèál. Ï
Ò Každá nášèeva udìlá rados•, gdyž né pøíchodem, tož istì odchodem. Ï
-5-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Je nároèné být varhaníkem?
Varhaník je pøi mši zamìstnaný, musí si umìt
vše organizovat, myslet na to, co kdy bude
hrát. Proto je vhodné, aby mìl veškeré informace , zvláštì o svátcích a slavnostech, s pøedstihem, aby mìl dostatek èasu na pøípravu a nácvik. A to je otázka dobré komunikace se všemi, kdo se na pøípravì liturgie podílí
Máš pìt dìtí. Jak jsi to èasovì zvládala po
narození dìtí?
Tak nìjak mi to nepøišlo, v dobì, když jsem
nehrála, tak jsem s koèárkem do kostela stejnì
šla. Navíc, teï už není toliko bohoslužeb, jako
v dobì když jsem zaèínala. To byly v nedìli 2
mše, ve svátek i 3 a ve všechny všední dny
dennì veèerní.
Chodíš cvièit na varhany?
Ano. Urèitì pøed svátky a slavnostmi. Ale
èasto i jen tak pro radost a tøeba když je pøíležitost mít ksobì i další hudebníky (zpìváky,
flétnistky, houslistky...)
Pøed Janou Baøákovou službu varhaníka vykonával Vladimír Orság (*1943).
A toto jsou jeho vzpomínky:
Zaèal jsem úøednì hrát od 1. ledna 1960 a
hrál jsem do února 1994. Pøedtím jsem hrával
asi od sedmé, osmé tøídy. Pan Lysek zaèal být
nemocný a bylo tøeba ho zastupovat.
Doma jsme mìli harmonium, tam jsem cvièil,
bylo už strašnì prožrané èervotoèi a chtìl jsem
ho dát opravit, ale když jsem byl na vojnì, rodièe mi koupili nové harmonium. Stále tam v té
chalupì po rodièích je. Pøestal jsem hrát po smrti
P. Polese kvùli zmìnám pomìrù ve farnosti. Po
hraní se mi ani nestýská, doma jsem si rád ještì
èasto zahrál. V dobì vojny (základní vojenské
služby) v letech 1962-1964 a v pøípadì potøeby
mne zastupoval Pavel Krystyník (*1940). Funkce varhaníka byla placená, dìcka pøi opravách
chalupy po staøíèkoch našly moje výplatní lístky, mìl jsem kolem roku 1980 225 korun mìsíènì. Potom jsem bral už o nìco víc a také jsem
pozdìji chodil každé ráno natahovat hodiny.
Kolik bylo mší v 70. letech?
Ráno byla mše každý den, první pátek v
mìsíci byla ještì veèerní, v nedìli byli tøi mše. V
sobotu byla ranní mše, a pak P.Poles pøidal veèerní mši s nedìní platností a mezitím bylo daleko víc svateb než teï. Sòatkù 30 až 50 a pohøbù
také do padesáti.
Jak jste to skloubil se svým zamìstnáním?
No, nìkdy dost tìžko. Nejhorší byly pohøby
a také svatby o pracovních sobotách.
Víte kdo vykonával službu varhaníka pøed
vámi?
Antonín Lysek ( *12.6.1890, †24.11.1961)
pocházel od Tìšína, když Hitler zabral pohrani-
èí, pøišel do vnitrozemí na Hrozenkov. Bydlel u
nás doma, otec dìlal starostu a on za ním pøišel,
jestli neví o nìjakém ubytování. Nikde tehdy
nebylo místo, a tak ho vzal k nám.
A pøed ním dlouhé roky, asi od roku 19251930 až do své smrti Cyril Vašek( *21.4.1893,
†17.6.1954) bydlel pod Korábkem - Ve dvoroch,
povoláním byl zedník. (Mimochodem - dìlal
zídku na høbitovì a celé kamenné oplocení fary.)
Pomáhal mu øeditel základní školy pan Tajzler,
ale køestní jméno už si nepamatuji.
karolinská schola
„Dny Bible“ listopad 2006
Varhany a varhaníci v Karolince
V dobì vysvìcení kostela 12. èervence 1997
v kostele ještì varhany nebyly. Pøi slavnostní
bohoslužbì se proto hrálo na kytary a malé
elektrické varhany. Koncem roku 1997 byly
zakoupeny varhany JUBILATE 232, nástroj italské výroby, dvojmanuálový s 38 rejstøíky a možností transpozice v rozsahu kvarty. V prvních
letech se v karolinském kostele ve høe na varhany støídaly Jana Vítková (*1977), Jitka Kašparová-Závorková, Hana Švachová - Jochcová
a Martina Havlová (*1980). Dvì z tìchto varhanic zmìnily bydlištì a proto v souèasné dobì
hrají pouze Martina Havlová a Hana Jochcová
a pøíležitostnì od roku 2005 také Bedøich Dohnal, který se velice ochotnì na tento nástroj
nauèil hrát, aèkoliv døíve hrál pouze jako samouk na kytaru. Žalmy s varhanami zpívá vždy
varhaník.
Hrozenkovská schola
Na zaèátky hrozenkovské scholy vzpomíná
paní Anastázie Koòaøíková-Mecová (1959),
dcera Františka Koòaøíka, kostelníka z N. Hrozenkova.
Biømování v naší farnosti bylo stanoveno
na èerven roku 1974. Jedním z požadavkù pøed
touto slavností bylo založení scholy ve farností. Pan faráø P.Augustin Spurný požádal mého
bratra Tomáše Koòaøíka, tehdejšího studenta
teologické fakulty, aby pomohl pøi založení scholy, nebo• mládež ve farnosti znal. Ponìvadž
však nikdo z farníkù nemìl zkušenosti s vedením, poprosil bratr Tomáš sleènu Jaromíru
Zbrankovou , která vedla vsetínskou scholu,
aby do Hrozenkova jednou týdnì dojíždìla a
nacvièovala ordinárium P. Olejníka. Pravdìpo-
dobnì na jaøe roku 1974 se zaèíná scházet skupinka ètyø až šesti dìvèat ve vìku 12 - 16 let.
Pan varhaník Vladimír Orság a sleèna Mirka to
s námi nezkušenými nemìli lehké, èasto jsme
se sešly pouze dvì dìvèata. Zpívali jsme v nedìli a to pouze Olejníkovo ordinárium, obèas
se nám podaøilo nacvièit žalm. Úžasné však bylo
navázání kontaktù s okolními scholami, komunistický režim tomu však nebyl naklonìn. Pøi
biømování jsem nezpívali, protože jsem sami byli
biømovanci. Zpívala jiná schola z okolí.Postupnì
jsme zaèali
zvát mezi
sebe i menší
dìvèata a kluky, asi tak od
tøetí tøídy, ale i
m l a d ší.Tìchto dìtí
se scházelo
pomìrnì dost
(asi 7-10 ) a chodily docela pravidelnì na schùzky. Mirka Zbranková mi bìhem následujícího
jara svìøila vedení tìchto dìtí. Schùzky spoèívaly nejen ve zpívání (cvièili jsme i rytmické
písnì), ale i v modlitbì, chození do pøírody, hraní dìtských her.Velký problém spoèíval v tom,
že jsem v hudbì nemìla žádné vzdìlání, mìla
jsem však tak velkou odvahu a brnkala na kytaru. Nejednou jsme odcházeli po mši svaté
zklamaní z neúspìchu. Teprve èasem dorùstaly dìti hrající na hudební nástroje. Takto jsem
to dovedla do roku 1979, kdy jsem se po maturitì vdala a následovala svého manžela. Schola
úspìšnì fungovala dál.
Další vedoucí scholy Marie Jochcová-Dernerová (*1968) na ni vzpomíná takto:
S rodièi jsem v kostele sedávali nahoøe na
kùru hned za scholou, brzy mì vzali na zpívání
ordinária mezi sebe. Vznikla malá schola, kterou vedla Stázièka Koòaøíková-Mecová; do ní
jsem coby nejmladší chodila taky já.
Po svatbì Stázièky (1979) se scholy ujala
Dana Orságová, sestra nynìjšího knìze P.Jirky
Orsága. Danka pak zaèala studovat v Brnì a
nastoupila jsem já. Tehdy jsem byla ještì na
základní škole! V té dobì jsme se scházeli na
faøe. Velká schola vlastnì v té dobì už nebyla,
protože se všichni postupnì rozjeli na studia,
popø. vdaly, oženili… Zpívali jsme pøi mši
pravidelnì ordinária, popø. nìkdy i nìco víc.
Ve schole v té dobì byly dìti od nejmenších až po mé vrstevnice, které mi s vedením
velmi pomáhaly.
V dobì, když jsem byla støední škole, nás
oslovila Eva Podešvová, zda bychom se my
starší ze scholy nechtìli scházet na biblické
Ò Huba jí jela jak naolejovaná, ale hlúpá byla tajak trúba. Ï
Ò On sa èert tokej kolem køíža obtúlá a køes•an z nìho pøecaj nebude. Ï
-6-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
hodiny. P. Poles nám to umožnil, a tak jsme
zažívali krásné chvíle nad otevøeným Písmem, scházelo se nás asi 5. Pozdìji jsem se
seznámila s Veronikou Køenkovou z Halenkova. S tou jsme pak spoleènì organizovali s
halenkovskou a hrozenkovskou scholou rùzné akce, výlety i letní tábory. A pak vše skonèilo mou svatbou v øíjnu roku 1989, kdy jsem
odešla za svým mužem do Tøebechovic.
Vedení scholy po Marušce Dernerové pøebírá teprve dvanáctiletá Jana Vítková (*1977) z
Karolinky. Za P. Michala Poøízka v roce 1996
Jana Vítková vedla jak scholu, tak scholku.
Schola se ale brzy rozpadla a její místo hned
obsadila mladší generace ze scholky. Janì Vítkové pomáhala s vedením Markéta Koòaøíková (z Vranèe), hlavnì po stránce organizaèní.
Pøipravovala rùzné hry, výlety a tábory.. Svého
vrcholu dosáhla schola asi roku 1999/2000 ,
kdy èítala pøes 10 èlenù a jezdila na nejrùznìjší
akce - za P. Michalem Poøízkem do Vlèkova, P.
Petrem Dujkou do Polešovic, na chaloupky, a s
P. Michalem Šeligou na Slovensko. V té dobì
zpívala ètyøhlasé spirituály a byla nerozdìlitelnou partou.
Od roku 2002 mìla Jana Vítková stále ménì
èasu, souviselo to se zmìnou jejího trvalého
pobytu, a Markéta Koòaøíková založila v Novém Hrozenkovì skautský oddíl. V té dobì se
zdálo, že se schola rozpadne, ale snažila se v
menším seskupení udržet a zpívala každou nedìli. Vedení scholy se ujala Jitka Haferníková
(*1987) Asi od roku 2004 se schola skládala z
dvou sesterských dvojic Barbory a Štìpánky
Jochcových (z N. Hrozenkova-støed) a Jitky a
Dany Haferníkových (z Vranèe). Pøi vìtších pøíležitostech pomáhaly ještì sestry Barabášovy,
Jana Kopøivová a Kristýna Orságová.
Od roku 2002 se postupnì zaèala dávat dohromady scholièka, v kostele zaèala zpívat asi
od roku 2005. Tento školní rok scholièka èítala
prùmìrnì 7 èlenek (ve vìku 1.-7. tøída), zpívala
každou nedìli na dìtských mších svatých, vystupovala na Dni matek a 21. èervna se podruhé zúèastní soutìže schol v Brumovì-Bylnici.
Scholièka se schází ke zkouškám každý týden v pátek od pùl ètvrté a v nedìli hodinu
pøed mší na faøe. Od roku 1997 nemìla za èlena
žádného kluka.
Karolinská schola
Karolinská schola vznikla v roce 1997 a její
první vystoupení bylo pøi pøíležitosti svìcení
kostela Panny Marie Karmelské. Poèet èlenù
se bìhem let mìnil, vždy se to však pohybovalo v rozmezí 7-15 zpìvákù. Zpoèátku scholu
vedla øeditelka Základní umìlecké školy paní
Martina Havlová, poté štafetu pøevzala její dcera Martina Havlová ml. V souèasné dobì má
schola 8 èlenù. Z dospìlých jsou to: Hana Fiantová, Renata Kaštánková, Katka Orságová,
Bedøich Dohnal, Petra Maòáková, Martina
Havlová ml. A z dìtí je to Zlatka Fiantová a
pøíležitostnì se pøipojují i další. Schola zpívá
pravidelnì 1x mìsíènì pøi nedìlní mši svaté,
dále poøádá vánoèní, postní a velikonoèní vystoupení, spolupracuje pøi programu Dnù Bible (od roku 2004) a èervnové soutìži pro dìti Po
stopách èeských svìtcù. Tradicí se již stala podzimní mše svatá se zpìvy z Taizé a každoroèní
doprovázení vánoèní a velikonoèní mše. Nástroje používané ve schole: kytara, flétna zob-
cová, flétna pøíèná, housle, kontrabas, bicí nástroje. Zkoušky bývají pravidelnì každý ètvrtek po mši svaté asi v 18,45 hod. Jsou srdeènì
zváni všichni, kteøí rádi zpívají bez omezení vìku.
Nesmím opomenout zmínit již zaniknuvší
hrozenkovský chrámový pìvecký sbor, který
v posledních letech vedl pan František Kazmíø
(asi 1982-1991) a po nìm vedení pøevzala paní
Blanka Støelecká a naše dechovky, které vždy
velice zpestøí slavnostní bohoslužby a jejich
hudební doprovod je nedílnou souèástí pohøbù, ale to jsou samostatné kapitoly a o tìch
snad až pøíštì.
pøipravila Ingrid Petøeková
dìkuji všem kdo mi s pøípravou tohoto
pøíspìvku pomáhali
Vzpomínka na otce Jaroslava Studeného
Nìkolik aut se v sobotu 14. èervna 2008 vydalo do Choliny u Olomouce na pohøeb otce
Jaroslava Studeného (*6. kvìtna 1923 v Kozovì , †5. èervna 2008 ve Šternberku). Pøímým pøenosem jej vysílala i televie Noe. Sešlo se velké
množství knìží i s otcem arcibiskupem Janem
Graubnerem a mnoho lidu z blízka i daleka. V
kázání a proslovech po zádušní mši sv. jsem
naslouchali jeho životním cestám, o jeho vzácném charakteru, povaze a o jeho poslání, které
si vzal za své - stavìt a opravovat kostely, kaple, kaplièky.
Když pøijel k nám do Karolinky, nemohli jsem
si pøedstavit, že by tento nenápadný a malý
èlovíèek mohl dokázat to, co se plánovalo témìø pùl století. A on - to dokázal! Pøišel usmìvavý a s jasnými pøedstavami. I pøesto, že poèáteèní penìžní prostøedky na kostel byly velice nízké, dokázal zaujmout a povzbudit nerozhodné, nasmìrovat a vytýèit cíl. Díky jeho elánu a osobnímu šarmu zapojil do týmu všechny, které potøeboval.
Vìdìl, komu svìøit
jaký úkol, a• to byli
jeho osvìdèení mistøi,
mistøi svého oboru z
Karolinky i Nového
Hrozenkova, i otce Michala Poøízka a brigádníky. Se všemi se radil
a sám poradil, kde je co
tøeba.
Rád chodil do domeèku, kde byl vždy vøele
uvítán ženami, které chystaly jídlo pro dìlníky.
Cítil se zde velice dobøe a øíkával: „Toto je promodlené místo.“, protože jsme se zde scházely
každý týden k modlitbì rùžence již nìkolik let.
Laskavý, skromný, nepohrdl nikým a nièím,
vždy pøipravený pronést vlídné slovo a hlavnì
vždy pøemýšlel, kde by se ještì daly sehnat
peníze na stavbu. Nabádal vždy k obìti. Øíkával: „Když chcete mít kostel – musí to bolet.“
Shánìl peníze po jemu známých farnostech v
Èechách i v zahranièí. Postavil takto mnoho
kostelù a mnoho jich opravil. Bez jeho pomoci
bychom v Karolince kostel ještì nemìli. V jeho
odkazu stále slyšíme slova: „Važte si kostela,
navštìvujte svùj kostel, uète svoje dìti chodit
do kostela a mít jej rády. Jenom tak zachováte
svoji víru, když budete navštìvovat kostel a
ve spoleèenství vìøících oslavovat Boha. Bùh
vás nikdy neopustí. A zde – kostel zasvìcený
P. Marii Karmelské. Ona Vás povede. Jí se svìøte do ochrany a nezabloudíte. Tak uète i svoje
dìti. Mìjte to na pamìti!“
Napsal také hodnì knih, které pak i zdarma
nabízel, a tak povzbuzoval lidi aby èetli a vzdìlávali se ve víøe. I naši farnosti vìnoval mnoho
tìchto knih, které bohužel zùstávají ležet bez
vìtšího zájmu ve vitrinkách v kostele.
Kdo že byl Mons. doc. ThDr.Jaroslav Studený?
Ke konci života se mu dostalo hodnosti „papežského preláta“. – Malý, nenápadný, skromný svým zjevem a vystupováním, ale velký
svým srdcem, svou duší, svojí láskou. Láskou
k Bohu – k Pannì Marii – láskou k lidem.
REQUIESCAT IN PACE !
Marie Provázková
Ò Všecko by rozdál,kdyby ho za ruky nedržáli,aj poslední košulu by dál. Ï
Ò Byl tam platný tajak èagan ze sýra. Ï
-7-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
...Z NAŠÍ FARNOSTI...Z NAŠÍ FARNOSTI...Z NAŠÍ FARNOSTI...Z NAŠÍ FARNOSTI...
ZPRÁVY Z ORLA
Hrozenkovì. Konalo se tam kulturní vystoupení
ke Dni matek. Jako každý rok tuto akci poøádala
jednota Orla v Novém Hrozenkovì a
moderátorského žezla se ujali Veronika
Šarmanová a Pavel Ohryzek. Kromì
úèinkujících z øad Orla vystoupil pìvecký
soubor Hafera z Nového Hrozenkova, dìti z
valašského souboru Vraneèka, dìti z mateøské
školy s pásmem písnièek, básnièek a scének,
dìti ze scholièky s písnièkami pøi kytaøe; skauti
pøednesli maminkám básnièky a o hudební
zpestøení se postaraly dìti ze ZUŠ z Karolinky.
Pro veselé chvíle nechybìla humorná scénka
„O nespokojeném klouèkovi“ a soutìž pro
maminky v nafukování balónkù. V závìru byla
vyhodnocena dìtská malíøská soutìž
Hrozenkovská paleta.
Všem, kteøí vystoupení pøipravovali, všem
Maminkám k svátku
úèinkujícím
a jejich vedoucím patøí velké
Pøes šedesát úèinkujících a ještì mnohem
podìkování.
Pøispìli
tímto k dùstojné oslavì
víc maminek, babièek, ale i tatínkù èi dìtí zaplnilo
svátku
všech
maminek,
kterým Den matek
11. kvìtna 2008 sál Lidového domu v Novém
bezesporu je.
Recitaèní soutìž v Zašové
V sobotu 15.dubna se konal v orlovnì v
Zašové V. roèník orelského župního kola
soutìže v pøednesu køes•anské a vlastenecké
poezie a prózy. Za jednotu Nový Hrozenkov
do soutìže vyrazili tøi èlenové Orla. Soutìžní
pole bylo velmi vyrovnané, o tom svìdèilo i to,
že byla ve druhé kategorii u dìlena dvì první
místa. Jedno pøipadlo na Valašské Meziøíèí a to
druhé první místo získal Jenda Ohryzek z
Nového Hrozenkova s prózou „O nalezení
Paleèka“ od autorù Josefa Hiršala a Jiøího
Koláøe. Všichni úèinkující získali upomínkové
listy. A nejen to. Pro všechny bylo pøipravené
obèerstvení a ve volné chvíli se mohli rozptýlit
hraním rùzných spoleèenských her.
Hledání pokladu
To byste nevìøili, ale na Hrozenkovì se dá
najít poklad! Mohou vám to potvrdit dìti z Orla,
které se ho vydaly hledat ve ètvrtek 29. kvìtna
2008 v rámci orelského cvièení. Protože bylo
pøekrásné, sluncem prohøáté odpoledne,
rozhodli se vedoucí, že pùjdou s dìtmi ten
poklad najít. Po krátké poradì u školy se vydala
skupinka patnácti dìtí a dvou vedoucích na
pochod do nedalekého lesa za školou. Dìti
cestou nacházely šipky, které je mìly pøivést až
k pokladu. Když byly velmi blízko cíle, zaèaly
se šipky stáèet do kruhu, takže to chvílemi
pøipadalo, že chodí stále kolem dokola, ale byla
to jen matoucí stopa. Po tajemném pøekroèení
bludného koøene se pøed dìtmi ukázal ukrytý
poklad. Jaké však bylo pøekvapení, když místo
zlatavých kamínkù našly sladké oplatky, které
byly pro nì vìtší odmìnou než zlato. Dìti byly
z nároèné cesty unavené, ale spokojené. Celá
hra se zdaøila.
vedoucí Orla
Den pro tøi krále
Pøi letošní Tøíkrálové sbírce pomáhalo koledovat na 170 dìtí v regionu od Velkých Karlovic až po Hovìzí. Pro všechny bychom rádi
pøipravili nìjaký zábavný program, jako odmìnu za všechnu jejich námahu a podporu této
dobroèinné akce. Kromì toho je velmi dobré
zùstávat s nimi v kontaktu i bìhem roku.
Celou tuto skupinu dìtí jsem si rozdìlila podle
vìku na dvì skupiny. Vìková hranice byla 10 11 let. Pro první skupinu dìtí ve vìku 3 - 11 let
jsme pøipravili 26. dubna pohádkovo-sportovní den na chalupì u Petøekù ve Stanovnici.
Mnozí však koledovali i se staršími sourozenci,
tak se k nám pøidali i 12ti - 13tiletí. Koneèný
poèet nakonec narostl na celých 80 dìtí.
Autobus je zaèal svážet od 9. hodiny pøímo
pod kopec s chaloupkou a krásnì upraveným
okolím. Nemalé podìkování chci vìnovat Zdislavì Chrástecké, která pøipravila nejen dopolední program plný her a pohybu. Po pestré
svaèinì mohl zaèít pohádkový les, na který se
dìti nedoèkavì tìšily. Setkaly se s Vodníkem,
Rusalkou, Popelkou, Babkou koøenáøkou, Èarodìjem, Trpaslíky, Loupežníkem, Rytíøem a
Dìdem Vševìdem. Každý z nich mìl pro každého nìjaký úkol. Dìti tak mohly ovìøit svou zdatnost, znalost písnièek, hádanek i bylinek nebo
nebojácnost pøed „zlým drakem“.
Po splnìní úkolù èekal všechny táborák s
opékáním špekáèkù, spousta sladkostí a dobré nálady. Èas byl ale neúprosný a autobus už
na nás èekal, aby nás rozvezl zpìt k našim domovùm. Radost dìtí z tohoto dne byla tak veliká, že pøíští rok bychom pro nì chtìli zorganizovat nìco podobného.
Pro skupinu starších dìtí pøipravujeme zcela
odlišný program a snad mohu øíci, že se mohou tìšit už dnes. Všechny, na které mi dali
vedoucí skupinek spojení, budu osobnì kontaktovat. Kdo ještì kontakt nedodal, prosíme,
a• dodá.
za Charitu N. H. Judita Orságová
Výlety pro dìti s P. Jozefem a P. Markem
Pìt èervnových rán, vždy kolem sedmé otec Jozef a otec Marek pøipravili výlet. Jeli na koneènou, kam pro nás pøijel mikrobus a
odiny, mohli obèané Nového Hrozenkova a jsme ráno autobusem do Velkých Karlovic dovezl nás až k chatì Baèkárka. Nejvíc nás
jeden den i z Karolinky pozorovat
tam zaujaly houpaèky, skluzavky a
velké shromáždìní dìtí v doprolana uvázaná na stromech, kde se mohlo houpat. Nejzajímavìjší bylo bludišvodu našich dvou knìží na autobusových zastávkách. V rámci hotì. V trávì byly vyseèené cestièky sedin náboženství P. Jozef Streèka a
kaèkou. Bylo tam nádhernì, protože
to bylo v pøírodì. Mohli jsme si koupit
P. Marek Poláèik naplánovali pro
i obèerstvení. Když jsme se dost vydìti výlet do pøírody pod høeben
Kasáren k chatì Baèkárka. Dìti se
dovádìli, všichni jsem šli opékat špevracívaly autobusem v jednu hokáèky. Mìli tam dva velké psy. Zpátky
na zastávku do Karlovic jsme museli
dinu celé ušpinìné, unavené, ale
jít pìšky. Moc se nám tam líbilo!!!
š•astné. Poprosili jsme jednu z
úèastnic výletu o pøíspìvek:
Marie Podešvová, 4. tøída
Na støedu (11. èervna) pro nás
Ò Má pìt pé: pobožné srdce, pracovité ruky, pìknú tváø, penìžitú záø, panenský vínek. Ï
Ò Høeší tén, gdo zabije krávu, ale aj tén, gdo jí nedá trávu. Ï
-8-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
...Z NAŠÍ FARNOSTI...AKTUÁLNÌ...Z NAŠÍ FARNOSTI...AKTUÁLNÌ...Z NAŠÍ FARNOSTI...
Ministrantská soutìž
Dne 12. dubna 2008 probìhlo ve Vsetínì
dìkanítní kolo v biblické soutìži ministrantù
na téma „Skutky apoštolù“. Hlavní cena byla
vskutku lákavá, byl to týdenní výlet do Øíma,
a když ne do Øíma, tak to bylo putování po
èeských a moravských poutních místech. Z
Nového Hrozenkova se zúèastnil Vlastimil
Jež a já (autor tohoto èlánku). Z Karolinky
Jiøí Fianta a Michal Plánka. Soutìž probíhala
formou testù, které nebyly zrovna lehké. Vše
se odehrávalo na vsetínské faøe. Po testu se
všichni odebrali nahoru do herny, kde se
každý zabavil podle své chuti.
A nakonec pøišlo vyhlášení výsledkù.
Dozvìdìli jsme se, že Michal Plánka zvítìzil
v nižší kategorii a já jsem dosáhl druhého
místa v kategorii vyšší. Teprve nedávno jsem
se dozvìdìl potìšující zprávu, že pojedu na
pou• do Øíma. Nejvìtší díky patøí našemu
panu faráøi otci Jozefu Streèkovi za dùkladnou pøípravu.
Tomáš Orság, 9. tøída
Úcta ke kulturním hodnotám lidových tradic
Už od pradávna se u èlovìka projevovala
touha ozdobit si tìlo, tváø, ruce a hlavu. Nejprve to bylo prostým pomalováním, èi tetováním, pozdìji se na krku, uších a zápìstích objevovaly náhrdelníky, náušnice a náramky. Sice
nebyly k zachování života nezbytné, ale plnily
dùležitou spoleèenskou funkci. Èlovìk zdobil
nejen své tìlo, ale také náèiní, náøadí, keramiku,
pøíbytek i to, co na sobì nosil a èím se odíval.
Zdobivost lidového kroje se v rùzných krajích znaènì odlišovala. Osobité provedení a
øešení výšivek a krajek jsou dokonalými mistrovskými díly. Nedostižné jsou v barevných
kombinacích, motivech nebo volbou materiálù. Lidový kroj mìl funkci rozlišovací a zdobnou. Oznaèoval osud svého nositele, ale mìl
také poetický výraz – od podmanivé formy a
harmonie barev až po skryté jinotaje.
Ve struktuøe lidového kroje mìl svou rozeznávací funkci i „nekroj“, napø. církevní odìv
faráøe, civilní odìv uèitele, uniforma èetníka,
panského úøedníka atd. Lidový kroj se však
více pøibližoval svému nositeli. Byl více než
pouhá vìc - odìv. Hlavní rozdíl spoèíval v setrvaènosti a doèasnosti užívaného šatu. Každý
kroj mìl zpravidla více funkcí, z nichž jedna
obvykle pøevažovala. Mìl funkci napø. regionální, estetickou, etickou, erotickou, praktickou,
vìkovou, obøadnou, stavovskou, profesní,
náboženskou, morální, majetkovou, národní a
jiné. V minulosti vyjadøoval lidový kroj také øád
a organizaci užšího spoleèenství. Lidový kroj
podával zprávu o spoleèenském zaøazení a stavu nositele na první pohled. Až do dnešních
dnù se napøíklad na šatech svatebèanù uchovala tradice zelené ratolesti v podobì snítky
rozmarýny. Vìnec je nezbytným znakem obøadného kroje družièek. Vínky pøes èelo vyjadøovaly panenský stav a smìly jej nosit pouze
svobodná dìvèata. Dìvèata, která panenství
ztratila, nemìla právo nosit vínek, ani úèes s
volným copem. Vlasy zpravidla musela zakrýt
šátkem. Na východní Moravì a celém Slovensku si budoucí nevìsta sama nebo její matka
vyšívala a krajkou zdobila obøadnou plachtu.
Tu pak nosila v den svatby, pøi tzv. oèiš•ování
na ukonèení šestinedìlí, halilo se do ní dítì pøi
køtu, halilo se do ní tìlo zemøelé pøi ukládání do
rakve. Koruna je povýšením nevìsty na „královnu“ a její estetická pùsobivost se obvykle
srovnává s vylíhnutím motýla z kukly. Zahalování, zakrytí a odhalování závoje, roušky èi šátku pøí èepení, je mezním okamžikem a vyjadøuje
pøechod z jednoho stavu do druhého. Svatební koruna, jako znak krásy, bohatství, jedineènosti èi výluènosti, je také výrazem nezávislosti a zadání se jedinému partnerovi. Jejím odložením však definitivnì konèí dívèina svoboda.
To také pøipomínaly písnì zpívané pøi kladení
èepce a šátku na hlavu nevìsty.
Kroje se odlišovaly i materiálem. Bohaté selky šily z jemného plátna, chudší ženy z hrubšího. Majetkové rozdíly se projevovaly ve výšivkách a zdobení jednotlivých èástí kroje.
Bohaté selky vyšívaly zlatou nití, chudší lidé
napodobovali zlato hedvábím. Ze vzorku výšivek a kombinace barev bylo možné vyèíst, jak
dlouho je žena vdaná, zda má èi nemá dítì, kolik
má dìtí, po kom nosí smutek, není-li vdova.
Èím starší byly ženy, tím byly barvy jejího obleèení tlumenìjší a tmavší. Nìkteré souèásti kroje byly velmi pùsobivé. Zdobení neslo v sobì
obraznost a výtvarné cítìní žen, které je zhotovily. Úprava šatu a hlavy tedy nebyla jen estetickou záležitostí, ani pouhým rozlišujícím znakem podle regionu, ale oznaèovala stav jednotlivce a jeho vztah ke spoleènosti.
I když venkovské obyvatelstvo bohatlo, lidový kroj se nepomìš•oval, ale obohacoval
se materiálem, výzdobou i rafinovanou úpravou. Sváteèní kroj byl tedy výrazem nezávislosti a osobní svobody v pravém slova smyslu. Úcta ke kulturním hodnotám lidových tradic zpùsobila, že se zachovaly cenné krojové
komplety nebo jejich pùvodní souèásti. Nìkteré se uchovaly jako dìdictví v rodinách po nìkolik generací. Pøi domácí výrobì souèástí lidového odìvu prokázalo vesnické obyvatelstvo, stejnì jako pøi výrobì hospodáøského
náøadí, potøeb pro domácnost i jiných pøedmìtù z pøírodních materiálù, znaènou dovednost
a vynalézavost. Postupem doby vymìnilo i
zemìdìlské obyvatelstvo svùj tradièní odìv za
odìv polomìstského typu z továrnì vyrábìných materiálù. Ten pøinesl jejich nositelùm na
pøelomu 19. a 20. století zvýšení sebevìdomí –
pøizpùsobili se pánùm a v tehdejší hospodáøské situaci byl i levnìjší a praktiètìjší, než odìv
z materiálù tradièních. Odìv z tradièních materiálù se v obecném užívání mohl udržet jen tak
dlouho, pokud jej sami nositelé pokládali za
nejlepší druh obleèení, pokud byli na svùj odìv
hrdi. S krojovou zdobností se ztratily i neopakovatelné rukodìlné techniky a smysl pro jedineèný tvar, barevnost a precisnost provedení
v rùzných materiálech. O to cennìjší jsou uchované památky lidového vkusu. V moderní spoleènosti dnešní doby zùstává postavení jedince skryto uniformitou. Naproti tomu lidový kroj
podával zprávu o spoleèenském zaøazení a stavu na první pohled.
Lidový kroj patøí ke kulturním hodnotám, které
jsou svìdectvím života lidí na vesnici v dobách minulých a jeho odkazem dnešku. V souèasné dobì je lidový kroj odìvem používaným
pøedevším pøi slavnostních pøíležitostech (ve
farnosti, v obci).
Je tøeba si uvìdomit, že kroj, to nejsou jen
posešívané a nazdobené kusy látek, ale odráží
se v nìm vnitøní život, nálady, radosti i starosti
našich pøedkù. Jeho vznik a vývoj byl postupný a mnohdy trval celá desetiletí.
Je zapotøebí uchovávat a rozvíjet kulturní
bohatství vytvoøené pøedcházejícími generacemi a pøedat je generacím budoucím!
Danka a Pavel Ohryzkovi
Ò Hnúj néni žádný svatý, ale zázraky dìlá. Ï
Ò Gdo žïúøe do osího hnízda, dostane sa mu jedu místo medu. Ï
-9-
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…Z MISIÍ…
Kristus vstal z mrtvých! Aleluja!
„Aleluja“, øíkám i já, misionáø, který se díky
velikonoèním svátkùm „probudil“ a koneènì
po dlouhé dobì dopsal svùj dopis.
Srdeènì vás zdravím ze své misijní zemì –
Kuby. Jsem rád, že vám mohu napsat nìco z
misií, vždy• od mého odchodu uplynulo už 5
mìsícù a za tu dobu jsem poslal jen pár zpráv
domù, a to bylo ještì z doby „kolonizace Mexika“. Nyní už dva mìsíce „kolonizuji Kubu“.
Uplynulá doba mi pøinesla mnoho zážitkù, které by stály za vzpomínku, pravdu øeèeno – staèily by na napsání knihy. Budu se vám snažit
pøiblížit alespoò ty nejdùležitìjší události.
Má misie v Mexiku se zaèala 13. øíjna 2007 a
vše nasvìdèovalo tomu, že zde pobudu minimálnì roèek, dokud nedokonèím studium jazyka. Se spolubratry z Indonézie, Filipín a Indie
jsem hned zaèal kurz španìlštiny na jedné univerzitì v hlavním mìstì México. Po závìreèném testu 5. prosince 2007 jsme studium ukonèili a zaèaly nám školní prázdniny až do 14. ledna. Bìhem prázdnin jsme mìli program ve
svých farnostech. Tam jsme pomáhali bratrùm
v pastoraèní èinnosti, a tak jsme se v každodenní práci s lidmi uèili i jazyk. Mì poslali do
farnosti v Santiago de Anaya (stát Hidalgo), je
to od hlavního mìsta asi 2 hodiny autobusem.
Nejdøíve jsem nebyl moc nadšený, ale po nìkolika dnech jsem názor zmìnil. Byla to doba
strávená v neúrodné krajinì, plné kaktusù, sucha, slunce i chladu, mezi milými a srdeènými
lidmi rùzných tradicí a zvykù. Byla to nakonec
až moc krásná doba.
Zde jsem dìlal první knìžské kroky v misijní
zemi: první sv. mše, které jsem sám celebroval,
první køty nebo svátosti smíøení, pøi kterých
jsem sem tam nìco porozumìl, øekl nìkolik nesouvislých vìt a s rozhøešením ve slovenštinì
je porouèel pod ochranu Guadalupské Matky
Boží a sebe do Milosrdenství Božího, aby zachoval svoji pøízeò bídnému a zmatenému zpovìdníkovi. Mohl bych napsat velice mnoho,
co jsem prožil, je to ale už za mnou a já s radostí
a vdìèností Bohu vzpomínám na dobu, kdy
jsem mohl prožívat první skuteènou práci misionáøe. Opravdu požehnané jsou chvíle, kdy
jsem mohl jako èerstvý novoknìz misionáø sloužit mši svatou pro hrstku babièek a dìtí.
Požehnané a vzácné jsou chvíle, kdy mùžeš
lidi požehnat svìcenou vodou a vidìt pøitom v
jejich oèích radost, slyšet jejich smích, když
mùžeš své první Vánoce prožít mimo domov,
proležet Štìdrý den pro žaludeèní problémy s
teplotou a nakonec sedìt u skromného štìdroveèerního stolu a vzpomínat na své nejbližší...
Po dvou tøech týdnech jsem vìdìl, že Bùh mi
pøipravil nìco krásnìjšího, než jsem si naplánoval. A krátce na to, po mìsíci, jsem dostal
dárek, a ten stál skuteènì za to! Krátce po Vánocích pøišla zpráva, že vízum na Kubu mám
pøipravené. To znamenalo dvì zásadní zmìny.
Jednak to, že se má misie v Mexiku blíží ke konci, z èehož byla pøekvapená celá provincie, protože obvykle se na kubánské vízum èeká 2-3
roky. A další zmìna byla ta, že jsem mohl v naší
farnosti v Santiagu zùstat témìø o mìsíc déle,
èemuž jsem se velmi potìšil. Nemusel jsem nastoupit do dalšího kurzu, podobnì jako mùj
bratr Jeremias z Indonézie, se kterým jsme potom 31. ledna 2008 odletìli na Kubu.
A zde se zaèíná nová etapa mé misijní práce.
Jen pøemýšlím zda to celé nazvat misijním stìhováním, protože každý druhý mìsíc mìním
pùsobištì, a zde na Kubì dokonce každý druhý týden. A tak jsem se 31. ledna zaèal stávat
Kubáncem. Postní dobu jsem zaèal v Havanì,
kde jsme pobývali první týden, odtud jsme se
vydali na opaèný konec ostrova do Mayari,
kde máme další farnost. Cesta autem trvá témìø
12 hodin, je vzdáleno okolo 900 km a cestu
komplikují také ukázkové kubánské cesty. Na
nìkterých místech by byl vhodnìjším dopravním prostøedkem napøíklad tank. V Mayari jsem
zùstal necelé dva týdny a opìt jsem se stìhoval, tentokrát už do cílové stanice - Sagua de
Tánamo, to je asi hodinku autem z Mayarí. Zde
pùsobím již mìsíc a tajnì doufám, že mì alespoò v nejbližším pùl roce neèeká žádné další
stìhování. Práce je zde nad hlavu a rád bych
trochu trvaleji zaèal pracovat s lidmi, když si
nemohu dovolit nic velikého, protože jak mi
jednou øekl jeden staøièký slovenský misionáø:
„Když zaèínáš pracovat na misiích, první dva
roky otevøi oèi, otevøi uši a zavøi ústa.“ A zde na
Kubì to bude myslím platit minimálnì 3 roky,neli víc. Proè? Na to odpovím pøíštì, protože nahlédnout do zdejší situace je dost komplikované a zabere to delší dobu. Jen øeknu, že situace
zde je nároèná a pro mne ještì nepochopitelná.
Ta troška, co jsem zaslechl o Kubì od spolubratrù a lidí se jen potvrdila. No a já romantik
plný dojmù a krásných zážitkù z Mexika jsem
od prvního dne na Kubì dostával jednu facku
za druhou. První tøi týdny byly zápasem a trápením se, hlavnì v mém nitru. Otázky a konstatování: „Co zde vlastnì dìlám? Proè jsem právì zde na Kubì? Bože, dej mi vìdìt, na co toto
všechno je. Já to tady asi nevydržím -“ byly na
každodenním poøádku. Ale musel jsem to pøebojovat, abych se pozdìji poprvé mohl tìšit ze
své nové misie. Už vím, že tìch šokù a situací,
které nebudu schopný pochopit a mnohokrát
ani nebudu umìt pøijmout, bude mnoho - ne
týdny, mìsíce, ale dlouhé roky, kdy budu poznávat zdejší situaci, budu se uèit, jak pracovat
s lidmi v podmínkách, které zde vládnou. Slyšel
jsem již døíve, že to není lehká misie, i pro chudobu, která zde je. Ale to, co vidím už nyní sám,
jen potvrzuje slova jednoho spolubratra, který
mne povzbuzoval slovy, že zde na Kubì není
chudoba, že zde je mizérie. Ale hlavu vzhùru!
Když zde chce èlovìk žít, dobøe pùsobit jako
misionáø a jako knìz vést lidi k Bohu, musí pøijmout každodenní i když nelichotivou situaci.
A samozøejmì jako vìøící a Bohu zasvìcená
osoba vložit vše do Boží vùle...
Moji nejdražší, pokud ètete tato slova, nezapomeòte na nás Kubánce. Ve jménu celého tohoto národa, všech misionáøù, knìží, øeholníkù
èi laikù pracujících zde na Kubì prosím o vaše
modlitby a duchovní podporu. Práce je zde
mnoho a nás málo. Mohu napøíklad vzpomenout, že naše farnost Sagua de Tánamo je nejvzdálenìjší v diecézi Holguin, a zahrnuje 21
komunit, které dosud spravovali vždy dva knìží, nyní už jsem tøetí. Nìkteré komunity jsou
nové, pracujeme v nich jen 2-3 roky, takže lidé
teprve zaèínají poznávat køes•anství, uèí se
modlit, pøipravovat se na svátosti smíøení. Dohromady 21 komunit a jen jeden kostel, a i ten
se nyní kompletnì pøedìlává, protože byl asi
20 let bez støechy. V ostatních komunitách se
setkáváme v domech našich vìøících, kde se
slouží svaté mše, vykonávají katecheze, nebo
pobožnosti.
Právì v tìchto dnech slavíme slavné Kristovo zmrtvýchvstání a já jsem tuto moji první
knìžsko-misionáøskou Velkou noc prožil s vìøícími v mìstì Moa, které leží na pobøeží, máme
tam dvì komunity. Byly to pøíjemné a klidné
svátky, i když s trochou smutku pøi vzpomínce
na naši slovenskou Velkou noc. Ale Ježíš Kristus vstal z mrtvých i mezi námi – On, naše jediná nadìje. Nadìje pro kubánský národ i pro
celý svìt. V této vzácné chvíli mi dovolte popøát vám všem milostí a láskou naplnìné, požehnané svátky, aby Zmrtvýchvstalý naplno
zazáøil ve vašich srdcích i ve vašich rodinách,
aby zboural bariéry strachu a beznadìje abyste
mohli vyjít z vlastní pýchy a egoizmu k potøebám lidí okolo vás. K tomu však potøebuje vaši
i svou spolupráci. K pøání pøipojuji i své novoknìžské požehnání: „A• Vám žehná Všemohoucí Bùh + Otec + i Syn + i Duch Svatý.
Amen.“
S láskou a vdìèností na vás vzpomíná
P. Radoslav Kottra, SVD
24.3.2008
pøeložila a upravila Ingrid Petøeková
Ò Co má støízlivý na srdcu, to má opilec na jazyku. Ï
Ò Gdo nedá kúsek chleba psovi, dá celú ovcu vlkovi. Ï
- 10 -
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
...KALENDÁRIUM...Z NAŠÍ FARNOSTI...KALENDÁRIUM...Z NAŠÍ FARNOSTI...
Od 22. èervna do 31. srpna si pøipomínáme
13. èervence: sv. Jindøicha, císaøe – Jindøich
II. se narodil r.973 v Bavorsku., císaø øíše øímské
národa nìmeckého; je jediný císaø, který byl
oficiálnì prohlášen za svatého. Stalo se tak z
dùvodu jeho osobní svatosti i pro jeho køes•ansky orientovanou politiku. Pocházel z knížecí bavorské rodiny, uvažoval o tom, že vstoupí
do kláštera, ale nakonec poslechl vùli Boží a
ujal se r.1002 vlády z poslušnosti. Králem byl
jen navenek, uvnitø žil jako mnich. Jeho manželka Kunhuta Lucemburská se chovala podobnì, a protože nemìli dìti, hledali „poklady v
nebi“. Sjednotil Nìmecko i Itálii a podmanil si
Èechy i Polsko. V církevní politice podporoval
reformu a zakládal kláštery i nové diecéze. Zemøel 13.7. 1024 po návratu z jedné ze svých cest
v Bambergu, kde je pochován v tamní k atedrále i se svou chotí. Oba byli prohlášeni za svaté.
22. èervence: sv. Marie Magdaleny, uèednice Kristovy – Pocházela z rybáøského mìsteèka Magdaly na západním bøehu Genezaretského jezera. Byla to mladá žena, ze které Kristus
vyhnal zlého ducha a ona pak patøila mezi obìtavé ženy, které Krista vìrnì provázely na jeho
cestách a sloužili mu. Dlouho byla ztotožòována s høíšnicí, která pomazala Kristovy nohy a
utøela je svými vlasy, ale jednalo se o shodu
jmen. Marie Magdalena byla také jednou z žen,
která zpovzdálí pøihlížela Kristovu umuèení a
stala se první apoštolkou zmrtvýchvstání. Èasnì zrána pøišla k hrobu a zjistila, že je prázdný a
plakala. Ježíš se ji zjevil a oslovil ji, dal se jí poznat a vyzval ji aby šla a oznámila to bratøím. Je
patronkou zkoušených žen a kajících se høíšníkù.
29. èervence - P.František Odstrèil (*1868,
†29.7.1956 – pochován v N.H. v knìžském hrobu ), kanovník
16. srpna - P.Vojtìch Vrtílek
( *1912, o.1932, †16.8.2003 ) kaplan 1936-1945,
administrátor 1.8.1940-1.12.1940
27. srpna: sv. Moniky, vdovy a matky svatého
Augustina – je vzorem pro všechny manželky
a matky, které hledají opravdové štìstí pro svoje dìti a svou rodinu. Velmi usilovnì a stále se
modlila za obrácení manžela i syna Augustina.
Narodila se r.331 v Tagastì v severní Africe,
provdala se za pohana, øímského legionáøe Patricia, ale jejím pøièinìním se stal køes•anem. Mìli
dva syny a dceru. Nejvìtší starosti mìla s nejstarším Augustinem, který se nechal svést na
špatnou cestu. Šla za ním až do Milána a neustále se za nìj modlila, když se obrátil a nechal
se r.387 pokøtít, byla nejš•astnìjší matkou na
svìtì. Rozhodli se vrátit do Afriky, ale onemocnìla a brzy nato zemøela. Augustin popisuje její
poslední okamžiky a vzpomíná na její mystické
spojení s Bohem a na její velikou lásku.
28. srpna: sv Augustina, biskupa a uèitele
církve – narodil se 13. listopadu 354 v Tagastì,
Alžírsko. Po studiích latinské rétoriky se stal
uèitelem, ale dlouho hledal své pravé místo vùèi
spoleènosti i vùèi Bohu. K jeho obrácení pøispìly hlavnì modlitby, slzy a obìti jeho svaté
matky Moniky. O Velikonocích r.387 se nechal
pokøtít od biskupa Ambrože. Konverze sv. Augustina byla totální: stal se knìzem, biskupem
v Hippo r. 395, zakladatelem kláštera. Mnoho v
té dobì napsal, dochovalo se 113 spisù. Stal se
na západì nejslavnìjším církevním otcem a
uèitelem; v knìžském breviáøi se ète jeho 80
textù. Složil i Reguli øeholního života, k níž se
hlásí desítky øádù, které pozdìji vznikly.
Napø.augustiniáni emerité, kanovníci, rekolekti, bosí atd. Do èeských zemí pøišli emerité (Pivoò, Ostrov…) ve 13. století, kanovníci (Praha,
Rokycany…) ve 14.století. Ve svém soukromém životì však zùstal øeholníkem, zemøel r.430
v Hippo pøi obléhání mìsta Vandaly. Pohøben
je v kostele sv.Petra v Pavii. Patron teologù a
knihtiskaøù.
pøipravila Ingrid Petøeková
Svátost manželství uzavøeli
7. èervna 2008 v Novém Hrozenkovì
Michal Hanièák a Veronika Èaníková
Svátost køtu pøijali
a novými farníky se stali
v Novém Hrozenkovì
2. bøezna - Kateøina Bøezovjáková
9. bøezna - Alžbìta Kalinová
30. bøezna – Natálie Václavíková
12. dubna – Veronika Michálková
20. dubna – Monika Lucie Orságová
27. dubna – Natálie Langrová
4. kvìtna – Matouš Sutnar
17. kvìtna – Tadeáš Gerstberger
18. kvìtna – Monika Strnadlová,
Roman Ondøej, Filip Jureèka,
Anna Stupková a Tomáš Koòaøík
25. kvìtna – Lukáš Køenek a Michal Køenek
8. èervna – Tomáš Jágerský
15. èervna – Nikol Kocurková,
Jakub Václavík a Václav Mikula
v Karolince
27. dubna – Klára Hanáková
11. kvìtna – Michal Vengláø
z øad dospìlých v Novém Hrozenkovì
22. bøezna - Ivana Holá, Magdaléna Spurná,
Lukáš Velièka
Do vìènosti nás pøedešli
v mìsíci bøeznu:
Josef Leskovjan (1935) z N. Hrozenkova
Marie Orságová (1924) z N. Hrozenkova
Václav Cvan (1922) z Karolinky
Josef Orság (1958) z Karolinky
v mìsíci kvìtnu:
Marie Martišková (1915) z Karolinky
Anna Juøicová (1928) z N. Hrozenkova
Lukáš Mikula (1943) z N. Hrozenkova
Josef Vítek (1951) z Karolinky
Drahomíra Valíèková (1927) z Karolinky
Pou• mužù - knìží a farních pomocníkù
Na rùzná poutní místa rádi zavítají vesmìs
vìøící ženy. Pou• mužù, kterou jsme spoleènì
prožili ve ètvrtek 12. èervna 2008 byla proto tak
trochu nezvyklá. P. Jiøí Rek, coby dìkan vsetínského dìkanátu, zorganizoval tuto pou• poprvé. Už v jeho pøedchozí farnosti v Holešovì se
takováto akce osvìdèila pro upevnìní soudržnosti faráøù a jejich pomocníkù - kostelníkù,
varhaníkù, katechetù a akolytù. Nejdøív jsme
se zastavili u hrobu P. Antonína Šuránka v Blatnici a v 10 hodin jsme spoleènì slavili mši svatou na poutním místì v kostele sv. Antonína
nad Blatnicí. A protože na druhý den byl svátek sv. Antonína z Padovy, hlavní celebrant a
oslavenec P. Anton Kasan z Lideèka kázal se
zápalem o jeho krátkém, ale plodném životì. Po
obìdì jsme smìøovali do Petrova. Ve zdejším
novém kostele sv. Václava nám pan kostelník
povyprávìl o jeho výstavbì pøed 8 lety. Na
místním høbitovì jsme se pak pomodlili u hrobu P. Josefa Koštuøíka, bývalého faráøe ve Francovì Lhotì a pøipojili jsme také modlitbu za P.
Vladimíra Tomeèka. K jeho hrobu jsme s nedostali, ponìvadž cesta ke høbitovu ve Strážnici
byla právì rozkopaná kvùli opravì. Zakonèením této poutì byla návštìva vinného sklípku
v Petrovských Plžích, kde jsme v dobré náladì
a za zpìvu s doprovodem harmoniky pobyli
asi hodinu a pùl. V šest veèer jsme se vybrali na
zpáteèní cestu. Hezkou vzpomínku na tuto pou•
ve mnì zanechala pøátelská nálada bez spìchu
a možnost popovídat si a seznámit se i s tìmi
pomocníky našich knìží - farníky, které jsem
dosud osobné neznal.
Ò Strýc byl kliïaèisko a obyèejnì sa lékli až na tøetí deò. Ï
Ò Valach nigdy nebude èajisko pi•, v tem si robky možú nohy my•. Ï
- 11 -
P. Jozef Streèka, SVD
FARNÍ ZPRAVODAJ NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
∗ ÈERVEN 2008
...KALENDÁRIUM...Z NAŠÍ FARNOSTI...KALENDÁRIUM...Z NAŠÍ FARNOSTI...
V pátek 27. èervna bude sloužit veèerní mši
svatou v Novém Hrozenkovì v 18.00 o. dìkan
Jiøí Rek. Pøi ní formálnì ukonèí svoji službu coby
správce farnosti nynìjší pan faráø P. Jozef
Streèka a do této funkce bude uveden nový
správce farnosti P. Marek Poláèik, dosavadní
kaplan ve farnosti.
neèní folklorní soubor Vraneèka (Nový Hrozenkov) a dechová hudba (Nový Hrozenkov).
Doprava bude zajištìna kyvadlovì od 9.00
hod od kostela a na zastávkách ve Vranèi se
bude zastavovat. Doprava zpìt bude zajištìna
i po skonèení mše svaté. Srdeènì vás všechny
zveme. Sledujte prosím aktuální informace na
vývìskách farnosti i Mìstyse.
Rozlouèení s P. Jozefem
Popelka Nazaretská
V nedìli 29. èervna 2008 pøi mších svatých
v Karolínce a Novém Hrozenkovì bude slavnostní rozlouèení s P. Jozefem Streèkou, SVD –
dosavadním správcem naší farnosti, který 2.
èervence 2008 odlétá na roèní misijní zkušenost na Filipíny. Prosíme farníky, aby pøišli
v krojích.
Po mši svaté v Novém Hrozenkovì dne 13.
èervence vás zveme na recitaèní poøad s hudebním doprovodem Popelka nazaretská od
Václava Renèe.
poøad pøipravil a recituje: Kamil Koula - herec z
Olomouce hudební doprovod: Richard Mlynáø – klávesy. Délka poøadu je 55 minut. Prosíme všechny farníky, nejen z Nového Hrozenkova, aby využili této jedineèné pøíležitosti.
Všichni jste srdeènì zváni.
Pøedání farnosti novému správci
Program bohoslužeb
v naší farnosti
od 7. èervence do 6. záøí 2008
Po - Karolinka - mše sv. v 8.00 hod
Út - v naší fanosti není sloužena mše sv.
St - Nový Hrozenkov - mše sv.v 18.00 hod
Èt - Karolinka - mše sv. v 18.00 hod
Pá - v naší fanosti není sloužena mše sv.
So - Nový Hrozenkov – mše sv.v18.00 hod
Ne - Karolinka – mše sv. v 7.30 hod
Ne - Nový Hrozenkov - mše sv. v 9.15 hod
Mše svaté ve Velkých Karlovicích
od 7. èervence do 6. záøí 2008
Út - Velké Karlovice – mše sv. v 18.00 hod
Pá - Velké Karlovice – mše sv. v 18.00 hod
Ne - Velké Karlovice –8.00 hod a 10.30 hod
„Setkání lidí dobré vùle“
Letos již podruhé oslavíme slavnost svatých
Cyrila a Metodìje setkáním lidí z obou stran
hranic na høebeni Javorníkù. Na místì bývalého svìtelného køíže se bude v sobotu dne 5.
èervence 2008 konat v 11 hodin bohoslužba za
úèasti pozvaných hostù vèetnì správcù farností z Lazù pod Makytou, Horní Marikové a
Dolní Marikové. Prosíme shromažïujte se opìt
pøi chatì Kohútka odkud pùjdeme všichni v
prùvodu.
Po obìdì vystoupí u chaty Kohútka v rámci
folklorního programu soubory Lazovìnka (Lazy
pod Makytou), Žrnovanka (Horná Mariková),
Dúbrava (Dolná Mariková), Mesteèko (Mesteèko), Hajera (Nový Hrozenkov), dìtský ta-
Poutní slavnost v Karolince
ho umìní Pøedpokládaný pøíjezd v noèních
hodinách Pøedpokládaná cena 1.200,- Kè. Program poutì je pøizpùsoben farníkùm všech vìkových kategorií a je poèítáno s èastìjšími zastávkami pro odpoèinek. Duchovní doprovod
P. Marek Poláèik, SVD.
Vyuèování náboženství a
dìtské mše svaté
Na základní škole zaène vyuèování náboženství pro dìti od 22. záøí 2008.
Dìtské mše svaté nebudou v naší farnosti
v období prázdnin slouženy. První dìtská mše
svatá bude po prázdninách sloužena 7. záøí 2008
v 11 hodin.
Výmìna oken
V kostele sv. Jana Køtitele v Novém Hrozenkovì bude koncem srpna 2008 probíhat plánovaná výmìna oken.
Svatojánský oheò
Srdeènì vás zve Mìstys N. Hrozenkov a
Sdružení rodièù pøi ZŠ v pondìlí 23. èervna do
areálu Na Stanoch – Balaton.
20.00 - cimbálová muzika a taneèní složka
Jasénka - Vsetín
21.30 - hodin ohòová show
Poutní slavnost ve V.Karlovicích 22.00 - zapalování vatry
Letos pøipadne poutní slavnost v kostele Pan- Tato akce je uskuteènìna pod záštitou
ny Marie Snìžné ve Velkých Karlovicích na PORTÁŠÙ, vatry se zapalují každoroènì vždy
nedìli 3. srpna 2008. Mše svaté budou slaveny den pøed Svatým Janem, tj. 23.6., èas zapalování
vatry je jednotný a to ve 22.00 hodin.
jako obvykle v
Obèerstvení zajištìno.
informace tel. M. Chovaneèková 604 729 914
Letošní pou• v Karolince budeme slavit v nedìli
20. èervence 2008. Mše budou v 7.30 a v 11
hod. Jako kazatel je pozván P. Ludvík Málek,
SVD – misionáø v Mexiku.
Pou• ke svìtcùm èeského národa
Farnost Nový Hrozenkov vás všechny srdeènì zve na „Pou• ke svìtcùm èeského národa“,
která se koná od pátku 8. srpna do nedìle 10.
srpna 2008.
Program poutì:
Pátek 8. srpna 2008 - návštìva mìsta Litomyšle
a muzea betlémù v Tøebechovicích pod Erebem, nocleh v Hoješínì u sester františkánek.
Sobota 9. srpna 2008 - ráno snídanì, prohlídka
Prahy a Litomìøic, nocleh a veèeøe v Diecézním
domì kardinála Trochty v Litomìøicích
Nedìle 10. srpna 2008 – snídanì, mše svatá
v Mimoni v kostele…, návštìva Br.Jozefa Marka, SVD a prohlídka okolních farností ve kterých pùsobí, Jablonné v Podještìdí – prohlídka baziliky minor sv. Vavøince a sv. Zdislavy
(patronka rodin) a klášterního muzea sakrální-
Týden pro dìti s postižením
Domov pro dìti a mládež s postižením ve
Vsetínì poøádá ve dnech 23.èervna – 27.èervna 2008 valašský týden v Huslenkách v místní
èásti Kychová na turistické ubytovnì Celnice.
Program týdne:
Pondìlí - pøíjezd,ubytování, koupání a výlet
Úterý - výlet na Kohútku, veèerní koupání
Støeda - dopoledne návštìva místních zajímavostí (øezbáøské práce v Bratøejùvce) a „Valašský den v Kychové s Haraficou“
Ètvrtek - dopoledne hry na høišti,odpoledne
výlet na Hovìzí ke splavu
Pátek dopoledne - spoleèenské a sportovní hry
Téma – ovoce a zelenina - výborná veèeøe
Podrobnìjší informace na tel.: 571 424 850, Stacionáø, o.s.Domov pro obèany s postižením
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky
Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov
Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail: [email protected]
Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada: Ingrid Petøeková, Mojmír Trávníèek, P. Jozef Streèka, P. Marek Poláèik
Fotodokumentace do farního zpravodaje archiv obèanù NH
Redakce si vyhrazuje právo úpravy a krácení pøíspìvkù. Anonymní pøíspìvky neuveøejòujeme.
Náklad 350 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk).
- 12 -