(1)TraveniMetabolism..

Trávení a
metabolismus
Milada Roštejnská
Helena Klímová
Obr. 1. Proces „vylučování“[1]
1
Obsah (1. část)
Zařazení člověka podle metabolismu
Potrava
Osud potravy v lidském těle
Trávení (obecně)
Trávení sacharidů
Trávení bílkovin
Trávení triacylglycerolů
Metabolismus
Schéma metabolismu
Anabolismus a katabolismus
Rychlost metabolismu
Energetický nadbytek a nedostatek
Adenosintrifosfát (ATP)
Obsah (2. část)
Metabolismus sacharidů
Glykolýza
Glykolýza - schéma
Aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu
Aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu - schéma
Metabolismus bílkovin
Močovinový cyklus
Metabolismus triacylglycerolů
Odbourávání mastných kyselin
Schéma metabolismu
Rozdíly v energetickém výtěžku
Vztah metabolismu triacylglycerolů a sacharidů
Použitá literatura
Člověk patří mezi chemoorganotrofní aerobní organismy
Chemotrofní organismy získávají energii
oxidací živin. Chemotrofní organismy
využívají chemické reakce jako zdroj
energie.
O2
potrava
voda
CO2
Heterotrofní (organotrofní) organismy
mají za hlavní zdroj uhlíku jiné organické
látky (tuky, bílkoviny, lipidy).
Aerobní organismus potřebuje ke svému
životu nezbytně kyslík.
Co musí obsahovat naše strava?
•
•
•
•
•
Obsah
stolice
moč
Bílkoviny
Sacharidy
Lipidy
Vitaminy a minerální látky
Vodu
Obr. 2. Trávicí soustava
Potrava
Potrava = vše, co slouží k výživě organismu.
Bílkoviny
Vláknina
Obsah
Sacharidy
Vitaminy
Obr. 3. – 8. Různé druhy potravy[1]
Lipidy
Minerální látky
a stopové prvky
Osud potravy v našem těle
Obr. 9. Trávicí
soustava
•
Potrava
Potrava se v ústech žvýká a
nakonec se mísí se slinami do
vlhké hmoty, které říkáme
sousto.
Ústní dutina
Potrava
Ústa
Játra
Žlučník
Žaludek
Slinivka
břišní
Tlusté
střevo
Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 10. Ústa
Osud potravy v našem těle
Obr. 9. Trávicí
soustava
•
Ústní dutina
Sousto v hltanu putuje tzv.
peristaltickými pohyby až do
jícnu. Pozor někdy se stane, že
se spustí peristaltika zpětná
neboli zvracení.
Potrava
Ústa
Hltan a jícen
Játra
Žlučník
Žaludek
Slinivka
břišní
Svalová stěna jícnu
Kontrahovaný sval
Tlusté
střevo
Sousto
Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Relaxovaný sval
Obr. 11. Peristaltické pohyby jícnu
Osud potravy v našem těle
Obr. 9. Trávicí
soustava
•
Ústní dutina
V žaludku se jeho silné svaly
stahují, a dovolují tak rozmačkat a
rozdrtit obsah uvnitř na lepkavou a
blátivou hmotu, které se říká
trávenina (chymus). Zde se také
naše potrava setkává s celou řadou
enzymů.
Potrava
Ústa
Hltan a jícen
Játra
Žlučník
Žaludek
Slinivka
břišní
Žaludek
Tlusté
střevo
Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 12. Žaludek
Osud potravy v našem těle
Obr. 9. Trávicí
soustava
•
Chymus ve dvanáctníku obsahuje
částečně strávenou potravu ze
žaludku, trávicí šťávy ze slinivky
břišní a žluč ze žlučníku.
Ústní dutina
Potrava
Ústa
Hltan a jícen
Játra
Žlučník
Žaludek
Slinivka
břišní
Tlusté
střevo
Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Žaludek
Dvanáctník
Osud potravy v našem těle
Obr. 9. Trávicí
soustava
•
Tenké střevo je hlavním místem
vstřebávání živin.
Ústní dutina
Potrava
Ústa
Hltan a jícen
Žaludek
Játra
Žlučník
Žaludek
Slinivka
břišní
Dvanáctník
Tenké střevo
Tlusté
střevo
Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 13. Tlusté a
tenké střevo
Osud potravy v našem těle
•
Obr. 9. Trávicí
soustava
Ústní dutina
V tlustém střevě dochází ke
vstřebávání vody (až 90%).
Nestrávené zbytky (vláknina,
trávicí šťávy, žluč, buňky střevní
výstelky, bakterie) tvoří stolici.
1/3 suché váhy představují
bakterie.
Potrava
Ústa
Hltan a jícen
Žaludek
Játra
Žlučník
Žaludek
Slinivka
břišní
Dvanáctník
Tenké střevo
Tlusté
střevo
Tlusté střevo
Tenké střevo
Řitní otvor
Obsah
Obr. 13. Tlusté a
tenké střevo
Osud potravy v našem těle
•
Obr. 9. Trávicí
soustava
Ústní dutina
V tlustém střevě dochází ke
vstřebávání vody (až 90%).
Nestrávené zbytky se mění na
hnědou hmotu (stolice), jejíž
1/3suché váhy představují bakterie
produkující methan. Mezi
nestrávené zbytky patří i vláknina.
Potrava
Ústa
Hltan a jícen
Žaludek
Játra
Žlučník
Žaludek
Slinivka
břišní
Dvanáctník
Tenké střevo
Tlusté
střevo
Tlusté střevo
Tenké střevo
Řitní kanál
Řitní otvor
Obsah
Obr. 13. Tlusté a
tenké střevo
Trávení
Obr. 14. Příjem potravy[1]
Během procesu trávení dochází za pomoci
hydrolytických enzymů k rozkladu potravy na
jednodušší látky.
Ty mohou dále sloužit buď jako stavební jednotky
pro výstavbu nových sloučenin, nebo mohou být v
těle dále odbourávány až na oxid uhličitý, vodu a
ostatní odpadní látky.
nové sloučeniny
potrava
trávení
jednodušší látky
CO2, H2O, energie
Obsah
Obr. 15. Sacharidy 2[1]
Trávení sacharidů
Obr. 16. Schéma trávení polysacharidu - škrobu
Škrob
H2C
H
C OH
•Trávení je založeno na
hydrolytickém štěpení
glykosidové vazby.
C
H
H
C OH
C
H
O
H
OH
OH
C
H
H2C
O H
H
C
H
C
C
H
OH
C OH
O
OH
C
H
H2C
O H
H
C OH
C
H
O
C
C
H
OH
OH
C
H
O H
C
H
C
C
H
OH
Amylasy
Maltosa
H2C
C OH
OH
H2C
C
H
HO C
O H
H
C OH
C
H
O
C
H
OH
OH
OH
H2C
C
H
O H
H
C
C
C
OH
H
OH
H
C OH
C
H
Maltosa
H2C
O H
O
C
H
C OH
C
H
HO C
H
OH
OH
C
H
O H
H
C
C
C
OH
H
OH
Maltasy
Glukosa
H
C OH
Obsah
O H
C
H2C
Příklad: trávení škrobu
H2C
C
H
•Produktem trávení
polysacharidů jsou monosacharidy
(glukosa, fruktosa, galaktosa…).
OH
HO C
H
Glukosa
OH
C
H
H2C
O H
H
C
H
C C OH
OHHO C
OH
•Amylasy štěpí polysacharid škrob
postupně na disacharidové
jednotky – maltosu.
H
Glukosa
OH
C
H
H2C
O H
H
C
OH
C
H
C OH
OH HO C
H
Glukosa
OH
C
H
H2C
O H
H
C OH
H
C
C
OH HO C
OH
H
OH
C
H
O H
H
C
C
OH
OH
•Maltasa štěpí disacharid
maltosu na monosacharid
glukosu.
Trávení bílkovin
•Trávení je založeno na hydrolytickém
štěpení peptidové vazby.
•Výsledkem trávení
bílkovin jsou jednotlivé
aminokyseliny a kratší
peptidové řetězce.
Peptidový řetězec
H3N+
COO-
aminopeptidasa
karboxypeptidasa
endopeptidasa
•Karboxypeptidasy štěpí
bílkoviny od C-konce.
•Aminopeptidasy štěpí
bílkoviny od N-konce.
•Endopeptidasy štěpí
bílkoviny uprostřed
řetězce.
endopeptidasa
tripeptidasa
dipeptidasa
dipeptidasa
dipeptidasa
•Tripeptidasy štěpí tripeptidy
•Dipeptidasy štěpí dipeptidy.
Obsah
Obr. 17. Schéma trávení proteinů
Obr. 18. Lipidy 2[1]
Trávení triacylglycerolů
•Trávení je založeno na
hydrolytickém štěpení esterové vazby.
R
O
C
O
O
O
CH2 HC
C
H2C
R
CH2
triacylglycerol
OH O
+ 2H2O
C
CH O
H2C
O
C
R
lipasy
O
OH
R
+
2R-COOH
R=C17H35
mastné kyseliny
(v tomto případě se jedná o
kyselinu stearovou)
monoacylglycerol
(diacylglycerol, resp. glycerol)
Enzymy štěpící triacylglyceroly se nazývají lipasy.
Obsah
Produktem trávení jsou mastné kyseliny a
monoacylglycerol (diacylglycerol, resp. glycerol).
Metabolismus
Metabolismus jsou všechny chemické procesy, při nichž dochází k
přeměně látek (látková výměna) a energií (energetická výměna) v
buňkách a živých organismech.
Metabolismus v sobě zahrnuje přeměny výše zmíněných produktů
trávení na odpadní látky, nebo výstavby nových pro život důležitých
sloučenin.
Co je metabolit?
Metabolit je produkt metabolismu.
Obsah
Zažívací trubice
Sacharidy
Schéma
metabolismu
Bílkoviny
Lipidy
Ukládány
Ukládány
Ukládány
jako
jako tuk
Trávení v pojivové Trávení
Trávení
glykogen
v tukové
tkáni
v játrech
tkáni
Monosacharidy
Aminokyseliny
Mastné kyseliny
Pyruvát
AcetylCoA
Odstranění
aminoskupiny
Citrátový
cyklus
Amoniak
Obsah
Obr. 19. Schéma metabolismu
Energie,
oxid uhličitý a voda
Moč
Anabolismus a katabolismus
Anabolismus
Látky chemicky jednodušší Katabolismus
+ energie
syntéza
rozklad
Látky chemicky složitější
Anabolické reakce jsou především endergonické (energii spotřebovávají).
Katabolické reakce jsou především exergonické (energii uvolňují).
Obsah
Rychlost metabolismu
Rychlost metabolismu je celkově ovlivňována hormony.
Jednotlivé reakce jsou katalyzovány enzymy, a tím jsou urychlovány.
Čím je rychlost ovlivněna?
1. Věkem
2. Pohlavím
3. Celkovým stavem organismu
(fyzickým i psychickým)
Obr. 20. Fyzická zátěž (Sport) [1]
Obsah
Obr. 21. Proces „vylučování“[1]
Energetický nadbytek a nedostatek
Při nadbytku energie (např. při větším příjmu
potravy, nedostatku pohybu …) musí tělo energii
nějakým způsobem využít, aby se tělo nepřehřálo.
Energii organismus využije na tvorbu lipidů,
které se ukládají do tukové tkáně, čímž může
vzniknout nadváha (otylost).
Obr. 22. Nadváha [1]
Naopak při nedostatečném příjmu
potravy a tím i nedostatečném příjmu
energie, musí tělo energii někde získat.
Nejprve jsou použity rezervy glykogenu.
Při delším hladovění dochází k rozkladu
tukových zásob, což může být příčinou
podvýživy.
Obsah
Obr. 23. Příjem potravy[1]
ATP
Organismy potřebují stále energii, kterou
získávají rozkladem potravy.
Tuto energii spotřebují na endergonické
reakce.
Obr. 24. Dítě[1]
Kde organismus energii uchovává?
Skladuje ji v tzv. makroergických sloučeninách, jejichž rozkladem se získá
velké množství energie.
Typickým příkladem je tzv. adenosintrifosfát (ATP).
NH2
O
N
N
CH2
N
H
N
H
O
-
P
O
O
O
OH OH
H
Obsah
O
H
Obr. 25. Molekula ATP
P
O
-
O
O
P
O
-
O
-
Metabolismus sacharidů
Sacharidy slouží jako zdroj rychle uvolnitelné energie.
Obr. 26. Sacharidy 2[1]
Polysacharidy i oligosacharidy jsou
hydrolyticky štěpeny v procesu
trávení na monosacharidy.
Monosacharidy jsou schopny
vstřebávat se střevní stěnou.
Obsah
Obr. 27. Molekula D-glukosy
V naší krvi musí být udržována
stálá hladina glukosy (tzv.
glykémie). Na regulaci
metabolismu glukosy se podílí
celá řada hormonů, především
insulin a glukagon.
Metabolismus sacharidů
Odbourávání monosacharidů probíhá v několika fázích:
1. Fáze glykolýzy
2. Fáze glykolýzy
3. Fáze glykolýzy
4. Aerobní a anaerobní odbourávání pyruvátu
Obsah
Glykolýza
(přeměna glukosy na pyruvát, probíhá v cytoplasmě)
1. Fáze glykolýzy
Převod monosacharidů (glukosy) na D-fruktosa-6-fosfát.
Glukosa-6-fosfát
D-glukosa
H2C
C
H
C OH
HO C
O H
OH
H
H
H2C
H
C
OH
C
OH
C
H
C OH
HO C
O PO 3H2
OH
H
H
H
C
OH
C
OH
Fruktosa-6-fosfát
PO 3H2 O
OH
CH2
C
H
O H2C
H
HO C
C
C OH
OH
H
Na vznik 1 molekuly D-fruktosa-6-fosfátu z 1 molekuly glukosy
je zapotřebí 1 molekula ATP.
Obsah
Obr. 28. D-fruktosa-6-fosfát
Glykolýza
(přeměna glukosy na pyruvát, probíhá v cytoplasmě)
2. Fáze glykolýzy
Přeměna D-fruktosa-6-fosfátu na 2x glyceraldehyd-3-fosfát.
Fruktosa-6-fosfát
PO 3H2 O
Glyceraldehyd-3-fosfát
OH
CH2
C
H
O H2C
H
HO C
C
C OH
OH
H
2x
O
H
C
HC OH OH
H2C
O
P O
OH
Opět je zapotřebí 1 molekula ATP.
Obsah
Obr. 29. Glyceraldehyd-3-fosfát
Glykolýza
(přeměna glukosy na pyruvát, probíhá v cytoplasmě)
3. Fáze glykolýzy (dehydrogenace)
Přeměna glyceraldehyd-3-fosfátu na pyruvát (anion kyseliny pyrohroznové).
Glyceraldehyd-3-fosfát
O
H
O
C
O
-
C
HC OH OH
H2C
Pyruvát
O
P O
C O
CH3
OH
Při této fázi se z jedné molekuly triosy celkem
uvolní 2 molekuly ATP a jedna molekula NADH.
Obsah
Obr. 30. Kyselina pyrohroznová
sacharidy
Glykolýza - schéma
trávení
amylasy
glukosa
ATP
ADP
glukosa-6-fosfát
isomerace
D-fruktosa-6-fosfát
2-
O3 P O
fruktosa-6-fosfát
OH
O
H
HO
O
ATP
ADP
OH
H
OH
H
H
O
C
O
2-
PO 3
fruktosa-1,6-bifosfát
C
HC OH
H2C O
HC OH
2-
PO 3
2x glyceraldehyd-3-fosfát
2-
H2C O PO 3
1,3-bifosfoglycerát
glyceraldehyd-3-fosfát
2x (NAD++P)
2x (NADH+H+)
2x 1,3-bisfosfoglycerát
O-
O
C
2x ATP
2-
2x 3-fosfoglycerát
fosfoenolpyruvát
2x 2-fosfoglycerát
C O
PO 3
2-
PO 3
CH2
3-fosfoglycerát
O
O
-
C
C O
Obsah
2x ADP
C
HC OH
H2C O
O-
O
CH3
pyruvát
2x H2O
2x fosfoenolpyruvát
2x ADP
2x ATP
2x pyruvát
sacharidy
Glykolýza - schéma
trávení
amylasy
glukosa
ATP
ADP
1. fáze glykolýzy
glukosa-6-fosfát
isomerace
Celkový zisk:
2 molekuly ATP
2 molekuly NADH
fruktosa-6-fosfát
ATP
ADP
2. fáze glykolýzy
fruktosa-1,6-bifosfát
2x glyceraldehyd-3-fosfát
2x (NAD++Pi+ADP)
2x (NADH+H++ATP)
3. fáze glykolýzy
2x 3-fosfoglycerát
2x ADP
2x (ATP +H2O)
Obsah
2x pyruvát
Aerobní odbourávání pyruvátu
1. Aerobní odbourávání pyruvátu (oxidační dekarboxylace pyruvátu)
Probíhá za přítomnosti kyslíku.
acetylkoenzym A
H 3C
C
COO
O
Obsah
-
+
HS-CoA
+ NAD
+
H 3C
C
O
S-CoA
+ CO 2 + NADH
Anaerobní odbourávání pyruvátu
2. Anaerobní odbourávání pyruvátu
Obr. 31.
Fyzická zátěž
(Sport) [1]
Probíhá při nedostatku kyslíku.
A, Tvorba laktátu
laktát
H3 C
C
COO
O
-
+
NADH
+
H3C CH
H+
COO
OH
-
+
NAD+
Ke vzniku laktátu dochází např. při cvičení (bolest svalů).
B, Alkoholové (ethanolové) kvašení
H3C
pyruvát
C
COO
-
H+
O
NADH + H
acetaldehyd
H3C
C
H
+
C02
+
H3C
C
H acetaldehyd
O
NAD+
H3C
CH2 OH
ethanol
O
Obsah
Alkoholové kvašení způsobují např. kvasinky.
Obr. 32. Alkohol[1]
Aerobní a anaerobní odbourávání - schéma
pyruvát
aerobní odbourávání
anaerobní odbourávání
acetylkoenzym A
tvorba laktátu
alkoholové kvašení
citrátový
cyklus
+
dýchací
řetězec
CO2, H2O + energie
Obsah
laktát
ethanol
Metabolismus bílkovin
Bílkoviny jsou pro naše tělo zcela
nepostradatelné z mnoha hledisek :
•
•
•
•
•
•
•
Obr. 33. Model hemoglobinu
enzymy
zásobní proteiny (ovalbumin)
transportní proteiny (hemoglobin)
ochranné proteiny (imunoglobulin)
kontraktilní proteiny (myosin)
hormony (insulin)
strukturní proteiny (kolagen)
• zásadní zdroj dusíku a
esenciálních aminokyselin
Obr. 34. Bílkoviny
Obsah
[1]
Obr. 35. Vejce[1]
Metabolismus bílkovin
Bílkoviny jsou v procesu trávení
hydrolyzovány na aminokyseliny.
bílkoviny
trávení
přeměny aminokyselin
Odbourávání aminokyselin:
Uhlíkatý skelet
(nejčastěji vzniká 2-oxokyselina)
aminokyseliny
odstranění aminoskupiny
uhlíkatý skelet
se zapojuje do
meziprodukty
metabolických drah
citrátového cyklu
dalších látek.
Nejčastěji dochází k
přeměně na pyruvát či k
tvorbě acetylkoenzymu A.
-NH2
pyruvát,
acetylkoenzym A
močovinový
cyklus
Aminoskupina se odbourává v
močovinovém cyklu, kde se přeměnuje
na močovinu.
Obsah
močovina
Metabolismus bílkovin
bílkoviny
trávení
přeměny aminokyselin
odstranění aminoskupiny
Buď dojde k úplnému odbourání
v citrátovém cyklu a dýchacím
řetězci za zisku energie
nebo dojde k
tvorbě sacharidů,
lipidů či nových
aminokyselin.
aminokyseliny
uhlíkatý skelet
meziprodukty
citrátového cyklu
amoniak
pyruvát,
acetylkoenzym A
močovinový
cyklus
citrátový
cyklus
+
dýchací
řetězec
Obsah
oxid uhličitý,
voda a energie
tvorba
nových
látek
močovina
Močovinový cyklus
Při oxidačním odbourávání aminokyselin by se uvolňoval amoniak,
který je pro organismus jedovatý. V lidském těle je amoniak
přeměňován na močovinu v močovinovém (ornithinovém) cyklu.
Močovinový cyklus začíná tvorbou látky, která se nazývá karbamoylfosfát.
karbamoylfosfát
NH2
HCO3-
+ NH3 +
2ATP
O
+
C
O
karbamoylfosfát
PO 3
2ADP
2-
+ HPO42-
aspartát
citrulin
oxalacetát
ornithin
argininsukcinát
malát
Obsah
močovina
arginin
fumarát
Obr. 36. Schéma
močovinového cyklu
Metabolismus triacylglycerolů
Triacylglyceroly (lipidy) tvoří základní stavební jednotky buněčných
membrán (tzv. tkáňové lipidy). Jsou také důležitým zdrojem energie
(zásobní lipidy).
Odbourávání triacylglycerolů začíná v procesu trávení, kdy je
triacylglycerol hydrolyzován na mastné kyseliny a monoacylglycerol
(diacylglycerol, resp. glycerol).
R
O
C
O
O
O
CH2 HC
R
CH2
OH O
C
+ 3H2O
C
R
H2C
C
CH O
R
+
H2C
O
triacylglycerol
lipasy
O
OH
2 RCOOH
mastné kyseliny
monoacylglycerol
Obr. 38. Lipidy[1]
Obsah
Obr. 37. Lipidy 3[1]
Odbourávání mastných kyselin
Aktivace mastných kyselin
koenzym A
R - (CH2)3-COO
-
+
HS-CoA
+
O
ATP
+
H2O
karboxylová kyselina
C S-CoA
R CH2 CH2 CH2
+
AMP
+
2 HPO 4
aktivovaná karboxylová kyselina
1. Fáze β-oxidace
O
R CH2 CH2 CH2
O
C S-CoA
+
FAD
R CH2 CH
CH
O
CH
+
FADH2
enoylkoenzym A
2. Fáze β-oxidace
R CH2 CH
C S-CoA
O
C S-CoA
+
H2O
R CH2 CH
CH2
C S-CoA
OH hydroxyacylkoenzym A
O
O
R CH2 CH
OH
Obsah
CH2
C S-CoA
+
NAD+
R CH2 C
O
CH2
C S-CoA
oxoacylkoenzym A
+
NADH + H+
2-
Odbourávání mastných kyselin
3. Fáze β-oxidace
acetylkoenzym A
O
R
CH2
C
O
CH2
C S-CoA
+
HS-CoA
R CH2 C
O
S-CoA
+
H3C
C
S-CoA
O
aktivovaná mastná kyselina zkrácená o dva uhlíky
Původní řetězec karboxylové kyseliny se vždy zkracuje o dva uhlíky.
Celý proces probíhá tak dlouho, dokud se celý řetězec nerozštěpí
na acetylkoenzymy A.
Acetylkoenzym A je dále oxidován v citrátovém cyklu na vodu a
oxid uhličitý.
Obsah
Obr. 39. Schéma odbourávání
triacylglycerolu
triacylglycerol
karboxylová kyselina
ATP +
CoA-SH
trávení
glycerol
glykolýza
aktivace mastných kyselin
FAD
dehydrogenace
aktivovaná mastná kyselina
AMP
FADH2
H2 O
hydroxyacylCoA
enoylCoA
enoylCoA
NAD+
NADH + H+
FADH2
oxoacylCoA
FAD
H2 O
hydroxyacylCoA
NAD+
aktivovaná mastná
kyselina zkrácená o dva uhlíky
acetylCoA
Obsah
oxoacylCoA
hydratace
dehydrogenace
NADH + H+
CoA-SH
citrátový
cyklus +
dýchací
řetězec
CO2,H2O + energie
Obr. 39. Schéma odbourávání
triacylglycerolu
triacylglycerol
karboxylová kyselina
ATP +
CoA-SH
trávení
glycerol
glykolýza
aktivace mastných kyselin
FAD
aktivovaná mastná kyselina
ADP
FADH2
H2 O
hydroxyacylCoA
enoylCoA
1. fáze ß-oxidace
FADH2
2. fáze ß-oxidace
1. fáze ß-oxidace
enoylCoA
NAD+
NADH + H+
oxoacylCoA
FAD
H2 O
hydroxyacylCoA
NAD+
aktivovaná mastná
kyselina zkrácená o dva uhlíky
acetylCoA
Obsah
3. fáze ß-oxidace
oxoacylCoA
2. fáze ß-oxidace
NADH + H+
CoA-SH
citrátový
cyklus +
dýchací
řetězec
CO2,H2O + energie
Obr. 40. Schéma celkového
odbourávání potravy
potrava
nestravitelné kousky
tuky
sacharidy
mastné kyseliny + glycerol
monosacharidy
bílkoviny
voda
minerální látky
vitaminy
aminokyseliny
tvorba
pyruvát
acetylkoenzym A
2-oxokyseliny
citrátový
cyklus +
dýchací
řetězec
nestravitelné kousky
Obsah
trávení
CO2,H2O, energie
pryč z těla jako odpadní látky
hormonů
alkaloidů
barviv
dusíkatých zásad
-NH3+
močovinový
cyklus
močovina
Rozdíly v energetickém výtěžku
Zisk (počet molekul)
Energie uvolněná
při úplné oxidaci 1 molekuly
glukosy
při anerobním odbourávání 1
molekuly glukosy
při rozštěpení 1 molekuly
kyseliny palmitové
Obsah
ATP
NADH
FADH2
4
10
2
2
0
0
7
31
15
Vztah metabolismu triacylglycerolů a sacharidů
potrava
Triacylglyceroly i sacharidy jsou
odbourávány na acetylkoenzym A.
tuky
mastné kyseliny + glycerol
sacharidy
monosacharidy
pyruvát
laktát
Obr. 43. Vztah metabolismu
triacylglycerolů a sacharidů
Obsah
acetylkoenzym A
citrátový
cyklus +
dýchací
řetězec
Acetylkoenzym A může být
oxidován v citrátovém cyklu a
dýchacím řetězci až na oxid
uhličitý a vodu. K tomu dochází,
pokud buňka potřebuje energii
(tzn. koná-li organismus práci).
Má-li buňka dostatek energie,
může být acetylkoenzym A využit
jako stavební jednotka pro
syntézu mastných kyselin.
Ze sacharidů tedy mohou vznikat
triacylglyceroly, které se ukládají
do tukových tkání.
CO2,H2O, energie
Použ
Použitá
itá literatura
Převzaté obrázky:
[1] Domácí lékař od A do Z. Překlad: Ulrich, A. Praha: IMP s. r. o.
(obr. 1, 3 - 8, 14, 15, 18, 20-24, 26, 31, 32, 34, 35, 37, 38)
Ostatní použitá literatura:
[2] ALBERTS, B. a kol. Základy buněčné biologie. Ústí nad Labem: Espero Publishing, 1997.
[3] VOET, D. – VOETOVÁ, J., G. Biochemie. Praha: Victoria Publishing, 1995.
[4] BURNIE, D. Stručná encyklopedie lidského těla. Talentum, 1996.
[5] LİWE, B. Biochemie. Bamberg, C.C.: Buchners Verlag, 1989.
[6] SOFROVÁ, D. – TICHÁ, M. a kol. Biochemie – základní kurz. Praha: skripta UK, 1993.
[7] KARLSON, P. – GEROK, W. – GROSS, W. Pathobiochemie. Praha: Academia, 1987.
[8] KARLSON, P. Základy biochemie. Praha: Academia, 1981.
[9] KUBIŠTA, V. Buněčné základy životních dějů. Praha: Scientia, 1998.
[10] Lidské tělo. Překlad: Hořejší, J. – Prahl, R. Bratislava: GEMINI, 1992.
Ilustrace Markéta Roštejnská: obr. 2, 9, 10, 11, 12 a 13
Obsah
45