9 Využití tabulkového procesoru Open.Office.org Calc při počítání s
Transkript
St u d ijn í 9 ma t er i á l - Ma t i c e v e st řed o šk o l sk é ma t e ma t i ce Využití tabulkového procesoru Open.Office.org Calc při počítání s maticemi a determinanty Tato kapitola je určena především pro ty čtenáře, kteří preferují nekomerční balík kancelářských programů Open.Office. Ten si můžete zdarma stáhnout z http://www.openoffice.cz/stahnout. Osobně jej také upřednostňuji. Nebudu se zabývat součtem matic a k-násobkem matice, protože způsob výpočtu je stejný jako v konkurenčním Excelu. Přejděme hned k násobení matic. 9.1 Součin matic Průvodce funkcemi nejrychleji vyvoláte tlačítkem mezi editačním řádkem a polem názvů. Druhou možností, jak jej vyvoláte je Vložit/Funkce (Ctrl+F2). V Calc jsou funkce kategorizovány obdobně jako v Excelu., s tím rozdílem, že zde najdete speciálně kategorii Matice (viz. obr). Zvolíme tuto kategorii a nabídne se nám výčet funkcí nad maticemi a determinanty. Násobení matic odpovídá funkce MMULT(matice,matice). Již zde si můžete všimnout, že v levém dolním rohu je checkbox (zaškrtávací políčko) Matice. Toto zvýhodňuje ty, kteří neumějí určit typ výsledné matice. Připomínám, že v Excelu musíte nejdříve vybrat oblast odpovídající vynásobené matici a teprve potom vyvolat průvodce funkcí. Další „excelackou zradou“ je ona již zmiňovaná klávesová zkratka Ctrl+Shift5. Toho všeho jste v Calc ušetřeni. Stačí jen zaškrtnout checkbox Matice. 5 Viz. strana 18 vpravo dole. 20/29 St u d ijn í ma t er i á l - Ma t i c e v e st řed o šk o l sk é ma t e ma t i ce V prvním dialogovém okně klikneme na tlačítko Další, abychom přešli do druhého, kde do polí matice vybereme matice, které násobíme (shora dolů v pořadí, jak matice násobíme). Pokud by matice byly skryty dialogovým oknem, pomůžeme si tlačítkem . Pokud ne, postačí okno přesunout potažením za titulkovou lištu a následně vybrat jednu a pak druhou matici. Následující obrázek názorně demonstruje, jak vybrat matice, které chceme násobit. Všimněte si, jak se funkce zapisuje do editačního řádku MMULT(B3:E5, H3:I6). Máme-li obě matice vybrané, stačí potvrdit kliknutím na tlačítko OK. Prvek (1,1) výsledné matice se vloží do vybrané buňky. V našem případě je to buňka C8. 21/29 St u d ijn í 9.2 ma t er i á l - Ma t i c e v e st řed o šk o l sk é ma t e ma t i ce Další funkce pro počítání s maticemi a determinanty v Open.Office.Org Calc V předchozí kapitole jste mohli názorně vidět, jak maticové funkce fungují. Ty zbyle již ponechám na čtenáři. Připomínám jen, že pokud má být výsledkem matice, je třeba zaškrtnout checkbox v levém dolním rohu průvodce funkcemi. Na závěr přikládám popis těch nejdůležitějších maticových funkcí: Název funkce Syntaxe Popis MDETERM MDETERM(matice) Vrací determinant matice. MINVERSE MINVERSE(matice) Vrací inverzní matici k zadané. MMULT MMULT(matice,matice) Vrací součin matic. MUNIT MUNIT(rozměry) TRANSPOSE TRANSPOSE(matice) Vrací jednotkou matici určeného rozměru. Provede záměnu řádků a sloupců matice. Příklady: Řešte v tabulkovém procesoru. Zkuste Excel i Calc, ať se můžete rozhodnout, který Vám bude více vyhovovat. 1. Zopakujte si všechny důležité typy matic. Dále určete matice inverzní k těmto maticím. 1 − 4 − 3 A = 1 − 5 − 3 − 1 6 4 − 18 − 16 − 11 −6 −6 −4 B= − 11 − 10 − 7 −1 −1 − 14 12 5 8 1 2. Pojďme se nyní zabývat početními operacemi s maticemi. Nejdříve si ukážeme, jak se matice v Excelu sčítají. Sečtěte matice A, B a matice C, D. 1 − 4 − 3 A = 1 − 5 − 3 − 1 6 4 11 −5 C = − 23 74 − 52 − 10 6 − 18 − 41 − 32 2 9 53 85 10 3 B = 0 5 3 6 4 − 4 1 2 2 25 − 32 − 22 − 6 − 9 C = 15 61 − 20 42 − 83 − 74 − 51 30 − 13 3. Vypočtěte k násobek matice A, jestliže k ∈ {− 3, − 2, 0, 5} . Využijte k tomu absolutní adresace buňky. 22/29 St u d ijn í A= ma t er i á l - Ma t i c e v e st řed o šk o l sk é ma t e ma t i ce 3 − 4 − 3 6 1 1 4 2 1 3 3 2 3 0 5 2 4. Na maticích A, B z třetího příkladu ověřte, zda je operace násobení matic komutativní. 5. Vynásobte matice z prvního příkladu s příslušnou inverzní maticí. Co byste řekli o výsledné matici? 6. Určete Q( A) pro danou matici A a polynom Q( X ) . Číslo 1 v kvadratickém trojčlenu považujte za jednotkovou matici E . 1 1 2 A= 3 1 2 Q( X ) = x 2 − x − 1 1 − 1 0 7. Vypočtěte determinanty matic A, B . Řešte dvěma způsoby - vzorcem a přes průvodce funkcí. 2 3 4 1 5 3 7 10 4 −3 2 1 4 B = 3 −2 8 A= C= 3 5 11 16 3 5 1 − 7 − 5 7 7 2 −7 1 4 5 3 5 13 21 2 10 8. Vypočtěte determinanty následujících matic a pozorujte jejich hodnoty v závislosti na řádcích, popř. prvcích na hlavní diagonále. 0 0 0 A= 3 −2 8 1 − 7 − 5 3 −2 B = 1 3 3 − 2 4 2 4 3 −2 D = 1 3 2 − 4 2 −4 E = 1 3 3 − 2 6 2 4 4 2 6 9. Řešte následující soustavu užitím: a) Cramerova pravidla, b) Maticovou metodou. x1 + x2 + x3 = x1 − x1 − + x2 x2 − + x3 2 x3 = = 3 C = 1 − 9 −2 4 3 2 6 − 12 0 0 1 F = 0 −3 0 0 0 − 5 6 0 1 23/29 St u d ijn í 10 ma t er i á l - Ma t i c e v e st řed o šk o l sk é ma t e ma t i ce Užití determinantu ve vektorové algebře a analytické geometrii Užití determinantu ve vektorové algebře a analytické geometrii je značné a dle mého soudu nezbytně nutné. V mnoha případech usnadňuje složité numerické výpočty a eliminuje vykonstruované algoritmy známé z mnoha středoškolských učebnic matematiky. Ano, zasvěcený čtenář by mohl namítnout, že maticový počet není standardní náplní gymnaziální látky, avšak řešení je nasnadě. V úvodní sekci vektorové algebry stačí zavést pojem matice, jakožto schéma vzniknuvší „organizací“ čísel do řádků a sloupců. Následně definovat determinant, jakožto číslo příslušející pouze čtvercovým maticím. Omezil bych se pouze na determinant druhého a třetího řádu. Pro výpočet determinantu druhého řádu doporučuji aplikovat Sarrusovo pravidlo6, determinant matice třetího řádu je vhodné počítat rozvojem prvního7 řádku. Obecný vzorec může zůstat studentům utajen. Tento „matematický aparát“ je pro naše kapitoly naprosto dostačující. A jaké kapitoly mám vlastně na mysli? Jsou jimi: vektorový součin, smíšený součin, obecná rovnice roviny vzájemná poloha dvou přímek v prostoru. Podrobný výklad výše zmiňovaných kapitol by jistě vystačil na další studijní materiál, a proto se jimi budu zabývat jen okrajově a spíše zdůrazním aplikace maticového počtu – konkrétně determinantu. Ostatně tento je předmětem našeho studia, ne? 10.1 Vektorový součin Vektorový součin je v matematice označení binární operace mezi dvěma nenulovými vektory v trojrozměrném vektorovém prostoru. Výsledkem této operace je vektor (na rozdíl od součinu skalárního, jehož výsledkem je při součinu dvou vektorů skalár = číslo). Definice: r r r Nechť u , v ≠ o a ϕ je úhel, jež tyto dva vektory r r svírají. Pak vektorovým součinem vektorů u , v r (v tomto pořadí) rozumíme vektor t , který má tyto vlastnosti: 1. směr vektoru je kolmý na rovinu, do níž lze r r vektory u , v umístit, r r r r 2. velikost vektoru t se vypočítá t = u ⋅ v ⋅ sin ϕ , r 3. orientace vektoru t se řídí pravidlem pravé ruky8. r r r r Vektorovým součinem vektorů u , v označíme u × v 6 Viz. kapitola 7.2 Výpočet determinantu Výhradně prvního řádku (důvody budou vysvětleny v následující kapitole) r r r 8 Tj. umístíme-li malíkovou hranu pravé ruky do roviny určené vektory u , v tak, že prsty ukazují směr natočení vektoru u r r k vektoru v , pak vztyčený palec určuje orientaci vektoru t . 24/29 7 St u d ijn í ma t er i á l - Ma t i c e v e st řed o šk o l sk é ma t e ma t i ce r A nyní, jak určíme souřadnice vektoru t . r r r r r r r Nechť je u = (u1 , u 2 , u3 ) , v = (v1 , v2 , v3 ) a t = (t1 , t 2 , t 3 ) = u × v . Vektorový součin vektorů u , v lze určit pomocí determinantu takto: r t t1 t 2 r u = u1 u 2 r v v1 v2 t1 = t3 u2 u3 v2 v3 u1 u3 = u 2 v3 − u3v2 u3 ⇒ t 2 = − = −(u1v3 − u3v1 ) v1 v3 v3 u1 u 2 t3 = = u1v2 − u 2 v1 v1 v2 r t = (t1 , t 2 , t 3 ) = (u 2 v3 − u3v2 , u3v1 − u1v3 , u1v2 − u 2 v1 ) Jednotlivé souřadnice získáme ze subdeterminantů vyskytujících se ve vzorci pro výpočet determinantu podle prvků 1. řádku. Jednoduše řečeno „škrtneme“ řádek a sloupec, v němž leží prvek a11 , a tak získáme subdeterminant pro výpočet první souřadnice vektorového součinu. U zbylých souřadnic postupujeme analogicky, jen u druhé souřadnice musíme subdeterminantu předřadit záporné znaménko9. Geometrický význam vektorového součinu Věta: r r Nechť je dán rovnoběžník ABDC v prostoru. Považujeme-li strany AB a AC za umístění vektorů u , v , r r pak obsah S rovnoběžníku ABDC lze vyjádřit rovností S = u × v , obsah trojúhelníku ABC S= 1 r r u ×v 2 Důkaz: Vzorec pro výpočet obsahu trojúhelníku 1 S = c ⋅ vc (1) 2 Z pravoúhlého trojúhelníku APC lze výšku na stranu c určit ze vztahu: vc = b ⋅ sin α (2) (2) → (1) 1 S = c ⋅ b ⋅ sin α 2 dále pak r u = B− A⇒ r v =C − A⇒ (3) r u =c r v =b (4) (5) (4) (5) → (3) a α nahradíme ϕ 1 r r S = u ⋅ v ⋅ sin ϕ (6) 2 r r r r Z definice vektorového součinu u × v víme, že jeho velikost je rovna u ⋅ v ⋅ sin ϕ , proto platí dokázaný vztah pro obsah trojúhelníku ABC . Obsah rovnoběžníku ABDC už je pouhým dvojnásobkem. S ABC = 9 1 r r u×v 2 r r S ABDC = u × v A proč? Vše je zřejmé ze vzorce pro výpočet determinantu podle prvků r-tého řádku (viz. kapitola 7.2 „Výpočet determinantu“) 25/29 St u d ijn í 10.2 ma t er i á l - Ma t i c e v e st řed o šk o l sk é ma t e ma t i ce Smíšený součin Věta: Nechť je dán rovnoběžnostěn ABCDA´B´C´D´ . Považujeme-li r r r hrany AB , AD , AA´ za umístění vektorů u , v , w , pak pro objem rovnoběžnostěnu platí: r r r V = (u × v ) ⋅ w Důkaz: Z předchozí kapitoly víme, že obsah S rovnoběžníku ABCD lze vyjádřit vektorovým součinem. Pro obsah podstavy rovnoběžnostěnu platí: r r S = u×v . Na obrázku je přímka AP kolmá k oběma stěnám ABCD a A´B´C´D´ , tzn., že úsečka AP je výškou rovnoběžnostěnu ( v ). Budeme ji počítat z pravoúhlého trojúhelníku ∆AA´P : AP r r r r v cos ϕ = = r ⇒ v = w ⋅ cos ϕ 10, kde ϕ je odchylka vektorů u × v , w . AA´ w Pak pro objem rovnoběžnostěnu platí: r r r r r r V = S ⋅ v = u × v ⋅ w ⋅ cos ϕ = (u × v ) ⋅ w ⋅ cos ϕ r r r Výraz v absolutní hodnotě vyjadřuje velikost skalárního součinu11 vektorů (u × v ) , w . Pak tedy: r r r V = (u × v ) ⋅ w Poznámka: r r r r r r Součin (u × v ) ⋅ w se nazývá smíšený součin vektorů u , v , w . (v tomto pořadí). Z geometrického významu je zřejmé, že platí: (ur × vr ) ⋅ wr = (vr × wr ) ⋅ ur = (ur × wr ) ⋅ vr A jak využíváme determinantu při výpočtu smíšeného součinu? Takto: r u u1 u 2 u3 r r r r (u × v ) ⋅ w = v = v1 v2 v3 , r w w1 w2 w3 Dále platí: Vrovnoběžnostěnu r u u1 r r r r = (u × v ) ⋅ w = v = v1 r w w1 u2 u3 v2 w2 v3 w3 Závěr: r r r Objem rovnoběžnostěnu , jehož hrany reprezentují vektory u , v , w vypočítáme jako absolutní hodnotu z determinantu sestaveného z těchto vektorů. 10 Počítáme výšku. Ta musí být kladné R-číslo, a proto je výraz cos ϕ v absolutní hodnotě. Pro případ, že by ϕ ∈ π , π . 2 11 r r n Skalární součin dvou vektorů: u ⋅ v = ui vi Σ i =1 26/29
Podobné dokumenty
Vypočítejte délku tělesové úhlopříčky krychle o hraně délky a cm.
Vypočítejte objem kolmého hranolu s kosočtvercovou podstavou,
jehož jedna úhlopříčka podstavy má délku u1 cm a hrana podstavy
má délku a cm. Délka hrany podstavy je k výšce hranolu v poměru
Analytická geometrie
13. Jsou dány vektory u 3;4 , v 4; 2 . Vypočítejte vektor w u v .
Řešení: w u v u1 v1; u2 v2 3 4;4 2 1;2
14. Jsou dány vektory u 3;4 , v ...
doc. Zednik - Linearni algebra 2.cast
sloupec matice A, se nazývá clen determinantu IAI; sgn cp, tj. znaménko permutace tvorené indexy cinitelu clenu, se nazývá znaménko clenu. Determinant
stupne n je pak souctem všech n! svých clenu i...
3.3. Operace s vektory Definice 3.3.1. Nechť ϕ je úhel dvou
b) Předpokládejme, že vektory u, v jsou lineárně závislé. V tomto případě body A, B, C leží
na jedné přímce a obratu s kosinovou větou nelze použít. Jeden z obou vektorů můžeme
napsat jako součin d...
PDF obsahující názvy všech funkcí Excelu v Angličtině a
Vrátí hodnotu PRAVDA, pokud
je argument hodnota chybová
hodnota #N/A.
Vrátí hodnotu PRAVDA, pokud
argument hodnota není text.
Vrátí hodnotu PRAVDA, pokud
je argument hodnota číslo.
Vrátí hodnotu PR...
Funkce více promenných
To nastane v těchto případech:
x = 0, 2x 2 + 2y 2 − 1 = 0
x = 0, y = 0
y = 0, 2x 2 + 2y 2 − 1 = 0
2x 2 + 2y 2 − 1 = 0
Stac. bodem je X = (0, 0) a kružnice x 2 + y 2 = 21 (kružnice
leží ve výšce 12 ...
Tušetinská kuchyně (stručný)
qss6;$oqnb65 tÓr'r8 fl30qĎ oro3o ol.:5o}; o ogrn|r' bsjstírn3gqr.lb8ons56olTo qs, 6b;qos, ol1"d6olBo6 keep warms again.The grain gets slightly mouldy. ThenJ;ú3To ;0coqg}olrTo0poo 8ouaoqo 636q'oo5Js...
4 Mřížka tvořená body, mřížková funkce a její Fourierova
jehož absolutní hodnota se rovná jedné. Jejím součtem je nekonečná řada Diracových distribucí, jež je
úměrná mřížkové funkci reciproké mřížky.
Výpočet v E2 (odst. 4.3.2) využívá uvedených vlastnost...