newsLetter - Gender a věda
Transkript
newsLetter KVĚTEN 2014 OBSAH Úvodník: Ozvěny Academia Film Olomouc Ženy, věda a počítačové hry na AFO 2014 Rozhovory s vědkyněmi, komunikátorkami vědy a hostkami AFO: o Astronomka Pamela Gay o Mikrobioložka Jennifer Gardy Talentky sedm let poté: bioložka Marie Prchalová Cena Milady Paulové představuje farmakoložku Jitku Ulrichovou Aktuality o O postavení žen v české vědě s Pavlem Bělobrádkem o Pozvánka na workshop Genderové stereotypy a hodnocení vědecké práce o Pozvánka na 2. výroční setkání KLUBU NKC o Výzva k podávání nominací na Cenu Milady Paulové 2014 o Otevření registrace na 3. národní konferenci o genderu a vědě o Jana Roithová získala cenu Neuron o Výzkum odhalil genderové a rasové předsudky univerzitních vyučujících o Genderová revoluce v americkém medicínském výzkumu Vážené čtenářky, vážení čtenáři, jako minulý rok Vám v květnovém čísle našeho newsLetteru přinášíme ozvěny dubnového festivalu věnovaného komunikaci vědy Academia Film Olomouc (AFO). Kromě reportáže z přednášky věnované obrazu vědkyň ve filmu a seriálech a přednášky na téma ženy a počítačové hry, se nám na AFO podařilo uskutečnit rozhovory s dvěma hostkami festivalu, vědkyněmi a popularizátorkami vědy, Pamelou Gay a Jennifer Gardy. V newsletteru Vám přinášíme ukázky z obou rozhovorů, jejich celé znění najdete na našem anglickém webu. Dále jsme pro Vás připravily již tradiční „ochutnávku“ z rozhovoru z cyklu Talentky: sedm let poté. Tentokrát jsme se setkaly s bioložkou Marií Prchalovou. V medailonku také představujeme poslední z nominovaných na Cenu Milady Paulové v roce 2013, Jitku Ulrichovou. Květnový newsletter je plný aktualit a pozvánek na akce. Srdečně Vás zveme na třetí workshop na téma genderových stereotypů a hodnocení vědecké práce, který proběhne 23. 6. 2014 v Praze, a také na druhé výroční setkání klubu NKC, které se uskuteční 24. 6. 2014 v Brně. Otevřely jsme také registraci na říjnovou 3. národní konferenci o genderu a vědě. V půlce května vyhlásilo MŠMT nový ročník Ceny Milady Paulové, tentokrát v oblasti stavebního inženýrství a architektury. Nominace přijímáme do 15. 7. 2014. Z novinek vybíráme přelomové rozhodnutí amerického Národní institutu zdraví (NIH), který bude u projektů, které financuje, požadovat testování také na ženských/samičích jedincích a buňkách, a prohlášení místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka o nutnosti odstraňovat formální překážky, které brání uplatnění žen ve vědě. Inspirativní čtení přeje Kateřina Cidlinská KVĚTEN 2014 1 ŽENY, VĚDA A POČÍTAČOVÉ HRY NA AFO 2014 Kateřina Cidlinská a Alena Ortenová Na programu letošního AFO se sešly dvě akce, které se každá v jiném oboru a jiným způsobem věnovaly zobrazování žen v genderově netypických oblastech. První z nich byla přednáška Michaely Buchtové ze Studií nových médií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy nazvaná „Holky a hry“. Druhou akcí byla přednáška v již tradiční programové sekci Ženy a věda s názvem „Stereotypizace žen ve vědě: Doktor Jekyll a slečna Hyde“ Marcely Linkové z NKC – ženy a věda a Jany Jedličkové, hlavní dramaturgyně festivalu. Ačkoli na sebe tyto dvě akce nijak nenavazovaly, obě se dotkly dvou témat, kterým bychom se zde rády krátce věnovaly, a sice obrazu žen ve specifickém médiu (ve filmu a v počítačových hrách), představám o ženách provozujících genderově netypickou aktivitu (vědeckou práci a hraní počítačových her) a jejich vzájemném působení při reprodukci genderového řádu společnosti. Obrazy žen v digitálních hrách a rozporuplná pozice hráček Buchtová svou přednášku uvedla odkazy na výzkumy, které ukazují, že navzdory zažitým představám, že hraní digitálních her je „klučičí“ záležitost, ženy představují 47 % hráčské populace. A pro všechny, kteří by hned vzápětí chtěli argumentovat, že to ale znamená, že dívky a ženy hrají jen „holčičí“ typy her, zejména simulace, jako jsou třeba The Sims, a nepatří tedy do kategorie typických vášnivých hráčů, kterou představují fanoušci akčních stříleček, uvedla, že ženy jsou ve výběru her mnohem méně genderově stereotypní než muži. Jinými slovy škála typů her, které si vybírají, je mnohem pestřejší než škála, na které se pohybují hráči muži. Zde by zajisté stálo za upozornění, že to nejspíš nebude náhoda, nýbrž výsledek v naší kultuře typického podhodnocování činností, které mají nálepku „ženské“. Pro ženy je tedy spíš akceptovatelné věnovat se aktivitě, která je v naší kultuře kódována jako mužská, neboť tím mohou získat na statusu, zatímco status muže, který se věnuje „ženské“ činnosti, je naopak ohrožen. Některé výzkumy ukazují, že i někteří muži hrají „ženské“ hry, ale před okolím to tají (Young a Misener 2011). Buchtová uvedla, že jí odbourávání stereotypních představ o vztahu žen k digitálním hrám připadá z feministického hlediska důležitější než „pitvání oblečků Larry Croft“. A poukázala přitom na jemné bariéry, které dívky od hraní her odrazují, jako je například zpochybňování vlastního zájmu, na který si dívky z internetových herních komunit stěžují, a dotazy typu „Tak co, už ti tvůj kluk ukázal videohry?“. Na tento problém poukazovaly také respondentky výzkumu Nicka Yee (2008), který zkoumal hráče a hráčky počítačových her. Ty hovořily o nedůvěře, kterou jejich mužští spoluhráči v online hrách vyjadřovali, když zjistili, že za počítačem hraje jako jejich spoluhráč žena. Zde ještě stojí za zmínku, že v jeho výzkumu se muži a ženy shodovali z 87 % v motivacích k hraní počítačových online her, odlišnosti tedy tvořily 1 pouhých 13%. Pokud tedy například marketéři tvrdí, že vyrábějí odlišné hry pro chlapce a pro dívky z důvodu jejich odlišných zájmů, dochází spíše ke zdůrazňování genderových odlišností na Foto: AFO úkor genderové shody. Je zajímavé, že ve svém příspěvku Buchtová nezpochybnila téma a význam zobrazování ženských charakterů v hrách, který podsouvá pokřivený obraz o ženách, jejich tělech i vlastnostech, neboť obzvláště ve starších hrách byly ženy jen pasivními kráskami v nesnázích, které čekaly na to, až je hlavní (mužská) postava zachrání, popřípadě hrály roli léčitelek (Cassel a Jenkins 2000). Jak si posteskla jedna hráčka, jíž Buchtová citovala, „už jsem unavená z toho, že bych měla být v online 1 Ve výzkumu Yee muži i ženy kladli důraz na potěšení z: 1) postupu vpřed (na další levely atd.), 2) herní mechaniky (např. v soubojích), 3) soutěžení (vyhrávání, provokace), 4) socializace (chatování s ostatními, navazování kamarádství), 5) vztahů (navazování hlubších vztahů s ostatními a vzájemná podpora), 6) teamové spolupráce (teamových úspěchů), 7) objevování (průzkumu krajin, hledání skrytých věcí), 8) z „role-playingu“ (vžívání se do hrané postavy, vytváření jejího příběhu a fikčního světa), 9) přizpůsobování si hry (vzhledu krajin, oblečení, stylu atp.), 10) eskapismu (možnosti uniknout problémům reálného života, relaxace). Muži jen o něco málo více oceňovali potěšení spojená s dosahováním úspěchů a ženy o něco více vyzdvihovaly potěšení z navazování hlubších vztahů a přizpůsobování si hry (in Bendová 2009). KVĚTEN 2014 2 hrách léčitelka jen proto, že jsem holka“. A ačkoli dívkám podle výzkumů, na které Buchtová odkazovala, nevadí hrát za mužské postavy, určitě takovýto výběr nepřispívá k odstraňování stereotypních představ o ženách a mužích. Navíc s hraním za mužské hrdiny se nespokojí všechny hráčky, Foto: beyoungandshutup.com jak naznačuje nadšení ze „zavádění“ akčních ženských hrdinek do her Nikky Douglas z tzv. Game Grrlz subkultury, která se zasazuje o jiný pohled na hráčky než jako nenásilné milovnice her o módě a vztazích. „Bylo na tom něco osvěžujícího dívat se na obrazovku a vidět sebe jako ženu“, napsala Douglas (in Krobová 2014). Na druhou stranu „doplnění“ ženské postavy „bez zamíchání“, tedy dosazení ženské hrdinky, která dokonale kopíruje stereotypní obraz sexuálního objektu mužů, tlumí revolučnost vzniku postavy ženské akční hrdinky. Respondentky zmiňovaného výzkumu Nicka Yee uvedly, že jim je jako hráčkám nepříjemné, když jsou ženské hrdinky výrazně sexualizované ve vyzývavém oblečení. Jak upozorňuje Krobová „ač hratelné, jsou (tyto hrdinky) neustále krásné, spoře oděné a přitažlivé, tak jako jejich „pasivní“ kolegyně (z dob začátků počítačových her). (…) Nikdy nemají tolik svalů, kolik by pro své fyzické výkony potřebovaly a které by hyzdily jejich krásu. Chovají se násilně a agresivně, zabíjejí většinou muže a navíc u toho vypadají sexy, a můžeme je tak chápat jako nadřazené dominy v jakési sadomasochistické hříčce“. Krobová přitom odkazuje na Lauru Mulvey (in Oates-Indrruchová 1998) a její tvrzení, že žena ve filmu je vždy jen „bytím pro pohled“ hlavního hrdiny, diváka, režiséra, kterým přináší slastný zážitek. V postavě hráče počítačové hry se tyto tři pohledy spojují. Pokud je však hráčkou žena, může se dostavit namísto slasti pocit nepohodlí a rozporu (ponecháváme stranou otázky sexuální orientace hráčů a hráček). Do rozporuplné pozice se dostávají i ženy v dalších oblastech, které byly historicky doménou mužů, kteří ovlivnili podobu a fungování těchto prostředí, jež přetrvávají dodnes. Takovou oblastí je také věda. Obraz vědkyň ve filmu a rozporuplná pozice žen ve vědě Marcela Linková a Jana Jedličková se zamýšlely nad podobami vědkyň ve filmu a televizních seriálech, nad genderovými stereotypy v jejich zobrazování i nad příčinami vytrvalosti jejich působení. Marcela Linková se věnovala stereotypizaci žen a mužů ve filmu. Reflektovala některé hlavní stereotypy v zobrazování mužů-vědců, a především žen-vědkyň. Stavěla přitom především na výzkumu Evy Flicker, s nímž seznámila publikum AFO již Petra Pansegrau z Institutu pro studia vědy a technologií na Univerzitě v Bielefeldu na 46. ročníku festivalu (reportáž z její přednášky o vědkyních ve filmu a rozhovor s ní jsme Vám přinesly v newsletteru z května 2011). Flicker definuje sedm typů zobrazovaných vědkyň: starou pannu, drsnou bojovnici za práva žen v 70. letech, naivní expertku, zlou svůdnici, dceru nebo asistentku hlavní mužské postavy, osamělou hrdinku a chytrou krásku, která je ale vědkyní jen tak mimochodem. Jak uvedla Linková, z výčtu charakteristik je zřejmé, proč se pozornost feministických mediálních analytiček obrátila tímto směrem – jako v jiných oblastech života jsou postavy žen vykreslovány skrze jejich vztah s muži prostřednictvím sexu, vzhledu a sociálních vazeb. Pokud se už objeví osamělá, vědě oddaná vědkyně, jakou třeba ztvárňuje Jodie Foster ve filmu Kontakt, bývá obvykle v průběhu filmu „napravena“ – romantická linka se v druhé polovině filmu objeví neomylně a věda jakoby ustupuje do pozadí, vytlačena „důležitějšími“ věcmi v životě ženy. Tato emoční linka se ale často pojí s linkou etickou – věda ustupuje do pozadí také kvůli tomu, že by to ze strany vědkyně vyžadovalo etický kompromis, který není ochotná udělat. Tento model bychom u mužských postav hledali skutečně obtížně. Foto: seruialzone.cz KVĚTEN 2014 3 Jana Jedličková se zaměřila především na televizní produkci a navázala reflexí vlivu televizních seriálů na obraz ženy-vědkyně a médií na obraz žen obecně a došla k obdobnému závěru. Poukazovala přitom na televizní seriály zahraniční provenience, populární u českých divaček a diváků, jako jsou sitcom Teorie velkého třesku, Akta X, Sběratelé kostí či Kriminálka v Miami, v nichž vystupují vědkyně jako členky vyšetřovacího týmu. Ani tyto seriály, podobně jako filmy, o nichž hovořil Linková, „neunesou“ postavu osamělé bádající vědkyně, uvedla Jedličková. Seriálová postava vědkyně musí mít vztahy a alespoň skrze ně být „normalizována“ jako například antropoložka Temperance Brenann z americkém seriálu Sběratelé kostí, která je ukázkou racionální vědkyně neprojevující emoce, normalizované skrze vztahy k otci a nakonec i skrze milostný vztah s „parťákem“, agentem FBI Seeley Boothem. Obrazy vědkyň a vědců, argumentovala Linková s odkazem na některé filmové postavy a na další výzkumy, jsou silně ukotveny v dominantním genderovém řádu naší společnosti. Říkají nám něco o tom, jak si představujeme role žen a mužů v životě. Dynamika jde ale oběma směry – filmy (a zde bychom mohly dodat podobně jako hry) naše kulturní představy nejen odráží, ale také je re-produkují. A zatímco v případě obrazů žen vidíme určitý posun k nezávislosti a sebevědomí minimálně na profesní úrovni (pokud ne z hlediska soukromé sféry), pohyb druhým směrem u mužských postav tak viditelný není. Pohyb druhým směrem ovšem není v případě mužů patrný ani v reálné společnosti. Po dobu celé přednášky se ve vzduchu vznášela otázka zásadních konfliktů, které ženy-vědkyně (filmové i reálné) řeší nebo jim musí čelit: konflikt ambivalence feminity a chladné vědecké racionality, kariéry a rodiny. S těmito střety, jak argumentovala Linková, se ženy potýkají od svého vstupu do vědecké oblasti a čelí jim dodnes. Argumentace proti ženám ve vědě prošla sice historickým vývojem, nicméně od hmatatelných a biologických argumentů o menší kapacitě mozku ženy a menších schopnostech racionálního uvažování či od ještě archaičtějšího mýtu o ohrožování reprodukčních schopností žen jejich intelektuální činností se posunula k důvodům sociálním. Aby ženy ve vědě uspěly, měly by se chovat jako muži, zapadnout do jimi nastavených pravidel prostředí. To však pro ně může být obtížné, jednak z důvodu obtížné slučitelnosti rodičovství a vědecké práce a jednak z rozporu mezi feminitou a představou správného vědce, který necítí jen samy vědkyně, ale i jejich okolí, ve kterém vědkyně, chovající se jako „správný vědec“, tedy žijící téměř výhradně prací a vykazující velké profesní ambice, může vzbuzovat nedůvěru a antipatie (k penalizaci žen za ambicióznost a pracovní úspěch viz např. Heilman, Wallen, Fuchs a Temkins 2004). Mediální obrazy, jejich dopady a reprodukce Obě pojednané přednášky letošního AFO věnované ženám v genderově netradičních oblastech nás utvrdily v názoru, že je nutné se aktivně snažit o jejich proměnu, tedy o proměnu vědy i hráčské kultury tak, aby svým samotným nastavením nevylučovaly ženy a nereprodukovaly stereotypní představy o ženách, ale i mužích. Pokud by zde chtěl někdo namítat, že počítačové hry jsou z hlediska společenského významu marginální, rády bychom odkázaly na úvod článku Terezy Krobové z dubna letošního roku, který poukazuje na raketové rozšiřování herního průmyslu, jenž začal vydělávat více než průmysl filmový, a na skutečnost, že „hry už dávno nejsou zábavou pro úzkou skupinu pubescentních fanoušků(,) (nýbrž) (se) (s)taly mocným kulturním artefaktem, který stejně jako film, televize nebo literatura prezentuje, přetváří, překrucuje nebo dokonce vytváří normy a hodnoty dané společnosti“. Navíc lze hry nahlížet jako odvětví ICT technologií. Někteří autoři se domnívají, že lze spatřovat souvislost mezi nízkým podílem žen pracujících v oblasti IT a tím, že ženy v dětství hrají počítačové hry méně než jejich mužští vrstevníci (Cassel a Jenkins 2000; Young a Misener 2011, Nzegwu 2000). Také Buchtová po většinu své přednášky předkládala argumenty o tom, že hry nejsou (jak se často tvrdí) jen škodlivé, ale mohou trénovat určité specifické dovednost a v neposlední řadě přispívají k technické gramotnosti a rozvíjení pozitivního vztahu k ICT technologiím. A motivace od nejútlejšího věku se zdá být klíčová, jak upozornila například i Markéta Kristová v našem rozhovoru pro newsletter 4/2012. Pracovní místa v oblasti IT přitom stále nabývají na důležitosti. Pokud by tedy platila souvislost mezi hraním her a pravděpodobností vstupu do IT profesí, pak nízký podíl žen mezi hráči počítačových her by mohl znamenat i menší počet kariérních příležitostí pro ženy v budoucnu. Foto: techmania.cz KVĚTEN 2014 4 A na závěr jedna úsměvná, i když poněkud mrazivá, historka. Že je třeba začít měnit mediální obraz vědy a vědců naznačil i malý experiment, na který ve své přednášce odkazovala Linková, v němž byly děti požádány, aby nakreslily, jak si představují vědce. Kromě toho, že převládala stereotypní zobrazení vědce jako někoho šíleného, tak většina kreseb zobrazila muže (zde bychom rády připomněly rozhovor z minulého AFO s vědkyní a bloggerkou Elise Andrew, která způsobila mnoha fanouškům její facebookové stránky o vědě šok, když „odhalila“, že je žena). Muž z publika přitom svým dotazem poukázal i na nikoli nepodstatný vliv používání generického maskulina, když se zeptal, zda byly děti dotázány, jak si představují vědkyni nebo vědce. Dotaz však zněl, „jak si představujete vědce“. Tento experiment tak mimo jiné ukázal, uvedla Linková, že generické maskulinum skutečně často zneviditelňuje ženy nebo přinejmenším nenapomáhá jejich zviditelnění. V této souvislosti nás napadla jiná jazyková bariéra představy žen jako aktivních samostatných hrdinek jak ve filmech, tak v počítačových hrách. Slyšeli jste někdy slovo dobrodružka? Zdroje: Bendová, H. 2009. „Genderové hry her aneb proč ženy hrají méně.“ Cinepur 66 (10). Dostupné z: https://www.academia.edu/4757297/Genderove_hry_her_aneb_proc_zeny_hraji_mene Cassel, J., Jenkins, H. 2000. „Chess for Girls? Feminism and Computer Games.“ In J. Cassell, H. Jenkins (eds.). From Barbie to Mortal Kombat. Gender and Computer Games. Cambridge, London: MIT Press. Entertainment Software Association. 2012. Essential Facts about the Computer and Video Game Industry. Dostupné z: http://www.theesa.com/facts/pdfs/ESA_EF_2012.pdf Heilman, M., Wallen A., Fuchs D., Temkins, M. 2004. „Penalties for Success: Reactions to Women Who Succeed at Male Gender-Typed Tasks.“ Journal of Applied Psychology 89 (3): 416–427. Krobová, T. 2014. „Lara jako feministický sexsymbol? Proč zkoumat počítačové hry a ženské postavy v nich.“ Dostupné z: http://www.feminismus.cz/cz/clanky/lara-jako-feministicky-sexsymbol-proczkoumat-pocitacove-hry-a-zenske-postavy-v-nich Mulvey, L. 1998. „Jak se projevuje mužský pohled v narativním filmu?“ In L. Oates-Indrruchová (ed.). Dívčí válka s ideologií. Klasické texty angloamerického feministického myšlení. Praha: SLON. Nzegwu, U. 2000. Gender and Computer/Video games. Swarthmore. O článek lze zažádat přes: http://fubini.swarthmore.edu/~WS30/WS30F2000/compvideo.html Yee, N. 2008. „Maps of Digital Desires: Exploring the Topography of Gender and Play in Online Games.“ In Y. Kafai, J. Denner, J. Sun, C. Heeter (eds.). Beyond Barbie and Mortal Combat. New Perspectives on Gender and Gaming. Cambridge, London: The MIT press. Young, N., D. Misener. 2010. Girls and Gaming. Interview dostupné z http://podcast.cbc.ca/spark/plusspark_20101102_jenjensonfull.mp3 Wikipedia. Women and video games. http://en.wikipedia.org/wiki/Women_and_video_games#Social_and_cultural_attitudes PAMELA GAY: JÍT ZA SVÝM SNEM V MUŽSKÉM SVĚTĚ VĚDY Kateřina Cidlinská Pamela Gay, s níž jsme se setkaly letos na AFO, je americká astronomka, spisovatelka a popularizátorka vědy. Se svým kolegou Fraserem Cainem (tvůrcem populárně-vědných webových stránek Universe Today) založila rozhlasový projekt Astronomy Cast, který přináší každý týden diskuse o nových objevech na poli astronomie. Kromě toho se věnuje komunikaci astronomie na svém blogu starstryder.com. Zároveň je matkou projektu CosmoQuest.org, který lze zařadit do kategorie občanská věda (citizen science), v jehož rámci veřejnost spolu s vědci mapuje naši sluneční soustavu. Kromě občanské vědy, komunikace vědy a jejích cílech jsme spolu hovořily o pozici žen ve vědě, jejích proměnách v závislosti na věku a přístupech ke snahám o změnu široce sdílených způsobů myšlení ve společnosti. Jak se totiž během rozhovoru ukázalo, Gay se přátelí se známou feministickou bloggerkou a skeptičkou Rebeccou Watson, s níž jsme vám přivezly rozhovor z AFO 2013. Přístup Gay k těmto snahám je poněkud odlišný. KVĚTEN 2014 5 Pamela Gay zmínila během své přednášky Astronomie a astrologie problém přehlížení žen ve vědě v minulosti. Zeptaly jsme se jí v této souvislosti na její názor na postavení žen ve vědě dnes. Věnuji se vědě již od střední školy. V době, kdy moji spolužáci pracovali jako brigádníci v restauracích, já jsem studovala data sebraná Very Large Array radioteleskopem. Dá se tedy říci, že se ve vědeckém prostředí pohybuji od roku 1992, tedy 22 let! A protože jsem začala hodně mladá, měla jsem příležitost všimnout si jedné věci: když jste studentka, všichni jsou z vás nadšení, jste malá sestra ostatních studentů a profesoři jsou rádi, že jim zlepšíte statistiku rozmanitosti studujících jejich katedry. Jak však stárnete, přestáváte být jen něčím, co je milé a pěkné mít kolem sebe, a stáváte se konkurentkou. Slyšela jste o té studii, kdy rozeslali na jednu vypsanou pozici identické přihlášky do výběrového řízení, které však byly podepsány jednou mužským a jednou ženským jménem, a ty „ženské“ dopadly mnohem hůře než ty „mužské“ i v případě, že je Foto: Gay´s blog StarStryder hodnotily ženy? To je přeci tak zdrcující zjistit, že je jedno, kdo vás posuzuje, protože jako žena budete mít vždy menší šanci uspět! A další věc je sexuální obtěžování. Vždycky se najde muž, který si myslí, že má právo se vás dotýkat a tak podobně, a zároveň se najdou vždy i ženy, které váš ještě pokárají, pokud si na jeho chování budete stěžovat. Ale pravda je, že je nespravedlivé muset se snažit dvakrát tolik, abychom šly za stejným snem, jen proto, že jsme se narodily jako ženy a ne jako chlapci. Jak tedy podle vás situaci zlepšit? Mít mezi muži na vedoucích pozicích takové, kteří půjdou příkladem, a když někdo bude říkat sexistické vtipy, tak dají jasně najevo, že to je nepřijatelné. Takové muže, kteří budou dbát na to, aby bylo zřejmé, že ženy jsou v daném prostředí v bezpečí a vítané. Dokud nebudeme mít takové muže, bude pro ženy velice těžké stát se silným hlasem (nejen) ve vědě. Celý rozhovor najdete na našich anglických webových stránkách. JENNIFER GARDY: JAK SE VYHNOUT GENDEROVÉ DISKRIMINACI Kateřina Cidlinská Kanadská vědkyně Jennifer Gardy se pohybuje v oblasti bioinformatiky a mikrobiologie. Je vášnivou komunikátorkou vědy. Byla hostkou několika dílů úspěšného televizního pořadu The Nature of Things, pravidelně se objevuje ve vědeckém magazínu “Daily Planet” a je členkou týmu popularizačního seriálu Project X. V roce 2014 vydala svou první knihu pro děti, v níž vtipnou formou přibližuje svět infekčních nemocí. Jennifer Gardy patřila k letošním hostům a hostkám AFO jakožto zkušená popularizátorka vědy. Po slavnostní závěrečné ceremonii festivalu jsme si s ní popovídaly o jejím přístupu ke komunikaci vědy a postoji k genderovým nerovnostem ve vědě. Jelikož je Jennifer Gardy v Kanadě vědeckou mediální stálicí, která se velice často objevuje v televizi, zeptaly jsme se jí, zda někdy veřejně hovoří o genderových aspektech vědy a pozici žen ve vědě. V televizi mluvím jen o vědě jako takové. To bude také jeden z důvodů, proč nemám zkušenost s negativními či nenávistnými reakcemi, s jakými se setkává například Rebecca Watson. Zpětná vazba, kterou dostávám, například na Twitteru, se týká jen vědy. Většinou se jedná o komentáře nebo dotazy od lidí, kteří se chtějí o diskutovaném tématu dozvědět víc. Někdy může být pro komunikátorky vědy těžké, najít si ten pravý způsob mediální prezentace. Na jedné straně škály možností můžete zaujmout velice aktivistický postoj a učinit z tématu genderu a žen ve vědě velkou část komunikace. Pak však hrozí, že diskuse tohoto typu zastíní vědu jako takovou. Na druhé straně této škály se ženy někdy snaží být při komunikaci vědy příliš sexy a provokativní, což je recept na katastrofu. Já však KVĚTEN 2014 6 chci jen komunikovat vědu, tečka, a důsledkem toho je, že dostávám zpětnou vazbu, která se týká zase jen vědy. A co ve vědeckém prostředí, tam jste nikdy nepocítila, že by byla nějak významná skutečnost, že jste žena? Měla jsem velké štěstí, že s tím nemám žádné špatné zkušenosti, a myslím, že na tom měly podíl zejména dvě věci. Za prvé pracuji ve velice feminizovaném oboru. Ze všech medicínských specializací je ochrana veřejného zdraví ta nejfeminizovanější, takže zde ženy s PhD a ve vedoucích pozicích nejsou nic neobvyklého. Za druhé jsem se rozhodla nemít děti, takže jsem nikdy neměla delší kariérní přestávku a mezeru v CV. Univerzity sice proklamují, že těmto věcem nepřikládají význam při výběrových řízeních a udělování definitivy, ale nakonec to jejich rozhodnutí vždy nějak ovlivní. Je to nepříjemná pravda, ale rodina má zásadní vliv na kariérní dráhu žen v akademické sféře. Foto: http://www.sfu.ca Celý rozhovor najdete na našich anglických webových stránkách. TALENTKY SEDM LET POTÉ: BIOLOŽKA MARIE PRCHALOVÁ Marta Vohlídalová V posledním z řady opakovaných rozhovorů s mladými vědkyněmi o jejich pracovní a životní dráze jsme se po sedmi letech vrátily za RNDr. Marií Prchalovou, Ph.D., která se ve své práci věnuje systémům ve vodních nádržích. Absolvovala magisterské studium na Přírodovědecké (dříve Biologické) fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, kde v roce 2008 obhájila také svoji disertační práci. Od roku 1998 pracuje v oddělení ekologie ryb a zooplanktonu Hydrobiologického ústavu AV ČR v Českých Budějovicích (od roku 2006 Biologické centrum AV ČR, Hydrobiologický ústav). Absolvovala řadu krátkodobých pobytů v zahraničí – účastnila se např. vzorkování rybích obsádek v nádržích v Portoriku, Španělsku a Holandsku, ale také kratších studijních pobytů v Číně a na Srí Lance. Kromě vědecké práce se věnuje také práci se studenty/kami - vede bakalářské, magisterské i disertační práce a podílela se také na přípravě kurzů pro Přírodovědeckou fakultu JU v Českých Budějovicích. Za svoji práci získala cenu děkana Přírodovědecké fakulty JU v Českých Budějovicích za vynikající vědecké výsledky prezentované v disertační práci a v roce 2014 také Cenu Otty Wichterleho AV ČR pro mladé vědecké pracovníky do 35 let. Zeptaly jsme se jí, jakým způsobem vnímá proměny vědeckého prostředí, zejména pak rostoucí tlak na publikace a výkon, a také na to, jak se vyrovnává se vzrůstající nejistotou vědecké profese: KVĚTEN 2014 7 „Tlak na výkon a na množství publikací je hodně znát, takže všichni teď chtějí mít největší háčko (Hindex) a největší počet citací a je to na těch lidech znát. Já si myslím, že to konkurenční prostředí je důležité pro to, aby se lidi snažili. Asi se to ale dělá trochu nešikovně. V určitých oborech se to měří hůř, ale v některých oborech, např. přírodovědných, jsou ty články podle mně dobrá metrika. A když máte obor, kde jste schopna nasekat tři články za rok v dobrých impaktech, tak máte štěstí. Ale myslím, že se ví, že mezioborově se to srovnává obtížně. Nás třeba ten tlak na kvalitní publikace přivedl k tomu, že musíme vědu pojímat šířeji. Nejde jen o to někam přijet, nachytat ryby a potom popsat, kde ty ryby byly, protože taková deskriptivní věda nám nedá dobré publikace a hlavně nám neodpoví na otázky, proč ty ryby byly přesně tam, kde byly. Proto je nutné k tomu přidat ještě experimenty a rozsáhlá měření pozaďových dat, podívat se, jaké jsou to ryby, jaké mají pohlaví, abychom pochopili motivaci k tomu, proč tam ty ryby byly přesně tak. A to já pociťuju jako dobrou změnu. Takže já ten tlak na výkon a na ty publikace, přestože má spoustu negativních stránek, považuju za pozitivní. Na druhé straně jsou ale lidi nervózní a bojí se. Bojí se, že nebudou dost dobří, že neobstojí. Je špatné, když lidé najednou ve svých kolezích vidí jenom konkurenty. Ale to v sobě buď člověk má, nebo nemá a musí být schopen to nějak vyhodnotit a poprat se s tím. Samozřejmě, že mě těší koukat se, jak mi na Google Scholar přibývají citace a jaké mám skóre na ResearchGate, ale ta čísla samozřejmě můžou i deprimovat. Jak vnímáte rostoucí nejistotu ve vědecké profesi? Vnímám ji tak, že když nebudeme mít v týmu peníze, tak nás vyhodí a půjdeme dělat něco jiného. To je prostě realita. Když nebudeme dobří a neseženeme si dost grantů a dost hospodářských smluv, tak zruší naši skupinu a ústav zavřou. Nedeprimuje mě to, ale vím, že spoustu kolegů to hodně znervózňuje. Ale naše skupina pořád roste, takže navzdory těmto tlakům to vypadá tak, že my to nějak zvládáme. A možná i z toho pramení přesvědčení, že se toho nemusím bát. A dovedete si představit, že byste dělala něco jiného než vědu? Ne! Opravdu nedovedu. Myslím, že by mě nic jiného tolik nebavilo. Dělat bych mohla téměř cokoliv, ale nebavilo by mě to tolik a tolik by mě to neuspokojovalo. Proto u té vědy setrvávám, i když to není vůbec jednoduché. To je vlastně můj největší koníček. Beru to ale tak, že mám určité schopnosti a zkušenosti a když o ně na trhu nebude zájem, tak je jasné, že musím získat jiné. Celý rozhovor si můžete přečíst zde. CENA MILADY PAULOVÉ PŘEDSTAVUJE: PROF RNDR. JITKU ULRICHOVOU, CSC. Jitka Ulrichová se zabývá výzkumem pozitivních a preventivních účinků látek rostlinného nebo živočišného původu na lidské zdraví. Zkoumá například účinky brusinek na prevenci zánětu močových cest u mužů, účinky flavonolinganů, látek obsažených v semenech jednoho druhu bodláku, který se používá v lidovém léčitelství k prevenci nemocí trávicího traktu, zabývá se ale také bezpečností a vedlejšími účinky některých alkaloidů které mají protizánětlivé a antimikrobiální účinky a používají se v prostředcích dentální hygieny nebo jako součásti přísad do krmiv pro hospodářská zvířata. Jitka Ulrichová je zakladatelkou Laboratoře buněčných kultur na lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, kterou také od roku 2002 vede. V roce 2013 byla nominovaná na Cenu Milady Paulové za farmakologii a toxikologii. Rozhovor z roku 2012 si můžete přečíst zde: http://www.zenyaveda.cz/prectete-si/rozhovory/prof-rndrjitka-ulrichova-csc. KVĚTEN 2014 8 AKTUALITY Formální bariéry je třeba odstranit Hana Tenglerová V úterý 6. května proběhl v paláci Charitas seminář pořádaný Sdružením žen KDU-ČSL. Tématem semináře a následné diskuse bylo postavení žen v české vědě. Semináře se zúčastnil místopředseda vlády pro vědu a výzkum a předseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace Pavel Bělobrádek, děkanka Filosofické fakulty Mirjam Friedová a Marcela Linková z NKC – ženy a věda. Marcela Linková ve svém úvodním příspěvku seznámila přítomné se současnými statistikami, které popisují postavení žen v české vědě, jeho vývoj a srovnání se situací v zahraničí a dále se zaměřila na dva velmi zásadní aspekty současné vědy; hodnocení a mobilitu jako fenomény žádoucí, ale zároveň v současném pojetí velmi problematické ve vztahu k genderové rovnosti. Linková poukázala na to, že do hodnocení vědecké práce vstupují velmi významným způsobem genderové stereotypy, citovala několik studií a jejich alarmující výsledky, které dokládají systematické podhodnocování žen a jejich pracovního výkonu v kontextu vědy. Upozornila také na to, že mobilita, která je stále více protežovanou součástí vědeckých kariér začínajících vědkyň a vědců, je v pojetí setrvalého, nepřerušeného a dlouhodobého pobytu v zahraničí pro vědkyně jen velmi těžko dosažitelná. V závěru svého vystoupení pak představila především aktivity, které se v zahraničí zavádějí, a některé projekty, které vznikly v ČR. Děkanka Mirjam Friedová hovořila především o vlastních zkušenostech získaných jak v USA, tak v České republice. Rozdíly mezi ženami a muži na úrovni kariérních podmínek si podle svých slov začala uvědomovat až v USA. Řadu jich však dnes vidí i u nás. „Nikdy jsem tomu nevěnovala moc pozornost, ale tam jsem najednou viděla ty překážky. Přišly mi absurdní, ale reálné a velmi těžko se přes ně přecházelo.“ Friedová také upozornila na to, jak jiné podmínky pro vědkyně-matky jsou v USA a v ČR. Rodičovská u nás znamená možnost věnovat se výchově, v USA se naopak čeká co nejrychlejší návrat do zaměstnání. Tomu odpovídají i podmínky. Zatímco v ČR je nedostatek služeb péče o děti, v USA podle Friedové není problém najít a zaplatit si chůvu. Ideální by bylo mít možnost volby, včetně postupného návratu prostřednictvím částečných úvazků. Děkanka také zmínila otázky spojené s motivací žen vstupovat do vědy a hlásit se do rozhodovacích pozic, i různé motivační přístupy univerzitních pracovišť v USA. Místopředseda vlády Bělobrádek konstatoval, že je především třeba vytvořit podmínky pro to, aby ženy mohly mít děti a zároveň nenarážely na formální bariéry, které jim brání ve výkonu profese. Zmínil například požadavek nepřerušené mobility v případě juniorských grantů Grantové agentury ČR, která je pro vědkyně-matky velmi obtížně dosažitelná, nebo hodnocení vědců a vědkyň, do kterého vstupuje celkový počet publikací, nikoli například 5 nejlepších z posledních 5 pracovně aktivních let, z něhož musejí vyjít logicky jako lepší ti, kdo nemají vědeckou dráhu přerušenou mateřskou a rodičovskou dovolenou. „Těch věcí, ale najdeme celou řadu. Je to otázka politického zadání, tak aby věděli, že tady je nějaký tlak a že to nějaký smysl má. Jakékoli materiály, které jdou do vlády, uvádějí, že daná věc nemá vliv na rovnost žen a mužů. Tady v těchto případech je ale zcela evidentní, že tomu tak není.“ Závěrem místopředseda vlády vyjádřil zájem o další spolupráci s NKC – ženy a věda při řešení podobných formálních nedostatků v nastavení systému vědy. Následná diskuse pléna ukázala velmi různou škálu názorů na problém i řešení genderové rovnosti ve vědě, to, že se jedná o téma, které je zajímavé nejen pro vědce a vědkyně samotné, ale i širší veřejnost. Foto: KDU-ČSL. KVĚTEN 2014 9 Pozvánka na workshop „Genderové stereotypy a hodnocení vědecké práce: ROLE INSTITUCÍ“ Dne 23. června 2014 od 15:00 do 17:30 proběhne již třetí workshop ze série Kulturní a institucionální změna pro genderovou rovnost na téma vliv genderových stereotypů na hodnocení vědecké práce: Co pro odstranění předsudků mohou a měly by dělat samotné výzkumné a vysokoškolské instituce? Témata a otázky do diskuse: současné nastavení institucionálních podmínek a ne/existence formálních pravidel zohledňující genderovou rovnost v procesech přijímání, kariérního postupu, obsazování vedoucích pozic a pozic v rozhodovacích orgánech, přístup k finančním zdrojům/grantům a odměňování, atd. jak zajistit transparentnost, spravedlivé a nediskriminační hodnocení vědecké práce, do kterého nebudou vstupovat jiné faktory než znalosti, schopnosti a dovednosti konkrétního vědce nebo vědkyně: o úspěšné příklady změn z prestižních zahraničních výzkumných ústavů a univerzit o možnosti prosazení konkrétních nástrojů a opatření v ČR Zdroj: The gender challenge in research funding. Assessing the European national scienes Workshop se uskuteční v Akademickém konferenčním centru, Husova 4a, Praha 1. V případě zájmu zajistíme profesionální hlídání dětí. Svou účast a zájem o hlídání dětí prosím potvrďte na emailu: [email protected]. Povinná registrace bude ukončena dne 19. 6. 2014. Pozvánka na 2. výroční setkání KLUBU NKC Dne 24. června 2014 proběhne v Brně, v kavárně FOLK druhé setkání členek a členů, sympatizantů a sympatizantek KLUBU NKC. Pro druhý ročník jsme vybraly téma akademické mobility, které bylo v poslední době hojně diskutováno a vzbudilo velké vášně napříč akademickou komunitou zejména v souvislosti s kritérii pro udělování nově zavedených juniorských grantů GA ČR. Na našem setkání se zaměříme na zkušenosti se zahraničími pobyty, jejich přínosy i problémy, s nimiž jsou spojeny, i na to, jak mohou samotné výzkumné instituce pomoci vědcům a vědkyním vyrovnat se s překážkami mobility a ulehčit jim přechod z jiné země a jiné instituce. Foto: dreamstime.com Nejen o svých zkušenostech se zahraničními vědeckými pobyty a jejich přínosech a ztrátách bude hovořit Hana Hughes, působící na pozici výzkumné pracovnice v oblasti pokročilých materiálů ve výzkumném centru CEITEC v Brně. Záštitu nad akcí převzali a podporu genderové rovnosti a ženám ve vědě přislíbili výkonný ředitel CEITEC Markus Dettenhofer, Ph.D. a ředitel CzechGlobe prof. RNDr. Michal V. Marek, DrSc., Dr. h. c. Podrobnosti najdete na našich webových stránkách: http://www.zenyaveda.cz/284-klub-nkc/2-vyrocnisetkani-klubu-nkc. KVĚTEN 2014 10 Výzva k podávání nominací na Cenu Milady Paulové 2014 15. května 2014 vyhlásilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ve spolupráci s Národním kontaktním centrem – ženy a věda Sociologického ústavu Akademie věd ČR 6. ročník soutěže o Cenu Milady Paulové pro vědkyni za celoživotní přínos vědě. Cena Milady Paulové bude v roce 2014 udělena v oblasti stavebního inženýrství a architektury. V technických vědách je podíl vědkyň vůbec nejnižší (12,8 %) a jejich zastoupení v této oblasti klesá navzdory rostoucímu zastoupení žen mezi studujícími technických věd na úrovni magisterského i doktorského studia i navzdory rostoucímu počtu vědců v této oblasti. Letos je tomu přitom sto let, kdy ke studiu nastoupila jedna z prvních studentek technických věd u nás a vůbec první promovaná architektka Milada Pavlíková-Petříková. Cena si proto v roce 2014 klade jednak za cíl vyzdvihnout úsilí a práci žen, které se vědecké profesi v technických vědách věnují, a inspirovat tak mladou generaci studujících, aby se vydala na vědeckou dráhu v technických oborech. Cílem je také podpořit rostoucí zájem veřejnosti o témata spojená s vytvářením a kultivací veřejného prostoru, jeho proměnami a stavebními zásahy člověka do něj. Oblast architektonicky, materiálově a energeticky efektivní městské výstavby je zároveň jednou z velkých výzev Evropského výzkumného prostoru. Foto: damy-cvut-praha.cz Cena Milady Paulové je spojena s udělením finanční odměny v hodnotě 150 000,- Kč. Uzávěrka pro přijímání nominací je 15. července 2014. Slavnostní udělení Ceny Milady Paulové ministrem školství, mládeže a tělovýchovy PhDr. Marcelem Chládkem, MBA proběhne v rámci 3. Národní konference o genderu a vědě dne 22. října 2014 v prostorách Akademie věd ČR v Praze. Podrobnosti zde: http://www.zenyaveda.cz/cena-m-paulove/letosni-rocnik/cena-milady-paulove-2014. 3. národní konference o genderu a vědě 22. října 2013 se uskuteční 3. národní konference o genderu a vědě, jejíž podtitul zní Kulturní a institucionální změna: role státu a výzkumných institucí. Záštitu nad konferencí přijal místopředseda pro vědu, výzkum a inovace Pavel Bělobrádek a předseda Akademie věd profesor Jiří Drahoš. V rámci konference bude uspořádán odborný diskusní panel Legislativní a institucionální zabezpečení genderové rovnosti ve vědě. Cílem panelové diskuse, které se zúčastní přední představitelé odpovědných státních a veřejných výzkumných a vysokoškolských institucí, je diskutovat zajištění legislativního a institucionálního zabezpečení genderové rovnosti, včetně vytvoření národní strategie prosazování genderové rovnosti ve výzkumu a ustavení odpovědných orgánů státní správy. Na našich stránkách jsme zveřejnily předběžný program a také otevřely registraci: http://www.zenyaveda.cz/3-narodni-konference-o-genderu-a-vede. Používáte sociální sítě? Sledujte nás na Facebooku, Twitteru, Youtube nebo se s námi spojte přes Linked-in. Máte-li radši tradičnější formy komunikace, zajímá vás téma genderové rovnosti ve vědě a chcete být s námi v užším kontaktu, pak se staňte členem nebo členkou našeho klubu! KVĚTEN 2014 11 Jana Roithová získala cenu Neuron Ve středu 14. května 2014 proběhlo v Ballingově sále Národní technické knihovny v Praze vyhlášení pátého ročníku Cen nadačního fondu Neuron pro mladé vědce. Laureáti a laureátky ceny jsou vyhlašováni v pěti oborech, a to v matematice, fyzice, chemii, medicíně a společenských vědách. Cenu Neuron za chemii spolu s 250 000 Kč jako ocenění dosavadní vědecké práce letos získala prof. Jana Roithová, Ph.D. z katedry organické chemie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. V historii stejnojmenných grantů i cen je teprve druhou ženou (z 39 odměněných). Roithová ve svém výzkumu kombinuje metody teoretické a experimentální chemie, konkrétně hmotnostní spektrometrii a kvantovou chemii. Její výzkumná skupina zkoumá povahu a vlastnosti chemických reakcí a možnosti ovlivňování těchto reakcí. Profesorce Roithové gratulujeme a přejeme mnoho úspěchů v její další vědecké práci. Náš rozhovor s Janou Roithovou z roku 2010 si můžete přečíst zde: http://www.zenyaveda.cz/prectete-si/rozhovory/2110Rovné šance? Stěží. Aneb předsudky na akademické půdě Martina Fucimanová Nedávno zveřejněná studie Katherine Milkman, Modupe Akinoly a Dolly Chugh z The University of Pennsylvania, Columbia University a New York University ukazuje, že předsudky na základě rasy a genderu nejsou na akademické půdě v USA zdaleka překonány. Do výzkumu bylo zahrnuto 6 548 vyučujících působících ve 109 doktorských programech na 259 nejlepších amerických univerzitách. Jádrem výzkumu byl email vyučujícím, ve kterém byli budoucím studentem či studentkou doktorského studia žádáni o osobní schůzku a konzultaci ohledně možnosti spolupráce na vědeckém projektu vyučujících. Text emailu byl ve všech případech totožný, lišil se pouze podpis, který odkazoval na pohlaví a rasu pisatele či pisatelky. Vyskytovala se jména typická pro bělošskou, afroamerickou, hispánskou, indickou a asijskou identitu žadatele či žadatelky. Předmětem analýzy výzkumnic byla četnost kladných či záporných odpovědí kontaktovaných vyučujících v závislosti na uvedeném podpisu a jejich souvislost s oborem vyučujících. Obr: http://diversity.missouri.edu Výzkum ukázal, že nejúspěšnějšími žadateli o schůzku byli bílí muži. Genderové a rasové předsudky byly identifikovány u všech oborů reprezentovaných vyučujícími, nejvýznamnější však byly u ekonomických a pedagogických oborů. Zde byly dopisy žen a osob z etnických minorit ignorovány 2,6 krát více než dopisy bílých mužů. Naopak nejlépe dopadli vyučující v rámci humanitních studií, sociálních studií či výtvarného umění, kde byly ženy a etnické minority ignorovány „pouze“ 1,3 krát častěji než bílí muži. Výzkum také prokázal souvislost mezi mírou rasových a genderových předsudků vyučujících a výší jejich mzdy. U oborů s vyššími platy a na soukromých školách se předsudky vyskytovaly častěji než v ostatních případech. Studie dále ukázala, že míra předsudků nesouvisí s mírou zastoupení žen a etnických minorit na daných univerzitách. Výzkum tak poukázal na přetrvávající předsudky i v takovém prostředí, jako je akademická půda, což autorky považují za alarmující a poukazují na další důsledky této praxe, mezi nimiž je kromě nevyužitého potenciálu nadaných studujících také snižující se diverzita na vyšších stupních univerzit a v jejich vedení. KVĚTEN 2014 12 Revoluce v americkém zdravotnickém výzkumu: je třeba zkoumat i ženské/samičí buňky Americký Národní institut zdraví (NIH) bude od října 2014 požadovat, aby jím financované výzkumné projekty pracovaly (až na odůvodněné případy) zároveň s mužskými/samčími i ženskými/samičími buňkami, zvířaty a jedinci. Většina současných studií v oblasti lékařských věd nemá ve vzorcích dostatečně zastoupeny ženy nebo samičí jedince či buňky, nebo rozdíly mezi jejich reakcemi nesleduje. Z výzkumů založených na testování mužských a samčích populací se pak zobecňuje na celou společnost. V mnoha případech se ukázalo, že to vede k obrovským problémům. Léky mají výraznější vedlejší účinky, nemoci u nich nejsou rozpoznávány. Obr: nature.com Více k tématu na portálu časopisu Nature: http://www.nature.com/news/policy-nih-to-balance-sex-incell-and-animal-studies-1.15195 NEWSLETTER KVĚTEN 2014 Měsíčník newsLetter vydává bezplatně Národní kontaktní centrum – ženy a věda IV., projekt Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., financovaný v rámci programu EUPRO MŠMT (kód LE 12003). ISSN 1801–7339 Adresa redakce Jilská 1, Praha 1 110 00 Redakce Kateřina Cidlinská, Marcela Linková, Alena Ortenová, Hana Tenglerová, Hana Víznerová, Marta Vohlídalová Příspěvky a reakce můžete zasílat na [email protected] K odběru newsletteru se lze přihlásit na webových stránkách www.zenyaveda.cz KVĚTEN 2014 13
Podobné dokumenty
Výroční zpráva o činnosti za rok 2014
Hlavní výstupy a výsledky v roce 2014
V roce 2014 došlo na poli prosazování genderové rovnosti v České republice a v oblasti vědy a
výzkumu k zásadnímu vývoji. Vláda České republiky přijala Strateg...
stáhnout soubor - atestační práce
V r. 1960 ženy tvořily jen 31,1% lékařské populace a až
do r. 1980 jejich podíl nepřesáhl 50%, jejich podíl za
celé období se však zvýšil o 23,6%. V r. 1992 bylo
zastoupení žen mezi lékaři již 54,7...
v¯stavba ropovodu
pro ropovod s oficiálním názvem MERO IKL svûdãí o tom, Ïe realizace projektu podléhala v˘voji. Proti pÛvodnímu zámûru poloÏit ropovod z Ingolstadtu do Kralup a Litvínova (odtud neoficiální název IK...
březen - katalog služeb
DERATIZACE
Jedelský Petr
adresa: Český Brod 1120
telefon: 602 416 755
e-mail: [email protected]
www.deratizace.websnadno.cz
PDF dokumentu (odkaz)
na kterých se většina lidí shodne. S více
příležitostmi konkrétního člověka poznat
se však začnou projevovat jeho unikátní
osobní charakteristiky, které mohou být
pro někoho přitažlivé, jiného moho...