Svazek VI: Hasičské sbory v okrese Brno – město
Transkript
Svazek VI: Hasičské sbory v okrese Brno – město
Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Hasičská kronika Svazek VI: Hasičské sbory v okrese Brno – město autor: Bruno Němec Dolní Kounice / 2012 1 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Vážený čtenáři. Spis, do kterého jsi právě nahlédl, je výsledkem několikaletého střádání, sbírání a třídění materiálů o hasičích v českých a moravských zemích. Dílo není prozatím u konce. Většina dostupných informací je vyčerpána a na pátrání po dalších prozatím nezbývá čas. Dokument je tedy poskládán tak, aby mohl být kdykoliv doplněn. Bruno Němec OBSAH: Brno Bohunice Brněnské Ivanovice Holásky Husovice Chrlice Kohoutovice Královo Pole Medlánky Přízřenice Slatina Soběšice Starý Lískovec Tuřany Vinohrady Žebětín Židenice 2 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město HASIČSKÉ DESATERO 1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. 2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž. 3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví. 4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše. 5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést. 6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná. 7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit. 8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil. 9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš. 10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem. 3 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Brno katastrální výměra: 230,22 km² počet obyvatel: 404 161 [1] (23.7.2010) zeměpisná šířka: 49° 12′ s. š. zeměpisná délka: 16° 37′ v. d. nadmořská výška: 190–479 m adresa magistrátu: Magistrát města Brna Dominikánské nám. 1 601 67 Brno www.brno.cz První nálezy pozůstatků v brněnské oblasti jsou přibližně z paleolitu, tyto byly nalezeny v oblasti Stránské skály, první doložené slovanské osídlení je z doby kolem 5. až 7. století. První zmínky o Brně jsou v Kosmově kronice již roku 1091, roku 1243 byla městu udělena práva městská a v roce 1292 bylo uděleno právo volit rychtáře. O padesát let později se město stává významným moravským městem, stává se totiž trvalým sídlem moravských markrabat, zasedá zde zemský soud a byl zde postaven hrad Špilberk. V 15. století bylo město obléháno hustity, zůstalo baštou katolictví a v roce 1641 se stalo hlavním městem Moravy, byly sem přemístěny Zemské desky a trvalé vyřešení sporů náleží až Josefu II., který v roce 1782 přiznal nárok na označení Brna hlavním městem Brnu trvale. Mezitím, v letech 1643 a 1645, bylo Brno obléháno švédskými vojsky pod vedením generála Lennarta Torstensona. Roku 1850 bylo Brno poprvé administrativně rozšiřováno připojením 20 okolních katastrálních území. V letech 1859-1864 byly zbourány městské hradby a v letech 1896-1916 proběhla v historickém jádru rozsáhlá asanace, při níž bylo mnoho domů zbořeno. Roku 1919 pak došlo ke druhému výraznému rozšíření Brna o další obce. Sbor dobrovolných hasičů V dobách středověku se omezovalo hašení požárů hlavně na spoluúčinkování cechů, v jejichž povinnosti byly přesně stanoveny v tak zvaných požárních řádech. 4 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Roku 1769 vyšel požární řád pod názvem „Nově stanovený a opravený, též císařsko – královským guberniem ratifikovaný požárně – hasební řád královského města Brna v dědičném hrabství moravském“. Celá knížka má tři díly. První pojednává o zamezování požárů, druhý udává jak požár hasit, třetí předepisuje jak se zachovat po uhašení požáru. Předpisy byly v mnoha bodech ve velmi moderním pojetí, přesto nechyběla některá zvláštní, ojedinělá, ba až zábavná ustanovení, jako například: „ Na noc se má oheň v kuchyních a v kamnech čistě shrábnouti na hromádku, obzvláště byl – li velký vítr, aby se k tomu nedostaly kočky, které si často za chladna ulehnou na teplý popel, chytí jejich chlupy a takto naskákají do sena a slámy a způsobí oheň“. Každému majiteli domu bylo nařízeno, aby měl pohotově v zásobě vodu, stříkačku, požární háky, žebře a kožená vědra na vodu. Ve vážném domku nebo na radnici musely být postaveny velké umělé stříkačky. Pečovali o ně zvonaři, mědikovci, puškaři a hodinář. Vodní vědra a malé stříkačky musely být uschovány v průjezdu radnice a měsíčně dvěma mistry cechu krejčovského a obuvnického naplňovány a vyzkoušeny. Udržování požárních žebřů a háků měli na starosti tesaři, vodní sudy bednáři. Každých 14 dní byla voda obnovována městskými zřízenci a tržními dozorci aby nezasmrádla. Na vybraných rohových domech musely být připevněny smolné pánve, aby se v nich při nebezpečí požáru mohlo rozžehnout světlo. Dozor nad těmito pánvemi měli zámečníci. Ponocní, oznamovatelé času, strážci bran i strážci na městské věži byli povinni po zpozorování ohně dát znamení trubkou nebo zvonem. K tomu účelu visely nad městskými branami požární zvony. Hlavní ustanovení o hlášení požárů byla tato (citace): 1. K hašení požáru dostavtež se všichni občané, obzvláště kominíci, pokrývači, tesaři, zedníci, zámečníci, kováři, klempíři a ostatní cechy, které pracují s ohněm. 2. Hasičské žebře a háky donestež s sebou řezníci, pekaři, truhláři a koláři. 3. Krejčí nechť donesou z radnice kožená vědra. 4. Obuvníci mají přinésti malé stříkačky. 5. Venkovští kočí a jiní občané, kteří mají koně, mají dopraviti k ohni vodní sudy, postavené u studní a s přibráním bednářů i velkou umělou stříkačku. Zvonař však, mědikovec, puškař a hodinář mají opatrně říditi stříkačky. 6. Městský studnař má dbáti toho, aby vodárny odvedly přebytečnou vodu do studní, umístěných nejblíže požářiště. 7. Městští strážníci mají sami nebo s jinými lidmi dáti nabírati vodu ze studní a dbáti toho, aby se řetězy nepřetrhly, jakož i postaviti vedle studní nádržky a vylévati do nich vodu, aby ji lidé snadněji mohli nabírati do puten. 8. Aby takové hašení snadněji a řádně pokračovalo, má městský sudí nebo stavitel, jakož i městský hejtman oné čtvrti, kde by hořelo, i se svými poradci při požáru dozor míti. Těm mají jíti na ruku mistrové cechu soukenického, aby se udržoval pořádek, schopní lidé přidržováni k hašení, neužiteční však k němu nepřipouštěni, aby jakékoliv nepřístojnosti, hluk zbytečný anebo při podobných požárech obvyklé krádeže byly zamezeny. 9. Při krádeži chycený buď městským sudím „ dle povahy zločinu“ přísně, ano i na těle a životě potrestán. 10. K městskému sudímu mají se dostaviti též dva přísežní mistrové zámečníků se svými paklíči a býti pohotově, aby mohli otevříti uzamčené světnice, skříně a truhly, k nimž klíče v leku a zmatku by nemohly býti nalezeny. 11. Jelikož se při podobných požárech někdy všelijaké vzbouření a zrady vyskytují, tož má městský praporčík, v jehož čtvrti požáru není, zesíliti hlavní stráž.Též má městský strážmistr i 5 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město se svými poddůstojníky dbáti toho, aby z oněch vnějších dvou čtvrtí města, kde nehrozí nebezpečí požáru, asi půl setniny měšťanů ve zbrani na hlavní strážnici se dostavilo. 12. Při požáru mají býti městské brány uzavřeny. Známí měšťané a předměstští občané, kteří jsou schopni hašení, mohou „malými dvířky“ býti vpuštěni, rovněž fůry s vodou ze Svratky nebo z rybníku. 13. Jelikož při požáru bývají občané často poraněni, tedy má ve čtvrtích ohněm postižených usedlý bradýř a ranhojič zdržovati se doma, aby jej bylo lze nalézti, kdyby bylo zapotřebí pomoci. 14. Vypukne – li požár ve věznici nebo v trestnici, může vězeňský dozorce lehčí zločince na slib, že se opět vrátí, propustili z vězení. Těžší zločinci však buďtež ukováni do řetězů a odvedeni na jiné bezpečnější místo. Po uhašení požáru bylo rozdíleno spropitné. Vozka, který dopravil první náklad vody a ten, který donesl první požární žebře a háky, dostali po dvou rýnských zlatých. První kominík, který se dostavil na požářiště se však musel spokojit pouze s jedním rýnským zlatým. Majitel domu ve kterém vznikl požár, byl povinen uspořádat slavnou mši v městském farním kostele u Sv. Jakuba na počest Sv. Floriána. Poslední bod hasičského řádu ustanovoval, že pokuty měly být věnovány na opravy městského hasičského nářadí. Tento řád, pouze lehce upravený, se stal vzorem pro požární řád ze dne 3. února 1775 platný pro všechna královská města na Moravě. Novější požární řád obdrželo Brno až roku 1867. Toho roku, 1. července, byla založena stráž dobrovolných hasičů. Zřízení hasičského sboru schválila městská rada 7. prosince 1863, první sbor byl pak ustaven na jaře 1864 v počtu 6 mužů (kominík, zedník, dva tesaři, dva muži k obsluze stříkačky). Brněnský hasičský sbor vznikl jako druhý v českých zemích (první sbor měla Praha od roku 1853) a protože vzorem byl sbor v hlavním městě monarchie, prvním velitelem - cvičebním mistrem byl příslušník vídeňského hasičského sboru. Brněnský hasičský sbor se rychle rozvíjel - v roce 1875 jednotku tvořilo 12 mužů, a v roce 1894, kdy mělo město přes 90 tisíc obyvatel, to bylo již 24 mužů, za první republiky až 69 hasičů a za druhé světové války 183 mužů. S počtem mužů přibývala i odpovídající technika. První hasičská stanice byla na Staré radnici v centru města, v roce 1939 hasiči získali moderní budovu v Lidické ulici č. 61, a tato budova slouží jako centrální požární stanice dodnes. V Brně se stal propagátorem myšlenky o založení sboru obecní rada pan Alois Herthl, který od padesátých let 19. století předkládal obecní radě zprávy o požárech a usiloval soustavně o založení placeného hasičského sboru. Městská rada jeho návrhy soustavně odkládala, neboť se obávala dalších výdajů. Herthlův návrh byl schválen teprve 7. prosince 1863. Na jaře 1864 tvořilo sbor 6 mužů (kominík, zedník, 2 tesaři, 2 muži k obsluze stříkačky) a prvním velitelem - cvičebním mistrem (J.Gregorovič) byl příslušník vídeňského hasičského sboru, který sloužil za vzor pro město Brno. Sídlem hasičského sboru byla nynější Stará radnice, kde stálo i tzv. "Hasičské skladiště", stáje pro koně a prostory pro mužstvo. V této době mělo město Brno asi 65 000 obyvatel. Nově vzniklý sbor se rychle rozvíjel. V roce 1875 tvořilo tuto jednotku 12 mužů, v roce 1878 - 15 mužů a v roce 1894, kdy město mělo přes 90 000 obyvatel to bylo již 24 mužů. V době získání samostatnosti Československa byla k městu Brnu připojena řada doposud samostatných předměstí, počet obyvatel přesáhl 200 000 a početní stav hasičského sboru činil 50 mužů. Další zvyšování početního stavu hasičů souvisí zejména s rozvojem průmyslové výroby ve městě. Proto již v roce 1930 tvořilo sbor 60 hasičů, 1932 - 62 hasičů a v roce 1937 - 69 hasičů. V době druhé světové války byl hasičský sbor posílen na 183 hasičů. 6 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město První výstroj a výzbroj hasičského sboru byla zakupována podle vzoru vídeňských hasičů. Uniforma byla ze sukna tmavošedé barvy, pracovní oblek z dvojitého sukna a přilbu navrhl sám radní Herthl. V roce 1868 byla zakoupena za 2000 zlatých Knaustova stříkačka "Herold". Na konci roku 1895 byl již sbor vybaven třemi stříkačkami, dvěma vozy pro dopravu hasících potřeb, pěti vozy k přepravě hadic a pěti vozy na dopravu vody. Hasiči měli k dispozici celkem 1 000 m hadic. Všechny vozy byly tažené koňmi. První parní stříkačka byla zakoupena v roce 1896 a v květnu 1898 byl opatřen pojízdný mechanický žebřík Magirus s dostupnou výškou 22 m. Žebřík byl dodán z výrobního závodu v Ulmu a zdá se, že tradice se dodržuje i nadále, protože ze stejného výrobního závodu je dodán současný největší automobilový požární žebřík o dostupné výšce 52 m a připravuje se dodávka dalšího moderního automobilového žebříku. První automobilová stříkačka byla zakoupena již v roce 1916 a další v roce 1918. Tyto stroje však nebyly dostatečně spolehlivé a hasiči raději vyjížděli s koňmi. Stavební rozvoj města a pokrok v technice vytvořily nové poměry a bylo nutno doplňovat inventář novými stříkačkami a zejména mechanickým žebřem "Praga Metz" s dostupnou výškou 31 metrů, který byl zakoupen v roce 1928 za 350 000 Kč. První dochovaný zápis z r. 1864 Služba v hasičském sboru se již v roce 1896 řídila přesnými instrukcemi, které jednaly o kázni, služební době a povinnostech hasičů při cvičeních a požárech. V této době se sloužilo 48 hodin s následným 24 hodinovým volnem. Řada předpisů se přejímala od hasičů z Vídně. K úpravě doby služby došlo až v roce 1919, kdy se upravila doba služby stejně s městskou policií. Sloužilo se na dvě směny - 24 hodin služba a 24 hodin volna. Jedna směna měla v té době 25 mužů. Směna, která měla volno, však vedle odpočinku ještě kontrolovala hydranty, seřizovala stroje apod. Jako v jiných městech i v Brně byla zřízena hasičská hlídka, která pozorovala město z věže radnice. Tento způsob se však příliš neosvědčil a s rozrůstáním města pozbyl na významu, takže byl zrušen. Město se začalo orientovat na moderní způsoby ohlášení požárů. Z dochovaných dokumentů víme, že již v roce 1870 bylo ve městě zavedeno telegrafické spojení jednotlivých městských čtvrtí s ústředím a také zvonkové signály od centrály na hrad Špilberk s rezervoárem vody. Postupně docházelo k rozšiřování požárního telegrafu tak, že v roce 1924 bylo ve městě instalováno 100 hlásičů a byla zavedena vlastní telefonní linka na hasičskou strážnici. Pomocí telegrafu se hasiči dozvěděli, zda jde o komínový požár, střešní, sklepní apod. Výhodou tohoto systému bylo, že veškeré poruchy na vedení se samy ohlásily. Organizace vyhlášení poplachu v té době byla na vysoké úrovni. Telefonista po obdržení signálu zapojil znakové a světelné signály ve strážnicích pro mužstvo a zazvonil výstražným zvonkem v místě stanoviště policisty řídícího dopravu, který zastavil provoz na křižovatce. Potom byl vyhlášen poplach pro mužstvo a následovalo ohlášení požáru dobrovolným hasičům. Zavedený telegraf byl spolehlivější a rychlejší než státní telefon. Protože část mužstva průběžně sledovala stav hydrantů, měli hasiči na tu dobu dobrý přehled o jednotlivých hydrantech. Tyto informace si zpracovávali do hydrantových tabulek, které měli při výjezdu sebou. Protože v roce 1924 bylo ve městě již 1800 hydrantů, byly tyto 7 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město tabulky platným pomocníkem. Takovýto rozsah hydrantové sítě mohl být proto, že první vodovod byl ve městě uveden do provozu již v roce 1872 Schéma sítě hlásičů r. 1890 požárních Vedení hasičského sboru již tehdy myslelo na ochranu hasičů při požárech a tak již v roce 1926 byl sbor vybaven kyslíkovými inhalačními přístroji, respirátory a plynovými maskami. Z četných fotografií je zřejmé, že se s nimi pravidelně cvičilo. Tehdejší kyslíkové dýchací přístroje vážily 9 kg a doba jejich použití byla až 1,5 hod.. Sbor reagoval také na novinky ve světě a tak již v roce 1928 byl vybaven zařízením na hašení chemickou pěnou. V tomto roce byl za 350 000 Kč zakoupen 31 m dlouhý automobilový žebř značky "Metz" a speciální technický vůz s elektrickým agregátem. Tehdy již k výbavě hasičských stříkaček patřily světlomety, které bylo možno napojit na automobil a používat až do vzdálenosti 50 m. Hasičská vozidla v období předmnichovské republiky byla natřena žlutou barvou, i když se již běžně v jiných městech používala barva červená. Zřejmě však některá vozidla byla i v červené barvě, což dokazují snímky z té doby. V roce 1930 byl vydán řád pro hlášení jízdy k požárům. Do této doby jízdu hasičského vozu k požáru ohlašoval trubač, který stál v otevřeném voze. Výstava soudobé kultury však dala podnět k zakoupení francouzských sirén, které byly velmi účinné a používaly tradiční tónovou kvartu ho-ří. Do roku 1919 byly všechny záznamy o činnosti vedeny ve všech dokladech v němčině. Česky jsou vedeny záznamy až od roku 1920. Zajímavé je sledovat rozkazy velitelství týkající se činnosti. Tak rozkaz č. 1 z 24. 8. 1920 řeší zákaz troubení kolem divadel, nemocnic a dokonce i kolem místností spolkových, kde trvá zábava. Že byly problémy s kázní, dosvědčuje i rozkaz č. 2, ve kterém se doslovně říká: "Upozorňuji na zbytečné prodlévání před radnicí. Je nepřípustné, poněvadž by mohlo poškodit dobré jméno našeho sboru". Již v této době nebyl povolen všem hasičům vstup na telefonní ústřednu. Z rozkazů je také patrné, že již v roce 1920 drželi členové sboru hasičské hlídky v divadlech. Pravomoc těchto hlídek byla zřejmě velká. Například v rozkazu č. 6/1920 je uvedeno, že při představeních v divadlech často zhasínají nouzová světla a že při zhasnutí těchto světel zakázal službu konající hasič pokračování hry a setrval na tom i když ředitelství divadla na něho naléhalo, aby povolil v pokračování představení. Dokonce je v rozkazu uloženo hasičům nahlásit okamžitě veliteli hlavní služby, kdyby se někdo protivil jejich nařízení, nebo je urážel. K zákazu představení stačilo tedy jen málo. Naši předkové by se asi podivili, co vše musí dnešní inspektor PO 8 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město udělat když by chtěl zjednat pořádek. Střídání směn se provádělo o půl osmé za přítomnosti obou směn, jak je zřejmé z rozkazu č.8/1920. Při předávání služby si šoféři předávali auta tak, že nastartovali auta. Nemocný hasič mohl zůstat v domácím ošetření 1 den a měl za povinnost oznámit toto veliteli. Při déletrvající nemoci bylo vyžadováno lékařské potvrzení. Městští radní však také využívali hasiče i k jiným účelům. Do 6. října 1920 byli ke služebnímu automobilu pana starosty přidělováni řidiči - hasiči. Zřejmě však tato praxe ztěžovala zajištění stálé pohotovosti a proto byl nadále pro pana starostu určen jen řidič, který byl v záloze. Hasiči byli postupně používáni i k jiným pracím. Například 12. února 1920 byl jeden hasič přeložen do výpravny (dnešní podatelna). Denní rozvrh mužstva začínal budíčkem v 6 hodin ráno, potom následovala rozcvička od 6.45 do 7.15 hod. Školení začínalo hasičům od 9 do 11 hodin a odpolední cvičení začínalo v 15.00 a končilo v 17 hodin. Sobota byla vždy věnována úklidu a je tomu tak doposud. Po 22. hodině musel panovat všude klid, aby se členstvo mohlo uložit ke spánku, jak stojí v rozkazu č.14. Od prosince 1925 dostával hasič příplatek 2 Kč za noční službu. Zejména se dbalo na chování hasičů ve službě a mimo službu s poukazem na to, že vzájemná svornost a snášenlivost veškerých členů jest bezpodmínečně nutná, neboť v případě nebezpečí jest odkázán druh na druha. V obytných místnostech se zakazovalo pískání, lomození a vyhrávání a byla dovolena každá ušlechtilá zábava, k níž se nepočítaly karty a hry o větší obnos. Hasič, který se ucházel o místo, musel předkládat v roce 1920 domovský list, křestní list, list o vyučení, případně legionářské nebo šoférské vysvědčení aj. Pokud šlo o vedení osobních údajů o hasičích, byli tito povinni hlásit písemně všechny změny s připojením všech dokladů. Jako příklad se v rozkazu č. 33 z roku 1921 uvádí sňatek, rozvod, úmrtí, narození, dosažení 21 a 24 let apod. Pokud chtěl být hasič zařazen do vyšší platové třídy, musel si sám požádat 14 dní předem. Požární hlásič r. 1890 Výcvikem hasičů byl pověřen hasičský mistr, který měl na starosti jednu hasičskou četu. Ta v roce 1921 čítala 15 mužů. Kromě ovládání všech strojů a nářadí, které používali k hašení musel hasič znát i bezpečnostní opatření v divadlech. Na znalosti bezpečnostních opatření v divadlech byl kladen velký důraz a nový hasič mohl nastoupit službu v divadle, až se hasičský mistr osobně přesvědčil o jeho znalostech. Výcvik byl plánován dopředu na týden až 14 dní, jak o tom svědčí rozkaz č. 90. Dopolední cvičení bylo zpravidla praktické a odpoledne se věnovala teorii. Praktický výcvik se sestával z cvičení se žebři, hadicemi, ze záchrany osob s plachtou nebo záchranným pytlem. Cvičilo se na lezecké věži a samozřejmě se procvičovaly signály, které musel hasič perfektně ovládat. V roce 1923 se cvičilo ještě v obsluze ruční stříkačky, i když ve vybavení byla parní stříkačka a motorová stříkačka. Část výcviku byla již v roce 1923 věnována plynovým maskám. V sobotu a v neděli se necvičilo. V roce 1923 byla také stanovena pravidla pro službu u požáru. Podle těchto pravidel u požáru rozhodoval velitel toho sboru, který přijel jako první a ostatní velitelé se museli u něj hlásit. Při příjezdu městského hasičského sboru hlásil se místní velitel řediteli tohoto sboru nebo jeho zástupci. Po příjezdu městského radního, který měl tuto oblast na starosti, se hlásil již jen velitel placeného hasičského sboru. V případě, že se hasilo za tmy, musel být velitel označen červeným světlem a zdržovat se na takovém místě, aby mohl být 9 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město snadno nalezen. Při jízdě k požáru musely hasičské vozy tažené koňmi dát přednost požárním a sanitním autům. O velkých požárech nebo neštěstích informovali hasiči pana starostu o 6 hodině ráno, avšak o katastrofálních požárech a neštěstích se panu starostovi podávala zpráva okamžitě telefonicky. V prosinci 1930 bylo změněno ohlašování požárů, které se do té doby hlásily přímo místním hasičům. S pokročilou telefonizací města byly určeny tři okrskové ústředny (Královo Pole, Husovice, Žabovřesky) jako ohlašovny požárů a odtud se požáry hlásily na městskou požární ústřednu. Hasičský sbor se také staral o požární bezpečnost při výstavách na brněnském výstavišti. Tak v rozkaze č. 201 z 11. 7. 1928 se dočteme, že po dobu otevření výstavních pavilonů byla na výstavišti jedna automobilová stříkačka a 6 hasičů. Tato jednotka zasahovala jako první a teprve v případě potřeby volala o pomoc na radnici, kde byla tehdy hlavní požární stanice. Hasičský sbor byl od prvopočátku organizován po vojenské stránce a jednotlivé funkce byly na uniformě vyznačeny. V roce 1930 bylo zavedeno nové označení pro funkce Celá řada rozkazů je věnována chování mezi mužstvem a nadřízenými. Tak hasič byl již v roce 1921 povinen salutováním zdravit nejen starostu města a jeho náměstky, ale i jiné důležité známé osoby - úředníky radnice. Při nastoupení služby takto pozdravili své nadřízené jen jednou. V hasičském sboru se velmi dbalo na disciplínu. Žádné kritizování rozkazů představených se nepřipouštělo a velitel strážnice byl osobně zodpovědný za to, aby se ve službě nedebatovalo o služebních záležitostech. Různé žádosti a stížnosti se řešily pouze služební cestou a k řediteli hasičského sboru se hasič dostal jen v doprovodu vrchního hasičského mistra. Ve službě se zásadně vykalo. Za porušení vydaných nařízení byly od ledna 1923 ukládány peněžité tresty. Po 3 peněžitých trestech následovalo disciplinární šetření. Při svévolném poškození výstroje nebo výzbroje hradil škodu viník. Nebyl-li zjištěn, museli uhradit škodu obě čety, které byly ten den ve službě. Všechny případy poškození majetku, ať při požáru nebo na stanici, se musely okamžitě hlásit. Samozřejmě již v období první republiky bylo zakázáno požívání alkoholu. V roce 1927 bylo zakázáno i požívání těchto nápojů před nastoupením služby. K disciplinárnímu řízení samozřejmě docházelo. Je například dokladováno, že hasiči sloužící v divadlech zneužívali paklíčů ve strážní službě. Bohužel není doloženo, k čemu byly paklíče zneužívány. Obstarávání soukromých záležitostí v pracovní době nebylo dovoleno a opustit strážnici mohl hasič jen se svolením velitele. Za první republiky se také zpřísňovaly podmínky pro konání schůzové činnosti ve všech služebních místnostech, nebo pořádání sbírek. V roce 1933 byly zakázány i odborové schůze. Na tyto schůze bylo zakázáno i udělování volna ze služby. Těchto schůzí se mohli zúčastnit jen členové hasičského sboru mimo službu. Zejména se výslovně zakazovalo schůzování na tzv. "Šoférce". V této souvislosti se v rozkaze č. 240 připomínají povinnosti velitelů. Po dobu služby nebyl tedy nikdo uvolňován za soukromými účely, pokud nešlo o nemoc nebo úmrtí v rodině. 10 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Hasiči i za první republiky úzce spolupracovali s tiskem. Přestože bylo povoleno vydávat v tisku jen úřední zprávy, najdeme v rozkazech i konstatování, že v novinách byl uveřejněn článek poškozující dobré jméno hasičského sboru. Zřejmě byl inspirován některým členem hasičského sboru. V období 1. republiky je mnohem častěji v rozkazech uváděno poděkování za úspěšné zásahy u požárů a majitelé firem, kterým hasiči pomohli, často věnovali nějaké finanční částky ve prospěch hasičského sboru. Členové hasičského sboru konali po celou dobu první republiky požární hlídky v divadlech, při koncertech a různých veřejných produkcích. V roce 1923 byly za tuto službu stanoveny poplatky, které plynuly do hasičského podpůrného fondu. Za představení v divadle činil poplatek za jednoho hasiče 6 Kč, při koncertech a veřejných produkcích 8 Kč. Pokud bylo v místnosti stolové uspořádání, platilo se za hasiče 10 Kč. Hasiči drželi hlídky i při tanečních zábavách, plesech apod. V takovém případě se platilo 12 až 20 Kč podle toho, zda zábava trvala méně nebo více než 6 hodin. Kromě požárních hlídek v divadlech byla v lednu 1924 zavedena tato hlídka i ve spisovně (na radnici), stavovském a matričním úřadě a ve vojenském úřadě. Hlídku v mimopracovní době držel vždy jeden hasič, který byl vystřídán po 5 až 6 hodinách. Tato služba hasičského sboru nebyl samozřejmě placena, protože se jednalo o službu ve prospěch radnice. Město bylo vybaveno rozsáhlou hydrantovou sítí a proto byly v listopadu 1923 vybaveni všichni členové sboru hydrantovými knížkami, do kterých zapisovali údaje o hydrantech. Zápis do této knížky se prováděl jen na příkaz hasičského mistra. Knížka byla majetkem města a při odchodu hasiče se předávala novému členu. Problémy s technickým stavem hydrantů se však vyskytovaly již v roce 1927. Zejména nešly hydranty často úplně uzavřít a docházelo k překroucení vřeten. Problémy s údržbou hydrantů však přetrvávají dodnes. Automobilová stříkačka TATRA r. 1927 Požární prevencí se zabývalo Policejní ředitelství, které vydávalo předpisy nebo zákazy ve vztahu k požární bezpečnosti. Tak v roce 1929 zakázalo Policejní ředitelství používání papírových dekorací na osvětlovacích tělesech při zábavách. Do roku 1937 se stavebními záležitostmi z hlediska požární ochrany zabývalo oddělení stavební a požární policie. V prosinci 1937 došlo k jeho rozdělení na dvě samostatná oddělení (stavební policie a požární policie). Oddělení požární policie mělo v čele přednostu. Tomuto oddělení od té doby podléhali všichni úředničtí a zřízenečtí zaměstnanci, kteří byli do té doby přiděleni požárnímu sboru. Veškerá agenda tohoto sboru tím přešla na toto oddělení. Zajímavé je také používání pojmů hasič - požární ochrana. Z rozkazů od roku 1920 je zřejmé, že pro mužstvo se vždy používal název "hasič", ale u techniky tomu tak vždy nebylo. Automobily určené k hašení byly nejprve nazývány hasičskými, ale již v roce 1927 se používalo názvu požární automobil. Rovněž hasiči z povolání byli nejprve součástí "Berufsfeuerwehru", v roce 1920 městským hasičským sborem a v rozkaze č. 263 z roku 1937 je již hasičský sbor nazýván požárním sborem. V posledních letech první republiky, tak jak narůstalo napětí, byla poznamenaná i činnost požárního sboru. Například v květnu 1938 nařídil přednosta oddělení požární policie, aby nepřítomnost hasiče z důvodu nemoci byla omezena na nevyhnutelné případy, jinak se budou muset zastavit dovolené i volné dny. Příčinou toho bylo povolání části členů požárního sboru na vojenské cvičení. Při vyhlášení poplachu ve městě bylo již v září 1938 povinností směny, která byla mimo službu, v co nejkratší době se dostavit na požární stanici. Posledním českým rozkazem byl rozkaz č. 272 z 30. 5. 1939, kterým se upřesňovalo natahování kontrolních 11 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město hodin v divadle. Od 20 listopadu 1939 se již zavedlo vydávání rozkazů v němčině. Zpřísnily se i podmínky služby na centrální stanici, která již v té době byla na dnešní ulici Lidická 61. Přístup na centrální ústřednu byl všemu mužstvu bez výjimky zakázán. V únoru 1941 byly rozkazem č. 279 zakázány politické hovory v celé budově. V srpnu 1942 museli hasiči z povolání dát k dispozici jednu četu pro protivzdušnou obranu. K povolání tohoto mužstva byly vydány policejními stanicemi povolávací lístky. S německou přesností zde bylo uvedeno i číslo vozu, na který je hasič zařazen. Jak se přibližovala fronta, zpřísnily se i rozkazy. Posledním německým rozkazem č. 353 z 11.4.1945 se nařizovalo, aby mužstvo s lehkým onemocněním (do 3 dnů) nezůstávalo v domácí péči, ale na požární centrále, kde byli uloženi ve vlastních postelích a zajištěna lékařská péče. Ohlášení nemoci mohlo být provedeno jen při výměně služby důstojníkovi a po lékařském vyšetření se hasič musel znovu hlásit s lékařským potvrzením na centrále. Hasičský sbor prodělává těžké doby. Vzhledem k nebezpečí leteckých náletů je doba služby postupně prodlužována a dochází ke kasárnování mužstva. Zvýšení početního stavu na 180 mužů se dosáhlo přijetím velkého počtu nacistů, kteří svým bezohledným postupem ztěžují ostatním členům namáhavou práci. Velkou zkouškou pro hasiče bylo nadcházející období. Rychlá stavba vodních nádrží a krytů v roce 1944 potvrzovala, že jde do tuhého a že ani Brno neunikne bombardovacím letadlům. Poprvé se tak stalo 25. srpna 1944 a nejvíce byla zasažena předměstí - Židenice, Juliánov, letiště a zbrojovka v Kuřimi. Bylo zničeno přes 300 budov a přes 2000 lidí zabito. Požáry byly ještě téhož dne uhašeny. Druhý nálet byl 12. listopadu a Americká letadla bombardovala vnitřní město. Tehdejší velitel vyhlásil všechny stupně poplachu a povolal na pomoc prapor požárněpolicejního pluku Čechy - Morava v Pohořelicích, Troubsku a Bosonohách a požárně policejní oddíl při civilní protiletecké ochraně. Hašení vodou z hydrantů bylo náletem znemožněno a vodní nádrže byly brzy vyčerpány. Navíc vodní nádrž na Obilním trhu dostala přímý zásah, proto bylo dozorci retenční nádrže poručeno otevřít stavidla a voda byla vpuštěna do Ponávky. Byl to jediný vodní zdroj pro hašení 36 velkých a dvou plošných požárů, kde hořely celé bloky domů a továren. Voda musela být dopravována na velkou vzdálenost a to z Ponávky přes Cejl, Kobližnou, na náměstí Svobody a potom i na ulici Kostelní přes Joštovu až na ulici Údolní. Všechno probíhalo za výbuchu časovaných pum. Ve večerních hodinách byly téměř všechny požáry pod kontrolou. A následující ráno se již síly a prostředky vracely zpět na své základny. Likvidace těchto požárů se zúčastnilo celkem 180 hasičů Hasičského sboru města Brna s 26 automobilovými stroji a 12 přívěsnými stříkačkami, 310 mužů požárně policejního pluku se 104 automobily (není známo, zda šlo o automobily s čerpadlem) a 26 přívěsnými stříkačkami. Dále zasahovalo 430 dobrovolných hasičů z Brna a Sbor v roce 1944 okolních okresů s 54 automobily a 10 přívěsnými stříkačkami. Celkem bylo položeno 45 kilometrů hadic. Bezpečné uhašení požárů spolu se záchrannými pracemi však trvalo několik následujících dní. Dne 8. dubna kolem třetí hodiny odpoledne se náhle objevily bombardéry a shodily bomby na vnitřní město. Hlavní velitelství (Warnkommando) bylo tak překvapeno, že ani nestačilo zapnout sirény, což mělo za následek 216 mrtvých (nejvíce na Kolišti a Cejlu), protože se nestačili ukrýt v nejbližších krytech. Pak následovaly nálety častěji a od 23. do 25. dubna bylo Brno bombardováno nepřetržitě. Byl zničen jak vodovod, telefon a telegraf i požární telegraf a 25.4 dopadly i dvě pumy na dvůr požární stanice na dnešní ulici Lidické a na sousední textilky. Dne 26.dubna 1945 byla město Brno osvobozeno a začal opět normální život. 12 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město V prvních poválečných létech se sbor zaměřil na obnovu požární techniky. Vždyť koncem války před osvobozením Brna si němečtí členové sboru přivlastnili část služebních automobilů aby se zachránili před postupující armádou a odjeli narychlo z Brna. Koncem války byla budova hasičů na dnešní ulici Lidické jediným místem kde bylo možno poskytnout radu i pomoc občanům. Dne 29. 4. 1945 v této budově našla po tři dny ubytování i naše vláda, která se přesouvala z Košic do Prahy. V této době kdy nefungovala pošta, železnice jen omezeně, nebyly nákladní a osobní auta obstarávali hasiči z Lidické přepravu důležitých úředních zásilek i civilních osob do Prahy a zpět. Početní stav hasičů z povolání, kteří zbyli po válce se prudce snížil a z rozkazu č. 8/1945 víme, že v prosinci tvořilo Městský požární sbor - jak se tehdy nazýval, 69 členů. Sbor byl rozdělen na dvě směny po 34 a 33 lidech, z nichž však někteří byli vyčleněni pro práci v laboratoři, skladišti, správě budov a k velení směny. Život města po válce se rychle navracel zpět také při zajišťování požární bezpečnosti. O poválečnou požární službu se staralo Ministerstvo národní obrany, které svým přípisem z 2.101947 žádalo Zemský národní výbor hlavního města Brna o podání informace o stavu požární služby ve městě Brně. Z odpovědi ÚNV Brno je zřejmé, že v Brně již byl systemizovaný stav požárního sboru z povolání 170 mužů, který byl vybaven jedním dopravním vozem, 11 autostříkačkami, hadicovým vozem, cisternou PHM, technickým vozem, vyprošťovacím autojeřábem, automobilovým žebříkem, nákladním automobilem a osobním automobilem. Dále byl sbor vybaven třemi přívěsnými stříkačkami, pěti přenosnými stříkačkami, 10.940 m hadic "B" a 12.420 m hadic "C". Pro sousedskou pomoc byl hasební obvod rozšířen i mimo město do vzdálenosti 15 km. Na požární ústřednu byl zapojen požární telegraf, jehož síť v té době měřila 90 km a bylo na ní napojeno 137 veřejných požárních automatů. Jako nedostatek je ve zprávě ÚNV uvedeno, že výzbroj a výstroj byla z větší části zničena nebo odvlečena. Praga RN r. 1952 Život veřejného požárního útvaru se odráží v knihách rozkazů. Z těchto dokumentů lze vysledovat důležité události týkající se výkonu služby. Pro představu jak sloužili a byli vybaveni naši předchůdci se podíváme na několik záznamů v jedné z knih rozkazů psané od 1.3.1955 až do 31.12.1966. Pro označení hasičů z povolání se používal název "Veřejný požární útvar" (VPÚ) a v hasičské hantýrce je tento název používán dodnes v celé ČR. Technický rozvoj, který po válce probíhal na celém světě se nezastavil ani u hasičů. Především bylo třeba vybudovat lepší spojení s jednotkami u požáru a mezi hasiči samotnými. Radiové spojení bylo dáno do provozu u VPÚ dnem 1. 9. 1957. K obsluze radiostanic bylo vyškoleno 31 členů, kteří se podrobili zkoušce před komisí ministerstva pošt a MV Ústřední školy PO. V rozkaze o zavedení radiového spojení se zejména upozorňovalo na utajení provozu a přísnou dopravní kázeň v provozu RDST a to v zájmu rychlého splnění úkolu. Od 1. 1. 1958 došlo k úpravě denního řádu a vystřídání služby je od té doby prováděno v 7.00 hod. Porovnáním početních stavů hasičů ve směnách v roce 1958 s následujícími léty můžeme říci, že na tehdejší dobu bylo 13 řidičů ve směně velmi dobrý stav, když v roce 2000 bylo na směnu zařazeno 18 strojníků. Velitelský sbor co do počtu velitelů se do dnešního dne rovněž nezměnil, protože v roce 1962 tvořilo směnu 7 velitelů družstev, 2 velitelé čet a jeden velitel směny. 13 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Platová tabulka r. 1956 V roce 1962 došlo k nové platové úpravě a novému označení některých funkcí a tak z rozkazu č.1/62 z 19. 3. 1962 víme, že VPÚ měl celkem 188 členů. V denní směně tehdy pracovalo 5 náčelníků oddělení (strojní, spojovací, protiplynové, MTZ a strážní) a velitel útvaru. Zástupcem velitele útvaru byl náčelník strážního oddělení, který v dnešní terminologii měl na starosti výkon služby. Později byla tato funkce přejmenována na zástupce velitele útvaru s přibližně stejnou náplní práce. Na některá speciální oddělení byli ještě zařazeni pomocní technici ze směny (strojní 9, spojovací 3, protiplynové 3). V čele směny byl velitel směny, 2 velitelé čet a 7 velitelů družstev, což se doposud nezměnilo, i když početní stavy jsou podstatně vyšší. Do strojnické funkce bylo zařazeno 23 členů a spolu s techniky strojní služby bylo celkem 32 strojníků. Do mužstva bylo zařazeno 110 členů, z nichž 21 bylo ve funkci zástupce velitele družstva. Od 1. 1. 1961 musel být velitel zásahu označen bílou páskou na levém rukávu a na přilbě rovněž označen bílou páskou. Při velkých výstavách na BVV konali členové VPÚ požární asistenční službu. Například při třetí strojírenské výstavě (od 30. 8. 1957) se asistenční služba skládala z posádky ASC 16 1 + 8 v denní době a v době noční 1 + 4. Asistenční služby konali členové VPÚ i na automobilových závodech (Velká cena Československa). V rozkazech se nehovoří jen o úspěších, ale také o neplnění povinností. Ze záznamu je zřejmé, že kázeň byla přísná a každé její porušení bylo trestáno. A tak se zde dočteme kdo neplnil uložené povinnosti nebo nastoupil pozdě do služby apod. Potrestání nebo upozornění na nedostatky se provádělo před členy VPÚ ve směně a to přečtením rozkazu velitele. Tresty nebyly přísné, ale některé končily i propuštěním z pracovního poměru jako např. za to, že jedna z členek VPÚ, které sloužily ve výjezdu udržovala poměr s ženatým mužem, což nezůstalo bez následků (58/56). Společná služba žen a mužů na směně ve výjezdu vedla i ke zvýšení počtu trestů (66/56,81/56,6/57). Jsou zde také zaznamenány pochvaly a různé jiné odměny za dobré zásahy při různých požárech. Například za dobrý zásah při požáru v Bučovicích (5. 3. 1957) udělil velitel útvaru staršímu seržantovi (stsrž) Rybářovi mimořádnou týdenní dovolenou. Hasičská služba byla oceňována i ze strany státních orgánů. Např. 8.5 1964 bylo radou JmKNV uděleno vyznamenání "Za statečnost" veliteli útvaru, veliteli směny a dalším osmi řadovým hasičům za likvidaci požáru a záchranu lidí v televizním studiu v Brně, ke kterému došlo 22. 1. 1964. Čestné uznání obdrželo pak ještě dalších 12 hasičů. Také jsou zde informace o platech hasičů. Například v květnu 1955 činil plat hasiče v hodnosti seržanta 935 Kč a v hodnosti staršího seržanta 1030 Kč. Hasič v hodnosti podporučíka měl plat 1287 Kč a nástupní plat nováčka činil 740 Kč. Odměny za vykonanou práci se v roce 1956 se pohybovaly v rozmezí od 100 do 500 Kč. Veškerý čas ve službě se věnoval výcviku nebo hospodářským pracím a proto byla zakázána jakákoliv soukromá návštěva v době zaměstnání a vstup do kanceláří ve služební záležitosti byl dovolen jen v doprovodu vedoucího směny nebo jím určeným zástupcem. 14 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Zaváděl se také nový řád do povolování jízd vozidel a od 1.6.1955 se zaváděla kniha jízd a systém povolování jízd, který je obdobný doposud, pouze s tím rozdílem, že dnešní příkazy k jízdě jsou vypisovány a evidovány na počítačích. Hasiči se také starali o lepší rozmístění pobočných stanic na území města Brna a dosáhli toho, že ze sdružených prostředků MV a Národního výboru města Brna byla na přehradě postavena společná stanice pro Policii ČR (tehdy Veřejnou bezpečnost) a pro VPÚ. Dnem 1. 5. 1963 byla zahájena stálá služba mimo zimní měsíce na této pobočné stanici. Je to jediná pobočná stanice, která byla nově postavena za pomoci NVmB nebo Magistrátu města Brna po válce. Tato pobočná stanice slouží svému účelu dodnes a je zde celoročně trvalá služba. Od otevření této stanice byl jen malý krůček k tomu, aby se na stanici zřídil potápěčský oddíl. V roce 1965 se vycvičilo jedno družstvo potápěčů, kteří byli potom zařazeni do služby na Přehradu. Tento potápěčský oddíl byl přibližně po roce 1971 zrušen, protože již nebyli připraveni nástupci prvních nadšenců a náklady s jejich výcvikem a udržováním výstroje byly vysoké. Zajištění služby akceschopnosti v té době bylo rovněž obtížné, protože řada hasičů odcházela za lepším výdělkem jak k tzv. závodním hasičům nebo do jiných oborů činnosti a velení útvaru nemohlo rozšiřovat okruh činnosti hasičů. S novou přicházející požární technikou, která byla větší a těžší, přicházely také problémy. Zejména se to dotýkalo strojní služby. Protože často docházelo k haváriím velkých cisteren při jízdě k požárům, byla rozkazem č. 9/63 omezena jejich rychlost na 40 km/hod. Po roce 1960 docházelo k velké obměně mobilní požární techniky. Například v roce 1963 byl za 657 995 Kčs zakoupen na tehdejší dobu nejmodernější mechanický automobilový žebřík Metz - Magirus o dostupné výšce 52 m, který sloužil až do roku 1997, kdy byl ještě odprodán a snad slouží někde ještě doposud. Velká pozornost byla věnována požárním soutěžím. Z rozkazu č.17/55 se dovíme, že na Celostátní soutěž požárních družstev v roce 1955 (konala se v Brně) se připravovala 3 požární družstva (z toho 1 družstvo žen). Družstvo žen ve složení starší seržant (stsrž) Mášová, seržant (srž.) Jarošová, srž. Vyhlídalová, mlsrž. Blažková, svob. Kališová, svob. Wintrová svob. Oplatková, mlsrž. Třináctá, svob. Richtrová a srž. Hirschová v této soutěži zvítězilo a náčelník Krajské správy Státního požárního dozoru kpt. Žižka jim vyslovil pochvalu. Družstvo mužů se umístnilo na 6. místě. Větší sportovní úspěchy se dostavily v době kdy se rozšiřovala mezinárodní spolupráce mezi hasiči v rámci mezinárodní organizace CTIF. V rámci mezinárodní konference CTIF, která se konala v roce 1968 v Praze, se konala celostátní soutěž požárních družstev, která byla současně nominací na mezinárodní soutěž CTIF, která se měla konat v roce 1969. Brněnští hasiči se umístili na druhém místě a tak obhájili svoji nominaci na CTIF v roce 1969. Brněnští hasiči z povolání byli tak mezi prvními, kteří se zapojili do rozšiřování mezinárodní spolupráce mezi hasiči a výměny zkušeností v rámci organizace CTIF. Soutěž se konala v Rakouské republice ve městě Krems a tehdejší ČSSR na mezinárodní soutěži CTIF reprezentovaly tři veřejné požární útvary (Brno, Bratislava a České Budějovice). Po úspěchu v Rakousku kde naši reprezentanti získali bodové hodnocení na první výkonnostní třídy se ještě v měsíci září zúčastnili soutěže požárních družstev socialistických zemí v tzv. požárním sportu, který byl tehdy novinkou a nebyl tehdy součástí soutěží CTIF. Soutěž se konala v Bukurešti v Rumunsku. Brněnští hasiči získali v celkovém hodnocení pro ČSSR 3. místo. Velkým překvapením pro tehdejšího absolutního vítěze celé soutěže (družstvo SSSR) bylo první místo čechoslováků v tzv. disciplině pravdy - požárním útoku. V následujících letech se rozšířil požární sport u všech veřejných požárních útvarů a na všech celostátních soutěžích získávali brněnští hasiči vavříny. Na mistrovství České republiky v roce 1970 (Ostrava) 1. místo a rovněž tak na mistrovství ČSFR (Frýdek Místek). Odtud jeli Brněnští hasiči reprezentovat naši republiku do Polska, kde se ve Varšavě konala soutěž socialistických zemí v požárním sportu. Tehdy si opět absolutní vítězství odnesli požárníci SSSR, ale v 15 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město technických disciplinách je již předstihovali druzí. Brňáci získali pro ČSSR 3. místo v požárním útoku, 2. místo ve štafetě 4x100 m a celkově se umístili na 4. místě. V následujícím roce si brněnský útvar opět vybojoval 1. místo jak na mistrovství ČSR (Ústí nad Labem) tak i na mistrovství ČSFR v Trenčíně. Opět jsme tedy obhájili nejlepší místa a jeli jsme reprezentovat naši republiku do Maďarska. V Budapešti jsme byli opět nejlepší v požárním útoku, ale v ostatních disciplinách jsme si nevedli tak dobře a celkově jsme obsadili 5. místo. Absolutním vítězem tehdy byli opět požárníci ze SSSR. V dalších letech se již reprezentace skládala z nejlepších závodníků všech požárních útvarů, aby byla rozšířena základna pro výběr reprezentace. V letech 1972 (soutěž soc. zemí v Bulharsku), 1973 (Soutěž CTIF v Brně) a 1974 (soutěž soc. zemí v Magdeburku) tvořili základ reprezentačního družstva požárníci brněnského útvaru. Rovněž na mezinárodní soutěži soc. zemí v roce 1977, která se konala opět v Brně byli z dvaceti reprezentantů 4 z Brna. V těchto 10 letech se Brno stalo pojmem mezi hasiči v mezinárodním měřítku nejen svými reprezentanty, ale i dobrou organizací obou mezinárodních soutěží a s nimi spojených konferencí. S tímto druhem sportu se vůbec poprvé setkali Pražští hasiči v roce 1968 na soutěží v Leningradě a od té doby požární sport zdomácněl nejen v tehdejším Československu, ale stal se i součástí soutěží CTIF. Z našeho útvaru si respekt mezi soupeře v těchto letech vybojovali bratři Stodůlkové a zejména mladší z nich, který býval až do roku 1972 mistrem ČSSR v soutěži jednotlivců. Těchto úspěchů bylo dosaženo proto, že skupina nadšenců pro tento druh sportu věnovala hodně svého volna na přípravu což se odrazilo v dosahovaných výsledcích. Po roce 1977 však již nastoupila mladá krev na jiných požárních útvarech, která navázala na zkušenosti starších a současné dosahované výsledky v tomto sportu jsou daleko lepší než v prvopočátcích těchto soutěží u nás. Po období útlumu mezi rokem 1980 a 1990 se brněnští hasiči začali věnovat novým druhům soutěží, které mají blíže k záchranářské práci, a začali jsme opět dosahovat dobrých výsledků. V poslední době je třeba vzpomenout na soutěže ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel (první a druhé místo na BVV při výstavě PYROS 1996, 1998 a 2000), Rescue 1999 a 2000. Výborných výsledků dosahujeme i v klasických sportech. Např. na mezinárodním závodě hasičů v Triathlonu v Konstanci (Bodamské jezero) se v kategorii 30 až 40 let umístil Růžička Ivan na 15 místě ze 136 závodníků. V celkovém počtu 287 závodníků všech kategorií byl na 27. místě. V současné době se znovu rozbíhá požární sport. Po roce 1975 docházelo k poklesu zájmu o hasičské povolání a docházelo i k úbytku hasičů ve výjezdu. Příčinou toho bylo přehlížení povolání ve společnosti a také malé ohodnocení práce hasiče. Řada hasičů odešla také na práci do zahraničí na různé stavby, kde byly daleko lepší platové podmínky. Výsledkem bylo snížení početního stavu VPÚ a zbývající hasiči museli sloužit v dalších náhradních službách tak, aby nebyla ohrožena bezpečnost města. Tak se často stávalo, že z 10 až 11 služeb v měsíci musel jít hasič ještě na dalších 5 až 6 služeb. Tento kritický stav trval téměř 2 roky a potom se velmi pomalu postupně zlepšoval. Tuto situaci ilustrují 2 následující údaje týkající se početního stavu VPÚ v roce 1976 činil stav příslušníků VPÚ 217 a při delimitaci ke Krajské správě sboru PO v roce 1987 činil stav 176 příslušníků (včetně uklízeček a skladníků) a byl dokonce nižší než v roce 1968, kdy zde pracovalo 183 osob. Tato situace neodpovídala požárnímu nebezpečí, které se na území města neustále zvyšovalo spolu s rozvojem průmyslu a města samotného. K zlepšování početního stavu docházelo postupně až v následujících letech. Pokud jde o zmíněná vedlejší zaměstnání, ta byla sledována po celou dobu pečlivě a velení útvaru se je snažilo omezit. Např. koncem roku 1963 pracovalo 20 hasičů u stavební organizace pro družstevní bytovou výstavbu, čemuž bylo velení útvaru nakloněno, jak vyplývá z rozkazu č.14/63 a 41 pro jiné závody. Výdělky ve vedlejším zaměstnání byly v té době administrativní 16 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město cestou omezeny na 650 Kč měsíčně. V současné době je stále větší zájem o povolání hasiče a jsou pryč léta, kdy jsme zájemce o toto povolání pracně sháněli. Pro názorný přehled o současném stavu je v následujícím schématu uvedena struktura Hasičského záchranného sboru města Brna k 31. 12. 2000 a po reorganizaci v roce 2001. Hasiči z povolání od svého založení za uplynulou dobu zasáhli u několika tisíc případů. Na některé zásahy si každý hasič pamatuje zvláště dobře. Hasiči již od svého vzniku k jednotlivým případům uváděli popis události a tak se můžeme podívat alespoň na ty největší, které v průběhu trvání hasičů z povolání ve městě Brně likvidovali. Na počátku února 1870 vypukl oheň na tehdejším Zelném trhu v domě č. 1 patřícím kupci Böhmovi a ostrý vítr roznášel jiskry i na sousední domy, zejména na střechu Vokurkovy kavárny a na domy č. 12 a 14 na dnešní ulici Masarykově. V divadle na Zelném trhu bylo právě představení, vznikla panika a úsilí ředitele divadla, aby publikum zachovalo klid, bylo marné. Herci odmítli pokračovat a obecenstvo utíkalo pryč. Šíření ohně usnadňoval mráz a zamrzající voda. Přesto se požár podařilo zvládnout a shořela jen střecha nad kupeckým domem. 23. 6. 1870 vypukl požár ve zmíněném divadle na Zelném trhu a z divadla zůstaly jen holé zdi. Brno potom čekalo celých 12 let na nové divadlo "Na hradbách". Dne 1. září 1871 shořela budova Strakošovy přádelny a než mohli zasáhnout hasiči byla škoda za 150 000 zlatých. Požár byl způsoben dělníkem, který polil suroviny petrolejem a zapálil. V březnu 1872 lehla popelem továrna na výrobu vlněných látek B. Engla na Cejlu. 19. října 1877 úplně shořela pivnice Bierhalle a 16. března 1878 zničil oheň z valné části jezdecká kasárna na Vídeňské ulici. 7. prosince 1877 vyšlehly plameny v Pressfreundově přádelně v Zábrdovicích a v ohni zůstala tři děvčátka, která se snažila o záchranu útěkem do hořejších poschodí. Hasiči zde byli plných 70 hodin. 4. srpna 1878 ráno vznikl oheň ve výrobně vlněných látek Josuy a Pavla Kohna na Cejlu a bleskově se rozšířil. Dělníci sotva stačili uniknout. Jeden utekl na půdu odkud ho zachránili hasiči a jiná dělnice byla zabita padajícím trámem a dvě další byly zraněny. V témže roce 31. října vyšlehly plameny v Max Kohnově fabrice na Josefově. Změnily celou budovu v ohnivě rudou hmotu hořící plné tři hodiny. Hasiči dorazili pozdě, což nemálo přispělo k chaosu a zděšení. Dělníci se snažili uniknout jediným východem a 24 jich na to doplatilo, utrpěli těžké popáleniny a jedna přadlena uhořela. Škoda byla za 180 000 zlatých. 8. května 1881 shořely všechny objekty Brückova mlýna v Čechyňské ulici a 17. února 1883 Schwarcova vlněnka na Cejlu a 9. února 1886 přádelna Herzeta a Habernecka na Dornychu. V této době hodně požárů vzniklo úmyslným zapálením. S dalším rozvojem průmyslu ve městě se zvyšoval i počet větších požárů. V říjnu 1891 vyhořela v Obřanech továrna Beranova a o rok později nádraží. Častěji hořelo v Královopolské strojírně a vždy se jednalo o nebezpečné požáry ať již v roce 1892, 1893 a zejména 4. srpna 1895. V roce 1892 lehly popelem dvě veliké přádelny - Kavkova na Bratislavské ulici, která stála život 4 hasiče a Löw-Beerova v ulici Měšťanské, která zase patřila mezi největší fabriky tzv. rakouského Manchestru kde pracovalo přes 500 dělníků. Továrna stála vedle nemocnice a vedle starých, šindelem krytých domků. Ve výhni se škvařily balíky vlny, žárem se tavily a ohýbaly železné okenice, z vrchních pater padal jeden stroj za druhým, v oknech a výkladech praskaly okenní tabule. Z nemocnice byly vyváděni pacienti, slamníky vyhazovány oknem, protože začala chytat střecha nemocnice. Továrna lehla úplně popelem, ale nemocnici a sousední budovy se podařilo zachránit, protože bylo úplné bezvětří. Jeden dělník se udusil a mnoho dalších bylo popáleno. O rok později strávil oheň továrnu Františka Kusého v Rybářské ulici. I tato textilka lehla úplně popelem, oheň překvapil dělníky náhle a způsobil bezhlavý zmatek. 16. března vznikl požár v Teuberově textilce na Cejlu a téhož roku padla za oběť ohni Landesmannova přádelna se sousedním mlýnem v Přízřenicích. 17 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Také v prvních desetiletích minulého století často hořely celé továrny. 8. července 1903 shořela střecha muničního skladu a o dva roky později Esslerova fabrika v Obřanech, kde znovu potom hořelo v roce 1907. 2. května 1906 shořel hlavní trakt Bauerova cukrovaru na nynějším výstavišti. 26. ledna 1908 vyšlehly plameny u Zvickera na Cejlu, kde jen o vlásek unikli smrti dva hasiči, protože když odešli z budovy zřítila se za nimi klenba a s ní několik strojů. Nový požár v téže přádelně dne 21. února budil podezření, že byl způsoben úmyslně. 24. dubna 1908 hořelo v továrně Hechtově na Špitálkách a samovznícení bavlny bylo příčinou velkého požáru továrny LöwBeera v ulici Čechyňské 23. dubna 1909. 4. srpna téhož roku si sám zapálil sklad konfekčního materiálu majitel Kraus v Panské ulici, aby si pomohl ze svízelné situace. Elektrický zkrat byl příčinou požáru Strakoschovy přádelny na Dornychu. Při ohni 12. února 1910 vlněnky Otty Kuhna v Hybešově ulici zahynula jedna dělnice a několik jich bylo popáleno. V roce 1905 shořela značná část střechy ústavu pro choromyslné v Černovicích. Rovněž desetiletí, ve kterém celou polovici zabírají léta první světové války, zaznamenalo veliké požáry továren. 22. června hořelo u Kuhna na Hybešově ulici, daleko hůře však o měsíc později v zábrdovických "Spojených továrnách plstí v Rakousku" a opět šlehaly plameny nad fabrikou Löw-Beerovou v Čechyňské ulici a v listopadu u Morice Berana v Zábrdovicích. Byly to obrovské ztráty a škody šly do milionů. V březnu 1911 padla popelem cihelna J. Lehkého v Juliánově, 28.února1912 Esslerova přádelna v Obřanech. V srpnu 1913 shořela Semlerova svíčkárna v Komárově a o půl roku později továrna na zpracováni plsti Morice Berana v Mlýnské ulici a krátce nato Jungwirtova cihelna ve Slatině. 31. května se samovznítila vlna ve Feldhendlerově přádelně na Nové ulici a značně větší požár Hechtovy textilky na Cejlu 29. září smetl i část ulice. 26. března neopatrným přeléváním benzinu došlo k výbuchu a požáru v Grolichově drogerii "U bílého anděla" v Jánské ulici, přičemž dvě ženy uhořely a dalších 17 bylo popáleno. Nelze všechny větší požáry ani vyjmenovat, protože v některých továrnách hořelo příliš často, mezi ně patřila i Královopolská strojírna. V období první republiky množství velkých požárů pokleslo, ale zato některé z nich byly opravdu velké. Rozsahem škody předčil mnohé požár textilky bratří Šťastných v ulici Mlýnské večer 28. února 1927. Sloupy jisker zbarvily oblohu do ruda a vzduchem poletovaly chuchvalce vlny, které údajně padaly i ve vzdálenosti několika kilometrů. V říjnu vyhořela část část fabriky Offermannovy a 15. května 1928 padla část továrny Bartelmusovy na dnešní ulici Lidická. V červnu pak Kohnova cihelna a poslední den v červnu byla zničena část textilky Beranovy. 5. února 1929 shořelo za půl milionu obuvi ve velkoobchodu Kischnerově na nám. Svobody. Největší v tom roce byl požár Neumarckovy přádelny v Nadační ulici 8. července večer, který likvidovalo 15 hasičských sborů, přičemž bylo 13 hasičů těžce zraněno. A škoda činila téměř 5 milonů Kč. Ve třicátých letech pozorujeme nebývalou činnost žhářů a hasiči byli nuceni téměř denně vyjíždět. Hasiči z povolání města Brna vyjížděli nejen k požárům ve městě samém, ale i ke vzdálenějším požárům. Například do Batelova (květen 1932), Rousínova, ke Kroměříži, nebo do Hodonic na Znojemsku, kde popelem lehl parní mlýn. Po čtyřech hodinách lehla popelem i Bilkova továrna i se všemi zásobami v lednu následujícího roku. Nebylo ještě ráno 30. července a Brnem otřásl ohlušující výbuch, který urval průčelí hotelu Europa na rohu ulice Jánské a nám. Svobody. Chodci, kteří byli v té době na ulici byli doslova přilepeni na zeď. Okna byla vytlučena do velké vzdálenosti a dokonce na ulici Husově zemřela služebná, která čistila okna a vypadla ze třetího patra z okna. Výbuchem bylo v hotelu usmrceno 8 lidí a 50 lidí bylo zraněno. Týden měli hasiči plné ruce práce s hašením ohně v továrně na výrobu melasových krmiv na Špitálkách. Oheň hasilo 20 sborů. V letech 1940 až 1950 jsou největší požáry zaznamenány na konci války. Na město tehdy bylo shozeno asi 18 000 pum a granátů a bylo úplně zničeno 1 300 budov, těžce poškozeno 4 000 a lehce 8 000. To znamená, že z 24 000 budov byla každá druhá zničena nebo poškozena. 18 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Po válce k těm největším požárům patřil požár Mosilany na Křížové ulici v roce 1948 a 1953. Zazděný trám byl příčinou požáru v r. 1949 v Eislerově podniku v Tovární ulici, který způsobil škodu za 1 700 000 Kč. V roce 1950 vyhořela továrna na koberce "Moravan" v ulici Klazarově - škoda 2 mil. Kč a 17. srpna Tesla na Koněvově - škoda 2,5 mil. Kč. Samovznícení způsobilo požár za 2 miliony ve Spofě na ulici Kabešově v r. 1951 a elektrický zkrat způsobil dva velké požáry v r. 1956 v pivovaru na Hlinkách a v závodech Jana Švermy. Od elektrického vařiče došlo k ohni ve skladě na Výstavišti v roce 1959. Veliký požár vznikl v září 1963 na Brněnském výstavišti těsně před zahájením veletrhu. Od vadné zářivky přeskočily plameny na celý pavilon a způsobily škodu za 2 200 000 Kč. V lednu 1964 likvidovali hasiči požár v Československé televizi, který byl velice nebezpečný a jak je uvedeno na jiném místě byla jejich práce oceněna i vyznamenáním "Za statečnost". Na některé případy se nezapomene, i když nejsou jedny z největších jako ten ze 4. 11. 1973, kdy jednotka vyjela na požár do Rajhradu. Skrytá závada na zadní nápravě CAS 25 RTHP byla příčinou dopravní nehody při které se cisterna převrátila a usmrtila 2 hasiče (Anth Ivan a Jedlička Josef). Někteří z hasičů zůstali pod vozidlem, ale díky včasné pomoci kolem jedoucích řidičů se dostali ven a zachránili se. Pravděpodobně největším poválečným požárem byl požár v národním podniku Teplárna Brno, Špitálka č.6. Požár následoval po výbuchu uhelného prachu v prostoru staré mlýnice, která byla celá zničena a následně se rozšířil na objekt nové mlýnice, nové kotelny, staré kotelny a provozu kompresorů a způsobil tak škodu asi za 50 mil. Kčs. Zásahem jednotek byly uchráněny hodnoty asi za 100 mil. Kčs. Výbuchem byly na místě usmrceny 4 osoby a dalších 24 osob bylo zraněno, z nich 12 podlehlo následkům zranění. Výbuch byl tak silný, že byl zpozorován i z budovy Veřejného požárního útvaru. Likvidace následného požáru se zúčastnilo 144 hasičů (z povolání i dobrovolných) s 36 vozidly. Něco z brněnského hasičského hantecu Brněnský hantec byl používaný dříve častěji než v současné době. Přesto se však některé výrazy používají dodnes i mladou generací hasičů, aniž by si to uvědomovali. U hasičský jednotek z různých měst jsou používané i jiné výrazy než budou uvedeny v následující části. Pro milovníky hantecu pár výrazů, které byly anebo ještě jsou používány v praxi: Požár Džberová stříkačka První výjezdový vůz Hadice Operační středisko Čerpadlo Skládací žebřík fajer kýblšpricna první vagón šlauchy telefonka pumpa slepičák 19 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Trhací hák Kovové oko Megafon Poplach Hasič Pož. opasek Hasič č. 4 Přilba Žebřík Vřeteno Velké plameny Dýchací přístroj Hasičská sekyrka Plynový hasící automobil Auto třetího výjezdu Hadicový vůz Vůz rozvážející obědy CAS K25 LIAZ CAS 25 Sklepový požár Bytový požár Vrátnice Hasič vydávající stravu Místnost pro kuřáky Hasič ve stolárně Spojaři na ústředně Městská policie Pohřební služba fajer hák šekl kecafon alarm fajerman übršvunk hydrantmajstr kakáč, blembák štajgec špindla fagula déchačák valaška Sněhurka Japonka hadičák polívkáč Líza Unimog Mog sklepák byťák fortna kuchyňbába plícní dřevomorka plus a mínus empíci havrani Brno – Bohunice Počátkem roku 1923 byl na popud p. Jana Dlapky a p. Václava Linky založen Sbor dobrovolných hasičů v Bohunicích. Pět let po vyhlášení národní samostatnosti zrodily se nové myšlenky v svobodných hlavách svobodných občanů, kteří se v březnu 1923 sešli v místnostech p. Vršky aby prorokovali sociálních a humanitárních potřebách obce Bohunice. Tato schůzka byla korunována myšlenkou založení Sboru dobrovolných hasičů v Bohunicích. Dne 9. 9. 1923 byla první valná řádná schůze a týmž dnem nastoupil Sbor svou zákonitou pravomoc v Bohunicích. Prvním starostou byl zvolen Švestka Metoděj, rolník. Byla pořízena kompletní výstroj pro 15 členů a tito pojištěni. Dne 26. 10. 1923 po dlouhém vyjednávání došlo ke koupi ruční stříkačky za 750,- Kčs. Peníze na svoji činnost získávali dary od občanů a konáním různých kulturních akcí jako ples, věneček, mladé hody, soutěže v koulení kuželek o ceny aj. V roce 1927 vybudovalo město na hasičskou intervenci vodní nádrž na náměstí 1. května a téhož roku se stal sbor členem nové župy Rákosovy. Na jaře 1929 poskytlo město sboru místo na stavbu skladiště, s jehož stavbou bylo ihned započato a dne 18. srpna 1929 bylo skladiště slavnostně odevzdáno svému účelu v ceně díla 42 256,- Kčs V druhé polovině roku 1933 bylo zakoupeno dvoukolové motorové čerpadlo za cenu 30 000,Kčs od fy Hrček a Neugbauer. 20 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město V roce 1947 byl přidělen od župy vůz Praga - grant, který jsme stále opravovali na vlastní účet. Sbor dále pokračoval ve své činnosti a řídil se heslem " Bohu ku cti, národu k obraně, bližnímu k ochraně". Po přistěhování se br. Václava Pospíšila staršího ze Šlapanic nabrala činnost vyšších obrátek a to na úseku kulturním a výchovy mládeže. V Orlovně bylo zbudováno kino a postavena promítací kabina. Byly prováděny ukázková cvičení jako " Tři požáry v Bohunicích", soutěže obratnosti hasičských družstev na okruhu kolem Bohunic. Za vedení hasičů a ve spolupráci obyvatel Bohunic byl v roce 1959 uspořádán " Národopisný den v Bohunicích" na kterém se předváděla Selská svatba, staré tance a divadelní představení Zrušení roboty. Pro velký úspěch byl vytvořen taneční kroužek o 16 tanečních párech, který tančil českou a moravskou besedu. S tímto nastudováním tanců vystupoval na různých akcích v rámci města Brna. Pořádaly se mladé hody na parketu před hasičkou v parku. Při těchto akcích vyhrával dechový taneční orchestr, jehož byli hasiči zřizovateli. Jelikož již nestačily stávající prostory hasičské stanice, ať po stránce garáží nebo další činnosti, bylo v roce 1961 rozhodnuto o její přestavbě a nástavbě o jedno patro. Práce začaly roku 1962 a byly ukončeny v roce 1964. Celá stavba byla prováděna členy sboru v rámci akce "Z". V roce 1964 byla navázána družba se slovenskými hasiči z Bratislavy - Děvína. V roce 1969 hasiči zakoupili nákladní vozidlo a začali podnikat v autodopravě až do roku 1998. K 50 výročí založení sboru uspořádali ukázkovou akci jak se hasívalo dříve až do použití moderní techniky. V roce 1976 se hasiči prvně dozvěděli o možné asanaci hasičského skladiště. Ihned se začali zajímat o náhradní výstavbu nové zbrojnice. Byly nabízeny různé lokality v katastru obce i mimo, na které už měli vypracované studie i projekty, ale vždy se vyskytla nějaká překážka její realizace. Nepomohly ani žádosti o pomoc, které napsali prezidentovi, do rozhlasu a televize a jiné státní úřady. Nakonec se museli vystěhovat do statku na Morávkově nám. 7, napřed na dvůr a teprve po různých stavebních úpravách, které tradičně dělali sami, se zabydleli. Poslali žádost o restituci pozemku, ale vzhledem k tomu že byl městský, žádost zamítli. V tomto období byla těžce narušena činnost, ale přesto byli stále vyhodnocováni jako nejlepší sbor na území města Brna. V roce 1997 se díky paní starostce přestěhovali do stávající budovy, která plně vyhovuje a sbor může zase naplňovat heslo našich předků. Trvale se věnovali mladé generaci. Družstva dětí a dorostu se zúčastňovala různých soutěží, sportovních a kulturních akcí. Pořádali pro ně letní tábory, výlety za poznáním a branné hry. Od roku 1983 po koupi budovy v Sobotíně začali tuto přestavovat pro rekreační účely členů sboru. Pro občany Bohunic jsou pořádány v našem sále různé kulturní akce, ve spolupráci se školami pořádáme námětová cvičení a ukázky práce při požáru, soutěže v obratnosti hasičských družstev a jiné. V současné době má sbor zásahovou jednotku vždy připravenou a plně vycvičenou pro zásah a vychovává 30 dětí, které jsou rozděleny do jednotlivých kategorií, neboť v nich je záruka pokračování Sboru dobrovolných hasičů Bohunice Zásahová jednotka je zařazena do kategorie III. Jednotku tvoří velitel jednotky, 2 velitelé družstev, 21 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město 4 strojníci a 19 členů. Hotovost pro výjezd je zajišťována 24 hodin denně. Vedle hašení požárů jsou prováděna i čerpání vody a řezání spadlých stromů v případě ohrožení. Jednotka má k dispozici dvě zásahová vozidla ( CAS 24 a DA 12), několik čerpadel, motorovou pilu a elektrocentrálu. Veškeré toto nářadí mohou obsluhovat vyškolení členové jednotky při zásazích a jiné pomoci v případě ohrožení osob nebo majetku. Výcvik a školení členů probíhá pravidelně každé pondělí. Údržba a kontroly techniky a všech prostředků je prováděna dle plánů. Jednotka je součástí Sboru dobrovolných hasičů Brno Bohunice a i její činnost je dobrovolná. www. sdh-bohunice.wz.cz/ Brno – Brněnské Ivanovice Český dobrovolný sbor hasičů v Brněnských Ivanovicích byl založen před sedmdesáti lety 26. 12. 1938 na ustavující schůzi a úvodní řeč pronesl pan učitel Edmund Gloc. Celý originál je založen v kronice hasičského sboru. V roce 1938 bylo přihlášeno do sboru 124 osob z toho mužů činných 36, 8 žen, 72 mužů přispívajících a 8 žen. Starobrněnský pivovar poskytl velkou garáž s přilehlou místností na schůze a školení. Štáb PCO města Brna dodal 1 agregát fa Hrček, výstroj a výzbroj pro 20 mužů. Nářadí se skládalo z 5OOm B hadic a 200m hadic C, hydrantu, lopat, krumpáčů a lékárnické potřeby. Sbor byl zařazen do Župy Moravské č. 16 a okrsku Husovice. V roce 1939 bylo zakoupeno 6 ti válcové vozidlo Tatra a přestavěno na hasičské vozidlo. V roce 1940 se sbor přestěhoval do bývalé restaurace, kde se nacházela garáž a velká místnost pro uskladnění materiálu. Hasičské vozidlo bylo používáno až do roku 1945, kdy bylo ukradeno a nalezeno poškozené u Hodonína. Během okupace došlo k zatýkání našich členů gestapem a odvezení do koncentračního tábora. První byl zatčen učitel Edmund Gloc a umučen v Osvětimi v roce 1941. Celkem bylo zatčeno 10 členů, z nichž se po osvobození vrátili pouze tři. Po skončení války se sbor přestěhoval do německé zbrojnice, kde sídlí dodnes. Během času byla přistavěna klubovna pro mládež a dílnu na opravu čerpadel a vozu. V roce 1945 bylo sboru přiděleno vojenské vozidlo americké značky Dodge, které bylo v roce 1950 nahrazeno vozem RM Praga. Později potom vozidlem RN Praga 16. Hasičský sbor se během své existence podílel na likvidaci požárů, při záplavách a žňových hlídkách. Každým rokem pořádal sbor ples, ostatky, hody a v zimní době čaje pro mladé. Sbor pracoval také s divadlem Libuše při pořádání představení. Šedesátá léta jsou poznamenána změnou struktury dobrovolného hasičstva. Vznikají okresní a později i krajské výbory a spolky přestávají být spolkem a mění se na okresní jednoty. Přijímají název požární sbory a podřizují se době. Ale i na dále zastávají svoji funkci a dodržují heslo „Bohu ke cti, bližnímu ku pomoci „. V této době zaznamenávají hasiči příliv žen do svých řad, nejinak tomu bylo i v Brněnských Ivanovicích. Ženy se zejména podílely na organizování společenských akcí a zastávaly zdravotnickou pomoc V roce 1977 22 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město přišla do sboru posila v podobě družstva mladých hasičů. Několik odchovanců této omladiny pracuje ve sboru dodnes. Rok 1989 vznesl do našich životů jiný rozměr, listopadová sametová revoluce změnila mnohým život. Změnily se i dobrovolní hasiči. Vrátili jsme se k původnímu názvu Sbor dobrovolných hasičů a během příštích několika let se změnila i struktura OSH. Zanikly krajské výbory. Funkce starosty OSH se stává funkcí dobrovolnou bez nároku na honorář. Sbory se staly právnickou osobou a musely se naučit starat se o prostředky na svoji činnost. V čele sboru stojí opět starosta, který se stává statutárním zástupcem. I nás potkává utlumení činnosti spojené s děním ve společnosti. I naši členové procházejí složitějším obdobím, kdy je třeba klást na první místo zabezpečení rodiny. Někteří proto ze sboru odcházejí. Ale i nám se nakonec podařilo překonat nepříjemné období a přicházejí roky 1999 – 2008, které nám přivanou nové kolegy a kolegyně ochotné spolu s námi pracovat a rozvíjet činnost hasičského sboru. Od roku 1994 disponuje náš sbor vozidlem DA 31. V roce 1999 poprvé pořádáme „Den pro děti“ a tím začíná pro náš sbor nové období. Zbrojnice prošla částečnou rekonstrukcí a jednotka byla díky Městské části nově vybavena. V roce 2008 se podařilo díky MČ opravit klubovnu, bylo zabudováno nové okno a zřízeno topení. Byla také znovu opravena svépomocí fasáda zbrojnice a srovnána zem ve dvoře. Disponujeme elektrocentrálou Honda, ponorným kalovým čerpadlem, 2 ks motorovou pilou, a PS 12, osvětlovacím stojanem, nafukovacím člunem Riwer Otter 6 s motorem a příslušenstvím. Plně je vystrojeno 6 členů jednotky dle součastných požadavků, které nám ukládá zákon. Samozřejmostí je výcvik jednotky, účast na školeních, pořádání přednášek pro školy a školky, asistenční služby a preventivní kontroly v objektech na požádání apod. Nemalá je doba strávená v hasičské zbrojnici při brigádách na údržbě techniky a úpravě okolí. Myslím, že není podstatné počítat hodiny strávené v hasičské zbrojnici na přípravě všech akcí a v rámci výcviku. Všichni víme kolik času nám tato činnost zabere. Mimo povinnosti, které jsou spojené s činností jednotky se pomalu ale úspěšně daří pořádat společenské akce pro veřejnost. Každoročně pořádáme Hasičský bál,Pálení Čarodějnic, Tábor pro děti, Den pro děti,Soutěž v hasičské dovednosti (pro hasičská družstva),Mikulášskou nadílku pro děti, ve spolupráci s MČ Adventní Trhy a na závěr roku Vánoční strom jako malé pozastavení před Štědrým dnem. Jsme velmi rádi, že nám spoluobčané zachovávají přízeň a naše akce navštěvují. Naším zájmem mimo hasičské povinnosti i nadále zůstává rozvoj společenského života v obci. V červnu 2008 jsme v rámci oslav svého výročí uspořádali Netradiční hasičské hody, které nás stály nemalé usilí a jen díky obětavosti většiny členů a našich přátel a také krojovaných párů se hody vyvedly. Další akcí rámci oslav bylo Svěcení praporu SDH při kterém jsme vzpomněli založení sboru a jeho zakládající členy . www.sdhbrnenskeivanovice.cz Brno – Holásky Sbor byl založen dne 19.března 1902. První hasičský výbor tvořili tito členové: Richter Jakub - starosta, Krejčí Jan - místostarosta, Kruml Jan – náčelník, Černý František - 1. Podnáčelník, Richter Albert - 2. Podnáčelník, Krejčí Jan – jednatel, Krejčí Antonín – pokladník. Dále byli při zakládaní sboru čini tito občané: Jochman Josef železniční zřízenec, Kundera Jan – rolník, Hošek Šimon – dělník, Rusler Jan – dělník, Kratochvíl Ferdinand – zedník, Rusler František – dělník, Černý Jan – rolník, Kundera Rudolf – dělník, Havlíček Cyril – pastýř, Přichystal Antonín – rolník, Kruml Tomáš – dělník, Rudolecký Jakub – tesař, Richter Leopold – rolník, Černý Jakub – dělník, Jurák Bernard – rolník, Čáslava Leopold – dělník. Obec tehdy zakoupila novému sboru starou, ale dobrou 23 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město vozovou stříkačku za 100 korun od továrny Knaust z Brna, továrník Offermann daroval členům kroj a pláště. Již před tím ale byla na obci přenosná stříkačka a 14 metrů hadic, zakoupená v Brně již v roce 1884 za 99 zlatých a 70 krejcarů a z roku 1891 nová lejta na vodu za 14 zlatých, 30 krejcarů. Dále byly k dispozici nezbytné žebře, háky a vědra. Všechno toto zařízení bylo složeno v obecní pastoušce, která tehdy stála v místech dnešní silnice do Chrlic, kterou u dnešního parčíku u školy zavírala. Na potřebné hadice zapůjčil starosta sboru Jakub Richter 600 korun a z toho zbylo ještě na další výzbroj. Tak bylo pořízeno potřebné vybavení a mohlo se začít s výcvikem. Cvičívalo se obvykle v neděli dopoledne před obecní pastouškou, nyní už hasičským skladištěm a členové byli svoláváni trubkou. Velkým svátkem Holásek se staly Bartolomějské hody pořádané pravidelně koncem měsíce srpna. Sbor je poprvé provedl v roce 1919 a to ve spolupráci s národní školou a jsou s velkým uspěchem pořádány dodnes. Dne 21. června 1936 byla pořízena první automobilová stříkačka Škoda R4 za 20 250 korun. Ve službě byla až do padesátých let, kdy byla vyřazena. V roce 1950 byl za 40 000 Kčs zakoupen podvozek značky Horch a s pomocí Okresní inspekce požární ochrany Brno venkov z něj byl krytý vůz. Dne 12.února 1951 k nám byla převedena z Veřejného požárního útvaru v Brně cisterna Opel Blitz s nádrží na 2 000 litrů vody, která byla v roce 1969 převedena do Bystrce a 6.června jsme do útvaru dostali téměř novou sedmikubíkovou cisternu, upravenou pro požární účely z kropícího vozu. V roce 1982 nám bylo přidělěno vozidlo CAS 25 s nádrží 3500 litrů vody, kterou máme dodnes Jednotka je v současné době zařazena do kategorie JPO III/1 . Je složena z 15 členů. Každý má svou funkci a upotřebení v případě zásahu. Zásahy se týkají většinou přivalových dešťů, velkých vichrů, ale dojde i na pořáry a to pak jde do tuhého. Hasičská technika Š 706 CAS 25, Avia DA 12, Motorová řetězová pila Husqvarna 359, Plovoucí čerpadlo Aquafast, PS 12, Elektrocentrála Honda ECMT 7000F, Přetlakový ventilátor Orkán 350 S Ochranné pomůcky Zásahový oblek Deva Fireman III a TACONNI, Zásahová helma Gallet se zlatým štítem, Zásahové rukavice HOLÍK (Crystal, Diamond) firma Holík, Dýchací přístroj Saturn S-7, Dýchací přístroj Dräger PA 90 Comfort Ostatní hasičské pomůcky Radiostanice Motorola P080, Radiostanice Motorola GP 340, Radiostanice Motorola GM 360, Slaňovací sada (od firmy Alpin Bupex) www.sdhholasky.cz/ Brno – Husovice V roce 1872 vzniklo v Husovicích několik velkých požárů a husovická obec byla vyzvána okresním hejtmanstvím, aby si pořídila řádnou stříkačku pro případ vzniku požáru. Nakonec si ji obec pořídila až v roce 1876 pod pohrůžkou trestu (neplnění povinností vyplývajících z protipožárního zemského zákona z 15. 1. 1873. Tehdy stříkačka přišla na 600 Zlatých. Stříkačka byla umístěna na dvoře staré německé školy na Cacovické ulici. Začal se o ni starat zámečnický mistr Josef Urbánek za odměnu 50 krejcarů ročně. Společně se svým bratrem Aloisem v roce 1879 se jim povedlo vycvičit několik místních občanů v zacházení se stříkačkou, ale založit dobrovolný hasičský sbor se jim nepovedlo. V roce 1881 ale už byli úspěšní. 24 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Sbor dobrovolných hasičů v Husovicích vznikl 19. 9. 1881. Tehdy se konala první valná hromada a byl zvolen výbor sboru. Složení prvního výboru: Starosta: Eduard Kalous Místostarosta: Alois Urbánek Jednatel: Čeněk Martínek Pokladník: Jan Kaloud Náčelník: Josef Urbánek Místonáčelník: Konstantin Dědák Základní stanovy, služební a disciplinární řád vytvořil náčelník Josef Urbánek, předložil jej 4. 10. 1881 ke schválení, a schválen byl už 20. 1. 1881. Vzápětí byly uspořádány dvě sbírky, ze kterých byla pořízena základní výzbroj a výstroj. Nádvoří staré německé školy se stalo centrem sboru. V dřevěné kolně na dvoře byla umístěna stříkačka a veškerá další výzbroj a výstroj, okolo vyrostlo jednopatrové leziště a další prostor se využíval jako cvičiště. Po krátké době byl povolán osvědčený hasičský cvičitel Heřman Braš z Králova Pole (pro své zásluhy byl později jmenován čestným členem sboru), který provedl základní výcvik všech členů sboru. Z iniciativy husovického sboru došlo ke svolání okolních hasičských sborů, na kterém bylo jednáno o založení brněnské hasičské župy. V roce 1886 byla zakoupena (z příspěvků členů) od firmy Smekal první řádná čtyřkolová stříkačka (1000 Zl.) a stará dvoukolová byla odprodána. V roce 1895 byla vybudována nová zbrojnice na Hálkově ulici číslo 6 (stojí dodnes, je přestavěna na rodinný dům, později na ni byl umístěn znak města Husovic - 5. 3. 1912 byly Husovice povýšeny na město). Zbrojnice byla na tehdejší dobu velmi moderní a poměrně prostorná. 15. 7. 1900 se v Husovicích konal župní sjezd hasičských sborů. Od roku 1902 se župa snažila o germanizaci sborů, což vyústilo 27. 1. 1906 ve vystoupení husovického sboru z župy. V roce 1907 sbor vystoupil ze Svazu německého hasičstva, ale do župy českého svazu nevstoupil a zůstal mimo. V roce 1905 sbor zakoupil stavební místo na tehdejší Radnické ulici v centru Husovic (dnes Netušilova ulice). Bylo sem přemístěno leziště a pozemek byl do roku 1911 používán jako cvičiště. V roce 1911 se sbor obrátil na tehdejšího starostu obce Jana Kachlíka se žádostí o postavení nové zbrojnice na tomto pozemku. Obec této žádosti vyhověla a tak v srpnu téhož roku byl položen základní kámen a 9. 6. 1912 byla nová zbrojnice otevřena a předána sboru. Po první světové válce činnost sboru postupně ožívala. I když se mnoho členů sboru z války nevrátilo, objevili se noví lidé. 1. 6. 1924 byla sboru předána první autostříkačka značky Laurin a Klement. Stařičká čtyřkolová stříkačka pak byla odprodána sboru v Omicích. V roce 1936 byl při příležitosti 55 let od založení sboru uspořádán v Husovicích krajský sjezd hasičstva. V roce 1938 byl v Husovicích pořádán "Den brannosti", jehož se zúčastnil mimo jiné i Dragounský pluk č. 6. Tento pak večer odjel chránit státní hranice. Během druhé světové války byla činnost sboru silně omezena. Přesto se někteří členové zapojili do podzemního hnutí, byli zatčeni a souzeni, a později i zavlečeni do koncentračních táborů. Sbor však v rámci možností fungoval dál. Přes zákaz protektorátních úřadů přijímal nové členy a povedlo se mu uschovat sochu Dr. Miroslava Tyrše, která měla být zničena (dnes je socha v Tyršově parku). V posledních dnech války byla zbrojnice zasažena minou. Veškerý majetek sboru byl zničen nebo poškozen. Po skončení války se členové sboru dali do práce a zbrojnici v krátké době opravili. Sbor byl vyzván aby postavil tzv. "samaritánskou hlídku" na vlakovém nádraží v Černovicích. Jejím úkolem bylo poskytovat pomoc a ošetření lidem vracejícím se z nucených prací a koncentračních táborů v Německu.Vedením hlídky byla pověřena paní Ludmila 25 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Pecháčková. Později jí ČSČK udělil uznání za obětavou práci. Ostatním členům sboru se podařilo najít část své techniky a opravit ji. V roce 1946 tak mohla být činnost sboru obnovena. Navíc sbor obdržel moderní skříňový vůz Opel - Blitz jako náhradu za zničenou Pragu - Mignon. Postupně bylo doplňováno ostatní technické vybavení sboru. V roce 1951 oslavil sbor již 70 let své existence. 9. 6. byla otevřena výstava v přednáškovém sále základní školy na náměstí Republiky, večer pak byl slavnostní koncert v Lidovém domě. Další den ráno se konala přehlídka požární techniky na Nováčkově ulici. Po ní byla uskutečněna v Lidovém domě slavnostní schůze za účasti delegátů a zástupců státních orgánů a společenských organizací NF. Akce se zúčastnila také početná delegace dobrovolného a záchranného sboru z Bratislavy. Odpoledne se konalo požární cvičení. Po cvičení prošel průvod přes Husovice na hřiště na Dukelské ulici, kde program pokračoval…. Ještě toho roku byla uzavřena družba mezi naším sborem a sborem Bratislava – Staré město. Tato družba trvá dodnes i přes vznik samostatného Slovenska viz (odkaz) V roce 1957 byla započata přestavba zbrojnice - byla postavena nadstavba na dvorním křídle. Stavba byla ukončena v roce 1959. V nadstavbě vznikla moderní nocležna pro družstvo mužů. Současně bylo započato se stavbou 15 - ti metrového sušáku na hadice ve dvoře. Stavba věže byla ukončena v roce 1961. V roce 1961 proběhly v rámci oslav 700 let od založení Husovic oslavy 80 let trvání sboru. V rámci oslav byla na náměstí Republiky instalována světelná fontána požárním sborem z Malhostovic (Brno venkov). Rovněž byla utužena vzájemná spolupráce se sborem z Bratislavy. V roce 1964 obdržel sbor Čestné uznání za zásah při požáru v Televizním studiu v Brně. V roce 1970 zabezpečil ONV Brno III zahájení generální opravy zbrojnice. Díky společnému úsilí ONV a členů sboru byla rekonstrukce ukončena v následujícím roce. V rámci rekonstrukce byla získána bytová jednotka pro správce zbrojnice. V roce 1971 proběhly oslavy 90 let trvání sboru. V roce 1975 obdržel sbor Čestné uznání od NV města Brna a čestné uznání od ÚV SPO ČSR za účast při požáru v brněnské Teplárně (Radlas). V roce 1977 byl vytvořen smíšený požární sbor - dobrovolný a z povolání. Došlo k posílení sboru o příslušníky veřejného požárního útvaru, kteří konali stálou službu v požární zbrojnici spolu s členy našeho sboru. V roce 1981 proběhly oslavy 100 let trvání sboru. V roce 1991 proběhly oslavy 110 let trvání sboru. Nynější činnost je velmi rozsáhlá. Kromě pravidelných nočních služeb jsou prováděny i služby denní, dále sbor zajišťuje požární prevenci pro úřad Brno - sever. Jednou ročně sbor pořádá soutěž v požárním útoku družstev - Memoriál Minaříka (od roku 1991). Dále sbor pořádá Dny otevřených dveří a Dětský den. Zúčastňuje se akcí radnice Brno - sever (Den radnice). Během roku se zúčastňuje nejrůznějších požárních cvičení (společně s ostatními sbory), požárních soutěží a jiných akcí. Na vyžádání sloužíme asistenční služby, provádíme tlakové zkoušky hadic a řadu dalších činností… V roce 2000 byla převedena z Obecního úřadu Medlánky na ÚMČ Brno-Sever jednadvacetiletá cisterna CAS-32 T-148, kterou jsme měli zapůjčenou od roku 1994. V říjnu 2001 jsme oslavili 120. výročí založení našeho hasičského sboru a 50ti-letou družbu se základní organizací dobrovolného požárního sboru Bratislava Staré-město. Při této příležitosti sbor udělil 6ti členům Čestné uznání SDH a stejné uznání také dostali tyto organizace: ZO DPZ Bratislava Staré-mesto, Oldskauti středisko"Oheň", SDH Brno-Obřany a Úřad městské části Brno-Sever. Náš sbor, ale ještě obdržel od Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezka stuhu k praporu "Za obětavou práci v požární ochraně". Čeho si nejvíce vážíme, že 26 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město sbor obdržel na návrh HZS města Brna "Čestnou medaili HZS ČR", kterou udělil minstr vnitra Stanislav Gross. V roce 2002 jsme prodali repasovanou cisternu CAS-25 Š-706 RTHP dobrovolným hasičům do Kobylnic. V roce 2003 jsme díky prodeji u nás nevyužité cisterny, se nám podařilo repasovat a provést celkovou generální opravu na hasičské cisterně CAS-32 T-148 (viz fotogalerii). V roce 2004 jsme v září uspořádali netradičný hasičský bál, po kterém byla poptávka již několik let. Husovický hasičský bál se vydařil, měl velký ohlas a převážně většině návštěvníků se líbil. V roce 2005 se konala pouze každoroční soutěž v hasičském sportu "Memoriál Ludvíka Minaříka" jelikož jsme připravovali oslavy 125. výročí založení sboru, které připadly na září 2006. V září 2006 náš sbor slavil 125. let od založení a 55. let družby s dobrovolným sborem Bratislava - Staré město. Oslavy proběhly 16. -17. 9. 2006. Při této příležitosti jsme obdrželi od HZS JmK ÚO Brno "Čestné uznání". Dále byl starostou SH ČMS udělen p. Pecháčkové řád sv. Floriána za šedesát let práce pro sbor. Více informací a foto naleznete v záložce 125. let od založení. Při této příležitosti jsme taky za finanční pomoci starosty ÚMČ Brno-Sever Ing. Venclíka a Tepláren Brno vydali Almanach. Požární zbrojnice Dvůr v Německé škole na Cacovické ulici Původní místo zbrojnice sboru. Od roku 1876 zde byla umístěna požární stříkačka (obecní). V roce 1881 byla přistavěna kůlna na nářadí a další potřeby, cvičiště pro členy sboru a jednopatrové leziště. V devadesátých letech už byly tyto prostory nedostačující pro potřeby sboru, proto bylo rozhodnuto postavit v blízkém okolí zbrojnici novou. Zbrojnice na Hálkově ulici č. 6 V roce 1895 byla postavena a slavnostně otevřena nová požární zbrojnice sboru na Hálkově ulici. Na tehdejší dobu byla velmi prostorná a moderně vybavená. Sbor opustil staré prostory ve dvoře Německé školy na Cacovické ulici. V roce 1898 bylo přistavěno moderní dvoupatrové leziště, které sloužilo pro výcvik hasičů. Sbor se však neustále rozrůstal a nakonec se i tato zbrojnice stala nedostačující. Objekt stojí dodnes, je přestavěn na rodinný dům. Zbrojnice na Netušilově ulici č. 18 Již v roce 1905 sbor zakoupil stavební místo na tehdejší Radnické ulici v centru Husovic (dnes Netušilova ulice). Bylo sem přemístěno leziště a pozemek byl do roku 1911 používán jako cvičiště. V roce 1911 se sbor obrátil na obec se žádostí o postavení nové zbrojnice na tomto pozemku. Obec této žádosti vyhověla a tak v srpnu téhož roku byl položen základní kámen a 9. 6. 1912 byla nová zbrojnice otevřena a předána sboru. V posledních dnech války byla zbrojnice zasažena minou. Po skončení války členové sboru zbrojnici v krátké době opravili. V roce 1957 byla započata přestavba zbrojnice - byla postavena nadstavba na dvorním křídle. Stavba byla ukončena v roce 1959. V nadstavbě vznikla moderní nocležna pro družstvo mužů. Současně bylo započato se stavbou 15 - ti metrového sušáku na hadice ve dvoře. Stavba věže byla ukončena v roce 1961. V roce 1970 zabezpečil ONV Brno III generální opravu zbrojnice. Díky společnému úsilí ONV a členů sboru byla rekonstrukce ukončena v následujícím roce. V rámci rekonstrukce byla získána bytová jednotka pro správce zbrojnice. V roce 1997 byla díky pomoci Úřadu místní části Brno - Sever provedena rekonstrukce zbrojnice. Byla vyměněna elektroinstalace, vybudována nová koupelna, kuchyně, skluz z chodby v podkroví do garáže včetně automatických dveří řízených fotobuňkou a řada dalších prostorů. Zbrojnice dostala nové roletové elektrické vrata s 27 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město dálkovým ovládáním. Rekonstrukce byla dokončena v roce 1998. V roce 2001 jsme při příležitosti 120. výročí založení našeho hasičského sboru vymalovali kompletně celou zbrojnici. Této činnosti a následného uklízení se účastnili nejen členové sboru ale i oldskauti, kteří nám pomáhají skoro při každé naši akci. V roce 2002 jsme na přidělené parcele, v zadním traktu, provedli úklid, vykáceli náletové dřeviny, zhotovili plot a také jsme si zvelebili kancelář, kam jsme nechali namontovat plastové okno a zhotovili jsme chodbu do zadního traktu zbrojnice. Fasádu jsme opravili a nainstalovali nové vchodové dveře do této chodby. V roce 2003 byly na nocležnu zakoupeny noční stolky a lampičky. V roce 2004 byla vyměněna stará okna v nocležně, na schodišti a na WC za plastová. V roce 2005 nebyla na zbrojnici provedena žádná rekonstrukce ani oprava. V roce 2006 jsme si nechali vyrobit na zakázku vitríny a TV skříň. Pracovní stůl s policemi byl zakoupen ÚMČ Brno-Sever. V denní místnosti byly také vyměněny záclonové garnýže a také byly zakoupeny nové záclony. Tyto byly taky hrazeny ÚMČ Brno-Sever. Dále byla provedena rekonstrukce havarijního stavu odpadního potrubí svodů okapů budovy stanice. Brno – Chrlice 11. 9. 1892 byl založen první hasičský výbor. Aktivních bylo 30 členů. Jejich heslem bylo "Bližnímu k ochraně, vlasti k oslavě."Po 8 měsících ustavičného trénování, uskutečňují první veřejné cvičení s okolními obcemi. Další aktivitou sboru bylo uskutečnění hasičského plesu 21. ledna 1894. Měli také svoji knihovnu, kterou vedl Jan Broskva. Po domluvě se začalo půjčovat i veřejně. V roce 1926 byl zakoupen rajhradský stožár na sušení hadic., který sloužil do roku 1972(potom postaven nový). Roku 1932 se ke sboru přidaly i ženy, které měly funkci vzdělávání mládeže. Jmenovat můžeme např. Blaženu Solničkovou. V roce 1933-1934 hasiči upravují automobil, aby lépe vyhovoval hasičské službě. Hasiči se ve válečné době snažili zmírňovat škody a zasahovali u požárů. Na počátku 50. let se přejmenoval sbor na Místní hasičskou jednotku. Postupem času navázali na tradice hodů a plesů. Ve spolupráci s Automobilovým klubem zajišťovali hasiči technickou podporu při pořádání závodů motocyklů v Brně na okruhu Velké ceny. Pro děti hasiči pořádali dětské letní tábory. Používali hasičský automobil CAS-25 Š 706 z roku 1983. V tomto období byl vedoucí Martin Prokeš, vedoucí mládeže Jaroslav Černý, dětský oddíl vedly Libuše Šromová, Jana Růžičková a Helena Sosnarová. Významní členové hasičství byli František Rokos-jeden ze zakladatelů, František Prokeš-předseda a Leopold Šrom velitel, který motivoval děti k aktivním soutěžím. Současní hasiči 2x vyhráli závody o pohár starosty Bohunic. V roce 1997 vyhráli prví místo ve Vranově (z 25 družstev). Významnou událostí bylo převzetí nového hasičského automobilu MAN CAS 15 v roce 2009. Sbor dobrovolných hasičů se podílí aktivně na požární bezpečnosti obce, kontrolují hydrantové sítě v obci, a podílí se na odstraňování mimořádných událostí. Pořádají a účastní se závodů dětských i dospělých. Pomáhají na různých akcích. Činnost našich hasičů je všestranná. Spolupráce s HZS ČŘ-stáže PS BVV. V současné době je vedoucím sboru Martin Prokeš,starosta je Tomáš Putna,vedoucí mládeže je Leoš Šrom, Monika Hanušová a Markéta Černá. Sbor má okolo 45 členů dospělých a 40 členů dětí. www.sdhchrlice.ic.cz 28 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Brno – Kohoutovice I v Kohoutovicích byl asi do šedesátých let minulého století dobře fungující Sbor dobrovolných hasičů Kohoutovice. Tak jsem na tuto organizaci zavzpomínal před letošní „popeleční středou“. Tehdejší SDH u nás v Kohoutovicích byl znám jako velký pořadatel skoro veškerých kulturních akcí, a to již zmíněného masopustního veselí jak průvodem masek po dědině, tak maškarní zábavou v hospodě U Veselých (U Bohdana), tak plesů, Svatodušních hodů, vinobraní, Martinských hodů, atd. Tyto a ještě jiné akce pořádali místní hasiči. Hlavní činností SDH byla pomoc při hašení požárů za účasti hasičů z města, pravidelná kontrola domovních komínů, žňové protipožární hlídky na polích a u mlátících strojů v selských staveních, hasičské služby při tanečních zábavách, při divadelních představeních a taktéž v hospodě U Veselých ve starých Kohoutovicích. Jen z výpovědi dříve narozených jsem se dozvěděl, že zde bývala ruční hasička tažená koňmi. Hasicí vůz stával u starosty a v případě požáru zapřahal koně ten, kdo byl s koňmi nejdostupnější. Po druhé světové válce, což už si dobře pamatuji, neboť jsem byl i já jako dorostenec členem hasičského družstva, na otevřený hasičský vůz značky „Grand“, který řídil pan Srstka a tento vůz stával ve stodůlce u mistra kamnářského, souseda Krůtka, kde byla nouzová zbrojnice (na tomto místě dnes stojí budova, kde sídlí projekční kancelář Kočka a spol., proti restauraci Marco Polo). Další hasičská zbrojnice později byla umístěna na Potocké ulici v bývalé strojovně místní cihelny, dnes zde stojí bytovka. To už jsme neměli otevřený vůz „Grandku“, ale krytý americký od UNRY. Starší lidé vědí, že UNRA byla americká podpora všem státům postižených válkou. V této cihelně už byla větší možnost pro umístění zbrojnice a pro školení mužstva a výcvik dorostu. Několikrát se hasičský dorost zúčastnil okresních i krajských soutěží, kde se poměrně dobře umísťoval. Dlouholetý velitel a předseda sboru hasičů byl „bratr“ František Daler, otec bývalého kostelníka a otec dnes žijící paní Jarky Stejskalové, která byla v družstvu žen místního sboru. Další dlouholetí členové byli například: br. Josef Drápal, Josef Suchánek st., a ml., Jan Dvořáček, Sobotka, Krvač a další, kteří pro tento sbor obětovali veškerý svůj volný čas, tehdy i mladí hasiči, které nechci jmenovat, neboť jich bylo mnoho, včetně děvčat hasiček. V době přibližně kolem šedesátých let minulého století z důvodu stavění bytovky na Potocké ulici se cihelna i se zbrojnicí zbourala a SDH svoji činnost ukončil. Toto je moje vzpomínka na jednu z mnoha organizací, která působila v Kohoutovicích. autor: Jaroslav Plšek Brno – Královo Pole Počátky sboru dobrovolných hasičů v Králově Poli se datují k lednu roku 1880, kdy obecní rada učinila usnesení o jeho založení a stanovila přípravný výbor. Nechali vybubnovat, že se přijímají dobrovolníci, v červnu 1881 se pak za účasti 45 zakládajících členů ustavující schůze. Podle zde schválených stanov zněl oficiální název:"Městský dobrovolný hasičský sbor". Do čela byl zvolen br. Ferdinand Zigmund, t.č. starosta Králova Pole. Za obnos 1,100 Zlatých byla zakoupena stříkačka fy. Hyller Brno. 14. září byl pak do služeb obce předán vycvičený sbor, při té příležitosti se konal sjezd českého hasičstva z Moravy. Během slavnosti byl vyhlášen požární poplach - hasiči byli povoláni k domovnímu požáru, a tak hned zažili svůj "křest ohněm", přičemž prokázali, že jsou vycvičeni znamenitě. 29 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Původní hasičské skladiště bylo ve dvoře tehdejší radnice na Mojmírově náměstí. V roce 1895 byl obcí darován pozemek na dnešní Košinově ulici, kde byla vystavěna nová, nynější zbrojnice. V roce 1909 bylo postaveno "lešení železné" - věž sloužící k výcviku i sušení hadic. Sbor ji zakoupil za 1,100K. Když byl v roce 1914 císařem vyhlášen státní smutek, v Králově Poli se zrovna konal Sokolský slet. Nastala 1. světová válka. Zbrojnice byla zabrána pro vojenské účely a musela být vyklizena. Výzbroj a výstroj byla uložena v cihelně, v Řečkovicích a vůbec mezi členy. Činnost sboru ustala, 4 bratři padli na bojišti. Po válce se činnost sboru rychle rozběhla. Při sboru byla zřízena knihovna, počaly se scházet i ženy i dorostenci. v roce 1925 byla sboru předána první autostříkačka fy. Hrček a Neugebauer. Svou připravenost hasiči prokázali při velkém cvičení na Zelném Trhu při sjezdu v r. 1925, hlavně pak při dlouhé řadě zásahů - např. velký požár Královopolské strojírny r. 1920. Často vyjížděli k zásahům i mimo obvod Velkého Brna. Na konci 30. let začala být vážná politická situace. Schylovalo se k válce. Toho si byli hasiči vědomi a na těžkou dobu se řádně připravovali - např. zřídili komoru pro výcvik s plynovými maskami, první svého druhu u nás. Na poslední předválečné výroční schůzi (1939) všichni členové obnovili slib věrnosti. "Ještě neuplynulo ani 20 let od roku 1918 a již se zase stahují mraky nad Československou republikou. V roce 1938 je celá Evropa zneklidněna rozpínavostí nacistického Německa, které se stalo údernou pěstí světové reakce. Německá propaganda se soustřeďuje proti Československu. Tato vyvrcholuje Mnichovským diktátem, kdy nastává pro český národ trnitá cesta. Byli jsme dáni nacistickému Německu. Podstupujeme pásmo za pásmem nenasytnému Hitlerovi, až nastává 15. března 1939, kdy nás oloupil o vše, i o naši svobodu. Slovensko se osamostatnilo a nastal pro nás Protektorát Čechy a Morava. Právě teď, v nynější době musí se hasičstvo semknouti v jeden celek. Tj. milovati svou vlast a národ, nasaditi vše abychom je uchránili od všech škod, i za cenu svého života. Snahou naší bude, a je zachrániti vytvořené hodnoty, na kterých lpí pot našich otců i dědů a celých minulých generací." Viz. Kronika sboru. Během války se nadále hasiči starali o bezpečnost občanů. V roce 1941se stali součástí tzv. Bezpečnostní pomocné služby. Velké zásluhy patří samaritánské skupině. Při 60. výročí SDH v roce 1940 pořádali naši pro všechny brněnské sbory největší cvičení v historii sboru "zasažení zápalnými pumami" ve Vrchlického (dnešní Vodova) a přilehlých ulicích. Při bojích o osvobození města Brna r. 1945 byla zbrojnice zasažena granáty a byla vážně poškozená střecha. V posledních dnech bojů do zbrojnice vtrhlo několik německých ozbrojenců, rozstříleli telefonní ústřednu a vážně poškodili výzbroj. Všechny škody na majetku spravili a opravy provedli hasiči z vlastních prostředků. Hasiči zajišťovali zásobování obyvatelstva potravinami a převozy raněných od vlaků do nemocnic. To bylo v době nedostatku benzínu možné jen díky tomu, že před válkou byly v zahradě zbrojnice zakopány 2 barely. Nesmíme zapomenout na nemalé zásluhy v odboji. Technický referent, br. Jan Kališ, spolu s velitelem br. Františkem Voborným, byl vůdčí osobou moravského hasičského odboje. Naši hasiči tvořili důležitou součást zpravodajské sítě mezi Čechami a exilovou 30 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město vládou. Ve zbrojnici se ukrývali partyzáni. V této těžké době hasiči jasně prokázali charakter svého hnutí: BLIŽNÍMU KU POMOCI, VLASTI K OBRANĚ. Stejně jako za války, i v srpnu 1968 sehráli hasiči velkou roli v zásobování obyvatelstva. Nefungovaly telefony, a tak na všech strategických místech hlídaly cyklospojky, příp. motospojky. V roce 1972 uzavřeli hasiči družbu se sborem v Německém Luckenvalde. Od války do současnosti se vystřídalo několik generací hasičů. V této době došlo k jednomu z největších brněnských požárů - výbuch v městské teplárně na Špitálce v r. 1976. Velký byl též požár tělocvičny VUT na Purkyňově ulici v roce 1985. Statistika z roku 1970 praví, že za 90 let činnosti hasiči Královo Pole zasahovali u 1,039 požárů, 273 povodní, účastnili se 1,936 cvičení a 18,988 jiných akcí (pož. hlídky, atd.). Historie oddílu mladých hasičů Práce se skupinami dorostu u českého hasičstva má své kořeny na přelomu 19. a 20. století. Počátky práce s hasičskou mládeží v Brně Králově Poli spadají do roku 1911, kdy byl při našem sboru zřízen "dorostový odbor". Za 1.sv.války spolková činnost sboru ustala. Činnost mládeže byla obnovena v roce 1935, zakladatelem dorostenecké skupiny (30 dorostenců, 6 žáků) byl br. František Růžička. Zároveň vznikla i skupina dorostenek vedená sestrou Růžičkovou (8 dorostenek, 21 žákyň). Na jednom z předválečných dorosteneckých táborů, na Vysočině u vesnice Kovářová pomohli a nemalou měrou přispěli k uhašení požáru stavení v jedné z okolních vesnic. Díky této události uznali radní sousední obce Lískovec důležitost dobrovolných hasičů a založili zde sbor. Mezi SDH Lískovec a naším sborem pak panovalo dlouholeté přátelství. V roce 1940, při 60. výročí trvání SDH, se skupina dorostenců dobře zapojila při největším cvičení, které náš sbor kdy pořádal. Po Františku Růžičkovi se vedení mládeže ujal br. Josef Beneš. Pod jeho vedením dosahovali naši mladí členové vynikajících výsledků - na 1.ročníku republikové soutěže hasičské mládeže v roce 1953 dosáhli v kategorii chlapci nad 12let 1. místo, a získali ocenění "Nejlepší družstvo v ČSR". V roce 1954 svůj triumf zopakovali. I v následujících letech dosahovali naši mladí hasiči dobrých výsledků. O vedení se starali br.Jiří Beneš, br.Jaromír Juříček, později i sestry Zdeňka Krčková - Dvořáková, a Zdeňka Kondelíková. Technika Cisternová automobilová stříkačka CAS 25 Škoda 706 Dopravní automobil DA 12 Avia 30 (t.č. v generální opravě) Pomocný automobil SEAT Inca Požární přívěsy PPS 12 Požární přívěs PPS 8 Univerzální záchranný člun UZC Agregáty: Přenosné motorové stříkačky PS 12 Přenosné motorové stříkačky PS 8 Přenosná motorová stříkačka PS 2/3 Elektrická kalová čerpadla Elektrocentrála HONDA Další vybavení: Motorová pila HUSQUARNA Motorová pila STIHL Požární vak PYROCOM Radiostanice MOTOROLA (základnová, vozidlové a kapesní) Osobní výstroj pro 1. družstvo: 31 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Dýchací přístroje SATURN S7, S5 + náhradní lahve Ochranné zásahové přilby GALLET Zásahové kabáty FIREMAN V Zásahová obuv ZEMAN Brno – Medlánky Medlánky čítaly v době zakládání prvních dobrovolných sborů 57 domů s 368 obyvateli a z medláneckého katastru patřilo tehdy 259 měřic polí, četné vinice, zahrady, louky, les a také zámek a panský dvůr C. k. Ústavu šlechtičen v Brně. Všechen tento majetek bylo třeba chránit před škodou z požáru, jak to ukládal zákon o požárové policii z roku 1873. Není proto divu, že správa panství dala podnět svému zahradníku Petru Spazierovi a myslivci Janu Schmiedovi získat pro myšlenku zajištění požární ochrany obecní úřad. Společnému úsilí, v čele se starostou obce, rolníkem Josefem Krošovem (Grošovem), rolníkem Frant. Maškern, tesařským mistrem Václavem Večeřou a bednářským mistrem Bartolomějem Suchým, se podařilo tuto myšlenku uvést v život v roce 1879, založením SBORU DOBROVOLNÝCH HASIČŮ, prvního českého sboru na brněnsku. Prvním předsedou byl Josef Tišnovský, rolník a starosta obce, náčelníkem Jan Schmied, jednatelem Petr Spazier. Mimo jmenované zakladatele byli dalšími členy: Frant. Večeřa, Jan Tišnovský, Josef Kučera, Václav Kučera, Josef Pulkrábek, Ondřej Dubský, Ignát Fuchs, Tomáš Fuchs, Vavřín Šudák, Ferd. Vyzina, Ant. Trávníček. Povoláním byli: 7 rolníků, 4 dělníci, 3 řemeslníci, 3 živnostníci a 3 jiných povolání. V obecním výboru tehdy byli: starostou obce Josef Tišnovský, členové Josef Krošov, Matěj Kučera, Frant, Kunc, Frant. Mikšl, Frant. Mašek, Bart. Suchý, AnI. Olejník a Bart, Večeřa. Spolkovou místnost měl sbor v panské hospodě v sousedství dvora, kterou měl v nájmu p. Tománek. Původní stanovy se nezachovaly, víme ale, že byly schváleny C. k. místodržitelstvím v Brně 22. dubna 1880 pod čj. 6994. Dokazují to, v české řeči vytisknuté nové stanovy se služebním řádem, schválené obecním úřadem v Medlánkách 11. prosince 1902 a C. k. místodržitelstvím 18. ledna 1903. Správa panství propůjčila sboru zdarma místnost u panského dvora k zřízení skladiště a čtyřkolovou, dvouproudní nepérovanou stříkačku. Při vyjetí k požáru zapůjčovali koně (požární přípřež) rolníci podle určeného pořadí. Hasičské nářadí pořizoval sbor z příspěvků obce. Činily ročně 25 až 50 zlatých. Cvičení, konané každý týden, řídil Heřman Braš (Herman Brasch), cvičitel více sborů. Velení i jednací řeč byly německé. Odporem poslušnosti německému velení a bouřlivým rokováním na schůzích si členstvo po 3 letech vynutilo české velení i jednací řeč. V roce 1883 měl sbor účast na založení Ústřední jednoty moravsko-slezského hasičstva ve Slavkově a v roce 1884, u příležitosti 5. výročí založení, pořádal první svoje veřejné cvičení spojené se sjezdem všech později založených hasičských sboru. Uskutečnilo se na Trávníkách (nynější zástavba v ulicích Žebětínek a Jasmínová) na postaveném lezišti. Přihlíželo velké množství lidí, kteří se sem sjeli i ze vzdálených vesnic. V prvních letech, mimo cvičení a hašení častých požáru, se členové sboru ve stejnokrojích účastňovali bohoslužeb o Božím těle a na Bílou sobotu stáli čestnou stráž u Božího hrobu. Dvacáté výročí založení sboru, čítajícího 21 členů vedených předsedou Petrem Spazierem, náčelníkem Frant. Kuncem ajednatelem Bartolomějem Suchým, bylo roku 1899 oslaveno veřejným cvičením a bilancí dosavadní činnosti, která plně prokázala opodstatněnost jeho založení. V době své 20leté existence zasahoval sbor při 45 požárech a zachraňoval tak nemalý majetek. Nejen 10x v místě, mimo jiné 2x hostinec u Pláteníků, 2x továrna firmy Schotz, panský stoh slámy a stodola, ale také v Brně a okolí. Vojenské oděvní skladiště a 32 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město dělostřelecká kasárna v Brně, Královopolská strojírna, 3x v Řečkovicích (např. Pařízkův mlýn), Červený mlýn v Král. Poli, 2x pivovar v Jehnicích, dále 2x Soběšice, Lelekovice, Komín, Žabovřesky a Bystrc byly svědky účinných zásahů "medláneckých čertů", jak byli pro svoji odvahu medlánečtí hasiči v okolí pojmenováni. Jaké nebezpečí na ně číhalo dokazuje tato příhoda: Při požáru v Grubrově hostinci v Komíně člen sboru Jan Vaněk,jako první lezec, plnil úkol přímého zásahu proudem vody do ohniska požáru. Nepozorovaně prohořívajícím stropem se propadl. Zachránilo ho, že se držel hadice, zůstal na ní viset a byl rychle vyproštěn Ant. Maršou. Rušná léta protínala také vnitřní spolkový život. Zejména v roce 1913 probíhala bouřlivá jednání o změnu uniforem. Vybočovala z mezí snášenlivosti natolik, že na valné hromadě 26. 12. 1913 nemohly být provedeny volby. Až v další valné hromadě v únoru 1914, svolané z nařízení a za dozoru starosty obce Ant. Tišnovského, po vyloučení 3 členů, se situace uklidnila a změna uniforem byla schválena. Znovu se rozbíhající činnost přerušil v červnu sarajevský atentát a následné vypovězení války. Řada členu narukovala ke svým plukům. Přesto sbor, byť v omezeném počtu, ale za přispění obyvatel plnil svoje povinnosti po celá 4 léta trvání války. Za řízení Aloise Večeři hasil několik požárů, z nich největší v místní továrně likérů a ovocných šťáv Ed. Schotze (donedávna známý provoz brněnské Destily). V osvobozené vlasti byla činnost zahájena schůzí 16. února 1919, kde bylo vzpomenuto památky ve válce padlých členů sboru Richarda Matala a Jindřicha Stodůlky. Jako ruští Iegionáři se z války vrátili František Vlček a Antonín Vlk. Popřevratová doba, stejně jako předchozí, nebyla prosta požárů. Již v roce 1919 zaznamenává kronika velký požár 16. října v místním panském dvoře, kde se mimo medlánecké hasiče účastnili hašení sbory z Řečkovic, Kr. Pole - město i strojírna, brněnský dobrov. sbor, Žabovřesky, Komín, Jundrov. Také další tři roky hasili požáry. V dubnu 1920 v Královopolské strojírně, v září 1921 v Medlánkách u Mašků při požáru stodoly, v listopadu požár stájí u Vyzinů a v listopadu 1924 požár panského stohu slámy. Mimo Medlánky pracoval sbor v té době v září 1923 v Bystrci při požáru tamního velkostatku. Požár panské stodoly v Medlánkách V dalším dvacetiletí se z běžných starostí vymykala účast medláneckých hasičů na přivítání prezidenta T. G. Masaryka při jeho návštěvě Brna v r. 1921, nástupem mladší generace do funkcí, získání žen pro samaritskou službu, oslava 45. výročí založení sboru s veřejným poplachovým cvičením a se sekyrkami a v r. 1925 spolupráce a účast na Zemském sjezdu moravskos1ezského hasičstva v Brně, spojeným s výstavou požární techniky. Vcelku poklidnou práci narušila snaha vyrovnat se technikou větším sborům. Finančně neuvážené zakoupení autostříkačky v roce 1930 narušilo pracovní soulad až k rozpadu 33 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město výboru. Z finančních důvodů byl sbor nucen autostříkačku vrátit. Byl zakoupen agregát, který sloužil po další desetiletí. S novým výborem, předsedou Karlem Zikmundem, náčelníkem Jaroslavem Havlíkem, jednatelem Vojtěchem černým a pokladníkem Aloisem Vyzinou, oslavil v r. 1934 sbor svoji 551etou činnost. Byla shrnuta do vydaného památníku. Podařilo se zakoupit dopravní vůz a činnost sboru udržet až do nešťastného podzimu 1938 s následnou okupací. Řada členů byla odvedena k výkonu služby v CPO (civilní protiletecká obrana) u požární složky, umístěné v královopolské sokolovně. Úkolem ostatních bylo bdít nad náležitým zatemněním a dohlížet, aby nedocházelo k sabotážím. Služby byly přísně kontrolovány. Majetek sboru převzala německá správa města Brna. Příkazy přicházely německo - česky, nápis na zbrojnici byl zaměněn za německý, hasičské znaky musely být odstraněny. Zbrojnice se naplnila vojenskými helmami a plynovými maskami. Zářijovým napadením Polska začíná Německo II. světovou válku, doprovázenou zatykáním, vězněním a mučením českých lidí, ale na straně druhé sabotážemi a českým odbojem. Hasičské sbory patřily za války mezi několik málo organizací, kde se mohli lidé scházet i když v té době jakékoliv schůze byly zakázány - byly nahrazovány "školením". Tím větší tíhu odpovědnosti nesli starosta Petr Kousal a náčelník Josef Kamenohorský. Bombardování továren v Kuřimi a Líšni nutilo ke zpevňování sklepu na protiletecké kryty a k zformování služeb členu. Sbor měl stálou pohotovost ve zbrojnici a držel hlídku i v zámeckých sklepích. Ty byly využívány jako společný kryt hlavně ženami a dětmi. První těžkou zkouškou zdatnosti a odvahy prošli členové sboru po náletu na Brno 20. dubna 1945. Spolu s ostatními členy hasičských sboru a protiletecké obrany podíleli se v ulicích města, mnohde ohrožováni ještě nevybuchlými bombami, na odstraňování trosek a záchraně raněných. Zvlášť se vyznamenal náčelník Kamenohorský vynášením raněných z hořící tramvaje zasažené bombou. Hned druhý den byla volána pohotovost k hašení požáru továrny Oetker v Brně na Rumišti. Po obtížné cestě zatarasenými ulicemi s nebezpečím nevybuchlých pum lokalizovali požár a z II. poschodí budovy zachránili archiv. Také 22. dubna se účastnili hašení požáru továrny Storek a spol. a ochrany okolních budov. Ostatní členové sboru od 20. dubna zabezpečovali sklepy a chodby zámku jako kryty. Členové byli rozděleni na dvě pohotovosti. Jedna měla stanoviště ve zbrojnici, druhá, s dopravním vozem, byla umístěna v zámku. Zamrzí poznámka pisatele hasičské kroniky, že za tyto přípravy "v některých případech i posměch byl sboru odměnou". Od 22. dubna, kdy se německá armáda z Brna stahovala do severních předměstí, je bombardováno Královo Pole a do zámeckého krytu přibývá dalších 200 osob. Okolní kopce i obec jsou obsazeny něm. vojskem. Na obec dopadají dělostřelecké granáty, nad obcí křižují ruská letadla. Je zasažena medlánecká cihelna a hoří, hašení je však německým velením zakázáno. Nejtěžší chvíle prožila hasičská pohotovost v noci 24. dubna 1945. Takto je popisuje v hasičské kronice Julius Prušvic: "Po 10. hodině večer, kdy dopadaly granáty na zámek a k němu, kde bylo zakopáno německé vojsko, zapálil granát stavení p. Slováka u zámku. I zde práce hasičů byla něm. vojskem memomována. Hasičská hlídka pozorovala z krytu, že p. Slovák vyběhl ke studni pro vodu, aby požár hasil. Na zpáteční cestě byl však zasažen střelbou Němců a třemi ranami do hlavy zastřelen. Byl ihned, jak střelba ustala, odnesen pohotovostí do domu a tam uložen. Vzápětí pronikla ruská vojska až po rozcestí Turistická - Sousedská (Kytnerova]. Ruský voják na rozkaz velitele nařídil hašení požáru. Pohotovost ihned zasáhla a voják zůstal k její ochraně. Po krátké době praskla hadice. Pří její výměně Rusové ustoupili, což naše pohotovost nepozorovala. Vše se dělo za prudké střelby Němců, kteří pohotovost ostřelovali. Ruský voják střelbou naši pohotovost chránil. Změna situace byla zpozorována teprve, když br. podnáčelník Podmele pocítil na těle pistoli něm. vojáka a ruský vojín byl zajat. Výměna 34 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město hadic a hašení bylo zakázáno a pod trestem smrti již nikdo nesměl opustit úkryt v zámku. Poněvadž hašeni požáru se dělo za prudké palby a členové se dobrovolně přihlásili, nechť jejich jména jsou známa: náčelník Kamenohorský, podnáčelník Podmele, Dvorský, Lukášek J, KocourekAnt., Kolařík, Suchý a Volejník". Ještě několikrát prošla Medlánkami vojska obou bojujících armád a ještě několik dalších dní, často za nepřátelské dělostřelecké palby, ošetřovali členové hasičského sboru raněné civilní osoby i ruské vojáky, než spolu s ostatními mohli plně vychutnat pocit osvobození. Po zklidnění pofrontového života a uvádění požární technik)' do pohotovosti pátrali hasiči také po svém dopravním vozu Praga Mignon, který jimv průběhu fronty, při odvozu raněných ruských vojáků do nemocnice v Král. Poli zabavila sovětská armáda. Byl nalezen havarovaný, v nepoužitelném stavu, u Žebětína. Zahájili tedy činnost v osvobozené vlasti s ruční stříkačkou a zachráněným agregátem. Nadále pokračovala ona nezbytná technická cvičení i údržba inventáře, preventivní prohlídky a spolu s občany žňové hlídky, ale také, až dosud nezmíněná společenská činnost - (zábavy, hody, společné dožínky i oslavy výročí založení sboru). To všechno tvořilo spolkový život, nadále Julkem Prušvicem v hasičské kronice bohužel již nezaznamenaný. Údaje byly doplněny vzpomínkami býv. místopředsedy a velitele Lubomíra Podmele, Boh. Černého a Jindřicha Fialy. Podle nich pokračovali ve funkcích starosta Petr Kousal, místostarosta Vojtěch Černý, velitel Josef Kamenohorský, podvelitel Frant. Podmele i jednatel Ant. Vyzina. Podařilo se jim rozvinout činnost získáním nových mladých členů, kteří svépomocí zbudovali z uvolněné býv. koňské stáje na panském dvoře chybějící spolkovou místnost a noclehárnu pro noční služby, držené o sobotách a nedělích, v době žní pak nepřetržitě. V roce 1949 dostal sbor přidělené hasičské auto Praga Grant s čerpadlem PS 8. To si vyžádalo nutné seznámení s novou technikou, i nutnost intenzivního, nového výcviku. Mnoho času mu věnovali nejen Vojtěch Černý, (který převzal po chorém Petru Kousalovi funkci starosty), a velitelé, ale také Leop. Kytner, Jindřich Fiala, Bohuslav Černý, Josef Veselý, Mir. Gabriel, Miloš Vlček, Vlad. Hostáň, i hospodář Karel Konečný. Desetiletí do roku 1960 bylo věnováno získávání žáků do družstev mladých požárníků. Byla ustavena 3, z nich jedno dívčí. Věnoval se jim Leopold Kytner, účastnili se městských soutěží s dobrým umístěním. Později přecházeli do dorostu. V roce 1959 byla sboru přidělena hasičská automobilová cisterna Praga, vyžadující znovu další odborný výcvik. Ten se ověřoval na náměrových cvičeních v obvodu i ve městě Brně. Tento rok byl 80. výročím založení sboru, bylo oslaveno veřejným cvičením na medláneckě škole. Zhruba v polovině šedesátých let, při úvahách o budování společné zbrojnice pro celou severní oblast ONV, při organizačních změnách národních výborů a zejména tlaku JZD, využít hasičské skladiště a místnosti pro potřeby vazárny rozšiřujícího se pěstování k-větin, se ukazovala snaha hasičů, udržet dosud užívané prostory i nadále, jako beznadějná. V té době, od roku 1959 do 1964 byli vedoucími činovníky: předseda Vojtěch Černý, místopředseda a velitel Lubomír Podmele, pokladník Josef Němec, jednatel Ant. Vyzina, preventář Lad. Tišnovský, výcvikář Leopold Kytner. Od roku 1964 byl pak předsedou Frant. Balabán a velitelem Pavel Hloušek. V roce 1964 bylo ještě veřejným cvičením, s ukázkou hašení medláneckého zámku, oslaveno 85. výročí založení sboru, účastnily se ho činně hasičské sbory z Řečkovic, Ořešína, Král. Pole a Veřejný požární útvar z Brna. Nedlouho poté byla hasební technika, výzbroj a inventář převedeny do Sboru dobrov. hasičů v Řečkovicích. Tím ztratil medlánecký sbor možnost plnit účel svého založení. Členové sice drželi žňové požární hlídky, plnili úkoly prevence a ůčastňovalí se akcí, jež byly společné i ostatním organizacím, ale pozbyli možnost výcviku mladých: stárnoucí členská základna se neomlazovala a činnost postupně ustala. 35 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Dokumentaci o tomto údobí se nepodařilo najít. Zachovala se jen fotodokumentace, Sborník z roku 1934 a zmíněná kronika, uchovaná u člena sboru, Josefa Němce. Mimo první funkcionáře, jejichž délka působení ve funkcích není známa, nesli od roku 1899 tíhu odpovědnosti: starostové a předsedové sboru: Petr Spazier 1899 -1901, Ferdinand Vyzina 1902 -1910, 1920 Jan Slouka 1911 - 1919, Jan Mašek 1921 - 1929, Metoděj Grošov 1930, Karel Zikmund 1931 - 1934, Jan Stodůlka 1935, Jaroslav Havlík 1936, Petr Kousal 1937 -1948, Vojtěch Černý 1949 -1964 náčelníci: Frant. Kunc 1899 -1901, EmanuelPapáček 1902 -1907, Petr Kousal 1908 -1910, Metoděj Grošov 1911 - 1913, 1919, 1923 - 1927, Alois Večeřa 1914 - 1918, Ludvík Krmníček 1920 - 1922, Jar. Havlík 1928 -1934, Jan Krejčí 1935, Vojtěch Černý 1936, Josef Kamenohorský 1937 -1953, Lubomír Fridrich 1954 -1956, Lad. Tišnovský 1956 -1958, Lubomír Podmele 1959 - 1964 místonáčelníkem byl od založení sboru do roku 1918 - téměř 40 let Bartoloměj Suchý. Poté se v dalších intervalech vystřídali hlavně Jan Stodůlka, Stanislav Papáček a Frant. Pod mele, jednatelem byl nejdéle Antonín Vyzina - přes 20 roku V ostatních funkcích delší dobu působil Václav Krmníček, Met. Večeřa, Tomáš Fuchs, Jar. Kunc, Miroslav Suchý, Karel Fuchs a Julius Prušvic. Úkolu obnovení činnosti sboru a jeho technického znovuvybavení se ujal předseda Obvodního výboru Svazu požární ochrany (OVSPO), p. Humpola. Po projednání v předsednictvu OVNF a konzultaci s představiteli ONV Brno V svolal na 17. února 1979 do Medlánek přípravný Výbor za účasti zástupců KSČ (Zitterbart),MVNF (Hrnčíř), ONV V (Kondelíková), OVSPO Brno 5 (Jelínek, Drábek), SPO Král. Pole (Šikula) a několik místních členu, a poté 2. března 1979 poradu k přípravě znovu ustavení sboru a jeho výboru. Byl na ní zastoupen městský i obvodní výbor SPO a účastnili se místní členové Jordanov, Fuchs, Fiala, Kytner, Němec, Pod mele, Pokora a Suchý. Na ustavující schůzi 23. března 1979, za účasti 15 osob byl zvolen výbor: předseda Mir. Hrnčíř, jednatel a pokladník Josef Něrnec, velitel a preventář Jindřich Fiala, ref. polit. výchovy Zd. Pokora, ref. mládeže Leopold Kytner, revizoři Christo Jordanov a Mir. Suchý, který byl současně zástupcem vMVNF. K aktivizaci občanu pro členství v hasičském sboru byla 24. června 1979 konána oslava 100. výročí jeho založení za pomoci sboru v Král. Poli. Na dopolední slavnostní schůzi, při účasti delegace federálního, městského a obvodního výboru SPO, dále ONV a KSČ, seznámil předseda Miroslav Hrnčíř četné hosty a 24 členu s historií sboru a jeho dlouholetou činností. Při této příležitosti bylo vyznamenáno 8 členu za více než 30 let a jeden za 50 let činnosti. Předsedovi Hrnčířovi bylo uděleno čestné uznání Mě VSPO a medaile sovětských požárníku. Odpolední poplachové cvičení bylo konáno s účastí sborů Král. Pole a našich členu, Jehnic a Ořešína. Rada ONV Brno V dne 11. října 1979 schválila znovuzapočatou činnost ve smyslu zákonných předpisu jako ustavení Veřejného požárního sboru a uložila vedoucím svých odborů zabezpečovat jeho vybavenost a rozhodnutí rady oznámit Městské inspekci požární ochrany (MIPO). V průběhu 5 roku se zvýšil stav členu na 82, z toho 51 mužů a 31 žen, a ustavil se oddíl 21 žáku. K rozvinutí činnosti bylo přiděleno z Ušně požárnické auto T 805 a MIPO přidělila nové požární dopravní auto AVlA 30. Všichni akceschopní členové byli zařazeni do "Výcvikového roku 1981 ", zvládnutí bylo ověřováno testy OVSPO. Zásahová mužstva, doplněná mladými a novými členy (Lehečka, Laidorf, Šimek, Súkup, Vyzina) se zúčastňovala celoměstských námětových cvičení (Lachema, Ústav tělesně vadných v Král. Poli), při kterých byly ověřovány velitelské schopnosti a procvičenost mužstva. Zvýšené schopnosti a dokonalosti bylo s úspěchem dosahováno nácvikem na odborné soutěže. Při nich, v roce 1983 v Holáskách bylo dosaženo I. místo, v Tuřanech v požárním 36 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město útoku a štafetě na 4 x 60 m rovněž I. místo. Žáci v celoměstské pionýrské soutěži "PLAMEN" byli v I. družstvu na I., v 2. družstvu na 4. místě. Stejné úspěchy získával i dorost. V Útěchově se umístily dorostenky na 2. místě, v Holáskách na 3. Spolu s družstvem z Měnínské reprezentovaly Brno na krajské soutěži. Účelnost soutěžení potvrdil úspěch medláneckých družstev při poplachovém cvičení ke 105. výročí založení v Medlánkách v konkurenci se sbory z Král. Pole, Jehnic, Ořešína a Útěchova, jakož i v roce 1985 umístění na I. a II. místě v "Branném závodu žen" a u žáku v okresním kole soutěže pionýrské hry "Plamen". S velkým elánem bylo vykročeno do dalšího pětiletí. Nový výbor - předseda Miroslav Jelínek, místopředseda Ludmila Súkupová, velitel Petr Lehečka, preventář Boh. Černý, jednatel Marie Dvořáková, kronikář Mir. Hrnčíř, mater. tech. ref. Milan Vyzina, pokladní Marie Fialová a setrvalý stav členstva 56 mužů a 30 žen dával naději na stejně dobré úspěchy jako v letech minulých. Navíc se jevilo reálné získat zatím neplně využívaný prostor objektu Kytnerova 14, který JZD Komín bylo ochotno prodat. Tam bylo možno po přebudování, tak říkajíc pod jednou střechou, soustředit veškerou činnost i garážovat požárnická vozidla, zatím umístěná u člena sboru Milana Vyziny. JZD, aby umožnilo započít se zamýšlenými úpravami pro hasičskou zbrojnici, zmíněný objekt 20.11. 1986 nejprve pronajalo a 18. června 1987 Obvodnímu národnímu výboru Brno 5 prodalo. Poté, co ONV Brno 5 získal tuto budovu zatím do pronájmu a postoupil ji sboru k užívání, bylo provedeno vyklizení dvora a prostoru pro vozidla a v budoucnu uvažované služebně a společ. místnosti bylo započato s generální opravou. Od června 1987, kdy OI'N 5 celý objekt koupil a původně uvažovaná přestavba v akci "Z" se jevila finančně nereálnou, bylo započato se stavebními pracemi v takovém rozsahu, jak stačily ročně pokrýt finanční prostředky ONV 5 a Měst. správy Sboru požár. ochrany. S vynaložením bezmála 10 000 hodin dobrovolné práce členů sboru (mimo jiné byly vyměněny střechy, přebudována garáž na požární vozidla, chlévy přestavěny na sociální zařízení) a investicí téměř Kčs 350 000,-- byla dobudovávána zbrojnice odpovídající podmínkám, kladeným na služeb nu zásahové jednotky a umožňující členstvu spolkovou činnost. Nejvíce se na této práci podíleli: Marek Peterka, Petr Lehečka, Michal Pirkl, Petr Uher, Bohuslav Černý, Pavel Stejskal,Roman Kvapil, Petr Ferdus a další. Práce však byla v roce 1991 zastavena, protože dědici, zažádali podle zák, č. 229/91 Sb. o vrácení této nemovitosti. Starosti se stavbou, jimž neušel také předseda sboru Miroslav Jelínek, časově značně vyčerpávaly nejaktivnější mladé členy, ale přesto nezaostávala činnost blíže popsaná v minulém pětiletí. Slavnostnější byl rok 1989, veřejně oslavený námětovým cvičením s účastí požár. jednotek celého obvodu. Na něm si naše družstvo ověřilo funkci nově přiděleného požár. cisternového vozu CAS 32 - TATRA. S ním v roce 1988 přibyly nové povinnosti: držet podle stanoveného plánu bezplatné pohotovosti - noční - sobotní - nedělní. Za povšimnutí stojí také konání asistenčních služeb v divadlech - Janáčkově, Mahenově a v Redutě. V současnosti nežije toto společenství, 51 členů a 10 žáků, s příliš radostnou perspektivou. Bohužel ministerstvo pro správu nár. majetku rozhodlo vrátit celý objekt, jako někdejší hospodářskou usedlost dědicům býv. majitele Aloise Maška. Hasiči tak již podruhé ztrácejí svépomocí vybudované spolkové místnosti a zbrojnici - bez náhradních prostor. Požadavek nabyvatelů usedlosti - do 1 měsíce prostory vyklidit nebo dále držet za nájem 1.000, - Kčs/den - donutil k vyklizení. Požárním vozidlům poskytl zatímní prostor Aeroklub na letišti, výzbroj a výstroj byla prozatím uskladněna u členů sboru, částečně také v objektech obce. Také takto, neuváženě, může restituční zákon citelně postihnout nezastupitelnou veřejnou činnost. Brno – Přízřenice 37 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Protože v Přízřenicích bylo v roce 1945 násilně odsunuto původní obyvatelstvo, které bylo nositelem místních tradic a znalostí o místních hasičích, získáváme dnes informace pouze z archívů. Největší požáry byly v roce 1856, 1866, 1872 a 1897. Vznik německého spolku dobrovolných hasičů je datován v roce 1888 a první zmínka o hasičích je tedy z tohoto roku,, kdy byla pořízena nová hasičská technika, dále obecní dopis císaři a králi Františku Josefu I. o příspěvek na techniku z roku 1893. Z obecních peněz byla zakoupena část domu na parcele PK40/2 na ulici Markétině, dnešní ulice Břeclavská, kde bylo vybudováno v kůlně hasičské skladiště. K tomuto skladišti byl v roce 1905 přistaven sušák hadic. V roce 1922 toto požární skladiště je členy sboru odkoupeno a ve vlastnictví zůstává až do roku 1947, kdy se majitelem stává Zemské hlavní město Brno. Na sklonku II.světové války přilehlý dům i se skladištěm vyhořel. S přistěhováním nových obyvatel roku 1945 začíná i snaha o obnovu hasičů. Český sbor vzniká roku 1946 a přihlásil se k Moravské hasičské zemské jednotě. Zakládajících členů bylo 31 a setkávali se v obecním dvoře v budově bývalých jatek. V této nevzhledné budově vydrželi až do roku 1958, kdy byla postavena nová hasičská zbrojnice. Snahy o zbudování nové hasičky jsou známé od roku 1955, kdy členové sboru žádají o přidělení pozemku po bývalém hasičském skladišti, a v roce 1956 začala stavba. Tato budova byla postavena svépomoci členů s brigádnickou pomocí místních obyvatel v akci "M". V prvním roce byly původní zbytky budovy zbourány, položeny základy a vystavěny obvodové zdi. V tomto roce byly provedeny práce, při nichž bylo odpracováno členy sboru 3154 hodin. V následujícím roce 1957, kdy byla zhotovena střecha, vyzděny vnitřní stěny a hrubě nahozeny zdi, bylo odpracováno celkem 5896 hodin, v roce 1958 byla dokončena hlavní budova tj. zasedací místnost, garáže a zázemí. V tomto roce členové odpracovali 2633 hodin. V posledním roce výstavby, kterým je rok 1959, byly postaveny na dvoře sklady techniky a pohonných hmot, bylo odpracováno 2188 hodin. Na výstavbě požární zbrojnice od roku 1956-1959 bylo tedy celkem odpracováno 13871 hodin poctivé a nezištné práce. V roce 1952 byl dobrovolný požární sbor v Přízřenicích přejmenován na Místní jednotu československého svazu požární ochrany. V následujících letech jsme se podílely na výchovně - preventivní činnosti v obci, na pořádání každoročních hasičských zábav, hodů a plesů. Sbor se zúčastňoval soutěží a věnoval se výchově mladých požárníků. V roce 1971 jsme se podíleli na odstranění následků místních povodní. V roce 1983 se místní jednota PO Přízřenice sloučila s MJ v Dolních Heršpicích. Po roce 1990 dochází k útlumu činnosti, kdy se hledá nový smysl organizací v oblasti požární ochrany. Místní jednota PO se vrátila k původnímu názvu Sbor dobrovolných hasičů. V roce 1994 dochází k přestavbě hasičské zbrojnice, kdy přicházíme o druhou garáž a zasedací místnost, ve které se nyní nachází místní knihovna. V roce 1996 se SDH Přízřenice jako 22. sbor v městě Brně připojil ke Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. V roce 1997 se při povodních, drží pohotovost a pomáhá při likvidaci následků povodní v Přízřenicích. Největší útlum v činnosti hasičů nastává v období 2002-2004, kdy se činnosti zúčastnilo jen několik starších hasičů a hlavně mladí hasiči. V roce 2002 při katastrofálních povodních, které zasáhly většinu území republiky, byly Přízřenice ušetřeny, a tak bylo naše družstvo hasičů rozhodnuto pomocí občanům ve Znojmě. Dne 14. 1. 2004 po vydatných deštích a teplotách těsně nad 0°C začala stékat voda ze zemědělských ploch v okolí ulice Modřická. Neustále přitékající vodu z okolních polí bylo 38 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město nutno průběžně odčerpávat. Záchranných prací se zúčastnily jednotky HZS (PS Lidická, PS Slatina, PS BVV) a JSDH (Komín, Chrlice, Útěchov, Bohunice, Holásky, Přízřenice). V roce 2007 byla po dlouholeté snaze zřízena Jednotka sboru dobrovolných hasičů obce zařazená v kategorii JPO V. Ve stejném roce je pořádán závod požární všestrannosti Brněnské ligy. Brno – Slatina Zásahová jednotka SDH je zařazena do plošného pokrytí JPO III/1 z působností i mimo území zřizovatele. Ta má v současné době cca 22 členů. Z toho jsou tři členové kvalifikovaní jako velitelé družstev a 5 členů je strojníků. Naše jednotka zasahuje především v městské části Brno-Slatina. Na výzvu územně příslušného operačního a informačního střediska Hasičského záchranného sboru ČR provádíme zásah i mimo katastrální území obce. Podle poplachového požárního plánu platného od února 2009 jsou jimi obce: Slatina (včetně ulice Olomoucké, Těžební, dále ulice Ostravská a celý areál Černovických teras), Líšeň (včetně ulice Jedovnické v celé její délce), Dvorska, Holásky, Chrlice, Tuřany, Bedřichovice, Podolí u Brna, Šlapanice, Brněnské Ivanovice, Kobylnice, Kovalovice, Sokolnice, Tvarožná a nadále nově (ve 3. stupni) Husovický tunel, Pisárecký tunel a tunel Hlinky. Pravidelně se zúčastňujeme odborných stáží na HZS Brno, Lidická - zde je naše působnost rozšířena na město Brno a jeho okolí. Jednotka momentálně disponuje cisternovým vozem CAS-25 ŠKODA 706 RTHP z roku 1983 a dopravním automobilem DA-12 AVIA A30 z roku 1981. Mimo jiné jednotka disponuje technikou jako je motorová pila, plovoucí čerpadlo, dýchací přístroje Saturn, PS12 atd. (viz v sekci technika). Snahou je naustálá modernizace technického příslušenství i odborné kvalifikace našich hasičů. Na vyzvání Krajského operačního střediska Brno se výjezdový čas jednotky pohybuje v časovém rozmezí 10 minut a je v pohotovosti 24 hodin denně. Sportovní činnosti se věnuje soutěžní družstvo mužů, které se účastní různých soutěží nejen v Brně, ale i v jeho velice širokém okolí. Reprezentuje tak samotný sbor a v neposlední řadě i městskou část. Mezi nejvýznamnější a nejzajímavější akce patří např. městské kolo v Brně, dále závody požární všestrannosti a každoroční soutěž TFA Brno-Obřany. Od podzimu roku 2007 se rozvíjí také družstvo mladých hasičů, kterému se aktivně věnují dva členové našeho sboru. Členy tohoto družstva jsou jak chlapci, tak i dívky ve věku od 8 asi do 12 let. Družstvo v této oblasti blízce spolupracuje se SDH Brno-Vinohrady. Brno – Soběšice Za počátek sboru požárníků v Soběšicích lze považovat dobrovolné sdružení několika zájemců, kteří se v letech 1894-1895 seskupili kolem věnované dvoukolové ruční stříkačky. Stříkačka byla uskladněna ve stodole místního občana. Z podnětu náčelníka Sboru dobrovolných hasičů v Obřanech se 24. května 1896 ustavil přípravný výbor pro založení Sboru dobrovolných hasičů v Soběšicích. Členy byli nájemce obecního hostince, rolník a místní nadručitel. Do týdne pak došlo k ustanovení tohoto sboru, jež tvořilo 22 členů. Těchto prvních 22 členů dodatečně posílili další tři. V roce 1908 koupila obec novou stříkačku, ta byla již umístěna v novém hasičském skladišti. Průběžně byly doplňovány hadice a naviják. V roce 1919 pořídil sbor nářaďový vůz a později si do něj nechal namontovat čerpadlo fy Hiller a syn. Roku 1939 po slavnostním otevření nové zbrojnice byla zakoupena stříkačka firmy 39 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Chotěboř a hadicový naviják. Po válce, kdy došlo ke zničení techniky a stavení, byl sboru v roce 1948 věnován automobil od sanitní služby pro přepravu mužstva a agregátu. V roce 1949 koupil tehdejší MNV sboru automobil Tatra 54. V roce 1950 bylo na stávající vozidlo Adler namontováno čerpadlo. V 60. letech provozoval sbor též automobil Tatra 805 Brněnských plynáren. Další technikou pořízenou sborem bylo cisternové vozidlo Praga RN a dodávkové vozidlo Žuk. V roce 1986 dochází k výměně vozového parku a sboru je přidělen vůz Š 706 RTHP CAS 25. V pozdějších letech byl sboru dodán ještě jeden vůz stejného typu. Do roku 2003 byl ve službě jeden z novějších vozů, Tatra 613 RZA. Několik let ve sboru spolehlivě sloužil a zúčastnil se spousty zásahů. V současné době vlastní sbor tři vozidla. Cisternový vůz Š 706 CAS 16/25 novější výroby, který prošel několika menšími přestavbami, aby vyhovoval současným požadavkům. Druhým vozem je Tatra 148 CAS 24/32 opět po lokálních úpravách. Jako rychlé zásahové vozidlo byl nově zvolen automobil Range Rover 4,6 HSE jako RZA-R, který splňuje nejmodernější požadavky na hasičskou techniku, je vybavený vysokotlakým hasícím zařízením, hydraulickou technikou a navijákem. Brno – Starý Lískovec Počátkem 19. století zachvátila brněnská předměstí řada zhoubných požárů tak, jak jsou uvedeny v kronice města Brna. V Lískovci vyhořelo 29. listopadu 1817 13 chalup a statků . Po tomto požáru nebyl zaznamenán žádný větší požár v naší obci až v roce 1902. Teprve po tomto požáru shledalo občanstvo, že jest hasičského sboru velmi zapotřebí. Dne 6. ledna 1903 občané utvořili sbor a obecní starosta je vybídnul , by se o svých stanovách uradili a usnesli, by je pak obecnímu výboru k schválení předložili a po schválení jejich učinili to, čeho podle zákona spolkového dále jest potřebí k tomu, aby se sbor řádně ustavil. Dne 3. ledna 1904 byla svolána ustavující schůze, byl proveden zápis přistupujících členů, jichž se za činné členy přihlásilo 31. Po vykonaném zápisu byl přečten výměr c.k. okresního hejtmanství v Brně, kterým byly stanovy nově tvořícího se sboru dobrovolných hasičů schváleny. Tímto přistoupil Starý Lískovec již jako 57 člen župy 16 k České ústřední jednotě hasičské pro Moravu a Slezsko Výboru bylo uloženo, aby do tří neděl zaopatřil veškerou výzbroj a všechny potřeby pro sbor. Nový výbor rozeslal všem pojišťovnám, jakož i slavnému obecnímu výboru žádosti o podporu, které se mu v hojné míře dostalo. Sbírka provedená po obci vynesla 700 korun. Byla nakoupena potřebná výzbroj a výstroj a zakoupena ruční stříkačka 18. června 1905 byla projednána stavba hasičského skladiště, kterou podle plánu postavil stavební podnikatel Jan Hanák za 180 korun. Slavnost svěcení skladiště a stříkačky byla stanovena na 20. srpna 1905. Dne 8. září 1909. Sbor dobrov. has. v Lískovci byl přítomen příjezdu jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I. do Střelic. Činnost hasičského sboru od založení do roku 1910 byla velice aktivní nejen zásahy u požárů, ale i pořádáním různých zábavných a kulturních podniků, kterými byly získávány finanční prostředky na další doplňování výzbroje a výstroje. Každým rokem byla pořádána letní slavnost - výlet na Kamenný vrch, kde byla lidová veselíce, na podzim vinobraní a Martinské hody a v zimě ples a věneček. 40 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město 20, února 1910 rozhodl se výbor, že je nutné založit hasičský dorost. Za tím účelem byla svolána schůze, proveden zápis přistupujících členů hasičského dorostu , jichž se přihlásilo 15. Od roku 1910 je ve sboru veden ošetřovatel, předchůdce samaritní stráže. . Od roku 1914 výrazně klesl počet členů, neboť muži odešli do války. Kritická situace nastává v roce 1917, kdy na valné hromadě je dán návrh na přijímání za činné členy jinochy od 16. roků. Konec války a zánik Rakousko – Uherska, s tím spojený vznik samostatné Československé republiky zasáhl pochopitelně i do vývoje hasičstva v českých zemích. Zákonodárný sbor ČSR přijal po vyhlášení státu zákon č. 11/1918, který mj. rozhodl o zavedení samaritní služby u všech sborů. Náš sbor se v roce 1919 podílel na postavení pomníku obětem I. světové války, který byl 28. září 1919 odhalen. Z řad hasičského sboru to byli 3 členové. Bratr Josef Kroupa byl posledním, který se po sedmi letech vrátil s legií přes Sibiř v lednu r. 1921. 16. župu rozdělila mimořádná valná hromada 6. 6. 1927 v Brně. Do nové 55. župy se přihlásilo celkem 16 sborů ze zmíněného Sdružení: český SDH Brno, Bohunice, Husovice, Juliánov, Jundrov, Královo Pole-město a strojírna, Nový a Starý Lískovec, Maloměřice, Medlánky, Obrany, Slatina, Tuřany, Žabovřesky a Židenice. Všestranná činnost sborů kulminovala ve 30. letech 20. století. Ve své činnosti sjednocovaly členy bez rozdílu národnosti, rasy, vyznání, politické a sociální příslušností. 20-ti leté výročí trvání oslavil sbor 2. června 1923 poplachovým cvičením (tehdy sbor již vlastnil kombinovanou stříkačku) a odpoledním cvičením mužů se sekyrkami na cvičišti před Sokolovnou, V roce 1930 vlastnil sbor již automobilovou stříkačku, a díky mladým členům se s úspěchem zúčastňoval různých soutěží. 8. 6. se uskutečnila v Komíně velká soutěž obratnosti při řízení autostříkaček pro brněnské sbory. Udílely se 3 ceny, z nichž první byla putovní. Byla to „Zlatá přilba" s vyrytým věnováním od Hasičské vzájemné pojišťovny v Brně. 2. ročník se konal 14. 6. 1931 rovněž v Komíně, 3. pak 5. 6. 1932 ve Starém Lískovci. Soutěžilo se v rychlosti oblékání do stejnokroje, obracení autostříkaček na zvoleném obrazci na náměstí, jízdě vykolíkovanými nebezpečnými zatáčkami, výměně kol, obsluze stříkačky atd. V té době se také začala hrát operetních představení s úplným orchestrem pod taktovkou pana Pirochty a režie pana Oldřicha Ševčíka. V roce 1933 byla postavena benzinová stanice , která však byla brzy zrušena.. V době obou mobilizací v r. 1938 nařídil celostátní Svaz všemu českému hasičstvu pohotovost. Po Mnichovu takřka ustala dosud úspěšná hasičská činnost a spolkový život. Hasičským sborům bylo dokonce nařízeno vyškrtnout všechny nearijské činné, čestné a přispívající členy. Jejich vyřazení se hlásilo české zemské Jednotě na Moravě a odpovídal za ni starosta sboru. Během okupace byl velmi aktivní divadelní soubor, který uváděl hry českých autorů a skladatelů. Při osvobozování naší obce prokázali členové hasičského sboru svoji zdatnost. Při leteckém náletu byl zasažen dům pana Machálka na Malé straně a současně od hořícího automobilu se vzňalo stavení pana Kellnera. Oba požáry byly v krátké době likvidovány. Při dalším leteckém náletu byla zasažena stavení pana Dubšíka a pana Kříže. Sbor byl opět okamžitě na místě, mezitím bylo letecky zasaženo stavení pana Morávka, pana Rušky a pana Švestky, Sbor se přesunul s dvěma proudy na stavení pana Švestky a pana Rušky, jedním proudem na stavení Dubšíkovo. Stavení pana Moravka nebylo možno hasit pro nedostatek hadic a proto, že bylo pět požárů nejednou. Ve večerních hodinách bylo opět letecky zasaženo stavení p. Doležala, které bylo v krátkosti uhašeno, Malé požáry u paní Brücknerové a pana Demla byly uhašeny členy sboru 41 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město ručním hašeném. Ve čtvrtek 26. dubna ráno byl definitivně zlomen odpor německých vojsk a město Brno i přilehlé obce byly opět svobodné. Jíž před únorem 1948 se komunisté všemožně snažili o zvrat nejzákladnější zásady hasičstva – apolitičnost. Počátkem 50. let způsobily zásahy státní a politické moci rozpad zemských jednot . Zákon č. 62/1950 Sb. svěřil odborný dozor nad hasičstvem národním výborům prostřednictvím okresních velitelství požární ochrany. 45 výročí svého založení oslavil sbor poplachovým cvičením a slavnostní schůzí. K tomuto jubilejnímu výročí byle uvedena divadelním souborem pohádka. Požární sbor byl omlazen, v této době již vlastnil automobilovou stříkačku zn. FIAT. K největšímu rozvoji našeho požárního sboru došlo v letech 1946 – 1958. Již nestačili místnosti stávající požární zbrojnici a proto byl pronajat sál u pana Vršky "Na zámečku". Divadelní soubor nastudoval a uvedl několik loutkových pohádek. Tento soubor od loutkového divadla přešel na ochotnické divadlo. Soubor uváděl hlavně operety, které se těšily velké přízni občanů. Velkou zásluhu na úseku této činnosti má p. Stoklásek, který byl duší celého souboru. Velmi dobře si vedla mládež - žáci, žačky, dorostenci a dorostenky. Místní jednota v této době obesílala celostátní soutěže požárních družstev i devíti družstvy, což bylo víc jak 80 cvičících. Hlavně zásluhou pana Františka Kupčáka měla naše jednota tak širokou základnu mládeže. V roce 1954 žáci pod vedením p. Kupčáka a p. Lad.Bartoňka dosáhli dosud největšího úspěchu v požární soutěži. Družstvo postoupilo až do závěrečného kola celostátní soutěže, které se konalo v Praze, kde po boji obsadili druhé místo. V tomto období se sbor zúčastňoval spolu se sousedními sbory a VPÚ likvidace několika větších požárů. Byly organizovány žňové hlídky dospělých i mládeže. Mládež měla 2-3 stanoviště v blízkosti železniční trati, kde hrozilo největší nebezpečí vzniku požáru obilí od jisker z lokomotiv. Výbor sboru v této době začal uvažovat o stavbě nové požární zbrojnice. Tato akce se uskutečnila v roce 1957. V roce 1958 bylo 55 výročí založení sboru oslaveno schůzí konanou "Na zámečku'* uprostřed prací na stavbě požární zbrojnice, která byla prováděna v rámci "Akce Z" pod patronací MNV. Stavba byla v roce 1959 ukončena a slavnostně předána předsedou MNV do užívání. Na stavbě požární zbrojnice bylo členy sboru odpracováno 44 000 brigádnických hodin. V této době jsme měli ve výzbroji požární vozy T 805 a dočku. V čele sboru stál Ladislav Bartoněk. Sbor se zúčastnil likvidace různých požárů a živelných pohrom. Za zmínku stojí požár v pivovaru a požár pavilonu na brněnském výstavišti. Divadelní soubor se rozšířil o soubor mládeže, který vedl p. Oldřich Brückner. Tímto souborem byly uvedeny pohádky jako např. Pasáček vepřů, Stříbrná studánka, a jiné. Soubor dospělých pod vedením P. Stokláska uváděl během roku 3-4 představení. Celkové ocenění naší práce nejvyšším svazovým orgánem se nám dostalo dne 31. května 1968, kdy ÚV SPO udělil naší ZO čestný odznak "Za zásluhy". Naší zásahové jednotce bylo uděleno radou NVmB "Čestné uznání i v r. 1969. V průběhu tohoto období se u našeho sboru vystřídala tato technika : 8 Mercedes, Klockner, T 805, RN. Mimo tuto automobilovou techniku byly k disposici 2 agregáty na čerpání vody. Při oslavě 70.výročí bylo provedeno poplachové cvičení za spoluúčasti hasebního okrsku a VPÚ Brno. Za zmínku stojí účast naší zásahové jednotky u požáru v brněnské tepláme; za tento zásah bylo naší ZO uděleno "Čestné uznání" ÚV Českého SPO a "Pochvalné uznání" náměstka ministra vnitra České socialistické republiky s. Rajcharda. V té době náš sbor byl vybaven technikou Sachsenring, CAS/1,5. 42 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město I nadále byla velká pozornost zaměřena na práci s mládeží. Soutěže v požárním sportu byly obesílány 3 družstvy mládeže a 1. družstvem mužů. V roce 1974, kdy v čele naší organizace stála Štěpánka Holubářová, jako jediná žena v této funkci na území města Brna, dostalo se naší organizaci nejvyššího uznání a to "Čestného praporu "ÚV českého SPO. V roce 1977 došlo v naší práci k výrazné změně. Na naši požární zbrojnici byla dislokována jednotka VPÚ. 75. výročí oslavil sbor slavnostní schůzí konanou v sokolovně, při které byla zhodnocena činnost za uplynulé období a zasloužilým členům byla předána vysoká svazová vyznamenání. Jako součást oslavy byla uspořádána výstava s požární tematikou. Další akcí byla soutěž v požárním sportu, které se zúčastnilo 7 družstev a vítězství si odneslo právě naše soutěžní družstvo. Nejlepším oceněním práce našeho požárního sboru při oslavě 75. výročí bylo požární vozidlo AVIA 30, které sboru věnoval ONV Brno I. V této době jsme měli již k dispozici CAS/T 138/ a společně s přenosnými agregáty a ostatní výzbrojí a výstrojí jsme byli vybaveni nejmodernější technikou Při oslavě 80 výročí v roce 1983 jsme pořádali soutěž v požárním sportu konanou na hřišti TJ Tatran. V tomto roce naše soutěžní družstvo mužů navázalo na dřívější dosažené úspěchy v požárním sportu a postoupilo do krajského kola. Od r. 1983 zajišťovala naše jednotka po 5 let asistenční službu na Velké ceně Československa silničních motocyklů i automobilů a požární dozor při lesních úpravách na výstavbě nového Autodromu v Žebětíně. V letech 1986 a 1987 byly sborem pořádány Mladé hody se stárky a každoročně pořádá sbor Ostatkovou merendu. V roce 1988 bylo provedeno vymalování celé zbrojnice, nátěry oken a výměna okapů. V roce 1992 sbor přešel pod novou organizaci - Sdružení hasičů Čech Moravy a Slezska. Zásahová jednotka sboru je zřízena obcí. V 90 letech minulého století se činnost sboru soustřeďovala v oblasti kulturní pořádáním ostatků a dětských maškarních plesů, v oblasti výcviku je to účast na různých námětových cvičeních. V neposlední řadě je to činnost našeho soutěžního družstva, které v městě Brně v posledním desetiletí nenašlo přemožitele. Sbor přispěl finanční částkou na pomoc při povodni na Moravě v roce 1997. Také v loňském roce pomohl při povodni v Čechách, kam zásahová jednotka vyslala družstvo v počtu tří členů. Ke konci bych chtěl připomenout některé ze členů jako Františka Klimeše – starosta sboru 1903-1919, Františka Kiliana starosta 1930-1947, Ladislava Bartoňka – předseda 1952-1972, Františka Maršálka - předseda 1976-1992 a Jana Brücknera - starosta 1992-2002. Dále je třeba připomenout naše zastoupení v reprezentačním družstvu československé republiky na soutěžích CTIF bratry Martikánem, Brücknerem Františkem, Plškem Václavem, Kristkem Jiřím. Ovšem mezi hasiči nejznámějším se stal br. Pavel Stoklásek, který se stal náčelníkem hlavní správy SPO v České republice. Brno – Tuřany V obcích, které dnes tvoří MČ Brno Tuřany, byly před sto lety založeny hned tři sbory. V lednu 1902 vznikl český SDH v Tuřanech a 28. září německý SDH v Brněnských Ivanovicích. V roce 1895 byl založen německý SDH ve Dvorskách. Činnost německých sborů 43 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město ustala poválečným odsunem německých obyvatel z těchto obcí a hasičský sbor v Tuřanech zanikl koncem roku 1998. Připomeňme si toto ,,nedožité" sté jubileum SDH v Tuřanech. Myšlenka založit SDH v Tuřanech vznikla z iniciativy tehdejšího představenstva obce. Přípravný výbor se sešel na podzim 1901 a již 28. prosince 1901 Moravské místodržitelství schválilo stanovy sboru. Sbor byl založen 2. ledna 1902 a jeho ustavující valná hromada se konala 26. ledna. Ušlechtilá myšlenka získala na samém začátku 31 obětavých členů. Místní obyvatelé přijali tento počin s povděkem a pochopením, neboť nebezpečí častých požárů bylo velké. Hasičská trubka poprvé zazněla na poplach již 18. března 1902, kdy hořelo v domku č. 51 v Tuřanech. Do konce roku zasáhl sbor ještě při pěti místních a dvou přespolních požárech. A pak již následuje dlouhá řada zákroků u požárů, záchranných akcí a pomocí při živelných pohromách. V roce 1903 bylo v Tuřanech uspořádáno první veřejné cvičení a sbor se zúčastnil Sjezdu českoslovanského hasičstva v Praze. V roce 1912 uspořádali tuřanští hasiči župní sjezd, kterého se zúčastnilo 27 sborů. V době první světové války většina členů sboru nastoupila vojenskou službu, ale ani tehdy činnost sboru neustala. Průběžně byla pořizována nová a modernizována stávající hasičská technika. První výjezd s automobilovou stříkačkou k požáru se uskutečnil 1. srpna 1929 do Rosenberka. Činnost tuřanských hasičů – požárníků se neomezovala jen na služební povinnosti, cvičení a hasičské soutěže. Během existence sboru byly pořádány různé slavnosti, taneční zábavy, tradiční plesy, výlety – včetně těch oblíbených do ,,tuřanského lesa", divadelní a koncertní představení, výstavy, školení, besedy a další akce. V roce 1938 byli tuřanští hasiči nápomocni při založení českého SDH v Brněnských Ivanovicích. Od roku 1959 byly prováděny žňové hlídky a v dalším období preventivní protipožární kontroly rodinných domků. Sedmdesát let trvání sboru bylo důstojně oslaveno v rámci 1. sjezdu rodáků a přátel Tuřan v roce 1972. V paměti utkvěly ukázky historické i soudobé hasičské techniky, zásah na věži tuřanského kostela i slavnostní průvod obcí v uniformách. Řadami SDH (ČSPO) v Tuřanech prošlo za dobu jeho existence několik stovek občanů a to nejen mužů, ale i žen a mládeže. A byl by to předlouhý seznam jmen, ať už to byli starostové sboru, jednatelé, pokladníci, náčelníci, velitelé a další funkcionáři, nebo činní i přispívající členové a v neposlední řadě příznivci a sponzoři. Ti všichni dali do služeb ušlechtilé myšlenky, mnoho svých sil, prostředků a volného času. Někteří z nich byli jmenováni čestnými členy, obdrželi čestná uznání, odznaky za zásluhy či věrnost a pamětní nebo výroční medaile. Snad nejtíživějším problémem (vedle vždy chybějících financí) byla nevyhovující stará budova hasičské zbrojnice v parku na Tuřanském náměstí. Proto již ve čtyřicátých letech byly zvažovány možnosti postavení vlastního hasičského domu na ulici Střížově (1940) a na ulici Revoluční (1948). Tyto záměry však nebyly realizovány a tak proběhla jen svépomocná oprava staré zbrojnice (1953) a její částečné rozšíření (1957). V letech 1978 až 1981 hasiči opět svépomocně přestavěli přidělený havarijní objekt na Tuřanském náměstí č. 10 a stará zbrojnice v parku byla zbourána. V roce 1991 požádala legitimní majitelka nemovitosti na Tuřanském náměstí č. 10 o její vydání, restituce byla uznána a v roce 1993 hasiči objekt uvolnili. Následující roky ukázaly, že SDH v Tuřanech bez odpovídajícího zázemí a finančních prostředků nemůže existovat a 31. prosince 1998 sbor zanikl. Brno – Vinohrady Historie hasičů v městské části Brno-Vinohrady se začala psát na podzim roku 2006. Jsme tedy nejmladší hasičský sbor v Brně a jeden z nejmladších sborů vůbec. Sbor založilo v listopadu 2005 sedm členů. Již při vzniku nechyběli některé potřebné 44 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město zkušenosti s prací a činností hasičů, neboť někteří členové byli již v minulosti u jiných dobrovolných či profesionálních sborů. V současnosti má sbor okolo padesáti členů, různého věku a zkušeností. I věkovým průměrem jsme však spíše mladý sbor, neboť průměrné stáří našich členů (včetně kolektivu MH) je 19 let. Od svého vzniku až po současnost se mimo jiné zabýváme prácí s mládeží. Kolektiv mladých hasičů dnes představuje téměř polovinu členské základny. Práci s mládeží bereme jako samozřejmou pro budoucnost a další rozvoj sboru. Navíc činnost oddílu mladých hasičů přináší v podmínkách vinohradského sídliště vítanou alternativu k vyplnění volného času dětí a dospívající mládeže. Kromě pohybových aktivit v požárním sportu se děti dozví řadu informací o hasičské i nehasičské technice a mají možnost pomoci s její údržbou. Další naší snahou je preventivní činnost v oblasti požární ochrany. V minulosti jsme pořádali námětová cvičení a ukázky hašení např. na ZŠ Mutěnická nebo ZŠ Horníkova. Provedli jsme také řadu ukázek hašení základními hasebními prostředky pro občany z vinohradského sídliště. Někteří naši členové jsou zapojeni do programu HASÍK http://www.hasik.cz (preventivně výchovná činnost v oblasti požární ochrany a ochrany obyvatelstva), jenž v Brně organizuje Hasičský záchranný sbor Jihomoravského Kraje. Co by byli hasiči bez techniky. My jsme naši první stříkačku dostali jako dar od MČ Brno Vinohrady do vínku na jaře 2006. Je jí CAS 16 S – 4000.1 TLF (předchůdce dnes známých automobilů IFA). Další stříkačku jsme si pořídili ze svých členských příspěvků a díky velkému pochopení některých bratří hasičů z jiných sborů. Z Hrabyně (okr. Opava) jsme si tak přivezli CAS 16 Škoda 706 RTH. Především se „sachsem“ se zúčastňujeme nejrůznějších srazů historické hasičské techniky a připomínáme tak něco z více než stočtyřicetileté historie hasičů na území ČR. Brno – Žebětín Hasičský sbor byl založen v roce 1896. Hasičská zbrojnice se nalézá v samém centru obce. V roce 1852 zřídila obec na návsi přístřešek, ve kterém byly umístěny háky, koše, dlouhé žebře, ruční dřevěné stříkačky a lejta na vodu. Voda byla brána hlavně z rybníka na návsi a ze studní. Postupem času se budova upravovala a rekonstruovala Brno – Židenice Sbor dobrovolných hasičů byl založen Židenickými občany z iniciativy a za spolupráce obecního výboru, především starosty obce Josefa Potácela a radního Josefa Blahonovského. Finance na vybavení sboru darovali Žideničtí občané (jako základ přispěl majitel vápenky v Juliánově Boh. Zelníček). Hasiči dostali od obce starou ruční stříkačku systému Smejkal, do které se musela voda nalévat. Účastníci: Josef Potácel - starosta Židenic, Josef Blahonovský - radní, František Švábenský - jeden ze zakladatelů, Jan Zapletal - první starosta, Karel Wiesmann - náčelník, 45 Hasičská kronika – Svazek VI – okres Brno - město Antonín Škrob - zástupce náčelníka 46
Podobné dokumenty
BRNO RUB RINGSTRASSE Barbora Simonova den
podle Charlotty Belgické, patřily v době svého otevření k
nejmodernějším v Rakousku. Šarlotinky byly lázeňským
zařízením s elektrickým osvětlením podle R. J. Gülchera.
Lázně měly velký mramorový ba...
- Participation in Urban Climate
realita. První překážkou, jež často brání
úspěšným snahám o zapojení veřejnosti,
je existence přetrvávajících předsudků na
obou stranách. Městská zastupitelstva až
příliš často považují zapojení ob...
více businessu 1. obohacená a hodnotnější nabídka
Došlo i k úpravě otevíracích hodin – profesní subjekty tak mohou přijít ve středu a
čtvrtek od 10 do 19 hodin, v pátek a sobotu od 10 do 21 hodin a v neděli od 10 do 17
hodin.
EQUIP AUTO rovněž zav...