SAMA NOCÍ TMOU - Pastiche Filmz

Příště:
strěda 25. 2. 2015 | 19:30 | filmový sál | Ona
Citlivý snímek z budoucnos Ona vypráví o zranitelném Theodorovi (Joaquin
Phoenix), který nedokáže přenést přes srdce svůj nedávný rozchod. Theodor se
živí psaním láskyplných in mních dopisů pro druhé, sám se však cí osamělý a
nenaplněný. Zakoupí si proto zcela nový a jedinečný pokročilý operační systém a
seznamuje se se zábavnou a citlivou Samanthou.
čtvrtek 26. 2. 2015 | 19:30 | filmový sál | Imaginární lásky
Čo sa stane, ak sa dvaja priatelia zamilujú do tej istej osoby? Autorský film
Xaviera Dolana cez túto zvláštnu situáciu ukazuje viacero podôb virtuálneho
roman ckého vzťahu. Francis a Marie sú spočiatku spojenci, avšak ich
priateľstvo sa od zoznámenia s Nicolasom nenápadne mení na sústavný boj o
jeho pozornosť. Napokon musia obaja pristúpiť k zúfalému kroku. Príbeh trojice
pretkávajú výpovede neznámych ľudí, ktorí prešli rozličnými formami
milostných kríz.
Pas che Filmz, z.s. představuje kulturní pla ormu usilující o širokou nabídku
audiovizuálních projektů a událos . Náš program zahrnuje kromě pravidelných
projekcí hraných, dokumentárních a krátkometrážních snímků také pohyblivý
obraz, videoklipovou tvorbu, výstavní a instalační činnost či literární večery.
Filmový sál: Umělecké centrum UP, (3. patro), Univerzitní 3, Olomouc
email: info@pas chefilmz.org
web: www.pas chefilmz.org
www.facebook.com/pas chefilmz
www.twi er.com/Pas cheFilmz
SAMA NOCÍ TMOU
18/2/2015
SAMA NOCÍ TMOU
A Girl Walks Home Alone at Night | USA | 2014 | 99 min.
režie: Ana Lily Amirpour | scénář: Ana Lily Amirpour | kamera: Lyle Vincent |
hrají: Sheila Vand, Marshall Manesh, Mozhan Marnò, Dominic Rains, Reza Sixo
Safai, Pej Vahdat, Arash Marandi
Ana Lily Amirpour je tak trochu jako její filmová protagonistka. Ul mátní
emo hipsterka, nebojácná a emancipovaná. Bezejmenná Dívka
(ztvárněná Sheilou Vand), je však na rozdíl od své excentrické autorky
skoupá na slovo. V duchu osamělých eastwoodovských mužů beze jména
z Leoneho spaghe westernů, které popkulturu milující Ana Lily
Amirpour zbožňuje od útlého dětství, čeří zkalené vody jednoho
Zkaženého města a jeho ztracených duší. Na éterickou upírku v čádoru
projíždějící na skateboardu liduprázdnou noční ulicí a vyhlížející svou
budoucí mužskou oběť by jistě někdo mohl nahlížet prizmatem
feminismu, sama režisérka se však této (nad)interpretaci spíše brání.
„Film je jako zrcadlo. Vypovídá více o vás než o mě.“
Svého excentrického ducha však režisérka ve filmu nezapře.
Stoupenkyně deanovského rebela bez příčiny s hlavou hrdě vztyčenou
brojí pro restrik vním norma vům islámského světa potlačujícím
ženská práva jak v běžném životě, tak i v rámci filmového média, které v
Íránu ženy svazuje mnohými, pro západního diváka nepochopitelnými
tabu. Z druhé strany zeměkoule se tak Ana Lily Amirpour přidává k
bojovníkům za ženská práva z řad perzekvovaných íránských režisérů jako
jsou Jafar Panahi či Bahman Ghobadi a dává svému filmu jasný statut
žhavého zboží na íránském černém trhu.
Narodila se v Anglii, ale už v raném dětství v 80. letech se Ana Lily
Amirpour se svou rodinou přestěhovala na Floridu a posléze do Kalifornie.
Umělecké vlohy rozvíjela na škole v San Franciscu a v rámci
vysokoškolských studií na pres žní UCLA. Právě ulice Bakersfieldu,
pouštního jihokalifornského města, které ji v dětství bylo domovem,
vdechly život íránskému městu duchů z jejího debutu. Obyvatele
Zkaženého města pohlcují a vzájemně spojují různé formy závislos :
pros tutka je v područí dealera, jehož zboží přivedlo na dno starého
feťáka a spolu s ním i jeho syna, kterého omámí půvab neznámé Dívky,
jejíž jednání jejich prázdné životy notně drama zuje. Dívka ztělesňuje
archetyp cizince, jehož minulost neznáme a jež narušuje zaběhnutý řád
města a nastoluje v něm pořádek. Po svém. Upírka hasí žízeň po krvi a
přitom město zbavuje největší špíny – zlotřilých gangsterů a slabošských
příživníků. Činy tak o jejím charakteru vypovídají víc než jakákoliv slova.
Upírské filmy jsou dlouhodobě v módě i proto, že nesměřují jen k
jedné divácké skupině. Teenageři mají svoji Twilight ságu, fanoušci quality
TV True Blood a ortodoxní filmové intelektuály uspokojili upírš milenci
Jima Jarmusche. Právě k němu Anu Lily Amirpour pro pomalé tempo
jejího filmu kri ci často přirovnávají. Ona se obdivem k snímku Přežijí jen
milenci netají, stejně tak nahlas ale mluví o své vášni k upírským románům
Anne Rice, popkulturním ikonám a hudbě obecně. Ta je pro ni klíčovým
vypravěčským prvkem, slouží ji jako prostředek k vykreslení charakterů
jednotlivých postav. Namísto klasických dialogů to ž režisérka pro
komunikaci mezi postavami často používá jen diege ckou hudbu, na
jejichž vlnách se hrdinové filmu nechají unášet (minimalis čtěji pojatou
scénu výs žně vyjadřující souznění milenců než tu s písničkou „Death“ od
White Lies jsem snad žádném jiném filmu neviděla). Písně, které postavy
v příběhu poslouchají, o nich a jejich záměrech vypoví vše potřebné (viz
ukázky výše).
V Sama nocí tmou režisérka oživila postmoderní pas š vzdávající
hold žánrovým filmům. Volbou černobílého materiálu, kontrastně
nasvícenými noční scénami a prohnilými padlými hrdiny režisérka
pomrkává k té čás publika, jíž se odkaz klasického filmu noir stal srdeční
záležitos . Prosluněnými scenériemi rozlehlé pouštní krajiny za
doprovodu morriconeovsky laděných songů skupiny Federale zároveň
lahodí i očím všech westernových fanoušků. Upírská tema ka v
kombinaci s pomalým tempem vyprávění a místy až surreálnou
atmosférou pak dodává filmu kontempla vní rozměr na úrovni
drogového tripu.
Jana Bébarová
(text je zkrácen, kompletní jej najdete na stránkách 25fps.cz)