ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE OBECNÁ EKONOMIE I.
Transkript
ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE 1. Úvod do ekonomie Ekonomie – zkoumá jednání a rozhodování lidí a vztahy mezi lidmi v procesu výroby, rozdělování , směny a spotřeby. PROVOZNĚ EKONOMICKÁ FAKULTA Vzácnost – statky vzácné (ekonomické) jsou takové, jejichž množství je menší než množství potřebné k uspokojení lidských potřeb Volnost – statky volné jsou takové, které jsou volně dostupné a nacházejí se v přírodě, jejich množství převyšuje lidskou potřebu. Statky: ü Normální (plnohodnotné) – statky, které přinášejí spotřebiteli užitek a zvyšují míru jeho uspokojení – platí pro ně zákon poklesu mezního užitku. ü Volné – volně dostupné, nacházejí se v přírodě, jejich množství převyšuje lidskou potřebu. ü Vzácné – jeho množství je menší než je množství potřebné k uspokojení lidských potřeb. ü Nezbytné – nakupované množství statku roste pomaleji než důchod spotřebitele. ü Luxusní – nakupované množství statku roste rychleji než důchod spotřebitele. ü Méněcenné – s růstem důchodu spotřebitele klesá nakupované množství. OBECNÁ EKONOMIE I. Ekonomické otázky: ü Co vyrábět – jaké výrobky a služby, v jakém množství, kvalitě ü Jak vyrábět – kolik kterých zdrojů využít, jakých kombinací výrobních faktorů, organizace a efektivita výroby ü Pro koho vyrábět – jak účelně rozdělovat vyrobené produkty a služby Mikroekonomie Trh – dochází k výměně činností mezi jednotlivými ekonomickými subjekty prostřednictvím směny zboží, je složen z subjektů: domácnosti, firmy, stát. Cíl: maximalizace užitku, minimalizace nákladů. Subjekty tržní ekonomiky: ü Domácnosti – rozhodující ekonomický subjekt na trhu, určují proto, co budou firmy vyrábět. Jsou vlastníky výrobních faktorů, které prodávají firmám a zároveň jsou nakupujícími statků a služeb, za které platí firmám. ü Firmy – vyrábějí zboží a služby z výrobních faktorů zakoupených od domácností, na trhu zboží a služeb vystupují jako prodávající a na trhu výrobních faktorů jako nakupující. Cíl: maximalizace zisku. ü Stát – odstraňuje negativní dopady na ekonomiku, státní nákupy statků a služeb, zadávání státních zakázek. Cíl: ovlivnit trh. www.cz-milka.net Mikroekonomie – studuje chování domácností a firem, jak se rozhodují a jaké jsou na různých trzích interakce, studuje fungování dílčích trhů: trh práce, kapitálu, výrobků a služeb, přírodních zdrojů. Makroekonomie – studuje národohospodářské souvislosti jako celek, sleduje výkonnost ekonomiky (inflace, nezaměstnanost, státní rozpočet, množství peněz v oběhu, státní zadluženost) Druhy ekonomie: ü Normativní – pokouší se stanovit, co je dobré a co zlé, co se smí a nesmí, je hodnotící, vynáší výroky a soudy. ü Pozitivní – výroky popisné, zjistitelné. Pokouší se popsat život, takový jaký opravdu je – cena akcií, míra inflace – využívá statistických šetření -1- 2006 -2- Zákon klesající poptávky – poptávková křivka je klesající pro většinu statků, protože při nízkých cenách mají lidé tendenci kupovat větší množství a opačně poptávané množství klesá s tím, jak stoupá cena. 2. Trh a tržní mechanismus Cena: Tržní cena – cena, která vzniká na trhu při aktuálním vztahu nabídky a poptávky. Rovnovážná cena – cena, za kterou se obchoduje v případě rovnosti nabídky a poptávky. Funkce ceny: ü Alokační – dochází k přemístění výrobních zdrojů. ü Informační – vzácnost zdroje se projeví v růstu ceny. ü Motivační – větší výdělek je motivací u výrobce, snaha ušetřit u spotřebitele. Trh: Trh vytvářejí kupující a prodávající nějakého statku nebo služby. Analýza poptávky a nabídky je nástrojem pro pochopení toho jak poptávka a nabídka ovlivňuje rovnováhu mezi cenou a množstvím produkce. Určují jaké množství každého výrobku se vyrobí a cenu za kterou se bude prodávat. Tržní mechanismus – proces vzájemného ovlivňování tvorby nabídky a poptávky a tvorby ceny. Poptávka D: Individuální poptávka – poptávka jednoho spotřebitele po jednom statku. Závisí na: ü Ceně tohoto statku. ü Cenách ostatních statků. ü Důchodu spotřebitele. ü Ostatních faktorech – efekt módy, očekávání atd. Tržní poptávka – poptávka několika spotřebitelů po jednom statku, vyjadřuje závislost množství konkrétního statku na ceně daného statku, cenách ostatních statků, důchodech spotřebitelů a ostatních faktorech. Je součtem individuálních poptávek. Faktory ovlivňující poptávku: ü Změna nominálního důchodu, ostatní vlivy konstantní • Zvýšení ’ posun celé křivky poptávky vpravo nahoru • Snížení ’ posun celé křivky poptávky vlevo dolu • Normální statky – s růstem důchodu poptávka roste a s jeho poklesem poptávka klesá • Méněcenné statky – s růstem nominálního důchodu nemusí jeho spotřeba růst, naopak spotřebitel přechází na kvalitnější druhy zboží a spotřeba inferiorních statků klesá. • Zařazení produktu mezi normální nebo méněcenné zboží záleží na úrovni nominálního důchodu a individuálních preferencích. ü Vliv změn cen ostatních statků na poptávku po určitém statku při dané ceně, ostatní vlivy konstantní • Substituční zboží (substituty) – daný statek může být ve spotřebě nahrazen jiným statkem – zdraží se jeden statek a stoupne při stejné ceně poptávka po druhém statku. • Komplementární zboží (komplementy) – statky, které jsou spotřebovávány společně – zdraží se jeden statek a poptávka po druhém statku klesne • Méněcenné zboží - změna ceny jednoho statku nemá žádný vliv na poptávku po jiném statku ü Poptávka se zvyšuje (křivka poptávky se posune doprava), jestliže: • Cena substitutů se zvyšuje • Cena komplementů se snižuje ü Poptávka se snižuje (křivka poptávky se posune doleva), jestliže: • Cena substitutů se snižuje • Cena komplementů se zvyšuje Důchodový efekt DE – představuje změnu poptávaného množství vyvolanou změnou reálného důchodu za předpokladu nezměněné relativní ceny. Substituční efekt SE – představuje změnu poptávaného množství vyvolanou změnou relativních cen za předpokladu konstantního reálného důchodu. Determinanty poptávky: Posun po křivce – při změně ceny statku a ostatní determinanty jsou konstanty, mění se poptávané množství, ne poptávka. Zvýšení ceny: Agregátní poptávka – poptávka všech spotřebitelů na trhu po všech statcích. Funkce poptávky – vyjadřuje závislost poptávaného množství na ceně. P = a − bQ -3- Posun celé křivky – při změně jednoho nebo více ostatních faktorů, dochází ke změně poptávky: ü Poptávka se zvýší – změna, která zvýší poptávané množství při každé ceně, posune poptávku doprava, posun křivky poptávky doprava: • Nominální důchod spotřebitelů se bude zvyšovat (za předpokladu, že jde o normální zboží). • Cena substitutů se bude zvyšovat. • Cena komplementů se bude snižovat. • Preference spotřebitelů se bude přesouvat z jiných statků na náš poptávaný statek. • Počet kupujících se bude zvyšovat. • Výrobek se stane módním. -4- • Spotřebitelé budou v budoucnu očekávat vyšší cenu statku nebo jeho nedostupnost. ü Poptávka se sníží – změna, která sníží poptávané množství, posune poptávkovou křivku doleva, posun křivky poptávky doleva: • Nominální důchod se bude snižovat (pro normální statky). • Cena substitutů se bude snižovat. • Cena komplementárního zboží se bude zvyšovat. • Preference spotřebitelů se budou přesouvat na jiné zboží. • Počet kupujících se bude snižovat. • Spotřebitelé budou v budoucnu očekávat nižší cenu statku. Zvýšení poptávky: Snížení poptávky: při nižší ceně nemohli daný výrobek vyrábět. Výrobci požadují od ceny, aby uhradila náklady na výrobu, proto jsou ochotni nabízet větší množství jen za vyšší cenu. Faktory ovlivňující nabídku: ü Ceny výrobních faktorů – výrobci jsou ochotni nabízet svou produkci za cenu, která jim uhradí náklady, které jsou kromě jiného závislé na cenách výrobních faktorů. • Růst cen výrobních faktorů ’ nabídka se snižuje, křivka nabídky se posouvá doleva. • Pokles cen výrobních faktorů ’ nabídka se zvyšuje, křivka nabídky se posouvá doprava. ü Úroveň technologie a technický pokrok – dokonalejší technologie vede ke snížení nákladů ’ nabídka roste, křivka nabídky se posouvá doprava. ü Očekávání zvýšení ceny – pokud výrobci očekávají, že cena produkce, kterou vyrábějí, v budoucím období vzroste, omezí svou nabídku, křivka nabídky se posune doleva. ü Ostatní determinanty – počet subjektů vyrábějících daný statek ’ při vstupu dalších výrobců se bude nabídka zvyšovat. Determinanty nabídky: Posun po křivce – při změně tržní ceny statku a ostatní determinanty jsou konstantní, mění se nabízené množství nikoliv nabídka. Nabídka S: Nabídka – funkce, která vyjadřuje závislost nabízeného množství statku na jeho ceně. Je to vztah mezi cenou statku a nabízeným množstvím v určitém časovém období, ochota prodávajícího nabídnout určité množství zboží při dané ceně. Individuální nabídka – nabídka jednoho výrobce určitého statku. Růst cen vstupů a snížení nabídky => posun křivky nahoru: Tržní nabídka – nabídka všech výrobců určitého statku, je součtem individuálních nabídek. Jde o nabídku na trhu jednoho výrobku a je to součet objemů určitého zboží, které jsou ochotni při různých úrovních ceny nabízet všichni výrobci tohoto zboží. Posun celé křivky – při změně jednoho nebo více ostatních faktorů, dochází ke změně nabídky: ü Nabídka se zvýší – posun křivky nabídky doprava dolů: • Ceny výrobních faktorů se budou snižovat. • Dojde k výrazné změně technologie a technického pokroku. • Počet výrobců se bude zvyšovat. • Budou dobré klimatické podmínky pro pěstování zemědělských plodin. ü Nabídka se sníží – posun křivky nabídky doleva nahoru: • Ceny výrobních faktorů se budou zvyšovat. • Počet výrobců se bude snižovat. • Sucho, chladné počasí, nepředvídatelné vlivy. • Očekávání zvýšení ceny v budoucnu. • Zvýšení rizika podnikání. Snížení nabídky: Zvýšení nabídky: Agregátní nabídka – celková nabídka, která je určena objemem výroby všech výrobců a cenami, za které chtějí své výrobky prodávat. Funkce nabídky: P = m + nQ Elasticita poptávky: Elasticita poptávky ED – číselné vyjádření reakce spotřebitelů při rozhodování o nákupu na změnu ceny, důchodu a změnu ceny jiného zboží. Rozeznáváme cenovou, důchodovou a křížovou elasticitu. Zákon rostoucí nabídky – za jinak nezměněných okolností s růstem ceny roste nabízené množství. Mezi cenou statku a nabízeným množstvím je přímá úměrnost, protože nabízené množství stoupá a klesá spolu s cenou. Růst ceny zvyšuje zájem výrobců o danou produkci. Noví výrobci vstoupí do odvětví, a to i ti kteří mají vyšší náklady a -5- Cenová elasticita poptávky PED – vyjadřuje kvantitativní změnu, vyjadřuje, jak budou spotřebitelé reagovat na změnu ceny zboží – o kolik procent se změní poptávané množství, změnila-li se cena o 1 procento. % změna množství ku % změně ceny. Záporné číslo – křivka poptávky má klesající charakter. -6- Typy: ü Bodová – elasticita v bodě. ∆Q Q % ∆Q ∆Q P = PED = * = % ∆P ∆P ∆P Q P ü Intervalová – elasticita mezi dvěma body. Q2 − Q1 ∆Q (Q 2 − Q1 ) : 2 Q 2 − Q1 P2 + P1 Q = = * PED = P2 − P1 ∆P P2 − P1 Q 2 + Q1 P ( P2 − P1 ) : 2 Může být: ü Jednotkově elastická (=1) – střední část křivky v bodě. ü Elastická (>1) – v dané části přímky. ü Neelastická (<1) – pro velká množství a ceny. ü Dokonale elastická (→∞) – množství Q=0. ü Dokonale neelastická (=0) – cena P=0. Faktory ovlivňující cenovou elasticitu poptávky – determinanty: ü Dostupnost blízkých substitutů: • Zboží s blízkými substituty – vetší pružnost poptávky, např. rohlíky a chleba. • Zboží bez blízkých substitutů – nízká elasticita poptávky, např. vejce. ü Nezbytnost statků: • Nezbytné statky – spíše nepružná poptávka, např. základní potraviny. • Luxusní statky – vysoká elasticita poptávky, např. automobily. ü Podíl výdajů na určitý statek v rozpočtu – čím je podíl výdajů na určitý statek v rozpočtu vyšší, tím vyšší je elasticita poptávky po tomto statku ü Časový horizont: • Krátké období – nízká elasticita poptávky, spotřebitel bude kupovat i drahý benzín. • Dlouhé období – poptávka se stává pružnější, nekoupím si auto když bude pořád drahý benzín. Celkový příjem TR – celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků. TR = P * Q Závislost TR na elasticitě poptávky: ü Jednotkově elastická – TR se nemění ü Elastická – zvýšení P => snížení TR, snížení P => zvýšení TR ü Neelastická – snížení P => snížení TR, zvýšení P => zvýšení TR Důchodová elasticita poptávky IED – závislost změny poptávaného množství na změně důchodu při konstantní ceně statků – o kolik se změní poptávané množství, když se změní důchod spotřebitele o jedno procento. % změna množství ku % změně důchodu (-∞;∞). Poptávané množství a příjem (důchod) se pohybují ve stejném směru, má důchodová elasticita ve většině případů kladné znaménko (platí pro normální statky). ∆Q % ∆Q ∆Q I Q = IED = * = ∆I % ∆I ∆I Q I Může být: ü Jednotkově elastická (=1) – poptávané množství a důchod rostou stejně rychle. ∆ Q ∆I > Q I -7- ü Elastická (>1) – změna důchodu o 1% vyvolá změnu spotřeby statku o více než 1%, s růstem důchodu vzrostlo poptávané množství více než důchod – luxusní statky. ∆Q ∆I < Q I ü Neelastická (<1) – změna důchodu o 1% vyvolá změnu poptávky po statku nižší než 1%, poptávané množství roste pomaleji než důchod – nezbytné statky (základní potraviny) ∆Q ∆I = Q I ü Poptávané množství s růstem důchodu klesne – inferiorní (méněcenné) zboží Význam – podle hodnot důchodové elasticity je možné rozhodnout o jaký statek se jedná: ü Normální statek – důchodová elasticita je kladná (>0) ü Luxusní statek – elasticita je větší než jedna (>1) ü Nezbytný statek – elasticita se pohybuje v intervalu od nuly do jedné (<1) ü Méněcenný statek – důchodová elasticita poptávky je záporné číslo (<0) Křížová elasticita poptávky CED – vyjadřuje, jak poptávané množství jednoho zboží reagovalo na změnu ceny jiného zboží – do jaké míry jsou statky navzájem nahraditelné. Je to % změna množství A ku % změně ceny B jak se změní cena statku, když se změní cena jiného statku. ∆Q1 % ∆Q A Q ∆Q A PB = 1 = CED = * ∆P2 % ∆Q B ∆PB Q A P2 Zboží: ü Substituční – růst ceny substitučního statku B vyvolá i růst poptávky po statku A, který se stává relativně levnějším (>0) ü Komplementární – růst ceny komplementárního statku B je provázen snížením množství statku A, ale i statku B (<0) Elasticita nabídky: Elasticita nabídky ES – vyjadřuje, o kolik procent se změní nabízené množství, změní-li se cena o jedno procento – za předpokladu, že ostatní determinanty nabídky se nemění. Cenová elasticita nabídky je kladné číslo – od cenové elasticity poptávky se liší jenom znaménkem. Typy: ü Bodová – elasticita v bodě. ∆Q % ∆nabízeného Q ∆Q P Q * = = PES = ∆P % ∆P Q ∆P P ü Intervalová – elasticita mezi dvěma body. Q2 − Q1 (Q 2 + Q1 ) : 2 Q 2 − Q1 P2 + P1 = PES = * P2 − P1 P2 − P1 Q2 + Q1 ( P2 + P1 ) : 2 Může být: ü Jednotkově elastická (=1) – 1% změna ceny vyvolá 1% změnu nabízeného množství. ü Elastická (>1) – 1% změna ceny vyvolá více než 1% změnu nabízeného množství. ü Neelastická (<1) – 1% změna ceny vyvolá menší než 1% změnu nabízeného množství. ü Dokonale elastická (→∞). ü Dokonale neelastická (=0). -8- Faktory ovlivňující cenovou elasticitu nabídky: ü Náklady a možnost skladování – rostou-li při růstu produkce náklady rychleji, roste i cena rychleji ’ nabídka je nepružná. Zboží s krátkou dobou trvanlivosti má malou elasticitu nabídky, neboť skladování tohoto zboží je nákladnější a obtížnější. ü Možnost tvorby zásob produkce – pokud je skladování nákladné, firmy nabízejí konstantní množství zboží ’ nabídka je nepružná ü Technologie výrobního procesu – je-li možné stejnou technologií vyrábět substituční zboží je nabídka pružnější ü Délka období – s délkou časového období se pružnost nabídky zvyšuje Cenová elasticita nabídky PES: ∂Q P PES = * ∂P Q 3. Tržní rovnováha na trhu jednoho statku Tržní rovnováha (mechanismus): Tržní rovnováha – situace, kdy nabízené množství QS se rovná poptávanému množství QD a zároveň cena nabídky PS se rovná ceně poptávky PD. Tržní cena P – cena, za kterou se skutečně obchoduje, je nižší než rovnovážná cena. Rovnovážná cena PE – kompromis mezi nabídkou a poptávkou, rovnovážný bod, nabízená cena se rovná poptávané ceně. Nabídka a poptávka se stále mění a rovnováha se dlouho neudrží. an + bm PE = b+n Rovnovážné množství – množství, kdy nabízené množství se rovná poptávanému množství. a−m QE = b+n Komparativní stabilita – původní rovnovážný bod se posune do nového z důvodu změn determinant působících na poptávku a nabídku. Utváření tržní rovnováhy: ü Přebytek zboží: QS > QD: • Tržní cena je větší než rovnovážná cena ’ nabízené množství > poptávané množství ’ přebytek zboží. • Dochází ke konkurenci na straně nabízejících ’ snížení ceny ’ snížení nabízeného množství ’ zvýšení poptávky v důsledku snižování ceny. • Rostoucí poptávka a klesající nabídky zpětně zastaví pokles tržní ceny a trh směřuje k bodu rovnováhy. • Konkurence na straně nabízejících. ü Nedostatek zboží: QS < QD: • Tržní cena je nižší než rovnovážná cena ’ poptávané množství > nabízené množství ’ nedostatek zboží. • Dochází ke konkurenci na straně kupujících ’ jsou ochotni zaplatit větší cenu ’ vyšší cena povede ke snížení poptávaného množství ’ zvýšení ceny na straně nabídky ’ cena poroste až na rovnovážnou úroveň PE. • Konkurence na straně poptávajících. -9- - 10 - Vztah nabídky a poptávky: S>D Dodatečné nepřímé daně: 50 – původní cena, 53 – zvýšení spotřební daně, 52 – kde se Dotace (subvence): setká s poptávkou S<D Determinanty nabídky a poptávky: Přebytek: Determinanty působící na nabídku – změny: ü Pokles nabídky vede k růstu rovnovážné ceny a poklesu rovnovážného množství ü Růst nabídky vede k poklesu rovnovážné ceny a růstu rovnovážného množství ü Změna nabídky při absolutně elastické poptávce ’ mění se pouze rovnovážné množství ü Změna nabídky při absolutně neelastické poptávce ’ mění se pouze rovnovážná cena Determinanty působící na poptávku – změny: ü Pokles poptávky vede k poklesu rovnovážné ceny a rovnovážného množství ü Růst poptávky vede k růstu rovnovážné ceny a rovnovážného množství ü Změna poptávky při absolutně pružné nabídce ’ mění se pouze rovnovážné množství ü Změna poptávky při absolutně nepružné nabídce ’ změní se pouze rovnovážná cena Determinanty nabídky a poptávky – současné změny: ü Současný růst nabídky a poptávky: Vždy vzroste rovnovážné množství, cena může vzrůst, klesnout nebo zůstat konstantní; změna ceny závisí na elasticitě (sklonu) poptávky a nabídky ü Růst nabídky a pokles poptávky: Snížení rovnovážné ceny ü Růst poptávky a pokles nabídky: Zvýšení rovnovážné ceny, změna množství může být různá Přebytek spotřebitele – je rozdíl mezi celkovým užitkem a výdaji na jeho získání. Je to užitek, který spotřebitel získá, ale za který nezaplatí. Vypočítá se jako obsah trojúhelníku podle vzorce: a *b S∆ = 2 Přebytek výrobce – je-li výrobce ochoten nabízet dané množství statku za menší cenu, než je tržní cena. Minimální cena – na popud výrobce: Maximální cena – na popud spotřebitele: Přebytek spotřebitele: ( a − PE ) * Q E RD = 2 Přebytek výrobce: ( P − m) * Q E RS = E 2 - 11 - - 12 - ü Dokonalá konkurence: 4. Teorie spotřebitele a teorie užitku Celkový přínos dokonale konkurenčního prostředí – zvýrazněná část Přebytek spotřebitele Užitek – vyjádření uspokojení či potěšení, subjektivního pocitu. Teorie užitku popisuje chování ekonomických subjektů – spotřebitelů. Racionální spotřebitel – maximalizuje svůj užitek, je omezen důchodem, má své preference. Přebytek výrobce Celkový užitek – celá vyšrafovaná část Celkové náklady Spotřební koš – je tvořen skupinou statků, spotřeba preferovanějšího spotřebního koše přináší vyšší užitek. Optimální kombinace: aP + Y b bP + Y a q1 = 2 − q2 = 1 − 2 P1 2 2 P2 2 Celkový užitek TU – užitek ze všech jednotek. Mezní užitek MU – užitek konkrétní spotřebovávané jednotky. ∆TU ∂TU TU 2 − TU 1 = = MU = ∆Q ∂Q Q2 − Q1 ü Nedokonalá konkurence – monopol: Přebytek spotřebitele Průměrný užitek AU – užitek na jednotku spotřebovávaného statku. Bod nasycení – jakmile se dosáhne bodu nasycení, je mezní užitek nulový. Přebytek výrobce = co si monopol nechá pro sebe Ztráta mrtvé váhy Oscilace – pavučinový model utváření tržní rovnováhy: ü Explozivní – divergující pavučina – křivka poptávky má větší sklon než křivka nabídky, v tomto případě se trh vzdaluje od bodu rovnováhy, prohlubuje se nerovnováha na trhu. ü Tlumené – konvergující pavučina – křivka nabídky má větší skon než křivky poptávky, v tomto případě se na trhu obnovuje rovnováha. ü Konstantní – stabilní pavučina – sklon křivky poptávky je stejný jako sklon křivky nabídky, nerovnováha na trhu se ani neprohlubuje ani neodstraňuje. Tlumené: Konstantní: Explozivní: První Gossenův zákon: Zákon klesajícího mezního užitku – v důsledku spotřeby statků dochází k nasycení potřeby spotřebitele ’ jeho zájem o další jednotku spotřebovávaného statku klesá, tedy každá další spotřebovávaná jednotka statku přináší menší užitek. Výjimky: ü Statky náruživé spotřeby (alkohol, drogy) – zájem o každou další jednotku stoupá. ü Luxusní statky – dočasný růst mezního užitku, který posléze přejde v pokles. Verze teorie užitku: Kardinalistická verze teorie užitku: Užitek je přímo měřitelný. MU X MU Y MU Z MU = D = P = = PX PY PZ Ordinalistická verze teorie užitku: Užitek není přímo měřitelný, spotřebitel je pouze schopen určit, který spotřební koš preferuje. Není možné zkonstruovat křivku celkového užitku. MU X P = X MU Y PY - 13 - - 14 - Odvození poptávky: Z kardinalistické verze teorie užitku: Z ordinalistické verze teorie užitku: Druhy statků: Indiferentní (nezávislé) – změna ceny jednoho statku nemá vliv na poptávku po jiném statku, statky které k vůči sobě nemají žádný vztah, ani jeden z těchto statků nemůžeme úplně nahradit tím druhým. Křivky neprotínají osy. Substituty přímé – statky které se mohou navzájem nahrazovat, křivky protínají obě osy, pro spotřebitele jsou stejně užitečné i kombinace, kdy je množství jednoho substitučního statku rovno nule. Substituty nepřímé – spotřebitel užívá dvojici statků, z nichž jeden je nezbytný (základní) a druhý zbytný. První statek spotřebitel musí užívat, druhý případně nemusí. Množství základního statku nemůže nikdy klesnout pod určitou hranici, množství zbytného může klesnout k nule. Například chleba (nezbytný) a videokazety (zbytný). Komplementy – spotřebitel užívá dvojici statků, které se vzájemně doplňují, například auto a benzín, jeden statek nemůže být užíván bez druhého a naopak. Kvazilineární preference – spotřebitel volí mezi spotřebou jednoho určitého statku a všemi ostatními. Indiferenční křivky: Indiferenční křivka je množina kombinací statků, které spotřebiteli přinášejí stejný užitek. Všechny body, které na ní leží, jsou spojeny se stejným užitkem. Je to tedy křivka spojující kombinace statků přinášejících spotřebiteli stejný celkový užitek a všechny volby na jedné indiferenční křivce jsou rovnocenné. Čím je indiferenční křivka vzdálenější od počátku, tím větší hladinu celkového užitku vyjadřuje. Axiomy spotřebitelských preferencí – vlastnosti indiferenčních křivek: ü Srovnatelnosti (úplnosti srovnání) – jakékoliv dvě kombinace mohou být porovnány a spotřebitel je schopen si vybrat. ü Úplnosti – spotřebitel je schopen seřadit všechny možné kombinace statků, neexistuje spotřební koš, který by neležel na žádné indiferenční křivce. ü Reflexivity – jakákoliv kombinace je tak dobrá, jako je ta stejná, např. tvrzení „tento svazek mrkví je stejný, jako tamten svazek“. ü Tranzitivity – Jestliže A preferujeme před B a B před C, pak A preferujeme před C => křivky se neprotínají. ü Nenasycenosti (více je lépe) – 5 mrkví je lepší než 4 mrkve. ü Kontinuita – pro každý soubor statků existuje indiferenční křivka. ü Konvexita – křivky jsou pro běžné statky konvexní a klesající, MMS je záporná. Substituty dokonalé – spotřebitel užívá dvojici statků, které se navzájem nahrazují, navíc je mezi nimi konstantní mezní míra substituce, rozdíl mezi statky je pouze kvantitativní. Například balíček kávy po 200 g a dva balíčky kávy po 100 g. Komplementy dokonalé – statky mohou být užívány jen spolu a ještě jen ve zcela specifickém poměru. Například levá a pravá bota. Nežádoucí – spotřebitel užívá dva statky, z nichž jeden je neoblíbený, to znamená, že ho spotřebitel nemá rád, jeho uspokojení se spotřebou tohoto statku snižuje. Z určitého důvodu je však jeho spotřeba sdružena se spotřebou druhého statku, který je běžný a má kladný užitek. Neoblíbené statky jsou statky se záporným užitkem. Neutrální = lhostejné – spotřebitel volí mezi dvěma statky, přičemž k jednomu z nich je lhostejný, jeho uspokojení se ani nezvyšuje ani nesnižuje. Například kuřák vybírá ze dvou statků, z nichž jedním jsou cigarety. Indiferentní (nezávislé): Substituty přímé: Substituty nepřímé: Komplementy: Kvazilineární preference: Substituty dokonalé: Axiom nenasycenosti – je-li X a Y statek žádoucí (s pozitivní preferencí) a je-li indiferenční křivka klesající – menší množství vyjadřuje větší užitek. Mapa (síť) indiferenčních křivek – pro každou kombinaci dvou statku lze nakreslit indiferenční křivku, která jí prochází. Mapa indirerenčních křivek je souhrn těchto křivek. Mezní míra substituce: Mezní míra substituce ve spotřebě MRSC – vyjadřuje poměr, ve kterém je možné nahrazovat jeden statek druhým, aniž se mění úroveň uspokojování potřeb, tedy celkový užitek. Vyjadřuje tedy ochotu spotřebitele obětovat určité množství jednoho statku za jednotku statku jiného. Je to absolutní hodnota sklonu indiferenční křivky, je tedy rovna směrnici indiferenční křivky v daném bodě. Klesající mezní míra substituce – podle 1. Gossenova zákona klesá míra uspokojení z každé další jednotky statku. Ve dvoustatkovém modelu to znamená, že klesá ochota k oběti za další jednotku statku, jehož spotřeba se zvyšuje, tedy klesá MRSC. Mezní míra substituce a mezní užitek 2 statků – z funkce celkového užitku lze vyvodit vztah mezi mezními užitky obou statků a mezní mírou substituce. MU X ∆Y (klesající křivka) MRS C = =− MU Y ∆X MRS C = MRS E - 15 - - 16 - Komplementy dokonalé: Nežádoucí: Neutrální = lhostejné: Mezní míra substituce ve směně MRSE – je absolutní hodnota sklonu přímky rozpočtového omezení. ∆Y PX MRS E = − = ∆X PY MRS E = MRS C Hranice výrobních možností – danou technologií může firma vyrábět pouze takové kombinace statků X a Y, které jsou na křivce. Rostoucí míra oběti u výrobce – výrobce zvyšuje produkci statku X na úkor produkce statku Y Klesající míra oběti u spotřebitele – spotřebitel je ochoten na další jednotku statku X obětovat stále méně statku Y. Rozpočtové omezení: Rozpočtové omezení spotřebitele – linie rozpočtových omezení – linie rozpočtu – soubor tržních příležitostí – hranice výrobních možností: Rozpočtová přímka BL – grafické vyjádření rozpočtového omezení spotřebitele. Množina maximálně dostupných kombinací statku X a Y při daném důchodu a cenách. Jsme-li omezeni důchodem, můžeme získat maximálně tolik statku, kolik vymezuje přímka rozpočtového omezení. V místě průsečíku linie rozpočtu s osou je věnován všechen důchod na jeden statek. I = PX X + PY Y Průsečík s osou x: X = I PX Průsečík s osou y: Y= I PY Změna rozpočtového omezení: ü Změna důchodu spotřebitele: • Zvýšení důchodu spotřebitele – rozpočtová přímka se posune rovnoběžně směrem nahoru. • Snížení důchodu spotřebitele – rozpočtová přímka se posune rovnoběžně směrem dolů. ü Změna ceny statku: • Zvýšení ceny – otočení rozpočtové přímky kolem konstantního bodu směrem k počátku, zvýší se sklon. • Snížení ceny – otočení rozpočtové přímky kolem konstantního bodu dále od počátku, sníží se sklon. ü Determinanty rozpočtových omezení: • Důchod spotřebitele – I. • Ceny statků – PX, PY. Růst důchodu: Zvýšení ceny statku PX: Zvýšení ceny statku PY: Rovnováha spotřebitele – možný (dosažitelný) stav, který je pro spotřebitele ze všech možných (dosažitelných) stavů nejlepší. Jakákoliv změna jeho situaci zhoršuje, protože každý jiný stav je horší než optimální. Je to taková kombinace dvou statků, která přináší spotřebiteli maximální celkový užitek. První Gossenův zákon: Rovnováha spotřebitele dvou statků – neuvažujeme-li další omezení vyplývající z cen statků a důchodu spotřebitele, bere spotřebitel v úvahu uspokojení z poslední jednotky statku na jednotku vynaložených nákladů. Současná platnost vztahů: MU X MU Y a I = PX X + PY Y = PX PY Spotřební křivky: Cenová spotřební křivka PCC – vyjadřuje změny optimální kombinace statku X a Y kupované spotřebitelem v situaci, kdy měníme cenu jednoho statku. Není to poptávka. Spojuje body vyjadřující optimální volby spotřebitele. Důchodová spotřební křivka ICC – vyjadřuje, jaké optimální kombinace bude spotřebitel poptávat v závislosti na změnách úrovně důchodu. Statek Q2 méněcenný: Statek normální: Engelova výdajová křivka EC – vyjadřuje vztah mezi optimálním množstvím daného statku a výší důchodu spotřebitele při konstantních cenách obou statků. Křivku je možno odvodit pomocí indiferenční analýzy a ICC. - 17 - - 18 - Vyjadřuje závislost výdajů na nákup statku X (tedy PX . X) na důchodu spotřebitele. Statky: ü Normální (plnohodnotné) – EC je rostoucí a má kladnou směrnici ü Méněcenné – EC je klesající a má zápornou směrnici ü Nezbytné – EC je konkávní ü Luxusní – EC je konvexní Normální: Méněcenný: Nezbytný: Slutského rozklad uvažuje, že se musí nakoupit stejné množství ze stejného koše. Giffenův statek – zvláštní typ méněcenného statku, slouží k uspokojení základních potřeb, neexistují jeho blízké substituty, výdaje na jeho nákup představují značnou část důchodu spotřebitele. DE > SE Luxusní: Substituční a důchodový efekt metodou statistického rozkladu: ü TU = aq1 + bq 2 + q1 q 2 P2 a + I − P1 q1 = P1b + P1 q1 MU 1 P a + q2 P = 1 => = 1 P 2 a + I − P1b = 2 P1 q1 MU 2 P2 b + q1 P2 1P I P1 I q1 = 2 a + − b I = P1 q1 + P2 q 2 => q 2 = + q1 2 P1 P1 P2 P2 P1 → P1* Mezní sklon ke spotřebě MPC – udává, oč se zvýší spotřeba daného statku, zvýší-li se důchod spotřebitele o jednotku, je to směrnice Engelovy křivky. Průměrný sklon ke spotřebě APC – udává, jakou část důchodu spotřebitel vynakládá na nákup daného statku. Efekt: Substituční efekt SE – představuje změnu poptávaného množství vyvolanou změnou relativních cen za předpokladu konstantního reálného důchodu. Důchodový efekt DE – představuje změnu poptávaného množství vyvolanou změnou reálného důchodu za předpokladu nezměněné relativní ceny. Rozklad podle J. R. Hickse: Rozklad podle J. R. Hickse – méněcenný statek: ∆q1 = 1P 1 P P 1 I 1 P2 I I I a + * − b − 2 a + − b = 2* a − 2 a + * − 2P 2 P P P 2 P1 * P 2 P P1 1 1 1 1 1 1 SE αq1 α −1 q 2 β ü TU = q α + q β 1 2 MU 1 P1 = MU 2 P2 I = P1 q1 + P2 q 2 α q1 β q 2 αq 2 P1 = β q1 P2 αq 2 P2 = β .I − β P2 q 2 (α .β ) q 2 P2 = β .I P I => q1 = + 2 q2 P1 P1 P1 → P1* ∆q1 = β .I (α + β ) * P2 * − β .I (α + β ) * P2 DE Rozklad podle J. R. Hickse – Giffenův paradox: Rozklad podle E. Slutského: - 19 - β −1 DE P = 1 P2 - 20 - q2 = β .I (α + β ) * P2 q1 = α .I (α + β ) * P1 5. Produkční a nákladová funkce Vztah mezi produkční a nákladovou funkcí – kapitál fixní, práce variabilní. FC = PK * K VC = PL * L ü Klesající – degresivní produkční funkce – výstup v důsledku dodatečného zapojování práce sice roste, ale pomaleji než variabilní vstup. Např.: Q = L Produkční funkce: Produkční funkce vyjadřuje vztah mezi množstvím vstupů, které byly ve výrobě použity a maximálním objemem výstupu, který byl s danými vstupy vytvořen. ü Progresivně-degresivní produkční funkce Vlastnosti produkční funkce: ü Možnost substituce vstupů. ü Uvažujeme neměnnou úroveň technologie. ü Uvažujeme maximálně efektivní výrobní procesy. Délka období: ü Krátké – období, ve kterém je alespoň jeden vstup fixní. ü Dlouhé – období, ve kterém jsou všechny vstupy variabilní. Celkový produkt TP – výstup, který je vyroben s danými vstupy, vyjadřuje se ve fyzických jednotkách. Mezní produkt MP – vyjadřuje změnu celkového produktu v důsledku změny vstupu o jednotku za předpokladu konstantního množství ostatních vstupů. ∆Q ∂Q ∆TP MPL = = = ∆L ∂L ∆L Průměrný produkt AP – produkt na jednotku vstupu. Q AP = L Produkční funkce v dlouhém období: Dlouhé období – dochází k substituci vstupů, ani jeden náklad není fixní, všechny jsou variabilní, není možné graficky zachytit produkční funkci. Produkční funkce v krátkém období: Výnosy z variabilního vstupu – závisí na nich tvar produkční funkce. Předpokládáme, že se mění jeden vstup a ostatní jsou fixní. ü Konstantní – lineární produkční funkce – s růstem variabilního vstupu roste výstup konstantním tempem. Např.: Q = 5 L ü Rostoucí – progresivní produkční funkce – výstup v důsledku dodatečného zapojování práce roste rychleji než variabilní vstup. Např.: Q = L2 - 21 - Izokvanta – množina všech kombinací vstupů s jejichž využitím získáme konstantní úroveň produktu. Produkce je přímo měřitelná – kardinalistické hledisko. Jinak řečeno je to křivka, která je tvořena všemi kombinacemi vstupů vedoucími k tvorbě stejného výstupu. Takové kombinace výrobních faktorů jejichž pomocí je možno vyrobit stejný objem produkce. Musí platit mezní míra technické substituce – poměr, v němž je možno vzájemně nahrazovat práci kapitálem, aniž by se změnil objem vyráběné produkce. MPL ∆K = ∆L MPK Vlastnosti izokvant: ü Izokvanta bližší k počátku je spojena s nižším produktem než ta vzdálenější. ü Jsou seřazeny kardinálně – představují spočtitelnou výši vstupu. ü Neprotínají se. ü Jsou klesající a konvexní k počátku. Mezní míra technické substituce MRTS – sklon izokvanty, vyjadřuje poměr, ve kterém je možné nahrazovat jeden vstup druhým, aniž se změní úroveň produktu. ∆K / Q = Q1 MRT S = − ∆L ∂Q dK ∂L MPL MRT S = − = = dL ∂Q MPK ∂K - 22 - Nákladové optimum – optimální kombinace vstupů, při níž se míra, ve které je firma technicky schopna nahradit kapitál prací, rovná míře, v níž je firma schopna tuto substituci na trhu uskutečnit. Znamená minimalizaci nákladů při výrobě daného výstupu, resp. maximalizaci výstupu s danými náklady (duální problém). Je to tečna izokvanty, v tomto bodě mají obě křivky stejný sklon. MPPL P = L MPPK PK Izokosta – množina takových kombinací vstupů, při kterých se celkové náklady nemění. Linie stejných celkových nákladů (jako rozpočtová linie), přímka obsahující všechny kombinace práce a kapitálu, které mohou být pořízeny za dané celkové náklady. P − L PK Výnosy z rozsahu – zachycují vztah mezi proporcionální změnou vstupů a změnou výstupů, nepopisují celou dlouhodobou produkční funkci, ale jen její část. Jedna ze dvou determinant dlouhodobé produkční funkce. Vztah mezi proporcionální změnou objemu vstupů a změnou výstupu, podle toho, zda je procentní změna výstupu menší, stejná nebo větší než procentní změna vstupů. Odrážejí reakci celkového produktu při zvýšení všech vstupů proporcionálně, zisky využity k růstu firmy a výrobní kapacity. U rostoucích výnosů z rozsahu se vzdálenost mezi izokvantami snižuje, u klesajících zvyšuje, u konstantních zůstává stejná. ü Rostoucí – vstupy se zvýší x-krát a produkt se zvýší více než x-krát, zvýšení všech vstupů vede k více než proporcionálnímu zvýšení úrovně výstupů => konstantní obalová křivka LAC. α + β >1 Q = LK Např.: LAC = 20 – 2Q ü Klesající – vstupy se zvýší x-krát a produkt se zvýší méně než x-krát, proporcionální zvýšení všech vstupů vede k nižšímu než proporcionálnímu zvýšení celkového výstupu => rostoucí obalová křivka LAC. α + β <1 Q = 2 L2 * K 1 . Součet exponentů = 3 => rostoucí. Vzroste-li každý produkt 4krát: 43 = 64x vzroste produkt Např.: LAC = 20 + 2Q Klesající: Rostoucí: MRES Nákladová funkce: Typy nákladů: ü Ekonomické náklady – explicitní náklady + implicitní náklady. ü Explicitní (účetní) náklady – náklady, které výrobce doopravdy platí (pronájem výrobní haly, mzdy, nákup materiálu). ü Implicitní náklady – náklady obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobních faktorů. To, co by dostal v druhé nejlepší příležitosti, tedy to, čeho se vzdáme za účelem získání něčeho jiného. Je to hodnota nejlepší nerealizované alternativy využití příslušného ekonomického statku. ü Utopené náklady – náklady, které firma nese, ať se rozhodne pro jakoukoli alternativu, při daném rozhodování je nebereme v úvahu. Například chci-li jet na dovolenou a rozhoduji se mezi autem a autobusem, nepočítám povinné ručení, protože ho musím stejně zaplatit.. ü Náklady obětované příležitosti – porovnání přínosu zvolené varianty se ztrátou způsobenou ztrátou ostatních variant. Celkové náklady TC – náklady, které firma musí vynaložit, aby mohla produkovat příslušnou úroveň produktu, součet nákladů na jednotlivé vstupy. Mezní náklady MC – vyjadřují změnu celkových nákladů vyvolanou zvýšením produktu o jednotku, první derivace celkových nákladů podle Q. ∆TC ∂TC = MC = ∆Q ∂Q Průměrné náklady AC – náklady na jednotku produktu. TC AC = Q ü Konstantní – vstupy se zvýší x-krát a produkt se zvýší také x-krát, změna všech vstupů vede ke stejně velkému zvýšení výstupu => klesající obalová křivka LAC. α + β =1 Q = LK Např.: LAC = 60 ü Kombinované – obalová křivka tvaru U, křivek SMC a SAC je více. Konstantní: Kombinované: Průměrné celkové náklady ATC: ATC = AFC + AVC Nákladová funkce v krátkém období: Krátké období – existují fixní náklady, celkové náklady jsou nezávislé na úrovni produktu, variabilní náklady se mění v závislosti na výši produktu. Fixní náklady FC – náklady, které se se změnou výstupu v krátkém období nemění. Variabilní náklady VC – náklady, jejichž výše se mění s růstem vstupu. Průměrné fixní náklady AFC – fixní náklady připadající na jednotku výstupu: FC PK * K 1 = = PK * AFC = Q Q AP ( K ) Průměrné variabilní náklady AVC – náklady na jednotku výstupu: VC PL * L 1 AVC = = = PL * Q Q AP ( L) - 23 - - 24 - 6. Firma, příjmy a náklady, zisk TC = FC + VC AC = AFC + AVC Firma: Nákladová funkce v dlouhém období: Příčiny existence firmy – výhody týmové práce, snížení nákladů spojených s uzavíráním kontraktů. Dlouhé období – existují pouze variabilní náklady a žádné fixní, tvar funkce dlouhodobých nákladů je závislý na výnosech z rozsahu. Krátké období: Dlouhé období: Firma je subjekt, který se zabývá výrobou, tedy přeměnou vstupů na výstupy. Cíle firmy jsou různé: ü Maximalizace zisku ü Maximalizace příjmů ü Maximalizace růstu ü Dosažení určitého podílu na trhu Modely: ü Baumolův – cílem je maximalizace tržeb a obratu firmy, velikost obratu je preferována před ziskem. ü Marrisův – cílem je míra růstu firmy při zachování minimální míry zisku, kterou stanovila správní rada. ü Williamsův – cílem je uspokojení z platu, které management pobírá, a z nákladů na reprezentační fond, který může užít. ü Maximalizace počtu zaměstnanců – cílem je maximalizovat počet zaměstnanců. Příjmy: Celkový příjem TR – celková peněžní částka, kterou firma získá prodejem svých výrobků. TR = P * Q Mezní příjem MR – změna celkového příjmu v důsledku změny výstupu o jednotku. ∆TR ∂TR ∂ ( P * Q ) ∂P = = = *Q + P MR = ∆Q ∂Q ∂Q ∂Q Dokonalá konkurence: Nedokonalá konkurence: Průměrný příjem AR – příjem, který firmě plyne z jedné prodané jednotky produktu. TR P * Q AR = = =P Q Q MR = AR = P Náklady: Typy nákladů: ü Ekonomické náklady – explicitní náklady + implicitní náklady. ü Explicitní (účetní) náklady – náklady, které výrobce doopravdy platí (pronájem výrobní haly, mzdy, nákup materiálu). - 25 - - 26 - ü Implicitní náklady – náklady obětované příležitosti výrobcových vlastních výrobních faktorů. To, co by dostal v druhé nejlepší příležitosti. ü Utopené náklady – náklady, které firma nese, ať se rozhodne pro jakoukoli alternativu, při daném rozhodování je nebereme v úvahu. Například chci-li jet na dovolenou a rozhoduji se mezi autem a autobusem, nepočítám povinné ručení, protože ho musím stejně zaplatit.. ü Náklady obětované příležitosti – porovnání přínosu zvolené varianty se ztrátou způsobenou ztrátou ostatních variant. ü Náklady mrtvé váhy – ztráta mrtvé váhy – snižuje se přebytek spotřebitele, menší objem produkce a vyšší cena než v dokonalé konkurenci, týká se nedokonalá konkurence, monopolu => ukazuje neefektivitu monopolu. Zisk v dlouhém období: ü Ekonomický zisk firmy je nulový. ü Existují-li významné bariéry vstupu a výstupu z odvětví, pak firma může realizovat kladný ekonomický zisk. Celkové náklady TC – náklady, které firma musí vynaložit, aby mohla produkovat příslušnou úroveň produktu, součet nákladů na jednotlivé vstupy. Mezní náklady MC – vyjadřují změnu celkových nákladů vyvolanou zvýšením produktu o jednotku, první derivace celkových nákladů podle Q. ∆TC ∂TC MC = = ∂Q ∆Q Průměrné náklady AC – náklady na jednotku produktu. TC AC = Q Fixní náklady FC – náklady, které se se změnou výstupu v krátkém období nemění. Variabilní náklady VC – náklady, jejichž výše se mění s růstem vstupu. Průměrné celkové náklady ATC: ATC = AFC + AVC Průměrné fixní náklady AFC – fixní náklady připadající na jednotku výstupu: FC PK * K 1 = = PK * AFC = Q Q AP ( K ) Průměrné variabilní náklady AVC – náklady na jednotku výstupu: 1 VC PL * L AVC = = = PL * Q Q AP ( L) TC = FC + VC AC = AFC + AVC Zisk: Typy zisku: ü Účetní zisk – celkové příjmy mínus celkové náklady, TR – TC. ü Ekonomický zisk – celkové příjmy mínus ekonomické náklady, celkové příjmy mínus explicitní a implicitní náklady. V dlouhém období =0! ü Normální zisk – minimální výnos, při kterém majitelé rozhodují ponechat si firmu. Zisk v krátkém období: π = TR − TC π = ( AR − AC ) * Q π = TR − VC − FC Maximalizace zisku: ü Obecně MC = MR. ü V dokonalé konkurenci MC = P. Zlaté pravidlo maximalizace zisku – výstup, při jehož výrobě se rovnají mezní příjmy mezním nákladům. - 27 - - 28 - Ekonomický zisk: 7. Dokonale konkurenční prostředí Ekonomická ztráta: Předpoklady dokonalé konkurence: 1 – Na trhu je velký počet kupujících a prodávajících. 2 – Všechny subjekty na trhu jsou vzhledem k velikosti trhu malé. 3 – Všechny statky jsou homogenní. 4 – Všichni výrobci i spotřebitelé mají dokonalé informace. 5 – Na trh je volný vstup i výstup. 6 – Spotřebitelé usilují o maximalizaci užitku a výrobci o maximalizaci zisku. Z 1 a 2 => žádná firma není tak silná, aby mohla ovlivnit tržní cenu. Z 5 a 6 => ekonomický zisk v dlouhém období je nulový. Celkový příjem TR: Mezní příjem MR: Průměrný příjem AR: Ekonomický zisk kladný: TR = P * Q MR = ∂TR =P ∂Q AR = Ekonomický zisk nulový: Ekonomická ztráta: TR P * Q = =P Q Q MR = MC = P Efektivnost dokonalé konkurence: Výrobní – firma je výrobně efektivní, když její výstup v dlouhém období je vyráběn při minimálních průměrných nákladech. Alokační (Paterova) – firma je alokačně efektivní, jestliže žádné z možných přeskupení výroby nemůže znamenat, že na tom bude kdokoli lépe, aniž na tom bude někdo jiný hůře – užitek jedné osoby se může zvýšit pouze snížením užitku druhé osoby. Firma je alokačně efektivní, když platí MU = MC . Krátké období: Krátké období – firma neuvažuje o odchodu z trhu a nové firmy na trh nepřicházejí. Nabídka firmy: Bod zastavení činnosti firmy – bod, ve kterém se TR − VC = 0 , v tomto případě je firmě jedno, jestli zastaví činnost nebo bude pokračovat ve výrobě. Od tohoto bodu je nabídka splývající s MC. - 29 - - 30 - 8. Nedokonale konkurenční prostředí – monopolistická konkurence, oligopol, monopol Monopolistická konkurence: Charakteristické rysy: ü Velký počet subjektů na trhu. ü Výrobky jsou velmi blízkými substituty. ü Firma je cenovým tvůrcem. ü Existují malé překážky vstupu do odvětví, které není problém překonat. ü Firma v dlouhém období realizuje nulový ekonomický zisk. ü Je výrobně efektivní a není alokačně efektivní. Zisk/ztráta: ü π = TR − TC ü Zisk (ztráta) v případě, že firma pokračuje ve výrobě: π = TR − VC − FC ü Ztráta v případě, že výrobce zastaví činnost: π = − FC Celkové příjmy TR: TR = aQ − bQ 2 TR = AR * Q = aQ − bQ 2 Mezní příjmy MR – jak se změní celkové příjmy, když firma prodá určitou jednotku. MR = ∂TR = a − 2bQ ∆TR TR 2 − TR1 MR = = Q 2 − Q1 ∆Q Dlouhé období: Dlouhé období – mění se počet firem na trhu, ekonomický zisk je nulový, křivka nabídky se mění v jediný bod (minimum AC). π = 0 !!! Průměrné příjmy AR: TR P * Q AR = = =P Q Q AR = a − bQ Efektivnost monopolistické konkurence: ü Výrobní – firma je výrobně efektivní, když její výstup v dlouhém období je vyráběn při minimálních průměrných nákladech. ü Alokační (Paterova) – firma je alokačně efektivní, jestliže žádné z možných přeskupení výroby nemůže znamenat, že na tom bude kdokoli lépe, aniž na tom bude někdo jiný hůře – užitek jedné osoby se může zvýšit pouze snížením užitku druhé osoby. Firma je alokačně efektivní, když platí MU = MC . ü Firma působící v monopolistické konkurenci není ani výrobně ani alokačně efektivní. P = AR = AC P = MR = MC P = AR = AC = MR = MC Nabídka firmy – neexistuje, protože je nejednoznačný vztah mezi cenou a množstvím. Krátké období: π = TR − TC = TR − VC − FC Ekonomický zisk kladný: - 31 - Ekonomický zisk nulový: - 32 - Ekonomická ztráta: Oligopol s dominantní firmou: Dlouhé období: π = 0 !!! Monopol: Oligopol: Charakteristické rysy: ü Veškerou poptávku zajišťuje jediná firma. ü Na trhu je přítomen jediný nabízející. Charakteristické rysy: ü Na trhu existuje několik větších firem (2, 3) nebo jedna dominantní firma a několik firem malých. ü Homogenní produkt – nabídka stejného nebo jen málo odlišného produktu. ü Ekonomický zisk závisí na bariérách vstupu. Modely: ü Odbytová konkurence: • Cournotův model – v odvětví pouze dvě konkurenční firmy (duopol), které vyrábějí homogenní produkt, mají stejné nákladové křivky a znají tržní poptávkovou křivku. • Stackelbergův (Bowleyho) model – vychází ze stejných předpokladů jako Cournotův model s výjimkou vzájemné reakce firem, protože Stackelbergův model očekává reakci první firmy na změnu výstupu druhé firmy. ü Cenová konkurence: • Bertrandův (Edgeworthův) model – existují pouze dvě firmy (duopol), vyrábějí homogenní produkt, navzájem si konkurují, firma plánuje tržní cenu s očekávaným množstvím odbytu a neočekává reakci konkurenta. • Se shodnou reakcí konkurenta – firma plánuje tržní cenu a očekává, že konkurent bude na změnu reagovat. o Změna druhé firmy může být shodná se změnou ceny první firmy. o Chamberlinův model – do odvětví mohou vstupovat nové firmy, původní firma ztrácí zákazníky a křivka poptávky klesá tak dlouho, dokud se nestane tečnou AC. Konkurující firmy kopírují tržní ceny svého konkurenta a dosazují je do funkce své očekávané poptávky. o Sweezyho model (se zalomenou křivkou poptávky) – firmy vyrábějí diferencovaný produkt a firma očekává, že konkurent nebude reagovat na zvýšení tržní ceny, ale bude reagovat na snížení tržní ceny. Typy: ü Smluvní oligopol – kartel – v rámci kartelových dohod se firmy snaží dosáhnout nějakého cíle (např. maximalizace zisku u všech firem) a poté se snaží chovat jako jedna firma s několika pobočkami. Kartel má tendenci chovat se jako monopol. Firmy většinou nabízejí produkt za vyšší cenu a proto jsou kartelové dohody nezákonné. Nemají ani dlouhého trvání, protože každá firma se snaží maximalizovat zisk na úkor ostatních firem. ü S dominantní firmou – na trhu jedna velká firma, která určí cenu, a několik malých firem, které od ní cenu přebírají. ü Se zalomenou křivkou – na trhu menší počet malých firem (2, 3, 4), produkty lze vnímat jako substituty, ale nemusí se jednat o homogenní produkty, cílem je maximalizace zisku. MR je nespojitá. - 33 - Oligopol se zalomenou křivkou: Příčiny vzniku: ü Přirozený monopol – na trhu zůstal bez jakýchkoli důvodů a zásahů jen jediný nabízející, což se stane, pokud je velikost firmy hodně velká vzhledem k velikosti trhu. MC a AC jsou velmi dlouho klesající. ü Administrativní omezení – pokud existuje produkt, který je považován za strategický, jde o rozhodnutí vlády, centrální banky atd. ü Kontrola strategických zdrojů – nerostných ü Patenty, licence, ochranná práva Přirozený monopol: Administrativní omezení: Nabídka firmy – neexistuje, protože je nejednoznačný vztah mezi cenou a množstvím. Poptávka firmy – individuální funkce poptávky je křivka AR. Ta vyjadřuje vztah mezi množstvím a cenou. - 34 - Krátké období – administrativní omezení: Zisk: 9. Trh výrobních faktorů, trh půdy, práce a kapitálu Ztráta: Výrobní faktory – výrobní vstupy potřebné k výrobě statků a služeb. Práce L – vědomá a účelová lidská činnost, kvalitu práce zvyšuje kvalifikace, motivace lidí a organizace práce, výsledkem je mzda. Půda A – zemědělská půda, stavební pozemky a všechna přírodní zdroje včetně surovin, které se z půdy těží. Důchod plynoucí z půdy = pozemková renta. Kapitál K – statky, které slouží dalšímu využití ve výrobě. Dělení: ü Finanční – v podobě peněz, cenných papírů, akcií a obligací. ü Reálný: • Fixní – výrobního procesu se zúčastňuje opakovaně, např. budovy, stroje atd. • Oběžný – zásoby surovin, materiálu, polotovarů a výrobků. Výsledkem je zisk nebo úrok. Ztráta mrtvé váhy (náklady mrtvé váhy) – snižuje se přebytek spotřebitele, menší objem produkce a vyšší cena než v dokonalé konkurenci, týká se nedokonalá konkurence, monopolu => ukazuje neefektivitu monopolu. Přebytek spotřebitele Výrobní faktory z hlediska původu: ü Primární – jsou primárním zdrojem přírody – práce, půda. ü Sekundární – výsledkem je předchozí výroba – kapitál. Výnosy z výrobního faktoru – kvantitativní vztah mezi vstupem a výstupem, tedy mezi objemem použitých výrobních faktorů a objemem vyrobených užitečných statků. Příjmy z výrobního faktoru: Přebytek výrobce = co si monopol nechá pro sebe Ztráta mrtvé váhy Mezní fyzický produkt MFP – přírůstek produkce vyvolaný změnou množství výrobního faktoru o jednotku. ∆TPL ∂TPL MFPL = = ∆L ∂L Cenová diskriminace – stanovení různých cen za stejné výrobky aniž by k tomu vedly nějaké nákladové důvody, běžná praktika firem, které zvyšují zisk. Typy: ü Různé ceny různým spotřebitelům. ü Různé ceny za různá kumulovaná množství. Stupně: ü Cenová diskriminace 1. stupně – teoretická možnost stanovení maximální ceny, kterou by byl ochoten zaplatit, každému kupujícímu – monopol by získal téměř celý přebytek spotřebitele. Získáme tedy přebytek spotřebitele tak, že každému spotřebiteli nastavíme za produkt maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit. ü Cenová diskriminace 2. stupně – ceny jsou stanoveny dle objemů zboží, které si jednotliví zákazníci objednají, na větší množství je uplatněna nižší cena. ü Cenová diskriminace 3. stupně – rozdělení spotřebitelů do skupin, z nichž každá má vlastní poptávkovou křivku a tudíž pro každou skupinu platí různé ceny, je podobná 1. stupni, ale nepředpokládá zjišťování maximální ceny. Příjem z mezního produktu MRP – dodatečná jednotka výstupu firmy, která je vytvořena použitím další jednotky výrobního faktoru. ∆TR MRP = = MP * P ∆Q ü Příjem z mezního produktu práce MRPK – je roven úrokové míře: ∆TR ∂TR MRPK = = ∆K ∂K ü Příjem z mezního produktu práce MRPL – je roven mzdové sazbě:: ∆TR ∂TR MRPL = = ∂L ∆L ü Příjem z mezního produktu půdy – je roven sazbě renty Příjem z průměrného produktu APR – příjem na jednotku zapojeného výrobního faktoru. Q TR PA * Q A MRPL = = = PA * A = PA * APL L L L Q TR PA * Q A MRPK = = = PA * A = PA * APK K K K Náklady na výrobní faktor: Mezní náklady na faktor MFC – částka, o kterou se zvýší celkové náklady firmy při zakoupení další jednotky výrobního faktoru. - 35 - - 36 - ü Mezní náklady na faktor práce MFCL – příjem na jednotku zapojeného výrobního faktoru. ∆TC ∂TC = MFC L = ∂L ∆L MFC L = w – mzdová sazba w ü Mezní náklady na faktor kapitálu MFCK – příjem na jednotku zapojeného výrobního faktoru. ∆TC ∂TC MFC K = = ∆K ∂K MRP = MFC = PL ( PK ) Poptávka po výrobním faktoru v dokonalé konkurenci: MRP = MFC => stav, kdy je počet pracovníků z pohledu maximalizace zisku optimální. AP < MFC – zisk záporný AP > MFC – zisk kladný Poptávka – určena příjmem z mezního produktu. MRP = MP * MR Nabídka výrobních faktorů: Nabídka – funkce nabídky určena funkcí mezních nákladů na výrobu faktoru. Je to součet křivek mezních nákladů pro stejné úrovně tržní ceny faktoru. Cenová pružnost nabídky závisí na: ü Možnostech, jak lze zvyšovat disponibilní množství faktoru. ü Možnostech získání alternativních cenových výhod v různých odvětvích: • Univerzální – možno využít při jakékoliv výrobě ve všech odvětvích. • Unikátní – faktory nelze vyrábět a jejich nabídka je fixní, je omezena bez ohledu na změny tržní ceny. • Speciální – jen v omezeném počtu výrob a jsou nabízeny jen v několika málo odvětvích či v jednom odvětví Trh výrobních faktorů a trh výrobků a služeb: Příjem z mezního produktu práce Mezní náklad na práci MFCL Průměrný náklad na práci AFCL MRPL Nabídka práce SL Příjem z průměrného produktu práce ARPL MRPL = MPL * MR ∆TR ∆Q ∆TR = * ∆L ∆L ∆Q ARPL = APL * MR MFC L = MRPL Poptávka – individuální funkce poptávky je totožná s MRPL od bodu průsečíku s ARPL dolů. Dokonalá konkurence na trhu Nedokonalá konkurence na trhu výrobních faktorů a dokonalá výrobních faktorů a nedokonalá konkurence na trhu výrobků a služeb: konkurence na trhu výrobků a služeb: Poptávka po výrobním faktoru v nedokonalé konkurenci: Typy nedokonalé konkurence: ü Monopsonistická konkurence – na trhu je velké množství kupujících, kteří mohou do určité míry ovlivnit cenu nakupovaného produktu. ü Oligopson – na trhu je několik velkých kupujících, kteří nakupují výrobní faktor. ü Monopson – opak monopolu, na trhu je jediný kupující výrobního faktoru, který může významně ovlivnit tržní cenu. Tržní cena výrobního faktoru: Tržní cena – je-li statek skutečně prodáván a kupován, jde o peněžní formu. Nájem – zvláštní forma obchodu, cenu platí nájemce pronajímateli jako nájemné. Pronájem nevede ke změně vlastníka firmy. - 37 - - 38 - Transferová platba – minimální částka, která musí být výrobci zaplacena, aniž by výrobce byl ochoten přesunout (transferovat) faktor do jiné lokality. Renta – částka, kterou vlastník výrobních faktorů dostává navíc na transferovou platbu, je to rozdíl mezi tržní cenou faktoru a nižšími mezními náklady. Funkce tržní nabídky práce: v v0 a v1 jsou kladná čísla L = v0 − 1 w Trh kapitálu: Trh kapitálu – výrobní faktory, které jsou vyráběny firmami podobně jako spotřební statky. Kapitál – je vstupem a výstupem výroby. Tvoří hodnotu, která přináší jeho vlastníkovi výnos v podobě zisku nebo úroku. Transferové platby Rentní platby Rozdělování tržní ceny faktoru na transferové a rentní platby: ü V obecném případě – rovnovážnou tržní cenu faktoru a rovnovážné množství faktoru určuje jak nabídka tak poptávka, tržní cena (platba) faktoru se bude dělit na rentní a transferovou platbu. ü Nabídka dokonale elastická – nabídkové (nákladové) podmínky určí rovnovážnou cenu faktoru, která bude mít podobu pouze normální transferové platby. ü Nabídka faktoru dokonale neelastická – poptávka po faktoru určí tržní cenu faktoru v podobě retní platby. Trh půdy: Trh půdy – výrobní faktory, které jsou nerozmožitelné, jejich množství je omezeno a nelze výrobu zvyšovat. Půda – fixní faktor, množství omezeno, není vytvářena lidskou činností, např. ropa, drahé kovy, nerostné suroviny atd. Formy kapitálu: ü Reálný kapitál = kapitálové statky – dlouhodobě použitelné statky, které nejsou určeny pro bezprostřední spotřebu, ale byly vyrobeny pro další použití ve výrobním procesu k výrobě finálních statků. ü Peněžní kapitál – představován konkrétními penězi ve formě úspor domácností a nebankovních firem. ü Cenné papíry – jejich existence je spojena s trhem cenných papírů. Členění kapitálu z hlediska času: ü Fixní – kapitál, který působí ve výrobním procesu celou řadu let, např. budovy, stroje, dopravní prostředky. ü Oběžný – kapitál, který je spotřebováván v rámci daného výrobního procesu, např. materiál, suroviny, polotovary atd. Členění kapitálu z hlediska původu: ü Financovaný z vlastních zdrojů – kapitál, který si firmy samy vyrábějí, ale především kapitál, který firmy nakupují, ale za vlastní peněžní prostředky. ü Financovaný z cizích zdrojů – zapůjčené peněžní prostředky, např. bankovní úvěry, emise obligací atd. Investice – tok výdajů určených na udržení nebo rozšíření kapitálové zásoby. Jde o výdaje, které neslouží bezprostředně ke spotřebě, ale k zabezpečení kapitálových důchodů. Objem celkových investic = objem obcovacích investic + objem rozšiřovacích investic: I B = I R + I N . Výnos kapitálu: ü Nájemné – výnos z dočasně zapůjčených kapitálových statků. ü Zisk – nejčastější forma výnosu, efekt, který se rovná rozdílu mezi celkovými příjmy a celkovými náklady. Pozemková renta – hlavní činitel výše pachtovného. Pachtovné – je platbou za pronájem půdy a za pronájem kapitálových vkladů, které vyvolaly zlepšení přirozených vlastností půdy, zejména její úrodnosti. Minimální tržní cena půdy = roční pozemková renta z celého pozemku dělená výší tržní úrokové míry: R PA = i Úrok – výnos z kapitálu a současně i cena kapitálu, je odměnou podnikatele za ochotu riskovat a investovat část zdrojů do konkrétní výroby. Trh práce – výrobní faktory, které závisejí i na jiných vlivech, a to na práci. Úroková míra = poměr úroku a vloženého kapitálu: I i = * 100 K Reálná úroková míra = nominální úroková míra – míra inflace: 1+ i i − in it = i − in = −1 = 1 + in 1 + in Práce – je tvořena úrovní všeobecného a odborného vzdělání, profesní strukturou a všeobecnými podmínkami kulturní vyspělosti obyvatelstva. Množství práce je vstupem produkční funkce a velikost finálního produktu je jejím výstupem. Úrokové sazby: ü Nominální – nezohledňují vliv inflace. ü Reálné – zohledňují vliv inflace. Trh práce: Výše reálné mzdy: MPL w wr = = P * = MPL P P Funkce individuální nabídky práce: v v0, v1 a v2 jsou kladná čísla L = v 0 − v1 w − 2 w - 39 - - 40 - Rovnovážné množství TU = aq1 + bq 2 + q1 q 2 I + aP2 − bP1 I − aP2 + bP1 q1 = q2 = 2P1 2P2 I + aP2 I + bP1 P1 = P2 = 2Q1 + b 2Q 2 + a I * ∆P1 aP2 * ∆P1 ∆q1 = − − ′ ′ 2 P1 * P1 2 P1 * P1 DE SE b * ∆P1 ∆q2 = 2 P2 SE P 1 I 1 P I ∆q1 = 2* a + 2 a + * a − 2 P1 P1 P1 2 P1 SE DE c d TU = q1 + q 2 1 c*I 1 d*I q1 = * q2 = * P1 c + d P2 c + d c*I d *I P1 = P2 = (c + d ) * Q1 (c + d ) * Q2 β .I β .I ∆q1 = − * (α + β ) * P2 (α + β ) * P2 DE Rovnovážná cena Firma Přebytek spotřebitele π = TR − TC π = TR − (C exp licitní + C implicitní ) Zisk ekonomický Zisk ekonomický Přebytek výrobce π = TR − C exp licitní Zisk účetní Vz o r c e Poptávka a nabídka P = a − bQ P = m + nQ ∂Q P PED = * ∂P Q Q − Q1 P2 + P1 PED = 2 * P2 − P1 Q 2 + Q1 ∆Q I IED = * ∆I Q ∆Q A PB CED = * ∆PB Q A ∂Q P PES = * ∂P Q ∂Q P1 + P2 * PES = ∂P Q1 + Q 2 Funkce poptávky (lineární) Funkce nabídky Cenová elasticita poptávky – bodová Cenová elasticita poptávky – intervalová Důchodová elasticita poptávky Křížová elasticita poptávky Cenová elasticita nabídky – bodová Cenová elasticita nabídky – intervalová Tržní rovnováha a−m QE = b+n an + bm PE = b+n ( a − PE ) * Q E RD = 2 ( P − m) * Q E RS = E 2 Optimální množství Funkce individuální poptávky DE a SE změny P1 na Q1 SE změny P1 na Q2 SE a DE metodou statistického rozkladu Rovnováha spotřebitele při funkci TU Optimální množství Funkce individuální poptávky DE metodou statistického rozkladu Produkční funkce Užitek TU = ∫ MU (Q ) * ∂Q Celkový užitek ∂TU MU = P ∂Q MU X MU Y = PX PY MU X PX = MU Y PY MU 2 MU 1 MRS 1 / 2 = − MRS 2 / 1 = − MU 1 MU 2 MU = Mezní užitek Kardinalistická verze teorie užitku Ordinalistická verze teorie užitku Mezní míra substituce (ordinalistická verze teorie užitku) Rozpočtové omezení a maximalizace užitku I = PX X + PY Y I = PX X + PY Y Rovnováha spotřebitele při funkci TU a MU X MU Y = PX PY MRT S = − ∆K ∆L Mezní míra technické substituce Q Q APK = L K ∆Q ∂Q ∆Q ∂Q = = MPK = MPL = ∆L ∂L ∆K ∂K TC = wL + rK Q = LK , Q = 2 L2 * K 1 , Q = LK MPL P = L MPK PK APL = MPL = 1 2 K L MPK = Rozpočtové omezení Nákladová funkce Rovnováha spotřebitele TC = FC + VC - 41 - 1 2 L K Průměrný produkt práce, kapitálu Mezní produkt práce, kapitálu Celkové náklady Výnosy z rozsahu rostoucí, klesající, konstantní (příklady) Nákladové optimum Mezní produkt práce, kapitálu Celkové náklady - 42 - TC Q VC AVC = Q FC AFC = Q ∆TC ∂TC = MC = ∆Q ∂Q AC = Průměrné náklady Průměrné variabilní náklady Průměrné fixní náklady MC = P Mezní náklady Dokonalá konkurence – krátké období P = MC TR = P * Q ∂TR MR = ∂Q TR AR = =P Q ∂TC MC = ∂Q TC AC = Q Maximalizace zisku Celkový příjem Mezní příjem P = AC ∂TC ∂Q TC AC = Q Průměrný náklad Maximalizace zisku Mezní náklad Průměrný náklad TR = P * Q ∂TR MR = ∂Q TR AR = =P Q ∂TC MC = ∂Q TC AC = Q MR = MC AR = AC π = TR − TC Celkový příjem Mezní příjem Průměrný příjem Mezní náklad Průměrný náklad Maximalizace zisku (krátké období) Maximalizace zisku (dlouhé období) Zisk MR = MC Maximalizace zisku Dokonalá konkurence – poptávka po faktorech ∆TPL ∂TPL = ∆L ∂L ∆TR ∂TR MRPK = = ∆K ∂K ∆TR ∂TR MRPL = = ∆L ∂L TR TR MRPK = MRPL = K L MFPL = Mezní fyzický produkt práce Příjem z mezního produktu kapitálu (roven úrokové míře) Příjem z mezního produktu práce (roven mzdové sazbě) Příjem z průměrného produktu kapitálu, práce Nedokonalá konkurence – poptávka po faktorech Rovnováha Celkový příjem Mezní příjem MC K = MR * MPK PK = AC K PK = MR * MPK PK = MC K = AC K MC K = MR * MPK PK = AC K Maximální příjem Maximalizace zisku (krátké období) Zisk na jednotku ∂TC ∂K TC AC K = K MC K = ∂TR ∂K P * ∂Q P * MPK = ∂K MR * MPK = Monopol TR = P * Q TR AR = =P Q MR = MC Monopolistická konkurence Oligopol Mezní náklad Nedokonalá konkurence P > MR = MC TR = P * Q ∂TR MR = ∂Q ∂TR =0 ∂Q ∂TR ∂TC − =0 ∂Q ∂Q π = P − AC Q Zisk Průměrný příjem Dokonalá konkurence – dlouhé období MC = π = TR − TC Nedokonalá konkurence na trhu produktu i faktoru Nedokonalá konkurence na trhu produktu a dokonalá konkurence na trhu faktoru Dokonalá konkurence na trhu produktu a nedokonalá konkurence na trhu faktoru Mezní náklad na faktor kapitálu Průměrný náklad na faktor kapitálu Příjem z mezního produktu kapitálu Hodnota mezního produktu kapitálu Celkový příjem Průměrný příjem Maximalizace zisku - 43 - Trh výrobního faktoru PK = P * MPK Cena faktoru - 44 - r = P * MPK R=r*K Renta na jednotku zdroje Celková renta za službu zdroje Trh kapitálu, práce a půdy 1 ∂π = P * MPK − ∂K T Míra výnosnosti (zisku) v1 w IB = IR + IN I i = * 100 K L = v0 − it = i − in = v0 a v1 jsou kladná čísla 1+ i i − in −1 = 1 + in 1 + in Funkce tržní nabídky práce Objem celkových investic Úroková míra Reálná úroková míra OSTATNÍ MU X ∆Y =− ∆X MU Y ∆Y PX MRS E = − = ∆X PY MRS E = MRS C MPL ∆K = ∆L MPK P − L PK MRS C = Q = 5 L , Q = L2 , Q = L TR = AR * Q ∆TR MR = ∆Q TR AR = Q TC = FC + VC AC = AFC + AVC ATC = AFC + AVC FC AFC = Q VC AVC = Q MU = MC TR − VC = 0 π = − FC π = TR − VC − FC π = ( AR − AC ) * Q MRPL = MPL * MR ARPL = APL * MR ∆TC ∂TC = MFC L = ∆L ∂L ∆TC ∂TC MFC K = = ∂K ∆K MRP = MFC = PL ( PK ) MFC L = MRPL R PA = i MPL w wr = = P * = MPL P P v v0, v1 a v2 jsou kladná čísla L = v 0 − v1 w − 2 w Mezní míra substituce ve spotřebě Mezní míra substituce ve směně Rovnost mezní míry substituce ve směně a ve spotřebě Izokvanta Izokosta Výnosy z variabilního vstupu konstantní, rostoucí, klesající Celkové příjmy Mezní příjmy Průměrné příjmy Celkové náklady Průměrné náklady Průměrné celkové náklady Průměrné fixní náklady Průměrné variabilní náklady Alokační efektivnost Bod zastavení činnosti Zastavení výroby Zisk Příjem z mezního produktu práce Příjem z průměrného produktu práce Mezní náklady na faktor práce Mezní náklady na faktor kapitálu Rovnost mezních příjmů a nákladů Minimální tržní cena půdy Výše reálné mzdy Funkce individuální nabídky práce - 45 - - 46 -
Podobné dokumenty
Obecná ekonomie I Trh a tržní mechanismus
3) výdaje na nákup daného statku představují značnou část důchodu spotřebitele (to znamená, že změna ceny tohoto
statku podstatně mění reálný důchod spotřebitele)
- v případě Giffenových statků je ...
ZDE - BRC
Od konce června 2015 je možné si na oficiálním
kanále YouTube Beskydského rehabilitačního centra prohlédnout film s názvem „Akutní rehabilitace
kolene“. Toto devítiminutové video dosud viděl rekord...
XIII. slovenské a české sympózium o arytmiách a kardiostimulácii
kontaktní síly ablačního katétru a navigace ICE. Do každé skupiny bylo
randomizováno 40 pacientů, jejichž klinické charakteristiky se významně
nelišily. Celkový čas výkonu i čas aplikace radiofre...
STÁHNOUT SOUBOR ()
umístí se do nereálného prostředí, kde si vědec musí všechno obstarat sám od vytírání podlahy až po IT, je to
chyba té instituce.“
Práce těchto expertů je společensky i profesionálně velice ceněna...
Okruhy státních zkoušek 2012/2013
Celý průběh SBZ řídí předseda zkušební komise nebo jím pověřený člen zkušební komise. SBZ je zpravidla
zahájena obhajobou bakalářské práce, po níž bezprostředně následují ústní zkoušky z jednotlivý...
MIKROEKONOMIE
množství. Statek, ke kterému máme omezený přístup, nazýváme ekonomický
statek. Ekonomické statky jsou vzácné, jejich nabídka je omezená a platí pro ně
zákon vzácnosti: statky jsou omezené, protože ...
Stáhnout
V oblasti technické praxe můžeme nauku o materiálech označit za nepostradatelný
základ. Žádné jejı́ odvětvı́ se ve svém důsledku neobejde bez potřebného aplikovatelného
zázemı́ v p...
EKONOMIE Pojem ekonomie má svůj původ v řečtině (oikos = dům
Ekonomické subjekty lze členit na tři základní kategorie: domácnosti, firmy a stát (vládu).
Domácnosti jsou rodiny a jednotlivci, kteří jsou nuceni samostatně hospodařit se svými prostředky. Na jed...
Ekonomie 1 2. Tržní mechanismus
Nabízené množství = množství, které výrobci plánují prodat v daném časovém období při
dané ceně.
Zákon nabídky: za jinak neměnných okolností (ceteris paribus) s růstem ceny roste nabízené
množství...
1. Vyjmenujte instituce, které tvoří veřejný sektor. 2. Charakterizujte
1. pravidlo jednomyslné shody (konsensu) = je založeno na principu, že všichni zúčastnění
musí souhlasit s navrhovaným řešením.
2. pravidlo většiny = je založeno na principu, že s návrhem souhlasí ...