Systém hub

Systém hub
Taxonomické řazení
Názory na zařazení a vnitřní klasifikace skupiny hub se různí. Uvádím příklady zařazení, podle
učebnice Botanika- Kubát a kol. a pro srovnání zařazení z Nového přehledu biologie z roku 2003.
Kubát a kol. - Botanika
Rosypal a kol. – Nový přehled biologie
Nadříše : Jaderní (Eucaryota)
Nadříše : Jaderní (Eucaryota )
Říše : Houby (Fungi)
Říše : Houby ( Fungi )
Oddělení :
Oddělení :
Hlenky (Myxomycota)
Chytridiomycety (Chytridiomycota)
Nádorovkovité (Plasmodiophoromycota)
Mikrosporidie (Microsporidiomycota)
Řasovky – oomycety (Oomycota)
Parazitické organizmy, které bývají řazeny
Chytridiomycety (Chytridiomycota)
do systému živočichů jako skupina prvoků
Vlastní houby (Eumycota)
(výtrusenky)
Zygomycety (Zygomycota)
Třída
spájivé houby (Zygomycetes)
Houby vřeckovýtrusé (Ascomycota)
vřeckovýtrusné houby (Ascomycetes)
Houby stopkovýtrusé (Basidiomycota)
stopkovýtrusné houby (Basidiomycetes) Hlenky (Myxomycota) a Nádorovkovité
(Plasmodiophoromycota) řadí do jednoho
z kmenů říše prvoci
Řasovky – oomycety (Oomycota) – řadí do
poměrně nové říše Chromista – sem patří
kromě řasovek např. některé skupiny řazené
dříve k hnědým či zeleným řasám, a někteří
prvoci.
Oba dva systémy uvádějí na konci systému hub skupinu zvanou lichenizované houby lišejníky. Jedná se o skupinu podvojných organismů (symbióza houby – většinou ze skupiny
vřeckovýtrusých hub a fotosyntetizující řasy nebo sinice.
oddělení: Hlenky (Myxomycota)
Skupina heterotrofních organizmů nejasného systematického zařazení (v některých publikacích jsou řazeny mezi prvoky).
Od ostatních hub se liší především nepřítomností podhoubí. Vyskytují se jako jednojaderné myxaméby (měňavkovité
buňky) nebo myxomonády se dvěma nestejně dlouhými bičíky. Rozmnožují se dělením. Živí se pohlcováním bakterií,
saprofyticky nebo některé druhy paraziticky. Nápadné jsou teprve, když se začnou shlukovat a vytvářet nápadně zbarvená
mnohojaderná plazmodia (slizovitá plazmatická hmota, která se zvolna pohybuje).
Hlenky se vyskytují na vlhkých temných místech hlavně v lesích, na pařezech, opadaném jehličí apod. Za příznivých
podmínek se z plazmodia vyvíjejí výtrusnice (sporakarpy). V nich redukčním dělením vznikají haploidní výtrusy
s celulózní buněčnou stěnou.
lesklík křehký (Leocarpus fragilis) - vyskytuje se na spadaném listí a větvičkách; maximálně 4 mm
plodničky jsou lesklé, žlutooranžové, oranžová nebo hnědooranžové a vyrůstají většinou z malinkého
třeně, v hromadných seskupeních
pazderek hnědý (Stemonitis fusca) - hnědé štíhlé válcovité stopkaté výtrusnice, často na dřevě
listnáčů
slizovka tříslová (Fuligo septica) - je nápadná svým sírově žlutým plazmodiem na lesní padance
nebo pařezech
vlčí mléko červené (Lycogala epidendron) – též označení pýchavička vlčí mléko; tvoří nápadné,
zpočátku růžové, v době zralosti hnědé plodničky na pařezech
oddělení: Nádorovkovité (Plasmodiophoromycota)
Paraziti; stélka má jako u hlenek podobu améb, bičíkatých améb nebo plazmódií. Ve stěně odpočívajících výtrusů převládá
chitin.
nádorovka kapustová (Plasmodiophora brassicae) - napadá kořeny planých i kulturních
brukvovitých rostlin; podněcuje buňky k překotnému dělení → na kořenech tvorba nádorů → vadnutí
listů, zakrnělé nadzemní orgány; zdrojem nákazy jsou odpočívající výtrusy (v půdě přežívají řadu let)
lahvičkovka (Spongospora subterranea) - napadá brambory a vytváří na nich strupovitost (tzv.
prašná strupovitost brambor)
oddělení: Chytridiomycety (Chytridiomycota)
Starobylá skupina hub vytvářející mnohojaderné trubicovité podhoubí. Do tohoto oddělení patří saprofytické houby žijící
ve vodě, ve vlhké půdě a parazitické houby kulturních rostlin.
rakovinovec bramborový (Synchytrium endobioticum) – původce rakoviny brambor; na hlízách
v místě oček vyvolává vznik bradavičnatých nádorů – zde se tvoří výtrusy, které mohou v půdě přežít
až 20 let; tato houba může napadnout i jiné druhy z čeledi lilkovité
Olpidium brassicae – způsobující „padání klíčících rostlin“; v místě napadnutí (kořen, hypokotyl)
dojde ke zčernání části rostliny, rostlina se ohne a nakonec odumře
oddělení: Oomycety (Oomycota)
Oomycety (řasovky) žijí ve vodě, ve vlhké půdě i jako parazité rostlin. Jejich charakteristickým znakem je bohatě
rozvětvené trubicovité podhoubí, převážně celulózní buněčná stěna a zoospory se dvěma nestejně dlouhými bičíky. Kratší
bičík je péřitý.
vřetenatka révová (Plasmopara viticola) – napadá listy, květy i bobule vinné révy (tzv. peronospora
vinné révy). Nákaza se projevuje hnědými skvrnami na svrchní straně a bělavým moučným povlakem
na spodní straně listů. Plody napadené révy jsou drobné , svraskalé a trpké. Často hnědnou a
předčasně opadávají.
plíseň bramborová (Phytophthora infestans) - parazituje na listech i hlízách rostlin z čeledi
lilkovitých. Na napadených rostlinách se na listech objevují hnědavé skvrny, na rubu listů bělavé
povlaky. Plíseň postihuje i hlízy (u brambor – suchá hniloba). Plíseň bramborová přezimuje v podobě
podhoubí v očkách hlíz.
hnilobytka (Saprolegnia) – houby tohoto rodu jsou většinou saprofyti žijící ve stojatých sladkých
vodách; vytváří viditelné bělavé rozvětvené trubicovité mycelium, které se přichycuje na mrtvém
hmyzu nebo zbytcích rostlin; některé druhy parazitují na zesláblých rybách v akváriích
oddělení: Eumycety – houby vlastní (Eumycota)
Do tohoto oddělení patří většinou mnohobuněčné houby, přizpůsobené životu na souši. Jsou to houby, které mají
v buněčných stěnách chitin a jejich výtrusy jsou nepohyblivé.
Mezi nejvýznamnější třídy patří: zygomycety, vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby.
Třída: Zygomycety (Zygomycetes)
Zygomycety – houby spájivé - mají zpravidla nepřehrádkované mnohojaderné trubicovité podhoubí. Pouze u starších hyf
se mohou objevit přehrádky. Ty je buď úplné, nebo s otvorem. Pohlavní rozmnožování těchto hub se nazývá zygogamie
– spájení. Dvě pohlavně rozlišení houbová vlákna (vlákno + a vlákno -) během něho vytváří kopulační výběžky. Ty rostou
proti sobě a v místě jejich dotyku se rozpustí buněčné stěny. Krátce před tím, vznikne mezi kopulačním výběžkem a
houbovým vláknem přepážka, která tak oddělí mnohojaderné gametangium. Pak se smísí obsahy obou gametangií, nastane
párování jader a jejich splývání po dvou. Vznikne tlustostěnná zygospora, která prodělává období klidu. V příznivých
podmínkách začne klíčit ve sporangiofor nesoucí výtrusnici s haploidními pohlavně odlišenými výtrusy (při klíčení nebo
již dříve dochází k meiotickým dělením jader).
Nepohlavní rozmnožování zajišťují nepohyblivé výtrusy – konidie, které se tvoří ve výtrusnicích (jdou pohlavně
nerozlišené).
kropidlovec černavý (Rhizopus nigricans) - vytváří na organických substrátech husté, až 2 cm
vysoké šedé povlaky
plíseň hlavičková (Mucor mucedo) – žije saprofyticky na nesprávně uskladněných potravinách. Na
vlhkém chlebě, zelenině, ovoci nebo marmeládách vytváří bělavé kožovité podhoubí. Jeden z častých
potencionálních patogenů (jako patogen se může projevovat např. při oslabené imunitě).
Třída: Houby vřeckovýtrusé (Ascomycetes)
Vřeckovýtrusé houby představují druhotně nejpočetnější skupinu hub. Mají dobře vyvinuté článkované podhoubí, v jehož
přehrádkách je jednoduchý otvor.
Rozšířené je nepohlavní rozmnožování, při kterém se tvoří na podhoubí různé typy plodniček – sporangií nebo
konidioforů, nesoucích nepohlavní výtrusy – konidie.
Při pohlavním rozmnožování se vytvářejí pohlavní orgány – gametangia – samčí antheridia (kyjovitá mnohojaderná) a
samičí askogonia (kulovitá mnohojaderná). Po přiložení samčího gametangia k samičímu se v místě dotyku rozpustí
buněčné stěny, obsahu buněk splynou, ale jádra zůstávají samostatná. Tento stav se nazývá plazmogamie. Vzniká tak
dvoujaderné podhoubí. Koncové buňky tohoto podhoubí zduří, dvě pohlavně odlišná jádra splynou a vytvoří se kyjovité
sporangium - vřecko (odtud název skupiny), ve kterém dojde k redukčnímu dělení a následné mitóze. Výsledkem je vznik
osmi výtrusů - askospor. Zralá vřecka se otevírají víčkem nebo štěrbinou a výtrusy se dostanou ven.
řád: Saccharomycetales - kvasinky
Rozmnožují se převážně nepohlavně pučením – vytváří řetízky buněk (nepravé podhoubí), žijí saprofyticky na povrchu i
uvnitř těla rostlin i živočichů.
kvasinka pivní (Saccharomyces cerevisiae) - používá se ke kynutí těsta (kvasnice jsou kvasinky
smíchané s trochou mouky), k výrobě lihu, zkvašuje sladinu na pivo, obsahuje vitamíny skupiny B
kvasinka vinná (Saccharomyces ellipsoideus) – způsobuje alkoholové kvašení ovocných šťáv
Kvasinek se využívá v potravinářském a farmaceutickém průmyslu.
Candida albicans – běžný druh střevní a ústní mikrofllóry člověka; při přemnožení způsobuje ústní a
genitální infekce – kandidózy (jiné druhy kvasinek jsou původci plísně kůže mezi prsty a na nehtech
na nohách)
řád: Eurotiales - plesnivkotvaré houby
Většinou saprofyti, kteří rozkládají organické zbytky nebo i výrobky z organických látek; jsou jednou z hlavních příčin
plesnivění skladovaných plodů a obilnin.
štětičkovec (Penicillium) – štětičkovité konidiofory; např. druhy:
• P. notatum, P. griseofulvum - výroba antibiotik
• P. roquefortii, P. camembertii, P. candidum - výroba sýrů
• P. nalgiovense – výroba uherského salámu
kropidlák (Aspergillus) - s konidiofory na konci měchýřkovitě rozšířenými; využití ve
farmaceutickém průmyslu; některé druhy tvoří nebezpečné jedy - aflatoxiny
Pozn. Konidiová stádia plesnivkotvarých hub bývají řazena do umělé taxonomické skupiny Fungi
imperfecti (houby nedokonalé). Dříve se vědci domnívali, že se jedná o úplně jiné druhy hub, které se
nerozmnožují pohlavně.
řád: Erysiphales - padlí
Rozšiřují se pomocí konidií a na napadených rostlinách tvoří bělavé povlaky (paraziti mnoha kulturních rostlin); při
napadení rostlin je již obtížná ochrana, ta spočívá ve šlechtění odolných kultivarů.
padlí růžové (Sphaerotheca pannosa)
americké padlí angreštové (Sphaerotheca mors-uvae) – jeho rozšíření v posledních letech téměř
vymítilo ze zahrad pěstování angreštů
padlí travní (Erysiphe graminis) – napadá obiloviny
řád: Hypocreales
Zástupci vytvářejí baňkovité plodnice, jejichž stěny nebo kompaktní myceliový polštářek, na kterém vyrůstají, jsou na
povrchu pestře zbarveny.
paličkovice nachová (Claviceps purpurea) - její podhoubí žije v semenících lipnicovitých rostlin a
přeměňuje je postupně v tmavý rohovitý útvar – námel. Ten vypadne z klasu do půdy, kde přezimuje.
Na jaře z něj vyrůstají paličkovité útvary s plodničkami. Námel obsahuje prudce jedovaté
námelové alkaloidy se širokým uplatněním v lékařství. Námel se též uměle pěstuje.
řád: Helotiales – voskovičkotvaré
hlízenka ovocná (Sclerotinia fructigena = Monilia fructigena) - způsobuje rychlé zahnívání ovoce
– moniliózu - na napadených plodech se objevují soustředné kružnice tvořené kupkami konidií
plíseň šedá (Botrytis cinerea) je přítomná na rostlinách i v půdě, přenáší se i osivem. Vyskytuje se
zejména při déletrvající vlhkosti. Napadá celou řadu kulturních i planých rostlin - peckoviny,
luskoviny, jahodník, řepku olejku, slunečnici, vinnou révu, listovou zeleninu a další. U některých
druhů rostlin (např. u jahodníku) patří k nejvýznačnějším chorobám způsobujícím vysoké škody.
řád: Rhytismales - svraštělkotvaré
svraštělka javorová (Rhytisma acerinum) – vytváří ploché černé plodnice na listech javoru klenu
nebo mléče; na čerstvě napadených listech je kolem černé barvy žlutavý okraj. Nachází se pouze v
oblastech s relativně čistým ovzduším, patří tedy mezi dobré indikátory jeho znečištění.
řád: Taphrinales
Taphrina betulina – původce čarověníků břízy
Taphrina deformans – původce kadeřavosti broskvoní
Taphrina pruni – způsobuje puchrovitost švestek, převážně v horských oblastech
řád: Pezizales - vřeckovýtrusné houby vytvářející masité plodnice:
smrž obecný (Morchella esculenta) - důlkovitě zprohýbaný žebernatý klobouk; na jaře pod listnáči,
vápenaté půdy
ucháč obecný (Gyromitra esculenta) – klobouk mozkovitě zprohýbaný, bez žeber; na jaře
v jehličnatých lesích, jedovatý!
kačenka česká (Ptychoverpa bohemica) – vyhledávaná jarní houba (březen – duben); klobouk je ke
třeni přirostlý jen na vrcholu (tím se liší od smržů); roste pod osikami, jasany, třešněmi; specifická
chuť, někteří lidé jsou na ni alergičtí
lanýž černý (Tuber melasporum) - vytváří podzemní hlízovité plodnice; jedlá houba – koření,
k vyhledání se používají cvičená prasata; pod duby, buky – vápenaté půdy
hovník (Ascobolus) – různé druhy rostou na trusu různých zvířat (h. jelení, h. kravský aj.)
Třída: Houby stopkovýtrusé (Basidiomycetes)
Vývojově nejvyšší skupina hub s přehrádkovaným podhoubím a otvorem soudečkovitě ztloustlým. Ve vývojovém cyklu se
nevytvářejí pohlavní orgány.
Při pohlavním rozmnožování spolu splývají buňky dvou pohlavně odlišných vláken. Při spojení dojde ke spojení plazmy,
ale jádra zůstávají dále samostatně – dvoujadernost buňky. Dvoujaderné buňky vytváří sekundární podhoubí (těsně
propletené hyfy tvoří nepravá pletiva - pseudoparenchym, plektenchym), které tvoří plodnice stopkovýtrusých hub.
Koncové buňky sekundárního podhoubí zduří – vzniknou stopečky - basidie, v nich splynou dvě pohlavně odlišná jádra,
následuje redukční dělení a na stopečkách se vytváří basidiospory. Basidie bývají nejčastěji jednobuněčné, celistvé, méně
častěji jsou přehrádkované. Soubor basidií vytváří na plodnici výtrusorodé rouško – hymenium.
podtřída: Heterobasidiomycetidae
čtyřbuněčná bazidie; zástupci nevytvářejí plodnice
řád: Rzi (Uredinales)
Parazitické houby s článkovaným myceliem, rozvětveným v mezibuněčných prostorách pletiv hostitele, do jejichž buněk
vysílá haustoria.V napadených pletivech vznikají různé druhy výtrusů, často nápadně zbarvené. Nevytvářejí plodnice.
Nejúčinnější ochranou je šlechtění odolných kultivarů.
rez trávní (Puccinia graminis) - v jejím vývojovém cyklu se střídají dva hostitelé – lipnicovité
rostliny a dřišťál obecný
rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae) – dva hostitelé – hrušeň a jalovec čínský nebo jalovec
klášterský
řád: Sněti (Ustilaginales)
Paraziti rostlin, nevytvářejí plodnice. Prašné sněti přeměňují obilky lipnicovitých rostlin na hnědočerný prach výtrusů.
Vývojově původnější jsou sněti mazlavé, které mění vnitřní obsah obilek na páchnoucí mazlavou hmotu.
sněť kukuřičná (Ustilago maydis)
prašná sněť pšeničná (Ustilago tritici)
mazlavá sněť pšeničná (Tilletia caries)
podtřída: Homobasidiomycetidae
jednobuněčná bazidie; zástupci vytvářejí plodnice; označují se také jako kloboukaté nebo velké houby (makromycety)
řád: Chorošotvaré (Aphyllophorales)
Houby vytvářející kloboukaté nebo rozprostřené plodnice i plodnice jiných tvarů. Výtrusorodé rouško povléká stěny uvnitř
pórů nebo povrch lišt a je už od začátku obnažené. Paraziti, saprofyti nebo saproparaziti.
sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) – jednoleté plodnice často taškovitě nad sebou; na
listnáčích
troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) – hojný na živém i mrtvém dřevě listnáčů (zejména na
buku); dříve se používal k rozdělávání a přikládáním na rány zastavoval krvácení
troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) - povrch plodnice je polokruhovitě pásovaný; na okraji
je plodnice bílá, pak přechází do žluté (nejnovější přírůstky), potom do červené až černé (nejstarší
vrstvy), na okraji je často orosená
ohňovec obecný (Phellinus igniarius) – velký škůdce listnáčů, napadá především živé dřevo
choroš šupinatý (Polyporus squamosus)
březovník obecný (Piptoporus betulinus) – žije na živém i odumřelém dřevě bříz; plodnice je
v mládí polokulovitá a bílá, později okrová tvaru kopyta
pevník chlupatý (Stereum hirsutum) – žije na odumřelém dřevě listnáčů; nebezpečný škůdce
skladovaného dřeva listnatých stromů, zvláště dubů a buků - způsobuje bílou hnilobu dřeva, rozklad
dřeva pevníkem chlupatým postupuje rychle
outkovka pestrá (Trametes vesicolor) – trsnatá houba, na pařezech listnáčů (ale i na živých
stromech); obsahuje látky s protinádorovými účinky
kuřátka sličná (Ramaria formosa) – křehká plodnice; nejedlá
krásnorůžek lepkavý (Calocera viscosa) – hojný v jehličnatých lesích; na rozdíl od kuřátek má
pružnou plodnici
kotrč kadeřavý (Sparassis crispa) – velké plodnice podobné květáku, roste nejčastěji na odumřelé
dřevní hmotě u paty borovic; jedlý, chutný
dřevomorka domácí (Serpula lacrymans) - rozprostřená plodnice, působí značné hospodářské
škody
rosolozub huspenitý (Pseudohydnum gelatinosum) – ostny na spodní straně klobouku; výtečná
houba
lišák zprohýbaný (Hydnum repandum) – na spodní straně klobouku ostny
krásnopórka žemlička (Albatrellus confluens) – na spodní straně klobouku ostny; roste v početných
seskupeních; indikuje čisté ovzduší; jedlá
lošák jelení (Sarcodon imbricatus) – na spodní straně klobouku ostny
liška obecná
řád: Bedlotvaré (Agaricales)
Plodnice mají zpravidla třeň a klobouk. Výtrusorodé rouško je rozprostřeno buď uvnitř pórů nebo na lupenech. Je zprvu
zakryto částečným obalem, ze kterého zbude závoj nebo prstenec; u mnoha rodů jsou mladé plodnice uzavřeny v celkovém
obalu – plachetce, z té zbudou na klobouku strupy a na bázi třeně pochva. Mnoho zástupců této skupiny patří mezi jedlé
houby vyhledávané houbaři.
hřib smrkový (Boletus edulis)
hřib dubový (Boletus retuculatus)
suchohřib hnědý (Xerocomus badius)
suchohřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron) - babka
hřib strakoš (Boletus variegatus) – pod borovicemi; lidově borovinka, husí pupek
hřib kovář (Boletus luridiformis) – mírně jedovatý, nutná dostatečná tepelná úprava
hřib koloděj (Boletus luridus) – mírně jedovatý, nutná dostatečná tepelná úprava
hřib žlučník (Tylopilus felleus) – rourky bílé, později narůžovělé; hořký - nejedlý
hřib satan (Boletus satanus) - v teplých listnatých lesích (v jižních Čechách vzácný); jedovatý
křemenáč osikový (Boletus aurantiacus)
křemenáč březový (Boletus versipellis)
kozák březový (Boletus scaber)
klouzek obecný (Boletus granulatus) – v borech
klouzek sličný (Boletus grevillei) – pod modříny
hlíva ústřičná (Pleurotus ostreatus) – roste v trsech především na listnáčích; chutná, zdraví
prospěšná houba
žampion ovčí (Agarucis arvensis)
bedla vysoká (Macrolepiota procera)
ryzec smrkový (Lactarius deterrimus)
ryzec kravský (Lactarius torminosus)
ryzec syrovinka (Lactarius volemus) – hnědnoucí mléko, pod listnáči
čirůvka májovka (Calocybe gambou) – v jarních měsících; velmi chutná
holubinka nazelenalá (Russula virescens)
holubinka mandlová (Russula vesca)
holubinka vrhavka (Russula emetica)
holubinka namodralá (Russula cyanoxantha)
václavka obecná (Almillaria ) – trsnatě rostoucí na živém i mrtvém dřevě; chutná do octa
špička obecná (marasmius oreades)
hnojník inkoustový (Coprinus atramentarius)
lysohlávka tajemná (Psilocybe crobula) - látka psilocybin – halucinogenní účinky - droga
muchomůrka červená (Amanita muscaria) – jedovatá – muskarin – vliv na NS
muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) – chutná; rýhovaný prsten!
muchomůrka šedivka (Amanita ) – jedlá; rýhovaný prsten!
muchomůrka zelená (Amanita phalloides) – smrtelně jedovatá, výrazná pochva
muchomůrka jízlivá (Amanita virosa)
muchomůrka tygrovaná (Amanita pantherina) – jedovatá; nemá rýhovaný prsten
závojenka olovová (Entoloma lividum)
vláknice Patouillardova (Inocybe patouilardii) – prudce jedovatá; v listnatých lesích na vápenatých
podkladech
řád: Břichatkotvaré (Geastrales)
výtrusorodé rouško je uzavřeno uvnitř pozemní nebo podzemní kulovité plodnice, která se otvírá teprve ve zralosti
pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum)
pestřec obecný (Scleroderma citrinum)
pýchavka obrovská – vatovec obrovský (Langermaniea gigantea)
prášivka šedivá (Bovista plumbea)
hvězdovka brvitá (Geastrum fimbriatum)
hadovka smrdutá (Phallus impudicus) – dospělá plodnice silně zapáchá
O systému a jednotlivých zástupcích podrobněji např. na stránkách
http://botany.upol.cz/atlasy/system/index.php
Sbíráme mladé plodnice hub, které bezpečně poznáme. Sesbírané houby nedáváme do
neprodyšných sáčků. Houby soustřeďují v plodnicích těžké kovy, proto není vhodné sbírat je
v blízkosti frekventovaných silnic.
Houby, které lze při sběru zaměnit:
smrtelně jedovaté
jedlé
muchomůrka zelená
muchomůrka zelená
muchomůrka jízlivá
muchomůrka tygrovaná
muchomůrka tygrovaná
závojenka olovová
holubinka trávozelená
žampión ovčí
žampion ovčí
muchomůrka růžovka
muchomůrka šedivka
čirůvka májovka
Lišejníky
Lišejníky představují příklad mutualismu, kdy spolu v těsné symbióze žije složka heterotrofní – houba se složkou
autotrofní – řasa nebo sinice. Houbová složka je většinou zastoupena houbami vřeckovýtrusnými. V tomto symbiotickém
vztahu řasa získává prostřednictvím houbových vláken vodu a minerální látky a zároveň ochranu před nepříznivými
faktory prostředí – suchem. Houbě pak poskytuje řasa organické látky, vytvořené fotosyntézou. Je však známo, že houba
může na řase žít paraziticky a navíc využívat saprofyticky odumřelé řasové buňky.
Rozmnožování především nepohlavně a to buď rozpadem stélky, pomocí tzv. soredií nebo pomocí izidií. Soredie jsou
velmi droboučké shluky houbových vláken společně s buňkami řasy nebo sinice. Z těla lišejníku pronikají jako jemný
prach štěrbinou nebo jiným rozrušením kůry lišejníku. Izidie jdou drobné výrůstky stélky různého tvaru, které mají na
povrchu kůru, uvnitř houbu a řasu; snadno se odlamují. Při nepohlavním rozmnožování se tedy řasa i houba šíří společně.
Za určitých okolností se téměř celá stélka rozpadá v jemný prášek, takové práškovité povlaky nacházíme často na
zastíněných, vlhčích stanovištích. Označují se jako lepráriové stádium lišejníku.
Pohlavně se rozmnožuje pouze houba – tvorba miskovitých plodniček s výtrusorodou vrstvou.
Podle vnějšího vzhledu se rozlišují tři základní typy lišejníkové stélky:
stélka korovitá - přirůstá celou spodní stranou k podkladu, od něhož nelze zpravidla bez poškození
oddělit
mapovník zeměpisný (Rhizocarpon geographicum) – na kyselých horninách, zelené černě
lemované stélky jsou rozpraskány na drobná políčka
misnička (Lecanora)
šálečka (Lecidea)
stélka lupenitá – je rozprostřená do plochy, volné okraje jsou nepravidelně laločnaté, je to
nejrozšířenější typ stélky
terčovka bublinatá (Parmelia physodes) – velmi častý lišejník
terčník zední (Xantoria parietina) – žlutooranžová barva
hávnatka psí (Peltigera canina) – v podrostu, prorůstá trávu nebo mech
stélka keříčkovitá - je větvená, v jednom místě přichycená k podkladu, od něhož ji lze snadno
oddělit
terčovka otrubčitá (Pseudevernia furfuracea) – laloky na spodní straně černé
větvičník slívový (Evernia prunastri) – laloky na spodní straně bílé nebo šedobílé
dutohlávka sobí (Cladonia rangiferina) – trsy v podrostu; sivá; stélka „uhnutá“ na jednu stranu
dutohlávka lesní (Cladonia silvatica) – trsy v podrostu; stélka pravidelná; spíše žlutozelená
dutohlávka třásnitá (Cladonia fimbriata) – na pařezech
pukléřka islandská (Cetraria islandica) – v podrostu
provazovka (Usnea) – na jehličnanech, indikátor čistého ovzduší