Abstrakt česky - Repozitář VŠCHT Praha
Transkript
SOUHRN Mlezivo je komplexní sekret produkovaný mléčnou žlázou v počáteční fázi laktace. Jeho unikátní složení a možnost využití byly diskutovány v první části této bakalářské práce. Pro analýzu biologicky aktivních složek kolostra se ukázaly jako nejvhodnější imunochemické metody, jejichž velkou výhodou je citlivost, specifičnost a mnohdy i jednoduché provedení, umožňující i zběžnou kontrolu v terénu. V posledních třiceti letech došlo k velkému vývoji a specializaci imunochemických metod, jejichž současné trendy jsou zahrnuty v této práci. Teoretická část byla doplněna experimentálním stanovením koncentrace laktoferinu v mlezivu a mléce metodou radiální imunodifuze. Množství laktoferinu bylo stanoveno na průměrných 572,0 μg·mL-1 ve vzorku mleziva a na 21,8 μg·mL-1 v mléce. Tyto výsledky byly diskutovány s poznatky publikovanými v odborné literatuře. SUMMARY Colostrum is a complex secretion produced by the mammary gland in the early stages of lactation. Its unique composition and usability were discussed in the first part of this thesis. For the analysis of biologically active components of colostrum were proved to be the best immunochemical methods, the great advantages are the sensitivity, specificity and often simple design, enabling even a cursory inspection in the field. In the last 30 years there have been a number of developments and specialization immunochemical methods, the current trends are included in this thesis. The theoretical part was supplemented experimental determination of the concentration of lactoferrin in colostrum and milk by radial immunodiffusion. The amount of lactoferrin was determined on an average 572.0 μg·mL-1 in a sample of colostrum and 21.8 μg·mL-1 in milk. These results have been discussed with the findings published in the literature. PODĚKOVÁNÍ Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce Doc. Ing. Ladislavu Čurdovi, CSc. a konzultantovi Mgr. Volodymyru Skalkovi za cenné rady, věcné připomínky, odborné vedení a čas, který mi v průběhu vypracování práce poskytli. Dále bych z celého srdce chtěla poděkovat svým rodičům a manželovi, za jejich láskyplnou podporu a porozumění po celou dobu studia. OBSAH 1. ÚVOD .................................................................................................... 1 2. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY........................... 2 2.1 MLEZIVO A JEHO SLOŽENÍ .................................................................. 2 2.1.1 Základní informace o mlezivu .......................................................................... 2 2.1.2 Složení mleziva ................................................................................................. 2 2.1.3 Rozdíly mezi mlezivem a zralým mlékem ....................................................... 8 2.2 IMUNOCHEMICKÉ METODY .............................................................. 11 2.2.1 Obecný úvod do imunochemických metod .................................................... 11 2.2.2 Imunoprecipitační metody .............................................................................. 13 2.2.3 Imunoelektroforetické metody ........................................................................ 17 2.2.4 Neprecipitační imunochemické metody se značkou ....................................... 18 2.2.5 Imunoafinitní chromatografie ......................................................................... 22 2.2.6 Imunosenzory.................................................................................................. 23 2.3 ÚPRAVA VZORKŮ MLEZIVA A KONKRÉTNÍ VYUŽITÍ IMUNOCHEMICKÝCH METOD PŘI ANALÝZE BIOLOGICKY AKTIVNÍCH SLOŽEK MLEZIVA ......................................................... 25 2.3.1 Imunochemické metody pro stanovení imunoglobulinů ................................ 25 2.3.2 Imunochemické metody pro stanovení transformujícího růstového faktoru (TGF-β2) ......................................................................................................... 26 2.3.3 Imunochemické metody pro stanovení laktoferinu ........................................ 26 2.3.4 Imunochemické stanovení laktoperoxidasy .................................................... 26 2.3.5 Imunochemické stanovení lysozymu .............................................................. 27 3. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST ............................................................. 28 3.1 POUŽITÝ MATERIÁL A CHEMIKÁLIE ............................................. 28 3.2 POUŽITÉ PŘÍSTROJE ............................................................................. 28 3.3 PŘÍPRAVA ROZTOKŮ ............................................................................ 28 3.3.1 Příprava 2% kyseliny octové .......................................................................... 28 3.3.2 Příprava SRID 1X pufru ................................................................................. 28 3.4 PRACOVNÍ POSTUPY A POUŽITÉ METODY ................................... 29 3.4.1 Jednoduchá radiální imunodifuze (SRID) ...................................................... 29 4. VÝSLEDKY ........................................................................................ 31 4.1 STANOVENÍ KALIBRAČNÍ KŘIVKY .................................................. 31 4.2 STANOVENÍ KONCENTRACE LAKTOFERINU ............................... 32 5. DISKUZE ............................................................................................ 33 6. ZÁVĚR ................................................................................................ 34 7. LITERATURA ................................................................................... 35 8. SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ..................... 45 1. ÚVOD Mlezivo se stalo díky svému jedinečnému složení a vysokému obsahu biologicky aktivních látek středem zájmu mnoha vědeckých výzkumů. Profylaktické a terapeutické použití kolostra pro lidské zdraví není nic nového, ale sahá do vzdálené historie lidstva. Avšak díky moderním technologiím zpracování a modifikaci jeho potenciální využití stále roste. K nejvýznamnějším látkám, podílejících se na ochraně těla vůči útokům nežádoucích mikroorganismů, patří globulární glykoproteiny imunoglobuliny, dále pak laktoferin, laktoperoxidasa a lysozym. Tyto bílkoviny podporují rozvoj imunity a ve sdružení s růstovými faktory (dalšími biologicky aktivními látkami obsaženými v mlezivu) napomáhají k celkovému správnému vývoji, růstu a fyziologickému prospívání. Koncentrace těchto prospěšných látek v kolostru je do značné míry proměnlivá. To je dáno celou řadou faktorů, mezi které patří mimo jiné i způsob uchování a zpracování mleziva. Předpokladem pro případné použití mleziva nebo jeho složek jako potravního doplňku či léku je jeho spolehlivá kvalitativní a kvantitativní analýza. Vzhledem ke specifičnosti a citlivosti složek kolostra se jako vhodné analytické techniky ukázaly imunometody. Tato práce má za cíl podrobně, přehledně a strukturovaně shrnout současné poznatky o mlezivu a imunochemických metodách používaných pro stanovení biologicky aktivních látek v něm. 1 2. SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY 2.1 MLEZIVO A JEHO SLOŽENÍ 2.1.1 Základní informace o mlezivu Mlezivo, nazývané též kolostrum, je první sekreční produkt mléčné žlázy. Může být produkováno již několik hodin před porodem a produkce přetrvává další 3 až 4 dny po porodu, kdy se postupně přeměňuje jeho složení ve složení zralého mléka, které se liší nejen množstvím jednotlivých složek, ale i pH (pH kolostra je mírně kyselé – 6,3) a barvou. Pro čerstvě narozené jedince (telata, kůzlata, selata,…) tvoří mlezivo první zdroj pasivní imunity, jelikož obsahuje velké množství biologicky aktivních látek jako imunoglobuliny, růstové faktory, antimikrobiální peptidy (např. laktoferin) a další (Grossa kol., 2014; Csapó a kol., 1996; Gopal a Gill, 2000; Elfstrand a kol., 2002; Playford a kol., 2000; Jaster, 2005). V poslední době se zkoumá možnost využití těchto látek ve farmaceutickém průmyslu k léčbě žaludečních a střevních potíží, hypertenze, trombóz, zubních onemocnění minerální malabsorpce a imunity. Ale také využití kolostra jakožto doplňku stravy hlavně pro sportovce, kde má pozitivní vliv na nárůst svalové hmoty, rychlejší hojení ran a lepší fyzickou zdatnost (Playforda kol., 2000; Séverin a Wenshui, 2005; Antonio a kol., 2001; Uruakpa a kol., 2002). 2.1.2 Složení mleziva Kolostrum je tekutina bohatá na živiny a biologicky aktivní látky, již vysoká účinnost je dána jejím komplexním složením. Látky obsaženy v mlezivu působí synergicky, tedy se vzájemně doplňují a posilují (Elfstrand a kol., 2002). V kolostru se vyskytuje vedle cukru (laktosy), tuku (fosfolipidy, nasycené i nenasycené mastné kyseliny, atd.), kaseinu a běžných syrovátkových bílkovin jako β-laktoglobulinů, α-laktalbuminů, laktoferinu a sérového albuminu i velké množství imunoglobulinů (IGs), zvláště IgG1, růstových faktorů, zejména inzulínu podobný růstový faktor IGF-1, lysozymu, laktoperoxidasy a esenciálních i neesenciálních mastných kyselin 2 (Gappera kol., 2007; Elfstrand a kol., 2002). Dále jsou již v menším množství obsaženy oligosacharidy a fukosylované oligosacharidy, polypeptidy bohaté na prolín (PRP), mucin, gangliosidy, cytokiny, nukleosidy a endogenní peptidy vykazující do jisté míry také určitou biologickou aktivitu (Séverin a Wenshui, 2005). 2.1.2.1 Biologicky aktivní látky Pro jakýkoliv protein vykazující biologickou aktivitu je kritické jeho trojrozměrné uspořádání, jež odpovídá nativní struktuře. Při technologickém zpracování mleziva se proto musí přísně dbát na to, aby nedošlo k jeho znehodnocení případnou denaturací. Většina biologicky aktivních látek je relativně tepelně labilních (Gapper a kol., 2007; Elfstrand a kol., 2002). 2.1.2.1.1 Imunoglobuliny Imunoglobuliny jsou velkou skupinou kulovitých bílkovin s antimikrobiální aktivitou. Tuto skupinu rozdělujeme do několika tříd, včetně IgM, IgA, IgG, IgE a IgD (Hurley a Theil, 2011). Imunoglobuliny ze tříd IgG, IgD, IgE jsou monomerní glykoproteiny (MW cca 150 kDa), kdežto IgA se vyskytuje ve formě monomeru nebo dimeru (MW cca 385 kDa) a IgM se skládá z pěti podjednotek (MW cca 900 kDa), které jsou vzájemně propojeny pomoci tzv. J řetězce o molekulové hmotnosti kolem 15 kDa, viz Obr. 1. Tento J řetězec usnadňuje schopnost imunoglobulinů procházet buněčnými strukturami (Madureira a kol., 2007). Obr.1: Typy imunoglobulinu a jejich prostorové uspořádání, převzato z www.nature.com, 2015, on line 3 Imunoglobuliny se běžně vyskytují v různých koncentracích v krevním séru, mléku a mlezivu, jak je uvedeno v Tab. I. (Gapper a kol., 2007). Tvoří přibližně 1 % z celkových mléčných bílkovin a přibližně 6 % ze všech syrovátkových bílkovin. Tab. I:Koncentrace imunoglobulinu v krevním séru, mlezivu a mléku, převzato z Gapper a kol., 2007 Koncentrace [mg· mL-1] Celkové IgG IgG1 IgG2 IgA IgM sérum 25,00 14,00 11,00 0,40 3,10 kolostrum 32-212 20-200 12,00 3,50 8,70 mléko 0,72 0,60 0,12 0,13 0,04 Hlavní Ig přítomný v mlezivu je IgG (podtřídy IgG1 a IgG2), který tvoří 80-90 % veškerých mléčných imunoglobulinů. Avšak imunoglobuliny ze třídy IgA a IgM jsou také přítomny v nízkých koncentracích. Nejvyšší množství těchto imunoglobulinů se nachází v mlezivu první den po porodu (přibližně 50 g· L-1) a během následujících dvou dnů výrazně klesá. Mezi významné faktory ovlivňující koncentraci Ig v mlezivu patří plemeno, věk, počet laktací a objem prvního mlezivového nádoje (Elfstrand a kol., 2002; Vacher a Blum, 1993). Významné rozdíly v koncentraci a hlavně v třídách jednotlivě zastoupených imunoglobulinů jsou zřejmé z Obr. 2. Obr. 2: Relativní zastoupení IgM, IgA a IgG v kolostru (vnější kruh) a v mléce (vnitřní kruh), převzato z Hurley a Theil, 2011 4 Imunoglobuliny patří tedy mezi hlavní látky v mlezivu, které udělují pasivní imunitu novorozeným mláďatům (Elfstrand a kol., 2002). 2.1.2.1.2 Růstové faktory Pod pojmem růstové faktory je zahrnuto velké množství látek ovlivňujících některé ze základních životních procesů, jako stimulaci růstu a vývoje (např. gastrointestinálního traktu novorozených mláďat), dělení a diferenciaci buněk i apoptózu (Elfstrand a kol., 2002). Mezi hlavní růstové faktory obsažené v mlezivu patří transformující růstový faktor TGF (podtřídy TGF-β1, TGF-β2, TGF-α), inzulínu podobný růstový faktor IGF (podtřídy IGF-1 a IGF-2), epidermální růstový faktor EGF a často je zde řazen i růstový hormon GH (Playford a kol., 2000; Blum a Baumrucker, 2002). Vyšší biologickou aktivitu vykazují kozí kolostrální růstové faktory oproti růstovým faktorům v kravském mlezivu. Nejčastější formou TGF-β je homodimérní protein s molekulovou hmotností přibližně 25 kDa, i když heterodiméry byly také nalezeny. Více než 90 % z celkového TGF-β2 nacházejícího se v kolostru je v neaktivní, latentní formě, která může být aktivována změnou iontové síly, okyselením nebo proteolytickými enzymy (Pakkane, 1998). Hlavní formou IGF v mlezivu je IGF-1, jež je jednořetězcový polypeptid s molekulovou hmotností cca 7,6 kDa. Je stabilnější vůči kyselejšímu prostředí i vyšším teplotám. Inzulínu podobný růstový faktor podtřídy 1 je velmi často ve vazbě se svým vazebným proteinem (IGFBP). Některé z vazebných proteinů inaktivují IGF-1, další zvyšují jeho účinnost a některé vazebné proteiny mají vlastní biologickou aktivitu (Elfstrand a kol., 2002;Pakkanen a Aalto, 1997). Růstový hormon (GH) je produkován adenohypofýzou a patří k nejvýznamnějším hormonům podporujících růst (Elfstrand a kol., 2002). 2.1.2.1.3 Laktoferin Laktoferin, dříve nazývaný jako lactotransverrin, je glykoprotein s molekulovou hmotností asi 80 kDa a je složen ze 700 aminokyselin. Isoelektrický bod laktoferinu se nachází v rozmezí pH 8-9. Patří do skupiny transferinu (proteinů schopných vázat 5 a přenášet Fe3+ ionty) a vykazuje rozmanitou řadu biologických aktivit, včetně antimikrobiální aktivity, protivirové aktivity, antioxidační aktivity, imunomodulace a modulace buněčného růstu (Adlerova a kol., 2008; Wakabayashi a kol., 2014). V poslední době se ukázalo, že za antimikrobiálními vlastnostmi laktoferinu stojí schopnost interagovat s lipopolysacharidy vnější buněčné membrány gramnegativních bakterií, vyloučit je a tím způsobit buněčnou smrt. Největší citlivost bakterií na laktoferin je v počátku lag fáze (Farnaud a Evans, 2003). Laktoferin patří mezi proteiny běžně přítomné v slizničních sekretech (sliny, slzy, střevní sekret, aj.) a hraje naprosto zásadní roli v imunitě. V kravském mléce se vyskytuje v koncentraci 20-350 µg· mL-1, ale jeho koncentrace se výrazně mění v závislosti na stavu dojnice (přítomnosti zánětu či infekce) a na období laktace (Madureira a kol., 2007; Bengoechea a kol., 2011). Díky své terciální struktuře (dva hlavní laloky, které jsou dále rozděleny do dvou oblastí, viz Obr. 3) je schopen koordinovat atom železa na čtyři bílkovinné ligandy a synergické anionty (HCO3- nebo CO3-). Laktoferin vykazuje do jisté míry termorezistenci. Tato vlastnost je však odlišná mezi druhy, např. laktoferin skotu je méně tepelně odolný než lidský. Příčinou je nižší glykosylace a tedy vyšší náchylnost k degradaci (Conesa a kol., 2008). Obr.3: Struktura a prostorové uspořádání laktoferinu, převzato z www.chemistry.umeche.maine.edu, 2012, on line 6 2.1.2.1.4 Laktoperoxidasa Laktoperoxidasa [EC.1.11.1.7.] je hlavní antibakteriální enzym v mlezivu. Jedná se o základní glykoprotein obsahující hemovou skupinu (Haberska a kol., 2008). Tento enzym katalyzuje oxidaci thiokyanatanu v přítomnosti peroxidu vodíku a tím inhibuje bakteriální metabolismus. Laktoperoxidasa je do mléka vylučována epiteliálními buňkami prsní žlázy a její koncentrace v mlezivu dosahuje hodnot 11-45 mg· mL-1, což odpovídá maximu během 3. až 5. dne po porodu (Pakkanen a Aalto, 1997; Kussendrager, 2000). 2.1.2.1.5 Lysozym Lysozym [EC.3.2.1.17.] je antimikrobiální a lytický enzym vyskytující se v slzách, slinách, vaječném bílku a kolostru. Do těchto tělních tekutin se dostává působením lysozymových monocytů a makrofágů. Jedná se o bílkovinu složenou ze 123-129 aminokyselin, jejichž struktura je stabilizovaná čtyřmi disulfidickými vazbami (Pakkanen a Aalto, 1997; Hurley a Theil, 2011; Gill, 1995). Antibakteriální účinek lysozymu je svázán se schopností narušovat β(1-4) vazbu mezi N-acetylglukosaminem a N-acetylmuramovou kyselinou peptidoglykanu bakteriální buněčné stěny. Z této skutečnosti vyplývá, že jeho působení je převážně na grampozitivní bakterie, jejichž buněčná stěna je tvořena z 90 % zmíněným peptidoglykanem. Přidáním chelatačních činidel a detergentů se docílí vyššího účinku lysozymu i na gramnegativní bakterie (Barbiroli a kol., 2012). 2.1.2.2 Vitaminy Vitaminy jsou nepostradatelné nízkomolekulární látky, které fungují jako katalyzátory při biochemických reakcích. V mlezivu se nachází v detekovatelném množství vitaminy rozpustné v tucích (A, D, E, K3) i vitaminy rozpustné ve vodě (B2, B9, B12 a C) (Csápo a kol., 1996). 2.1.2.3 Minerály a stopové prvky Nepochybně je v kolostru obsaženo i nepostradatelné a nezanedbatelné množství minerálních látek, které mají významnou roli kofaktorů a stavebních kamenů (například 7 kostí a zubů). Mezi významné patří ionty draslíku, sodíku, chlóru, vápníku, fosforu, hořčíku, železa, zinku, mědi a manganu, jejichž koncentrace se v závislosti na čase (zralosti mléka) také mění, což je viditelné v níže přiložené tabulce, Tab. II (Csápo a kol., 1996). Tab. II: Rozdíly ve složení prasečího zralého mléka a kolostra, převzato z Csápo a kol., 1996 Složka sušina K Na Ca P Mg Zn Fe Cu Mn A D3 Jednotka g· 100g-1 mg· kg-1 mg· kg-1 -1 mg· kg -1 mg· kg -1 mg· kg mg· kg-1 -1 mg· kg mg· kg-1 -1 mg· kg mg· kg-1 mg· kg-1 Kolostrum 0,66 1100,00 685,00 686,00 1017,00 78,50 15,70 1,70 3,77 0,06 1,61 0,02 Zralé mléko 0,84 748,00 387,00 1965,00 1510,00 110,70 6,49 2,44 1,34 0,10 0,92 0,01 E mg· kg-1 3,69 2,53 -1 0,09 0,09 -1 68,4 45,3 K3 C mg· kg mg· kg 2.1.3 Rozdíly mezi mlezivem a zralým mlékem Jak již bylo výše zmíněno, mlezivo je výživná a komplexní tekutina, nepostradatelná pro správný vývoj gastrointestinálního traktu, imunitního systému a celkovou adaptaci mláďat na vnější prostředí po porodu. Postupem času se mění nároky mláděte na složení mateřského mléka, proto dochází k postupné přeměně mleziva ve zralé mléko, jehož nutriční složení i obsah imunomodulačních látek je zcela odlišný (Emmet a kol., 1997; Elfstrand a kol., 2002; Gopal a Gill, 2000; Jaster, 2005). 8 Rozdíly ve složení kolostra a zralého mléka jsou pro přehlednost uvedeny níže v tabulkách, Tab. III až Tab. VI. Tab. III: Koncentrace jednotlivých tříd imunoglobulinů v různě starém kravském mléce a mlezivu, převzato z Elfstrand a kol., 2002 IgG1 Stáří mleziva [h] IgG2 IgA IgM [mg· mL-1] 0 až 6 7 až 10 11 až 20 21 až 30 31 až 40 41 až 50 50 až 80 90,0 79,0 65,0 24,0 31,0 17,0 12,0 2,8 1,9 1,8 1,1 0,5 0,4 0,2 1,6 1,7 0,9 0,7 0,3 0,2 0,1 4,5 4,0 2,3 1,8 1,0 0,8 0,7 Zralé mléko 0,51 0,03 0,02 0,10 Tab. IV: Koncentrace růstových faktorů v různě starém kravském mlezivu, převzato z Elfstrand a kol., 2002 TGF-β2 Stáří mleziva [h] IGF-1 [ng· mL-1] 289 310 154 113 72 85 66 0 až 6 7 až 10 11 až 20 21 až 30 31 až 40 41 až 50 50 až 80 870 330 490 290 140 110 150 Tab. V: Rozdíly v celkovém složení kozího kolostra a zralého mléka, převzato z Vašíčková, 2013 Jednotka Kolostrum Zralé mléko Sušina g· L-1 201,0 89,0 Tuk g· L -1 78,0 38,0 Bílkoviny g· L-1 98,0 34,0 Laktosa g· L 40,8 41,0 IgA g· L-1 0,9-2,4 0,03-0,08 IgM g· L 1,6-5,2 0,01-0,04 IgG g· L-1 50,0-60,0 1,0-4,0 -1 -1 9 Tab. VI: Rozdíly v celkovém složení kravského mleziva a mléka, převzato z Ontsouka a kol., 2003 Jednotka Mlezivo (2. den) Zralé mléko (4. týden) Sušina g· kg 159,0 ± 16,0 117,0 ± 12,0 Tuk g· L -1 70,5 ± 8,5 57,6 ± 6,7 Bílkoviny g· L -1 52,0 ± 3,2 32,5 ± 1,0 Laktosa g· L-1 -1 43,9 ± 0,9 49,9 ± 0,5 Na mmol· L -1 27,0 ± 1,0 20,0 ± 1,0 K mmol· L-1 44,0 ± 1,0 41,0 ± 1,0 Cl mmol· L 38,0 ± 2,0 29,0 ± 1,0 -1 IGF-1 μg· L-1 103,0 ± 21,0 4,0 ± 1,0 Insulín μg· L 4,55 ± 1,04 0,37 ± 0,02 Prolaktin μg· L-1 120,0 ± 16,0 15,4 ± 1,0 IgG g· L-1 28,3 ± 5,7 1,5 ± 0,1 -1 Z tabulek je patrné, že v průběhu času postupně klesá množství imunoglobulinů a tím potažmo i celkové množství bílkovin. Také množství tuku a celkové sušiny se s časem snižuje, kdežto koncentrace laktosy ve zralém mléce mírně vzrůstá. 10 2.2 IMUNOCHEMICKÉ METODY 2.2.1 Obecný úvod do imunochemických metod Imunochemické metody jsou metody založené na selektivní, reverzibilní a nekovalentní vazbě antigenu a protilátky (uplatňující se interakce – Coulombovy síly, Van der Waalsovy síly, vodíkové vazby a hydrofobní interakce). Jedná se o jednoduché, rychlé, přesto citlivé metody, které mohou být použity pro rutinní analýzy v klinických laboratořích i v terénu (Koivunen a Krogsrud, 2006; Jung a kol., 1998). Tyto metody se využívají k detekci či kvantifikaci antigenů nebo protilátek a v současné době patří k velmi využívaným (European Pharmacopoeia, 2004). Imunochemické metody lze dělit podle rozličných kritérií do několika skupin: Podle povahy vytvořeného imunokomplexu (precipitační, neprecipitační) Podle použitého systému imunoanalýzy (se značkou- bez značky, heterogenní -homogenní, kompetitivní – nekompetitivní) Podle účelu analytické procedury Podle testovaného subjektu (Králová a kol., 2008). 2.2.1.1 Antigen Jako antigeny označujeme různé polymery (polysacharidy, proteiny, polypeptidy i nukleové kyseliny), které jsou rozpoznávány imunitním systémem. Malá oblast molekuly antigenu, která je rozeznávána imunitními receptory, se nazývá epitop. Antigeny mají 2 základní vlastnosti: navozují specifickou imunitní odpověď (buněčného nebo protilátkového typu) specificky reagují s produkty této imunitní odpovědi (s protilátkami) (Hořejšek a Bartůňková, 2009;Vanemon a Lopezavila,1992). 2.2.1.2 Hapten Hapteny jsou nízkomolekulární látky, které nemohou samy navodit imunitní odpověď, ale jsou schopny specificky reagovat s protilátkami. Jedná se tedy 11 o nekompletní antigeny, které jsou schopny vyvolat imunitní odpověď, pouze pokud jsou ve vazbě s vysokomolekulárním nosičem (Singh a kol., 2004). 2.2.1.3 Protilátka Protilátky jsou heterogenní skupinou glykoproteinů, které zaujímají globulární strukturu, proto jsou označovány jako imunoglobuliny. Nejběžnější protilátkou je imunoglobulin třídy G, jehož základní struktura obsahuje čtyři polypeptidové řetězce (dva identické těžké – označené H, a dva identické lehké – označené L), které jsou spojené intra- a inter- molekulárními disulfidickými můstky, což má za následek klasický Y-tvar imunoglobulinů (Mix a kol., 2006). Počet a umístění disulfidových vazeb závisí na třídě imunoglobulinů (Hurley a Theil, 2011). Každý polypeptidový řetězec obsahuje jak konstantní (Fc), tak i variabilní (Fab) oblast aminokyselinových sekvencí. Ve variabilní N-koncové oblasti (Fab) se u každého imunoglobulinu nachází dvě vazebná místa pro antigen. Popsaná struktura imunoglobulinů je zřetelná na Obr. 4 (Gapper a kol., 2007; Mix a kol., 2006). Obr. 4: Struktura molekuly imunoglobulinu IgG, převzato z Gapper a kol., 2007 2.2.1.3.1 Polyklonální protilátky Polyklonální protilátky se připravují imunizací zvířat, nejčastěji králíků, myší a koz. Imunitní systém organismu produkuje proti aplikovanému antigenu specifické 12 protilátky (směs více či míně odlišných molekul imunoglobulinů), jejichž nejvyšší množství je přítomno v krvi. Krevní sérum imunizovaného zvířete je v běžné praxi označováno jako antisérum (Ritter, 2000; Králová a kol., 2008; Hořejšek a Bartůňková, 2009; Hendriksen a Hau, 2003). 2.2.1.3.2 Monoklonální protilátky Monoklonální protilátky se připravují hybridomovou technologií. Její podstatou je buněčná fúze nádorových (myelomových) buněk s lymfocyty sleziny imunizovaných zvířat. Monoklonální protilátky jsou tedy identické molekuly s totožnou strukturou, specifitou i afinitou vůči antigenu. Tyto protilátky však špatně precipitují (Ritter, 2000; Králová a kol., 2008; Hořejšek a Bartůňková, 2009; Hendriksen a Hau, 2003). 2.2.1.3.3 Rekombinantní protilátky Díky zavedení technik jako PCR a pokrokům v oblasti genového inženýrství bylo v posledních letech možno připravovat protilátky i rekombinantními technologiemi. To umožnilo častější využití imunologických metod při jednotlivých analýzách díky rychlejší přípravě, vyšší kvalitě a možnosti cílené manipulace vazebných vlastností protilátek. Naklonované protilátky jsou exprimovány na povrchu fágů nebo buněk (Hoogenboom, 2005). 2.2.2 Imunoprecipitační metody V imunoprecipitačních metodách dochází při interakci antigenu se specifickou protilátkou za vzniku imunokomplexu a jeho vysrážení z roztoku v podobě viditelného precipitátu. 13 K vytvoření rozpustného imunokomplexu dochází při jakékoliv koncentraci antigenu a protilátky, ale k nejvýraznější sraženině (imunoprecipitátu) dochází právě při nejpříhodnějším poměru (při ekvivalentním množství) reagentů, viz obrázek precipitační křivky (Heidelbergerova - Kendallovakřivka), Obr. 5. Proto je při analýze využívající těchto metod vhodné testovat různé ředění antigenů a protilátek. (European Pharmacopoeia, 2004; Koivunen a Krogsrud, 2006). Obr. 5: Precipitační křivka s vyznačenými zónami poměrů koncentrací, převzato z www.enclabmed.cz, 2004, on line 2.2.2.1 Imunoprecipitační metody v roztoku Jedná se o nejjednodušší princip sledování imunochemické reakce. Průběh vzniku imunoprecipitátu lze pozorovat prostřednictvím změny v optické hustotě reakčního roztoku. Při smíchání antigenu a protilátky dojde časem k zakalení roztoku a světlo procházející zakaleným roztokem je rozptylováno (Siedel a kol., 1988; Králová a kol., 2008).Množství vzniklé imunosraženiny v roztoku stanovujeme kvantitativně pomocí: Imunoturbidimetrie - měření intenzity světla prošlého přímým směrem Imunonefelometrie - měření intenzity rozptýleného světla (nejčastěji pod úhlem 45 ° a 90 °) 14 Podle dohody se tyto techniky provádějí v roztoku s nadbytkem protilátky, neboť identickou hodnotu absorbance mohou vykazovat dvě rozdílné koncentrace antigenu, jež je vidět na precipitační křivce (Koivunen a Krogsrud, 2006; Gapper a kol., 2007). Citlivost precipitačních metod v roztoku je možno zvýšit navázáním imunochemických reagencií na latexové či jiné částice, které zintenzivňují rozptyl světla (Liu a kol., 2008). 2.2.2.2 Imunoprecipitační metody v gelu Při těchto technikách dochází k prostupování obou nebo alespoň jednoho účastníka imunochemické reakce gelovou vrstvou. Jako reakční prostředí nejčastěji slouží tenká vrstva agarového či agarosového gelu, kde vzniká v místě ekvivalence precipitační linie tvaru obloučku, přímky či prstence (European Pharmacopoeia, 2004; Králová a kol., 2008; Hillyer a kol., 1985). Tyto difuzní metody v jakémkoliv uspořádání jsou velmi jednoduché na provedení, proto jsou často využívané jako metody pro srovnání výsledků. Jejich velkou nevýhodou je značná doba potřebná pro vytvoření precipitátu – zdlouhavost metody (Lee a kol., 2008; Gapper a Copestake, 2007). 2.2.2.2.1 Jednoduchá radiální imunodifuze Jednoduchá radiální imunodifuze (SRID) je prováděná v uspořádání, kdy gelem difunduje pouze jeden partner imunochemické reakce (nejčastěji antigen), a druhý je v prostředí rovnoměrně rozptýlen (Wu a kol., 1986; Lee a kol.,2008). Jedná se o kvantitativní metodu bez velkých nároků na přístrojové vybavení. Vzorky nebo standardní roztoky jsou nanášeny do jamek vyřezaných v gelu, z nichž se šíří radiálně, až do dosažení zóny ekvivalence, kde vznikne precipitační prstenec. Plocha prstence nebo druhá mocnina průměru precipitačního prstence je přímo úměrná koncentraci vzorku (Rivero a kol., 2012; European Pharmacopoeia, 2004; Králová a kol., 2008; Gapper a kol.,2007). 15 Výsledek radiální imunodifuze je viditelný na přiloženém obrázku, Obr. 6. Obr. 6: Výsledné uspořádání testu jednoduché radiální imunodifuze, převzato z che1.lf1.cuni.cz, 2011, on line 2.2.2.2.2 Dvojitá radiální imunodifuze Jak již plyne z názvu, při tomto uspořádání difundují gelem obě komponenty imunochemické reakce. Antigen se pipetuje do jedné a protilátka do druhé kruhové jamky. Při radiálním prostupu reaktantů gelem se vytvoří jejich koncentrační gradient a k tvorbě precipitační linie dojde pouze při optimálním koncentračním poměru obou látek. V případě, kdy vzorek obsahuje více antigenů, rozeznáváme mezi jamkami několik linií, což je patrné na Obr. 7 (European Pharmacopoeia, 2004; che1.lf1.cuni.cz, 2011, on line). Dvojitá radiální imunodifuze se především používá jako kvalitativní metoda k identifikaci antigenu. (Kleist a kol., 1972). Obr. 7: Dvojitá radiální imunodifuze, převzato z Káš a kol., 2005 16 2.2.3 Imunoelektroforetické metody Tyto techniky kombinují elektroforézu a imunodifuzi. Díky působení stejnosměrného elektrického pole dochází k urychlení celé analýzy. 2.2.3.1 Imunoelektroforéza Jedná se o metodu, která se dá rozdělit na dvě fáze. Během první fáze dojde k separaci směsi antigenů v gelu podle jejich náboje. V druhé fázi se do žlábku nanese antisérum a nechá se proběhnout dvojitá imunodifuze. Výsledkem imunoelektroforézy je elektroforeogram s precipitačními obloučky, viz Obr. 8. Imunoelektroforéza se dá provádět i v protisměrném uspořádání (European Pharmacopoeia, 2004; Káš a kol., 2005). Obr. 8: Průběh imunoelektroforézy, převzato z publi.cz, 2008, on line 2.2.3.2 Elektroimunodifuze Tato metoda je často nazývaná jako raketová technika (díky precipitačním liniím ve tvaru raket). I zde je aplikované jednosměrné napětí pro urychlení difuze antigenu. Jádrem této techniky je ustavičné rozpouštění imunoprecipitátu přebytkem putujícího antigenu. Při použití kalibrační závislosti lze tuto metodu použít pro zjištění koncentrace antigenu (European Pharmacopoeia, 2004; Králová a kol., 2008; Axelsen a Bock, 1983). 17 2.2.3.3 Dvojrozměrná imunoelektroforéza Jedná se o metodu získanou kombinací výše zmíněných. Za pomoci elektroforézy se nejprve rozdělí směs antigenů, poté se neobarvený proužek gelu stane startem difuze v prostředí gelu obsahující rovnoměrně rozptýlenou směs protilátek (European Pharmacopoeia, 2004; Chua a Blomberg, 1979; Králová a kol., 2008). 2.2.4 Neprecipitační imunochemické metody se značkou Tento moderní soubor imunoanalytických metod je řádově citlivější než imunoprecipitační techniky (detekční limity těchto metod dosahují hodnot 10-15 až 10-20 mol· L-1). Vysoká schopnost určit tak nízké koncentrace antigenu a protilátky (komplexu antigen-protilátka) je umožněna navázáním vhodné značky na jednoho z imunoreaktantů. Jako značka muže být použit vhodný enzym (enzymová imunoanalýza, zkráceně EIA), radionuklid (radioimunoanalýza, RIA) či fluorescenční nebo chemiluminiscenční látka (fluorescenční imunoanalýza, FIA). Významným přínosem těchto metod je možnost stanovení analytů charakteru haptenu . Neprecipitační imunochemické metody lze podle různých kritérií dělit: A. Na kompetitivní a nekompetitivní (záleží, zda se uplatňuje soutěž značeného a neznačeného reaktantu s partnerem z imunokomplexu) B. Na homogenní a heterogenní (záleží, zda je potřeba separovat značené imunoreaktanty vázané v komplexu od nenavázaných) (Káš a kol., 2005; Seydack, 2008; Warsinke a kol., 2000) 2.2.4.1 Enzymová imunoanalýza - EIA Jedná se o velmi běžnou techniku, kdy je pro zviditelnění vzniklého imunokomplexu použita enzymová reakce, přičemž je enzym (nejčastěji peroxidása a alkalická fosfatása) kovalentně navázán na některý z komponentů komplexu (antigen, hapten, protilátka, druhá protilátka) nebo se v homogenním uspořádání přidává do reakční směsi až po vytvoření imunokomplexu. Finální určení množství analytu vždy představuje měření změny absorbance reakčního roztoku, kterou způsobil vznikající produkt enzymové reakce (Koivunen a Krogsrud, 2006; Králová a kol., 2008; Káš a kol., 2005; Shan, 2011). 18 2.2.4.1.1 Enzyme-Linked ImmunoSorrbent Assay - ELISA Jednoznačně nejčastěji využívaným uspořádáním enzymové imunoanalýzy je Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay, zkráceně ELISA. Jedná se o heterogenní imunoanalýzu, která může být provedena jak v kompetitivní, tak nekompetitivní úpravě. V tomto typu metody je jedna komponenta ukotvena nejčastěji na stěnách mikrotitrační destičky, což usnadňuje oddělení vázaných a volných enzymem značených imunoreaktantů. Výhodou této metody je možnost analýzy velkého množství vzorků v krátkém čase, automatizace a dostatečně vysoká přesnost (screening). Hodnota koncentrace analytu se určuje z kalibrační křivky sestrojené pomocí standardů (Koivunen a Krogsrud, 2006; Králová a kol., 2008; Káš a kol., 2005; Shan, 2011). Nekompetitvní ELISA s imobilozovanými protilátkami (SENDVIČOVÁ) Tato metoda je využívána pro stanovení koncentrace antigenu ve vzorku. Podmínkou pro toto stanovení je polyvalentnost antigenu (molekula antigenu nese 2 a více epitopů pro specifické protilátky). První protilátka je v nadbytku imobilizovaná na pevném nosiči. K té protilátce je přidán vyšetřovaný vzorek obsahující antigen. Po inkubaci a promytí je přidána druhá protilátka značená enzymem. Takto dojde k vytvoření sendvičového komplexu, znázorněného na Obr. 9. Množství antigenu se určí měřením absorbance produktu vzniklého ze substrátu přeměněného enzymatickou reakcí. Koncentrace antigenu je úměrná absorbanci (Káš a kol., 2005; Shan, 2011; Koivunen a Krogsrud, 2006; Islam a kol., 2011; che1.lf1.cuni.cz, 2011, on line). Obr. 9: Princip nekompetitivní ELISA- sendvičové uspořádání, převzato z www.images.slideplayer.cz, 2000, on line 19 Nekompetitivní ELISA s imobilizovaným antigenem Modifikace metody ELISA v tomto uspořádání je využívána pro stanovení protilátek.Antigen je pomoci specifických „držadel“ ukotven na pevnou fázi a v prvním kroku reaguje se specifickou protilátkou ve vzorku. Vzniklý imunokomplex dokazujeme za pomoci druhé protilátky značené enzymem (Koivunen a Krogsrud, 2006). Přímá kompetitivní ELISA (rovnovážná saturační metoda) Podstatou této techniky je kompetice značeného antigenu s antigenem z testovaného vzorku o omezený počet vazebných míst imobilizované protilátky. Čím větší množství neznačeného antigenu vzorek obsahuje, tím menší množství značeného antigenu se naváže na protilátku. V indikační reakci se přidá chromogenní substrát, který reaguje s enzymovou značkou a následně je proměřena absorbance. Intenzita vzniklého zbarvení je nepřímo úměrná koncentraci antigenu ve vzorku (Káš a kol., 2005; Koivunen a Krogsrud, 2006). Nepřímá kompetitivní ELISA Tato metoda se používá pro stanovení antigenu ve vzorku a její provedení se dělí na dvě fáze. První fáze je kompetitivní, kdy navázaný antigen soutěží s volným antigenem ve vzorku o omezené množství volných vazebných míst na protilátce, která je přidávána v roztoku (čím méně antigenu obsahuje vzorek, tím více protilátek se naváže na imobilizovaný antigen). Druhá fáze je již nekompetitivní, kdy se imunokomplex dokazuje nadbytkem druhé značené protilátky proti první protilátce. Přínosem tohoto uspořádání je vysoká citlivost a univerzálnost použití značené protilátky (Káš a kol., 2005; Zhao a kol., 2006). 2.2.4.1.2 Enzyme Multiplied Immunoassay Techniquie - EMIT Jedná se o imunochemickou homogenní enzymovou analýzu běžně využívanou pro kvalitativní a kvantitativní stanovení léků a některých proteinů v moči a séru. Principem této metody je soutěž neznačeného antigenu (ze vzorku) s konjugátem (antigen spojený s enzymem) o navázání na omezené množství protilátky. Při vazbě konjugovaného antigenu na protilátku ztrácí enzym svou aktivitu. Proto čím je 20 ve vzorku více neznačeného antigenu, tím zůstane více zachované enzymové aktivity,která se následně měří.Popsaný princip této techniky je znázorněn na Obr. 10. Při EMIT je nejčastěji používaným enzymem glukoso-6-fosfátdehydrogenása nebo maltátdehydrogenása (Rosethal a kol., 1976; Koivunen a Krogsrud, 2006). Obr. 10: Princip Enzyme Multiplied Immunoassay Techniquie, převzatoz www.boomer.org, 2010, on line 2.2.4.2 Radioimunoanalýza – RIA Jako RIA jsou označeny imunochemické neprecipitační techniky, v nichž je jeden z imunoreaktantů označen radionuklidem. Ke značení se nejčastěji používají 125 I a 3H. Většina běžně využívaných metod jsou heterogenní (vyžadují separační krok) a v kompetitivním uspořádání. Pro kvantitativní stanovení určité látky ve vyšetřovaném vzorku je zapotřebí vytvořit kalibrační křivku, která odráží závislost výsledného signálu na známé koncentraci dané látky (standardu). Určitou nevýhodou této metody je práce s radioaktivními látkami a tím i vyšší zdravotní riziko ozáření (Králová a kol., 2008; Daussant a Desvaux, 2007). 2.2.4.3 Fluorescenční imunoanalýza – FIA Veškerá fluorescenční imunoanalýza je založená na schopnosti některých látek fluoreskovat.Fluorescence je fyzikální jev, kdy je látka schopna po absorpci energie z excitačního záření část této energie zpětně vyzářit ve formě emisního záření o vyšší vlnové délce (nižší energii). Nejpoužívanější fluoroforní značkou jsou fluoresceinizothiokyanát, fykoerytrin, tetramethylrodaminizothiokyanát, které jsou vizualizovány za použití fluorescenčního mikroskopu či fluorometru. 21 Tak jako výše zmíněné metody je i FIA běžně uplatňovaná v kompetitivním homogenním i heterogenním uspořádání, avšak citlivost těchto technik bývá často snížená interferencí balastních látek z biologických materiálů. Řešením toho může být časově modulovaná detekce fluorescence, založená na použití nových fluorescenčních indikátorů, lanthanidových chalátů (Koivunen a Krogsrud, 2006; Králová a kol., 2008). 2.2.4.4 Imunoblotovací techniky (Western Blot) Při těchto metodách se kloubí separační účinky gelové elektroforézy (SDS-PAGE) a imunodetekční schopnosti komplexu antigen-protilátka. Nejprve je vzorek rozdělen v jednosměrném elektrickém poli na polyakrylamidovém gelu. Následně je elektroforeogram otisknut na nitrocelulózovou membránu, kde po vysycení volných míst inertní bílkovinou dojde k detekci antigenu specifickou protilátkou značenou enzymem. Tyto techniky jsou i přes vyšší časovou a finanční náročnost hojně využívané, díky své vysoké přesnosti (Koivunen a Krogsrud, 2006; Králová a kol., 2008). 2.2.5 Imunoafinitní chromatografie Základem imunoafinitní chromatografie je specifická nekovalentní interakce mezi imobilizovaným ligandem a izolovanou látkou z roztoku. Nejčastějším použitím je izolace antigenu ze vzorku pomocí imunosorbentu - kotvené protilátky (Henriksen a kol., 2014). V poslední době se tato technika nepoužívá pouze jako frakcionační, ale i k důkazu antigenů ve vzorku. Při tomto uspořádání antigen přítomný ve vzorku konjuguje s činidlem za vzniku komplexu antigen-činidlo. Tento komplex migruje k protilátce ukotvené na porézní membráně, kde po vazbě antigen-činidlo-protilátka vznikne specifický band, signalizující pozitivní test. Nadbytek činidla putuje dál, kde s jiným navázaným proteinem reaguje a signalizuje konec testu. Toto uspořádání je například používáno pro detekci bakteriálních toxinů (Thongprachun a kol., 2010). 22 2.2.6 Imunosenzory Imunosenzory jsou polovodičová zařízení, v nichž je zakotvená a propojená imunochemická reakce s převodníkem, viz Obr. 11. To umožňuje sledovat přímo nebo nepřímo interakci protilátky s antigenem. Jelikož je vývoj v oblasti imunochemie v posledních pár letech zaměřen právě na imunosenzory, je možno se setkat s imunosenzory obsahující převodníky elektrochemickými, optickými, akustickými a kalorimetrickými (Morgan a kol., 1996; Luppa a kol., 2001). Obr. 11: Schéma konstrukce obecného imunosenzoru, převzato z Luppa a kol., 2001 2.2.6.1 Přímé imunosenzory Tyto senzory umožňují monitorování koncentrace analytu v reálném čase a to díky detekci změny optických či elektrických vlastností vyvolané interakcí antigenu s protilátkou, která je zakotvená ve vrstvě speciálního materiálu. Přímé senzory jsou nejčastěji konstruovány s využitím optických vláken, odrazové techniky či povrchové plazmové rezonance. Výhodou takovýchto senzorů je rychlý detekční čas, žádné separační kroky a velmi malé množství spotřebovaných reagentů. Značným problémem je dostatečný přístup analytu k zakotvené protilátce (Morgan a kol., 1996; Nellen a Lukosz, 1991; Luppa a kol., 2001). 23 2.2.6.2 Nepřímé imunosenzory Nepřímé imunosenzory využívají vhodné značky (fluorescenční, luminiscenční či enzymu) a následného potenciometrického či amperometrického stanovení. V tomto uspořádání je nejprve imunokomplex zachycen na citlivém povrchu převodníku, následně je odstraněna reakční směs a po promytí je změřeno množství zachycené značky (Luppa a kol., 2001; Dolatabadi a Guardia, 2014). 24 2.3 ÚPRAVA VZORKŮ MLEZIVA A KONKRÉTNÍ VYUŽITÍ IMUNOCHEMICKÝCH METOD PŘI ANALÝZE BIOLOGICKY AKTIVNÍCH SLOŽEK MLEZIVA Mnoho komponent kolostra vykazuje vedle své nutriční hodnoty i značnou specifickou biologickou aktivitu. V průběhu posledních dvaceti let se zájem o tyto fyziologicky prospěšné látky zvýšil a tím i vzrostla potřeba vývoje přesných analytických metod a propracovaných technologických postupů pro kontrolu a zpracování kolostra (při zpracování pro humánní použití musí být zajištěna maximální bezpečnost a minimální riziko výskytu patogenů). Zkušenosti týkající se vlivu zpracování a separačních postupů na biologicky aktivní látky v kolostru a mléce jsou však omezené (Elfstrand a kol., 2002). Před samotnou analýzou mleziva jsou vzorky z prvních nádojů po porodu nejčastěji okamžitě zmraženy. Po rozmražení je pomocí centrifugace odstraněna tuková frakce a sýřením je mlezivo zbaveno kaseinu (Brody, 2000; Elfstrand a kol., 2002). Pro zajištění minimálního mikrobiálního znečištění je kolostrální syrovátka tepelně ošetřena nebo je provedena mikrofiltrace. Následné kroky zpracování se liší podle finální podoby vzorku pro analýzu. Několik vědeckých studií se zabývalo vlivem jednotlivých,výše zmíněných, kroků zpracování kolostra účinnou na formu imunoglobulinů, růstových faktorů, laktoperoxidásy či laktoferinu. Závěry těchto studií jsou shodné a vyplývá z nich postupné snižování obsahu biologicky aktivních látek v kolostru po filtračním a tepelném ošetření, ale i po odstranění tuku, kaseinu, laktózy a solí (Sousa a kol., 2013; Gosch, 2013; Elfstrand a kol., 2002). 2.3.1 Imunochemické metody pro stanovení imunoglobulinů Jednou z nejjednodušších používaných metod pro určování množství imunoglobulinů ve vzorcích kolostra je radiální imunodifuze. Pro tuto analýzu jsou již komerčně běžně dostupné kity s homogenně rozptýlenými protilátkami v gelu. Pro provedení analýzy je pouze zapotřebí 25 správně naředit vzorek, nanést ho do vyřezaných jamek, nechat inkubovat a následně odečíst průměr precipitačního kruhu (Elfstrand a kol., 2002; Burton a kol., 1989). Pro stanovení množství se může dále používat ELISA a to v různém uspořádání. Tato metoda je finančně i časově náročnější a vyžaduje tzv. zkoncentrování vzorku. Kvantifikace je prováděna spektrofotometrickým měřením (Liu a kol., 2010; Pfeffer a kol., 2005). 2.3.2 Imunochemické metody pro stanovení transformujícího růstového faktoru (TGF-β2) Stejně jako pro imunoglobuliny je nejčastěji využívanou technikou pro detekci a kvantifikaci růstového faktoru TGF-β2 metoda ELISA. Značnou roli při studiu množství přítomného TGF- β2 hraje neaktivní forma zmíněného faktoru, která tvoří více než 90 % z celkového TGF-β2 (Pakkanen, 1998). 2.3.3 Imunochemické metody pro stanovení laktoferinu Přestože je koncentrace laktoferinu obsaženého v mléce dosti proměnlivá, oproti jiným biologicky aktivním látkám je řádově nižší a díky tomu je jeho analytické stanovování značně obtížnější. Vedle již výše zmíněné metodě ELISA (patřící mezi hojně využívané metody analýzy v běžné praxi) bývají při studiu laktoferinu uplatňovány biosenzory (Indyk a Filonzi, 2005; Dupont a kol., 2006). 2.3.4 Imunochemické stanovení laktoperoxidasy Pro analýzu laktoperoxidasy se, i přesto že se jedná o biologicky aktivní látku, nevyužívají klasické imunochemické metody. Ukázalo se, že je pro její separaci a kvantifikaci výhodnější použít gelovou afinitní chromatografii, SDS-PAGE elektroforézu a spektrofotometrické metody (Atasever a kol., 2013; Shin a kol., 2000). 26 2.3.5 Imunochemické stanovení lysozymu Analytické stanovení lysozymu může být do jisté míry komplikováno a ovlivněno schopností lysozymu vázat se na mléčné bílkoviny. Důsledkem toho může být jeho množství zdánlivě menší po oddělení syrovátky a mléčných bílkovin. Přesto se ukázalo, že vhodnou a dostatečně přesnou metodou je ELISA v sendvičovém uspořádání (Kerkaert a kol., 2010). 27 3. EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST 3.1 POUŽITÝ MATERIÁL A CHEMIKÁLIE Kyselina octová, 98% (Lachner, ČR) Demineralizovaná voda SRID pufr (IDBiotech) KitIDBiotech 3.2 POUŽITÉ PŘÍSTROJE Čtečka IDRing®Viewer S120 3.3 PŘÍPRAVA ROZTOKŮ 3.3.1 Příprava 2% kyseliny octové Pro přípravu 100 mL 2% kyseliny octové bylo použito 1,95 mL 98% kyseliny octové, která byla do 100 mL doplněna demineralizovanou vodou. 3.3.2 Příprava SRID 1X pufru V čisté zásobní lahvi bylo smícháno 10mL SRID 5X pufru (součást kitu pro SRID IDBiotech) s 40 mL demineralizované vody. 28 3.4 PRACOVNÍ POSTUPY A POUŽITÉ METODY 3.4.1 Jednoduchá radiální imunodifuze (SRID) K provedení jednoduché radiální imunodifuze byl použit komerčně dostupný kit IDBiotech (Francie). Set IDBiotech obsahoval agarovou destičku, 4standardní roztoky o dané koncentraci a základní SRID pufr 5X, který se po naředění na SRID 1X používá pro ředění vzorků. Radiální imunodifuze je imunochemická metoda založená na interakci stanovovaného proteinu (antigenu) se specifickou protilátkou (antisérem), která je homogenně rozptýlená v agarovém gelu. Pro aplikaci vzorků a standardů se využívá již předem vyřezaných jamek v gelu, do nichž se pomoci mikropipety přenese přesně definované množství roztoku. Při aplikaci nesmí dojít ke kontaktu pipetové špičky a vzorkové jamky či poškození agaru. Po nanesení roztoků a jejich absorpci do gelu, je destička umístěna do termostatu, kde je při 37 °C inkubována. Během inkubace se díky difuzi roztoků z jamek do gelu vytvoří precipitační kruhy, jejichž průměr je úměrný koncentraci stanovovaného proteinu ze vzorku. Pro číselné vyjádření koncentrace je zapotřebí sestavit kalibrační křivku na základě získaných průměrů precipitačních kruhů standardů. 3.4.1.1 Stanovení koncentrace laktoferinu pomoci SRID 3.4.1.1.1 Příprava vzorků Pro stanovení koncentrace laktoferinu byl zvolen jeden vzorek mléka (farma Linhart Roblín), který nebyl nijak upravován, a jeden vzorek kravského mleziva z prvního nádoje (ZD Kojčice). Před analýzou byl vzorek mleziva ředěný 2krát a 8krát s využitím SRID pufru 1X. Pro přípravu 2krát ředěného mleziva bylo použito 500 µL SRID pufru 1X a 500 µL kolostra. Pro přípravu 8krát ředěného mleziva bylo použito 500 µL 2krát ředěného mleziva a 1500 µL SRID pufru 1X. Výsledné roztoky byly řádně promíchány. 29 3.4.1.1.2 Postup stanovení koncentrace laktoferinu pomoci SRID Nejprve byly do prvních 4 jamek naneseny standardy kravského laktoferinu v dávkách o objemu 15 µL. Po sobě jdoucí standardy měly koncentraci: 12,5 µg· mL-1, 25 µg· mL-1, 50 µg· mL-1 a 100 µg· mL-1. Následně byly ve stejném objemu aplikovány vzorky mléka, 2krát a 8krát ředěného mleziva. Destička byla po absorpci vzorků do gelu umístěna do vzduchotěsné krabičky obsahující vlhkou buničinu (obrana proti vyschnutí gelu) a inkubována při 37 °C po dobu 48 hodin. Po stanovené době inkubace byla precipitační reakce zastavena pomoci roztoku 2% kyseliny octové, která byla po jedné minutě vymyta demineralizovanou vodou. Pro dostatečné zviditelnění precipitátu byla destička ještě dalších 10 až 15 minut přelita dostatečným množstvím demineralizované vody. Průměr precipitačních kruhů byl odečítán s využitím IDRing®Viewer čtečky. Koncentrace laktoferinu byla stanovená z kalibrační křivky. 30 4. VÝSLEDKY 4.1 STANOVENÍ KALIBRAČNÍ KŘIVKY Pro určení koncentrace laktoferinu bylo potřeba stanovit kalibrační křivku, která byla získána vynesením odmocniny koncentrace standardů vůči odečtu velikostí příslušných precipitačních kruhů, viz Tab. VII a Obr. 12. Tab. VII: Hodnoty koncentrací standardů a příslušných odečtených průměrů precipitačních kruhů Standardy 4 3 2 1 c1/2 c [µg· µL ] -1 [µg · µL 1/2 100 50 25 12,5 d -1/2 [mm] ] 10,0 7,1 5,0 3,5 13,00 9,75 7,25 5,50 14 12 d [mm] 10 8 6 y = 1,1555x + 1,4795 R² = 0,9998 4 2 0 0 2 4 6 Druhá odmocnina koncentrace 8 [µg1/2· 10 µL-1/2] Obr.12: Kalibrační přímka pro laktoferin 31 12 Matematické vyjádření kalibrační křivky je pro přehlednost uvedeno v Tab. VII. Tab. VIII: Rovnice vyplývající z kalibrační přímky, d…průměr, a…směrnice přímky, c…koncentrace, b…posun na ose y, R2…hodnota spolehlivosti d = a . c1/2 + b a= 1,1555 b= 1,4795 R2= 0,9998 4.2 STANOVENÍ KONCENTRACE LAKTOFERINU Koncentrace laktoferinu v mlezivu a v mléce byla získána dosazením do rovnice kalibrační křivky. Pro přehlednost jsou výsledky uvedeny v Tab. IX. Tab. IX: Tabulka výsledků d Jamka Vzorek [mm] c [µg· mL-1] [µg· mL-1] 5 mléko 6,75 20,80 6 mléko 7,00 22,83 7 2x řed. kol. neměřitelné - 8 2x řed. kol. neměřitelné - 9 8x řed. kol. 11,25 71,50 10 8x řed. kol. 11,25 71,50 Obr. 13: Výsledek experimentu 32 průměr 21,82 - 71,50 5. DISKUZE Metodou jednoduché radiální imunodifuze bylo množství laktoferinu stanoveno na průměrných 572,0 μg· mL-1 ve vzorku mleziva a na 21,8 μg· mL-1 v mléce. Koncentrace laktoferinu v 2krát ředěném vzorku mleziva byla tak vysoká, že se pomocí čtečky nedal správně odečíst průměr precipitačního kruhu, a tím pádem ani správně vypočítat množství laktoferinu (ukázka toho, že pro precipitační metody je nutno volit správné ředění vzorku). Jak již bylo výše uvedeno, množství obsaženého laktoferinu v mléce a kolostru se výrazně mění, a to v závislosti na období laktace popřípadě i na přítomnosti infekce u producentky. Díky tomu se i do značné míry liší hodnoty koncentrací laktoferinu publikované v odborné literatuře. Toto tvrzení je podloženo výzkumem zveřejněným v článku Lactoferrin concentrations in milk from normal and subclinical mastitic cos od Hagiwara a kol., 2003, jenž uvádí 1,15–485,63 μg· mL-1 laktoferinu v mléce a 1000-5000 μg· mL-1 laktoferinu v kolostru. Výsledky mého měření nejvíce odpovídají hodnotám 820 ± 540 μg· mL-1 laktoferinu ve vzorkách mleziva, které ve svém odborném článku uvádí Kehoe a kol., 2007. Naměřené množství tohoto antimikrobiálního glykoproteinu ve vzorku mléka spadá do intervalu koncentrací udávaného autory Madureira a kol., 2007 ve své práci Bovine whey proteins-Overview on their main biological properties. 33 6. ZÁVĚR Tato bakalářská práce shrnuje současné poznatky o kolostru a imunochemických metodách, jež jsou využívány pro studium biologicky aktivních látek mleziva. Kolostrum má díky svému jedinečnému složení velké uplatnění v modulaci imunitního systému nejen mláďat, ale i konzumentů potravinářských doplňků. Tyto přípravky z kolostra hrají významnou roli v oblasti zdravotní péče, neboť kromě výše zmíněné imunitní podpoře vykazuje mlezivo pozoruhodné schopnosti týkající se svalové a kosterní opravy, růstu a ochrany střevní sliznice. Aby mohlo být kolostrum průmyslově využíváno je zapotřebí sledovat jeho proměnlivé složení a aktivitu příslušných látek. Vzhledem k náročnosti technologického procesu a nároku na co nejkratší dobu produkce daných přípravků je vhodné pro analýzu a kontrolu využívat metody, které jsou jednoduché, názorné a pokud možno co nejméně technicky a finančně náročné. Jako nejschůdnější se ukázaly být imunochemické metody. Velkými výhodami těchto metod je jejich specifičnost, dána reakcí protilátka-antigen, technická nenáročnost a mnohdy možná analýza více vzorků najednou (screening). V poslední době je velká pozornost soustředěna na biosenzory, jež umožňují okamžitou analýzu bez prodlení času a nutnosti separace komlexu. Součástí této bakalářské práce bylo i ověření běžně používané metody jednoduché radiální imunodifuze pro stanovení koncentrace laktoferinu v kolostru. Získané výsledky, 572.0 μg· mL-1 laktoferinu ve vzorku mleziva a 21,8 μg· mL-1 v mléce, odpovídají hodnotám uváděným v odborné literatuře. Metoda SRID je vhodnou metodou analýzy v provozních podmínkách díky své jednoduchosti a přístrojové nenáročnosti. Provádí se pomoci komerčně dostupných kitů. Jedinou nevýhodou této metody je časové prodlení potřebné pro difuzi vzorků gelem a tvorby precipitátu. 34 7. LITERATURA Adlerova L., Bartoskova A., Faldyna M. (2008): Lactoferrin: a review, Veterinarni Medicina, 53, str. 457-468. Antonio J., Sanders M.S., Gammeren D.V. (2001): The effects of bovine colostrumsupplementation on body composition and exercise performance in active men and women, Nutrition, 17, str. 243-247. Atasever A., Ozdemir H., Gulcin I., Kufrevioglu O.I. (2013): One-step purification of lactoperoxidase from bovine milk byaffinity chromatography, Food Chemistry, 136, str. 864-870. Axelsen N.H., Bock E. (1983): Electroimmunoassay (Rocket Immunoelectrophoresis), Scandinavian Journal of Immunology, 17, str. 103-106. Barbiroli A., Bonomi F., Capretti G., Iametti S., Manzoni M., Piergiovanni L., Rollini M. (2012): Antimicrobial activity of lysozyme and lactoferrin incorporated in cellulose-based food packaging, Food Control, 26, str. 387-392. Bengoechea C., Peinado I., McClements D. J. (2011): Formation of protein nanoparticles by controlled heat treatmentof lactoferrin: Factors affecting particle characteristics, Food Hydrocolloids, 25, str. 1354-1360. Blum J.W., Baumrucker C.R. (2002): Colostral and milk insulin-like growth factors and related substances: Mammary gland and neonatal(intestinal and systemic) targets, Domestic Animal Endocrinology, 23, str. 101-110. Brody E.P. (2000): Biological activities of bovine glycomacropeptide, British Journal of Nutrition, 84, str. 39-46. 35 Burton J.L., Kennedy B.W., Burnside E.B., Wilkie B.N., Burton J.H. (1989): Variation in serum concentrations of immunoglobulins G, A, and M in Canadian Holstein-Friesian calves, Journal of dairy science, 72, str. 135-49. Conesa C., Sánchez L., Rota C., Pérez M.-D., Calvo M., Farnaud S., Evans R.W. (2008): Isolation of lactoferrin from milk of different species: Calorimetric and antimicrobial studies, Comparative Biochemistry and Physiology, 150,str. 131-139. Csapó J., Martin T.G., Csapó-Kiss Z.S., Hhzas Z. (1996): Protein, fats, vitamin and mineral concentrations in porcine colostrum and milk from parturition to 60 days, International Dairy Journal, 6, str. 881-902. Daussant J., Desvaux F.-X. (2007): Introduction to Immunochemical Techniques for Medical Diagnosis, Food Quality Control and Environmental Testing, ICT Prague, Praha, 84 stran. Dolatabadi J.E.N., de la Guardia M. (2014): Nanomaterial-based electrochemical immunosensors as advanced diagnostic tools, Analytical Methods, 6, str. 3891-3900. Dupont D., Arnould C., Rolet-Repecaud O., Duboz G., Faurie F., Martin B., Beuvier E. (2006): Determination of bovine lactoferrin concentrations in cheese with specific monoclonal antibodies, International Dairy Journal, 16, str. 1081-1087. Elfstrand L., Lindmark-Månsson H., Paulsson M., Nyberg L., Åkesson B. (2002): Immunoglobulins, growth factors and growth hormone in bovine colostrum and the effects of processing, International Dairy Journal, 12, str. 879-887. Emmett P.M., Rogers I.S. (1997): Properties of human milk and their relationship with maternal nutrition, Early Human Development, 49, str. 7-28. Farnaud S., Evans R.W. (2003): Lactoferrin - a multifunctional protein with antimicrobial properties, Molecular Immunology, 40, str. 395-405. 36 Gapper L.W., Copestake D.E.J., Otter D.E., Indyk H.E. (2007): Analysis of bovine immunoglobulin G in milk, colostrums and dietary supplements: a review, Analytical and Bioanalytical Chemistry, 389, str. 93-109. Gill J. (1995): Serum lysozyme level in the European bison, Bison bonasus (L.), Comparative Biochemistry and Physiology Part B: Biochemistry and Molecular Biology, 110, str. 235-240. Gopal P. K., Gill H. S. (2000): Oligosaccharides and glycoconjugates in bovine milk and colostrums, British Journal of Nutrition, 84, str. 69-74. Gosch T., Apprich S., Kneifel W., Novalin S. (2013): Improved isolation of bioactive components of bovine colostrum using cross-flow microfiltration, International Journal of Dairy Technology, 66, str. 175-181. Gross J.J., Kessler E.C., Bruckmaier R.M. (2014): Colour measurement of colostrum for estimation of colostral IgG and colostrum composition in dairy cows, Journal of Dairy Research, 81, str. 440-444. Haberskaa K., Svenssona O., Shleeva S., Lindhc L.,Arnebranta T., Ruzgasa T. (2008): Activity of lactoperoxidase when adsorbed on protein layers, Talanta, 76, str. 1159-1164. Hagiwara S., Kawai K., Anri A., Nagahata H. (2003): Lactoferrin concentrations in milk from normal and subclinical mastitic cos, The Journal of Veterinary Medical Science, 65, str. 319-323. Hendriksen C., Hau J. (2003): Production of Polyclonal and Monoclonal Antibodies (Handbook of Laboratory Animal Science, Hau J., Hoosier G.L.V., Eds.) CRC Press, Boca Raton, str. 392-407. Henriksen M.L., Madsen K.L., Skjoedt K., Hansen S. (2014): Calcium-sensitive immunoaffinity chromatography: Gentleand highly specific retrieval of a scarce plasma antigen, collectin-LK (CL-LK), Journal of Immunological Methods, 413, str. 25-31. 37 Hillyer G.V., Sanchez Z., de Leon D. (1985): Immunodiagnosis of Bovine Fascioliasis by Enzyme-Linked Immunosorbent Assay and Immunoprecipitation Methods, The Journal of parasitology, 71, str. 449-454. Hoogenboom H.R. (2005): Selecting and screening recombinant antibody libraries, Nature Biotechnology, 23, str. 1105-1116. Hořejší V., Bartůňková J. (2009): Základy imunologie, TRITON, Praha, 316 stran. Hurley W.L., Theil P.K. (2011): Perspectives on Immunoglobulins in Colostrum and Milk, Nutrients, 3, str. 442-474. Chua N.-H., Blomberg F. (1979): Immunochemical Studies of Thylakoid Membrane Polypeptides from Spinach and Chlamydomonas reinhardtii, The Journal of Biological Chemistry, 254, str. 215-223. Indyk H.E., Filonzi E.L. (2005): Determination of lactoferrin in bovine milk, colostrum and infantformulas by optical biosensor analysis, International Dairy Journal, 15, str. 429-438. Islam K.N., Ihara M., Dong J.-H., Kasagi N., Mori T., Ueda H. (2011): Direct Construction of an Open-Sandwich Enzyme Immunoassay for OneStep Noncompetitive Detection of Thyroid Hormone T4, Analytical Chemistry, 83, str. 1008-1014. Jaster E.H. (2005): Evaluation of Quality, Quantity, and Timing of Colostrum Feeding on Immunoglobulin G1 Absorption in Jersey Calves, Journal of Dairy Science, 88, str. 296-302. Jung F., Gee S.J., Harrison R.O., Goodrow M.H., Karu A.E., Braun A. L., Li Q.X., Hammock B.D. (1989): Use of immunochemical techniques for the analysis of pesticides, Pesticide Science, 26, str. 303-317. 38 Káš J., Kodíček M., Valentová O. (2005): Laboratorní techniky biochemie, VŠCHT Praha, Praha, 258 stran. Kehoe S.I., Jayarao B.M., Heinrichs A.J. (2008): A Survey of Bovine Colostrum Composition and Colostrum Management Practices on Pennsylvania Dairy Farms, Journal of Dairy Science, 90, str. 4108-4116. Kerkaert B., Mestdagh F., Meulenaer B.D. (2010): Detection of hen’s egg white lysozyme in food: Comparison between a sensitive HPLC and a commercial ELISA method, Food Chemistry, 120, str. 580-584. Kleist S., Chavanel G., Burtin P. (1972): Identification of an Antigen from Normal Human Tissue That Crossreacts with the Carcinoembryonic Antigen, Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America, 69, str. 2492-2494. Koivunen M.E., Krogsrud R.L. (2006): Principles of Immunochemical Techniques Used in Clinical Laboratories, Labmedicine, 37, str. 490-497. Králová B., Fukal L., Rauch P., Ruml T. (2008): Bioanalytické metody, VŠCHT Praha, Praha, 254 stran. Kussendrager K. D., Hooijdonkvan A. C. M (2000): Lactoperoxidase: physico-chemical properties, occurrence, mechanism of action and applications, British Journal of Nutrition, 84, str. 19-25. Lee S.-H., Jaekal J., Bae C.-S., Chung B.-H., Yun S.-C., Gwak M.-J., Noh G.-J., Lee D.-H. (2008): Enzyme-Linked Immunosorbent Assay, Single Radial Immunodiffusion, and Indirect Methods for the Detection of Failureof Transfer of Passive Immunity in Dairy Calves, Journal of Veterinary Internal Medicine, 22, str. 212-218. Liu G., Zhang Ch., Wang J., Bu D., Zhou L., Zhao S., Li S. (2010): Canonical correlation of milk immunoglobulins, lactoferrin concentration and Dairy Herd Improvement data of Chinese Holstein cow, Livestock Science, 128, str. 197-200. 39 Liu X., Dai Q., Austin L., Coutts J., Knowles G., Zou J., Chen H., Huo Q. (2008): A One-Step Homogeneous Immunoassay for Cancer Biomarker Detection Using Gold Nanoparticle Probes Coupled with Dynamic Light Scattering, Journal of the American Chemical Society, 130, str. 2780-2782. Luppa P.B., Sokoll L.J., Chan D.W. (2001): Immunosensors—principles and applications to clinical chemismy, Clinica Chimica Acta, 314, str. 1-26. Madureira A.R., Pereira C.I., Gomes A.M.P., Pintado M.E., Malcata F.X. (2007): Bovine whey proteins – Overview on their main biological properties, Food Research International, 40, str. 1197-1211. Mix E., Goertsches R., Zettl U.K. (2006): Immunoglobulins – Basic considerations, Journal of Neurology, 253, str. 9-17. Morgan C.L., Newman D.J., Price Ch. P. (1996): Immunosensors: Technology and opportunities in laboratory medicine, Clinical chemistry, 42, str. 193-209. Nellen P.M., Lukosz W. (1991): Model experiments with integrated optical input grating couplers as direct immunosensors, Biosensors & bioelectronics, 6, str. 517-25. Ontsouka C.E., Bruckmaier R.M., Blum J.W. (2003): Fractionized Milk Composition During Removal of Colostrum and Mature Milk, Journal of Dairy Science, 86, str. 2005-2011. Pakkanen R. (1998): Determination of Transforming Growth Factor-β2 (TGF-β2) in Bovine Colostrum Samples, Journal of Immunoassay, 19, str. 23-37. Pakkanen R., Aalto J. (1997): Growth factors and antimicrobial factors of bovine colostrum, International Dairy Journal, 7, str. 285-297. 40 Pfeffer A., Shaw R.J., Green R.S., Phegan M.D. (2005): The transfer of maternal IgE and other immunoglobulins specific for Trichostrongylus colubriformis larval excretory/secretory product to the neonatal lamb, Veterinary Immunology and Immunopathology, 108, str. 315-323. Playford R.J., Macdonald Ch.E., Johnson W.S. (2000): Colostrum and milk-derived peptide growth factors for the treatment of gastrointestinal disorders, American Journal of Clinical Nutrition, 72, str. 5-14. Ritter M.A. (2000): Polyclonal and Monoclonal Antibodies (Diagnostic and Therapeutic Antibodies, George A.J.T., Urch C.E., Eds.) Humana Press, Totowa, New Jersey, str. 23-34. Rivero M.J., Valderrama X., Haines D., Alomar D. (2012): Prediction of immunoglobulin G content in bovine colostrum by near-infrared spectroscopy, Journal of Dairy Science, 95, str. 1410-1418. Rosenthal A.F., Vargas M.G., Klass C.S. (1976): Evaluation of Enzyme-Multiplied Immunoassay Technique (EMIT) for Determination of Serum Digoxin, Clinical chemistry, 22, str. 1899-902. Séverin S., Wenshui X. (2005): Milk Biologically Active Components as Nutraceuticals: Review, Critical Reviews in Food Science and Nutrition, 45, str. 645-656. Seydack M. (2008): Particle-Based Assays: Applications and Unresolved Issues (Standardization and Quality Assurance in Fluorescence Measurements II, Resch-Genger U., Ed.), Springer, Berlin, str. 449-468. Shan G., Ed. (2011): Immunoassays in agricultural biotechnology, John Wiley & Sons, Hoboken, New Jersey, 350 stran. Shin K., Tomita M., Lönnerdal B. (2000): Identification of lactoperoxidase in mature human milk, Journal of Nutritional Biochemistry, 11, str. 94-102. 41 Siedel J., Schiefer S., Rosseneu M., Bergeaud R.,De Keersgieter W., Pautz B., Vinaimont N., Ziegenhorn J. (1988:) Immunoturbidimetric Method for Routine Determinations of Apolipoproteins A-I, A-Il, and B in Normo- and Hyperlipemic Sera Compared with Immunonephelometr, Clinical Chemistry, 34, str. 1821-1825. Singh K.V., Kaur J., Varshney G.C., Raje M., Suri C.R. (2004): Synthesis and Characterization of Hapten-Protein Conjugates for Antibody Production against Small Molecules, Bioconjugate Chemistry, 15, str. 168-173. Sousa S.G., Delgadillo I., Saraiva J.A. (2014): Effect of thermal pasteurisation and high-pressure processing on immunoglobulin content and lysozyme and lactoperoxidase activity in human colostrum, Food Chemistry, 151, str. 79–85. Thongprachum A., Khamrin P., Chaimongkol N., Malasao R., Okitsu S., Mizuguchi M., Maneekarn N., Ushijima H. (2010): Evaluation of an immunochromatography method for rapid detection of noroviruses in clinical specimens in Thailand, Journal of medical virology, 82, str. 2106-2109. Uruakpa F.O., Ismond M.A.H., Akobundu E.N.T. (2002): Colostrum and its benefits: a review, Nutrition Research, 22, str. 755-767. Vacher P.Y., Blum J.W. (1993): Age dependency of insulin-like growth factor 1, insulin protein and immunoglobulin concentrations and gamma glutamyl transferase activity in first colostrums of dairy cows, Milchwissenschaft-milk science international, 48, str. 423-426. Vanemon J.M., Lopezavila V. (1992): Immunochemical Methods for Environmental Analysis, Analytical Chemistry, 64, str. 79-88. Vašíčková M. (2013): Analýza biologicky aktivních látek mleziva, VŠCHT Praha, Ústav mléka, tuků a kosmetiky, 128 stran. 42 Wakabayashi H., Oda H., Yamauchi K., Abe F. (2014): Lactoferrin for prevention of common viral infections, Journal of Infection and Chemotherapy, 20, str. 666-671. Warsinke A., Benkert A., Scheller F.W. (2000): Electrochemical immunoassays, Fresenius Journal of Analytical Chemistry, 366, str. 622-634. Wu J.T., Clayton F., Myers S., Knight J. (1986): A Simple Radial Immunodiffusion Method for Assay of β2-Microglobulin in Serum, Clinical Chemistry, 32, str. 2070-2073. Zhao J., Li G., Yi G.-X., Wang B.-M., Deng A.-X., Nan T.-G., Li Z.-H., Li Q.-X. (2006): Comparison between conventional indirect competitive enzyme-linked immunosorbent assay (icELISA) and simplified icELISA for small molecules, Analytica Chimica Acta, 571, str. 79-85. Anonym (2004) European Pharmacopoeia 5.0: Vol-2, Council of Europe, 2727 stran. Boomer- EMIT [on line]. Datum vytvoření 26.5.2010 [28.5.2015]. Dostupné z: http://www.boomer.org/c/p3/c03/c0308.html Department of chemistry - Conformational Changes in Proteins [on line]. Poslední aktualizace 2.3.2012 [12.4.2015]. Dostupné z: http://chemistry.umeche.maine.edu/CHY431/Conformation3.html ELISA-pevný nosič [on line]. Datum vytvoření 5.8.2000 [14.6.2015]. Dostupné z: http://images.slideplayer.cz/9/2507547/slides/slide_28.jpg Encyklopedie laboratorní medicíny pro klinickou praxi [on line]. Poslední aktualizace 9.10.2004 [4.6.2015]. Dostupné z: http://www.enclabmed.cz/encyklopedie/A/BAADI.htm Imunochemické metody [on line]. Poslední aktualizace 12.5.2011 [4.6.2015]. Dostupné z: http://che1.lf1.cuni.cz/html/imuno.pdf 43 Nature reviews Molecular Cell Biology [on line]. Poslední aktualizace 23.5.2015 [27.6.2015]. Dostupné z: http://www.nature.com/nrm/journal/v3/n12/images/nrm972-i1.jpg Publi-Rozdělení elektroforetických metod [on line]. Poslední aktualizace 18.10.2008 [4.6.2015]. Dostupné z: publi.cz/books/140/02.html 44 8. SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK EGF epidermální růstový faktor EIA enzymová imunoanalýza ELISA Enzyme-Linked ImmunoSorrbent Assay EMIT Enzyme Multiplied Immunoassay Techniquie Fab variabilní oblast polypeptidového řetězce imunoglobulinu Fc konstantní oblast polypeptidového řetězce imunoglobulinu FIA fluorescenční imunoanalýza GH růstový hormon H těžký řetězec imunoglobulinu Ig imunoglobuliny IgA imunoglobuliny třídy A IgD imunoglobuliny třídy D IgE imunoglobuliny třídy E IGF inzulínu podobný růstový faktor IGFBP vazebné proteiny inzulínu podobného růstového faktoru IgG imunoglobuliny třídy G IgM imunoglobuliny třídy M kDa kilo Daltony L lehký řetězec imunoglobulinu PCR polymerázová řetězová reakce PRP na prolín bohaté peptidy RIA radioimunoanalýza SDS-PAGE elektroforéza v polyakrylamidovém dodecylsíranu sodného SRID jednoduchá radiální imunodifuze TGF transformující růstový faktor TGF-α transformující růstový faktor podtřídy α TGF-β transformující růstový faktor podtřídy β 45 gelu v přítomnosti
Podobné dokumenty
3/2011 - Hlas mučedníků
ve shromádìní nejvyšších vládních èinitelù byl jediným kdo pøedkládal
informace – tentokrát ale nikoli na své spoluvìøící, ale poukazoval na útlak
církve. Byl osobou, od které by se nìèeho takovéh...
Program of the Conference
10:35 – 10:50 FIBER ORIENTATION IN POLYPROPYLENE STAPLE YARN BASED ON
THE ACOUSTIC AND INITIAL MODULUS
Bioprospect_1_12.qxd:Layout 1
NMR) a příslušnou literaturu. Databáze umožňuje
vyhledávání lipidů podle různých kritérií (např. podle
jména, přírodního zdroje, biologické aktivity, či molekulové hmotnosti). Banka zavádí vlastní ...
Bioprospect_1_11.qxd:Layout 1
běžně dostupné na trhu, s GM živočichy to je mnohem
složitější a dosud žádný z nich nebyl povolen k prodeji.
Nejblíže potenciálně komerčnímu využití jsou transgenní ryby, protože jejich genetická m...
Imunoreakce se značenými protilátkami
srážením imunokomplexů, nebo
zakotvením neznačeného imunoreaktantu
na pevnou fázi
Výroba potravin a nutriční hodnota
z Vliv technologických operací a skladování na nutriční
hodnotu mléčných výrobků
z Fortifikace mléčných výrobků
z Biologicky aktivní složky mléka a jejich izolace
z Modifikace složek mléka pro zlep...
Stáhnout materiál Bioanalytické metody 8
Protokoly pro imunizaci bývají různé, obvykle trvají 35-60
dnů. Na počátku se odebere kontrolní sérum.
sérum Po počáteční
injekci se užije relativně velkého množství antigenu, pro další
injekce se ...