3/2011 - Hornické listy

Transkript

HORNICKÉ listy
časopis zaměstnanců Skupiny SD  ročník XIX.  číslo 3  červen 2011
Nový velkostroj pro SD:
Start na nejvyšší úrovni
editorial
Milí čtenáři,
vítám vás nad stránkami letního čísla Hornických listů. Protože
váš časopis od začátku letošního
roku vychází jednou za dva měsíce, shrnuje aktuální vydání spoustu
událostí a zajímavostí z obou těžebních lokalit Severočeských dolů.
Bezpochyby tou nejvýznamnější
bylo slavnostní dokončení montáže nového rýpadla KK 1 300/K 111.
Výjimečnost této události umocnila účast pana prezidenta Václava Klause. Nové technické posile
bílinské skrývky věnujeme proto
podstatnou část tohoto čísla. Kromě pravidelných rubrik jsme letní
vydání zaměřili na rekultivace, jejichž výsledky jsou v tuto roční
dobu nejkrásnější. Tak jako každé
léto, i letos se věnujeme cestování.
Tentokrát přinášíme tipy a zajímavé
postřehy přímo od vás.
Letní číslo doplňuje speciální příloha, kterou jsme věnovali mimořádnému velkostroji – KU 800.8/K 77
a jeho stejně mimořádné posádce.
Společně totiž dokázaly vytěžit rekordní objem skrývky na DNT. Pevně věřím, že vás četba o rýpadle –
rekordmanovi zaujme.
Je mou milou povinností vám
také představit nové členy redakční rady Hornických listů. Poté, co
odešli někteří dlouholetí členové
do důchodu, doplnili náš tým svěží
posily – Vladimír Andrášek, vedoucí
odboru řízení a jakosti, Václav Fišer,
předseda odborové organizace č. 1
na DB a Karel Skramuský, směnový
inženýr DNT. Všichni tři jsou zároveň zkušenými pracovníky, kterým
jde vždy o něco navíc.
S přáním krásného léta se za dva
měsíce těším na shledanou s Hornickými listy č. 4.
Tomáš Vrba
šéfredaktor
obsah
3 slovo ředitele
Miroslav Eis
4 hlavní téma
Prezident Václav Klaus
popřál úspěch novému velkostroji SD
strana 4
6 aktuality
Nový přírůstek vozového parku DDM DNT
Přemístění uhelných odtahů na DB
Trojnásobný křest
9 svět dolů
Výstava minerálů, zkamenělin a hornické historie
Montáž KK 1 300/K 111
Pokrok na Pokroku
Hnědouhelný Belchatów
16 velkostroje pro povrchové dobývání
K 2 000/K 101: Rýpadlo bílinské skrývce namíru
strana 7
20 pracovní den
Martin Kroupa, technik rekultivací DNT
22 takoví jsme byli
Libuše Bennová,
figurantka odboru měřictví a geologie DB
23 hornické tradice
Skok přes kůži opět v Chomutově
24 naši zaměstnanci
Kurzy a školení v prvním pololetí 2011
strana 20
25 z odborů
26 jubilanti Skupiny SD
27 informace
Výstavba nových zdrojů ČEZ v Ústeckém kraji
28 sport
30 pomáháme
31 z míst kde žijeme
strana 34
32 cesty za poznáním
Museum techniky v Sinsheimu
Belgií křížem krážem
Chorvatsko ze sedla motorky
Na treku po Nepálu
46 tip na výlet
Teplice
HORNICKÉ listy 3/2011
časopis zaměstnanců Skupiny SD
VYDAVATEL: Severočeské doly a. s. (IČ 49901982), B. Němcové 5359, 430 01 Chomutov ŠÉFREDAKTOR: Tomáš Vrba REDAKCE: Svatava Brožíková ADRESA
REDAKCE: Hornické listy, 5. května 213, 418 29 Bílina, e-mail: [email protected], [email protected] REDAKČNÍ RADA: Předsedkyně: Jaroslava Šťovíčková;
členové: Vladimír Andrášek, Vladimír Budinský, Jiří Dubiczki, Václav Fišer, Ivan Koukol, Rudolf Kozák, Jiřina Leónová, Jiří Martykán, Karel Skramuský, Jaromír Šeps,
Jaroslav Tourek, Pavel Vocásek. Číslo registrace MK ČR E 13126 TISK: TISKÁRNA K&B, s. r. o. Pro SD a. s. zajistil INFO-PRINCIP, s. r. o. UZÁVĚRKA ČÍSLA 3/2011:
16. 6. 2011 UZÁVĚRKA ČÍSLA 4/2011: 15. 8. 2011. Elektronickou podobu Hornických listů najdete na www.sdas.cz a intranetu SD a. s.
Úkoly pro nejbližší
i vzdálenější budoucnost
Do dalšího období přecházejí významné dlouhodobě připravované investiční akce. Na DB se týkají výstavby DPD v Jižních svazích a výstavby
objektů a dodávek technologie v Severních svazích. Finančně i technicky
náročné bude rovněž vložení 2. skrývkového řezu na DB z důvodu narůstající mocnosti nadloží. Na DNT právě zahajujeme rozsáhlou obnovu drtiče D15
a čerpacích stanic. V rámci lomové
stavby budou prodlužovány kabelové
přívody pro velkostroje a DPD.
Pečlivě zvažujeme naše investice – technické i ekologické.
Koncepčně realizujeme strategii sanací a rekultivací,
včetně ochranných opatření. Zodpovědně přistupujeme
k procesu povolování naší budoucí hornické činnosti.
Vážení kolegové, vážení čtenáři,
nepochybně jste nedávno zaznamenali přímo či z médií velkou událost
naší firmy – 6. června jsme na lomu
Bílina za přítomnosti prezidenta Václava Klause slavnostně převzali od
dceřiné společnosti PRODECO nové
kolesové rýpadlo KK 1 300/K 111. Během letošního prvního pololetí však
byly dokončeny i jiné významné investiční akce na Dolech Bílina. Byla
obnovena celá elektročást zakladače
ZPD 6 600.20/Z 96, proběhla modernizace a rekonstrukce dvou úseků dálkové pásové dopravy. Byl také rekonstruován jeden pásový vůz a dodány
dva nové kabelové vozy 35 kV.
Systematicky realizujeme ochranná opatření pro zlepšení životních
podmínek obyvatel obcí v sousedství
lomu Bílina: dokončili jsme a předali
ochranný val včetně odhlučňovací
stěny v Braňanech, pokračujeme ve
výstavbě zelené stěny v Mariánských
Radčicích a začínáme s výstavbou
protihlukové stěny v Ledvicích. Splnili jsme termíny dokončení řady vodohospodářských děl, včetně úprav
a posílení vybraných čerpacích stanic.
Byly provedeny technické úpravy a rekonstrukce technologických dopravníků v ledvické úpravně uhlí.
Na Dolech Nástup Tušimice byly
ukončeny modernizace vybraných dálkových pásových dopravníků 3. skrývkového řezu. Byly vyměněny transformátory na rýpadle KU 800.20/K 106.
Také na DNT se realizují ochranná
opatření – lesní pásy Březno, Droužkovice, Spořice a zemní valy Černovice, Spořice, Droužkovice a Březno. Do
projekční přípravy jsme zařadili nové
valy Březno II.
Velmi zodpovědně a pečlivě přistupujeme k procesu povolování naší
další hornické činnosti. Jak víte, přípravu dokumentace k posouzení vlivů na životní prostředí (EIA) a k plánu
otvírky a přípravy dobývání (POPD)
pro pokračování činnosti na lomu Bílina po roce 2010 do roku 2030 jsme
zahájili již v roce 2006. Rozhodnutí
o povolení hornické činnosti nabylo
právní moci letos v lednu. V předstihu
jsme vstoupili do přípravy oznámení
záměru a zpracování dokumentace
EIA pro postup DNT v období 2014–
2029 v hranicích dobývacího prostoru Tušimice. Po veřejném projednání
EIA a získání stanoviska Ministerstva
životního prostředí bude zpracován
nový POPD pro DNT.
Sanace a rekultivace
V souladu s příslušnými platnými
POPD a se souhrnným plánem sanace
a rekultivace zpracováváme permanentně projektovou přípravu nových
rekultivačních akcí na plochách, které
již pro báňský provoz nepotřebujeme.
Strategie vychází z cíle odclonění těžebních a výsypkových prostorů od
dotčených měst a obcí v sousedství
zelenými zónami. Dalším cílem je tvorba nové krajiny citlivě začleněné do
obrazu i života našeho Ústeckého kraje. Jako příklad můžeme uvést rekultivaci Radovesické výsypky, kde v současné době již obnovujeme její spojení
s okolní infrastrukturou výstavbou tří
komunikací.
Zdař bůh!
Miroslav Eis
technický ředitel
2/3
slovo ředitele
hlavní téma
Prezident Klaus popřál úspěch
novému velkostroji Severočeských dolů
1
2
3
Prodeco si připsalo další úspěch
Inženýrsko dodavatelská společnost
Prodeco patří mezi nejvýznamnější české dodavatele dobývacích strojů pro
povrchové dobývání. Jen na těžebních
lokalitách Severočeských dolů se jich
používá osmnáct. A nyní k nim přibyl
stroj další: rýpadlo s nevýsuvným kolesovým výložníkem pro těžbu těžko
rozpojitelných a pevných nadložních
zemin a jílů. Předáním nového rýpadla
KK 1 300/K 111 byl úspěšně splněn kontrakt na dodávku zakladače a rýpadla výkonové řady TC 2 uzavřený v roce 2006.
Montáž zakladače ZPDH 6 300.1/Z 102
byla dokončena již na konci roku 2009.
Prezidentská návštěva
na KK 1 300/K 111
Na montážním místě Jana bylo smontováno už několik velkostrojů. Jejich uvedení do provozu bylo vždy mimořádnou
událostí. Nové rýpadlo KK 1 300/K 111
ale bylo úplně prvním, jehož oficiálního
spuštění se zúčastnila hlava státu. Prezident Václav Klaus při této příležitosti
uvedl: „Zahajoval jsem a otevíral leccos,
ale uvést do provozu takový stroj, u toho
jsem ještě nebyl. Proto jsem ze spousty
pozvánek přijal právě tuto. Právě u tohoto českého výrobku si uvědomuji význam energetiky pro naše hospodářství.
Je třeba dát signál, že i takové věci, jako
je tento velkostroj, jsou pro naši ekonomiku potřeba.“ Návštěva prezidenta
nebyla pouze formální. Po krátkém projevu a slavnostním přípitku s generálním
ředitelem SD Janem Demjanovičem, ředitelem společnosti Prodeco Hynkem
Mühlbachem a Jaroslavem Veverkou,
předsedou představenstva společnosti
NOEN, si oblékl pracovní oděv a speciální helmu opatřenou štítkem Prezident
republiky a vydal se na prohlídku novotou zářícího rýpadla.
Prezident Václav Klaus:
Chvála českému technickému umu
Průvodcem pana prezidenta byl Karel
Bartoš, manažer projektu z firmy Prodeco, který platí ve svém oboru téměř
za legendu, neboť se projektování dobývacích strojů věnuje přes čtyřicet let.
„Na velkostrojích jsem prováděl už řadu
lidí, ale prezidenta republiky až nyní.
Překvapil mě jeho zájem o fungování
stroje. Prohlédl si podvozky, pohony
otoče a střední stavbu s drtičem. Z pochůzné lávky kolesového výložníku byl
impozantní výhled na lom Bílina. Zde
jsem pana prezidenta seznámil s rozdílnou dobývací technikou pro těžbu
skrývky a uhlí,“ přibližuje svůj nevšední
zážitek Karel Bartoš. V kabině řidiče se
Václav Klaus setkal se Zdeňkem Pečeným, který ho zasvětil do ovládání pětisettunového rýpadla. „ Pan prezident
si vyzkoušel řízení našeho stroje. Zaujal
ho kamerový systém, lehkost ovládání, ale také houpání kabiny při pohybu
stroje,“ vzpomíná řidič Zdeněk Pečený.
Nebyl z posádky KK 1 300 jediný, s kým
se prezident Klaus setkal. Při zpáteční
cestě se zastavil ještě v rozvodně spodní stavby, kde se pozdravil s ostatními
členy posádky, kteří zde sledovali bezproblémový chod nového stroje. Na
závěr své návštěvy montážního místa
pan prezident uvedl: „Vzniklo tady něco
zcela mimořádného díky umu našich inženýrů, techniků a dělníků. Chtěl bych
poděkovat všem, kteří dokázali toto
dílo vytvořit a přispěli k jeho dokončení.“ Mezi hosty slavnostního předání
nechyběli zástupci státní báňské správy,
hejtmanka Ústeckého kraje, poslanci
a senátoři z našeho kraje a starostové
sousedních měst a obcí.
text: Tomáš Vrba
foto: David Konečný, Tomáš Vrba, Miloš Žihla
1 Zkouška ostrého startu: v kabině KK 1 300/K 111 prezident Václav Klaus s reprezentantem
firmy Prodeco Karlem Bartošem (vlevo) a řidičem Zdeňkem Pečeným z DB.
2 Po projevech (zleva) Hynka Mühlbacha, ředitele Prodeco, generálního ředitele SD Jana Demjanoviče
a Jaroslava Veverky, předsedy představenstva Noen, prezident republiky popřál novému velkostroji mnoho zdaru.
3 Nelíčeně příjemná atmosféra na montážním místě. Václava Klause a Jana
Demjanoviče provázel Rudolf Kozák z odboru strategie a komunikace SD.
4/5
V pondělí 6. června proběhlo na montážním místě Jana u Duchcova
slavnostní předání nového rýpadla KK 1 300/K 111 zástupcům Severočeských
dolů. Generálním dodavatelem byla dceřiná společnost Prodeco. Projektovou
dokumentaci a montáž zajišťovala firma Noen. Výjimečnou událost, jakou
bezesporu je úspěšné dokončení moderního kolesového rýpadla, na
jehož vývoji, konstrukci, výrobě a montáži se podílely výhradně tuzemské
firmy, umocnila účast prezidenta České republiky Václava Klause.
aktuality
SLOUČENÍ PROVOZNÍCH
ÚSEKŮ SKRÝVKY NA DNT
Od 1. července vzniká na DNT
sloučením dvou dosud samostatných provozních úseků skrývka 1
a skrývka 2 jeden PROVOZNÍ ÚSEK
SKRÝVKA (PÚ skrývka). Novým
organizačním uspořádáním je tak
realizován další krok k zefektivnění
řízení a organizace těžby skrývky.
Sloučení úseků přináší účinnější
řízení a úsporu provozních nákladů při snížení počtu technickohospodářských pracovníků a příznivě
ovlivní i další související náklady.
Vedoucím nového Provozního úseku skrývka je Miloslav Kuba, který
dosud úspěšně řídil úsek skrývka 2.
Nový přírůstek vozového parku DDM DNT
Důlně doplňková mechanizace na DNT pravidelně obměňuje svůj
vozový park. Pásové rýpadlo Liebherr R 944 C Litronic s výjimečně
dlouhým ramenem patří mezi nejnovější mechanizaci.
Řidič zemních strojů František Fafejta je s novým
pásovým rýpadlem spokojen. Oceňuje nejen jeho
dosah, ale také výbornou manévrovací schopnost.
PERSONÁLNÍ ZMĚNY
VE SKUPINĚ SD
Novým předsedou představenstva a výkonným ředitelem dceřiné
společnosti Prodeco je od 1. července Walter Fiedler, který má
s povrchovým dobýváním dlouholeté zkušenosti (řadu let řídil údržbu velkostrojů na DNT, působil také
v čele dceřiných společností Skládka Tušimice a SD – Komes). V nové
pozici vystřídá Hynka Mühlbacha,
který po pěti letech z Prodeca
odchází.
Na DNT se k 1. červenci ujímá
Vladimír Andrášek, dosavadní
báňský specialista provozu skrývka, vedení odboru řízení kontroly
a jakosti. Funkci báňského specialisty skrývky přebírá Pavel Filingr,
který dosud pracoval jako směnový
inženýr odboru přípravy a řízení výroby.
text a foto: Tomáš Vrba
Pro plynulý chod hnědouhelného velkolomu nejsou zapotřebí pouze mohutná kolesová rýpadla, dálková pásová
doprava a obří zakladače. Také na DNT
by těžba uhlí nebyla možná bez početného vozového parku důlně doplňkové
mechanizace, která zajišťuje zejména
úpravu terénu pro posun velkých kolesových rýpadel. Neobejdou se bez ní
ani přestavby DPD, či úprava svahů po
těžbě. Využívá se také při odstraňování
sedimentů a čištění čerpacích stanic
důlních vod nebo při úpravě přístupových cest po celém lomu. V rámci pravidelné obnovy vozového parku byly
letos pořízeny na DNT dva malé dozery
Komatsu D 65 EX 15 a ojedinělé výkonné pásové rýpadlo Liebherr R 944 C
Litronic (výkon 190 kW, objem podkopové lžíce 1,2 m3, hmotnost 55 t),
které je opatřeno dlouhým ramenem
dosahujícím až 19 m. Pro zemní práce s velkým dosahem je nové rýpadlo
ideálním pomocníkem. Nový stroj je
osazen systémem GPS. Výbornou stabilitu mu zajišťuje výsuvný podvozek.
Na DNT se využívá například při čištění
jímek důlních povrchových vod a demontáži čerpací technologie. Dlouhé
rameno nového rýpadla je výměnné,
takže v případě potřeby se může na
stroj namontovat rameno s tradičním
dosahem a fungovat pak jako běžné
rýpadlo. Aktuálně čítá vozový park
DDM DNT 79 stojů, které se denně podílejí na zajištění nepřetržitého provozu.
Nejpočetnější je skupina dozerů – celkem 36 strojů (24 malých, 7 středních
a 5 velkých dozerů).
6/7
Přemístění uhelných odtahů na Jižní svahy
Dolů Bílina intenzivně pokračuje
Výstavba nových tras tří uhelných
odtahů na Jižních svazích
postupuje podle plánu. Aktuálně
probíhá na nejvyšším horizontu
budoucí uhelné trasy montáž
nových dopravníků DPD šíře
1 600 mm. Čilý stavební ruch
vládne také na dvou nižších
etážích, kde jsou rozpracovány
zemní práce včetně odvodnění
a obslužných komunikací tak,
aby sem mohly být postupně
přeloženy dva dopravníky ze dna
lomu. Přeložka DPD bude probíhat
po etapách, aby nebyl omezen
nepřetržitý provoz uhelného lomu.
Realizace náročného projektu přeložení uhelných odtahů začala v roce
2010 přípravnými pracemi. Nové trasy
budou stoupat od uzlu PVZ přes úbočí
Jižních svahů až k východnímu okraji
lomu, kde se napojí na stávající uhelné
odtahy směřující k úpravně uhlí. Délka nových úseků vedoucích přes Jižní
svahy je zhruba 3,5 km. Kromě výstavby jedné nové kompletní dopravní linky
DPD š. 1 600 mm se budou přemísťovat
dva stávající uhelné odtahy do nového
postavení ve výškových horizontech
Jižních svahů. Pro nové dopravní cesty
remontovaných linek DPD vedoucích
ve dvou výškových úrovních Jižních
svahů byly provedeny rozsáhlé terénní úpravy pláně včetně širokých zářezů, výstavby obslužných komunikací
a odvodnění celého prostoru. Poté začaly stavební práce nutné pro přeložení
dvou linek DPD (výstavba opěrných zdí
a zatěžovacích lavic, důkladné hutnění
a odvodnění).
Nové situování uhelných odtahů bylo
vyvoláno potřebou zvětšit kapacitu
vnitřní výsypky v souvislosti s úpravou
územně ekologických limitů. Upraveným postupem porubní fronty lomu
Bílina západním směrem se zvyšuje
příkryvný poměr (poměr mezi objemem vytěženého uhlí a skrývkových
hmot, které je nutné odklidit pro uvolnění uhelné sloje). Dokončení rozsáhlého projektu přeložení uhelných odtahů
je rozplánováno do etap. Letos na podzim bude dokončen první uhelný odtah
s novými dopravníky, jejichž montáž
nyní probíhá. Zároveň s novými dopravníky povede v zářezu svahu také
nová hlavní příjezdová komunikace do
lomu z jižní strany. Jedná se o obousměrnou asfaltovou komunikaci, která
výrazně sníží prašnost nejen v lomu, ale
také v blízkém okolí. Prašnost se také
omezí zkrápěním přesypů DPD. Navíc
se počítá, že postupně budou všechny nové trasy uhelných odtahů zakrytovány. Dvě další linky, kam se budou
přemísťovat stávající dopravníky, by
měly zahájit provoz na konci roku 2012.
Nabíhat budou postupně, aby nebyla omezována těžba a tím i odbyt uhlí.
Hlavními dodavateli rozsáhlé investiční
akce jsou dceřiné společnosti Prodeco
a SD – Rekultivace.
Bezpečnost práce v Severočeských dolech
Přehled počtu pracovních úrazů na SD v kumulaci od počátku roku 2011:
leden až
květen
Počet evidovaných úrazů
Rozdíl
2011
2010
DB
30
35
-5
DNT
25
27
Správa a.s.
1
1
SD a.s.
56
63
Počet úrazů se záznamem
Rozdíl
2011
2010
9
12
-3
-2
7
8
-1
0
1
1
0
-7
17
21
-4
Kategorizace úrazů je vedena dle § 105 Zákoníku práce s lokalizací, kde k pracovnímu úrazu došlo.
aktuality
Trojnásobný křest
Tradiční oficiální představení a křest
nových ročenek DB a DNT probíhá
vždy v přátelské atmosféře. Ani
tentokrát tomu nebylo jinak. Autoři
zde v premiéře prezentovali členům
vedení SD v čele s generálním
ředitelem Janem Demjanovičem
svá poslední díla. Letos se zároveň
s ročenkami obou lokalit SD křtila také
nová publikace o ledvické úpravně.
Hlavním řečníkem milého setkání byl
i letos pan Jiří Janota, předseda redakční rady DNT. Nejenže představil čerstvě
vytištěnou Ročenku DNT 2010, ale referoval o všech dalších aktivitách rady.
Přestože kreativní tvůrci z Tušimicka
jsou omezováni zdravotními problémy
některých svých kolegů, nevzdávají se
Také v případě Ročenky DB 2010
a publikace o úpravně Ledvice byl kmotrem
Jan Demjanovič, na snímku s Jiřím Jelínkem.
Předseda redakční rady DNT Jiří Janota křtí spolu s generálním
ředitelem Janem Demjanovičem Ročenku DNT 2010.
a mají spoustu plánů. Patří mezi ně publikace Měřiči a geologové na DNT, na
které spolupracovali s Martinem Vrubelem, vedoucím odboru měřictví a geologie. Čtenáři se také mohou těšit na další
ročenku, která bude mapovat rok 2011
na DNT. V dlouhodobějším horizontu
by zkušený autorský tým, který pracuje
ve složení Jiří Janota, Miroslav Klvaňa,
Marie Kasperová a Pavlína Vašková, rád
zaměřil svoji pozornost na rekultivační
problematiku. Publikace s pracovním
názvem Rekultivace DNT by měla vyjít
v roce 2013. Pozadu nezůstala ani redakční rada DB. Ačkoliv ji tvoří pouze
autorská dvojice Jiří Jelínek a Jitka Bílá,
podařilo se jim připravit hned dvě pěkné
publikace. Kromě Ročenky DB 2010 to
byla ještě zajímavá a graficky nápaditá
brožura s kvalitními fotografiemi o historii a současnosti úpravny uhlí v Ledvicích.
Autorským týmům z DB a DNT se opět
podařilo vydat hodnotné publikace mapující minulý rok na obou těžebních lokalitách SD. Gratulujeme!
Rozloučení s KU 800.8/K 77
Výjimečnému rýpadlu je věnována
aktuální příloha Hornických listů. Mezi
první čtenáře patřili všichni ti, kdo
s tímto nezapomenutelným strojem byli
během dvaatřiceti let provozu v pracovním kontaktu. Silná sestava zhruba
šedesáti bývalých, ale i současných
pracovníků skrývky DNT se u příležitosti vyřazení legendárního velkostroje
z provozu sešla v Málkově ke společnému vzpomínání. Nechyběl mezi nimi
ani výrobní ředitel Jiří Neruda a Pavel
Smatana, ředitel pro výrobu DNT. Důstojné rozloučení a milé setkání kolegů
bezchybně organizačně zajistil Miloslav Kuba, vedoucí Provozního úseku
skývka.
text: Tomáš Vrba
foto: Jan Pajdič
Výstava minerálů, zkamenělin
a hornické historie v Klášterci nad Ohří
První ročník v roce 1995
vznikl z iniciativy ředitele
zámku Václava Zajíce
a geologa Františka Foltýna.
Úspěšnost výstav neživé
přírody v prostorách zámku
v Klášterci nad Ohří je
způsobena hlavně netradičním
pojetím. Organizátoři
oslovují soukromé sběratele
a nabízejí jim možnost
vystavit něco ze svých sbírek.
Často jsou to exponáty
nevídané a mimořádné.
V roce 2011 je to již sedmnáctá výstava, která je zvláštní a výjimečná
z několika důvodů. Za prvé je nejrozsáhlejší, zabírá celkem čtyři místnosti
a tradiční chodbu. Obsahuje proto také
nejvíce exponátů. Dalším důvodem je,
že je monotematická. Tak tomu bylo již
ve dvou ročnících. V roce 1998 byla výstava zaměřena na minerály mostecké
hnědouhelné pánve, v roce 2004 byla
pouze paleontologická o zkamenělém
Model Chalikotéria, vymřelého
předchůdce koně, od J. Bažanta.
Autoři knihy při podpisu.
Kniha o třetihorním životě v našem kraji před 20 miliony lety.
rostlinstvu a v roce 2011 tedy opět celá
paleontologická, a to o zkamenělém
zvířectvu. Při těchto příležitostech byla
na vernisáži křtěna kniha k dané tématice. Na vzniku knih se podíleli regionální geologové a sběratelé.
Duch celé letošní expozice je tvořen
postupnou cestou do pravěku. Od nejstarších trilobitů z prvohor, přes mořské
živočichy druhohor, až po savce a zvířectvo třetihor, se dostáváme k zástupcům čtvrtohor v podobě srstnatých
nosorožců a mamutů. Hlavní náplní
jsou nálezy třetihorní fauny z prostoru naší uhelné pánve, a to zejména
z lomu Bílina a lokality Ahníkov z Dolů
Nástup Tušimice. Návštěvník si bude
moci prohlédnout fosílie, které již nikdy
vystaveny nebudou. Výstava byla připravována skoro rok. Tajit dech se vám
bude nad vitrínou zkamenělého hmyzu
nebo nad zuby krokodýlů a neuvěřitelnou plejádou zkamenělých želv. Mezi
nejvýznamnější nálezy patří kolekce
kostí zvláštního předchůdce koní, nazývaného Chalikotérium. Tento dvoumetrový obr s mohutnými drápy, který
byl býložravec, byl prvním nálezem tohoto druhu v Čechách, právě na lokalitě Ahníkov. Neméně významná je další
kolekce s pozůstatky nosorožce, jelenů, tapírů, koní a šelem. Nepovšimnuty
určitě
nezůstanou ani expozice
pravěkých ptáků,
ryb, drobných
savců a stop zanechaných živočichy. Výstava je doplněna
rekonstrukcemi zvířat a krajin z různých etap vývoje Země. Na
zámecké chodbě se nachází galerie
obrazů dvou malířů, kteří se specializují na rekonstrukce pravěkých zvířat
a krajiny. Oba pocházejí z našeho kraje,
jsou to Karel Mach a Jiří Svoboda. Obrazy jsou doprovázeny drobnými paleontologickými expozicemi.
Hlavním sponzorem akce jsou Severočeské doly a.s. Výstavu organizačně
zabezpečují pracovníci geologie Dolů
Nástup Tušimice Pavel Coufal, Oldřich
Janeček a Petr Bican a za Doly Bílina
Zdeněk Dvořák, Jiří Svejkovský a Roman Gramblička. Menší část vzorků
zapůjčila muzea v Teplicích a Chomutově a sběratel Jan Valíček.
Výstavu je možné navštívit každý den
v době od 9 do 17 hodin do 30. září
2011.
text: Zdeněk Dvořák
foto: Zdeněk Dvořák, Pavel Coufal
8/9
svět dolů
svět dolů
Stavba nového rýpadla KK 1 300/K 111
probíhala od listopadu 2009 do
června 2011 na montážním místě Jana
u Duchcova. Reportážní fotografie
přibližují uplynulých dvacet měsíců
usilovného pracovního nasazení,
na jehož konci stojí nejmodernější
kolesové rýpadlo v ČR. Na projekci,
výrobě a montáži se podílely
výhradně tuzemské firmy. Generálním
dodavatelem byla společnost
Prodeco. Montáž byla dokončena
v plánovaném termínu. Celkové náklady
na výrobu rýpadla KK 1 300/K 111
dosáhly 1,56 miliardy korun.
Montáž nového rýpadla se částečně prolínala se stavbou zakladače
ZPDH 6 300.1/Z 102, neboť oba velkostroje byly pořízeny v rámci jednoho kontraktu. Díky tomu mohly být použity některé
unifikované díly pro oba stroje. Například,
pohon podvozku na podpěrném podvozku rýpadla je identický s pohonem
pojezdu housenicových podvozků zakladače. Rýpadlo KK 1 300/K 111 je určeno
pro těžbu těžko rozpojitelných a pevných
nadložních zemin a jílů. Tomuto požadavku byla uzpůsobena jeho konstrukce: nevýsuvný kolesový výložník, dvourotorový
hydraulicky rozevíratelný a regulovatelný
drtič s násypkou a hydraulicky ovládaným skluzem. Ocelová konstrukce rýpadla je navržena pro zvýšené namáhání setrvačnými silami. Projekt a montáž strojní
části zajišťovala firma Noen. Elektro části
dodala společnost Bohemia Müller. Hlavními subdodavateli byly Vítkovice, Hutní
montáže, Krušnohorské strojírny a Elektroprim Koutník.
Slavnostní předání nejnovějšího kolesového rýpadla Dolů Bílina se uskutečnilo 6. června. V červenci se vydá
KK 1 300/K 111 na zhruba tříkilometrovou transportní trasu z montážního místa k prvnímu místu svého nasazení. Na
druhém skrývkovém řezu Severních svahů (u PD 711) bude těžit své první kubíky,
které budou ukládány na vnitřní výsypce
zakladačem ZP 5 500.5/Z 79. Postupnou
těžbou a transporty se dostane na místo
svého trvalého určení – na nejnižší skrývkový řez DB. Obsluhu stroje zajišťuje
nově utvořená posádka, která má dohromady pro všechny čtyři směny 33 členů,
vždy 7 osob (vedoucí řidič, řidič, zámečník, strojník, klapkař a dva elektrikáři) na
každou směnu.
MONTÁŽ KK 1 300/K 111
Technické parametry rýpadla KK 1 300/K 111
Teoretický výkon
5 500 m3/h
Měrná rozpojovací síla
192–219 kN/m
Obvodová síla na kolese
1 300 kN (max.)
Výkon na kolese
2 × 1 150 kW
Jmenovité otáčky kolesa
5,9 min
Průměr kolesa včetně korečků
13,2 m
Počet korečků/objem korečků
15/1 300 l
Celková hmotnost
4 977 t
DUBEN 2010
Zatímco zakladač ZPDH 6 300.1/Z 102 je připraven k transportu
na vnitřní výsypku, na montážním místě Jana pokračují
první etapy montáže rýpadla KK 1 300/K 111.
Dokončeno sestavení segmentů spodní stavby na hlavním podvozku,
na níž bude ve výšce 13 m usazena kulová dráha o průměru 16 m.
ČERVENEC 2010
ŘÍJEN 2010
Montáž rámu drtiče a předávacího pasu ve spodní stavbě.
Do masivního ocelového rámu bude poté vsazen dvourotorový drtič.
Za pomoci všech tří jeřábů je vynášena již smontovaná
střední část vyvažovacího výložníku na podpěry, aby mohla
být svařena s dolním rámem vyvažovacího výložníku.
LISTOPAD 2010
DUBEN 2011
Finální fáze montáže kolesového výložníku. Koleso (průměr 10,4 m bez korečků)
je usazeno v přípravku a za pomoci lan k němu bude spuštěn výložník.
Na jaře letošního roku probíhalo v rámci zprovozňování stroje
dokončování elektroinstalací. Po provedení montážních zkoušek už
nic nebránilo zbrusu novému rýpadlu opustit montážní místo.
10/11
PROSINEC 2009
svět dolů
V loňském roce bylo na vnější
výsypce Dolů Bílina Pokrok po
osmadvaceti letech ukončeno
zakládání skrývkových zemin.
Od té doby zde už probíhají
pouze rekultivační činnosti.
Na Pokroku najdeme všechny
druhy rekultivací. Nejpočetněji
jsou zastoupeny lesnické
a zemědělské. Nově byly
vyčleněny menší výzkumné
rekultivační plochy. Teď v létě
na Pokroku vládne velmi čilý
rekultivační ruch. Kompletní
dokončení rekultivací se zde
předpokládá v roce 2025.
Lokalita Pokrok nepostrádá
rekultivační tradici
S rekultivačními pracemi se začalo už v polovině 50. let minulého století, kdy v rámci otvírky lomu Pokrok
u Duchcova (1956) byla vůbec prvně
v historii celého hnědouhelného revíru zachraňována ornice, tedy ještě
předtím než vyšly zákony a předpisy,
které tento postup ukládaly. Postupně
se činnosti i objemy rekultivací v této
lokalitě zvyšovaly. Například už v roce
1977 bylo městu Duchcov předáno 27
ha ukončených rekultivací zámecké
zahrady. Během 70. let pokračovaly
další rekultivace svahů přilehlých k duchcovské zámecké zahradě a tato část
byla dokončena v roce 2002.
Navážka ornice v severní části výsypky Pokrok.
POKROK NA POKROKU
Rozlehlá plocha výsypky (792 ha) byla
zařazena do výzkumu České zemědělské univerzity. Rekultivace se zde provádějí podle nejnovějších poznatků. Velká
pozornost je věnována požadavkům
sousedních měst a obcí, jejichž zastupitelé se každoročně účastní kontrolních
dnů a aktualizací Plánu rekultivací území
dotčeného těžbou Dolů Bílina nebo seminářů pořádaných experty z ČZU. V letošním roce se počítá, že na Pokroku
budou ukončeny rekultivační práce na
113 ha.
Léto na výsypce Pokrok
Také během tohoto ročního období
tady intenzivně pokračují práce celého rekultivačního spektra. V severní
části se provádějí terénní úpravy a sanační práce (vytvoření svahů a bezodtokových míst) a navážka ornice, to
v případě zemědělských rekultivací,
nebo kompostu pro lesnické rekultivace.
Obecně platí, že s rovnými plochami se
počítá pro budoucí zemědělské využití
a naopak svahy se po dokončení rekultivací promění ve smíšené lesy. Ornice
se na Pokrok buď naváží přímo po jejím
sejmutí z předpolí, nebo z deponií, které
byly založeny přímo v prostoru výsypky.
Péči vyžadují také mladé dřeviny základní výsadby, které jsou před nájezdy divoké zvěře chráněny oplocenkami nebo
nátěry. Aby nezarostly buření, musí se
dvakrát ročně vyžínat. Na Pokroku je
také v plném proudu sečení jetelotráv na
Typický letní pohled na zemědělské rekultivace – sečení jetelotráv.
plochách zemědělských rekultivací. Po
dokončení tříletého přípravného agrocyklu budou tyto plochy předány k dalšímu zemědělskému využívání. Několik již
dokončených částí obhospodařuje v nájmu soukromý zemědělec. Letos zde
pěstuje hlavně řepku olejku. I v letních
měsících pokračuje v některých zónách
výsypky stavba odvodňovacích příkopů
a provozních komunikací. Letošní novinkou na výsypce Pokrok je vyhlídkové
a odchytové dřevěné molo, které zde
bylo postaveno v rámci revitalizačních
opatření. Mola jsou na zdejší největší
vodní ploše Jana (nedaleko stejnojmenného montážního místa u Duchcova).
Dalším nově vybudovaným krajinotvorným prvkem je vyhlídkový altán.
Výsypka Pokrok v číslech:
Celková plocha
792 ha
Dokončené rekultivace
171 ha
Rozpracované rekultivace
621 ha
Komplexní dokončení
rekultivačních prací v roce
2025
Ve vyrovnaném poměru
zde dominují zemědělské (293 ha)
a lesnické (291 ha) rekultivace.
Dodavatelem rekultivačních prací je
dceřiná společnost SD – Rekultivace.
Nově vybudované odchytové molo na vodní ploše Jana se stává vyhledávaným místem duchcovských rybářů.
Historie
výsypky Pokrok
Vnější výsypka Pokrok byla nazvána podle stejnojmenného malolomu, který v letech 1955 až 1981
v těsném sousedství Duchcova provozoval těžbu uhlí. Dobývací prostor
lomu Pokrok měl rozlohu 460 ha.
Během aktivní báňské činnosti se
zde vytěžilo zhruba 30 mil. tun uhlí.
Po ukončení těžby se do prostoru
poznamenaného důlní činností začaly ukládat skrývkové hmoty ze
severního křídla Velkolomu Maxim
Gorkij (Doly Bílina). Už v roce 1987
byla zbytková jáma lomu Pokrok
zaplněna a začal se přesypávat
okolní terén. Byly tak zahlazovány stopy předešlé důlní činnosti
mezi městem Duchcov a bývalou
obcí Hrdlovka. Celé těleso výsypky Pokrok vytvořil jediný zakladač
ZP 10 000/Z 81, který sem zakládal
nadloží z prvního skrývkového řezu.
V únoru 2010 byl provoz výsypky
ukončen. Celkem sem bylo v letech
1982 až 2010 uloženo 260 mil. m3
skrývkových hmot.
12/13
První pokusné rekultivační plochy
I když klasické rekultivační činnosti
na lokalitách Severočeských dolů jsou
vyhlášené svými výsledky, nebrání se
specialisté SD hledání dalších možností zvýšení efektivnosti rekultivačních
procesů. Pro praktické ověření nových
pěstebních metod byly na Pokroku vyčleněny tři pokusné plochy o celkové
výměře zhruba 7 ha. Na části byly vysázeny krytokořenné listnaté lesní sazenice. Na dalším úseku pokusné plochy
byl pak proveden hydroosev semeny
dřevin (v postřikové směsi byla smíchána semena stromů s vodou, hnojivem
a emulzí). Kromě rozdílného způsobu
výsadby se liší pokusné plochy také
následnou péčí, která bude novým
rostlinám věnována. Střídají se zde
dvakrát ročně vyžínané plochy s místy
bez následné péče. Někde je pokusná
výsadba ohraničená oplocenkami, jinde je zvěři naopak volně přístupná. Na
experimentální plochy byly vysazeny
nebo v postřikové směsi naneseny zejména duby, lípy a javory, nechybí ale
ani habr či třešeň ptačí. Hlavním cílem
pokusů je hledání optimální varianty
rekultivačních prací, která povede ještě
k dalšímu zkvalitňování rekultivací, ale
také ke snížení nákladů.
svět dolů
Hnědouhelný Belchatów
Každé tři roky se stává provinční Belchatów uprostřed Polska skutečným
hlavním městem světového hnědouhelného hornictví. Letos v dubnu
se tady konal už VII. mezinárodní kongres pod heslem „Role a místo
hnědého uhlí ve světové energetice 21. století“. Pečlivě připravená
jednání kongresu přivedla do Belchatówa více než 350 delegátů
(z toho 60 zahraničních) z renomovaných hnědouhelných společností,
vědeckotechnických center a vysokoškolských institucí. Silná byla
přítomnost konstruktérů a výrobců strojů a zařízení pro povrchovou těžbu
hnědého uhlí. Přes 40 firem předvedlo své expozice během doprovodné
výstavy. V Belchatówě nemohli chybět představitelé Severočeských dolů,
jejichž pravidelné aktivní účasti si organizátoři kongresu velmi váží.
Má hnědé uhlí budoucnost?
Na tuto otázku se snažily odpovědět diskuse a závěry VII. mezinárodního kongresu v Belchatowě (11.–13.
dubna 2011). Hnědé uhlí jak v Polsku,
tak ve světě, zaujímá dosud pevné
místo v ekonomickém rozvoji. Dlouhodobě plní úlohu strategického
paliva a garantuje energetickou bezpečnost. Proto je neobyčejně důležité mluvit o budoucnosti hnědouhelného hornictví a energetiky, zejména
v kontextu rozvoje nových uhelných
Exkurze v největší polské hnědouhelné
elektrárně Belchatów (zleva: Vratislav Ondráček,
Tomáš Hamerník a Martin Kroupa).
technologií a boje proti klimatické
změně. Hnědouhelné hornictví nijak
nezpochybňuje negativní roli připisovanou pevným palivům, včetně hnědého uhlí, které při významném podílu
na produkci elektřiny přispívá stejným
podílem k růstu emisí CO2.
V kontextu situace v elektrárně Fukušima dochází k přehodnocování postoje k jaderné energetice a sám předseda
Evropského parlamentu Jerzy Buzek
nedávno oficiálně prohlásil, že je nanejvýš účelné zvážit návrat k pevným
palivům, samozřejmě s uplatněním nových metod sekvestrace CO2. A Polsko,
jehož ekonomika se o uhlí opírá, s nimi
spojuje velké naděje. Všichni delegáti
kongresu se shodli na tom, že uhelný
průmysl dnes musí řešit následující
problémy: zachování dostupnosti surovinové základny, zachování konkurenční výhody nízkých nákladů, zvládnutí
a zavedení čistých uhelných technologií. Každý z těchto problémů představuje velkou výzvu.
Polští delegáti na kongresu vyslovili obavy, zda jsou akce související
s vývojem a nasazením moderních
uhelných technologií, především CCS
(zachycování a ukládání emisí CO2 ze
spalin elektráren) skutečně úspěšné.
Tempo přijímání regulačních opatření
EU v oblasti ochrany klimatu se stále zrychluje a pravděpodobnost, že
jejich závaznost zůstane omezena či
časově posunuta, se systematicky
zmenšuje. Stejně tak ubývá naděje na
to, že se v Polsku podaří připravit odpovídající technická řešení, která by
pomohla obyvatelstvu i celé ekonomice vyhnout se nadměrně vysokým
cenám elektřiny.
Velmi inspirující byl proto referát představitelů vlády australského
státu Victoria, jenž je největším energetickým trhem Austrálie založeném
na spalování hnědého uhlí. Vláda ve
Victorii má nastavenu jasnou strategii
technologických inovací v energetice
a až dosud vynaložila přes 390 mil. A$
do vývoje nových uhelných technologií, včetně vysušování, zplyňování
a zkapalňování. Kromě toho výrazně
podpořila přímo více než 2 mld. A$
konkrétní „vlajkový“ program CCS
s ukládáním CO2 do hlubin moře.
Rekultivace a krajina po těžbě
Téma rekultivace a tvorby nové krajiny po povrchové těžbě hnědého uhlí
bylo přitažlivé pro celou řadu autorů
referátů. Polští odborníci prezentovali na vybraných příkladech směry
rekultivací preferované pro konkrétní
podmínky. Polská norma „Povrchové
dobývání. Rekultivace. Obecné směry projektování“ zahrnuje rovněž pojem a kategorii „speciální rekultivace“,
což poněkud mění dosavadní pojetí.
Do této nové kategorie se zařazují ty
Povrchový hnědouhelný důl
Belchatów
Účastníci kongresu navštívili lokality KWB Belchatów, který patří do největší polské energetické skupiny PGE.
Dobývací pole Belchatów, kde byla
těžba zahájena koncem roku 1980,
bude exploatováno do roku 2019, při
objemech roční těžby kolem 38,5 mil.
tun. Jeho prodloužením je pole Szczerców, kde se hnědé uhlí těží od
roku 2009, dle předpokladů do roku
2038. Lokalita Szczerców je schopna
poskytnout roční výkon až 36,5 mil.
tun. Zbytkové jámy Belchatów i Szczerców se v budoucnu přemění na jezera s rekreačním zázemím. Lesnická
rekultivace vnější výsypky Belchatów
(1 500 ha) byla dokončena v roce 1994.
Díky moderní těžbě hnědého uhlí se
během více než 30 uplynulých let kdysi ospalá obec Belchatów stala dynamicky se rozvíjejícím městem, známým nejen v Polsku, ale i v zahraničí.
rekultivace, jež mají jiné cíle než tradiční rekultivace zemědělské, lesnické, vodohospodářské a komunální (ke
komunálním formám patří například
parky, zeleň, sportoviště, rekreační
zóny). V prezentacích doslova zaznělo, že právě v oblasti popularizace
a uplatnění jiných než tradičních směrů rekultivací se polské hnědouhelné
hornictví musí ještě hodně snažit, aby
se vyrovnalo sousedním zemím – Německu a Česku.
Z německých referátů nejvíce zaujal
popis nové koncepce obnovy území
zasaženého povrchovým dobýváním
hnědého uhlí v Porýní. Projekt pod
názvem TERRA NOVA realizuje společnost RWE Power ve spolupráci
s třemi konkrétními obcemi. Tito partneři se dohodli na tom, že téma energetiky, které je a ještě dlouho bude
s regionem bytostně spojené, bude
do procesu obnovy začleněno – nikoli
jako tradiční muzeum, nýbrž jako unikátní „Technologická zahrada“. Česká
rekultivační škola byla zastoupena
14/15
referáty o minulosti, přítomnosti a budoucnosti revitalizace Radovesické výsypky (spoluautory byli za SD
Vratislav Ondráček a Jiří Brabenec)
a o biodiverzitě fauny v krajině po těžbě (autorů z ČZU Praha).
Vladimír Andrášek a Jiří Tischler
na vyhlídce dolu Belchatów.
Autoři prezentovaného referátu o Radovesické
výsypce (zleva: Michal Řehoř z VÚHU,
Vratislav Ondráček a Jiří Brabenec z SD).
Na staveništi nového bloku elektrárny Belchatów (zleva: Jiří Tischler, Miloslav Míchal a Pavel Smatana).
velkostroje pro povrchové dobývání
K 2 000/K 101:
Rýpadlo bílinské skrývce namíru
1
2
3
Obtížně těžitelné nadloží
si vyžádalo rýpadlo nové generace
Od počátku 80. let bylo zřejmé, že
si narůstající mocnost nadloží Dolů
Bílina vyžádá nasazení dalších velkostrojů (v roce 1984 bylo uvedeno do
provozu KU 800.19/K 98 a v roce 1987
KU 800.18/K 99). Kromě zvyšujícího se
příkryvného poměru se stále častěji
v porubní frontě vyskytovalo obtížně těžitelné nadloží, především pevné pískovcové polohy. Logicky vznikl požadavek
na robustní rýpadlo s větší rozpojovací
silou. Výroba prvního tuzemského rýpadla s nevýsuvným kolesovým výložníkem, housenicovým podvozkem,
drtičem, unikátní skořepinovou spodní
stavbou a teleskopickým nakládacím
výložníkem byla tenkrát řešena jako
státní úkol. Výrobcem byly Uničovské
strojírny, tehdejší tradiční dodavatel
kolesových rýpadel. Absolutní novinku
mezi českými dobývacími stroji představoval teleskopický spojovací most, který
umožňuje snadné nastavení přesypu na
dálkovou pásovou dopravu. Při návrhu K 2 000 se vycházelo z konkrétních
zkušeností rýpadel KU 800 a K 10 000
na bílinské skrývce. Koleso K 2 000 je
bezkomorové, o průměru 13,17 m, s 15
korečky. Namísto kráčivého hydraulického podvozku, který mají rýpadla řady
KU 800, bylo nové rýpadlo K 2 000 opatřeno housenicovým podvozkem (šest
housenic sdružených do dvojic zajišťuje
tříbodové podepření stroje), jenž umožňuje těžbu i během pojezdu a lépe vyhovuje robustní konstrukci celého rýpadla.
Celková hmotnost činí 5 700 t (o tisíc tun
více než KU 800). O tom, že K 2 000 je
určeno do nejobtížnějších partií nadloží
na nejnižším skývkovém řezu bezprostředně nad uhelnou slojí, svědčí jeho
pozoruhodná měrná rozpojovací síla
168 kN/m (oproti 120 kN/m u KU 800).
Milníky provozu K 2 000/K 101
Rýpadlo K 2 000/K 101 splnilo očekávání. Nejenže se výborně vypořádalo
s obtížně těžitelným nadložím, ale během dosavadní 24leté kariéry na DB ho
nezastihla žádná fatální nehoda nebo
porucha, která by si vyžádala jeho delší
vyřazení z provozu. V prvním roce svého
nasazení (1987) začínalo K 2 000 na druhém skrývkovém řezu. Postupně bylo
přetransportováno až na vlastní místo svého určení, na nejnižší skrývkové
řezy. Nejprve na čtvrtý a od roku 1998
na pátý. Vždy tvořilo prostřednictvím
dálkové pásové dopravy šíře 1 800 mm
vedené přes Severní svahy technologický celek se zakladačem ZPD 8 000/Z 98,
který zakládá na spodní etáži vnitřní výsypky. První větší porucha se objevila až
po dvou letech provozu, když se v roce
1989 musela opravit kulová dráha otoče
horní stavby. Později (2001) vlivem stále
se zhoršujících dobývacích podmínek,
byla rekonstruována špička kolesového
výložníku. Pro zvýšení výkonnosti byl
použit nový pohon kolesa (původní pětici 315 kW motorů nahradily dva šestipólové elektromotory o výkonu 1 000 kW
s napájením frekvenčními měniči s regulací otáček). Plánovaná generální oprava
probíhala během prvního pololetí roku
2005, to už K 2 000/K 101 vytěžilo celkově přes 137 mil. m3 skrývkových hmot.
Generálka probíhala na montážním místě Jana a prováděla ji firma Prodeco.
Nově velkostroj získal centrální mazací
1 Dvourotorový drtič je umístěný ve spodní stavbě rýpadla; vzdálenost mezi rotory je seřiditelná.
2 Odstraňování pískovců za pomoci důlně doplňkové mechanizace – typický jev na pátém skrývkovém řezu.
3 Utržení kabiny řidiče způsobil v roce 2009 mohutný sesuv těženého bloku. Řidiči se naštěstí nic nestalo.
16/17
Na pěti skrývkových řezech Dolů Bílina odtěžuje nadloží celkem pět
kolesových rýpadel. Kromě tří velkostrojů řady KU 800, které jsou početně
zastoupeny také ve všech tuzemských hnědouhelných dolech, jsou
zde nasazeny ještě dva originální velkostroje, jež byly vyvinuty namíru
specifickým podmínkám bílinské skrývky. Zatímco pro těžbu v nejvyšších
řezech bylo zkonstruováno největší rýpadlo v ČR – K 10 000/K 74, na
opačném konci skrývkového provozu, na nejnižším pátém řezu, se
úspěšně vypořádává s obtížnými geologickými podmínkami další
unikátní stroj: K 2 000/K 101. Bez větších problémů zde už čtyřiadvacet
let zvládá nástrahy v podobě nadměrného výskytu pískovcových poloh
nebo skluzů bloků zeminy. K 2 000/K 101 má originální konstrukci
s řadou progresivních řešení. Během svého dosavadního působení
odtěžil tento výlučný stroj více než 180 mil. m3 skrývkových hmot.
velkostroje pro povrchové dobývání
systém, nové kompresory a pohony mezipasu a vysýpacího pasu, novou kabinu
řidiče, centrální průmyslový vysavač pro
údržbu rozvoden, dílen a kabin posádky.
Nové technické řešení se týkalo uložení
a uchycení ložiska otěrového prstence
tak, aby se do budoucna při jeho výměně nemuselo demontovat koleso z výložníku. Velkým úspěchem bylo rekordně krátké odstranění škod způsobených
sesuvem řezu na špičku kolesového
výložníku v roce 2009. Masiv zeminy
tehdy vysunul horní stavbu z kulové dráhy. Jejímu převrácení tenkrát zabránily
otočové převodovky. Díky důmyslnému
řešení odborníků z SD – 1. strojírenská
a šikovnosti posádky se podařilo hrozivě vypadající následky havárie odstranit
během pouhých 19 dnů. Unikátní byla
také výměna kuželů řiditelných housenic, která proběhla v roce 2009 přímo
na pátém skrývkovém řezu. Ojedinělým
kabina posunuta o 7,5 m blíže ke středu
velkostroje.
4
K 2 000/K 101 pohledem mechanika
Miroslava Tamáše
„Na K 2 000 znám každý šroubek,“
říká jakoby s nadsázkou Miroslav Tamáš. Po čtvrtstoletí které zde působí,
má určitě pravdu. Už v roce 1986 se
účastnil jeho montáže. Postupně prošel všemi profesemi obsluhy rýpadla,
až se stal v roce 1993 řidičem. Poslední
tři roky je mechanikem K 2 000/K 101.
A jak hodnotí tento velkostroj? „Koncepce našeho bagru byla ve své době
naprosto ojedinělá. Navíc se povedla
také jeho montáž, takže s ním na rozdíl
od prototypů jiných rýpadel nebyly problémy ani během zkušebního provozu.
V těžkých podmínkách pátého skrývkového řezu obstálo na jedničku. Dobré výkony nedělá jen kvalitní technika,
Technické parametry rýpadla K 2 000/K 101
Teoretický výkon
5 500 m3/h
Měrná rozpojovací síla
168 kN/m
Obvodová síla na kolese
1 250 kN (max.)
Výkon kolesa
2 × 1 000 kW
Průměr kolesa/počet korečků
13,17 m/15
Celková hmotnost
5 700 t
postupem se podařilo naklonit rýpadlo
tak, aby vznikl mezi podvozkem a spodní stavbou zhruba 30 cm prostor nutný pro výměnu popraskaných kuželů
housenic. Aby se při případném dalším
skluzu bloku svahu zabránilo poškození
kabiny řidiče, byla v loňském roce nová
ale také obsluha. Jsem rád, že jsme
na našem bagru měli a máme výborné
posádky. Díky nim jsme schopni každý
rok průměrně odtěžit 8 mil. m3 skrývky
v řezu s nadměrným výskytem tvrdých
pískovcových poloh.“
4 Mechanik K 2 000/K 101 Miroslav Tamáš na sýpce kolesa.
5 Řidič grafu 1A František Glos.
6 František Hradecký, zástupce řidiče, sbíral na K 2 000 cenné zkušenosti.
Využije je na novém rýpadle KK 1 300, kam přechází.
7 Klapkař Stanislav Kotek.
8 Posádka grafu 1A s mechaniky K 2 000/K 101 (zleva): Miroslav Tamáš, mechanik velkostroje, Stanislav
Kotek, klapkař, František Hradecký, zástupce řidiče, František Glos, řidič, Stanislav Dvořák, zámečník,
Radek Tůma, strojník, Miroslav Petr, elektromechanik a elektrikáři Rudolf Gabriel a Václav Honc.
6
18/19
5
7
8
Pracovní den Martina Kroupy
technika rekultivací DNT
Mladý krajinný inženýr patří do sedmičlenného týmu, který se na DNT zabývá přípravou
a realizací veškerých rekultivačních ploch. O tom, že tušimické rekultivace patří v oblasti
zahlazování vlivů důlní činnosti k absolutní špičce, jsme se přesvědčili také během
jednoho letního pracovního dne technika zdejších rekultivací Martina Kroupy.
V lese se cítím jako doma
„I když celý život žiji v Klášterci nad
Ohří, už od dětství jsem pobýval velmi často v lese. Otec byl totiž aktivním
nimrodem. Kladný vztah k přírodě byl
patrný z výběru střední školy (studoval
jsem Střední lesnickou školu ve Žluticích), a následné vysoké školy. V roce
2005 jsem absolvoval Mendelovu zemědělskou a lesnickou univerzitu v Brně,
Fakultu lesnickou a dřevařskou. Mým
oborem bylo krajinné inženýrství. Po
státnicích jsem nastoupil do odboru
životního prostředí na chomutovském
magistrátu. Brzy jsem přijal nabídku
Severočeských dolů, kde od října 2007
působím jako technik rekultivací DNT
v odboru přípravy území a rekultivací,“
rekapituluje Martin Kroupa.
Tvorba krajiny po důlní
činnosti DNT v praxi
Rekultivace se na DNT chápou jakou
součást aktivní báňské činnosti. Úspěšně zde pokračují v dlouholeté tradici.
Vždyť mezi vůbec první rekultivační práce v rámci celého revíru patřilo v 50. letech zalesňování poklesů a odvalů po
hlubinné těžbě v dnes již zaniklé obci
Naší, nedaleko Chomutova. Od té doby
zde vykazují rekultivační práce pozoruhodné výsledky. Ke konci minulého roku
bylo na DNT dokončeno 1 739 ha rekultivovaných ploch. Letos zde mají rozpracované rekultivační práce na ploše téměř
tisíc hektarů. Dodržení plánovaných záměrů má na starosti mimo jiné také technik Martin Kroupa. „Jako hlavní dozor
investora se podílím na přípravě území
(patří sem uvolňování předpolí a skrývka
ornice), na technických a biologických
rekultivacích. Spolupracuji také při projektování dokumentace plánovaných rekultivací na naší lokalitě. Pravidelně jsem
v kontaktu s odborníky z vysokých škol
a výzkumných ústavů, kteří dlouhodobě
monitorují výsledky našeho úsilí. Zhruba
tři tisíce hektarů rekultivovaných ploch
se využívají pro myslivost. Dohled nad
plněním nájemních smluv s mysliveckými sdruženími patří také mezi moje povinnosti,“ doplňuje Martin Kroupa.
Tenhle les vyrostl na bývalé výsypce
Také dnes Martin Kroupa začíná svůj
pracovní den krátce před šestou ve
své kanceláři v administrativní budově DNT. Po vyřízení nezbytné úřední
agendy přichází Jiří Král, zástupce vedoucího střediska z dceřiné společnosti
SD – Rekultivace, která provádí většinu
rekultivačních prací na DNT. Oba pak
odjíždějí do terénu na důkladnou operativní prohlídku. Přes ochranné lesní pásy
u obce Březno se dostávají na novou
vyhlídku na Severních svazích, kde si
upřesňují další plánovaný postup prací.
Červen je měsícem, kterému na rekultivovaných výsypkách dominuje vyžínání.
Jinak tomu nebylo ani na ochranných
valech u Černovic. Zde se seznamují
se stavem úhynů vysazených stromů.
V projektu se počítá během prvního
roku od vysazení s 20% úhynem. „I přes
relativně suché jaro, skutečnost tomu
odpovídá,“ konstatuje Martin Kroupa.
V horkém poledním slunci přijde vhod
stín stromů lesnické rekultivace Merkur I. Právě tehle hustý a zdravý les byl
zakládán zhruba v době, kdy se Martin
Kroupa narodil. „Přál bych si, aby také
po naší rekultivační práci zůstala taková
krajina po těžbě, kde bude rozdíl mezi
tou původní, nedotčenou báňským
provozem, a nově vzniklou jen velice
malý nebo žádný. Nově vzniklá krajina
pak bude dobře plnit nejen funkci ekologickou, ale i společenskou. K tomu
náš společný rekultivační koncept a cíl
směřuje a doufejme, že budeme úspěšní.“ Ve dvě hodiny odpoledne se vracíme zpátky do kanceláře. Nám skončila
zajímavá exkurze po tušimických rekultivacích a našemu průvodci jeden horký
letní pracovní den.
20/21
pracovní den
08:00
09:30
U jedné z menších vodních ploch v rekultivovaném území
Prunéřov X se Martin Kroupa setkává s jedním z jejích obyvatel –
nutrií. Žije zde už druhým rokem a všichni ji říkají Vydrýsek.
Letos na jaře byly na Severních svazích dokončeny dvě vyhlídky.
Na té menší si Martin Kroupa s Jiřím Králem a nezbytnou mapou
upřesňují budoucí postup rekultivačních prací v této lokalitě.
10:45
11:00
S Růženou Lavrincovou, předačkou čety pracovníků biologických
rekultivací, na ochranném protihlukovém valu u obce
Černovice během sledování postupu vyžínacích prací.
Kontrola postupu vyžínání na Černovickém ochranném valu;
s křovinořezem pracuje Zuzana Kučerová.
12:00
14:00
Zdařilá lesnická rekultivace na bývalé výsypce Merkur byla založena
zhruba v době, kdy se Martin Kroupa narodil. Dnes tady voní zdravý
les, jehož atraktivitu ještě dotváří okolní menší vodní plochy.
Zaparkováním služebního auta u administrativní budovy
v Tušimicích končí Martinovi Kroupovi dnešní pracovní den.
takoví jsme byli
LIBUŠE BENNOVÁ
figurantka oddělení měřictví a geologie DB
Zajišťování komplexních
měřicko-geologických služeb
na Dolech Bílina se provádí za
pomoci nejmodernější měřicí
techniky. Pro zpracování
digitálních map a modelů
terénu zde používají leteckou
fotogrammetrii, dvoufrekvenční
GPS a samozřejmě výkonnou
198 6
výpočetní techniku. I přes
neustálý rozvoj techniky je však
práce figurantů stále zapotřebí.
Libuše Bennová je této profesi
věrná už tři desítky let.
Do měřictví mě přivedla náhoda
Ve vzpomínkách paní Bennové se
vracíme na počátek 80. let, kdy jí končila druhá mateřská dovolená a ona
začala přemýšlet, kam nastoupí. Jako
vyučená kuchařka měla možnost vrátit
se do některé bílinské kuchyně veřejného stravování. Náhodou se ale od
švagrové Hany Choutkové, tehdejší
sekretářky výrobního ředitele Dolů
Julia Fučíka, dozvěděla, že se v odboru hlavního měřiče a geologa uvolnilo
místo. „V roce 1982 jsem nastoupila do
měřictví jako figurantka – geofyzikální
pracovnice. Musím se přiznat, že jsem
do té doby šachtu ani měřictví vůbec
neznala. Nová práce mě zaujala. Byla
jsem téměř každý den a za každého
počasí venku. To mi ale vůbec nevadilo. Tenkrát jsem nosila na zaměřování
těžké nivelační latě, které se rozkládaly
až do délky čtyř metrů. Nyní používám
lehkou hliníkovou tyč se zrcátkem. Také
naše pracovní obuv a oblečení měly
daleko do dnešního stylu. Místo nepromokavé bundy jsme navlékali vaťáky,
které v dešti nepříjemně ztěžkly. Také
kvalita terénních aut, jež používáme
na cestách po dobývacích prostorech,
se nesrovnatelně zlepšila. Postupně
jsem se perfektně zorientovala nejen
v aktivním báňském provoze, ale také
v předpolí lomu a na obou vnějších výsypkách. Navíc, tenkrát v měřictví pracovala bezvadná parta lidí. A protože
jsme byli aktivními členy brigády socialistické práce, užili jsme si spoustu
legrace a zábavy. Dodnes na to ráda
vzpomínám. Náš kolektiv, jak se tenkrát říkalo, byl zhruba dvacetičlenný
a to včetně deseti figurantů. Nyní jsme
už jen tři,“ bilancuje Libuše Bennová.
Jako první znám mocnost uhelné
sloje a složení nadloží
To může s trochou nadsázky říct paní
Bennová. Pravidelně totiž jezdí s geology profilovat technologické vrty do
lomu i na skrývku a hydrogeologické
vrty do předpolí budoucího postupu
lomu. „Jsem přímo u vrtů a jako první
zapisuji výsledky geologického průzkumu a připravuji prvotní evidenci strategických dat o mocnosti sloje a složení
nadloží. Geologické vrty pak ještě vytyčuji na skrývkových řezech, aby jejich části nepoškodily kolesa rýpadel.
V lomu zase pomáhám se vzorkováním
a prvotní evidencí uhelné
sloje,“ říká Libuše Bennová. Pohybuje
se v prostoru zhruba 60 km2, což zahrnuje nejen území hnědouhelného lomu,
ale také vnitřní výsypku a vnější výsypky Pokrok a Radovesice. Tam všude se
podílí na klasických měřických pracích,
zaměřuje a vytyčuje body požadované
jednotlivými provozy. „Škála mojí práce je pestrá. Od vytyčování pasovek,
dobývacích prostorů všech velkostrojů,
zaměřování předpolí či rekultivovaných
ploch, až po skládání hotových map.
Příští rok budu v měřictví už třicet let.
Práce mě stále těší, mám tady výborné kolegy a kolegyně. Dění na Dolech
Bílina mi není lhostejné. Jsem organizovaná v odborové organici č. 6, kde
mám funkci úsekové důvěrnice našeho
odboru a jsem také členkou stravovací
komise,“ doplňuje paní Bennová.
hornické tradice
22/23
Skok po stodvaadvacáté,
po sedmé v Chomutově
Událost, na kterou se těší stále více aktivních příslušníků a a sympatizantů
hornického stavu a hornických tradic, hostil v krátkém časovém období,
už posedmé Chomutov. Posedmé pořadatelem nebyl nikdo jiný než
akciová společnost Severočeské doly se sídlem právě v Chomutově. Zcela
zaplněný sál Městského divadla a zájem být „při tom“, mluvil za vše.
O vlastním rituálu a o všem co mu
předchází, bylo napsáno v minulosti
snad už všechno. Noví jsou vždy adepti
hornického stavu z řad vybraných studentů Vysoké školy báňské – Technické
univerzity Ostrava, VIP osobností a také
někteří noví členové prezidiální tablice.
Nové je samozřejmě i pořadí Skoku přes
kůži.
Letos mezi „VIP skokany“ byli preferováni nejvyšší představitelé místní
samosprávy, od hejtmanky Ústeckého
kraje Jany Vaňhové a primátora města
Chomutova Jana Mareše až po starosty
obcí ležících na hranicích dolového území Dolů Bílina a Dolů Nástup Tušimice.
Váženým hostem byl ministr průmyslu
a obchodu ČR Martin Kocourkek. Mezi
významné skokany se zařadil i Josef
Hora, starosta města Chodova – pořadatele letošního, již patnáctého, Setkání
hornických měst a obcí České republiky. V čestném předsednictvu, kromě již
jmenovaných, významné místo zaujali
děkan Hornicko-geologické fakulty VŠB
– TU Ostrava Vladimír Slivka, pedagogové Robert Kořínek a Otakar Krajník,
zástupci báňských akademií z Ukrajiny a z Polska, předseda Českého
báňského úřadu Ivo Pěgřímek, generální
ředitel a předseda představenstva SD
Jan Demjanovič, předseda OBÚ v Mostě Dušan Havel. Mnohé potěšila přítomnost nestora Státní báňské správy českého hornictví – Romana Makaria.
Mezi přítomnými pomalu nebylo člověka, který by nebyl významným představitelem nebo činitelem ve firmách
spadajících pod horní zákon či v hornických a hutnických spolcích České
republiky, na Vysoké škole báňské v Ostravě a v dalších institucích. Za všechny lze připomenout Vladimíra Roučka,
Petra Kolmana, primátora města Mostu
Vlastimila Vozku, profesora Vlastimila Hudečka, docenta Milana Mikoláše,
Jaroslava Jiskru, Pavla Berana, Jiřího
Radostu, Miroslava Šťastného, Pavla
Davida … Úžasné je zapojení přátel ze
Slovenské republiky vedených hlavným
štátnym radcom pre legislativu na Ministerstvu hospodárstva SR Dušanem
Vilímem. Kdyby se někdy uděloval titul
či hodnost Velmistra Cechu hornického, pak by si ji bezpochyby jako první
zasloužilo Slavné vysoké a neomylné
prezídium, po léta ztělesněné, panem
profesorem Pavlem Prokopem. Rok od
roku je pro něho těžší a těžší, s brilantností jemu vlastní, provázet podvečerem
a večerem při stále hlučnějším osazenstvu sálů.
Kolegové a kolegyně, vnímejme do
budoucna Skok přes kůži jako nejvýznamnější hornickou slavnost roku.
Vzpomeňme na okamžiky, kdy jsme skákali my a čím mimořádným pro nás tato
událost byla. Dopřejme stejný zážitek
také těm, kteří jdou po nás.
„Stodvaadvacátý“ je minulostí a zaslouží si právem přívlastek – zdařilý.
Obrovským překvapením pro přítomné bylo po léta neslýchané sdělení, že již
dnes je znám pořadatel a místo konání
příštího skoku. Kamarádi, za rok nashle
v Karlově Studánce!
Evropský den horníků a hutníků Heerlen 2012
Heerlen, dříve významné město holandského kamenouhelného hornictví, těžby rud a jejich zpracování, nacházející se
na trojmezí SRN, Belgie a Nizozemí, se rozhodlo, nedlouho
po znovuobnovení členství Nizozemí v Evropském sdružení
hornických a hutnických spolků, uspořádat tuto mimořádnou
událost. Atraktivitu tohoto místa zvyšovala blízkost korunovačního města německých císařů a současně univerzitního
města Cách a nizozemského Maastrichtu. Dny slavností byly
stanoveny na 13.–15. května. Heerlen je z větší části městem
moderním, s hezky upraveným hornickým muzeem.
Vydařené akce se zúčastnili zástupci Hornické společnosti podkrušnohorské oblasti a Sdružení hutnických a hornických spolků ČR.
text: Zdeněk Brázda
foto: Daniel Šeiner, František Fraus
naši zaměstnanci
Kurzy a školení v prvním pololetí 2011
Stejně jako v předešlých letech
věnovala v prvním pololetí
2011 společnost Severočeské
doly pozornost rozvoji svých
zaměstnanců. Tentokrát však
bylo něco trochu jinak. První
pololetí se neslo v duchu
zahájení projektu ZSDNP
(Zaměstnavatelského svazu
důlního a naftového průmyslu)
č. CZ.1.04/1.1.06/52.00033
na zkvalitnění profesního
vzdělávání a zvýšení
adaptability zaměstnanců
na trhu práce, o kterém jsme
vás informovali již v prvním
letošním čísle Hornických listů.
Za spuštěním prvních kurzů stála
spousta práce. Bylo třeba naplánovat
nejen samotné kurzy a jejich harmonogramy, ale bylo rovněž nutné vybrat ve
výběrovém řízené vhodné dodavatele,
kteří se budou na vzdělávání zaměstnanců podílet. Nakonec se vše povedlo dovést ke zdárnému konci (alespoň
tedy první třetiny, neboť projekt bude
probíhat i v následujících třech letech)
a v dubnu se podařilo zahájit první akci
– kurz pro řidiče velkostrojů. Nedlouho
poté následoval kurz strojníků stavebních a zemních strojů a skupinu uzavřelo školení mistrů a revírníků, které navazuje na dříve konané akce. Proškolit
se nám ve třech kurzech podařilo zatím
39 zaměstnanců. Přestože se může na
první pohled jednat o nepříliš významné číslo, byla organizace těchto kurzů
zpočátku náročná, neboť jsme vlastně
získávali první zkušenosti s organizací
podobných projektů.
Nicméně se nám za výrazné podpory ZSDNP zdařilo nalézt ten správný
směr a nyní lze s jistotou konstatovat,
že se zcela jistě nejednalo o kurzy poslední. V srpnu bude pokračovat školení asistentek a sekretářek, do kurzů
nastoupilo na počátku června rovněž
10 uchazečů o řidičské průkazy skupiny C a D. V průběhu podzimu jsou pak
plánována školení obsluhy MS WORD
a MS Excel, která bychom dle kapacitních možností rádi zpřístupnili širšímu
spektru zaměstnanců.
Ale nevěnujeme se pouze školením
financovaným z fondů Evropské unie.
Kromě běžných školení, jejichž hlavním cílem je udržení stávající kvalifikace zaměstnanců (namátkou lze uvést
například pravidelná školení řidičů či
přezkoušení svářečů, na která připadá
největší podíl našich finančních prostředků), proběhlo například školení týkající se ocelových konstrukcí dle ČSN,
školení k obsluze přístrojů GPS, kurzy
vedoucí k získání profesních průkazů řidiče, interní školení zaměstnanců odboru přípravy území a rekultivací, odboru
informačních technologií či odboru investic a technického rozvoje. Samozřejmostí je pak již tradiční víkendové jazykové soustředění v RS Sloup v Čechách.
Pro oddělení vzdělávání teď nenastává žádná okurková sezóna, pracujeme
již pilně na aktivitách na další pololetí.
Do centra pozornosti by se měla dostat
jazyková výuka, která dostála několika
podstatnějších změn, dále pak školení
vedoucích odborů či kurzy určené pro
interní lektory.
text a foto: Markéta Mašková
Odborová organizace
pracovníků v hornictví SD – DB
Provozu úpravna uhlí Ledvice
Jak se zmínil současný předseda odborové organizace Jan Grim,
organizováno je 90 % zaměstnanců úpravny. „Více by čtenářům
ale určitě pověděl Václav Loutchan, který k poslednímu únoru
sice odešel do důchodu, ale členem odborů je stále,“ doporučil
pan Grim. S Václavem Loutchanem jsme se tedy sešli.
Jakoby to bylo včera, Václav Loutchan vzpomíná, jak kdysi na MěNV
Duchcov podepisoval učební smlouvu s úpravnou uhlí. Když se vyučil,
17. července 1967 nastoupil do elektrárenské dílny mistra Kolínského.
Ještě v letech 66–67 začal pracovat
v Závodním klubu Duchcov a jako
dobrovolný pracovník se staral o vše
od elektřiny.
V roce 1971 v období tzv. normalizace při uskutečňovaných prověrkách neprošel, ale členem tehdejšího ROH zůstal. V prosinci 1989 byl
zvolen do závodního výboru a od
2. ledna 1990 nastoupil coby předseda závodního výboru – tehdy ještě
ROH a na konci jara 1990 se ROH
změnilo na FOS (Federální odborový
svaz), který fungoval až do rozdělení
republiky roku 1993.
Odboráři jsou opatrovníci části sociálního fondu, a tak Václav Loutchan
doplňuje: „Ve svazu PHGN jsem pracoval v sociálně zdravotní komisi do
roku 2005.“ Dále hovoří o pracovních
podmínkách, hlavně pak žen; zaměstnanci rozhodně oprávněně dostávají od odborů možnost třídenních zájezdů do Krkonoš, pořádají se
zájezdy do Prahy na divadelní představení a různé koncerty, uskutečňují
se slavnostní aktivy pro dárce krve,
podporují se sportovní aktivity odborářů. Koncem roku je pravidelně setkání jubilujících zaměstnanců i těch,
kteří odcházejí do důchodu. Ale na
svoji akci, řekněme „setkání po roce“,
přicházejí i dřívější zaměstnanci.
Z odborářského života pan Loutchan ještě doplňuje: „Za největší
úspěch odborů považuji, že se dal
zajistit od zaměstnavatele příspěvek
na důchodové pojištění.“ Závěrem
pak dodává: „Mé krédo je - předseda nekončí tím, že si ve dvě hodiny
odpíchne.“
Před prázdninami ještě připomeňme, že hlavní doménou odborářů
PÚUL je pořádání dětského letního
tábora v Kralovicích na Plzeňsku.
text a foto: Svatava Brožíková
Letní aktivity odborové
organizace č. 2 v DB
Tradičně bohatou nabídku nejrůznějších akcí na letošní léto připravila pro
své členy, ale i pro ostatní zaměstnance Provozu lom odborová organizace
č. 2. Vše odstartoval u příležitosti Mezinárodního dne dětí tradiční víkend plný
her, soutěží a výletů. Letos se této akce
zúčastnilo 58 dětí, které v rekreačním
středisku ve Sloupu prožily víkend, na
který budou určitě dlouho vzpomínat.
Na ratolesti svých členů nezapomíná
odborová organizace ani během letních prázdnin. V červenci se pořádá
vodácký tábor Vltava 2011. Samozřejmostí jsou pak klasické tábory v Kralovicích nebo v Hnačově u Klatov. Pestrá
nabídka letní rekreace v tuzemsku i zahraničí čeká také dospělé, členy odborů. Na hlavní sezonu jsou připravena
všechna rekreační střediska v Mladoticích, Holné a Sloupu. Díky příspěvkům sociálního fondu jsou ceny pobytů
velmi výhodné. Na podzim uchystali
v odborové organizaci č. 2 novinku,
kterou představuje předseda Vladimír
Bergerhof: „Jedná se o rekondiční pobyt v rekreačním středisku Bedřichov
v Jizerských horách, který připravujeme v termínu od 2. do 8. října. Program
je speciálně upraven pro regeneraci
a odstranění následků náročné fyzické
ale i duševní námahy. K znovudobytí
energie pomohou masáže a relaxační
cvičení. Přihlášení probíhá v kanceláři
naší organizace.“
24/25
z odborů
Jubilant
Petr Král
Petr Král vystudoval Vysokou
školu báňskou v Ostravě, obor lomové dobývání užitkových surovin.
Prvého července 1977 nastoupil
inženýr Král na tehdejší důl Vítězný
Únor v Záluží do oddělení měřictví.
Po likvidaci zmiňovaného dolu přešel na důl Centrum, kde byl jmenován hlavním důlním měřičem. Zároveň vykonával funkci vedoucího
likvidace havárie a velitele závodní
báňské záchranné služby.
Roku 2008 nastoupil Petr Král do
Severočeských dolů – Dolů Bílina,
a to do oddělení marketingu. Od
roku 2009 je pověřen jeho řízením.
Vzhledem k předchozí praxi, kdy
například bylo nutno rozhodovat
v kritických, ale třeba i v nepříjemných situacích, jednat jak s podřízenými zaměstnanci, tak kolegy, ale
i s externími orgány, to znamená
s OBÚ (Obvodní báňský úřad), naučil se chápat a rozumět mnoha druhům psychologie.
Celý život se pan Král zajímá
o sport, hlavně pak o kopanou. Přesto se zabývá i kulturou, pravidelně
navštěvuje divadelní představení,
také koncerty, rovněž ho zajímají
nejrůznější druhy výstav.
– Proto je dnes hrdý, že může se
svými kolegy připravit scénář na
profesní výstavu v jakémkoli prostoru a kdekoliv v České republice.
text a foto: Svatava Brožíková
Jubilanti Skupiny SD květen – červen
Pracovního jubilea dosahují v DB:
20 let
Krzák Jan
Chlebný Luděk
Bartík Eduard
Opočenský Vratislav
Hauptman Pavel
Jiráček Miroslav
Frk Jaroslav
Rydl Milan
Smaha Jaroslav
Prieložný Vladimír
Messnerová Zdeňka
Zinekerová Dana
Havlík Václav
Kovář Roman
Mrkvička Miroslav
30 let
Štěrba Petr provozní elektrikář
Jedlička Josef
Touška Mirek
Šlapáček Vladimír
Veselý Miroslav
Fasner Jiří
Plas Břetislav
Laschek Jan
Pospíšil Jiří
Tapšíková Emílie
Pirný Jiří
Padevět Pavel
Procházka Miloslav
40 let
Pešek Petr
Kovář Vladimír
řidič velkostroje
revírník
provozní elektrikář
provozní zámečník
přestavbář PD
řidič pracovních strojů
řidič PVZ
strojník v úpravně
vážná
vybíračka hlušiny
strojník v úpravně
mistr
hasič
vedoucí řidič velkostroje
řidič velkostroje
řidič velkostroje
řidič velkostroje
provozní elektrikář
vážná
mistr
řidič velkostroje
Pracovního jubilea dosahují v DNT:
20 let
Bareš Bronislav
Macků Jiří
Strolený Jan
Weinert Josef
Kalabis Jiří
Štipanitz Robert
Thum Miroslav
Helebrandtová Věra
Štark Petr
30 let
Pobuda Václav
Franěk Ladislav
Šudrla Antonín
Bartoš Jiří
Kalinovič Petr
Hýský Václav
Průša Josef
Kosnar Jiří
revírník
měřič
revírník
strojník v úpravě
technička GIS
řidič silničních motorových vozidel
řidič velkostroje
klapkař
zámečník velkostroje
revírník
řidič velkostroje
revírník
řidič sil. mot. vozidel
Pracovního jubilea dosahují ve správě SD:
20 let
Král Petr
30 let
Burianová Miriam
referent marketingu
vedoucí personálního odboru DNT
Pracovního jubilea dosahují v SD – Autodoprava, a. s.:
20 let
Kadič Jaroslav
řidič sil. mot. vozidel
30 let
Kabourek Václav
řidič autobusu
Pracovního jubilea dosahují v SD – Kolejová doprava, a. s.:
20 let
Král Jiří
vlakvedoucí–vedoucí posunu
30 let
Dubská Jitka
obsluha velínu
Pixa Josef
obsluha pasů
Pracovního jubilea dosahuje v SD - 1. strojírenská, a. s.:
40 let
Aubrecht Vladimír
PS
PS
PS
PS
PS
PS
PS
PS
PL
PL
PL
PL
PL
PL
HZS
PS
PS
PS
PS
PS
PS
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PL
PÚ - ÚDUT
PÚ - S 2
PÚ - S 1
PÚ - DDM
OMG
PÚ - S 1
PÚ - ÚDUT
OMG
PÚ - DDM
PÚ - LOM
PÚ - LOM
PÚ - ÚDUT
PÚ - S 2
PÚ - S 2
PÚ - S 1
PÚ - LOM
PÚ - DDM
provoz Bílina
provoz Bílina
provoz Tušimice
provoz Tušimice
provoz Mělník
provoz Bílina
Všem jubilantům přeje jak vedení společnosti Severočeské doly,
tak vedení dceřiných společností mnoho spokojenosti
a za odvedenoupráci vyslovuje poděkování.
Rubriku připravují
referentky personálních a sociálních služeb
Výstavba nových zdrojů ČEZ v Ústeckém kraji
Do další intenzivní fáze
postoupila realizace
nového hnědouhelného
zdroje v Ledvicích
(660 MW) a na lokalitě
Počerady začala koncem
března výstavba prvního
velkého paroplynového
zdroje (840 MW).
Nový zdroj Ledvice
Letošní rok je v Ledvicích ve znamení hlavních montážních prací na
výrobních technologických zařízeních.
Ve strojovně se kompletuje celé turbosoustrojí, montují se napájecí soustrojí
a chladicí čerpadla. U generátoru už
byly vyrovnány osy a rotor byl zasunut
do statoru. Pro představu: jen hmotnost statoru představuje 330 tun. Postupují i práce na chladicí věži, dokončena je hlavní konstrukce kotle.
Intenzivně se pracuje i na zauhlování
nového zdroje; montují se části trubního mostu, hotové jsou už obě přesypové věže. Pokročila montáž odsiřovací
Stavební část paroplynového zdroje 840 MW
v Elektrárně Počerady postupuje podle harmonogramu.
Z výškové budovy kotle ledvické elektrárny
jsou dobývací prostory DB jako na dlani.
jednotky. Stavbaři už dokončili objekt
centrálního velínu. Bylo by zbytečné
zdůrazňovat, jak náročný je celý harmonogram výstavby, včetně koordinačního
a logistického zajištění, kdy na prvním
místě je samozřejmě bezpečnost a kvalita. Nový blok, představující pro ČEZ
investici více než 30 mld. korun, by měl
zahájit zkušební provoz v roce 2013.
Česká republika bude mít v Ledvicích
nejmodernější zařízení na výrobu elektřiny ze spalování hnědého uhlí.
Výstavba PPC v Počeradech
V areálu současné hnědouhelné
elektrárny se realizuje nový velký
projekt paroplynovového cyklu (PPC).
První elektřinu by měl nový zdroj při
vysoké tepelné účinnosti (přes 57 %)
a nízkých emisích, vyrobit už v červnu
2013. Zemní plyn bude dodáván na základě 15letého kontraktu se Skupinou
RWE. Paroplyn Počerady bude první
elektrárnou svého druhu v ČR. ČEZ
získá do svého portfolia vysoce flexibilní zdroj schopný stabilizovat elektrizační soustavu. Má být provozován
ve 100% výkonu jen v pracovní dny,
s odstávkou o víkendech a nočních
hodinách.
Elektrárna Ledvice – konstrukce
nového kotle je již dokončena.
26/27
infomace
sport
Na Mědník
někdy i po
všech čtyřech
Mědník a někdy také Měděnec podle města s pouhými 150
obyvateli na jižním úpatí je s 910
metry nadmořské výšky opravdu
jednou z nejvýraznějších dominant
Krušných hor. Z dálky viditelnou
a v případě pěkného počasí naopak s nádherným rozhledem. Ještě
jste na vrcholu nebyli? Vřele doporučuji. Na vrcholku je kaple ve stylu
románské rotundy prý již od roku
1674, vrchol a okolí je prošpikováno staletou těžbou rud cínových,
měděných a naposledy železných
s obsahem radonu, která byla
ukončena až v roce 1992. Pro návštěvníky jsou dokonce štoly k nahlédnutí. Měděnec se dostal do
povědomí našich obyvatel v celé
vlasti napřed ve znělce Případů
majora Zemana a hlavně po požáru v tamním Ústavu sociální péče
v roce 1984, který později posloužil jako podklad známého filmu Requiem pro panenku režiséra Filipa
Renče.
Vrchol Mědníku se letos poprvé stal také cílovým bodem pro 1.
ročník běhu do vrchu Klášterec
– Mědník. Trasa, většinou v lese,
měřila něco přes 8 km, s úctyhodným převýšením skoro 600
m. Závodníci v některých místech
doslova lezli po všech čtyřech. Nechyběla skoro celá sjezdovka a téměř na konci závodníci míjeli také
pozoruhodný přírodní výtvor Sfingy pod Měděncem. Pořadateli byli
kluci z nového agilního oddílu SK
Městské policie Kadaň.
Pochopitelně jsme u toho nemohli chybět. Bylo nás 6 z týmu
TJ DNT a nejlépe zaběhl tradičně
Martin Šindelář na 4. místě v hlavní kategorii. Zvítězil Ríša Pleticha
z pořadatelského klubu, který vyhrává v širokém okolí skoro všechny běhy.
text: Jiří Martykán
Naše kolegyně
na MS v Norsku
Martina a pes Pinky.
Ve dnech 24.–27. března 2011 probíhalo v norském Holmenkollenu
mistrovství světa psích spřežení SLEDDOG SPORTS. Mezi tyto sporty
patří závody ve skijöringu, kdy je lyžař na běžkách tažen psem, potom je
to kategorie „pulka“ což znamená, že pes táhne za sebou tzv. boby, ve
kterých má naloženou zátěž, podle své hmotnosti, a za ním je připoután
lyžař na běžkách, a dále kategorie spřežení podle počtu 4 a 8 psů.
Martina Štěpánková, operátorka velínu pro řízení provozů ÚDUT, se vydala
se svým přítelem a maminkou do dalekého Norska, aby tam reprezentovala
Českou republiku a také Severočeské
doly.
Její nasazení do tří závodů bylo více
než úspěšné také díky výbornému psímu společníkovi. Je to evropský saňový
pes Pinky, který již v minulosti dokázal
své přednosti.
Ve tvrdé konkurenci světových účastnic, a zejména severských specialistek
na tyto závody, dokázala vybojovat se
svým psem Pinkym hned v prvním závodě stříbrnou medaili ve skijöringu.
U předávání cen a slavnostního ceremoniálu byl i samotný norský princ Haakon, který Martině gratuloval ke krásnému umístění.
V dalších závodech s pulkou dopadla
také výborně. V samotném závodu dojela na krásném čtvrtém místě, kde medaile utekla o pár sekund. V kombinaci pulka + skijöring, kde měla po startu smůlu
a upadla, se ve druhé části závodu propracovala z osmého místa postupně až
na čtvrtou pozici, ale další medaile jí
nakonec unikla také o pověstný vlásek
– což činilo v cíli rozdíl 10 sekund. A jak
Martina shrnuje své norské zážitky?
„Startovat na takovém to závodě byla
pro mě obrovská zkušenost, měla jsem
možnost poměřit se s tou nejlepší světovou špičkou, jezdit na závodních tratích,
které byly vždy excelentně připravené.
Zázemí pro závodníky bylo maximálně
zajištěné, prostě závod s velkým Z.
Po tomto třídenním závodě jsem si
uvědomila, že mám doma úžasného
závodního psa, který podal maximální výkon a všem ukázal, že byť nemáme takové podmínky na trénování jako
Skandinávci, tak se lze skvěle připravit
i u nás, byť to stojí nemalé peníze dojíždět trénovat za sněhem do hor. A proto bych chtěla moc poděkovat mému
zaměstnavateli Severočeským dolům,
který mi na tuto dalekou cestu do Norska poskytl finanční dar a také pomohl
zakoupit onu pulku, bez které bych na
závodech nemohla startovat. Ještě jednou velký dík.“
Zajímají-li vás bližší podrobnosti,
navštivte webové stránky: http://sleddog2011.no/index.jsp (oficiální stránky
MS 2011) a www.esp-pinky.estranky.cz
(stránky Martiny Štěpánkové).
text: Iva Rejmanová
foto: archiv Martiny Štěpánkové
Za krásného slunečného počasí, se v sobotu dne 4. června 2011 uskutečnil na hřišti sportovního klubu Torpédoborci
Hradiště již třetí ročník nohejbalového turnaje SD – 1. strojírenská o putovní pohár vedoucího provozu Tušimice.
Turnaje se letos zúčastnilo 10 družstev
z provozu Tušimice a do bojů o putovní pohár se tentokrát poprvé přihlásila
i 2 družstva z provozu Bílina. Družstva
usilovně bojovala ve dvou skupinách
o postup do závěrečných vyřazovacích
bojů. Do semifinále, a tím pádem i do
závěrečného boje o stupně vítězů, postoupily tyto celky: Zámečna A, Kometa,
Pažouti a Dravci.
Do konečného finále, které bylo
opravdovým vyvrcholením turnaje, nakonec postoupila družstva Dravců a Zámečny A, vedené nestorem sportovních
akcí Milanem Jiránkem. Po urputném
a velmi vyrovnaném boji, za stavu 1:1
na sety, skončil rozhodující třetí set jen
tím nejtěsnějším rozdílem, a to 10:9 ve
prospěch loňských vítězů, družstva Zámečny A.
Po vyhlášení výsledků a předání cen
pro vítězná družstva, se znavení účastníci turnaje plně oddali podvečernímu
odpočinkovému posezení.
text a foto: Oldřich Michálek
Umístění v turnaji:
1. místo: Záměna A – Milan Jiránek, Petr Jiránek, Jiří Schreiner
2. místo: Dravci – Jaroslav Ticháček, Radek Cihelka, Luboš Haltuch
3. místo: Pažouti – Zbyněk Sára, Miroslav Máca, Vladislav Urban, Oldřich Michálek
Závod dračích lodí
Letos se jel v Chomutově již třetí závod dračích lodí. Při prvém závodě
byla kapitánkou lodě SD (jinak SDraci paní Lucie Černá). Ta se již 15 let
věnuje trenérství vodních sportů. Redakce HL ji požádala o několik slov.
1. květen 2011 – SDraci v zelených tričkách – kapitán posádky Petr Barták – 3. místo.
Náš oddíl TJ DNT se zabývá vodním
slalomem a sjezdem na divoké vodě;
činnost je pevně spjata s pádlováním,
a to závodně. Naším hlavním sponzorem
jsou SD a. s. Oslovili nás již při konání
prvního závodu v roce 2009, aby náš
oddíl postavil posádku, která bude SD
reprezentovat.
Vzhledem k tomu, že všem z posádky
nedělá potíže zvyknout si na trošku odlišný styl pádlování, nebylo třeba zvláštních tréninků, neboť 50 % posádky jezdí
závodně a zbytek turisticky, tudíž všichni
vědí, jak držet pádlo a co se od každého
očekává.
Posoudit vodáky z TJ DNT by byla
asi sebechvála, ale musí se uznat, že
výsledky, kterých dosahují na celorepublikových závodech ve vodním slalomu, nejsou zanedbatelné a Dračí lodě
to jen potvrzují. Severočeské doly, krom
toho, že jsou naším hlavním sponzorem,
posádce zaplatily startovné a připravily
trička na tyto závody.
text: Svatava Brožíková
foto: archiv TJ DNT
28/29
3. ročník nohejbalového turnaje
pomáháme
Informační centrum Severočeských dolů
adoptovalo ptáky žijící v zooparku
Podkrušnohorský zoopark v Chomutově bude mít novou atrakci. Ještě
v letošním roce zde má vyrůst veliká, volně průchozí ptačí voliéra.
Postavena má být díky finančnímu daru Severočeských dolů. Domov zde
najdou ptáci, kteří žijí v našem okolí, ale oku běžného pozorovatele se ve
volné přírodě schovávají. Severočeské doly se rozhodly podpořit i další
opeřené obyvatele zooparku. Informační centrum SD adoptovalo ptáky
žijící ve stávající průchozí voliéře, která je nedaleko výběhu medvědů.
Nová voliéra bude vysoká 10 metrů a vyroste na ploše 27×25 metrů.
To je na podobně velkém území jako
bychom vedle sebe měli tři tenisové
dvorce. Ptáci zde budou volně létat
mezi lidmi. Přestože je zoopark v centru Chomutova, jeho návštěvníci dostanou šanci cítit se, jako ve volné přírodě. „Příroda v Ústeckém kraji se za
poslední roky značně zlepšila. Vrací se
sem ptáci, kteří tu kdysi bývali a poté
na čas kvůli špatnému životnímu prostředí zmizeli. Novou voliéru budou
obývat právě i tito opeřenci, kteří jsou
důkazem toho, že se stav přírody stále
lepší,“ vysvětluje ředitelka Podkrušnohorského zooparku Iveta Rabasová.
Ze zlepšujícího se životního prostředí
mají radost také Severočeské doly,
které po vytěžení vrací krajinu přírodě a snaží se ji utvořit tak, aby se v ní
žilo dobře lidem, zvířatům i rostlinám.
I proto si firma zvolila za svého maskota slavíka modráčka. Je to ptáček
velký jako vrabec, ale štíhlejší. „Dříve
žil tento pták jen v jižních a jihozápadních Čechách. Během 17 let aktivního
působení Severočeských dolů Chomutov v oblasti rekultivací a ochrany
přírody začal slavík hnízdit také v Ústeckém kraji, a dnes je zde velmi hojný,
zejména na mokrých místech rekultivací a v předpolí uhelných dolů. Slavík je stěhovavý. V průběhu září a října
odlétá do Středomoří. Přestože může
letět kamkoli v Evropě, v březnu se
k nám zase vrací. Z toho usuzujeme,
že je mu zde dobře,“ usmívá se ředitel
Ředitelka Podkrušnohorského zooparku Iveta Rabasová
s Rudolfem Kozákem, který zastupoval Severočeské doly.
strategie a komunikace SD Vladimír
Budinský. „Ptáků, kteří obývají rekultivované plochy je samozřejmě více.
Jsou však velice plaší a obvykle je
zpozorují jen ti, kteří na to mají vycvičený zrak a ví, kde hledat. V naší voliéře je budou moci vidět i ti, kteří nejsou
tak zkušenými pozorovateli. Pokusíme
se, aby zde našel domov i slavík modráček,“ doplňuje Iveta Rabasová. Voliéra vyroste mezi výběhem medvědů
a výběhem tuleňů, na území, kterým
protéká potok. Mezi obyvateli bude
z vodních ptáků například potápka,
ústřičník, kulík, tenkozobec, berneška
velká a morčák.
Informační centrum
Severočeských dolů
adoptovalo 7 ptáků
Hýl, stehlík a řada dalších ptačích
obyvatel Podkrušnohorského zooparku má teď nového adoptivního rodiče.
Informační centrum Severočeských
dolů bude podporovat jejich chov.
Slavnostní předání adopčního listu se
uskutečnilo během oslavy Dne dětí
v Podkrušnohorském zooparku. Jde
o drobné ptáčky, kteří žijí v naší oblasti, a řada z nich obývá právě zrekultivovaná území. Návštěvníci zooparku
je najdou v menší průchozí voliéře nedaleko výběhu medvědů.
Podkrušnohorský zoopark –
největší zoo v České republice
Podkrušnohorský zoopark letos
oslaví své 36. narozeniny. V unikátně
členěném přírodním prostředí na ploše téměř 120 ha je chováno více než
160 druhů zvířat o tisíci jedincích, pocházejících z oblasti palearktu, tedy
Evropy, Asie a severní Afriky. K vidění
jsou zde například tuleni, zubři, takini, pižmoni, medvědi, rosomáci, charzy, vlci a jiné šelmy, ale i hadi, ptáci
nebo opice. Je zde možnost svezení
Lokálkou Amálkou po areálu zooparku, nebo Safari Expresem do výběhu
Eurosafari, a to vše s výkladem průvodce. V nabídce jsou také projížďky
vozem taženým koňmi.
text a foto: Renata Malíková
Bílinští získají nové obchodní centrum
Komunikace protínající Bílinu
se v posledních letech výrazně
změnila. Počet projíždějících
vozidel se sice nezmenšil, ale
vlivem kruhových objezdů se
provoz zklidnil a zvýšila se
i bezpečnost chodců, kteří
přecházejí vozovku a stále
víc využívají loni postavené
lávky. Podél vozovky byly
položeny nové chodníky
a díky sadovnickým úpravám
se zvýšila i kulturnost
prostředí této lokality.
Město investuje nepřetržitě
i v dalších částech města při
údržbě a rekonstrukcích.
„Stejně jako ostatní města a obce
máme letos méně finančních prostředků, ale ty nám musejí stačit k tomu, abychom zajistili nejnutnější akce, až už je
to nekonečná péče o infrastrukturu, kdy
každoročně financujeme položení několika stovek metrů chodníků, či pomoc
při rekonstrukcích ve školských zařízeních a v jejich vybavení prostřednictvím
spolufinancování,“ uvedl náš rozhovor
starosta Bíliny JOSEF HORÁČEK.
V lokalitě u vlakového nádraží se
pracuje stále, co se zde plánuje?
Bílinští občané to už dobře vědí. Podle investora by zde mělo být do konce
roku vybudováno nové obchodní centrum, které na ploše zhruba 3 500 metrů
čtverečních nabídne v řadě obchůdků
širokou škálu zboží. Centrum vznikne
na strategickém místě jak z pohledu dopravní obslužnosti, tak blízkosti městského jádra a sousedství s Intersparem,
proto má investor údajně už obsazenu
obchodníky větší část této plochy.
Postupně se mění i tvář historického
centra města?
Právě proto, že se jedná o historickou
část, jsou zde práce po všech stránkách
Bílinský starosta Josef Horáček.
mnohem náročnější. Mám radost, že
se po dlouhé době začne pracovat na
rekonstrukci bývalého Kovomatu, kde
získá sídlo Česká pošta. Ledy se patrně
brzy hnou i v případě řešení letitého problému s bývalým hotelem Dagmar, který
nedělá městu dobrou vizitku. Stejně tak
očekáváme posun v otázce budování
obchvatu města, přičemž zastupitelstvo
na posledním zasedání schválilo variantu A, tedy východní obchvat, a zaslalo
na ministerstvo dopravy stanovisko
k zařazení akce do plánu investic.
Teď z jiného soudku. Bílina není
město, které by se vylidňovalo, máte
určitě radost i z nových občánků?
To samozřejmě. V mladých je budoucnost našeho města. V loňském roce se
narodilo v Bílině 171 dětí, rok před tím
dokonce 183. My jsme letos uspořádali
už dvojí vítání občánků, a to při zcela zaplněné obřadní síni. Třetí vítání se uskuteční po prázdninách na začátku září.
Vítání občánků kontrastuje s počtem uzavřených sňatků, zde asi tak
optimistický nebudete?
Máte pravdu. Počty sňatků rok
od roku klesají. Předloni jich bylo
uzavřeno 90, loni jen 76. Není to výlučný problém našeho města, ale
trend celospolečenský. Páry se nechtějí nijak vázat, a to i v případě, kdy
spolu vychovávají děti. Ty pak, když
nastupují do školy, jsou často důvodem k uzavření sňatku. Máme pěknou
obřadní síň a jsme ochotni oddat novomanžele i v alternativním prostředí,
které si sami zvolí.
Bílina je jedním z iniciátorů aktivity
STOP PRACH, která by měla konkretizovat a poté i přispět k odstranění
zdrojů znečištění ovzduší v obcích
kolem nedalekého hnědouhelného
lomu.
Společnost Severočeské doly je
vstřícná, nejde jen o podporu aktivit, na
které se těžko hledají prostředky, ale
pomáhají zejména při řešení problémů,
které vznikají s dobýváním uhlí. Mám radost, že se právě tato iniciativa uvedla
v život a přináší první ovoce nejen pro
Bílinu, ale hlavně pro menší obce v okolí.
Mám radost i z toho, že jsme společně
oživili tradici Dne horníků, který se zařadí v regionu mezi nejvýznamnější společenské akce.
text a foto: Václav Sedlák
30/31
z míst kde žijeme
cesty za poznáním
Určitě už máte jasnou
představu, jak prožijete letošní
dovolenou. Někdo se těší na
chatu či chalupu, jiní se budou
věnovat lenošení a nabírání
energie u moře. Pro milovníky
aktivní dovolené jsme připravili
několik zajímavých reportáží
k inspiraci. Stále je co poznávat,
ať jde třeba o sbírku unikátní
dopravní a vojenské techniky
v německém Sinsheimu,
o nenápadně krásnou Belgii,
o přírodní krásy Chorvatska
nebo o snový trek v Nepálu.
Sinsheim pro milovníky
krásných strojů
Muzeum automobilů a techniky v Sinsheimu patří mezi největší
technické sbírky v Evropě. Ročně sem přijíždí milion návštěvníků, kteří
si v rozlehlých halách a na venkovních plochách můžou v nápaditých
expozicích důkladně prohlédnout tři tisíce exponátů. Pokud tudy
budete projíždět k nějakému prázdninovému cíli v západní Evropě,
určitě se zastavte – návštěva Sinsheimu se rozhodně vyplatí.
Muzeum v Sinsheimu leží ve spolkové
zemi Bádensko-Württembersko vedle
německé dálnice A6. Například z Chomutova je vzdáleno 480 km, což při klidné jízdě po dálnici zvládnete za zhruba
4,5 hodiny. O tom, že jste na správném
místě, vás ujistí na vysokých sloupech
ve startovní pozici se vzpínající štíhlé
trupy nadzvukových letadel Concorde
a Tupolev TU 144. Muzeum je otevřeno každý den a vstupenka pro dospělé stojí 13 eur. Po zakoupení lístku už
vám nebude nic bránit v obdivování
nejvýznamnějších technických klenotů z celého světa. Na své si zde přijde
úplně každý. Expozice historických
Pod půldruhého metru dlouhou kapotou Bugatti Royale
z roku 1926 se ukrývá osmiválec o objemu 12,7 l a výkonu 221 kW.
lokomotiv střídá rozlehlá plocha s vojenskou technikou. Německé a americké tanky z období druhé světové války
jsou naaranžované v dobových reáliích,
včetně pouštního písku operace jednotek Afrika Corps. Některé exponáty lze
interaktivně ovládat. Například pomocí
joysticku můžete mířit hlavní tanku Panter. Automobilová sinsheimská sbírka
čítá více než 300 exponátů. Nestarším
z nich je Peugeot z roku 1892. Přes rozsáhlou kolekci amerických automobilů
a početně hojně zastoupené značky
Mercedes-Benz, Maybach a Ferrari, za
pozornost určitě stojí část věnovaná
legendárním sporťákům Bugatti. Před
dvěma lety, u příležitosti stého výročí
založení firmy Bugatti, zde vytvořili nápaditou expozici „bugatek“, jejímž vrcholem je pak typ Royale z roku 1926,
jakýsi Modrý Mauritius mezi automobily,
neboť jde o jeden ze sedmi vyrobených
a šesti dochovaných nejluxusnějších a
nejvýlučnějších vozů vytvořených Ettorem Bugattim. Mezi zajímavosti patří
například rekordní automobil The Blue
Flame (Modrý plamen, podle paliva –
zemního plynu), který jako první v roce
1970 překročil tisícikilometrovou rychlost. V rozsáhlých sbírkách najdeme
také dva zástupce z Čech: nejdelší sériově vyráběný motocykl Čechie (3,2 m) a
dopravní turbovrtulové letadlo Iljušin IL
18, které sice je sovětské provenience,
ale v barvách Československých aerolinií z 60. let.
Je úterý, 10. květen, a my čekáme
před budovou SD v Bílině a s obavami
hledíme po obloze. 20 let k nám bylo
počasí milosrdné, že by letos na nás
zanevřelo? Pro jistotu máme všichni
teplé bundy a s pevnou vírou, že nezmokneme, ač jedeme do Belgie, kde
údajně prší pořád, nasedáme do autobusu. Ještě přibereme účastníky
zájezdu v Mostě a v Chomutově a pak
už nabíráme kurz na západ. Přespíme
v Německu a další čtyři dny nám bude
domovem Belgie. Není příliš velká, tak
se podaří objet ji skoro celou, přes Valonsko do Vlámska a zase zpět do Valonska. Program máme nabitý, foťáky
a kamery jsou připravené, tak jdeme
na to!
Jestliže je úterý, musíme být v Belgii
– to je název známé americké komedie.
My sice přejíždíme hranice Belgie až ve
středu, ale alespoň jsme si tento film
pustili v úterý v autobuse a oživili si to,
co už jsme na svých cestách viděli, ale
hlavně nás zajímalo to, co v příštích
dnech uvidíme.
První město, které jsme navštívili, byla Lovaň. Ranní slunce ozařovalo
architektonický skvost, lovaňskou radnici, byl to nádherný pohled. Ale bylo
brzy ráno, život se ještě nerozproudil,
tak honem do Bruselu!
Náměstí v Bruggách.
Belgií křížem krážem
Atomium, naše první zastavení, nás
nezklamalo. Tento symbol světové výstavy z roku 1958 dostal nový plášť
a v poledním slunci se leskl, až oči
přecházely. Po několikaletém uzavření
z důvodu celkové rekonstrukce, nabízí návštěvníkům ještě lepší podívanou,
než byla ta v roce 1958. Ale Brusel
nás příliš nenadchl. Nepořádek a neupravenost města, to byl první dojem.
Centrum rozkopané, čůrající chlapeček
byl oblečený do podivného oblečku,
jakási kapela mu hrála a všude davy
lidí. Jen hlavní náměstí – Grand place,
nás nezklamalo a zlákalo k posezení
v hospůdce.
Další den nás čekaly Antverpy a TOP
zájezdu – Bruggy. V Antverpách jsme
na každém kroku potkávali skupiny dětí
se svými učiteli, byly jich stovky. Kdo ví,
jaká se tam konala akce. Nám to však
trochu nabouralo program, do Rubensova domu jsme se nedostali, byl
plný dětí. No co, několik Rubensových
obrazů jsme viděli v katedrále, aspoň
zbylo víc času na procházku městem.
To v Bruggách jsme si užili víc. Kromě
projížďky lodí po kanálech, jsme si vychutnávali krásu tohoto města celé odpoledne a večer. Večeře v centru města
jen umocnila naše zážitky.
Další den měl program nabitý, ale
všechno jsme stihli. Waterloo bylo první zastávkou, tady jsme si procvičili
svaly při výstupu na Lví pahorek. Také
v Namuru, cestou na citadelu jsme
se trochu zapotili, ale po citadele nás
povozil vláček. Je obrovská, to bychom
se nachodili! V Dinantu jsme si citadelu prohlédli jen zezdola, raději jsme se
prošli po mostě, na kterém byly desítky třímetrových saxofonů všech barev
a motivů. Proč? Narodil se tady Adolf
Sax, vynálezce saxofonu a město je na
něj patřičně hrdé. A pak už nám zbývala jen prohlídka hradu Bouillon, největšího v Belgii. Proslavil ho především
Gottfried z Bouillonu, Ochránce Svatého hrobu. Tento titul obdržel po dobytí
Jeruzaléma v roce 1096.
Poslední den v Belgii začal prohlídkou jeskyně Han-sur-Lesse. Až k jeskyni nás dovezl vláček, jeskyni jsme
prošli pěšky. Už jsme jich viděli během
našich cest mnoho, ale tahle určitě
patřila k nejkrásnějším. Cestou k Bastogni se začalo kazit počasí, ale to už
nám nevadilo, byla to poslední zastávka. Mémorial du Mardasson – památník bojů v Ardenách postavený v roce
1950 na památku padlých amerických
vojáků jsme navštívili, ale bohužel,
Bastogne Historical Centre věnované
ardenské operaci ze zimy 1944/1945
bylo v rekonstrukci.
Opouštíme Belgii a poslední den
projíždíme Německem domů. Ještě
zastávka v Limburku, malebném městečku v Hesensku, známém svojí sedmivěžatou katedrálou. Ani déšť, který
nás tu přepadl, městu na kráse neubral.
Zájezd skončil a můžeme začít přemýšlet kam zase za rok.
text a foto: Jaroslava Mrázová
32/33
Jako každý rok, tak i letos
byla první polovina května
zasvěcena tradičnímu
cestování zaměstnanců SD.
cesty za poznáním
Cest do Chorvatska je z Čech několik.
My jsme volili Plzeň, České Budějovice,
Dolní Dvořiště, Linz, Graz, Maribor, Mácejl, Záhřeb, Karlovac, Plitvická jezera,
Gračac, Zadar a Bibinje. Cesta byla záměrně složena z většího poměru okresek a méně dálnic.
Průjezd Alpami byl přímo uchvacující.
Nejdelší 11kilometrový tunel byl v okolí
Grazu. Kdo má tunely rád, tak si jich na
této 240km trase užije dost a dost. Alpská scenerie mě doslova pohltila. Nevěděl jsem, kam dřív koukat. Přes Slovinsko
byla dálnice ještě zpoplatněna mýtným.
V tehdejších cenách, za zhruba 16km
úsek, se platily asi 2 eura, proti dnešním poplatkům velmi směšná záležitost.
Dnes dáte 15 euro za týdenní známku
(ale kdo jede k moři na 7 dní?) reálněji
však 30 euro za měsíční. A to prosím za
asi 60 km! Po průjezdu Slovinskem, to už
se smrákalo, jsme v okolí Krapiny marně vyhlíželi cedule „SOBE nebo Zimmer
frei“. Výstavba dálnice prakticky všechny levné ubytovací možnosti zrušila. Po
550 km jsme se ale nevzdali a přece jen
sehnali ubytování v malebném Zaboku.
Původně jsme měli být mnohem dál, ale
díky tomu, že mi o prsa shořela motorka
(zlaté české ruce Ringa a 10 éček vše
napravily), a také kvůli dešti, který Rakousko doslova miluje, jsme toho měli
akorát dost.
Druhý den, opět brzy ráno, jsme ze
Zaboku vyrazili po okreskách na Záhřeb, Karlovac a prvním cílem naší cesty byla Plitvická jezera (od roku 1979 na
seznamu UNESCO), jeden z nejnavštěvovanějších a nejznámějších národních
parků Chorvatska. Leží mezi pohořími
Velika Kapela a Pješevice v nadmořské
výšce 500–640 m. Tady pro mě začal
kraj Vinnetoua a Old Shaterhanda. V němém úžasu jsem si, a nejen já, vychutnal
téměř vše, co Plitvice nabízejí. Prostě
a doslova nádhera! Soustavu Plitvička
tvoří 16 horních a dolních jezer na Crne
a Biele Rijeke. S říčkou Plitvice, na které je nejvyšší vodopád Veliki Slap (76 m)
splynou v řeku Koranu. Pokud byste
poctivě počítali, došli byste k číslu 140
vodopádů a 20 jeskyní. Mimochodem,
právě zde se natáčel film Poklad na
stříbrném jezeře. Pohodovou jízdou
v předpisovém tvaru jsme zamávali Plitvičkám a vydali se tak na poslední etapu naší cesty. Motorkáři jezdící v koloně
jezdí takzvaně cikcak – to znamená, že
team leader drží stopu poblíž středové
Zastávka na pokochání.
Biokovo-náhorní plošina.
Bibinjská pláž.
Chorvatsko ze sedla motorky
Dědek, Karel, Olča,Ringo,Karlos se vydali na svých
motorkách vstříc chorvatskému dobrodružství.
Chorvatsko: Země o rozloze 56 542 kilometrů čtverečních. Mezi Čechy,
a to i námi horníky, velmi oblíbená turistická destinace. Okolo 700 000
Čechů, včetně nemluvňat, každoročně navštíví tuto 4,5 milionovou zemi,
jejímž dominantním prvkem, díky své světle modré barvě a krasovým
horninám, je „středomořský Karibik“ neboli Jaderské moře. Drtivá většina
turistických středisek je rozseta právě na březích Jadranu. Turisty jsou
hojně vyhledávány i ostrovy, kterých Chorvaté vlastní okolo 1 200. Hlavním
městem je téměř milionový vnitrozemský Záhřeb. V roce 2008 jsme se
i my, Jirka-Dědek, Zdeněk-Ringo, Olča-Babča a já se synkem Karlosem,
vydali na svých mašinách vstříc chorvatskému dobrodružství. Určitě máte
každý své tipy, jak si co nejlépe v Chorvatsku užít zaslouženého volna.
Přesto se chci podělit o pár zajímavostí, které nás při cestě potkaly.
Dědek při sjezdu ze Sv. Jure.
vrcholu 65 milionů let starého pohoří Biokovo, o kterém na těchto stránkách loni
velmi poutavě a zasvěceně psal kolega
Nedbálek. Jadranská magistrála byla
tehdy zhruba na 600kilometrovém (tam
a zpět) úseku naším motorkářským guru.
Později jsem tyhle „motochopperorgie“
zažil ještě při cestě k Rijece. Opravdu,
pokud má někdo motorky rád, rád se
sveze, užívá si to, má dobrou partu a nemusí nutně zdolávat americkou Route
66, kde mimochodem místy potká zatáčku až zítra, vřele Jadranskou magistrálu doporučuji. Je na ní sice omezená
rychlost doslova na každém metru! (to
aby motoristé využívali perfektně postavené dálnice a platili tak mýto, které
není nejnižší, ale na druhou stranu vás
nezruinuje). Na vrchol Sv. Jure se vydáte z Gorne Podgory, kde zaplatíte vstup
do přírodního parku. Cesta uzoulinkou,
místy infarktovou, 24km asfaltkou se
dá sotva popsat. To prostě musíte zažít!
Popravdě, já bych ji autem jet nechtěl,
ale dá se to. Řidiči jsou k sobě výjimečně
ohleduplní – dokonce i domácí Chorvaté
tváří v tvář útesům a cestičce podobné
větší anakondě, jsou víceméně umírnění,
ačkoliv jižanský temperament a balkánskou logiku nezapřou ani zde. Výhled
z vrcholu Sv. Jure vám nejspíš, jako nám,
vyrazí dech. Za dobré viditelnosti byste
spatřili i italské Monte Gargano nebo
hory v Bosně a Hercegovině, o Hvaru, Brači či řece Neretvě ani nemluvím.
Navštívili jsme též národní park Krka
severně od Šibeniku. Park je podobný
Plitvicím, vodopád střídá vodopád. Největší rozdíl je však v tom, že pod hlavním
vodopádem řeky Krky (Skradinský buk)
se dá i koupat, což turisté v počtu větším
než hojném s chutí využívají. Na jadranské magistrále leží bezpočet turistických
středisek a měst. Mezi nejznámější na
Makarské riviéře patří Podgora, Tučepy,
Skradinský záliv-v pozadí Šibenik.
Makarská, Omiš, Split, jižněji perla Dalmácie Dubrovnik, ostrovy Korčula, Brač
a Hvar, blíže ke střední Dalmácii, Trogir,
Šibenik, Zadar, Nin (s nejstaršími chorvatskými vykopávkami), Starigrad a na
severu Istrii vévodí Pula, Rijeka či ostrov Krk. Poblíž Bibinje by vám nemělo
ujít městečko Sukošan, kterému vévodí
Marina Dalmacija. Přístav údajně patřící Čechům, poskytuje kotviště i jachtě
majitele londýnské Chelsea, Romana
Abramoviče. Samotný Zadar, se svým
starým městem, je též uchvacující. Antickým památkám, úzkým uličkám, bezpočtům kaváren, barů, restaurací, krámků s cetkami, cukráren s nezbytným
a načinčaným „sladoladem“ (sladolad
je zmrzlina) a pizzerií zdatně sekundují moderní prvky jako sluneční hodiny
(v noci hrají všemi barvami) či mořské
varhany. Samozřejmě starý trh a přístav
patří k tomu, co našince, suchozemce,
právem fascinuje.
Krásných, slunečných a úžasných
deset dní uteklo jako voda. Touha po
domově, jak už to bývá, měla taky
svou sílu a i díky ní jsme cestu zpět (asi
1 100 km) svištěli jen po dálnici a urazili
ji v jednom kuse. Ještě dnes mě lehce
zamrazí při vzpomínce, jak jsme seděli
u dálnice v Rakousku na jednom odpočívadle a Ringo děl: „Vy jste šílenci, já to
tady nechám a domu jedu vlakem“. Samozřejmě opět pršelo a to tak, že z asi
20 m vzdálené dálnice voda stříkala až
k našemu stolu. Nicméně i posledních
400 km jsme přestáli sice unaveni, ale
bez větších obtíží.
Chorvatsko je krásná země, Jadran
není daleko a ceny nejsou ani pro nás
Čechy výrazně vyšší než doma. Chorvaté jsou milí a srdeční, vždy ochotni ve
všem pomocí. Prostě s Chorvatskem
„Neima problema“.
text a foto: Karel Skramuský
Skradinské vodopády na Krce.
34/35
čáry, druhý jezdec ve dvousekundovém
odstupu jede při krajnici a další jsou
seřazeni jako první dva, ve stejných rozestupech. To je z důvodů bezpečnosti
skupiny, každý má a vidí s předstihem
svou stopu, v případě náhlého nebezpečí se lépe mohou sobě vyhnout a navíc
ostatní účastníci silničního provozu v drtivé většině tento tvar respektují a formaci nenarušují. Odpadá tedy trhání skupiny, zbytečné předjíždění či dojíždění
- měl jsem tu čest polovinu cesty, ačkoliv
jsem nebyl nejlepší jezdec - jet poslední
a tak si maximálně vychutnat harmonii
zúčastněných jezdců. Proč jsem tolik
odbočil? Jeden z kolegů potkal právě
takovou skupinu jezdců a děsně nadával, že jsou to s prominutím debilové.
Nicméně, vraťme se k poslední části
naší cesty. Z Plitvic směrem na Gračac,
Obrovac a Zadar. Vřele tuto trasu doporučuji každému, kdo nespěchá a rád se
kochá přírodní scenerií. Pohoří Velebit je
prostě fascinující. Navíc se tak vyhnete
několika tunelům, z nichž nejdelší Mala
Kapela, následován tunelem Sveti Rok,
patří ke stavebním klenotům chorvatské
dálniční sítě. Při výjezdu ze Sveti Roku
se vám otevře pohled na moře a jeho
ostrovy. V prudkých serpentinách, a někdy též v mohutných poryvech větru (tzv.
bóra nebo búra), který téměř bez přestání bičuje jižní svahy Velebit, v omezené
rychlosti (na dálnicích v Chorvatsku velmi neobvyklé) sjíždíte do údolí a těšíte se
na moře. Za sebou máte přes 1 000 km
a „plivnout do Jadranu“ táhne jako magnet. Nicméně my jsme sjeli Velebit po
okreskách a nesčetných zákrutách. Po
projetí Zadarem jsme byli v cíli své cesty.
Bibinje leží na „starém putu“, tzv. jadranské magistrále.
Odtud jsme podnikali výlety do blízkého či dalekého okolí. Jedním z nejdelších
pak bylo zdolání Svati Jure, nejvyššího
cesty za poznáním
Na rozhlasových vlnách tehdy běžel
hit Pavlíny Filipovské „Prý v roce šedesátém šestém už bude vážně všude mír
a on že bude inženýr, a že by se mnou
chodil – normálně …“ Byl začátek října
1965 a já díky nástupu základní vojenské služby až pod Tatry je viděl poprvé ve skutečnosti. Vysoké, majestátné,
nepoznané.
Do té doby byly pro mne vysoké hory
„jen“ kompaktní, pásemné skály. A pusté.
Až v onom šedesátém šestém s námi
velitel čety absolvoval výstup na slovenskou národní horu Kriváň (2 494 m). Pohled dolů byl pohledem do živé mapy …
Samotná hora nebyla nedostupná a vrchol nebyl monolit, ale kupa zvětralých
bloků a kamení. „Mrtvá krása kamene“
mi učarovala. Následovaly další výstupy a do rukou se mi dostala publikace
„Himalájští tygři“. Nový sen. Do Tater
jsem se pak vracel často, ale přibývaly
zdolané vrcholy a výšky v rakouských,
švýcarských, italských, francouzských,
slovinských a německých Alpách, nejvyšší vrcholy v Dolomitech i zdánlivě
nízké na Korsice, na Madeiře, v Sinajské
poušti v Egyptě. Sen rostl i po pražských
setkáních se Sirem Edmundem Hillarym, Peterem Habelerem, Reinholdem
Messnerem.
Když se v loňském roce začal naplňovat čtyřicátý rok mé práce v hornictví
a zároveň nezadržitelně blížit odchod do
důchodu, uvědomil jsem si, že je nejvyšší čas splnit si ten dávný sen a vypravit
se k trůnům bohů a pokusit se je na
vlastní oči uvidět, dýchat řídký vzduch –
řidší než jsem znal z evropských vrcholů,
jít tudy, kudy šli ti všichni stateční, které
jsem už dlouhá léta vnímal s obrovským
respektem.
Mnoha rozhodnutím pomůže náhoda. Na internetu jsem mimoděk objevil
nabídku treku v Nepálu, cenově docela
výhodnou. Rozhodnutí bylo téměř bleskové. Přihláška, fyzická příprava, snižování nadváhy, lékařská péče, materiální
příprava, výměna valut a po devíti měsících konečně odlet do vytouženého
neznáma.
Namaste, Nepál
neboli dobrý den Nepále
Odlétali jsme v devíti lidech v jednom
ze dvou možných obdobích – před příchodem zimního monzunu. Už mezipřistání v noční mnohamilionové Bombaji
bylo mimořádným zážitkem. Po několika
Na treku po Nepálu
hodinách jsme pokračovali do hlavního
města Nepálu – Káthmándú. V obou zemích nás vítalo, s ohledem na roční období, nezvyklé teplo. V Káthmándú navíc
několik překvapení, třeba naprostá absence signálu na mobilních telefonech
z důvodu neuzavřených smluv některých
operátorů. To byla doslova zrada! Doma
čekali s napětím jak se nám vede a povede … Později jsme omezeně komunikovali přes internet. V přemíře až úsměv
vyvolávajících vozidel, zaparkovaných
před letištěm v Káthmándú dominoval
téměř nový mikrobus Toyota s řidičem
a majitelem hotýlku, který nám byl, první
dvě a poslední dvě noci našeho pobytu
v Nepálu, domovem. Byli jsme přivítáni jako hosté a přátelé zároveň. Každý
věncem živých květů kolem krku. Pak
údivy jen pokračovaly. Stále užší uličky,
levosměrný provoz a nekonečné troubení všeho, co mělo čím. Přiletěli jsme ve
dnech náboženských oslav, všude bylo
plno lidí, vlajících modlitebních praporků,
točících se modlitebních mlýnků, kadidel, svatých mužů, u svatyň na kopcích
hejna opic, spousta prachu, smogu, povalujících se a pospávajících psů …
Ano, byli jsme v jiném světě. Porážky
a porcování dobytka, bravu a drůbeže se
prováděly přímo v ulicích města. Způsob
oprav kol, rikš, motocyklů, automobilů
v některých „dílnách“ připomínal právě
probíhající přerod doby kamenné v dobu
železnou. Lidé však byli vesměs vstřícní,
slušní, ochotní. Nepálci jsou hrdí na
svoji zem a na svou tvarově neobvyklou,
vlajku. Nikdy jsme neměli pocit, ať v restauracích, lodžiích, obchodech, že nás
někdo okrádá či šidí. Všude se mluvilo
anglicky – Nepál byl v minulosti členem
Britského společenství národů. V drtivé
většině chaosem nabitých uliček byly
dopravním prostředkem malé japonské
vozy Suzuki, malé motocykly, kola a rikši.
Třikrát jsme zahlédli škodovku. O čistotu
v uličkách centra města dbali v noci majitelé restaurací a obchodů.
Přišel Den dnů a my jsme opouštěli Káthmándú letadélkem pro 14 osob
směrem k bílým štítům. Po půlhodině
letu jsme „natvrdo“ přistáli na malém
letišti nad strmým srázem ve výšce
2 800 m v městečku Lukla a po setkání
s šerpou Džoržem (šerpa je příslušník etnika, z něhož pocházejí nejspolehlivější
a nejodolnější vysokohorští nosiči, nelze
automaticky uvažovat, že šerpa se rovná nosič), který nám smluvně nosil věci,
které jsme ten který den nepotřebovali
(do 25 kg pro celou skupinu), jsme vyrazili vzhůru údolím řeky Dúdh Kosí, kterou
jsem do té doby znal jen z knih a filmů.
Šerpa vždy chodil napřed a v cílových
místech denních etap zajišťoval ubytování v lodžiích – prostých ubytovnách
s kuchyní a restaurací. V lodžiích byla
většinou dostupná i jednoduchá hygienická zařízení. Teplá voda byla za příplatek, stejně jako dobíjení baterií do kamer
stávala nesnesitelnou. Ve výšce někde
kolem 5 150 m, u pomníku obětí Himalájí jsem byl nucen obrátit a za pomoci
šikovné vedoucí naší minivýpravy dostat
se k majiteli koně a za poplatek 400 US
dolarů započít strastiplnou a bolestivou
dvoudenní sestupovou cestu koňmo do
civilizace. Kůň byl malý, měl i malý postroj, jehož zahnutý konec končil přesně
tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno. Bolest byla nesnesitelná. Koně vedl
patnáctiletý klučina a doprovázel mě
Džordže, který nesl onen 25 kg těžký batoh skupiny, můj 22kilogramový batoh
(tradičně nejtěžší) a pytel se žrádlem pro
koně! Když kůň zrychlil, Džordže s nákladem běžel vedle. Už byla tma, když
se blížil konec prvního sestupového dne,
a kůň a moji průvodci zaznamenali v blízkosti cesty tygra. V průběhu druhého
dne byl můj malý kůň nahrazen velkým
koněm, ale to byl pohádkový šarkán. Do
kopce letěl, z kopce pádil. Bál jsem se
o život. Po většinu dne Džordže stačil
držet krok. Do cíle, opět za tmy, doběhl pouze půl hodiny za námi. Tam jsem
měl štěstí na českého lékaře, urologa.
Dal mi léky, kapky a nasadil antibiotika.
Ráno už jsem byl schopen samostatného pohybu a odpoledne jsem se dočkal
i kamarádů. Konečného cíle dosáhli
z výpravy jen tři. Moje zklamání z ne zcela naplněného snu bylo obrovské. Nešlo
o horskou nemoc, jen o souhru nepříjemných náhod. Ale žiju a vzpomínám
na ty, kteří mi pomohli a na opravdového
chlapa Džordže. Bylo mu tehdy 17 a půl
roku … Je sirotek. Měl před sebou první
osmitisícovku. Věnoval jsem mu trekové
hole, jedno triko a nejkrásnější kapesní nůž jaký jsem kdy měl. Opravdovej
chlap má mít pořádnej nůž. Často na
Džordže vzpomínám, na jeho ryzí charakter, na jeho příkladnou obětavost. Do
smrti bude dřít, protože nikdy nebude
mít prostředky na vzdělání. Stále se mi
na mysl vrací kontrast se způsobem života některých mých spoluobčanů …
Tam nahoře je zvláštní svět mezi nebem a zemí. Nejezdí tam kola, motorky,
auta, neznámé jsou kolečkové brusle.
Žijí tam nádherné děti. Už vím, proč jsou
tak častým objektem fotografování. Nikdy nežebrají, ale když jim sami nabídnete nějakou sladkost nebo pozornost,
pak teprve nesměle natáhnou ručičku
sevřenou v pěst, pomalu ji rozevřou, přijmou nabízené, poděkují a tak zvláštně
se zaculí.
Návrat domů probíhal dobře. Jen
jedenáct hodin strávených na letišti
v Bombaji bylo krutých. Fungovaly tam
již mobily, ale nikdo od nás nechtěl vykoupit tisíce zbylých nepálských rupií.
Mimořádným zážitkem byl noční přelet
Arabského poloostrova ozářeného obrovskými plameny šlehajícími z ropných
a plynových vrtů, z rafinérií.
Přistání v Praze proběhlo hladce, nikomu se nic neztratilo. Naopak, přivezli jsme si mimořádné zážitky a nové
zkušenosti.
MĚL JSEM SEN A TEN SE MI SPLNIL.
TO SE NESTÁVÁ ČASTO A JÁ ZA TO
HORÁM A VŠEM, KTEŘÍ MI POMOHLI,
SKLÁDÁM VELIKÝ DÍK.
text a foto: Zdeněk Brázda
36/37
a fotoaparátů či umožnění internetového
spojení. Čím výše, tím vyšší příplatek.
Čím výše, tím jednodušší a spartánské
ubytování, kamenné podlahy. Večer se
někde přitápělo v restaurační části sušeným yačím trusem. Teplo bylo sotva
citelné, jinde kamna jen dýmila do místnosti. Několikrát za den jsme sestoupili
až k řece, abychom vzápětí vystoupali
na strmé srázy nad ní. Několikrát jsme
ji přešli po bezvadných zánovních lanových mostech ověnčených modlitebními
praporky a hedvábnými šálami. Procházeli jsme malými vesničkami, s modlitebními mlýnky na ruční i vodní pohon.
Kolem ohromných kamenů popsaných
modlitebními texty, kolem modliteben.
Lidé na malých políčkách ukrytých za
kamennými hradbami, chránícími před
vstupem yaků a buvolů, sklízeli brambory, kořenovou zeleninu, luštěniny, sušili
yačí trus a „vyráběli“ nové palivo. V primitivních obchůdcích bylo možné zakoupit balenou vodu.
Hory kolem začínaly být vyšší a vyšší.
Spali jsme v lodžiích, kde spali Sir Hillary s manželkou, prezident Carter, prezident Obama či esa světového alpinismu.
V nejdelší ulici světa, jak jsem si pojmenoval cestu z Lukly pod Everest, bylo
stále plno. Zejména dopoledne až do
třetí odpolední. V obou směrech zástupy
turistů, karavany yaků, buvolů, koní, nosičů s možným i nemožným nákladem
vytvářely nekonečný průvod. Někdy
jsem si říkal, že jestli to takhle půjde dál,
jednou nebude mít turista kam zabodnout hrot trekové hole, yak kam šlápnout
kopytem. Kolem třetí odpoledne ruch na
trase viditelně slábnul a až do tmy převažovali jen nosiči.
Prošli jsme legendárním Námčhe Bázárem, navštívili svatyni, kde se ukrýval
dalajláma při odchodu z Tibetu, navštívili Hillaryho nemocnici, Hillaryho školu,
další památky v okolí cesty, stoupali
rododendronovými lesy. V Tengbočhe
jsme v úžasném budhistickém klášteře zažili dvouhodinovou bohoslužbu.
Museli jsme být bosi, byl jsem oblečený nalehko a zpocený. Právě tam jsem
osudově prochladl. Kochal jsem se ještě
z pohledu na posvátnou Ama Dablam ze
všech stran, Pumori, zahlédl jsem špičku
Matky hor i Lhotse. Stoupající tělesnou
teplotu jsem tajil co to šlo, ale pak začaly
vypovídat poslušnost nohy, nechtěly ani
nahoru, ani dolů a i přes důsledné pití
začala zlobit pravá ledvina a bolest se
tip na výlet
V letním tipu na výlet vám nabídneme možnost, jak strávit
příjemný den v jednom z mnoha historických měst na severu
Čech. Přesvědčte se sami, nebo s rodinou, udělejte si hezký výlet,
kdy se můžete projít, strávit čas v botanické zahradě anebo se
vykoupat v nádrži s vodou, která má parametry vody pitné.
Jeden z prvních dochovaných důkazů o osídlení místa, kde se město nachází, byl nalezen při poklesu
Pravřídla v r. 1879, kdy byly objeveny
keltské mince se zobrazením kance
a koně. Tyto mince byly nalezeny i na
dalších místech. Takto je doloženo užívání teplických pramenů v době před
začátkem našeho letopočtu. Následně zde byly objeveny i mince římské,
z doby 1.–4. století našeho letopočtu.
Jméno Teplice je slovanského původu
a v podstatě znamená označení místa
s vývěrem teplých pramenů. V letech
1156–1164 pak česká královna Judita zakládá u teplých vod a k poctě sv.
Jana Křtitele klášter benediktinek.
Základy této teplické baziliky a románské krypty můžete navštívit v Regionálním muzeu, které je umístěno
v budově zámku.
Nejstarší česky psaná městská kniha je z roku 1449. Národností zde žilo
vždy několik, především Čechů a Němců, avšak od 15. století, od roku 1414
i Židé. Od té doby patří k obyvatelům
nepřetržitě. Po období 30leté války bylo
zkonfiskované teplické panství přiděleno za vzorné služby polnímu maršálovi Janu Aldringenovi. Ten je však záhy
v roce 1634 zabit v bitvě proti Švédům.
Nicméně tímto krokem začíná v Teplicích vláda rodu Clary-Aldringenů a postupně tak Teplice směřují kupředu.
Clary-Aldringenové se starali o opravu
a zvelebování lázní, a tak již roku 1657
se saská kurfiřtská rodina vrací k pravidelným pobytům v lázních.
Významnou návštěvou byl pobyt
ruského cara Petra I. Velikého v roce
1712.
Velkých úprav se dočkaly interiéry
zámku při pozdně barokní přestavbě
v polovině 18. století. Byla přebudována zámecká zahrada, na jejím okraji
při zámku vyrostl Zahradní a plesový
dům určený pro zábavu a společenské události. V letech 1700–1703 byl
děkanský kostel sv. Jana Křtitele přestavěn a upraven do dnešní podoby.
Od r. 1718 zdobí Zámecké náměstí
sloup Nejsvětější Trojice, vynikající dílo
předního barokního sochaře Matyáše
B. Brauna. Na počátku 18. století nastala doba otevírání prvních uhelných
dolů. První otevřel v roce 1740 František Karel Clary-Aldringen pod Stínadly,
na cestě do Řetenic, a druhý roku 1756
u doubravického dvora.
Proslulost lázní stoupá a do města se přijíždí léčit řada slavných hostů: například rakouský císař František
Italská kašna.
Kolostůjova kašna.
Teplice
Centrum lázeňského parku.
Ferdinand I., pruský král Bedřich Vilém III., ruští carové Alexandr I. a Mikuláš, J. W. Goethe, L. van Beethoven,
A. Humboldt, F. Chopin, F. Palacký,
J. Dobrovský, A. Schopenhauer atd.
V 19. století sláva lázní dosahuje vrcholu a Teplice jsou označovány za Le petit
Paris, neboli malou Paříž.
Pojďme se tedy po Teplicích projít,
byť jejich historie by vydala na mnoho stran. Pokud budeme uvažovat,
že přijedete po komunikaci od Bíliny,
sjedete na prvním sjezdu z rychlostní
komunikace do středu města. Na světelné křižovatce zahnete doprava a po
Alejní ulici projedete křižovatku se semafory tak, abyste na další světelné
křižovatce uhnuli doprava na veliké
záchytné parkoviště, kde je parkování
zdarma a je současně ve středu města.
Za rychlostní komunikací, která je nad
námi, se nachází fotbalový stadion
Stínadla, to pro ty, kteří fandí fotbalu.
My však půjdeme tak, abychom prošli lázeňskou čtvrtí. Přímo přes křižovatku stojí budova gymnázia, které je
propojena mostem přes ulici s druhou
budovou, kde se nachází další část
učeben a také kaple bývalého kláštera boromejek. My projdeme kolem
hlavního vchodu do gymnázia, abychom se ocitli na Zámeckém náměstí. Zaujme nás svojí původní podobou,
stejně jako morový sloup Matyáše
Brauna. V zámku sídlí Regionální muzeum. Pokud je špatné počasí, je to
vhodný tip na návštěvu. Zvláště pak
nevynechejte novou expozici. Přes náměstí projdeme mírně z kopce kolem
kostela. V lázeňské uličce si můžeme
dopřát teplou lázeňskou oplatku. My
půjdeme rovně, kde nás zaujme jehlan, který tvoří poklop technické šachty nad jedním z lázeňských pramenů.
Hned za ním, po levé straně, je výklenek, kde z plastiky hlavy divokého
prasete vytéká teplické zřídlo. Můžete
tak na vlastní kůži vyzkoušet teplotu
Kamenné lázně II.
38/39
lázeňských pramenů. Za kostelem
zahneme doprava a ocitneme se před
zadním traktem zámku a jeho populárními Kolostůjovými věžičkami, které
jsou vděčným motivem teplických výtvarníků. Vrátíme se k teplému prameni a po obvodu lázeňské budovy přijdeme před lázeňský dům Beethoven.
Před námi vidíme budovu divadla, my
však projdeme parkem a vpravo uvidíme honosnou budovu Císařských
lázní. Půjdeme kolem Kolostůjovy kašny, zde se pravidelně v době zahájení
lázeňské sezony světí prameny. Přes
přechod pro pěší pokračujeme dále
parkem po Lipové ulici tak, abychom
se dostali do druhé části lázní, Šanova. Míjíme jednu z mnoha kašen a také
cukráren a v dolní části Lipové ulice
se park opět rozšiřuje. Nacházíme se
v oblasti, kde dominantu tvoří Kamenné lázně a kašna, tolik známý obrázek
z mnoha lákavých katalogů. Procházíme dále kolem místa promenádních
koncertů, kde každé léto v sobotu
a pondělí od 15.30 hraje hudba. Po
levé straně je budova Vojenských lázní. Pokračujeme stále rovně, park se
stáčí doleva. My však pokračujeme
nahoru po Doubravské ulici. Pokud
zahneme první ulicí doprava, dojdeme
k botanické zahradě, o které jsme již
v minulosti psali. Ulice pokračuje až
pod vrch Doubravka, ze kterého je
panoramatický pohled na celé Teplice. Záleží jen na vašem rozhodnutí, kam až dojdete. Věřte, že nejlepší
Opravené fasády lázeňských domů.
zmrzlinu v roce 2011 mají v cukrárně
před divadlem.
Pokud je opravdu horko, jistě neopovrhnete navštívit ukázku mistrné rekultivace, jezero Barbora. Z místa, kde
jsme zaparkovali, pojedeme doprava
dále po Alejní ulici, na konci zahneme
doprava a pak stále rovně, směr Duchcov. Za Teplicemi na první velké křižovatce, směr Koštany, zde doleva na
Oldřichov. V levotočivé zatáčce pak je
vstup do areálu jezera.
text a foto: Jan Říha

3/2011 - Hornické listy

Transkript

Podobné dokumenty

HL06-2014 - Hornické listy

Kyjovske noviny 5-2012 na web

hledá nové spolupracovníky

01 AMB Leden 2009.indd

Samsung Galaxy J5 Duos

Musherky jsou frajerky

Výroční zpráva Národního památkového ústavu 2006

prima optima - TOS Varnsdorf as

Nastavení - Gadget Guide Online

Uživatelská příručka - Galaxy S6 Manual User Guide

SPS-3

Důlní noviny ročník XVII číslo 12

Sedmý proud číslo 01/2014

regio kveten 2011 212x300:Sestava 1.qxd

formátu pdf

Čajový list 2009

Výroční zpráva 2008

strana 5.1 5.2 5.3 Charakteristika celkové koncepce

Průběžná zpráva o provozních zkouškách paliva B100 ve

MECABLITZ 58 AF-1 C digital

Zápis 15 .RO 3-8