molekulová fyzika a termodynamika
Transkript
ŠÍŘENÍ TEPLA PŘENOSOVÉ (TRANSPORTNÍ) JEVY • nevratné procesy, které se projevují transportem různých fyzikálních veličin • toky těchto veličin jsou vyvolávány gradient stavových veličin • transport tepla probíhá po narušení tepelné rovnováhy soustavy • v soustavě proběhnou relaxační procesy, během nichž soustava přejde do rovnovážného stavu • v průběhu relaxačních procesů dochází k makroskopickým dějům spojeným s makroskopickými toky fyzikálních veličin Pomalé nerovnovážné děje: - relaxační doba velmi malých dílčích částí soustavy je nesrovnatelně menší, než relaxační doba celé soustavy … lokální rovnováha Předpokládejme ROVNOVÁŽNÉ PROCESY v dílčích částech soustavy, i když v celku probíhá děj nerovnovážný. PŘENOS TEPLA = PŘENOS ENERGIE vedením (kondukcí) = přenos tepla z míst s vyšší teplotou do míst s nižší teplotou vzájemnými srážkami neuspořádaně se pohybujících částic látky = teplo se takto šíří v látkách všech skupenství prouděním (konvekcí) = přenos tepla usměrněným pohybem částic = lze pouze u tekutin (skutečný makroskopický pohyb částic, proudění tekutin) = kapaliny a plyny jsou špatnými vodiči tepla = šíření tepla prouděním je mnohem účinnější zářením (radiací) = přenos tepla elektromagnetickým vlněním = elektromagnetické vlnění vysílá každé těleso, jehož teplota je různá od 0 K = tepelné záření je elektromagnetické vlnění v rozmezí vlnových délek od 10 µm do 340 µm (resp. do 1000 µm pro infračervené záření) = zákony záření odvozeny podle kvantové teorie elektromagnetického záření = k šíření tepla není zapotřebí látkové prostředí (i ve vakuu) PŘENOS TEPLA VEDENÍM -zejména pro tuhé látky - molekuly a ionty vykonávají tepelný pohyb (intenzita v závislosti na lokální teplotě) - rozdělení teplot v tělese charakterizuje tzv. teplotní pole - teplo samovolně přechází z míst o vyšší teplotě do míst chladnějších -intenzita procesu vedení tepla závisí na maximálním teplotním spádu v daném místě prostředí NEUSTÁLENÉ (NESTACIONÁRNÍ) VEDENÍ TEPLA -v případě nestacionárního teplotního pole, rozložení teploty je závislé na čase - T = T(x, z, y, τ), resp. t = t(x ,y, z, τ). - např. při postupném vyrovnávání teplot vyrovnaná teplota postupné prohřívání stěny ohřívání vnějšího povrchu ustálený stav USTÁLENÉ (STACIONÁRNÍ) VEDENÍ TEPLA -v případě stacionárního teplotního pole T = T(x, y, z), resp. t = t(x, y, z) - prostorové rozložení teploty je konstantní v čase - např. při trvale udržovaném teplotním rozdílu dvou částí tělesa Základní charakteristiky vedení tepla (stac. i nestac.): TEPELNÝ TOK Φ= dQ dτ - teplo, které projde určitou plochou za jednotku času - výkon přenášený při průchodu tepla danou plochou - jednotka: W HUSTOTA TEPELNÉHO TOKU - vektorová veličina - přenos tepla lokálně - množství tepla, které projde jednotkovou plochou kolmou ke směru šíření tepla -jednotka: W.m-2 dΦ dQ ϕ= = dS n dτ .dS n r dQ r ϕ= n dτ .dS n FOURIERŮV ZÁKON hustota tepelného toku: dQ r n ϕ= dτ .dS n r hustota tepelného toku φ je úměrná spádu teploty: dT ϕ ∼ ≈ − dx r grad T n=− grad T T-∆T r ϕ dT ϕ = − λ grad T = − λ dx - součinitel tepelné vodivosti - jednotka W.m-1.K-1 schopnost látky přenášet teplo vedením OBECNÁ FOURIEROVA ROVNICE PRO NESTACIONÁRNÍ VEDENÍ TEPLA I. pro homogenní a izotropní prostředí bez zdrojů tepla: λ ≠ λ ( x) ⇒ λ = konst. určuje rychlost vyrovnávání teplotních rozdílů v látce ∂T ∂ 2T =a 2 ∂τ ∂x ρ ... hustota materiálu c ... tepelná kapacita ∂T λ ∂ 2T = ∂τ ρc ∂x 2 - součinitel teplotní vodivosti a - jednotka m2.s-1 JEDNOROZMĚRNÁ FOURIEROVA ROVNICE VEDENÍ TEPLA ⎛ ∂ 2T ∂ 2T ∂ 2T ⎞ ∂T = a⎜⎜ 2 + 2 + 2 ⎟⎟ = a ∆T ∂z ⎠ ∂y ∂τ ⎝ ∂x TROJROZMĚRNÁ FOURIEROVA ROVNICE VEDENÍ TEPLA II. pro homogenní a izotropní prostředí se zdroji tepla: - v látce může vznikat další teplo přeměnou jiných druhů energie Fourierova rovnice vedení tepla v homogenním izotropním prostředí q0 ∂T = a ∆T + ρc ∂τ q0 … tepelný výkon zdroje … jednotka: W.m-3 STACIONÁRNÍ VEDENÍ TEPLA ∂T =0 ∂τ - celkový tepelný tok vstupující do materiálu je roven toku, který materiál opouští (je konstantní v čase) ∆T = 0 - prostorové rozložení teploty je konstantní v čase JEDNOROZMĚRNÉ VEDENÍ TEPLA: přenos tepla v jednom směru homogenní stěna ∂ 2T =0 2 ∂x řešení rovnice: T = Ax + B okrajové podmínky: T1 = B T2 − T1 ⇒ A= T2 = Ad + B d T2 − T1 T1 − T2 T = T (x ) = x + T1 = T1 − x d d T1 f T2 JEDNOROZMĚRNÉ VEDENÍ TEPLA HOMOGENNÍ ROVINNOU STĚNOU: hustota tepelného toku ϕ = −λ směrnice přímky ϕ= dT dx dT T −T =− 1 2 dx d λ d (T1 − T2 ) = konst. Teplo prošlé rovinnou stěnou o ploše S za čas τ: Q = ϕ Sτ = λ d (T1 − T2 ) Sτ tepelná propustnost stěny Jednorozměrné stacionární vedení tepla SLOŽENOU rovinnou stěnou φ = konst ϕ= λ1 d1 (T1 − T2 ) = λ2 (T2 − T3 ) = λ 3 (T3 − T4 ) (T1 − T2 ) = d2 d1 λ1 d3 (T3 − T4 ) = d 3 ϕ ϕ (T2 − T3 ) = d 2 ϕ λ3 λ2 rovnice sečteme ⎛ d1 d 2 d 3 ⎞ T1 − T4 = ⎜⎜ + + ⎟⎟ϕ ⎝ λ1 λ2 λ3 ⎠ T1 − T4 ϕ= d1 d 2 d 3 + + λ1 λ2 tepelný odpor rovinné stěny složené ze tří vrstev λ3 ŠÍŘENÍ TEPLA PROUDĚNÍM -přenos tepla pohybujícími se částicemi kapaliny nebo plynu Volné proudění : - pohyb kapaliny či plynu je způsobován pouze rozdíly v hustotě látky vyvolanými její rozdílnou teplotou Nucené proudění: - příčnou pohybu je rozdíl tlaků vytvořený uměle (čerpadlem, ventilátorem…) - využíváme pro rychlejší vyrovnávání teplotních rozdílů v tekutině - teoretický popis proudění tepla je složitý, v technické praxi se zpravidla určuje experimentálně - veličiny popisující proudění reálné tekutiny jsou funkcemi velkého počtu proměnných parametrů - řešení daných problémů pomocí teorie podobnosti = hydromechanika a termomechanika PŘESTUP TEPLA -přechod tepla z prostředí, ve kterém se šíří teplo prouděním, do prostředí, ve kterém se šíří teplo vedením (nebo obráceně) - např. proudění z kapaliny či plynu do pevné látky: Φ mezní vrstva: -vytvořena díky přilnavosti molekul tekutiny - molekuly kapaliny (plynu) těsně poutány ke stěně a nemohou proudit T1′ f T1 - teplo se šíří pouze vedením - tenká vrstva s minimální tepelnou vodivostí NEWTONŮV ZÁKON hustota tepelného toku: ϕ = α (T1′ − T1 ) součinitel přestupu tepla [W.m-2.K-1] TEPLO PŘEDANÉ STĚNĚ: v mezní vrstvě dochází k teplotnímu skoku Q = αS (T1′ − T1 )τ 1 α tepelný odpor přestupu tepla rozhraním určuje tepelnou ztrátu (tepelný zisk) povrchu pevné látky při proudění okolní tekutiny závisí na: -vlastnostech tekutiny (hustota, viskozita,…) -povrchu stěny - rozložení teploty a rychlosti proudění v okolí stěny PROSTUP TEPLA -tepelná výměna mezi dvěma tekutinami oddělenými stěnou z pevné látky - přenos tepla vedením a prouděním - za ustáleného stavu je hustota tepelného toku φ při přestupu tepla konstantní dvě tekutiny různých teplot T1, T2 (T1 > T2) teploty povrchů stěny nejsou obecně známy T / ,T / 1 2 λ … tepelná vodivost pevného tělesa (stěny) Příklad: PROSTUP TEPLA ZDÍ - zeď v příčném směru homogenní - tepelný tok v příčných řezech časově konstantní T ϕ = α i (Ti − T1 ) ϕ= ϕ= λ1 d1 λ2 d2 λ3 (T1 − T2 ) (T2 − T3 ) přestup tepla (vnitřní povrch) vedení tepla (vnitřní omítka) (T3 − T4 ) ϕ = α e (T4 − Te ) přestup tepla (vnější povrch) d3 T1 T2 vedení tepla (zeď) vedení tepla (vnější omítka) ϕ= Ti ϕ = konst . T3 T4 Te srovnáním hustot tepelných toků pro jednotlivá prostředí vyjádříme teplotní rozdíly: (Ti − T1 ) = ϕ sečtením rovnic dostáváme: αi d1 (T1 − T2 ) = ϕ λ1 (T2 − T3 ) = d 2 ϕ λ2 (T3 − T4 ) = d3 λ3 ϕ (T4 − Te ) = αe ϕ= (Ti − Te ) 1 αi + d1 λ1 + d2 λ2 + d3 λ3 + 1 αe ϕ = k (Ti − Te ) ϕ k= 1 αi + d1 λ1 + 1 d2 λ2 + d3 λ3 + 1 αe součinitel prostupu tepla … jednotka W.m-2.K-1 OCHLAZOVACÍ ÚČINEK VĚTRU (wind chill effect) -důsledek efektu proudění tepla - pocit tepla nebo zimy je u člověka (i jiných živých organismů) závislý na velikosti tepelného toku dodávaného nebo odebíraného přes pokožku - součinitel prostupu tepla pokožkou je závislý na rychlosti proudění větru tepelný tok pro člověka: 60 – 180 W.m-2 ϕ = α (T1 − T2 ) ∗ T1 = 13,2 + 0,6215T2 − 11,37 v 0,16 + 0,3965T2 v 0,16 subjektivně vnímaná teplota TEPLOTNÍ ZÁŘENÍ TĚLES ZÁKONY TEPLOTNÍHO ZÁŘENÍ PEVNÝCH A KAPALNÝCH LÁTEK • energie tepelného záření je přenášena elektromagnetickým zářením (fotony) • přenos tepla může probíhat i ve vakuu • všechny zahřáté látky vyzařují elektromagnetické záření (důsledek oscilace elektronů v atomech) • při nižších teplotách (cca do 500 °C) je toto záření infračervené • se zvyšující teplotou roste energie záření a záření má kratší vlnové délky • vyzařování je závislé na teplotě těles • každé těleso také pohlcuje elektromagnetické záření • zářením je možné přenášet energii i v prostředí s nižší teplotou, než je teplota těles vyzařujících nebo absorbujících záření • spektrum teplotního záření pevných a kapalných látek je spojité SPOJITÉ SPEKTRUM ABSORPČNÍ SPEKTRUM EMISNÍ SPEKTRUM POPIS EMISE A ABSORPCE ZÁŘENÍ RADIOMETRIE: popisuje energetické vlastnosti zdrojů elektromagnetického záření a rozdělení energie elektromagnetického záření v prostoru FOTOMETRIE: posuzuje radiometrické veličiny podle účinků na zrakový orgán člověka, popřípadě jiné detektory záření Zářivý tok Φ e (jednotka W, watt) - výkon elektromagnetického záření procházejícího plochou kolmou ke směru šíření za jednotku času: Φe = dEe dt Ee ... je celková energie přenášená zářením spektrální zářivý tok: integrální zářivý tok: Φ eλ = dΦ e dλ ∞ Φ e = ∫ Φ eλ dλ 0 … vztažen k určité vlnové délce Zářivost bodového zdroje I e (jednotka W.sr-1) - vyzařuje-li bodový zdroj zářivý tok dΦ e do prostorového úhlu dΩ Ie = dΦ e dΩ Intenzita vyzařování plošného zdroje Me = dΦ′e dS Me Φ′e ... zářivý tok vycházející z plošky dS zdroje do celého poloprostoru Spektrální intenzita vyzařování plošného zdroje M eλ = (jednotka W.m-2) M eλ (jednotka W.m-3) dM e dλ intenzita vyzařování připadající na záření vlnových délek z intervalu (λ, λ+d λ) dělená šířkou intervalu dλ ∞ M e = ∫ M eλ dλ 0 JEVY NA ROZHRANÍ DVOU PROSTŘEDÍ - při dopadu elektromagnetického záření na rozhraní dvou prostředí se část energie odrazí, část projde do druhého prostředí a část se pohltí Odrazivost R= Φ eR Φe Propustnost T= Φ eT Φe Pohltivost A= Spektrální odrazivost integrální veličiny Φ eA Φe T + R + A = 100 % Spektrální propustnost Spektrální pohltivost Rλ = Φ eR (λ ) Φ e (λ ) Tλ = Φ eT (λ ) Φ e (λ ) Aλ = Φ eA (λ ) Φ e (λ ) Tλ + Rλ + Aλ = 100 % bezrozměrné veličiny vyjadřujeme v procentech Φ e (λ ) Φ eR (λ ) Φ eA (λ ) Φ eT (λ ) KIRCHHOFFŮV ZÁKON Poměr intenzity vyzařování tělesa a pohltivosti je pouze funkcí termodynamické teploty a nezávisí na povaze těles (tj. materiálu, povrchové úpravě apod.). Me = f (T ) A Poměr spektrální intenzity vyzařování tělesa a spektrální pohltivosti je pouze funkcí termodynamické teploty a vlnové délky, nezávisí na povaze těles. M eλ = f (T , λ ) Aλ Gustav KIRCHHOFF těleso absorbuje nejvíce ty vlnové délky, které nejvíce vyzařuje ZÁŘENÍ ABSOLUTNĚ ČERNÉHO TĚLESA: - pohltivost (včetně spektrální) pro všechny vlnové délky = 1 - pohlcuje veškerou dopadající energii M 0e = f (T ) A M 0eλ = g (T , λ ) Aλ ZÁŘENÍ ABSOLUTNĚ ČERNÉHO TĚLESA: Realizace AČT: - dutina s malým otvorem, jejíž vnitřní povrch je matně černý - záření vstupující do dutiny se prakticky zcela při mnohonásobném odrazu pohltí - povrch se při pohledu zvnějšku jeví jako černý M - analytické vyjádření funkcí z Kirchhoffova zákona: 0e = f (T ) A M 0e = σ T 4 M 0 eλ = g (T , λ ) Aλ ... STEFANŮV - BOLTZMANNŮV ZÁKON σ = 5,6687.10-8 W.m-2.K-4 ... Stefan - Boltzmannova konstanta „Celková intenzita vyzařování černého tělesa je úměrná čtvrté mocnině termodynamické teploty zářiče.“ Vyjádření Stefan - Boltzmannova zákon pro praxi: M 0e ⎛ T ⎞ = C0 ⎜ ⎟ 100 ⎝ ⎠ 4 C0 = 108 σ součinitel sálání černého tělesa PŘÍKLAD: Ve svítící žárovce má rozžhavené vlákno o průřezu 1 mm2 teplotu 2900 °C. Náhle přestane žárovkou procházet elektrický proud. Za jakou dobu žárovka zhasne, pokud zhasnutí odpovídá teplota vlákna nižší než 400 °C. Vlákno září jako černé těleso a další ztráty tepla zanedbáváme. Měrná tepelná kapacita materiálu vlákna je 3,14.10-8 m-2 a hustota je 19300 kg.m-3. PLANCKŮV ZÁKON analytické vyjádření funkce g(T,λ) z Kirchhoffova zákona pro AČT: M 0 eλ = g (T , λ ) Aλ - odvození na základě kvantové teorie (r. 1900) - vyzařovaná elektromagnetická energie nemůže být spojitě proměnnou veličinou, ale pouze celočíselným násobkem určité minimální hodnoty ε („kvanta“ energie) E = nε ∧ ε = hυ h = 6,63.10-34 J.s ... Planckova konstanta M 0eλ = 1 2πhc 2 λ 5 e hc kλT = −1 1 λ5 c1 e c2 λT −1 ... PLANCKŮV (VYZAŘOVACÍ) ZÁKON c1 = 2πhc2 , c2 = hc k jsou konstanty c ... rychlost světla ve vakuu k ... Boltmannova konstanta Max PLANCK WIENŮV (POSUNOVACÍ) ZÁKON maximum spektrální intenzity vyzařování je přímo úměrné páté mocnině termodynamické teploty M 0λ m = cT 5 c = 1,301.10-11 W.m-2.K-5 λm = λmax = b T ... délka vlny λm , které přísluší maximum spektrální intenzity vyzařování Wilhelm WIEN „Maximum spektrální intenzity vyzařování se s rostoucí teplotou posouvá ke kratším vlnovým délkám.“ b = 2,898.10-3 m.K ... Wienova konstanta absolutní teplota černého zářiče, jehož vyzařované světlo má danou barvu: ZÁŘENÍ SLUNCE maximum intenzity vyzařování pro λmax = 500 nm střední teplota povrchu Slunce: T= intenzita vyzařování povrchu Slunce: 2,898.10−3 M 0e = σ TS4 = 6,4.107 W.m −2 intenzita dopadajícího slunečního záření na Zemi: M eZ λmax = 5780 K P M 0e S S RS2σTS4 −2 = = = = 1377 W.m S ′ 4πd 2 d2
Podobné dokumenty
alchymie …. teorie flogistonu chemie Lavoisier: (1743–1794)
1897: J.J. Thomson - elektron jako částice
1900: P. Drude: kinetická teorie plynů - kov jako plyn elektronů
-eZv
-e(Z-Zv)
Drudeho model
1 Teplotní záření a Planckův vyzařovací zákon Intenzita vyzařování
kde ϕ´ značí derivaci funkce ϕ podle λ. I když neznáme funkci ϕ, můžeme určit vlnovou délku
Domácí úlohy 1 1. Lidské oko je nejcitlivější na zelené světlo o
a) Pro fotony s vlnovou délkou 680 nm vypočítejte energii v jednotkách J·mol−1 a eV.
b) Fixace CO2 během fotosyntézy muže být vyjádřena rovnicí
CO2 + H2O → CH2O + O2,
kde CH2O představuje šestinu c...
Optika – úvod: světlo a jeho vlastnosti
Interval 10 nm – až 380 nm ……………… ultrafialové záření (světlo) ….. UV (UV A-320 nm, UV B-280, UV C-pod 280)
Interval 380 nm – až 780 nm ……..……… viditelné záření (světlo) ……... VIS
Přenos tepla zářením - Odbor termomechaniky a techniky prostředí
přeměně energie záření na teplo rovna hustotě tepelného toku q .
Zářivý tok z určité plochy je pak dán součinem
hustoty zářivého toku (zářivosti) E a plochy S
Přenos tepla zářením mezi šedými povrchy
Přenos tepla zářením mezi šedými povrchy
Problematiku přenosu tepla zářením mezi šedými povrchy komplikuje
fakt, že reálné povrchy tepelnou energii jednak vyzařují, ale také ji
mohou pohlcovat a od...
Základy elektrických obvodů
a rezistorů (bude rozšířen i na kapacitory a induktory), dívat jako na „černou skřínku“ se dvěma
svorkami, u které můžeme změřit právě jen napětí na prázdno a vnitřní odpor a která se tak
chová jak...
D – Charakteristika studijního předmětu
Přehled o tom, jakými fyzikálními metodami a postupy bez porušení tělesa či demontáže konstrukce lze detekovat
necelistvosti a nehomogenity v kovových i nekovových materiálech a sledovat vznik i ro...