Hydrická funkce lesů

Hydrická funkce lesů
Úvod – význam vody
•
Voda je jedním ze základních složek biosféry a svými fyzikálními a
chemickými vlastnostmi podmiňuje vznik a existenci života.
•
Hlavní část vody, přibližně 1,360 mil. km3 (97.1 %) je ve formě slané vody
v oceánech a mořích, které pokrývají 71% povrchu Země, 2 % vody jsou v
ledovcích a věčném sněhu, 0,6 % tvoří podzemní voda a pouze 0,02 %
jsou obsažena v jezerech a řekách. Celkový obsah atmosférické vody je
již zcela nepatrný – 0,001 % (van EIMERN-HAECKEL 1984) .
•
77% zásoby pitné vody je soustředěno v pevném skupenství v ledu a
sněhu, 22% vody je voda podzemní a pouze 1% vodních zásob je voda v
jezerech, řekách a v zemi (van den Leeden et al. 1990).
V podmínkách České republiky je podíl jednotlivých složek odlišný:
Voda v půdě představuje asi 76% celkové zásoby vody,
Podzemní voda asi 18%,
Povrchová voda v řekách a jezerech (nádržích) činí pouze 6% celkové
kapacity,
Vodní zdroje představují asi 36% celkových srážek.
Srážky jsou hlavním zdrojem vody v České
republice.
Srážková voda je rozhodující činitel vodní bilance,
vodohospodářská funkce lesů je zde mimořádně důležitá a zásadně
ovlivňuje vodní bilanci.
Velký hydrologický cyklus
Evaporace
Infiltrace
Pevné a kapalné
srážky
Povrchový a podpovrchový
odtok
Malý hydrologický cyklus
Je velmi důležitý především pro lesní ekosystémy, malé hydrologické cykly probíhají
nad kontinenty (typ krajiny významně tento proces ovlivňuje).
Pro racionální využívání vodních zdrojů a pro vlastní vodní hospodářství je nezbytná
znalost všech parametrů hydrologického cyklu.
Vodní bilance lesních ekosystémů je výsledkem procesů spojených s malým
hydrologických cyklem.
Schéma vodní bilance lesních ekosystémech (N.G. Něstěrov, 1949)
Hlavní složky koloběhu vody
(DENGLER et al. 1992).
Základní rovnice vodní bilance je:
H = O + E + (Zk - Zz)
Kde
H – celkové srážky,
O – odtok vody, který má tyto složky – povrchový odtok, podpovrchový odtok,
podzemní odtok do vodotečí nebo infiltrace do spodní vody,
E – celkový výpar, složky:
výpar z půdy nebo vodní hladiny, T – Transpirace, I – intercepce,
Zk – Zz – změna zásoby vody v půdě (půdní voda), konečný stav mínus
počáteční stav.
Z dlouhodobého hlediska můžeme obsah vody v půdě považovat za konstantní, pak
vodní bilanci můžeme vyjádřit takto:
H=O+E
Pro bývalé Československo byla vodní bilance vyjádřena takto (v mm):
720 = 222 + 498.
V našich podmínkách, kde jsou srážky jediným významným zdrojem vody, můžeme
vodní bilanci vyjádřit takto:
(Zk – Zz) = H – O – E.
když dZ = (Zk – Zz), pak
0 = H – dZ – O – E
Lesy a srážky
Srážky jsou hlavním zdrojem vody pro lesní ekosystémy.
Rozlišujeme:
• vertikální srážky (déšť, sníh)
• horizontální srážky
(kondenzace vody v pevném nebo kapalném skupenství na nadzemní části rostlin a
jejich pozdější pád na půdní povrch).
Kromě celkového úhrnu srážek je také velmi důležité jejich rozložení během roku a jejich
intenzita.
Kapalné srážky na holoseči ve srovnání se srážkami pod dospělým smrkovým
porostem během mlžného počasí – význam horizontálních srážek při různé síle
srážky.
Precipitation (clear-felled area) mm
0,44
1,80
3,63
7,25
26,43
Stand precipitation mm
1,60
3,16
4,51
9,53
30,57
%
361,2
175,1
124,2
131,3
115,7
Evaporace sensu lato
Představuje ztrátu vody v plynné formě (vodní pára, která opustí ekosystém).
Jeho hodnota závisí jednak na podmínkách prostředí, ve kterém k němu dochází,
jednak i na dostupném množství vody
Rozlišujeme:
• reálný výpar,
• potenciální výpar.
Transpirace
- hlavní složka výparu (produktivní výpar)
Transpiraci rozlišujeme:
• stomatární (transpirace listy),
• rhizodermální transpirace
• transpirace v kapalném skupenství, probíhá především v podmínkách vysoké
vzdušné vlhkosti (gutace).
Transpirace představuje hlavní ztrátu vody v lesních ekosystémech (okolo 60 %).
Transpirační koeficient - množství vody potřebné pro vyprodukování jednotky
sušiny (g/g) pro různé porosty
Kultura
Transpirační koeficient
Zemědělské kultury
300 - 900
Lesní dřeviny
170 - 340
- stinné
170 - 230
- slunné
260 - 340
BK
169
DG
173
SM
231
MD
257
BO
300
BR
317
DB
344
Denní spotřeba vody na plošnou jednotku lesa v letním slunném dnu MÜLLER (1967) :
bříza
4,0 – 4,7 mm,
modřín
4,5 – 6,1 mm,
borovice
2,3 – 2,5 mm,
smrk
4,3 – 4,4 mm,
douglaska
průměr 5,3 mm,
buk
2,0 – 3,8 mm,
borůvka
0,5 – 0,9 mm,
druhově bohatý pokryv bylin
třtina křovištní
průměr 0,7 mm,
6,8 – 8,8 mm.
Evaporace sensu stricto
Výpar z povrchu půdy bez vegetačního pokryvu nebo z půdy pod vegetací – část
neproduktivního výparu.
Výpar z půdního povrchu je v lesních ekosystémech ovlivněn především vegetací
(druhové složení lesního porostu, jeho struktura, hustota a zápoj).
Přibližně můžeme stanovit podíl neproduktivního výparu v různých ekosystémech takto:
lesní ekosystémy
10%,
louky
25%,
pole
45%,
holá půda
100%.
Podmínky evaporace jsou ovlivněné také pěstebními opatřeními (např. holoseče).
Evapotranspirace = transpirace + evaporace
Aktuální (skutečná) evapotranspirace
- závisí na aktuálních klimatických podmínkách, vegetační době, a především na obsahu
vody v půdě a její přístupnosti pro rostliny.
Potenciální evapotranspirace
– transpirace daná existujícími klimatickými a půdními podmínkami při maximální
přístupnosti a doplňování vodních zdrojů.
Intercepce – výpar z povrchu vegetace (rostlin).
Jde o velmi významný výpar především v podmínkách lesních ekosystémů
• kapalné skupenství srážek (významná část)
• pevné skupenství srážek (sníh, jinovatka – sublimace)
Intercepční kapacita – schopnost vegetace zachytit na svém povrchu srážky
(závisí na typu vegetace a rychlost větru, nejčastěji kolísá mezi 0,5-1,8 mm).
Hodnota intercepce je podmíněna především:
• charakter vegetace (velikost stromů a jejich korun, věk porostu, jeho hustota a zápoj,
• struktura porostu,
• lesní dřeviny (forma, velikost a povrch listů)
Na základě výsledků pozorování z různých stanovišť je možné intercepční ztráty
odhadnout podle dřevin:
buk (Fagus):
8-29 %,
smrk (Picea):
19-46 %,
borovice (Pinus): 23-34 %,
dub (Quercus):
10-24 %,
jedle (Abies):
24-46 %.
Průměrné hodnoty intercepce jsou
V lesních ekosystémech
30 %,
V travních společenstvech okolo
25%
V polních ekosystémech cca
15%.
Maximální intercepce je zpravidla ve věku 40 let (borovice), okolo 50 let (dub) a přibližně
v 60 letech u smrkových porostů.
Vodní bilance a její složky v borových porostech (mm) – Moločanov 1952
Věk
10
14
33
65
120
150
srážky
544
544
544
544
544
544
kondenzace
12
12
12
12
12
12
výpar
73
69
83
111
130
135
intercepce
85
132
165
123
98
81
transpirace
234
261
345
243
208
183
odtok
6
6
6
6
6
6
Intercepce ve smrkových kmenovinách chlumní oblasti v závislosti na taxačních
parametrech (KREČMER – FOJT 1981; upraveno).
Porost
Počet stromů
Výčetní základna
Zakmenění
(ks.ha-1)
%
(m2.ha-1)
%
1
1200
100
54,3
100
1,05
89
2
1125
94
42,7
79
1,18
3
633
53
28,6
53
4
760
63
19,3
5
244
20
15,0
Zápoj
%
Intercepce
%
%
index
0,83
92
37,0
100
100
0,90
100
34,5
93
0,87
74
0,80
89
30,6
83
63
0,51
43
0,72
80
25,5
69
28
0,50
42
0,40
44
18,5
50
Úhrn porostních srážek v teplém období roku a relativní intercepce ve
smrkové kmenovině po různě silné probírce (LANG 1970).
Síla probírky
slabá
střední
silná
Hustota porostu (ks.ha-1)
1747
1383
738
Výčetní základna (m2)
68,8
54,3
39,8
Střední výška (m)
25,1
24,1
25,6
Střední výčetní tloušťka (cm)
22,4
22,4
26,2
Štíhlostní kvocient
112,1
107,6
97,7
Podkorunové srážky (mm)
290,1
312,3
345,3
12,0
8,5
5,5
Porostní srážky celkem (mm)
302,1
320,8
350,8
Srážky na nelesní půdě (mm)
499,3
499,3
499,3
39,5
35,8
29,7
Stok po kmeni (mm)
Relativní intercepce (%)
Intercepční ztráty v závislosti na celoročním úhrnu srážek (ULRICH 1980).
Úhrn srážek
mm . rok-1
Intercepce (%)
borovice
buk
smrk
jedle
500
35
40
60
80
700
25
39
43
57
1000
17
20
30
40
1500
12
13
20
27
Srážky porostní (Sp) v procentech srážek mimo les ve smrkových kmenovinách
při různé velikosti kruhové (m2) plochy a různé síle srážek (mm) - (LANG 1970).
Odtok
• povrchový odtok, jeho podíl z celkových ročních srážek je:
v jehličnatých porostech 0,1-2,7 %, (průměrně asi 1%),
v listnatých porostech 0,1 – 5%, (průměrně asi 1,5%)
• infiltrace (gravitační voda)
- podpovrchový odtok,
- infiltrace vytvářející zdroje podzemní vody.
Lesy ve srovnání s ostatními ekosystémy velmi efektivně transformují
povrchový odtok na odtok podpovrchový.
Infiltrační schopnost lesní půdy je značná a lesní hospodaření ji může významně
ovlivňovat.
Intenzita infiltrace je závislá na:
lesním porostu a jeho struktuře,
textuře půdy,
vodivosti,
pórovitosti půdy,
vlhkosti půdy,
mechanické erozi.
Infiltrační schopnost v různých porostech lesních ekosystémů (mm.min-1)
Ekosystém (Porost)
Vsak na počátku
měření
Průměrný vsak za
120 min
Zamokřená holina
1,00
0,34
SM 6, BK 4
1,62
0,55
SM kmenovina (zak. 0,9)
4,27
1,45
SM kmenovina (zak. 0,7)
11,81
1,68
SM tyčovina (zak. 0,9)
13,08
1,86
SM 6, DB 4
13,38
4,55
SM kmenovina (zak. 0,9)
29,62
14,22
vypásaný les
56,40
19,18
Intercepce a výše srážky, Vyšrafován je maximální rozdíl intercepce při srážce 2 –
5 mm (podle ULRICHA 1980).
Změna hladiny podzemní vody vyvolaná holosečí v bukovém porostu (75 let)
na morénové půdě (HOLSTENER – JØRGENSEN 1967).
Faktory, které ovlivňují povrchový odtok a infiltraci
1) Meteorologické a klimatické podmínky (trvání a intenzita deště, vodní a
vlhkostní režim, proudění vzduchu)
2) Půdní podmínky (pórovitost, distribuce a stabilita pórů, podíl kapilárních a
nekapilárních pórů)
3) Topografie (svažitost, reliéf terénu, drsnost povrchu)
4) Kvalita vody (teplota vody, zakalení, obsah minerálů)
5) Hospodářská opatření
6) Vegetační podmínky
Možnosti při ovlivňování vodní bilance lidskými zásahy
1) Zvýšení lesnatosti území v hydrologicky významných oblastech – lesní půdní
kryt ve srovnání s ostatními ekosystémy efektivně transformuje povrchový odtok na
podpovrchový.
2) Volba hospodářských způsobů (eliminace holosečí)
3) Úprava hustoty lesních porostů
I pro nevýznmané zvýšení odtoku vody z povodí je zapotřebí radikální snížení
zakmenění porostů (Reinhart et al. 1963, Mayer 1980, Mitscherlich 1981, Dengler 1992)
Např. 10% zvýšení odtoku vody z bukového povodí ve středních horských polohách
vyžaduje snížení zakmenění porostů na 0,6 (Führer 1990).
To je však spojené s významnými ztrátami na ostatních funkcích lesa (Assmann 1961,
Freist 1961).
4) Úprava druhové skladby lesních porostů
Vliv lesnatosti povodí na kvality odtékající vody (Moldan, Pačes 1980). Obsahy
prvků v mg.l-1
P
SiO2
celková pH
mineralizace
0,083 11,5
0,028
20,9
58,3
7,15
7,0
0,28
26,4
0,024
22,1
82,3
7,18
7,0
21,3
9,0
31,8
0,024
11,6
154,3
6,14
27,7
83,9
29,0
134,4
0,029
12,9
511,7
5,98
Povodí
Lesnatost
%
Na
K
Mg
Ca
N
Hartíkov
100
4,7
1,0
1,3
3,2
Salačova
Lhota
100
4,8
1,2
3,1
Vočadlo
4,4
8,5
2,8
Šamšín
0
16,1
8,8
SO4
Závislost celkové kapalné
intercepce na ploše listů ve smrkové
mlazině a tyčkovině
I (%) = -9,12 + 0,97ha
(Chroust 1982)
Podkorunové srážky (mm) ve smrkové
mlazině (přerušovaná čára), blízko
kmenů a v pozici mezi stromy
(sloupce).
Povrch listů (LA) a celková intercepce v porostu bez výchovy (plná čára) a
v porostu po výchovné zásahu ve věku od 13 do 24 let (Chroust 1982)
Hydrická funkce lesů
Je samovolným důsledkem existence lesů, jejichž obhospodařování není nijak
vodohospodářsky motivováno (teorie úplavu).
Hydrická funkce má
Kvalitativní účinky
Ovlivňování režimu ve vodních tocích zadržováním (retencí) a zpomalováním
(retardací) odtoku srážkových vod. Jde o ovlivňování způsobu odtoku srážkových
vod přeměnou povrchového odtoku v odtok podzemní.
Cílená retence srážkových vod a retardace odtoku vede k výrazné proměně časového rozložení odtoku vod na
malých tocích, k útlumu povodňových vln, ke snižování rozkolísanosti vodních stavů a k příznivému ovlivnění
jakosti vody vyloučením splachů i útlumem vodní eroze
Kvantitativní účinky
Působení na vodní bilanci a její složky (evapotranspiraci, intercepci, horizontální srážky
apod.).
Jde především o ovlivňování množství disponibilní vody k vodohospodářským
účelům.
Jeho zvýšení (nebo alespoň účelné potlačení zbytečných ztrát vody) vyžaduje změnu vodní bilance
lesů v povodích prostřednictvím snížení hydrologických ztrát evapotranspirací porostů, akumulací
zásob vody ve sněhu či zachycováním horizontálních srážek z mlhy.
Vodohospodářská funkce lesů
Je výsledkem záměrné hospodářské činnosti, které zahrnují biotechnická opatření
posilující nebo vyvolávající vodohospodářsky žádoucí efekty lesů a potlačují
efekty záporné
(vytváření podmínek pro takové ovlivnění hydrologických parametrů a charakteristik
povodí, podle potřeb vodohospodářů).
Rajonizace lesů vodohospodářského významu
a) Lesy v povodí vodárenských nádrží a toků
s prvořadým požadavkem na způsoby hospodaření chránící kvalitu vody. Nejdůležitější
skupina lesů vodohospodářského významu, část jejich plochy (12 tis. ha) tvoří pásmo
hygienické ochrany.
V bilančně nedostatkových povodích může také jít o záruky nesnižování kvantity
vodních zdrojů.
Optimální péče o jakost vody znamená vyloučení přímých splachů chemických a
biologických škodlivin či půdních suspenzí do vodárenských nádrží.
Boj proti erozi a znečištění vod je kardinálním bodem vodohospodářské
funkce lesů vodárenských povodí.
b) Lesy pramenných oblastí
se v podstatě kryjí s chráněnými oblastmi přirozené akumulace vod.
Jde o území druhého významového pořadí. Jejich masivy mají bezprostřední význam
pro řízení odtokového režimu srážkových vod.
Tyto oblasti se významně podílí na tvorbě vodního fondu státu (jde o cca 600 tis. ha –
23 % lesní půdy).
Hospodářská opatření mají směřovat k maximální převodu povrchového odtoku na
odtok podzemní.
Někde půjde i o zplošťování povodňových vln.
c) Lesní porosty vodoochranné místního významu
Jednotlivé lesních porosty určené k bezprostřední ochraně zejména zdrojů podzemních
vod (cca 50 tis. ha).
Jde o ochranu břehů toků i nádrží, k pohlcování nesoustředěného svahového odtoku
infiltrací do půdy, k lokální hygienické ochraně vodárenských objektů a pod.
Chráněné oblasti přirozené akumulace
povrchových vod
Příklady experimentů pro vyhodnocení hydrické funkce
v České republice
(Fakulta lesnická a environmentální v Praze,
Lesnická a dřevařská fakulta Brno
Základní metody měření infiltrace
1) Použití lyzimetrů
2) Měření srážek a odtoku (v rámci celých povodí)
3) Balancování v rámci jednotlivých půdních horizontů.
4) Využití infiltrometrů
- zátopový typ
- dešťový simulátor
Experiment s využitím dešťového simulátoru pro měření infiltrace a odtoku
Byly vybrány 3 různé lesní porosty:
a) Smíšený porost (smrk 50, buk 25, borovice 15, modřín 5, dub 5), nadmořská výška
430 m, sklon svahu 5-8°
b) Jehličnatý porost (smrk 85 %, borovice 13 %, modřín 3 %), nadmořská výška 360
m, sklon svahu 6-9°
c) Listnatý porost (buk 60 %, dub 20 %, borovice 10 %, smrk 10 %), nadmořská výška
345 m, sklon svahu 7-10°
% ze srážky
Průměrná hodnota infiltrace a odtoku na jednotlivých lokalitách
Locality
Průměrná intenzita odtoku (mm/min)
% ze srážky
Průměrná hodnota infiltrace a odtoku na jednotlivých lokalitách s
rozdílnou intenzitou deště
Lokalita
Experimentální povodí v NP Šumava
Cílem studie byly porovnání hydrologické účinnosti (funkčnosti tří rozdílných typů lesních
ekosystémů.
Každý ekosystém byl zastoupen jedním experimentálním povodím.
Kontinuální měření teploty vzduchu, srážek a průtoků byl zahájen v srpnu 1998. Od roku
1999 byly měřena i vodivost vody a její kvalita.
Výsledky hydrologického výzkumu indikují, že zdravý les má schopnost redukovat
maximální odtoky z povodí a současně zvyšovat odtoky minimální.
Jsou zde také prezentovány výsledky chemických a fyzikálních analýz půdy, které byly
odebrány z experimentálních povodí v minulých letech.
Popis experimentálních povodí v NP Šumava
Lokalita
Vegetace
Plocha
[ha]
Nadm.
výška
[m n. m.]
Expozice
Modrava 1
pod
Roklanem
Mrtvý les
10
1210 - 1275
Severní
Modrava 2
Malá
Mokrůvka
Holina
17
1180 - 1330
Severní
Modrava 3
pod
Vysokým
stolcem
Zdravý les
7
1105 - 1251
Severní
Stanice
Stanice
Vegetace
Max. specifický
odtok
[l.s-1.ha-1]
Modrava 1
Mrtvý les
16,07
Modrava 2
Holoseč
9,02
Modrava 3
Zdravý les
3,14
Průměrný specifický
odtok
[l.s-1.ha-1]
0,076
0,081
0,072
1998
Locality
VIII.199
8
IX..1998
X. 1998
VIII-X.
1998
Hs
[mm]
Ho
[mm]
φ
qmax
qmin
[%]
M1
M2
92.4
87.2
5.9
3.4
6.4
3.9
[l.s -1.ha1
]
0.18
0.05
[l.s -1.ha1
]
0.01
0.01
M3
M1
M2
58.7
302.8
243
13.1
152.1
61.2
22.4
50.2
25.2
0.24
16.07
6.22
0.02
0.01
0
M3
M1
M2
M3
M1
M2
193.3
255.4
234.4
188.5
650.6
564.6
46.9
117.7
71.2
74.8
275.7
135.8
24.3
46.1
30.4
39.7
42.4
24.1
0.59
15.76
9.02
2.09
16.07
9.02
0.01
0.03
0.05
0.09
0.01
0
M3
440.5
134.8
30.6
2.09
0.01
Retenční potenciál svrchní vrstvy půdy v lesních porostech s různou druhovou
skladbou
– případová studie na ŠLP Kostelec n.Č.l.
Studie byla zaměřena na vyhodnocení změn retenčního potenciálu půdy (v horizontech
nadložního humusu a ve svrchní vrstvě minerální půdy) v závislosti na změně druhové
skladby lesních porostů.
Tento retenční potenciál je závislý na množství holorganického materiálu a na
fyzikálních vlastnostech svrchní vrstvy minerální půdy.
Výsledky potvrzují rozdílnou dynamiku organického materiálu v jehličnatých porostech
ve srovnání s listnatým porostem a také menší rozdíly v pedofyzikálních vlastnostech
minerální půdy.
Tyto poznatky se odráží ve srovnatelné retenční kapacitě porostů s různým druhovým
složením. Degradační změny mohou být předpokládány na holině.
Popis zkoumaných porostů
Plocha
1
2
3
4
5
6
Porost
118B5
118B3
118B5
118B2
118B3
121A
Lesní typ
3S1
3S1
3S1
3S1
3S1
3S1
Nadmořská
výška
350
350
350
350
350
350
Druhové složení
Dub, habr
Douglaska
Smrk
Smrk
Jedle
obrovská
Holina
Věk
55
39
55
24
35
0
Hmotnost nadložního humusu ve zkoumaných porostech (sušina v tunách na 1ha)
Porost
Dub - habr
Douglas
ka
Smrk
Smrk
Jedle
obrovská
Holina
Hor.
L + F1
0,96
---
6,24
6,02
4,38
F2
2,68
6,8
7,00
H
6,10
15,2
11,17
22,62
12,15
20,00
Suma
9,74
21,80
24,47
28,64
16,53
25,00
5,00
Druh
Objemová
hmotnost
Objemová
hmotnost
Specifická
hmotnost
%
g/cm3
g/cm3
Dub –
habr
31,1
d
0,82 a
Douglaska
13,1 ab
1,05
Smrk
16,1
Smrk
12,3 a
Jedle
obrovská
15,4
Holoseč
29,8
d
c
bc
2,50 a
Maximální
vodní
kapacita
(Novák)
Minimální
vzdušná
kapacita
%
%
%
67,5
d
b
0,92 ab
2,57
b
64,1
0,97
bc
2,58
b
62,4
bc
42,1
cd
20,3 ab
0,97
bc
2,58
b
62,3
bc
43,9
d
18,4 ab
51,0 a
bc
22,5
59,0
cd
38,8
d
b
2,55 ab
b
45,0
2,57
1,25
d
c
Pórovitost
33,7 a
20,2 ab
30,4
36,4 ab
14,6 a
c
Maximální vodní kapacita v půdě lesních porostů s různou druhovou skladbou
Druh
Max. retenční
schopnost
povrchového humusu
Max. retenční
schopnost svrchní
vrstvy minerální půdy
(10 cm)
Celková potenciální
vodní kapacita
mm
mm
mm
Dub - habr
3,7
45,0
48,7
Dougaska
8,1
38,8
46,9
Smrk
9,2
33,7
42,9
Smrk
10,7
42,1
52,8
Jedle
obrovská
6,2
43,9
50,1
Holoseč
9,4
36,4
45,8
Vodní bilance smrkového a bukového porostu ve vegetační době v
Orlických horách (Prof. Kantor – LDF Brno)
Experimentální plochy:
Nadmořská výška 890 mnm, svah 16°
věk: buk 118 - 123
počet stromů na 1ha: buk 433
smrk 101 – 106
smrk 400
D1,3: buk 22.8 cm
Zásoba porostu: buk 404 m3
smrk 25.6 cm
smrk 574 m3
Zakmenění porostu: buk 1
smrk 1
Parametry vodní
bilance
Buk
množství
(mm)
Smrk
podíl (%)
množství
(mm)
podíl (%)
Intercepční ztráty
56.5
7.8
150.1
20.6
Transpirace
176.3
24.3
182.4
25.1
Výpar z povrchu půdy
72.0
9.9
75.6
10.4
Povrchový odtok
8.8
1.2
3.4
0.5
Horizontální odtok
půdou
7.5
1.0
8.6
1.2
Vertikální vsak srážek
půdou, následovaný
podpovrchovým
odtokem
409.5
56.3
311.6
42.8
Srážky na volné ploše
727.1
100
727.1
100
Výsledky
1. Hledisko kvalitativní vodohospodářské funkce
(prevence povrchového odtoku, snížení rizika záplav a snížení výkyvů odtoku vody z povodí)
Bukový stejně jako smrkový porost plní úspěšně své poslání i ve svažitém terénu.
2. Vliv druhového složení porostů na parametery kvantitativních aspektů
vodohospodářské funkce
(množství vody pro všeobecné využití)
Bukový porost je schopný produkovat o 1350 m3 více vody ročně než porost smrkový
Na základě těchto výsledků je možné prohlásit, že v oblastech s vyššími
požadavky na množství vody bude nutné v budoucnu zvýšit v lesních porostech
podíl buku na úkor smrku
Děkuji za pozornost