zde - ROSS Holding as

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
3
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Pivovar v Chotěboři
ROZHOVOR: Dana Drábová: S přibývajícími zkušenostmi se ráda rýpu v zahradě...
PROJEKTY: Obchodní centrum Háje, Just Play Bratislava,
Britská čtvrť, Lázeňský hotel v Karlových Varech,
Philip Morris, Nemocnice v Tbilisi v Gruzii
TRENDY: Jsou dnes elektrotechnické obory a řemesla doceněna?
PODPORUJEME: Kulturní dům Čechovka v Havlíčkově Brodě
09
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Vstříc létu a nové energii
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ..................................................................................................................1
Vážení kolegové, milí přátelé!
reportáž
Pivovar v Chotěboři .............................................................................................2/3
Vítám vás na stránkách již čtvrtého, letního, vydání ROSS magazínu. Prosluněný
čas prázdnin a dovolených je pro nás jedním z nejočekávanějších období během
roku. Jistě se stejně jako já těšíte na chvíle odpočinku strávené se svými blízkými,
na pěkné počasí, zajímavé zážitky a koše
plné hub.
ROZHOVOR
Dana Drábová: S přibývajícími zkušenostmi se ráda rýpu v zahradě..........4
ROZHOVOR
Alena Čírtková: Nic nemusíš, ale je třeba! ..........................................................5
ROSS aktuálně
Spolu s létem přichází také druhá polovina roku, která bude pro všechny náročná. Všichni víme o vrcholící krizi, složitých podmínkách na trhu a z nich vyplývajícím nižším počtu zakázek než v minulosti. Díky vám, svým zaměstnancům, mám
však optimistický pohled na věc. Mám k tomu také dobrý důvod. Vím, že každý
z vás dokáže dát firmě něco navíc. Oceňuji každého, kdo zodpovědně pracuje,
zlepšuje své odborné znalosti, dívá se kolem sebe a přemýšlí o své práci. Tím
prokazujete své schopnosti a loajalitu firmě a svému oboru.
Výsledky hospodaření říkají, že rok 2008 byl jedním z ekonomicky nejúspěšnějších v historii naší firmy. Nyní pracujeme na teritoriálně a objemově nejzajímavějších zakázkách ROSSu – nemocnici v Gruzii a velvyslanectví v Afganistanu.
I v nadcházejícím období budeme připravovat další program a finanční zdroje pro
zdařilou činnost.
V tomto čísle ROSS magazínu se dočtete o pivovaru v Chotěboři, realizaci, která mě osobně velice těší. Jedná se o první developerskou investici naší firmy
v oblasti výroby a průmyslu a v Česku o první stavbu pivovaru po čtyřiceti letech.
Chotěbořský pivovar můžete navštívit stejně tak jako dokončované, nadstandardně vybavené, byty v Čechovce. Ty budou kolaudovány již v září letošního roku.
Přeji vám krásné léto. Užijte si svou zaslouženou dovolenou a vše příjemné, co
s sebou přináší. Užijte si ji naplno, abyste si odpočali a načerpali nové síly. Mám
radost ze zaměstnanců, kteří mají radost ze své práce!
Roman Stryk, generální ředitel
Obchodní centrum Háje, Just Play Bratislava, Britská čtvrť,
Lázeňský hotel v Karlových Varech, Philip Morris ...........................................6
ROSS aktuálně
Nemocnice v Tbilisi v Gruzii, Ohlédnutí ..............................................................7
ROZHOVOR
Jiří Kovařík: Záleží mi na výsledku práce mého týmu! ....................................8
HISTORIE
Nikola Tesla - Říkali mu pán blesku – díl 1. .......................................................9
TRENDY
Jsou dnes elektrotechnické obory a řemesla doceněna? . ........................10
FOTOSOUTĚŽ
ROSS mimo pracovní dobu . ............................................................................... 11
Svět
Korejské prase se stalo legendou ..................................................................... 12
Irsko / SLOVENSKO
Traditional cuisine not for everyone .................................................................. 13
PODPORUJEME
Kulturní dům Čechovka v Havlíčkově Brodě .................................................. 14
POZVÁNKY
Pivovarské odpoledne aneb Chotěbořáci sobě!,
kulturní tipy - klub Čechovka ...............................................................................15
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................16
REPORTÁŽ:
Spojení technologicky zajímavé stavby a požitku
pro každého štamgasta – to je pivovar v Chotěboři
Pivovar v Chotěboři je prvním takovým projektem po čtyřiceti letech v České republice. Vyrostl na zelené
louce na kraji průmyslové zóny. Jde o technologicky zajímavou stavbu s použitím automatizačních prvků,
které ale nijak nesnižují kvalitu výsledného produktu. Poctivé české pivo ponese název Chotěboř.
určitých podmínek do výrobního procesu
vstoupí, přeruší ho a zkontroluje.“ Sládek
Záruba chce ušetřit pracovní síly. Další
člověk bude ve sklepě, jiný potom na stáčírně. Pivovar má samozřejmě také své
obchodní a marketingové zástupce.
Pivovar má jen
9 zaměstnanců.
Řadu úkolů totiž
zvládnou chytře
naprogramované
automaty. Ochutnávka ale zůstává
na sládkovi.
„Plním si svůj velký sen!“ Tak začíná
rozhovor sládek pivovaru v Chotěboři
Oldřich Záruba. „Víte, to je sen každého
sládka a jen některému se vyplní. Být
u toho, když se staví pivovar, být u toho,
když se připravuje první várka, a ochutnat první sklenici uvařeného piva. Mně
se to splnilo a mám velikou radost,“ hrdě
dodává. O tom, že bude v Chotěboři pivovar, se mluví asi čtyři roky. V momentě
slavnostního otevření průmyslové zóny
u výpadovky na Ždírec nad Doubravou
chtěl náš národní nápoj vyrábět investor
z Anglie. Ten si ale svůj záměr rozmyslel a myšlenky se chopila firma ROSS
Holding. „Přišlo nám to zajímavé, netradiční a byla to i výzva po stránce technologie a automatizace,“ říká Zdena
Stryková, mluvčí společnosti.
Pivovar v Chotěboři bude vařit kolem deseti tisíc hektolitrů zlatavého moku za rok
a bude mít jen devět zaměstnanců. „Je to
připravené tak, že prosazujeme tradiční
českou technologii, ale s automatickým
řízením výrobních procesů. To znamená,
že na varně bude pracovat jeden člověk,
který bude kontrolovat průběh várky a za
2 / Reportáž
V oblasti automatizace a řízení má stavbu
pivovaru v Chotěboři na starosti Jiří Zlata
ze střediska Měření a regulace. Získal
cenné zkušenosti na jiných zakázkách
a ovládání pivovaru pomocí sofistikovaného počítače je pro něj nesmírně zajímavé.
„Použili jsme automatizační systém Allan
Bradley. Je to velmi pokrokové, univerzální a neuvěřitelně chytré řešení,“ říká na
úvod. „Ovládá jednotlivé procesy, pouští čerpadla, zavírá a otevírá ventily, řídí
otáčky míchadel a v neposlední řadě váží
a odměřuje slad.“ Průmyslový automat
řídí napouštění vody do vařícího prostoru
a také hlídá teploty, které jsou při prvotní
pivovarské činnosti nejdůležitější. Sládek
a obsluha varny má přístup k počítači,
kde si na dotykovém displeji všechno vel-
mi jednoduše a pohodlně nastaví. „Když
to vezmu od začátku: přijede auto se sladem a vyfouká ho do sila. Spustí se motory, které ječmen dopraví k sešrotování,
váhy určí přesnou dávku určenou recepturou na dané pivo. Chmel, karamelové
přísady a cukr se přidává podle požadavku sládka,“ vysvětluje Jiří Zlata. Při vaření
si řídící systém pomocí frekvenčních měničů hlídá a nastavuje přesné otáčky míchadel. Práce vysoce moderních počítačů končí před spilkou. Takzvaná mladina
jde z vařícího kotle do chladící jednotky
a odtud do spilečných kádí. „Tady si to
už obsluha hlídá sama, rozhoduje se, do
které z kádí tekutinu vyčerpá,“ doplňuje.
Přemísťování budoucího pěnivého moku
mezi spilkou a ležáckými tanky se provádí mobilním čerpadlem. „My řídíme ještě
teplotu v dalších prostorách pivovaru,
zejména pak ve sklepě, kde musí být tradičně velmi nízká. Snímáme ji vnitřními
čidly a k ochlazování vzduchu nám slouží
jednotky opět napojené na automatizační systém.“
poděkovat těm našim štamgastům, kteří
jsou už doslova přepití různých europiv
a čekají na regionální pivo vyrobené klasickou technologií s neopakovatelnou
chutí a vůní. Taková piva jsou nenahraditelná. Naše pivo bude mít i šestý smysl,
což je hlavní věc,“ říká sebevědomě sládek Oldřich Záruba, který je ve svém
oboru doslova šampiónem. Medaile si
přivezl nejen téměř ze všech tuzemských degustací, ale i z USA, Ruska
a Bulharska.
(rah)
Informace na www.pivovarchotebor.cz
Perfektní čistota, kvalitní voda, odpovídající personál a sládek! To jsou základní předpoklady k vaření kvalitního piva.
V Chotěboři jsou splněny. „První várku
plánujeme tak, abychom své zákazníky
– štamgasty – oslovili před hlavní letní
sezónou, protože léto je pro pivovar nejdůležitější. Bude to pivo plné chuti, chlebnaté a vynikající pěnivosti,“ dozvídám se
od Oldřicha Záruby. „Když se piva napiji,
tak nesmím cítit jen vodu, ale opravdovou
plnou chuť. Ta chuť se jakoby rozplyne
a pusinka se mi úplně nafoukne,“ směje
se. „Budu mít pocit, jako bych skutečně
jedl chléb.“ Sládek je vlastně kuchař,
a tak má už předem jasno, jaké pivo Chotěboř bude. „Tu recepturu nosím v hlavě
už dlouhou dobu a jsem rád, že právě
tady v novém pivovaru to můžeme tak
vařit. Štamgastům bude chutnat! Jsem
o tom přesvědčený. Bude výborné i pro
příležitostné konzumenty a také pro
dámy například v baru. Nealko pivo ocení
třeba řidiči.“ Zlatavý mok se bude vyrábět
z pramenité vody z Vysočiny, z moravského sladu a žateckého chmele. Etiketu
na láhvi ozdobí lev, kterého najdeme na
městském znaku Chotěboře.
Šanci uplatnit se na trhu pivo Chotěboř
podle sládka má. Bude se vařit Originál
(4,1% alk.), Prémium (5,1% alk.), Černé prémium (4,6% alk.), Speciál (6%
alk.) a nealkoholický Patron. „Musím
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
DANA DRÁBOVÁ:
S přibývajícími zkušenostmi se ráda
rýpu v zahradě...
Jak se dívka dostane až k jaderné
fyzice?
Spousta věcí v životě se děje více méně
náhodou, i když tohle náhoda nebyla.
Mně už na gymnáziu bylo jasné, že budu
muset studovat něco technického, protože mi chyběla ta trpělivost potřebná
k humanitním oborům a také mám špatnou paměť. Z čehož plynulo, že to bude
muset být obor, kde se dá ledacos odvodit. A z druhé strany to musí být obor,
kde se technicky nekreslí. Chvíli jsem si
pohrávala s informatikou, která – já už
také hodně pamatuji – byla na začátku
takového boomu. Nakonec ale zvítězila
jaderná fakulta.
Prošla jste několika pracovišti
a od 1. listopadu 1999 jste předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Co konkrétně je
náplní vaší práce?
Ten úřad má poměrně široký vějíř povinností, protože dohlíží na to, aby rizika
související s používáním ionizujícího
záření byla tak nízká, jak lze rozumně
dosáhnout při tom, že si zachováme ty
výhody, které nám použití zdrojů záření přináší. Pochopitelně vlajkovou lodí
jsou jaderné elektrárny, pak je to zdravotnictví a průmysl. Dohlížíme například
4 / Rozhovor
Dana Drábová je známá jaderná fyzička. Obor studovala a dosáhla inženýrského a doktorského titulu. V minulosti pracovala ve Státním zdravotním
ústavu a také ve Státním ústavu radiační ochrany.
Od 1. listopadu 1999 je předsedkyní Státního
úřadu pro jadernou bezpečnost. Žije v obci Pyšely,
kde působí také v obecním zastupitelstvu. Nejraději čte a chodí relaxovat se psem do lesa.
na 7000 rentgenů, na radioterapeutická pracoviště, pracoviště nukleární medicíny a tak dále.
V souvislosti s tím vám prý přezdívají atomová lady, co vy na to?
Jak je člověk takový neskromný a sebestředný, tak když se paní Margaret
Thatcherové říká železná, tak proč já
bych nemohla být atomová (smích).
I dnes, více než dvacet let poté, se
stále mluví o havárii v Černobylu.
Byla jste tam?
Byla jsem tam několikrát. Havárie je veliké trauma a zároveň veliká motivace pro
celý jaderný průmysl. Trauma proto, že do
doby než se to stalo, si vůbec nikdo nedokázal sekvenci událostí, která by vedla
k totální destrukci reaktoru, představit.
Pro mě osobně to bylo také zásadní, byla
jsem totiž v té době rok po škole a říkala
jsem si: to přece není možné! Všechny
principy, které nám ve škole vtloukali
do hlavy, tam byly nějakým způsobem
nerespektovány. Pro člověka, který nebyl pod tlakem sovětského režimu, je to
nepochopitelné. Tam se kombinovaly
nedostatky projektu, slabiny a nedostatečné bezpečnostní rezervy. Bohužel to
bylo řízené vládnoucí garniturou a oni si
neuvědomovali, s jak obrovskou koncentrací energie zacházejí.
Pojďme od atomů k vašemu životu mimo úřad. Zajímá vás také
komunální politika, jste v zastupi-
telstvu obce Pyšely a dokonce jste
tam vyhrála volby…
V zastupitelstvu sedím už třetí volební období a Pyšely mají docela
kliku na starostu, to je člověk skutečně
na svém místě, který tam je už čtvrté
období. Je to obrovský tahoun, a tak
se mi pracuje dobře, ač toto volební
období dorazila i k nám na vesnici politika. Pyšely jsou sice městem, ale
pro mě je to pořád taková větší vesnice.
V tom našem zastupitelstvu totiž máme
i opozici (smích).
Stihnete mezi tím jádrem a politikou ještě relaxovat?
Já mám takové koníčky, které se dají
stihnout. Ráda čtu a s přibývajícími
zkušenostmi, nechci-li říct věkem,
mě dokonce začalo bavit rýpat se
v zahradě. Dříve jsem to srdečně nenáviděla. Ráda také vezmu psa a jdu
do lesa. Nejsou to snad ani koníčky,
spíše způsob odpočinku.
V Interview pro BBC jste kdysi
řekla, že se při každém rozhovoru
zapotíte. Jak je to tentokrát?
Právě teď je to docela příjemné
a také si člověk na ty mikrofony zvykne.
Ale jsou ještě chvíle, kdy se zapotím
slušně. To když mě třeba tým pana
Krause pozval do pořadu Uvolněte
se, prosím. To jsem propotila košili
až nechci říct kde.
(rah)
ROZHOVOR:
Alena Čírtková:
Nic nemusíš, ale je třeba!
Alena Čírtková je obchodní ředitelkou. Do firmy přišla v roce
1996 do dceřiné společnosti Elektroodbyt HB. O pět let později
ROSS opouští a vrací se v roce 2003 na pozici vedoucí střediska centrální nákup. Žije v Kostelci u Jihlavy, je vdaná a má
dospělého syna.
Většinu vašich obchodních partnerů zastupují muži. Jak se vám s nimi
jako ženě jedná?
Nerozlišuji partnera, jestli je to muž nebo
žena, je to pro mě obchodní partner
a vzhledem k tomu, že jsem studovala
střední i vysokou školu se zaměřením
elektro, tak mi nedělá problém jednat
s muži.
A váš běžný pracovní den?
Ráno přijdu, zkontroluji poštu, zjistím,
co je třeba dokončit. Mívám přípravu
z předchozího dne, ale pokaždé se něco
nového stane. Pak jsou to jednání s obchodními partnery, jednání ve firmě,
s obchodními manažery, cenovým oddělením – takže samá práce hlavou. Se
svým týmem zajišťuji zakázky v České
republice a částečně také pomáháme
kolegům na Slovensku. Snažíme se využívat svých kontaktů jak firemních, tak
i osobních.
Jak komunikujete se svými podřízenými?
Řízení lidí preferuji na přátelské bázi, nemám ráda despotismus. Vystupuji tak,
že to jsou moji kolegové, nedělám žádné
rozdíly. Jde nám o společnou věc a tou je
obchod ve prospěch naší firmy. Držím se
hesla: nic nemusíš, ale je třeba. V obchodě to platí dvojnásob.
Vy jste od ROSSu v minulosti odešla a pak jste se vrátila…
Původně jsem přišla v roce 1996 do dceřiné společnosti velkoobchod s elektroinstalačním materiálem. V roce 2001 ale
tuto činnost majitelé firmy ukončili. Nabídli mi jinou práci v montážní firmě, kterou jsem nepřijala. Mám ale obchod ráda,
a tak jsem odešla do vznikající pobočky
velkoobchodu ELVO v Havlíčkově Brodě. O tři roky později jsem úplně odešla
z oboru a pracovala jako vedoucí obchodních zástupců v Kosteleckých uzeninách.
Po nějakém čase mě ale znovu kontaktoval pan Stryk a vrátila jsem se zpátky.
V prosinci 2008 jsem byla jmenována
obchodní ředitelkou. Jak už jsem řekla,
mám ráda obchod a to hovoří za vše.
Je to těžké se dnes – ve složité ekonomické době – uplatit na trhu?
Myslím si, že je to hodně těžké. Jednak je
silný tlak konkurence, pak ale také strach
investorů z budoucnosti. Zakázek je na
trhu poměrně dost, u některých je problém s financováním. Některé zajímavé
projekty se pozastavují nebo ruší. Zatím
se nám daří získat spíše menší zakázky.
Kde vůbec začíná a kde končí práce obchodníka?
Začíná vytipováním zakázky. Záleží na
jeho osobních kontaktech od projektantů
nebo od architektů, investora, stavebních
firem. Nejčastěji to bývá od generálních
dodavatelů staveb, kteří nás poptají na
zhotovení určité části díla. Pak se obchoduje, tendruje, upravují se ceny a končí
to podpisem smlouvy. Obchodník má v tu
chvíli de facto vyhráno a celou věc předává realizačnímu týmu.
Co vaše záliby a koníčky, máte na
ně vůbec čas?
Práci si nosím domů, a když si ji nedonesu, tak mě dostihne telefonem.
Nějaké volné chvíle mi ale přeci jenom
zbývají. Kromě cestování a procházek se
psem ráda vařím a peču. Nejraději dorty
a cukroví. Při vaření ráda vymýšlím různé
variace bez receptu, ochucuji to systémem přiměřeně, přiměřeně, tím pádem
je to pokaždé jiné a pokaždé to chutná
(smích). Rodina má ráda klasickou českou kuchyni.
(rah)
Recept Aleny Čírtkové:
Horácké koláče pro celou rodinu
těsto
1 kg polohrubé mouky
0,2 kg cukru krystal
0,2 kg másla
6 žloutků
0,06 kg droždí
0,5 l mléka
citrónová kůra
tvarohová směs
2 kg tvarohu (kostky)
cukr dle chuti
4 vejce
hrozinky
citrónová kůra
(na jeden koláč dáváme 0,3 kg směsi)
perník na strouhání
cukr moučka
máslo
Těsto vypracujeme a necháme na teplém místě vykynout. Potom ho rozdělíme
na osm dílů, z každého vyválíme kulatou
placku o průměru asi 40 cm, potřeme
tvarohem, okraje přehneme tak, aby
vznikl čtverec, tvaroh hustě posypeme
strouhaným perníkem a okraje potřeme rozšlehaným vajíčkem. Dáme péct
do vyhřáté trouby 175 / 30 minut. Po
vychladnutí perník hodně pocukrujeme
a polijeme přepuštěným máslem.
Těsto také můžeme vyválet na celý plech
(potom těsto z max. 0,3 kg mouky a tvarohová náplň ze třech kostek tvarohu).
Je to kalorická bomba, ale je to výborné!
Dobrou chuť!
Alena Čírtková je
obchodní ředitelkou firmy ROSS.
Se svým týmem
shání zakázky
v České republice
a částečně na
Slovensku.
Jejím největším
koníčkem je
pečení a vaření.
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Obchodní centrum Háje
kem za 2,5 milionu eur. Skladovací, obchodní a administrativní haly se nachází
v průmyslové zóně bratislavské městské
části Nové Mesto. Předmětem zakázky
jsou dodávky silnoproudů, slaboproudů,
diesel agregátů, zemnění, hromosvodů
a podobně. Práce musí být hotové do
konce listopadu a podílí se na nich až padesát zaměstnanců.
roku. Podílí se na ní tým pod vedením
Pavla Trúchlého, stavbu řídí Jan Gura.
Podle studie jde o první etapu výstavby
Západního města, další etapy by měly
následovat v průběhu deseti let. Bytový
komplex bude mít náměstí, oddychovou
Zakázku získal ředitel pro rozvoj
Jozef Soukup, nyní ji má na starosti vedoucí projektového týmu Josef Klein.
Na Slovensku
začíná zřejmě
slibná spolupráce
s čínskými
investory.
Od března 2009 pracuje ROSS na
zakázce v Obchodním centru Háje
v Praze. Generálním dodavatelem je
společnost PSJ Jihlava, ROSS dodává
silno a slaboproudé elektroinstalace
a komponenty divize Měření a regulace.
Do května bylo dokončeno trasování sítí
a hrubá instalace ve dvou podzemních
a čtyřech nadzemních podlažích. Od
května dochází k osazení hlavní rozvodny
a k připojení hlavních páteřních rozvodů
ve čtyřech nadzemních podlažích. Cena
díla je 7,8 milionu korun a práce mají být
hotové do poloviny července.
Akci vede šéf projektových týmů Libor
Veselý, hlavním manažerem je Petr
Šindelář. MaR má na starosti Luboš
Mach a software Zbyněk Milichovský.
Za oblast slaboproudu odpovídá Pavel
Lemon a Luboš Hyrš. Celkem se na
zakázce podílí asi 25 zaměstnanců
ROSSu.
Just Play Bratislava
Novou zakázku od dvou čínských společností Just Play s. r. o. a Best all
s. r. o. získala dceřiná firma ROSS
Slovakia v dubnu. Jde o realizaci pomocné stavební výroby ve čtyřech halách cel-
6 / Ross aktuálně
zónu se zelení a fontánkou a navazovat
bude na průmyslový komplex SIEMENS
i na obchodní centrum.
Elektro vede Karel Marek, řemesla
Mirek Piskač. Obě čínské firmy jsou
na slovenském trhu významné, patří
jim velkosklady a firmy na dovoz zboží.
ROSS Slovakia s nimi spolupracuje
poprvé. „Může nám to otevřít cestu
k dalším zajímavých zakázkám,“ soudí
Jozef Soukup.
Britská čtvrť
V Praze 5 Stodůlkách roste Západní
město – Britská čtvrť. Jde o bytový dům
o devíti blocích, kde bude 298 bytů
o velikosti 1+kk až 4+kk. Generálním
investorem komplexu je firma FINEP a. s.,
generálním dodavatelem Průmstav a. s.
ROSS Holding s.r.o. je hlavním dodavatelem části elektro – silnoproudých
a slaboproudých instalací a komponentů
divize Měření a regulace. Zakázka o objemu 29,95 milionů korun byla zahájena
v dubnu 2009 a hotová má být do konce
Zajímavostí je, že jde o tzv. flexibyty.
Zákazník si může určit cenu konkrétního bytu a ušetří tak až milion korun.
Jeho cena totiž rozhodne, v jakém rozsahu budou vnitřní prostory dokončeny.
Může mít zkolaudovaný byt připravený
k nastěhování nebo si vnitřní úpravy
zajistit sám.
Lázeňský hotel v Karlových
Varech
Třicet milionů korun je předpokládaný
objem zakázky realizované od dubna
v Karlových Varech. Společnost ROSS
tu coby generální dodavatel pracuje na
stavebních úpravách Lázeňského hotelu Kriváň. Investorem je společnost
Bohemia – lázně a. s. Práce mají být
hotové do konce roku. Kriváň se skládá
z několika k sobě přistavěných a provozně propojených objektů. Všechny jsou
vícepodlažní, stavební úpravy probíhají
v podzemních a dvou nadzemních patrech. Účelem je doplnit služby o bowling
Nemocnice v Tbilisi v Gruzii
s kulečníkem, vinárnu, knihovnu, možnosti bazénové terapie a balneo procedur a rozšířit oddělení lékařů. Jednou
ze zajímavostí zakázky je vinárna, která
využije vytesaný prostor ve skalním masivu, který byl užíván jako sklad nápojů.
Na zakázce se podílí zhruba pětadvacet
pracovníků. Celou akci má na starosti
projekt manažer Kamil Štěpnička, stavbyvedoucí Roman Chudomel a mistr
Martin Sixta.
Philip Morris
Servisní oddělení divize Datové systémy
se zaměřuje na údržbu a pravidelné kontroly slaboproudých systémů. Zákazníky
jsou facility firmy provozující objekty nebo
přímo jejich vlastníci. Oddělení se stará
asi o sto takových po celém Česku při
celkovém ročním obratu osm milionů korun. Největším koncovým zákazníkem je
firma Philip Morris ČR a.s. v Kutné Hoře.
Objekt zahrnuje administrativní budovy,
výrobní závod a skladovací halu. „Provádíme pro ně pravidelné kontroly a údržbu
systémů elektrické požární signalizace,
elektrické zabezpečovací signalizace
a systémů detekce úniku technických
plynů,“ vysvětlil vedoucí projektových
týmů Karel Vojtíšek. Při úpravách a rozšiřování prostor se ovšem ROSS podílí
i na projekčních činnostech a dodávkách
uvedených systémů, nově dodává i strukturovanou kabeláž.
V dubnu začal ROSS realizovat svoji největší zahraniční zakázku. Jde
o komplexní rekonstrukci jedenáctipatrové nemocnice v hlavním městě
Gruzie - Tbilisi. Soukromá firma, která je
investorem a starou nemocnici zprivatizovala, chce nemovitost rekonstruovat
na úroveň evropského standardu. ROSS
je generálním dodavatelem celé stavby
a koordinuje i veškeré technologie a dodávky zdravotnické techniky a vybavení.
Zakázka v celkovém objemu více než
480 milionů korun má být dokončena
v létě příštího roku. Za ROSS zakázku
zabezpečuje divize 92 vedená Milanem
Oplíštilem. Projekt manažerem je Emil
Vašíček, organizační složku v Gruzii vede
Vladimír Miesler. Pracovat na zakázce
má asi 25 lidí. „Navazujeme na zkušenosti, které ROSS získal v minulosti při
podobných akcích,“ řekl Milan Oplíštil.
Ohlédnutí
Na tomto místě pravidelně přinášíme
ohlédnutí za významnými zakázkami
z minulosti. Tentokrát se podíváme na
historii sídla společnosti ROSS Holding
v Jihlavské ulici.
Společnost ROSS byla založena v roce
1992 a podnikala v pronajatých prostorách v Havířské ulici. O dva roky později
koupila kancelářský a skladovací objekt
v Jihlavské ulici, kde začala budovat administrativní, skladový a výrobní areál.
„V roce 1995 byla administrativní budova ještě dvoupodlažní, v prvním patře
sídlil nájemce Tiskárna Hermann, ve dru-
hém, zrekonstruovaném, zaměstnanci.
Když se rozhodlo o dostavbě dalších pater, tísnilo se v prvním podlaží asi čtyřicet
tehdejších zaměstnanců,“ vzpomíná personální ředitelka Jana Blažková. „V roce
1997 jsme zbourali pravé křídlo budovy
- dosluhující sklad - a postavili nové pro
velkoobchodní činnost. Ta byla později
vlivem růstu firmy i počtu zaměstnanců
přestěhována do haly mimo areál.“
Také administrativní budova prošla generální přestavbou. Nájemce opustil
prostory v roce 1998, přízemí bylo staticky posíleno a začala dostavba dalších
tří pater. „Nedostatek prostor jsme tehdy
řešili odloučenými pracovišti, několik let
sídlili zaměstnanci i v kancelářích domu
ROSSIn,“ pokračovala Blažková. Poslední patra administrativní budovy byla
dokončena v roce 2002. Nedostatek
kancelářských prostor ale přetrvával. Pro
projekci a obchodní oddělení bylo zrekonstruováno první patro nad skladem
v pravém křídle, nové kanceláře vznikly
i v přízemní části skladu.
Téměř půl miliardy
korun – to je cena
obrovské zakázky
v gruzínském hlavním městě Tbilisi.
Dva roky na to koupil ROSS sousední areál po autosalonu Ford a zadní části využil
pro zámečnickou dílnu a výrobu rozvaděčů. Letos byla dokončena přístavba dílny,
kde vznikly nové šatny a kanceláře. Kvůli
nedostatku kancelářských prostor tam
začala vestavba stropní kanceláře asi pro
třicet lidí. Pracoviště v areálu ROSSu má
celkem asi 160 zaměstnanců. „Vize, jak
by měl areál v budoucnu vypadat, není
ještě zcela naplněna, ale v grafické podobě už existuje,“ prozradila personální
ředitelka. Levé křídlo budovy čeká na likvidaci a bude nahrazeno administrativní
dostavbou, která nastaví nové fungování
areálu. Kromě kanceláří nejvyššího managementu tu vznikne nový vstup do budovy, několik jednacích místností, jídelna
a pod budovou krytá stání pro auta. Toto
křídlo propojí stávající administrativní
budovu s dílnou. V areálu také vzniknou
desítky nových parkovacích míst.
(jap)
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
Jiří Kovařík:
Záleží mi na výsledku práce mého týmu!
Jiří Kovařík byl jedním z prvních zaměstnanců firmy.
Přišel v roce 1992 a pracoval jako elektromontér.
O tři roky později odešel a vrátil se znovu v roce 1998.
Nyní pracuje jako vedoucí střediska výroby rozvaděčů
a zámečnické výroby. Je ženatý, má dva syny a jeho
největším koníčkem je rybaření. Zajímavostí je, že
základní vojenskou službu strávil u Pomocného
technického praporu (PTP).
Ve firmě ROSS jste od roku 1992.
O tři roky později jste odešel
a za stejnou dobu vedly vaše
kroky zpět…
Vyučil jsem se pro Zemědělské stavby
v Havlíčkově Brodě, kde jsem pracoval
do roku 1992. S mým kolegou Honzou
Juhaňákem jsme potom odešli do nově
se tvořící firmy Romana Stryka. Asi nikdy nezapomenu na slavnou zakázku na
Sibiři ve městě Streževoj. Z rodinných
důvodů jsem později z ROSSu odešel,
chtěl jsem být více doma a věnovat se
synům a manželce. Pracoval jsem v Kovostavu Havlíčkův Brod jako prodavač
hutního materiálu. Pak jsem ale dostal
nabídku vrátit se zpět jako mistr do výroby rozvaděčů. To bylo v roce 1998. Po
šesti letech – v dubnu 2004 – jsem byl
jmenován vedoucím střediska výroby rozvaděčů.
Jste spokojen?
Kdybych nebyl spokojen, tak už tady
nejsem (smích)! Baví mě práce s lidmi
i přesto, že to je někdy boj. Každý se nějak vyspíme, máme po ránu nějakou náladu. Než ale otevřu dveře firmy, tak se na
to snažím zapomenout. Myslím, že tady
máme dobrou partu.
V čem vůbec spočívá vaše nynější
práce v ROSSu?
Podle objednávek a schválené dokumentace děláme rozvaděče různých
tvarů a typů jak do bytové výstavby, tak
do průmyslu, ale také pro jiná využití. Je
8 / Rozhovor
to přesné řezání, lakování a kompletování. Ze zámečnické výroby děláme brány,
ploty, zábradlí a různé další menší kovové
výrobky. Také jsme stavěli montované
ocelové haly.
Jak si plánujete práci?
Když přijde nějaká poptávka, ihned ji
předávám přípravářům. Jinak každý den
ráno si rozdělíme úkoly, bývám zpravidla
v kontaktu s mistry. Máme výrobní tabulku, ve které jsou všechny naše postupy,
a podle ní jedeme. Je to i kvůli výrobnímu systému a vytížení jednotlivých
pracovníků.
Kolik máte podřízených?
Přímo podřízených mám devět lidí. Čtyři
obchodně-výrobní přípraváře, pět mistrů.
Celkem má naše středisko kolem padesáti zaměstnanců – mužů a také žen. Komunikuji s nimi většinou přímo na pracovišti, mám rád rovné jednání z očí do očí,
žádné povídání za zády. Záleží mi totiž na
výsledku práce mého týmu. Když k tomu
někdo bude přistupovat nezodpovědně,
tak výsledek nebude dobrý, mnohdy
totiž jednotlivé výrobní postupy na sebe
navazují.
Když se otočíme na druhou stranu,
jak se vám komunikuje s vašimi
nadřízenými, firemními manažery?
Byly doby, kdy to šlo tíž. Řekl bych ale,
že bariéry padly a to oboustranně. Mohu
za sebe říci, že fungujeme jak dolů, tak
nahoru velice dobře.
Jak trávíte svůj volný čas?
Věnuji se především rodinnému domu,
který to často potřebuje. Už má totiž nějaká léta za sebou. Jinak velmi rád rybařím,
jezdím na kole a také často pozoruji svůj
malý chov exotických pestrobarevných
ptáků.
Tak postupně, nejprve to rybaření.
Jaký je váš největší úlovek?
Chytil jsem candáta v Jindřichově Hradci, měl přesně metr a jedenáct kilo. Chytil
jsem také štiku, ta měla devadesát pět
centimetrů a osm kilo.
A teď k exotickým ptákům…
Tohoto koníčka jsem podědil po otci a dědovi. Oni chovali evropské ptactvo. Jako
kluk jsem měl vždycky ochočenou kafku
nebo sojku a zůstalo mi to až do teď.
Dříve jsem se chovu věnoval intenzívně,
dnes už jen tak rekreačně. Mám červenokřídlé papoušky, andulky, alexandry
a rosely.
Otázka na závěr. Zaujala mě ta vaše
vojna. Jak jste se dostal k PTP?
Narodil jsem se v roce 1965 v Havlíčkově Brodě a můj dědeček byl kulak.
Pocházel z jižních Čech. Měl ale veliké
problémy s režimem a nakonec celá rodina skončila tady v Havlíčkově Brodě na
Bémově kopci poblíž Rouštan. A když
přišla doba vojny, tak mě poslali k PTP.
Žádný samopal, jen dřina a dřina. Dělal
jsem lešenáře u Škodovky Plzeň. Byla to
pro mě velká životní zkušenost.
(rah)
MINULOST:
Říkali mu pán blesku – díl 1.
Původem Srb Nikola Tesla byl velkým vynálezcem. Narodil
se v roce 1856 ve Smiljanu, který se najdeme na území
dnešního Chorvatska. Zemřel 7. ledna 1943 v New Yorku.
Byl inženýrem elektrotechniky a světu dal mimo jiné střídavý proud, indukční motor a umožnil všeobecné rozšíření
elektřiny. Zkonstruoval také vlastní turbínu a transformátor.
Nikola Tesla byl bezesporu jedním
z největších mozků všech dob. Narodil
se v rodině srbského popa Milutina Tesly,
matka se jmenovala Djuka. Otec bohužel
brzy zemřel a na rozdíl od matky se nedočkal Nikolovy světové slávy.
Základní školu budoucí vynálezce navštěvoval ve Smiljanu. Nižší reálné gymnázium studoval v blízkém Gospiči, vyšší
potom v Karlovaci. Už jako dítě se čile
zajímal o vědu a hodně četl. V roce 1875
se celá rodina stěhuje do Rakouska
a Nikola je přijat jako student elektrotechniky na Polytechnickou fakultu ve
Štýrském Hradci. Podle vzpomínek jeho
profesorů a spolužáků to byl vynikající
student, navíc skvělý společník a kamarád. Po smrti otce se ale ocitá téměř
v chudobě, a tak se stěhuje do Prahy.
Ani tady ale nepochodil. V letech 1881
– 1882 žije v Budapešti, kde se vlastně
poprvé projevil jako vynálezce. Coby zaměstnanec tamního Centrálního telegrafického úřadu sestrojil zařízení k zesílení
hlasu v telefonu.
Dalším osudovým místem byla Paříž. Tesla se tam odstěhoval v roce 1883, více
méně odešel za nabídkou Edisonovy
elektrické společnosti. Právě tam poprvé
realizuje svůj sen – konstruuje otáčivé
magnetické pole, od kterého ho zrazovali
téměř všichni přátelé. Paříž také nebyla
mladému vynálezci místem zaslíbeným.
Po krátkém čase totiž dostal nabídku
pracovat pro firmu Edisona v New Yorku. Velké a převratné nápady na sebe
nenechaly dlouho čekat. „Střídavý proud,
indukční motor, transformátor,“ jmenuje
objevy ve své knize Nikola Tesla Marc
J. Seifer. Dvě velké osobnosti ale pod
jednou střechou pracovat nemohou.
Tesla se proto rozchází s Edisonem
a zakládá vlastní firmu Tesla Arc&Light
Co. Pod její hlavičkou patentoval řadu
elektromotorů a generátorů, z nichž ten
třífázový prakticky beze změn funguje
dodnes.
Mezníkem v životě Tesly byla prezentace
v Americkém institutu elektroinženýrů,
kterou sám autor nazval Nový systém
motorů a transformátorů střídavého proudu. Vyvolala doslova šok a Tesla téměř na
zlatém podnose získal velkou zakázku –
budování první elektrárny na střídavý
proud na Niagarských vodopádech. Prvním dálkově elektrifikovaným městem se
stalo kanadské Buffalo. Prezentaci později opakoval i v Londýně. Britský Times
tehdy napsal: „Jestli něco mohlo vyvolat
vlnu nadšení a zájmu o elektřinu, byla to
včerejší přednáška, kterou velevážený
pan Tesla obšťastnil učené posluchače
z Královské akademie. Jeho pokusy otevřely nejen nová nesmírně bohatá pole
pro další odborné badání, ale otevřely
i naší mysl pro zcela nové chápání fyziky
jako takové.“ Svými nápady se střídavým
proudem odsunul na vedlejší kolej dominující technologii proudu stejnosměrného, který by takových výkonů nikdy
nedosáhl.
Tesla v USA dále vyniká v oblasti radiotechniky a rentgenových paprsků. Jako
první poukázal na jejich škodlivost a nebezpečí. Zabýval se radiostanicemi a učinil několik pokusů. Byl si jistý, že jejich
pomocí bude možné přenášet zvuk, obraz
a třeba i řídit lodě na moři. Ani to ale ještě
není vše. Vynálezce už od studentských
let fascinovala energie o velkém výkonu.
Právě na základě znalostí s radiovými přenosy postavil vysílač o 1000kW, výkonu
v té době neuvěřitelném, pomocí kterého
byla později stanovena vzdálenost země
od měsíce. Jako každý jiný vynálezce se
i Tesla pouštěl do řady bizardních pokusů a spekulací, které ale nevedly ke kýženým výsledkům.
Jediný Slovan, po kterém je pojmenovaná
fyzikální jednotka (magnetická indukce),
byl pro tehdejší společnost podivínem.
Jeho pokusy mnohé lidi děsily, proto si
vysloužil pojmenování pán blesku. Tesla
se nikdy neoženil a žil prakticky mnišský
život. Byl přísný vegetarián a kvůli silné
bakteriofóbii vždy nosil rukavice.
(rah)
Zdroj:
Internet
Seifer, M. J. Nikola Tesla. Praha: TRITON, 2007.
ISBN 978-80-7254-884-2
Výstřední postava
přelomu
19. a 20. století.
Tesla sestrojil
první moderní
vodní elektrárnu
a k jejímu pohonu
využil Niagarských
vodopádů.
Současnost / 9
TRENDY:
Jsou DNES elektrotechnické obory
a řemesla doceněna?
Česko potřebuje
odborníky
v oblasti elektro.
Na ministerstvu
školství to ale
zřejmě neví.
Jsme generace, která byla vychovávána výukou pasivní znalosti
dějin, současnosti a encyklopedickým posuzováním vybraných partií
světových událostí. Takže podle
této metody jsme hodnotili dějinotechnologické fáze lidstva, alespoň
ty známé. Něco důležitého nám
ale uniká.
Vzpomínám si na dobu prvobytně pospolnou, otrokářskou, feudální, kapitalistickou a ty další. V těchto klasifikacích byly
jakoby vědecky podsunuty do popředí
rozlišení prvky sociálních vztahů a v nemalé míře byly hodnoceny použité energie
k spotřebě dané společnosti.
Jak říká klasická postava ve filmu:
„19. století je stoletím páry“! Tak je jasné
a zřejmé, že dvacáté a jednadvacáté století
jsou staletími elektřiny, elektrotechniky
a elektroniky. Pokusme si představit, že by
náhodou neplatil některý ze zákonů popsaných v souboru rovnic Jamsem Clerkem
Maxwellem. Ráno bychom se nevzbudili
načas, protože nejde budík, neuvařili si ranní kávu, bylo by nám zima, protože veškeré
dopravy užitkového tepla kromě našeho
krbu by nefungovaly. Nedopravili bychom
se do práce a šéf by netušil, co s námi je,
protože by telefonické spojení nefungovalo. Náš odhad aktuálního času podle slunce by také nebyl asi příliš přesný.
Na toto asi naši volení zástupci nemyslí,
ve vší úctě, když schvalují různá nařízení,
regulace a zákony. I když mnohý z nich je
10 / Trendy
absolventem střední i vysoké školy s elektrotechnickým zaměřením. Sami rodiče
dnešní generace dětí jako širocí uživatelé
elektrotechnických výrobků s plánovanou
životností se k tomuto oboru staví přímo
macešsky. Vykládají velmi schopným
uživatelům a nadějným pracovníkům,
odborníkům a expertům v tomto oboru svým dětem, že obor není dobrý, protože
je náročný. Proč? Snad proto, že výrobky
musí být extrémně spolehlivé v daném
prostředí a v plánované době, že se elektrotechnika jako jedna z mála oborů velmi
dynamický rozvíjí. Že zde mají lidé velkou
zodpovědnost, musejí se dále vzdělávat?
A hlavně vždy přizpůsobovat!
Současná doba je charakterizována jako
krize. Otázka je ale čeho! Pokud naším
životním cílem je výroba, pak asi ano.
Pokud je krédem užívat si, asi ano. Je
ovšem nesporný fakt, že musíme platit
nájmy, energie, potraviny, jsme závislí na
celém společenském spektru činnosti.
Evidentně se protekčně podporují obory
a odvětví okamžité výroby a zisků v automobilismu. Ale proč není například takto
podporován elektrotechnický průmysl?
Vzdělání? Asi by někteří jedinci, co stojí
nahoře na pyramidě bezpracného obohacení, nedostali to, co bez práce a potu
dostávali celé roky. Musíme si přiznat, že
elektrotechnika je svým postavením nepostradatelná.
Je fakt, že výrobní firmy a hospodářské
komory ví o nedostatku kvalifikovaných
odborníků a expertů a v elektrotechnice
zejména. Na ministerstva se ale spoléhat
příliš nedá. Je známé, že procenta populace orientovaná do různých oborů lidské
činnosti jsou v hrubých rysech neměnná.
Dochází tedy k nenormálnímu jevu. Potenciální technici a elektrotechnici se ocitají v jiných odvětvích lidské činnosti. Je
téměř hrdinstvím a osobním hrdinstvím,
když se mladý člověk rozhodne nastoupit dráhu elektrotechnického zaměření.
Ovšem nikdo mu netleská.
Ve vzdělávacím procesu vymizely osobnosti – muži. O tomto negativním procesu
a snahám změn se můžeme dopátrat na
virtuálním ostrůvku www.msmt.cz. Proto
se také v procesu základního a středního
školství méně a méně objevují v osnovách
předměty fyziky, elektrotechniky, matematiky. Tyto obory, pokud jsou předávány
skutečnými pedagogy, jsou velmi zajímavé, ovšem kladou jisté nároky na studenty a jejich morální vlastnosti. Tréninkový
proces mozku je a bude bolestivý a s tím
se nic nenadělá a neošálí! Je zajímavé, že
trénink svalů je také náročný a bolestivý,
ale hlásí se více jedinců s vidinou obrovských budoucích zisků. A nedivme se jim.
Vždyť na mantinelech stadionů, na branách, před a po přenosu čehokoliv kdekoliv jsou věhlasné reklamy některých
národních a nadnárodních elektrotechnických gigantů, nebo snad ne? Ale proč
tyto prostředky nejsou například vrhnuty
do vzdělávání potenciálních kvalitních zaměstnanců? Kdo ví, snad je to proto, že
byly tyto firmy v posledních desítkách let
řízeny profesionálními a velice abstraktně
vzdělanými manažery.
Národní záměr v naší vlasti není formulován a neexistuje. Existuje jen beztvarý
a bezduchý hon za výší čísla na účtu. Při
pohledu k našim sousedům na severu,
západě a jihu by nás, kdybychom ovšem
chtěli, přesvědčili o úplně jiné realitě.
A tak se s pocitem nejistým učme ráno
probouzet bez budíku, pít studený odstátý čaj a do práce jezděme na kole.
doc. Ing. Pavel Fiala, Ph.D. UTEE VÚT Brno
Foto: Internet
VÝSLEDKY FOTOSOUTĚŽE:
1. místo
ross mimo pracovní dobu
ANI DÉŠŤ, ANI MRÁZ NA ROSSÁKY NEPLATÍ! Ať je vítr, fujavice nebo mráz, ROSS stále bude zářit jako ďas. Vítězná fotografie nepotřebuje dlouhé komentáře.
Zaslal ji Vladimír Nikl. Autor získá odbornou publikaci o fotografování. Všichni porotci mu blahopřejí.
I PSI SE CHTĚJÍ LÍBIT. Červená k bílému kožíšku vypadá velmi slušivě. Zřejmě by se tento psík rád stal maskotem firmy.
A ne tak ledajakým. Dokonce maskotem poetou, který se vyjadřuje ve verších. Na fotografii je se svou paní Ester Soporovou.
ROSS MEZI VÝTĚZI. Pro štafetu si závodník vybral opravdu slušivý dres. Firma ROSS
už má za sebou více než patnáctiletou tradici a symbolickou štafetu zdolává každou
úspěšně završenou zakázkou. Fotografii zaslal Pavel Vaněk.
ROSS V ČÍNĚ. Aby byl ROSS vidět ve všech koutech světa, není potřeba triček, čepic nebo větrových bund.
Když na to přijde, stačí propagační igelitová taška. Na fotografii je Miroslav Kratochvíl s manželkou.
Nově narozená miminka
Tomáš Kratochvíl
se narodil 22. března 2009 tatínkovi Miroslavu
Kratochvílovi, který je v ROSSu zaměstnán jako
projektový manažer. Blahopřejeme.
Dvojčata Agáta a Šimon Pavlíčkovi
se narodila 6. dubna 2009 mamince Martině Pavlíčkové, která pracuje ve firmě na pozici
asistentky. Blahopřejeme.
Adam Bárta
se narodil 8. června 2009 mamince Marcele
Kučírkové. Pracuje v ROSSu jako účetní. Tatínek
Radek Bárta je ve firmě zaměstnán také - na pozici
technika. Blahopřejeme.
Věrní ROSSU / 11
ZAHRANIČÍ:
Korejské prase se stalo
legendou…
Společnost ROSS Holding získává zakázky prakticky po
celém světě. V plně civilizovaných zemích to většinou
nepřináší žádné komplikace. Zázemí pro práci i život
dělníků je zajištěné. Horší je to v zaostalejších oblastech
a nebo v zemích s přetrvávajícím komunistickým režimem.
Týmy pracovníků v červených pracovních oděvech s nápisem ROSS jsou
už několik let doslova zabydlené na
asijském kontinentu. V průběhu času
pracovaly nebo pracují v Číně, Japonsku,
v zemích bývalého Sovětského Svazu
a také na Korejském poloostrově. Většinou jde o zakázky na tamních ambasádách nebo zastupitelských úřadech.
„Čína je sice komunistická země, ale ten
komfort zejména ve velkých městech se
dá přirovnat k západní Evropě,“ říká na
úvod legenda zahraničních zakázek společnosti ROSS Miroslav Kratochvíl, kte-
jejich jídla, dostane střevní chřipku,“
usmívá se. Na ulici se koupí cokoli a poměrně levně.
Země, která se dnešním standardům
vymyká snad ve všem, je Korea, přesněji její komunistická část KLDR. Lidé
z ROSSu tam pracovali na budově velvyslanectví v letech 2005 – 2006. „Maso
je i v diplomatických obchodech ve vakuovém balení, bylo ale černé a značně
zapáchalo. No prostě humus,“ dodává.
V hlavním městě Pchjongjangu jsou
i obchody, kam cizinci mohou. „Vybrali
jsme jeden takový a jezdili tam nakupovat. Bylo nás ale hodně a živit asi
třicet pět lidí není snadné,“ pokračuje
Kratochvíl. „Vařila tam moje nynější žena
Světlana a jako cizinka se dokonce
naučila i českou kuchyni.“
Zaměstnanci ROSSu chtěli pro okolní
ambasády a hlavně pro místní udělat
něco ryze českého. Využili proto zkušeností elektrikáře Karla Pazderky, který
je řezník, a uspořádali zabíjačku. Koupit
v Korei prase je ale složité. „Nakonec
rý byl snad na všech akcích v této části
světa. Může tedy porovnávat na jedné
straně ekonomickou velmoc Japonsko
a na té druhé zaostalou komunistickou
KLDR. „Japonsko, konkrétně Tokio, je
velmi drahá oblast. Na tržištích a nebo
v malých krámcích se ale dá nakoupit
poměrně levně,“ vzpomíná a pokračuje:
„Třeba brambory. Tam je prodávají podobně jako tady vajíčka. Každá je samostatně zabalená, má svoji velikost.
Čína je proslulá svojí kuchyní a Miroslav
Kratochvíl si oblíbil zejména pálivou
sečuánskou stravu. „Problémem je, že
každý, kdo přijede do Číny a přejde na
12 / Slovensko
jsme sehnali dvě asi devadesátikilová
prasata. Úsměvné bylo, že ta prasata nestřílejí, ale normálně je oběsí.“ Koření
a potřebné ingredience si přivezli
z Čech a pro zbytek jezdili přes severní
hranici do Číny. „Na hostinu jsme pozvali okolní velvyslance. V tom areálu
jsou většinou úřady východoevropských
zemí. Třeba polský ambasador to nikdy
neviděl. Zvali jsme i místní. Zřejmě z politických důvodů ale nepřišli,“ znovu se
usmívá. „Ovary, jitrnice nebo jelita jsem
potom používal jako úplatky například
při žádostech o vízum do Číny nebo při
manipulaci s kontejnery s materiálem.
Normálně měli pořád na všechno dost
času. Takhle to šlo o poznání rychleji.
Z Čech jsme si přivezli i cigarety
a kávu a to jsem také používal k uplácení. Tam to prostě jinak nejde,“ uzavírá
Miroslav Kratochvíl, projektový manažer
společnosti ROSS Holding.
Mimochodem typickou asijskou potravinu rýži v KLDR Evropan nesežene. Stejně tak hovězí maso. Rýži mají na jakési
potravinové lístky.
(rah)
IRELAND / SLOVAKIA:
Traditional cuisine
not for everyone
ROSS Holding is an international corporation with
branch companies in three countries: the Czech
Republic, Slovakia and Ireland. Thus, some employees may find themselves in quite
a new cultural environment of course including traditional local cuisine. Among those
employees, you would find individuals who cook with love, prepare hot meals on daily
basis and like improvising, while state borders do not play an important role for them.
Irish cuisine is influenced by many factors. Above all, by the sea and its gifts,
which Irishmen often eat and they do
so with pleasure. However, the national
food number one as Lucie Zichová from
ROSS branch in Dublin affirms is beer.
”It is really Guinness and then perhaps
traditional fish&chips, which could be
compared to fast food. I think another
top culinary speciality is fish pie: mashed
potatoes with various fish and cream inside“, Lucie says. Then there are also vegetable dishes. For example Irish stew –
potatoes, carrot, celery, onion, herbs and
beef or lamb boiled in bouillon. Irish also
eat soda bread, bread of fantastic taste,
kneaded with soda. ”I came to Ireland as
a girl nearly untouched by cooking. After all, college canteen and my mommy
took a great care of me. Over the three
years I have been here, I turned into
a woman, I daresay, who is a kitchen
master. It is quite likely that the local
climate contributed to this hobby I developed, as it frequently forces us to stay
home. And then it just takes a small step
to grab a mixing spoon.“
The menu of ROSS staff in Ireland differs quite a lot; while some have their
meals so to say Czech style, others enjoy experimenting following local examples. ”The composition of my meals very
much differs from the one I indulged
back in Bohemia. I quite quickly unlearned eating thick sauces that requires
to be accompanied with roll dumplings,
which of course you cannot get here
unless you make them,“ Lucie smiles.
”The life here on the Isles taught me to
eat more vegetables such as aubergine,
zucchini, beans, corn and also dried tomatoes. I also often eat fish, which are
easily available. Considering that Ireland
is not an inland country they are however quite expensive.“ Besides Czechs,
people virtually from all around the world
come to Dublin to make something for
living and epicureans seem to have the
time of their life there. ”I am frequently in a company of people where I can
taste something from various corners
of the globe and that is very intriguing.
On the other hand, I always score a roaring success with the classic bábovka
(specifically shaped marble cake),“ says
Lucie Zichová, who already unlearned
to consume large side dishes and other
stereotypes of the Czech cuisine.
kitchen and that is an enjoyable mission.
I almost never cook classic meals. I try
and read various exotic cookbooks and
I draw on them. I want it to be interesting
taste-wise.
“Naturally, pasties eventually come into
play as well. ”In Czech terms, those
are ”pouches” filled with mixed brynza
sheep cheese with the addition of potatoes, butter and chives. We may garnish
it with bacon or pour some cream over. It
is calorically challenging, but excellent.“
In Christmastime, Slovaks eat cabbage
soup. Another difference in Czech and
Slovak cuisine is in dining. For example,
on Easter Sunday, Czechs mostly eat
Easter cake, while people in Slovakia enjoy smoked meat, horseradish and fresh
bakery products. (Lucie Zichová & red)
Slovak cuisine maybe somewhat closer
to Czechs, although perhaps not entirely.
”Every Czech thinks that the unique Slovak gnocchi called ”halušky” are the Slovak national food number one. While it
may be the case in some Slovak regions,
in my opinion, it is rather pasties,“ notes
the Manager of ROSS Holding Data
Systems Division in Havlíčkův Brod, Mr.
Ladislav Melicherčík. His background
is that of a military professional born in
Poprad, Slovakia, who had been assigned to Havlíčkův Brod by the Armed
Forces as a commander–signalman. He
has been with ROSS since 1997 and is
a famous for his cooking art. ”I cook everyday and always something different,“
says Ladislav and adds: ”my wife does
the rest, that is the dishes, cleaning, washing and ironing. My duties are in the
Ireland / 13
ROSS PODPORUJE:
Kulturní dům Čechovka
v Havlíčkově Brodě
Havlíčkův Brod byl po celá desetiletí
vojenským městem. Ve dvou areálech
fungovalo několik armádních složek.
Vojáci nezapomínali ani na kulturu.
Dokladem toho je sál se zázemím
v kasárnách Karla Havlíčka Borovského.
Posádka měla svůj taneční klub, kapelu a pravidelně zvali i jiné soubory.
V únoru 2004 v rámci restrukturalizace armády ale muži v uniformách
Havlíčkův Brod opustili. Zůstaly dvoje
kasárna – u letiště o rozloze devatenácti
hektarů a menší v Čechově ulici. „Menší
kasárna jsme se rozhodli koupit, protože
nás zaujala myšlenka realizace rozsáhlého developerského projektu,“ říká
Zdena Stryková ze společnosti ROSS
Holding. Projektem je sídliště bytových
domů Villapark Čechovka.
„O využití kulturáku jsme přemýšleli
prakticky hned od prvního okamžiku.
Výhodou pro nás byla tradice, nevýhodou možná jeho poloha daleko od
Koncerty, festivaly, divadla, dobročinné akce, abonentní cykly – to jsou ve zkratce aktivity kulturního
Klubu Čechovka v Havlíčkově Brodě. Impulz k jeho
založení vzešel ze společnosti ROSS Holding, která
na podzim roku 2005 koupila opuštěné vojenské
objekty, kde se klub nachází. Dnes se Čechovka
těší velkému zájmu lidí nejenom z Havlíčkobrodska.
centra,“ dodává Zdena Stryková. Nakonec zvítězila myšlenka multižánrového
stánku, který do svých útrob přiláká jak
úplně malé, tak i mladé a starší diváky.
Program zajišťují týmy produkčních pracovníků. Šéfkou prvního týmu byla Eva
Vařejčková. Cenné zkušenosti sbírala
v Polné, kam jezdily i přední světové hudební skupiny. „Když jsem poprvé přišla
do sálu, tak jsem si řekla: to je hrůza!
Nebylo tam nic, jen holé zdi. Měla jsem
z toho pocit, že jsem v sokolovně, že je
to malé, že to bude stát strašně moc
peněz. Nastoupila jsem 10. října 2005
a 1. prosince toho roku byl den otevřených dveří. Za ty necelé dva měsíce se
v sále udělalo neuvěřitelné množství
práce. Vlastně téměř vše, co tam dnes
je. Z druhé strany bylo fajn, že jsme začali úplně od začátku, od těch holých
zdí,“ vzpomíná Eva Vařejčková. „Odjakživa mám ráda klasický bigbít a na tom
jsem chtěla také Čechovku postavit. To
se mi ale nepovedlo. Přestože Polná
a Havlíčkův Brod jsou od sebe kousek,
publikum - a převážně to mladé - je naprosto rozdílné. Takže jsme museli začít
jinak. V tom hodně pomohl můj kolega
Tomáš Dolejší. Znal kapely, o kterých
já jsem do té doby neměla ani páru. Ale
mnoho věcí se také povedlo.“ Kromě
koncertů Čechovka pravidelně praská
ve švech při divadelních představeních
a pořádá akce i mimo kulturní dům.
Příkladem jsou dnes už tradiční cykly
vážné hudby, jejichž jednotlivé části se
konají v sále staré havlíčkobrodské radnice a v kostele svaté Rodiny.
Dalším neméně důležitým úkolem bylo
oddělit vnímání Čechovky od firmy
ROSS, aby se dalo využít i veřejných finančních zdrojů. „Kultura je odvětví, které by mělo být dotováno z peněz města
a kraje. Založili jsme proto obecně prospěšnou společnost Havlíčkobrodská.
Jejím smyslem je zvýšit kulturní povědo-
14 / Ross podporuje
mí a umožnit příjemný kulturní zážitek
v místě bydliště,“ dozvídám se od Zdeny
Strykové. Neziskovou organizaci podporuje město Havlíčkův Brod a sponzoři. Hlavním a největším zůstává právě
ROSS. O jednotlivých akcích na základě doporučení produkčních rozhoduje
kolektivní orgán – správní rada, kterou
tvoří lidé z různých odvětví, od učitelů
přes novináře až k řediteli pivovaru. Na
ekonomickou činnost Čechovky dohlíží
dozorčí rada.
Nynější produkční je Zuzana Janů.
„Dnes klub Čechovka nabízí občanům
města Havlíčkův Brod i lidem z širokého
okolí multikulturní program pro všechny
věkové kategorie. Zahrnuje koncerty
vážné hudby, kvalitní divadla předních
českých souborů, divadla pro děti,
koncerty různorodých žánrů jako pop,
folk, rock, jazz, reggae. Nabízíme i dva
typy abonentních programů. V oblasti
vážné hudby a divadel se snažíme spolupracovat se školami. V létě mimo jiné
pořádáme příměstské tábory pro děti,“
dodává.
(rah)
Info: www.cechovka.cz
KULTURNÍ AKCE:
PiVOVARSKé ODPOLEDNE ANEB
CHOTĚBOřÁCi SOBĚ!
KULTURNÍ AKCE:
ČECHOVKA
výběr akcí
kapelu Czech Frogs. Děvčata jsou
také z Chotěboře a jejich vystoupení začne v 15.30 hodin. Přítomným
zpříjemní hodinu doufejme slunečného odpoledne. Další lahůdku slibuje i následující hudební vystoupení od 17 hodin. Hodinku máte
tentokrát šanci prožít s písničkami
místní folkové skupiny DETTO.
To, že v Chotěboři vyrostl nový
moderní pivovar, už asi postřehl
každý milovník zlatavého moku na
Havlíčkobrodsku. Leckterý si možná
nenechal ujít příležitost a již některé
z produkovaných piv ochutnal. Kdo tu
možnost ještě neměl, nemusí zoufat.
Nový pivovar pořádá v Chotěboři
Pivovarské odpoledne. V podtitulu
má akce „Chotěbořáci sobě!“ Jde
o jedinečnou kulturně-zábavnou
akci, při níž bude seznámení s vynikajícími pivy z Chotěboře naprosto
jednoduché. „Pivovar Chotěboř je
regionální pivovar, a proto chce
touto slavností podpořit především
amatérské místní spolky a kapely
a dát jim příležitost vystoupit veřejně a předvést svoje umění těm nejbližším,“ vysvětlila mluvčí pivovaru
Alice Kavková a dodala, že vstup je
pro všechny zájemce zdarma.
O veškerý program se tedy postarají místní umělci, muzikanti a herci – heslo Chotěbořáci sobě bude
naplněno. Pod něj spadá i to, že
nové pivo vaří chotěbořský rodák,
sládek Oldřich Záruba, který má na
pivo tajemnou recepturu od svého
dědečka. Zázračná chuť piva prý
v lidech probouzí šestý smysl.
A na kdy že se to máte těšit? Pivovarské slavnosti vypuknou v sobotu
15. srpna 2009 na chotěbořském
náměstí. Moderovat je bude sym-
patický Petr Palovčík a startují
přesně ve 14 hodin vystoupením
mažoretek. Ty nepochybně předvedou ladné pohyby a už předem je
jisté, že se bude nač dívat.
S postupující denní dobou bude
hudba nabírat obrátek. Od 18.30
hodin vystoupí na náměstí rocková formace z Nové Vsi u Chotěboře nazvaná Rock Back,
kterou v 19.45 hodin vystřídá
Zatrestband s kapelníkem Petrem
Píšou. Bigband je z Třeště a jeho
Žánrově pestré odpoledne ovšem
přinese kromě dechového orchestru také mladou bluesrockovou dívčí
10. - 14. 8. CESTOVÁNÍ
PO KONTiNENTECH
další příměstský tábor tentokrát pro
mladé cestovatele
6. 9. CESTA POHÁDKOVÝM
MĚSTEM
od 13 hodin
akce pro děti, rodiče a prarodiče
na Havlíčkově náměstí a v parku
Budoucnost
14. 9. MONOLOGY VAGiNY
od 19 hodin
divadelní představení Intimního
divadla Dáši Bláhové ve hře na tabuizované téma ženské sexuality
Po téhle podívané čeká přítomné
něco příjemného pro ucho. Až do
15. hodiny bude pódium patřit
čtyřicetihlavému Dechovému orchestru ZUŠ Chotěboř, který je
mezi místními známý a oblíbený.
Hrát bude skladby různých žánrů
od světových muzikálů přes jazz
po klasickou dechovku. V průběhu
odpoledne budou na náměstí probíhat soutěže pro děti a výtvarné
dílny.
V 15.10 hodin ovládnou na čtvrt
hodiny náměstí místní ochotníci,
kteří ve třech výstupech předvedou
tématické etudy z pivní historie.
I tito protagonisté z chotěbořského
SCHODu jsou ve městě dobře známí a velmi populární. Jejich plesy
bývají dlouho dopředu vyprodány
a také jejich představení slaví
úspěch za úspěchem. Téměř nic
jim není „svaté“, a tak se těšte na
podívanou plnou zábavy, smíchu
a neotřelého humoru. Druhý a třetí
krátký výstup ochotníků je plánován na 16.40 a 18.10 hodin.
6. - 10. 7. SE STRAŠiDLY
dětský příměstský tábor pro odvážné
18. 9. POCTA ZUZANĚ NAVAROVé
od 20 hodin
koncert k nedožitým 50. narozeninám Zuzany Navarové
26. 9. POLEMiC
od 20 hodin
koncert slovenské skupiny
hlavní protagonista zná i prkna, které znamenají svět. Umělecký kovář
z Vysočiny totiž jako advokát
v jazzové opeře Dobře placená
procházka dobyl Národní divadlo
a sklidil nebývalý úspěch.
A také zakončení celého dne bude
opravdu efektní. Připraven je ohňostroj. Zhruba sedmiminutový zážitek bude hezkou tečkou za pivovarskými slavnostmi a snad i příslibem
dalších ročníků.
(jap)
Foto: Marek Madžo
KUPÓN
na slevu
50 Kč
po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 7. 2009 - 30. 9. 2009
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Concrete [konkriːt]
beton, ztuhnout, pevný
Condition [kənˈdiʃ|n]
podmínka, stav
Connector [kə,nektər]
konektor, spojka
Control board [kənˈtrəʊl] [bo:d]
ovládací panel
Controller [kənˈtrəʊlə(r)]
ovladač, regulátor
Convey [kənˈveı]
dopravovat, přivádět
Conveyor [kənˈveıə(r)] dopravník
Cooker [kukə] sporák, vařič
Cool [kuːl] chladný, chladit
Co-operate [kəʊˈɒpereıt] spolupráce
Copper [ˈkɒpə(r)] měď, pomědit
Cord [kɔːd]
el. šňůra, provaz, lano
Cordless [ˈkɔːdləs]
bezdrátový, bateriový
Core [kɔː(r)] žíla kabelu, jádro
Corner [ˈkɔːnə(r)]
roh, kout
Corporate [ˈkɔːpərət]
podnikový, firemní
Correct [kˈrekt]
opravit, seřídit
Corrode [kəˈrəʊd] korodovat
Corrupt [kəˈrʌpt] zkorumpovaný, mravně zkazit
Cotter [ˈkɒtə(r)]
závlačka, příčný klín
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 31. 8. 2009 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme a výherce získá dárkové
balení piva Chotěboř včetně originálních půllitrů.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
ampérsekunda
Coulomb [ˈkuːlɒm]
Counter [ˈkaʊntə(r)]
čítač, přepážka, okénko
Counterclockwise [ˈkaʊntəˈklɒkwaız] proti směru hodinových ručiček
Cover [ˈkʌvə(r)] víko, poklop, obálka
Crack [kræk]
trhlina, prasklina
Cradle [ˈkreıdl]
sedlo, kolébka
Craftsman [ˈkrɑːftsmən]
řemeslník
Crane [kreın]
jeřáb
Crash [kræʃ]
havárie, prasknutí
Crew [kruː]
obsluha, pracovní skupina
Cross [krɒs] kříž, křížový, křížit
Crowbar [ˈkrəʊbaː(r)] páčidlo, sochor
Crown [kraʊn] vrchol, věnec, svršek
Cube [kjuːb] krychle, kostka
Cubic [ˈkjuːbık]
krychlový, objemový
Cuff [kʌf]
manžeta
Cup [kʌp]
šálek, pohár
Current [ˈkʌrənt] proud, běžný, aktuální
Curve [kɜːv]
křivka, oblouk
Customer [ˈkʌstəmə(r)] zákazník
Custom-made [kʌstəmˈmeıd]
Cut [kʌt] Dado [ˈdeıdəʊ] Daisy chain [daızı tʃem]
Damage [ˈdæmıdʒ] Damp [dæmp]
Danger [ˈdeʒındʒə(r)]
Dead [ded]
Deadline [ˈdedlaın]
Deadlock [ˈdedlɒk] Deal [diːl] Debt [det] Decay [dıˈkeı]
Decision [diˈsiʒn]
Deck [dek] Decline [dıˈklaın]
Decrease [diːkriːs]
Deduction [diˈdakʃn]
Deep [diːp]
Deepen [ˈdiːpən]
C-d
zakázkový, vyrobený na zakázku
řez, řezat, sekat
drážkovat
uzavřený cyklus
škoda, poškodit
vlhkost, vlhký
nebezpečí
mrtvý, vybitý, bez proudu
mezní termín
zablokování, uváznutí
fošna, prkno
dluh, pohledávka
rozpad, rozklad
rozhodnutí
patro, paluba, plošina
sklon, pokles, klesat
snížení, zmenšení, úbytek
srážka
hluboký
prohlubovat
V tajence najdete citát od Carla Zuckmayera.
Tajenkou z č. 2/2009 byl Voltův citát: Omyl, který vzbudí rozruch… je cennější než pravda, vedoucí do slepé uličky. Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Františka Jandáčka
z Květinova, který vyhrává dvě bedny piva Chotěboř.
INZERCE
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: REKONSTRUKCE A DOSTAVBA NEMOCNICE V TBILISI
ROZHOVOR: RADOMÍR DVOŘÁK, JAROSLAV KLETEČKA
TRENDY: KDE VŠUDE MŮŽEME NAJÍT ELEKTRONIKU
IRSKO / SLOVENSKO: JAK SE ODRÁŽÍ KRIZE DO PODNIKÁNÍ V IRSKU A NA SLOVENSKU?