Prezentace aplikace PowerPoint
Transkript
14.9.2016 Obsahové teze přednášky Úvod do předmětu, teorie managementu, strategický a regionální management Úvod do předmětu Teorie managementu Manažer, osobnost a profil manažera Strategický management Regionální management Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc. 1 Kód předmětu: Název předmětu: Anglický ekvivalent: Rozsah předmětu: Počet kreditů: Forma: Ukončení: Přednášející: 2 Cíl předmětu 118-0421/02 Management regionů a obcí Regional Management 12 hodin přednášek 5 kombinovaná zápočet, zkouška Získání základních znalostí o teorii, systému a metodách managementu se zaměřením na specifické problémy regionálního a municipálního managementu. Doc. Ing. Alois Kutscherauer, CSc. http://alkut.cz E-mail: [email protected] 1 3 Zaměření výuky 1. Charakteristika předmětu, geneze teorie řízení 2. Strategický management a jeho regionální specifika 3. Normativní a systémový rámec regionálního a municipálního managementu; programování, subsidiarita, partnerství, disparity 4. Institucionální a organizační struktura a působnost managementu regionů a obcí 5. Komplementy regionálního a municipálního managementu (marketing, projektový management, agenturní podpora, informační 1 5 obsluha) 1 4 Ukončení předmětu Pro ukončení předmětu musí studenti splnit tyto podmínky: Pro získání zápočtu: Zvládnutí zápočtové písemky (dosažení minimálně 21 bodů ze 35 možných). Pro zvládnutí zkoušky: Ústní zkouška za kterou je třeba získat nejméně 28 bodů (z 60 možných). 1 6 1 14.9.2016 6. JEŽEK, J.: Regionální management. Učební texty. Plzeň: ZČU, 2010 [online] [cit. 10. 9. 2010]. Dostupné na WWW: http://alkut.cz/regrozvoj/jezek_reg_man_1.pdf 7. JEŽEK, J.: Regionální management - módní trend nebo Literatura 1. ADAMČÍK, S.: Regionální politika a management regionů, obcí a měst. Ostrava: VŠB-TUO, 2000. 2. BĚLOHLÁVEK, F., KOŠŤAN, P., ŠULEŘ, O.: Management. Rubico, Olomouc 2001 3. Dolanský, V., Měkota, V., Němec, V. Projektový management. Praha: GRADA Publishing, 1996. 4. DOLEŽAL, J., LACKO, B., MÁCHAL, P. a kol.: Projektový management podle IPMA. Praha: Grada Publishing, 2009, 507 stran, 5. JANEČKOVÁ, L., VAŠTÍKOVÁ, M.: Management měst a obcí. Praha: GRADA Publishing, 1999. 1 cesta k udržitelnému rozvoji venkovských regionů? Konference Karlovy Vary: ZČU, 2005 [online] [cit. 10. 9. 2011]. Dostupné na WWW: http://alkut.cz/regrozvoj/jezek_reg_man_2.pdf 8. HRON, J., TICHÁ, I., DOHNAL, J.: Strategické řízení. Praha: Zemědělská univerzita, 1998 9. HUČKA, M., KUTSCHERAUER, A.: Příprava, tvorba a realizace strategických plánů obcí a mikroregionů. Studijní opora. Ostrava: VŠB-TUO, 2006 [online] [cit. 11. 9. 2011]. Dostupné na WWW: http://alkut.cz/regrozvoj/strat_plan_obce_mikroreg.pdf 7 1 8 13. KUTSCHERAUER, A. a kol.: REGIONÁLNÍ DISPARITY. 10. KUTSCHERAUER, A. a kol.: Management regionální a místní správy. Souhrnná výzkumná zpráva. Ostrava: DHV CR, 2006 [online] [cit. 10. 9. 2011]. Dostupné na WWW: http://alkut.cz/regrozvoj/reg_mun_management.pdf 11. KUTSCHERAUER, A.: Management regionů a obcí. Studijní texty, Ostrava, EkF VŠB-TUO, 2011 [online] [cit. 10. 9. 2011]. Dostupné na WWW: http://alkut.cz/mro_htm/MRO_studijni_text.pdf 12. KUTSCHERAUER, A.: Regionální a municipální management v České republice na počátku 21. století. Ostrava: VŠB-TUO, 2007 [online] [cit. 10. 9. 2011]. Dostupné na WWW: http://alkut.cz/regrozvoj/Konference_prednaska.pdf 1 9 18. Zákon č. 128/2000 Sb. ze dne 12. dubna 2000 o obcích (obecní zřízení) 19. Zákon č. 129/2000 Sb. ze dne 12. dubna 2000 o krajích (krajské zřízení) 20. Zákon č. 132/2000 Sb. ze dne 13. dubna 2000 o změně a zrušení některých zákonů souvisejících se zákonem o krajích, zákonem o obcích, zákonem o okresních úřadech a zákonem o hlavním městě Praze 21. Zákon č. 248/2000 Sb. ze dne 29.6.2000 o podpoře regionálního rozvoje 22. Zákon č. 138/2006 Sb. změna zákonů v souvislosti s přijetím zákona o veřejných zakázkách, čl. X – změna zákona č. 248/2000 Sb. 1 11 Disparity v regionálním rozvoji země - pojetí, teorie, identifikace a hodnocení. Ostrava: VŠB-TUO, 2010, 266 stran. ISBN 978-80-248-2335-5 14. PAYNE, A.: Marketing služeb. Praha: Grada Publishing, 1996. ISBN 80-7169-276-X 15. SCHOLES, K., JOHNSON, G.: Cesty k úspěšnému podniku. Computer Press, Praha 2000 16. ŠAJDLEROVÁ, I., KONEČNÝ, M.: Základy managementu. Učební texty, Ostrava: VŠB-TUO, 2007. [online] [cit. 20.10.2011]. Dostupné na WWW: http://www.elearn.vsb.cz/archivcd/FS/ZMag/data/zaklady _managementu.pdf 17. VANHOVE,N., KLAASSEN,L.H.: Regional Policy - European Approach. Avenburg, Gower Publisching Company Limited, 1987. Interní překlad, Ostrava, 1998. 1 10 Úvod do managementu regionů a obcí Požadavky na profesionalitu, systémovost a kvalitu regionálního a municipálního managementu se v posledních desetiletích výrazně zvýšily. Regionální a municipální management se stal integrální součástí systému řízení v řídicí hierarchii Evropská unie – Česká republika – kraj – obec. Na management krajů a obcí jsou v tomto kontextu kladeny vysoké požadavky na kvalitu řízení, ale také na jeho komplementaritu (provázanost, doplňkovost, vzájemnou podmíněnost řídicích aktů) v rámci celé řídicí hierarchie. 1 12 2 14.9.2016 Předpoklady úspěšného řízení dle P a W Úvodem se podívejme, co je vždy pro kvalitní a tím i úspěšné řízení určující, ať se jedná o stát, region, podnik či obec. 1. 2. 3. 4. 5. Již tvůrci klasické teorie řízení definovali řadu atributů úspěšného řízení. Platily sice pro řízení mechanistických organizací jako uzavřených systémů, ale většina z nich platí i při současném strategickém řízení organických organizací jako otevřených systémů. Jako výchozí charakteristika nám poslouží osm charakteristik úspěšného řízení dle Peterse a Watermana (1982). 1 13 Základní pojmy a definice 1 14 Organizace managementu Řízení dle klasické teorie řízení Řízení je subjektivní cílevědomá činnost lidí, objektivně nutná, vyplývající z podstaty probíhajících jevů a procesů, poznávající a využívající objektivní zákonitosti přírody a společnosti, směřující na jejich základě ke stanovení: správných cílů, nejvhodnějších prostředků a cest k jejich dosažení, způsobu zabezpečení průběhu a kontroly takto stanovených činností.1 15 Definice pojmu management Uvedeme si tři výstižné definice z mnoha v literatuře uváděných definic: Management je systém teoretických a praktických řídících činností a znalostí. Management je systém a metody řízení organizace placenými zaměstnanci – manažery. Management je dosahování cílů organizace prostřednictvím jiných.[1] [1] Stručná, ale velmi výstižná definice Americké asociace manažerů. 1 Aktivně jednat. Být blízko k zákazníkovi (klientovi). Přiměřenou autonomií rozvíjet podnikavost. Zvyšovat produktivitu práce prostřednictvím lidí. Podporovat motivující hodnotový systém organizace. 6. Držet se toho co organizace zná a umí. 7. Využívat jednoduché organizační formy a nepočetný správní a řídící aparát. 8. Umět souběžně používat a kombinovat "řízení s přitaženou a volnou uzdou". 17 Organizace z pohledu managementu je kooperující cílově orientovaná jednotka, ve které účastníci vstupují do vzájemných vztahů a společně pracují na dosažení cílů jednotky. Management Procesně anglickému pojmu „management“ terminologicky nejlépe odpovídá české slovo „řízení“. Myslí se tím řízení ve smyslu cílově orientovaného zvládnutí celku i jeho jednotlivých funkčních činností. Manažer Manažer je zaměstnanec zodpovědný za to, že prostřednictvím jiných lidí dosáhne stanovených cílů organizace či zajistí realizaci zadaných úkolů. 1 Management ale nelze pojímat jen procesně. Jeho pojetí je mnohem širší. Bývá také interpretován jako: odborná disciplína, společenský fenomén, specializovaný obor činnosti, organizační struktura systému řízení, hierarchicky uspořádaná množina manažerů organizace, označení lidí v organizaci zabývajícími se jejím řízením, soubor činností realizovaných vedoucími pracovníky (manažery), profese. 1 16 18 3 14.9.2016 Základní terminologie Rozdíl mezi strategií a taktikou Lze jej vyjádřit tak, že strategie určí cíl a základní směry jeho možného dosažení – priority rozvoje, taktika definuje způsob, metody, jakými má být cíle dosaženo. strategického managementu Strategie V nejširším kontextu je strategie dlouhodobý plán činností zaměřených na dosažení nějakého cíle. Implementace Vize, strategický záměr Formuluje představu „kde jsme a kam se chceme dostat“; formuluje očekávaný budoucí stav a aspirace subjektu (regionu či obce). Taktika Zabývá se metodami realizace strategie, v užším smyslu pak je soubor konkrétních metod používaných k dosažení cílů strategie. 19 Obecně je implementace praktické použití stanovených metod či postupů za účelem dosažení vytčeného cíle. Ve strategickém řízení implementace zahrnuje realizaci metod a postupů stanovených v taktické fázi, monitoring průběhu a výsledků realizace a zpětnou vazbu (poskytující impulzy k úpravám strategie). 20 Programování Programování je organizační, rozhodovací a finanční proces, jehož výsledkem je programový dokument rozpracovávající ve střednědobém časovém horizontu dlouhodobé strategické cíle, cesty jejich dosažení, způsob realizace a financování. Municipalita Subsidiarita Klíčové kvalifikace Subsidiarita je nejnižší úroveň rozhodovací pravomoci, pro kterou jsou vytvořeny právní kompetence, informační zdroje a zdroje (obvykle finanční) potřebné pro realizaci rozhodnutí. Samosprávná obec, také samosprávný orgán územněsprávní jednotky, obecní samospráva. Zdroje, postupy a dovednosti, které určují konkurenční resp. komparativní zvýhodnění subjektu (kraje, mikroregionu, svazku obcí, obce). Partnerství Je jeden ze způsobů institucionální a občanské participace na řízení. 1 21 Teorie managementu Geneze teorií managementu Klasická teorie řízení, vědecké řízení, otevřené systémy Mechanistická organizace a organická organizace 1 22 Geneze teorií řízení Milník v teorii managementu - kniha Adama Smitha: Bohatství národů. Max Weber vypozoroval paralely v mechanizaci průmyslu a rozšiřování byrokratických forem organizace. Dle Webera byrokracie je forma organizace kladoucí důraz na přesnost, rychlost, průhlednost, pravidelnost, spolehlivost a efektivnost, dosažitelných vytvořením pevné dělby práce, hierarchickým uspořádáním a přesně vymezenými pravidly. 4 14.9.2016 Klasická teorie řízení • Typickými představiteli jsou Francouz Henry Fayol, Američan F. W. Mooney a Angličan Lyndall Urwick. • Jádro jejich poznání spočívá v definování managementu jako procesu plánování, organizování, vedení, koordinace a kontroly. • Společně položili základy pro řadu moderních manažerských technik jako je řízení podle cílů, plánovací, programovací a rozpočtové systémy a další. Principy klasické teorie řízení Dvanáct základních pravidel klasické teorie řízení: Pravidlo jednoho nadřízeného 2. Skalární řetězec (linie od nejvýše Typickými představiteli jsou Adam Smith, Max Weber, Henry Fayol, F. W. Mooney a Lyndall Urwick. Jádro jejich poznání spočívá v definování managementu jako procesu plánování, organizování, vedení, koordinace a kontroly. Výsledek: Klasické organizační schéma přesně vymezující pracovní místa v hierarchicky uspořádané struktuře při jasně definovaných vztazích nadřízenosti a podřízenosti. 7. Centralizace (pravomoci) - (vyvážená 8. Disciplína (jako součást daných pravidel a 9. 1. s optimálním využitím zaměstnanců) návyků) postaveného k nejníže podřízenému) 3. Řídicí kapacita (optimální počet podřízených) 10. Podřízení osobních zájmů zájmům celku Rovnost (při plnění povinností za motivující Iniciativa 5. Dělba práce (úměrná specializace a 11. Stabilita pracovního poměru (podporující 12. Esprit de corps (pospolitost, motivace, 4. decentralizace) 6. Pravomoc a odpovědnost (rovnováha mezi pravomocí a odpovědností) Obecný závěr klasické teorie řízení: Organizace by měly být racionální systémy, které fungují co nejefektivnějším způsobem. Překážkou dosažení tohoto ideálu jsou především lidé. Klasičtí teoretici věnovali lidskému prvku v organizaci málo pozornosti - organizace jako taková byla považována za technický problém. Byli přesvědčeni, že vytvoří-li dokonalou organizaci, lidé se jí přizpůsobí. spravedlivou odměnu) stabilizaci a odborný růst) solidárnost, stavovská soudržnost, obětování se zájmům celku) Vědecké řízení • Zakladatelem vědeckého řízení je Frederick Taylor • Vědecký přístup je založen na detailním pozorování a měření i těch nejrutinnějších pracovních činností k vyhledání optimálního způsobu jejich provedení. Pět Taylorových základních pravidel: 1. Odpovědnost manažera 2. Vědecké metody 3. Výběr pracovníků 4. Výcvik pracovníků 5. Monitorování výkonů pracovníků 5 14.9.2016 Podrobnější charakteristiky: 1. Veškerou odpovědnost za organizaci práce je třeba přenést z pracovníka na manažera. 2. Využití vědeckých metod při definování K praktickému uplatňování Taylorovy teorie významně přispěli také Henry Gantt (Ganttovy diagramy) a manželé Gilberthovi (zakladatelé pohybových studií a metod předem zjištěných časů). nejefektivnějšího způsobu provedení práce. Pracovníkovi by měla být zadána práce včetně přesného popisu jejího provedení. 3. Výběr nejlepšího pracovníka pro provedení Taylorismus měl také kritiky. Mezi nejznámější patří C. N. Parkinson daného úkolu. 4. Výcvik pracovníků k co nejefektivnějšímu provedení práce. 5. Monitorování výkonů pracovníků k přesnému provedení práce a dosažení stanovených výsledků. 1 32 Mechanistické organizace 3 zákony profesora Parkinsona: 1. zákon: Práce přibývá úměrně s tím, kolik času na ni můžeme vynaložit 2. zákon: Výdaje narůstají s příjmy 3. zákon: Narůstání přináší složitost a složitost přináší rozklad Mechanistický přístup k organizaci lze úspěšně použít jen za podmínek, když: pracovní úkoly jsou jednoduché a jasné; prostředí je stabilní, výroba je opakovaná, dokonalost provedení úkolu je faktorem úspěchu. Pokud byly tyto podmínky splněny, dosahovaly mechanistické organizace velmi dobrých výsledků. 1 33 Nedostatky mechanistického pojetí organizace Mechanistické organizace: mají velké potíže při adaptaci na měnící se podmínky prostředí, mohou snadno vést k bezmyšlenkovým a byrokratickým strukturám, mohou vést k neočekávaným o nežádoucím následkům, pokud zájmy manažerů převáží nad cíli organizace, mohou mít dehumanizační vliv na zaměstnance, zejména na ty, kteří jsou na nižších úrovních organizační hierarchie, nejsou vhodné pro inovace. Ve druhé polovině 20. století se mechanistické pojetí organizace dostává pod stále větší tlak pro svou rigiditu a další dysfunkce. Pružné týmové organizace, které začaly dominovat v 80. a 90. letech minulého století již reagují na tyto problémy a na potřebu najít nové nemechanistické způsoby organizace. 6 14.9.2016 Organizace jako otevřené systémy Systémový přístup vychází z předpokladu, že organizace podobně jako organismy jsou otevřené vůči svému okolí a pokud mají přežít, musí být se svým prostředím v rovnovážném stavu Taková organizace je označována jako organická organizace. Teorie otevřených systémů definuje organizaci jako systém se vzájemně propojenými subsystémy. Jejím důležitým atributem je, že zdůrazňuje prostředí, ve kterém organizace existují. Bertalanffy definuje několik druhů rovnováhy systémů: 1. Pravá rovnováha uzavřených systémů, což je stav maximální entropie, v němž se makroskopické stavové veličiny nemění, i když mikroskopické děje dále probíhají. 2. Dynamická rovnováha otevřených systémů: a. průtoková rovnováha, která nastává v otevřených systémech, když se charakteristická veličina udržuje na stálé hodnotě díky primární regulaci. b. homeostatická rovnováha, jež se udržuje sekundární regulací (zpětnou vazbou) díky zvláštnímu informačnímu systému. Manažer Manažer je zaměstnanec zodpovědný za to, že prostřednictvím jiných lidí dosáhne stanovených cílů organizace nebo zajistí realizaci zadaných úkolů. Předpoklady pro práci manažera: získané předpoklady jsou takové, které získáme výchovou a vzděláním (znalosti, zkušenosti, asertivita, komunikace). vrozené předpoklady se nedají výchovou moc ovlivňovat (intelekt, invence, fantazie, empatie, temperament). Obecná teorie systémů Ludwig von Bertalanffy: General System Theory Bertalanffyho Obecná teorie systémů hledá společné zákonitosti živých i společenských systémů, například: komplexnost, dynamickou rovnováhu, zpětné vazby, samoorganizaci. Rovnováhy otevřených systémů: 1. Pravá rovnováha 2. Dynamická rovnováha a. průtoková rovnováha, b. homeostatická rovnováha. Organická organizace V organické organizaci je velká pozornost věnována přímým vztahům organizace k širšímu prostředí – k jejím zákazníkům, konkurentům, dodavatelům, odborům, vládním institucím apod. To všechno má velký vliv na schopnosti organizace monitorovat, analyzovat a vyhodnocovat změny ve vnějším prostředí a vyvíjet adekvátní strategické reakce na ně. Základní teze: Organizace musí být citlivá na to co se děje mimo ni. Tři okruhy manažerských dovedností 1. lidské dovednosti - jsou důležité pro vedení lidí, motivaci, komunikaci, spolupráci a vzájemné pochopení, 2. technické dovednosti - spočívají ve schopnosti využívat specifické metody, postupy, znalosti techniky, specializované pracovníky. 3. koncepční dovednosti - jsou schopností vidět věci jako celek. Patří sem také schopnost řídit, integrovat a slaďovat zájmy a aktivity organizace. 7 14.9.2016 Dle Druckera musí manažeři stále získávat nové dovednosti, zejména: Dovednost řídit v situacích, kdy nemá přikazovací pravomoc, není pod kontrolou a kdy sám také nikoho nekontroluje. Dovednost spolupracovat s lidmi, kteří nejsou zaměstnanci organizace a nemůže je vést. Dovednost pracovat v chaosu, rozlišovat potřebné a zavádějící informace a dovednost přimět lidi, aby se soustředili na to, co mají dělat. Profil manažera Dobrý manažer by měl umět: získat si formální i neformální autoritu, vždy jasně vymezit cíle, aby lidé věděli, na čem mají pracovat a co je smyslem zadané práce, zřetelně vyjadřovat pokyny, jednat s různými typy lidí, rozumět spolupracovníkům a respektovat je, rozhodovat se ve složitých situacích, realizovat (akceptovat i vytvářet) zpětnou vazbu, dobře organizovat a kontrolovat práci, přizpůsobovat se změnám. Nároky na manažera Současný management klade na manažery často značně protikladné požadavky. Dle Petera F. Druckera, mají prioritu následující čtyři požadavky (tzv. analýza 4E): účelnost (Effectiveness), což znamená dělat správné věci. Souvisí s výběrem a vytyčováním cílů. účinnost (Efficiency), což je provádění věcí správným způsobem. Týká se používání správných metod a pracovních postupů. hospodárnost (Economy) znamená vynakládat minimální náklady. Jde o komplex vzájemně provázaných činností, které ve výsledku vedou k hospodárnosti. odpovědnost (Equity) znamená dělat věci spravedlivě a v souladu s právem. Souvisí to se sociální odpovědností, sociální citlivostí, odpovědností etickou, morální, legislativní. Motivace Synergie Jedním z hlavních úkolů manažera je také motivace lidí. Efektivnost a úspěch manažerské práce závisí nejen na dobrém provádění jednotlivých činností, ale také na harmonické integraci těchto částí do jednoho celku. Tento atribut se nazývá synergický efekt. Synergie v podstatě znamená, že celek je více, než prostý součet jeho jednotlivých částí. Dobře zvládnuté integrační vazby (např. sdílení informací, znalostí, zdrojů) dělají z organizace průměrné organizaci vysoce efektivní. Manažer by měl umět vést skupinu, tým a jednotlivce požadovaným směrem. Každého motivuje něco jiného, někoho pochvala, uznání a jiného třeba finanční odměna. Každý člověk je jiný a manažer by měl být schopen rozpoznat jeho potřeby a měl by vědět, jak ho motivovat. 8 14.9.2016 Strategický management Termín strategie je odvozený od řeckého slova strategos (generál) + agein (vést) a v širším kontextu původně označoval umění a vědu, jak řídit vojenské operace a velet vojskům. Definice A. Chandlera: Strategie je „určení základních dlouhodobých cílů subjektu, způsobu jejich dosažení a alokace zdrojů nezbytných pro uskutečnění těchto cílů". W. F. Glueck definuje strategii jako "jednotný, Strategické řízení má tři základní fáze strategickou - taktickou – operační (implementační) souhrnný a integrovaný plán, který je navržený, aby zabezpečil dosažení základních cílů subjektu". V této definici se akcentuje strategie jako způsob dosahování cílů. 5P strategie dle H. Mintzberga Syntézu tradičních a netradičních přístupů ke strategii prezentuje H. Mintzberg (1991) v podobě „pěti P strategie“ , jimiž jsou: 1. plán (plan), 2. manévr (ploy), 3. šablona, vzor (pattern), 4. pozice, postavení (position) 5. perspektiva, plán, budoucnost (perspective). Plán je cílevědomě usměrňované jednání, návod na chování se v určitých situacích. Jde o racionálnělogický přístup ke strategii. Manévr je součástí plánu a jde o strategii manévru nebo lsti, prostřednictvím nichž chce subjekt zmást své konkurenty a zakrýt tím svoje skutečné záměry. Šablona (vzor) je určitá pravidelnost v chování, jednání, je to určitá logika strategického myšlení, kterou si subjekt osvojil a umí ji opakovaně uplatňovat. Typy strategického managementu – dva pohledy Pozice (postavení) je umístění subjektu v prostředí, zejména jeho postavení na trhu. Strategie v tomto smyslu plní roli nástroje souladu mezi subjektem a jeho okolím. Budoucnost je idea (koncepce) strategie, její dlouhodobé orientace, se kterou se ztotožňuje top management subjektu, ale i většina lidí v něm (většina obyvatelstva obce, většina pracovníků podniku apod.). Strategický management inkrementální (přizpůsobení) nebo transformační (rozpínání) Inkrementální strategie přijímá inkrementální (evoluční - „přírůstkovou“) cestu vývoje; více staví na současné strategii, než se ji snaží přetvořit. Podle důrazu na jisté prvky strategie, zejména reakce organizace na měnící se prostředí, můžeme hovořit také o strategii „přizpůsobení“. 9 14.9.2016 Transformační strategie preferuje kvalitativní změny; podstatně mění (transformuje) dosavadní přístupy a cesty k rozvoji subjektu. Jestliže dominantními prvky strategie jsou aktivity organizace v oblasti zdrojů a vytváření nových kompetencí, hovoříme také o strategii „rozpínání“. Zásadní strategická otázka: „přizpůsobení" nebo „rozpínání“? Aspekt strategie Zaměření na okolí "přizpůsobení" Zaměření na zdroje -"rozpínání" Základní idea strategie strategická shoda mezi možnostmi trhu a zdroji zvýšení hodnoty zdrojů poskytované za peníze Konkurenční zvýhodnění prostřednictvím... diferenciace diktované potřebami trhu diferenciace založené na kvalifikacích Jak přežívají malí hráči… najít a obsadit díru změnit "pravidla hry" Riziko se redukuje prostřednictvím... portfolia produktů /obchodu portfolia kvalifikací Společné centrum investuje do.. strategií divizí nebo poboček klíčových kvalifikací Inkrementální strategický vývoj je obvyklejší než transformační strategický vývoj. Úkol, před který jsou manažeři postaveni, je identifikovat správnou dobu pro tvorbu strategie inkrementální cestou a správně zvolit čas pro transformační cestu – pro důkladnější změnu. Proces strategického řízení Strategické řízení (strategický management) je složitý interaktivní proces, kladoucí velké odborné i lidské nároky na všechny jeho aktéry. Proces strategického řízení - od deklarace záměru po jeho realizaci - zahrnuje velké množství vzájemně provázaných aktivit, které lze rozdělit do tří základních fází: 1. Strategické analýzy 2. Návrhu strategie 3. Implementace strategie Strategická analýza Strategická analýza na základě předcházejícího vývoje a dosaženého stavu organizace by měla formulovat klíčové vlivy na její současný a budoucí prospěch a jaké možnosti jsou z hlediska prostředí a kvalifikací organizace dostupné. Základní požadavek na strategickou analýzu: Strategická analýza by měla vždy být účelová, svým pojetím dynamická a charakterem problémově orientovaná ! 10 14.9.2016 Návrh strategie Implementace strategie Návrh strategie (strategický výběr) je klíčovou invenční, tvůrčí - fází procesu. Implementace zahrnuje v nejširším kontextu Zpravidla sestává z následujících kroků: 1. 2. 3. identifikace a formulace základních atributů strategického záměru – vize, globálního cíle, priorit (kde jsme a kam se chceme dostat), hledání, vytváření a formulování možných variant strategie k dosažení jejího globálního cíle, zhodnocení variant a výběr strategických možností – stanovení strategických cílů a cest převod strategie do praxe. Zahrnuje tři skupiny souběžně probíhajících činností: 1. realizaci (vlastní proces realizace strategie), 2. monitoring (průběžné sledování a vyhodnocování průběhu realizace strategie), 3. zpětnou vazbu. jejich dosažení. Regionální management Podle míry zasahování státu a míry reálného uplatňování principu subsidiarity, můžeme rozlišit tři základní typy regionálního managementu: Centralistický typ Liberální typ Smíšený typ Současné uspořádání regionálního managementu v ČR lze označit za regionální management smíšeného typu. Specifika regionálního managementu Nejvýraznější specifika regionálního managementu: Kraj i obec fungují na samosprávném principu. V řízení na regionální a municipální úrovni je nezbytné uplatňování principu partnerství. Regionální i municipální management je založen na koexistenci managementu voleného a managementu profesionálního. Aktivity regionálního managementu Regionální management zahrnuje velkou množinu strukturovaných manažerských aktivit (řídicích činností). Dílčí managementy na úrovni kraje či obce : 1. Management správní (výkon státní správy a 2. 3. 4. 5. samosprávy) Management Management Management Management potenciálu) strategický finanční podnikatelský rozvoje člověka (lidského Volený a profesionální management Volený management (zastupitelstvo, rada, hejtman, primátor, starosta) se mění ve čtyřletém časovém intervalu (funkčním období). Volený management není pro výkon své funkce speciálně odborně vzděláván. Volený management rozhoduje o orientaci a cestách rozvoje kraje, resp. obce a v jeho kompetenci jsou všechna závažná rozhodnutí v samostatné působnosti, včetně schvalování rozpočtu. 11 14.9.2016 Profesionální management (krajský úřad, úřad obce, vedoucí útvarů) samostatně rozhoduje ve věcech fungování obce a její správy a ve věcech přenesené působnosti (včetně správních rozhodnutí). Profesionální management: by měl být stabilizující složkou managementu kraje či obce, na výkon své funkce je dlouhodobě odborně připravován, připravuje různé dokumenty (např. Strategie a Programy rozvoje), pro jejichž schválení má rozhodovací pravomoc jen volený management. Proces regionálního managementu Proces regionálního managementu zahrnuje stejně jako každý jiný proces řízení tyto hlavní fáze: 1. plánování, 2. organizování, 3. vedení, 4. kontrolu. Regionální management má v posledních letech stále více akční charakter. Zejména jde o prosazování rozvojových představ formou konkrétních projektů. Jejich souhrn je zpravidla prezentován formou akčních plánů. Terminologie regionálního managementu Uplatňování principu partnerství Uplatňování principu partnerství se v ČR dosud omezovalo na informování veřejnosti o aktivitách managementu obce (zpravidla ex post) . V posledních letech je v uplatňování tohoto principu jsou patrné značný pokrok a rozvíjení tohoto atributu územního řízení. Hledány jsou cesty účinné účasti na řízení nejen prostřednictvím NNO, ale také přímé účasti občanů. V ČR tento proces nejdále dospěl při tvorbě strategických a programových dokumentů. Zdroje regionálního managementu Mezi zdroje regionálního managementu, počítáme především: personální zdroje, kam patří obyvatelstvo (občané), které zároveň představuje cílovou skupinu regionálního managementu, finanční zdroje, hmotné zdroje, včetně zdrojů přírodních, strategické informace, manažerské schopnosti člověka. Definice pojmu region Správní region je vyšší územně správní celek Zabýváme-li se jakýmikoliv otázkami regionálního managementu, narazíme na zásadní problémy "regionální terminologie", především chápání pojmu "region". Nejde jen o teoreticko-metodologický problém. Odlišná pojetí termínu region zakládají mnohdy zcela odlišné systémové koncepty chápání regionu, jeho smyslu, cílů, úkolů, ale i managementu apod. vytvořený za účelem výkonu státní správy a některých integrovaných funkcí samosprávy. Hospodářský region je účelově vymezené území, ve kterém se samosprávné subjekty v něm působící sdružily ke splnění společných cílů, k realizaci společných záměrů rozvoje tohoto území. Problémový region je území, které má výrazně nenaplněnou míru uspokojování některých z potřeb obyvatelstva s objektivně ztíženými podmínkami, jejichž důsledkem je zaostávání hospodářského a sociálního rozvoje regionu. 12 14.9.2016 Kraj Kraj je vyšší územní samosprávný celek (územní společenství občanů, veřejnoprávní korporace), deklarovaný ústavním zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků. Tento zákon vytvořil s účinností od 1. 1. 2000 celkem 14 vyšších územních samosprávných celků (krajů) a vymezil jejich území prostřednictvím okresů zřízených zákonem č. 36/1960 Sb., o územním členění státu, a to v podobě, jakou měly tyto okresy ke dni účinnosti ústavního zákona. 4. Plzeňský kraj se sídlem v Plzni, vymezený územím okresů Domažlice, Klatovy, Plzeň-město, Plzeň-jih, Plzeň-sever, Rokycany a Tachov; 5. Karlovarský kraj se sídlem v Karlových Varech, vymezený územím okresů Cheb, Karlovy Vary a Sokolov; 6. Ústecký kraj se sídlem v Ústí nad Labem, vymezený územím okresů Děčín, Chomutov, Litoměřice, Louny, Most, Teplice a Ústí nad Labem; 7. Liberecký kraj se sídlem v Liberci, vymezený územím okresů Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily; 12. Olomoucký kraj se sídlem v Olomouci, vymezený územím okresů Jeseník, Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk; 13. Moravskoslezský kraj se sídlem v Ostravě, vymezený územím okresů Bruntál, Frýdek-Místek, Karviná, Nový Jičín, Opava a Ostrava-město; 14. Zlínský kraj se sídlem ve Zlíně, vymezený územím okresů Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín. Na území České republiky je vytvořeno těchto 14 vyšších územních samosprávných celků - krajů: 1. Hlavní město Praha, vymezené územím hlavního města Prahy; 2. Středočeský kraj se sídlem v Praze, vymezený územím okresů Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram a Rakovník; 3. Jihočeský kraj se sídlem v Českých Budějovicích, vymezený územím okresů České Budějovice, Český Krumlov, Jindřichův Hradec, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor; 8. Královéhradecký kraj se sídlem v Hradci Králové, vymezený územím okresů Hradec Králové, Jičín, Náchod, Rychnov nad Kněžnou a Trutnov; 9. Pardubický kraj se sídlem v Pardubicích, vymezený územím okresů Chrudim, Pardubice, Svitavy a Ústí nad Orlicí; 10. Vysočina se sídlem v Jihlavě, vymezený územím okresů Havlíčkův Brod, Jihlava, Pelhřimov, Třebíč a Žďár nad Sázavou; 11. Jihomoravský kraj se sídlem v Brně, vymezený územím okresů Blansko, Brno-město, Brnovenkov, Břeclav, Hodonín, Vyškov a Znojmo; Region soudržnosti Region soudržnosti odpovídá úrovni správního členění vymezeného územně statistickou jednotkou NUTS 2. Aby bylo pro celou EU dosaženo srovnatelnosti jednotlivých statistických celků, jsou pro jednotlivé úrovně NUTS stanoveny meze počtu obyvatel Pro NUTS 2 platí hranice minimálně 800 tisíc a maximálně 3 miliony obyvatel. 13 14.9.2016 V České republice je podle tohoto kritéria vytvořeno 8 regionů soudržnosti: 1. Praha (území hlavního města Prahy) 2. Střední Čechy (kraj Středočeský) 3. Jihozápad (kraje Jihočeský a Plzeňský) 4. Severozápad (kraje Karlovarský a Ústecký) 5. Severovýchod (kraje Liberecký, Královéhradecký a Pardubický) 6. Jihovýchod (kraje Jihomoravský a Vysočina) 7. Střední Morava (kraje Olomoucký a Zlínský) 8. Moravskoslezsko (kraj Moravskoslezský) Další frekventované termíny Nejčastěji používané termíny regionálního rozvoje v ČR: Strategie regionálního rozvoje ČR (SRR ČR) je strategický dokument, který orientuje prostorový rozvoj ČR a určuje cíle, směry a aktivity k podpoře regionálního rozvoje na vymezené období. Dohoda o partnerství je základní zastřešující strategický dokument pro čerpání finančních prostředků z Evropských strukturálních a investičních fondů v programovém období 2014–2020. Je určující a svým obsahem závazná i pro jednotlivé programové dokumenty. Strategický plán rozvoje obce je komplexní strategický dokument dlouhodobého rozvoje obce zpracovávaný pro horizont 10 – 15 let, obvykle zahrnující strategickou i taktickou (programovou) fázi strategie. Akční plán je realizační dokument rozpracovávající opatření strategického plánu rozvoje obce do jednotlivých let. Doporučovanou metodou tvorby akčního plánu je metoda klouzavého plánování s dvouletým časovým horizontem. Jestliže chceme řešit problémy regionu nestačí tedy identifikovat jen věcnou podstatu problémů, je také nezbytné pro daný účel region a jeho charakter jednoznačně vymezit. Vzhledem ke konstituování krajského a obecního zřízení v ČR nás bude dále zajímat regionální management na úrovni kraje, regionu soudržnosti a na úrovni municipality (obce s profesionálním managementem). Strategie rozvoje kraje (SRK) představuje základní dlouhodobý koncepční dokument, který orientuje další rozvoj územního obvodu kraje na vymezené období. Program rozvoje kraje (PRK) je střednědobým rozvojovým dokumentem komplexního rozvoje územního obvodu kraje. Regionální operační program (ROP) je plán cílených intervencí, navržený pro stimulaci nebo rozšíření ekonomického a sociálního rozvoje Regionu soudržnosti vytvořeného na bázi územní statistické jednotky NUTS 2. Regionální operační programy hrají klíčovou roli při využívání strukturálních fondů EU. Profil regionu je dílčí dokument, který je výsledkem sociálně-ekonomické analýzy regionu a představuje základní souhrn faktů a poznatků o regionu, jeho jednotlivých věcných sférách a významném okolí. Obvykle zahrnuje i SWOT analýzu. SWOT analýza je formalizovaná metoda prezentace analytických poznatků o objektu zkoumání. Je charakteristikou relevantních silných a slabých stránek zkoumaného objektu, jeho možných příležitostí a ohrožení. 14 14.9.2016 Problémové okruhy strategie (resp. programu), někdy také problémové, resp. kritické oblasti ; jsou pořádacím principem strategie/programu, členícím je do systémově, metodicky a věcně zvládnutelných částí. Představují obsahové zaměření strategie/programu. Strategická vize je celostní pohled na subjekt. Charakterizuje jeho výchozí stav a představu, kam má v horizontu strategie dospět. Rámcově určuje globální cíle a výsledky rozvojového procesu v daném časovém horizontu. Globální cíl je souhrnné vyjádření stavu subjektu, jehož má být realizací strategie v daném časovém horizontu dosaženo. Strategický cíle jsou směrné indikátory jichž má být realizací aktivit problémových oblastí strategie v daném časovém horizontu dosaženo. Priority jsou problémové celky, resp. množiny homogenních aktivit majících pro realizaci strategie či programu největší význam a proto by měly být přednostně realizovány. Opatření jsou souhrnným vyjádřením věcně a logicky uspořádané množiny aktivit, jejichž prostřednictvím je strategie či program realizován. Rozvojové aktivity jsou konkrétní aktivity (projekty, organizační opatření apod.), jejichž prostřednictvím jsou cíle strategie či programu realizovány. Děkuji za pozornost. 15
Podobné dokumenty
• PODÍVEJTE SE NA ŽIVOTOPISNÝ FILM: CAPOTE
je dát -musí počkat, až bude někomu doopravdy patřit. My jsme se jen tak
spolu sčuchli jednou u řeky a vlastně si nepatříme. Je nezávislý zrovna tak jako
já. Nechci mít něco svého, dokud si nenajdu...
Strategický plán Leader - Kyjovské Slovácko v pohybu
Osídlení regionu Kyjovské Slovácko vznikalo od středověku, především v době tzv. „velké“
kolonizace ve XIII. až XIV. stol., ale většinou na místech již dříve osídlených. První
archeologické nálezy ...
Základy editace textu v programu WordPad a Microsoft Word 2010
Rozdílně přistupujeme k mezerám v souvislosti se stupni (značka °). Ve
smyslu prostorového úhlu je značka součástí údaje o velikosti úhlu, není více
možností prostorových úhlů, například 45°. Máme-...
Untitled - Knihovna UTB - Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
se zahraniční RRA ve srovnání s našimi zaměřují na relativně široké spektrum úkolů. Jejich
hlavní náplní bývá:
název příspěvku - Fakulta informatiky a managementu
různorodý (nejedná se o rutinní proces), na jeho řešení se podílí projektový tým,
jedinec nemá pro jeho realizaci dostatečné dovednosti z různých oborů lidské
činnosti. Projekt je komplexní/složitý...
Souhrnná skripta - Projektový management
Souborná skripta pro kurz
Projektový management a fundraising
Disparity v regionálním rozvoji – jejich analýza a
Disparity a jejich informační
hodnota
Disparita je rozdílnost, resp. nerovnost znaků, jevů
či procesů, jejichž identifikace a srovnávání má
nějaký racionální smysl (poznávací, psychologický,
sociál...