Novinky v navrhování ocelových a dřevěných konstrukcí se
Transkript
NOVINKY V NAVRHOVÁNÍ OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ SE ZAMĚŘENÍM NA SKLENĚNÉ KONSTRUKCE Praha, září 2015 České vysoké učení technické v Praze Novinky v navrhování ocelových a dřevěných konstrukcí se zaměřením na skleněné konstrukce URL: www.ocel-drevo.fsv.cvut.cz Autor: Wald, F.; Macháček, J.; Eliášová, M.; Ryjáček, P.; Dolejš, J.; Kuklík, P.; Kuklíková, A.; Jandera, M.; Netušil, M.; Horová, K.; Machalická, K. ISBN 978-80-01-05780-3 Vydalo České vysoké učení technické v Praze Tisk Česká technika - nakladatelství ČVUT září 2015 250 výtisků, 112 stran, 25 tabulek, 90 obrázků NOVINKY V NAVRHOVÁNÍ OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ SE ZAMĚŘENÍM NA SKLENĚNÉ KONSTRUKCE Autor: Wald, F.; Macháček, J.; Eliášová, M.; Ryjáček, P.; Dolejš, J.; Kuklík, P.; Kuklíková, A.; Jandera, M.; Netušil, M.; Horová, K.; Machalická, K. Praha, září 2015 České vysoké učení technické v Praze URL: www.ocel-drevo.fsv.cvut.cz Obsah monografie: Strana Wald: Wald, Dolejš, Ryjáček: Kuklík, Kuklíková: Eliášová: 1 2 3 Předmluva 4 Současný stav norem v oblasti navrhování nosných konstrukcí z oceli a ocelobetonových konstrukcí 5 Současný stav norem v oblasti navrhování nosných konstrukcí ze dřeva 10 Současný stav norem v oblasti navrhování nosných konstrukcí ze skla 13 Eliášová: 4 Výpočet nosných konstrukcí z vrstvených skel 19 Netušil: 5 Zábradelní konstrukce ze skla a jejich návrh 30 Machalická: 6 Nosné lepené spoje a jejich použití pro konstrukce ze skla 38 Eliášová: 7 Návrh izolačních dvojskel na účinky klimatických zatížení 50 Netušil: 8 Hybridní konstrukční prvky kombinující sklo s jinými materiály 60 Návrh velmi štíhlých vzpínadlových sloupů 70 Macháček: 9 Wald: 10 Pokročilé návrhové modely styčníků 79 Horová: 11 Modely požáru v tunelech 85 Jandera: 12 Tenkostěnné vaznice za požáru 95 Wald, Kalinová: 13 Přehled činnosti katedry v roce 2014 3 103 PŘEDMLUVA Monografie shrnuje aktivity kolektivu katedry ocelových a dřevěných v oblasti konstrukcí ze skla. V práci jsou dále předloženy výsledky výzkumných projektů, které mají přímý dopad na navrhování nosných konstrukcí. Navazuje se na texty, které kolektiv katedry konstrukcí připravil pro seznámení technické veřejnosti s evropskými návrhovými normami při jejich přechodu od předběžných textů ke konečným normám a pro prezentaci výsledků výzkumných aktivit na katedře. Materiály jsou k dispozici na URL: www.ocel-drevo.fsv.cvut.cz. Evropský výbor pro normalizaci (CEN) nastolil do roku 2015 embargo na otevírání nových evropských návrhových norem Eurokódů. V roce 2012 byl CEN a Evropským výzkumným institutem v Ispře připraven projekt na aktualizaci a rozšíření textů norem. Nové materiály se připravují pro nosné konstrukce ze skla, vyztužené vlákny (FRP, Fibre-Reinforced Plastic) a na rekonstrukce stávajících konstrukcí. V roce prosinci 2014 bylo Generálním ředitelstvím pro podnikání a průmysl Evropské komise udělen souhlas (Mandate M/515 EN) s financováním druhé generace evropských návrhových norem. V květnu 2013 byl komisí CEN/TC250 připraven pod vedením BSI (British Standards Institution) projekt, který byl v prosinci 2014 schválen. Letos proběhla pod vedením NEN (Dutch Foundation for Standardization) výzva pro přihlášení expertů do projektových týmů na první část prací. Předpokládá se, že se připraví texty ke schválení ve čtyřech etapách do roku 2019 a k vydání v roce 2020. Autoři si rozvrhli práci na monografii takto: J. Dolejš kap. 1; M. Eliášová kap. 3, 4, 7 a harmonizace textu; K. Horová kap. 11; M. Jandera kap. 12; P. Kuklík a A. Kuklíková kap. 2; J. Macháček kap. 9; K. Machalická kap. 6; M. Netušil kap. 5 a 8; P. Ryjáček kap. 1 a F. Wald kap. 1 a 10. František Wald V Praze 1. 8. 2015 4 1 SOUČASNÝ STAV NOREM V OBLASTI NAVRHOVÁNÍ NOSNÝCH KONSTRUKCÍ Z OCELI A OCELOBETONOVÝCH KONSTRUKCÍ 1.1 Úvod Podklady pro navrhování ocelových konstrukcí jsou publikovány ve dvaceti dokumentech EN1993-1-3 Navrhování ocelových konstrukcí, viz obr. 1.1, a pro navrhování ocelobetonových konstrukcí ve třech částech EN1994-1-1 Navrhování ocelobetonových konstrukcí. Normy byly vydány do roku 2007 společně se základní normou EN1990-1 a normami pro zatížení EN1991-1-X. Do roku 2010 byly texty v celé Evropě vybaveny národními přílohami, viz obr. 1.2. V roce 2012 byl připraven projekt na revizi a rozšíření návrhových norem, viz [1.1]. Podle [1.2] se v první etapě revizí plánuje úprava základní normy EN1990, ve které se připravuje revize textu, publikace podkladových materiálů a příprava nových příloh. V oblasti norem pro zatížení se v první etapě chystá do tří let revize normy EN1991-1-2 pro zatížení požárem. Zlepšení jsou připravena i pro normu EN1991-2 pro zatížení silniční a železniční dopravou. Pro nyní často diskutované zatížení vyvolané klimatickými změnami je v přípravě Technická zpráva a úprava hodnot v normách EN1991-1-3, -1-4, -1-5 a 1-9. Mosty Jeřábové dráhy Obecná pravidla Třídy oceli do S700 Tažené prvky 1.12 1.11 Piloty a štětové stěny 1.2 ČÁST 1 Houževnatost 1.10 Únava Požár 1.1 1.3 Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby 1.9 Korozivzd. oceli Stožáry a komíny 1.5 1.8 Návrh styčníků 1.4 Tenkostěn. prvky 1.6 1.7 Příčně zatížené desky Boulení stěn Skořepiny ČÁST 4 Zásobníky, nádrže a potrubí Obr. 1.1: Přehled struktury norem pro navrhování ocelových konstrukcí 5 Verze EN + Národní přílohy 2005 2006 2007 2008 2009 Projekt nových Eurokódů Německo, 1.7.2012 2010 2011 2012 2013 1. Změny a opravy 2014 2015 1. Verze nových Eurokódů Konsolidované verze prosinec 2010 Současnost Verze EN 2016 2017 2018 2019 2020 Příprava revidovaných verzí Obr. 1.2: Časový plán revize evropských návrhových norem 1.2 Navrhování ocelových konstrukcí V navrhování ocelových konstrukcí komise CS3 pod vedením prof. Kuhlmannové z Universität Stuttgart připravuje v první etapě úpravu dvou norem: EN 1993-1-1 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby a ČSN EN 1993-1-8 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.8: Navrhování styčníků. Oba texty ovlivňují všech zbývajících osmnáct částí norem pro navrhování ocelových stavebních konstrukcí. Na úpravy byly národními normalizačními organizacemi shromážděny podklady, které byly příslušnými technickými komisemi ECCS klasifikovány podle závažnosti jako zahrnout, zahrnout po úpravě, doplnit a zamítnout. Pro zlepšení EN 1993-1-1 Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby pod vedením prof. B. Snijdera z TU Eindhoven bylo připraveno devět cílů. Jedná se o redukci možnosti voleb modelů a hodnot v národních přílohách, zjednodušení aplikace pravidel v dokumentu, zpřesnění určování imperfekcí a tolerancí, přepočet dílčího součinitele pro materiál, zpřesnění klasifikace průřezů a návrhu štíhlých tlačených prutů, zjednodušení návrhu prutů vystavených klopení, smyku a kroucení a integraci výrobních tříd do návrhu ocelových konstrukcí. Pro druhou generaci EN 1993-1-8 Navrhování styčníků se pod vedením prof. T. Ummenhofera z Karlsruher Institut für Technologie plánuje jedenáct zlepšení. Tak jako ve všech dokumentech se bude redukovat možnost národních voleb a požaduje se zjednodušení použití textu. Zahrne se návrh nových spojovacích prostředků, jako slepých šroubů, kontaktních spojů a spojů z korozivzdorných ocelí. Předpokládá se rozšíření pravidel pro navrhování styčníků otevřených průřezů o výpočet robustnosti přípojů při vystavení mimořádným situacím a o pravidla pro využití vysokopevnostních ocelí. Pro styčníky uzavřených průřezů se plánuje využít metodu komponent, která se osvědčila pro návrh styčníků otevřených průřezů, a text harmonizovat s posledními výsledky projektů CIDEC, které jsou shrnuty v textu ISO/FDIS 14346. V oblasti požárního návrhu se neuvažuje o rozšíření textů do oblasti požárního návrhu styčníků, ale řeší se přímé spojení s návrhem podle EN1993-1-2 Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1.2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru. 6 1.3 Navrhování ocelobetonových konstrukcí Podobně jako v případě ocelových konstrukcí, i v oblasti ocelobetonových byl zahájen proces návrhu nové generace norem. Inovovat se budou všechny tři normy zaměřené na ocelobetonové konstrukce, tedy EN 1994-1-1 Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí – Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby, EN 1994-1-2 Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí – Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru a EN 1994-2 Navrhování spřažených ocelobetonových konstrukcí – Část 2: Obecná pravidla a pravidla pro mosty. Pracovní program podporovaný Evropskou komisí započal letos a předpokládá se, že nové normy by měly být zveřejněny v roce 2020. V rámci přípravy těchto dokumentů se právě sestavují celkem 4 projektové týmy, v každém z nich bude zřejmě 6 členů. Jejich stručné charakteristiky jsou uvedeny v tab. 1.1. Tab. 1.1: Projektové týmy pro ocelobetonové konstrukce Označení úkolu (týmu) Popis úkolu Předpokládaný výstup SC4.T1 Odezva na požadavky praxe včetně zharmonizování s EC2 a EC3 Zpráva o revizích všech částí EC4 SC4.T2 Ocelobetonové nosníky s velkými otvory ve stěnách Nová část EN 1994 nebo revize EN 1994-1-1 a EN 1994-1-2 SC4.T3 Revidovaná pravidla pro smykové spojení s ohledem na moderní tvary trapézových plechů Zpráva o revizi EN 1994-1-1 SC4.T4 Vývoj nových pravidel pro ocelobetonové sloupy (betonem vyplněné trubky) za požáru Zpráva o revizi EN 1994-1-2, Příloha H. Práce projektových týmů bude navazovat na činnost a závěry pracovních skupin, které dosud působily v rámci TC250 / SC4 – Composite structures. V předchozím období se skupiny mimo jiné (podobně jako u ocelových konstrukcí) zabývaly zpracováním připomínek uživatelů stávajících znění norem a jejich hodnocením. Mezi hlavní úkoly týmů patří vyladit vztahy mezi normami pro ocelobetonové konstrukce (EC4) se souvisejícími normami zaměřenými na beton a ocel (EC2, EC3). Podbodem tohoto úkolu je potom redukce počtu národních parametrů (NDP). Předpokládá se, že projektové týmy budou vycházet z Národních příloh všech členských zemí a pro výsledný dokument využijí zejména britské, německé a francouzské přílohy obsahující cenné informace, které nezahrnuje základní text norem. Velký důraz se klade na usnadnění praktického používání nových norem, v souvislosti s jejich přípravou jsou prezentovány následující stěžejní obecné body: - zvýšit jasnost a srozumitelnost textu, - zlepšit dosažitelnost konkrétních pokynů a odkazů mezi nimi, - zajistit konzistenci v rámci jednotlivých norem a mezi normami, - zahrnout kvalitní výsledky výzkumu, které jsou ovšem již dostatečně ověřeny stavební praxí, 7 - vyhnout se zásadním změnám v principech, pokud to není bezpodmínečně nutné, - zvýšit konzistenci norem pro výrobky a provádění, - uvádět jasná pravidla návrhu pro běžné případy, - uvádět jen obecná pravidla pro speciální případy, - a další. Obecně lze konstatovat, že se neočekávají zásadní změny, nová generace norem by, zjednodušeně řečeno, měla zahrnout některé nové poznatky, odstranit nejasné formulace či odkazy a usnadnit praktické použití. 1.4 Navrhování ocelových mostů Proces aktualizace Eurokódů se týká rovněž mostních konstrukcí. V připravovaných týmech pro revizi jsou obsaženy tzv. HG (horizontal group), které se prolínají obecně větším počtem norem EN a working groups (WG). Komisí HG-B.T1 je připravena sada norem, týkajících se výroby a provádění ocelových konstrukcí (EN 1090-1 a EN 1090-2). Mimo přesunu specifikace tříd provedení z EN 1090-2 do normy EN 19931-1, příloha C, které již bylo v anglickém jazyce vydáno i v ČR, se změny dotýkají i dalších oblastí, jako je tvarování nerezových ocelí, požadavky na tolerance a provádění ortotropních mostovek ocelových mostů. Pro třídu provedení se ruší jakost svarů B+ a zavádí se specifikace dodatečných požadavků na stupně kvality svarů tak, aby byly splněny požadavky třídy únavy (FAT) pro svary a detaily navržené na účinky únavy. Specifikují se doplňující požadavky na provádění tak, aby byly zajištěny kritéria odpovídající kategorii detailu (DC). Pro každý svar pak lze určit třídy únavy (FAT) definované v ČSN EN ISO 5817 podle IIW-1823-07. Mimo požadavky stanovené stupněm jakosti svaru pro třídy provedení EXC2, EXC3 a ESC4 budou mezní hodnoty v souladu s přílohou C v ČSN EN ISO 5817 a to od stupně kvality C63 až do B125 pro nejvyšší kategorie detailů. Dále je třeba upozornit na blízké vydání změny Z4 normy ČSN EN 1991-2, která přináší řadu významných novinek z hlediska zatížení mostů: - Podrobné specifikace pro návrh VRT tratí, požadavky na ně kladené, upřesnění požadavků na analýzu kombinované odezvy železničních mostů, na dynamickou analýzu mostů, - Doplnění zatížení městkou kolejovou dopravou a jejich kombinací, - Řada upřesnění zatížení silničních mostů, brzdných a rozjezdových sil, sil od nárazu, - Pro návrh a posouzení lávek pro chodce zavádí jednoznačné požadavky na konkrétní komfort - kritéria a související zatížení a implementuje metodiku [1.3]. 1.5 Shrnutí Evropský výbor pro normalizaci technická komise CEN/TC250 pracuje na změnách evropských návrhových norem pro ocelové a ocelobetonové konstrukce. Vztah Pracovních skupin, Technických 8 komisí a Projektových týmů při revizi norem je znázorněn na obr. 1.3. Na úpravy je připraven projekt, národními normalizačními organizacemi byly shromážděny podklady a bylo vypsáno výběrové řízení na členy projektových týmů [1.2]. Práce na textech proběhnou ve čtyřech etapách. V roce 2020 se předpokládá vydání druhé generace Eurokódů. Obr. 1.3: Vztah Pracovních skupin, Technických komisí a Projektových týmů při revizi norem pro ocelové konstrukce 1.6 Literatura [1.1] Denton S., Angelino M.: Towards a second generation of EN Eurocodes, CEN/TC 250 – N 993, Version: 4.1, 29/05/2013, Ispra, 2013. [1.2] Call for Tenders - Grant Agreement CEN/2014-02, Volume 1 - Instructions to tenderers, Volume 2 - The Specification, NEN, www.nen.nl/eurocodes2020. [1.3] Design of Lightweight Bridges for Human Induced Vibrations, JRC, First Edition, May 2009, http://elsa.jrc.ec.europa.eu/publications/JRC53442.pdf. 9 2 SOUČASNÝ STAV NOREM V OBLASTI NAVRHOVÁNÍ NOSNÝCH KONSTRUKCÍ ZE DŘEVA 2.1 Úvod Pro navrhování dřevěných konstrukcí se v naší republice postupně používaly tyto národní normy: ČSN 1052-1929 Předpisy pro dřevěné konstrukce pozemního stavitelství; ČSN 1052-1941 Předpisy pro dřevěné konstrukce; ČSN 73 2050-1950 Projektování dřevěných konstrukcí; ČSN 73 1701-1969 Navrhování dřevěných stavebních konstrukcí; ČSN 73 1701-1983 Navrhování dřevěných stavebních konstrukcí (revize předcházející normy). Navrhováním dřevěných konstrukcí se v současnosti zabývá Eurokód 5 (ČSN EN 1995), který navazuje na příslušné evropské normy pro konstrukční dřevo, materiály na bázi dřeva, spojovací prostředky atd. Eurokód 5 Navrhování dřevěných konstrukcí má tyto tři části: Část 1-1: Obecná pravidla – Společná pravidla a pravidla pro pozemní stavby; Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru; Část 2: Mosty. Oproti minulosti je zcela novou technickou normou Část 1-2 Eurokódu 5. Stručně lze říci, že požární bezpečnost staveb řešíme stále podle norem ČSN 73 08.. a požární odolnost konstrukcí podle Částí 1-2 jednotlivých Eurokódů. V prosinci 2006 byl Eurokód 5 v podobě evropské normy EN zaveden v ČR a naše národní norma ČSN 73 1701 1. července 2008 zrušena. Nicméně tato norma byla nahrazena ČSN 73 1702, která je modifikovaným překladem německé normy DIN 1052:2004-08 (německá verze EN 1995-1-1, která tuto EN rozvíjí v duchu německých tradic a zvyklostí). Za připomenutí též stojí, že Eurokód 5 byl v ČR nejprve zaveden v podobě ČSN P ENV 1995-1-1, ČSN P ENV 1995-1-2 a ČSN P ENV 1995-2. Platnost těchto přednorem v ČR však byla od 1. 1. 2009 zrušena. 10 Protože se evropské normy stále vyvíjejí, byla v květnu 2009 vydána první změna ČSN EN 1995-1-1 (označená jako Změna A1) a v květnu 2015 druhá změna (označená jako Změna A2). V září 2010 byla vydána oprava ČSN EN 1995-1-2 (označená jako Opr. 1). 2.2 Změna A1 ČSN EN 1995-1-1 Změna A1 ČSN EN 1995-1-1 se týká především souvisejících evropských norem a jejich návazností, tlaku kolmo k vláknům, smyku, kombinace tlaku a ohybu, hřebíků, vrutů, desek s prolisovanými trny, ozubených hmoždíků a výztužných stěn. 2.3 Změna A2 ČSN EN 1995-1-1 Změna A2 ČSN EN 1995-1-1 se týká především značek, mezních stavů použitelnosti, vlivu trvání zatížení a vlhkosti na deformace, odolnosti proti korozi, tlaku kolmo k vláknům, kroucení, kombinace ohybu a osového tahu, nosníků se zářezem v podpěře, osově zatížených hřebíků, sponkových spojů, kolíkových spojů (roztečí a vzdáleností), příčně zatížených vrutů, desek s prolisovanými trny, prstencových a talířových hmoždíků (roztečí a vzdáleností), ozubených hmoždíků (roztečí a vzdáleností), blokového a zátkového smyku, nosníků s mechanickými spojovacími prostředky. 2.4 Oprava 1 ČSN EN 1995-1-2 Oprava 1 ČSN EN 1995-1-2 se týká více méně formálních oprav jejího textu. Upřesnění součinitele časté hodnoty proměnných zatížení, nechráněných povrchů, analýzy nosné konstrukce, nechráněných spojů, parametrické rychlosti zuhelnatění a tepelných vlastností. 2.5 Závěr V současnosti je na programu příprava 2. generace Eurokódů. V návaznosti na mandát M515 a podle dokumentu N307 komise CEN TC 250/SC 5 byly dosavadní skupiny pro rozvoj Eurokódu 5 transformovány do oficiálních pracovních skupin WG a z nich by měli být vybráni zástupci do projektových týmů PT pro revizi Eurokódu 5: WG 1 – CLT WG 2 – Dřevobetonové kompozity WG 3 – Klastr Eurokódu 5 (revize EN 1995-1-1 se zaměřením na stabilitu, vibrace, tlak a tah kolmo k vláknům, výztužnou tuhost atd.) WG 4 – Požár (revize EN 1995- 1-2) WG 5 – Spoje (revize EN 1995-1-1 se zaměřením na spoje) WG 6 – Mosty (revize EN 1995-2) WG 7 – Zesilování dřevěných konstrukcí WG 8 – Návrh na seismicitu (revize EN 1998 se zaměřením ne dřevěné konstrukce) WG 9 – Provádění dřevěných konstrukcí. 11 V oboru dřevěných konstrukcí ale též existuje rozsáhlý soubor technických norem (přes 100 norem), souvisejících s používáním Eurokódu 5. Jejich členění v zásadě odpovídá členění příslušných komisí technické normalizace v Evropě. Pro tyto normy je však charakteristické, že řada z nich je průběžně revidována, a jejich platnost je proto třeba si vždy ověřit na webovských stránkách Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a zkušebnictví. Za upozornění stojí, že v září 2011 byla vydána ČSN 73 2824-1 pro třídění dřeva, která je identická s německou normou DIN 4074-1, v lednu 2015 bylo vydáno její aktualizované znění. Tato norma je zavedena také v Rakousku jako DIN ÖNORM 4074-1, což je výhodné z hlediska mezinárodního obchodu a spolupráce (platí stejné třídy konstrukčního dřeva pro ČR, SRN a Rakousko – S7, S10, S13, na rozdíl od SR, kde stále platí třídy SII, SI, S0). 2.6 Literatura [2.1] ČSN 73 1702 Navrhování, výpočet a posuzování dřevěných stavebních konstrukcí – Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby, ČNI, Praha, 2007; [2.2] ČSN 73 2824-1 Třídění dřeva podle pevnosti – Část 1: Jehličnaté řezivo, ÚNMZ, Praha 2015; [2.3] ČSN EN 1995-1-1 Navrhování dřevěných konstrukcí, Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby, ČNI, Praha, 2006 (Změna A1, ÚNMZ, Praha 2009). [2.4] ČSN EN 1995-1-1 Navrhování dřevěných konstrukcí, Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby, ČNI, Praha, 2006 (Změna A2, ÚNMZ, Praha 2015). [2.5] ČSN EN 1995-1-2 Navrhování dřevěných konstrukcí, Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování konstrukcí na účinky požáru, ČNI, Praha, 2006 (Oprava 1, ÚNMZ, Praha 2010). Poznámka: Od roku 2009 zajišťuje vydávání norem ÚNMZ a ČNI byl zrušen 2.7 Oznámení Kapitola vznikla za Evropské unie, projektu OP VaVpI č. CZ.1.05/2.1.00/03.0091 - Univerzitní centrum energeticky efektivních budov, a dále projektu MŠMT ČR LD14062 - Metody pro nedestruktivní vyšetřování vlastností konstrukčního dřeva. 12 3 SOUČASNÝ STAV NOREM V OBLASTI NAVRHOVÁNÍ NOSNÝCH KONSTRUKCÍ ZE SKLA 3.1 Úvod Předložený příspěvek je zaměřen na současný stav technických norem v oblasti navrhování skleněných konstrukcí. Ačkoliv se v posledních letech sklo používá stále častěji i na nosné konstrukce, které přenáší kromě vlastní tíhy také zatížení užitné, sněhem a větrem, evropské normy pro návrh těchto atraktivních konstrukcí v praxi stále nejsou k dispozici. Pro předběžné návrhy je možné využít řadu různých národních norem, jako je např. ÖNORM B 3716 „Glass in Building – Structural Glass Construction“, DIN 18008 „Glas im Bauwesen – Bemessungs‐ und Konstruktionsregeln“ či NEN 2608 „Vlakglas voor gebouwen - Eisen en bepalingsmethode“, které však nemusí být kompatibilní se soustavou evropských norem, mají různou úroveň a vychází obvykle z národních zvyklostí. V roce 2013 byla zahájena práce na přípravě evropské normy pro navrhování nosných konstrukcí ze skla v rámci pracovní skupiny CEN TC250 / WG3 „Structural Glass“. Jako podklad pro budoucí evropskou normu byl zpracován dokument „Guidance for European Structural Design of Glass Components“, [3.1], nicméně pracovní verzi této normy nelze očekávat dřív než v roce 2020. Pro předběžný návrh skleněných tabulí z plaveného či tepelně upraveného jednovrstvého nebo laminovaného skla, stejně jako pro návrh izolačních dvojskel či trojskel, lze najít podklady v pracovní verzi normy prEN 16612 „Glass in Building – Determination of the Load Resistance of Glass panes by Calculation and testing“, [3.2], a normy prEN 16613 „Glass in Building – laminated Glass and Laminated safety Glass – Determination of interlayer mechanical properties“, [3.3], které nahrazují starší pracovní verzi této normy prEN 13474. 3.2 PrEN 16612 „Glass in Building – Determination of the Load Resistance of Glass panes by Calculation and testing“ Pracovní verze normy prEN 16612 uvádí pravidla a postupy pro návrh nenosných skleněných tabulí, které jsou prostě podepřeny po čtyřech stranách a které jsou zatíženy rovnoměrným zatížením větrem působícím kolmo k rovině tabule. Návrhový postup v souladu s evropskými normami vychází z mezních stavů, přičemž ověření se provádí pro všechny příslušné návrhové situace a zatěžovací stavy. Pracovní verze normy má 9 kapitol a 4 přílohy, celkem 43 stran. V první kapitole je vymezena platnost normy, následující tři kapitoly jsou věnovány citovaným normativním dokumentům, definicím pojmů a symbolů použitým v normě. V páté kapitole jsou definovány obecné požadavky pro posouzení tabulí v mezním stavu únosnosti (MSÚ) a mezním stavu použitelnosti (MSP) včetně součinitelů spolehlivosti materiálu. V následující kapitole jsou definovány mechanické vlastnosti skla. Sedmá kapitola je 13 věnována určení návrhových hodnot zatížení a kombinací zatěžovacích stavů v MSÚ a MSP. V posledních dvou kapitolách jsou uvedeny vztahy pro stanovení návrhové pevnosti skla, obecné principy posouzení skleněných tabulí a zjednodušená metoda výpočtu tabulí z vrstveného skla. V příloze A normy jsou uvedeny základní principy pro určení návrhové únosnosti skla na základě experimentů, v příloze B jsou uvedeny vztahy pro stanovení napětí a deformace obdélníkové desky prostě uložené po obvodě v případě výpočtu pomocí teorie velkých deformací, příloha C definuje návrhový postup pro posouzení izolačních dvojskel a trojskel a poslední příloha D je věnována národním součinitelům. 3.2.1 Stanovení návrhového zatížení na skleněné tabule Návrhové hodnoty zatížení stejně jako kombinace jednotlivých zatěžovacích stavů by měly být v souladu s ustanoveními, která jsou uvedena v normě ČSN EN 1990 „Zásady navrhování konstrukcí“ a ČSN EN 1991 “Zatížení konstrukcí“. Kombinace zatížení v mezním stavu únosnosti se určí podle vztahu Fd = ∑ γ G , j Gk , j + γ Q ,1Qk ,1 + ∑ γ Q ,iψ 0 ,i Qk ,i (3.1) a v mezní stav použitelnosti jako Fd = ∑ Gk , j + Qk ,1 + ∑ψ 0 ,i Qk ,i , kde Fd je (3.2) návrhová hodnota kombinace zatížení, Gk,j charakteristická hodnota j-tého stálého zatížení, Qk,1 charakteristická hodnota hlavního proměnného zatížení, Qk,i charakteristická hodnota vedlejšího i-tého proměnného zatížení, ψ0,i součinitel pro kombinační hodnotu i-tého proměnného zatížení, ψ1 součinitel pro častou hodnotu proměnného zatížení, ψ2,i součinitel pro kvazistálou hodnotu i-tého proměnného zatížení. Doporučené hodnoty dílčích součinitelů zatížení γ jsou uvedeny v tab. 3.1. Tab. 3.1: Dílčí součinitelé zatížení Druh posuzovaného prvku a Nosná konstrukce Nenosná konstrukce a Výplňový panel a (třída následků CC1) Výplňový panel b (třída následků nižší než CC1) γG c γQ viz EN viz EN příznivé viz EN viz EN nepříznivé viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN 1,1 1,0 1,1 a Nosné konstrukce zahrnuté v EN. Nenosné konstrukce zahrnuté v EN. c Nižší hodnota se použije, pokud má stálé zatížení příznivý účinek v kombinaci s dalšími zatíženími. Vyšší hodnota se použije, pokud působí stálé zatížení samostatně nebo má nepříznivý účinek s dalšími zatíženími. b 14 Doporučené hodnoty kombinačních součinitelů ψ jsou uvedeny v tab. 3.2. Tab. 3.2: Kombinační součinitelé zatížení ψ Vítr Sníh Jiné a b ψ0 ψ1 ψ2 ψ0 ψ1 ψ2 ψ0 ψ1 ψ2 Nosné Nenosné konstrukce a konstrukce a viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN nebo národní příloha viz EN nebo národní příloha viz EN nebo národní příloha Výplňový panel a viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN viz EN Výplňový panel b 0,6 0,9 0,2 0,6 1,0 0,2 Konstrukce zahrnuté v EN. Konstrukce nezahrnuté v EN. 3.2.2 Stanovení návrhové pevnosti plaveného skla Návrhová pevnost plaveného skla se určí podle vztahu f g ,d = kde k mod k sp f g ,k γ M ,A , (3.3) fg,k je charakteristická pevnost plaveného skla, fg,k = 45 N/mm2, kmod modifikační součinitel, zohledňující vliv délky trvání hlavního (dominantního) zatížení, viz tab. 3.3, vztah (3.4), ks,p součinitel zohledňující úpravu povrchu, viz tab. 3.4, γM,A dílčí součinitel pevnosti plaveného skla, viz tab. 3.5. Typické hodnoty modifikačního součinitele kmod, který zohledňuje vliv délky trvání hlavního (dominantního) zatížení, jsou uvedeny v tab. 3.3. Tab. 3.3: Modifikační součinitel kmod Zatížení Užitné Vítr Vítr Sníh Rozdíl denních teplot Rozdíl barometrického tlaku Rozdíl ročních teplot Stálé zatížení, vlastní tíha Délka trvání zatížení Krátkodobé jednorázové a Krátkodobé, jednorázový poryv větru b Krátkodobé, opakované b Střednědobé c Střednědobé Střednědobé Střednědobé Dlouhodobé kmod 0,89 1,00 0,74 0,44 0,57 0,50 0,39 0,29 a Hodnota kmod = 0,89 vychází z délky trvání zatížení 30 s, s ohledem na typ užitného zatížení a účel budovy může být uvažována jiná hodnota. b Hodnota kmod = 0,74 vychází ze souhrnné délky trvání zatížení 10 min. s ohledem na účinek bouřky, která může trvat několik hodin. Pro vítr může být uvažována vyšší hodnota součinitele. c Hodnota kmod = 0,44 představuje reprezentativní zatížení sněhem s délkou trvání mezi jedním týdnem (kmod = 0,48) a třemi měsíci (kmod = 0,41). Jiné hodnoty mohou být uvažovány v závislosti na místních klimatických podmínkách. 15 Obecně lze modifikační součinitel kmod, který může být maximálně roven 1,0 a minimálně 0,25, stanovit pro jakoukoliv délku trvání zatížení podle vztahu k mod = 0 ,663t kde t je − 1 16 , (3.4) délka trvání zatížení v hodinách. Tab. 3.4: Součinitel povrchové úpravy skla ksp Součinitel povrchové úpravy skla ksp Bez úpravy b Pískování 1,0 0,6 1,0 0,6 (1,0) (0,6) 0,75 0,45 (0,75) (0,45) 0,75 0,45 0,6 0,36 Druh skla Plavené sklo Tažené sklo Smaltované plavené nebo tažené sklo a Vzorované sklo Smaltované vzorované sklo a Leštěné drátosklo Vzorované drátosklo a Druhy skla, které nejsou z plaveného skla k dispozici, ale hodnoty součinitele ksp mohou být použity při stanovení návrhové pevnosti pevnostně upravených skel b Pro skla s povrchovou úpravou leptáním kyselinou má být součinitel ksp uvažován jako pro skla bez povrchové úpravy. Tab. 3.5: Dílčí součinitel pevnosti skla γ Mezní stav únosnosti γM,A = 1,8 γM,v = 1,2 a Plavené sklo Tepelně upravené sklo a Dílčí součinitel pevnosti plaveného skla je použit rovněž při výpočtu návrhové pevnosti pevnostně upravených skel 3.2.3 Stanovení návrhové pevnosti pevnostně upraveného skla Návrhová pevnost upravovaného skla, jakéhokoliv složení, se určí ze vztahu f g ,d = kde k mod k sp f g ,k γ M ,A + k v ( f b ,k − f g ,k ) γ M ,v , (3.5) fb,k je charakteristická pevnost upravovaných skel, viz tab. 3.6, kv součinitel zpevnění, který zohledňuje způsob výroby, viz tab. 3.7, γM,v dílčí součinitel pevnosti pevnostně upraveného skla, viz tab. 3.5. Tab. 3.6: Charakteristická pevnost upravovaných skel fb,k Druh skla Plavené nebo tažené sklo Vzorované sklo Smaltované plavené nebo tažené sklo Smaltované vzorované sklo Charakteristická pevnost upraveného skla fb,k [MPa] Tepelně tvrzené sklo Tepelně zpevněné sklo Chemicky tvrzené sklo 120 70 150 90 55 100 75 45 - 75 45 - 16 Tab. 3.7: Součinitel zpevnění kv Způsob výroby Horizontální způsob výroby (nebo výroba bez použití kleští či jiných úchytů) Vertikální způsob výroby (nebo jiný způsob výroby používající kleště či jiná zařízení k úchytu skla) Součinitel zpevnění kv 1,0 0,6 3.2.4 Návrhový postup V mezním stavu únosnosti nemá maximální tahové napětí vypočtené z nejnepříznivější kombinace návrhového zatížení překročit návrhovou pevnost skla σ max ≤ f g ,d . (3.6) V mezním stavu použitelnosti nemá být maximální deformace větší než mezní deformace wmax ≤ wd . (3.7) 3.2.5 Zjednodušená metoda pro posouzení vrstvených skel V případě vrstvených skel, která jsou tvořena minimálně dvěma tabulemi skla vzájemně spojenými transparentní mezivrstvou z viskoelastického materiálu, lze pří návrhu uvažovat s částečným spolupůsobením jednotlivých tabulí. Velmi konzervativní přístup předpokládá plné spolupůsobení pouze v případě krátkodobého zatížení (vítr), v ostatních případech se spolupůsobení jednotlivých vrstev neuvažuje, resp. tabule skla se navrhují jako vzájemně nespojené. V pracovní verzi normy prEN 16612, [3.2], je možné s částečným spolupůsobením počítat v závislosti na druhu použité mezivrstvy a délce trvání zatížení. Transparentní fólie, které se na mezivrstvy používají, lze zařadit do čtyř tříd tuhosti na základě experimentálně stanovené závislosti Youngova modulu pružnosti E na teplotě θ podle [3.3]. Zjednodušená metoda návrhu je založena na stanovení účinné tloušťky hef, která nahrazuje skutečnou tloušťku souvrství s ohledem na délku trvání zatížení. Pro výpočet deformace vrstveného skla, které je složené ze dvou či více skleněných tabulí vzájemně spojených mezivrstvou, je možné stanovit účinnou tloušťku podle vztahu hef ,w = 3 ∑k hk3 + 12ϖ (∑i hk hm2 ,k ) (3.8) a pro výpočet tahového napětí v j-té tabuli skla se účinná tloušťka určí jako hef ,σ , j = kde ω je (h (h ) 3 ef ,w j + 2ϖ hm , j ) (3.9) součinitel přenosu smykových sil nabývající hodnot mezi 0 (bez smykového spolupůsobení) a 1 (plné smykové spolupůsobení) v závislosti na druhu použité mezivrstvy, viz tab. 3.8, hk, hj tloušťky jednotlivých tabulí skla, viz obr. 3.1, hm,k, hm,j vzdálenosti těžišťové osy tabule k, resp. j, od těžišťové osy souvrství, viz obr. 3.1. 17 Tab. 3.8: Součinitel přenosu smykových sil ω Zatížení Vítr – vnitrozemské oblasti Vítr – ostatní oblasti Užitné zatížení – normální provoz Užitné zatížení – davy Sklo s přístupem údržby Sníh – externí markýzy Sníh - střechy Stálé zatížení Třída 0 0 0 0 0 0 0 0 0 Třída 1 0 0,1 0 0 0 0 0 0 hm,1 Třída 3 0,6 0,7 0,5 0,3 0,1 0,3 0,1 0 Legenda těžiště skleněných tabulí těžiště souvrství h1 h2 Třída 2 0,1 0,3 0,1 0 0 0,1 0 0 hm,2 hm,3 h3 Obr. 3.1: Značení vrstveného skla Fólie z ionoplastu (SentryGlass) lze zařadit do třídy 3, PVB (polyvinylbutyral) fólie lze obecně zařadit do třídy 2, ale vzhledem k velké nabídce různých typů těchto fólií a nedostatku informací, je třeba jejich materiálové vlastnosti vždy experimentálně ověřit. Pokud jsou k dispozici materiálové vlastnosti mezivrstvy, zejména závislost smykového modulu G fólie na teplotě a délce trvání zatížení, je možné k přesnému řešení použít metodu konečných prvků. 3.3 Literatura [3.1] Feldmann, M. - Kasper, R. - Eliášová, M. - Abeln, B. - Gessler, A. - et al.: Guidance for European Structural Design of Glass Components [Research Report]. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2014. Report EUR 26439 EN. 204 p. ISSN 1018-5593. ISBN 978-92-79-35094-8. [3.2] Draft prEN 16612 „Glass in building – Determination of the load resistence of glass panes by calculation and testing“, CEN – European committee for standardization, květen 2013, Brusel, Belgie. [3.3] Draft prEN 16613 „Glass in building – Laminated glass and safety laminated glass – Determination of interlayer mechanical properties“, CEN – European committee for standardization, květen 2013, Brusel, Belgie. 3.4 Oznámení Kapitola byla vypracována s podporou grantu GAČR č. 14-17950S. 18 4 VÝPOČET NOSNÝCH KONSTRUKCÍ Z VRSTVENÝCH SKEL 4.1 Úvod Sklo je jedním z nejstarších materiálů, které člověk vyrábí a používá. Oblast jeho využití se v průběhu staletí měnila spolu s novými technologickými postupy a s rozvojem chemického průmyslu. Dnes se sklo používá i tam, kde to v minulosti nebylo možné. Oborem, který sklo představuje v nové funkci, je stavebnictví. Moderní architektura se vyznačuje důrazem na lehkost a transparentnost konstrukcí a proto se v současnosti funkce skla jako výplňového materiálu okenních otvorů ve stavebnictví změnila na materiál používaný stále častěji i pro nosné prvky. Typické je použití skla na velkoplošné fasády, zastřešení atrií, spojovací můstky, zábradlí schodišť a další konstrukce, které přenášejí zatížení nejen vlastní tíhou, ale také zatížení větrem, sněhem či užitné zatížení. Sklo se, na rozdíl od běžně používaných materiálů, které mohou dosáhnout plastické deformace, chová až do porušení křehkým lomem pružně. Nelze tedy počítat s jeho zplastizováním v oblasti lokálních špiček napětí a následnou redistribucí namáhání jako u oceli nebo hliníku. Obecně tak lze sklo zařadit mezi materiály, které nesplňují podmínky pro bezpečný návrh nosných konstrukcí s ohledem na náhlý kolaps bez předchozího varování. Návrh nosných skleněných prvků tedy vyžaduje jiné pojetí spolehlivosti. Cílem je konstrukce, která bude bezpečná i v případě porušení některého prvku či části a která bude mít dostatečnou zbytkovou únosnost. Z těchto důvodů se nosné skleněné konstrukce navrhují z vrstveného skla. 4.2 Vrstvené sklo Vrstvené sklo se skládá ze dvou nebo více skleněných tabulí vzájemně spojených pomocí transparentní mezivrstvy, která je tvořena obvykle jednou nebo několika vrstvami polymerové fólie. K výrobě se používá standardní plavené, tepelně zpevněné, tepelně tvrzené nebo chemicky tvrzené sklo a jejich kombinace. V případě rozbití tabule ulpí roztříštěné kousky skla na fólii, což umožňuje počítat se zbytkovou únosností souvrství. V případě vrstvených skel s požadavkem na akustické vlastnosti se požívá místo fólie litá pryskyřice, ale tato skla mají minimální zbytkovou únosnost a proto se pro nosné skleněné konstrukce nepoužívají. Pro stavební konstrukce se nejčastěji používá na mezivrstvu ionoplast, polyvinyl-butyral (PVB), etylen-vinyl-acetát (EVA) nebo termoplastický polyuretan (TPU). Základní tloušťka PVB fólie je 0,38 mm, minimálně se však pro nosné skleněné konstrukce používají dvě fólie o tloušťce 0,76 mm. Jiné druhy fólií mohou mít trochu odlišnou základní tloušťku. Z hlediska návrhu vrstvených skel jsou podstatné materiálové vlastnosti polymerové mezivrstvy, které jsou závislé na klimatických podmínkách (teplotě) a délce trvání zatížení. S nárůstem teploty a délky trvání zatížení dochází 19 k poklesu smykového modulu G fólie, viz obr. 4.1, a tím k postupné ztrátě spojení mezi jednotlivými tabulemi a k následnému snížení únosnosti celé desky. Obr. 4.1: Závislost smykového modulu G na teplotě a době trvání zatížení pro PVB fólii Velmi zjednodušeně se pro dlouhodobé zatížení a vysoké teploty dá vliv spřažení zanedbat a při návrhu uvažovat pouze se součtem pevností a tuhostí jednotlivých tabulí, viz obr. 4.2. To vede sice k bezpečnému, ale značně neekonomickému návrhu. Jak ukazují zkoušky, pro krátkodobé zatížení, jako je poryv větru nebo náraz, je vliv spřažení významný. Na velikosti modulu ve smyku G závisí průběh napětí od zatížení ve vrstveném skle, viz obr. 4.2, stejně jako deformace skleněné tabule. Vliv modulu ve smyku G na celkovou únosnost vrstveného skla je tedy významný. H h1 s=H/2 t h1 G=0 H/2>s>0 0<G< s=0 G= Obr. 4.2: Průběh napětí ve dvojvrstvém skle v závislosti na velikosti modulu ve smyku fólie 4.3 Parametrická studie vrstveného skla Parametrická studie vlivu smykového modulu G na přerozdělení normálového napětí a na velikost svislé deformace byla provedena pro skleněné tabule z vrstveného skla s různými okrajovými podmínkami – deska prostě podepřená po všech čtyřech stranách, deska podepřená po třech stranách a nakonec deska prostě podepřená na dvou protilehlých stranách, viz obr. 4.3. K výpočtu byl použit program RFEM (verze 5.01) s modulem RF–GLASS. Čtvercová deska o rozměrech 3 3 m 20 z dvouvrstvého plavného skla o tloušťce 10 0,76 10 mm (transparentní fólie o tloušťce 0,76 mm) byla zatížena rovnoměrným zatížením 0,5 kN/m2 působícím kolmo k její rovině. Smykový modul G mezivrstvy byl postupně měněn v rozmezí 10 MPa až 0,01 MPa, což představuje změnu teploty a délky trvání zatížení, [4.1]. Obr. 4.3: Výpočetní model posuzované desky s různým typem podepření Na obr. 4.4 je znázorněn průběh normálového napětí uprostřed desky podepřené po čtyřech stranách v závislosti na smykovém modulu G mezivrstvy. Křivka h představuje napětí na spodním povrchu horní tabule skla a křivka d napětí na spodním povrchu dolní tabule skla. Při hodnotě smykového modulu mezivrstvy G = 10 MPa je normálové napětí na tažené straně horní tabule skla h prakticky nulové, zatímco napětí d má nejnižší hodnotu v celém rozmezí použitých hodnot smykových modulů G. Rozdíl obou napětí je v tomto místě nejvyšší. To odpovídá plnému spojení desek. Snižováním tuhosti mezivrstvy normálová napětí postupně rostou a zároveň se vyrovnávají. Při hodnotě smykového modulu G = 0,01 MPa jsou normálová napětí prakticky stejná a dosahují nejvyšší hodnoty. To odpovídá téměř nulovému spojení jednotlivých desek skla pomocí polymerové mezivrstvy. Z porovnání je zřejmé, že čím je smykový modul G mezivrstvy nižší, tím je nižší i výsledná únosnost desky. Obr. 4.4: Průběh normálového napětí na desce podepřené po čtyřech stranách 21 Kromě klimatických podmínek a délky trvání zatížení je třeba při výběru vhodné fólie vzít v úvahu rovněž způsob uložení skleněných tabulí z vrstveného skla. Na obr. 4.5 jsou porovnána maximální normálová napětí d na spodním povrchu dolní tabule skla pro desku prostě podepřenou po čtyřech, třech a dvou stranách. Obr. 4.5: Porovnání napětí σd pro různé typy podepření vrstvené skleněné desky Deska podepřená na všech čtyřech stranách vykazuje výrazně nižší namáhání v porovnání s ostatními typy podepření. Vykazuje také nižší náchylnost na změnu smykového modulu mezivrstvy. Proto je tento typ podepření u skleněných konstrukcí nejrozšířenější. Nejvíce je namáhána deska podepřená po dvou stranách. Rozdíl v namáhání desky podepřenou po dvou nebo třech stranách není tak velký a jejich náchylnost na změnu tuhosti mezivrstvy je výrazně vyšší oproti desce podepřené na všech čtyřech stranách. Křivka závislosti průhybu na smykovém modulu má podobný průběh jako v případě normálového napětí, viz obr. 4.6. Při plném spojení desek skla je průhyb nejnižší a naopak při nulovém spojení je nejvyšší. Obr. 4.6: Porovnání průhybů pro různé typy podepření desky 22 4.4 Experimentální analýza vrstvených skel s polymerovou mezivrstvou Materiálové vlastnosti transparentní mezivrstvy mají pro chování vrstvených skel při zatížení rozhodující vliv, viz kap. 4.3, ale hodnoty smykových modulů G těchto fólií za různých teplot a rychlostí zatěžování nejsou běžně k dispozici. Navíc jsou na trhu k dostání fólie od různých výrobců a s různým označením a tudíž i s různými vlastnostmi. Např. pod PVB fólie spadá Trosifol BG R20, DG 41 aj., z etylen-vinyl-acetátových fólií lze jmenovat např. EVALAM-80-120 či EVASAFE. V rámci projektu GAČR s názvem „Spolupůsobení skleněných desek spojených polymerní vrstvou“ probíhají v současné době experimenty zaměřené na stanovení smykových modulů různých druhů fólií používaných ve vrstvených sklech s ohledem na různé okrajové podmínky (teplota a doba trvání zatížení). Předměty zkoumání jsou fólie EVA, PVB, TPU a ionoplast. 4.4.1 Provedení experimentů Zkoušky byly prováděny na zkušebních tělískách, které byly složeny ze dvou destiček plaveného skla o jmenovité tl. 10 mm s geometrickým rozměrem 50 150 mm. Destičky byly vzájemně spojeny transparentní fólií pokládanou vždy ve 2 vrstvách o celkové tl. 0,76 mm, resp. 1,52 mm. Po zkompletování a spojení jednotlivých vrstev byly do vzorku vyfrézovány drážky o šířce 20 mm pro uchycení upínacích kleští zkušebního přístroje. Zkušební plocha pro stanovení smykového modulu G mezivrstvy byla 50 50 mm, viz obr. 4.7. Půdorys zkušební plocha 50 30 20 50 20 30 150 Nárys 20 Obr. 4.7: Geometrický tvar zkušebního tělíska Obr. 4.8: Uspořádání zkoušky Zkoušky byly provedeny na mechanickém zkoušecím stroji TIRATEST 100 kN vybaveném digitální měřící jednotkou EDC 580, viz obr. 4.8. Zkušební sestava byla propojena se stolním počítačem vybaveným softwarem TIRA, přes který byl celý proces řízen a který zaznamenával potřebné údaje o deformaci a síle. Zkušební tělesa byla zatěžována plynule do porušení, rychlost zatěžování byla řízena deformaci. Vliv délky trvání zatížení byl simulován třemi různými rychlostmi – 2 mm/min, 0,5 mm/min a 0,125 mm/min. Zároveň byly experimenty prováděny při teplotě 0, 20, 40 a 60 °C tak, 23 aby mohla být určena změna smykového modulu G polymerové fólie v rozsahu teplot, ve kterém jsou vrstvená skla používána. Pro teploty nad a pod 20 °C byla využita klimatická komora, do které bylo zkušební těleso umístěno i s upínacím zařízením. 4.4.2 Vyhodnocení experimentů Výsledky experimentů, které byly statisticky vyhodnoceny, byly využity pro stanovení smykového modulu G fólie EVALAM-8O-120 a TROSIFOL BG R20 (PVB fólie). V tab. 4.1 je uveden přehled vypočtených hodnot smykových modulů G pro obě fólie. Při zatěžování teplotou 60 °C a rychlosti zatěžování 0,25 mm/min a 0,125 mm/min již pracovní diagramy PVB fólie vykazují značně nelineární chování. Pro tato zkušební tělesa byly stanoveny dvě hodnoty smykového modulu pružnosti. Tab. 4.1: Experimentálně stanovené hodnoty smykového modulu Smykový modul G [MPa] Trvání zatížení 2 mm/min 0,25 mm/min 0,125 mm/min Teplota [°C] EVALAM 0 20 40 60 0 20 40 60 0 20 40 60 7,308 1,668 0,680 0,323 5,215 1,621 1,528 0,752 0,226 TROSIFOL počáteční po protažení 1,786 0.532 0,139 1,305 0,457 0,153 1,076 0,281 0,102 0,022 0,018 Významný vliv teploty a délky trvání zatížení na chování vrstveného skla je patrný i z průběhu pracovních diagramů, viz obr. 4.9, obr. 4.10. Z porovnání pracovních digramů je zřejmé, že každý typ polymerní fólie má odlišné chování při zatížení. Poly-vinyl-butyralová fólie TROSIFOL je při teplotě 20 °C tužší ve srovnání s fólií EVALAM, ale při vzrůstající teplotě její tuhost klesá rychleji. Rozdíl v tuhosti při rychlosti zatěžování 2 mm/min a 0,5 mm/min je u obou vyšetřovaných fólií zanedbatelný, ale již při rychlosti 0,125 mm/min je vidět u obou typů mezivrstvy znatelný rozdíl. 24 Obr. 4.9: Pracovní diagramy fólie EVALAM a TROSIFOL při rychlosti zatížení 2 mm/min Obr. 4.10: Pracovní diagramy fólie EVALAM a TROSIFOL při teplotě 20 °C 4.5 Zjednodušený výpočet desky z vrstveného skla dle prEN 16612 Zjednodušený výpočet desky z vrstveného skla je proveden podle draftu evropské normy prEN 16612 „Glass in Building – Determination of the Load Resistance of Glass panes by Calculation and testing“, [4.2], viz kap. 3. V návrhu byla uvažována deska z dvouvrstvého plaveného skla s PVB fólií po obvodě prostě uložená a zatížená krátkodobým rovnoměrným zatížením (větrem) 2 kN/m2. Vstupní údaje: Youngův modul pružnosti E= 70 000 MPa, skladba konstrukce: 10 mm plavené sklo (nepískovaný povrch), 1,52 mm mezivrstva PVB, 10 mm plavené sklo (nepískovaný povrch), 25 pevnost v ohybu plaveného skla fg,k = 45 MPa, dílčí součinitel pevnosti plaveného skla γM,A =1,8, rozměry desky a= 1 m, b= 2 m, rovnoměrné zatížení fd = 2 kN/m2, modifikační součinitel kmod = 1,0, součinitel přenosu smykových sil = 0,3. Návrhová pevnost v ohybu pro plavené sklo je f g ,d kde k mod k sp f g ,k M ,A 1,0 1,0 0 ,45 25 MPa , 1,8 fg,k je charakteristická pevnost plaveného skla, fg,k = 45 N/mm2, kmod modifikační součinitel, zohledňující vliv délky trvání hlavního (dominantního) zatížení, viz tab. 3.3, vztah (3.4), ks,p součinitel zohledňující úpravu povrchu, viz tab. 3.4. Účinná tloušťka pro výpočet maximálního průhybu je podle vztahu (3.8) hef ,w 3 k hk3 12 i hk hm2 ,k 3 10 3 10 3 12 0 ,3 10 5,76 2 10 5,76 2 16 ,4mm . Účinná tloušťka pro výpočet napětí ve vrstvě j podle vztahu (3.9) je hef , , j kde hk, hj h h ef ,w j 3 2 hm , j 16,43 10 2 0,3 5,76 18,6mm . tloušťky jednotlivých tabulí skla, viz obr. 4.11, hm,k, hm,j vzdálenosti těžišťové osy tabule k, resp. j, od těžišťové osy souvrství, viz obr. 4.11. Obr. 4.11: Skladba konstrukce pro výpočet účinné tloušťky Bezrozměrné zatížení pro výpočet maximálního napětí 2 2 A f d 1,0 2,0 2 ,0 p 0,067 0 ,07 . 2 2 6 4 h E 4 0,01806 70 10 Bezrozměrné zatížení pro výpočet maximálního průhybu 2 2 A f d 1,0 2 ,0 2 ,0 p 0,099 0 ,1 . 2 2 6 4 h E 4 0,0164 70 10 26 Součinitel k1 se určí lineární interpolací z tab. 4.2 mezi hodnotami 0,600 a 0,595 pro poměr stran rozpětí vrstvené desky a 1,0 0,5 , tedy k1 = 0,599. b 2,0 Součinitel k4 se určí lineární interpolací mezi hodnotami 0,1148 a 0,1125 z tab. 4.3 pro poměr stran rozpětí vrstvené desky a 1,0 0,5 , tedy k4 = 0,1146. b 2,0 Maximální normálové napětí se vypočte jako max k1 a2 1000 2 f , 2 3,673MPa . 0 599 d hef2 , 18,06 2 Maximální průhyb se stanoví jako wmax k 4 a4 fd 1000 4 2 0 , 1146 0,743mm . 3 3 hef ,w E 16,4 70 10 6 Tab. 4.2: Hodnoty součinitele k1 a b 1,0 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 p 0 0,268 0,319 0,380 0,449 0,524 0,600 0,671 0,724 0,747 0,750 1 0,261 0,309 0,369 0,437 0,515 0,595 0,669 0,723 0,747 0,750 2 0,244 0,286 0,341 0,408 0,490 0,580 0,664 0,722 0,747 0,750 3 0,223 0,260 0,309 0,372 0,457 0,559 0,655 0,721 0,747 0,750 5 0,190 0,218 0,257 0,311 0,391 0,506 0,631 0,716 0,747 0,750 10 0,152 0,172 0,199 0,236 0,294 0,395 0,551 0,694 0,745 0,750 20 0,135 0,152 0,173 0,199 0,238 0,302 0,429 0,629 0,738 0,750 50 0,130 0,145 0,164 0,186 0,215 0,255 0,322 0,471 0,699 0,749 100 0,129 0,144 0,162 0,184 0,212 0,247 0,297 0,388 0,613 0,748 200 0,128 0,144 0,162 0,184 0,211 0,245 0,290 0,356 0,502 0,740 300 0,128 0,144 0,162 0,184 0,211 0,245 0,289 0,349 0,457 0,725 Tab. 4.3: Hodnoty součinitele k4 a b 1,0 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 0,4 0,3 0,2 0,1 p 0 0,0461 0,0559 0,0683 0,0826 0,0984 0,1148 0,1303 0,1421 0,1474 0,1480 1 0,0414 0,0505 0,0624 0,0769 0,0941 0,1125 0,1295 0,1419 0,1474 0,1480 2 0,0354 0,0434 0,0540 0,0680 0,0858 0,1069 0,1273 0,1416 0,1474 0,1480 3 0,0310 0,0381 0,0477 0,0607 0,0781 0,1005 0,1242 0,1410 0,1473 0,1480 5 0,0255 0,0314 0,0395 0,0507 0,0666 0,0889 0,1166 0,1392 0,1472 0,1480 27 10 0,0189 0,0233 0,0293 0,0380 0,0508 0,0703 0,0994 0,1324 0,1468 0,1480 20 0,0137 0,0168 0,0213 0,0277 0,0373 0,0527 0,0781 0,1170 0,1452 0,1480 50 0,0068 0,0108 0,0137 0,0178 0,0242 0,0345 0,0528 0,0872 0,1363 0,1479 100 0,0062 0,0077 0,0097 0,0127 0,0172 0,0247 0,0382 0,0654 0,1195 0,1477 200 0,0044 0,0054 0,0069 0,0090 0,0122 0,0176 0,0273 0,0477 0,0962 0,1471 300 0,0036 0,0044 0,0056 0,0073 0,0100 0,0144 0,0224 0,0393 0,0822 0,1460 Výsledné posouzení v mezním stavu únosnosti a v mezním stavu použitelnosti pak je max 3,673MPa f g ,d 25 MPa , 1000 L wmax 0 ,743 mm wd min ;50 mm min ;50 . 65 65 Výsledky výpočtu zjednodušenou metodou byly následně porovnány s výpočtem vrstvené desky po obvodě uložené v softwaru RFEM pro dva zatěžovací stavy – krátkodobé zatížení větrem, viz výše, a pro dlouhodobé zatížení sněhem o velikosti fd =2 kN/m2, viz tab. 4.4. Hodnoty maximálního normálového napětí a průhybu byly určeny pro vrstvené sklo s PVB mezivrstvou při teplotě 20 °C, přičemž do numerického modelu byl uvažován smykový modul PVB fólie, který byl určen pomocí experimentálního výzkumu. Tab. 4.4: Porovnání zjednodušené metody s numerickým modelem Délka trvání zatížení Metoda výpočtu Krátkodobé (vítr) Dlouhodobé (sníh) software prEN 16612 software prEN 16612 Maximální napětí [MPa] 4,426 3,673 4,886 5,992 Maximální průhyb [mm] 1,000 0,743 1,200 1,630 Z uvedených hodnot vyplývá, že zjednodušená metoda výpočtu v porovnání s hodnotami zjištěnými na základě experimentů lehce podhodnocuje hodnoty napětí a průhybu při krátkodobém zatížení. Naopak při dlouhodobém působení zatížení poskytuje bezpečnou rezervu. To je vhodné, neboť vrstvené sklo se při krátkodobém zatížení chová téměř jako monolitické a je zde značný vliv spojovací mezivrstvy, která má dostatečný smykový modul pro zajištění spolupůsobení. Naopak při dlouhodobém působení zatížení se spolupůsobení vrstev uvažuje jako nulové a maximální napětí je větší než při krátkodobém účinku zatížení. Zjednodušená metoda poskytuje jakousi základní pomůcku pro návrh vrstveného skla, avšak má svá omezení a nedostatky. Zjednodušenou metodu lze použít pouze pro desku prostě podepřenou po 4 stranách. Navíc nezohledňuje druh použité fólie na mezivrstvu a ne všechny druhy lze rozřadit do skupin, které jsou evropskou normou nabízeny. 4.6 Shrnutí Experimenty a výpočty prokázaly, že různé druhy fólií mohou mít zcela odlišné chování, jak je patrné např. z pracovních diagramů, přičemž rozhodující vliv má teplota a délka trvání zatížení. Zjednodušený výpočet může poskytnout základní vztahy pro navrhování skleněných panelů prostě podepřených po 4 stranách. Je důležité, že při vyšších teplotách a déle trvajícím zatížení, je ve zjednodušeném výpočtu rezerva oproti skutečně zjištěným hodnotám. Za vyšších teplot vykazují různé 28 druhy fólií zcela odlišné chování a bylo by proto obtížné určit podrobnější metodu výpočtu napětí a deformace při posuzování skleněných panelů. Závěrem lze konstatovat, že výše zmíněné parametry jsou nezanedbatelné a mají jednoznačný dopad na chování konstrukcí jak z hlediska hodnot a rozložení napětí v průřezu, tak z hlediska průhybů, a je nutno tyto skutečnosti brát v úvahu při navrhování konstrukcí z vrstvených skel. 4.7 Literatura [4.1] M. Moravec: Experimentální analýza vrstvených skel. Bakalářská práce, vedoucí BP M. Eliášová, FSv ČVUT, Praha, 2015. [4.2] Draft prEN 16612 „Glass in building – Determination of the load resistence of glass panes by calculation and testing“, CEN – European committee for standardization, květen 2013, Brusel, Belgie. 4.8 Oznámení Kapitola byla vypracována s podporou grantu GAČR č. 14-17950S. 29 5 ZÁBRADELNÍ KONSTRUKCE ZE SKLA A JEJICH NÁVRH 5.1 Úvod Skleněná zábradlí patří v moderní architektuře k velmi žádaným konstrukčním prvkům. Při jejich návrhu se velmi často vychází ze zkušeností dodavatele (případně výrobce) a na trhu lze nalézt mnoho typizovaných produktů, jejichž správná funkce, tuhost a únosnost na dané zatížení byly předem experimentálně ověřeny a posouzeny. Pro výpočet nových nebo jedinečných zábradelních konstrukčních prvků lze využít moderní nástroj numerické analýzy, kterou lze získat odezvu konstrukce na působící zatížení. Pro vlastní posouzení nosné skleněné výplně však stále chybí dokončené a platné normativní předpisy a tak je třeba vycházet ze zkušeností a znalostí projektantů v oblasti nosných konstrukcí ze skla, případně pro posouzení využít draft – pracovní verzi evropské normy prEN 16612. 5.2 Platné normy pro návrh skleněných zábradlí Ačkoli pro posouzení nosné skleněné výplně obecného tvaru a upevnění nebo např. v detailu přípoje v ČR normativní předpisy stále chybí, lze pro některé typy zábradelních konstrukcí najít podporu např. v ČSN 74 3305 [5.1] platící jak pro zábradlí, která jsou trvalou součástí staveb, tak pro zábradlí přemístitelná. Tato norma není aplikovatelná na zřizování zábradlí na mostních objektech a opěrných zdech, pro něž platí norma ČSN 73 6201, na pozemních komunikacích ČSN 73 6101 a ČSN 73 6110, zábradlí na zastávkách specifikuje norma ČSN 73 6425-01. Zábradlí pohyblivých schodů předpisuje norma ČSN 27 0140-1. Současná norma ČSN 74 3305 týkající se zábradlí ze skla charakterizuje požadavky návrhu především v příloze B a C. V Evropě potom existují další národní normy, podle kterých lze navrhovat zábradlí. Např. norma DIN 18008-4 klasifikuje skleněná zábradlí podle typu konstrukce a udává obecná doporučení pro složení skleněných výplní a byla z velké části převzata do rodící se evropské normy, [5.2]. Další normou týkající se skleněných zábradlí je britská BS 6180, [5.3]. 5.3 Dělení skleněných zábradlí dle ČSN 74 3305 V příloze C normy [5.1], jsou skleněná zábradlí rozdělena do 5 skupin A-E, viz obr. 5.1. Skupina A zahrnuje zasklení uložená po čtyřech stranách, vybavená samonosným madlem. V praxi se užívá zejména rámový ocelový systém, do kterého jsou vloženy jednotlivé skleněné tabule. Madlo není kotveno ke skleněným tabulím, ale je součástí ocelové konstrukce, do které jsou skla vkládána. 30 Obr. 5.1: Skupiny skleněných zábradlí dle ČSN 74 3305, [5.1] Skupina B se liší od skupiny A pouze pozicí madla, které je uchyceno k zasklení. Sklo je tedy zatíženo v úrovni madla vodorovným užitným zatížením. Do skupiny C patří čtyřstranně uložená zasklení plnící funkci zábradlí bez přítomnosti madla. Zasklení uložená bodově po dvou nebo třech stranách patří do skupiny D. Tento systém předpokládá umístění madla připojeného ke sloupkům. Skupina E potom představuje samonosná zábradlí, která jsou vetknuta v úrovni pochůzné plochy, přičemž skleněné zábradlí může být bez madla nebo s madlem. 5.3.1 Požadavky na hloubku uložení V normě [5.1] jsou uvedeny požadavky na uložení skleněných tabulí v závislosti na jejich statickém působení, tj. podle jednotlivých skupin dle odst. 5.3. Pro skupinu A, B a C uvádí minimální hloubku uložení 12 mm, ale nesmí být méně než 1,5 násobek tloušťky skla. Musí být použity podložky a to dle doporučení výrobce nebo zvolené dle norem pro zasklívání ČSN EN 13022-1, [5.4] a ČSN EN 130222, [5.5]. Hloubka uložení pro typ zábradlí D musí být nejméně 18 mm a v případě bodového uchycení musí být uložení navrhnuto na základě zkoušky, kterou lze v některých případech uznatelně nahradit numerickým výpočtem a posouzením detailu. Pro skupinu E platí hloubka uložení skla na spodní hraně nejméně 100 mm. Pokud je tabule uchycena přes vrtané otvory či výřezy, musí být vzdálenost otvorů maximálně 300 mm, průměr vrtaných otvorů ve skle musí být 25 mm až 35 mm. Tvar patní desky musí být dimenzován podle platných technických norem pro navrhování ocelových konstrukcí a je třeba, aby byl k zábradlí doložen statický výpočet. 31 5.3.2 Desky zasklení Skleněné výplně mohou být tvořeny různými typy skel, které bývají navrženy na základě umístění, způsobu uložení a také zatížení konkrétní konstrukce. Kvůli bezpečnosti je však téměř vždy nutné navrhnout sklo bezpečnostní - vrstvené, které je tvořeno ze dvou či více skleněných tabulí spojených pomocí polymerové transparentní mezivrstvy. Výhodou vrstvených skel je jejich chování při porušení, protože střepy tabulí zůstanou přilepené na mezivrstvě a nevysypou se. Parametry užitého skla zábradelní konstrukce předepisuje norma [5.1]. K zasklení, které má zajistit ochranu osob proti pádu, mohou být požita bezpečnostní skla dle normy ČSN 14449, a to vrstvené tabule s fólií (PVB,EVA nebo lité pryskyřice) ze skla plaveného, chemicky zpevněného, tepelně zpevněného nebo tepelně tvrzeného. Tolerance rozměrů skleněného zábradlí popisuje ČSN EN ISO 12543. V tabulce 5.1 jsou znázorněny skladby skleněných zábradlí, která jsou odolná na zatížení rázem dle přílohy B [5.1]. Tato tabulka může být využita pouze při návrhu skladby zábradlí skupiny A - D, neboť skleněnou tabuli zábradlí skupiny E norma nespecifikuje. Skleněná zábradlí spadající do poslední skupiny musí být vždy navržena na základě výsledků numerického modelu a provedených experimentů. Tab. 5.1: Skleněné výplně odolné na zatížení rázem, [5.1] Typ A, C - čtyřstranné uložení Max. rozměr: 1100 mm 2000 mm Min. tloušťka (složení) v mm Vrstvené sklo s tabulemi z tvrzeného skla 4 + PVB 0,76 + 4 Vrstvené sklo s tabulemi skla float 4 + PVB 0,76 + 4 Typ B - čtyřstranné uložení - madlo uchycené ve vrtaných otvorech Max. rozměr: 1100 mm 2000 mm Druh skla Min. tloušťka (složení) v mm Vrstvené sklo s tabulemi z tvrzeného skla 6 + PVB 0,76 + 6 Typ D – dvoustranné / třístranné uložení Rozměr: min. 500 mm, délka (vzdálenost mezi podporami) max. 2000 mm Druh skla Min. tloušťka (složení) v mm Vrstvené sklo s tabulemi z tvrzeného skla 8 + PVB 0,76 + 8 Druh skla Pokud se statickým výpočtem a experimentálně prokáže dostatečná únosnost a odolnost skleněného prvku odlišné skladby od tab. 5.1 na zatížení rázem (prováděno kyvadlovou zkouškou dle přílohy B [5.1] nebo dle ČSN EN 12600 [5.6]), lze ho dle principů mezních stavů považovat rovněž za vyhovující. Např. je-li třeba navrhnout skla větších rozměrů nebo jiného typu uložení. 32 5.4 Zatížení zábradlí Při výpočtu zábradelní konstrukce je třeba určit a sestavit kombinace zatížení, které uvádí norma ČSN EN 1990 [5.7]. Zatížení zábradlí mimo vlastní tíhy tvoří následující proměnné zatížení: 1) Vodorovné užitné zatížení definované v ČSN EN 1991-1-1, [5.8]. Toto zatížení se na konstrukci uvažuje jako vodorovné spojité zatížení působící na madlo, nebo max. 1,2m nad úrovní podlahy a jeho hodnota je závislá na kategorii provozu dané stavby. Obytné plochy a plochy pro domácí činnosti spadají do kategorie A, kancelářské plochy do kategorie B a jiné plochy, kde může docházet ke shromažďování lidí potom do kategorie C (s dalším podrobnějším dělením prostor dle [5.8]). Kategorie D je definována jako obchodní plochy. Tab. 5.2: Hodnoty vodorovného užitného zatížení na zábradlí (Tab. 6.12 [5.8]) 2) Zatížení větrem dle ČSN EN 1991-1-4 [5.8]. V případě umístění zábradlí v exteriéru je nutné stanovit a do návrhové kombinace zahrnout rovněž zatížení dle [5.8]. 3) Zatížení rázem dle ČSN EN 12600, [5.6]. Rázová zkouška se provádí za účelem prokázání bezpečnosti zábradelní skleněné výplně při nárazu osoby. Principem této zkoušky je vystavení skleněné zábradelní výplně nárazu tělesa předepsané hmotnosti, která dopadá kyvadlovým pohybem a narazí kolmo na vzorek s požadovanou energií, obr. 5.2. Nárazové těleso se skládá ze dvou pneumatik s kruhovým průřezem a plochým běhounem. Pneumatiky musí být nasazeny na ráfky kol, které nesou dvě ocelová závaží stejné hmotnosti. Obr. 5.2: Kyvadlová zkouška dle [5.6] 33 Závaží musí mít rozměry takové, aby celková hmotnost nárazového tělesa byla (50 ±0,1) kg. Přesné rozměry i výšky pádu tělesa pro splnění jednotlivých kritérií pro klasifikace 1-3 dle výšky pádu a A-C podle způsobu porušení definuje [5.6]. Např. časté označení bezpečnostních vrstvených skel 1B1 znamená, že těleso padalo z nejvyšší definované výšky 1200mm, kdy se při dopadu připouští vznik prasklin, avšak nedojde k penetraci vzorku. 5.5 Vliv způsobu uchycení na napjatost skleněné tabule Únosnost skleněného zábradlí závisí kromě druhu skla a jeho tloušťky zejména na způsobu připojení tabule k podpůrné konstrukci. Jelikož se sklo chová pružně až do porušení křehkým lomem, nelze počítat s plastickou redistribucí špiček napětí, které vznikají v okolí kontaktu s tuhou podpůrnou konstrukcí a to zejména v případě bodových přípojů. Proto je třeba věnovat dostatečnou pozornost volbě detailů a jejich provedení. V praxi se používají dva základní typy připojení, liniové a bodové, které jsou popsané níže. 5.5.1 Liniový přípoj Zábradlí uchycené liniově podél hran nabízí několik výhod oproti zábradlím uchycených bodově. U těchto zábradlí nevznikají tak výrazné špičky napětí, které mají rozhodující dopad na únosnost skleněného zábradlí, neboť maximální tahové napětí se rozprostře po celé délce spoje. Další velkou výhodou je, že není potřeba ve skle vytvářet otvory, díky čemuž odpadávají některá rizika spojená s přípravou skla pro montáž. Klasickým příkladem takového uložení je konzola, kde sklo je zapuštěno do pomocného profilu, případně kanálku v nosné konstrukci. Tento prostor je potom vyplněn tmelem, či jiným vhodným výplňovým materiálem s odpovídajícím modulem pružnosti tak, aby nedocházelo ke koncentraci napětí na hraně styku skleněné desky a výplňového materiálu, resp. aby se napětí účinně redistribuovalo do hmoty výplňového materiálu. Příklad výsledku statické numerické analýzy vetknutého zapuštěného zábradlí z vrstveného skla je na obr. 5.3. Obr. 5.3: Numerická analýza vetknutého zábradlí (vlevo průběh hlavního tahového napětí, vpravo celková deformace dílce) 34 5.5.2 Bodové uchycení Jednodušší a pro sklo méně nebezpečnou metodou bodového přípoje je vsunutí tabule do úchytů a jejich následné zafixování, obr. 5.4. Tato varianta přípoje tedy nevyžaduje vrtání do skla a zatížení se přenáší kontaktem skla a kotevního prvku, který je opatřen pryžovou vložkou. Obr. 5.4: Příklad bodového úchytu bez vrtání do skla Příklad výsledku statické numerické analýzy bodově připojeného zábradlí z vrstveného skla pod účinkem vodorovného užitného zatížení je na obr. 5.5, kde je patrná vyšší koncentrace napětí u přípojů v porovnání s výše uvedeným liniovým přípojem. Vlivem sevření skla do kotevního profilu může rozhodovat tahové napětí na vnitřní straně vrstveného skla v okolí přípoje. Obr. 5.5: Průběh hlavního tahového napětí bodově uchyceného skla (vlevo vnější povrch vnější desky, vpravo vnitřní povrch vnitřní desky) U vrtaných bodových přípojů dochází k přenosu zatížení od skleněné desky do podpůrné konstrukce přes ocelový šroub, viz obr. 5.6. Výhodou vrtaných otvorů je bezpečnost a vyšší robustnost, protože u tohoto typu přípoje nemůže dojít k samovolnému vypadnutí vícevrstvé tabule např. v případě jejího rozbití nebo degradace pryžové vložky, jako je tomu u nevrtaných přípojů. Nevýhodou je zcela jistě nutnost vrtání otvorů do skleněných desek a tím vyšší nároky na geometrickou přesnost výroby 35 a montáže, ale také např. vyšší koncentrace napětí v okolí otvoru, viz obr. 5.7. Samozřejmostí je potom vyloučení přímého kontaktu skla a ocelového šroubu pomocí vloženého pryžového pouzdra. Obr. 5.6: Příklad bodového úchytu s vrtaným otvorem do skla Obr. 5.7: Průběh hlavního tahového napětí bodově uchyceného skla (vlevo vnější povrch vnější desky, vpravo detail okolí otvoru) Umístění otvorů vzhledem k okraji skla je možné nalézt v DIN 18008, také v [5.2], viz obr. 5.8. Obr. 5.8: Doporučené minimální vzdálenosti mezi otvory a hranami skleněného panelu, [5.2] 36 5.6 Zábradelní madla Obecné požadavky na zábradelní madla popisuje [5.1]. Madlo je požadováno u šikmých zábradlí schodišť a ramp ve výšce 900 mm až 1200 mm. Nesmí mít ostré hrany, výstupky či otřepy. Volné konce musí být upraveny tak, aby se v nich nemohly zachytit prsty ruky. Norma [5.1] v příloze C, která se týká skleněných zábradlí, upravuje nároky na umístění madla. Skleněná zábradlí je možné provádět i bez madel. V tomto případě je však nutné věnovat velkou pozornost opracování hrany skla, která musí být leštěna nebo broušena do tvaru "C", viz obr. 5.9. Obr. 5.9: Úprava hrany skla na tvar C (broušení, leštění) 5.7 Oznámení Tato kapitola vznikla za podpory grantu COST CZ LD 13014. V kapitole byly použity výstupy výsledků numerických analýz nosných zábradelních konstrukcí ze skla, které byly provedeny v softwaru RFEM 5 od firmy Dlubal software. 5.8 Literatura [5.1] ČSN 74 3305 - Ochranná zábradlí. Praha: Český normalizační institut, 2008. [5.2] M. Feldman, R. Kasper, a další: Draft of Guidline for a European Design of Glass Components. Ispra : Join Research Centre, 2014. ISBN 978-92-79-35094-1. [5.3] BS 6180:2011 - Barriers in and about buildings. Code of practice. Londýn: BSI, 2011. [5.4] ČSN EN 13022-1 - Sklo ve stavebnictví – Zasklení s konstrukčním tmelem. Praha: Český normalizační institut, 2014. [5.5] ČSN EN 13022-2 Zasklení s konstrukčním tmelem - Část 2: Pravidla montáže. Praha: Český normalizační institut, 2014. [5.6] ČSN EN 12600 Sklo ve stavebnictví – Kyvadlová zkouška – Metoda zkoušení nárazem a klasifikace pro ploché sklo. Praha: Český normalizační institut, 2003. [5.7] ČSN EN 1990 Eurokód: Zásady navrhování konstrukcí. Praha, ČNI, 2004 [5.8] ČSN EN 1991-1-1 Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-1: Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb. Praha, ČNI 2004. [5.9] ČSN-EN-1991-1-4 Zatížení větrem. Praha, Český normalizační institut, 2007. 37 6 NOSNÉ LEPENÉ SPOJE A JEJICH POUŽITÍ PRO KONSTRUKCE ZE SKLA 6.1 Úvod Transparentnost společně s hladkým reflexním povrchem předurčily sklo důležitým materiálem moderní architektury, který se v současnosti stále častěji používá i na nosné konstrukce. Vzhledem k tomu, že sklo je křehký materiál, který je citlivý na lokální koncentrace napětí, je výhodné provádět spoje konstrukcí ze skla lepené. Lepený spoj totiž v závislosti na geometrii a tuhosti spoje lze, na rozdíl od spoje šroubovaného, vytvořit s rovnoměrným rozložením napětí. Protože v současnosti neexistuje žádná norma stanovující, jak nosné lepené spoje v konstrukcích ze skla navrhovat, článek je zaměřen na výsledky několikaletého výzkumu lepených spojů, který proběhl na katedře ocelových a dřevěných konstrukcí Fakulty stavební ČVUT v Praze. Na závěr článku je uveden příklad návrhu lepeného spoje ve skleněném nosníku profilu T. 6.2 Lepené spoje pro konstrukční sklo Spoj tabule skla s prvkem ze stejného či jiného materiálu je klíčový pro návrh a realizaci transparentních konstrukcí. Lepený spoj poskytuje několik důležitých výhod, z nichž možnost vytvoření spoje bez lokálních koncentrací napětí je velmi důležitou zejména pro křehké materiály, jako je sklo. Mezi další podstatné výhody lepení lze zmínit např. hladký povrch připojovaného prvku bez nutnosti vrtání otvorů pro šroubovaný přípoj (což může být důležitým architektonickým požadavkem např. při realizaci fasád), možnost spojování různých druhů materiálů a spojování tenčích materiálů. V případě konstrukcí ze skla je důležité zmínit, že při lepení jednak odpadá problematické vrtání otvorů do tabule skla a pak nutnost vkládání pružné vložky mezi sklo a tvrdý materiál přípoje. V případě přípoje skleněné tabule k prvku z tvrdého materiálu, samotná vrstva lepidla může působit jako mezivrstva, takže nedochází k přímému kontaktu křehkého a tvrdého materiálu. Výběr vhodného lepidla pro konkrétní aplikaci je zásadním krokem při návrhu spoje. Nosný lepený spoj musí být dostatečně tuhý a únosný, tak aby zajistil spolupůsobení obou prvků konstrukce a umožnil přenos zatížení z jednoho prvku na druhý. Ale současně by měl být také do jisté míry poddajný, aby nevznikaly nežádoucí lokální koncentrace napětí (např. na koncích spoje u přeplátovaného spoje, viz dále) a aby v případě spojování dvou materiálů s rozdílnými teplotními délkovými roztažnostmi byl spoj schopen vyrovnat rozdílné teplotní deformace obou prvků. Toho lze dosáhnout výběrem vhodného lepidla pro konkrétní přípoj aplikovaného v optimální tloušťce. Únosnost lepeného spoje nezávisí jen na pevnosti lepidla ale také na jeho přilnavosti k podkladu. Adheze je ovlivněna jak samotným materiálem stykové plochy, tak kvalitou její přípravy jako je čištění, odmaštění, použití primerů, zdrsnění povrchu apod. Významným faktorem ovlivňující vlastnosti lepeného spoje je okolní prostředí, které může měnit makromolekulární strukturu lepidla 38 a následně mechanické vlastnosti, míru přilnavosti k adherendu a barevnost (např. transparentní lepidla mohou žloutnout). Širšímu užití lepených spojů často brání nedostatek informací o vlastnostech a chování lepidla v konkrétním spoji včetně znalosti vlivu dlouhodobého mechanického i klimatického zatížení. 6.3 Mechanické vlastnosti lepeného spoje Ze základního požadavku na rovnoměrné rozložení napětí ve spoji vyplývá, že pro lepené spoje je příznivé tlakové/tahové nebo smykové namáhání na rozdíl od namáhání odlupem nebo odtržením, kdy vznikají velké špičky napětí, viz tab. 6.1, nežádoucí jak pro křehké sklo, tak pro samotný lepený spoj. Přeplátované spoje (event. lineární) jsou v konstrukcích ze skla často používány, protože svojí geometrií umožňují vytvořit dostatečně velkou plochu pro vrstvu lepidla a jsou relativně snadno proveditelné. Tento typ spoje je primárně namáhán smykovým napětím. Tab. 6.1: Rozložení napětí v lepeném spoji při různých způsobech namáhání [6.1] Způsob zatížení Rozložení napětí ve spoji Zatížení smykem Zatížení tahem Zatížení tlakem Odlup Odtržení Analýza přeplátovaného spoje Rozložení napětí v přeplátovaném spoji je ovlivněno jak tuhostí lepidla a adherendů (tj. lepených materiálů), geometrií spoje a to především délkou přeplátování a tloušťkou vrstvy, tak délkou trvání zatížení. Za předpokladu, že substrát je velmi tuhý materiál a lepidlo má nízký modul pružnosti, dochází k deformaci pouze ve vrstvě lepidla a rozložení napětí je rovnoměrné, viz obr. 6.1 vlevo. Za těchto podmínek lze při krátkodobém zatížení (tedy bez uvažování vlivu visko-elasticity) počítat smykové napětí τ ve spoji jako: τ P [MPa], ba l a 39 (6.1) kde P je působící síla, ba je šířka lepené plochy a la je délka přeplátování (lepené plochy). Na obr. 6.1 vpravo je zobrazen podobný spoj, ale adherend je uvažován poddajný, případně lepidlo ve spoji má vysoký modul pružnosti. Tahová napětí v horním adherendu dosahují maxima v místě počátku přeplátování (bod A) a klesají směrem k jeho konci (bod B) a podobně na dolním substrátu. Nerovnoměrná tahová deformace obou adherendů způsobí nelineární smykové namáhání a nerovnoměrnou deformaci vrstvy lepidla, [6.2]. Nelineární rozdělení smykového napětí po délce spoje, tzv. smykové ochabnutí, pak znamená, že značná část zatížení je přenášena pouze několika prvními milimetry lepidla na obou koncích přeplátování. To má negativní důsledek pro efektivní využití lepidla ve spoji. Poddajná lepidla roznášejí napětí rovnoměrně, nicméně tato výhoda je kompenzována malou pevností ve smyku. Poddajný spoj, který by měl přenést stejné zatížení jako spoj z tuhého lepidla, by tedy musel mít mnohem větší lepenou plochu. Obr. 6.1: Smyková deformace vrstvy lepidla v přeplátovaném spoji, vlevo tuhý substrát, vpravo poddajný substrát [6.2] Obr. 6.2: Průběh smykového napětí v přeplátovaném spoji – a) tuhé lepidlo, b) poddajné lepidlo, [6.3] Vzhledem ke své jednoduchosti se výpočet pevnosti lepidla ve spoji dle rovnice 6.1 velmi často užívá nejen pro poddajná, ale i pro tuhá lepidla, kde tato tzv. střední pevnost odpovídá síle potřebné k porušení plošného spoje. Ačkoliv v případě tuhých lepidel, resp. poddajných adherendů, jde o značné zjednodušení vedoucí k nepřesným výsledkům, lze pro konstrukce ze skla tento výpočet použít, protože lze předpokládat spoj s relativně rovnoměrným rozložením napětí vzhledem ke křehkému charakteru skla a protože ostré špičky na koncích přeplátování jsou ve skutečném spoji redukovány. Maximální smykové napětí na konci přeplátování dosahuje 70-85 % hodnot, kterých by nabývala dle teoretických předpokladů. Tento jev lze vysvětlit tím, že v praxi je vrstva lepidla na konci spoje vždy zaoblena (vlivem výroby lepeného spoje) a není tedy kolmá k povrchu lepeného materiálu, jak je předpokládáno ve všech dostupných teoriích, [6.2]. Skutečné rozložení napětí po délce přeplátování ovlivňuje také tloušťka vrstvy lepidla a délka přeplátování. Ve výzkumu [6.3] bylo prokázáno, že tuhé epoxidové lepidlo dosahovalo vyšších pevností ve spojích s kratším přeplátováním (na rozdíl od spojů s poddajným lepidlem na bázi MS polymeru), což bylo způsobeno smykovým ochabnutím uprostřed přeplátování, kde napětí u dlouhých 40 přeplátování mohou dosahovat až nulové hodnoty. Míru smykového ochabnutí a vytvoření koncentrací Smykové napětí [MPa] napětí na koncích přeplátování ovlivňovala také tloušťka spoje, viz obr. 6.3. Délka přeplátování [mm] Obr. 6.3: Vliv tloušťky spoje na průběh smykového napětí v přeplátovaném spoji, [6.3] 6.4 Experimentální analýza lepených spojů Pro bezpečný a přesný návrh nosného lepeného spoje velmi důležité znát zejména vztah mezi tahovým či smykovým napětím a přetvořením vrstvy lepidla, který popisuje chování lepidla ve spoji od relativně malého zatížení až do vyčerpání únosnosti spoje. Proto cílem experimentální analýzy lepených spojů bylo zjištění jejich mechanických a přetvárných charakteristik v závislosti na druhu použitého lepidla, na druhu spojovaných materiálů, tloušťce vrstvy lepidla, povrchové úpravě lepených ploch a vlivu okolního prostředí (UV-záření, vlhkost, změny teploty). Protože únosnost konkrétního lepeného spoje závisí nejen na vnitřní soudržnosti lepidla, ale také na adhezi (přilnavosti) lepidla k substrátu, byly pro zjištění vlivu adheze na únosnost spoje provedeny experimenty pro spoje skla s ocelí, nerezovou ocelí a hliníkem. Lepidla byla vybrána s ohledem na jejich možnou aplikaci v hybridní konstrukci (nosníku ze skla a oceli s dlouhým lineárním spojem), tedy s ohledem na způsob vytvrzování, provedení spoje a schopnost vyrovnat rozdílná délková protažení spojovaných materiálů vlivem změn teploty. Přehled lepených spojů zahrnutých ve výzkumu je shrnut v tab. 6.2. Tab. 6.2: Přehled lepených spojů zahrnutých do experimentální analýzy Typ přípoje Druh lepidla dle tuhosti Tloušťka vrstvy lepidla [mm] Druh lepidla dle chemické báze Název lepidla jednosložkový PU SikaFlex 265 + Booster sklo - kov poddajné 2,3,4 sklo - kov poddajné 2,3,4 dvousložkový PU SikaForce 7550 sklo - kov polotuhé 1,2,3,4 dvousložkový akrylát SikaFast 5211 sklo - sklo tuhé 1 UV – vytvrzující akrylát Ritelok UV50 sklo - sklo tuhé 1 UV – vytvrzující akrylát Conloc 685 Zkoušky lepených spojů proběhly ve třech etapách. První, pilotní etapa zahrnovala pouze spoje sklo – ocel, a část zkušebních těles byla namáhána tahem, část smykem. V druhé etapě byl výběr lepidel rozšířen a zkušební tělesa byla vyrobena pro spoje sklo - ocel, sklo - nerez, sklo - hliník a sklo-sklo. Pro spoje sklo – sklo byla vybrána dvě transparentní lepidla vytvrzující pomocí UV-záření. Sklo ve 41 zkušebních tělesech bylo použito jednak bez povrchové úpravy (pouze očištěné a odmaštěné) tak s pískovaným povrchem s cílem dosáhnout lepší adheze lepidla k povrchu skla. Zkušební tělesa v druhé etapě byla zatěžována smykem s ohledem na aplikaci výsledků pro vyvíjený hybridní nosník. Poslední, třetí etapa byla zaměřena vliv okolního prostředí a stárnutí lepených spojů. Vybraný soubor spojů sklo - ocel, sklo - nerez, sklo - hliník a sklo - sklo byl vystaven účinkům laboratorního stárnutí a po té proběhly zkoušky spojů zatížených smykem. 6.4.1 Zkoušky lepených spojů v tahu Pro experimenty spoje v tahu byla připravena zkušební tělesa tvořená destičkou plaveného skla o rozměrech 50 50 mm a tloušťce 19 mm, které bylo na každé straně vrstvou lepidla připojeno k ocelovému terči tloušťky 25 mm. Přes vešroubovanou dlouhou závitovou tyč bylo zkušební těleso uchyceno do čelistí zkušebního stroje a lepený spoj namáhán tahem. Schéma uspořádání je zobrazeno na obr. 6.4 vlevo. ocelový terč vrstva lepidla ocelová tyč ocelová tyč ocelová deska plavené sklo plavené sklo plavené sklo vrstva lepidla ocelový terč ocelová tyč ocelová deska ocelová tyč Obr. 6.4: Uspořádání zkoušek první etapy: tahová zkouška (vlevo), smyková zkouška (vpravo) 6.4.2 Zkoušky lepených spojů ve smyku Vzorky pro první etapu zkoušek lepených spojů ve smyku byla tvořená dvěma destičkami plaveného skla o rozměrech 110 50 mm a tloušťce 19 mm, které byly vrstvami lepidla připojeny k dvěma ocelovým deskám tloušťky 25 mm a o rozměrech 75 50 mm. Každý lepený spoj byl realizován na ploše 47,5 50 mm, neboť šířka mezery mezi ocelovými deskami byla 10 mm. Spoje byly zatěžovány kontrolovanou deformací 1mm/min vyvozenou tahovou silou, která byla vnášena do spoje pomocí dlouhých závitových tyčí vešroubovaných do obou ocelových desek, viz schéma na obr. 6.4 vpravo. Pro druhou, podrobnější etapu, experimentálního stanovení mechanických charakteristik lepeného spoje sklo – kov ve smyku byl vyvinut přípravek vyvolávající smykové namáhání ve vrstvě lepidla s minimálním přídavným namáháním, schéma na obr. 6.5 vlevo. Sestava se skládá z výměnného středního dílu, tj. zkušebního tělesa s nalepenými kusy skla, a dvou bočních hliníkových dílů umožňujících vyvození smykového namáhání ve vrstvě lepidla. Střední díl je obdélníkový plech s oboustranně symetricky nalepenými vzorky skla na jednom konci a na druhém s kruhovým otvorem pro čep. Boční díly jsou hliníkové plechy s otvorem pro vzorek skla na jednom konci a na druhém s 42 kruhovým otvorem pro druhý čep. Pro vyvození smyku ve vrstvě lepidla se celé zařízení zatížilo osovou tahovou silou, která byla vnášena přes čepy na obou koncích. Kromě snížení vlivu přídavného namáhání spoje byla další důležitou výhodou použití přípravku možnost výměny zkušebního tělesa (tj. středního plechu s oboustranně nalepenými kusy skla) v krátkém čase a opětovné použití na všechny zkoušky spojů sklo - kov. plavené sklo vrstva lepidla polyamidové distanční vložky vyměnitelný střední kus (zkušební těleso) Obr. 6.5: Uspořádání zkoušek ve smyku druhé etapy: spoje sklo-kov (vlevo), spoje sklo-sklo (vpravo) Zkoušky spojů sklo - sklo byly uskutečněny dle obr. 6.5 vpravo. Zkušební těleso se skládalo ze tří prvků z plaveného skla o rozměrech 50 50 19 mm spojených k sobě lepeným spojem, který byl realizován na ploše 40 50 mm. 6.4.3 Stárnutí Pro návrh lepeného spoje je důležité nejen jaké mechanické namáhání je schopen přenést, ale také znalost prostředí, ve kterém bude působit. Odolnost vůči působení okolního prostředí (především vliv slunečního záření, vlhkosti a změn teploty) je tudíž jednou z velmi důležitých charakteristik lepeného spoje. Životnost lepeného spoje závisí nejen na chemickém složení lepidla a na jeho makromolekulární struktuře, ale také na tom, které materiály jsou k sobě lepeny nebo jakým degradačním činitelům a jejich kombinacím je spoj vystaven. Degradační činitelé působí nejen na samotnou vrstvu lepidla, ale také na stykovou plochu lepidla a adherendu a na samotný adherend. Poslední část experimentální analýzy lepených spojů proto byla zaměřena na vliv účinků stárnutí. Vzhledem k tomu že pro lepené spoje neexistuje žádný standardizovaný předpis, jak vystavit spoj umělému stárnutí tak, aby zahrnoval účinek vlhkosti, vysokých teplot, mrazu i UV-záření, byl typický zatěžovací cyklus převzat z technického předpisu VVÚD v Praze (TP VVÚD 3.64.001). Tento předpis byl původně vyvinut pro zkoušení nátěrových hmot a pro účely této analýzy byl poprvé použit na lepené spoje. Další důležitou výhodou tohoto cyklu je možnost přepočtu jeho účinků na reálný čas. Dlouhodobým pozorováním zkušební laboratoře VVÚD bylo zjištěno, že 9 opakovaný cyklus umělého stárnutí odpovídá cca 5ti letům ve venkovní expozici na území ČR. Typický cyklus je znázorněn na obr. 6.6. 43 Vzorky ve weterometru – každých 20 min. Teplota [°C] UV-záření nebo vodní sprcha Konstantní teplota bez působení UVzáření nebo sprchy Kondicionování 64 hod. (20°C, 60% rel. vlhkost) Čas [hod.] Obr. 6.6: Cyklus umělého stárnutí 6.5 Výsledky experimentů V následující kapitole budou popsány výsledky zkoušek z hlediska vlivu tloušťky, materiálu substrátu a stárnutí na mechanické vlastnosti lepeného spoje. Kompletní výsledky zkoušek včetně pracovních diagramů spojů a způsobu porušení jsou k dispozici v [6.4] a [6.5]. 6.5.1 Vliv materiálu adherendu a zdrsnění povrchu skla Všechna zkoušená lepidla prokázala dostatečnou adhezi k vybraným substrátům. Chování spojů pod zatížením je pro některé substráty zobrazeno na obr. 6.9, 6.10 a 6.11 společně s výsledky zkoušek pro spoje vystavené laboratornímu stárnutí. Zkušební tělesa lepená oběma PU lepidly prokázala velmi podobné chování pod zatížením pro všechny druhy substrátů. Většina zkušebních těles byla porušena kohezně ve vrstvě lepidla, tedy adheze PU-lepidel byla vyhovující. Zkušební tělesa lepená dvousložkovým akrylátovým lepidlem byla u většiny vzorků porušena kombinovaným adhezně-kohezním způsobem, kdy k lokálním poruchám adheze docházelo na rozhraní sklo - lepidlo. Tento jev byl pozorován pouze u vzorků s hladkým povrchem (očištěným, odmaštěným a ošetřeným nátěrem aktivátoru). Zkušební tělesa se zdrsněným povrchem skla se porušila čistě kohezně a dosažená střední pevnost lepidla ve spoji byla o 20 % vyšší než u vzorků s hladkým sklem. Zkušební tělesa lepená s UV-vytvrzujícími lepidly (spoje sklo - sklo) neprokázala žádný vliv zdrsnění povrchu na mechanické vlastnosti spoje. Spoje byly porušovány kombinací kohezního porušení v lepidle a roztříštění prvku ze skla. 44 6.5.2 Vliv tloušťky vrstvy lepidla Protože tloušťka vrstvy lepidla je velmi důležitý faktor ovlivňující mechanické vlastnosti spoje, zkušební tělesa sklo - ocel byla připravena v tloušťkách od 1 do 4 mm pro zkoušky ve smyku a od 1 do 3 mm pro tahové zkoušky. Je známo, že se zvyšující se tloušťkou lepidla (nad jistou mez) se zvyšuje přetvoření a zároveň klesá únosnost spoje. Tento jev byl pozorován především u tuhých a polotuhých lepidel, ale jak je vidět z obr. 6.7 při tahovém namáhání spoje byl v menší míře pozorován i u zkušebních těles lepených jednosložkovým polyuretanem. Normálové napětí [MPa] A 1mm A 2mm 1K-PU 2mm 1K-PU 3mm Poměrné přetvoření [-] Obr. 6.7: Vliv tloušťky vrstvy lepidla ve spojích sklo-ocel zatížených tahem Pracovní diagram na obr. 6.8 srovnává chování spojů sklo-ocel zatížených smykem s různými tloušťkami spojů, kde A je akrylát, 1K-PU je jednosložkový polyuretan a 2K-PU je dvousložkový polyuretan. Graf zahrnuje výsledky z obou etap, je tak možné porovnat stejný spoj během pilotní (1) a druhé (2) etapy (např. spoj akrylátového lepidla v 3 mm tloušťce) a vyhodnotit vliv uspořádání zkoušek na výsledky. Je zřejmé, že rozdíl ve výsledcích je dán použitím přípravku eliminujícím přídavná namáhání. Smykové napětí [MPa] A 1mm (1) A 2mm (1) A 3mm (2) 1K-PU 2mm (1) A 4mm (2) 2K-PU 3mm (2) 1K-PU 3mm (1) A 3mm (1) 2K-PU 4mm (2) 1K-PU 3mm (2) 1K-PU 4mm (2) Poměrné smykové přetvoření [-] Obr. 6.8:Vliv tloušťky vrstvy lepidla ve spojích sklo-ocel zatížených smykem 45 6.5.3 Vliv environmentálních faktorů Grafy na obr. 6.9, 6.10 a 6.11 zobrazují pracovní diagramy spojů sklo - ocel, sklo - nerez, sklo - hliník a sklo - sklo pro vzorky vystavené laboratornímu stárnutí (plná čára) a porovnávají je s výsledky vzorků nevystavených účinkům stárnutí (čárkovaná čára). Spoje s PU lepidly, které mají nízkou odolnost proti UV záření, byly chráněny primerovým nátěrem na povrchu skla i kovových substrátů. Výsledky zkoušek neprokázaly zhoršení mechanických vlastností PU lepidel po stárnutí. Spoje s dvousložkovým PU prokázaly vyšší hodnoty únosnosti po vystavení urychlenému stárnutí. To bylo pravděpodobně způsobeno tím, že toto lepidlo potřebuje delší čas na plné vytvrzení. Spoje s dvousložkovým akrylátovým lepidlem prokázaly drobné změny pozorovatelné pouhým okem. Šlo o drobné bublinky a prasklinky na hraně lepidla, které byly zřejmě způsobeny teplotou skelného přechodu lepidla Tg, která u tohoto lepidla leží uvnitř teplotního intervalu laboratorního stárnutí. Nicméně tyto drobné poruchy se výrazně neprojevily na mechanických vlastnostech spojů, viz porovnání na obr. 6.10. Spoje byly porušovány kombinovaným adhezně-kohezně způsobem, kdy lepidlo vykazovalo větší míru plastické deformace, než tomu bylo u vzorků nevystavených stárnutí. Zkušební tělesa sklo - sklo lepená UV-lepidlem RiteLok UV50 s hladkým povrchem skla se samovolně rozlepila již během laboratorního stárnutí. To bylo pravděpodobně způsobeno vlhkostí v cyklu stárnutí. Zkušební tělesa s drsněným povrchem skla prokázala výrazné snížení smykového modulu a zhoršení únosnosti na 40 % z hodnot vzorků, které stárnutí vystaveny nebyly, viz graf na obr. 6.11. Z tohoto důvodu bylo lepidlo RiteLok UV50 vyhodnoceno jako nevhodné pro nosné lepené spoje. Druhé zkoušené UV lepidlo (Conloc 685) ve spojích sklo - sklo dosahovalo únosnosti o cca 40 % nižší než u vzorků nevystavených stárnutí a přibližně stejné přetvoření. V praxi by toto lepidlo bylo použitelné pro nosné spoje za předpokladu, že takový spoj bude ochráněn přístupu zvýšené vlhkosti např. těsněním. Jednosložkový PU Dvousložkový PU 2 3 2* 3* Smykové napětí [MPa] Smykové napětí [MPa] 1 Poměrné smykové přetvoření [-] 2 2* 1* 3 3* Poměrné smykové přetvoření [-] Obr. 6.9: Pracovní diagram PU lepidel; 1 = ocel +sklo + stárnutí, 1* = ocel + sklo, 2 = nerez + sklo + stárnutí, 2* = nerez + sklo, 3 = hliník + sklo + stárnutí, 3* = hliník + sklo 46 UV-lepidla 1 2* 3 1* 2 3* Smykové napětí [MPa] Smykové napětí [MPa] Akrylátové lepidlo Poměrné smykové přetvoření [-] a* c* b* d* c d b Poměrné smykové přetvoření [-] Obr. 6.10: Pracovní diagram dvousložkové akrylátové lepidlo; 1 = ocel + sklo + stárnutí, 1* = ocel + sklo, 2 = nerez + sklo + stárnutí, 2* = nerez + sklo, 3 = hliník + sklo + stárnutí, 3* = hliník + sklo Obr. 6.11: Pracovní diagram UV-lepidel. a* = RiteLok UV50 +hladký povrch skla, b = RiteLok UV50 + pískovaný povrch skla + stárnutí, b* = RiteLok UV50 + pískovaný povrch skla, c = Conloc 685 + hladký povrch skla+ stárnutí, c* = Conloc 685 + hladký povrch skla, d = Conloc 685 + pískovaný povrch skla + stárnutí, d* = Conloc 685 + pískovaný povrch skla 6.6 Příklad návrhu nosného lepeného spoje v skleněném nosníku profilu T Tato část je věnována návrhu nosného lepeného spoje skleněného T-nosníku. Nosník o rozpětí 2,25 m je zatížen šestibodovým ohybem, kde síla F je 5 kN a působiště sil jsou vzájemně od sebe vzdálena 450 mm. Průřez je složen ze stojiny o rozměrech 200 10 mm a pásnice o rozměrech 800 6 mm, viz obr. 6.12. Spoj mezi oběma částmi nosníku je proveden jako lepený epoxidovým lepidlem, jehož pevnost ve smyku je dle technického listu fk = 25 MPa. Návrh na základě mezních stavů vyžaduje zavést do výpočtu součinitel materiálu lepidla. 800 F F F 200 172,7 6 F [mm] 2250 mm 10 Obr. 6.12: Průřez nosníku (vlevo) a statické schéma (vpravo) Bezpečnostní součinitel musí zohledňovat nejistoty plynoucí z výroby spoje, rozložení napětí ve spoji a změny materiálu v čase. Doporučené hodnoty bezpečnostních součinitelů pro jednotlivé vlivy jsou dány např. v publikaci EUROCOMP Design Code and Handbook [6.6], viz tab. 6.3. Za předpokladu, že adheze ke sklu je dostatečná (vliv adheze není v tomto návrhu zohledněn), lze součinitel materiálu pro lepidlo počítat jako: 47 2 pro přípoje navržené testováním 4 pro přípoje vystavené dlouhodobému zatížení m mi Tab. 6.3: Doporučené hodnoty součinitelů materiálu pro lepidlo ve spoji Zdroj materiálových vlastností lepidla Hodnoty z literatury Hodnoty získané experimentálně pro konkrétní spoj Způsob výroby spoje Ruční výroba, bez kontroly tloušťky vrstvy lepidla Ruční výroba, s kontrolou tloušťky vrstvy lepidla Strojní výroba s opakovatelnými a kontrolovatelnými parametry nastavení Délka trvání zatížení Krátkodobé zatížení Dlouhodobé zatížení Okolní prostředí Provozní podmínky nejsou zohledněny v materiálových vlastnostech lepidla Provozní podmínky jsou zohledněny v materiálových vlastnostech lepidla Únava Cyklické namáhání Bez cyklického zatížení γm1 1,5 1,25 γm2 1,5 1,25 1,0 γm3 1,5 1,0 γm4 2,0 1,0 γm5 1,5-3,0 1,0 Tedy, uvažujeme-li lepidlo, jehož charakteristická pevnost je zjištěná z literatury a není v ní zohledněn vliv okolního prostředí, ve spoji vyrobeným ručně s kontrolou tloušťky, který je zatížen krátkodobě bez cyklického namáhání, je součinitel materiálu: m m1 m 2 m 3 m 4 m5 1,5 1,25 1 2 1 3,75 . Potom návrhová pevnost lepidla je: fd fk m 25 6,7 MPa . 3,75 (6.2) (6.3) Smykové napětí ve vrstvě lepidla lze zjednodušeně spočítat jako: lep Q Apásnice z s Iy b , (6.4) kde Q je maximální posouvající síla vyvolaná vnějším zatížením (Q = 10 kN), Apásnice je plocha pásnice T-průřezu (Apásnice = 4800 mm2), zs je vertikální vzdálenost mezi těžištěm pásnice a těžištěm celého průřezu (zs = 203 – 172,7 = 30,3 mm), b je šířka lepeného spoje a Iy je moment setrvačnosti kolmo k ose y T-průřezu. Za předpokladu, že spoj mezi stojinou a pásnicí průřezu je proveden tuhým epoxidovým lepidlem, je moment setrvačnosti Iy roven 21 658 478,7 mm4. Z podmínky, že lep f d , (6.5) plyne, že šířka spoje b je: b Q A zs . I y fd 48 (6.6) Navržená šířka spoje je: b 10 10 3 4800 30,3 10 mm, 21658487 ,7 6,7 (6.7) což odpovídá tloušťce stojiny nosníku. 6.7 Závěr Z výše uvedeného příspěvku vyplývá, že lepený spoj z poddajných až polotuhých lepidel lze navrhnout bezpečně až po zjištění jeho mechanických a přetvárných charakteristik v konkrétním spoji, kdy např. hodnota modulu pružnosti nebo smykového modulu není dána jednou hodnotou, ale mění se s úrovní zatížení. Dále byl ukázán vliv tloušťky vrstvy lepidla, adheze k substrátu a stárnutí na vlastnosti spoje. Na závěr byl uveden příklad, jak lze navrhnout lepený spoj tuhým lepidlem ve skleněném nosníku profilu T. Příklad ukazuje zjednodušený návrh spoje, kdy nejsou k dispozici hodnoty pevnosti lepidla ani pracovní diagramy přímo z experimentů a předpokládá se tuhé spřažení obou částí průřezu. Vliv některých nejistot na pevnost lepidla je vyjádřen součinitelem materiálu. Výpočet zanedbává smykové ochabnutí a vliv adheze. 6.8 Oznámení Kapitola vznikla za podpory projektu OP RDI, No. CZ.1.05/2.1.00/03.0091 – Univerzitní centrum energeticky efektivních budov a projektu GAČR No. 14-17950S. 6.9 Literatura [6.1] Wurm, J.: Glass structures: design and construction of self-supporting skins. Basel: Birkhäuser, 2007, ISBN 978-3-7643-7607-9. [6.2] Adams, R. D., Comyn, J. a Wake, W. C.: Structural adhesive joints in engineering. 2nd ed. London: Chapman & Hall, 1997. ISBN 9780412709203. [6.3] Vervloed, J., Kwakernaak, A. a Poulis, H.: „The Influence of Overlap Length, Bond Line Thickness and Pretreatment on the Mechanical Properties of Adhesives: Focussing on Bonding Glass“. In: Challenging glass: Conference on Architectural and Structural Applications of Glass, Faculty of Architecture, Delft University of Technology, May 2008. Amsterdam, The Netherlands: Delft University Press, 2008, ISBN 9781586038663. [6.4] Netušil, M.: Hybridní nosníky ze skla a oceli. Praha, 2011. Disertační práce. ČVUT v Praze, Fakulta stavební. Vedoucí práce M. Eliášová. [6.5] Machalická, K.: Lepené spoje v nosných konstrukcích ze skla namáhané smykem. Praha, 2015. Disertační práce. ČVUT v Praze, Fakulta stavební. Vedoucí práce Martina Eliášová. [6.6] Clark, J. L.: Structural design of polymer composites: EUROCOMP design code and handbook. 1st ed. London: E & FN SPON, 1996, ix, 751 s. ISBN 0-419-19450-9. 49 7 NÁVRH IZOLAČNÍCH DVOJSKEL NA ÚČINKY KLIMATICKÉHO ZATÍŽENÍ 7.1 Úvod Kapitola je zaměřena na návrh izolační dvojskla, které se v dnešní době již standardně používá pro výplně okenních otvorů. Současná architektura upřednostňuje co největší plochu prosklení, proto je nezbytné tato velkoformátová okna či fasády posoudit jak v mezním stavu únosnosti, tak v mezním stavu použitelnosti. Návrh izolačních dvojskel či trojskel má svá specifika, ať už se to týká stanovení zatížení nebo v druhu použitého skla. Izolační dvojskla jsou hermeticky uzavřené jednotky, které mnohonásobně zlepšují fyzikální vlastnosti skla. Obvykle jsou složena ze dvou skleněných tabulí, které jsou vzájemně spojeny dutým profilem a jsou primárně používána pro maximální zlepšení tepelně technických vlastností. Vnitřní prostor, jenž je hermeticky uzavřen, bývá vyplněn vzduchem či vzácným plynem (nejčastěji argonem). Dutina izolačních dvojskel je zpravidla 12-16 mm široká. V některých případech může být široká až 40 mm, především z důvodu stínění nebo odvádění světla. 7.2 Současný stav návrhu izolačních skel dle evropských norem Evropský výbor pro normalizaci (CEN/TC 129/WG8) připravil pracovní verzi (draft) předběžné evropské normy prEN 16612 [7.1]. Annex C této normy je věnován právě návrhovým postupům pro izolační dvojskla a trojskla. V normě uvedené postupy se týkají pouze nenosných izolačních jednotek, které jsou po obvodě prostě uložené a zatížené rovnoměrným zatížením větrem působícím kolmo k rovině zasklení. 7.2.1 Stanovení návrhového zatížení na izolační skla Podrobný návrh musí brát v potaz vlastní tíhu skleněných tabulí, která se stanoví z nominální tloušťky skla a objemové hmotnosti uvedené v příslušné normě podle druhu skla (např. ČSN EN 572-1 [7.2] pro sodnovápenatokřemičité sklo). Obdobně se určí vlastní tíha vrstvených skel, kde se použije příslušná norma výrobku. Vnější zatížení musí být uvažováno podle ČSN EN 1991-1, [7.3]. Zatížení izolačních dvojskel uvažujeme dvojího typu, vnitřní a vnější, viz obr. 7.1. Vnějším zatížením se rozumí zatížení od vnějších vlivů jako je zatížení větrem a sněhem. Vnitřním zatížením je myšleno zatížení rozdílem tlaku v meziskelním prostoru a tlaku vnějšího okolí. Rozdíl tlaků vzniká trojím způsobem: • rozdílnou nadmořskou výškou, • změnou teploty v meziskelním prostoru, • změnou atmosférického tlaku. 50 Vnitřní zatížení je tedy způsobeno zejména rozdílem mezi místem osazení a místem výroby hermeticky uzavřené mezery mezi tabulemi. Toto vnitřní zatížení musí být uvažováno spolu se zatížením vnějším a vlastní tíhou tabulí, tak aby byla vždy posuzována nejméně příznivá kombinace zatížení. Fd + exteriér - + interiér p0 interiér exteriér a) zatížení větrem p0 + b) vnitřní zatížení zvýšením tlaku + exteriér - interiér c) vnitřní zatížení snížením tlaku Obr. 7.1: Směr a značení deformací zdvojeného izolačního dvojskla [7.1] Veličiny popsané na obr. 7.1 představují: Fd návrhová hodnota zatížení, Fd1, Fd2 zatížení tabule 1 a 2, p0 isochorický tlak, 1,2 číslovaní tabulí směrem z exteriéru do interiéru. Vnější zatížení (vítr, sníh a vlastní tíha) se rozděluje v poměru tuhostí jednotlivých tabulí, které jsou závislé na jejich tloušťce. Tuhost vnější tabule (tabule 1) se vypočte ze vztahu 1 h13 h13 h23 (7.1) a tuhost vnitřní tabule skla (tabule 2) je 2 kde h1 , h2 h23 , h h23 (7.2) 3 1 je tloušťka vnější, resp. vnitřní tabule zdvojeného izolačního skla. V případě použití vrstveného skla na vnější nebo vnitřní tabuli izolační jednotky se za h1, resp. h2, dosazuje účinná tloušťka hef, v případě MSÚ či hef,w v případě MSP, viz kap. 4, s ohledem na materiálové vlastnosti fólie. Rozdělení vnějšího zatížení a účinek vnitřního zatížení na jednotlivé tabule skla je určen pomocí součinitele zdvojeného izolačního zasklení , který se stanoví podle vztahu kde a 1 a 1 a* 4 , (7.3) je kratší rozměr izolačního dvojskla ve tvaru obdélníku, 51 a* charakteristická délka zasklení stanovená podle s h3h3 a* 28,9 3 1 32 h1 h2 k5 kde 0 ,25 , (7.4) s šířka mezery mezi tabulemi skla, k5 koeficient objemu, který závisí na tvaru tabule. Obvykle se pohybuje v rozmezí hodnot od 0,0194 pro čtvercovou jednotku do 0,0858 pro jednotku obdélníkovou s poměrem stran 1:10. Poměr rozdělení zatížení je závislý jednak na tuhosti jednotlivých tabulí a jednak na tom, která ze dvou tabulí je primárně vystavena zatížení. Vztahy pro přerozdělení vnějšího zatížení jsou uvedeny v tab. 7.1. Tab. 7.1: Výpočet návrhových hodnot zatížení [7.1] Zatížení Zatížení na tabuli 1 Zatížení na tabuli 2 Působící zatížení Fd na tabuli 1 Fd;1 = (1 + 2)Fd Fd;2 = (1 - )2Fd Působící zatížení Fd na tabuli 2 Fd;1 = (1 - )1Fd Fd;2 = (1 + 2)Fd 7.2.2 Účinek vnitřního zatížení Vnitřní zatížení, dané isochorickým tlakem, je redukováno pružností skleněných tabulí pomocí součinitele izolační jednotky , viz tab. 7.2. Tab. 7.2: Výpočet návrhových hodnot vnitřního tlaku [7.1] Zatížení na tabuli 1 Zatížení na tabuli 2 -p0 p0 Isochorický tlak p0 Zatížení isochorickým tlakem z rozdílu nadmořských výšek pH,0 je dáno vztahem p H ,0 c H H H p , kde H Hp (7.5) je nadmořská výška osazení izolační jednotky, nadmořská výška výroby izolační jednotky, cH = 0,012kPa/m součinitel změny isochorického tlaku vlivem nadmořské výšky. Zatížení isochorickým tlakem z rozdílu teplot či tlaků se určí podle vztahu pC ,0 cT TC T p pa p P , kde cT = 0,34 kPa/K Tc je (7.6) součinitel změny isochorického tlaku vlivem teplotního zatížení, teplota meziskelní dutiny, Tp výrobní teplota izolační jednotka, pa tlak vzduchu v místě osazení, 52 tlak vzduchu v místě výroby. pp Celkový isochorický tlak lze stanovit součtem obou isochorických tlaků podle vztahu p0 p H ,0 pC ,0 . (7.7) 7.2.3 Výpočet teploty izolační mezery Obvykle má izolační mezera dvojskla stálou teplotu TC, která může být vypočtena ze vztahu TC Tg ,ext Tg ,int 2 , (7.8) kde Tg ,ext Tg ,int kde e e1 hi hs e e 2 hs he hi hs Text hi hsTint he hi he hs hi hs e e1hs e e 2 he hs he hsText hi he hs Tint he hi he hs hi hs , (7.9) , (7.10) e1, e,2 jsou součinitelé dané podle normy EN 410 [7.4], hi, he, hs jsou hodnoty podle určené normy EN 673 [7.5]. Pokud nelze přesně stanovit hodnotu vnitřního zatížení, je možné využít hodnot z tab. 7.3. Tab. 7.3: Mezní hranice pro vnitřní zatížení Roční doba Klimatické zatížení pc,0 [kN/m2] zima léto -15 +12 Zatížení nadmořskou výškou pH,0 [kN/m2] nadmořská výška do 400 m -3,6 +3,6 nadmořská výška do 700 m -8,4 +8,4 7.2.4 Kombinace zatížení Návrhové zatížení v mezním stavu únosnosti má být stanoveno v souladu s následujícími vztahy. Výpočet návrhového zatížení zohledňuje spolupůsobení obou skleněných tabulí, které tvoří izolační dvojsklo. Pro jedno proměnné zatížení Qk1 působící na vnější tabuli skla (tabule 1) se návrhové zatížení na vnější tabuli stanoví podle vztahu Fd ,1 1 2 Gj G1,kj 1,5Qk 1 1 1 Gj G2 ,kj , j j (7.11) návrhové zatížení na tabuli vnitřní je Fd ,2 1 2 Gj G1,kj 1,5Qk 1 1 2 Gj G2 ,kj . j j (7.12) Pro jedno proměnné zatížení Qk2 působící na vnitřní tabuli (tabule 2) se návrhové zatížení na vnější tabuli stanoví podle vztahu 53 Fd ,1 1 2 Gj G1,kj 1 1 Gj G2 ,kj 1,5Qk 2 , j j (7.13) návrhové zatížení na vnitřní tabuli pak je Fd ,2 1 2 Gj G1,kj 1 2 Gj G2 ,kj 1,5Qk 2 . j j (7.14) Pro více než jedno proměnné zatížení se výsledné návrhové zatížení na vnější tabuli skla určí podle vztahu Fd ,1 1 2 Gj G1,kj 1,35Qk 1 1 1 Gj G2 ,kj 1,35Qk 2 j j (7.15) a podobně pro vnitřní tabuli skla je návrhové zatížení stanoveno podle Fd ,2 1 2 Gj G1,kj 1,35Qk 1 1 2 Gj G2 ,kj 1,35Qk 2 . j j (7.16) Zatížení v mezním stavu použitelnosti musí být určeno podle následujících vztahů. Při výpočtu se uvažuje se spolupůsobením vnější a vnitřní tabule izolačního zdvojeného zasklení. Návrhové zatížení vnější tabule se stanoví jako Fd ,1 1 2 Gj G1,kj 0,9Qk 1 1 1 Gj G2 ,kj 0 ,9Qk 2 p H ,0 0,9 pC ,0 j j (7.17) a pro vnitřní tabuli jako Fd ,2 1 2 Gj G1,kj 0,9Qk 1 1 2 Gj G2 ,kj 0 ,9Qk 2 p H ,0 0,9 pC ,0 . (7.18) j j Každá tabule skla izolační jednotky se pak posuzuje samostatně jako deska prostě podepřená po čtyřech stranách. V mezním stavu únosnosti musí být splněna podmínka daná vztahem (3.6) a v mezním stavu použitelnosti pak podmínka (3.7), viz kap. 3. 7.3 Parametrická studie izolačních skel Parametrická studie byla zaměřena na stanovení vlivu vnějšího (vítr) a vnitřního zatížení (tlak, teplota) na celkové namáhání izolačního skla v závislosti na jeho rozměru. Analýza byla provedena pro čtvercová a obdélníková skla, přičemž se vždy jednalo o izolační dvojskla po obvodě prostě podepřená, [7.6]. Ve studii byly použity následující vstupní parametry: tloušťka tabule 1: h1 = 4 mm, tloušťka tabule 2: h2 = 4 mm, šířka dutiny: s = 12 mm, větrová oblast: II., kategorie terénu: IV, nadmořská výška výroby: Hp = 290 m.n.m., 54 nadmořská výška osazení: H = 345 m.n.m., atmosférický tlak v místě výroby: pp = 98,64 kPa, atmosférický tlak v místě osazení: pa = 101,37 kPa, teplota v létě interiéru: Tg,int,l = + 24 °C, teplota v zimě interiéru: Tg,int,z = + 18 °C, teplota v létě exteriéru: Tg,ext,l = + 30 °C, teplota v zimě exteriéru: Tg,ext,z = - 20 °C. 7.3.1 Parametrická studie čtvercového izolačního dvojskla Parametrická studie byla provedena pro čtvercové tabule o rozměrech od 0,3 m × 0,3 m do 1,6 m × 1,6 m. Na obr. 7.2 je zobrazena závislost normálového napětí vyvolaného účinkem větru a vnitřního tlaku na rozměru tabule izolačního dvojskla. Obr. 7.2: Porovnání napětí od větru a isochorického tlaku v závislosti na rozměru Ze závislosti napětí na rozměru izolačního skla, viz obr. 7.2, je patrné, že tabule skla je od vnitřního tlaku více namáhaná v průběhu zimy než v průběhu letního období. Dvojskla malých rozměrů jsou více namáhána vnitřním tlakem, než dvojskla větších rozměrů, u kterých převládá namáhání od zatížení větrem. Napětí od vnitřního tlaku je dominantní pro izolační jednotky do rozměru 0,6 m × 0,6 m. 55 Obr. 7.3: Závislost napětí na rozměru pro výsledné zatížení v letním a zimním období Na obr. 7.3 je znázorněna závislost normálového napětí na rozměru izolačního skla pro výsledné namáhání v letním a zimním období, tedy celkové napětí od zatížení větrem a vnitřního zatížení. Kombinace byly stanoveny ze vztahů (7.15) a (7.16). Z obr. 7.3 vyplývá, že výsledné namáhání pro zimní a letní období je shodné až pro izolační dvojskla od rozměru 1,5 m × 1,5 m. Na obr. 7.4 a obr. 7.5 je provedeno stejné porovnání závislosti napětí na rozměru izolačního dvojskla, ale za předpokladu, že dvojsklo bude instalováno ve větší nadmořské výšce (Boží Dar 1065 m.n.m.). Vzhledem k tomu, že Boží dar se nachází na vrcholcích Krušných hor, bylo ve studii uvažováno rovněž větší zatížení větrem (kategorie terénu V). Obr. 7.4: Porovnání napětí od větru a isochorického tlaku v závislosti na rozměru 56 Obr. 7.5: Závislost napětí na rozměru pro výsledné zatížení v letním a zimním období Z obr. 7.4 je patrné, že se změnou okrajových podmínek (větší rozdíl nadmořských výšek) se zvýšilo napětí vyvolané isochorickým tlakem. Zároveň se však zvýšilo i napětí vyvolané tlakem větru, jehož nárůst byl dokonce větší, než nárůst napětí od vnitřního tlaku. V poměrném čísle se tak vliv vnitřního tlaku na celkové napětí v tabuli skla snížil. Isochorický tlak má v tomto případě dominantní vliv na zatížení izolační jednotky pouze do rozměru 0,4 m × 0,4 m. Na obr. 7.5 je znázorněna závislost napětí na rozměru pro výsledné namáhání v letním a zimním období pro izolační dvojskla osazená ve vyšší nadmořské výšce (1065 m.n.m.). V porovnání s výsledným namáháním pro nadmořskou výšku 345 m.n.m., viz obr. 7.3, vzrostlo celkové výsledné normálové napětí ve skleněné tabuli přesunem do vyšší nadmořské výšky více než třikrát, avšak poměr mezi napětím od větru a napětím od isochorického tlaku zůstal stejný. Ze závislosti napětí na rozměru tabule v obr. 7.5 je rovněž patrné, že výsledné napětí od zatížení v létě a v zimě je téměř shodné již od rozměru dvojskla 1,3 m × 1,3 m. Rozhodující pro návrh izolačního dvojskla je na rozdíl od skel osazených v nižší nadmořské výšce letní období. 7.3.2 Parametrická studie obdélníkového izolačního dvojskla Studie se shodnými vstupními parametry, viz kap. 7.3, byla provedena pro obdélníkové izolační dvojsklo po obvodě prostě uložené s delší stranou o rozměru b = 2a, kde a je kratší strana obdélníku. Nejmenší posuzovaný rozměry izolační jednotky byl 0,2 m × 0,4 m a největší pak 1,5 m × 3,0 m. Na obr. 7.6 je zobrazená závislost normálového napětí na rozměru skla zvlášť pro zatížení větrem a zvlášť pro vnitřní zatížení v letním a zimním období. 57 Obr. 7.6: Porovnání napětí od větru a isochorického tlaku v závislosti na rozměru Z výsledků na obr. 7.6 je zřejmé, že i pro obdélníkové izolační jednotky je přibližně stejný trend v poměru vnitřního a vnějšího napětí, jako u jednotek čtvercových. Isochorický tlak má tedy dominantnější vliv pro malá dvojskla přibližně do rozměru 0,5 m × 1,0 m. Na obr. 7.7 je znázorněná závislost normálového napětí na rozměru skleněné tabule pro výsledné namáhání v letním a zimním období, tedy pro kombinaci zatížení větrem a vnitřním zatížení. Obr. 7.7: Závislost napětí na rozměru pro výsledné zatížení v letním a zimním období Ze závislosti normálového napětí na rozměru tabule, viz obr. 7.7, lze i zde konstatovat, že výsledné napětí pro léto a zimu je shodné až pro tabule větších rozměrů, tj. od velikosti 0,6 m × 1,2 m. Rozhodujícím obdobím, shodně jako u čtvercových izolačních jednotek osazených ve stejné nadmořské výšce, je zimní období. 58 7.4 Shrnutí Snaha o co největší transparentnost moderních staveb vede ke zvětšováním okenních otvorů a fasádních dílců, přičemž použití izolačních jednotek je v současnosti z tepelně technického hlediska nezbytné. To klade i vyšší nároky na navrhování těchto konstrukcí. Pracovní verze evropské normy prEN 16612 uvádí výpočetní postupy pro návrh nenosných izolačních dvojskel a trojskel, která jsou po obvodě prostě uložena. Při návrhu je však kromě vnějšího zatížení (vítr) třeba uvažovat i s vnitřním zatížením, zejména isochorickým tlakem a teplotou v zimním i letním období. Závěrem, na základě studie, lze konstatovat, že napětí od vnitřního tlaku izolačních jednotek nelze zanedbávat. Čím menší je rozměr izolačního dvojskla, tím větší vliv na celkové napětí má. Dalším významným poznatkem studie je, že v rámci zeměpisných a meteorologických podmínek ČR se nijak výrazně nemění poměr mezi napětím od vnitřního a vnějšího zatížení. Za zmínku však stojí, že v drsnějších horských podmínkách dosahuje napětí od vnitřního zatížení extrémních hodnot v letních měsících. Kdežto naopak v běžných podmínkách (např. podmínky hlavního města Prahy) dosahuje vnitřní napětí maximálních hodnot v měsících zimních. Tento fakt je dán tím, že vnitřní zatížení od rozdílných nadmořských výšek se sčítá s teplotním zatížením v létě a naopak odečítá od zatížení v zimě. Na základě provedené parametrické studie lze rovněž konstatovat, že výsledná napětí od zatížení větrem a vnitřního zatížení jsou pro letní a zimní období shodná pro dvojskla větších rozměrů. Z toho vyplývá, že nelze izolační dvojskla navrhovat pouze na zatížení v letním, respektive zimním obdobím, ale vždy je nutné návrh provést pro obě roční období. 7.5 Literatura [7.1] Draft prEN 16612 „Glass in building – Determination of the load resistence of glass panes by calculation and testing“, CEN – European committee for standardization, květen 2013, Brusel, Belgie. [7.2] ČSN EN 572-1: 2005 – Sklo ve stavebnictví, základní výrobky ze sodnovápenatokřemičitého skla - Definice a obecné fyzikální a mechanické vlastnosti, ČNI, 2005. [7.3] ČSN EN 1991-1: 2005 – Zatížení konstrukcí, ČNI, 2005. [7.4] ČSN EN 410: Sklo ve stavebnictví, stanovení světelných a solárních charakteristik zasklení, ČNI, 2011. [7.5] ČSN EN 673: – Sklo v stavebnictví, stanovení součinitele prostupu tepla (hodnota U), ČNI, 2011. [7.6] J. Feber: Návrh izolačních dvojskel. Bakalářská práce – vedoucí M. Eliášová, FSv ČVUT, Praha, 2015. 7.6 Oznámení Kapitola byla vypracována s podporou grantu GAČR č. 14-17950S. 59 8 HYBRIDNÍ PRVKY KOMBINUJÍCÍ SKLO S JINÝMI MATERIÁLY 8.1 Úvod Skleněné nosníky patří k atraktivním konstrukčním prvkům a to zejména v architektonicky exponovaných stavbách. Mimo nesporné řady estetických výhod je jejich hlavní nevýhodou (ve srovnání s nosníky navrženými např. z oceli či betonu) zejména nižší únosnost a křehké chování při porušení. Koncept hybridních nosníků, které spojují sklo s jiným materiálem, představuje nový typ konstrukčního prvku, jehož předností je vyšší únosnost, tuhost i zbytková únosnost po vzniku trhliny ve skleněné stojině a to při zachování vysoké míry transparentnosti celého konstrukčního prvku. 8.2 Funkce hybridního nosníku Vývoj hybridních nosníků vychází z představy posílení skla v tažené oblasti, jelikož pevnost skla v tahu je rozhodujícím a omezujícím faktorem při návrhu skleněného nosníku. Přidaný materiál je díky své tuhosti schopen alespoň částečně přebírat tahová napětí při namáhání prvku ohybem. Protože k porušení skla dochází náhle bez předchozích varovných náznaků, je další výhodou hybridních konstrukcí jejich zbytková únosnost, kdy po porušení skla na tažené straně nosníků jsou tahové normálové síly dále přenášeny výztužným prvkem (či přidanou pásnicí) z jiného houževnatého materiálu, který do jisté míry zamezí dalšímu rozevírání trhlin a porušení prvku, obr. 8.1. sklo g tlak výztužný prvek s tah Obr. 8.1: Schématické rozdělení sil v hybridním nosníku po porušení, [8.1] Vzhledem k požadované míře bezpečnosti konstrukcí ze skla se pro nosné prvky používá vrstvené sklo, obvykle s PVB či EVA fólií nebo s ionoplastem SentryGlas. Při porušení totiž zůstávají úlomky skla přilepeny k mezivrstvě, která zabrání odpadávání střepů a zároveň přispívá ke zvýšení zbytkové únosnosti - životnosti konstrukce. Kromě vlastní mezivrstvy má na chování hybridních nosníků vliv i druh použitého skla. Z grafu na obr. 8.2 je patrné, že zbytková únosnost závisí na míře předpětí použitého skla. Nejnižší zbytkovou únosnost mají tedy hybridní nosníky, které jsou z tvrzeného skla. Důvodem je roztříštění celé skleněné tabule při prvním porušení na drobné krychličky, jejichž počet je 60 tím větší, čím větší je předpětí povrchové vrstvy. Naopak hybridní konstrukce z plaveného skla sice plavené sklo tepelně zpevněné sklo – nižší míra předpětí tepelně zpevněné sklo – vyšší míra předpětí [Fultimate / Finitial] Míra zbytkové únosnosti po vzniku první trhliny mají nejnižší únosnost (do vzniku první praskliny ve skle), ale míra zbytkové únosnosti je vysoká. tvrzené sklo Vnitřního předpětí použitého skla [MPa] Obr. 8.2: Závislost zbytkové únosnosti na předpětí skleněné tabule, [8.2] Smykové síly mezi sklem a výztužným prvkem jsou obvykle přenášeny lepeným spojem, jehož chování závisí na materiálu lepidla, tvaru průřezu, umístění připojované výztuhy, resp. pásnice. Smyková tuhost použitého lepidla má významný vliv na chování hybridní konstrukce, viz obr. 8.3. Deformace konců hybridního nosníku L a) tuhý spoj b) poddajný spoj c) bez spojení Průběh normálového napětí po výšce nosníku Obr. 8.3: Normálové napětí po průřezu hybridního nosníku [8.3] 61 Krajním případem, viz obr. 8.3a), je nosník s tuhým (nepoddajným) spojem mezi skleněnou stojinou a pásnicemi. Při zatížení nedochází v místě spoje mezi stojinou a pásnicemi k žádnému posunu. Použití tuhého lepeného spoje tedy vede k vysoké únosnosti hybridního nosníku. Druhým teoretickým krajním případem, viz obr. 8.3c), je hybridní prvek bez jakéhokoliv spojení mezi stojinou a pásnicemi (či výztuhou), což vede k neomezeným posunům v místě kontaktu obou použitých materiálů. Ohybový moment je přenášen pásnicemi a stojinou samostatně bez vzájemného spolupůsobení a míra příspěvku pásnic do ohybové tuhosti je téměř zanedbatelná. V tomto případě má hybridní nosník malou ohybovou tuhost a tím také malou únosnost a velkou svislou deformaci ve srovnání s případem na obr. 8.3a). Chování skutečného lepeného spoje spadá mezi výše popsané krajní případy – viz obr. 8.3b). U prvků s polotuhým spojem dochází k omezenému posunu mezi stojinou a pásnicemi. Míra spolupůsobení obou částí nosníku je tak ovlivněna smykovou tuhostí - poddajnosti lepeného spoje, na které závisí i výsledná únosnost a celková ohybová tuhost konstrukce. 8.3 Příklady hybridních konstrukcí se stojinou ze skla Výzkumem v oblasti hybridních nosníků se v současnosti zabývá řada evropských univerzit a výzkumných center. Hlavní směr tohoto vývoje se soustředí na hybridní nosníky ze skla a oceli, ale používají se i další materiály, jako je např. dřevo, vyztužený beton, uhlíková vlákna. 8.3.1 Hybridní nosníky ze dřeva a skla Koncept hybridní konstrukce využívající spojení skla se dřevem byl uplatněn při návrhu stropních nosníků hotelu Palafitte ve Švýcarsku, obr. 8.4. Nosníky průřezu tvaru I o rozpětí 6,0 m a osové vzdálenosti 3,87 m byly navrženy podle místních norem na celkové zatížení 2,4 kN/m2, které představuje vlastní tíhu konstrukce a zatížení sněhem. Průřez nosníku tvoří skleněná stojina a dřevěné pásnice, viz obr. 8.5. 212 160 587 12 362 65 142 Obr. 8.4: Sklo-dřevěné nosníky – realizovaná konstrukce, Obr. 8.5: Průřez hybridního [8.4] nosníku, [8.4] 62 Lepený spoj mezi stojinou a pásnicemi po celé délce nosníku zajišťuje spolupůsobení obou použitých materiálů. Nosník má dostatečnou tuhost, i když stojina byla navržena z jednovrstvého plaveného skla o tloušťce pouze 12 mm a výšce 580 mm. Plavené sklo bylo použito na základě experimentů, které realizaci předcházely. Provedené experimenty měly kromě únosnosti hybridních sklo - dřevěných nosníků ověřit rovněž jejich zbytkovou únosnost, tj. schopnost přenášet alespoň minimální provozní zatížení i po vzniku první trhliny ve skleněné stojině. Další pracoviště, kde byl proveden experimentální výzkum sklo-dřevěných nosníků, byla University of Minho v Portugalsku, [8.5]. Zde byly zkoušeny hybridní nosníky, jejichž stojina byla z plaveného dvouvrstvého skla, viz obr. 8.6. Na lepený spoj mezi dřevěnými pásnicemi a skleněnou stojinou bylo rovněž použito polymerové lepidlo. 200 10 22,5 15 22,5 45 20 60 Obr. 8.6: Hybridní nosník ze dřeva a skla, Univerzita Obr. 8.7: Průřez hybridního nosníku - Minho, Portugalsko, [8.5] Linnæus University ve Švédsku Experimentální výzkum hybridních nosníků ze dřeva a skla proběhl rovněž na Linnæus University ve Švédsku, [8.6]. Nosníky průřezu I měly stojinu z plaveného skla o tloušťce 10 mm, která byla osazena do drážky vyfrézované v dřevěné pásnici, viz obr. 8.7. Drážka byla o 5 mm, resp. o 3 mm širší než tloušťka skla. Vzniklá mezera mezi sklem a dřevem byla vyplněna polymerovým lepidlem. Skutečná smyková pevnost vybraných lepidel (akrylát, silikon, polyuretan) byla pro hybridní nosník předem experimentálně stanovena. 8.3.2 Hybridní nosníky z betonu a skla Experimentální výzkum hybridních nosníků se skleněnou stojinou a betonovými pásnicemi byl proveden na TU v Grazu, viz obr. 8.8 a obr. 8.9, [8.7]. Stojina nosníku byla vyrobena z třívrstvého tvrzeného skla s PVB fólií o tloušťce 3 8 mm, na pásnice byl použit vysoko-pevnostní beton 63 s výztuží o pevnosti v tlaku fc = 190 MPa. Vzhledem k celkovému rozpětí nosníku 7,8 m byla stojina složena z jednotlivých skleněných panelů, jejichž styky byly po délce vystřídané. V místě styku byla mezi skleněnými tabulemi ponechána mezera 5 mm. 120 120 33 3x8 560 Obr. 8.8: Příčný řez hybridním Obr. 8.9: Porušení skleněné stojiny nosníku překročením pevnosti nosníkem ze skla a betonu, v tahu skla, [8.7] [8.7] Klíčovým parametrem z hlediska celkové únosnosti hybridního nosníku z betonu a skla je opět přenos podélných smykových sil, který je zajištěn přímým kontaktem mezi sklem a betonem. Zvýšení smykové pevnosti spoje napomáhá smršťování betonu. Pevnost spoje lze ovlivnit i tvarem hrany skleněné tabule a zvětšením kontaktní plochy, viz obr. 8.8. Zkušební tělesa byla zatížena osamělými břemeny působícími v rovině stojiny až do kolapsu prvku. K porušení nosníku došlo buď překročením smykové únosnosti podélného spoje mezi stojinou a pásnicí, nebo dosažením tahové pevnosti skla. Vznik prvních trhlin ve skleněné stojině nevedl k okamžitému kolapsu nosníku, konstrukce tedy měla určitou zbytkovou únosnost a tahová normálová napětí od ohybu byla v tomto případě přenášena vyztuženou betonovou pásnicí i po porušení skleněné stojiny. 8.3.3 Skleněné nosníky vyztužené uhlíkovými nebo skelnými vlákny Jiným typem hybridních konstrukcí jsou skleněné nosníky vyztužené uhlíkovými (CFRP) nebo skelnými (GFRP) vlákny. Výztuhy jsou vloženy na tažené straně do mezivrstvy, která spojuje jednotlivé tabule skla, viz obr. 8.10. Výzkum tohoto typu skleněných nosníků s vloženým profilem z uhlíkového nebo skleněného vlákna proběhl na TU Delft v Holandsku a na Universitě Stuttgart, [8.1]. Hlavní výhodou tohoto typu vyztužení je minimální vizuální dopad na skleněné nosníky. 64 plavené sklo mezivrstva výztuha z uhlíkových vláken Obr. 8.10: Vyztužení skleněného nosníku uhlíkovým vláknem, [8.1] 8.3.4 Hybridní nosníky ze skla a oceli Nejrozšířenějším materiálem pro ohýbané hybridní nosné prvky ze skla je, vzhledem ke svým materiálovým vlastnostem a z estetických a architektonických důvodů, ocel. Výzkum těchto konstrukcí lze rozdělit do dvou hlavních skupin. První skupinu tvoří hybridní nosníky vyztužené ocelovými profily pouze na tažené straně, druhou skupinu představují hybridní nosníky vyztužené na tažené i tlačené straně nebo nosníky průřezu I s ocelovými pásnicemi. 8.3.4.1 Hybridní nosníky ze skla s výztuhou z oceli na tažené straně Hybridní nosníky jsou v tomto případě tvořeny skleněným nosníkem, který je vyztužen profilem malých rozměrů na tažené straně. Profil je spojen s tabulemi vrstveného skla pomocí lepeného spoje případně přímo vlaminován tak, aby jeho vizuální dopad byl minimální. Při překročení tahové pevnosti skla dochází ke vzniku prvních trhlin v tažené oblasti nosníku, ale konstrukce je schopná dále přenášet zatížení, má zbytkovou únosnost. Rozvoj a růst trhlin je omezen protažením výztužného prvku, který pohlcuje lomovou energii a brání rychlému rozvoji trhlin ve skleněné tabuli. Trhliny se navíc nešíří po celé výšce nosníku, ale jejich rozvoj je omezen pouze na taženou oblast. zatížení sklo porušení skla výztuha deformace Obr. 8.11: Koncept působení hybridního nosníku při zatížení, [8.1] 65 Výztužný prvek přenáší po porušení skla tahové síly v místě trhlin. Společně s tlakovými silami, které přenáší neporušené sklo v tlačené oblasti, vykazuje nosník vysokou míru zbytkové únosnosti, viz obr. 8.11. Rozsáhlý výzkum těchto nosníků proběhl na TU Delft v Holandsku, [8.1], [8.2]. 8.3.4.2 Hybridní nosníky ze skla s výztužným průřezem na tažené a tlačené straně Experimentálním výzkumem hybridních nosníků ze skla a oceli se v posledních letech zabývala řada evropských pracovišť. Již v roce 2004 byly provedeny zkoušky hybridního nosníku o průřezu I se skleněnou stojinou a ocelovými pásnicemi na RWTH Aachen v Německu [8.8], viz obr. 8.12. Ocelové pásnice byly přišroubovány k ocelovým úhelníkům, mezi které byla vlepena stojina z vrstveného skla. Protože zkušební tělesa měla délku 12 m, byla stojina nosníku složena ze šesti skleněných tabulí. V dalších letech na provedené experimenty navázal výzkum hybridních nosníků, který proběhl ve spolupráci RWTH Aachen, TU Dortmund v Německu a ČVUT v Praze, [8.3]. Obr. 8.12: Hybridní nosník ze skla a oceli průřezu I, [8.8] Hybridní nosník ze skla a oceli průřezu I, jehož výzkum byl proveden na FSv ČVUT, představuje nový typ nosného konstrukčního prvku vhodného zejména na transparentní stropní či střešní konstrukce nebo na svislé podpůrné prvky velkoplošných skleněných fasád. Nosník je sestaven ze stojiny z vícevrstvé tabule skla a ocelových pásnic, viz obr. 8.13, které jsou vzájemně spojeny pomocí lepeného spoje, [8.9]. Obr. 8.13: Hybridní nosník ze skla a oceli průřezu I 66 Chování hybridního nosníku při zatížení je nejvíce ovlivněno geometrií spoje mezi skleněnou stojinou a ocelovými pásnicemi, viz obr. 8.14, a druhem použitého lepidla. Lepený spoj musí být dostatečně tuhý, aby byl schopen přenášet vnitřní síly (podélná smyková namáhání) mezi sklem a ocelí. Zároveň však musí být schopen dostatečně pružně reagovat na rozdílné teplotní deformace obou materiálů a díky své poddajnosti také umožňovat přerozdělení napětí v rámci vrstvy lepidla aby eliminoval špičky napětí v kritických místech uložení a vnesení zatížení. Druh lepidla výrazně ovlivňuje nejen chování nosníku při zatížení a rozdělení napětí po průřezu, ale také zbytkovou únosnost, tedy schopnost přenášet zatížení i po vzniku prvních trhlin ve skle. Výběr vhodného druhu lepidla závisí nejen na jeho materiálových charakteristikách, ale je potřeba zohlednit další faktory, jako je např. chování z hlediska dlouhodobého zatížení či změny teploty, stárnutí spoje, proveditelnost a celkově před návrhem zhodnotit vlivy prostředí, ve kterém se bude nosník vyskytovat. Někdy je nutné např. kvůli vyšším výkyvům okolní teploty nebo dynamickému zatížení přistoupit k výběru poddajnějšího lepidla i za cenu nižší celkové únosnosti nosníku. a) spoj pomocí U profilu b) spoj pomocí L profilů c) spoj do drážky d) přímý spoj Obr. 8.14: Varianty spoje ocelové pásnice a skleněné stojiny S ohledem na výrobní možnosti z různých variant provedení spoje mezi stojinou a ocelovými pásnicemi byl vybrán přípoj s pomocným U profilem, který byl k ploché oceli tvořící pásnici přivařen průběžnými koutovými svary, obr. 8.14a). Další vhodnou variantou je přímý spoj, ve kterém je skleněná stojina připojena přímo k ocelové pásnici pomocí vrstvy lepidla, obr. 8.14d). Tento spoj však dosahuje nižších hodnot únosnosti vzhledem k menší kontaktní ploše a nižší dílčí ohybové tuhosti pásnic. Obr. 8.15: Zkušební tělesa: vlevo - spoj s pomocným U profilem, vpravo – přímý spoj 67 Z architektonických důvodů však může být přímý spoj nejvíce přínosný. Zkušební tělesa byla vytvořena v obou výše zmíněných variantách přípojů stojiny a pásnic, viz obr. 8.15. V průběhu experimentů byly hybridní nosníky o rozpětí 4 m prostě podepřeny a zatíženy dvojicí osamělých břemen, které byly od sebe vzdáleny 1,0 m, tj. 0,5 m na každou stranu od středu rozpětí nosníku. V podporách a uprostřed rozpětí byl nosník držen tak, aby nemohlo dojít k příčnému posunu a natáčení průřezu okolo podélné osy nosníku, viz obr. 8.16. Obr. 8.16: Schéma uspořádání experimentů V rozsahu tohoto článku jsou uvedeny pouze průměrně dosažené výsledky pro výše popsané detaily přípojů mezi sklem a ocelí za použití akrylátového dvousložkového lepidla. V případě přímého spoje mezi sklem a ocelí a stojiny tvořené jednovrstvým tepelně tvrzeným sklem tl. 19 mm a výšky 290 mm činila síla na mezi únosnosti prvku 75 kN, tj. cca 80 % nárůst únosnosti oproti nosníku, který by byl tvořen samotnou skleněnou stojinou. Rozdělení napětí po průřezu pro různé působící ohybové momenty a příspěvek pásnic k celkové momentové únosnosti je patrný na obr. 8.17. V případě přípoje s pomocným U profilem, stejného lepidla a stojiny tvořené dvouvrstvým tepelně tvrzeným sklem Poloha bodu na v rámci průřezu [mm] 2 12 mm výšky 290 mm činí průměrná síla na mezi únosnosti dokonce 130 kN. -150 M = 16,5 kNm M = 16,5 kNm M = 16,5 kNm M = 30,3 kNm M = 30,3 kNm M = 30,3 kNm M = 48,8 kNm M = 48,8 kNm M = 48,8 kNm 300 250 200 150 100 50 -100 -50 0 0 50 100 150 Napětí [MPa] Obr. 8.17: Průběh normálového napětí po výšce nosníku pro různé ohybové momenty 68 8.4 Závěr V tomto článku bylo zmíněno několik typů hybridních konstrukcí se stojinou ze skla, které byly uvedeny jako příklady progresivně se vyvíjejícího odvětví pokročilého navrhování nosných konstrukcí ze skla. Zejména vzhledem k absenci návrhových norem a postupů pro podobné konstrukce je v praxi vždy nutné provedení experimentální části pro ověření správné funkce konstrukčního prvku a také posouzení konstrukce za pomoci analytických a numerických metod řešení s přihlédnutím k dílčím součinitelům spolehlivosti pro všechny použité materiály (sklo, lepidlo). Tomu musí předcházet volba vhodného druhu lepidla a ověření jeho mechanických a přetvárných charakteristik, které se většinou nevyskytují ani v technických listech výrobců. Díky rozšiřujícím se znalostem v této oblasti se však hybridní konstrukce, kde klíčovým prvkem je polotuhý nosný lepený spoj, dostávají do stále většího zájmu architektů a inženýrů a jejich použití přestává být jen výjimečnou záležitostí. Kapitola vznikla za podpory grantu COST CZ LD 13014 8.5 Literatura [8.1] Louter Ch.: Fragile yet Ductile – Structural Aspects of Reinforced Glass Beams. 2011, Wöhrmann Print Service, Netherland, p. 326, ISBN 978-90-8570-743-1. [8.2] Structural glass: Heron, Special Issue on Structural Glass, volume 52, No. 1/2, 2007, ISSN 0046-7316. [8.3] Abeln B., Preckwinkel E., Yandzio E, Eliášová M., Netušil M., Grenier C.: Development of innovative steel-glass-structures in respect to structural and architectural design (INNOGLAST). Final Report, Research Fund for Coal and Steel, contract no. RFCS-CT-2007-00036, 2010. [8.4] Kreher K., Natterer J.: Timber-Glass-Composite Girders for a Hotel in Switzerland. Structural Engineering International, Vol. 14, No 2, 2004, pp. 149–151, ISSN 1016-8664 [8.5] Cruz P., Pequeno J.: Timber-Glass Composite Beams: Mechanical Behaviour Architectural Solutions. Challenging Glass, Conference on Architectural and Structural Application of Glass, 2008, IOS Press, Netherlands, p. 439-448, ISBN 978-1-58603-866-3. [8.6] Blyberg L., Serrano E.: Timber/Glass Adhesively Bonded I-beams. Research Report, Linnæus University, School of Engineering, 2010. [8.7] Freytag B.: Glass-Concrete Composite Technology. Structural Engineering International, Vol. 14, No. 2, 2004, pp. 111–117, ISSN 1016-8664. [8.8] Abeln B., Preckwinkel E.: Entwicklung hybrider Stahl-Glas-Träger. Stahlbau 4/2011, Ernst&Sohn, ISSN 0038-9145 A6449. [8.9] Netušil M., Eliášová M.: Design of the Composite Steel-Glass Beams with Semi-Rigid Polymer Adhesive Joint. In: Journal of Civil Engineering and Architecture. 2012, vol. 57, no. 6, p. 1059-1069. ISSN 1934-7359. 69 9 NÁVRH VELMI ŠTÍHLÝCH VZPÍNADLOVÝCH SLOUPŮ 9.1 Úvod Chování tlačeného štíhlého prutu závisí na jeho geometrických a materiálových vlastnostech. Ideální prut ztrácí stabilitu (vybočuje) při dosažení kritického zatížení, zatímco únosnost skutečného imperfektního prutu je závislá též na jeho imperfekcích a definici únosnosti (např. jako dosažení kluzu v nejvíce namáhaných vláknech, tj. vzpěrné únosnosti) a je vždy nižší než kritické zatížení. Velmi štíhlé pruty jsou žádány jako estetické pohledové prvky, ale štíhlost limituje kritické zatížení i únosnost. Použitím předpjatých vzpínadlových prutů lze obě hodnoty násobně zvýšit za cenu zvýšených nákladů na výrobu a montáž, ale i ovlivnit estetické vnímání konstrukce (obr. 9.1). Obr. 9.1: Sloupy budov v Londýně (vlevo a ve středu), opěry výtahu Grande Arche v Paříži Vzpínadlový prut je obvykle tvořen hlavní trubkou s rozpětím L, navařeným trubkovým křížem se čtyřmi rameny s délkou a v úhlu 90° a lanky pro vnesení předpětí (obr. 9.2). Realizovány však byly i pruty s více kříži, popř. kříži se třemi rameny v úhlu 120°, nebo pruty pouze se dvěma rameny v rovinném uspořádání. N N tvar vybočení symetrický antisymetrický lana T T L kříž Ls T N T N a a Obr. 9.2: Vzpínadlový prut v základním uspořádání (vlevo), označení pro výpočet (vpravo) 70 9.2 Stabilita ideálního vzpínadlového prutu Kritické zatížení Ncr prutu v základním uspořádání podle obr. 9.2 lze odvodit z geometrických vztahů, podmínek rovnováhy a Hookova zákona (Smith a kol. [9.1], Hafez a kol. [9.2]). Základní předpoklady analytického odvození: 1. zatížení je v ose hlavního prutu, který je ideálně přímý, 2. spojení mezi hlavním prutem a rameny kříže je tuhé, 3. spojení lanek s hlavním prutem a rameny kříže je neposuvné kloubové, 4. osová deformace ramen kříže je zanedbána, 5. vybočení nastává v rovině ramen. Pozn.: V důsledku předpokladů 4 a 5 se výsledné kritické zatížení z analytického výpočtu bude poněkud lišit od numerického řešení vhodným softwarem MKP. Hlavní prut může vybočit v symetrickém nebo antisymetrickém tvaru (obr. 9.2). Tvar vybočení ovlivňuje geometrie uspořádání (krátká ramena vedou obvykle k symetrickému vybočení), tuhostní poměry mezi hlavním prutem a rameny a též velikost předpětí lanek. Charakteristiky základního prutu (délka L): Ac [mm2], Ic [mm4], Ec [MPa] Kc plocha, moment setrvačnosti, modul pružnosti, 8E c I c E c Ac [N/mm], Bc [N/mm] osová a ohybová konstanta celého prutu. L L3 Charakteristiky ramene kříže (délka a): Aa [mm2], Ia [mm4], Ea [MPa] Ka Ea Aa E I [N/mm], Ba a 3 a [N/mm] a a plocha, moment setrvačnosti, modul pružnosti, osová a ohybová konstanta ramene kříže. Charakteristiky lanek (délka Ls): As [mm2], Es [MPa] Ks Es As [N/mm] Ls plocha, modul pružnosti. osová konstanta lanka. Kritické zatížení hlavního prutu lze vyjádřit obvyklým vztahem: N cr 2 Ec I c L 2 (9.1) kde ohraničující limity plynou z okrajových podmínek: a) pro prut bez táhel = 1 (tj. Ncr = NE, Eulerova síla), b) pro prut s nekonečně tuhými rameny kříže a nekonečně tuhými táhly, tj. prut v místě kříže vetknutý: = 0,35 (tj. Ncr ≈ 8,18 NE). Kritické zatížení prutu se tedy může pohybovat mezi (NE a 8,18 NE). Z analytického řešení předpjatých vzpínadlových prutů [9.2] plyne, že velikost kritického zatížení pro dané charakteristiky závisí na velikosti předpětí lanek. Jak ukazuje graf na obr. 9.3, předpětí (v každém lanku označeno T) vymezuje 3 oblasti chování vzpínadlového prutu: 71 Ncr [kN] zóna 3 zóna 2 Ncr,min= NE zóna 1 Ncr,max Tmin Topt Tmax předpětí v táhle T [kN] Obr. 9.3: Teoretické kritické zatížení v závislosti na předpětí lanek Zóna 1: Předpětí je velmi nízké (T < Tmin), takže při zatížení tah v lankách vymizí, prut se chová jako bez lanek a kritické zatížení prutu dosáhne pouze Eulerovy síly NE = Ncr,min. Pro minimální předpětí platí: Tmin C1 N E (9.2) kde parametr C1: C1 cos 1 2 sin 2 n cos 2 2 K c Ka 2 K c Ks (9.3) Pro prostorové uspořádání (4 lanka) n = 4, pro rovinné uspořádání (2 lanka) n = 2. Zóna 2: Předpětí T je větší než minimální Tmin, ale menší nebo rovné optimálnímu předpětí Topt, při kterém má kritické napětí největší hodnotu Ncr,max. Předpětí v lankách je v této oblasti aktivní (nenulové) až do okamžiku vybočení. Kritická síla prutu v této oblasti plyne ze vztahu: N cr ,2 T C1 (9.4) Zóna 3: Předpětí T je větší než optimální Topt. V tomto případě zůstávají lanka při vybočení aktivní (napjatá). Účinek předpětí v lankách zvyšuje zatížení a tedy snižuje kritické napětí prutu. Maximální předpětí, které vyvolá samo o sobě vybočení prutu, je dáno vztahem: Tmax N cr ,max n cos (9.5) a opět pro prostorové uspořádání (4 lanka) n = 4, pro rovinné uspořádání (2 lanka) n = 2. Kritická síla prutu v této oblasti plyne ze vztahu: N cr ,3 N cr ,max nT cos C2 (9.6) a pro parametr C2 platí: 72 n cos 2 C2 1 (9.7) 1 2 sin 2 2 K c K a Ks Stanovení maximální kritické síly prutu Ncr,max závisí na předpokládaném tvaru vybočení (obr. 9.2) a plyne z řešení goniometrických rovnic pro hodnotu kl, danou výrazem: kl L 2 N E c Ic (9.8) Pro symetrický tvar vybočení je nutné splnit rovnici: 2K s kl 3 sin 2 Bc kl tg kl (9.9) Pro antimetrický tvar vybočení je nutné splnit rovnici: Bc sin 2 cos 2 1 kl tg kl 3B 2 K s kl 2 tg kl a (9.10) Maximální dosažitelné kritické zatížení (obr. 9.3): Po vyřešení hodnot kl pro oba tvary vybočení plyne kritické zatížení ze vztahu (9.8), pro menší z obou hodnot kl: N cr ,max 4 kl Ec I c L2 2 (9.11) Optimální předpětí (obr. 9.3): Topt N cr ,max C1 (9.12) 9.3 Únosnost skutečného imperfektního vzpínadlového prutu Imperfektní prut lze analyzovat jednak z hlediska pružné nelineární stability (dává obraz o skutečném vybočení), nebo z hlediska únosnosti (pro spolehlivý návrh). symetrický tvary vybočení: antisymetrický Z numerických studií nelineární pružné stability interaktivní MKP (Saito a kol. [9.3]) pro reálné imperfekce ve tvaru symetrického, interaktivního a maximální antimetrického a vybočení podle obr. 9.4 amplitudou L/300 v souladu s Eurokódem (EN 1993-1-1) vyplývá, že pro reálný vzpínadlový prut s předpětím blízkým optimálnímu předpětí Topt podle vztahu (9.12) je tvar vybočení obvykle interaktivní a tedy Obr. 9.4: Tvary vybočení při nelineární analýze obvyklý návrh na druhý tvar vybočení nemusí imperfektního vzpínadlového prutu být konzervativní. 73 Doporučuje se tedy předpětí v rozsahu 2Topt ÷ 3Topt, které vede ke stabilnímu chování konstrukce, přičemž pokles kritického zatížení je malý. Experimenty (Osofero a kol. [9.4]) na 18 vzpínadlových předpjatých prutech ukázaly, že pokud rozhoduje symetrické vybočení, vyšší předpětí zvyšuje únosnost konstrukce (důvodem je aktivní zapojení všech 4 lanek). Naopak rozhoduje-li antisymetrické, popř. interaktivní vybočení, zvyšování předpětí vede ke snížení únosnosti (protože lanka na konkávní straně zvyšují ohyb hlavního prutu). Únosnost Nmax vyšetřovali MKP (ABAQUS software) v parametrické studii Wadee a kol. [9.5] a výsledky upravili v souladu s experimenty. Ukázalo se, že únosnost imperfektních předpjatých prutů je v zóně 1 a zóně 2 do předpětí cca 0,4 Topt vyšší než kritická, zatímco pro vyšší předpětí a v zóně 3 až do předpětí 3Topt nižší než kritická (viz schematický obr. 9.5). N [kN] Ncr,max zóna 3 zóna 2 a T ~ 0,4Topt Ncr,min= NE zóna 1 únosnost N max maximální b Tmin 3Topt Topt Obr. 9.5: Únosnosti předpjatých prutů ve vztahu ke kritickému zatížení Vhodné hodnoty maximálních únosností Nmax pro symetrické i antisymetrické únosnosti a předpětí Tmin, Topt a 3Topt jsou uvedeny v tab. 9.1 a 9.2. Tab. 9.1: Symetrické vybočení: Normalizované maximální únosnosti Nmax/Ncr,max pro dané imperfekce a úrovně předpětí T Amplituda imperfekce (Nmax/Ncr,max)sym,zóna1 (Nmax/Ncr,max)sym,Topt (Nmax/Ncr,max)sym,3Topt L/1000 19,0(2a/L)+0,10 14,0(2a/L)2 -3,1(2a/L)+0,75 1,00-1,2(2a/L) L/400 17,0(2a/L)+0,13 58,0(2a/L)2 -14,1(2a/L)+1,16 0,84-1,2(2a/L) L/200 13,5(2a/L)+0,28 0,71-3,0(2a/L) 0,72-1,4(2a/L) Tab. 9.2: Antisymetrické vybočení: Normalizované maximální únosnosti Nmax/Ncr,max pro dané imperfekce a úrovně předpětí T Amplituda imperfekce (Nmax/Ncr,max)anti,zóna1 (Nmax/Ncr,max)anti,Topt (Nmax/Ncr,max)anti,3Topt L/1000 1,00(2a/L)+0,80 1,50(2a/L)+0,25 0,74 L/400 0.80(2a/L)+0,63 0,70(2a/L)+0,33 0,58 L/200 0,70(2a/L)+0,44 0,60(2a/L)+0,20 0,43 74 Únosnost předpjatého vzpínadlového prutu lze z tabulkových hodnot a daného předpětí T stanovit lineární interpolací v souladu s obr. 9.5. Imperfekce lze při návrhu volit podle Eurokódu (pro trubky válcované za tepla podle normové tabulky 5.1 hodnota 1/300, pro trubky tvarované za studena 1/200). Interpolační vztahy pro libovolné předpětí lanek T jsou dále uvedeny: Symetrické vybočení (obvykle pro poměr 2a/L Є (0,05, 0,175): - předpětí T Є (Tmin, 0,4Topt) → tj. první část zóny 2 (a): 1 N max / N cr ,max sym ,zóna 1 N max T Tmin N max / N cr ,max sym ,zóna 1 N 0,4 Topt Tmin cr ,max sym ,zóna 2 a - předpětí T Є (0,4Topt, Topt) → tj. druhá část zóny 2 (b): N max / N cr ,max sym ,Topt 1 N max T 0,4Topt 1 N 0 ,6 Topt cr ,max sym ,zóna 2b - předpětí T ≥ Topt (9.13) (9.14) → tj. zóna 3: N max / N cr ,max sym ,3Topt N max / N cr ,max sym ,Topt N max T Topt N 2Topt cr ,max sym ,zóna 3 N max / N cr ,max sym ,Topt (9.15) Antisymetrické vybočení (obvykle pro poměr 2a/L > 0,175): - předpětí T ≤ Tmin → tj. zóna 1: konstantní hodnoty jsou ve druhém sloupci tab. 9.2. - předpětí T Є (Tmin, Topt) → tj. zóna 2: N max / N cr ,max Topt N max / N cr ,max anti ,zóna1 N max T Tmin N Topt Tmin cr ,max anti ,zóna 2 N max / N cr ,max anti ,zóna1 - předpětí T ≥ Topt (9.16) → tj. zóna 3: N max / N cr ,max 3Topt N max / N cr ,max Topt N max T Topt N Topt cr ,max anti ,zóna 3 N max / N cr ,max Topt (9.17) 9.4 Závěr Pro předpjatý vzpínadlový prut s jedním křížem uprostřed délky lze dosáhnout výrazného zvýšení kritického zatížení ideálního prutu (teoreticky až 8,18 Eulerovy síly) i návrhové únosnosti reálného imperfektního prutu (reálně až cca 5 oproti nepředpjatému prutu). Pro praktický návrh dané geometrie, průřezů a materiálů vzpínadlového prutu jsou uvedeny vztahy pro stanovení tvaru jeho vybočení, optimálního předpětí lanek a výsledné únosnosti. 75 Podle zahraničních experimentů lze zavedením několika křížů dosáhnout zvýšení únosnosti mnohonásobně (20÷45 ). Výzkum v této oblasti pokračuje i na FSv ČVUT v Praze. 9.5 Příklad Použití výše uvedených vztahů demonstruje jednoduchý příklad jednoho ze zkoušených nosníků na naší katedře, s prostorovým křížem (viz [9.6]). Geometrie a parametry prutu (obr. 9.6): N Hlavní trubka 502 [mm], L = 5000 mm: Ac = 301,59 mm2, Ic = 87009,6 mm4, Ec = 200000 MPa, T L = 5000 T E c Ac 200000 301,59 12063,7 N/mm, L 5000 Bc 8E c I c 8 2 106 87 ,1 103 1,11 N/mm. L3 50003 Rameno trubkového kříže 25x1,5 [mm], a = 250 mm: Aa = 110,74 mm2, Ic = 7675,7 mm4, Ec = 200000 MPa, T N Ka Ea Aa 200000 110 ,74 88592 ,0 N/mm, a 250 Ba Ea I a 2 106 7 ,67 103 98,25 N/mm. a3 2503 Lanka Macalloy Ø 4 mm: a a = 250 T Kc As = 12,57 mm2, Ec = 200000 MPa, Ls =2513 mm, Obr. 9.6: Geometrie Ks Es As 200000 12 ,57 1000 ,1 N/mm. Ls 2513 Eulerova kritická síla nepředpjatého prutu: N cr 2 Ec I c L2 2 2 105 8,70 10 4 5000 2 6870,0 N. Úhel lanek s hlavním prutem: = 5,71° (tj. cos = 0,995; sin = 0,0994). C1 cos 1 2 sin n cos 2 K c Ka 2 K c Ks 2 2 0 ,995 1 2 0,0994 2 4 0 ,995 2 12063,7 88592 ,0 2 12063,7 1000,1 Tmin C1 N E 0,0354 6870 243 N Rovnice pro symetrické vybočení (9.9): 2K s kl 3 sin 2 Bc kl tg kl kl 2 1000,1 0 ,0994 2 kl tg kl 1,11 3 tj. Řešení je (kl)sym = 3,78. Rovnice pro antisymetrické vybočení (9.10): 76 0,0354 Bc cos 2 1 kl tg kl 2 2 K s kl 2 tg kl sin 3Ba 1,11 0 ,0994 2 tj. 0,9952 kl tg kl 1 3 98,25 2 1000 ,1 kl 2 tg kl Řešení je (kl)anti = 3,635. Rozhoduje menší kritické zatížení, tj. antimetrické vybočení, (9.11): N cr ,max 4 kl Ec I c 4 3,6352 2.105 8,70 10 4 36790 N. L2 5000 2 2 Optimální předpětí, (9.12): Topt N cr ,max C1 36790 0,0354 1302 N (tj celkem pro 4 lanka 4·1,3 =5,2 kN). Podle doporučení uvedeného v odst. 9.3 je voleno návrhové stabilní předpětí T = 2Topt = 2·1302 = 2604 N. Pro trubku válcovanou za studena je podle Eurokódu 3 počáteční imperfekce L/200. Odtud ze vztahu pro rozhodující antimetrické vybočení, předpětí 2Topt (9.17) a imperfekci L/200 z tab. 9.2: N max / N cr ,max 3Topt N max / N cr ,max Topt N max T Topt N max / N cr ,max Topt N Topt cr ,max anti ,zóna 3 0,43 0 ,60 (2 250 / 5000) 0,20 2604 1302 0 ,60 (2 250 / 5000) 0,20 0 ,43 1302 Kritické zatížení pro předpětí 2Topt = 2604 N ze vztahu (9.6): N cr ,3 N cr ,max nT cos C2 36790 4 2604 0 ,995 1,164 26426 N, kde podle (9.7) a : C2 1 n cos 2 1 2 sin 2 2 K c K a Ks 1 4 0,9952 1,164 1 2 0 ,0994 2 2 12063,7 88592 ,0 1000 ,1 Odtud maximální únosnost: N max 0 ,43 26426 11363 N. Pozn.: Tuto únosnost lze porovnat s únosností nepředpjatého prutu z oceli S355 podle Eurokódu 3, pro nějž vychází: Ncr = 6870 N; vzpěrná únosnost pro štíhlost 3,95 , křivku vzpěrnosti c a součinitel vzpěrnosti χ = 0,057 : Nb,Rd = χ fy/γM1 = 0,057·301,59·355/1,0 = 6102,7 N. Poměr únosnosti předpjatého a nepředpjatého prutu tedy činí: 11363,0/6102,7 = 1,86. 9.6 Literatura [9.1] Smith, R.J., McCaffrey, G.T., Ellis, J.S.: Buckling of a single cross-arm stayed column. Journal of the Structural Division ASCE ST1, Jan. 1975, s. 249-288. [9.2] Hafez, H.H., Temple, M.C., Ellis, J.S.: Pretensioning of single-crossarm stayed columns. Journal of the Structural Division ASCE ST2, Feb. 1979, s. 359-375. [9.3] Saito, D., Wadee, M.A.: Numerical studies of interactive buckling in prestressed steel stayed columns. Engineering Structures, 31, 2009, s. 432-443. 77 [9.4] Osofero, A.I., Wadee, M.A., Gardner, L.: Experimental study of critical and post-buckling behaviour of prestressed styed columns. Journal of Constructional Steel Reesearch, 79, 2012, s. 226-241 [9.5] Wadee, M.A., Gardner, L., Osofero, A.I..: Design of prestressed stayed columns. Journal of Constructional Steel Reesearch, 80, 2013, s. 287-298 [9.6] Píchal, R., Macháček, J.: Stability of stainless steel prestressed stayed columns. Sborník 21st International Conference Engineering Mechanics 2015, 11.÷14. 5. 2015, Svratka, ČR 9.7 Oznámení Kapitola vznikla za podpory grantu GAČR č. 103/13/25781S. 78 10 NÁVRH STYČNÍKŮ OCELOVÝCH KONSTRUKCÍ METODOU KONEČNÝCH PRVKŮ S KOMPONENTAMI 10.1 Úvod Styčníky ocelových konstrukcí se navrhují pomocí experimentů a podle nich připravených analytických modelů. Pro spoje otevřených průřezů je v Evropě v kap. 6 ČSN EN 1993-1-8 rozpracována metoda komponent (MK). MK je omezena na předpověď chování spojů se známým předpokladem rozložení vnitřních sil ve styčníku a popsanými komponentami. Pro styčníky obecného tvaru obecně namáhané byl připraven model, který využívá metody konečných prvků a analytických modelů pro popis chování komponent, Component based finite element method (CBFEM). V příspěvku jsou popsány hlavní principy CBFEM, které se jsou využity v programu IDEA Connection. Při návrhu MK se styčník rozloží na jednotlivé komponenty, tj. desky, svary, šrouby, kotvy atd. Vztahem síla a deformace se popíše se chování jednotlivých komponent. Pro předpověď únosnosti se z předpokládaného rozdělení vnitřních sil stanoví vnitřní síly na komponenty a ověří se, zda není překročena jejich únosnost. Obr. 10.1: Příklady komplikovaného styčníku ocelových konstrukcí řešeného CBFEM S rostoucí složitostí přípoje, viz obr. 10.1, je odhad vnitřních sil, které působí na komponenty obtížnější. K jejich zjištění lze s výhodou využít metody konečných prvků. Detailní posouzení komponent metodou konečných prvků je obtížné a díky časové náročnosti a nutnosti validace a verifikace řešení na experimentech v praxi nepoužitelné. Například únosnost šroubu lze modelovat objemovými elementy, využít materiálový model s popisem porušení a uvažovat i s jejich utahování. Pro stanovení únosnosti jednotlivých komponent se využívají historicky ověřené experimentální 79 poznatky shrnuté v normách, viz např. [10.1]. Předmětem příspěvku je popis modelování, které je vhodné pro návrh styčníků ocelových konstrukcí CBFEM. Metoda je rozpracována, verifikována a validována v publikacích [10.2] až [10.5]. 10.2 Modely 10.2.1 Plech Plech lze s výhodou modelovat skořepinovými prvky. Doporučuje se použít čtyřúhelníkové prvky s bilineární násadou. Využívá se skořepinový prvek, který vznikne spojením membránového a deskového modelu. Čtyřúhelníkový prvek je dán čtyřmi uzly. Každý uzel má všech šest stupňů volnosti, tj. translace a rotace. Deformace po prvku jsou rozděleny na membránové složky a ohybové složky. Při membránovém chování jsou uvažovány i rotace kolmé na rovinu elementu. Tím je dosaženo plné 3D formulace prvku. Deformace je popsána bilineárními funkcemi, které jsou svázány s translačními deformacemi v uzlech. Na hranách elementu jsou k funkcím přidány kvadratické bázové funkce. Ty jsou svázány s rotacemi kolmými na rovinu prvku. Formulace ohybového (deskového) chování prvku je založena na Mindlinově hypotéze (uvážení smykové deformace). Je založena na populárním MITC4 prvku. Rotace normály desky je popsána bilineárními funkcemi. Smyková deformace je po hraně prvku konstantní. Výsledné vnitřní síly v uzlech prvku a matice tuhosti prvku je počítána klasicky integrací ve čtyřech gausových bodech. V každém z těchto integračních bodu je řešeno plastické chování deskostěny rozdělením do pěti integračních bodů po výšce desky, tj. Gaus - Lobatto integrace. V každé takto vzniklé vrstvě na desce je ze známých přetvoření vyšetřován nelineární elasto-plastický stav materiálu. Materiál je popsán ideálně elastoplasticky podmínkou von Mises HMH. Mezní plastické přetvoření je pro odhad únosnosti omezeno na 5 %. 10.2.2 Svar Desky lze přímo spojit sítí. Toho je použito pří modelování válcovaných průřezů. Model svaru spojuje plechy pomocí deformačně – silové vazby mezi skupinou konečně prvkových uzlů. Využívá se interpolace deformace po prvcích, která se nazývá Multi-Point constraints. Při řešení se náhradní zatížení, kterým působí deska přes svar na následující desku a z tohoto náhradního zatížení se pomocí Lagrangeových multiplikátorů sestaví deformační podmínka vazby mezi uzly sítě obou plechů. Výhodou tohoto přístupu je, že není třeba vázat jednotlivé konečně prvkové sítě desek mezi sebou přímo. Interpolační vazby umožní vázat různé sítě, aniž by docházelo k borcení konečně prvkové sítě. Vazba umožňuje odsazení střednicové plochy desky hrany následné desky jako na reálné konstrukci. Vazba umožňuje při přenášení namáhání modelovat ve střednicové rovině skutečnou tloušťku svarového spoje. Ve styčníku jsou tloušťky svarů a plechu srovnatelné s délkovými proporcemi. Velikost svaru/náběhu má například výrazný vliv na tuhost čelní desky, která se projeví páčením 80 šroubů na deformované konstrukci. Do posouzení svaru přímo vstupují síly přenášené mezi spojovanými deskami, viz obr. 10.2. Obr. 10.2: Svařovaný styčník, pohled na přípoj, průběh vnitřních sil ve svaru na pásnici, detail modelu 10.2.3 Kontakt mezi plechy Pro kontakt mezi deskami se využívá penalizačního postupu. V případě detekce penetrace uzlu do druhé kontaktní plochy se zavede mezi těmito uzly penalizační tuhost. Z důvodu konvergence je tuhost během iterací nelineárního řešiče řízena heuristickými postupy. Řešič detekuje místo kontaktu automaticky a sestaví interpolační vazbu mezi penetrujícím uzlem a uzly kontaktní plochy obdobně jako u svaru. To umožňuje kontakt mezi různými sítěmi, viz obr. 10.3. Penalizační postup umožňuje automatické sestavování modelu. Řešení kontaktu mezi deskami má zásadní vliv na přerozdělení sil ve šroubech přípoje při páčení, viz obr. 10.3. Obr. 10.3: Kontakt mezi plechy při páčení šroubového přípoje 81 10.2.4 Šroub Šroubový přípoj je modelován třemi sub-komponentami. Dřík šroubu je modelován jako nelineární pružina mezi dvěma uzly. Pružina dříku šroubu nepřenáší tlak. Tlak se realizuje kontaktem spojovaných desek. V tahu a ve smyku se pružina dříku šroubu chová nelineárně. Deformace dříku šroubu v tahu a ve smyku je popsána bilineárně. Řešení odpovídá experimentálním poznatkům z literatury a vlastní studie, viz [10.1]. V nelineárním řešiči se uvažuje interakce mezi smykem a tahem v dříku šroubu. Vnitřní síly ve šroubu se ověřují podle čl. 3.6 ČSN EN 1993-1-8. Druhá sub-komponenta šroubu přenáší tahové síly ze šroubu do desky. Využívá se obdobné technologie jako u svaru. Stanovuje se náhradní plošné zatížení pod hlavou šroubu. Z náhradního zatížení je sestavena interpolační vazba (Multi-point constraints) mezi uzlem dříku a uzly spojované desky. Tvar náhradního zatížení pod hlavou šroubu ovlivňuje ohyb desky pod hlavou šroubu. Tvar se nejvíce projeví při nárůstu sil ve šroubu při jeho páčení, viz obr. 10.4. Třetí sub-komponenta šroubu řeší smyk ve šroubovém spoji. Dřík šroubu se opře jen na jedné straně otvoru. Opření se modeluje pomocí kontaktních elementů mezi uzlem dříku šroubu a uzly okrajů otvoru. Tuhost deskostěnových elementů v okolí otvoru je navržena tak, aby bylo dosaženo odpovídajícího únosnosti v otlačení dříku při použití plastického materiálu desky. Řešení zahrnuje ověření symetrického a nesymetrického vytržení skupiny šroubů. Obr. 10.4: Namáhání čelní desky šroubového přípoje 10.2.5 Kotvení patní deskou Betonový blok je popsán pružným poloprostorem s tuhostí odpovídající dané třídě betonu. Podloží je popsáno Winklerovým modelem. Tuhost podloží odpovídá hodnotám popsaným v čl. 6.2.7 ČSN EN1993-1-8 pro metodu komponent. Kotvení patní deskou je modelováno nelineárním kontaktem mezi betonovým blokem a patním deskou. Podloží je nečinné při ztrátě kontaktu mezi patním plechem a betonovým blokem. Kontaktní tlaky jsou využity pro ověření porušení podrcením při prostorovém namáhání betonového bloku patky pod oblastí, která je omezena pružnou deformací patní desky, pod níž se zvykově předpokládá ještě dostatečně rovnoměrné napětí. 82 Kotevní šroub je modelována obdobně jako šroub s hlavou a matkou. Jeho jedna strana je vetknuta do betonového bloku. Tuhost kotevního šroubu závisí na jeho rozměrech a uvažuje se podle čl. 6.2.6.11(2) ČSN EN1993-1-8. Síla v kotevním šroubu se posuzuje na únosnost dříku šroubu v tahu a betonu na vytržení kotvy a kužele betonu. 10.3 Analýza 10.3.1 Únosnost Základní úlohou je nelineární výpočet modelu pro stanovené zatížení vnějšími silami. Je použita Newtonova iterace v kombinaci s heuristickými postupy řízení iteračního přírůstku. Tím je dosaženo stability výpočtu a uspokojivé konvergence bez nutnosti vstupů uživatele do nastavení řešiče. Dále jsou shrnuty postupy řešení styčníků ocelových konstrukcí. Do řešiče jsou předávány hodnoty únosností jednotlivých komponent. Nelineární výpočet je řízen připravenou nadřazenou procedurou. Procedura hledá zatížení, při kterém je dosaženo únosnosti některé z komponent, kterou je únosnost přípoje vyčerpána. 10.3.2 Tuhost Kvalita návrhu styčníku se promítne do jeho vhodné tuhosti. Počáteční tuhost styčníku lze stanovit jako sečnu při namáhání na 1/10 jeho únosnosti. Při výpočtu po krocích s postupně se zvyšující hladinou zatížení lze sestavit závislost momentu na natočení nebo síly na deformaci. 10.3.3 Deformační kapacita Výhodou CBFEM modelu je přímý výpočet přetvoření jednotlivých částí styčníku. Pro posouzení deformační kapacity se uvažuje měrné poměrné přetvoření oceli 15 %, šroubů 5 % a svarů 5 %. Pro neznámé horní hranice meze kluzu a meze pevnosti se uvažuje pro tažné komponenty součinitel zlepšení materiálu 1,25, který je doporučován pro seismický návrh v kap. 6 ČSN EN 1998-1. Obr. 10.5: Příklady ztráty stability nevyztužených plechů přípoje svařovaných průřezů 10.3.4 Štíhlé tlačené plechy Styčníky se navrhují z plechů tlustých tak, aby nebyla omezena jejich únosnost místním boulením. Kvalita návrhu tlouštěk plechů ve styčníku se ověří stabilitním výpočtem. Pro návrh se využívá 83 lineární výpočet stability desek v celém styčníku. Stanoví se násobek zatížení do ztráty stability, viz obr. 10.5. Z kritického zatížení se pro jednotlivé desky obecného tvaru stanoví jejich únosnost při místním boulením podle přílohy B ČSN EN1993-1-5. 10.4 Validace a verifikace Pro spolehlivé využití pokročilých modelů na návrh konstrukcí je vypracována metodika jejich validace experimenty a verifikace jinými modely. CBFEM je verifikován na výsledcích výpočtu podle kap. 6 a 7 v ČSN EN 1993-1-8 [10.1]. Pro rozdíly únosnosti menší než 5 % se konstatuje dobrá shoda. V případě, že CBFEM dává větší únosnosti, validuje se pokročilý vědecký MKP model na experimentech a vypočtou se numerické experimenty, které potvrdí správnost navrženého řešení, viz [10.3]. 10.5 Shrnutí CBFEM umožňuje spolehlivý návrh styčníků ocelových konstrukcí, který je ověřen rozsáhlou validační a verifikační studií. Výsledky poskytují statikovi jasnou informaci, jak jsou jednotlivé části styčníku využity a jaký detail je pro dané konstrukční řešení optimální. Implementace metody CBFEM do software IDEA Connection umožňuje srovnatelnou rychlost a pracnost řešení se stávajícími návrhovými postupy pro jednoduché styčníky. Navíc CBFEM přináší snadné řešení komplikovaných detailů při jejich obecném namáhání. Kromě únosnosti lze stanovit počáteční tuhost i deformační kapacitu styčníku. 10.6 Literatura [10.1] ČSN EN1993-1-8, Navrhování ocelových konstrukcí, Navrhování styčníků, ČNI, Praha, 2007. [10.2] Šabatka L., Wald F., Bajer M.: Praktické navrhování styčníků ocelových konstrukcí, 52. Celostátní konference o ocelových konstrukcích, 2014, Hustopeče. [10.3] Wald, F., Gödrich, L., Šabatka L., Kabeláč, J., Navrátil, J.: Component Based Finite Element Model of Structural Connections, v Steel, Space and Composite Structures. Singapore, 2014, 337-344, ISBN 978-981-09-0077-9. [10.4] Wald F., Šabatka L., Kabeláč J., Kolaja D., Pospíšil M.: Structural Analysis and Design of Steel Connections Using Component Based Finite Element Model (CBFEM), Journal of Civil Engineering and Architecture, 10/2015. [10.5] Wald, F., M. Kurejková, Gödrich, L.,Martínek K. Šabatka L., Kabeláč, J.: Simple and advenced models for connection design in steel structures, International Conference on Advances v Civil and Environmental Engineering, Pulau Pinang, 2015. 10.7 Oznámení Kapitola vznikla s podporou grantu Technologické agentury České republiky „Pokročilý software pro optimální návrh obecných styčníků stavebních ocelových konstrukcí“ č. TA03010680. 84 11 MODELY POŽÁRU V TUNELECH 11.1 Úvod Článek seznamuje s problematikou požární bezpečnosti v železničních tunelech. První část představuje požadavky na bezpečnost v železničních tunelech a používané požární modely – zjednodušené (teplotní křivky) a pokročilé numerické modely metodou CFD. Druhá část uvádí ověřovací příklad, který lze využít k verifikaci numerických modelů či jako praktický návod řešení dané problematiky. 11.2 Požární bezpečnost železničních tunelů Podle zahraničních statistik jsou požáry v tunelech méně časté než na otevřeném prostranství. Avšak při uvážení faktu, že vlak přepravuje stovky osob či tun nákladu, teplo uvolněné při požáru v tunelu může dosáhnout až desetinásobku oproti teplu uvolněného při požárech na otevřeném prostranství a finančně náročných oprav spojených s nemalými ztrátami při výpadku dopravního spojení, následky požáru v tunelu mohou být mnohonásobně vyšší. Například při požáru tunelu v Jižní Koreji v roce 2003 zemřelo 200 osob, následkem požáru v tunelu v Azerbajdžánu v roce 1995 bylo 220 mrtvých a 256 zraněných osob, dokumentace požáru v tunelu Susa v Itálii z roku 1997 uvádí škody v rozsahu jedné lokomotivy, 13 vagónů spolu s 156 přepravovanými automobily. V historii samostatné ČR dosud nedošlo k tragické události spojené s požárem vlakové soupravy v železničním tunelu. Nicméně tato naštěstí velmi příznivá statistika je totožná se statistikou tunelů silničních. Přesto v současné době neexistují hlasy, které by zpochybňovaly investice to protipožárního zabezpečení silničních tunelů, které se velmi významně podílí na celkových nákladech na výstavbu silničních tunelů. Tragické následky požáru v železničních tunelech jsou spolu s dalšími činiteli způsobeny především nedostatečnou technologickou vybaveností. Ačkoliv vybavenost nových tunelů bezpečnostními prvky stoupá, 82 % tunelů v ČR vystavených před rokem 1945 je prakticky bez technologického vybavení. Bezpečnost některých tunelových staveb je zanedbána z důvodu umístění v těžko přístupném terénu. Například k tunelům na trase Svitavy – Brno není zhotovena příjezdová komunikace ani nástupní plochy pro potřeby HZS. Těžko přístupný terén u estakády Plasy na trase Plzeň – Most zcela znemožňuje bezpečnou evakuaci osob. U nově vystavovaných tunelů (aktuálně realizovány Ejpovický tunely o délce 4150 m) problém požární ochrany narůstá s jejich délkou. 11.3 Požadavky na bezpečnost železničních tunelů V české republice se bezpečností v železničních tunelech zabývá norma ČSN 73 7508 z roku 2002 a nařízení komise EU č. 1303/2014 o technické specifikaci pro interoperabilitu, tzv. TSI, týkající se „bezpečnosti v železničních tunelech“ železničního systému Evropské unie. Evropská směrnice TSI 85 musí být dodržována všemi členskými státy EU. ČSN na ni přímo navazuje a upřesňuje určité obecné požadavky pro podmínky v ČR. Tunely jsou dle těchto norem rozděleny do dvou skupin a to na „standartní“ a „nadstandartní“. Do nadstandartní skupiny tunelů jsou zatříděny tunely s délkou nad 1 km nebo se specifickými parametry, které by výrazněji zvyšovaly riziko vzniku požáru nebo ztěžovaly zásah hasičům. Takovými specifiky mohou být velká intenzita dopravy či výškový rozdíl portálů. Dle ČSN 73 7508 kapitoly 6.3.11.1 se u nově navrhovaných a rekonstruovaných tunelů navrhuje koncepce požárního zabezpečení na základě podrobné analýzy podmínek konkrétní tunelové stavby. Tato obsahuje analýzu rizik, návrh jejich eliminace a z nich vyplívající stavebně technologická opatření v tunelu a organizačně provozní opatření v příslušném úseku železniční trati pro zajištění požární bezpečnosti. Mezi základní požadavky TSI a ČSN 73 7508 týkající se požární bezpečnosti ve všech typech železničních tunelů patří: 1. odolnost tunelových konstrukcí a reakce stavebních materiálů na požár; 2. únikové cesty; 3. značení únikových cest. V tunelech nad 500 m délky je nutné zajistit speciální vybavení: 4. nouzové osvětlení na únikových cestách; 5. únikové chodníky; 6. zásobování požární vodou. Tunely o délce nad 1000 m musí splňovat nadstandardní požadavky: 7. detekce požáru v technických místnostech; 8. bezpečná oblast; 9. přístup do bezpečné oblasti; 10. komunikační prostředky; 11. NAP a záchranná plocha, přístupové komunikace; Nucené větrání se navrhuje pouze v odůvodněných případech, což jsou například tunely delší než 1 km s malým výškovým rozdílem portálů, dlouhým stoupáním nivelety a velkou intenzitou dopravy. 11.4 Dynamika plynů při požáru v tunelu Dynamiku plynů při požáru v tunelech lze stejně jako při požáru v budovách popsat pomocí tří fází: fází rozvoje, fází ustáleného hoření a fází útlumu. Tyto fáze jsou ovlivněny množstvím paliva, ventilačními podmínkami, geometrií a konstrukčním provedením tunelu. Díky velkým tepelným ztrátám do okolních konstrukcí a úniku horkých plynů směrem k portálům v tunelech na rozdíl od požáru v uzavřeném prostoru nedochází k celkovému vzplanutí (tzv. flashoveru). Flashover můžu naopak snadno nastat v uzavřených prostorech vlakových vagónů či v kabinách vozů. Vlivem velkého množství vzduchu přistupujícímu k hoření v důsledku přirozeného či nuceného větrání v tunelech 86 dochází téměř vždy k požáru řízeným palivem. Požár řízený ventilací byl zaznamenán pouze v několika případech, kdy plameny pohltily více dopravních prostředků – např. požár v silničním tunelu Mont Blanc, Taury v roce 1999 (v plamenech 18 nákladních vozidel, 9 osobních vozidel, 1 dodávka a 1 motocykl – odhadem 190 MW, teploty více než 1000 °C [11.1]). Ve fázi útlumu oheň uhasíná převážně kvůli nedostatku paliva, zřídkakdy přechází k požáru řízeným ventilací. V případě řízení ventilací dojde k uhasnutí požáru při snížení obsahu kyslíku ve vzduchu na 13 %. Podle [11.1] vysoké proudění a tepelný tok odrážející se od okolních konstrukcí zpět k palivu způsobuje až čtyřnásobné uvolnění tepla při hoření v porovnání s hořením v otevřeném prostoru. Při rychlosti proudění 10 m/s může hodnota uvolněné energie dosáhnout až desetinásobku energie uvolněné v otevřeném prostoru. Tepelná radiace a později i vlastní proudění horkých zplodin hoření tak umožňují rychlé šíření požáru na další vagony nacházející se poblíž zdroje hoření. S rozvojem požáru v tunelu dochází ke změnám proudění plynů, které ovlivňují formování a směr pohybu horké podstropní vrstvy zplodin. Horká vrstva plynů nashromážděná pod stropem tunelu je ovlivněna velikostí požáru, způsobem větrání a výškou tunelu. V závislosti na sklonu tunelu a směru podélného proudění se tato vrstva šíří ve dvou směrech, nebo pouze směrem jedním. V případě nízké rychlosti proudění vzduchu (0 – 1 m/s, většinou přirozeného větrání) se vrstva šíří na obě strany tunelu od ohniska téměř rovnoměrně – obr. 11.1a. Při zvýšení rychlosti proudění k hranici 1 m/s dochází ve vzdálenosti přibližně sedmnáctinásobku výšky tunelu k obrácení zpětného tahu kouře směrem ke zdroji hoření – obr. 11.1b. Při střední rychlosti vzduchu (1 – 3 m/s) dochází ke zkrácení vrstvy kouře zpětného tahu na délku nula až sedmnáctinásobek výšky tunelu – obr. 11.1c. Vysoká rychlost proudění vzduchu (více než 3 m/s, nucené větrání) způsobuje pohyb kouřové vrstvy zejména ve směru proudění – obr. 11.1d. Rychlost proudění, při které je zpětný tah kouře nulový, se nazývá kritická rychlost. Pohyb zplodin hoření proti směru proudění vzduchu v tunelu je označován angl. slovem backlayering. Obr. 11.1: Schéma šíření kouře v závislosti na rychlosti proudění vzduchu v tunelu: a) nízká rychlost proudění (0 – 0,3 m/s), b) proudění na hranici nízké rychlosti (1 m/s), c) střední rychlost proudění (1 – 3 m/s), d) vysoká rychlost proudění (více než 3 m/s) [11.1]. V tunelu není přísun kyslíku ke zdroji hoření natolik intenzivní jako na volném prostranství a vlivem nedokonalého spalování dochází k tvorbě velkého množství toxických zplodin hoření. Zásadním 87 problémem z pohledu bezpečné evakuace je tedy odvod zplodin hoření z místa požáru. V případě kratších tunelů postačuje volný odtok zplodin z portálů. Jestliže se jedná o tunely delší, dochází k ochlazování zplodin hoření transportem tepla do ostění, ztrátě vztlaku a rozpadu stratifikace kouřové vrstvy. Zplodiny hoření tak v průběhu jejich proudění tunelovou troubou klesají a zhoršují možnosti evakuace tunelu. 11.5 Modely požáru pro tunelové stavby V projekční části tunelové výstavby je požární návrh většinou řešen od délky tunelu 350 m, která je považována za délku se zvýšeným rizikem bezpečnosti. Teplota plynu a rozvrstvení toxických plynů při požáru spolu s viditelností jsou klasifikovány jako nejdůležitější parametry ovlivňující bezpečnost osob při haváriích v tunelech. Tyto parametry stejně jako délku plamene pod stropem tunelu, kterou je nutné znát k posouzení šíření požáru mezi více vozidly, lze stanovit na základě teplotních křivek a jednoduchých empirických vztahů. Cílem je však určit přesné chování požáru a šíření toxických látek v tunelu, které odpovídá skutečnosti, a nalézt tak rovnováhu mezi vybavením tunelu bezpečnostními prvky a jejich přínosem ke zvýšení bezpečnosti provozu v daném místě. V tomto případě je vhodné využít metodu dynamické analýzy plynů (CFD). 11.5.1 Teplotní křivky K modelování rozvoje teplot při požáru v tunelu lze použít tři typy křivek: uhlovodíkovou, RABT a RWS křivky. Obr. 11.2: Teplotní křivky používané pro tunelové stavby v porovnání s normovou teplotní křivkou 88 Každá křivka je zaměřena na odlišný požár, je tudíž nutné předem definovat, pro jaké dopravní prostředky bude tunel využíván. Na obr. 11.2 jsou uvedené křivky porovnány s normovou teplotní křivkou. Uhlovodíková křivka (HC – HydroCarbon curve) Křivka svým rychlým nárůstem simuluje požár hořlavých kapalin jako například ropy či benzínu v částečně uzavřeném prostoru. Křivka nezahrnuje klesající fázi vlivem odhořívání paliva. Její maximální hodnota je 1100 °C, odkud je dále konstantní. Uhlovodíková křivka je dána následujícím vztahem: , kde (11.1) T je teplota v °C a t je čas v min. Dále lze použít uhlovodíkovou křivku upravenou francouzskými předpisy, tzv. modifikovanou uhlovodíkovou křivku (HCM – HydroCarbon Modified curve). Maximální teplota křivky dosahuje 1300 °C. Křivka je popsána vztahem: , kde (11.2) T je teplota v °C a t je čas v min. RABT-ZTV křivky Křivky byly sestaveny na základě výsledků zkoušek evropského projektu EUREKA. Křivky mají během 5 min prudký nárůst teploty do maxima 1200 °C. Poté je teplota konstantní po dobu 30 min pro automobily (RABT-ZTV car) a 60 min pro vlaky (RABT-ZTV train), poté dochází k lineárnímu poklesu teploty během 110 minut u obou typů křivek na původních 15 °C. Vývoj obou křivek je popsán souřadnicemi v tab. 11.1. Tab. 11.1: Souřadnice křivek RABT-ZTV RABT – ZTV (vlak) Čas [min] Teplota [°C] 0 15 5 1200 60 1200 170 15 RABT – ZTV (automobil) Čas [min] Teplota [°C] 0 15 5 1200 30 1200 140 15 RWS křivka Křivka vyvinutá v Nizozemsku reprezentuje požár 50 m3 paliva o výkonu 300 MW po dobu 120 min. Použití této křivky je výhodné u tunelů s přepravou nebezpečných látek, např. při návrhu tunelového ostění na požár cisterny s hořlavým palivem. Křivka je dána souřadnicemi uvedenými v tab. 11.2. 89 Tab. 11.2: Souřadnice křivky RWS RWS (RijksWaterStaat) Čas [min] Teplota [°C] 0 20 3 890 5 1140 10 1200 30 1300 60 1350 90 1300 120 1200 180 1200 11.5.2 Numerické modely Numerické modely požáru, které se během posledního desetiletí staly účinným nástrojem v oblasti navrhování konstrukcí na účinky požáru i přípravě záchranných prací, umožňují vizualizaci šíření ohně a toxických plynů v tunelech včetně stanovení jejich základních parametrů jako je teplota a rychlost proudění plynu, rychlost uvolňování tepla, viditelnost a obsah zplodin hoření. K simulaci hoření v tunelech lze využít metodu dynamické analýzy plynů (CFD, z angl. Computational Fluid Dynamics). V současné době existuje mnoho softwarů k řešení dynamiky plynů, ať už komerčních (Smart Fire, Fluent, Sofie, FLACS) či volně dostupných (FDS). Požární specifika jsou v programech zavedena jako výpočetní submodely, například submodel hoření a sdílení tepla. Výpočetní programy jsou založeny na řešení rovnic zachování a přenosu energie, hmoty a hybnosti v každém z kontrolních objemů (metoda konečných objemů). Řešením Navier-Stokesových rovnic pro nestacionární proudění s ohledem na přenos tepla a kouře lze popsat výše zmíněné hledané veličiny. Míra přesnosti předpovědi šíření požáru závisí na správnosti veličin vstupujících do výpočtu. Výběru geometrie objektu, materiálových charakteristik, kinetice spalování a dalším okrajovým podmínkám musí být proto věnována velká pozornost. Nevýhodou CFD programů je vysoká uživatelská náročnost a obtížná dostupnost vstupních dat, zejména materiálových a požárních charakteristik, které mohou výrazně ovlivnit výstupní data. Vysoké požadavky na hardware jsou i v dnešní době limitujícím faktorem. O náročnosti výpočtu kromě vlastního simulovaného jevu rozhoduje jemnost/hrubost výpočetní sítě. Běžně se lze setkat s výpočty trvajícími několik dní či týdnů. Pro praktické využití pokročilého modelování je nutné zkontrolovat, zda je softwarový nástroj správně aplikován na konkrétní problémy. S tím souvisí dva důležité pojmy – verifikace a validace. Verifikací se rozumí ověření popisu modelu, kontrola správnosti jeho algoritmů, matematické přesnosti výpočtů, funkčnosti uživatelského prostředí apod. Validací se rozumí zhodnocení míry shody mezi počítačovou predikcí a fyzikálním modelem, tj. experimentálně získanými údaji. Správnost výsledků lze zkontrolovat pomocí ověřovacích příkladů (tzv. benchmark studies). Tyto příklady by měly být relativně jednoduché, provázené podrobnou textovou dokumentací, vstupními a výstupními údaji, aby 90 mohly být opětovně reprodukovány. Obecné principy ověřovacích příkladů jsou uvedeny v [11.2], [11.3] a [11.4]. 11.6. Ověřovací příklad Teplota plynu a rozvrstvení toxických látek při požáru jsou spolu s viditelností považovány za nejdůležitější parametry ovlivňující bezpečnou evakuaci osob při haváriích v tunelech. Tyto parametry lze s přesností určit pomocí výpočetního softwaru FDS v5 [11.5], který je založen na metodě dynamické analýzy plynů (CFD). K ověření správnosti a přesnosti výsledků kódu FDS v5 je sestaven verifikační model jednokolejného tunelu, který byl podroben výpočtu v softwaru Smart Fire v 4.3 [11.6]. Příklad lze využít k verifikaci numerických modelů či jako praktický návod řešení dané problematiky. 11.6.1 Model tunelu Model sestává z jednoduché geometrie tunelu délky 50,0 m, obdélníkového průřezu o rozměrech 5,0 5,0 m. Výpočetní oblast je rozdělena do tří sítí s dělením v poměru 200 20 20 (hrubá síť). Hořák o konstantním výkonu 1 MW a rozměrech 2,0 1,0 0,5 m je umístěn uprostřed délky tunelu (v FDS modelováno jako objekt s povrchem o dané rychlosti uvolňování tepla na jednotku plochy HRRPUA= 500 kW/m2). Ostění tunelu tvoří absolutně nevodivý materiál (v FDS adiabatický typ povrchu, tloušťky 0,1 m). Portály tunelu otevřené v celé ploše průřezu zajišťují přirozené proudění plynů (v FDS povrch typu VENT, OPEN). Před aktivací hořáku je vnitřní prostředí tunelu ustálené, počáteční teplota plynu je 15 °C (v FDS udáno teplotou TMPA). V tunelu nejsou umístěny žádné hořlavé materiály. Celkový čas simulace je 150 s. V obou softwarech je teplota plynu a rychlost proudění stanovena v ose tunelu ve výšce 0,55 m pod stropem. Model turbulence je v FDS řešen pomocí Smagorinskiho rovnic principem simulace velkých vírů (LES) s fixním součinitelem Cs rovným 0,2. Naopak v softwaru Smart Fire je turbulence řešena RANS modelem pomocí K-epsilon rovnic. V obou softwarech je ponechán model spalování v základním nastavení (v FDS směsný zlomek pro propan). Přestup tepla zářením je v FDS zajištěn pomocí 100 diskrétních úhlů, ve Smart Fire pomocí modelu 24 rays. Kompletní vstupní kód lze nalézt na webových stránkách semináře. 11.6.2 Výsledky Grafická vizualizace teploty a proudění horkého plynu v ose tunelu ze softwaru FDS/Smokeview je zobrazena na obr. 11.3 a 11.4. Vzhledem ke shodným okrajovým podmínkám na obou portálech a symetrickému umístění zdroje hoření dochází k rovnoměrnému šíření horkých plynů na obě strany. Na obr. 11.3a až 11.3c je zvýrazněna hranice 80 °C, která je považována za kritickou pro unikající osoby. Z obrázků lze vidět, že tloušťka podstropní vrstvy horkého plynu od 30 s do 100 s díky dostatečnému přísunu chladného vzduchu v relativně krátkém tunelu výrazně neroste. Dochází pouze 91 k jejímu posunu směrem k portálům. Odtok horkých plynů pod stropem a přítok chladného vzduchu z vnějšího prostředí ve spodní části tunelu lze pozorovat na obr. 11.4a a 11.4b. Kromě teploty a rychlosti proudění plynu lze pomocí výpočtu stanovit viditelnost, obsah škodlivých látek v produktech hoření a teplotu ostění konstrukce. a) b) c) Obr. 11.3: Vizualizace rozvoje horkého plynu z FDS: a) v 12 s, b) v 30 s, c) v 100 s výpočtu a) b) Obr. 11.4: Vizualizace rychlosti proudění plynů z FDS: a) v 30 s, b) v 100 s výpočtu Průběhy teploty plynu po délce tunelu vypočítané softwarem FDS v místě čidla v čase 30 s a 100 s pro model s hrubou sítí, které byly verifikovány s modelem řešeným v softwaru Smart Fire, jsou 92 zobrazeny na obr. 11.5. Jak lze předpokládat, maximální teploty je dosaženo přímo nad zdrojem hoření. S rostoucí vzdáleností od hořáku se teplota plynu rapidně snižuje. Teploty v oblasti do 5 m od hořáku a v blízkosti portálů jsou nižší než ve zbylé části tunelu, kde převládá jednosměrné proudění plynu. V těchto částech teplota fluktuuje vlivem směšování horkých a studených plynů při zvýšené rychlosti proudění a turbulencemi. Mimo tyto oblasti dosahuje teplota horkých plynů 100 °C. Obr. 11.5: Průběh teploty plynu po délce tunelu v 30 s a 100 s výpočtu (počátek osy x je v ose hořáku) 11.6.3 Studie citlivosti Z důvodu ověření vlivu velikosti výpočetní sítě na výsledky je výpočet shodného modelu, který je popsán v kapitole 11.6.1, proveden pro různé velikosti sítí. V tomto případě je použito jemnější dělení v poměru 400 40 40 u všech sítí. Při tomto dělení je velikost buňky sítě rovna 0,125 m. Obr. 11.6 ilustruje rozdíl výsledků teploty plynu v 30 s a 100 s výpočtu pro původní hrubou síť (velikost buňky sítě 0,250 m) a síť jemnější (0,125 m). Teplota je stanovena ve shodné poloze, 0,55 m pod stropem tunelu. V porovnání s obr. 11.5 je uvedena pouze symetrická polovina tunelu. Použitím jemnější výpočetní sítě je v místě nad hořákem dosaženo o 100 °C vyšší teploty oproti původnímu modelu. V části tunelu, kde převládá jednodimenzionální tok, teplota přesahuje 100 °C. Ve srovnání s modelem s hrubou sítí dochází k nárůstu teplot přibližně o 20 %. Aplikace jemnější výpočetní sítě v modelu má největší vliv v oblasti 5 m od hořáku. Zde je teplota plynu vyrovnána na obdobnou hodnotu jako v ostatních částech tunelu, tedy na 100 °C. Oproti předchozímu výpočtu s hrubou sítí se výsledky v této oblasti liší o 100 %. 11.7. Shrnutí Numerické modely mohou s velkou přesností předpovědět chování požárů a šíření toxických látek v tunelech. Míru shody je v praktických aplikacích nutné ověřit pomocí procesu verifikace a validace. 93 Ověřovací studie uvedená v tomto článku představuje relativně jednoduchý model jednokolejného železničního tunelu, který je řešen ve dvou nezávislých softwarových nástrojích - FDS a Smart Fire. Statistické vyhodnocení výsledků prokazuje, že numerický model dosahuje dobré shody (Paersonův korelační koeficient je roven 0,97). Na základě studie citlivosti, která zahrnuje analýzu vlivu velikosti výpočetní sítě na výsledky, se doporučuje v blízkosti zdroje hoření aplikovat jemnější dělení sítě. Naopak v oblasti, kde převládá jednodimenzionální tok plynů, lze použít hrubší síť, čímž dojde ke zkrácení doby výpočtu. Obr. 11.6: Vliv velikosti výpočetní sítě na rozvoj teploty plynu v FDS 11.8 Literatura [11.1] Beard, A., Carvel, R., et al. 2005. Handbook of Tunnel Fire Safety, ICE Publishing, Second edition, London, UK. [11.2] ISO FDIS 16730, Fire safety engineering – Assessment, verification and validation of calculation methods, 2008. [11.3] Wald F., Burgess I., Kwasniewski Wald F., Burgess I., Kwasniewski L., Horová K, Caldová E., 2014a. Benchmark studies, Experimental validation of numerical models in fire engineering, CTU Publishing House, Czech Technical University in Prague. [11.4] Wald F., Burgess I., Kwasniewski L., Horová K., Caldová E., 2014b. Benchmark studies, Verification of numerical models in fire engineering. CTU Publishing House, Czech Technical University in Prague. [11.5] McGrattan K., Hostika S., Floyd J., Baum H., Rehm R., 2007. Fire Dynamics Simulator (Version 5), Technical Reference Guide, NIST Special Publication 1018-5, p. 86, October 2007, U.S. [11.6] Ewer J., Jia F., Grandison A., Galea E., Patel M., 2013. Smart Fire – User guide and technical manual, Smartfire tutorials. 11.9 Oznámení Ověřovací studie uvedená v této kapitole vznikla za podpory projektu Centrum pro efektivní a udržitelnou dopravní infrastrukturu (CESTI). 94 12 TENKOSTĚNNÉ VAZNICE ZA POŽÁRU 12.1 Úvod Za studena tvarované průřezy jsou velmi běžné a efektivní zejména jako sekundární konstrukční prvky. Jejich typické využití je na halových objektech a jiných lehkých konstrukcích. Mezi hlavní výhody těchto prvků řadíme poměr mezi jejich vlastní tíhou a únosností. V neposlední řadě hraje důležitou roli i snadná doprava a montáž. Nicméně v případě požáru nízká hmotnost a štíhlost průřezu může způsobit vyšší nárůst teploty v prvku oproti za tepla válcovaným či svařovaným průřezům, což je s ohledem na únosnost nevýhodné. Návrhová norma ČSN EN 1993-1-2 [12.1] omezuje maximální teplotu průřezu třídy 4 hodnotou 350°C. To je bez pochyb velmi limitující. Kapitola na základě experimentů a numerických simulací popisuje chování tenkostěnných Z vaznic za požáru a uvádí možný přístup k posouzení této mimořádné situace. 12.2 Požární zkouška Na konci roku 2013 byl proveden experiment v požární zkušebně PAVUS ve Veselí nad Lužnicí. Zed vaznice o výšce 200 mm a tloušťce 1,5 mm byly umístěny mezi podpory na rozpon 6 m (uvnitř zkušební pece) s převislým koncem délky 2,5 m mimo zkušební pec. Převislá část reprezentovala vnitřní podporu spojitého nosníku o více polích. Nad touto podporou bylo použito pro spojení vaznic tzv. rukávu. To znamená, že v prvky pro jednotlivá pole jsou nad podporou zespojitěny přidanou vaznicí stejného průřezu, ale větší tloušťky (2,0 mm). Ta pokrývá oblast nejvyššího, záporného momentu. Geometrie a použité průřezy jsou na obr. 12.1. Veškeré průřezy jsou vyrobeny z oceli třídy S350GD. Dvě vaznice byly zkoušeny jako volné po celém jejich rozponu a zbylé dvě byly spojeny v místě horních pásnic pomocí trapézového plechu výšky vlny 55 mm a tloušťky plechu 0,7 mm. U převislé části (mimo pec) byl u všech prvků trapézový plech připevněn na obou pásnicích, aby bylo zabráněno jejímu klopení. Podporové botky byly vyrobeny z profilu U140, na které byly Z vaznice připevněny v místě stojiny pomocí čtyř šroubů M16. Obr. 12.1: Volba průřezu členěného prutu 95 12.2.1 Zatížení a průběh teploty během zkoušky Průřezy a zatížení byly vybrány tak, aby reprezentovaly skutečný případ prvků pro typickou střešní konstrukci. Zatížení bylo stanoveno na základě kombinace pro mezní stav únosnosti za běžné teploty. Zatížení reprezentuje sendvičový panel o vlastní tíze 0,15 kN/m2 (γG uvažováno 1,35) a zatížení sněhem 0,7 kN/m2 (γQ uvažováno 1,5), které představuje více než 90% využití únosnosti prvku za normálních podmínek. Pro kombinaci v případě požáru se dílčí součinitele bezpečnosti (γG a γQ) uvažují rovno 1,0 a kombinační faktor pro zatížení sněhem ψ1,1 = 0,2. Výsledná hodnota zatížení s vlivem koeficientů byla spočtena na 0,5 kN/m pro nestabilizované vaznice, kde zatížení bylo zavěšeno na stojině po 1 m v celé délce rozpětí a druhá hodnota zatížení 1 kN, které bylo aplikováno na převislém konci profilu (obr. 12.2). Pro případ stabilizovaných vaznic trapézovým plechem byla hodnota zatížení o 50% vyšší (obr. 12.3). Zatížení bylo umístěno na profilovaný plech kotvený do horních pásnic vaznic. Vaznice a rozmístění zatížení jsou vidět na fotografiích níže (obr. 12.4). Obr. 12.2: Zatížení jedné Z vaznice bez stabilizace horní pásnice Obr. 12.3: Zatížení jedné Z vaznice se stabilizovanou horní pásnicí pomocí profilovaného plechu Obr. 12.4: Vaznice umístěné nad pecí bez zatížení (vlevo) a v již uzavřené peci s namontovaným zatížením (vpravo) 96 Teplota plynu byla určena v souladu s normovou křivkou ISO 834 danou vztahem závislosti teploty na čase (12.1): g 20 345 log10 (8t 1) (12.1) kde θg je teplota plynu ve stupních Celsia a t je čas v minutách. Teplota vaznic byla měřena ve dvou příčných řezech na každém prvku. První řez byl uprostřed rozponu a druhý 500 mm od podpory směrem do pece (v oblasti spojovacího rukávu). Pro měření teploty byly použity navařené termočlánky. Průměrné hodnoty teplot pro všechny vaznice v polovině rozpětí a u podpory můžeme vidět na obr. 12.5. Teploty byly pro jednotlivé vaznice poměrně rovnoměrně rozložené. K pomalejšímu zvyšování teploty docházelo v místě u vnitřní podpory. To vyplývá ze zdvojení profilu θ [°C] vaznice v místě podpory. 1 000 800 600 400 200 0 0 15 30 Teplota plynu Teplota vaznice u podpory 45 60 t [min] Teplota vaznice uprostřed rozpětí Obr. 12.5: Průměrná teplota vaznice uprostřed rozpětí a vedle podpory Svislý průhyb byl měřen u každého prvku pouze uprostřed rozpětí. Měřená hodnota je rozdíl ve vzdálenosti mezi stropem pece a středem vaznice. Dominantně se jedná o hodnotu svislé deformace, nicméně při překlopení profilu či příčném vybočení je v měřené hodnotě přítomna částečně i tato vodorovná složka. V případě popisované zkoušky byla ale zanedbána a veškerá měřená deformace se přisoudila svislému průhybu. Průměrný průhyb (průměr ze dvou vaznic) je vynesen na obr. 12.6 odděleně pro vaznice s a bez plechu na horní pásnici profilu. Kladné znaménko značí směr dolů. 12.2.3 Interpretace výsledků zkoušky Během zkoušky byly pozorovány náhlé změny rychlosti v přírůstku svislé deformace (obr. 12.6). K počátečnímu nárůstu deformace směrem vzhůru výrazně přispívá nerovnoměrné rozložení teploty po průřezu, kde spodní pásnice vykazuje vyšší teplotu než horní oblast profilu. Tepelná roztažnost se proto projevuje více u spodní části konstrukce. 97 Zhruba po 7. minutě požární zkoušky díky tepelné roztažnosti došlo k nárůstu normálové síly přesahující tlakovou únosnost prutu a tím i k deformaci průřezu v místech s větším namáháním v důsledku vlivu ohybu. K tomuto jevu došlo v oblasti u spojovacího dílce a v polovině rozpětí. δ [mm] Deformace průřezů je patrná z obr. 12.7. 800 600 400 200 0 -200 0 15 30 Vaznice stabilizované plechem 45 60 t [min] Vaznice bez stabilizace Obr. 12.6: Průhyb zkoušených vaznic Ohybová únosnost u obou profilů byla stanovena podle ČSN EN 1993-1-2 [12.1] přibližně na 14-19 minutu. To odpovídá druhé oblasti s výrazným zvýšením deformace, ke které došlo po 15 min požární zkoušky. Při této teplotě je ohybová únosnost prutu překročena a průhyb se proto zvyšuje rychleji (postupně je vyčerpána únosnost jednotlivých průřezů). Zdeformovaný tvar vaznice můžeme pozorovat na obr. 12.8 a 12.9. Obr. 12.7: Požární zkouška po 15 minutě Obr. 12.8: Požární zkouška po 30 minutě Přibližně po 20 minutě zkoušky se plně rozvíjí chování charakterizované řetězovkou, kdy prvek působí jako tažené vlákno. Průhyby dosažené po hodině zkoušky byly 781 mm pro vaznice 98 stabilizované trapézovým plechem a 549 mm pro vaznice bez stabilizace horní pásnice. Zkouška byla ukončena po 65 min (obr. 12.10). Obr. 12.10: Vaznice po požární zkoušce Obr. 12.9: Požární zkouška po 60 minutě 12.3 Numerický model vaznice Požární zkouška byla následně porovnávána s numerickým (MKP) modelem. K modelování bylo použito software Abaqus a SAFIR. Nejprve byl vytvořen trojrozměrný model vaznice z deskostěnových prvků. Porovnání je provedeno pouze pro případ vaznice bez trapézového plechu, nicméně závěry jsou společné pro oba případy. 12.3.1 Prostorový model vaznice využívající deskostěnových prvků Prostorový model vaznice s využitím deskostěnových (shell) prvků byl vytvořen v programech SAFIR (zde prezentováno) a Abaqus. Použitím dvou různých programů bylo důvodem pro další ověření jejich správnosti. Model v programu SAFIR je znázorněn na obr. 12.11. Obr. 12.11: Deskostěnový MKP model v programu SAFIR V modelu byly modelovány botky, zjednodušeně i šroubový přípoj na botku. Převislý konec (mimo pec) byl rovněž v modelu uvažován a příčně podepřen v místech kotvení trapézového plechu. Překrytí rukávem nad podporou bylo v modelu zohledněno pouze zvýšením tl. stěny vaznice z 1,5 mm na 2 mm. Reziduální pnutí byla zanedbána. Geometrické imperfekce byly zohledněny na základě výrobních 99 tolerancí dle doporučení pro MKP modely v EN 1993-1-5 [12.2]. Zatížení bylo modelováno spolu se závěsem, jak bylo provedeno při zkoušce (obr. 12.4). Materiálové charakteristiky byly uvažovány charakteristickou hodnotou pro ocel S 350, přičemž redukční součinitele zohledňující vliv vysoké teploty byly převzaty z Francouzké národní přílohy EN 1993-1-2. Ta na rozdíl od základní části normy uvádí součinitele zvlášť i pro ocel za studena tvarovaných průřezů. Teplota v prvku, resp. částí vystavených požáru byla vypočítána v programu Elefir-EN na základě tepoty plynu uvažované již zmíněnou normovou křivkou ISO 834. Spočítaný průběh teploty se dobře shodoval s hodnotami naměřenými během zkoušky. V podstatě se jednalo o průměrnou teplotu v prvku. Model byl uvažován nejprve s teplotní roztažností. Stejně jako při experimentu pak došlo vlivem teplotní roztažnosti k vyvození osové síly a vyčerpání únosnosti prvku v tlaku s ohybem. Pro získání chování následně po vybočení pak byl použit model bez teplotní roztažnosti, který je zde také prezentován. Ten tedy nepostihuje věrně chování vaznice v počátku zahřívání (prvních cca 7 min). V další části, kdy již teplotní roztažnost nemá velký význam (je uvolněna deformací v některých δ [mm] průřezech vaznice) je skutečné chování postihnuto poměrně věrně, viz obr. 12.12. 600.0 500.0 400.0 300.0 200.0 100.0 0.0 -100.0 0 10 Vaznice při zkoušce 20 30 40 50 Prostorový deskostěnový model 60 t [min] Obr. 12.12: Průhyb stanovený deskostěnovým MKP modelem v programu SAFIR Jedním ze závěrů modelování je, že pomocí numerické simulace je možné postihnout chování vaznice při požáru. Toho může být využito například i při plánování požárních zkoušek, které jsou finančně velmi nákladné. Pro běžný inženýrský návrh je ale použití podobného modelu velmi náročné a téměř nemožné. 100 12.3.2 Prutový model vaznice Jako inženýrsky přijatelná alternativa byl vytvořen prutový model vaznice. S ohledem na to, že vaznice během požáru rychle ztrácí svou ohybovou tuhost, byla jako průřez vaznice zvolena kruhová tyč, tedy průřez, u kterého je ohybová tuhost zanedbatelná. Plocha průřezu byla totožná s plochou Z vaznice v poli. Prut byl modelován na stejné rozpětí (6 m) a na obou koncích podepřen neposuvným kloubem. Je samozřejmé, že model nemůže věrně postihnout počáteční fázi zkoušky. Na druhou stranu, po vyčerpání ohybové únosnosti (cca po 20 min) je takové zjednodušení poměrně přesné. Pro návrh vaznice za požáru se jako klíčový jeví správný návrh přípoje vaznice na krajní podpoře. Účelem prutového modelu tak je co nejpřesněji stanovit vodorovnou sílu v tomto přípoji. Posouzení přípoje samotného, nebo stanovení ohybové únosnosti vaznice je s využitím EN 1993-1-3 a 1993-1-2 možné [12.3,12.1]. Porovnání vodorovné reakce v přípoji stanovené pomocí prostorového vodorovná reakce F [kN] deskostěnového modelu a prutového modelu je na obr. 12.13. 20 15 10 5 0 0 10 20 30 Prutový model 40 50 Prostorový deskostěnový model 60 t [min] Obr. 12.13: Vodorovná reakce v podpoře stanovená prostorovým a prutovým modelem 12.4 Závěr Kapitola na výsledcích zkoušky a numerickém modelu názorně ukazuje chování tenkostěnných vaznice za požáru. Během nárůstu teploty je ve vaznici vlivem teplotní roztažnosti nejprve vyvozena osová síla. V důsledku toho pak vaznice může vybočit (celkový vzpěr), nebo dojde k deformaci v průřezech exponovaných při ohybu (uprostřed rozpětí, u okraje zdvojení vaznice rukávem apod.). Tato síla zároveň nesmí vést k porušení přípoje vaznice na botku. Proto musí být tento přípoj na vyvozenou reakci dimenzován. Zjednodušeně a konzervativně je možné přípoj navrhnout na únosnost vaznice v tlaku. V další fázi je vaznice stále schopna přenášet ohybové zatížení. Ohybovou únosnost prutu za požáru je možné stanovit pomocí EN 1993-1-2. Po jejím vyčerpání je možné uvažovat prut jako tažené vlákno 101 (rovnice lana, MKP model) a stanovit reakci v podpoře, která musí být přenesena. I když tato reakce bude jistě výrazně nižší, než je vodorovná reakce v počáteční fázi zatěžování, může být ve většině případů s ohledem na redukci únosnosti přípoje vlivem vysoké teploty rozhodující. Samozřejmě je nutné, aby vodorovná síla z reakce vaznice byla dále přenesena ztužujícím systémem a dalšími částmi konstrukce. Tyto souvislosti také rozhodují např. o tom, zda vaznice může stabilizovat primární nosnou konstrukci apod. 12.5 Literatura [12.1] ČSN EN 1993-1-2 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1-2: Obecná pravidla – Navrhování na účinky požáru, ČNI, 2006. [12.2] ČSN EN 1993-1-5 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1-5: Boulení stěn, ČNI, 2008. [12.3] ČSN EN 1993-1-3 Eurokód 3: Navrhování ocelových konstrukcí – Část 1-3: Obecná pravidla – Doplňující pravidla pro za studena tvarované prvky a plošné profily, ČNI, 2008. 12.6 Oznámení Kapitola vznikla za s využitím výsledků práce studentů MSc. Flávia Arraise, Ing. Martina Slatinky a Ing. Ivo Schwarze. Autoři jsou také vděční firmě RUUKKI CZ za poskytnutý materiál ke zkoušce. 102 13 PŘEHLED O ČINNOSTI KATEDRY OCELOVÝCH A DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ V ROCE 2014 Publikace Wald, F. - Burgess, I. - Kwasniewski, L. - Horová, K. - Caldová, E. - et al.: Benchmark studies, Verification of numerical models in fire engineering. 1. ed. Praha: CTU Publishing House, 2014. 328 p. ISBN 978-80-01-05442-0. Wald, F. - Burgess, I. - Kwasniewski, L. - Horová, K. - Caldová, E. - et al.: Benchmark studies, Experimental validation of numerical models in fire engineering. 1. ed. Praha: CTU Publishing House, 2014. 198 p. ISBN 978-80-01-05443-7. Wald, F. - Burgess, I. - Outinen, J. - Vila Real, P. - Horová, K.: Fire Eurocodes - The Future? 1. ed. Praha: CTU Publishing House, 2014. 120 p. ISBN 978-80-01-05476-5. Wald, F. - Hofmann, J. - Kuhlmann, U. - Bečková, Š. - Schwarz, I.: Design of Steel-Concrete Joints Design Manual I. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014. 166 p. ISBN 978-80-01-05439-0. Hána, T. - Netušil, M. - Wald, F. - Gervásio, H. - Santos, P.: Nosné ocelové konstrukce z hlediska udržitelného rozvoje ve výstavbě - Podklady návrhu. 1. vyd. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014. 121 s. ISBN 978-80-01-05554-0. Hána, T. - Netušil, M. - Wald, F. - Gervásio, H. - Santos, P.: Nosné ocelové konstrukce z hlediska udržitelného rozvoje ve výstavbě - Průvodce návrhem. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014. 194 s. ISBN 978-80-01-05553-3. Wald, F. - Kuhlmann, U. - Hofmann, J. - Bečková, Š. - Schwarz, I.: Přípoje ocelových konstrukcí na betonové. 1. vyd. Praha: ČVUT v Praze, 2014. 169 s. ISBN 978-80-01-05429-1. Kuhlmann, U. - Wald, F. - Hofmann, J. - Bečková, Š. - Schwarz, I.: Navrhování přípojů ocelových konstrukcí na betonové. 1. vyd. Praha: ČVUT v Praze, 2014. 107 s. ISBN 978-80-01-05528-1. Články v zahraničních časopisech Jandera, M. - Macháček, J.: Residual stress influence on material properties and column behaviour of stainless steel SHS. Thin-Walled Structures. 2014, vol. 83, no. 10, p. 12-18. ISSN 0263-8231. Ryjáček, P. - Vokáč, M.: Long-term monitoring of steel railway bridge interaction with continuous welded rail. Journal of Constructional Steel Research. 2014, vol. 99, no. 99, p. 176-186. ISSN 0143-974X. Hasníková, H. - Kuklík, P.: Various non-destructive methods for investigation of timber members from a historical structure. Wood Research. 2014, vol. 59, no. 3, art. no. 4, p. 411-420. ISSN 1336-4561. Charvátová, M. - Kuklík, P.: Contribution to the Fire Resistance of Wall/Floor Assemblies with Gypsum Plasterboard. Wood Research. 2014, vol. 59, no. 3, art. no. 10, p. 471-482. ISSN 1336-4561. Prachař, M. - Jandera, M. - Wald, F. - Zhao, B.: Fire Resistance of Slender Section Beams. Steel Construction. 2014, vol. 7, no. 3, art. no. 188, p. 188-192. ISSN 1867-0520. Caldová, E. - Vymlátil, P. - Wald, F. - Kuklíková, A.: Timber Steel Fiber–Reinforced Concrete Floor Slabs in Fire: Experimental and Numerical Modeling. Journal of Structural Engineering. 2014, vol. 140, no. 10, ISSN 0733-9445. Caldová, E. - Blesák, L. - Wald, F. - Vymlátil, P. - Kloiber, M. - et al.: Behaviour of Timber and Steel Fibre Reinforced Concrete Composite Constructions with Screwed Connections. Wood Research. 2014, vol. 59, no. 4, p. 639-659. ISSN 1336-4561. 103 Zhao, B. - Sanzel, A. - Wald, F. - Vila Real, P. - Hricák, J. - et al.: Development of simple fire design method for I shape thin wall steel members under simple bending. Construction métallique. 2014, vol. 50, no. 2, p. 2-23. ISSN 0045-8198. Články v národních časopisech Eliášová, M. - Netušil, M. - Bouška, P. - Vokáč, M. - Špaček, M.: Vužití jednovrstvého tepelně tvrzeného skla na protihlukové stěny. Konstrukce. 2014, č. 1, s. 50-54. ISSN 1213-8762. Ryjáček, P. - Pelant, M.: Netradiční lávky pro pěší. Silnice železnice. 2014, roč. 9, č. 1, s. 60-63. ISSN 1801-822X. Kuklík, P.: Dřevostavby v současnosti. Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 01-02/14, s. 32-34. ISSN 1802-2030. Kuklík, P. - Kuklíková, A. - Nechanický, P. - Gregorová, A.: Kompozitní dřevobetonové stropy. Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 01-02/14, s. 35-38. ISSN 1802-2030. Kuklík, P. - Dufková, M. - Rada, V.: Požární zkoušky dřevěných konstrukcí s lehkým dřevěným skeletem. Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 01-02/14, s. 39-43. ISSN 1802-2030. Velebil, L. - Kuklík, P.: Konstrukce z křížem vrstveného dřeva. Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 01-02/14, s. 44-49. ISSN 1802-2030. Sejkot, P. - Kuklík, P.: Kování pro dřevěné konstrukce. Stavebnictví. 2014, roč. VIII, č. 01-02/14, s. 50-55. ISSN 1802-2030. Kuklík, P. - Charvátová, M.: Chování dřevostaveb za požáru. Dřevařský magazín. 2014, roč. XV, č. 3, s. 60-63. ISSN 1338-371X. Šabatka, L. - Kabeláč, J. - Wald, F. - Bajer, M.: Výpočetní modely styčníků ocelových konstrukcí. Konstrukce. 2014, roč. 13, č. 2, s. 86-90. ISSN 1213-8762. Mařík, J. - Jandera, M.: Vliv tváření za studena na pevnostní charakteristiky korozivzdorných ocelí. Stavební obzor. 2014, roč. 23, č. 9-10, s. 125-130. ISSN 1210-4027. Rotter, T. - Hrdoušek, V.: Milníky. ERA21. 2014, roč. 14, č. 4, s. 20-23. ISSN 1801-089X. Sborníky Wald, F. - Chiew, S.P. (ed.): Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014. 453 p. ISBN 978-981-09-0077-9. Studnička, J. - Řehoř, F. (ed.): Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014. 83 s. ISBN 978-80-01-05522-9. Příspěvky v zahraničních sbornících Bouška, P. - Špaček, M. - Vokáč, M. - Eliášová, M. - Bittner, T.: Experimental Investigation of Transparent Glazed Noise Reducing Traffic Barrier Against Impact of Flying Stones. In Advanced Materials Research. Uetikon-Zurich: Trans Tech Publications Inc., 2014, p. 221-224. ISSN 1022-6680. ISBN 978-3-03835-083-5. Caldová, E. - Vymlátil, P. - Blesák, L. - Wald, F. - Kuklíková, A.: Membrane Action of Timber Fibre Reinforced Concrete Composite Floor in Fire. In Progress on Safety of Structures in Fire. Shanghai: Tongji University Press, 2014, p. 349-354. ISBN 978-7-5608-5494-6. Drozda, J. - Marek, J. - Rotter, T.: Numerical simulation of crash test for bridge safety barrier. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 713-714. ISBN 978-92-9147-121-8. Drozda, J. - Marek, J. - Rotter, T.: Numerical simulation of crash test for bridge safety barrier. In Engineering Progress, Nature and People. Zürich: IABSE, 2014, p. 80-81. ISBN 978-3-85748-134-5. Gödrich, L. - Kurejková, M. - Wald, F. - Sokol, Z.: The Bolts and Compressed Plates Modelling. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 215-224. ISBN 978-981-09-0077-9. 104 Gödrich, L. - Wald, F. - Sokol, Z.: Advanced Modelling of End Plate. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 287-288. ISBN 978-92-9147-121-8. Horová, K. - Jána, T. - Wald, F.: The effect of fire spread on steel-concrete floor. In Progress on Safety of Structures in Fire. Shanghai: Tongji University Press, 2014, p. 737-744. ISBN 978-7-5608-5494-6. Horová, K. - Wald, F. - Hozjan, T.: Structural Response of Composite Steel-Concrete Beam to Travelling Fire. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 795-796. ISBN 978-92-9147-121-8. Charvát, M. - Macháček, J.: Bridge steel truss and concrete slab deck shear connection. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 703-704. ISBN 978-92-9147-121-8. Charvátová, M. - Kuklík, P.: Full Scale Fire Tests of Timber-framed Buildings. In Progress on Safety of Structures in Fire. Shanghai: Tongji University Press, 2014, p. 609-614. ISBN 978-7-5608-5494-6. Jandera, M. - Ledecký, L.: Design of liner tray with distance screw connection in the narrow flange. In Proceedings of the METNET Seminar 2013 in Luleå. Hämeenlinna: HAMK University of Applied Sciences, 2014, p. 10-11. ISSN 1795-4231. ISBN 978-951-784-641-7. Jandera, M. - Mařík, J.: Material properties of cold-formed stainless steel. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 243-250. ISBN 978-981-09-0077-9. Jandera, M. - Syamsuddin, D.: Interaction Formula for Stainless Steel Beam-Columns. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 145-146. ISBN 978-92-9147-121-8. Jára, R. - Pošta, J. - Ptáček, P. - Dolejš, J. - Kuklík, P.: The Comparison of Methods for Assessment of Modulus Elasticity and Strength of Spruce Samples. In COST Action FP1004 - Experimental Research with Timber. Bath: University of Bath, 2014, p. 73-76. ISBN 978-1-85790-183-2. Jermoljev, D. - Macháček, J.: Cooperation of Textile/Foil Membranes with Steel Structure. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 975-976. ISBN 978-92-9147-121-8. Jirků, J. - Wald, F.: Fire Resistance of Hot Dip Galvanised Element. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 809-810. ISBN 978-92-9147-121-8. Jirků, J. - Wald, F.: The temperature of Zinc Coated Steel Members in Fire. In Progress on Safety of Structures in Fire. Shanghai: Tongji University Press, 2014, p. 129-136. ISBN 978-7-5608-5494-6. Kalamar, R. - Eliášová, M.: Glass load bearing element subjected to compression. In Glass - Facade Energy. Darmstadt: Technische Universität, 2014, p. 115-123. ISBN 978-3-86780-402-8. Kuklík, P. - Nechanický, P. - Kuklíková, A.: Development of Prefabricated Timber-Concrete Composite Floors. In Materials and Joints in Timber Structures. Dordrecht: Springer, 2014, p. 463-470. ISSN 2211-0844. ISBN 978-94-007-7810-8. Kurejková, M. - Wald, F.: Compressed Stiffeners in Structural Connections. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 317-318. ISBN 978-92-9147-121-8. Liu, J. - Jána, T. - Wald, F.: Internal forces in the structure during fire test. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, ISBN 978-92-9147-121-8. Mařík, J. - Jandera, M.: Cold-forming Effect on Material Properties. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 65-66. ISBN 978-92-9147-121-8. Netušil, M.: Pre-stressed single layered membrane structures for small and medium spans. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 295-300. ISBN 978-981-09-0077-9. 105 Netušil, M. - Eliášová, M.: Polymer Adhesive as an Innovative Solution - Steel-Glass Connections use in Hybrid Structural Element. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 949-950. ISBN 978-92-9147-121-8. Netušil, M. - Eliášová, M.: Trends and requirements for adhesives with load bearing role. In Proceedings of the Challenging Glass 4 and COST Action TU0905 Final Conference. Leiden: CRC Press/Balkema, 2014, p. 369-374. ISBN 978-1-138-00164-0. Pošta, J. - Dolejš, J. - Vítek, L.: Non-destructive examination of timber elements by radiometry. In COST Action FP1004 - Experimental Research with Timber. Bath: University of Bath, 2014, p. 168-172. ISBN 978-1-85790-183-2. Prachař, M. - Jandera, M. - Wald, F. - Zhao, B.: Lateral-torsional buckling of class 4 steel welded beams at elevated temperature. In Progress on Safety of Structures in Fire. Shanghai: Tongji University Press, 2014, p. 113-120. ISBN 978-7-5608-5494-6. Ryjáček, P. - Kolínský, V. - Očadlík, P.: Movable bridges design and testing in Czech Republic. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 747-748. ISBN 978-92-9147-121-8. Ryjáček, P. - Očadlík, P. - Kolínský, V.: The design and experimental verification of a bascule bridge in the river port České Vrbné. In The Eight International Conference "Bridges in Danube Basin". Wiesbaden: Springer Fachmedien Wiesbaden Gmbh, 2014, p. 387-394. ISBN 978-3-658-03713-0. Ryjáček, P. - Stančík, V. - Vokáč, M. - Očadlík, P.: In-situ testing of railway bridge interaction with continuously welded rail. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 327-335. ISBN 978-981-09-0077-9. Ryjáček, P. - Vokáč, M.: Monitoring of steel railway bridge and continuous welded rail. In Proceedings of the METNET Seminar 2013 in Luleå. Hämeenlinna: HAMK University of Applied Sciences, 2014, p. 34-36. ISSN 1795-4231. ISBN 978-951-784-641-7. Ryjáček, P. - Vovesný, M.: Application of FRP Composites for Decks of Temporary Bridges. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 319-325. ISBN 978-981-09-0077-9. Řehoř, F. - Studnička, J.: Lateral buckling of continuous composite bridge girder. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 311-318. ISBN 978-981-09-0077-9. Řehoř, F. - Studnička, J.: Lateral Buckling of Contiunous Composite Bridge Girder. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 743-744. ISBN 978-929147-121-8. Sejkot, P. - Kuklík, P.: Design of Three-Dimensional Nailing Plates. In COST Action FP1004 Experimental Research with Timber. Bath: University of Bath, 2014, p. 9-12. ISBN 978-1-85790-183-2. Schwarz, I. - Jandera, M.: Structural Fire Behaviour of Z Purlins. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 803-804. ISBN 978-92-9147-121-8. Stančík, V. - Ryjáček, P.: Comparison of the accuracy of several bridge/rail coupling models with experimental and numerical results. In Proceedings of the Second International Conference on Traffic and Transport Engineering (ICTTE). Belgrade: City Net Scientific Research Center Ltd. Belgrade, 2014, p. 257-264. ISBN 978-86-916153-2-1. Svoboda, O. - Macháček, J.: Behaviour of Steel Arch in Interaction with Non-metallic Membrane. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 981-982. ISBN 978-92-9147-121-8. Svoboda, O. - Macháček, J.: Stabilization Effect of a Textile Membrane on Steel Tube Supporting Arch. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 361-367. ISBN 978-981-09-0077-9. 106 Teplá, R. - Rotter, T.: Tension bar systems under cyclic loading - Measuring of eigenfrequencies of tension bars on Troja bridge. In Eurosteel 2014. Brussels: ECCS European Convention for Constructional Steelwork, 2014, p. 757-758. ISBN 978-92-9147-121-8. Terebesyová, M. - Ryparová, P. - Ptáček, P.: Utilization of Nanotechnologies for Prevention of Fungal Growth. In COST Action FP1004 - Experimental Research with Timber. Bath: University of Bath, 2014, p. 97-101. ISBN 978-1-85790-183-2. Wald, F. - Gödrich, L. - Šabatka, L. - Kabeláč, J. - Navrátil, J.: Component Based Finite Element Model of Structural Connections. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 337-344. ISBN 978-981-09-0077-9. Wald, F. - Kwasniewski, L. - Gödrich, L. - Kurejková, M.: Validation and verification procedures for connection design in steel structures. In Proceedings of the 12th International Conference on Steel, Space and Composite Structures. Singapore: CI-PREMIERE PTE LTD, 2014, p. 111-120. ISBN 978-981-09-0077-9. Příspěvky v domácích sbornících Bouška, P. - Bittner, T. - Eliášová, M. - Špaček, M. - Vokáč, M. - et al.: Estimating the Flexural Strength of Float Glass. In Experimental Stress Analysis 2014. Plzeň: Výzkumný a zkušební ústav Plzeň s.r.o., 2014, p. 9-10. ISBN 978-80-261-0376-9. Caldová, E. - Vymlátil, P. - Kuklíková, A.: Timber -concrete ceiling exposed to the fire. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 197-201. ISBN 978-80-86837-57-4. Drozda, J.: Methodology of Validation of FE Model for Simulations of Real Crash Tests. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 43-48. ISBN 978-80-01-05522-9. Drozda, J.: Using of finite element simulation for developing of new bridge parapet. In Sborník příspěvků 19.mezinárodní sympozium Mosty/Bridges 2014. Brno: Sekurkon, 2014, s. 255-261. ISBN 978-80-86604-62-6. Drozd, M.: Joints of Composite Concrete-Steel Frame Structures. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 9-10. ISBN 978-80-01-05522-9. Gregorová, A.: Timber-Concrete Composite Floors in Fire. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 11-12. ISBN 978-80-01-05522-9. Hána, T. - Wald, F. - Netušil, M.: Evaluation of parameters for sustainability of steel structures. In Sborník přednášek KONSTRUKCE 2014. Ostrava: Česká asociace ocelových konstrukcí (ČAOK), 2014, s. 98-101. ISBN 978-80-905356-0-2. Hasníková, H.: Investigation of Timber of Historical Structures by Ultrasound. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 49-54. ISBN 978-80-01-05522-9. Hataj, M.: Analytical and Numerical Models of Carpentry Joints. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 13-14. ISBN 978-80-01-05522-9. Hataj, M. - Kuklík, P.: Analysis of historic timber joints behaviour and possibilities of strengthening. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, čl. č. 31, s. 181-184. ISBN 978-80-86837-57-4. Horčičková, I.: Stability of Glass and Hybrid Glass Steel Beams. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 55-60. ISBN 978-80-01-05522-9. Charvátová, M. - Kuklík, P. - Rada, V.: New Knowledge in Testing of Timber Structures. In Sborník příspěvků z konference Požární ochrana 2014. Ostrava: Sdružení požárního a bezpečnostního inženýrství, 2014, s. 45-47. ISSN 1803-1803. ISBN 978-80-7385-148-4. 107 Ilčík, J.: The Lever System for Facade Scaffoldings. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 23-26. ISBN 978-80-01-05522-9. Jára, R.: Anchorage of Load Bearing Sandwich Panels of Timber Structures. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 61-66. ISBN 978-80-01-05522-9. Jára, R. - Pošta, J. - Ptáček, P. - Dolejš, J. - Kuklík, P.: Comparison of Non-Destructive Timber Classification Methods. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 169-172. ISBN 978-80-86837-57-4. Kabeláč, J. - Šabatka, L. - Kurejková, M. - Wald, F.: Stability in steel structures joints. In Sborník 52. celostátní konference o ocelových konstrukcích Hustopeče 2014. Brno: Česká společnost pro ocelové konstrukce, 2014, s. 20-25. ISBN 978-80-02-02530-6. Kalamar, R.: Glass Column Subjected to Centric Load. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 27-30. ISBN 978-80-01-05522-9. Kuklík, P. - Kuklíková, A. - Gregorová, A.: Methods for Investigating the Properties of Structural Timber. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 257-260. ISBN 978-80-86837-57-4. Kuklík, P. - Kuklíková, A. - Gregorová, A.: The Current State in the Sphere of Timber Buildings. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 165-168. ISBN 978-80-86837-57-4. Kurejková, M.: Design of Compressed Stiffener in Joint. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 15-16. ISBN 978-80-01-05522-9. Macháček, J. - Charvát, M.: Study on shear connection between bridge steel truss and concrete slab. In 20 th International Conference Engineering Mechanics 2014. Brno: Brno University of Technology, 2014, p. 372-375. ISSN 1805-8248. ISBN 978-80-214-4871-1. Marek, J. - Rotter, T. - Ryjáček, P.: Bridge expansion joints - market overview; rules, regulations, codes. In Sborník příspěvků 19.mezinárodní sympozium Mosty/Bridges 2014. Brno: Sekurkon, 2014, s. 51-57. ISBN 978-80-86604-62-6. Mařík, J.: Influence of Cold-forming on Stainless Steel Mechanical Properties. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 67-72. ISBN 978-80-01-05522-9. Pošta, J. - Dolejš, J. - Vítek, L.: Detection of Timber Built-in Elements Density Using Radiometry. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 173-176. ISBN 978-80-86837-57-4. Prachař, M.: Lateral Torsional Buckling of Beams of Class 4 Cross-section at Elevated Temperature. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 73-78. ISBN 978-80-01-05522-9. Psota, J. - Rotter, T.: Alternative shear connector for steel-concrete composite bridge deck. In Sborník příspěvků 19.mezinárodní sympozium Mosty/Bridges 2014. Brno: Sekurkon, 2014, s. 231-237. ISBN 978-80-86604-62-6. Ptáček, P. - Terebesyová, M.: The Use of Microwave Radiation on the Liquidation of the Biotic Attack and Drying of Timber Structures. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 129-132. ISBN 978-80-86837-57-4. Rada, V. - Dufková, M. - Kuklík, P.: How are tested timber buildings during fire. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 193-196. ISBN 978-80-86837-57-4. Ryjáček, P. - Kroupar, M. - Tuzar, J. - Lacina, L. - Turek, T.: The timber pedestrian bridge to the Kunratice castle. In Sborník příspěvků 19.mezinárodní sympozium Mosty/Bridges 2014. Brno: Sekurkon, 2014, s. 342-344. ISBN 978-80-86604-62-6. Ryjáček, P. - Očadlík, P. - Kohoutková, M.: The lift pedestrian bridge in the Hluboká port. In Sborník příspěvků 19.mezinárodní sympozium Mosty/Bridges 2014. Brno: Sekurkon, 2014, s. 303-307. ISBN 978-80-86604-62-6. 108 Ryjáček, P. - Rotter, T.: The steel structures for the effective and sustainable traffic infrastructure. In Sborník 52. celostátní konference o ocelových konstrukcích Hustopeče 2014. Brno: Česká společnost pro ocelové konstrukce, 2014, s. 11-14. ISBN 978-80-02-02530-6. Řehoř, F.: Stability of Continuous Composite Bridge Girder. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 31-34. ISBN 978-80-01-05522-9. Sejkot, P.: Thin-walled Steel Elements Optimalization. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 35-38. ISBN 978-80-01-05522-9. Sejkot, P. - Kuklík, P.: Design of Spatial Connections of Timber Structures by Metal Works. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 185-188. ISBN 978-80-86837-57-4. Schwarz, I.: Behaviour of Lightweight Z-shaped Purlin in Fire. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 17-18. ISBN 978-80-01-05522-9. Studnička, J.: František Faltus Foundation. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 4-8. ISBN 978-80-01-05522-9. Svoboda, O.: Stabilization of the steel structure by a non-metallic membrane. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 39-42. ISBN 978-80-01-05522-9. Teplá, R. - Rotter, T.: Measuring of eigenfrequencies of tension bars on Troja bridge. In Sborník příspěvků 19. mezinárodní sympozium Mosty/Bridges 2014. Brno: Sekurkon, 2014, s. 190-195. ISBN 978-80-86604-62-6. Trush, A.: Fatigue of Slender Steel Structures under Wind Loads. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 19-20. ISBN 978-80-01-05522-9. Velebil, L.: Floor Structures of Cross Laminated Timber. In Sborník semináře doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014, s. 21-22. ISBN 978-80-01-05522-9. Velebil, L. - Kuklík, P.: Experimental Verification of Conduct Mechanically Connected Cross Laminated Timber Panels. In Dřevostavby 2014. Volyně: VOŠ Volyně, 2014, s. 177-180. ISBN 978-80-86837-57-4. Vědecká a doktorandská výchova Dolejš: Brtník, J. Pošta, R. Pošta, Jára, Tunega, Ilčík, Drozd, Celler, Šefčíková; Eliášová: Fremr, Machalická, Horčičková, Kalamar; Jandera: Mařík, Prachař; Kuklík: Starý, Tajbr, Šrůtek, Nechanický, Dufková-Charvátová, Hasníková, Sejkot, Hataj, Rada, Velebil; Kuklíková: Caldová; Macháček: Nguyen-Bergerová, Charvát, Jermoljev, Vrbová, Klášterka, Svoboda, Píchal, Pustka; Mikeš: Mašová, Arbuzov; Rotter: Psota, Teplá, Vovesný, Drozda, Marek; Ryjáček: Stančík, Kolpaský; Sokol: Vácha, Hricák, Jirků, Gödrich; Studnička: Řehoř, Trush, Thöndel; Wald: Horová, Jána, Tomšů, Bečková, Gregorová, Schwarz, Kurejková, Kočka. Granty Eliášová, M.: GA14-17950S - Spolupůsobení skleněných desek spojených polymerní vrstvou, 2014-2016. 109 Jandera, M.: LD13016 - Chování tenkostěnných vaznic za požáru, 2013-2014. GPP105/12/P307 ‐ Vliv tváření za studena na mechanické vlastnosti korozivzdorných ocelí, 2012-2014 Kuklík, P.: SVK 09/14/F1 – Experimental Research with Timber, 2014. Kuklíková, A.: LD14062 – Metody pro nedestruktivní vyšetřování vlastností konstrukčního dřeva, 2014-2015 Macháček, J.: GA13-25781S - Lokální napjatost vybraných konstrukcí, 2013-2016. Netušil, M.: LD13014 – Pokročilá analýza vlivu stárnutí na lepené spoje konstrukcí ze skla, 2013-2014. Bečková, Š.: SGS13/121/OHK1/2T/11 - Kotvení patní deskou namáhané obecným ohybem, 2013-2014 Drozd, M.: SGS14/036/OHK1/1T/11 – Styčníky ocelobetonových rámových konstrukcí, 2014 Gödrich, L.: SGS13/122/OHK1/2T/11 - Modelování styčníků s čelní deskou metodou konečných prvků, 2013-2014 Gregorová, A.: SGS13/169/OHK1/3T/11 - Spřažené konstrukce za běžné teploty a za požáru, 2013-2015 Hataj, M.: SGS14/178/OHK1/3T/11 – Analýza tesařských spojů, 2014-2016 Charvátová, M.: SGS14/177/OHK1/3T/11 – Chování lehkých dřevěných skeletů za požáru, 20142016 Ilčík, J. - SGS13/168/OHK1/3T/11 - Nový kotvení systém pro fasádní lešení, 2013-2015 Jára, R.: SGS14/123/OHK1/2T/11 – Výztužné stěny dřevostaveb, 2014-2015 Jirků, J.: SGS14/037/OHK1/1T/11 –Energeticky efektivní návrh požární odolnosti smíšených konstrukcí, 2014 Kalamar, R.: SGS13/123/OHK1/2T/11 - Inovativní konstrukce ze skla, 2013-2014 Marek, J.: SGS14/124/OHK1/2T/11 – Modelování komplexní mostní konstrukce včetně zatížení dynamickým rázem a výpočet odezvy., 2014-2015 Mařík, J.: SGS14/125/OHK1/2T/11 – Vliv tváření zastudena na materiálové charakteristiky průřezů z korozivzdorných ocelí, 2014-2015 Prachař, M. - SGS13/124/OHK1/2T/11 - Návrh štíhlých a za studena tvářených průřezů, 2013-2014 Řehoř, F.: SGS13/170/OHK1/3T/11 - Ocelobetonové mostní konstrukce, 2013-2015 Sejkot, P.: SGS13/171/OHK1/3T/11 - Kování pro dřevěné konstrukce, 2013-2015 Svoboda, O.: SGS14/038/OHK1/1T/11 - Stabilitní ovlivnění nosného oblouku nekovovou membránou, 2014 Šefčíková, K.: SGS14/039/OHK1/1T/11 - Svary prvků z vysokopevnostních ocelí, 2014 Rotter, T.: SGS14/126/OHK1/2T/11 – Interakce mostu a bezstykové koleje, 2014-2015 Studnička, J.: SVK 10/14/F1 - Jarní a podzimní seminář doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014. Wald, F.: TU0904 - Správa networku COST Action, 2010-2016. RFS2-CT-2013-00016 - Podrobné ověření udržitelnosti ocelových konstrukcí 2013-2015. 110 7C13002 - Valorisation of knowledge for innovative fastening solutions between steel and concrete, 2013-2014 TA03010680 - Pokročilý software pro optimální návrh obecných styčníků stavebních ocelových konstrukcí, 2013-2015. RFS2-CT-2012-00022 - Zhodnocení vědomostí pro inovace připojení ocelových konstrukcí na betonové, 2012-2014. LD11039 - Šíření požáru ve vícepodlažních objektech, katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, Fakulta stavební, 2011-2014. RFSR-CT-2011-00030 - Požární návrh ocelových prutů se svařovanými a válcovanými průřezy 4 třídy. 2011-2014. Doktorské disertace obhájené v roce 2014 Bergerová Nguyen, G. - Macháček, J. (supervisor) Spřažení trny malých průměrů. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, 2014. Jána, T. - Wald, F. (supervisor) Teplota přípoje U profilem a čelní deskou při požáru. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, 2014. Jermoljev, D. - Macháček, J. (supervisor) Implementace nekovových membrán do ocelových konstrukcí. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, 2014. Tajbr, A. - Kuklík, P. (supervisor) Prostorová tuhost dřevěných střešních konstrukcí s kovovými deskami s prolisovanými trny. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, 2014. Vácha, J. - Sokol, Z. (supervisor) Požární odolnost nosníků s vlnitou stojinou, vliv nerovnoměrného rozdělení teploty ve stojině. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, 2014. Vovesný, M. - Rotter, T. (supervisor) Mostovkové panely z plastů vyztužených vlákny. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, 2014. Docentská habilitační přednáška a docentská práce Eliášová, M.: Sklo - materiál pro nosné konstrukce. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2014. 28 s. ISBN 978-80-01-05508-3. Ryjáček, P.: Moderní technologie výstavby ocelových mostů. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2014. 28 s. Eliášová, M.: Hybridní nosníky z oceli a skla. 2013. 98 s. Ryjáček, P.: Zatížení ocelových mostů od termické interakce s bezstykovou kolejí. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, 2014. 98 s. Nepublikované přednášky Macháček, J. - Charvát, M. - Čudejko, Martin: Návrh spřažených příhradových mostů. FSv ČVUT v Praze. 2014-09-16. Výzkumné zprávy Dolejš, J. - Jára, R. - Pošta, J.: Dřevěné lepené nosníky I-OSB. 2014. 8 s. Feldmann, M. - Kasper, R. - Eliášová, M. - Abeln, B. - Gessler, A. - et al.: Guidance for European Structural Design of Glass Components. Luxembourg: Publications Office of the European Union, 2014. Report EUR 26439 EN. 204 p. ISSN 1018-5593. ISBN 978-92-79-35094-8. Charvátová, M. - Kuklík, P.: Výpočet požární odolnosti nosných stěn s jednoplášťovým a dvouplášťovým obložením z OSB desek s protipožárním nástřikem. ČVUT v Praze, UCEEB, 2014. 7 s. 111 Jandera, M.: Vyhodnocení ohybové únosnosti stěnového systému z tenkostěnných kazet. 2014. 3 s. Kuklík, P. - Řípová, K.: Zajištění činností zástupce ČR v tematické skupině TG1 při Evropské komisi. Buštěhrad: ČVUT v Praze, UCEEB, 2014. 8 s. Kuklík, P. - Velebil, L. - Charvátová, M.: Evaluation report of the fire test - single storey wooden building. 2014. VZP201401. 9 p. Ryjáček, P.: Expertní posouzení projektového návrhu mostu stavby „Rekonstrukce mostu v km 80,930 trati Hohenau (ÖBB) - Přerov“. Praha: České vysoké učení technické v Praze, Fakulta stavební, 2014. 82 s. Ryjáček, P. - Kolpaský, L. - Prachař, M. - Dupač, P.: Zpráva o provedení podrobné prohlídky ocelových konstrukcí v areálu Sanitas Říčany. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových konstrukcí, 2014. 59 s. Wald, F.: Design of Steel-Concrete Joints. Stuttgart: Institute for Structural Design, 2014. 3. 66 p. Wald, F.: Kotvení patní a kotevní deskou a trny s hlavou. Praha: ČVUT, Fakulta stavební, Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014. 1. 64 s. Wald, F. - Jandera, M. - Prachař, M. - Hricák, J. - Zhao, B. - et al.: Fire Design of Steel Members with Welded or Hot-rolled Class 4 Cross-sections - Final Report. 2014. 100 p. Výsledky s právní ochranou Dolejš, J. - Jára, R.: Kotvení nosných sendvičových panelů dřevostaveb. Užitný vzor Úřad průmyslového vlastnictví, 26374. Dolejš, J. - Jára, R.: Spoj nosných sendvičových panelů dřevostaveb. Užitný vzor Úřad průmyslového vlastnictví, 26711. Hataj, M. - Vídenský, J.: Vyztužený dřevěný nosník. Užitný vzor Úřad průmyslového vlastnictví, 26812. Kolařík, L. - Suchánek, J. - Rotter, T. - Dunovský, J. - Fišer, M. - et al.: Zábradelní svodidlo. Užitný vzor Úřad průmyslového vlastnictví, 26960. Dolejš, J. - Brtník, T.: Svařování vysokopevnostních termomechanicky válcovaných (TM) a přímo kalených ocelí (QC) pevnostní třídy 960 MPa trubičkovými elektrodami shodných a nižších pevností. [Ověřená technologie]. Vlastník: ČVUT FSv Katedra ocelových a dřevěných konstrukcí, 2014. Pořádání konference Kuklík, P. - Kuklíková, A. - Gregorová, A. - Sejkot, P.: COST Action FP1004 - Experimental Research with Timber. 2014. Studnička, J.: Seminář doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí - jarní.2014. Studnička, J.: Seminář doktorandů katedry ocelových a dřevěných konstrukcí - podzimní.2014. Wald, F.: Novinky v ocelových a dřevěných konstrukcích se zaměřením na styčníky. 2014. Wald, F.: Steel Space and Composite Structures. 2014. Wald, F. - Netušil, M.: Novinky v ocelových a dřevěných konstrukcích se zaměřením na udržitelnost výstavby. 2014. 112 Novinky v navrhování ocelových a dřevěných konstrukcí se zaměřením na skleněné konstrukce URL: www.ocel-drevo.fsv.cvut.cz Autor: Wald, F.; Macháček, J.; Eliášová, M.; Ryjáček, P.; Dolejš, J.; Kuklík, P.; Kuklíková, A.; Jandera, M.; Netušil, M.; Horová, K.; Machalická, K. ISBN 978-80-01-05780-3 Vydalo České vysoké učení technické v Praze Tisk Česká technika - nakladatelství ČVUT září 2015 250 výtisků, 112 stran, 25 tabulek, 90 obrázků
Podobné dokumenty
5-6/2005 - Plasty a kaučuk
polyamidkarboxylová kyselina transformována na vysoce
větvený polyimid a současně proběhlo zesíťování produktu.
journal 2/2015
vu. Vozovka je ve finále složena ze dvou
částí, jako kdyby se vyráběla z asfaltu.
Nyní testujeme silnici, která má jednu
polovinu asfaltovou a druhou betono
vou a zjišťujeme, která víc vydrží. Dal...
SUDOP Revue 01/2016
SŽDC, ŘSD ČR, KSÚS, ŘVC ale také pro městské,
obecní a další investory, a to zejména u zakázek,
u nichž byl současně zpracovatelem projektové přípravy. Nemalým pomocníkem pro tuto činnost pro nás
v...
číslo 2 - Strojírenská technologie
Tomáš Bittner, Petr Bouška, Miroslav Vokáč
Kloknerův ústav, České vysoké učení technické v Praze, Šolínova 7, Praha 6, 166 08, Česká republika. E-mail: [email protected], [email protected], m...
Korozivzdorné oceli v potravinářském a nápojářském průmyslu
dřezy a cisterny na převoz mléka. Tam, kde
se určitá součást má vyrábět hlubokým
tažením (jako je tomu např. u soudků na
pivo), může být pro zlepšení tvařitelnosti
oceli její obsah niklu zvýšen na ...
firemního časopisu Likosáček
rychle došlo k desetinásobnému zvětšení zastavěných ploch, a to z 5 % v roce 1955 na více
než 50 % v současnosti. Je to hlavně na úkor
rýžových polí a jiné zemědělské půdy, která v
této oblasti dří...
LILO
Copyright
Tato kniha je duševnı́m vlastnictvı́m SuSE CR, s.r.o.
Může být kopı́rována jako celek nebo po částech,
pokud kopie obsahuje tento copyright.
Sazba: LATEX
Obálka a grafika: Stephan...
5 Úloha telekomunikací v národním hospodářství, segmentace
Také z tohoto důvodu byl zaznamenán velký rozvoj mobilní telefonní služby GSM po roce 1996,
kdy byly uděleny dvě licence, a tím zavedena konkurence dřívějšímu monopolu společnosti
EUROTEL jako spol...