KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

φ δ β φ φ ικ ι
pro
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
Wydáwán
přispjwánj m
m noha ilu ch ow n jch a u čen ý ch m užů
od
K n jž e c j A r c i b i s k u p s k é P r a ž s k é l í o n s i s t o ř e ,
D ruhý ročnj běh.
S w a zek
t ř e t j.
W P r a z e , 1829.
W K n jže cj A rcibiskupské kuililiskávně.
Π ά ντα δ ο κ ιμ ά ζετε' το καλάν κ α τ έ χ ε τ ε .
I J qos Θ εσααλ. A . V. 21.
V eritas est dulcis et a m a r a ; quando dulcis, p a s c it; quando
amara·, c u ra t.
S . Augustinus.
Q u id fo rtiu s d esid erat anim a, q u am v e rita te m ?
L eo X II.
I.
P
O p r im á tu ,
O G
E
n e b o li
D N Á N J.
p a p e ž s k é p ř e d n o sti
w Cjrkw i.
O d D ra , W á c la w a W . W á c la w jc k a , hlaw ujho chrám uP áuě
sw. W jta na hradě Pražském kauownjka.
A č k o li nám časopisem našjm pogednánj o p ře d ­
nosti s\v. apoštola P etra m ezi ostatujm i apoštoly,
a gelio cjrkew nj w rchnj spráw ě, k terau od K rista
Pána obdržel, giž podáno * ): n ebudet nicm éně
zbytečno, ucenj o Rjm ském papeži, — gelikož h o d ­
nost P etr o w u na sobe máge, w šem w ěřjcjm , p astý ­
řům a owcjm, gakožto K řísla Ježjše w iditedlný
wcelé cjrkw i w iditedlné neyw yššj nám ěstek, p ře d stawen gest, — znow u w ypraw ow ati, zew rubněgi
wywesti, a dotčené zde onde p o o p raw iti; n e y wjce wšalc z té p řjč in y , poněw adž to to učenj,
gikože giž samo w sobě gedno z ney p řed n ěg šjcli g e s t, takt i m ezi ona zw láště n á le ž j, o
něž duch nyněgšjho w ěku ostrost swé new ěry
neustále brausj, ge dokoná p o d ry ti a z článků w jry
wym eytiti prahna. W D arm stadtských now inách
') ΐ. roruj běh, sw , 2. str. 1 6 3 —* 1 9 2 ,
cjrkew njch od ro k u 1825 N ro. 82. ponttwrhuge
superintendent D r. F ied ler gisté w ým jnky, pod
k te rý m ib y p rý Irštj katoljci nalehčenj swého
tw rdého osudu se naditi, i potracených p ráw ob­
čanských zase n ab ý ti m o h li; a m ezi nim i i tu,
aby p řed n o st papežské stolice m ocnosti swětské
p o d ro b ili. I kdož pak tak tu p ý , aby zám ěr bez­
děčného prostrednjka neprohlédl, anot k ničemu
m enšjm u neradj, nežli aby Iro w é p řestali kato Ijky b ý ti, gsa ostatně lhostegný k tom u, čjm žeby se
pak stali, tře b a tb y Sociniány, N aturalistam i, Mcthodistam i, M ystikáři? etc. Spraw edliw ěgšj bylo
samo Anglicko, slušně položiw ši konec dlauhém u
Iriiw potlačow ánj d n e 6. b ř e z n a b . r., kte­
rýžto den děgiuy sw ěta a člow ěčenstw a zlatými
čtenam i w listech sw ých zazn am en ag j!
W ygmauce hlaw nj půw ody neštastného oddě­
len] se Heků od Ujma, Phocia a M ichala Ceerularia,
potom oxfordského D oktora W iklefa a českého
m istra Jana Ilusa, řjc i můžeme, že až do oné
bauřliw é zm ěny w sto letj šestnáctém , k te r au refo rmacj p o k řtili se obljbilo, nikdo nepochybow al
o p řed n o sti apoštola P etra a geho řád n ý ch ná­
m ěstků, řjm ských biskupů, tře b a o způsobu užjwánj této moci, o gegjm okresu a gegjch mezech
w gednotliw ých p řjpadnostech sporow áno gest
bylo. Sam i ti reform atorow é 16. stoletj nepo­
m yslili z počátku na to, aby se od wšeobecué
cjrkw e a hlaw y gegj neyw yššj na zem i od dělow ali. Ze konečně nicméně odpadli, a pow inné-
ho poslušenstw j stolici apoštolské w ypow ěděli,
nestalo se přesw ťdčenjm , nýbrž náružiw ostm i neb
dokonce zaufalým nutkánjm , ani oni cjrkw i nechtě­
li, a předstaw enj cjrkewnj gim nem ohli p o w o liti a
se podnožili. L u th er w yznal zgewně, že pouč—
wadž B ůh w šeobecnau, po Wšech zem jch ro zšjřonau cjrlcew založili chtěl, také kdesi otec a
neywyššj gegj p astý ř b ý ti musj, a proukázal wždy
uc-sLo uctiw ost neyw ětšj Řjm ské cjrkw i a papeži
Lwu X . , dokaw ad se tento p ro ti něm u n e p ro Itlásil *). T e p rw k latb au stjžen a z cjrkwe
wylaučen gsa, p ro ti papežstw j se w z tík a li zap o ­
čal, až p ak zaufalau rauhaw osl sw au úplnS w yplil
w přehanebné p lá can in ě: „Papežstw j od dabla
založeno!u
K terak m jrnegšj M elanchton sm ey šlel; k te ­
rak on lcpodrobenj se stolici papežské také po
stalém giž se oddčlenj radil, w idno z geho „Y otum
separatum u, kteréž we swém podpisu artikulů
Šmalkaldskýeh dal, i z geho w ygádřenj w L ip ­
ském Interim u, a z geho listu ku K arlow ieow i a
k Bellajowi, w k terém žto poslednjm pj.še : „Con­
cedunt n o stri politiam ecclesia; rem esse lici­
tam, quod videlice t sint aliqui episcopi, qui p r * *) W yznánj w jry, kteréžto L utlier dne 9 . rjgua 1 5 1 8 w ruce
Kardinála Knjetana před gednjm notárem a čtyřm i radami
( jsarskými složil, zuj : „E g o frater M . L utlierus A ugustinus
protestor, m e colere et sequi sanctam Rom anam Ecclesiam
in omnibus m eis dictis et factis pr«esentiT>us, p rste ritis et
futuris. Q uodsi contra yel aliter dictum lu it vel fuerit, pro
non dicto liaberi ct habere v o lo .“ T o m .I . Je n . fo l. 1 8 6.
silit pluribus ecclesiis ; item quod Romanus pon­
tifex praesit om nibus episcopis . . . .
quare,
quod ad hunc articulum attin et de su p erio ritate p o n tificis, et de episcoporum auctoritate
non est dissensio, et facile retin ere possunt aucto­
rita te m Rom anus p ontifex et ceeteri e p is c o p i. . . .
p ro d e st etiam meo judicio m onarchia illa romani
Pontificis ad hoc, u t doctrinas consensus reline­
re tu r iu m ultis nationibus.4*
A Avšak pam ětihodno, co z p ro testan tů neyuČeněg.šj, Bohum il W ilém L eibnic ( t 1704) o
p ře d n o s ti papežské \ve swé bohoslow nj saustawě
str. 295 — 9 7 pjse. T en to w eliký a nepředpogatý
muž přigjm á papežstw j za božské zřjzenj a ustan o w en j, w yznáw age, že ge celá starobylost
byla uznala, a tw rdj a zastáw á gakožto m udřec
gelio new yhnutedlné (absolutnj) p o třeb n o sti k zachow ánj gednoty a sw ornosti w cjrkw i. *) Ná­
podobně sm eyšlel ctihodný pan K arel Ludw jk
z H allerů, spoluaud w ladarské rad y w Bernu, a
p ře d njm mnozj ginj praw dom ilow nj a učenj p ro ­
testanti ; gako u p ř. slow útný G erhard Blolan (iu
cogitationibus p riv atis super reunione), Hollaz a
T eller (in exam ine theologico - acrom atico str.
1351 a 52.), Locke, k terý p o třeb n o st křestanské
neyw yššj hlaw y we swém s rozum em srownalém
křesíanstw j přesw íd čiteln ě dow odj e tc ., a z no-
*) Nach dem M auuscripte vou Hannover ins D eutsche iiberselzt
von Ríiss nud W eis. INTainz J 8 2 0 .
wěgšjch mimo slaw ného H erdera i m noho giných
německý T acitus, pan Jan z Miillerit *). Ne tak
ale nadřečený superintendent, D r. F ie d le r; aniž
[jak těžko aum ysl gcho w y p átrati. T u šjt n ep o ­
chybně, že gak mile onen w šeobecný hljdač a
.strážce (Custos et Y iudex canonum ), onen C on­
firm a to r F r a t r u m (Luk. X X , 32.) o hodnost a
mocnost sw au přigde, konec také w ezm e wšecka
c o n firm a tio F r a tr u m a ti F r a tr e s a F ilii gsauce
gcdnau w šeho dozorstw j zbaw eni a sam ým sobě
poziistaweni —- bez střed k u gednoty a sw o rn o sti — giž snáze w dálšj se sm lauw u spustj, i le <laco sobě zw yposm jw ati a nam udračiti dag i.
Wěru, hrubě chytře ! O dew zdeym e hlaw nj p e w nost gakožto kljc celistw é řjše, a n ep řjtel gesli
pánem w zem i. U sm rtm e w cel m atku, a w č e lnice w ym ře. U bigm e p astý ře, a stádo zblaudj
jio cestách neskončených, p řipadnauc čjhagjcjm
wlkinn za lup. I totě patrn ě náw rh onoho sta­
rého třjb itele (cribratoris), o němž S pasitel m lu\vj u s w . L uk. X X II, 31. — Než ten, k te rý swra t;m cjrkew sw au zalozil na skále P etrow i, m ocen
»<:st gi chránili p ro ti w.selikým ni ok um lidských
náružiw ost]; chrániltě gi za 1800 let, a chránili
*) Gesti
sp isow alel w ý h o rn é h o pogecljiáuj :
,,T)!c R e isen d e r
P absie.u T en to m už w eliký, co tak slawně dle sw eho pre~
swědčenj o papeži a katolickém duch o^ven stw u psal, b y l Ir.
w Bcrljnské wšeobecuc německé B ibliotbece y.e spikm itj s Jesu i­
ty k ro zijre n j kalolicUvj hauebuc obw iňow án·
gi bude na w zdor peklu a náhonějm geho až do
skonánj s w ě ta !!
„P ro p řed n o st P etro w u a řádných geho ná­
silí pcú w cjrkw i řjm ské k ato lick é — pjše schw á-
lený p an z lla lle rů , b yw geště staupenec kalw jns tw a — stogj tré důw odů neodolatedlných: «) giž
zd raw ý rozum požaduge neyw yššj widitecllné
hlaw y p ro společnost n áb o že n sk a u ; β) tato pak
lilaw a pozůstáw ala za osmnácte set let wždy w
cjrkw i k ře sta n sk é ; y) a giž od časůw Ewangelistů až na naše dny b y li apoštol P etr a dědicowé
geho sto lic e , Kjmštj b iskupow é za tu to hlawu
neyw yššj uznáni a držáni *).“
K dyž wšalc nicm éně i poctiw j protestanti, ti
totižto, lcteřjž se positiw njho n eb o li zgewencho
křestanstw j geště neodřekli, auobrž ho sobě wážj
a geho se držj, k slušněgšjm u o cjrkewnjm pri­
m átu sm eyšlenj nigakž p řiw ed en i b ý ti nemohau,
děget se přjčinau gegich hned z m ládi do se wzatých hru b ý ch p řed su d k ů a záštj neukogitedlného
proti Rjm ským papežům , kterým ž gc reform atorow é b y li podělili, a gich nyněgšj kazatelé a pa­
stoři, nic se na slušnost, spraw edlnost a prawcliw ost neohlédagjce, w něm ge w jc a wjc stwrzow ati neopom jgegj. W lijm e pohanském , wšeho
d ru h u nepraw ostm i a pow ěram i poškwruěnúm
U estaurazion der Staatsw isseuschaft, oder T h o o ríe des ualíiř"
lich-geselligeu Zustaudes der Clúmare des kiiusilich-burgerliclieu eulgegen g esetzt.
W iutertli. 1 8 1 6 — 1 8 2 1 . IV.
Rand, 3 A bsch. str. 1 4 2 .
nechtěli Babylon w id Ž ti· co apoštolé, co o tc o w é
neystaršj widuli, oni new iděli *). Ale Řjm k r estansky od tc zw lašte d o b y , co se po zap u zen j
modloslužby a hanebnost] neslýchaných p o ctě
neywyššjho Boha w šecek posw ětil, Babylonem,
nazjwati nepřestáw agj. T o t gest, což gim ostře
a dogjmawě spolu p řed estjrá a nam jtá zpěvvec w
naučné b á s n i: „Das P abstthum zu R o m , yon C hri­
stus gestiftet
Allein m it G riin d en w is s t ih r n ic h t z u s tre ite n ,
D a ih r n u r eures Ile ro s W a ffe n #*) sc h w in g t !
ObsdiOD die W a h rh e it d er d u rc h a lle Z e i le n
E rb a lť n e r L olire luaclxlig sicli a u fd rin g tj —
'
W ir siiul u n d b le ib en sie b e n fa lťg e Iíe id e u ,
W ie ih r i 11 e n re n S p o ttg ed ich te n s i n g l ! —
Ja ze h n m a l w ir ft m a n euch d u rc h G riin d e n ie d er,
Und z e h n m a l h e b t ih r euch z u r L a s ť ru n g w ie d e r ! ##*)
Gako nižádná společnost m ěštanská bez z á ­
konů, bez strážců a hágitelů zákonů trw a ti nem ůže ;
rownčž tak neobstogj žádná společnost nábožen­
ská bez učenj a služeb božjch, bez liljdačů u č e ii) a opatrownjlců služeb božjch,· — a neym éně
oua w seobecná společnost křesíanská, k te ra u w tě lcny Syn božj 11a zem i založili ráčil, gelikož dle
) Spauheiin mladšj (F rie d ric h ): cle ficta profectione P e tři A po
sloli iu urbem Rom aat etc. T o m . II. p . 3 3 1 . * * ) L u th er
lu nijněn a zbraň g e h o , spis giž uw edeuý : das P abstlhum
vom T eufel g estiltet.
B ohoslow nj časopis : D er K ailiolik, 1 8 2 3 . i . H eft, S. 1 9 .
μ cl ιο sw rchow aného uložený po w eškerém swStě
ni:» rozhlášena a rozšjřena b ý ti (Mat. X X V III,
29. M ar. X VI, 1 6 .), gsauc spolu společnost gediná, gednoho Boha, gcdnu w jru, geden lď est wyznáwagjcj (Efes. IV, 5.), a tu d y w šecky wěřjcj, buďte kde buďte, gednjm swazlcem, swazkem w jry, gegjžto w yznánj (Jan X V III, 2 0 . Efes.
IV, 13. Blat. X , 32.) u w šech gedno a to samé
g e st, a sw azkem lásky (Jan X I I I , 33. XY, 12.
13 . 47.) w gedno tělo sp o g n g jcj; — a i společ­
n ost ustaw ičná, ne na čas gako ona starozákonnj,
an o b ržw žd y až do skonánj sw ěta trw a ti magjcj *).
A neb k terak b y m nedle w cjrkw i po weškerém
sw ětě porozsálilé gednoty, spogenj a audů v e ­
spolek sgednocenj docjliti lze bylo, kd y b y ne­
bylo zákonů p o řád ek a gednotu zdřžugjcjcli?
a nebylo předstaw ených nad tjm bděgjcjcli,
aby gednota w učenj w jry a m raw ů panowala,
a w znildé ro zep ře w yrow naly se ? a nebylo me­
zi těm i sam ým i předstaw eným i gistého mvazku, ge w gednom střed k u (in c e n tro im ita ­
tis') dohrom ady spogugjcjho ? — K aždé zřjzenj politické uslanow uge w rchnost nad w rchnostj;
neb to tě , co gem u stálosti a pew nosli dodáwá.
* ) Mat. XXV.UI, 2 0 . 2 K o r. 111, 1 1 ., kde A po što l nábo•ienstwj Jezjšow o „TO /ιενον,“ coz zůsláw á a neaj pomjgegjcj, gako zákon s ta rý , a k Žid. X II, 2 7 . 2 8 ., kde^králow stw j M esiášowo „τα μη ααλενομενα , β α σ ιλ εία ν a βαλ ε ν ΐο ν , perennem constitutionem , n o n amplius abrogandam
gm enuge, aneb dle V ulgáty : u t rem aneant, quae sunt ini'
m obilia, telidv regnum im m obile.
Nižšjch w rchnostj gest mnoho, méněgi wyššjch, a
n c y w yššjch skrow iio ; nazwjce ale stogj w čele
a z předku getlen gediný, genž nade w šem i bdj a
nimi w ládne. T a k t gest to také s w rchnostm i
’duchownjmi. W šickni tém ěř národow é m ěli a
magj gednu w rchnj hlaw u swého k n ě z stw a , ona
sc giž gm enug w ysoký kněz, neýw yššj kněz,
P ontifex m a x im u s , Αρχιερενς, a η c1> gakkoli. P ro
Israelity zřjd il Bůh syny gednoho z dw anáctera
pokolenj k ostřjhánj S w a ty n ě ; k u knězstw j w y wolil toliko syny gedné čeledi téhož pokolenj, to ­
tiž potom ky A aronow y, k w ysokém u ale knězstw j
toliko gednoho z téhož kněžského ro d u . P ro
křestany ustanow il Syn Božj 70te u čed ln jk ů ;
wyššj důstognost dalt gest sw ým dw anácti A p o i' stolům, gednom u ale z dw anácti sw ěřiltě zcela o b zwláštně sw au draze w ykaupenau cjrkew . —·
Tuhle máme mimo lcněžj biskupy, a máme p a ­
peže, a sice dle u rčitéh o řád u a spořádánj s a mého Syna b o ž jh o !
„K dyž byl den (t. když se rozednjw alo, b y ­
lo se dněni, 11a usw itě)“ — čteme u sw . L uk. V I,
13. — „pow olal (Ježjš) učedlnjků sw ých, a w y volil z nich dw anácte, kteréž i A poštoly (sw y mi wyslauci) nazw al,u a p o třeb n ý m plnom ocenstwjm nadal, řk a gim : „K do wás slyšj, mne sly sj, a kdož w ám i pohrdá, mnau p o h rd á. (Luk. X ,
16.)“ T ěm to také apostolum odew zdalt gest k ljče králow stw j nebeského : „Am en praw jm wam,
cožkoli swjžete na zem i, b u d et sw ázáno i na
n eb i a cožkoli rozw jžete na zem i, b u d et roz­
kázán o i na n eb i (Mat. X Y III, 18).“ A opět:
„P okog w ám ! Gakož mne poslal otec, tak i gú
posjlám wás (k tém už cjli a konci, a stau ž mocj,
abyste m ogi nám ěstkow é byli)» T o powěděw w declil na ně (swé gim moci udělil) a řekl
gim ; Přigm ěte Duclia sw atého , k terý m odpustjte h řjch y , odpauštegjt se gim, a k terý m zadržjte, zadržáni gsau (Jan X X , 21 — 23).“ Ubjrage se p ak giž od nich k Otci do nebe, od kte­
réhož na zem i, b y l s sta u p il, m luw il k nim takto:
„D ána gest m i w seliká moc na n eb i i na zemi,
Protož gdauce učte w šecky národy, k řtjce ge \ve
gménu Otce i Syna, i Ducha sw atého, ucjce ge
zachow áw ati w šecko, co žg sem k o li p řikázal wám,
A ay ! gá sw ám i gsem po w šecky dny až do sko­
nán) sw ěta.“ Mat. X X Y III, 1 8 — 20, —
Tot
bylo dw anácte geho A p o što lů ; w šickni knjžata w
králow stw j b o ž jm , w šickni netoliko učitelé, ale
i w rchnj spráw cow é cjrkwe K ris to w y , wšickni
w yw oleni a ustanow eni pásti a ř jd iti geho wzacné
stádo. W šicknil ledy obdrželi důstognost welmi
w znešenau, nicméně geden z nich p řednost, a ten
byl P etr.
Že wjce w rchnjch p astý řů zwoleno,
nečiuj neyw yššjho p astý ře zbytečného, nýbrž pro
zachow ánj gednoty tjm potřebněgsjlio ; a ten byl
— djme opět — Šim on P etr.
P e t r h 1 a w a a p o š t o l ů.
Dwě gsau zw láštč mjsta w sw. Ewangeliuffl,
z nichžto před n o st daná P etrow i p ře d ostatnjnii
apoštoly dle p řiro zen éh o předstaw enj událostj a
řeč] při nich držených zřegm ě w ysw itá. Gedna se
přihodila p ře d sm rtj Páně, druhá po geho z m r t •yvých ■wstán]. P ři prw nj zasljbil Spasitel tom uto
apoštolu přednost, p ři druhé pak m u gi skutečně
udělil. P ři prw n] zasljbiltě m u p řed n o st za od­
platu geho obzw láštnj w jry, p ř i druhé pak m u gi
skutečně udělil za odplatu geho obzw láštnj lásky.
0 prwnjm se dočjtám e u sw. Matauše X V I, 13 —
19., o druhém u sw . Jana X X I, 15 — 17.
M at. XVI, 13 — 19.
Pam ětihodno g e s t, že gako d ru h d y B ůh
Ahramowi (Gen. X V II, 5.) gméno geho zm ěnil,
a Abrahamem geg nazw al ,· „nebo (wece) otcem
mnohých n árodů ustanow il (učinil) gsem teb e
nápodobně také K ristus, když k něm u syn Joná­
šů, Simon poneyprw p řiw e d e n b y l, giné gem u dal
: gméno. „P o h le d ěw n a ň Ježjš ře k l: ty gsi Sim on
syn Jonášů (aneb Jonachnů, stažené slow ee z Jo lianuach aneb Johannes), ty slauti bu d eš K e f a ,
j genž se w ykládá P e tr“ . J a n I, 4 3 . Úmysl, k te rý
přitom Pán m ěl, w ysw ětluge sw .M atauš loco cil.
Tamž se táže sw ých učedlnjků J e ž jš :
„K ým praw j lidé b ý ti Syna člo w ěk a?íť —
Odpowěděli: „N ěkteřj Janem křtitelem , ginj E li­
ášem, gin] Jerem iášem , aneb gednjm z (starých,
z mrtwých w zkřjšených) p ro ro k ů .“ Dj gim J e ; žjš: „W y pak kým mne b ý ti praw jte (saudjte)
! Tu wzaw slow o P e tr , gehožto w jra, gakž sw.
i Jeroným in Ma lli. L . II. c. 1 4 . poznam enal, w ždy
olmiwěgi nežli u ostatnjch apoštolů sc w yznam e-
náw ala, o d w ece: „ T y g si K ristu s (Mesiáš), Syn
Boha žiw ého.“ — Načež J e ž jš : „Blahoslawený
gsi Šimone, synu J o n á š ů ! nebo (cos o mně tak
w znešeně a srdnatě wyznal) tělo a k rew nezgew ilo tobě to h o (nenauČils se od lid] až posawad
ta k rozličně a njzce o mně sm eyšlegjcjch); ale Otec
můg (od Otce m é h o ), kterýž gest w nebesjch
on tě praw dě té w yučil, daw to b ě sm ysl schopnau a gem nau, abys z řeč] a čiu ů w m y ch rozumu li
m o h l, kdož gá gsem. —
„I gát praw jm tobě
(κάγω δε σοι λεγω )“ také gá to b ě swé spokogenj
u zaljbenj znám o činjm.
T o tě d ru h á přjčinn,
proč Ježjš Petra b la h o sla w j; — gakoby řekl:
ty máš zaljbenj m ého Otce p ro sebe, a i gá tobě
moge tu d y na gewo d á w á m : „ty gsi (slugeš) Petr,“
ty s gm éno K e f a ,
s k á l a odemne obdržel;
P e tr slow e w syrochaldeyské řeči, k terau Ježjš
m lu w il, K e f a , a sice w m užském i ženském
pohlaw j stegně — „a na té t skále (na tom samém
K e f a , k te rý g s i ) n e b o t το K e f a zde, poněwadž ge Ježjš zcela b ez prom ěny užjw á, musjt
opět to samé značití, což p rw zn am en alo , tedy
P etra, a to, εηο ταυτί] τΐ] w ztahuge se n a τ ο pnvnj
K e f a , kteréž, gak zm jněno, w m užském a žen­
ském pohlaw j gednostegné ; — le d y : „ty gsi Petr
(skála) a na té samé skále w zdělám (neb založjm
pewně gako něgaké staw enj na základu skalnjm)
cjrkew man/* t. g, celé shrom ážděn] w ěřjcjch, aneb obec křestanslcau , tak že w šickni a gedenkaždý z nich row ně gako w něgakém staweuj
wšickni a gedenkaždý djl k tobě, gako ke gruntu
swému se připogj, a tebe se přidrž], — „a b rán y
pekelné (m ocnosti, zlosti a n ep raw o sti, gakkoli
silné a hrozné *), nepřem ohau gi,u nesw jtěžj nad
nj, aniž gi p ře s il]; cjrkew má na zem i bezpečně
trwati bude. — „A to b ě dám (o b z w lá ště );“ n e 1)0 také ostatnjm apoštolům dána b y la moc, k teré
zde P etrow i udjlj Pán m ) ; — teh d y to b ě dám
obzwláště „kljče lcrálowstwj nebeského (t. plnau
moc a neyw yššj spráw u nad cjrkw j sw au).“ N arážjno zde na ono biblick é m jsto u IsaiX X H ',2 2 .,
kdežto čtem e: W l o ž j m k l j č d o m u D a w i (lo w a n a r a m e n a g e h o ; a o t e w ř e, a n e ­
bude k d o by z a w ř e l , a z a w ř e , a n e b u ­
lí e k d o b y o t e w ř e 1, aneb on když otew re,
žádnýnezaw ře, a když z a w ře , žádný ueo tew ře,
totiž geho rozkazům a zákazům žádný nebude
smjli odpjrati. T ěm ih leslo w y zasljbil někdy H o­
spodin Eliakym u hodnost neyw yššjho knězstw j,
a nápodobně zde Jež]š P etrow i — „a cožkoli
swážeš na zem i (w mé cjrkw i), b u d et sw ázáno i
na n eb i; a cožkoli rozw ážeš na zemi, b u d e tr o z wázáno i na nebi/* totiž cožkoli dle moci o d e mne dané řádně ustanow jš, nařjdjš aneb zakážeš,
lot i gá schw áljm a za platné m jti b u d u w nebi ***).
'') Brána a fovtua znam ená u .Asiatů m oc panow ánj , odtud :
die lioJie P fo rte der Osm aneu etc.
^ * ) M at. X V III, 1 8 .
'..-»*) Vfázaii J '/ řj)
a rozw ázaii λ ν έ ι ν n i t i ; zna­
mená w edlé židow ského každodenujho m lnweuj způsobu,
zakazowati a dow oloivati.
T ak prawj w T halm udu Je ru salémském R a b b i: Což gá w a z i, rozw azuge giuý, a což
rozwazugi, on swazuge. G iný pak Rabbi m luwj : Což gsem
vvždy tobě zav ázal, nynj ti rozw azngi.
Ptám e se každého nestranného, w šech p ře d suclků prázdného čtenáře, zdaliž se K ristu s swětlegi w y g ád řiti m ohl, že P etra zw láště m ezi ostatnjm i apoštoly za základnj kám en c jrk w e , a za
prw njho kljČnjka w králow stw j božjm w yw olil a
u stan o w il? — P o d o tk li g s m e , že P án mluwy
syrochaldeyské užjwal, w kteréžto žádného takow ého rozdjlu pohlaw j w slow ci I i e f a nenj,
gaký se w řeckém gazyku m ezi π ετρ ος a π έτρ α činj, a w ša k se činili nem usj, an π ετρ ος p ře d e geu
také skála slow e, galco π έτρ α , p ráw e gako w la­
tini· P etru s a p etra, aneb gestu wjce w němčině,
P e tr und Fels, aneb také w češtině, P e tr a skála
w lastně gednozněgjcj slow a gsau &c. Náléžitegi
se w ygadřuge F ran cau z: T u es P ierre, et sur cel­
te P ierre &c. — Λ pročež to pauze neznámo­
st] řeči syrochaldeyské p o š lo , že sw. Augustin
sw ůg I. L. R etract. c. 21. p ro n esen ý rozpak ne­
rozh o d n u tý zanechal, a k terý ž nám Ileidelbersky
exeget D r. Paulus we sw ý c h : „Beleuchtungeudes
hallerischen B riefes an seine Fam ilie (Stutgard
1821) z Considerations sur la doctrine et 1’esprit
de 1’eglise orthodoxe ru sk o -řeck éh o státského ra­
dy A lexandra ze S to u rd zy znow u p řed est jrá, odesjlage spolu na téhož sw . otce Serm . 13. de ver­
bis D om ini. Ale m n ed le, což čteme na tomto
mjstě ? Idem ergo P etrus a p etra cognominatus
beatus, ecclesiae figuram p o r ta n s , apoštola tus
principatum tenens etc. R etract. L . dj sice svr,
Augustin, co S to u rd za a z něho P aulus uwodj,
a wšak d o k lád á: D ix i quodam loco, quod in illo
(Petro) tanquam p etra fundata s it ecclesia, qui
sensus etiam can tatu r in ore m ultorum ; — ay Ide,
sensus cantatus in ore m ultorum ! - Do státnjka nenj
se arci nadati, aby w šecky spisy sw. Augustina'
prohlédl, a tudjž se o praw ém gehosm eyšlenj a u č e nj přesw ědčil, gesto na m nohých giných mjstech,
n př. L . II. de b a p t. cont. Donat, c. 1., in Psal.
69., Serm . 15. de Sanctis, T rac t. 124 in Joan.
a g. wjce hlásá a pronášj. T o w šak ale příslušelo
prawdy skaum ateli Paulusow i, p rw é nežli tak n á božnowěrně tw rd iti mohl, že m ezi pozděgšjm a
nowěgšjm pjsem w ykládánj řjm ské tradicj r o z djl náram ný zabjhá !
Spolu pak gest Paulusem doljčený w ýklad
hnětl gram m áticky chybný. A neb čtěme : t y g s i
K e f a , a n a t o m t o w y z n á n j, aneb : n a
mne (tu m ěl p rý dle giných Ježjš ru k au na se
ukázati ?) etc., i k terak p ak se to srow náw á ? N eJjyl-liby P án m jsto : T y g s i K e f a , řjci m u s il:
ty g s i d o b ř e o d p o w ě d ě l , an e b : t y g s i
p r a w d u w y z n a l , pakbychom čjsti m o h li: a
na t o m t o w y z n á n j , aneb n a m n e , k t e ­
r ého g s i w y z n a l , etc.
Giž slow dtný M icliaelis (protestant) w ytýká takow ým w ýkladům
pi jlepky hrubé new ědom osti a dokládá : „Gaké
spogenj m ezi p ru p o w ě d j: t y g s i s k a l n j k , a
m ezinásledugjcj: a n a t é t o s k á l e w z d ě l á m
c j r k e w s w a u etc., pak li skála ta nenj skalnjk,
Časopis p, K atol. Duoh. II. 3 .
2
(Felsenmann) P etr, alebrž K ristu s? A gaká lo o d ­
plata pro P e tr a , kterém už p ře d e něco odměnného a w děčného řečeno b ý ti m á? G esti skoro
tak, gako k d y b y cjsař k některém u wladykowi
byl ř e k l : „P raw jm tto b ě, ty gsi w ladyka ; a toho
(tuby spolu prstem na giného ukázal) wladykau
uČinjm, a patřjcj k tom u statky dam , kterýchž
m u žádný odnjti n e s m j!“ *) —
Aniž pak nám n aw rh u g te, že i sam i cjrkwe
otcow é 011a s lo w a : N a t é t s k á l e etc. w šeligak a rozličně buď o K ristu , buď o wyznánj wjry Petrow y, buď o w šech w ůbec apoštolech \vykládali. T ato ro zličnost nezlehČuge nikoliwěk
našeho důw odu, ant oni w šickni dokonale sro­
zum ěni g s a u , že K ristu s slow ně a literně pod
tauto skálau osobu apoštola P etra m jnil a wyznačil, ta k sice že ani gednoho z nich nenalezne­
me, genžby toho zap jral **).
T o gediné gsau
* ) E inleitung in die g ottlichen S chriften des N . B. $. 14.
str. 8 1 —■ 8 3 . n o t. 1 .
* * ) Zde připsáni buďte Origenes
in c.. 6 ad R om . a u Eusebia L . VI· cap. 1 9 . Sw . Basilig
ad cap. 2 Isai., též h o m . de poenit. a L . II . adver. Eunom ium .
Sw . C hrysost. h o m . 11. de pcenit., in P sal. 50.
Sw . C yrill z'A lex a n d rie L. ΙΓ. in Jo an . cap. 1 2 . Sw . Epifau híer. L1X. N azianzen o rat. de m oderat. T e rtu llian . L.
de prsEseript. ad v. ha-r. c. 2 . Sw . C yprian epist. LV11. ad
Jubaj. a epi st . ad C orn. Sw . Jero n ý m L . 1 . adv. Pelag.
c. 4. Sw . A m brož Serm . X L V il. de fide P etři, a Serm . fi8.
de natali P etri et P a u li. Sw . H ilarius L . VI. de Trinit.,
tama pr áwě, kde také dj, že K ristus na P etro w o wynnaii) založil Cjrkew svvait : „ E t p ost Sacram enti confes­
sionem beatus Sim on aedificationi ecclesia? subjacens, et cla­
ves regni coelestis accipiens11 &.»c. ; a te n samy in Comme»'
činili, že dle sw ého ginotagitelného (allegorického) w ykladanj zp ů so b u na to m to slowíijm sm yslu
gine geště w ýldady staw ěli. T ak to w y ch w alo wali u p ř. oni o tc o w é , kteřjžto p ro ti Arianům,
nepřátelům božstw j Ježjšowa psali, row něž p ro to
wyzuánj P etrow o : „ty gsi K ristus, Syn Boha ž iwého,“ gakožto hlawnj základ w jr y ; ginj nap ro ti
tomu , kterým ž s D onatisty činili bylo, učili, že
Kristus hlawnj skála g e s t, na k teréžto cjrkew
wzdělána. T o t pak slaužilo bez ugm y liternjho
smyslu k tom u, aby se okázalo, že to nikoli sw a lost w ěřjcjch aneb sluh cjrkew njch, nébrž m ilost
Jcžj.se K rista gest, kterážto sw átostem gegich a u činkugjcj moc a sjlu propůgčuge. N ebot znám o,
že D onatisté každau sw átost za neúčinliw au p o ­
kládali, kteraužto neposluhow al geden z gich d o ­
mněle sw atých prjdrželfců. T u d y giž také d obře
w yrow nám e, co 1 K o r. I I I , 11. psáno s lo g j:
„Základu giného žádný p o lo žití nemůž, m im o ten,
kterýž giž položen gest, genž gest K ristus Ježjš.“
tariis in psal. 1 3 1 . „T an ta, dj, ei religio fuit p ro hum ani
generis salute patiendi, u t P etrum prim um D ei confessorem
ecclesia? fundam entum , coelestis regni janitorem , et in terre­
no judicio judicem coeli satan* convicio n u n c u p aret'‘ ; a.Can.
26 in M atth. : „ O in nuncupatione novi nom inis felix ec­
clesia; fundam entum ,
dignaque aedificatione illius petra,
c[ux infernas leges et tartari portas, et om nia m ortis clau­
stra, dissolveret!“ S w .j4 u g u s t.S e r m .X L lX .d e verb. D om .
secundum Jo an : „D icit (prawj) P etro , in quo form at eccle­
siam, Petre amas me 7“ &c, Sw . P rosper L. de vocatione
gentium. Sw . L ew Serm . 11. in anniv. assum ptionis sus.· ad
pontific. a §-.
* *
T otiž Spasitel gest a zůstane neypředněgšj g ru n tow nj kam en , na ním ž to „w šecko staw enj sp o geně w zdělané ro ste ’w chrám sw atý w Pánu.“
k E fes. II, 20, 21. P.aněwadž ale w ěřjcj w eškerého sw ěta žiwj kam enowé g sau , z nichžto ten
chrám m ěl w ystaw en b ý ti, p ro to w yw olil K r i­
stus apoštoly za staw itele (I. K o r. III, 3 0 ), ge
spolu hlaw njm i základy /téhož staw enj u čin iw :
„W zdělanj gste na základ apoštolů a p ro ro k ů ,“
kterýžto ale základ new yhnutedlně na onom ney hlubšjm kam eni uhelném (Ježjši) spočjw á.
T akow ý pak základný kám en druhé zw ýšenosti gest
také P etr, a wšak tjm ro z d jle m , že geg K ristus
neyprw é takow ým ustanow il, a k tom u p ře d d ru ­
hým i w yw olil, aby on s njm, gakožto hlaw nj skaJau, a skrze geho moc také spo lu sk alau , a m ezi
apoštoly přw njm služebným základem k wzdělanj
cjrlcwe byl. P etr de Marea de discrim ine Cleric.
C. III. nro. 34.
Jan X X I, 1 — 17.
Než, co gsme p o tu d slyšeli, b y l pau h ý slib.
Čas, kde K ristus k Otci se n aw rátiti měl, nebyl
geště p řišel, a za geho w iditedlné p řjto m n o stin a
zem i nebylo žádného m jstodržjcjho p o tře b j. Ale
po geho z m rtw ý ch w stá n j, a když se den geho
na nebe w staupenj giž giž p řib ljžil, splniltě také
swé p řisljbenj. Stalo se to w Galilei u moře
T iberiadského, kdež b y li spolu Šim on P etr, T o máš, N atanael, oba synow é Z ebedeow i (Jakub a
Jan), a ginj učedlnjci dwa , genž negsau gm eno-
wáni. Syn Božj b y l také o statn jm , giž dáw no
wywoleným apoštolům '(Mař, III, 3.) lcljče k r á lowstwj sw ého netoliko p řisljb il (Mat. X V III, 18),
ale i skutečně dal (Jan X X , 22, 23). Gakože ale
Petra skalnjkem sw é cjrkw e giž gecliiau u stán o wil, a gem u p ře d druh ý m i moc w ázati a ro z w a zowati s ljb il; taktě se také nynj k něm u osobně
obracj, tázage se’|ho :
„Sim one (synu) Janůw ! m ilugeš m ne?“
Z det negen to, co sw. A ugustin T rac t. 122
in Joan. pjše, p řip o m en au ti p řjh o d n o , že to tiž
Spasitel P etrow i p řjležito st dáwá, geho trogj za­
přen] trognásobným w yznánjm lásky n ap raw iti *);
nébrž také, žet od něho olmiwěgšj požaduge lá ­
sky, nežli od ostatnjch apoštolů. ,,Αγαηας με
ηΐεων τβτων, diligis me plus h is ? “ — Ode sw é lio pádu opatrný a nesm ělý , odw oláw á se P etr
ne Lez korm autliw é staro stliw o sti na w šew ědaucnost M istra sw ého. „Συ ηαντα όιόας, ον γινωοκεις,
ότι φολω σε. T u om nia nosti, tu scis quia amo te !ie
Tento pak wece gem u u přjto m n o sti druhých apo­
štolů — gem u sam ém u — w gednotném p očtu —
gemu p o tře tj—gemu beze wšj o b m ezen o sti: „Pasíž
’ beránky mé, pasiž owce mé !“ — B eránky a owce
gak w ůbec z n á m o , činj celé stád o ; násl.edownS
swěřuge a odporaučj Pán P etrow i celé stádo, u stauowuge geg swým m jstodržjcjm , odew zdáw age
gemu p řed n o st p řed ostatnjm i apoštoly , to tižto
Redditur negationi trina; trina confessio.
neyw yššj spráw u a péci o w eškeré m nožstw j, o
cel au cjrlcew božj. Sw. E ucherius, b isk u p z L y­
onu, aneb kdožkoli ten sta rý sp iso w atel řeči de
Natali SS. apostolorum P e tri et Pauli, gelikož se
E usebiow i Em issenskéinu k řiw ě p řip is u g e , d j:
„P rius agnos, deinde oves ei co m m isit, quia non
solum pastorem , sed pastorum pastorem eum con­
stitu it. Pascit ig itu r P etru s agnos, pascit et ov e s ; pascit filio s, pascit et m a tre s: reg it et sub­
ditos et praelatos. Omnium ig itu r'p a s to r est, quia
prřeter agnos et oves in ecc le sia n ih il e s t.“ A sw .
Bernard, pjse de consider. L . II. c. 8. o slo w jch :
Si me amas P etre, pasce oves m eas. — ,,K teré?
toho neb onoho národu, m ěsta, k rag in y , té neb
oné řjše ? Oves meas iu q u it? I kdož new idj, že
Pán P etro w i n eto lik o gistý počet, n ýbrž w.šecky
w ykázal. T ak é tu b y li práw ě ostatuj učedlnjci
přjtom ni, když on G ednoho splnom ocniw , Wšem
gednotu w zhledem toho G ednoho stáda a tolio
Gednoho p astý ře o d poručil a sw ě řil.“
A pročež se nad tjm pozůstaw ow ati netřeba,
že P etr hned po onom slibu (M at. X V I, 22, 23.)
zulcw apilé, ačkoli dobrom yslné horlivvosti Ježjsi
do Jerusalém a gjti zbraňow al, b yw p ro to protiw njkem (σατανά) od něho liazwán, an geho nIoženj a pow olánj p řek az ili c h c e ; aneb že on při
skutečném zagetj a utrpenj Páně tak hluboce klesl,
že m istra sw ého tř ik r á te — s přjsahau zapřel. Byltě sice tehdáž za skalnjka a základ cjrkw e wyvrolen, ale ne geště ustanow en. D ůstognost ná-
městka K ristow a byla m u přisljh en a, ale ne ge­
stu skutkem udělena. O n tě k n jp rw é m usel p ř iprawen b ý ti. I geho poklésky měly k tom u sla u žiti, gako geg, tak i geho m oci aučastnjky p ři
tak weliké hodnosti pokorným i, pow olným i a lito —
sliwými uciniti, au toliko Ježjš K ristu s sám onen
neywyššj kněz gest, kterýž, n epotřebuge za swé
wlastnj hřjchy oběti obětow ati (k Žid. V II, 2 6).
Než ten sam ý Spasitel předpow ědéw apoštolům
gim nastáwagjcj w šeobecné pokušenj, řk a : „Ay
satan požádal wás, aby w ás třjb il gako pšenici
(Luk. X X II, 31),“ ubezpečuge P etra giž napřed,
pnvé než m u geště geho pád sw ětle b y l w ygádřil,
netoliko že se zase o b r á tj: „Gát gsem p ro sil za
tebe, aby nezhynula w jra tw á“ ; nébrž geg také
na budaucnost zaw azuge — „a ty někdy ob rátě
se, potw rzug b ra třj sw ých (w. 32).£í — I k te ­
rýchž pak b ratřj P — apoštolu, — k teřjžto sami
slaupy a základy cjrkw e ustanow eni b y l i ! —
Než m nedle, zdaliž také P elr té to sobě p ro půgcené p řednosti a m ocnosti skutečně užjw al, a
apoštolé přednost P etro w u gsau u zn ali? — Z a gisté ! P etr gest w šndy p r w n j; prw nj, genž w jru
w yznáw á; p rw n j, genž pow innost lásky k o n á;
prwnj z apoštolů, genž z m rtw ý ch w stalého Spa­
sitele w idj, l .K o r . XY, 5., tak g ak ž také prw njm
téhož w elikého děge swědkem p řed celým n áro ­
dem m usel býti, Skut. ap. TI, 2 .; prw nj, genž péči
o to wedl, aby doplněn byl p očet apoštolů, 1 ,1 5 .;
prwnj, genž w jru zázrakem p o tw rdil, Til, 6. e t c .;
prw nj, genž židy na w jru obrátil, II, 37 — 41 ;
prw nj, genž poh an y w sp o lečn o st křestanů přigal,
X . ; — w ew angelických spisjch P etra w ždy na
přednjm m jstě, w ždy p ře d giným i apoštoly gm enow aného nalezám e, a M atauš gmenuge ho w eyslow ně p rw n jh o , Mat. X, 2. M ar, 111,6. L uk. YI,
14. S kut. ap. I, 13. — Paw el, w elik ý Pawel,
k te rý s tře tjh o nebe se naw rátil, 2 K o r. X II, 2.
putuge w tře tjm roce swého obrácenj do Jeru sa­
lema, ne aby Jakuba, biskupa téhož města, sestřen­
ce Páně, toho od křestanů row ně gako od židu
w elew áženého, spraw edliw ého a n aslo w o wzatého
apoštola, n ý b rž aby P etra w iděl, Gal. 1,18., aneb
m nohem wjce (neb lo t znam ená podlé pozorowánj sw . C lirysostom a in ep. ad Gal. c. I. n. 11·
půw odnj sloweso ίστρησαι^ aby tohoto swého předstaw eného pouctil, gem u se p o d iw il a geg takořk a w y zp y tal; *) — a posléze g e s tito p rá w e ten
*) Siceť pjše sw . Paw el w tém ž listu II, 11 — 1 4 ., ž e I t e f a 3 o w i (t. apoštolu P etro w i, ac.koli z now ěgsjch H a r d ui n , J o r d á n S i m o n , i s ám giž sw. A m b r o ž zde
gen geduobo z 7 2 ucedlnjků téhož gména nalezagj) z g e lí­
ně a w o c i o d e p ř e l , pouěwadž křesťanů z pohanstwa,
s nim iž prw é sw obodně gjdal, nynj se w zdalow al, an přišli do
A ntiochie někteřj od Jakuba (z Jerusalém a) , t. křesťane ze
židů p o šlj.
Než ten to poklések aniž u w jře, nýbrž toliko
w zew nitřnjm obcow ánj nemůže w rchuom ocnosti Petrow ě w
cjrkwi křesťanské, kde w edlé L uk. X X II , 2 6 . w ýsost ho­
dnosti tjm hlubsj se w yznam enati má pokorau, na ugm u bý"
ti. A nobrž gest to knjžeti apoštolském u k w ětšj cti a geho
nástupcům k spasitedlném u přjkladu, žeť o n důw odné napo­
menut] od nižsjho přigal , i ochotně následow al. Tak
sSowodj sw . Cypr. epis. 7 1 . ad Q u in t. Sw . A ugust. L . II
tie hapt. c* 1. a epis. 8 2 . od H ieron.
Petr, kteréhož w yřčenj we sněm u p rw njm a p o ­
štolském, z p řjčiu y nesnáze o obřjzlcu drženém s
welikau uctiw ostj a p atrn au p řew ahau slyšáno a
přigato bylo. Skut. ap . X Y . — —
K to lik a
rozhodnaucjm sw ědectw jm Pjsma sw. připoíjuge
se pak také celá řad a neystaršjch otců latinských
i řeckých.
W šechněm gest P etr ten od K rista
■vvywolený knjže, - hlaw a, - p ředstaw ený apoštolů,
- ona od Spasitele založená skála a gruntow nj zá->
klad geho cjrkw e ,· - ont ten neywyššj dozorce, k te ­
rému plnom ocenstw j a nařjzenj dáno, b d jti a p e Čowati o celau božj cjrkew na zem i.
Než zd et se nám o p ět p o tk a ti se státnjkem
Stourdzau a P ro fesso rem Paulusem . „A m brož,
C-lirysostom (ginak Jan Z lato ú stý ) , E pifan a C y rill smeyšleli p rý ginák (str. 121. der B eleuchtungen).“ Ale m edle, kde a w k te ré m sp isu ? 1 pro č
pak těch m íst w yznam enati opom inuli ? My ted y
gich pam ěti přispěgjce, p raw é smeyšlenj těch to
i giných starých cjrkw e otců gegich w lastnjm i
slovry zde w zn ám o st uw edem e.
a) Origenes : „P etru s summus apostolorum
vcrtex:“ Hom. 11. de diversis.
„Sum m a rerum
ile pascendis ovibus P etro trad ita, et super ipsum
velut super petram fundata ecclesia.“ In cap. 6.
ad Rom. a ginde.
β) Sw. Cyrill Jeru salém sk ý : „P etru s apo­
stolorum summus et P rin c e p s /4 Catech. II. a X I.
y) — E pifan: „P etru m discipulorum su­
orum principem elegit. Ilvpr. L l. „Item que p r in -
ceps apostolorum Petrus, q u i Dom inum aliquan­
do negavit, qui quidem solidae petras in star nobis
extitit, cui velnt fundam ento Dom ini fides inni­
titu r.'“ User. LIX, c. 7.
fj) — Efraem : „P rinceps ac vertex aposto ­
lorum P etru s.“ Serm. de com ponet.
a) — B asilig: „B eatus ille P etrus omnibus
discipulis praelatus, cui soli m ajora data quam aliis
su n t testim onia, qui praedicatus est b eatu s, cui
claves regni coelorum concreditae su n t.“ Inproem .
de jud. Dei.
ζ — Ř eh o řN y ssk ý : „Tile, quem Dom inus apostolici chori p rincipem et coryphaeum designavit/'·
Serm . 11. de s. Steph.
η — Ř eh o ř N azian sk ý : „Y ides, quem admo­
dum ex Christi discipulis, magnis u tiq u e omnibus
et excelsis atque electione dignis hic (Petrus) pe­
tra v o cetu r, atque ecclesiae fundam entum in fidem
suam accipiat.“ O rat. X XV I.
9 — Chrysostom : „Ecclesiae pastor et caput
est homo piscator et ignobilis.“ H om .L V . inMath.
,,P etrus adeo ab lu it illam negationem , u t primus
ap o sto lo ru m fu erit factus.“ O rat. Vlll. adv. Judaeos.
„G ravem p o st illum casum, nam nullum negationi
par m alum ; sed tam en p o st tantum malum, e n !
iterum eum ad p rio rem honorem rev eh it, eccle­
siae praefecturam ip si p e r universum m undum tradi­
dit/* Hom. Y. de pnenit. „C hori apostolici prin­
ceps, qui ubique prim us omnium in cip it loqui/'
Horu. 111. in acta apost. „P etru s os, princeps e t
vertex ap o sto lo ru m /4 Hom. 87. in Joan.
t) — Cyrill A lexandrinský : „Prae caeteris em i­
cat ille (Petrus), casterorum caput et princeps, et
ait: T u es C hristus filius D ei v iv i/4 L . XII. in
Joan.
N áp o d o b n ě:
·/) — Sw. A m b ro ž : „D om inus non dubitat,
qui interrogabat, non u t disceret, sed u t doceret,
quem elevandus in coelum am oris su i v elu t vica­
rium re lin q u e b a t, quia solus p ro fitetu r (Pe­
trus divinitatem C h risti), e om nibus antefer­
tur . . . T ertio D om inus, non jam diligis m e ?
sed amas m e ? in te rro g a v it; et jam non agnos,
ut primo, quodam lacte pascendos, nec oviculas,
ut secundo; sed oves pascere ju b etu r, p erfectiores
ut perfectior g u b e rn a re t.“ L. X. in cap. ult. L u ­
cie. „P rim atum non accepit Andreas sed P e tr u s /4
In cap. 12. E pist; IL ad Cor.
λ) — Jero n ý m : „Q uid Platoni et P e tro ? TIt
ille enim princeps p h ilo so p h o ru m , ita hic A po­
stolorum fu it.íť L. 1. adv. Pelag.
μ) — A ugustin: ,,Τη quo (Petro) principatus
apostolorum tam excellenti gratia p raeem inet/4
b. 11. de b ap t. n. 2., a in Psal. CV111. p r a w j, že
Petr cjrkew před sta w owal skrze p řed n o st, kterau
mčl nad učeniujky.
Než, m ybychom pogednánj nad p o čet archů
'vyměřený šjřiti m useli, kdybychom w šecka sw ě<Iect\vj sw. cjrkw e otců zde p řip sali chtěli. G e-
(1uoho gen gešté sw edka, a sice řeckého biskupa
Eusebia, slaw ného cjrkew njho h istorika uwedé­
me, kterýžto L. 11. hist. eccl. c. 14. sw atého Pe­
t r a „fortissim um et m axim um in ter ap o sto lo s, et
v irtu tis m erito reliq u o ru m omnium principem ac
p atro u u m “ nazjw á a gmenuge. Eusebius psal na
začátku stoletj čtw rtého, zem řel p ak okolo léta Pá­
ně 3 4 0 ; a ostrow tipný praw dy zpytatel Dr. Paulus
necht nynj posaudj a n á m p o w j , zdaliž se Rek
E usebius lc starsjm u neb pozděgšjm u R jm skétradicj znal a p řihlásil w ykládánj způsobu ? !
P a p e ž h 1a w a b i s k u p ů .
W iděli gsine, že sw. P etr netoliko od samého Ježjše za hlaw u geho cjrkw e ustanow en byl,
n éb rž že geg také celá starožitnost za takow ého byla uznala. P o d o tk li gsme též, že geg
P án hlaw au cjrkwe p ro to ustanow il, aby gednola
w cjrkw i zachow ána b y la. „P ro p terea in ter duo­
decim unus eligitur, u t capite constituto schis­
m atis to llatu r occasio,“ pjse sw. Jeroným . L. 1.
adv. Jorin. c. 14. N ápodobně učj sw. O ptat Mile v itá n sk ý : „B ono u n itatis B. P etru s praeferri
apostolis m eru it,“ L . Ylll. contra P a n e rm .; a sw.
A u g u stin : „Id eo unus p ro om nibus, q u i a unitas
in om nibus.“ T rac t. CY111. — „Ante passionem
suam — dokládá sw. P acián z Barcellony — di­
x erat Dom inus a p o s to lis : Quaecunque ligaveri­
tis . . . ad P etrum locutus est D om inus : ad unum
ideo, u t unitatem fundaret ex u n o .“ Epis. 111. Geduota gest podstatná a new yhnutedlná w král o w-
stwj božím. „G eden Bul·, gedna w jra, geden
křest.1“ Pokudž sice apoštolé sw. žili, nebylo se
žádného roztrženj, b lu d u a rozdw ogenj co báti,
pouěwadž od sam ého K rista Ježjše w yučeni, a od
Ducha sw. zw láštnjm způsobem oswjceni, nad­
chnuti, - njm w edeni a spraw ow áni b y li. Než
Spasitel založil cjrkew sw au netoliko p ro časy
apoštolské, nýbrž pro celau b u d a u c n o st; onat
má w gednotě trw a ti až do s.konáuj sw ěta. P o něwadž ale božský zakladatel za d o b ré neuznal
; také nástupnjky apoštolů oněm i nadp řiro zen ý m i
dary, oným zw láštnjm a wždy trw agjcjm o sw jcenjm Ducha s w ., a onau neom ylnostj w uČ<?nj
vejry o zb ro g iti; a poněw adž se gem u také n e z ljbilo, okoličnosti časůw tak u sp o řád ati, aby se
w.šeobecná cjrkew p ři w zniklých nesnázech a
rozepřjch k rychlém u rozhodnutj w ždy sh ro m áž: (liti, aneb tak daleko od sebe po w šech djlech
Iswěta rozlehlj w rchnj pastý řo w é sobě w espolek
j svá smeyšlenj tak spěšně, gakž často p o třeb a a
nebezpečenstwj káže a žádá, p ro p ů g čiti m ohli ,·
bylot gest giného, a sice od sam ého Syna B ožjho uslanoweného p rostřed k u p otřebj, onu g ed n o tu na w šecky časy zachow ati. T o t byla ted y ta
přjcina, proč Spasitel duchow nj moc swé cjrkwe
' v osobě knjžéte apoštolského b y l spogil. „S u p er
mnnn gedificat ecclesiam suam ,a pjše sw. Cyprian,
doklad age : „et quam vis apostolis om nibus párem
auctoritatem trib u a t etc. — tam en u t unitatem
manifestaret, unam cathedram constituit, et u n i­
ta tis ejusdem originem ali uno incipientem sua
auctoritate d isp o su it.“ L. de u n it..cap . 20.
W P etro w i m eltě tedy střed ek gednoty bytí,
a w šak netoliko p ro apoštoly, aby geg gakožto
hlaw u sw au ctili, a w gelio společensťvvj stále
trw ali, gakože p ak také skutkem u č in ili; anoKrž
aby k témuž také založené o d se b e cjrkw e a obce
m ěli a ge w yučili, P etra za předstaw eného weškerého křestanstw a, a za nám ěstka Iíristo w a na
zem i po zo ro w ati a uznáw ati. Gakož tedy tato
pow innost od apoštolů na gich poslaupnj nástupnjky (biskupy) a w šecky w ěřjcj p řešla; row něž tak m usela ona K ristem P etrow i k dobru
w ždy trw agjcj cjrkw e udělená w rchnj moc pozustati, ne pak s P etrem w ym řjti. T o gest, Petr
musj w ždy geště také we sw ých nástupcjch střed­
kem gednoty w d u ch o w n jm králow stw j Kristowé
b ý ti; m usj skrze ně neyw yššj dozorstw j nad ge­
ho celým owčincem d ržeti ; m usjt w gegicli osobě
w eškeré stádo pásti, a gakož mocj sw ého práwa,
taktéž neustálau bedliw ostj zabraňow ati, aby Čisto­
ta a gednosw ornost w u Č en jw jry a m raw ůw nikdy
škodu netrpěla ; m usjt blaudjcjch a uchylugjcjcli
se owcj se wšj tichostj a sh o w jw án jm , ale ta­
ké — kdež ta to nestačj — násilným i od Krista
ustanow eným i p ro střed k y n ap ra w o w a ti, anel)
aspoň p řek az ili a uw arow ati, aby ra k rozgjdawy
nenakazil g in ý c h ; - — ted y netoliko prosbami,
napom enutjm a pohrůžkam i, ale i duchownjnu
aneb cjrkew njm i tresty k cjli schopným i na za-
P
chowánj podstatného učenj K ristow a a gednoty
cjrkwe doháněli.
Z det ale pow stáw á otázka, kdož tito n á­
stupu jci sw. P etra g sa u ? — I kdož ginj, nežli
poslaupnj dědicow é sw alopetrské stolice, totiž oni
biskupowé, kteřj P etra na geho biskupské stolici
následowali, na kteréž on seděl i swět opustil, a —
kteréžto celá tehdegšj katolická cjrkew takow ým i
býti uznala. Nynj w šak málo k te rý p řjb ěh staré
děginy, gakž giž sam i p ro testan ti doswědčugj, '*)
nalezneme, k te rý b y tak gednohlasným i sw ědectwjmi starých křeslan sk ý ch učitelů ode wšj
pochybnosti ochráněn b y l, gako práw ě ten, že
totiž P etr w R jm ě, a prw njm řjm ským biskupem
byl, i tamž za panow ánj N erona ú řad sw ůg m u čedlnickau sm rtj zapečetil. Kjmštj biskupow é
■ gsau tedy nástupnjci P etro w i a nám ěstkow é I ír i | stowi, gsau neyw yššj p astý řo w é křestanstw a, z a čež ge také celá cjrkew katolická w ždy byla
uznala. Gich poslaupnost za p rw n jch dw au βίο­
ι letj w ypisnge starý Irenseus, žák apoštolů, n á sledowně :
„Založiw še a zdělaw še cjrkew sw atau ap o ­
štolé, odew zdalit gsau úřad b iskupský L inow i,“
) Easnage Samuel a Jakut), onen in A nnal. eccl. p o lit, ad
ounum 64. ; tento w histoire de Jn if pag. 2 5 0 . ikc. Caveus
in hist. litt. P a n . II. voce Petrus. Pearsonius dissert. I.
de success. prim orum epise. R om * cap. 6 . Cfr. Schrockh’s
Kirchengeschiehte II djl, druhé w ydánj str. 155.·
o němž auctor carm inum adv. M arcio n ., spoluw ěký T ertulian ů w pěge :
H ac c a th e d ra , P e t r u s , q u a s e d e r a t
i p s e , locatum
M axima R om a L inum prim um considere jus­
sit. —
,.geho nástupce b y l A nenglet (aneb Anaklel), a
po něm od apoštolů počjnagjc třetj, Ivljmenl, genž
b iskupstw j držel, apoštoly b y l w idel, s nim i žil,
gescích kázanj a austnj podánj w ěrně w paměti
m ěl. Na K ljm enta následow al E v a r is t; na toho
A le x a n d e r; p ak šestý po apoštolech — Xystus
(neb Sixtus), a po něm T elesfor, chwalitebnými
m ukam i koruno w aný. P otom Ilig y n , p ak Pius,
a po témž A n icet; téh o ž pak následow al Soter;
.— po apoštoljch — 12tý, obdržel stolici
E leutherius (L. 111. adv. haeres, cap. 3.)“ — a
13. po P etrow i b isk u p w fljm ě — b y l Viktor,"
doložil kněz řjm ský Cajus, genž žil k u konci 2.
stoletj. Eus. L. V, cap. 28. — T o t gest tedy, m luwjme s w elikým Bossuetem — ,,ona lijmsku
„stolice, kteraužto w sp isech sw ých otcowé tak
„w elice w ychw alugj, knjžetstw j apoštolské stolice
„gakožto neypředněgšj knjžetstw j, gakožto pra„m en gednoty, a na stolici sw atopetrské wznešený
„stupeň kněžské stolice, gakožto m atku cjrkew,
,gelikož spráw u w šech giných cjrkwj w moci ma,
„gakožto hlaw u b is k u p s tw j, odkudž papršlek
„w lády pocházj, gakožto neypředněgšj stolici, tu
„gediuau sto lici, w kteréž w šecky giné gednotu
„obdržugj, tak o řk a o záw od w ynášcgjce etc. —
„YVy slyšjte w slow ech těchhle sw . O ptata, *) sw.
„Augustina, **) sw . Cypriána, *#% sw. Ire n k a
„m m ), sw. P rospera
} SWi A w ita
„sw. T heodoreta « # « « ) , sn gni cjrkewnj C halce„donský a o s ta tn j; — w y slyšjte A friku a Francko,
„Kecko a Asii, W ýchod a Z áp ad w espolek sp o -Av
/·
A takt gest opraw dow e.
Irenaeus ( f 202)
pjše (1. c.) z neyw yššj sta ro w ě k o sti: „A d ecclesiam
Romanam p ro p te r potentiorem (dle giných, p o tio rem, což w šak gedno) p rin cip alitatem (pro gegj o b zwlástnegšj m ocnost, aneb mocnegšj přednost)
necesse e s t, convenire om nem ecclesiam ,“ t. g.
gakž dokládá: „eos, q u is u n t undique fideles“ &:c.,
tedy netoliko w ářjcj \v Gallii, kde sw . Irenaeus na
ten čas biskupem b y l, a w celé E w ro p ě, i také
w Africe ; ale i na w ýchodu ,· — slow em w e w eške­
rém křestanstw u (quacunque orbis p arte m o ­
rentur). T ito zde w šickni gsau t i undique fide­
les. A že pak slo w a: omnem ecclesiam conve­
nire debere, tolikoznam enagj, g ak o : cum ecc le-'
sia Romana omnes alice ecclesise concordes esse
*) L. V II. u. 3. m ) epist. 4 3 . n . f . * * * ) epist. 5 5 . * * * “ ) L.
III, c. 3. adv. h n e s . * ·* * * ) Carm. de ingratis c. 2. ·* * * # » )
ep. ad Faustum .
ep . ad Renat. cap. 1 1 6 . * * # # # # * * )
B o s s u e t w ouó slawné reci, kterau·/. r. 1 6 8 1 . před shro­
mážděným duehow eustw em Fraucaužským d ržel. Serm ou sttr
1’ unitě de 1’eglise, Ť o m . V II. sir. 4 7 7 — 7 b .
Časopis p. K atol. Hlich. J í. 3 .
3
tenentur, samo sebau p atrn o gest a pow rchu ležj, — S ta rý T ertu llian dj L . de prsescript. cap.
3 6 .: „S i Italife adjaces, habes Romam, inidenohis quoque a u c to r ita s p ra e sto est. Ista quam
felix ecclesia? Cui totam doctrinam apostoli cum
suo sanguine p ro fu d e ru n t; u b i Petrus passioni
dominicae adaequatur.“ A w lcnize de pudicitia
p j š e t : „Slyšjm , že ro zk az (edictum ) a sice půtce
konec činjcj (perem ptoricum ) oznám en gest: P a ­
p e ž , to g e s t, b i s k u p b i s k u p ů d j , hřjchy“
etc. Papežow é nepřigjm ali te h d á ž , gak Fleury
dokládá hist. ecc. tom . II. str. 142., to h o to názw u *), nýbrž T ertu llian geg z posm ěchu Zeferinow i papeži p ř ik lá d á , poněw adž kagjcj cizoložnjky na m ilost p řig jm al, což bylo proti
bludům M ontanistů, gichž se na stará kolena byl
* ) Zde p řjhoduo um jstiti námjtku, že p rý sám sw. Ř e h o ř
w e 1 i k ý názew w šeobecného biskupa (Episcopus Episco­
p o ru m ) co nerozw ážliw ý, p o šetilý i rauhaw ý b y l zawrhl.
O dp. A no zam jtal geg, a trestal dutkliw ě patriarchu Konslantinopolského J a n a , k terý p ři w šem swém tělesném mrtwěnj tak w elikau p ýchu a píedc.iwost chow al w srdci, že se wSeohecným biskupem (επ ίσ κ οπ ον οί'/.Βμενί'/.ον) gmenowati
osm ělil, aniž sám sebe takto ílen azjw ag e; a wšak w tom
sm yslu, gakoby gen geden byl 11 a sv ě tě biskup, a wšickui
ostamj n ebyli nic, než to h o gednoho střjdnjci neb wikarii
n ik o li ale w onom potahu, kde se gm éuem ijm znařj hlawa
cjrkw e , prw nj w rchnj p řed stav en ý we w šeobecné cjrkwi,
který nad giué hodnostj předej i m ocnost). Sic kterakby byl
g istitim o h l, že w šickni wesměs biskupow é i sám také K o 11s t a n t i n o p o l s k ý stolici Řjmské p o dro b en i gsau , gako
u p ř. E pist. X II. ad Jo an . episc. Svracus., E p ist. ad Manrit.
Im perat, a na mnoha giných m jstech ? Cfv. také L . X I. ep. 59·
přichytil T ertullian. A w šakby tento posm ěch g e ­
ho hrubě nedůw odný byl, kd y b y giž tehdáž p a ­
pež za hlaw u a předstaw eného cjrkw e b y l gm jn a
držán nebyl. T ento T ertullian narodil se 150.,
a umřel leta Pane 220. — Sw. C y p rian , w y—
znawač a mučedlnjlc pjše E pist. X I. ad A n to n ian .:
„Factus est Cornelius episcopus . . . cum Fabiani
locus, id est, cum locus P etri, et gradus cathedras
sacerdotalis vacaret.“ T en tý ž E pist. L'V. ad Cor­
nei. : „Navigare audent ad P etri cathedram atque
ecclesiam p rin cip alem , unde unitas sacerdotalis
exorta est.££ — Sw. A thanas in Epist. ad Felicem ,
kdežto p ra w j: „Rom anos praesules in sum m itatis
arce a Deo constitutos fuisse, atque E cclesiarum
omnium curam habere jussisse.“ — Sw. Jeroným
Epist. adD am asum : „Ego b eatitu d in i Tuee, id est,
cathedrae P etri com m unione consocior.“ —
Sw.
Augustin Epist. X L I I I .: „In Ecclesia Rom ana sem ­
per npostolicce cathedrae v ig u it p rin cip atu s.“ T en
samy a šedesatero snšm ugjcjch naM ilew e otcůw
pjšj na papeže In n o cen c ia: „A rb itram u r . . . . au­
ctoritati Sanctitatis Tuas ex sacrarum scrip tu raru m
auctoritate d ep ro m te facilius eos, qui tam p e rv e r­
sa et perniciosa sentiunt, esse cessuros.“ E pist.
CLXXYI. — Sw. P rosp er (1. c .) :
Sedes Roma P etri, quae pastoralis honoris
Facta caput mundo, quidquid non p o ssid et arm is,
Heligione tenet.
Tém už p ak také
učj sw atj w šeobecnj eněmowé
cjrkew nj. *)
Olcowé we sněm u Efesském (r. 431.) shro­
mážděn]' přin u cen y se w yznáw agj p e r canones et
epistolam Coelestini R. sedis episcopi k ssazenj
tw rdošigného N esto ria: „Per sacros canones, sanctissim ique Romange ecclesitc episcopi Coelestini,
P atris nostri, literas, lacrym is suffusi, et pene in­
v iti ad luiíubrem hanc sententiam urgem ur.“
Cap. X.
Synod w seobecný YI. (od ř. 681) gmenuge
we swém prow olauj k cjsaři K onstantinow i čtwrtérnu papeže A g ath o n a: „Apostolicse summitatis
* ) A uznali sami i swětštj panow njci. V a l e n t l n i a n cjsaí
pjše w listu k spolucjsnfi T h e o d o s i o w ,i: „Beatissimus ro.
man<e civitatis episcopus , cui principálům Sacerdotii supět
omnes antiquitas co n tu lit11 &c. a ginde : „ T u n c demum ec­
clesiarum pax ubique servabitur, si rectorem suum agnoscat
universitas.11 T aktéž mlmvj cjsař M a r c i a n in ep. ad
L eo n em ; ,,T uam sanctitatem principatum in episcopatu divin x fidei possidentem sacris litteris in principio justum cre­
dimus alloquendam 11 &c. Ne ginák se w ygádřily cjsařowia
P u l c h e r i a , a ejsuřowua matka G a l l a P 1 a c i d i a ; ta­
to dj w listu k P u lcherii : ,,A d apostoliea? sedis pontificemi
iff qua prim us apostolorum beatus Petrus, qui etiam claves
regni coelorum suscipiens, sacerdotii principatum tenuit, epis­
copatus causa m ittatu r.11 — A sami i pohanštj spisovatele
swědectwj vydáw agj o přednosti fijm ské siolice ; lak pjše U
p ř. A m m i n u t i s M a r c e 1 1 i n u s, spoluwčký a přjtel Ju­
lia na poběhlého, o L i b e r i o w i biskupu Kjmském, Isterak
statně on K onstantinow i o dpjral, geg nutjcjm u, p ro ti AtHanasow i ortel w yřjci, dokladage o něm, že gest A ntistes le­
gis Christiana; (předstaw ený křesťanského náboženstv/jX Eus.
XV, 7 ,
pontificalem antistitem , sanctissim um p atrem su ­
um, et summum P apam , prin cip is apostolorum
immitatorem et seclis successorem /4 A ten samý
cjsař dj we gm énu téhož cjrkew njho shromážděn)
we swé spráw ě na A gathona: „Rom ana sedes est
ca p e tra , super quarn D om inus ecclesiam fu n <lavit.“
Synod hlawnj YJL, — Nicaeiský druhý, přigjm á
a schwaluge list papeže H adriána k T harasiow i
patriarchowi w K onstantinow ě, \y kterém žto spolu
o sw. P etru čteme : „Cujus sedes in omnem te r ­
rarum orbem prim atum tenens refulget, et caput
omnium ecclesiarum Dei consistit.” A ctione II. —
Nápodobně bylo na snemě cekumenickém V III,
čteno a schw áleno psanj sw. Ignácia patriarch y
Konstantinopolslcého na papeže M ikuláše I . , w
kterémžto wece, že bisk u p Ř jm ský gestit „unus,
singularis, praecellens, catholicissim us omnis sub
ccelo ecclesiae m edicus.“
Sněm pak sw atý Chalcedonský, IY tý oekumenický, na kterém ž 630. biskupů shrom ážděno
bylo, slaw ený o 3 3 6 1 e td řjw e , nežli onenno d ru ­
hý Nicaeiský, totiž r. 451., prohlašuge se in R e­
latione ad. Leonem P a p a m : „E t p o st haec omnia
(Eutiches) insuper contra ip su m , cu i v in e a e
custodia a S a lv a to r e co m m issa est, e x ten d it
insaniam, id est, contra Te, Tuam que quoque a p o stolicam sanctitatem &c., qui corpus ecclesiae u nire festinas.‘c A d áleg i: „Haec sunt, quae Tecum ,
riui spiritu praesens eras, et com placere tanquam
írairibus deliberasti, et qui pene p e r tuorum V i,
cariorum sapientiam v id eb aris n o b is , effecimus,
Indicavim us vero, quia et alia quaedam p ro rerum
ipsarum ordinata quiete, et p ro p ter ecclesiastico­
rum statutorum definim us firm itatem , scientes,
q u ia et V estra sanctitas addiscens et probatura
e t confirm atura est eadem. Rogam us igitur, et
T u is decretis honora nostrum ju d ic iu m ; et sicut
nos C apiti in bonis adjecim us consonantiam , sic
e t sum m itas T u a filiis, quod d e e s t, adimpleat.
T ato pak ,,alia quaedam p ro reru m ipsarum
ordinata q uiete“ obsahngeCanon X X V III* ), njmžto
otcow é ony čestné p řednosty obnow ili a polw rd ili, kteréžto b isk u p o w i now ého Rjma (nov®
Romse) natam njm , to tiž I. Sněmu Konstantinopolském Can. III. p ro p iig č e n y b y ly ; p ře s to pak gemu
práw a patriarchálnjho nad třem i dioceziem i, Pon­
tem , Blenšj Asij a T h ra c ij udělili, dle kteréhož ge­
mu swěcenj m etropolitu těchto biskupských okresů
přináleželo. Než hylolě to práw o, k teréž on giž
sice z dopřánj cjsařůw a z přiw olenj mlčkem
biskupůw b y l prow ozow al, k teréž m u ale dosaw áde žádným positiw njm aneb synodálnjm usnešenjm p řiřk n u to nebylo. —
,,Ale snad m i naw rhne někdo — gsau slow a nepodezřelého gallikáuskcho Febronia, Van E sp ’na : „tento Kanón
zdá se dokazow ati, že p řed n o st Řjmské cjrkwe
odtud pow stala, poněw adž Rjm d ru h d y panowal,
*) W ialiuských edicjcVi řiti wydáujoh C anon, X X V If,
aneb sjdlo caesarůw byl, a že ona gediué z toho
ohledu před n o st obdržela p ře d ostatnjm i cjrk w emi; a tak se p rý také zdagj Chalcedoůštj otcowé
primát řjm ského biskupa wjce slow autnosti a h o d ­
nosti m ě sta , nežli ustanow enj K ristow u p řip iso wati.“ — Odp. „Budiž daleko talcowého něco do
oněch otců se d o m n jw a ti; nebol K anón dotčený
nemluwj o suprem átu řjm ského b isk u p a, nýbrž
toliko o n ěk terý ch od prim átu rozdjlných, a s njm
spogenu b ý ti nemusegjcjch w ý sa d ách , kteréžto
rjinskému Papeži gakožto sp o lu b isk u p o w i, m e­
tropoli tow i a patriarchow i w některých p ro w in cijch na Z á p a d ě , djlem od cjrk w e, djlem od
mocnářů pro hodnost m ěsta, byly gsau uděljny.
A že tento K anón gen o těchto w ýsadách p a třiarchálnjch m luwj, dolcazugj p atrn ě s lo w a : E t­
enim antiquae Romae throno, quod u rb s illa im pe­
raret, jure P atres privilegia trib u eru n t. — T o t
gsau tedy ty w eysadnosti, ne pak onen božským
práwem Řjm ském u b isk u p u náležegjcj prim át, —
kteréž otcowé chalcedonstj b isk u p u z K o n stan tinow a, gakožto now ého Rjma spoluuděliti za
dobré uznali. S ektáři se ted y bezpráw ně p ro ti
přednosti Řjmského biskupa 11a tento K anón o d woláwagj“ *).
Nápodobně gedná K anou V I. prw njho w se ohecného sněmu Nicaeiského toliko o w eysadách
m elropolitských. M elecius biskup S y k o p o h tan ^ Can. cont. L . V. p. 1 0 7 .
ský w E gyptě b y w na synodu oil P etra A lexan­
drinského shrom ážděném s sw. ú řad u shozen, poněwadž w čas pronasledow ánj w jry b y l zapřel a
modlám obětow al (Socrat. h. ecc. L . I. c. 6.),
pozdw ihl se p ro ti němu, způsobiw rozdwogenj,
kteréžto po něm nazw áno (schism a Meletiapum),
a w ysw ětil mimo to m nohé bisk u p y a sice bez
přiw olenj bisk u p a A lexandrinského. Poněwadž
ale tento zastáw al, že gemu dle m noholetého obyčege netoliko w gedné kragině , ale i po celém
E gyptě, i w L y b ii a Pětim ěstj (Pentapolis) práwo
m etropolitské přináležj, a že te d y bez gehosw olenj žádnj tam biskupow é nem ohli swěceni býti;
dánat gest byla wěc p ře d sněm cjrkew nj. Kte­
rýžto p ak wše d obře w yšetřiw , nadřečeným Ka­
nónem r o z s a u d il: „U t an tiqui m ores serventur,
qui sunt in A egypto, L y b ia et Pentapoli, u t Ale­
xandrinus episcopus h orum om nium hab eat po­
testatem ,“ t. g. by měl nad nim i práw o m etropolit­
ské : „quando quidem et episcopo Piomano hoc
est consuetum ,“ aneb gakž D ionysius a Tsidorus
překládagj, p a r ilis m os est, totiž an biskup řjru­
ský to sainé činj, aneb podobný obyčeg koná, t.
g. m etropolitské p ráw o w podřízených kragmách,
genž okolo Ujma ležj a pod řjm ským prsetorem
stogj, prow ozuge a w ykonáw á. Že wšak biskup
lljm ský tehdáž skutečně w oněch kraginách prá­
wo m etropolitské prow ozow al, gako A lexandrin­
sky o Egyptě zastáw al a tw rdil, to tiž že sy­
nody shrom áždow ati m ohl, a že nedow oleno bylo,
bez geho swolenj bisku p y sw ětiti, patrn o z listu
XVI. cap. 1. a ?'. Lw a w elikého k b iskupům S i­
cílie, gedné z oněchno podřjzených kragin. T o ­
to wyswětlenj nadřečeného K anónu doličugj slo wa, gež w něm dále čtem e: „S im iliter autem
et apud Antiochiam , cseterasque provincias suis
privilegia serv en tu r ecclesiis. Illud autem gene­
raliter clarum est, quodsi quis praeter sententiam
M etropolitani fu erit factus episcopus, hunc magna
Synodus definivit, episcopum esse non op o rte­
r e t I což tedy zřegměg.šjho, gako že zde g e d iné o m etropolitech, a zw láště o priw ilegow aných
řeč gest? Za tau také přjčinau předložil Dionys
témuž K anónu n á z e w : O w e y s a d n o s t e c h ,
k t e r ý c h ž n ě k t e r á m ě s t a u ž j w a g j. F le u ry pak pjše : „Rufinus, concilio Nicaeno c o í g v u s ,
jiotestatem explicat in isto canone PapíB tributam ,
dum dicitur sub ejus cura fuisse ecclesias s u b u rLicanas, quo certus tractus provinciarum , Piompe
specialiter subjectarum , sig n ificatu r; quidquid ve io sub hoc obscuro vocabulo intellectum fuerit,
non aliter Rom anum episcopum re s p ic it, quam
ut Patriarcham in occidente, salvo jure, quo ecclesiae universalis caput e s t , superioribus sajculis
irrefragiliter stabilito.^ Ilist. eccl. T . IIT. p. 177.
Déle se w zodraž.owánj nedůw odných, s to tisjckráte dosti podstatně zodpow jdaných n ám jtelc proti cjrkewnj před n o sti papežské zdržow ati,
■wěcbv w ěru zbytečná byla. A w šak přjhodno
se nám by li w id j, zde geště p řjk lad y o skutečném
w ykonáw ánj cjrkew njho p rim átu z prw nj ch pěti
s t o l e t j , o nichžto sam i p ro testan ti swědčj, že tehdáž zřjzenj cjrkw e gesto čisté a neporušené bylo,
uw ésti. T o gen přednapom enauti dlužno, že za
prw otnjch cjrkw e Časůw stolici Papežské nelze
bylo práw sw ých tak zew rubně a dokonale užjwati, gako pozděgi, gednak poněw adž skrze pronásledow ánj cjrkw e spogenj a dopisow ánj strany
wěcj náboženstw j se týkagjcjch w elm i přitjženo,
gednak poněw adž teh d áž ge.ště méně kacjřstwj,
rozdw ogenj a nepořádků, teh d y méně přjčin a
p o třeb lc plněnj neyw yššjíio dozorstw j bylo.
(Pokracowáaj.)
2 . P o g e d n á n j w ý k l a d o s u d e b n é n a z a t m ě lé
čtenj A poštola Páně sw. Paw la w psanj k Židům,
kap. X I, 3. „A by z new iditedlných wěcj učiněny
by ly w id ited ln é.“
Od Ja n a Z im m e rm a n n a .
( j a k o ž snešenj T rid en tsk éh o sn ěm u , #) w cjrkw i sw até sn a d p o sled tijh o , — na znamenj, kte­
rak řjzenj cjrkew nj nikoli p řjh o d n ý m druhdy
z b o rň m , alebrž poslaupným po wše w ěky náměst­
kům K risto w ý m , papežům Rjmským, prozřetedlnost božská sw ě řiti rá č ila , w so b ě nezaw jrá, kterak b y pjsm a sw atá w ykládána b ýti m ěla; než
kterakby w ykládána b ý ti n e m ě la : tjm to tedy
*) Sess. IV .
aumyslem h lubokosti tohož čtenj se šetrn ě d o m eyšlege, tu práci p ře d se b e r u , tak aby w ši­
ckni w katolické cjrkw i mraucj mé dom eyšlenj λυ
tento smysl sobě w y lo žili, a kdybychkoli se o
co takowého i budaucně pokusil neginák w y k lá dali.
W gazyku Řeckém a L atinském to to čtenj
slowně z n j : „A by z new iditedlných w iditedlné
se staly.“ W H ebregském : „A by z n e w id ited lného učiněno bylo wše, gež w idjm e.“ W Chaldegském : „A by w iditedlné b y l y , genž b y ly
newiditedlné.“ *) W Českém (R kp. 1425). „A by
zjiew idom ých wěcj w idom é b y ly .“ T aktéž w
nowém zákoně tištěném 1475, i w Biblj Pražské
1488: „A by z new idědlných wěcj b y ly w idědlné.“
Taktéž w Biblj K utnohorské a B enátské. W B ibl jch Paw la Sew erina : „A by z new iditedlných w ě­
cj byly w iditedlné,u Dle tohož w ydánj řjd ila se
Biblj N ornberská, řjd il se M elau try ch , N etolický
a M elantrych Rožďalowský, též Adam z W eleslavrjna. W B ib lech dědic. sw . W áclaw a: „A by z
newiditedlných wěcj učiněny b y ly w id ited ln é.44
Totéž čtenj následow alo w ydánj Biblj arcib isk u p ­
ské a Faustin Procházka.
W B ibljch K ráli­
ckých: „T akže z ničehož ^est to, což w idjm e u čiuěuo.“ T aktéž Biblj Halslcá a Berljnská.
Swatj Q tcowé pjsm a L itinského sw. .Tarolj-
) Půwodnj tex ty těchto řeřj nekladu,
Hahljdnauti m ůže.
au každý
um ělý ge
m a se přidržugjce, w ykladu na to ctěn), na nem ž1jy Se bezpečně p ře stá tí m ohlo, nam nepoukazal i ; ani p ak w ykladatelé b liž š j, g a k o : Erazim
R o tero d am sk ý , Hugo G ro ciu s, K a lm e t, K ornelius, kteřj rozdjlná wyloženj poziistawiw.se, swětlo toho Čtenj spjše z am račili, nežli rozptýlili.
W ý k lad y pak neynow ěgšjch sp iso w atelů strany
odporné mlČenjm pom jgjm .
A poštol Páně sw. Paw el napom jnage Židů,
to gest, křestan ů zžidow stw a, kteřj to tiž služeb­
nosti starého zákona poněkud opustiw še k cjrkwi
K ristow ě se u te k li, a b y u p ro střed pronasledow á n j , žalařow ánj a protiw enstw j w šelikerých u
w jře křestanské stále setrw ali a do w ěčného pokoge w g]tim ohli, horliw ě d o k lád á: „W ěrau rozum jnie, že sw ět stw ořen gest slow em božjm , aby
z new iditedlných wěcj učiněny b y ly w iditedlné“>
to g e s t : w ěrau rozunijm e, že sw ět stw ořen gest
s lo w e m b o ž jm , tak aby patrno bylo, že gest po­
řád ek wěcj n e w id ited ln ý c h , kteréž widitedlně
zgew eny gsau. Půw odnj te <1y sm ysl 1olio čtenj
w idj se b ý ti ten to : „S w čt slow em božjm stv o ­
ře n ý «Jest p o řád ek wěcj n ew id ited ln ý c h , kteréž
w iditedlně zgew eny gsau.“
Nenj pod nebem nic Iehčjho nežli toho dow oditi, a to bez m nohých řečj strogenj, gestliže
mjsto sw rchow ané praw dě, ačkoliw ginak učinit'
nelze, dáli hodlám e, k terak totiž okršlekneum fnj a new ěd našjch daleko prostranněgšj gest, než
tento uměnj a w ěd našjch , kteréž mnohokráte
negisty, dokonalosti zbaw eny a w šelikterýnii ne­
dostatky postjženy gsau. T a k u p. h w ě z d á řn a
nesnijrné obloze n e b e s , genž w ypraw uge sláw u
božj, nástrogem i w tipn ý m během učiněným i, n e scjslný třpytjcjch hw ězd počet w ida šetřj a z p y tnge gegich cesty, a že geště w ětšj p očet nedo­
hledných gest, nám w ypraw uge. O táže-li se ho
ale k d o , k terak á gest těchto hw ězd b y to st a
powaha, k teraký cjl a konec, a t. d. — kalj se
mu nástrogně zb y střen ý z r a k , strn e nad o d p o wSdj s užasnutjm , a odmlce se patrně dow ozuge:
že gsau to w ěci n e w id ited ln é, w iditedlně z g e wené. P akli ale kdo naw rlm e, že toliko obloha
nebeská obzor našich w ěd přew y šu g e, p o z e p te y me se w tipného hospodáře neb snad germ inalisty,
kterak ze zrna w zem i klásek ro s te , a co g e st
medle zrno, co klásek a t. d. —1 znrazj s e n a d o d powědj gako hw ězdář a w yzná : že se těch w ě fj dom yslili n e lz e , an gsau new iditedlné toliko
widitedlně zgew eny. Row ně odpow j in e y b y stře g šjlio w tip u m udřec na otázku důtkliw ěgšj z geho
předm ětu, a ne ginák lé k a ř, lučebnjk , p řiro z e ­
ných wěcj zp y tatel a t. d. W šickni w esm ěs sh ledag], že w eškerý uměnj lidského okršlek tagem stwj w sobě zaw jrá, a krátce w ym ěřené meze swé
má, z kterýchžto leč skácenjm se do tm aw ých b lu ­
dů w yběhnauti nelze. P atrně sh le d a g j, že sw ět
widitedlný a w ezdegšj se w ztahuge na sw ět n e widitedlný aw ěčný, a že každý p řiro ze n ý a z ře g my zákon za sebau má new id ited ln ý a dušew nj.
ZwláštS ale bohoslow j čili theologie, m atka weškerého uměnj lidského zgewenjm božjm se objragjc tagem stw j w se zaw jrá a u č j , že netoliko w
obecném sm yslu w ezdegšj a p a trn ý sw ět na wéčný a nepatrný se w ztah u g e; ale že i w šickni skutkow é d o b řj tam zw láštnj odm ěny, zlj p ak ho­
dného trestu dogdau.
P rotož také theologie cjrkw j sw atau řjzeuá,
neb lé p e -li djme, cjrkew, sw atá prostředkem the­
ologie, blaženosti Časné i wěčného spasenj lidské­
ho p iln á, člow ěka, gak gen božjho sw etla spat ř j , m aterský se ugjm agjc do sw ého lů n a béře,
ugatého na w šech cestách w ezdegšjho slzawého
audolj, w elm i p racn ý c h , d o p ro w á z j, a doprow ozeného až do h ro b u neopaustj ; než dle obcowáaj sw atých se řjdjc, za geho duši se modlj
a m odlili w elj. P ři té wšj tak w raucj starosti
neužjw á ničehož nežli ř e č i, a to ře č i plné new in n o sti, srdečné w ra u c n o sti, a row ně anděl­
ské , tak že žw atlaw ém u n epřátel tupenj a íuisměšné b ezb o žn o sti, nikoli hřm otně ani slowy
urážliw ým i, ale toliko au trpným usmjwánjm se
b r á n j, a s s w ý m i p ro tiw n jk y , k teřj sw á lučiště
na n i ustaw ičně n ap jn a g j, w m odlitbách zápasj!
Čehož gsem ted y d o w ed l, m ohu geštá dow oditi z psanj téhož A poštola k obci Korintské
kap. X III, 12. kdež pjše d o k lá d á: „Nynj widjme
skrze zrcadlo w p o d o b en stw j, tehdáž pak twářj
w tw á ř. Nynj poznáw ám z částk y , tehdáž pak
p o zn ám , gakož i poznán gsem .“
3.
P ř j p a d y z c jr k e v v n jh o
práw a.
(P o k r a č o -w á 11 j j .
Od Jo sefa H e lfe rta , D oktora w práw jch, c. k . professora cjrkewujho a řjm ského p rá w a , arcib. kousiato rn jh o raddy &c.
Zem ský obránce tá h l ro k u 1813. se sw ým
oddělenjm do pole, zanechaw po sobě m anželku a
djtky. Po L ipské bitw ě b y l pohřešen, w šak geho
společnjci nem ohli ani toho neym enšjho o geho
žiwobytj neb bezžiw otj w yřknauti. Pozůstalá m an­
želka wzala k sobě w brzce pro dobré obstarán] ho—
spodárstwj gednoho člowěka, genž dle w eyslow ně
pronešeného domnenj osady nedlauho potom i g e gj náklonnosti došel. R oku 1816. obtěžkala, a až do
roku 1820. porodila tř i djtky. Gest otázka, gak
magj do křticj knihy zapsány b ý ti ?
Práw njcky wěc pow ážená, nemá ani té n ey men.šj obtjže. Dle zřegm ého nařjzenj k n ihy zá­
konů gsau tyto djtky m anželské. Neb w § 138.
prawj s e : D jtky, w 7mém měsjci uzaw řeného m a n želstwa, nebo w desátém buď po sm rti mužowě
neb po auplném rozw o d u m anželského sw azku
od manželky splozené zastáw á domnenj m anžel­
ského lože. W šak m anželstw j s p o h řešen ý m o hrancem trw á dosaw áde , protože geho sm rt p ra ­
cně dokázána n e n j, cožby se d ř jw e , než lze
manželstwj za ro zd ílen é b ráti, státi muselo, p ro ­
tože 5e o s m rti, gakožlo o p řjb é h u , d o m n ěn jčin i-
ti nemůže.
Gsau teh d y ony d jtk y práwnickau
gistotau w manželstw j narozeny. I í tom u přicházj, že se w dw ornjm nařjzenj od 24. čerw na 1801.
p ra w j: Poněw adž to w p rá w u založená průpowěď
g e s t: „p ater est, quem nuptiae dem onstrant" ne­
může se duchow njm u p a stý ři dokaw áde „justře
nupti<e“ pozůstáw agj, což pauze délsj nepřjtom nostj m užow au nepřestáw agj bý ti, opráw něnj při­
řkni aut i , aby dj t ky, w čas m anželstw a splozené , sám od sebe , bez předcházegjcjho saudnjho
uznán] w nešenjm do k řticj knihy nemanželské dě­
lal. Přináležj též gen m užow i práw o poctiwého
lože djtkám odpjrati. On sám gest gen opráw něn, nikoliw zaw ázán m anželské narozenj djtěte
w pochybnost bráti. M n j-li, že gest lépe mlčeli,
nemůže se žádný p ro ti něm u zpauzeti.
Gest w sak dáLsj o tázk a, zdalid u ch o w n j pa*
stý ř, máge gxstau w ědom ost o sauložném djtek
narozenj bez ubljženj sw ém u swědom j a mocj
swélio a u řa d u , p atrn au nepraw du za p raw du, a
skutek nem ožný za skutečně zb ěh lý auředně potw rd iti m ůže? Otázka gest ge.ště negistěg.sj, když
se na ginau okol jčnost ohled w ezm e, to tiž na tu,
že g in é , s nepřjtom ným m užem splozené djtky
p ře d rukam a gsau, gimž se, w počtenjm djtek cip
,
zoložných sn im i do ro w n o s ti, galc za žiwobyt],
an se z hospodárstw j žiwj , tak p ři děděnj otcowské pozůstalo sti zkrácenj čin j, a tu d y welká
k řiw da děge?
Nedá se z a p ř jti, že ta a těm podobná p ř e injtánj každého šlechetného duchow njho, genž ta kowau trestuhodnau znám ost na swé osadě p o zděgi w y p á tra l, neb p ř i ugetj swé p rebendy na­
lezl, tlačili musegj. W šak k tom u, aby gináče,
než zákon w e lj, gednal, neinohau geg přiw esti.
Má—li we sp o lečen stv u p o řád ek pozůstáw ati,m usj
ono určitým i zákony řjzeno b ý ti, což o obci, ga­
kožto neyw ětšjm tO w ařistw u tjm wjce p latiti
musj. T ito zákonow é musegj, pom inutjm ro z­
ličných zw láštnjch pom ěrů, gen podlé obyčegných
úkazů dáw áni b ý ti. Neobyčeguj přjběhow é, m i­
mořádné p řjp ad n o sti činj sice w ým jnku; w šak
prawidlo nem oliau stanow iti. W ým jnku w zá­
konu učiniti náležj gen zák o n ad árci, od něhož
sám zákon pocházj. Z ákonu podrobenj gsau p o ­
vinni geg zachow ati, nepečugjce, zd ali to , co
nařjzuge spraw edliw é gest neb ne. (?) N eyw jce
doléhá pow innost na ty , genž nad w ykonánjm zá­
konů b d ě g j, k nim žto i duchow nj náležegj. K
gegich auřadu náležj, zachow ati zew rub, co w y ššj w ědaucnost n a řjd ila , a m ohau se we swém
swědomj z ohledu práw a upokogiti, an k nim sw .
Pawel w olá : ,,0 m n is anima p o testatibus su b li­
mioribus subdita s it“ *), a sw. P e tr: „S u b jecti
estote om ni humana? creatura!? p ro p te r Deum, si­
ve regi quasi p rrecelen li, sive ducibus tanquam
*) Ko m.
13, {.
Časopi s p.
K atol. Duch. II. 3«
a Deo missis, quia est voluntas D ei“ *). Die tolio
jrsau dokonce we swědom j zaw ázáni, zákon zac h o w a ti, a p ro h řešilib y se spjše, i w ýčitkyhy
sobě \ve sw ědom j činiti m useli tak negednag jce. (?)
Pročež nem oha u m jti nepokog we swědomj, když
λ υ přjtom ném p ád u d jtk y dle gicli w ědom j w cizoložstw j splozené ne ta k , aniž w ůbec za ne­
m anželské , nýbrž za m anželské do k řticj knihy
napjšj; (?) aniž ge může zkrácenj p rá w w manželstwj dřjw e zplozených djtek w tom zdržow ati. T o t může odw ráceno b ý t i , a zákon sám
k tom u pro střed ek na ru k u d á w á ; n eb o l když
w ým jnky, w
24. zák. měst. p o lo ž e n é , mjsta
masjj, p ři nichž se o sm rli nepřjtom ného práwiij
dom něnj Činj ; mohau, pakli toho zůstaw ená man­
želka k opětném u se prow dánj sama nepodnikne,
ďjtky z nj, p řed w ogenským otcow ým w ytrženjm, aneb až do desátého niěsjce po něm splozené o únirtnj sw ého otce prohlášenj samy žádali,
ano musegj o ně žádali, ginák geho pozůstalost
nikdý ugm auti nem ohauce. P akli se únirtnj pro­
hlášen] stalo, b éře se den, w k te rý swé práwnj
moci dosáhlo, za práw nj lím rlnj den otce, *) a
teď mohau sam y to učiniti, čeho otec nem ohl, mo­
hau totiž od m atky, w geho uepřjtom nosti splozené djtky za cizoložné dáli w y h lá siti, an dle
patrného w zákonu slow a dedicow é, gim žby se
*) 1. P etr 2, 13 — 1 5 .
# * ) j. 2 7 8 . zák. mást.
wloženjm cizjho porodu zkrácenj stalo, we třech
měsjcjch po sm rti m užow ě poctiw ost lože ta k o Avým djtkám o d p jrati práw o magj. — T ato d ů wodná m audrost (?) zák o n a, na prw nj po h led
nespraw edliwého, může každého poučili, gak sw a íá to pow innost gest, i tam , kde se na prw nj 0 kauiženj p řjčin a a sw ědom itost zákona w ysw itati
nezdá, p ři geho pjsm eně b ez ohledu pozůstati, a
že poslušenstw j k nařjzenjm náležitého w rchnjho
gest poplatek w přiro zen ém i w stanow ném
božském zákoně založený.
4*
P r o č n á b o ž e n s k é w z d č lá n j m l á d e ž e n a ­
šij we školách národnjch i gym nasiálnjch nemá
w ždy žádaného zn ik u ? —
Od F ra n tišk a A lo y sia W a c lc a , biskupského K rálow éhradeckého N o ta ria , w ikariátujho tagem njka a děkana na K opidlně.
Στέφανος σ ο φ ία ς φ ό β ο ς χ ν ρ ΐβ , ά να& άλλω ν είρηνη ν ν.αι
υγεία ν ία σεω ς — καί δόξαν κοατόντω ν α υτή ς ά νυψ οιαε. —·
Σ Ο Φ ΙΑ Ι Η Σ Ο Υ Υ ΙΟ Υ Σ Ε Ι Ρ Α Χ .
1 , 18. 20.
Gednjm hlasem za w ěku našeho pronášj se
nářek, že náboženské w zdčlánj mládeže našj w e
školách národnjch i gym nasiálnjch w eždy ta k o Aveho účinku n em á, gakéhož d o b řj a m a u d řjlid é
požadugj, a gakéhož též t ř e b a , aby zem stw o a
# *
39-4
Pogednánj
li<l w eškeren w blažšj staw gedenkráte přisel, dle
w yřčenj Sirachow a 1, 1 8 .2 0 : „ K o r u n a m a u d r o s t i, — wece tento duchem božjm oswjceíiv"
— £j e s t b á z e ň P á n ě , k t e r á ž
J m udřec
o
z p l o z u g e p o k o g a n e p o r u š e n é z d r a\v j, — a r o z š i ř u g e s l á w u t ě c h , g e n ž t o
g j ú č a s t n i g s a u . “ — Ke školám obracj te­
dy každý swé túžebné zřenj s gakausi tesknostj,
kdož lépegi w ychow ané lidstw o žádá a ocekáwá.
Že tesknost tato zcela nedůw odná n e n j, zapřjti
se n em ů ž: důkladného w šak w yšetřenj gest potře b j, p ro č takého náboženského w zdělánj školy
neinohau w ždy z p ů s o b iti, aneb z w iny sw é nezpůso b u g j, gakéhož se w ůbec od nich ocekáwá.
Č á s t k a I.
n áro d u jc h šk o l se tý k a g jc.
M nohot m ohau sice šk o ly , uižšjho iwyš.šjho d ru h u , w d ů le ž ito sti té, o njž tu to se mluwj,
což nade w ši p o ch y b n o st w yw ýšeno g e s t; pakli
wšak z e w n i t ř u z e m s t w a i w r o d i n a c li
n áležité p o d p o ry nalezagj. G sa u -liw ša k ta d y o p u štč n é , zdaž se může skrze ně toho docjliti, če­
hož od nich se ocekáw á? — Naše weleslawné
řjzenj zem ské pěstuge a podporuge wšemožně a
na neyw eyš chw alně školy naše ; ze stran y této
žádné tm y nenj překážky, pro č b y i k nábožen­
ském u mládeže wzdělánj nem ěly m noho přisp]w a ti; ale tjm w ětšj přek ážk y kladnu r o d i n y
s a m y, kde w zhledem to h o mládež hned w p rw njch počátcjch se přew racj a kazj. —
1) D ům otcůw g e stp ů w o d a pram en n áb o ž­
nosti d jte k , škola wšak pokračow ánj w n j a z d o ­
konalen] gegj. K dyž ale w zdálenost d o m u o tco wa od «koly na.šj tak w eliká g e s t, že gj společ­
ně nepom áhá k dosaženj w elikých účelů gegich,
nýbrž opauštj g i , a co se w e .škole dobrého
w zdělalo, b o ř j, — g ak o ž, nastogte ! za wt-ku
našeho w ůbec se děge — : m u že-li pak škola,
negsauc zagisté w šem ohancj, wše to, co w ně na
mládeži se kazj, n a p raw iti? M ůže-li pak p o tok
w b e h u sw é m k zřjd lu swém u se n aw rátiti? *) T o t
nemůže owšem, částky w šak w ody, kteréž u p ra ­
mene swého do sebe pogal, p o řád p réč pow ede
s s e b a u ; odkudž se také giž stalo, že to lik n á ro d njch škol w nenábožnosti a nekázni zhynulo g e s t;
proto že se dle dom ow njho řá d u , — čili ra d č gi neřádu — spraw ow aly. —
O
gak náram né tw árn o st w eku našeho wc
wiíci té to p ro ti m inulým w ekům nábožným zm ě­
něna g e s t! — Geště za našj pam ěti , — wece
λvysoce důstogný arcibiskup F rý b u rsk ý , k. D.
Bernard B o ll, we swém pastýřském listu **) —
wychowánj mládeže wjce skrze p řjk lad y než p ř i—
Tak irefaě gislý w ýbornv spisow atel w boVoslowiiem časo­
pisu „ K a t o 1 i k“ nazw auém , w ln jm swazku 1 8 2 S .s e tá­
ze· —· * * ) W iz prw aj svvazek djlu II . Athanasie , od D .
Tienkerta w ydáw ané.
m lauwánjm zřjzeno bylo *). K de děti od ro d i­
čů sw ých toliko co dobrého a počestného gest,
w iděly g s a u , zůstaly štastně new ědom y z lé h o ,'
činiwše ta k , gakož gich rodicow é. Čjra řid šj se
wšak stali d ob řj domácj p řjk lad o w é , tjm wjee
w ychow ánj u m ě n j n x se s ta lo , ab y m ládež odw ykla onom u zlém u, kterém už w okolj swém se
byla naučila, a aby se gj pro dobré w stjpilaw ážuost, k č e m u ž se ž i w ý c h w z o r ů neb o b r a ­
z ů nedostáw alo. U staw ičně množjcj se spisowé
w ychow atelštj za w ěku našeho dosti zřegmým
toho důkazem g s a u , že máme p ro č ž á d a li, aby
děti naše lepšj b y l y , nežli gsme m y , a předčet
spjše ke w šem naw rženjm p řiw o lu g e m e , než k
tom u n ey lep šjm u : abychom gicli c t n o s t m i
s w ý m i u č i l i a k dobrém u w edli. —
M nohé djtě ne toliko ž á d n é h o z á k 1 a d u
k p o k r a č o w á n j w m r a w n é w z d ě 1 a n os t i do školy nepřinášj, alebrž w k o ř e n ě n au
g i ž p ř e w r á c e n o s t , kteréž w y k o řen ili učite­
lům m nohdy nem ožno gest. O domácjm wychowá­
nj dom njwám e s e , že b y se giž bylo kdo wj co
učinilo, když m ládež zew nitřnjm společenským naw ykla způsobilostem , a ono- li gj k gakés w r c h 11j
2 w e d e u o s t i dopom ohlo.
Co se tedy i w do­
mácnosti za ueyhlawněgšj wěc p ři wychowíSnj
p o k lád á, gestit baženj a sháněnj se po mnoho-
r ) M em entote , parentes, —· dj sw. H ieronym us w listu k Lani»
— m a g i s e x e m p l i s doceri posse quam v o c e . —·
wSděnj, dřjw e než k to m u čas gest. W še c k a d u chownj sjla gednostrannS to liko na uměnj se w y nakláclá; ošlechtěnj srdce zanechávyá se náhodě,
aneb lidské Ijbosti. Co p ak tak naprosto nic na
lom nezáležj, ctnostným člowěkem h ý li, a p řed
Bohem a zákonem geho w srdci swém hlubokau
nctiwost mj t i ? Což p ak n ic w y ššjh o nenj, čjmž
i sama w ěda se zpraw o w ati m u s j, aby w lasti a
lidskému společenstw j prospěšnau se stala ? #) —
T om ut ani rozum ani pjsm o nás neucj. W
lomto se praw j k E fessk ý m 6, 4 : „ W y o l c o wé w y c h o w á w e y t e d ě t i s w é w k á z n i
a w t r e s t á n j P á n ě.“ T ak to sm ýšlegjce p o ­
čali předkow é naši w ychow ánj se w zdělánjm a
ošlechtěnjm ciitů w m raw ném ohledu, wložíce p ak
onu hlubokau m nohow ážnost p ro neyw yššj B y tost, kterauž sam i naplněni b y li, w gich m ládistwá srdce. B ůh a K ris tu s , láska k Bohu a k
bližnjm u, w jra a m raw nost prw nj zřetelo w é p ři
cwičenj mládeže b y lí, gichžto gsme m y zcela
spustili s o č j , snažjce se nepráw ě s wěkem tjnVlO’
šliístj žiw ota sw ého w zdálené od sebe hledati w
W. m nohocenný pedagogický spis A . P . Grevera, ředitele
Lemgonského gynm asium , p o d uázvvem : ,,G edanken iiber
die S ittenzucht auf uusern G ymnasien und die M ittel , sie
zu verbessern.“ Lem go 1 8 2 5 . „K o m m t denn die M o r a1 i t a t, — w olá dům yslný muž te n to — gar m ch t gegen
die L i t e r a t u r in Anschlag ? W iegt E infachheit , S itte,
Miissigkeit gar uichts gegen B allen bsschriebeneu L u n p enpapiers? Ist es dem Staate vortheilhafter , geniale S ch riftVellcr, ais tiichtige und sLttliph gute D iener und Reamte zn
babeu ? ť£ u , s. Λν.
zewnitrajch azdánliwých w ecech; w lesku ilomácjlio nářadj a slcwostného raucha; w blesku nezákladné m nohow ědy; #) w zwuČných weselostecli a wábuých roztržitostech, kterýmž mládež
tak záhy nawykáme.
Tak ale od Krista učeni
negsme, pakli gsme kdy pozorliwě rozgjmali, co
dle učenj geho toneypředněg.šj g e s t: a b y c h o m
totiž
s l o ž i l i c l o w e k a b l u d e m a těle­
snost]
porušeného,
w ž k a n o w é h o, p o d l é
a
oblékli
č 1 o-
B o h a s t w o ř e n β­
ία o w s p r a w e d 1 n o s t i a s w a t o s t i p r a w dy.“
K Efesským 4, 20. 22. 2 4 . --------- KrásnS
tedy napsal k. D . G lan zow : „Prawá wzdělanost
lidu učeného i obecného nezálež] wmnohowěděn j, alebrž w kar aktéru, a ten nezniká z moralisowánj, nýbrž z wjry ; gakáž twá w jra , takowý
i twůg ž iw o t; —
—
toteprawda ta neyprawdiwěgΛ slowútný D. Windischmann
„YVéda negsauc proniklá nábožným duchem, žrawým stane se ged em ,
a zemstwo k swé toliko
zkázo gi w sobě kogiti niúže.í£ —-
'h) G istý w y b o rn y Pajdagog \v S lez jch prawdíwě praxvj we spi­
su s w e n i: ,,Betrachtuugeu iiber tlas V otksschulw esen
insbe-
soudere uater den K a th olik en iu S ch lesieu. — “ Brestau
1827.
- ,,M au b eeifert sich zu uusrer Z e ít den Iíiuderu
Keuutnisse ein zustopfeu , nud m acht Lektionsplane
ftir
sie
uud V erzeicbuisse dor W issenschaften, die iu der Volksschale gelehrt uud getriebeu w erdeu s olleu , dass die líebeu Klel··
ueu selbst davor erschreckeu m u ssteu » wiireii diese Pl<iu0
uud V erzeichuisso fiir sie n ich tb lo s s beschriebenes oder be"
drucu es P a p ier.“ —
W iz spis g e h o : „W iederherslellu ng des iichteu Protestantism us. 1 8 2 7 .“
Od dom ácjho w ycliow án j musjme ted y w e směs w jce ocekáw ati, m á -lit s lid sk ým pokolen j ni
lépe b ý ti, a p rá w š na to w yclio w án j cjrk ew op ět
co neyspasitedlněgi účinkuge. R odina musj w la stně b ý ti oh n ištěm , na kterém ž se láska djtěte ke
vyšemu dobrém u rozněcuge.
K r j ž , kterým ž n á­
božná m áti celo djtka sw éh o zaznam enáw á, w jce
platj, než t is jo k ř jž ů , k teréž w e škole dělá. P a k ­
li žiw ot w rod ině «kole zcela naodpor g e s t ; z n a m enagj-li děti, že se lidské chow ánj w e sw ětě se
skolnjm učenjm naprosto n e sro w n á w á , nic p ak
nenj p řiro z e n ě g šjh o , než že učenj to w leh k o st
wzawše na ně za p o m e n a u , a onot p ak w duchu
gegich tak m álo se ustanow j, gako ž
rannj ladný
sen, ano p ři p rocjtnu tj slunce op ět na sw ětskau
matenici sw jtj. —
W m inulých Časech b y la t to c j r k e w , kteráž
ustanowenjmi sw ý m i ž iw o t saukrom ný w ro d i­
nách i w e ře g n ý w obecenstw u pronikala ; — ano
i ten sw ětsk ý žiw o t m usil gistau křestanskau tw á r n o s tn a s e b e w zjti. Co s e to w jce n e stá w á,p ře trže ­
ni gsau m nozj sw a zk o w é, gim iž žiw o t lid sk ý w š e stranně spogen a upew něn b y l ; —
co w šak n e y -
žalostněgšjho gest — ; co se to w jce nestáw á, —
hyne w rodinách naprosto
náboženské w y c h o -
wáni.
) —
A le namjtne tu m nohý o te c: „C o p ak d ětj
swých do šk o ly neodesjlám ,
k dež se w e w jře
Kristow ě cw icj a nábožen sky w y ch o w á w a gj
—
Prawdat g e s t : tam se gim přednášj učen j n á b o -
ženstw j K rísto w a ; k d y ž ale Ppedagogika — w p ra w éin loho slow a sm yslu — gest w ychow atelstw j,
a nikoli pauhé to lik o w yu čo w án j, — gako ž nastogte ! m nohdy za to se má : lz e z toho g iž se­
zn ali ,
že
w e školách
úplného
náboženského
člo w ěk a w ych o w án j se dosjci něm už.
Uměnj ná­
boženského m ožná tu sice d o g jti; to wšalc umě­
nj gešte nenj č i n ě n j , anot p ráw e h law nj wěc
gest,
a o b zw láště
w ro d in á ch , kde djtě cela»
m ladost sw au tráw j, státi se má. —
Šlechetný,
nedáwno ze m ře lý S w e y ca r P esta lo zzi hlubokého
pow áženj h odných slo w o tom tě n a p sa l: „ P ř i w y­
učow ánj w e w jře křesTanslcé — w ece —
nepri-
gde to tak na m n o h o s l o w , gako ž n a č i n ě u j.
Má geden clo w ě k druhého ne tak slo w y a
o b ra zn ý m i
swým
p ředstaw am i ,
gakož
g ed n ánjm
k w jře w Boha p řiw e sti.
W iz te ž pak,
probůh ! w e w še ch w ašjch d ů le žito ste c h , kdež
se o cos hlaw njho gedná, a w y toho d o gjti chce­
te , g estit p o w ž d y o b y č e g w á š :
slow,
ne
mnoho
a l e h n e d k t o m u p ř i č i n i t i ruku.
A učenj o B ohu — tot má člow ěk u , p ro ti geho
p řirozen osti, pauze m nohým i to lik o s lo w y w h la w u a srdce w p raw en o b ý t i *) ?“
P rotož gsau m nozj slow útnj sp iso w a te lé , a
m ezi nim i ob zw láště w ý b o r n ý u čitel S ch w arz
T ('ik p jš e te n slm vn tH v imvX
G ertrud.“ —dělen j 2 h é . —
vr k n iz e sw e :
>
,,LIenlinrrl iiu'1
W iz geh o ,,E rzíehiingsle!iret4 djl III. od­
neuž š k o ly nepoldádagj za přjm ěrné n á b o žen sk é- '
um w y c lio w á n j ; g elik o ž p rý náboženstw j srdce
w nich autlého, přjslu šného pěstow ánj a šetřenj
nenalézá. ,,Λ'λ β školách, — dj řečen ý S ch w a rz : —
děli přem noho ohledu na sebe w esp o lek beran ;
tnt gen p la t j, kd o n eylépe od pow jdati u m j ; tut
slza pohnutého srdce m nohdy w posm ěchu b ý wá ; tu z sw obod n éh o progew en j dětinské m ysli
zacasté se aušklebek t r o p j , a tu ted y w j r a gen
mrzká u w ě d a u
deže
zn ik á
až
O dtud g iž u m lá­
p řešk o d n ý chtjč k m udrow ánj, při
čemž obyčegně
wšady
se činj.
n ew ěřjcj
na
zbyt,
nábožného ducha.“
g est
—
srdce ;
s 1o w
nikdež
wšak
B y lo t b y , w ě r u ! čeho
želeli, au b y to w zh led em náboženského w y c h o wánj tak sm utně w e w šech národujch školách w y liljželo.
K dyž
tento
w y so ce
u čen ý
Paedagog
učitelům d uchow njm i sw ětsk ým na ruku dáw á,
čeho se w e školách
wycliowánj
nižádné
u c h r á n ili, a b y náboženské
netrpělo
šk o d y :
musjmt
předce p raw d ě na sw ěd ectw j ř jc i: že co sw rchu
od něho ponaw rženo, to lik o gest p řiw ětšo wánj té
wěci, čili neyhoršj stránka, a m ysl jme, že m audrý,
nábožný u čitel w každém
ohledu gest s to, a b y
dornácj náboženské w ycliow ánj d jte k w e škole sw é
zdokonalil.
Na něgž ow šem w to m n eyw jce p ř i—
lide; deyž Bůh, a b y w e w ě ci této n eyd ů ležitěg■
^j, t. we w j ř e a w 11 á b o ž 11 o s t i, b lah ým b y l
sluncem, sw ětla a tepla hogně z sebe w y lé w a g j-
cjm, genž ducha žáků sw ý ch dohro činně oswěcuge, a srdce gich k w šem u dohrém u rozn ícug e ! *) —
2 ) Z toho, co až p o tu d řečeno, w id ě ti gest,
že školám p ři zanedbáni dom ácjho náboženského
w y ch o w á n j nem ožno ž á k y sw é w do bré a doko­
nal é křestan y w z d ě la ti; w a d y w ša k a ch yb y, gešto se w e w ě c i této w n ě stáw agj, školám chtjti p ř ič jta ti,
w elik á b y nespraw edlnost b yla. —
Nynj ale bljže p řistupm e k předm ětu to m u to , a
šetřuie, co se w n itř w e školách našich děge, atut
ow šem s nem alau shledám e žalostj, že mnohdy i
na d u ch o w n jch i sw ě tsk ý ch
učiteljch ležj wina,
p roč náboženské w zd ělán j m ládeže našj w e ško­
lách národiijcli w ž d y žádaného aučinku nem á.—
A.
G estit to sw até p ow olán j kn ěze, silážně
p ečow ati o náboženské d jtek w zd ělán j w e ško­
lách našjch.
napsáno :
T a k t g iž u proroka M alachyáše 2, 7.
„R to w é
kněze
o s tř j h a t i
d a u u m ě n j, a z á k o n h 1 e d a t i
ust geho:
nebo
b u-
b u dau z
a n d ě l (posel) I l o s p o d í ­
lí a z á s t u p ů g e s t.“ —
N eged n á-li ale kněz
dle toho sw éh o sw atéh o pow olánj,
n e w z d ě lá w á -
li nábožensky w e škole m lad istw ých s r d c j: gehot
pak ow šem gest w in a gich potom nj zpustlost a
O b šjrného té w ě c i r o x w o d u a w ý k l a d u uedopaustj toto mé
pog ed nán j ; ge n te d y w ů b e c o nj m lu w it i, a hlawnjch
li k o jionawrženj o nj dáti m o liu.
—
lo-
zkáza, a na něho w esti se musj nářek, k te rý ž též
řečeným prorokem zaznam enán 2 , 8 . 9 . : „ W y
(kněžj) s e š l i
gste
s cesty
a pohoršili
σs t e m n o h ý c h w z á k o n e ;
__ dj H ospodin —
učinil
protož
gsem
i gá
wás
po-
1u p n é a p o n j ž e n é w š e m 1i d e m , g a k o
j r st e n e z a c h o w a l i
cest
mých.“
T ako-
wých ale kněžj , gen žb y na prosto této s w a to swaté p ow in uosti z a n e d b a li, snad málo
g iž za
wčku našeho n a lezli g e s t ; w jce t w šak ta k o w ých ,
kteřjž m ládež sice w náboženstw j c w i č j, ale n e zuagjce p raw éh o zp ů so bu k geho přednešenj, n e hrubě to s prospěchem činj.
Z d e gen m nohých
nyněgšjch duchow njch Sokratilců p od otýkám . D o Jjrýt sice ano w ý b o rn ý gest zp ůsob so k ra tick ý k
přednešenj učenj náboženského, k d y ž se h o p ři něm
diiwodně užjw á, a g e slli že kd o te d y m y geg u
vysoké w ážnosti m á m e ; musj t se w ša k nicméně
řjci, že u m nohých u čitelů w náboženstw j to so kralisowánj nic giného nenj, než p r á z d n é , g β­
ίο w é,
zdaleka
čjmž se w e školách
brané žwánj
a bleptánj,
d ra h ý čas m ařj, a pow rchnj
toliko rozum u w y cw iče n o st se dosahuge.
O ná­
ležitém w zd ělánj srdce , gakéh ož lc šlechetném u
Sednánj p o t ř e b j, nebudiž zde ani zm jn k y .
D o-
Ijřet sice S a ile r , m istr slo w ú tn ý w e w ě ci této,
pjse : „ ž e b y S okrates, k d y b y opět ob žiw n u l, n e y hpsjíu b y l křestan ským k atech etau.“
owšem, —
třeb a zd e d o lo žiti, —
Sokrates
ne ale w šick n i
naši S ok ratiko w é, gakž se ob yčegn ě okaziigj. —
Předstaw m ež Sokratesa s o b í co katechetu w
křesťan ských š k o lá c h ; m y b ych om geho přednášenj zcela gináče -uspořádané sliled;Ji , k d yž Ly
w zn ešen á tagem stw j w jry na.šj a h isto rii božské­
ho zakladatele gegjho přednášel, aneb žá k y swé
m raw nosti učil. —
S gakau p okorau a skrowno-
stj b y l b y se ten k tom u N eysw ětěgšjm u přibijžil, a w slo w jch to
náležitě p ro n esli se snažil,
genž tak srdečně a žalostně si žádal, a b y dobro··
tiw ý B ů h nám w še to z g e w iti rá č il? B y li by u
sw atém užasnutj ča slěg i zam lčel s e , a djtkám
sw ým ř e k l: „ A y , w izte , zdetě prst b o ž j!
tež Idas p ra w d y w ěčné, —
Slyš-
w ě řte a následugte
g j ! Gesto naši s t ř j z l i w j lcatechisté s přemno­
há s lo w y i tu poslednj žjlk u každé w ě ci dětem
ok ázati chtěgj, zá liy gich n aw ykagjce ničem u new ě ř ili, než co g e g ich w še rozb jrag jcj rozum gim
spatřiteln é č in j; a tu d yt zru šu gjce celau gich dětinskau p řirozen ost, a n a n a l á s k y p l n é z á ­
l e ž j w j ř e *). —
M istrně o tom pronesl m ysl sw áu slowútný
E schenm ayer
w sw ém d u š e s lo w j:
pom ěr w p ach o ljku ,
w ece,
gestit
„Náboženský
tak
něžné
k w jtk o , ze se p ře d m razem lid sk éh o rozum u a
p řed chladnost] m elh o d y d o sti uch rán iti nenniž.
G estliže djtě sw ů g staw k w y š š j b y to s ti do sebe
Geduá se o lom vr Athaiiasii Dra. Benkerta w djlu I. swazku
I. str. 102 — 1 1 7 u wýborném spjsku : „W irds mít áer
religifisen Bildung der Jugend nud des Volkes vorwarts geheu ?“ ----------
au pocituge, střežm ež w paoholetstw j geho t e n
swatý stud před
Bohem,
a ne tip le jm e s v
náboženskými w ěcm i, abych om gich rozum u co
neypochopitedlněgšj u čin ili.
N ebot t o ,
předmětem pogem u stáw á, gestit
co se
m ě řite d ln é , a
nemůže w jce předm ětem ú cty b ý ti .*). —
—
Co
pak ted y má k atech eta činiti, a b y žá k y sw é w n á boženstwj s p rospěchem w zd ělal, a nábožnau m ysl
pro gich budaucj žiw o t g im w š tjp il? —
O táz­
ka w zhledem náboženského w yu čo w án j w uměnj
wychowatelském ow šem ta neytěžšj gest.
N ey-
lepšj se tu geště w y w o lj stránka, k d y ž m ládeži
wzor předstaw jm e, k te rý ž co w iditedln á, ale též
samočistá form a k b y to sti B oha new iditedlného
se připoguge.
Wzor
tento gestit sám
Ježjš.
Gelio m rawně čistý a sw a tý žiw o t, geho utrpenj
a smrt, geho w zk řjšen j musj co žiw ý , sp atřitedln ý
obraz w duši p ach o ljk a w tisk n u t b ý ti, a to sice
vv jed n od u ch ých w yp raw o w án jch , ale až k tomu
poslednjmu, neym enšjm u děgi.
G ak djtě obraz
tento z takow éh o p ow jdán j w sobě poznenáhla
podobiinge a uspořádá, o to nestarey se u č it e li!
gistát wšalc w ěc, že p ro něg o b raz ten, an mu
gednak d osti žiw ý m učiněn, p ro ce lý ž iw o t geho
neztratj se w jce. G eli duše učen cow a obrazem tjm
podjata, p ráw ě p ak čas, učenj K ris to w o m u w y kládati a w é sti geg k slaw ném u w yzn án j w jry ,
gjmžto se učenj š k o ly dokonáw á. —
') W . Eschenmayers
P s y c h o lo g ie §. 1 0 3 .
G a k ý ín z p ů s o b e m má sobě p ři tom uči­
tel náboženstw j p o č jn a ti, p ozn át b r z c e , pomnjli
na slo w a
K ris to w a : (Mat. 18 , 3 .) „ N e b u ­
d e t e -1 i , g a k o ž
g d et e do
m a 1i č t j
tito,
n e w e-
k r á 1 o w s t w j n e b e s k é li o.“ \V
těch to slo w jch našeho S pasitele gestil duchownjm
Psedagogům kljČ k w e š k e r é gich ú čin liw o sti dán;
s lask aw ým to lik o , s djtěcjm , čistým a newinným
srdcem lz e na d jtk y p ů so b ili, —
takt wesmésse
gen w y ch o w á w a ti m ohau. U nás přem noho praw id e l g est,p řjliš mnoho kraucenj, w y ljče n j **) : a co
gest na n e y w e y š geduoduché, a p řiro zen é , gakož
p ra w d a w ž d y tako w á gest, na to se nedbá ; n ě h o t
králowstwj
b ož j nezáležj
s l o w j c h , a 1e b r ž w c t n o s t i .
20 .
w m noha
1. k Korint. 4,
A každodennj se to stw rzu ge zk u šen o st):že
uměn j
nadýmá,
1 . k Iío r . 8 , 1 .
ale l á s k a
wzděláwá,
T a m b y ted y w šecka naše snaž­
nost če lili m ě la , abychom od šk o l našich wzdáli li w šeck u p ř e m u d ř e l o s t ,
učenost,
nep odáw agjce
Stvrchu řečený S lezský
a newčasna u
m aličk ým nižádných
Píedagog w ín n oliocen n éin spisu stvcm
str. 7 9 . p ra w j: ,,U nsere guten V olksschu lleh rer miissten ja
in dem L a byrintli der R egeln nnd A irw eisu jigen , die sicli
za h llos v o n a llen Seiten emporlhiirfri&n nnd imnier vervickelter nud verw orrener ihueii entgpgenstarren, den leitenden
und rettenden
Fa den verlieren,
nnd m itten
jiti šcheiiibaren
Ueberflusse u m kom m eíi.
D ie herrliclie siarkende Geísiesn a h ru n g, díe ihnen Niem eieř, Schw arz, M ild e, Sailer, Víerth a le r, Gbertliicr, W ilm sen und rnehr áiidere treíTlicbe, i*1
der Erziehungs - nnd UnterrichlsknnSt ganz fcetvanderieMaflner darLieten, scheint M anchem z u einfach und natiirllch·
krm j, gichžto
nemoliati za žjli, a chránjce se g a -
lowým rozum u w y cw ičen jm
nábožného
newinnosti od nich za p u d ili.
iíkolách gin áče b y l o ; tam
—
We
ducha
starých
náboženské w zd ělán j
prwnj opanow alo m jsto, a učen osti m ládeže sk ro wně, neb w t é
mela. —
m jře p o d á n o , gak gj
za p otřeb j
N echat se potupně posuzuge m inulých
Avélců; nechat se o starých duchow njch i sw ě tských učiteljch , a gich w adné m ethodě úsměšně
mluwj: p ro č p ak nicm éně w jce u čed ln jků z js k a li Ježjši K r is tu , než m y ?
M ělit w jru
a lásku,
a tjnito pokladem gsauce op atřeni , tre fili g istěg i
ksnlcjm .
—
Wy
S o k r a tik o w é ! h le !
práw ě
Wáé Sokrates b y l ten neyctnostněgšj m už, a p r o ­
tož tak w e lik ý m ládeže w y c h o w a te l: ze sw éh o
šlechetného srdce w za ltě ta s lo w a ,
gim iž srdce
posluchačůw sw ý ch h lu b oce zagjm al a p ronikal. —
DoLygmež sobě, w y w y ch o w a te lé k ře s ta n štj! p r­
vé pokladu b o h a b o g n o s ti ; nalezněm ež p rw é Ge^
dnorozeného B oha O lc e , plného m ilo sti a p ra w d y; posw ětm ež Blit srdce s w á , ce lý sw ů g žiw o t,
a stjm to zrcadlem w ruce počněm ež m ládeže w y -
Wrchnj kousístornj Rada Pán Nebe pjše o tom We spisu svvém :
: ,d e r S c h u 11 e h r e r b e r u f “ íia str. 4 . : „ I u mancher,
leider venvilderten G em einde h ort ínan eiuzelue Hausvater
riihmen, die sich die W euigen nnter den V ieleu , hervorthun
durch richtige E in s ich t, durch W iťth lich kelt, durch OřdnUug
uud T u g e n d .
D i e s i n d, heisst es da o ft , n o c h v o n
der g u l e b Z e i t des a l t e u
l a u g e i m G r á l e ruht.“
časopis p. Katol. Duch. II. 3»
S c h u l m e i s t e r s , der
5
ch o w á n j:
neplatná,
marná
sic
w šecka
n a š e p se d a g o g i c k á m a u d r o s t . —
β.
Z a w ě k u našeho p o čal se rozšiřow ati
ten p ře š k o d n ý , z 11 e w ě r y p och ázegjcj před­
sudek, g a k o b y sw ětštj u čitelo w é w e školách swých
naprosto nic nem ěli co čin ili s cjrkw j a učenjm
náboženstw j, a tu d y se také m nozj z nich w neydůležitěgšj w ě ci této w e lice n eau čin liw ým i pro­
k ázali , gsauce p ak ow šem spolu tjm w in n i, že
náboženské
w zd ělán j m ládeže našj w národnjch
školách žádného zn ik u nemá. *)
H istorie národnj šk o ly zgew n ě toho doswědčuge, že ona sw ůg p ůw od, sw au trw án liw ost, swé
zd o k o n a le n j, sw au ú čin liw o st i o b žiw u gedině
cjrk w i co d ěkow ati má, a m nohonásobná zkuše­
nost w ě k u našeho toho zřeg m ým důkazem gest,
že neyw ětšj p řjsp ěw ek lc zw eleb en j šk ol národnjch od duchow enstw a , a následow ně od cjrkwe
se s t a l, gešto řečj a sp isy, h o rliw ý m gich zastánjm a obhagow ánjm p ro ně a gich učitelstw o 11a
n e y w e yš
ú čin liw ým se p ro kázalo.
G ak mnoho
w y b o r n y c h , w y so ce učen ých a za sla u žilých mu­
žů z duchow enstw a k ato lick éh o i protestantského
m ohli b y ch o m
zd e u w é s t i, k te í jžto
ay
prawém
sm yslu zw e leb o w a te lé šk o l národnjch slugj, kdy­
b y g iž b e z toho každ ém u ,
k d o ž sobě na
aačcí
teto za le žeti d a w á , p ře d o b ře n e b y li zn ám i! —
* ) AAriz m o g e
]ia’ dagogirké
pogečlium j \v i .
sv a zk u časopis"
t o b o lo : , ,XJcitolowé starého i u cm éh o w e k u .CÍ —
G akož te d y c jr k w i, a gj to lik o prw n j p rá vyo
z p rá w y a řed itelstw j šk o ly národnj p ř iu á le ž j ;
gakož ona gegj z a k la d a te lk y n j, a doku dž cjrkw e
zde na sw ětě stane , gegj prw nj a obzw láštnj u c itelkyuj a p od p orau g e s l : takt i na učitelé p řip a­
dá opět prw n j a n eyobzw láštněgšj p o w in n o st, k
dosaženj w znešeného účele g e g jh o ,
aby
pra-
w a u k ř c s t a n s k a u š k o l a u b y l a , z e w š js jly a m oci sw é p řisp jw a ti a ú čin liw ý m i b ý ti.
Gest se, w ě r u ! čem u d iw iti, —
p r a w jg is tý
slowútný školnjch důležitostj znatel * ) ,
—
že
wyššj učené ú s ta w y , gym nasia a u n iv e rsity , ni­
kdy c jrk w i ned aly tak w ýh o st, gakož se to, nastog te ! w m nohé zeini od národnj šk o ly, aneb ra d é gi od gegjch h rd ých p oru čn jků a nepow olaných
zastupitelů
stalo.
M ůžem et w ša k směle tuto u -
gistiti, že tisjc a opět tisjc m audrých a šlech et­
ných učitelů n ik d ý nesklánělo p řed tjm to B e liá lem kolena s w á , alebrž to d iw o k é záštj a tu k y ­
selost p ro ti cjrk w i co tu n eyw ětšj střeštěnost a
ohawnost w o sk liw o st p ogali.
G akáž p ak ale toho p řjč in a , že gistj lidé na
oddělenj šk o ly od cjrkw e ta k snážně pracu gj, aneb
na to ta k násilně tlačj ?
mnohý zd e zw o lá .
G akáž to gen otázka, —
„ A b y páni uČitelow é z p r o ­
štěni b y li w šj m oci a w še h o auČinkow ánj d u ch a wenstwa w zh led em gich osob i p ow olán j.
sami —- ti páni u čitelo w é —
Oni
i osm náctiletého
*) Gest iť to giž p o d o tče n ý ^výborný P e d a g o g Slezsky'·
p o m o c n jk a w to pogjm agjce —
nj otcow é národnj šk o ly , —
gsau p r ý duchow g in ých duchownjch
škola p otřeb j nemá. “
W y so k á to , w é ru ! od w ážliw á a drzá ř e č !
D ostalo se nám ale také g iž té z k u š e n o s ti, gak
to s onau školau w y h ljž j, o niž duchow nj žádné
nemá p é č e , a která to lik o ljb o sti a samowládé
u čitele sw ětskéh o gest zanechaná.
P a s tá , ne-
w zd ělan á zů stáw á tu půda náboženského w y cw ič e n j, a b ěda gak lé m lá d e ž i, která mnohém u si­
ce w e škole se nauČ iw ši, nenaučila se to m u , na
čem ž gediné záležj spasenj g e g j !
P řeběda škol­
uj m lá d e ž i, p a k li národnj u č it e l, přew rácen gsa
čtenjm
knih
sw o d n ých
a nekřestanských žáky
sw é tjm nekřestanským duchem
n a k w a šu g e , a
tu d yt ge w časnau i w ěčnau záh ubu uw rh uge ! —
B la z e zagisté zem stw u Ralcauskému, —
zd e s srdečnau radostj w olám —
šk o l geště nesm ěly w laud iti
tak
že se do geho
k n ih y k č te n j, w
n ich žb y se prw nj a n eyd ů ležitěgšj p ra w d y naše­
ho zgew en éh o sw .
w y w r a č e ly , —
náboženstw j podkop á w aly a
gako ž se to Bohu ž e l! w ř jš ifr a n -
cauzské a něm ecké giž na přem nohá m jstech stalo,
a až potud stáw á, —
a že naši národnj učitelow é
geště ta k o w ých p okyn u tj n ed o sta li, a b y ginému
u čili k řesta n stw j, než mu d uchow en stw o kate­
chismus m agjc w ruce učj !
zem jm , že se
B laze Rakauským
w nich netrpěgj tak o w j
učitelé,
gim ž «lozorstwj duchow njch nad školam i národnjmi g iž p roto w h o d
n e n j, poněw adž tito
statné
hágj nezm ěnitedlné
člán ky sw até
cké, a t a k nazw aném u
\yjry k a to li­
now okřestanstw j p řjstu ­
pu do s v ý c h š k o lb r á n j! —
A t ti cizokragnj n o -
AYokiestané a n o w ow zdělan ci k řič j a do č ty ř w ě trů ro z h la š u g j, ž e , an u nich v e v š e m a v š u d y
pauuge s w ě t l o ,
zem ě naše t m y
p řik rý w a g j,
gakáž řeč z g ich ča so p isu , z v lá š tě z w še o b e c ných cjrkew n jch n o v in Dra. Zim m erm anna a z
Ilesperusa od času geho v Štutgardu v y ch á z e n ),
Často dorážj lcušjm našjm.
Co oni n a š j
tmau
w náboženském sm yslu n a z jv a g j, gestit s w ě t -
1o z n e b e s ,
člověka
swět
ru b e z
genž
o sv ěc ug e k a ž d é h o
přicházegjcjho
na
(Jan 1, 9 .) ; g e g ich s v ě t l o
Krista,
Světlonoš
tento
ale, t. w j (L u cifer neb
Antikrist) z propast j p od zem ských k nim p řinesl,
kteréž gendenkráte v pekelné m rák oty se prom ěnj.
A b y ted y i ze strany s v ě ts k ý c h u čitelů n e ­
kladly se p ře k á žk y k docjlenj p r a v é h o nábožen­
ského vzd ělá n ) u mládeže našj, buďtež u č ite lo v é ,
co počátečně p o v o lá n i gsauce od cjrkw e b y l i ; t.
pomocnjci duchow njch k náboženském u k řesta n skému w ycliow án j gim sw ěřen ých d ě t j; nebot p ro to až potud o b žiw u sw au, gakož g iž sw rch u ř e č e '10, geště djlem z zádušj berau.
M agjt s w ěřjcj
myslj duchow njm pastýřům n a p o m á h ali, n ik d ý
wšak zgew eném u n á b o že n stv j n ic na od por n e čuiiti.
D uchow nj i u čitelo w é magj spogeni gsau­
ce ruku w ruce a u č in k o w a ti, a b y k w ě t a ow oce
křcstanské
nábožnosti
gich
šk o ly
o zd ob ow al.
N echal duchow njm u dle d řa d u g e h o prw nj a ne y d ů ležitígšj p ow innost p ř in á le ž j, w srdce m ali­
čk ý ch semeno uČeuj w jry ro zsjw a ti, a učence swé
pro cjrk ew sobě w zd ě lá w a ti: takt p řed ce i učitel
p ow innow án g e s t, to co z n áboženstw j předne­
seno b y lo , m ládeži op ětow ati, školuj čtenj, bibli—
ckau i sw ětskau h is to r ii, p řjro d o p is i g i n ý liternj předm ět co n eyzpů sob n ěgi k učenj z nábožen­
stw j p řip o g iti, a toto s oným no p o d p o ro w a ti.—
D o k u d duchow nj p astýřo w é w élm i prostranné a
o b tjžn é o s a d y , a w těchto i w jce filiá ln jeh škol
m a g j, negsauce s to w každé sam i osobně mládež
w jře K ris to w ě w y u č o w a t i: musjt se tu d y učite­
lům znam enitá část tak o w éh o w yuČow ánj zane­
c h a li, a následow ně hlaw njtě w ě c ,
g ic h wzdě-
la ti w statné, w ěřjcj učitele náboženstw j.
K d y ž duchow nj a u čitel w e školách gedua
gsau m y s l, m agjce w ěrná srdce Bohu i cjrkwi, a
zn agjce m ethodu p ra w a u : tut gistotně škola w
okresu sw ém mnoho dobrého zp ůsobuge ; aby ale
náboženské m ládeže a národu w y clio w á n j téneyw ětsj d oko n alo sti d o šlo , gestit za p o tře b j, al)y
se
š lc o 1 a u
i rodina
i swět
w
g e d n o-
s w o r n o s t i b y l y , *) g a k o žsw rch u šjře g id o -
*') Tak o w y o h o w á w á n j
starých
dobře poznam enal , že w elikau
na s lo w o w za tý Montesqnieu
m ělo před -našjin přednost,
g e lik o ž w ž d y b y lo s t e g n é .
Epam inondas m lu w il, sly­
šel , w id ěl a gednal w poslednjm rok u w ěku sw ého totéž, co
w e wěku m ladistwém , ano se p o ča lo geh o w yu cow á n j. 3?řjtom ně ale trogjh o docházjm e w y clio w á n j, b u ď rozdjlného,
kázáno.
P raw d iw ě ted y slo w ú tn ý D r. K n im m a -
cher napsal * ): „ M á -li s lid e m , s c jr k w j, s k ř e stanstwem lép e b ý t i , mnsj to též gináče b ý t i s
mládežj w dom ácjm w ych o w á n j a se školam i n á rodnjmi.
Z d e se musj p o čjti lep šj člo w ě k a sta w .
Λ k tomu gedna to lik o w ed e ce sta , gsauc spolu
prawda a ž iw o t,
krásné m agjc gm éno a slugjc
Kristus a ew angelium geh o .“
Č á s t k a II.
týkagjc se gymnasij.
Gest tom u w jc e ' než čtw rtstoletj, co u m n o ln ch rod ičíi náramnau gest w id e ti chtiw ost, ze
synů sw ých co neyčasněgi učené m uže zp ů so b ili,
a protož ge w 9 tém g iž neb w 10 tém roce na g y ­
mnasia odesjlagj.
N aši sprostnj p řed k o w é m ěli
\v paměti slovra sw . pjsma : ,,Ž e k o r u n a m a u drosti gest b ázeň
zuge p o k o g
a
Páně, k t e r á ž z p l o -
neporušené zdrawj,
a
r o z š i ř u g e s 1 á w u t ě c li, g e 11 ž t o g j μ Č a stni g s a u . “
S irach 1, 18. 20 . —
a tu d y se
(lomujwali, že n eyp rw é w dětinském srd ci p ew n ý
základ k n á b o žen stw j m usj p olo žen b ý t i , —
buď sobe o d p o r n é h o : w y ch ow á n j nasjch
rodičů,
že
nasjch
u č i t e l ů a w ych ow á n j s w ě t a.
C o při tom to poslednjni
slysjm e, w yw racj to z \Ýetšjho djlu ducha předešlých o b a u . ‘
'n') W iz gfcho krásný s p is :
„ D ie
Bunde m ít der K irch e .“ —
christliche V olk ssch u le im
p rw é giskra umSnj b o žjh o v člo w ěk u musj rozujcena, p rw é sjmě Icřestauské ctnosti a nábožno­
sti
srdce musj w seto b ý ti, než se w zd ělán j pa-
λυ
ch oljka w m uže učeného p o čjti m ůže.
T ak o-
w éžto w jr y b y l i , dle nj gednali o tco w é naši, a
w č ru !
mnoho statných mužů, m noho
udatných
b o g o w n jk ů p ro p raw du a p raw o st, m noho slawn ý c h p o d p o ro w a telů w šeh o krásného uměnj onen
zb o žn ý v ě k v y z n a m e n á v á . *)
G inau to ale
v z a lo t v á r n o s t , k d y ž střás­
li wé franské zbauřen j na zb o žn o st a w ešk eré ge»j
v ě d o m o s ti
ta k p řeskodně
aučin kow ati počalo;
že w y s ta u p ilité ž s p is o v a te lé , genžto, a b y p rý lid
od p o v č re č n o sti
opovrhli,
o d v r á t i li , v j r u n a p r o s t o
u v e d š e g i v p o tu p u , a snažiwše
se z každého srdce v š e c k e n nábožen ský cit za­
p u d ili **). —
T i n o w o w zd ěla n ci gen v š a d y hle-
■"') W , protestantský ča sop is:
„A llg e m e in e K irch enzeitim g“ o í
Ernesta Zim m erm anna 5 tý swazek ( 1 8 2 8 ) , kdež m ezi toli­
kerým odp orn ictw jm proti nám K atoljkům , m ezi tak častým
snižow áujm w jry a cjrkw e našj předce též m n oh é prawdyso
d očteš.
T a k prawj spisow atel \v p o g e d n á n j: ,,Gedankeu
liber die Q u elle des M ystioismus“ — ■desjtiletj chlapoi táhnau
g iž na gymnasia, dřjw e n ež práw ě poznali, a láskán w seba
p og ali T o h o ,
genž lásku kázal a w jry našj uhelnjm kamrr.
nem gest, — >
T a k o w ý ta g n ý spolek hohasjm stlých spfjsežnjků i n yněgšjho wěku w Pařjži žige, kteřjž nernrawn ým i, w šecku ctnost zleh cu gjcjm i, k zpanre p roti trůnu a
cjrkw i w zh u zn gjcjm i spisy sw ým i w jru K ristow u wyhladiti,
a tu dyť lid w šecken prewrátití chtágj.
K d o na n eyw eyš pa­
mátná psauj Μ . IV. Natalisa k národu íránskému r. 1 8 2 7 o
skutečnem spiknutj cle, — zw láště psanj otwrté o s w o b
d ě t i s k u — - kteráž slow ú tn ý Šweycar a b o h o s lo w F r a n t i$e k Geiger
p ro djl druhý w elecen n éh o
spisu,
A th a n a s ia
dali sw ětla, nepom ysljce, že w še ob žiw ugjcj slun­
ce tenkráte to lik o zem i oblažuge, ano se sw ětlem
též lahodné ro zšiřu g e teplo.
T jm se w šak ta k o -
■\vá n en áb ožn ost, talcowá d rzo st a rozw ázan ost
w smýšlenj a gednánj r o z š jř ila , že h ro zila w še,
co praw ého gest, ze stežegj a základů w y w rá titi.
W ěknáš uznáw age a cjtě te n strastný staw , w n ě g ž
tolik lidj skrze takau bohaprázdnau m y sl a n e wčru sebe u w rh lo g e s t,
počjná nastupow ati 11a
lepšj cestu ; w id j nynj z ř e g m ě , galc w e lice toho
třeba, aby té zhaubné, z n ew ěry w ynikagjcj le h k o ­
vážnosti skrze nábožné mládeže w ycliow án j, skr­
ze roznjcenj srdej gegich k w r a u c j lásce k B ohu
a k spanilé ctnosti učinila se p ř jlr ž ,
a blahém u
smýšlenj opět se napom ohlo : „ ž e k o r u 11 a m a u drosti g e s t b á z e ň
ký z p l o z u g e
Páně,
p o k o g .£í
kteráž slad­
Pro lož p raw d iw ě
napsal g is tý dům yslný m u ž : „N áš w ě k tě po p ře ­
stálém sem tam lcolotánj giž
u z n a l, že praw á
vzd ělan ostčlow ěčen stw a n á b o ž e n s t w j ,
a t o-
nazwaného, p ře lo žil gest, — tenť trnauti bude wida, kam lid é
bez B oha, bez w jry , b e z citu ctuosti p řigjti m ohau : ,,M an
Λνird eingesiehen miisseu, —
dj řečen ý Natalis, gsa laik a
práwujk, — · w ie v o n der S ch opfu u g an n och niemals ein
soleher Strom der Ausgelassenheit die W e lt iiberstrom te, w ie
díe goiivergessenen M enschen n och niemals ei ne solclie líc fc Schlechtlgkeit an den T a g gelegt, w ie n och niem als eíne
solche W m h miter mis gesehen ward.
A lle A b gefeim tb eit
und B osheit der H o lle ergreifen sie und sctzen dieselbe
in
die B ew cgung, um die Ictzten Bandě, w elch e die m en sch liche G esellschaft n o ch zusammenhalteiij vollen d s zu zerirtím m eru.u — ·
to tak n azw an ý t j ž n ý s t ř e d gest, k nemužto
w šecko
snaženj
um ěnj
w y ch o w a cjh o
se musj
ch ýliti, m á -li w e lik ý aučel dosažen b ý t i.“ *) Mát
k a žd ý d o b rom ysln ý člo w ě k
w cjsa rstw j našem
p ři sw ém učinkow ánj zám ěr tento ; progewuge
se g iž na w šech tém ěř m jstech lepšj duch, o geh o ž rozšjřen j
tak s ta tn ě , tak w eleslaw n ě snažj
se neygasněgšj
cjsař a k rál náš František I., za
čež m u B ůh žeh n ey časným i w ěčn ým blahoslaw en stw jm ! — ■ G ak těžce se w ša k napraw uge, co
bohospu stlá minulá léta zk a zila a p ře w rá lila , to
též k a žd ý p o zo ro w a te l w ě k u našeho zřegm ě se­
zn a li musj.
A b y m ládež op ět zb ožn ěgšjh o, p ráw ě křeslánského w ych o w án j, co gedin ého zák lad u bla­
ženosti sw é
d o šla ,
g estit na u e y w e y š potřel)j,
a b y netoliko u čitelow é duchow nj, alebrž i swětštj p ro fessoři gednak w lastnj přjkladnau nábožno­
st], gednak p ři sw ém přednášenj i předm ětů swětsk ých častěgšjm p oukázánjm
na g ed in ý prawý
aučel č lo w ě k a ,— to tiž Wěčnau blaženost geho —
k to m u upřjm ně p řisp jw a li. Z e m noho k to m u p řjležitosti b o h o m ysln ý sw ě tsk ý professor p ři swém
w yu čo w án j nalezáw á, gestit každém u znám o, kdož
tak štastným b y l, tako w éh o bohom yslnéh o professora m jti. —
W y so k o w ážn o st a čest buďtež
w ám w šem , w y w y so ce zaslau žilj w zdělaw atelo-
’’) Tak napsáno w 8 m é m swazku 1 8 2 8 . ICatoljka w pogednáu j
,,U ib er die E rzieh u u g.“
•wé mládeže studugjcj na ústaw ech gym nasiálnjch,
ouiizlo p ři předm ětech sw ý ch litern jch též rádi
uáboženskau w yh led áw áte strán ku,
a g i žákům
swým k m raw n ém u a zbožném u gich m ysli w z d ě ­
lánj chwalnau ochotnost] předkládáte ! Z u s t w a šjch zaugjm á lila u b ěgi m la d istv á srdce a k a d e mjků w ašjch, než z n s t kněze, o něm žto mnoluLC
domnjwagj s e , ž e t a k m l u w i t i m u s j . —
At
se mi to ale new ykládá za m ysl nepřátelskau p ro ­
ti v y so c e w áženém u zb o ru p ro fessorů gyn m a siá lnjch, gicliž ze srdce ctjm, an t u t o , gsa k tom u
nucen m nohóletau zkušeu ostj, p ra w jm , že se ta
cliwála w šem z nich d áli nem ůže.
boženstwj
we
šk olách
Cjm w jce ná­
elem entárnjch w předu
stogj, a gako stežege gest, w ů k o l njž w šeck o se
tocj, a gako ged in ý zám ěr, k němuž w šeck o se
klonj a snažj, a* w še ostatnj učenj to lik o p om o c­
ným geho uměnjm g e s t : tjm w jce
gymnasijch w zh led em
sw ě tsk ý ch p rofessorů u -
stanpá na za d a zanedbán o b ý w á .
odcizen gsa takm ěř
na 'm n o h ých
T u t p acholjk
w šem náboženským citům
vzrůstá s gakým s gem u w štěp en ým pronedbánjm
a opowrženjm w jr y křestanské, neslyše a n ew ida
na swětském učiteli, že b y mu drahá a w zácn á
byla, anobrž znam enage naopak častěgi na něm,
gak lhostegně, studeně, m álow ážně o nj sm ýšlj a
mluwj.
W jce sobě za lib u g e w bágkách H eků a
Ujmami a w m rawouČenj pohanském , o kterém ž
to gediné dobré ř jc i se může, že k p ogedin ým to ­
liko šlechetným skutkům člow ěk a zd e onde r o z -
něcuge, gsauc ginák bludné a m arné. —
Gak ale
gym nasiálnj žák celé srdce to lik o p řik lá d á k spi­
sům
Ř eků
a H jm anů,
málo
ostatně dbage o
zb ožn au w zd Slanost sw au ; tak také nápotom gen
duchem gich bludného náboženstw j dýše.
Mu-
sjnx zd e připom enauti, co slo w ú tn ý Píedagog W illem er w e čtw rtém sw a zk u litern jch now in, genžto w Ilm enow ě pro národnj učitele něm ecké řjše
w y ch á zeg j, o w ě ci té napsal: „Z k u šen o st — wece — tom u nás ucj, že, gakáž w jra něgakého ii;h
rodu gest, gaká ponětj sobě o b o zjc h sw ý ch dělá,
tak o w ét gsau též geho m raw y, náklonnosti a celý
žiw o ta zp ů so b .
w á n j, w j r a
Náboženstwj
a
láska stogj
r o z d j 1n é s p o g e n o s t i ;
a wychotedy
wne-
a gakož lid u obec­
ném u žiw o ta z p ů s o b , m ra w y a o b yceg e gelio
sw ě tsk ých p an ow n jků b ý w a g j p raw id lem p ro ge­
h o c h o w á n j: tak následuge též náklonnosti a smey■slenj sw ý ch n e w id ite d ln ý ch panow njků, chowage
se k giným , g a k o ž geho b o h o w á chow agj se. —
P ro to ž
ukrutenstw j a nelaskaw ost základnj po-
w ah au Ř jm an a b y ly , a neznaltě slitow án j, lásky
a útrpn osti, proto že gich neznali b o h o w é geho.
G akož tito nade wšeclco w á žili si panowitosti,
sm yslné ro zko šn o sti, a upew něnj sw é m oci a wlád y ; takž to i u něho b y lo .
G akož geho bůžkům
m ilostnost a úcastenstw j blaženosti lidské nezná­
ni] citow é b y li ; gakož k a žd ý z gich smýšlených
nebes w lá d ců n a se b e to lik o m yslil, gen sebe mil o w a l, neznage giného štěstj, než p a n o w a ti: prá-
wěž tak i Ř jm anow i dobrota, p o w o ln o st,
lítrp -
nost neznámj citow é b y l i ; i 011 neznal wet.šj b la ­
ženosti nad panow ánj, m ilo w al to lik o sebe , gen
na swé b y tn o sti a gegj trw án liw o sti sobě z a kládage.“
T o tě
ted y
ta p ů d a ,
z njž gin och ow é tito
wyríistagj, to t gsau ti pap rskow é, gim iž osw jcenj
a zanjcenj dospjw agj p ak
vánj
žiw o ta.
co m uži w a u čin ko-
D uchem poh an ským a ne k ř e -
stanským nadšeni g s a u c e , a m iln gjce w jce než
slusno m y th o lo g ii, kteráž
křestanstw j na
od­
por gest, gakož w ěkem , tak m audrostj pohanskau
toliko prospjw agj.
O v id io w y Bletainorfosj
blj stegnau u n ich magj cenu.
oLčtech poh an ských a slaw én j
a b i-
O b řadow é p ři
w ečeře Páně w
gich očjch gednostegné gsau w ě ci.
P ozortigm ež
toliko studugjcj m ládež u oltáře, a shledám e g istě, že, co z d e řečeno, p řep iaté nenj.
G-egj u -
mSnj gest gegjm bohem , a gegj ch ytrost ona gest
modla, gjžto se klanj.
P rotož m nohý studugjcj
mladjk, an se w kostele n eysw ětěgšj S w áto sti
oltářnj klaněti
a k B ohu w raucně m o d liti má,
nedliage na tyto, g ak se d o m n jw á , zb ytečn osti,
pensum školuj tam d ě lá : p oněw adž i p rofessor
gelio mjsto mešnjho rozgjm ánj tam něgakého k la s sika čte.
G akýž p ak diw , že ctn o sti křestanské.
pokora, m jrn ost,
tichá poddatelnost zákonům
cjrkewnjm a zem ským srdcjm g e g ich p ak zcela
neznám y g s a u ! *) W y g in o c h o v é akadem ičtj chce­
te ted y učen ým i by l i a dobře v y c h o v a n ý m is la u li , m něgjce v š a k , že k to m u w jry K r is t o v y nep o tře b j? O t é neslýchané p o š e tilo s ti! „ W y chce­
te krásnau, sp an ilau tv á řn o s t lid sk éh o těla, —
v o lá geden geště žig jcj v ý b o r n ý m ládeže přjtel —
ale odgjm áte mu z á k la d , na něm ž gedině muž
spatrjna b ý t i ; v y clicete k v ě t a o v o c e , -a přetjnáte strom u v š e lik ý c h žil geho, k teréž m jzy mu
d o d á w a g j; v y z a sy p á v á te to k y, a chcete předce,
a b y čistá w o d a w nich tekla.
P r á v ě w jra naše
v š j m ra v n o sti gest z á k la d ; —
odegm éte onu, a
tato hned klesne.
M ůžete
pěknau a ladnau, —
gj scházj, t. d u c h
v a l.
w y r ý t i sochu
došli
ale co n eyh lav n ěg šjh o gest,
b o ž j , genž b y gi obživo·-·
T o lik é ž gest lid sk ý m r a v b e z náhožcn-
s tw j.“
N echat tom u ta k gest, — řekne snad m nohý —
gym nasij s e to v š a k netýče, g e lik o ž tam učitel nábožeilstw j p roto ustauow en, a b y studugjcj mládež
v z d ě lá valí w e w jře K risto wě, a v uniěnj mrawnosli
v oné založeném . —
P ra w d a t! geho t gest tato v ý ­
tečná p o v in n o st,· tot s v á tá v ů le cjrkw e našj, tot
w ů le neym ilostiw ěgšjh o m ocnáře našeho, gehožto
v e lik á bo h o m ysln o st a v r a u c j k v j ř e katolické
lá sk a tak m audře, tak dobročinn ě to ráčila zřj-
* ) M luw jm zde dle hesla sw . A ugustina , kteréž časopisu tom ulo w r.ele stogj : ,, Veritas est dulcis c l amara ; qúando
d u lcis , p a scit; quando am ara, curat.46 —·
diti, aby w každé gym nasiálnj škole w jra K r islowa k lom u u stáno w eným knězem se předná­
šela.
A le gak duchow njm u u č ite li m ožná, úplně
dosjci sw atého gem u w ysazen éh o aučele , au na
mnohých m jstech seb e p řitom od sw ětsk ých p ro ­
fessorii zcela opuštěným w idj ? — - Uměnj s w ě tské wjce lahodj sm yslnosti ž á k ů ; panugjcj duch
nyněgšjho w ě k u ne tak zb ožn au učenost g a k o liternj uměnj ch w álj
a w eleslaw j ; náboženstw j
Křis to w o , gesto žádá zap řen j šebe a k p ok oře
r wede, nenj tak wnadné
a m ilé g in o ch o w i s w o -
body a sw ětské cti m ilo w n é m u , gakož p ůw abná
maudrost klassiků, gich žto m n oh dy gym nasista,
vida to na sw ém p ro fessorow i
w jce
zbožňuge,
než sw atýcli ap o što lů ; m nohem délšj gestit též
čas, k terýž akadem ický učenec p ři litern jm než
náboženském uměnj s tr á w j, což w šeck o nehrubě
prospěšně na geh o zb o žn é w ych o w á n j a u čin k u I gc.
N egsau -li ted y u č ite lo w é sw ětštj w eden j d u -
i cliem b o ž jm , n e n j-li w jra Iíristo w a gich srdcjm
tak drahá, gakož má b ý t i , a g e s lli tu d yt u čite le
náboženstwj ze stran y sw é w ěrně n epodporugj w
nábožném a m rawném m ládeže w y c h o w á n j, n e -
i lze! gest, w ě ru ! a b y 011 sám toh o d o w esti m o h l;
! zvláště k d yž to, co pracně g e st w zd ělal, o d g e ho spoluučitelů zd e onde opět s e w y w ra c j akác j .
O
w y w š ic k n i, gim žto w zd ělán j m ládeže w e
■školách národnjch i gym nasiálnjch sw ěřeno gest,
pomněte, —
pom něte , ž e k o r u n a v š e h o u -
r 0 )>j , a n e y p ř e d 11 ě g š j z e
w š e ch
w ě d,
gest nab o ž e n st w j !
K d y ž p a k gin och w y-
staupil ze š k o l, bljžj se p ř js n ý ,
trudný
w ota gelio ; p řich á zeg j duow é o nich ž
negsau
mi
111 i 1é.
čas žise řjkú:
B ěda to m u , k d o ž clřjwe
nep om yslil na S tw o řitele sw éh o, a w duchu wjry
K r is t o w ě n e w y r o s tl!
G eho bezstarostná mladost
g ižtě u p ly n u la , lo d ičk a žiw o ta geho tak libě, tak
tichauuce nepoplyne w jce ; bauře se zd w jh a q a
w ztě k a g j okolo m uže , sm u tn é , trp ké zkušeno­
sti naň d o rá že g j, h rozjce w strašn au p ro p ast ge^
uw rlm auti.
Z b ožn á tolik o m ysl a p raw á Kristo-
w a w jra m ůže gediné k lesagjcjh o u d r ž e t i, aneb
g iž klesléh o op ět pozdw jh n auti.
P a kli ta scházj,
tut cjtj člo w ě k do sebe p rázd n ost a nedostatek,
k teréh o ž mu w šecka řecká
a latin ská učenost,
w šeck o w zdělánj rozum u geho nem ůž nahradili a
d o p ln ili. O pom něte w šick n i u čitelow é , pomně­
te často na slow a S ir a c h o w a , g en žto pogednánj
tomut o základem g s a u : „ K o r u n a
s ti gest báze ň Páně,
kteráž
m a u d r oz p 1 o z n-
g e p o ko g a n e p o r u š e n é z d r a w j , arozš i ř u g e s l á w u těch, g e n ž t o g j účastni
g s a u .“ —
5. $lowro o zp éwu obecném při službách
božjcb.
Od Jos. W o lýpky.
(rak w o lc b a ý -to w ý g e w , chrám — lidem na­
plněný ti w ra u cjm p o zd w ižen j hlasů ! — lép e se d á
cjlili, nežli slo w y pronésti.
P oh led do chrámu
toho p odobat se p oh ledu w n e b e , kdež
Pán,
obkljčen slu žebn jk y sw ým i, od nich čest p ř ig jmá.
Tu,
wclký, —
kdež
w sauhlasné sw ornosti, m alý i
w zácn ěgsj i sprostšj, m ladjk i km et,
pčge čest, prosbu, d jk Pánu sw é m u ; kom už n e přigde
na m ysl ono p řew zácné
spogenj w šech
; mís s Bohem N e yslaw n ě gšjm ,—
zgakéh ož sp o-
| genj pocit b lah o sti andělské n á m ? —
a n o , kom u
f spogenj w šech nás w gedno tělo — tělo K r is to | wo, před Otcem
! nestawj ? —
ow zácn ěn é, se gako p řed oči
P rogew u tak o w éh o , a p lyn aucjh o
z něho potěšenj, žádné tak řečen é mše p a sto ra livj —
aniž
potrubow ánjm
p řed staw en ý w g e zd
mudrců ; naw enku pak dokonce nižádná, g a k á koíi missa solennis zp ů so b ili nenj w staw u. —
W ša k nenj tu gediná toliko p ředn ost zp S wu o b e cn é h o ; ont p ři slu žb ách Páně w m n o h ém
ohledu i hudbu, dle ob yčeg e našeho p ro w o z o wanau, předej.
O bét gednostegné djlo má u lo ­
žené, t. w zd ělán j, p ow zb u zen j k w ra u cn o sti. H ud­
ba wšak i dobře zřjzen á, z této strán ky zp ě w u
Časopis p . K a lo t. D u ch . I I . 3 .
6
náležité spořádaném u n ik d y se n ew yrow n á.
lořby
sice p řjlišné, h u d bu
zcela
Ey-
zawrhowati,
zw lá št gestli se na slaw n osti to lik o neyw ětšj poodkládá : gsaut i gegj aučinky, gež u wzbuzowánj
k w raucnosti zp lo d iti m ů ž e , užitečné,
lc z a w rže n j.
a nikoli
N ež, p řed čet b y lo b y snad i w clen
neyslaw něgšj
duchu sprostěgšjho člo w ěk a (a tu
snad p o čet silněgšj) mnohem snáze, d o b ře zřjzenau
pjsnj lcB olm se w zn á šeti: n ežli p ři hudbě, gakk o li z d a ř ilé ,
na k te ra u ž ,
p o z o rn o st-li
obrá­
cena b ý w á , hlaw nj w ěc často se p o m jg j, anebo
sk rze p rodlaužen ěgšj gednotw árnost gegj ospalost
na m y sli se u w o d j, což zw láště
na w enku se
stáw á , kde hudba zřjd k a w zn ešen ěgšjh o stupně
dosahuge.
I anižt p ak třeb a nenj w elm i dům yslně toho dow o d iti, že hudba s ohledem na slu žb y b o žj wesměs
zp ě w u obecném u, k te rý ž b y řaděgi třeb a gen při
w ětšjch slaw nostech d o p ro w á zeti měla, ustaupiti
m u sj: zwlá.ště g e lik o ž tu to ch uti a o b lib y pastýře
aneb n ěk terých gin ých osob še třili se nesmj, aleb rž w jce toho, což stádu w ů b ec g e st ku prospěchu.
Patrnét gest po k ratičk ém rozw ážen j, že hudba,
gakéž se ob yčegn ě w chrám ech nalézá, w ž d y pro
w ětšj djl shrom ážděných
neaučinn á, a
nesrozum itedlná, tudy
d é lšjh o -li trw án j, i také
trapnau
dlauhau ch w jli u m nohých z p lo z u g e : kd ežto zpěw,
a geště lépe s h u d b au dokonalau sp ogen ý , du­
cha g a k o b y m ocně w jže a s sebau z d w ih á až k
roznjcen j.
H udba w chrám ech n asjch , zw lášt 11a
wenku, od těch , genž
gj
n ero zu m ěg j,
gakausi-
prázdnost plodj, kteráž au čin k y gegj h u b j, ha i
dále se w z ta h u g e : (důkaz w iz k a žd ý sám, w den
letnj,) zp ě w w šak srdci i neysprostěgšjho — tjm
pak w jce w zd ělan ěgšjh o gako b ližšj a tu d y g jmawěgšj gsa, ducha přim ěřeně zam ěstuáwá.
dokoňce ,
A
n e d á w á -li slaw něgšj a neobyčegn ěgšj
hudba, také n ěk d y p řjležitost, že se k u z le h č e íij walném u slu žb y
N eyw znešeněgsjho gen pro
poslechnutj gegj do chrám u gde, —
n e za w á d j-li
takto od s lu žb y božj, gsauc k služba a p olech ta­
li] ucha sm yslného a zw ě d a w o sti ?
kdo chceš, a gak c h c e š : zp ě w u
O tom suď,
obecném u b e z
wšeho odporu p ře d e k p řiřk n a u ti se m u s j, anot
rownau cestau negen na srdce, gakož hudba g e diné —
ale i na m ysl w zd ělan ce
ančinkúge; a tu d y
g iž
rovné m jře stogj. —
toliko
k hudbě u w elm i n e­
O w š e m ! p ě g e -li se
gen
a b y b y lo : -— ó ! tut p ráw e co hudba m a­
lého aučinku w y w o d j.
aby co
i new zdělance
W ša k dát se také zřjd iti,
neym ožněgi p rospěchu
se n ab ylo .
A
w tom to zřjzen j u žitk o w é geho gsau tjm zn ám enitěgšj, že g ich hudba gakák o li m jli do sebe ne­
může.
Z p ě w dá se zřjd iti, ab y ponětj nábožen­
ská, nepráw ě pogatá njm opraw ow ána, praw á, o b gasiiowána a ob žiw ow án a b ý t i m o h la : aby totéž,
čemuž kázanj a giné cw ičenj p ou čiti, k čem u p o w zbuditi a p ro sp ěli m á , w srdci i pam ěti se o b ­
razilo , g ako b e z
wědom j
kuge) se zase uw ádělo
(což n eylépe au čin -
a i dále p ě s lo w a lo : a b y
w čas u rčitý, lehce a přim ěřené čá stky nábožen­
ského cwiČenj w celost se p o g ily :
a a b y tudy
zp ě w stegnau mjrau, a snad i s w ětšj než hudba,
srdce k w raucn osti ro zn ěco w a l.
A tu d y co ne-
w šednj p ro stře d e k k duchow njm u w zdělánj w ů bec —
λυ
službě pak Páně co podstatná pomoc
k tom u slaužj, o čem ž se w y g á d řil P á n : „ W du­
chu a w p r a w d é ;“
T en to p ak aukol h law n jm ěl-
b y b ý ti mu w šude w y tk n u tý ,
G a k m n o h o zp ě w dobře z řjz e n ý netoli­
ko k pauhém u p o w zb u zen j w r a u c n o s ti, ale i k
poučenj přim ěřeném u, a k w zdělánj g a k sm eyšlenj tak m raw ů p řisp ě li m ůže, djlem po kratič­
kém uw áženj samo se předestjrá, djlem p a k také
p o zd ě g i k tom u ře č se nachýlj w jce .
P rosp ěchy
w šak lakow éto zagisté zp ě w hodna činj, aby 11a
něg zře te l se w jce
ob rátil.
A gestliže pastýři
duchow njm u na w šem ; co žk o liw ě k b u ď i w mále
p ro sp ě li může, mnoho z á le ž j: mát zp ě w obecný
takto d osti d ů ležito sti do s e b e , pro kterauž by
na to h led ěli se slušelo, k te ra k b y s e z ř j d il , aby
užitek co m ožná neyw ětšj w y d á w a l.
N eb že ne
k a žd ý zp ěw , aniž p ak w ž d y c k y žádaucj aučinky
tyto w y w o d j — aneb alespoň ne w tako w é m jře, g a k o žb y m ohl gsa zp ráw n ě z ř jz e n : i mjsto
sw é, i g isto tu má.
A p r o to ž , c o b y se zřjzenj
takow éh o týk a lo , gak po délšjm ro zm yslu a u w áženj za w hodné se b ý t i z d á , k pozkaum ánj
bu ď p ředložen o. —
G estliže
n é k a ž d ý zp ě w ,
i
ne
w ž d y-
c k y k aučelu, k něm už ustanow en gest, sm ě řu g e : budet třeb a o to d b á ti; b y od hodlal se gen
ta k o w ý , k t e r ý b y —
třiti, k d y b y
se h o d il?
při zřjzenj zp ě w u
h le d u
p ak i toho se musj Se—
Z
tohot osíde,' že
obecného na d w č w ěci třeb a
li : a) n a w ý b o r odhodlaných mu p js n j_
a b) na rozm anitost gich
I. W ý b o r p j s n j .
m audře rozpolůženau.
Ne každá w kancionálech obsažená — tjm w šak
méně od ledakohos složená —
nepotw rzená —
gen pjsmem to lik o roz.šjřená pjseň h odj se k w e řegným službám božjm .
K tom u gen g e d in ý
w
přjkladu u w ed en ý důkaz : „C h tjc, a b y spal, tak
zpjwala“ š ly š j- li se w eřegně
žjch:
n e w jm , zd a li k a žd ý
li, že w e yra ze m
může.
R pw něž
p ři slu žbách b o ­
nemusj p ř is v ě d č i­
gen
h raw é pobožn osti slauti
ta k é :
„\T eselé w ánočnj h od y,
zpjw eyte d ě tik o le d y “ — w rauchu tom lo p r o d jtky spj.se budiž · o d h o d lá n a — w eřegn ě p ak ra u chó sw é dětinské tjm lépe p ro g ew u g e.
A le h -
čj-li tudy w ážnau w zn ešen ostslu žeb P á n ě: k le rakž ostatně, k čemus w yššjm u p ro sp ěge ?
I w
prawdě, kdež tak o w é pjsně p řed mnoha gin ým i
w skutku d o b rým i p ředn ost m a g j, nenj Je o d puštěnj.
Tudy
p a k , ohled
berauce na
w ýbor
pjsnj, za prw n j p raw id lo m ělib ych om sobě u sta n ow iti: a b y se lib o w o ln é zp jw á n j, ředitelů m h u d ­
by, aneb tak řečen ým literákům n ik d ý n ep o n echáwalo.
N ebot an tito obyčegně chut s w é w o l-
nau m jwagj, an se od nich p osauzen j dogm ati­
ckého , m audrého w e w ěcech těch r o z m y s lu , a
krasoeitné přim ěřen osti šetřenj m álo k d y dá o če lcáw ati: p od iw n ó že
tu
w ě c i m n oh dykráte
gew o w y ch á zeg j, nebudiž zap řen o.
p o n e c h á -li se g im
na
G iž gedno,
w ů li, kterak m ožná sro -
w n ati zp ěw , a b y k gediném u
aučelu sm ěřo w al?
na
w esm ěs určitém u
M izj te d y au k ol pjsnjm , pod
zám yslem p ro střed ku
k u w zd ělán j prospěšného
w y ř č e n ý : neb, n e g e d n á -li se dokoná p ro ti němu,
p o něm ztěžka se p ok raču ge, kde, co kom u libo,
se zp jw a ti počn e.
A toho p ak rozu m n ý, w ěrný
p a stý ř, gem už 11a wšem , což k p ro sp ěch u stáda
náležj, nesnadno m ůže o želeti. — -
A dále, gakž?
s ly š j- li se w pjsni o rod ičce Páně dosti krásné, w e řegně w chrám u neb w průw odu, p ř i takowém
řed itelstw u zp ěw u , i také w erš t a k o w ý t o : „S k r­
ze
p ět ran Pána K rista , —
prosjm e
tě
Panno
čistá — z b a w nás a t . d. ?“ Mnjm zagisté, že ne­
třeb a k tom u ani d o šli m álo protestantského ucha, a b y se nad tjm n ep o za ra zil člo w ě k ; a bylb y
se to i na d o b rý sm ysl w y k ra u titi dalo, neméně
w lau zen j se n ep ra w ý ch ponětj náboženských u
mnohého ru k u p o d á w á , zw láště, w e zm e -li se ohled
11a ponětj lid u w e w ě ce ch tě c h to : kdežto na 0p ak k w zd ělán j gich
Ϊ nestogjt
to
slau žiti m ůže a tu d y i má.
w praw dě přem noho
práce,
a b y se z mnoha některé, čistým kato lick ým du­
chem — to tiž ne pow ěrečné, ale p raw au n ábo žnostj nadšené w y b ra ly p jsn ě, k te ré ž b y negen k
wzdělánj a lc pow zb ttzen j, ale i k poučenj n e y lúpe slušné se w id ě ly : a t y pak, a b y se k w e ř e g aému užjw ánj před ep saly, na tak dlauho, d o k a wádžby geště w h odněgšjch k tomu Časem syrým
se nenabylo. —
Z e b y p ak se tak leh k o žádný
neopowážil, u w eřegn é
p obo žn o sti ginau sobě
pjseň za čjti, g a k o žb y se
zw ěd ělo , že zp ráw ce
duchownj op raw du zře te l sw ů g zegm ena na t y ­
lo, giných oporaina, o b rá til: ž e b y zponenáhla i
mezi lid em w y w o le n é t y se o b lib o w a ly, a tu d y
žeby zcela dle
aukolu w ý še poukázaného
gich
aučinkowánjm zp ráw ce duchow nj i m im o sw au
prjtomnost u
nábožnosti
w zd ělán j
p raw é sw ý m
pomáhal: —
sm eyšlenj
práčem
p raw éh o
a
ostatnjm na­
o tom m alé to lik o p o ch yb n o sti gest
— mocnau w šak to p oh nutku p od áw á, a b y se w
tom práce n elitow alo .
Než, o b r á tj- li te d y se zře te l na p ředm ět ten
nikoli n e d ů le ž itý : g a k éž magj s e w o l it i ? —
lenj to obm ezuge cena p js n ě , kteráž
W o-
se udáw á,
z gegj schopnosti k hlaw njm u aučelu, totiž w z iK lánj g a k k o li m ožném u; a za druhé čá stky slu ž­
by božj, p ři k te rý ch se gj užjw á.
A.
G a k é d le c e n y ?
Iv aučelu hlaw njm u w ý še p onaw rženém u ne­
bude p jseň schopná, n e b u d e -li p o w a h y a w z n e scuosti w ě c i , w ážn o sti p ak předm ětů p ři slu ž­
bách b o žjch hodna, a schopnostem p ěgjcjch p ř i­
měřena. I w olm ež ted y a ) W á ž n é, w šech h ra -
w ý ch titěrek,
a nuceným
slohem
wnutkaných
sla d k o st), w še ch nestw ůr \y ře č i i sm yslu prá­
zdn ých .
h) S r o z u m í t e d l n é
co n e y m o ž -
n ě g i , předm ět sw ůg 11a prosto gádrně, slohem
b ib lick ý m raděgi pronášegjcj, i rad ěgi w jce
o b ecn o stg d a u cj. c) Z w láště t a g e m s t w j
wznešeně
na
Páně
a p r o s t ě p ř e d n á š e g j c j, kte­
ráž Častěg.šjho obžiw enj
lid u p otřeb u gj,
a obgasněnj
cl) D u c h e
w mysli
m nábožnosti
g j m a w é n a p l n ě n é, zw lášt pak, kteréž neto­
lik o přjběh neb předm ět přednášegj, a i 11a mra­
w y o b r a c j: p ři čemž n e m ě lo -lib y gich dostatek
být i , dw ě spogugm e,
sadila
w iti,
druhá.
by
co ch yb j gedné, do­
O bšjrněgi geště o w ěci té mlu-
b y lo b y z b y te č n é ,
au zagisté k a ž d ý , ko­
muž 11a zw eleb en j gegjm záležj, giž cilem swým
rozezn á, která z obecně k užjwámj předložených
se. hodj, čili nic, a b e z těžkosti rozhodn e, hned
p o ro zw ážliw é m čtenj, w čem, gakau mjrau, a kte­
rak k nadřečeném u aukolu p řisp ěge.
Z de dosti
na tom , gen k d y p astýř duchow nj sám pjseň z
o b y čeg n y ch w y b c re , 11stáno w j, a o užjw ánj gegj
s w ylau čen jm čehos giného d b á.
p ro ti aučelu tom u g e d n a l,
A b y 011 sám
au se w tom
lépe
zn ali musj, než k d o k o li g in ý, skoro nemožné gest,
a očekaw ati se nedá.
T o gediné
geště budiž
podolknuto za p řjležitostj, že zw lášt m ezi český­
m i nalezagj se pjsuě, gich ž se i w hodinkách ka­
no n ických užjw á, a t y že tb y ow šem p ře d ginými
p ředn osti zasln how aly.
T akby
na
B o žj tělo:
Pange lingua česk y
L uď od lidu gen, n eb i od
zpěwáků mjsto d osti sm ěšného m arše s latinským
předepsaným střjdaw ě zpjw áno, w ý b o rn ě sla tí­
žilo **) —
takt i : T ě B ože chw áljm e, na dny ty ,
kdy T e D eum se držj a t. d. —
Což p ak se dále tý če nápěw ů sem též slu šjcjcli: k d o žk o li
znám gest s v la stn o stm i gich,
zwlást p ak n á ro d u jch , n ik o li n e o d e p ř e , že čjnx
staršj, tjm w jce předej.
Prosebná m elodie pjsně:
„Otče 7iáš m i l ý P a n e " nad njž slaw negsj a w ý borněgšj sotw a k d e , radostnu w ážné d jk y w z d á λνπ” jcj : „P o c h w á le n
budiž P á n
Bůh
7iáS,a
rozkošný a gako w e y t r ž n ý c it g e w jc j: „N a rod il se
Kristus P. diw jcj se radost pronášegjcj :„VFstalt
gest této c h w jle" důw ěrně p ro s je j: „ Blah osla wená P a n n o :, štastně zw edená, zw lá št po p o -
zdw ihow ánj: „ T i Bože sektorjmeu dosti giž p o nawrhugj, g a k é -to
n á p ěw y do
chrám u
patřj.
Těm s e , w ygm a což k w y g m u tj, n ew yro w n á tak
snadno žád ná, tjm méně w ša k o n y , g ich ž s ilá k
mnohý u čitel ob lib u ge.
A lak m ě lib y ch o m ra d ě -
jíi snad z pokladů, gež m á m e , a k teřjž snad pro
samé n ow otiw é šlu p in k y z obýČege a k z a p o m e nulj p řig d a u , ***) na sw ětlo w y n á š e ti, a z w lá šlě tu sw ý ch w lastně p řitw o řen ých nápěwů si u še-
* ) O bé se nalézá vr kancionálu , ač nepotřel) ow ané snad posu d
Pauge liii"n a , zceštěuó také nedáw no od P . K in skéh o.
) Kterakby tu alespoň geduau w roce, lép e než \v kázanj lid
se d o w t jp il, c o při požehnáuj kněz i o n latinsky pege, o
tom m lejm .
srdcem
djtěte
K de gsie
m n oh é
tak p o h y b o w a ti nm jte ? !
z rannjch ,
kteréž
í
tí i d , k d ež se o slu žbu Páně gedná a kam ž to li­
k o co n eyw ýb orn ěgšjh o gest, slušj.
Co nápěw
národujho ducha Českého k rozsrdečněnj může
p ř is p ě li, nikde tak gako zde
se n e g e w j: a cit,
lcterý w jce než sm yslu lo m ožno u m n oh ých se
s r o w n á w á ,—
o tom dosti p oučj.
Na těžkost ne-
b y lo b y snad u zp ěw n ého národu českého a slow a n sk éh o w ů b ec tak třeb a ohledu m jti. Z e wšak
každ ý
chrám ow nj n á p ě w , g eli i ostatně smyslu
a duchu pjsně p řim ě ře n , w ážn ý,
ne obyčegný,
a zcela gen k té t o p o třeb ě gako
zasw ěcen býti
m á , kom už tře b a loho tep rw p on aw rh n au ti?
fí ) G a k é z o h l e d u 11 a č á s t k y
služby
P á ně?
T o lik ted y o w ý b o ru p jsn jd le cen y g ich w n ilřnj.
O odhodlánj gich k u w še lik ý m djlům služ­
b y Páně w jce z b ý w á řjci.
tu za ta g iti stjžnosl nade
nep rozřeteln ě
čili
A hned p a k nemožno
t jm ,
že new jm , zdaž
lhostegně t o l i k o , b u ď
kte­
rá bu ď užjw á se pjseň p ři službě b o žj náramně
new hoduě. N e y p rw c o ž neyhoršjh o g e s t:z a w z n jli p ři požehnánj s N eysw ětěgšj: O Prokope otce
s w a t ý , giž· se s te b a u la u č jm : —
ó m ráz i ny­
nj po mně gde , an si to gen 11a m ysli rozpakugi.
božj
Negsem g á , k te rý žb y snad sw até a swětice
w m enšj u c liw o sli m ě l, než p raw o w ěřjcj-
mu dow oleno : tu ale odw oláw ám se na každého,
kd ož dle sw a tosw aléh o učenj nám daného důstogn osl a nesm jrnau cenu sw á to sli té z dogm atiky
w sál, a také srdcem p o c jt il: m o žn á-li, a b y u teto
přjležitosti, k d e ž h lu b ok o cjtiti mám, k te ra k S lo ­
vo k O tc i se opět u b jra g jcj, žehnaw šj u čed ln jky
_ i mě žeh n á ,
tu toho naprosto
vým ? —
—
nem usel z blaženého
w y trže n
být i zp ěw em
p o ci­
la k o ­
O g a k zh ola p ro ti V znešeném u a u č e -
lu w ě c i, gak na škodu pa trn au w sátého učení,
kterak dokonce p ro li aum yslu cjrkw e neČelj pjseň
druhu toho u t é t o p ř jle ž ito s liz p jw a n á ? —
W ždyt
i lid sám pro lim y slnost tuto c jtj, an w okam ženj žehnán)
u m l k á , literáků zp jw a ti n ech áw age,
a potom tep rw hlasu s nim i op ět spoguge. —
Zpostnjch aad yen tn jch některá, u p ř. „P o d ě k u g mež Otci nebeském u” sn adb y w c a s ten, an alespoň,
o tagemstwj Páně g e d n á , o něco b ližšj a tu d y
vhodněgšj b y la , — w šak předce po uw áženj za
lepšj se uzn ati m u s j, a b y slaw né okam ženj „ ž e hnánj S p a site lo w a “ — · slaw ně tich ým klaněnjm
raděgi se s la w ilo , než aby new hodnau takto p j suj lid o b laž jej ok am žen j, objránj se s S pasite­
lem srdce tak zagjm agjcjho p řip ra w en b y l. ] což
íienj dosti k r a tič k ý c h ,
gádrn ých pjsnj k tom u
přiměřených, g im žb y p ak b e z h roznéh o p ro d la u ženj i giná přjpadná přidána b ý ti m ohla l’ —
Z w lá št p ak n ěk olik slo w o mši sw . čjm w j­
ce v o b y č e g i g e s t, že na swátlcy S w atýcli pjsně
o n ic h —
n eyw jce p ak w a d v e n t, gen to lik o „S
nebe posel w yc h á z j ,“ —
w postě p a k : „ G iž gsem
dost pracow cil, a n e b : T isjck rá t hucT pozdrawený‘( p ři m ši sw . se u ž jw á : tjm w jce mnjm,
mčloby se p ř á t i , ab ych om se w w ě c i té zp ů s o -
Lu starožitném u p řib ljž ili. G akýž zp ů so b ten byl,
zgew n o gest.
B y ltě ob ětu gjcj s p řjtom ným i ge-
dna m y s l, gedno s r d c e ,
gedno tě lo :
co mhi-
w il o n , — m y slili i w šickni, za č p ro sil on — dotw rzo w a li gednohlasně w š ic k n i; a tak co prawý
w s k u te k uW edený o b raz celého obcow ánj sw. t.
g. gedno tělo w K ristu spogeni p ředn ášeli obět
Pánu a O tci sw ém u w uír. J., genž za nás se oběto w a l. —
T o to samé p ak b y zagisté stáwalo se
tjm , a nářek n ew časn ý na ře č latinskau tjm wj­
ce m oh lby p ře s ta li, k d y b y
p ř i mši sw . w ž d y
a částkám
gegjm
se o to d b a lo , aby
a g e d i n é p jseň ke mši sw.
se p ě la :
tak a b y w stegném
saum ěru gak k n ěz tak lid k ob ěti p řistu p o w a li; u
zaw zn ěnj radostného G loria lid h n ed : Sláw a Bo­
hu ; —
p ři w ážn ém p ak Credo spolu s duchow-
njm i lid w yzn án j w jry Bohu ljb é počal ,· — při
obětow ánj pak, tu co dar za w in y — tu co djk — tu
op ět co p r o s b u — tu co čest zárow eň s knězem Pá­
ně aum ysl, na k te rý ž ob ět se w zd áw á, g e w il; a
tak i dále w ž d y w společném m yšlenj a citu, ažb y se nedostatek on en ,
k te rý ž se ře či latinské
p řičjtá, w elm i lehko doplnil. G ak potřebné gest
spogenj to to, a d a le k o -li i k podstatě služby Pá­
nu našj patřj, o tom pom lčjm . —
*)
M ohli bych. sc w ša k i 11a zgew n au w tom
* ) Zduť se , že pjseň giu ěh o obsahu při mši sw . row uě tak
slusj : gako k dyby b y l ucedlujk sw . Jan p o d krjzem začal si
cjsaře , aueb gakéhos g iné h o
waii a
1.
d.
znam enitého
m uže w ychw alo-
vríili důstogně w eleb n é kon sistoře na.šj o d w o la li, kteráž nařjzenjm nedáw no w yd an ým
od mše
sw. w šelik a u pjseň w z d a lu g e , w n jžb y o ob ěti
zmjuky n e b y lo .—
Než, u čjt tom u g iž i zkušen ost
sama, ch cem e-li gen g i náležitě, negsauce gakým s
obljbeným a lah od jcjm sobě předsudkem
geui, p o z o ro w a ti,
že
škodná to
gin ého . zcela
wěc,
new hodná —
hu pjsnj p ři m ši sw . užjw ati. —
opo-
ba i pře -
eizjho
K d ož,
obsa­
p ra -
vfjrn obljbeným si předsudkem p odgat nenj, na­
lezne zag isté w osadě sw é, —
negen m ezi n e y -
sprostěgšjm i, ale i w m ě ste ch , kdež w zd ělán j
snadněgšj, n e g e d n o h o , ba
i p o lo w ic i,
k teřjž
o mši sw até bu ď gen tm a w á , neb i n e p ra w á , a
uazwjce nedokonalá ponětj chow agj : kteráž p ak
nepusobj, n ež že
gda dle n a w y k lo sti sw é gen
do chrámu ,· dle té samé n a w y k lo sti nic n e p o wažuge cenu zw lášt oběti té, p ři tom , což se tu
p ři čem ž i srdce geho m ě lo b y co činiti,
newšjmawě to lik o stogj — aneb i w šjm á -li so b ě,
zjwánjm gen city sw é p ro gew u ge, —
na n e y w e yš
pak několik, třeb at ani sem nepatřjcjch m odli­
teb w yřjk á.
Cjm w šak to ? odkud takow á chlad­
nost při w ěci , p ři k teréž row n ě gako ž na hoře
Kalvárii srdce naše w řjti m á, w ř j t i i m u s j ? —
Negen o d tu d ,
že n ew ycw ičen g e s t ,
ale u w ě t -
>íjin djle snad odtud, že i w ycw ičen ém u m lad jku těžko g e s t , ze sebe samého náležitě w šecko
sobě p ředstaw iti, a s duchów njm m ysl sw au s p o gowati: n e m á -li čehos, co b y g e g k tom u a) w z b u -
zo w a lo mocně a 6) napom áhalo
m u přiměřeně,
(Praw jm tu schw álně m la d jk u , g e lik o ž w slowu
tom giž p o u k ryto , gak těžká tu pom oc d á lš j; co
w pěstow aném p ečliw ě mládj těžko, b r z o - li as bude
leh čegšj p) —
P on aw rzen ých dw au
w ěcj těchto
p o tře b u káže
g iž m ysl lidská, w ahaw á ke wšem
w ěcem , k te ré ž nadsm yslné gsau ; káže důležitost
w ě ci samé, gegjž podstata w nad p řirozen ých wěcecli, w tagem stw j záležj, káže a p řjsn ě požaduge zw láště tu okolnost ta, že p ř i oběti, hlawnjm
djlu s lu ž b y Pánu od nás w zd á w a n é , řeč latin­
ská pro znám é důstatečné o wšem p řjč in y obstá­
li m usj: což an rozum ěnj nemožné činj — dop row ázen j ob ětugjcjho w alně obtěžuge.
A me-
dle ! což bude mu w tom napom áhati, aby sobě
podstatu, a z n j plynaucj cenu, gakž k powzbuzenj náležité n ábožnosti tu slušj, iip řjtom n il? —
M odlicj snad knjžka, kteráž w rulcau wětšjhodjlu n e b ý w á w ýb orn á, ale rad ěgi lacin á ? čili snad
hudba, o njž giž řečeno ? —
aneb dokonce pjseií,
kteráž zW učjc mu w ušjch od ob ěti ueyswětěgšj,
geg docela odw racuge a na giné p ředm ěty uwádj.
G akž potom m o žn o , a b y sobě w ě c zcela nadsmysln a u , předce w šak nad m jru (lůležitau náležitě
p řed sta w il a g i p o ch o p o w a l ? G ak m ožno, aby, ga­
k o ž má, m y s l j
a s r d c e m s h lu b ok ým
uwá-
ženjm cen y a u gasném p ředstaw en j , na hoře
K a lw a rii se octl ? —
má se i podstata
gi
přednášeli ,
i
N eřjk ey
tu nikdo , žet
ob řad y mše sw . lidu časté-
aby o
ceně
gegj p o u čen , a k
nábožnému spoluobětow án j uw eden b y l.
Tu-
tot okam žité poučenj nedostačuge ; ano i desate­
ré kázanj neb katechese žádaucjho au činku
ne-
dowedau ; g elik o ž nim i gen což cw ičen j th e o re iickému m ožno, se d o sá h n e : —
tuto w šak mimo
toto, gakož u w edenj djtek, mnohem w jce a m no­
hem d íd ežitěgi i p rak tick é pom oci třeba, kteráž,
au lid se n ik d y nedouČ j, stálá b ý ti musj.
Zde
prawjm, m á -li w e w ěcech těch žádaného aučelu
se dogjti, třeba gestv a b y p o n e tj lidu o ob ěti p ře ­
vzácné , o ceně gegj n esm jrn é, kterauž až tam
někdy slušněgi u w á žjm e , neustále se o b ž iw o w a lo, tak a b y gasné a čjm dále sw ětleg šj b y lo , a ž by w y w o d ilo
on y blažené city p raw é upřjm né
wděčnosti a auplné oddanosti k Spasiteli.
Ne­
bol to k d y se stane, tep rw očekáw ati se d á , že
cena ta sama z s e b e , gen p ráw ě p o zn á n a ,
a w
žiwéin před staw enj zachow ána lid w á b it i, m o­
cně p o w zb u zo w a ti, a tu d y nenáležitostem w š e likým sama sebau zb raň o w a ti b u d e.
T o m u w šak
zwykati musj lid , a b y m ohl sobě celau w áhu
důležitost w ě ci náležitě p ře d sta w iti,
a
a p ře d sta -
wowánjm tjm
city on y žádaucj w zb u zo w a ti w
sobě w žd y c k y .
Což m á -li se w s k u t k u , obecně,
a dokonale s t á t i, m usjt něco m jti, c o žb y g e g k
nawyku tom u ne gednau neb desetkrát do roka,
ale po každau d o bu w á b ilo , a gako z a ru ku u wedlo.
C ili gin áČ e, p ro č sobě as p ř i w šem cw iČ en j, při w šj p rá ci předce gen stěžo w a ti musj tne
na ch ladnost, a m alau v á ž n o s t v ě c i té, na njž
k d ož cenu gegj ž i v ě zná, b y t ostatek i lehej by],
nemůže než s obdiw ow ánjm p o m n jti?
P ro č při
v š j práci, na sep ty a gine uenáležitosti n ářek v e ­
deme , kdež k a žd ý sw ě tle g i v i d je j sám o soLě
nem álo na to se m r z j, že n e v h o d n ým pokušite­
lem v y t r h o v á n b ý v á z citů tak b la žjcjch ? —
Ano,
p ro č v id jš v ě t š j djl křestanů v chrám u shromáž­
děných, k teřjž o v š e m na kolenau, i v nábožných
p o c jtč n jc h , ale b o h u žel p řrd ce gen nedošlých,
n a v y k lé o n o: B ože bu ď m ilo s tiv mně hřjšnénui
řjk agj, —
tu k dež
i sp ro stič k ý
o s ta tn ě , gehož
v š a k p onětj s v ě t l é , v neyhlubšj v ra u cn o sti při
s la v n é m p o z d v ih o v á n j p lným srdcem v o lá , w
citu nehodnosti s v é smjšeném, v š a k s blahotuau
d ů v ě rn a u naděgj v zásluhách S p a s ite lo v ý c h slože n a u , as ta k to : O tče ! gaks p oh led l na obět Sy­
na neym ilegšjh o tam na lcřjži a b y l m ilo s tiv lid­
s t v u : a ch ! tak p oh led n i opět tuto na obět tu
samu těla a k r v e geho —
a bud 1nám m ilostiw !
T a k o v ý c h t o v ě c j snadli le h k o s t,
zm áhagjcj p řjc in a u ? —
negapnost se
L e h k o st a negapnost tam
se n e v id j, kdež důležitá
p o v in n o s t
předce geště v a ln ě se u z n á v á .
ctěnj Boha
N e n j-li lehko­
sti i v e v ě c e c h g in ý ch sp atřiti —
i ztěžka mě-
la b y mjsta v e v ě c i, nad njž srdce č lo v ě k a v j ce gjm agjcj
a djla S p a s ite lo v a srdečněgi a pa~
trn ěgi pi e d s ta v u g M j,
nem á; v e
ř jc i ·— b y
n á b o že n stv j naše svaté
v ě c i té , kteráž —
b y lo
ponětj o n j ,
i to se osmělugi
g ež
drahá mát
naše dle od ew zd ánj A p ošto lsk éh o c h o w á , w ž d y
žiwé a čisté b y lo se h le d ě lo za ch o w a ti i u lid u
giž pro blahoplod nost sw au
n ik d y b y b y la
od
cljlu křestanstw a bludně nem ohla zaw ržena b ý ti.
0 ! i sami sebe p ak skaum agjce uzneym e , že i u
nás ne tak pouČ enjm , ale w jce častěgšjm r o z g jniiiujnx ceau ob ěti sw até srdce naše tep rw p o cjlilo; a n e n j-Ii lid w ů b e c schopen , a b y po d o­
saženém cw ičenj k rozgjm ánjm
tak o w ým
dosti
často se m ě l: alespoň hleďm e mu n ě g a k ý m p ro ­
středkem , slaužjcjm k napraw ow ánj, k o b g a s iío w;uij a k ob žiw o w á n j ponětj toho, na němž tak
mnoho w službě Páně našj zá ícžj , n a p o m o ci; a u činky pak žádaucj dále če k e y m e, k te řjž b y t p ak
1 znamenitěgšj nem ěly b ý t i w ůb ec, u n ěk terých z a gisté b u d a u : u ostatnjch p ak dosti na to m , že
což m ělo sp o m o ci, w ěrně sneslo a zřjd ilo se.
I nepozůstáw á tedy leč gediné na tom , m ožná-Ii
skutečně, a b y pjseii o mši sw . od lid u zp jw án a,
tak gakž naw rženo k obm ezenj ch lad n o sti, a 1>
wzdělánj w oh led u o b ě ti neydražšj p řisp ě la ? —
Možná ow šem .
N ebot taxi p onětj w m ládi neb z
giuého w yu čo w án j w s a t é , in e p rá w ě , nedokona­
le pogaté se o p ra w u g e , p raw é w šak tau tep rw w
swětlost p ostu pu ge —
tau takořka nucení* w jže
sc m ysl k w šjm aw osti toho což činj kněz — tau
zwlášt b y la —li w yučow án j p řipogena, patrně tep rw
se w yklád á a s w ě t lj, což p ře d
očim a se děge,
5>ii w elebnost a cena i podstata toho což sc stá w;í,
mocně
Časopis p ,
se
p ředestjrá , tau gediné
K a to l. DucTi. II. 3 .
w saté
poučenj dosti často se ob n ow uge, uchow áw á te­
d y a žiw ěgšj einj, n e b rá u j-li gediná ztu p ělost lhostegnosti giž w kořeněné —
i p o sléze njm, —
druhého —
a an z p ě w ob ecn ý gest,
p ře c h á z j-li cit s gednoho i na
i na n eysprostěgšjh o
r o z p r o s tjrá : —
w raucnost se
slo w em , p ě g e -li se p ři m ši sw.
w ž d y pjseň o m ši sw . gest cw ičenj to prakti­
cké po ťh eoretickém
následugjcj
p o cit w srdce
a
wznešeno-
sti a nestjhlé
cen y
přjtomných
w štěpugjcj. —
Á p ro to ž g iž o nucenosti, kterauž
k a žd ý p ocjtj, p ě g e -li se pjseň p ři mši sw . giná, ni
s lo w a w jc e . D o stit na tom , že pjseň takow á má lid
so b ětu gjcjm sp o g ili, a že má lid p ři tom to hlawnjm djlu slu žb y Páně k poznánj ceny
a wzbu-
zo w án j w raucn osti gako za ruku w é sti a dokona­
l i , což ostatnj p ráci nem ožno w m jř e row n é. Což
w š e , b y tb y snad posud gen m ožnostj se zdálo —
i možnost
ta to lik do sebe má , že o předno­
sti w ě ci s w ě d čj, p okudž z giné síran y nedosta­
tek zg ew n ge s e ; zw lá št an se o w ě c i , kteréž neš k o d j-li g in á č e , g e slli tolik o w g e d in ém , a gediném u w jce p ro sp ě li m ůže, u c h o p ili se, gsm ezaw ázán i.
„P ěgm ež te d y p ř i m ši sw . w ž d y pjseň gen
ke mši s w .“
řekne sn a d , kdo p o třeb u w ěci té
uznávvá , ale gak s o sta tn jm i? gakž adventuj d o ­
konce, postnj, kteréž tagem stw j Páně rozgjm agj?
a kteréž tau samau m jr a u , gakž o m ši sw . platj,
k tom u se zřjd ili d a g j , a b y k doplňow ánj — k
obgasňow ánj — a ob žiw o w á n j cw ičenj prospjwaly
nemálo:’ —
B y la tb y ow šem škoda p řen á ra m -
n á , a aukolu toho zp ě w u obecném u
uložen éh o
by se n ik o li na w še strany nedosáhlo , p a ld ib y s
pjsněmi těm i zan ed b ati m ěla se tagem stw j ta ; —
stalotby se p ráw ě t u , což s ponětjm o m ši sw .
se stáw á.
W ša k
nem éně,
w ým jn ku tak o w au
učinili nem ůže z nich žád n á, a b y se snad p ři mši
sw. pěla.
O dw racelt b y se lid od mše sw . na
předmět zcela g in y na ugm u w ážn o sti a w šjm awosti ob ěti předrahé dlužné.
D ruhé co ž w ý -
mjnce tak o w é na od por s to g j, g e st: p rá w ě , že
se po čas adventnj a postůj lid častěgi a h ogn ěgi
scliá zj: tot přežádaucj p ř jle ž ito s t, b y se ponětj
to oběti předrahé gakž tře b a p ečliw ěgi, častěgi,
obecněgi a sw ě tšjm aučinkem p ěsto w alo. —
A
třetj, bu ď p ak s i , že b y ir o w n é h o docela p ě s to wánj tagem stw j ta p otřeb ow ala, m ožná gest w ě c
tu tak z ř j d i t i , a b y se i b e z ugm y mše sw . stalo,
což stáli se má. G eštět se h o rliw o st z dom ů k ř e sUmských n e w y s tě h ó w a la ,
ž e b y se zw lášté po
čas sw a tý neslyšely w jce pjsně přjpadné : — w z b u zowánjm p ak geště w jce dom ácj z p ě w ten se k u
prospěchu ponaw rženého aučelu rozm áhá.
D ále
wšak, s c h á z j-li se lid, gakož w e sw á tk y zn áiu ěg « j.
av
a d v e n t,
w postnj střed y a
p á lk y h o g -
fiěgi, a gakž w o b yčeg i, zw lá št w advent, také č a su ěgi: nebudet mu zagisté p ro tiw n o , a le b r ž p v jgenm o, k d y ž p řed mšj sw . d o slech n e, že pjseň
pi jpadná se pěge ; p ozd w ih n et s radostj i hlasu
swého —
a alespoň snad s w ětšj p ozornostj —
než k d y n. p . w A d vent, (k d y ž snad wŠude před
mši sw . roráte řečen au i déle se z p jw á ,) n ic g iného na m ysli nem á m jti, než samé a w ž d y to
samé zw ěsto w á n j A n gela P á n ě , b u ď si před, neb
w e , neb po m ši sw . ; čjm ž p ráw ě, zw lá št útěch ,
k te řjž i dom a
rád i p ěgjce ro zg jm a g j, weřegná
slu žba b o žj tato ow šeduěti a ugm u w e wážnosti
w z jti m ůže, tjm že m ezi dom ácj a w eřegnau tak­
to n e w e lik ý ro z d jl nalezagj.
K on ečně p ak, i po
o b ě ti mše sw . k d o ž nábožněgšj (le n iw c i, b y t i při
m ši sw . se z p jw a la ,
stegně p rospčgc) s radostj
cliw jlk y š e třili n e b u d e , a žb y patrona sw . pozd ra w il, aneb w těleném u, now ě zrozeném u a t. d.
S p a s ite li, gehož ob ět spasenj teď se slaw ila, pod ěk ow al. A tjm zp ůsobem b y i ostatnj m jsto swé,
p řed službam i b o ž jm i, aneb po nich krásně za­
p ln ily .
Z d a liž to m ožné
k d ež z p ě w i p ře d —
O
a užitečné kážj mjsta,
i po službě b o žj w o b y č e g i.
p n iw o d e ch a ostatnjch p řjležitostech n
tu netřeba ř jc i.
K om už nenj služba b o žj gen to­
lik o p řed m ětem , k te rý ž b u ď krásně
srow naný,
č ili n ic ,
a nxaudře
g ed n o ste g n ě : k o m u ž, tak
gakož má , negen na kázím j, ale i na zp ě w u a kaž­
dé giné w ě c i, co p om oc k dosaženj w yřceného
a u č e lu , t. w zd ělán j p raw élio
sw ě ře n ý
moliaucj z á le ž j: b e z těžkostj z p ě w
slaužiti
i p ři těchto
p řjležitostech šetrně p odlé aučelu toh o h law n jJio zřjdj.
II.
R o z m a n i l o s t p j s n j.
Buď si w šak pjseii g a k k o li dobře spořádá­
na w obsahu i w nápěw u —
b u ď si každém u
djlu a předm ětu slu žb y Páně p řim ěřen a : p ře d ­
čet i tu
geště —
alespoň ne tak g istě
slu žby
požadowané neprokáže : n e b u d e -li rozm anitost
dobře rozm ěřená tuto m jstam jti. N ebt, což w š u de platj , i zd e platnosti sw é n e tra tj: w ěc, ča­
sto užjw auá ow šednj.
fih tě l-Iib y kd o tom u o d -
p jra ti, p r o s ilb y c h , b y na z k a u š k u , kde k o b y čegnému z p ě w u za w e d e n á toliko gediná pjseň gest,
ptal se n ěk olik a —
i w raucně, g ak se z d á , z p j-
wagjcjch — : a b y p o w ě d ě li, co se p ráw ě zp jw á ?
Bez p ozaraženj a ro zp ak ů sotw a w y p o w j: což n e­
pozornosti a m atky gegj ( u neyw ětšjh o djlu) o w šednělosti, důkaz p atrn ý. T o té ž shledá se i p ři
adventnjch, an se každodenně p ěgj. — - A n iž pak
wjm, k d o b y w s ta w u b y l , znage
liu lidu w ů b e c ,
a šetře po.wa-
toto t w r d iti, ž e b y p ř i gediné
wždy m o d litb ě , tak i p jsni m ohla se p ozo rn ost
udrželi b e z zaum yslného namáhán).
S tjmtó w šak
namáhánjm zaum yslným gest w ěc to t ě ž k á ; n en j-li
přjliš m noho od lid u žádali, b y sám se k w ra u c nosti w z b u d il a n u til, budiž si to giž p ow iunost
gednohokaždého gak chceš.
Z d át s e , že sam a
praxis e c c le s ia , genž se spatřuge w obřadech p ři
službách Páně zaw ed en ých a zřjze n ý ch , zgew ně
p ou k azu ge, k te ra k b y prospěšné ano i potřebné
b y lo , a b y w š e , což m ožná se s n e s lo , čjm žby
powzbuzenj se k w raucnosti lid u
usnadnilo se ;
a b y , p r a w jm , v š e ta k se u r o v n a lo , a b y lid no
lak sám ze s e b e , gakož ra d ě gi odginud, t. vn ěšným i pohnutkam i sem to čeljcjm i v z b u z o v á n b ý ­
v a l.
T o t b y p rospělo i to m u , k d o ž gest \vsta­
v u sám ze sebe k v r a u c n o s ti ducha pohnauti se,
i on om u , gehož dosud nenj s t o.
K d o b y t u za
p r a v d u dáti n e v o li l, m useltby lid za tuze zbo­
žn ý m jti: aneb pauhau tolik o přjtom nost neb řjkánj gen m o d liteb na m jsto m o d litb y p o w ý š iti;
k d ežto méně , ba méně t ě c h , k d o ž blahotu pra­
v é m o d litb y znagj ; v ě t š j w ša k cl ji v t o m méně
opatřen.
A m e d le L což p rospěge, a sice gedin é onde
i tu to , než rozm an ito st? —
Gedna
o w še duj :
w jce, ne tak snadno — gedna o w sed n é la -li, vjce
n e v z b u z u g e : u ž jv á - l i se gich v š a k v jc e , nenj dé­
le ob yčeg n á tak žá d n á ; a m a g jt ted y v j c e n o v o ­
t y do sebe
a tu d yž i p ů v a b u
v jc e ;
dokonce,
gestliže se, (což i tu, gakož v ů b e c , platj) wylož j , a b y dokonale s ro z u m ě lé ,— a na s r d c e -liv lo ž j , a b y b ližšj b y ly .
N ež, m ožná- li a k terak ? rozm anitosti tako­
v é dosjci, kteráž nedjm aniž přjsně, že b y všude
a p ři w šech n e w y li n u t e d 1 n ě potřebná, před­
čet v š a k v e s m ě s
prospěšná b y b y la ?
Co se tkne p řjp a d n ý ch , na čas adventnj —
poslnj
(gin d y
o v še d n ě lo sti
nebude se stegnau·
nijrau co b á li); prohledněm e gen kancionaly. N.
př. advenlnjeh naleznem e, ž e b y p o d v a u na kaž­
d ý den
v
tém dni z p jv á n y b ý ti m o h ly : a sice
w přeužitečném srow náuj tom , a b y prw n j w t ě Ienj Páně p řjb ě h — druhá pníc krátké rozgjm ánj
0 něm t. na p od ěkow án j a gináče obsahoW ala ;
a geště i po mši sw . k rá tk ýcli, krásně p řim ěře­
ných zbude několik, u. p ř.
H l e , -při.gde F án,
cle. Poděkugmez otci nebeskému e tc. Gediná tě ž­
kost w tom byla by, že p ráw ě snad, lcteréžb y se
neylépe h od ily, lidu neznám y g sa u :
což w.šak
tjm platněgšjho p o d a lo b y důw odu, a b y se m ezi
lidem w znám ost u w ed ly.
PiOzeznámiti ge w šak,
a dowesli, a b y negen od n ěkolika z p ě w á k ů , ale
1 od lidu p ěn y b y ly , w dobrém horljcjm u, b u ď i
ttížsj, nem ožné nebude.
Λ nenjt p ak
vlas na den k a žd ý w tém dni
giné
třeb a
na
od h o d lati :
dostit snad i na tro gjch , ponaw rženým způsobem
dle aukolu h law njho s r o w n a u ý c h ; a čb y
i ne-
obyčegněgšjch uw ozenj n e š k o d ilo , zw lá št anby
lid
znam enage
takto w jce
a weřegnau slu žbau P. —
ro z d jl m ezi dom ácj
si této w jce u č il se
vážili.
Než, tom u bu ď gakkoli, důležitěgšj gest r o z ­
manitost, o niž se, m luw j, w p jsni p ři p ožeh n ánj s N eysw ětěgšj, zw lášt, gestliže každodennj m ši
sw. p řipogené gest w o b y č e g i. N ebot tu d y p ráw ě,
že každodennj gest, nebezpečenstw j o w šed n ělo sli roste, a p o w zb u zen j au čin liw ěgšjh o třeb a gest.
A zagisté, zd e w šech krásn ých pjsnj, gež p o h o towě máme, p o m in a u ti, a p ři
weršjku z ů s la t i: p ři
gedin ém
ueym enšjm
to lik o
new šjm aw ostj
we w ěcech stůg, lcteréžby m noho dobrého zp ů ­
so b ily.
Na kolena padeym e — H ospodine pomi-
ln g n y —
SSvatý, sw a tý, sw a tý — Z w ěstu g těla
w znešeného (na č tw r te k g a k whodnS !) — Zdráw
bud’ S p a s ite li— a snad i takto :
0 Ježjši
neymocnčgšj,
S Otcem , s Duchem w b y to sti,
Geden Bože ! N eydiw něgšj,
Skrytý w této sw átosti!
Gaks žehnal sw ým učedlnjkůiri,
A us od nich se w nebe bral :
1 nám tak sw ým služebnjkům,
Prosjme , bys p o žeh n a l! ·—
G akž m nohem přim ěřeněgi, ano i slawnSgi
b y sla u žily, p o duj cli a ěasech ro zd ě le n é , k stu­
p o wánj ponětj o n eysw ětěgšj sw átosti oltáfnj ?
G cslii p ak p ři ostatnjch předm ětech služby
b o žj rozm anitost w ě ci a aučelu tak w elice přimě­
řena a prospěšná g e st: w p jsn jc h při. m ši sw . ge­
stit přežádaucj.
Pjseň tatot může, (gakž řečeno —
a což m ů že , zagisté
tuto i m á ), k naprawenj,
osw ětlow ánj, a neym ožněgšjm u ob žiw ow ánj ponětj o p řew zácn é oběti sw . p řisp ěti.
Owšedněla-
l i , tratj aučinnost swau, b u ď i že ne u každého, i
w žd y row n au m jrau : p řed o sti na třech (caiteris
p a r ib u s ,
omnes p ro u n o !) m o h lb ych ř j c i : — i
tu pom oci t ř e b a ! W šak zde o now é půw aby, o
p ow zb u zo w án j, — k čem už rozm anitost geden z
n cy w hodněgsjeh p ro střed k ů gest, — tjm w jce po­
starali se d lu žn o : proto, že mše sw . p rolidgsauc
w žd y sle g n á , a ta k á ž p řed očim a denně, wážnosti
mjru Iehčegi přjslušnau p o z b y ti m ůže u m n o h ých :
nenj-li alespoň pjseů k to m u zřjzen a , a b y m ysl «a
rozmanité stráiiy gegj uw áděla. A g iž t p ak i
λυ a u -
celu pjsně samém, lc němuž te d y m ěřiti má, zn a ­
menitý ležj dů w od sem slu šjcj.
O bět to tiž
mše
sw. w jce má stran, z nichž g i p o zo ro w a ti lze i
slušj:
citow é, k teřjž se p ř i nj budj u rozgjm a—
gjcjho, ó lcolikeřjž negsau ? —
G el třeb a, a b y
Avál p ři nj gednau s přew ah au duch ú cty, klaně—
nj ; tu opět duch d j k ů ; tu p ro s b y :
p řic h á z j-
met obětugjce gednau co h řjšn jc i k S m ilo w a te li —
po druhé co tw o ro w é,
co slu žebn jci ku T w ů rc i,
ku Pánu sw ém u, g in d y co p o třeb u j, a opět co
obradowanj k D á rci a zase co děti k O tci a t. d.
W šecky
stran y
kdež m ožno ? —
tyto gedinau
pjsnj
obegm auti
a p řed čet třeb a t o h o , co n e y -
vjce, m á -li se s ohledem na p ow ahu ducha našeho,
prospěchu sw rchu poukázanéh o d o g jt i: m á -li, djm,
obět neyw znešeněgšj, neysw ětěgšj, ne chladně, ne
aby gen b y lo , ale h o d n ě , s rozn jcen jm , sw^atě
podáwati s e ;
m á -li, praw jm , ginýrni slo w y, ž i­
véh o předstaw enj u lidu, i s aučinky geho, se
dosjci,
A m e d le ! nem ožná-Iiž lo w v c , rozm anitosti
i tuto u m jstiti? —
Z a dnů těchto nenj starosti
o pjsně, k te ré žb y duchem w raucnosti nadšené, i
wýborné gsauce, též pro rozličn o st sw au k tom u
se krásně h o d ily ; a s c h á z j-li k teré c o s : leh kau
proměnnu lz e gi k tom u p řip r a w iti; ta k sice, žc
kdež nábožnost geště nedohořjw á,
ž e b y w ygm a
kn ěze a p řjslu žn jk y n i d u šičk y ob ěti sw . si new šjm alo , na
ce lý týd en gich dostačj.
Na p řj-
k la d , ne w šak gako na zá k o n n ý w z o r některé, ne
p ráw ě dle ceny, aleb rž w jce
dle předm ětu w y -
] vrané tul o p o lo že n y b u ď te ; kteréž, an každá o
m ši sw. gako z giného o b zo ru gedná, m ohly by
se k tomu h od iti.
a) P jseň od P. P ro ch á zk y, za-
g isté new šednj , pTi njž prom ěna w nápěw u po
p o zd w ih o w á n j okazuge, k te ra k b y slu šelo, b y
w
každé prom ěna takow á se stala, pro nápom oc k
obnow enj p ozorn osti, a zw lá št k w yznačenj p ij—
tom nosti Páně giž 11a oltáři,
b) Pjseň počjnagj-
c j : „ P ř e d T e b a u se klanjm e,“ (něm ecky tu šjm :
W ir w erfeu uns darnieder) w n jžb y v . 2 . ku K y ­
rie m ohl se lép e snad p ř e lo ž ili,
řá d k y 4·. na p rw n j mjsto se d aly.
aby
poslednj
c) „ P o ž e před
T w a u w e le b n o stj,u w u b ec znám á a m ilá pjseň, ;ú
na ueauhledné rauch o sw é, w n jžb y snad pro lepšj celost — · a zw lá št p ro rozm anitost w e w šech w cj
spolek, dalo se spo g iti a přim ěřené zk rá titi takto :
Lásky pl»i Sevafjni, dolů
s nebe slu pnete!
Boha s námi tato nynj W swátosti zw eleb u g te!
Matko božj, wšickni sw atj, spolu s námi pleseyte!
Ž e se ráčil sm ilow ati, společně s námi pSgte :
„D jk y Ti, žes na smjřenj, lidj wšech', ó J ežjši!
Dal sebe sá m w n m u č e n j, b y w g jt m ohli w T w a u ř js i ■
Djlcy T o b ě neywraucněgšj, žes pro naše spasenj,
Oběti te' neywzácněgšj zřjdll nám obnow enj.
Gak mne k lásce sw é w z b . etc.
o z p ě w a při službách božjch.
449
Proto wěřjin w Tebe, daufám, T eb e neyw eyšm ilugí :
Že gsera zhřešil opi. etc.
Milowat T ě nepřestanu, neb w šj etc.
d) Pjseíi od P . Pr. K lá ra i k tiché m ši dala b y
sc zk rátili — zw lá št p ak na pátek, gakožto
den
mnučenj Páně h o d ila b y se. e) Pjseix od P . K in skóho: „ Z d e w skraušenosli padám e“ (Hier w irft
^or dir in Staub sich hin). K on ečné p ak
15ože se k o ř jm e , kteráž
snad
f) T i
i w následugjcj
proměně (zw lášt i ke dni přigjm ánj)
slau žilab y
dobře. Iv w e rši prw njm u, k te rý ž, zw lá št an se
Gloria pom jgj, nestačj, p řidán b y b ý ti m o h l:
„ A c h ! neračíž hleděli
Na našich win tjži;
Na wzácnost h leď oběti,
Get ta, co na křjži.
K d y tak tě ctjt žádáme,
Gak w n e b i gsi ctěný,
Z p ě w náš buď T i, w olám e,
Skrz nj obljbený.“
Taktéž
i p ř i o f f e r t o r i u ra k p r w n j xix u :
„ Z a žiwe' i zemřele',
Piac Pane ! gi wzjti,
Rač na křestanstwo cek',
Milostně w z e z ř jti:
Odpust pro n j zawilost,
Cele' sw e rodině:
A podey gj swau milost,
Zádauej gedine.
Pogednánj
Pak
po p o z d w i h o w á n j :
.Težjši k nám pohleď,
Sm rt twau připomjnáme,
Tw é
tělo, krew dáwáme
jNynj w prawau o b ě t !
Co tw ůg Syn gediný,
Z a nás dal, co N jm máme,
T o O lč e ! li w zdáw ám e,
A ch ! odpust nám w in y !
T y , genžs nám spasenj
Zgcdnal na ki jže Stánku,
Popřeg, božj Beránku!
M ilost, utěšenj.
Z lia w nás, prosjme tě,
Skrz swatých pnm lauw ánj,
Zlých činil i žádánj,
Z b a w hřjchů íia swětě.
K d y ž k nám ráčjs W egjt:
Tebau Otci m ilegšjm ,
O d poškwrn wšech Cistěgsjm,
Musj o w šem člow ěk být.
A.ch! w šak w yznáw ám e,
Z e k tom u w sw ých slabostech,
W sw ých přecastých mrzkostech,
Hodnosti nemáme.
Nehodní gsme tebe,
Tak se setnjkem rceme
A w p r s y se tepem e,
T y nebeský ch lebe!
O kážeš-li nám brát,
A
gjsti z těla tw ého :
Mocj rač slowa sw ého
D usem p rw zdrawj dát.
Pak silni tw ý m chlebem,
Před Otcem obljbeni,
Nad nrjru owzúcněni,
T ěšit se chcem nebem .
Pak i ty, Otče náš,
Pro obět tu důstognau
Nám swau m ilost přehognau,
Nenehodným podáš.
O ■wztáhniž ruku swau,
Rač dát nám požehnánj
K dobrému obcowánj,
VYlj w ů li och otn au :
A t ustanowenj,
Gežs ráčil nám zřjditi,
Nás chtěge oblažiti,
Negsau w nás k zmařenj.
T a k to
ted y
b y lo b y snad lze sc nad j li, že
se zp ěw ob ecn ý zřjd j, a b y k dueliow njm u p ro ­
spěchu nem além u lépe p o sla u ž ilim o h l.
tiž p řed n ě: že b y gako
T jm to ­
nádoba zach o w á w a g jcj,
což k w zdělánj přednášj sc dle řádu k a za te lsk é -
*j Giných prom ěn
přislušj ;
a snad
m o h ly ťb y
opraw
se wšak
sera nepatrj, aniž m ně n e -
stáli ,
kdyby
se wydánj gich
zwlúštně k anr.elu ponaw rženéim i w yged n ali, za w h od n é se­
zn alo.
Prom ěna wšak tato předložen a gest gediné pro zádauej
rozmanitost' a w ětšj auplnost w e w šech.
ho, a opět gako p raw jd k o z theoretickéh o k prak­
tickém u
p ři službě b o žj poukazugjcj a wedau-
cj, a zase co zw láštn j pěstaun, op atrow njk wšelio, což p ři službě
w ěrně slau žil.
Páně máme neydražšjho —
Z a drulié pak, ž e b y i sprostšjnm
i w zdělaněgšjm u, w u b e c te d y
dle p o w a h y
chow nj, přim ěřeně k p ow zb u zen j
du­
a rozhoguínj
srdečnosti w jce napom áhal a m ocně přjspjwal.
M n o h o -lib y
skutečně
takto p rospěl, tom ut o-
w šem n ásled ek te p rw p ou čj, an w šude okolno­
st}, zřjze n j geho o b m ezu gjcjch , ro zličn ý ch gest.
Ta
w ša k gistá
zů stáw á
n ad ěge, ž e b y
takto u
m nohého chladnost p ooh řjla se w jce, a horliwost,
gestli ne rozněcow ala, předce p o w zb u zo w a la wj­
ce, než se státi může, a než se stáw á , kdež na
různo to lik o , a ne dle sw rch u p odotknutého au~
čelu
zpěw
zřjze n
gest.
A
h l e ! tot každému
p ečliw ém u p a stý ři p o h n u tk y dosti m ocné, aby
na před ložen é tuto
ohledná, —
w ě c i,
s k a u m a l,
poněkud
alespoň se
a dle uznánj
i dle lep-
šjho nahlédnutj, lép e také z p ě w lid u sw éh o obec­
n ý zřjd il.
g iž , m luw ě
Z á z r a k y že i tjm to
k d y s o tom,
se nestanan,
rád p řisw ě d čil gsem:
len iw ec i tjm se nedonutj zagisté, w šak alespoň
m ožnost tjm zro ste k procjtnutj i gem u :
bec, že se zřjzen jm
zp ě w u
zp ů so b u
a wů-
takowého
h rstka lc dobrém u, a snad i w jce p řjlo žj — to­
mu mne učj pow aha srdce lid skéh o , a ne kratič­
k é tolik o ro zw ažow án j — násled ky w šak poučj
každého, k d o žb y dle do bré w ůle zře te l sw ůg na
wěci tyto upřjm ně obrátili sobě obljbil. — Zet
některé těžkosti p ři takovém to zřjzenj z p ě v u
při službě Páně v cestu v k ro čili mohau, ovšem
pravda gest. Žetby v ě c ta n lidu hned tak ry ­
chle nešla, n eodpjrám ; z v lá š t, anby vjce pj­
snj se užjvalo, a při- v ý b o ru dokonce některéby propaduauli m usely, lidu neypovědom ěgšj.
Naproti tomu v ša k namjtám, že což dobrého u přjmně, silážně chceme, byt i těžšj bylo , svým
Časem předce se poddá : — a by gen proto mě­
lo se cos dobrého opominauti, že těžšj, že p ra cněgšj g e s t: m uoho-li as by se stalo ? Tuto pak
dokonce, bytby i u dospělých na čas nemožno
bylo, nade čjm žvalnau pochybu mjti lze ; gsaut
djiky školuj — u nichž a skrze něž základ v ě c i
i léto dobré položili se může i s dosti skrovným
wynasnaženjm. P ráv ě pak p ři těch, zdá se, ga! koby zřjzenj zp ěv u gich takové mnohem v ětšj
prospěch slibovalo : gelikož i gediná známost v
| pjsnjch podotknutých v ý b o rn ě slaužj p ři c v ic e r nj v náboženstwj a v nawedenj gich k nábož­
nosti i mimo chrám a školu ; z v lášt gestli p.
katecheta obljbj sobě, gim ge náležitě v y lo ž ili;
ř kteraužto v ě c snad giným Časem poukázali obE šjrněgi se udá. — M ělo-liby dále, snad podni| knulj zřjzenj takového na odpor stáli, že se tak
r lebko nestane, aby to přišlo s njm λυ stav , kdežby žádané ovoce neslo : připomjnám, že necht ϊ
; w několika letech v obecnosti vzegde cos doi brého — i pozděgi dozrávšj, ančinky sv é dobré
wydá. M il-li by wšak kdo bez dokonalého rozwážeuj mnjti, že snad celé to ponawrženj přepiatá , neb dokonce now otiw á, nedozralá myšlén­
ka gest; aneb ge snad pod gediným zámyslem
zawrhuauti, že dle Ang. Intentio facit opus bo­
num , každá pjseií i každý zpěw pro službu bo­
žj pěný, služba božj gest: bogjm se nemálo, žeby
sotw a se mohl osprawedlniti z toho, že pro liowěnj sobě a swým toliko úmyslům nedbá, zda­
liž pomáhá wše možně swěřeným sobě k blažjcj
wraucnosti — čili n ic ; že nedbá, zdaliž chladno­
sti p ři tom, což swatého mátne, ruku nadržuge,
aneb n ic ; a zdaliž tedy, takto nedbage i ostatní
neklade sám nechtě hrstky swé polehku lc tomu,
což Spasitel tak přjsně u w á d j: „L id tento ume
ctj toliko elc.“ ------- což pak wše iw s w é dosti
skrowné Částce, ba neskrowně neukazuge-li —
zagisté připraw uge cestu onomu strašnému zwj—
genž slow e: Lhostegnost we wěc
spasenj se týkagjcjch. —
fi. Pohřebnj řeč nad rakvvj Josefa Hály,
Důstoguého Děkana w T uruow ě, dne 23, ledna
1828. držána.
Od A ntonjna Marka.
Lépe gjti do domu zámutku, nežli do domu h o dowánj, nebot lam spatřugeme dokonánj kaž­
dého člowěka, a kdo žiw gest, složj lo \v srd­
ci swém. Kazatel. 7, 2.
W kročili gsme, kam nás srdce w cdlo; ono
wždycky newodjwá dobře, ·— tehdáž wedlo bez
poblauzenj; nebol gsme se octli w domě zámutku!
(’ili na gine sobě wyložjme tyto sm rti, lirobu
smutné obrazy, len černý oděw oltářů, ten tem ­
ný hlahol zw onů, to žalostiwé pěnj pobožných
žiilimi, tato zkormaucená Ijce, tento ctihodný
sbor důstogného kněžstw a! Zdali na giué nežli
na zám utek.— O truchliwá úp raw o ! která skreywáš mrakem a tmati kořist neúprosné smrti, z do­
brých, z drahých litij gednoho! Žiwot lidský p o tloben slunci k západu se chýljcjmu. Zacházegjc zahoru, horu geště zlatj, geště papršleksw ůg
poslednj na oblohu upjrá, ale i tento konečně
mizj, a černá noc rozprostjrápokragináchpaw ucinu temnoty! Tak i ty, černý k ro w e , se lesk­
neš poslednjmi paprsky býwalého žiw ota! Le­
skneš se gako hora na západě rauchem duchownjm, ornátem kněžským. — Na gaký to důkaz?
Časopis p . K a to l, Ducti. I I . 3 .
8
Na důkaz t e u : že se tu kryge Bohu zasvěcený
služebnjk. — Leskneš se gako hora na západě
svrchu postaveným kalichem — Na gakýto dů­
kaz. Na důkaz te n : že ty ruce klesly, kteréž
gindy ho obětovaly, a v jce ob ěto v at nemohau.
Gako hora na západě leskneš se "uzavřenau knihau — Na gaký to důkaz? Na důkaz ten : že
zav řela se a oněměla u s ta , genž slo v o pravdy
lačným- srdcjm ohlašovala. Leskneš se gako ho­
ra na západě ohněm r.ozžatés v jc e. Na gaký to
důkaz. Na ten důkaz, že mezi námi opět gedno
světlo vyhaslo. Gako hora na západě leskneš
se křjžem usmrceného spasitele.
Na gaký to
důkaz? Na důkaz, ten: že zesnulec v Kristu
ž iv gest, gelikož v K ristu um řel byl : — snad
na ten důkaz: že křjž sv ů g v y trp ě l a donesl
k uloženému cjli, gako ukřižovaný předchůd­
ce íD
geho. —
O ! v y podobizny z trá ty ! podobizny naděge ! T y černý krove, o b gev nám, koho ukrýváš?
A ch ! koho tu spatřugem e! Zesnulého — mezi
bdjcjm i! Necitelného mezi čitelným i! Upokogeného m ezihořekugjcim i! Gakým gménemmára
gá z v á ti te b e? Nazjwey ho synem mým, neutě­
šeně p ra v j ta , genž tebe porodila matka twá!
Nazjwey ho bratrem našjm, dj tv á sestra, a sn j
ginj li j hlasové. N azjvey ho přjtelem, poraučj
si srdce mé! N azjvey lio našjm dobrodincem,
dom lauvá se osiřalost a chudoba ! N azjvey ho
Γ o b ř c b u j řeč.
457
iiasjm pastýřem, prokřikuge tisjceré w olánj! —·
Tolikerý w gednom — syn matky, bratr čtwerý,
dobrodinec mnohých, pastýř několika tisjc ň ! ge­
den a týž unawený pautnjk nasw ém odpočiwadle !
Pautnjk z pozemského žiwota na smrtelné
lože, z lože — na máry, z mar do h ro b u ! —
Zdali z hrobu geště kam ? geště! geště gednapaut
ku wěčnému w zkřjšenj! T y dwě prwnj cesty b y ­
ly tobě k u naw enj, ty ostatnj lctwému oddechu!
Při obém spatřow ati můžeme dokonán] každého
clowěka, a nalézali swému srdci p o tra w u , ga­
kož z předu zněla naše průpow ěd, a naše bo ­
lest nezdráhá se toho. T ak gako tys stáwal gin(ly nad ginými, tak mi tuto stogjme nad tebau
počjnagjce sobě hlučně we swém hoři p ři twé ti­
chosti! Naše bolest hledj práwa swého k tobě,
a blaze nám , že ho náboženstwj swaté neupjrá,
aniž zbranuge — a dle toho práwa, gsi náš, náš !
milý unawený pautnjkií,. w žiwotě i smrti, na twé
pracné pauti, i p ři twém sladkém o d dechu!
W šewědaucj, sprawedliwý saudce náš, netá-·
že se dlauho-li gsi pracowal, ale d o b ře -li ! netáže
se daleko- li gsi putowal, ale p řjm o -li! Genom p o ­
čtář člowěk uzawjrá podlé let wěku cenu zásluhy !
Genom lidem , a tudy i nám wlehá ta otázka na
gazyk : dlauho-li gsi putowal ? D lauho-li gsi p uto ­
wal, unawený pautnjku náš? Ach nedlaulio ! n edlauho trwala tw á paut od porodu k s m rti, ani
40 roků n e , ani polowici toho wěku, gjmž w yměřuge maudrý Judstwa král žiwobytj clowěka.
* *
Zde žádá prom luvili srdce nase, ařjcich ce:
Aeli pobuď apoputug geste s námi, ty v ě rn ý to­
v ary ši z cesty živola. Lety negsi přemožen,
ginému nedey se přem oci! Proč překocugešpo­
řádek přiro zen o sti, proč na swau máteř tu těž­
kán službu vzkládáš, aby tobě oči zatlačovala,
gesto by spjše synovi příslušelo odslxihovati se
v podobné přjpadnosti roditelům svým ! Zdaliž
nás staršjch a letněgšjch voljš neebati za seban,
zdaliž nám chceš p ro p ra v o v a ti cestu sv ý m od­
chodem k věčnosti ? — Než marná slo v a ! Ty
spjš smrtedlným usnutjm , a žádným nářkem ne­
lze probuditi te b e ! Takto v ln a mořská vichrem
hnaná p řiv a lj se ke skalině břehu a dále nemů­
že ! tak volánj lidské nemůže překřičeli povoláxxj božského ! Došed 38 let ležjš íxa márách.
Ach, p o v ězg ak é cesty unavily tebe? Mluvjce o nich nesmjme kxiim připdčjsti tv é h o mládj růžová lé ta , dokud člověk na loktech matky
s v é se konegšj, o lopotách nevěda, gen libý xísměch v id j , gen sladká slova nasleychá, a w
blahém zdánj krátkau ruku swau natahuge po
kw jtku i po m ěsjci, obé daufage dosálmaxili!
Když pjsmo sv até ž iv o t náš přirovnáw á ptáku
z hrsti se derauejm u, tedy zv láště o svéxn dětinstvj můžeme ř jc i, že to byl neostražný pták,
který se záhy v y d ra l z ruky našj, a z rn k y tvé,
unavený pautnjku! — Odrostlého této blahé
clivjle školy tebe z v a ly , školy tebe podávaly
sobě, a trudně namáhaly prwnj sjlu tv a u . Nebol
P o h ř e b n j ΐ e £.
459
bohatstwj a urozenost dá se zděliti ro d e m , ale
maudrost a duclia wzdělánj gest klenot w hlu­
boké zakopaný zem i, k němuž nelze dogjti,
lec potem a přičinliw ostj. Tys snažně a wěrne
podstaupil wšecky nesnáze, dobýwage tak w áženého klenotu, až w 24tém roku mohls p ři—
kleknauti před swého biskupa, abys p řjsah u n o wélio poslušeustwj a zapřenj složil, a wydal se
za rozkazem mistra nazaretského : Gděte, učte
národy.
To byla ta paut k twému unaw enj, to b y l
ten břemenný au k o l, pod kterým gsi klesl na
toto odpočiwadlo ! — O kterak pak byl weden
tebau duchowenstwj auřad ? kterak gsi nesl skrze
15 let, powinnosti kaplaua w osadě Libunské,
kterak powinnosti duchownjho zpráwce na osadě
Ilruboskalské, kterak pow innosti faráře w osadě
Teynské, kterak w powýšenj za Děkana we mě­
stě slowútného T urnow a? Smjm-li se zpraw iti
přikladeni Šalomauna krále, genž dj : Chwálil gsem
zemřelé wjce, nežli ty, genž po dnes žiwi gsau.
Smjm-li gá tobě zemí elému slowo dá ti k pochw ale, zásluhám twým swého swědectwj ? N ebudu-li
se gá přjtel a známý twůg, zd áli, an pochlebugi.
Nebot wjm, že chw álj-li přjtel přjtele, podobá se
gakoby chwálil sebe samého, a geho řeč nemjwá
wáhy, gelikož se dom njwám e, že starodáwnj
láskau a přjznj uplacena gest.
N ebylo-liby
pro mau p ra w d u , kdybych řjci m o h l: nepřjtel
gsem býwal toho tu zesnulého k n ěze, nynj slyš
swěte z nsl népřjtele chwálu o n ě m ! Než po Lo­
ku zemřelých nemá znjti s 1 o w o n ep řjtel! Protož
ginam se obrátiti musjm w té přjčině. Obracjtu
se k wám ctihodnj m užowé, W y společnjcistegného a u řa d u , suďte W y nad geho cenau, a mým
swědectwjm, nebo časem genom rovvný row ného sauditi může. — Obracjm se k Wám, W y do­
b ij obywatelé tohoto m ěsta, u rakwe zemřelé­
ho swého pastýře řeknete: zdaliž gste w krátké
lhůte geho přebýw ánj sW ám i, kněm u nižádnau
nebyli zawázáni wdéčnostj? Obracjm se k Wám
W y obywatelé z nadgmenowaných cizjch osad,
stane-li tu w této tisni koho z W á s; wyzneyte:
m noho-li dobrých památek máte po něm? kterak
wyhljžj geho osenj w srdcjch wasjch? Kterak
gste si oblibowali duchownj snažnost geho ? —
Odkazugi se konečně kW ám , W y žáčkowé turnowské školy, abych dle pjsma z ust dětinských
dokonal chwálu geho, také—
li Wám nedal skusiti
otcowskau swau peČliwost ? Prawda z ust newinných djtelc býwala přjgemná po wšecky wěk y , praw da z ust wašjch bude přjgemná i za
našjch dnů.
Bylí gsem swědkem důwěrnosti W ašjk tomu­
to zesnulém u, ona nemohla giným jti půwod, leč
z lásky geho k W ám. Tehdáž , když sjla se geIio lámati p o čala, a neduh rozzůřil se w geho
wnitřnosti, draly gste se w y dobré djtky k loži
obtjženého wůdce swého. Gindy nawštěwowal
on Wás, nynj wy geho. Gindy on W ás weselil,
nynj chodily gste W y obweselowat a wygasiiowat
skormaucenau twářnosl g eh o , u k lá d a t, ukáget
gel) o bolesti. M ožno-li gine šlechetnegšj gnieno%vnLi lásky, nad lásku mezi njm a W á m i! Než
ačkoli dosti šlechetná, nebyla gednak dosti moc­
ná, aby poraženého pozdw ilda, neduhem opanowaného uléčila. W y dobré '■— ale slabé d jtky odstupte, nepřicházegte w jc e ! Geho nemoc
ueclopauštj aby se z pohledu W ašeho déle ra d o wal. Nastáwát mu krutý bog s geho bolestm i,
a dnem i nocj trwagjcj zápas s mnohotwárnau
auzkostj ! To srdce, které Wás mil owalo smrtel­
ně ho u b ig j, ústa prahnau, gindy s W ámi ro z mlauwagjcj. Giž mu audowé wypowedeli o byčegnau službu. · Nohy nechtj ho nosili, bystrost
zraku hasne, oči se neuměgj ke snu lahodnému z a wřjti. Giž gest gedno den a noc, noc a den!
auzkost neustupuge, práce nepi estáw á! Stálé
zmjlánj ze strany na stran u , ale idewy nikde!
W té slrastué době po kom se ohlédnauti, ke
komu utéci? Giž ne klidem , giž ne kW ám ! nýbrž
k lomu gedinému, gehož zasljbenj z n j: „Ze šesti
auzkostj w ysw obodilgsem tebe, a w sedmé neopustjm tebe 1“ Gižgediné k tomu, genž skrze syna
swého w swátostech udjlj posilněnj zemdleným,
možno autoČiště! Ano ozbrojen a zo ta w m ta u to duchownj posilau hotowj se a podniká te n p o slednj bog, aby wybogowal, Čehož my posud dohýwáme ; wěčný pokog sw ůg! T ak druhdy le lnjm časem nebe se k a lj, černé mraky w hroma*
du hluknau, wjchr a Lauře se strhuge, acoginde w nepohnutém pokogi leželo a stálo, prach a
lupen, woclu a zem , střechy a stromy uchwacuge, mete a wjruge před seb au , a sršjc j‘krupohitj ubigj lc zemi, což křehkého bylo — ! Než
znenáhla uldidi se w z te k , sluněčnj papršlek opět protrhne m raky, aby ohradowaL ustrašenau
zem i, osychá lupen a stéblo se zdw ihá, ale on­
de! onde ležj s owocem wywrácený strom!
I ty, ty ležjš owocný strome ! blahý wjtězi!
Giž gsi přem ohl swau b a u ři! Giž gsi pánem swých
b o le stj! To ldopotné srdce přišlo k dokonalé­
mu sm jřen j! K rew newře , žjžeň nepálj! ani tma
ani swětlo neobrážj oka twého. Co slaulo otrapau a sauženjm , zanechal gsi těm, genž se geště
nebyli probrali skrze poslednj bogowné taženj!
At nynj kwjlj u twé rakwe, twé oko ge nehle-;
d á , tw á slowa ge neutěšugj, twůg zámutek se
zámutkem gegich nem jsj! O blahý w jtě z i! u twé
rakwe se nám wygasňuge powěst pjsnia swatého,
že totiž Icpsj ge den smrti, nežli den narozenj!
Cjm hogněgi nás obohatil žiwot ten to , tjm wětšj lichwu ze swé piigčky postihuge na smrti!
Cjm statečněgšj tělo, tjm bolestnSg.šj geho klesánj,
čjm upřjmněgšj gsau přátelé a přjbuznj, tjm žalostněgsj od nich býwá laučenj! čjm přjgenměgsj obydlj, tjm protiwněgsj z něho wýhost nám!
rl y blahy w jtězi poslednjm wzdechnutjm
w yplatil gsi se z té daně, kterauž podruzi zemé
slzam i, hořem , sauženjm, neduhy, n e p řjz n j u
liti j , nepolcogem \v srdci, spláceli musj. — Sw atý Pawel ldadl sm rt sobě ziskem — zdaliž tobě
mohla b ý ti se škodau ? — Učiw giaé — sám -lis
neuměl nmjrati ? O n ik o li! Škoda , byla-li gaká,
zústáw á při t i c h , které gsi opustil, moha a chtě
podlé statečnosti swé gim déle prospjwati. Tys
výnos swého zisku pogal za sebau! Zdá se sice,
žc leže na márách wyzut gsi ze wseho. Z m oci
a z ruky wypadl twůg nábytek, twé gmenj, twůg
auřad, twá důstognost! Tak gest. Giný zase­
dne, kdes ty sedáwal, giný zagme, čjm gsi wládl.
.Ale prawé bohatstwj twé zůstalo w twé moci a
vládnut). Nebot kdo sobe ustlal zásluhami, a s
dobrým nerozwedl se swedomjm, teut i 11 a má­
rách má zásobu swé útěchy, i za h ro bem poboku
svého přjtele ! A u twé rakwe nemělibychom my
toho křestanského pogištěnj, že gsi s sebauw zal
poklad, kteréhož mol a rez nežere a zlodégowé nepodkopáwagj, že gsi svým i zásluhami na wáze
sprawedlnosti a milosti božské přewážil nedostat­
ky swé, tu od Adama spadlau pozůstalost 11 a nás
člowěky ? Ay! když sobě rozwážjme, že w.šecko
stebaugest, čehož k druhé blaženěgsj pauti tobě
potřebno; ta zástawa wečného žiwota, to ru k o gemstwj wyzjskané milosti, ta dobrá požehnaná
památka u w.šech bližnjch twých ,· zdaliž slušné
meze newykážeme swému hoři a swé Ijtosti nad
tebau? zdaliž nepowzdechneme w sobě: Blažeuěg gest tomuto, geuž umřel, nežli nám , kteřj
2Íwi gsme.
, ·
4C4
. ': \
P o h ř e b n j řeč.
Tudy wšecka žalost naše u p jrati nemůže, že
gsi tuto na lahodné dolehl ustlán], a k sladkému
přišel oddechu ! W tomto chrámu zde odpočjwáš tjmto způsobem po p rw é , ale i poslednjkrát! Poslednjkrát gsi se sešel s námi twými
přátely! Poslednjkrát nawštjwils shromážděni
swého stáda wěrného. Tuto konečné gest rozlauoenj naše ! T y do hrobu, my — na dálšj swěta
skušenost! Nestegaými stranami se rozegdeme na
wždy, a w těchto' končinách se neuzřjme wjce ! —
O když kterýsi pautnjk tak gako ly na daleký
odchod se uchystal, tedy dřjwe nežli nohu pře­
nese přes prah swého p řjb y tk u , ohljdne se po
swých domácjch, geště gednau po těch, genž mu
přináleželi; gde od gednoho k druhém u, tiskne
ho k srdci swému, w krátkau ale srdečnau rozmluwu se s njín dáwage, — prwnjho nabjzj k po­
slušnosti , druhého k důw ěře w B o h a, třetjlio
prosj aby naň nezapomjnal, čtwrtého těšj naděgj
brzkého shledán). Pak teprw w ytrhue se z náručj gegich, um lklý s utageným citem nastupuge
cestu swau, za sebau gsa žehnán a poraučen
lásce Neywyššjho. — A ty k dálšj cestě uchy­
staný pautujku náš, mohl bys odegjti bezrozlaučenj ? ? — Tehdáž když gsi w neděli posleduj
mluwil odtudhle lcswému lid u , newiděl gsi,gak
bljzek gsi swého odchodu! Nynj leže na márách
nemůžeš mluwiti. Kdo pak bude tlumočnjkem
twým w této době? M ohu-li gá njm b ý ti? Mohulí gá býti twého srdce ohlas posleduj ? — Bu"
diž. — T edy wegm énu tolio tu zesnulého p a ­
stýře, přjtele a wůdce obgjmám Wás neyprw žáčkowé šk o ln j, s W ámi se giž lauče, buďte dobřj,
gakož. gste býwali, a poslušní i biidaucjm w ůdcům swým ! Bůh W ás tu o p atrn g ! — Obgjmám
Wás, takto srdce zesnulého pastýře ř]ci chce,
Wás! drahé duše z mé pastýřské ochrany! Z p o meňte na mne, kdykoli we spolku swém přjm luwu za mrtwé ucinjte ! Nechat i po mně Bůh Wám
dá znati lásku a dobrcftiwost swau! — Obgjmám
ΛΛás, milj přátelé, W ás milé a wěrné spomocnjky
na winici Kristowě ; W ás, genž slzami oblew ugete h oři sw ém u! Obratte na Boha swau důw ěm a spolehánj — On W ás tu potěšug! — Obgj­
mám tebe se stro ! W ás milé b ra try ! tebe matko
iipřjmná! Geště gednau opakugi swé djkučiněnj
za lásku waši ! — Giž se w ytrhugi z náručj W a šeho — a gdu k swému domowu! — Ach kam !
ach kam c jlj odchod twůg! — Teď do hrobu —
pak k druhé wlasti na nebi. Amen.
7.
O t č e
n áš.
Od J. W . K am arý ta.
G eden paprslek tw é w elebnosti
Mne b y sclxwátil gako w jtr p r a c h ;
W sta u p it p řed tr ů n božské osobnosti —<
T o t i S erafjn u sw atý strach.
W š a k tw ů g S y n se k zem i njžj,
B ožstw j tělem z a k rý w á :
S njm se k nebi zem ě bljžj,
C erw a p rach se ozjw á :
O tče n á š !
F řiw iň te se lid stw a m iliony,
Genž se gako listj třesete,
S ly šjte -li třesk n é h ro m u hony,
W geho blesk u na sm rt blednete.
Nynj z h ů ru , zh ů ru z r a k y !
W iz te ru k u ochrannau !
Necht i bauřj w černé m rak y ,
D jtek h lasy p o w a n a u :
O tče n áš !
T w é když oko k w e ty gara čjtá,
K d y ž se srdce z p ěw em sladkým pogjw á,
Nebo m ysl po h w ězd ách si Jjlá,
S čistými se duchy k o g jw á :
W zdechni fialkow au w ů n j,
K nebi, odkud blasů slast,
On k d e nad h w ězd am i trů n j,
Z w o le y w gasnau d u ch ů w l a s t :
O tče náš I
O lče náš.
Nám-Ii z la té klasy sutky ztlnk.au,
O heň, w álk a slá tk y rozbořj —
Nezhynem e pod w šem ocnau ru k au ,
T a t i z panště ráge w y tw o řj,
Z iw jš tw o rů na lisjce,
K w jtj skw ostnS o d j w ás,
Nás m ilugeš geště w jce ·—·
S w ý m iy djtkám chleba dáš,
O tče n á š!
fvdyž m y horké' slz y w y lew ám e,
Synow e' sw ým b lu d em ztracen) j
Lože, chleba pláčem sm áčjw ám e,
Lásky, nebe gsauce z b a w e n i:
W izm e, hw Szdy m i l o s t pjšj
Na nebesko' m o d ro s ti!
K. nčm u , genž nás neoslyšj,
Ilcem e slow em 1j los t i :
O tče n á š !
Nezni n á řk u w jce w ůkol h r o b u :
„K a m se djtč chudé' podSge !íť
Gernut i w t u neysm utnčgšj dobu
S w itá p o lěšcn j, naděge.
Ne giž rak w e, siro tk o w e '!
Nebes w y se chápeyte !
Do w ýsosti blankytowe'
S d ů w ěrn o stj w oleyte :
OlČe náš !
M istra držjce se neheske'ho
Genž nás takto učil m odlili,
Nebogme se s w íta , ď ábla, z lé h o :
lin k a božj nás chce w o d iti.
407
A kdybychom k lesn au t m čli,
Podám e m u ru k y s w é ;
B y t nás w šickni opauštííli,
L ásk a T y — m y djtky tw é ,
O tče n á š !
S lo ž jš-li m n e n a b olestné lože,
A t i sm rt m ne bledá odnese
Iv m ém u h ro b u , k tw é m u saudu, Bože
T a m -li duše w h rů z e octne se ? !
N elekám se hrobu sw éh o ,
T y m ne z n ěh o w y w ed eš}
NedSsjm se saudu tw éko,
T jm S w é k sobě p řiw ed eš,
O tče náš !
ϊ.
Ο Ζ N A Μ Ο W A T E L.
a) L i I e r a ť n r a.
1 . Bibliothek der katholischenK anzelberedsam keit. Ile rausgegeben von D r. A. Uass und D r. P . W e is. E rste r
Band, init den B ildnissen des heil. Joannes C h rysostoraus und B ossuets.
F ran k fu rt am M ain. 1820. 8 . W ien ,
lici Franz W im m er. W P raze, u K a š p . \Y id tm an n a.
i Ά. na střjb .
Bibliothéka katolické' kazatelske' w ý m lu w n o sti — s ta r­
ci a n o w S g šj,— ze w šecli stoletj a w šech n áro d ů . K a ž ­
dého č tw rt le'La w ygde sw azek geden ·—1 asi 10 - a rc h ů
silný, a k ažd ý s dw ěraa obrazci slow ú tn ý ch kazateM .
Swazek p rw n j, gegž p ře d ru k am a m ám e, obsahuge řeči
od sw . Chrysos tom a , sw . E fra in a , sw . M axim a z T u ­
rína, Sailera etc. a sice :
A e1 1 er e R a n z e l b e r e d s a m k e i t ,
i·
Predigt d e s ,h e il. Johannes C hrysostom us u b er die
W orte : „D ie A ernte ist gross“ etc.
2. Von der E rscheinung des ÍVreuzes am H im m el. Voní
heil. Epliriim .
í!. I.obrede des h e il. C hrysostom us au f don h eil. M artyrer Ignatius.
l iber die A uferstehung C hristi.
von T u rín .
Von h eil. M axim us
5 . Von <]em Pieiche der Finsterniss oder der Siinde. Vom
6.
7.
8.
heil. M akarius cleni A eltern.
U iber die G eb u rt des H errn . Von dem e h rw . Πίΐd ebert von T o u rs.
Von der dreifaclien W irk u n g des h eil. G eistesin uns.
Vou heil. B ernardus.
U iber die christliche Vorsiclit und drei Ilauptfeinde
der Seele. Am Feste der h eil. drei ÍVijuige. Von
Johann T a u le r.
Keuere Kanzelberedsamkeit.
1.
2.
3.
4.
5.
U iber die B ruderliebe. Von B o ssu e t, Bischof von
M eaux.
Vom G ebete. Von P . K laudius d e la Colombiere.
Die Messe fů r die V erstorbenen. Vom Jeanjeau,
D om prediger zu S tra ssb u rg ,
Uiber die G ottesliebe. Von Abbe' cle B oulogne, Bi­
schof von T ro y es.
F reu n d lich k eit u nsers Ile rrn . Von J. M. Sailer.
C.
D ie christliche Pieligion, das festeste B and der biirgerlichen G esellschaft. Von J . A. S c h n e id e r, Bi­
schof von A rgia.
7.
U iber d ie F o lg e n der Siinde. Von D r. Ilo rtig .
Tví n ám tedy opetn čco podařilého, anobrž wýbomélio,
wzácne'ho posky tn u to , což hom iletickým zbjrkám prote­
stantským a s m nohým zpupným obrazcem spisow atelů — s
m n o h au chlaubau a cliw álau, a w ša k bez w nitřnjho gad ra a ceny křestanske', n ap ro ti p o staw iti m ůžem e. Po­
ru čen a činjm e teuto w ý b o r kázanj w eškere'm u ducliow e n stw n katolickém u, zw láštS duchow njm našim mlad­
ším , k terý m se zachtělo do n ew lastenské ciziny zabíha­
li, a w o d u žiw ota ta m w á ž iti z p ra m e n ů nečistých. I
pročež nehledáte, chleba dom a, ·— w e w lastn j Cjrkwi —
W křestanske' staro b y lo sti, kde chle'b zd ra w ý , gakýmž se
wám sam ým k rm iti a sjliti a lid sobě sw ěřen ý podSlow ati
uloženo a d lu ž n o ? — Concio sine A ugustino etc. , est
prandium sine v in o , řjk á w a li giž naši stařjci. — Naslogte! tak daleko to přišlo, že w o n é recensj a z p rá w ě
o antikristskein s p is u : „D ie S tunden der A ndacbt zur
Beítirderung des w ah ren C liristentlm m s und háuslicher
Góttesverehrung.Cí A rau bei Sauerlader , 7m é w ydánj,
1822., —· k terau nám berljnské ewangelicke' cjrkew nj
nowiny K ro. 19. od 7. března 1829 podaly, čjsti m usjm e :
„ W ir em pfehlen diese D arstellu n g allen jenen k alliolisclien P rie ste rn , w elche dieses W e rk iliren G laubensgenossen empfahlen, J a li r e 1 a n g d a r n a c l i g ep r e d i g t , es sogar Sterbenden in die Hánde gegeben
und ais L elir-und E rbauungsbuch selb st g eb rau ch th ab en .'4
Atak se tedy pěkně w stegný řá d s Illuininaty a R acio­
nalisty posiaw en y w idjm e ; nebo následuge dále : „ W ir
empfehlen sie jenen EmmissÉiren der Illum inaten - und
Urlionalisten - S c h u le , w elche m ít sUirmischen T rotze
dieses Bueh v e rb re ite te n , u n d da und d o rt sogar aufzwangen11 a d. N e ž , i m y nápodobně a p ráw ein patrně
wčtšjm to co zde čtem e, na p ro te s ta n ty , m ezi nim iž
daleko w jc e , n ýbrž žel, cele'heyno now okrogných th eo ­
logů. a přidrženou co n o w éh o p o h a n stw j, obracjm e, a
tau gim to u p řjm n au žádoslj p r a w jm e , by se od b erljnskcho geště k řestan sk éh o p ro testan ta lepšjm u pouči­
li dali, k čemuž w y z u tý od nich z důstognosti sw é bož­
sko w tělený S y n božj, Α ο γ ο ς , V e rb u m , quod erat in
principio, — erat apud D eum — erat Deus , et —· ca­
ro factum e s t, σαρξ έγένετο ( J a n i . ) m ilost sw au dáti
račiž , a m y radostné A m en přikládám e.
Gake'ho ostatně hom iletika naše katolická zisku w e likclio w y d áw án jm dotčené bibliotheky nabude , n e tře ­
ba teprw Ijčiti a dow oditi. Na p řjk lad gen n ě k te ré sem
Myšlénky klademe z cliw alořeči sw . C hry so stoma n a m u Casopis p. Katol, Duch. II. 3.
9
Čedlnjka božjho s w . Iguacia (str. 2 3 — 3 4 .) , a sice
hned gegj začátek :
. . .
„E in e Jungfrau in der
Bliilhe ih re r J a b r e , die selige M artyriu Pelagia, hatuns
gestem das M ahl bereitet ; lieu te t r itt au ih re Stelle
Ig n a tiu s, der selige, der heldenm uthige Blutzeuge. Verschieden sind die P e rso n e n , clo cl i das Mahl, welchessie
u ns b e re ite n , ist d a sse lb e ; verschieden ih r K am pf, ihre
K ro n e aber d ie se lb e ; ih r Piingen verscbieden — aber
E in S iegespreis.ť£ Což k rásně w ypodobniw sw . otec,
p o k ra č u g e : „D ie herrlichen T haten des li. Ignatius soli
ich. n u n e rz a h le n , aber e s b e b t und z itte rt m ein Geist,
u ud da cin so reicbbaltiger StolT zuin Lobe ůberall sicli
darbietet, w eiss er n ic h t, w as er z u e r s t , noch zuletzt
sagen soli.
Mir ist es gerade zu Mu tli e, w ie jenem, der
auf eine blum ige W iese k o m m t; d a s ie h te r viele Rosen,
Veilchen und Lilien, alle B luinen, die der Friihling bringt,
er w eiss dann nich t, w elche er zu erst, oder zu letz t gesehen, w eil jede die Augen auf sicli zieht. A ehnliches begegn e t m ir bei dem E in tritte in die geistliclie W iese der
T ugenden des h eil. Ig n a tiu s; z w a r sehen w ir hiernicht
B lum en des Friihlings, sondern Frůchte des Geistes, deren
A nblick unser Staunen e rre g t, und so w issen w ir nicht,
w o ani an gen 5 denn das Eine zieht uns ab von Andern und
ladet die Augen des G eistes und die Scharfe des Verstandes ein durch eigenthiim lichen R eiz.£í Na to podo­
tý k á stručně řečn jk sw atý, k d o lg n aciu s b y l, a kterak on
láskau k B o h u p lápolaw ž iw o t sw ůg p ro ň ocliotnowoluS
o b ě to w a l, a táže se giž p řed m ětn ě :
,,Nun w ovou soli icli denn z u e rst reden ? Soli icli
sprechen von der L ehre der A postel, w elche er nnerm iidet pred ig te ? —· O der von der Y erachtung des he­
bens ? — O der von dem preisw iirdigen E ifer, m it welchera
er die K irche v e rw a lte te ? Wren soli ich z u e r s t loben ·
den M ártyrer, den Biscliof oder den Apostel i* —1 Eineu
dreifachen K ra n z , oder einen noch vieliaehern , hat iluu
dic Gnade G ottes gew uiidcn, und dam it sein Ila u p t geschmucket. B etrachten w ir aber aufm erksam die einzelnen IVránze, so finden w i r , dass in denselben w ied er
nndere hervorsprossen.‘£ —i Kynj pak rozw inuge ty gednotliwé wěiice, rozbjrage welebne' skulky a ctnosti sw .
Ignacia.
P řed n ě, m luw j o geho biskupské' hodností. „N un
wollen w ir einm al an der B ischofsw iirde anfangeu.“ O,
gaký m už m usil ten býti, k te rý s apoštoly obcow al, a
čerpal tu d y slow a žiw o ta z duchow njho p ra m e n e ? —
gaký m už, k te rý s apoštoly w y ch o w án byl, s nim i ž il
důwěrně, sw ědkem byl gegich učenj a Činů, k tereh o ajioštole' Páně takowe' předn o sti hodna saudili ?
Druhé', w ypraw uge geho m učedlnictw j. „F íin f K rá n ze liabe ich nun geflochten: aus der holien W u rd e des
Episkopats —· aus der W u rd e d erjen ig en , die ihn gewiiblt — aus der Schw ierigkeit d er Z e it — aus dem
Stuhle, auf dem P etru s gesessen u n d —-acts dem Yorrange
desjcnigen, der ibm die O beraufsicht ubergeben. Alle
diese K riinze habe ich geflochten, ihnen kon n te ibh n u n
noch einen sechsten und siebenten K ra n z beifiigen. D ajuit w ir aber nicht die ganze Z e it in Betrachtung seincs bischoflichen Ámtes hinbringen, und w ir dann Sein
Marterthum nicht erzáhlen konnten, so lasst u n s eilen
zu seinen K am pfen.4í
S neysrdečněgšjrn p o h n u ljm a w zdělánjm nábožným
čcll posuditel sám kazatel toto i ostatnj kázanj, a přege
kazatelům podobne'ho z nich duchow njho u žitk u , a o ně
se s lidem w ěřjcjm zdělenj.
2.
Geistliche Pieden zu ř B elelnung des Volkes uber
verschiedene Gebráuche u n d Gereinonien der katholischen K irc h e ; in 5 B á n d e n , herausgegeben m it Genehjnigung der k. k . G ensur, von Philipp D ittrich , Pfarrer
zu T hom asdorf in k . k . A ntheil Sehlesiens. Prag, bei
Josepb K rau s. 1825. — 28. 8 .
A poštolow é S lo w an štj s w . C rha a S lra c lio ta zwčstugjce sw . E w angelium p řed k ů m našim , netoliko w
p o slu h o w án j sw á lo s tm i; ale i také p ř i obuti uiše swaté , w edlé pow olenj papeže
Jana \ Π Ι . národnjho užj-
w ali gazyka. *) D ow ozuge ow šem pow olenj toto přehlu b o k au rozšafnost w řjzen j sw . C jrk w e; ale wzbuzuge take' gakési p o d lw e n j, když totiž 195té psanj téhož
papeže m u skoro ji a odpor stogj.
lle b o ř V il.,
geliožto
n ew y p raw ited ln e zásluhy i rnnozj kaloljci k řiw é wáž’,
d ů w o d n e a sw č tle přem ožen g s a , k terak tjm gednota
sw a té katolické C jrkw e h y n e , pow olenj Janow o w nic
n w e d l, a latinské opět řeči p ři službách božjch se dr­
želi w elel.
Neb rozm yšleuj p ro nebezpečenstw j máge,
w ýbornS zkusil , k te ra k řeč latin sk á w ešk erý wzdělaný
s w č t ta k o p atio w ala, že nad gegjm p an stw jm slunce
n ik d ý nezacházelo.
Ani p a k ho tagno bylo, že ušlech­
tilo s ti, lahodnosti a w m luw enj
ozdobau řeč latinská
nad w šecky gine gest m nohem hognčgšj i štastnSgš), a
že náro d o w e w š ic k n i, w k terý ch ž se nSgaká giskřiČka w zd S la n o sti, umSnj a w č d slk w ela , gich tauto řeS|
n a b y li, ginak W diw oké tem nosti a sy ro w é brubosti
w č z e li, z w lá š t 6 p a k , když giž i neklidni R ekow é, ϋ
p řjčin w elm i neádárnvch z gednoty katolické se wyiu|s ili, anap o to m w o tro c tw j T u re c k é klesli. W ýbornS te-
# ) Až podnes tri listy Slow anského missálu, co drahý zůsta­
tek , w cjs. král. w eregué knitiowuě se spatřugj.
ily w ěděl 'ílehoř VIJ. že k ato lick é,
Čili obecné .nábo­
ženstw j, genž p ráw o d o ,se m á w e šk e ré w zd ěláw ati ná­
rody, i katolické, to gest obecnj ř e č i , p ro zachow ánj
gednoly a uw arow ánj n e sw o rn o sti, new yhnutedlně zapolřebj m á. ílo w n ě gako někdy stařj K jm ané garau
udatnost) w šecky tém ěř národy sobě podm aniw še a
za podnožj u w e d š e , se tázati m o h li: „U bi nobis defnit
orbis ?“ tak tak é sw . C jrkew katolická gegich řeči se
přidržela, aby n a p ra w ila , co oni p o k a z ili; z otroetw j
w ysw obodila, co oni w ně w m e ta li; b la ž ila , kde oni
ukrutnost prow ozow ali. T ak a neginák se stalo . P ro­
lož také člow ěk od západu až lc w ýcbodu putugjcj, k d e­
koli do katolického w egde k o ste la , w šu d y dom a se hýli
zdá. P řigde-li ale, kde p rw é latinská řeč buď to nepanowala, neb o pět w yhoštěna g e st, m ezi cizinci se spainige. —
3Ncž, naše daleko , široko i hluboko ro zp tý len á oswjcenost s w ě ta , k terau ž se z w lá ště n áš w ě k p ře n á ra )iině li on os j , diw né čine rozpaky, a spisy sw ý m i w šeimi sw ětu široce a d ů w o d n ě p ře d k lá d a je , h lasitě w o l.i: Pryč s řečj latin sk au w službách b o žjch !
T o gesl :
ivliďlě se od nás p ra w é w zd ělan o sti pram enow é í
siChn» to se p ry č p řed razj zůstatkow é sw até C jrkw e !
JuG^te se z našj řjše um ěnj a wědy J berte se pryč ušlech­
tili m raw o w é ! —· jNeb až dosaw áde žádného p ráw ě oswjceného m uže na svvětě nebylo, k terý b y latin sk y byl
nerozum ěl, n e m ln w il, nepsal. —
Může se tedy C jrkew sw a lá z toho dobře w y m ě řili , a důw ody i p růw ody u k á z a ti, k dyž latinského gazv ka se w ž d y d ržela a d ržj ; w ša k p řito m také w žd y
i o to pečow ati n e p ře sta la , aby co se p ř i služebnosti
lnižj latinsky čte neb k o n á , lidu obecném u w m aterském
sazyku pow ěděno a w y sw ětlen o b y lo , o čem ž sw ěd e<'lwj w ydáw a sw . zboř T rid en tsk ý , g e n ž w e lj:
„In tcr
M issarum celebrationem vel p er s e , vel pel* alios ex
iis, cjuee in Missa le g u n tu r, aliquid exponant;.“ *)
Na ten rozum w eleb n ý m u ž , p . Filip D ittrich, fa­
rá ř w T hom asdorfu w .e. k r . w éw o d stw j Slezském (diocezj W ratislaw sk é) w k á z a n jc h , k teréž se zde literně
ohlašugj , gak se m u událo , o cerim onijch neboli obřa­
dech cjrk ew n jch geduá , a sm ysl latin sk y p ři služebno­
sti b o ž j, lid u w gazyku národnjm w y k lá d á , totiž :
\y d j iu i.
i , K ázanj p ř i dosazen) now éh o 'p astý ře neb p ři installacj, o cerim onijch to h o gednánj. 2. K ázanj o po­
božnosti p ř i w eřegném djkučiněnj za uzaw řenj obecné­
ho pokoge. 3. K ázanj p ř i p rw o tin á c h neb prim icj, o
cerim onijch p ři sw áto sti sw ěcenj k n ě ž stw a . 4. Kázanj na den sw átecnj n a nebe w zetj P an n y M arie, osw žceuj kw ]ij neb k o ře n j. 5. K ázanj p ři dosazen) nowého p astý ře , o obláčenj 'kněze k oběti m še sw até. 6.
K ázanj o m ši sw até w oktaw Božjho T ěla. 7 . Káza­
nj na sm rt papeže Pia V II, o cerim onijch pohřebnjch.
8 . K á z a n j, k d y ž n ek ato ljk do C jrkw e katolické wstupuge.
Z á w ě re k činj kázanj nad rak w j Jana Rothera.
W D j 1 u II.
1 . K ázan j na den sw átecnj s w . třj k r á lů , o swěcenj
w o d y . 2. K ázanj na den sw áteč. očištow ánj Panny
M a rie , o auw odu šestinedělky. 3. K ázan j na tentýž
s w á te k , o sw ěcenj hrom nic. 4. K á z a n j na božj hod
welkonočnj, o cerimonijch , k teréž se děgj na bjlau so­
bo tu . 5 . K ázanj sw átecnj na den w stau p enj P á n ě , o
cerim onijch téh o ž sw á tk u .
C. K ázan j n a hod Božj
sw a to d u š n j, o sw ěcenj k řticj w o d y . 7. K ázanj w pon-
*) Sess. X X II. Cap. V III.
dtílj sw atodušuj , o b iřm o w á n j. 8 . K ázan j n a d e n s w á teč. neysw ětěgšj T ro g ic e , o k řtu sw atém .
w Djiu m.
1 . K ázanj na den sw átečn j Božjho T ěla, o cerimonijch
pvi processj. 2. K ázanj na den sw áteč. sw . A pošt. P e­
tra a P aw la , o zpow ědi. 3. K ázan j na den p o sw ěcejij chrámu Páně, o cerim onijch sw ěcenj kostela. 4. K á ­
záni na den sw áteč. w šecli S w atý ch , o w zjw ánj S w atých a Sw ětic božjcb. 5. K ázanj na tentýž sw átek , o
poctě, k te rá se děge sw . o statk ů m a o brazům . 6 . K á ­
zanj před pam átk au w šech w ě rn ý c h z e m ře lý c h , o ce' runonijch p ři p o h řb u . 7. K ázan j na D ušičky , o s w ě ­
cenj hřbitow a. 8 . K ázanj na Božj h o d w á n o č n j, o cerimonijch p ři gilřnj.
W
I) j i n TV.
1. K ázanj w o ktáw u narozenj Páně , o obřadech cjrkewnjch w ůbec. 2. K ázanj na neděli d ruhau po zgev>enj P á n ě , o sw á to sti m anželstw a. 3 . K ázanj na n e­
děli třetj po z g e w e n j, o tém ž (p o k račo w án j). 4. K á ­
zanj na neděli č tw rta u po z g e w e n j, o tém ž (záw ěrek .)
5. K ázanj na neděli d e w jtn jk (Septuagesim a) , o m asopustnjm Času. 6 . K ázanj na neděli p á ta u po w elik onnci, o prowodecb. (processjch).
7. K ázan j na neděli
druhau po sw . D u c h u , o sw ěcenj o ltá řů .
8 . K ázanj
na neděli d ew átau po sw . D uchu , o službách božjch
odpoledujch. 9. K ázan j na neděli 20 tau p o s w . D uchu
o sw átosti poslednjho pom azánj. 40. K ázanj na neděli
třetj w A d w e n lě , o času adw entnjm .
W
Djlu
V.
1.
K ázan j na neděli d ru h au w d ew jtnjk (Q uinquage­
sima) o postnjm času w esm ěs. 2 . K ázanj w neděli p r w nj p o stů j, připom enut) o b řad ů w stře d u popelecnj.
3. K ázanj w neděli druhau p o s tn j, o postě k a to ljk ů .
4. K iz a n j w neděli t ř e t j , — o h o ře O livetské, δ
děli čtw rtau , —■ něco o štacjch cesty k řjž o w é .
neděli pátau, ·—· p řjp ra w a k pašigowe' neděli.
neděli kw ětnau, o sw ěcenj kočiček (palm ) 8 .
. — w ne­
6. — w
7. —■ w
na zelený
č lw rte k ,— o cerim onijeh zeleneho čtw rtka. 9 . — na welk ý p átek , — použit) sw alý ch o b řad ů téhož dne. 10 . —
na hod Božj w elikonočuj, -— o otew řenj sw atelio hrobu.
Cena těchto kázanj , k te rá b y w žádne'm farnjm a
w ik a ria tn jm arch iw u chyběli nem ěla, gest p atrná, a my
w d ěčn ě podpisugem e, co p . spisow atel, duchow nj slez­
ský, —· genž n ás tau to pracj sw a u w e lra i p o těšil, kdež­
to kněz giný slezsk ý (fcrálowstwj pruského), spisatel:
,,D ie katholisclie Ivirche Sehlesiens,“ n ad m jru nás zarm a u lil,— o p rospěšenstw j těchto kázanj w předinluwS
po w jd á : ,,M ich m einerseits h a t eine m ehrjahrige Seelsorgers - E rfahrung beleh rt, dass —· Predigten uber die
Gebraucbe der heil. K irche z u re c h te r Z cit, axn rechten
O rle angebracht, die herrlichste W irk u n g th u n . . . ich
kann versicliern, dass sie jedesm al m ít sichlbaren Yergnugen voní Volke aufgcnonnneii w n rd e n .a
3.
D ie K aroJinisehe Z e it, oder der au ssereZ u slan d und
die Sitten u nd Gebriiuche Prags und Bijhm ens uberbaupt,
vor und insbesondere w alirend der Regiernng Kaiser Karl
des IV ., n e b st vorausgehenden geschichtlichen Abhandlungen uber den heiligen Johannes vonN epom uk, dessen
allgemeine Y erehrnng, die Z e it u nd das I’est seiner Ileiligsprccliung elc. elc., von Ju liu s M ax S chottky, Profes­
sor elc. Mil drei K upferlafeln. Prag 1830, bei K ajetan v. Mayeregg.
Z ash ih u g et děgopis tento gakož w zhledem milého
■vvypvaw ow anj, tak i w zhledem pilného užjw ánj prameluij některých dokonce potu d geště nepoužitých wšeo-
becného schw álen], a nem álo sobe slušné' nestrannosti pa­
na professora Scliottky w ážjm e, an negsa oddán katolické'
materské cjrkw i, p raw d ě nicm éně clo w z d á w á , a gakož
se o rozslaw eném S w atém n ašem w esm ěs uctiw ě w y gádřuge, ta k ž i onu daleko rozšjřen au líctu (s tr. 2 7 — 64)
pěkně dow odj, která se sw . Janu od dúw ných časů, kde
gešlě nelze bylo pom yslili na gebo sw atořečenj, a w Če­
chách hn ed po geho sm rti (1383) stáw ala , a k terážto
owšem úcta každého , předpo g atéh o doinněnj prázd n éh o
ilowěka lc dálšjm u zralém u pow ážen j p o w zb u d iti m u sj.
Nebo ·—· w ygm em e-li p rw o tn j časy C jrkw e — zgew to
gest neobycegný, aby kdo za S w a té h o ctěn a w zjw án.
byl, p rw é nežli od stolice apoštolské po přjsném geho
ctnostj a zázrak ů w y šetřo w án j za takow ého w y h lášen
byl. A w ša k p ři sw . Janu N epom uckém nechtěl národ
náš, i národow é okolnj na cjrk ew n j te p rw úsudek č e k a li;
welebné ctnosti gebo stk w ěly se přjliš, a z á zrak y , g imíž samo nebe geg oslaw ow alo, b y ly dostatečný k geho
uctčnj. Ivde sám B ů h přjkladem předcházel, tu t s w ě tu
bezpečno bylo následow ati.
Gakož na tom to djle w šecko gest d o k o n a lé , tak t i
pripogené ry tin y , "wyobraziisjce cjsaře K a rla IV,, m a n ­
želku cjsaře W áclaw a IV. Johanu, a tw rze Ž ebrák a
Točnjk ; djlo !o m istrow ského štětce našeho slaw ného
(žel giž -[-) akadem ického direktora pana B erglera.
K ladem e na w y daw atele, Ivajetana M ayeregga žá­
dost w lastenskau, by sobě nesLjžil cenu léto knihy dle
možnosti u le w iti a tudy w lastencům m ožno učinil, nj
se opatřili.
m
b) S m j š e n i n y.
1.
Z R j m a 3 0 . Čerwence#
W drženém 27. t. m . tagném konsistorium na Otiirinalu, w kterém žto k ardínálow é N em brini, Pironi, Gonzaga a Gresciui z řádu b enediktinůw zw o leni a wylilášeni byli, p řed lo žil otec sw . gešlě íiásledugjcj pro rozličné
kos tely ; a sice pro hlaw nj kostel w A ix což w Brabantě M. de R ic h e ry ; p ro biskupský k o stel w Au tuně P,
z T ro u ssetu ď H é ric o u rt; pro kostel F reju ský P . Micliela, pro N everský P . D edobuet D an zera, p ro krakowský
P . Skorkow ského, D oktora obogjch p rá w , a pro Wildeslieim ský P. H ostausa, děkana p ř i tam něgšjm kathedrálnjm kostele.
2.
Z í í j m a 31. Č crw ence.
Po učiněném zw olenj P . Rootliaana za generala řádu
jesu itsk éh o b y lig sa u též čtyři gebo pom ocnjci pro čtwero
zem j tohoto řá d u , to tiž Francausko, H ispánsko, Německo
a W la c h y w y w o len i. W e francauských zem jch zůstal pom ocnjkem tohož řá d u P . Piosaven, máge dosti naděge
za generala zw olenu b ý ti, p ro řjš i p ak německau P.
L andez ustanow en gest.
O statně pak w olenj toto w řá d u jesuitském welike'
w áh y a d ů ležito sti gest. Po několik let giž nedostáwalo
se řád u tom uto pro w y so k ý w ě k P . F o rtis gednoty a
m ocného působen) ; i gest tedy zw láštn j štěstj pro spo­
lečnost tu , gakož i p ro n áb o žen stw j, že té to w ysoké důstognosti P . P ioothaanow i, m u ž i new šednjch schopnost)
a negedněeh záslu h , se dostalo. N enjt zagisté nad něho
zpftsobilegšjho to m u to na slow o w zatém u spolku wtakow é sjle a aučinliw osti se p ro p ů g č iti, gakož in o w ý snyněgšjm i potřeb am i cjrkw e srow náw agjcj se pořádek w
něm u tw o řiti. P . R oothaan naro d il se w Amsterodamů a
icprw 411. poejtá, gsa tedy neym ladšj m ezí generály W
tomlo řádu w ygm auce gediné P . A qua viva.
3.
Z í l j m a dne 18. B řezna.
Beč w yslanoe francauske'lio Vicomte de C h ateau b ri and při odew zdánj w ěřjcjh o listu w K oukl ave.
W aše E in in e n c j!
O dpow čď Geho w šek řestan sk é král. G asnosti n a list
od tohoto sw atého shrom ážděn) m u zaslaný gewj s u c tiwostj, gakáž n e y sta ršjm u synu cjrkw e p řislu šj , bolest,
kterauž K arel X . nad z p rá w a u o sm rti O tce w ěřjcjch
gest p o c jtil, spolu p ak i d ůw ěru w e w olenj, ktere' k ř e síanstwo od W ás očekáw á. K rá l m i prokázal tu z n a menitau čest splnom ocněnj u tohoto w K onklave s h ro ­
mážděného sw atého zb o ru m ně propůgčiw . Po d ru h é
přicházjm, bych W ašjm Em inencjm w ygew il žel nad
ztrátau Papeže , genž co sm jrce náboženstw j p ra w é w
poslušenstwj k zá k o n ů m a w gednotě ew angelické sp a třil,
a co pastý ř a w lad ař pokorné stádce K risto w o z w ý sosti m nohonásobnj slá w y z p ra w o w a l, k teráž od w e le hioho Itá lie g m e n a , nerozdjlná gest. N astáw agjcj n á sledownjku L w a X I I , kdokoli g si, T y m ne nepochy­
bně slyšjš w tom to okam ženj. P řjto m n ý a předce n e­
známý, brzy se posadjš n a stolici sw . P e tr a , n e d a ­
leko K apitolium nad h ro b y K jm anů za obce sw obodné
iw lády cjsarské ž iw a u c jc h ; gesto od zbožněnj ctnosti
k nepraw osti p ře šli p řes ony m ohyly, kdež kosti gineho pokolenj lljm a n ů prách n iw ěg j. K te rá w ý m lu wnost byla by s to k důstognosti onoho p ře d m ě tu
se w znesti a cestu si p ro třjti k drahnosti oněch w ěk ů ,
Wnichž tak m nohé h la s y , m ocněgšj než m ůg utich ly .
W á m , osw jcená Piado k řestanstw a, nenj p o třeb j ty n esčjslné děge na p am ět uw oditi, byste w šecka ta stoletj
ρ ϊ-eliledli, k teráž n a zřjccuinách lljm sk ý ch vvukol Wás
se shrom ážď ugj.
W zdáleno budiž o tle Tnne, bych o něgaké zw láštn j záležitosti zde roztn lau w ati m j n i l, anebo w pro­
spěch něgaké m alodušné politiky řečili obmeyšlet.
T y to ta k sw até důležitosti žádagj za našich dnů
z obecuěgšjbo i důstogněgšjho zřetele b y li uwažow á n y . N áboženstw j k řestan sk e, genž hned z počátku
Lw ářnost sw ěta obnow ilo, spatřilo pozděgi i proměnu
oněch sp o le č n o st), gimž počátek dalo.
W tomto
p a k okamženj , w něm ž rn lu w jm , dospělo pokolenj
lidské' k gedne' z neyznam enitěgšjch epoch bytnosti
sw é , a náboženstw j křestan sk e gj použige, gelikož w š c c k o w lůně swc'iu chow á, čehokoli osw jcený duch a
ušlechtile' srdce žádá ; w šecko, čehož sw ě tu potřebj, genž
gelio b lah o tw o rn o stj od zpuštěnj pohanského i od zhaub y barbarské' w y p ro ště n b y l. Nadarmo prohlašowala
bezbožnost, žeb y k řestan stw j w potlačow ánj si libowalo
a p o k ro k w ě k ů slaw ili usilow alo.
Z w ěsto w án jin n o w é úm lu w y , genž k rw j Sprawedliw ého stw rzen a byla, přestalo olroctw j měštanským
p rá w e m národnjm b ý ti; ze zákonnj knihy řjmslce' wylilu2 ;na gest ta slra šliw á definicj o tro k ů : 11011 tam viles
(jixam nulli su n t. W ě d y , k te ré ž w starobylosti giž té­
m ě ř stáli zůstáw aly, n o w ý m pozdw ihly se letem oným
apoštolským obžiw ugjcjra duchem , genž pád starého swě­
ta zrychlil ; w šu d y , kdekoli sw ětlo w jry křestanske' uliaslo, o lro ctw j a b a rb a rstw j opět panow alo.
\ \ jrakře-
stan sk á, duchu sw ětlo a srdci citedlnost w léw agjcj pokračuge se w zd ěláu jm raěštanským a w ěkem . Gestil to charaktericke' znam enj neskonalého trw án j gegjho, že každém u stolelj p řin áležj a w idancge zacházeli, ona
sam a nezacházj. E w angelické m raw oslow j, maudrost
božská n ap o m áh alaro ztu n u lid sk ém u w snaženj geho k cjli,
knS m užgešlě nedospěl. K ře sta n slw j, p ro šed ši w ě ly , w
nichž tm a a násilj w lád ly , nynj u n áro d ů now ěgšjch'[tovvaryšstw a w zděláw á.
Eminenc) ! K. z práw ě k ljčů zw oljte m uže božjho,
kterýž sw atostj w znešeného pow olánj sw ého nadšen
gest. Pow ahau w ešken sw ět obsahugjcj, an w děgopisech
jiic podobne'ho se nenachazj, gestit K onklave rada ne n ě gaké gednotliw é obce, n ýbrž n áro d stw a z rozličných po
celém okrsku zem ě rozptýlených pokolenj, záležjcjho.
Eminenc) ! W y gste ti osw jcenj plnom ocnjci té nesm jrII·; křestanske' Čeledi w tu to dobu osiřele'. Lide', k tc řj Wá s , dňstognj otcow é', nikdý n e w id ě li, ani k dy
uvidět i bndau, klérj g m en w ašjch neznagj, gazyku w ašeinu nerozum j, k te řj wzcláleni od w á s w neyposledněgšjch
končinách zem ě bydlj, podrobj se usnešenj W a še m u gešlo gich dle zdánj žádná pow innost nenutj 5 oni u p o slechnan z á k o n u , k te rý ž se gim žádnau h m o tn a u neb
inateriahij mocj n e u k lá d á ; oni od W ás s w děčnostj a u c tiWiiSlj duchow njho O tce přigm au. T ak gest w elik ý z á ­
zrak přesw ědčenj náboženske'ho. K n jžata cjrkw e ! W ám
Rcn potřebj gednoho ze shrom ážděnj swe'ho w y w o liti a
obec w ěřjcjch obdržj h law u , genž m ocná gsauc učenjm
a starow ěkau w ážn o stj p o třeb y nowe' w ěku p řjto m n é h o
i luidaucjho zná · obdržj Papeže obcowánj sw atéh o , genž
smjrnostj křestan sk au w jry tak é n p řjm n o st sgednocuge.
W.šecky koru n y gewj tytéž žádosti, mag) ty té ž p o třeb y
středmosti a pokoge. Co se nedá, osw jcené Em inenc),
od této blahé sw ornosti očekáw ati, co daufali od m au drosli a ctnosti W ašj ? Mně pak nynj geště p o zů stáw á,
bych nábožného a w elkodušného M ocnáře m ého u p řjimian šetrnost a náklonnost na gew o dal, a řečn jk em
gelio býti, za čest sobě pokládám “ . —
jle č cjs. král. Rakauského w yslance h raběte Liitzowa
k shrom ážděnj k a rd in á lů W paláci Q uirinalském držená.
W aše Eminenc] !
Z n eyw yššj náklonnosti wznešene'ho Cjsaře Rakau­
ského a A poštolského k rále za m im ořádného wyslance
k tom uto w rc h n jm u senátu w ašem u z w o le n , za prwnj
p ow innost sw au pokládám , tyto listy odew zdati, z nichž
p rw n j hlu b o k au pronášj bolest, k terau ž z truchliw e' zpráw y o sm rti w'eleslawne' pam ěti L w a X ll, w znešený Mo­
cnář gest pocj lil ; d ru h é p ak obsahuge p oselstw j gakož i
u ložen ý m i rozkaz , dle něhož rady a aum ysly Geho
cjsarské G asnosti oznám ili m ám týkagjcj se tak wážnc
d ů ležitosti, k te rá ž k sláw ě a gasnosti neysw ětěgšjho nábo­
žen stw j našeho pečliw é prozřetelnosti W ašj sw ěřena gest,
W z n e še n ý M ocnář a apoštolský K rá l, genž sobě titule,
gjmž zw láště m ilow aným S ynem a u staw ičným hagitelem s w a té , katolické cjrkw e se n a z jw á , m nohem wýšc
w ážj , než w šech ostatnjch z m ilosti božj od weleslawn ý c h p ř e d k a n a něho přenesených , gine se té to přjlež ito s ti, by m im ořádným w y sla n stw jm nábožnau horliw ost a šetrn o st sw au k cjrkw i katolické a apoštolské stolici
slaw ně a w eřeg n ě osw ědčil. Čin ten to z ta k ušlechtilého
sm ýšlenj w yplýw agjcj přesw ědčj W á s, Wrysoce Welebuj
O tc o w é , že Gjsař R -akauský, háge w olnosli h lasů Wašjch a w eškerého K onklave , nižádným způsobem ani
časem neopom ine cjrkw i nápom ocným b ý ti, gakož synu
té to neym ilegšj m atk y p řisiu šj.
W tém ž aum yslu žádá Geho cjsarská Gasnost, aby
na to to sw rch o w an é důstogenstw j Papežské , o kterež
p o d ochranau božj W ašem u w elem audrém u sh ro m á ž d S nj péče s w ě ř e n a , onen kard in ál p o w ý še n b y l , kterýzby geho auplně byl ho d en . W ám , W ysoce důstogna kujž a ta cjrkw e katolické, nenj gistě neznám o, gakými ctnost­
m i nám ěstek sw . P e tra ozdoben b ý ti m á.
Cjsar a s njui
weškere kato lictw o takow ého žádá od W ás cjrkw e ř e ­
ditele, k te rý ž b y sw au m audrostj a m jr n o s tj, dw o g n ásobuj m oci, gjž zastáw á , tak u ž jw a l, gakby to negen k
užitku a s la w e sw ate c jrk w i, n ý b rž i k blaženosti celé
Kuropy prospěsno bylo. Mezi w znešeným i s ta ro s tm i,
kteréž prozřetelným duchem now ěw o len ém u P apeži ne­
u s t á le uw ažo w a ti slušj , gest ona g istě gedna z n e y tě ž šjch a n ey d ů ležitěg šjch , by co neym ožněgi hogných z á ­
sluh si zjskal, a gm ena sobě dobyl, k te ré ž b y od w e šk e reho p o tom stw a w děčným srdcem slaw euo b ý ti m ohlo ;
a protož snažnosti w eliké m u třeb a, by od p rw n jh o o kamženj geho pow ýšenj tak o w é b lah é činy od něho
vvycházely, gakéž dedictw jm sw a té pam ěti L w a X II. n a zjwati se opow ažugi.
Z n a m e n á te , W ysoce důslognj O tcow é že m i o
onom blahoděgstw j ř e č , k te ré ž si cjrkew katolická
w neiuiawených péčech a prácech L w a X II. w děčným
polěšenjm připom jná, w idaue, an w n ěk terý ch n ey o sw jceněgšjch zem jch ro zšiřo w án jm gegjho učenj a k ázn ě
úcta božj a gasnost sw . náboženstw j p řep o d iw n ě z á řiti
počjná. T ak w eliká byla geho m audrost, w á ž n o st a p ra w á
otcowská pečliw ost o sw é d jtk y ! Z a tohoto w ěk u n ašelio w idjm e, kterak i w těch neyw zdáleněgšjch konči­
nách k n jž a ta , co p ra w j otcow é n áro d ů sw ých, sp ra wedliwým žádostem gegich laskaw ě a štěd ře pow olugj.
Lew X II. w znešenau m audrostj a w ljd n o stj sw au negen
že w ážnost a náklonnost knjžal E uropegských sobě zjskal,
nebrž on i gegich srdce ncljčenau npřjm nostj a sp ra Wedliwostj sw au překonal. W následow ánj šlepěgj gelio při slušj důstogném u n ám ěstku geho ten ta k w elik ý
skutek dokonali, b y tudy aum yslům a žádostem m ocná­
řů zadost učinil, k te řjž tak k rásn é p am átky spraw ed livosli, pokoge a lásky otcow ské u w šech w lá d ě gegich
podřjzených sobě gsau w zd ělali.
O
sm eyšlenj a žádosti Gelio G asnosti Cjsarské
Apoštolské Milosti w zh led em lěcli tak w ážn ých záležítostj zp raw j W aši osw jcenau rad u w cleb n ý a w ysoce důstogný K a rd in á l Albani, genž m im o m ne w yslancem a wyk lad atelem aum yslu Geho cjs. k r. G asnosti uslanowen
ges t, gakož z podaného Gelio Eminenc) c. k r. listu wyro z u m ě ti lze.
w p e w n é d ů w ě rc w e w znešené ctnosti a oprawdow é křestan sk e smýšlen) , gim ž toto o sw jcen é shromáž­
děni slo w ú tn é g e s t, gem už pomocj ducha sw atého cjr­
k w i katolické w iditeln au neyw yššj h la w u , důstogne'lio,
nám ěstka božského W y k u p ite le n ašeh o w o liti přináležj , w děčně přigm e
w znešený M ocnář w olenj , kteréž
šetřen jm sw rchu zm jněných ohledů předsew zato bude,
P řed lo žiw W á m W ysoce důstognj O tcow é sprawed liw é a n áb o žn é m jněnj W znešeného M ocnáře swélio,
náklonnosti a w zácné dobrotiw osti W ašj poručena se činjm , ubezpečnge W aše E ininencj, že w ždy pilně o to sna­
žili se b u d u , bych negen sw atém u shrom ážděn) tomu­
to, nýbrž i každém u pogedinem u členu geho d ů k a zy zwláštuj m é šetrn o sti a w ěrn o sti na gew o dal.“
O
gmenu
dp ow ěď K a r d in á la
s w. s h r o m á ž d ě n ) .
Časti glioni
Mezi giným pronesla se Geho Eminenc) ta k to :
„ Z n á t sw até shrom ážděn) w elm i dobře obtjžnosli
w ě k u , k u kterém u ž ge B ů h uchow al. Ale plné důwSry w w šem ocnau praw ici božského w jry zakladatele
daufa, že O n p ro sto p ášn ém u počjnánj těch , genž wš)
m ocnosti zhostili se usilugj , h ráze položj , a paprskem
m audrosti sw é o s w jtj, gešto sobě tau naděgj lahodj,
gakoby p o slu šen stw j zákonům lidským bez zákona božjho dosjci se mohlo. P o n ěw ad ž w šeliké zřjzenj lidské­
ho to w a ry šslw a , a každá zák o n o d árn á moc od Boba
w
pocliázj, tedy nem ůže nic p o sw ě titi poslu šen stw j, leč geiliná w jra k ře sť a n sk á , gelikož ona gediná w srdcjcli lid ­
ských zák o n ů m trů n s ta w j: základ nep o h n u tý , m jsto
něhož nadarm o sep o k au šj m audrost lid sk á podkládati z á ­
konů siných, gesto bud’ na k rátce trw a g j , b u ď zcela
odporné působ).
Sw ate' shrom ážděnj přesw ědčeno o
veliké důležito sti w olenj toho, genž onu w elikau ce­
loci’ ze w šech n áro d ů zanjm á, k teřjžk o li gednotau. w jry a nerozlučným sw azkem spogeni gsau se středem
gednoty, sgednocuge m o d litb y sw e s ta k m nohým i ná­
božnými a h o rliw ý m i K a to ljk y , žádagje B oha, b y u d ě ­
lili ráčil cjrkw i neyw yššj h law u, genžby w p ln o sti sw é
moci slastně řjd ila lodičku cjrkw e. ~W p e w n é d ů w ě riiosli w slow a K r is to w a , genž negen dnes neb zjtra,
nýbrž až do skonánj sw ěta cjrk w i sw é p řjto m en b ý ti
sljbil, naděgem e se , že sw atéh o a osw jceného obdržj
ředitele, k te rý ž opatrný co had a sprostý co holubice lid
liozj zp raw o w ati b u d e, a p ln ducha sw atéh o nastau p iw w
šlepěge zem řelého Papeže darů těchto cíle p o litik y záko­
na božjho bude u ž jw a t i , to tiž p o litik y w ážen é z p ra ­
menů p jsm a sw atého a učenj dědičného, k te rá ž gakožto
gediná p ra w á škola rozu m n éh o rjzenj o to stogj w ý še
nad w šelik au lid sk a u , oč nebesa nad zem j p o w ý šen a
gsau. T ento Bohem n ám daný Papež bude gistě wŠeobecným O tcem w ě řjc jc h , an b ez přigjm ánj osob w p l ­
nosti lásky křestanske' každém u synu srdce sw ého naklo­
ní a w ostřjh án j sw ěřeného sobě d obra s slaw ným i
předky sw ým i h o rliti bude.
O n s w ýsosti stolice sw é
ukáže pohostinným zde diw itelům sta ré a n o w é sláw y
ÍÍjmské m im o m n o h é giné p a m á tk y , V alikan a w e le bný ústaw P ro p ag an d y , by ze lži p o tre s ta l, k d o žb y k o )i w initi sm ěl Kj m, gakohy učenosti a osw jcenj n en áwislnjkem byl. T u u w id j, na gak w ysoký dokonalosti
Časopis p , K a to l.aD uch. II . 3 .
10
Stupeň zbratřená uměn) gsau wystaupila, a odkud ta po­
moc w y c liá z j, kterauž se w ědeekým wynalezenjm , po­
kroku w uměnjch. a m ěstskému wzdělánj syrow ých ná­
rodů napomáhá.
4. Zpráw a o společnosti k rozšjřenj kře­
sťanské katolické wjry.
G a k w ě d o m o , giž w ro c e 1822. zaražen a gest w řjši Francauzske' nábožná sp o lečn o st, u lo žiw ši sobě za auč e lw jru katolickau m ezi n áro d y pohanským i rozšiřow ati,
a w yslance apoštolské gak m odlitbam i ta k i laskawými
přjsp ěw k y p o d p o ro w ati. N azjw á se p ak společnost ta­
to : G e d n o t a k r o z š i ř o w á n j w j r y.
Aby se w ša k tyto dobročinné oběti p o řádně wybjrati
a p rospěšně w ynakládati m ohly, děl j se tatogednota W
desetiny, w s e tn in y (centurio) a w t ř j d y neb oddělenj. Z
desatera členů záležj d e s e t i n a , z desjti pak desetin
s e t n i li a, a deset selnin činj t ř j d u. W rch n j zp ráw u nad
celau společnosti w ede neyw yššj r a d a , genž sjdlo swo
P ařjži m á. T om uto neybljže p odřjzeni gsau dw a cen­
trá ln í neb střed n j r a d o w é , geden krag in y gižné, dru­
h ý krage sew ernj na sw é péči m agjcj. — W každcm
m ě s tě , w něm ž arcibiskup sjdlj , u stan o w en a gest h la w n ) r a d a , w sjdle pak bisk u p sk ém r a d a č á s t n j.
Iv aždá d e se tin a , setnina a třjd a m á sw éh o řed itele,kte­
W
rý ale giž w onom p o čtu obsažen gest:, ta k že každá
třjd a i s před staw en ý m i z tisjce to lik o andů záležj.
lie d ite lé nižšjch oddělenj w olj se od ře d ite lů třjd wyš"
šjc h , totiž desátnjci o d s e tn jk ů , gešto w šickni neyužšjm
sňátkem wespolelc gsau sgednoceni. P řed staw enj dese­
tin gsau pow inni uprázdněná m jsta doplniti a n ow é a u dy gednati. K a ž d ý řed itel w ed e řá d n é p o z n a m e n á n i
w šech gem u p o dřjzených osob a na požádán) w yššj ra­
dě ge p řed k lád á.
Ivazdy aud plalj týdenně geden Sou (asi k reg car) al­
mužny na w yslanstvvj, M ilostiny tyto w ybjragj řed itelo vve d esetin , odew zdáw agjce ge každau p rw n j m ěsjčnau
n e d ě li sw ém u setu jk u , tito p ak odwáděgj obdržené
sbjrky ředitelů m třjd .
T řjdnjci pow inni gsau swe' rad ě, gjž audow é gsau,
aučty klásti. W rch n j p ak rad a , u ktere'ž p řjsp ě w k y
tyto se stýkagj, zasjlá ge dle u zn án j p otřeb na rozličná
wyslanstwj. Z p rá w y z cizozem ských w yslanstw j došlé
oziiamuge společnost tiskem , z nichž každém u desátnjku
geden w ý tisk zdarm a se d á w á , k terý ž ge take' ostatnjm
audům ke Čtenj propůgčuge, napotoni si ge ale p o d rže­
li může. T oto o zřjzenj te'to společnosti.
Abychom ale p osauditi m o h li, gak liogne' gsau tyto
oběti, a k terak se ro z d ě lu g j, polo žjm e w ý ta h z au čtů
od 1825 — 1 8 2 6 , tak gak w desátem sw azku L e' t op i s ů g e d n o t y k r o z š j ř e n j w j r y s e nalézá.
Počjná se prw n jin dnem m ěsjce K w ě tn a 1825 a zaw jrá
so íjrnž dnem 1826.
F ra n k ů
Gentim.
Neywyššj rad a zadržela minule'ho
roku w pokladnici
. . . .
3,521 — 30
Střednj rada sew ernj odw edla do
1
pokladnice n ey w y ššj rady
23,437 —
99,161 — 30
Střednj gižná (polednj) rad a
.
Tuto sum m u
S au čet 126,119 — 61
rozdala n ey w y ššj rada m ezi rozličná w y ­
slanstw j následugjcjm ro z m ě re m :
1. W y slan stw jm asiackým . .
5 5,090 F ranků
Z toho obdrželo sem inarium cizozem ských missj
w P a řjž i pro missj S u tch u en ’ské w cjsarstw j Č ín­
ském , pro západnj T o n g -k in g w K ochinčině p ro
w yslanstw j Siam ské aBIalabarskc' n a p o m o ř jK o rom andel nazw aném
.
„
* *
46,200 fr.
P, C oupperie, biskup B abilonský a Adm ini­
2.
strato r biskupstw j Ispahan sk éh o
W y sla n stw jm am erikanským
.
.
.
.
.
88,000
55,000
Z toho o bdržel P . F en w iek biskup C ineinatisk ý w obci O h i o ..............................
.
M issionáři n a o stro w jc h S and-w iclvských .
17,600
3,300
P . JMornchal arcibiskup B altim orský . . .
5,500
P.F laget, biskup B ardstow nský w obciK entucky 13,200
W y sla n stw j L ouisianske'
. . . . . .
Na zapraw enj tisku L etopisů léto společnosti
a ostatnj p o třeb n é w y]o h y w y d án o
.
15,400
1 2 . 4 8 2 — 70
W pokladnici neyw yššj raddy p o zň stáw á geště 3,636 — 91
'
126,119 — 61
,,G ednota k ro z š jře n j w jry , p jše sbjratel těchto náw ě š tj, dosáhla k w e lik é radosti sw é přjzeii. a pochwalu
w šech biskupů našjch . N edáw no w y d al biskup Bayouský n ařjzenj k p ro sp ěch ů této společnosti a biskup Toulo u sk ý pozbudil podobné dw ogjm p astý řsk ý m listem
sw ěřen é ow čičky sw é k nábožné dobročinnosti této.
w listu sw ém posledním p ra w j ta k to :
,,N ařjzenjm našjm ·—■ od 1 2 . zářj 1825 —-zbuzowali
gsme W ás, rozm ilj B ra třj, byste m odlitbam i a almužna­
m i sw ý m i zau častn iti se snažili zásluh oněch horliwých
w y sla n c u , gesto na ro zšiřo w án j w jr y m ezi newěřjcjmi
národy ta k neohroženě a lask aw ě pracugj. Předložili
gsme W á m způsob p o lilo w á n j hodný oněch druhdy tak
utěšeně w y k w étag jcjch w y s la n s tw j, an ú sta w tento ná­
božnost] k rá lů našjch z o lo ž e n , a šlě d ro ta u králowskau
nadán w sta w u byl w elm i četné dělnjky tam odesjlati,
a w šecky k náb o žen stw j p o tře b n é w ěci hogně opatřili.
Iv w ětšjm u pow zbuzenj w ašem u podali g s m e nábožnosti
w ašj dary duchow nj od neyw yššjho zp ráw ce sw . cjrkwe
z pokladu o d pustků w prospěch audů gednoty té propůgčené , připom jnagjce W á m spolu i p řjk la d nábožného
mocnáře w a š e h o , k te rý ž k titulu sw ém u K rá le w šech
iicykřcstanšlěgšjho také titu l O c h r a n c e g e d n o t y k
r o z š i ř o w á n j w j r y připogiti r^čil.
Gestliže W á s p rw n j pobjdnutj naše k ta k o w é au činnosti nepohnulo, k g a k é ž b y pohnauti Wrás bylo m ělo
toto tak d ů le ž ité podniknut) , gem už žá d n ý giný zám ěr
nenj, než ro z šiřo w a ti k rá lo w stw j K rista J e ž jš e , a n á­
rody w e tm ách b lu d ů a new ědom osti p o h řjžen é s w ě tlem sw . E w angelium o sw jtiti, tedy přičjtám e to gedině zp ů sobu , k te rý ž gsme teh d áž k w y b jrá n j darů w a šich n a řjd ili; neb zn ám e lásku w a š i a tu d y nepochybu­
jeme, že za tě m i m ilo stm i, k te ré ž gste w m ilo stiw ém
lete přigali, u staw ičné djky w z d á w a li m ůžem e s apoštoI lem, že w jra w aše se ro zh o jn ila, a láska now ého z rů stu
nabyla. Gen z toho aum yslu, abychom d ary d o b ro čin[ nosti w ašj tjm bezpečněgi sh ro m ážd ěti m ohli, za dobré
gsme uznali tu to w praw id lech , společnosti p onaw rženau
I cesiu zw oliti.
O sobné záslu h y m u ž ů , k podporow ánj snažnosti n a| šj při hlaw nj radě pozw aných, dostatečně, Rozrnilj B ratřj,
wás přesw ědčj, gak za h o d n é w šj aučastnosti a přičinliwosti w ašj pokládám e býti toto p řed sew zetj, k te ré ž , zdai'|-li se w biskupstw j našem , hogné požehnánj nebes m u
wygedná a zásluhy au tlé pečliw o sti w ašj o spasenj dušj
swým w ám rozm n o žj.
Pam ěti hodné gest, že hlaw nj rada společnosti T o u loňské z neyznam enitěgšjch osob m ěsta toho sestáw á,
což gistě patrn ý m gest sw ědectw jm o w šeo b ecn é náchyl­
nosti k této , w jře i cjrk w i p ro sp ěšn é důležitosti. W če­
le této gednoty stogj co Prcesideut K ard in ál arcibiskup,
po něm následugj Prsefekt a M aire m ěstský, G eneral P ro ­
kurátor, Yiceprsesident tribunálu, P odprafekt, Professor w
Jirawnictvvj a t. d.
K ažd ý farář w T oulouse gest ře d i­
telem iřjd y w geho faře se nacházegjcj. Mimo m ěsta má
býíi w k až d ('m K a n to n u tr j cla založena.
T oto nařjzenj K ard in ála A rcibiskupa bylo w c wšech
k o steljch po kázanj čteno a po w šech obyčegných mjstech w y w ěšen o . B iskupstw j Besansonske' přispjw alo od
počátku w elm i štědře cizozem ským m issionárstw jm , neb
giž od m noha let založen gest zde spolek k rozšiřowánj
w jry . K zdařilém u prosp ěch u gelio napom ohl nemálo
p astý řsk ý list od tam něgšjho arcibiskupa w y d a n ý , w
něm ž m ezi giným tak to se pronášj :
,,P o tw rz u g e m e tjm to listem našjm zřjzenj společ­
n o sti k rozšiřo w án j w jry k nw edenj gegjmu w bi­
sk u p stw j našem pow olenj udělugjce. D le toho ustaw en a gest s našjm p o tw rzen jm h law n j rad a w arcibi­
s k u p s k é ^ m ěstě n a š e m , a částnj rada w kragi našeho
cjrk ew n jh o okršleku. K ažd ém u tedy w ě řjc jm u gest snad­
n o k ro z šjře n j katolické w jry podlé m ožnosti sw é přisp jw a ti.
K ažd ý p a k z nás si přip o m eň , že za časů , když
P á n Ježjš ap o što lů sw ých k á z a t w y s la l, otcow é našiw
tem n o stech pohanstw a am odloslu žeb n o sti p ohřjženi me­
zi neyp rw n ěg šjm i gsau byli , genž k sw ě tlu spasitedlné
w jry p ro h léd li. A od té doby sw ětlo to neshaslo giž
w jce m ezi n á m i, ano začasté oblažugjcjini paprsky swým i giné n áro d y w s íjn u sm rti geště sedjcj, oswěcowalo.
Na národech těch to ne nadarm o apostolštj wyslancowe'
naši p o t a k re w sw a u w y n a lo ž ili; nic m éně znamenitý
gich p očet klesl p od břem enem p r á c j, n am áhánj a stář j , a sem inář u stan o w en ý k w ychow ánj a cwičenj mužů;
gimiž se onino bohom yslnj m u ž o w é dosaditi m ěli, za­
šel konečně také w neštastných bauřjch obce. Prostřed­
k y k w ý ž iw ě b y ly tom uto dom u o d ň aty a w šelik é s cizjm i kraginam i dopisow ánj zapow ědjno. O d toho času
slyšeli g e st, že w jra těchto na w jru obrácených za ne-
dostatkem učitelů a w ůdců slabnauli a m d ljti p očjná.
Fředce pak tak é potěšited lu é docházegj z p r á w y , že lá ­
ska k sw . n áb o žen stw j zcela geště n e u tu c h la , že cjtj
gak welice gim gest p o tře b n é učenj K rista Ježjše 5 a
posawáde se mezi nim i w ýtečné p řjk lad y w šelik ý ch ctnostj křestanských spatřngj , a počet djtelc , genž po chle­
ba slow a božjho ta u ž j, negen se nem en šj, n ý b rž geště
každým duem rozm áhá.
W těchto přjpadnosteeh založena gest w střed u francniiziké řjše asi p ře d 5 le'ty společnost k ro zšjřenj
wjry. Giž w kole'bce odpočjw alo na nj požehnánj nebes
a w k rátkém čase po w e šk e ré ř jsi se ro z šjřila . O boha­
cená duchow njm i- m ilo stm i, sw atým O tcem Piem V il. a
'Lwem X II. gj p ro p ů g čen ý m i, p o čjtá m ezi w znešeným i
ochránci sw ým i k rále L u d w jk a X V III, a K a rla X . k te řjž giž mnohé' d ůkazy k rá lo w sk é a nábožné štěd ro ty gj
vydali a t. d.
T yto srdce gjmagjcj p řjk lad y h o rliw o sti o ro zšjřenj
a zwclebenj cjrkw e K risio w y , nalezli B ohu djky i w n a­
šem rakauském m ocnárstw j šlechetné n ásledow njky, ge­
sto spogiw še se w n á b o ž n a u gednotu sobě uložili učenj
K ristow o w dalekých k o n čin ách A m erikáuských ro z š iřo ­
v a li. T ato gednota gest giž i od neym ilostiw ěgšjho Moc­
náře našeho pod gm énein ú staw u , neb založenj L eopolclinského , co saukroum á společnost sohw álena a p o tw raena. P odnět k tom uto n ábožném u podniknulj p o dal
obzw lášlě w eled ů sto g n ý Pan F riedrich Ilese , generálu)
vikář biskupstw j C in cin alisk éh o , w yehow anec w e lik é
ť ro p a g a n ly , k te rý ž se několik m ěsjců w e W jd n i z d ržowal. T ento apoštolský m už p řed lo žil w sp ro sté w ša k
srdečné ř e č i, w gakém způsobu n ow ě zalo žen é b isk u p ­
stwj A m erikánské se nacházj'. W elm i pohuuted ln o by-*
10 , dj P . Prof. Jos. P letz (w sw é řeči w p r w n jm sede-
11j této společnosti w a rc ib . paláci d ržen é) w elm i p o h n u -
tedlno bylo s ly š e li, gak i tuto (w A m erice) ž iw á tužba
po lepšjm způsobu panuge , a gaké rychle' pokroky by i
z de cjrkew katolická u čin ili m ohla, gesto p řisk ro w n ý c h
p ro střed cjch o d ro k u 1823 poče t kato ljk ů tém ěř na 40,000
zro sil. B olestné w ša k bylo nám slyšeti, že těchto 40,000
k ře sta n ů w k ra g in ě w elm i daleké b y d lj, gegjžto rozleh­
lo st francauzskau ř jš znam enitě p ře sá h á , a gen 16 kněžj
počjtá, kteřj w to m to obšjrném b isk u p stw j služby kouag j , a časem na 89 m il cesty p u to w a ti m u s e g j, by ne­
m ocné w poslednjm bogi posilnili a s B ohem smjrili,
M ladistw á štěpnice tato p o třebuge o p atro w n ý ch rukau,
w ša k těch negen že se n e d o s tá w á , ale geště ita to s k ro W nická h rs tka děln jk ů na w šech w ěcech n áram ný nedo­
statek t r p j , nem agjc w p ra w d ě po práci gsauce unaw e.
n i , k d e b y h law y sw é m ohli p o lo žití.
stéh o n astjn ěn j
Gen tohoto pro­
bjdy am erikanskýoh w y sla n stw j bylo
p o třeb j i a B ů h m ocný srdcj lidských w ládce seslal pap rsle k sw é m ilosti w m y s l nábožných o b y w atelů wjdens k ý c h , a i lnied zn ik la společnost uw oliw ši se důležitým
p o tře b á m těchto apoštolských w yslanců w Americe nap o m á h a ti. Ráš neym ilostiw ěgšj M ocnář p o tw rdil gegj
základnj praw id la dne 14. dubna b. r. , a n eyw yššj ře­
ditel cjrkw e L e w X I I . sc h w á liw krátce p ře d sw au smrtj tu to nábožnau společnost w e gm énu Ježjše gj odp u stk y udělil, a tak .slogj tato gednota cjrkw j poswčcena a n ey w y ššj w ládau o p a tro w a n á , očekáw agjc po­
žehnaného prospěchu aučasten stw jm o b y w atelů toho­
to m o c n á rstw j, čehož se tjm d ů w ěrn ěg i nadjti m ůže, an
w ědom o , že w ě tš j počet gich p řed m odlau přew rácene osw ěty až potud se n e s k lá n ě l, n ý b rž K rista a učenj
gelio w ě rn ě w sw ém srdci nosj. G ediná a p a u h á toliko
Jaška k B ohu a člow ěčen stw u založila společnost tuto,
luska gi w ž iw o t w z b u d j, a láska bude gi pěslowali,
by zrosila a žehnané aurody w ydala.
( K důwodněgšj
zn ám o sti, a k p o zb u zen j p. p . w lastenců: k dobročinné­
mu uapom ahánj kladem e tuto základnj
p raw id la te'to
gednoty, papežské brew e a gnbeniiálnj.)
L e o P a p a X II.
AD PERPETU A M R E I MEMORIAM.
Q uam quam
plura sint, quee in gravissim o Kostro apostolatus m in i­
sterio anim um N ostrum non leviter p e rtu rb e n t, atque sol­
licitent, siquidem accipim us, nonnullos n on catholicam
modo religionem aversari, sed et alios , si possent, in
errorem inducere s tu d e re , ille tam en to tiu s consolationis
Deus h a u d p a titu r angoris N ostri solatia deesse, u t labo­
res, curse, atque sollicitudines, quas continenter ferim u s,
aliquando len ian tu r. Q uod accidit profecto n u p e r , in gentique sum us gaudio p erfusi, ubi audiverim us, in re g ­
no carissim i l i l C hristo F ilii N ostri Francisci I . Austriee
Im p erato ris, et Ilungariee Regis illu s tris societatem esse
institutam , quee dicitur „L eo p o ld in e n -S tiflu n g '5 cjuseque
Presbyteris Evangelii causa m itten d is p ro v irib u s consu­
lendum curat. Q uid enim Christianee reipublicee u tiliu s,
quid prcestabilius, quam verbi D ei praeconio justos m a­
gis m agisque confirm are , et devios a vitiorum in salutis
semitam perducere ? E t sane, u t inquit A postolus, quo­
modo credent ei , quem non audierunt ? quom odo au ­
dient sine preedicante , quom odo vero preedicabunt , n isi
m itta n tu r? Nos itaque hujusm odi so cietati, quantum
Deo propitio p o ssu m u s, favere cupientes, preces ejus
nomine Nobis allatas alacri libentique anim o excipere
statu im u s, dum a Nobis p etitu m est, u t sacris aliquibus
indulgentiis eaindem ipsam ditare velim us. Q u ap ro p ter
de O m nipotentis D ei m iserico rd ia, ac B eatorum P e tri et
Pauli A postolorum ejus auctoritate confisi, singulis q u i­
busque in eam societatem cooptatis vere poenitentibus,
suaque peccata confessis , et D om inici C orporis dape re -
fe c lis, quo clie iu eam dem re c e p ti societatem fuerint,
Plenariam orauium peccatorum su o ru m indulgentiam et
l-emissioneui m isericorditer in Dom ino concedimus. Ple­
nariam illis eeque indulgentiam post detersas sacra con­
fessione vitee sordes , acceptam que E ucharistiam die oc­
tav a m ensis D ecem b ris, nec non die , quo festum agitur
S ti L eopoldi, ac sem el quolibet m e n se , si per mensem
sup erio rem in singulos dies orationem Dominicam, Sa­
lu tatio n em A ngelicam ac v e rb a : ,,S . Leopolde ora pro
n o b is“ d ix e r in t, ac dum m odo publico aliquo in teitiplo
p ro C hristianorum P rincipnm concordia, lueresum extirpatioue , gloriaque Sanctie M atris Ecclesias pias ad Deum
preces effu n d an t, im p e rtim u r. Has autem L iteras perp e tu a volum us efficacia p o lle re ; earum que exem plis eti­
am im p re s s is , m anuque publici N otarii su b scrip tis, et
p e r constitutum in E cclesiastica dignitate v iru m sigillo
m unitis eam dem fidem trib u en d am s ta tu im u s, quse con­
cessioni N ostree, h o c ipso diplom ate ostenso, haberetur,
D atu m lloulcc apud S anc tu m P etru m sub A nnuio Pis­
cato ris die X X X . Jau u arii M D C C C X X IX , Pontificatus
N o stri Anno sexto.
T . C ard. B ernetti.
Základnj
prawidla
gednoty
pod gm enem L e o p o 1 d i n s k e' h o ú s t a w u
k p o dporow ánj k ato lick ý ch w yslanstw j (w Americe),
w cjs. králow ských rakauských zem jch založené.
i.
Aučel, te'to pod gm énem Leopoldinske'ho ús
w ii založené g ed n o ty gest.
a) N apom áhali k w ětšj aučinnosti katolickým w y slan stw jm w A m erice, l·) Zaučastniti a w zd ěláw ati w ě řjc j ro z šiřo w á n jm cjrkw e K ri­
sto w y w e w zd álen ý ch končinách sw ěta. c) Zachow ati
p am átk u Gegj G asnosti w A m erice w P án u u sn u lé slaWiic
paměti cjsařow ny B rasilianské L eopoldiny, ro zen é A rcikněžny R akauské.
2.
P ro stře d k y k dosaženj tohoto aucele gsau : M o­
dlitba a alm užna.
2.
K a ž d ý aud tohoto n a stá w a g jc jh o , saukrom ného náboženského lístaw u zaw azuge s e , každodenně
m odlitbu P áně a p ozdraw euj angelské s doloženjm ;
„S w atý Leopolde orodug z a n á s ! tc se pom odli ti, a té h o dně geden kregcar střjb ra složili, a tu d y taulo inalau
obětj m o dlitb y a alm užny k w elikém u sk u tk u r o z š iřo ­
wánj p ra w é w jry p řisp jw ati.
Gakož p řjs tu p k společnosti této zcela dobrow olný
gest, ta k též i k aždém u členu sw obodno, podlé Ijbosti
z něho w y sta u p ili.
4 . W ž d y po desjli audech obogjho p o h law j sg e dnolj se k odw áděnj sw ých týliodnjch alm užen gednom u
w tém ž čjsle giž počjtaném u w ýb ěrčjm u .
K ažd ý w ýběrčj m á o to péči, b y p ři s w é m alé
společnosti z trá tu n ěk teréh o z audů sw ých, b u ď w y k ro čenjm neb sm rtj, d o p ln il, a w y b ran au alm užnu iněsjčně
duchow njm u p a stý ři osady sw é, s p o zn am en án jm p en ěžné sum m y a sw ého gm éna na w ý p latn ém archu —· gehož
form ulář zde p řiložen ·—1oclwedl.
5. K a ž d ý duchow nj p astý ř odwedfe ty to ta k w y brané alm užny p atřjcjm u v ik ariátu , tento pak s udalau
se p řjležito stj w šak
neydéle k aždého č tw rtleta, w ysoce
důstogném u ordinariatu.
6.
Chce-li kdo w ětšj sum m u na gednau k tom uto
nábožném u skutku obětow ati, m ůže gi zapsánjm sw ého
gmena w n áležeg jej ru b rik u sw rchu dotčeného archu buď
u sw ého duchow njho p astý ře, neb u v ik ariátu , a nebo u
Wysoce důstogného o rdinariátu slo ž iti.
7. W ysoce důstognj P án i B iskupow é w šech c. k.
Zemj slušně se žádagj, by w šelik é gim zaslané m issio-
m rs k é alm užny čas od času W jd en sk é centrální Direkcj
té to nábožné společnosti s přiloženým w §. 4. přede­
psaným w ý p latn ý in archem laskaw ě o d w á d ě ti ráčili.
8 . Centrálnj Direkcj w jd e n s k á , ulo žiw ši sobě za
sw atau pow in n o st, te n to n áb o žn ý sk u tek p o d ocbrauau
Geho G ásnosli císařské a w spogenj s w eledůstognýiu
Γ . F ried rich em ílese nynSgšjm generálním v ik ářem bisku­
p a C incinatského (Cincinati) w sew ernj A m erice, w ži­
w o t zbuditii a liotow a gsauc sw ě ře n ý sobě auřad
k slá w ě božj a k ro z š jře n j p ra w é w jry K rista Ježjše co n ey prospěšněgi w é s t i , w ynasnažj se, b y ty,
b u ď sk rze ordinariáty neb n ep ro střed n ě gj odewzdané
m issio n ársk é alm užny na d ůležité am erikanských wyslanstw i p o třeb y , ta k gak gj z p ň w odnjch z p rá w a berlliw ého w y še tře n j w ědom y bu d au , po společném usnešenj sw ěd o in itě ro z d á w á n y , a p ři neym ožněgšjm autrát
u še tře n j z a sjlá n y by ly . —
9. K duchow njm u potěšenj w ešk erý ch au d ů ged­
n o ty této a na odm ěnu n ábožné h o rliw o sti gegich bude
centrálnj direkcj p ečow ati, by gečas od časa o zdárnosti
a prospěchu gegich ště d ro ty , gakož i o pokaždém stawu
kato lick é w jry w A m erice dle dopisných z p rá w w wědom ost uw ed la.
ί θ . Na upam ato w án j, že tento Leopoldinský ústaw
sauk ro m n é náboženské založen} gest, slaw iti bude ceniválnj w jd en sk á direkcj den n ep o šk w rn ěn éh o početj Bíarie Panny , této obecné opatrow nice w šech společnostj
cjrkew njch gakožto pam átnj den sw ého založenj, a sw áte k sw . Leopolda gakožto gm enow njho p atro n a w Pánu
u sn u lé cjsařow ny Leopoldiny, a za z w lá štn jh o tom uto
nábožném u ú sta w u zw oleného ochránce ; gedenáctého pak
Prosince, gakožto na den ú m rtj slaw n é pam ěti cjsařowny
B rasilian sk é, Leopoldiny, budau za b lah o slaw ené odpo­
činut) této k n ěžn y gakož i w šech zem řelých dobrodinců
tohoto po gegjm gm enu nazw anébo ú sta w u slaw n é e x e qnie w ykon áw án y , a w šickni aučastnjci pozw áni, by n á ­
božné m odlitb y s řed iteli sw ým i sgednolili.
11.
G eho S w ato st P apežská L ew ^X II. ráčil gedenáete dnj p ře d blahoslaw eným z tohoto žiw o ta w y k ro čen jm
w tom to apoštolske'm podniknul) sw é w šem dobrom ysl­
ným k ře sta m im w elrai pozbuzugjcj a polešited ln e z a ljbenj na gew o dáli, a audům této, pod gme'nem L e o p o ldinského ú sta w u seh w álen é společnosti w z w lá štn jm
brew e o d p u stk y u d ě liti, gieliž ohlášenj po obdrže­
ném od Geho cjsarské G asnosti (14 dubna b. r .) m ocnárském zaljbenj (placitum regium ) od w ysoce d ů ­
stojných p . p . bisk u p ů se nařjdj ; to liž : na den w s la u peuj W tu to gednotu, te'ž 8. P rosince, a na den sw . L e­
opolda, p a k i take' w každém m ěsjci gednau, když p ře d
tjm za celý m ěsjc každodenně m odlitbu P á n ě a p o z d ra wenj angelské s p řjd aw k em : „ S w . Leopolde orodug za
!“ se pom o d lj, plnomocnc' odpustky w šem těm se u dělj, k te řj po skrau šen é zp o w ěd i n eysw ětěgšj sw á to st
ollářnj přigali, a w některém w eřeg n ém ch rám u za ged~
notu a sw orn o st křesťanských kn jžat, za w y k o řen ěn j
kacjrstw j, pak za zw elebenj sw a té katolické cjrk w e n á ná s
božnau m odlitb u w ykonagj.
12.
Geho cjsarská W zn ešen o st a Em inencj, A rciknjže R udolf K ard in ál Arcibiskup O lom aucký ráčil ney­
w yššj opatro w n ictw j toho L eopoldinského ú sta w u m ilostiwě přigm auti, a Geho knjžecj m ilost, w ysoce d u sto g ného Pana K n jž e te A rcibiskupa W jdenského za n ám ěst­
ka sw éh o u sta n o w iti.
W e W jd n i 13. Máge 1829.
Z P r a h y . Dne 24·. S rp n a r . b. dočekal se n áš
Neydůstogněgšj K njže- A rcibiskup ( p l . t. ) p a d e s á t i 1 c t é ' p a m á t k y s w c h o w y w o l e n j z a k a n ow n j k a u h law n jh o chrám u Páně na h rad ě P ražsk em .
Don p řed tjm progew ila W ysoce D ůslogná a w žd y W ě r ná K ap ito la p ř i tém ž chrám u Páně osw jceném u Ju b ila n 1n radostné p řá n j k této pam átce ta k w ž á c n é , a Jedw a
Kdy slýchané. — Se skrau šen au nábožnosti skládal p a k
w onen den N eydústogíiěgšj náš w rc h n j p a s tý ř , obslaužcn p řed štaw en ý m i sw éh o Sem ináře a obstanpen alum ny
téhož ú s ta w ii, p ř i liché oběti m ši sw até u h ro b u S w .
Jana N epom uckého sw á d jk u činěnj Hospodinu,
,,B ů h w yslyšel G e h o p ro sb y w raucj,
P ře c h o w a w G e g p řes tu slaw r.o st skw au cj,
Gakož s S im eonem žádal sám ;
B iíh též sly šj naše p ro sb y w ře lé ,
A ponechá G e li o w K n ě ž slw a čele
Gešlě dlaú h á, dlauhá lé ta nám ! ££ —·
Dne 7 Z á ř j , o sw atw ečer p am átk y Narozen] N eyblaJioslaweněgšj Panny w y d al se náš N eydůstogněgšj Arci­
biskup na cesiu do staré B o le sla w i, kam ž p ře d w e č e veni šta sín ě přigeda srdečným plesánjm w e šk e ré h o o b y ■walelstwa u w j t á n , do D ěk an stw j u w ed en b y l, kdež, u
swého W . D . p . B iskupa-S uffragana , a spo lu děkana
starožitné k a p itu ly S taroboleslaw ské p ře n o c o w a ti rá č il.
Ke cti w znešeného p au tn jk a bylo n ám ěstj p řed d ěk an stwjm slaw uě oswjceno ; s tř e lb a , o zářená p jsm a , h u d ­
ba a z p ěw y gew ilv ú ctu a utěšen j nade w zácn ý m p ř jrliodem W rch n jb o P a stý ře . ■
— D ru h ý den z r á n a p ři—
býwalo zewšacl liclu,prospěwuí>jcjho pjsně nábožné. P o slez p ře d desátau hodinaVi s l a w n ý m prů w o d em dow eden
byl 1\ ey d ú s t o g n ě «šj K njže-A rcibiskup do chrám u P áně,
kilež přjtom en byl kázanj , ge?. m ěl D . G. p . \inc-. P ra ­
šivý, prceses w a rc ib isk . S em in áři P ražsk ém , a p a k s la w ue oběti mše sw até, W . D. p. B iskupem a Suďraganem
■wykonáwané. Na konci sám knjže A rcibiskup p o ž e h n a­
li) s w elebnau S w áto stj lidu n d ě liw , z chrám u Páně,
předešlým způsobem doprow ázen na D ěkanstw j zp ět se
odebral. P a trn ě se gew ilo w n itřn j utěšenj na tw á řjc h n e­
sčíslných zástupů lidu, w idaucjch sw ého té m ě ř osm desá­
tiletého w rchnjbo p astý ře p o b o žn o st w ykonáw ali na m í­
stech, kdež p ře d dew jti sty lé ty S w a tá kněžna L i dm i l a a nábožný syn gegj W á c l a w klaněli se Bohu
p raw ém u , a ctili b lahoslaw enau p a n n u , neysw ělěgšj
Doborodičku.— P ři potom njm stolow ánj opětow áno bylo
vvjtánj Geho knjžecj M ilosti z p ě w e m nasledugjcjm :
jtey nám zde prostřed ceslcé uHasl i,
O s iv j c e n ý -A r c i p a s t y f i !
O galc srdce přeplněno iv slasti
Pleše , a w radosti za h ýřj !
W jťe y w slánek Neyswětěgšj Panny,
TVzdáwna milostmi s/ow ulný chrám,
K něm už zbožnost clavata sTcazdé strany,
Z něhož mnohá pomoc p řišla nám.
W
G iž Ludm ila , tato kněžna sívala,
Sem -přinesla drahau modlu swau :
Obraz náš ge slit z tohoto zlata,
IVpalřlět zm ěn y náboženstwj dw ali:
Sem chodjwal TVuc/aw xv lásce wraucj
Chrám náš krášlil: gako bratr tnu host,
Z d e mu dána s nebes palma skwaucj
TV u trp ě n j, za přegasnau cnost.
Sem M ilada, ivogeivodslcá dcera,
Sem i Wogtěch p ru sk ý .Apoštol,
Prokop , -Arnošt, Jan, a g in y cli stera
TV pokoře oběti kladli wspol.
u4ž podnes se chowá m ezi nám i
Tento nábožný a sw a tý mraw H le náš w r c h n j P a s t ý ř m ezi nám i
P řišel složit obět w Boleslaw.
TVjtey w slánek N eysw ětěgšj Panny,
TV slow utný m ilostm i zdáw na chrám,
K něm už zbožnost c/rwátá s každé strany,
Z něhož mnohá pomoc přišla nám.
O gak srdce přeplněno w slasti
Pleše, a w radosti za h ý řj !
W jte y nám zde prostřed české ivlasti,
O s w j ce n ý J Í r c i p a s t ý ř i !
* ) T o tiž z téh o ž sam ého skw ostného žlatoh law n K asuli , chvě
D alm atiky a Pluvial s osuatujmi p řiu áležito stm i , kterýž k
kostelnj p am átce sw . Jau a N ep . z L y o n a obgednáu b y l.
L