KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
Transkript
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO. W y cl á w á ií při sp jwánjtti mnoha tluchownjch a učených mužů od ' , Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře T řetj ročnj běh. Swazek třetj. W P r a z e , 1830. W Knjžecj Arcibiskupské knihtiskárně. T î c ln a ë<r/.i<i<tÇn,t: tû y.cdôv y .a ié y / z s . JI(>og G e a c c d . A. V. 21. Veritas est dulcis et a m a ra ; quando dulcis, paseit-, qnando a m a ra , c u r â t. . S . Angnsturus, Q uid fo rliu s d esid erat an im a, q u am v e r ita te m : x L eo Ail» i. 1. P O G E D N A N L u d w jk B lo s iu s : Od Yincen. Zabradnjka, „o i. c jrk w i.“ faráíe Zubruického. JLudwjk B losius, benediktinského kláštera L a itického Opat, žiw byl na počátku šestnáctého stolet], a sice tak výb orně, že stálé gest o s v a tosti geho domněnj, a w cjrk v i katolické v ů b e c Venerabilis sluge. Gakož pak byl muž přjklad- nau ctnost] v y v ý š e n ý , takéž se stk v ě l n eob y- čegtiým důmyslem a uměnjm. Sp isové geho důwodem gsau neg.en přenábožňé mysli, nýbrž i veliké učenosti geho, spisy a ač se nepočjtagj mezi S v a tý ch otců cjrk evn jch , nicméně wnitřn) cenau se vrownáAvagj. gim Latina geho velm i rozkošná a gemna, a spůsob psanj geho té gest vlastnosti, že všem u, což Vyšlo z pera geho, čtenář lehce můž róžuměti. S lovutný Wjdenský P. Silbert v modlicjch knihách sw ých drahně kusů z Blosiowých vzdělaw atedlných sp isíi gest p ře lo ž il; gát pak čtenářům Časopisu na šeho podáwám t o , což Blosius w knize s w é : * * 328 Ejo g e d n á n j D efen sio v era e ficlei Jiostes, s ive adversus S . Ecclesiae C o lly r iu m H a e r e t ic o r u m “ — katolické cjrk v i pokládá. přeložené částky o Ze sk rovn é té mnau každý usaudj, že Blosins k těm zíj theologům, genžto nemluvj po giných, hrž samostatná smyslj, ueenj katolické i na zakladu zdrawého rozumu stanov], a což pjšj lcoli, v še samo v sobě podobné a prospěšné byti ukazu— gj. W ydánj spisů Blosiowých, kteréž mám před ' rukama, v y šlo in folio, a sice pod tjmto nápi sem : V e n e r a íilis P a l r i s D . L u d o v ic i hlosii, JVLonasterii L a e t ic n s is o r d in is S. B en ed icti in H a r m o n ia Abbcitis opera, A n t v e r p i a e , £% of~ f i c i n a P l a n t i n i a n a B d lť h a s a r is M o r cti 1 6 3 2 . Tento pak můg v češtinu u v ed en ý kus v do tčeném vydán] od strany 7 4 1 až k straně 7 4 4 se táhne, k čemuž gsem i něco z listu 7 5 1 přičinil. Bludnj u čitelové věku našeho p rav j, že pa pežská cjrkew (tak nazjwagj cjrkew Bjmskau a apošťolskau) mnohému učj, což v pjsmě svátém nikde neuj nařjzeno, a mnohé zapovjdá, což V pjsmě nenj zakázáno. Že v š a k marnát gest tá lo obrana gegich, tomu každý dá mjsto, kdož ti’pěliwě poslechne, což tuto prom luvjm . Apoštolská cjrkew nic bez gistého důvodu neporaučj a nezapovjdá. Cokoliwěk vym ěřuge, byt se to i v ý slo v n ý m swědomjm božských p jsem doljčiti nedalo, tak svědom itě buď držáno, gakoliy to tatáž Swatá pjsma zřegmě a očitě předkládala. W ěděti v ša k sluš), že cokoli cjr- kew ustanowugé, to těm ito w ewangelium po znamenanými slowy Páně dostatně gest p o tv r zeno: „W.še, což v á m lcoli řeknau, zachow eyte a čiňte.“ Blat. X X I I I . wás slyšj, umet slyšj.“ Galcož i tě m ito : „Kdo Luk. X . Že tomu tak gest, tauto měrau prokazugeme. Apoštol Pawel na mnohých mjstech listů sw ých prawj, že cjrkew gest telo K risto v o , a Kristus že lilawau gest cjrkwe. Colos. I, 2. T ak tedy cjrkew Efes. I, 2. 5. od h la v y své v še ck o p ra v é přigjmá, a duchem h la v y swe o svjcena gest a řjzena. Potřel)]-li giž g est, by wšickni v í ř i l i a poslušní byli pjsmu apoštolů Pawla, Petra a Jana, ant gsau toliko audové cjr kwe : nemát gistě zd rav éh o smyslu ten, kdož dj, žet dovoleno gest, i samé obecné cjrkwi n e v e jiti a gj neposíauchati. Gako tělo nad zwlaštoj- mi audy wýwodj, tak cjrkew předej nad zwlášt^ njmi apoštoly. P ráw ě-li giž Pawel, ač gednotlivý aud cjrkwe, o tom, což welel a ro zk azov al, po v ě d ě l : „Kdo tjm pohrdá, ne člověkem , brž B o hem pohrdá, 1 T h es. IV : - tjm gistěgi to samé řjci může cjrkew, cjrkew wšeobecná o ustano- v en jch a přjkazech sv ý ch . P řivozu gj bludnjci p ro tiv o nám evangelické, na kterémž dj P an : to mjsto „ P io c prestu pugete přikázanj božj pro ustanovenj v a še ? “ MatXV. T a k o v á to ustanovenj, řkau, gsau wase ustanowenj papežská. tento. Ale marnýí gest odpor Nebo těmito slowy nezawrhuge Kristus wšech, lidských ustanowenj. Ginákby byl apo štolská ustanowen] zawrhl, gelikož lidé byli a poštolowé. Kristus ta genom lidská ustanowen] zamjtá, gešto negsau s prospěchem služby božj, alebrž kázauj Lož jmu se protiwugj. Takážto ale negsau, nebyla a nebudau ustanowen] katolické a apoštolské cjrkwe. Nebo duch Swaty sam ge~ sti učitelem gegjm wedlé těchto slow Spasitele našeho: „Utěšitel duch swatý wás wyučj wšemu, a wšccko wám wnukne, cožkoli wám budu ch tjti w známost uwésti. néhot wám Prošiti budu o tc e , a g i- dá utěšitele,“ ducha S v atéh o , k te - rýžby s wámi byl po wěky.“ Jan X IV . Gako p ři gednom každém člowěku duch wládu držj nad tělem, a tělo wůlj a wedenjm g e lio se hýbe : lak duch Sw atý panstwj má nad wseobecnau cjrk w j, a gi wé wšem zprawuge, T au přjčinau gi Apoštol Pawel nazjwá „slaupem a základem praw dy.“ 1. T im . III, poněwadž ně muž poblauditi u w ěcech , gešto zřj swatým mrawům. k wjře a k K do tedy cjrkwi odporuge, odporuget duchu fewatému, odporuge K ristu Pá nu.' Cizjt se takowý člowěk Boha, a nenj z p o čtu Swatých, a Kristus sám o takémžto d j : „N eslyšj-li cjrkwe, gmjn budiž od tebe za pohana a p u blikana.“ Mat. X Y I I L Gestit pak cjrkew spolek a zahrnutj wsech w ěřjcjch, gešto patřj k tělu K rislow u. T uw šak cjrkew předstawugj knjžata, tak gako knjžata uugakého národa weškeren národ předstawugj. K dyby zpráwcowé cjrkwe nepředstawowali z b o ru ech w ě rjcjch : tedyby te n , kdožby zach o- wati chtěl slowa P án ě: „Neslyš j-li tebe , wezmi k sobe gednoho neb dwa, a pakli i gick neslyšj, wznes to na cjrkew ,u Mat. X \ 1 II. ch o- diti musel po celém okrsku zem ě, aby cjrkwi předložili mohl wěc sw au , poněwadž wěřjcj a audowé cjrkwe po celém okrsku země gsau ro z šjřeni. Gestliže se knjžata cjrkwe na uegaké mjsto sch ázegj, a obecný sněm se shromážďug e : tedy obecný sněm tento obecnau cjrkew předstawuge , a neují potřebj, by se i množstwj sprostého lidu swoláwalo. L id zagisié ode- wzdán gest pastýřům. Nastupowal-liby nám někdo na odpor tjm, že i ohecnj sněmowé slušné shromážděnj b lau- diti m ohau, poněwadž i sněmugjcj osoby lidé gsau om ylni: tedy mu dáno buď za odpoweď, že t i , gegichžto spolek praw ý gest sněm obecný, gsau sice" lid é , nikoli ale neblaudj, poněwadž obecnau předstawugjce cjrk ew , ducha swatého magj za wůdce a učitele. Částečnj sněmowé, (concilia particularia) poblaudili-li w negakém ku s e , naprawowáni býwagj úplnými a obecnými sněmy, gešto se m yliti nemohau. K dyby opět někdo nam jtal, že pozdněgsj sněmowé druhdy něco ginák stan ow j, než p ře dešlými sněmy bylo zaw řjn o, a že se za našeho wělcu za prawdu pokládá, o Čemž w dřewněgšjm čase bylo pochybow áno: tomu odpowjdáme, že cjrkew swatá podlé rozličnosti času a přjčinně kdy slušně proměiiuge zákony na m rawy a zpráwu wěřjcjch se wztahugjcj, že ale proto w jry nikoli neproměňuge. I tomu také mjsto d á - wáme, že tatáž cjrkew Božj nynj mnohé wěci má za g isté, čili ge přjčinau času wyswětluge, kteréž u starých nebyly tak gisté a swětlé. Na welikémt ale gsau gm ylu, kdož mnj, že wážnost cjrkwe pjsmy swatými stogj. Nebo když apoštolowé a ewangelisté, ant geště ewangelia a listowé gegich psáni nebyli, austně lid w y u čo w a li: lid gim w ě řil, a poslauchal g ic h , a o - wšemt musel wěřiti a zachowáwati wše, což cjr kew předkládala, ačkoli to geště nikde psáno nebylo. Pročbychom tedy nynj teskliwě w y h ledáwali, b y lo -lib y wše, což cjrkew chwálj a w y měřuge, swědectwjm pjsma utwrzeno ? Mát ona nynj tuž h law u , kterauž měla w prwotnjm čase, a týmž duchem praw dy se zp raw u ge, kterýmž zprwopočátku byla zprawowána. T au přjčinau slowo gegj i nynj tu má wáhu a podstatu, kte rauž mělo tehdáž. Newědělibychom za c e lo , že listowé a p o stolštj a swaté ewangelium nezrušitedlná g sau p jsm a, kdyby nás wýpowěď cjrkwe tjm neugistila. Neb kdo byl přjtom en, když apoštolowé a ewangelisté p sali? A p roč ewangelium Nikode- o cj r k w i . 331 mowo nenalezá u nás takowé wjry, gako ew angelium Markovyo, aut Nikodém K rista widěl, Marek newiděl? U přjčině gest, že cjrkew ew - angelium Nikodemowo zamjtá , Markowo ale w počet praw ých pjsem sw atých potahuge. G alcož cjrkew blauditi nemůže, tak také gj toliko připadá práwo ustanow enj, kteráby se pjsma za božská m jti, a w galcém rozumu by božská pj sma wykládána býti měla. K dyby cjrkew nestanowila počtu a w ykladu pjsem sw atých : nicby u křestanů gistoty ne mělo. Tenby zagisté podlé ljbosti swé nowý zákon pow rhl, onen sta rý , a tenby t o , ono pjsmo w počtu a kanónu pjsem onen sw atycli zahrnuto býti tw rdil. T enby opět tak , onen ginák pjsma wyldádal. Staloby se tolik éž, ž e - by každý pošetilec — nemotorný pjsmům d a - wal rozum , a pak gimi bezbožne učenj ahiozne neprawosti swoge obraňowal. B yli—li giž za ž i- wobytj apoštolů lidé nerozwážliwj, gešto pjsem sw atý ch , nemohauce gim pro nezřeted ln ostgegich rozum éti, zle užjw ali: coby se w p o to m njm čase bylo nestalo, kdyby každý swůg smysl smyslu cjrkwe podrobili byl nemusel ? Apoštol hlasitě napomjná a p ro s j: „Buď wám o to pjle, abyste zachowali gednotu du cha swazkem pokoge; gako gedno gest tě lo , a gedin d u c h : tak powoláni gste w gediné nadSgi powolánj sw éh o; geden gestit pan, g ed n aw j- 332 Pogedná;uj r a , geden k ř e s t/' Efes. IV. newážj tohoto slowa A wšak h eretici apoštolského. Necht ale smyslj, což gim koli gest ljbo : nemůžet býti to lik cjrk w j, kolik powstawa bludných u čen j, a kolík roztržek se čin]. Mnoho sice na oboru zeniS gest zwláštnjch cjrkw j, poněwadž mnoho gest spolků a zbom wěřjcjch : než ti wsickni, w gedné prawé náležj , po wjře sto g jce, k gedne cjrkwi celém swětě sw§tým obecenstwjm swázané. Gedin Bůh gedinu má cjrkew. T ato gediná cjrkew gest t a , kterauž toho weku na pak šeho kacjři papežskau nazjw agj, m y ale ap o štolskau a katolickau nebli wšeobecnau gmenugeme. T ato katolická cjrkew , slaupem gsauc p raw d y , rozličným i útoky leč kacjřů leč poha nů wždy sice truděna b y la , předce wšak stala a nepřemožená zůstala, a zůstane po wélcy. T ét sljbil K ristu s, že „s uj bude po wšecky dni až do skonánj sw eta.“ Mat. X X V III. „B rány pekelné nepřemohau g i.“ 2, O njto ře k l: Mat. X V I. Počátek a wýklad pjsma gíagoiskcho. Od D ra. Jo s. Z ieglera, děkana w Chrudjmi eic. MLdyž swatj otcowé Benedikt III. a Mikoláš I. po sobě cjrkew ICristow u, Ludwjk II- cjsarstwj západnj, a Michal III. pod poručenstwjm swé n a - božné matky Theodory, přjtelkyně o b razů , sarslwj wýchodn] zpraw ow al: spodin nad rozlehlým i c j- shtowal se Ho národy Slowanskymi, wzbudiw dwa bratry Konstantina , pozdegi \v íijnič Cyrilla uazwaného, a Metodege, rodilé z Thésaloniohu w Macedonii , aby gim ew angelium kázali , a ge lc spasen] wěčnému wedli. K on stan tin, podivným i dary ducha nimiž se giž ozdobeny, mladosti skwel, dosáhl prawem čestného přjgmčn] Filosofa, kteréž na cjsarskem dwoře byzanlinském ho znamenalo. welmi učeneho duchownj- T ito učen] bratři, swaty biskup Cyrill KvQij./.og a sw. Metodeg Ble-Dodiosi arcib i skup Morawský a Fanoušky, obrátili w polow ici dewátého stoletj Slowany na w]ru luesianskau, a dali gim w gazyku Slowanskéni (w Srb sko - W olharsko - Macedonském nářecj) liturgii, kteráž podnes šest a třid cet milionů Slowanů w Pius]cli, wýchodnjm Polsku, wychodnjcli a p o ledujch Uhřjch, we W olhařjch, w Srbsku, BosnS, w černoliorsku (Montenegro,) a z částky w Dal m á cii, w pomeznj C harw ácii, a w Slawonii wzděláwá, Sw. Metoděg četl také mši swatau w řeči Slow anské; což wšak kiiíížj latiuštj, kteřjž takc národ Slowanský na w]ru o b ra ce li, nelibé ne sli. Nescházelo křiw ých žalobnjků, kteř] M etoděge znow ého učen] winili, a i čten] mse sw ató w řeči Slowanské tupili. Pročež psal papež Jan Y1ÍI. roku 8 7 9 . Metodegowi, a obeslal ho , 334 P o g e cl 11 á u j (Io fííma, aby se osprawedlnil. „ A u d im u s, (p jše s užasnut jm papež we swém 195tém listu dne 14. čerwna 8 7 9 ) quod m is s a m ca n tes in l i n g u a b a r b a r a , h. e. i n S la v í n a l i n g u a . U nde ja m U teris per P a u lu m episcopum A n c o n it a n u m (kterýž roku 8 7 8 . do Konstantinopole byl poslán) tibi d irectis p r o h ib u im u s , l i n g u a s a c r a m i s s a r u m so le m n ia ne in ea celeb ra res, sed vel i n l a t i n a , vel in g r a e c a , sicut ecclesia D ei, toto t e r r a r u m orbe d iffu sa et i n o m n ib u s g e n t ib u s d ila t a ta c a n t a t . (Indict. X IL Goldasti bullarium Tom . 1 6 . pag. 1 6 9 ). Fleury Na čež (Hist, eccles. Tom . 8. liv. 5 3 . pag. 7.) krátce připomjná. v A p p a rem en t le pape J e a n n e savait p a s , que de t o u t tem ps les S y r i e n s , les E g y p t i e n s et les A r m e n i a n s a v a ie n t f a i t I' office en le u r l a n g u e Metodeg wydal se na cestu do íijma, a b rá nil se tak štastně, že se papež we swém psanj Swatoplukowi, králi M orawském u, měsjce čer wna roku 8 8 0 . zaslaném docela ginák progewil, ř k a : „ L i t e r as S la v o n ica s a 'Constantino Philosoplio r e p e r t a s , quibus Deo laudes debitae r e s o n e n t , j u r e la u d a m u s ,e t i n eadem lingu a C h risti D o m i n i n o s t r i p ra e c o n ia et o pera u t en a rren tu r , ju b em u s . Neque e n im tribu s t a n t u m , sed o m n ib u s l i n g u i s D o m i n ů m lnud a re , a u c t o r it a t e s a c r a m o n em u s, quae p r a e cipit d i c e n s : la u da te D o m i n ů m tes , et collaudate einn o m n eš om neš g e n po půli. Et O počátku pjsma glagolskélio. Apostoli rep le ti S p i r it u sa n cto locuti š u n t om nibus li n g u is m a g n a l i a D e i . lus coelestis 335 H in c et P a u quoque tu ba i n s o n a t , m o n e n s . o m n is l i n g u a c o n fit e a t u r , quia D o m in u s n o ster Jesus C h ristu s in g l o r i a est D e i F a t r i s . D e quibus etiam lin g u is i n p r im a a d C o r i n thios epištola satis et m a n ifes te nos- a d m o n e t , quatenus lin g u is a edificem us. Nec loquentes ecclesiam sane f i d e i vel D ei d o c t r in a e a liqu id obstat, sive JVLissas i n eadem Slavon ic a l i n g u a c a n t a r e , sive s a c r u m ev a n g e li u m vel lectiones d iv in a s n o v i et veteris te- s t a m e n t i bene t r a n s la t a s et in t e r p r e t a t a s les e re, a u t alia h o r a r u m officia l e r e : q u o n ia m qui f e c i t o m n ia p sa l- très lin g u a s p r i n c i p ales, H e b r a e a m scilicet , G r a e c a m et L a t i n á m , ipse crea v it et alias o m n es a d la u dem et g lo r ia m s u a m Epist. 2 4 7 . Nicméně neopominul papež gazylc latinský obzwlástně scliwáliti, tloklaclage : MJu b e m u s ta rnen, u t in om nibus ecclesiis t e r r a e v e s t r a e p r o p t e r m a jo rem h o n o r ificen tiam e v a n g e liu m l a t i n e le g a t u r , et p o stm o d u m S l á v o n i c a l i n s u a t r a n s la tio n i n auribus p op u li, la t in a v erb a n o n in t e ll ig e n t is , a n n u n t i e t u r ; sicut i n quibusdam ecclesiis f i e r i tibi et judicibus tuis v id e t u r . E t si p la cet, Æ i s s a s la t in a li n g u a m a g is a u d i r e , p ra e c ip im u s , u t l a t i n e Alis s a r u m tibi S o le m n ia celebrentu r>lL Liturgie w řeči materské mezi Slowany se zmáhala, tak s ic e , že i w Čechách w klášteře Sázawském, od wéwody Břetislawa I. roku 1039. založeném Benediktini služby božj w gazyku Slowanském konali, gicližto prwnjm opatem byl swatý Prokop, rodilý ze wsi Chotanifě nedaleko Plaňan, kterýž se z mládi do Uher mezi Slowany dostaw, literám Slowanským na W ysehradě při Dunagi se byl naučil. Nicméně liturgie Slowaiiská došla také h o gných nepřátel a odpůrců. Nytranský Giž W ichyn, biskup w IJhřjch, (na gehož odpor si arcibi skup Metoděg u papeže stěžowal,) byw snad p o chwalau od papeže Jana Y III. gazyku- latinské mu we psanj Swatoplukowi 14. čerwna 8 7 9 . da ném uděleriau pohnut, liturgii Slowanskau we swém biskupstwj zawrhl. *) Arcibiskupowé S p alatránStj w Dalmacii na začátku desátého sto let], zgewně se gj zprotiwilí, a okolo roku 1 0 6 0 . byl Metodčg w Spalatru gako lcacjř odsauzen. od sněmu cjrkewnjho „ L i t e r quae (pjše T o máš, arcijahen Spala íránský we swé historii S a íonské) hoc siqtlidem f i r m a t u m est et státu-* t u m , u t nlillus de caetero in l i n g u a S l a v o n i c a -praesumeret d i v i n a m y s t é r i a c e leb ra r e , n is i t a n t m n in la t in a et g ra eca ; nec a - # ) Cyrill und Method, der Slawen A postel. Von Jo s. D o bjow sky. Prag 1 8 2 3 . Cyrill und Method, d er'S law en A postel. Von F r. Richter. Olmiiiz 1 8 2 5 . S . 3 9 . liquis e j u s d e m sacros o r d in e s. li n g n a e prom overetur ad D ic e b a n t e n im , G othicas l i ter as (Tom áš má Gothy za Slówauy) a quod a m JVleihodio h a eretico fu is se r e p e r t a s , qui mtrtta c o n t r a catholicae f i d e i n o r m á m i n e adem S l a v o n i ca l i n g u a m e n t ie n d o con- scripsit • quam ob r e m d iv in o judicio r e p e n t i n a d ieitu r m o ř t e fu is se d a m n a t u s .(l Poděšenj duchowenstwa Slowanského w Dal mácii bylo w šeebecné; nadarmo wolalo k pape ži o pom oc a ochranu. Papež sám literaturu Slowanskau pokládal za nález ariánských Gothů. Gaká Slowanůw odewšad stjhaných byla obrana? — Pjsmo glagolské neboli dalmaťské anebo Je ronymské, gehožto půwodcem sw atý Jeroným, rozený Dalmáta, gnrju byl, a gehožto slowa w listu Sofroniowi psaném , že pjsmo swym v l a stencům „ li n g u a e m eae liom inibusu přeložil, o Dalmatech slowensky mluwjcjch byla. *) Odwolánj na otce cjrke-wnjho wykládána způsobilo Slowanům pokog, a došlo wjry a pochwaly, tak * ) Slaw in. B o ts c h a ft ans B obměn an alle Slawischen V ö l k e r. Voii Joseph Dohrowsky. Prag 1 8 0 6 . S 2 4 . G lagolaica. E in Anhang zum Slaw in. Prag 1 8 0 7 . Mlmvnice c ili saustawa Českého gazyka od Wáclawa Hanky. W Praze 1 8 2 2 . — Manuscript. H ohen furt. Josephi Dohrowsky In stitutiones linguíe slavic* dialecti veteris. \indohon« 1 8 2 2 . pag. V . sice, že pozdégl i papežowé liturgii dalm atskoslowanskau, gakožto djlo swatého Jeronýma so bě obljbili a za hodnau swé ochrany uznali. Roku 1 2 4 8 . dokonce potwrdil papež Innocenc IV . wýsadu od swého předchůdce Jana VIII. danau, a powolil biskupowi Senenskému (Senia, Seguia, Zeng) užjwánj pjsma glagolského a řeči slowanslcé p ři mši swaté, bullu swau začaw tě mito slo w y : „ P o r r e c t a nobis tu d -petitio continebat quod i n S la v o n ia (totiž w Dalmácii a w I lo r ■watech) est l i t e r a specialis, qtidm illius t e r - r a e cle ric i se h a b e re a beato H ie r o n y m o 'asseren tes, earn o bserv a n t i n div inis officiis c e le b r a n d is .(i Slo\yá ta nám ukazugj stářj austnjho učenj, které se u Glagolitů Dalmatských (to gest : o něch kněžj, kteřj z misálů slowanských podlé o byčege íijmského mši swatau čtau) až na arci biskupa Záděrského Matauše Karamana, (druhého oprawowatele misálu glagolského w lijme 1 7 4 1 . 4 . a wydawatele abecedy Jeronymské a Cyrillské \v lijme 1753. zachowalo. Dále prawj papež Innocenc IV . \v podotče né bulle : „N os i g i t u r a t t e n d e n t e s , qiiod s e r m o r e t , et n o n r e s est s e r m o n i subjecta, li— c e n t ia m tib i i n illis d u n t a x a t bi de co n su etn d in e p a r t i b u s , li— observantur praem issa, d u m m o d o se n t e n t ia ex ipsiiis v d rieta te lite - r a e n o n l a e d a t u r , a u c t o r it a t e p r a e š e n t iu m con- cedim us p o stu la ta m . (Reguald ad annum 1248. Ni 5 1 .) Roku 1 3 4 8 . dostali na žádost K arla IV 4 cjsaře a krále Českélio , Benediktini ‘w Praze na nowém Městě \v Slowanech powolenj od papeže Klementa V I., toliko gazykem Slowanským, wšak podlé obřadů Rjmských zpjwati a mše swaté slaužiti. T ito mnichowé swé knihy pjsm em gla- golským psali. universitě Nacházj se podnes na cjs. král. Pražské djl starého zákona literami glagolskými od těchto ta 1 4 1 6 . krásně a Slowanských mnichů lé nákladně w gazyku S lo - Kardinál Jan Bona mluwj o ře či Slow an- wanském psaný. ské, gakožto o wšeobecné řeči cjrkewnj mno hých národů w stoletj sedmnáctém : „A liae n a tiunes s u n t , quae , qu am vis a lteriu s li n g u a e sint, G raecorum t a m e n ritib u s a d h a e f e n t : R o x o la n i in-primis seu JMoskovitae, qui cum ep isco p i g r a e c i et sch ism a tici p r a e d ic a tio n e a cu ltu id o lo ru m ad C h r is t i f i d e m c o n v e r - si f u e r i n t , ab eodem G r a e c o r u m r it u s acce- p e r u n t et adliiic r e t i n e n t , s e r m o n e l l l y r i c o . — lid e m r it u s eadem l i n g u a i n u s u s u n t a p u d C h ristia n a s T a r t a r o s c i r c a T a u r i c a m C h e r sonesum, a p u d Circassos, et qiiasdam P o n t i — cas n a t i o n e s : ilem que i n S erbia, M y s i a , B os n ia ., B u l g a r i a , Russia m i n o r i , R e g i P o lo n ia e subjecia, in V olhyn ia , P odolia, et p a r t e quadam Liithuaniae, et in aliis f i n i t i m i s r e g i o Casopis j>, K atol. Duch. 111. -**• 2 310 P o g e dná a ) nibus. I n lstrici v e r o , in L i b u r n i a , et in D a l m a t ia litt o r a li M i s s a et alia O fficia l i n gua qnoque r itu s Slav onica K ’t r ' m a n u s lin gu a in est. c e lé b r a n t u r , Coepit a u tem seci haec sa cris ecclesiae f u n c t i o n i b u s au * d i r i saeculo n o n o , quo M o shovit as C h r is t i a riae r e l i g i o n i tio m en dedisse r o n i u s i n a p p e n d ic e T o m i V IL o sten d it Ba— de R u thenis a Sede Apostólica r e c e p t i s ( J u a n n i s B o n a R e ru m l i t u r g i c a n a n líber p r i m u s , c a p u t IX . IV. p a g . 2 í 5 . ) Náklonnosti, klerauž Swatost papežská služ bám božjm Slowanským, ge powoliwši, na g ewo dala, gest také to důkazem, že se w lijme \v kostele sw. Jeroným a, kterýž se proto kostel Slowanský, la chiesa di S. G iro la m o d e g li S c h ia v o n i, nazjwá , podnes na swátek tohoto swatého p ři slawné mši swaté epištola a ew angelium w oliogj řeči, zpjwagj. clesia w Slowanské a latinské, „ V ig o re eju sd em S. H ie r o n y m i m a n a e urbis festo p r iv ile g ii i n ec~ I lly r ic o r u m a lm a e Ro ip siu í San cti, d u m cele- b r a t u r m issa so lem n is, c a n i t u r id io m a te i l lyrico epištola i n ch o ro ab u n o ex b en efi- ciatis ejusdem ecclesiae, "Evang e l i u m vero ab u n o ex c a n o n i c i s ; et a subd ia co no ea d em ep iš to la i n id io m a te E v a n g e l i u m in eodem sícut et id io m a te a diácono P. NLerati T o m . I. p a r t . I. lim in ar. N . 29. la t in o , le g it u r observat. prae- T akto Síowanská, gindy pronásledowaná li turgie a litera glagolská nabyla zgewné přjzné a podpory Řjmské ! S ta ré -li gest pjsmo glagolské? — Někteřj ž učených se domnjwaoj* že gest staršj, nežli cy~ rillské, někteřj saudj, že gest s cyrillským stegného stářj, a ginj opět geho počátek do sto letj dwanáctého nebo třináctého ldadau. Zastaw atelé wysokého stářj bukwice (lieb nzbukowidaru, to g est: abecedy glagolské) o d woláwagj se na žaltář gíagolský podlé přeloženj sw. Jeronýma, gegžto ku přepsánj obdržel Ra fael L ew ák o w ič, rozený Horwat, arcibiskup A chridský , od Jana M arnaw iče, biskupa B osin - skélio, tři léta po wydánj misálu roku 1 6 3 1 . Popsánj Lewákowičowo tohoto žaltáře zach o - wal arcibiskup Záděrský , Matauš Karaman we sw ých C o n s id era z io n i, čili I d e n t it a d ella iiríg u a lite ra le S la v a , a bibliothekář w íijmě, Asseman T . IV. p. Vatikánský 4 4 3 . byl na p e r- gaménu lilerami glngolskými psán od Mikoláše, klerika z ostrowa Arbe roku 1 2 2 2 . za papeže Honoria , a za cjsaře Fridricha Roberta, za krá le Uherského O ndřege, a za arcibiskupa Spalatránského Guncela. T o se prawdé podobá , an giž před powolenjm papežským r. 1 2 4 8 . litur gie Jeronymská sem a tam tíwedena byla. Mi koláš Arbenský pak w předmluwě doswědčuge, že tento žaltář wěrně přepsal ze staršjho žaltáře slowanského, kterýž rozkazem a nákladem T h e odora , poslednjho arcibiskupa Salonského psán byl. Lewákowič aKaranian nepochybug] o praw dé swědectwj Mikoláš o w a , a kladau Theodora, gakožto poslednjho arcibiskupa Salony, okolo roku 6 4 0 . ro zb ořen é, do sloleíj sedm ého, dwe stě let před swatým Cyrillem , 2 2 0 let po smrti sw. Jeroným a. Iíaram an g istj, že tento staršj žaltář překlad sw. Jeroným a obsahow al, an C y rill dwě sté let pozdégi žiw byl. Též L ew ák o wič se nezpjrá, sw. Jeronýma za puwodce toho to přeloženj slowanského uznali. Pouéwadž L e wákowič tohoto žaltáře několik niésjců sám u žjw a l, zasluhug) geho slowa našeho pow šim nutj: „ Quis f u e r i t la u d a ti p s a lt e rii a u c t o r , quisve illu d i n l i n g u a m sla v o n ica m t r a n s tu lerit, et illo v o lu m in e fa s s u s sum č e r t i a llqu id libens non posse et hoc f a t e o r , m e asserere. a d m is e r i m , fu is s e B i e r o n y m u m no- s t r u m , tu m p ro p le v c o m m u n e m clesiae illy r ic a e A t v erv v u lg o et ec- o p in io n em , tum etia m p r o p t e r o m n i m o d a m ejusdem cu m f o n t e H ebraico et l a t i n a H i e r o n y m i ex H ebraeo cuncorcliam . Qua vel hoc iinu m c o n v in c it rat,io>.\e, quisquis f u e r i t quando i n t e r p r e s , illu m vel v e rsio n e m a n ife s t a illiu s a li~ H e b r a e a m , vel L a t i n a m , vel u t r a m q u e l i n g u a m p erfe cte ca lluisse, ' n ecessa rio d ic e n d u m est. a u te m fa c u lt a t is et ’l i t e r a t u r a e E ju s m o d i v irů m , tnodo a pu d ll ly r i o s et S l a v o s , sed Latino,s quidem , neque ne non a pu d a n te , neque post ae~ t-atem p r a e fa ti S a l o n it a n i a rch iep isc o p i n u l lu m in v en io , p r a e t e r H i e r o n y m u m , cujus clurm itio n e m a nn is abitus T h e o d o ř i secutus est.“ d u cen tis c i r c it e r Dále prawj Lew ákow ič, čemu se z toho žaltáře glagolského naučil ; m e zi giným i: „ p l u r i m o r u m p sa ltcrii, tu a n quod R o o in s e rtio n est brev ia rio , lo c o r u m , quae discordabant., a d v u lg a ta e ed itio n is e x e m p la r a c c o m e d a t io n e m .“ Owysokém stářj pjsma gla golského pj.še giž W iljm Postel we swém spisu: L i n g u a r u m X II, c h a r a c t e r ibus d i f f e r e ň tiu m a lp h a b et u m . P a ris iis 1 5 3 8 . 4. Hrabe Klement Grubisič připisuge we swém spisu: „In o r i g i n e m et h is t o r ia m S la v o n ic i G la g o litici, disquisitio. vulgo a lp ha beti H ie r ony m i a n i Venetiis 1 7 6 6 . 8. pjsnxo glagolské Fenisiowi z Frygie z časů pohanských. Maximilian Šimek, professor we W j č l u i w olilásenj swélio zpytowánj slowanské ře či 1 7 8 3 . zastáw á, že azbukw idar, neboli bukwice gest staršj, nežli pjsmo řeckocyrillské. P. Geláz Dobner wykládá litery glagolské w tlyaclochu Bartoloměge Paprockého z Glogol a z Paprocké wůle w P raze 1 6 0 2 . str. 3 6 3 . z a č te ny Piuthenské, a twrdj w pogeduánjch České Spo lečnosti wěd gest roku 1 7 8 5 ., že glagolské pjsmo staroslowanské , kteréž pozděgi w cy rill- ské , čili w azbuku proměněno bylo. Dr. Karel Bohuslaw Anton we swém sp isu : „Erste Linien eines Versuchs über der alten S la wen Ursprung, Sitten, Meinungen und Kenntnis se. 2. T h . Leipzig 1 7 8 3 . 8. S. 1 0 3 . — saudj, že pjsrao glagolské gest staršj, nežli sw. Jeroným, a že gest půwoduj starodáwnau abecedau. P. Fortunát Durych pjše sice we swé d issertacj de S la v o - B o h e m ic a s a c r i codicis v ersio ne P r a g a e 1 7 7 7 . 8 . , že pjsmo glagolské z c y rillského powstalo : „ H ie r o n y m i a n i , v u lg o Glae o li t i c i c h a r a d e r e s n o n cum G r ubis icio ex O R u n i c i s , sed cu m P as tricio ex C y r illic is liter is r e p e t u n t u r Nicméně swé mjněnj změnil, psaw po třinácti le te c h : B iblioth eca S la v ica antin u issim a e d ia lecti c o m m u n is et ecclesia sticae u n i v e r s a e S la v o r u m g e n t is Cap. I. „ V e r is i m ili o r illa opinio v i d e t u r , quae C y rillo et M e t h o d io o r i g i n e s u triu s q u e a lp h a b eti ita d e f e r í , ut C y r ill u s a u c t o r sit f i g u r a r u m sonos Slavis p r o p r i o s repraesentantium A lp h a b eti g r a e c i saeculo IX , et. f o r m i s u s u r p a tis ad-~ a p t a t a r u m ; M e t h o d i u s vero e a r u n d e m f o r m a r u m S l a v o n ic a r u m p r o p a g a t o r , sed ex ig u a qua— d a m co m m u t a t io n e , quae a lt e r i alphaheto c u i dam v e t u s t o , Oscis , R u n is , R h e t h r a r i is q u e sim ili, a p t i o r sit l i n e a r u m r e c t a r u m m a gis quam c u r v a r u m d u e tu , quo d u a e vel t re s liter a e i n m o n o g r a m m a co ire v a le a n t . — -=» Com ilis C le m en tis Griibisicii i n o r i g i n e m et h i st o ria m a lp ha betic i S la v o n ic i g l a g o l i t i c i , v u l g o H i e r n n y m i a n i disquisitio etsi q u a s d a m a ssertiones in se c o n t in e n t , qu ibn s'a ssen tiri non. p o ssu m ; hujus t a m e n v i r i siib f i n e m p r o p o sita opinio m a x im a ad v eritatem a c c e d it . F a tcbnr, est e t e n im p ro v e r it a t e s im p liciu s a~ send u m , ante annos tred ecim m e n o n d u m exp e r ie n t ia ed o clu m , q u a n ta lu x rebus s la v ic is ex l i t e r a t u r a s e p t e m t r io n a li a cceda t, G r u b i sicii argum enta inde in n ix a , ety m o lo gia e a u d a ciu s su b- etiam ab ista o p in io n e r e d d i - d e r u n t a lie n u m , quam certis m o n u m e n t i s et r a tio n ib u s c o n f i r m a r e studebo : n i m i r u m f o r m ani scrib en d i g l a g o lit ic a m R u n ica e s i m ile m a M e t h o d io e m e n d a t a m atque serv a to R u n a rum f u n d a m e n t o c a llig ra p liico S t a f G othis, et Slavis id e n t id e m S t a w n u n c u p a t o ex C y rillicis f o r m i s lo c u p le ta t a m , et so n is s la v o - n icis a p t a t a m fu is se Že základem liter cyrillských bylo pjsmo mnohem staršj, a že Slowané giž za časů hanských před sw. Cyrillem po a Meloděgem p j smo znali (gakkoli se dom yslili nelze, ru n sk é-li, ruthenské, indickoslowanské, čili giné) znstáwá mnoho učených našeho Ignác Beneš ruský tjř; w ěk u : Chodankowsky, RakowScký, Mikoláš Karam zjn, cjs. letopisec, Alexander a ry~ Semenowič Šiškow, ry tjř, skutečný státnj rada ad m irál, minister, a přednosta akademie w Rusjch a doktor Josef Jungman, c. k. professor human t ii) na staroměstském gymnasium w Praze, lete» r ýi poslednj we swé wýborné historii literatu ry České 1 8 2 5 . str. 3. 8 . p raw j: „Uměnj pjsma až clo wěku dewátého Slowanům odpjragj; c o ž 1 wšak gen domysl gest, nebo! Wendowé u Bal tického moře pjsmo znali, a na gegich bůžcjch nalezeny gsau nápisy. Staroslowanské pak pjsmo, \v sobě tak dokonalé, aby geden člcw ěk, cizj ro dem i •vvychowánjm, třebat se slowansky byl na učil, sám wymygliti, njm ziiamenitau část pjsma s\v. přeložili a sepsati, w národu čjsti neuměgjcjm ge uwesti, a to wšechno dosti w krátkém ča se dokázali m ě l, k tomu silné wjiry p o třeb a!“ T akto učenj připisugj wysoké stářj netoliko pjsmn cyrillskému, ale i glagolskému. Giného do cela smeyšlenj o stářj liter glagolských gest Jan Linhart Frisch, a Dr. Josef D ob rovsk ý. Frisch, kterýž v:jce slowanských nářečj w še sti program ách 1727. — 1 7 3 6 wyložil, prawj W program e prwnj, nadepsané : „O rigo ch a r a c t e r is S la v o n ic i, v u lg o d ic t i G yrillici p au cis g e n e ra tim m o n s t r a t a , o rtus c h a r a c t e r is v u lg o d ic t i s i n g i l l a t i m d escrip tu š. v ero et p ro g re ssu s g la g o iit ic i p lu ribu s E e ro lin i 1 7 2 7 . cu m tah. a e r i in cisa : „Apices c h a r a c t e ris c y r illic i h eneficio aliquot t y p o g r a p h i c a r u m o f f i c i n a r u m a p u d ít a lo s et Russos m a n s e r u n t i n c o n t a m i n a t i et i r r e t o r t i , I n m a n u s c r i p t i s vero p a r t i m p e r ca la m i m e r c e n a r i i f u r o r e m c a l l i g r a p h i c u m et t a c h y g r a p h icu m , h oc est : per e o s } qui vel in u t ile m ' li t e r a r um o rn á tů m vel majiis e s c r ib e n d i c e le r i'a t e l u c r u m ajfcc 1t a r u n t ; p a r t im p er s c r ib a r u m irnperitiám et ' * o p o čátk u pjsm a g lag olsk éh ó. 347 n e g l i g e n t i a m adeo m u ta tu s est, nt ex eo a liu s et quasi n ó v u s ortus šit. — A ccepit quidem hic c o rr u p tu s s c r ib a r u m S la v o n ic n r u m cha~ rcicter n o v u m n u m e n et vocatus est g l a g o l i c u s sen g l a g o l i t i c u s , sed la tet sub f i g u r a r i n n ejňs la r v a vetus et g e n u in u s C y rillicu s, qui l i n e a m e n t o r u m qualitate f e r e amissa eund em . t a m e n c o n s t a n t e r o r d i n e m , ea n dem p r o n u n c ia t io n e m , id em li t e r a r u m n o m e n quam v erissim os o r ig in is testes rětin et. tanIn iisdem etiam r e g n i s et -provinciis , quibus g la g oliticas lite ra s s c rib a ru m in s a n ia obtrusit, C ro a tia e s c i l i c e t , et D a l m a t ia e aliisque C y r illic u s s im u l ut a rch ety p u s in usu f u i t , — Qui H ie r o n y m o hujus c h a r a c t e r is g la g o lit ic i i n v e n t i o n e m t r i b u u n t , v o c a n t eum H iero n ym i a n u m , sed f r u s t r a d i s t i n g u u n t eum a Gyr i l l i c o , equo ortus est, et ita m u lto j u n i o r est.11 Dr. Josef Dobrowský, zastáwage, že se Slo wané teprw gako křesíané psáti učili, začátek pjsma glagolslcého připisuge onomu wělcu, w němž se Dalinaté na otce cjrkewnjho sw. Jeroným a, g a Jcožto překladatele pjsma swalého do slowančiny odwoláwali, totiž od roku 1 0 6 0 , — až do roku 1 2 2 2 ., poněwadž před rokem 1060. nebylo G lagolitům třeba na sw- Jeroným a se odwoláwati; od roku pak 1222. máme giž žaltář od Mikoláše, dacliownjho z ostrowa Arbe literami glagolskými psaný. S tejn é s Dr. Josefem Dobrowským smeyšlenj progewil Dr. Pawel Šafařjk, professor na gym n asiu m dému Nowosadském w U h řjch , we swé kaž učenému Slowanu důležité knize: Ge- schiclite der Slawischen Sprache uud Literatur nacli allen Mundarten. Ofen i8'26. str. 1 2 0 .1 2 1 . 2 3 7 — 247. Důležitost pjsma glagolského, njmžto se w Dalmácii staroslovanská liternj řeč podnes za- chowala, geliož řjmštj katoljci w Dalmacii a Cliaiw ácii u žjw agj, gimž se mše swaté slowanské čtau, a zwláštivj přjzeii a w ýsada, klerauž gemu sama stolice apoštolská ku poctenj národu slowan ského gest prokázala , powzbuzugj n ás, aby chom se o wfitšj geho powědomost snažili. *) Neystaršj misál glagolský byl tlačen roku 1 4 8 3 ., gest tedy o osm let staršj, nežli prwnj žal tář cyrillský, w-Krakowě roku 1 4 9 1 . tlačeny, a o sedm let sta ršj, nežli prwnj kalendář polský, tištěný w Iírakow ě 1 4 9 0 ., ale o osm let mladšj, nežli prwnj zákon nowy česk y, tištěny roku 1 4 / 5 . w fol. 2 0 9 listů. Modlitba Páně wglagolskéni misálu w B enát kách r. 1 5 2 8 . tlačeném zuj takto : Otče náš, iže je.si na nebesich, sweti se ime tw oje, pridi cesarastwo tw oje, budi wola twoja * ) K tomu cjli poslaužj nám : Compenrliata Historia gentií Slav * Georgii Papáuek, adjcctis notis Georgii Sklenař. T y tnavte 1 7 9 3 . pag. 2 5 5 — 264. jako na nebesi i na zemli. Chleb náš wsedanni claj nam danas, otpusti i nam cUgi naše, jakože i m yotpuščajem dlžnikom našim, i ne uwedi nas v? napast, no izbawi xxas ot neprijazxxi. 3, 0 přednášenj katechetickém. P o g e d n á n j z oboru w y c h o w a t e l s k é h o . Od Jana Jaw orn ick eho. (Poferacowánj) * ) II. 0 biblických přjbězjch. Bibličtj přjbéhowé gsaix ono sláwonosné s to giště na saubogně, pod gegjžto praporenx ninozj Katecheté nxnj se býti železnými reky, k nimž ani luk, ani dřewce moci nemá, a lcdežt se w lastnj prawicj swau wěncugj bobkem. — Ginj u - prchagj lc nim co do přjstawu odpočinutj, w g e Ixožto hradišti po pracném kololánj w mizerné lcatechisacj sobě oddychugj , gsau ce nápodobní n e - zběhlým plaw cům , kteřjž xxedůwěřjce se xia dý má nj nepřehledného íxioře po žilách po m oři se *) Cfr. II. rořnj běh, 1 8 2 6 . swnzek 1 nj, str. 1 0 3 — 1 2 5 plaz,]. — N enj-lit ono sebemilenstwj hrdé mysli, a toto bázliwost p an ick á, obé pak progewenj neznámosti aučele , pro kterýž se biblictj přjběIiowé w katechisacj uwozugj? — Get to weledústogný předm ět, od Boha wšech Bohu uspořá daný w ů b e c, a galtož dj kniha rI obiašowa z w l á š t : . „T o to pokušenj proto naň. (Tobiáše) dopustil Bůh, a b y p o t o m n j m l i d e m dá n b y l p ř j k 1 a d t r p ě l i w o s t i , gako i sw. Jo b a.“ Eyhle záměr biblických přjběhů! Tjm -li ale záměrem wšechněch biblických přjběhů lze uw ozow ati? Nikoli, potřeb jtwfelmi šetrně ono ho podobeustwj pozorow ati: , , Podobno gestkrálowstwj nebeské sjti wpuštěné do moře, a ze wšelikého plodu rybjho shromážďugjcj, klerauž když naplněna b y la , wytáhfe , a podlé břehu sedjce, w y b r a l i dobré do nádob, zlé pak preč zaw rhli.“ Pročež strany biblických přjběhů nadestjragj se nám uásledugjcj o tá z k y : 1. Co musegj bi~ bličtj přjbehowé do sebe zaw jrati, aby učitel náboženstwj při katechisacj gich použil? rak 2 . Kte ge wyprawpwati bude ? 3. K dy a k čemu může gich Katecheta obzwlášíně potřebow ati? I. Že wšickni biblictj přjbehowé pro děti psá ni negsau, zbytečné byloby připomjnati wpjsmn sw. zběhlému. Pročež u w y b : r á n j gich k rá- Čegme pozorně a opatrně, ukládagjce sobě za p ráw idlo, co následuge. h u , kterýž a. Nesaheyme po p řjbě- schopnosti djtek nřesahusje , aneb snadně w ín skrowničkau schránku poznán) gegich se uložili nedá. W okresu dětských schopnost) lež) p říb ěh , giinž se buďm ladistw é zkusenj g e ¡ricli zanášj, a neb gxra známé okoličnosti zaw jr á , gako u př. přjběh o mladosti Ježjšow e, o synu marnotratném, o Josefu Egyptském . Tako vých wšak přjbéhů w pjsmu sw. pořjdku. — Neywjce gich zanásj se wyprawowánjm skutků a žiwotopisů lidu dospělého; a tit se w te mjře ay okres schopnost) djtek přenášegj , w njž pogem »egich o prawosti neb neprawosli udalych činů zastaupili přiwoluge. Prw é než biblicky přjbeh ku katechisacj wybéřeme, musjme b) na to zře tel o b rá tili, zdali w něm o p r a w d u d ů l e ž i té n a u č e n ] , kteréž se na djllcy obrátili dá, obsahem g est, a sice tak zřegmé a swětlé, že «e tam teprw wnutkati nemusjme ; alebrž djtlcy po malém rozmyslu samy na n ěpřigjti, aneb le~ hýčlcým pokynutjm ge wynesli mohau. To na- učenj proneseno o ctnostech musj c) k nim plá polem zagjm ati, a nikoli od obgelj gich zaražel i ; progeweno o zločinech musj proti nim wy strážným štjtem , nikoli pak učitelem b y t i : a takt naučenj k ctnostem nepřeljčjm e, a w naučenj p ro ti neprawostem wšeho, cožby pocitu ne v in n ý c h pohoršilo, uwarugeme se. — Z tě c h d ů - wodů chtě wydati přjklad o poslušnosti p řed tý čilbych přjklad ízak ů w , kterýž nepečliw po bo ka olcowě k rá če l, a na prwnj otázku: Ey ohen "i dřjwj : kde gest obět zápalná ? ukogitedlné od p ověd í nedoslav , bezstarostné dřjwj k zápalu na horu nesl — — pi'jkladu o poslušnosti Abra h am ově ; ac tomuto výtečněgšj velkoduchosti potřeb] bylo, by sobě daný přjkaz neslýchaný naplnil. — Přjldadu o T h á m a r pominulbych v ž d y m lčenjm , z pij čin , kteréž se suádně po chopili dagj. Podobně lstiv ý ch auskoků pože hnaného J á k o b a , gichž zběhlost g ak k L áb an o v i , tak i bratru Ezavvu progew il; a bytbych uv o d iti ge přjčinu měl, ueinilbych to s neywětšj opatrnost], by dětem na mysl nevstoupilo, au Bůh v še ck o za slušné uznáwá, a takměř na dů kaz, an schwaluge wšeclco, Ják o b o v i požehnal; neb toby zgevně k nepravým představám o Bo hu, cnosli, nepravosti j p o ctiv o sti, a podvodu v e d lo . Táž opatrnost nadmjtá se v příběhu o vysvo b o zen ] synů Israe.Iských žebnosti Egyptské. — z slu W ůbec w ypravu- gjce přjběhy starozákonné vložm e se w p o v a hu a čas osoby, kteráž tak neb giůák gednala; a vyšetřugm e pilně, co za oněch časů, neb d o v o l e n o , alespoň z ohledu dětinného wěku, \v němž žili p rao tco v é lid s tv a , k vymluven] g e s t , také—li za našich časů dowoleno neb v y m luveno býli může. Kdoby na to zřetele ne bral, kdoby představy starOzákonnjků o nábo- žen stvj, povinnosti, ctnosti, a zv láště gioh před sta v y o Bohu v e v šem činěn] bezrozdjlu p ra vidlem křestanským učiniti chtěl, tentby zaČa- sté w nebezpečenstwjubjhal,zeby ž i d o w s t w j , nikoli pak k ř e s t a n s t w j učil. II. Co se tkne wyprawowánj biblických pí j běhit, odwoláwám se z částky na p rav id la, gež gsem o wyprawowánj giných přjběhů přednesl I tuto k r á - t k o s t , gsau podstatné prawowánj. přjměrnost wlastnosti a žiwost katechetu keho wy Předce wšak něco připomenu, co se mi za potřebné widj, anotby sem zwlašt pa třilo. Připomenut) mé docelnge a) p ř e d n á s e n j biblických přjběhů. sloh a Budiž p řed - nášenj K atechety přirozené, netiplawé a prosté. W šickni tém ěř bibličtj přjběliowé gsau dobře, někteřj wýborně wyprawowáni. Katecheta s b i - blj zdůwěřený wyprawnge přjběh gegjmi w lastnjmi slowy a wýznamy — pokudž djtkám sro z u m íte din ý — cizá a neznámá slowa od síran j; střeže se laudawosti anadutosti, nečinj dlauhých průpow ědj, a nerušj smyslu wtrušowánjm zby h) tečných meziprňpowědj, a t. d. I nemusjt K atecheta pokaždé sám přjběh wyprawowati, w tomt mu schopněgšj žáci rádi poslaužj. Tudy pak, že sobě Katecheta wyprawowati dáwá, d o cházj d w o g j b o p r o s p ě c h u . Ž áci učj se pronášeti swá myšlenj a slowa, a spolu přjběh hlaub w pamět sobě wtisknau , a tak uložj po klad užitečných biblických wědomostj. K ate cheta toliko tehdáž podporuge, kdyžby hlawnj wěc, genž k přjběhu co hlawnj částka k staw enj náležj, k opominut) přišla, c) T uto připadá 35 4 f og e d« á u j mi otázka: p o třebj-li přjběhu biblického se všem i v o w a ti? okoličnostmi až Gá praw jm : z následugjcjch d ů v o d ů : ku konci v žd y v y p ra- nenj zap o třeb j; a sice K aučelu swému ne- potřebnge Katecheta wždy celého p řjb ěh u ; dru hé : za přjčinau obšjrnosti t. g. vm jšenjm ne potřebných okoličnostj oslábne nek, gegž přjběh wywoditi má. hlavnj aučiPročež, než Katecheta přjběh w ypraw uge, prw vgšgtřuge pilné, co se z něho gako v y če rp a li dá, které o količnosti pominauti, kterých se gen dotknauti, a které gasnými a živým i barwami k vzhledu vynesti má. III. běh 11a K terak se wyprawowaný biblický přj žiwot žáků obrátili, a gim gako p řiv la st nili má, o tom w předešlém pokračowánj pod čjslem III. a — e. gednáno b y lo , čehož v š e ho tuto šetřili slušj. IY . I toho se tam dočteme, co gsme o tom p o v ě d ě li, k čemu se biblických přjběhů p o - třehow ali dá. T uto raděgi pokročjme k pi j kla du, abychom daná p rav id la živ ý m okem ( v 0- déwu praktickém , at tak djm), zřeli, kterakbychorn s biblickými přjběhy nakládati měli. Stalaby se lcatechisacj o tom, kterak se děti zach o v ali magj, když na rodičjch některau chybu neb malý poldjsek spatřj. Když pak byl Katecheta žákům ukázal, že nikoho pod nebem bez chyby nenj, že oni sami některé poskvrny 11a sobě magj, a žel -následovně nikoho pro ch y - o prednášenj katechetickém . 355 bu geho zamjtati, aniž komu se posmjwati sm jme — — zaugalby tu otázk u : Nem ohlo-liby se také stati, željy rodičowé waši také pochybili? Sm ěli-libyste ge proto zamjtati, neb gim se po smjwati? Nuže, by se nikdy tak nestalo, w y - prawjm wárn geden přjběh. W y t se pam atuge- te geště na onoho muže, který na poručenj bo~ žj weliký koráb zdělal, w něm s čeledj swau w potopě swěta při žiwobytj zůstal, ostatnj pak lidé wšickni we wodácli zahynuli. Powěz mi N. kterak se nazjwal onen m už? — „ N o e .“ — Noe byl muž nábožný, což poznáwáte z toho, že Bůh \ve swém uloženém trestu gemu tak welikau milost prokázal. I přihodilo se gediian, že tento nábož ný muž p o ch y b il; wšak a le , gak za to mám, z newědomosti pochybil. N o e byl o r á c , a pro tož gakožto muž pracow itý počal po potopě opět dělati zemi, štjpil také w in ici, a z hroznů wjno tlačil. Neznage ale moci toho owoce, a pige wj no — snad uhřátý — snad wjc než gindy — opil se a usnul. W e spanj buď rauclio geho, neb přikrytj odwinulo se, což se nikdý nestalo, když se na odpočinutj odebral. T o widěl geden ze sy nů geho, gménem C h á m , a co učinil? wal se otci swému spjcjmu. P osm j- Neslušné! to bylo, neb žádné dobré djtě neučiniloby toho. nemage neuctiwý a lehkomyslný C h á m Na tom dosti, powěděl to také swým dwěma bratrům, přiwedl ge k loži otcowu w tom úm yslu, aby také oni posmjwali se gemu. T ito ale byli uctiwěgšj/neb Časopis p. K atol. Duch. 111. 3 . 3 856 P o ge d náuj přikryli olce swého pláštěm swým, a tiše odešli. Procjtiw pak N o e po wjně, diwil se tomu, lá lo Jjy ho byl přikryl ; a tut zw ědél, co byl učinil C l i á m , a co bratřj geho S é m a J á f f e t byli učinili. Ipochw álil a požehnal tyto dobré syny, neuctiwému ale Chámowi domluwil ostře, a před powěděl gemu, že pro ten skutek gak on sam, tak i potom ci geho ani štěstj, ani požehnauj b o žjho mjti nebudau. I sám Bůh zgewil neljbost swau nad tjm skutkem C h á m o w ý m , nebí se wšeoko tak naplnilo, gak byl N o e předpow ěděl gemu.“ O djtky, budiž wam tento prjbeh w ýstrah au, neposmjweyte se chybám a poklj- skárn rodičů w ašich , sicby se wám rowně tak d á lo , gako Chámowj. Čj syn byl onen Chám? — K terak se p ro hřešil na swém nábožném o tci? — P ro č se mu posm jwal? — Podnapil-li se Noe -wědomě a schwálně ? — K terak se to s njm přihodilo ? — A b y t se byl i wědomě podnapil , čeho Chám proto přede dělati ? — neměl K tere djte o p o - wážj se takowého činu, djté dobré neb bohaprazJ n é ? — Co dal na gewo Chám tjm neuetiwým skutkem ? — M ěl-li bohaprázdný Chám na tom dosti, že se podnapilému otci do wůle wysmal ? P roč powěděl také bratrům swym, a priw edl ge k spjejmu otci ? — Co ale tito učinili ? Gak se gmenUgj ti dwa uctiwj synowé ? — Držte w pa měti gména g eg ich , a kdybyste se na rodičjch někdy prohřešili měli, připomeňte si g e , a p o - o přednášenj kátecHfelickem. 357 mněte : Takby Sém a Jáffet nebyli se z a c h o v a li; tak se gen bohapráždný Chám k otci svém u za ch oval. N. co sob5 v jc oblibugeš, ch o v á n j-li Chá m o v o , čili S ém ovo a Jáffeto v o ? S kým byl otec gegich spokogen? — Cjm obgevil spoko- genost sv a u a obljbenj v 'S é m o v i a Jáffeto vi? „C h válil a žehnal ge.“ — Co řekl k C hám ovi? „O stře mu dom luvil, a předpověděl mu, že pro ten zlý skutek gak on sám, tak i potomci geho ani štěstj, ani požehnánj božjho mjti nebudan.“ Co mysljš, milé djtě, m ilow al-li ho pak otec tak, gako Séma a Jáffeta? „Cistě nem iloval.“ OČ přišel pro ten n eu ctiv ý skutek? „O lásku ot c o v u .“ božj.“ „Ž e A co mimo to na se u v alil ? „Neljbost Čjm pronesl Bůh neljbost sv au v n ě m ? dal všem u naplnili se , p řed p ověd ěl.“ co mu otec byl Oč tedy přicházj djtě, kteréž se tak gako Chám k rodičům s v ý m ch o v á ? „O lásku rodičů a božj,“ a t. d. — — S ta - v jm t tento přjběh proto Za přjldad, an dle ú sudku mého k oněm náležj, k teřjž, gak gsem nadpověděl, sgakausi opatrnostj a autlau šetrno st] v y p r a v o v á n i a na děti obráceni býti chtj. 4, Přjpadnosti u zaopatiwánj cných. nemo ^3 W gednom welikéma lidnatém městě zm o cnila se p řed nedávným časem uČeněgšjho ano i mnohých ze sprostého lidu nebezpečná z á v ra t mysli. Rozumem chtěli v šeck o pochopiti, a což božského na pjď vym ěřiti. Rozum tent gim sv ě tle m , v ů d cem a podporau dostatečnau zdál se býti. Protož co v náboženstwj pochopiti nemohli, posměchem zavrhli. Náboženstwj zdá lo se gim p íe p ia té , kněžstvo zbytečné. galovým m udrovánjm zahladiti se snažili. Obogj Z té přjČiny v yd ali a mezi lid uved li množstwj kněh, v kterých zgewenj Páně a kněžstvo hanjce a tupjce v lehkost ao p o v ržen j p řiv esti usilovali. Bauřjce pak proti v šem u , což swatého gest, ne gen základy mocnárstwj podvracow ali, ale i ka zili dobré m rav y . Giž přežádaňj aučinkow ége- Avili se na důstogných i sprostých, i mladých , an nenadále v elm i moc vynikala. dospělých nakažlivá ne W krátkém čase mnoho z a c h v á - * ) Ac to pauhé gen přeložen;, nicméně obsahem swým důle-* zito a weleprospěšnó, že žádost ctihodného překladatele P . J . Tomáše Nowácka splňugjce, ge zde klademe. Cfr. Religionsund Kirchenfreund und Kirchencorrespoudent Nro. 3 0 , 2. Jahrgang IV . B.md IV . Heft. 1 8 2 9 . Athanasia 3. Randes H. H eil. 1 8 2 S . lila lidu. T i, w gichž srdci zcela neuhaslo sw. náboženstwj, mor za patrný trest božj w ykládag]ce srdečné litowali swých hřjchů. Marné w še- clco snažen] hogičů a lékařů, marné wšecky lé ky. Množ] z oněch oswjcených sw ětáků, genž w opowážliwé pýše proti wšeniu, což na nebi a na zemi gest, urputně rep tali, a Boha i ďábla upjrali, při wšem namáhán] sm rt, neyhrozněgšj obludu na tomto swěté, ani newěrau ani posmě chem zapuditi nem ohauce, zum lkli; někteřj z nich poznáwagjce, gak mocně se mor rozmáhá, pomyslili sobě, že toto zlé přede od Boha snad pocház], a protož w smrtedlných auzkostech ne dbali na swé oswjcené známé, aniž posměch g e gich, nýbrž prosili o kněze, lcteřj se gim dř]we gen pokrytci a zbytečným i žrauty býli zdáli. W tak ow ých přjpadnostech patrně nepochopitedlná prozřetedlnost b o ž ], kterážto new iditedlué řjd] swět celý, progéwuge se, ale i w y řčen] Spasitelowo wyplněno býwá o obog]ch, genž w stegné newěře a neprawosti trwagjce so be i giným zkázu připrawug], že .geden přigat a druhý opuštěn. Mat. bude X X IV , 40, 41. Nebot galcož gisto gest, že k swému spasen] žá dný nemůž pomysliti ani slowa, kteréby od Du cha sw. dané mu nebylo ; 2 Iío r. III, 5. takt ^ gisto, že mnozj z těch, kterým Bůh nynj wehké milosti uděluge, oni ale ausměšně pohrdag] ni mi, dle newystižitedlného saudu sprawedlnosli geho w p řevrácen osti pokaženého a zatw rzelé- ho srdce zanecháni budau. Přjsl. I, 2’4 — 3 Í . — T ak rozmlauwage těšil práwě w duchownjift au řadu sestaralý farář z podotknutého města g ed noho z neyňiladšjch kaplanů, který si welmi stěžowal, že nedáwno se mu několikráte přiho dilo, že nemocný ;r když powolán gsa do pokoge -"wkracel , ře č k němu pozbýwage umjrati počal. Pauowalat mezi duchowenstwem oné fary swornost, gakož u prwnjch uoédlnjků Páně. C tihodný kmét milowalt swé mladé nápomocnj kně ze co zvralene syny. lásce a upřjmnosti. sti swé k soby. Zacházel s nimi we wšj Swoláwal ge dle přjležito- Předkládáwal gim, co w last- nj zkušenostj- a dlauliým rozmeyšlenjm zwláště pro auřad duchownj prospěšného poznal, a k terakby mnohým wěcem lépe rozuniěti, asw ětšjm prospěchem přednášeti ge měli. Oni pak srdeč ně ho gakož otce milowáíi, naučen] geho radost ně přígjm agjce, a geden wjc nežli druhý sna žili se, aby obtjžnosti stář] gemu. a auřadu oblehčili W šak co se ona nemoc nakažliwá den ode dne rozmáhala, poodložili schůzky swé. Bíělit Avěrnj sluhowé Páně wjce na mysli nemocné nežli gakékoli wyraženj. W šecky s wraucj náchylnost] wedla. ehodjwali k nemocným. swatá láska W e dne i w noci Pokládalit sobě za n ey- wětšj blaženost, byt i gedinau gen duši w ychw átili z ďábelské m oci. Ano rádiby z lásky k b ljž - ujmu i sm rt neyukrulnégšj byli podstaupili všickiii. Protož p ři prwnj přjIežitosti neymladšjho kaplana, pana Horliwého, ctihodný kmet z tr u chliwosti v yrážege některá mu d á v a l užitečná uapómenutj, galcby při nemocných mudrácjch se chowati měl, kde často negen hluboké učeno sti, ale i veliké povědom osti lidského srdce z a potřebj gest. Přjčina k onomu rozmlauwánj ta to : Giž předešlého dne powolán byl neystaršj kaplan k znamenitému pánu, o němž nikoli c h v a litebná p o v ě st se neroznášela, a kterému n e- zdwořilá smrt dle ohyzdné nawyklosti b e z e v š e ho ohledu nemilostnau giž na hrdlo kladla ru ku. Den se «iž nachýlil, a pan Stálý geště ne v ra ce l se domů. Náš pan b r a tr , nepřicházj dlauho. se mne ugjmá. li lépe. — ugal se řeči mladý kněz, Ne zdarma gakási tesknost Gistét dařj se mu spjše hůř než Pochybugi, p ra v il kmet, siceby giž se byl n a v r á til; mysljmt ale, že požehnanau prá ci s pomocj božj dokonal. p o ro v é Zagistě muozj a welké těžkosti děsili ho 5 gest od ale pan Stálý statný a zkušený bogownjk, genž tak zhola odstrašit! se nedá. P . Horliwý. Mluw si zatvrzelém u hřjsiij- kowi, co chceš a gak chceš, v šeck o marné ; zů stane přede ten, co byl, řjká se obyčegně a p raw diwě. Bolestně gsem o této p rav d ě v jcek rát se přesvědčil. P. Farář. W eřte mi, pane H orliw ý! s lid mi, genž předsudky naplněni gsau, ze sta nepořjdilo gich dewadesáte dewět ničehož p r o lo , že snadno se odstrašiti dali. „Nebogte se, prawj Spasitel, gá přemohl gsem swět !“ Silněgšj gest Kristus, nežli wšickni zlj duchowé, a kdo pewnau wjrau hoguge, sw jtězjbrzo. kostech málo kdy W smrtedlných auz- odporuge člowěk , gestliže maudře s njrn se zacházj, laskawému pobjdnutj Cjrkwe a wuitřnjmu puzenj milosti božj. P . Horliwý. Co takowého nepozorowal gsem nikdy, ano p ři wšem wynasnaženj s zatw rzelými ničehož gsem nepořjdil. P. F arář. Gsaut owšem tak strašliw é p řj— pádnosti, čehož nezapjrá žádný ; stáwagj se ale zřjdka, a protož nad žádným zaufati nelze. I mně se w mladšjoh létech ne gednau přihodilo, že gsem s newěřjcjtni hřjšnjky ničehož pořjditi nemohl. Dlauhau zkušenostj ale poznáwal gsem, že wšecka ostrowtipnost lidská ničehož nemůže, a že Bůh nad spasenjm našjm gedině W zjw al gsem ho srdečně. ginák gsem snieyšlel ; wládne, A od té doby zcela překážky neyobtjžnegšj přemáhage snadno, diwné proměny pod rukau Neymocněgšjho gsem spatřil. P. Horliwý. tihasla. Snad tam, kde wjra zcela n e - Gát ale widěl gsem negednau lid i, kte-= řj s newýslownau spokogenostj w hřjšjch k p o slednj hodince se ubjragjce nad neydůlkliweg- šj domluwau geště autrpne usmjwali se. P. Farář. Poslechněte, co podivného mých mladšjch létech se w horliwému a zkušenému knězi, an tehdy se mnau kaplanem byl, přiho dilo. Nenadále powolán gsa k nebezpečně ne mocnému , bez prodlenj s Neyswětěgšj Swátostj šel k němu. Sotwa že do polcoge v k r o č il, žá dal nemocný, aby z av řeli d v é ře a samotna geg zanechali s duchovním . ny dwéře , milý p ane! Když byly z a v ř e dj on usmjwage s e : gaké W jm t, r o z - povinnosti s ta v v á š s se~ bau nese, a co k v ů li wašj Činili máme. ložte giž proto swé v ě c i , které Od gste s sebau přinesli, a posaďte se ke m n ě; pjte sklenici m alagáského se mnau, a pozanechte lid venku m y s liti, že zcela o giných v ě ce ch gednám e! — Hekněte mi, coby gste v přjpadnosti té činili? P . Horiiwý. Cobych činil ? — byl vysokau Gábych mu důstognost milosti božj v onom rozhodugjcjm okamženj předložil a geg napome nul, aby ro zv ážil, že Bůh s sebau z a h rá v a tin e dá, že na tom okamženj geště štastná v ěčn o st a neb zahynutj v ěčn é záležj, a bylbych ho k to mu měl, aby se s Bohem smjřil. P. Farář. A což kdyby se wám člo v ěk onen byl v y s m á l, hlaupým , předsudky naplněným sprosťákem v á s nazw al? Co takového ne g ed - nau se mi stalo. P. Horiiwý. Geště gednau v šeck u v ý m lu v nost bych vynakládage důtlcliwě mu domlauwal, že za několik hodin před saudnau stolici ž iv é ho Boha se dostawiti a přjsné aučty wydati musj z každého okamženj, w kterém pohrdal mi lost) božj. P. Farář. A což kdyby nad wašj ře čjse b y l rozm rzel, a wás snad wystreil wen ? P. Horliwý. T utbych dle nawrženj P án ěw y raziw prach z nohausw ých (Mat. X , 14.) odešel. P. F a rá ř. T ak! a zahynautiby gste ne chal umjragjcjho ? P. H orliw ý. Žádnáby se mu neslala k řiw - d a , poněwadž milost božj tak potupně zawrhl. P. Far á ř. A nad wěčným zahynutjm swého bratra ne měl ob y wám srdce zármutkem pukati? P. H orliw ý. Bolestněbych ueštastného byl op lak áw al; a cožbych i wjce einiti mohl ? P. Farář. T o samé, o čem swr. Apoštol m lu- wj, když wypisuge gak důmyslná gest láska, aby wšem byla w šeck o, a wšecky 1 Kor. I X , 2 0 — 2 3 . — zjskala Kristu. Nenjt pak ona p ř j- padnost gedna z neytěžšjch ; nebots gmenowaným člowěkem aspoň rozpráw ěti se mohlo. P. Horliw ý. Žádostivý gsem oprawdu zw ěděti, gak onen Icněz s njm zach ázel? P. F arář. Gak nemocný si žádal, beze wšecli okolků. Bozm eyšlel c h w jli; pak Neyswětěgšj Swátost od ložil; w srdci o pomoc wzjwal Pá na, a — P. Horliwý. A modlil se snjm, P . Farář. N ikoli! Sedl kposteli nemocného za stůl; naléwal si dle geho w ů le; p il, chwálil / w jno; pil opět, a neslýchanau modlitbu začal : „Qui bene hibit, bene d o r m i t “ &cc. P. H orlivý. P od ivn ý nápad ! A nemocný ? — P. Farář. Nemocný mu ře k l: T o mne tuš) ! Gstet muž, s kterým cosi rozumného prom luvi li možná. Hned z obljčege gsem poznal, že n e - patřjte k oněm sw atauškům , kteřj v ž d y o čer tech a peklu m luvj nevěřjce v né sami. P . H o rliv ý . T o t gsem si hned pomyslil. A p ak ? P. Farář. A pak rozbjral došel k slo v ů m : sorites. A když „ N o n peccqt a p e r g i t i n cne- l u m tut v přátelském rozm lauvánj na mnohé v é c i p řišli, kterým nemocný odstaupilt přjtel od řeči. se divil. N e- W ždy npřjmnegi s lcře- stanskau láskán s njm rozmlauwage v jc e a v jc e srdce geho podpaioval, až posléz v y p rah le, zce la zatmělé a studené srdce se zažhlo, a o n s v r a u cj ljtostj se obrátil. P. H o rliv ý . D ivjm trnosti téhož kněze. se kdy stáwá. P . Farář. běh. se evangelické opa Co takového gen zřjdka N edávno stal se podobný p ř j- Byl gsem p o vo lán k m ladjkovi asi 25 let starému. Když gsem lc němu p řistau p il, takto ke mně dobře uváženou a spořádanau řeč] p ro m luvil : W a šn o sti! O povážil gsem se prošiti v á s, by gste ke mně přišli. ma v á s potahugi. Odpustte, že z d a r- R o d ičo v é často prosbau a nucenjm na mne d oléhagj, abych galc obyčegně I v se mluwj, zaopatřili se dal. gegich dobré srdce rmautiti, IC starosti nechci A poněwadž na mne ušilo wali, zwláště matka pláčjc, swolilgsem k žádosti gegich. W . ! samt poznáte, že gsem z mladých let a z předsudku sprostého lidu d áwno giž w ystaupil; nebot Yoltaira , Condorceta a wesměs zdařilé knihy našeho stoletj gsem četl. W jm t dobře, co obsahugj ony hi jeky, které spro stému lidu za prawdu sew ydáw agj. dy, by j^ste o takowých w ěcech Prosjmt te riemluwil se innau, a rodičům mým wyswétlii, že nem agjproc rmautiti se nade mnau. S srdečnau autrpnostj pohljdl gsem na m ladjka, a upřjmně takto d jm k n ě m u : Pozorugi, že dobré a šlechetné máte srdce a rodiče swé milu je te . Nechci wás k ničemu nutiti. Gedinau wšak dowolte mi otázku : Což medle srdce waše láskau k rodičům tak nadchlo, že gich nikterak zarm atititi nechcete ? Nemocný se na mne s podiwenjm obrátil, ř ka : Ptáte se na to , W . ! ze žertu ? — Nikdý mi do žertu nebylo méně gako n y n j; ptám se opraw du; nebot w spisech mudrců wám obij— bených nikde uwedenj k dětinské lásce gste ne nalezl, poněwadž knihy, které gste četl i gágsent č e tl, a nic podobného, nýbrž mnoho ctnosti té sepsaného gsem nalezl. na proti Což tedy wás k tomu wede, že rodiče swé nechcete rmautiti ? Nenj-li prawda, wdSčnost, že rodičowé od autlého wuku milugjce wás, starostliwau o wás péči m agj ? — A waše dobré, upřjmné srdce w oškli- wosti má všeck u nevděčnost i*— Ukrutným by ste nazwal syna, lcterýby dobrého otce, zv lášt pak laskavau matku w čem zarmautil ? — pakby n ey vjce rodiče v a še rm autilo? Což N enj-li p r a v d a : kdyby rozmilého syna svéh o k neštěstj, k zkáze v ěčn é pospjchati v id ěli? — Co m y sljte, zdaliž ten, kdož lásku, péči srdce rodičů v lo ž il, a auzkost w mnohem laskawěgšj otec nenj, gemuž dle těla a duse v jce patřjte nežli rodičům swým ? — A neboli se doinnjwáte, že ce lého sv ě ta a lidského pokolenj tv ů rce, bez gehož v ů le ani neysprostěgšj ptáček se střechy nespa dne, (Mat, X , 2 9 .) že snad podoben gsa mudr cům v á m obljbeným gako špalek necitedlný gest ? M yaljte-li snad, že lhostegně patřj na neykrásněgšj ctnosti gako na neyohawněgšj nepravosti ? — N ew ěřjte-li, že s stegným zaljbeujm Bůh patřj na iljtě d o b ré , které upřjmně sv é rodiče miluge, a na bezbožné, genž pohrdagjc laskavým otcem, geg trýznj a v ě k mu k rátj? — A tak zponenáhla gednu otázku za druhau mu předkládage neyznamenitěgšj bludy bezbož ných mudráků, kterými pokažen byl, gsem v y v rá til. Zdarma bych uváděl, že na má slowa svěd čil, prawdu poznal a posléz i pohnut byl. W tom okamženj , když gsem zp o zoro v al slzy \v očjch gelio, stavěl gsem se, gakobych odegjti ch těl; on ale stjskna mi ruku, prosil, abych g eště neodcházel. — A nynj v krátkosti gsem mu wyprawowal, co Bůh z lásky lc našemu spasenj 3685 Pogednánj ustánowií, k čemu stw oreni gsme a co činitx m ám e, abychom wečně blaženi byli. Trpěliwě mne poslauchage p raw il: T o w,sečko gest w elmi h e z k é ; kdyby to gen také prawda byla. — I otázal gsem se h o : Co mysljle ; nebyloby lé pe, lcrásněgi a Bohu přjslušněgi, kdyby to praw da byla, nežli aby to nebyla prawda ? Arci, prawil on, žeby to krásněgšj a Bohu přjslu.šněgsj b y lo .— Zdaliž ale, ptal gsem se ho dále,- dokonalost a dobrota božská nepřewyšuge nesmjrněkrát w šecko wjce, což krásného a wznešeného o n ith w jm e? ■— Owršem ! — P roč se tedy w žřiti tem zdráháte wěcetó ? T u začal wzdychati ř k a : Ach, kdybych gen wěřili m ohl! T ěšil gsem ho : W ji a, můg m ilý ! gest dar božj a wnilřnj swětlo ; lak gste se itčíI wno z katechismu gako h o ch ; a to giž d á - gest také. Bůh wám tedy onen dar propůgčil, w y gste ale njm powrhl. On to swětlo w mysl wáši w lil; a wy gste ho uhasil. Což nám tedy požůstáwá, nežli se skraušenýňi srdcem žádali Boha, aby ono swětlo božské nám opět propůgčil, aby mysl naši oswjtilo, a srdce Iáslcau k němu zažehl. učiňmež také. A to Bůh ale, genž ničehož dychliw é- gi nežádá, nežli aby nám milosti swTé udělil, mo dlitbu skraušeného a pokorného srdce nezawrhne. Pomodlil gsem se snjm a uložil gsem mu, aby se dřjwe nežli druhého dne přigdn, často a sr dečně m odlil: „Stw ořiteli můg, smilug se nade m nau !“ A došel gsem toho potěšenj, že gsem po několikátém n av štjven ] na cestu k spasen] ho p řip rav il ,• on pak genž od dětinského věku k zpovědlnici uepřiklekl, nynj u vzdychán] a plá ci zpov]d al se ze v še ch hřjchů od mladosti swé, a po několika dnech zesnul v Pánu. S o tv a p. farář dokonal, když pan Stálý ce lý zemdlen dopokoge vykročil. trpnostj patřili naň oba. dokonáno gest! — se ho farář. S srdeěnau au - Chvála B o h u ! cl] on, Gale se v á m v e d lo ? tázal Obtjžná to byla práce : v ša k giž po několikráte p řesvěd čil gsem s e , že v zna menitých domech snadno v ě c pořjditi l ze, p o kudž gen d o vesti puštěnu býti. m ožná, k nemocnému p ři Býw át ale př]stup velm i obtjžný. Skoro v e sk rz obávag] se př]buznj a ostatn] d o mác], aby přicházegjcj lcněz nezkormautil um jragjcjho laskavau tv á ř]. A tak při v šj staro sti zanechávag] ho raděgi v ěčn é smrti, nežli aby prom luviti mohl s njm kněz. Poslechněte tedy, gak se mi dělo : Přigdu do dlauhé a skvostné sjně, kde g e dnoho z m nožstv] služelmjků zahledna , žádám aby mne bez prodlen] ohlásil. kem patřil na mne a odešel. P o v á ž liv ý m Cekám o- dlauho, velm i dlauho; pak hodinky se modljm, a když ge dokonávám , gdanc přes pokog pan] domácj, starostlivě se mne tá že: W zalg ste s s e b a u s v a té olege ? — v]dal. — Djm g j : Nemocný geště se nezpo- Ach tak ! p rav ila, a s nucenau v la ž n o st] rozkázawši slaužjc]mu, aby k v e č e ři stůl pro střel, odešla. Gako zkamenělý hledjm za nj. Po několika okamženjch wystaupiw zp o k og ů lé kař gde ke mně, chopiw se mé ru k y, gakobychom dobřj známj b y li, wede mne k oknu, a přetwářeně díistognau uctiwostj se usmjwage za šeptal m i: W ašn o sti, čiňte to zde wšecko gen tak na pohled! ^(pro form a) — I m ěřjm h o od paty až k hlawě ř k a : Léčjte snad p. d o k to r! ne mocné pauze gen na pohled? — Ukrýwage zlost pozasmál se , a prawil : hned N o ! no ! netřeba se hněwati ; wždyt snad wám obyčeg swěta z n ám ý .— S welikým swětem málo zach ázjm ; což to tedy za obyčeg ? — I nu, co gednau swět w obyčegi má, musj zachowáno býti. slušná wěc. — Nemoha geho A to tp ř j- řeč pochopiti obáwal gsem se, zdaliž mám rozum čili ne. 0- stře do oka mu hledě, prawjih: Řekněte mi, pa ne d o k to r! na dobré swé sw ědom j, gak dlauho geště může nemocný žiw b ý ti? — Pokrčil ra meny ř k a : Na neyweyš až k wečeru zjlra ! —T jm způsobem málo času na zbyt. Wynasnažte se, bych co neydřjwe uweden byl. — tw a se stane. — zhrozil. — A p ro č? — T o so - On by se wás Což gsem tak zlý ? — T o ne ; wjte ale, že co takowého k brzké smrti máhá. — K časné ; a to málo kdy. dopo Dosahuget ale nemocný tjm spjše tělesného zdrawj, a ochrá něn gest před zahynutjm wěčným. — prawj a usmjwage se pokrčil rameny. i tá z a l: O h o! Pak se W z al-li gste s sebau swatý oleg ? — ProČ se p tá te ? '— Načež se u sm jw al.— Mám- l i ž, prawjm d á le , sw atým olegem potřjti m rt- w olu? — Odpustte, dj, powinnost mne k nem oc nému wolá. Newěda co řjci neb činili má, ode š e l ; gát pak samotný zůstal, až slaužjcj dle roz kazu swé welitelky láhwiei wjna a ubrus přinesa prostjrati chtěl. Rozhorlen dj.ni g em u : Mysljle snad , že na hody gsem p řišel? Pryč s t j m ! Giž mne trp ěliv o st přecházela. welikým krokem po sálu. Pocházjm Z a něgakau chwjli přišel ke mně komorujíc, hodný a šlechetný muž. Předkládám , prosjm o p o m oc, abych s nemoc ným mluwiti mohl. W . ! řekl, uwesti wás o p o - wážit se nesm jm ; chcit ale o to se pokusili, abych milost panj přemluwil, nby gste připuštěn byl. Co sljbil, také splnil. B rzce přišla, množstwjm sjow mne připrawugjc u čila , gak opatrně , gak šetr ně s njm gednali a gak wšeho bych opom iuauti m ěl, nad čjmžby se pozastaw iti mohl a t. d. Milost panj! péči. djm gj , zanechte to wšecko mé Gediná wěc, o Iderau prosjm , g est, aby ste mne nezdržowala dlauho, nýbrž k nemocnému ráčila uwesti. Nad tak opowážliwau žádostj, kte ré zwyklá nebyla, zblednauc dj m i: Uwidjm, co se dá činiti > a zanechala mne samolna. Schylowalot se giž kpůlnočuj době, a niče hož gsem geště nepořjdil. T u swětle mi na mysl přicházela hrozná slowa P án ě: „Běda wám, sw ět á c i ! Běda wám, boháčowé !“ Luk. V í, 2 4 — 27. Lidé přecházeli sem a tam. mi : Což se ti může Nenadále napadlo sta ti, když neohlášen k Časopis p. K atol. Duch. 111. 3 Í 4 němu w egdeš? ře nazpět ukážj. Na neyweyš , že ti opět d w éT o snad ani nej ty pak wy~ swobodjš duši od wěčného zahynul] J — R o z meyšljm se poněkud. W zjw ám P án a, aby iniíe posilnil a nemocného óswjlil. okamženj. Spatřjm pohodlné Gdu dlauhau řadau pokogů a šta- stně přicházjm ke komnatě nemocného. Q de- wru J wkročjm. Přjtomným se zdám wjce straši dlu nežli člowěku podoben. Nemocný bledne ; ostatnj u podiwenj na mne p a tř j; žádný ani nece ká. gsau. Gegich tw ář mi přede g e w j, že tom u rádi Geden po druhém šé tratj, až s nemocným gsem zůstal šamoten. Namáhá se nemocný h la - \vu pozdwihnauti a slabým a zagikawým hlasem táže s e : Co ch cete? — Gsem ze zdegšj fary kněz, djnx geniu. Chodjwám k našim nemocným. Lj~ toby mi bylo, kdybych W . Důstognost uawštiwili opominul. W jm t, že trpjte wám rád spom ohl! — m n oh o, a gábych W y mně pom oci? táže se nedůwěrným okem, a pokynul, abych se po sadil. — I n u , praw jm , byt i gá spom oci ne mohl , wjm o gednom , kdož gistě spom áhá; mnohým giž spom ohl, kteřj se důwěřowali w něg. — I kdož gest ten ? — W . D. dobře ho zná, aspoň mnoho gste slyšel o něm. tknutjm se šatu geho Pauhým d o - pozdrawila se nemocná žena, genž zdarma celé gměnj wynaložila na Ijk y ; i od narozenj slepým dal zrak, a mrtwého zk řjsil, genž čtyry dni giž ležel \y hrobě. — Ah, toho mysljte ! — Což nenj snad pomocnjk mocný, a to sice ged iný, k íerý i tenkráte spomáhá člo wěku, když opustili ho giž w sick u i! — T ako- wau ř e č , mňg m ilý ! zanechme |eď giným. — Na škodu nám to nebude, když o pom oc h o w z jwati b u d em , ale k welmi welikému užilku; ne bo galc milosrdný,' tak wšémohaucjt g e stB ú h ! — B ůh ! dj on, — kdož wj, zdaliž gaký Bůh gest? — Cas mne doháněl; nemohli gsem žádných důkazů m udrckých u žjw ati, a mluwjm zkrátka ta k to : Což ale kdyby přede Bůh byl, a w krátkém čase k zármutku a auzkosti nasj se nám toho dozwěděti b y lo ? Gqdna wéc g istá, což tak dobře wjte gako gá, že grště žádný nepo chybo wal o bytnosti božské leč neyhoršj a neyopowrženěgšj lidé. Žalm X II I, 1. A k onomu p o v r h e li, mysljmt patřiti nechcém žádný? Nikoli, prawj 011 — umdléwagjrjm hlasem. — O brat- me se tedy lc milosrdnému Bohu, který nás stw o řil, k terý wsecky hodiny čet l , našeho žiwota w y p o - a w kteréhož rukau gsme žiwi a m rtw i; Skutk. Apo. X V II, 2 8 . odewzdeyme se m u , a plňme swatau geho w ů li, ab y ch o m , kdyby nás z tohoto swěta powolal , před saudnau stolic} geho milost nalezli. W ždyt žádný geště n ep řišel, geštoby nám řekl, zdaliž duše naše, když umřeni, žiwa gest ? — Negsaut také k tomu ustanoweni m rtw j, aby nás u čili, nýbrž žiwá Cjrkew božj, Luk. X V I, 2 9 — 31. kteréž uhehij kámen gest K ristus , syn božj- Luk. X X , 17, 18. Efez. II, 2 1 . K tomu lani prawda nenj, že potud geště nepřišel žádný, genžby nám byl powěděl, gak to na onom sw ětěg est; nebot přišel nazpět g ed en , a prawil n ám , že dobřj gsau tam gako andělé b o ž j, Luk. X X , 3 6 . že do radosti swého Pána wegdau a wěčně od měněni b u d au , Mat. X X Y , 3 4 . a že naproti to mu čerw zlých nikdý neumjrá a trestu gegich oheň nikdý nenhasjná. Mar. I X , 3 4 . k terý winu hřjchu skrze Onen ale, krew swau na křjži shladil, Efez. II, 1 6 . práwě p o z m rtw ý ch w stún] swem udělil swým kněžjm moc h řjchy odpauštěti, Jan X X , 2 2 . 2 3 . a rozwazuge w n eb i, co na zemi rozw ázali. Mat. X V I, 1 9 .X V III, 18. P ro tož se také z hřjchů sw ých wyznati musjme, aby chom z nich rozhřešeni (1 Jan I, 9 ) do wěčnosti bezpečně přistaupiti a blaženosti wywolených božjch dosáhnauti mohli. — Z pow jdati! prawj on su strn u tjm ; ach n e , gá nechci se zpow jdati! Ach, p ro č pak n e? — W ždyt sprawedliwý Bůh trestá zatw rzelé hřjšnjky ohněm wěčným. T a g jm e -li hřjchy, do hrozného nebezpečenstwj s e w y dáwáme. Do rukau wšak žiwého Boha upadnauti a s neyopowrženěgšjmi zločinci wěčně w ohn iwém žaláři trp ěti nechcem ? W y t mně tu wyprawugete děsné w ě c i! — S tra šné gsau tyto wěci gen tomu, kdož s Bohem sm jřiti se n e ch ce , ale potěšitedlné onomu, genž d o brotiwého milost nás otce w zjw á, který wždy hotow na přigmauti , bytbychom množstwj zpáchali hřjchů. i nesmjrné Nebot zřetedlně p ra - w j : „ W který koli tlen se hřjšnjlc ke mně o b rá tj, zapomenut na wšecky neprawosti geho.“ Efez. X X X , 14. 16. Zagisté ! welikau pocjtila D. M aše radost, když někomu dobrodinj proukáza-* ti gste mohl , a welmi protiwně wám bylo, když gste trestali m u sel! A což nenj wěčně milo srdný Bůh nesmjrné dobrotiwěgšj, nežli neylepsj a neýSlechetnSgšj člowěk ? Zdaliž práwein n ezasluhnge zawržen b ýti o n en , kdožby raděgi za hynul nežli aby z hřjchů se w yznal? — Nynj pak napomenut] šwé we wraucj modlitbu gsem o b rá til, a ku konci ssrdečnau autrpnostj praw il: Nenj-liž prawda, ž e s Bohem se smjřiti a sw. sw átosti přigm auti ch cem e? — Načež dj m i: Iulyž W . ! mysljte , že to potřebj g e s t, s Pánem Bo hem. — Použjwage těchto drahých okamženj, prosel gsem s n jm , gak možná w tak času krát k ém , wělšjm djlem w šeck o, čjm od dětinských let až po tu chw jli se prohřešil, a zaopatřil gsem ho swátostmi nemocných. B rzce na to w srd eč né spokogenosti se swau rodinau se rozlaučiw po hodince skonal. A což ktom u geho panj ře k la ? ptal se pan Horliwý. — Ona, dj pan S tálý , mnoho giných •wěcj kobstaránj m ěla; doktor ale s podiwenjm patřil na mne , a wrtě hlawau praw il: W . ! dnes gste mistrowský kus dowedl. Gak žiw bych si co takowého nebyl pomyslil ! Gá ale ostře naň pohlédna d j m : Co se stalo zde, nikoli z m é w ů le , ale stalo se z milosti bož], w kterau n ew ěřj- te, Wšak wás saucl přjsný očekáwá, gežto se proti swýrn nemocným prohřešugete. Z rukau wašich Bůh požádá dušj, které skrze lehkomysl nost wašj k wéČnému zahynut) přicházegj. Aniž wěČný oheň nehořj proto m éně, že newěřjte w n 5 g! — Nepochybně že se usmjwal nad tauto odpowědj a krčil rameny? tázali se oba. — l i mému podiwénj slyšel gsem cos giného, dj gim pan Stálý; nebot když gsem odcházel, řekl mi komorn)k, že byl od té doby zamyšlen a prawili Onen kněz gest muž hrozný. Wytýkal mi wěci, které mi geště žádný se neopowážil do očj řjci. A běda mně , gestliže prawdu mluwil! * i' 5. Dáíšj pokračovvánj o starobylých ko sí eljch vv králowstwj Českém. Od K ašpara Valentina W em ingera, faráře Kladenského, swobodu. utněuj a mudřctwj mistra. VI. Plebanie Děkanstwj Rakownického. SobiecWeb a Rakownj.k b Senomat c Po tw o ro w d Nessuchin lira lo w ic e ko gro py- še. (i l 12 30 35 25 24 iVIilezow f T ibina O račow 2 ■ Lužna, Lušan Bielenic h Ecclesia Jecnicvel Jessenic ko- gro pv. še. 18 17 24 9 y Potw ořan VYšehrd Cista i Ugezd Pulices, alias Blšany vel Blešany k Skw ii 1 Z in e l in Pyssan O slro w ic Matěgowic n Zeleuic o Miestic (panper) p H ern d o rf Olessna q Rechel r Jeeliic vel Jesse| nic alias s 1 Nezabudic ijČ eruec t ko- gro pv. še. 6 i5 21 15 15 8 18 18 12 15 30 3 10 12 15 30 12 9 Slabec u Koslan v Strogetic x Bielic cum B r a t ři c y Sbečna z H w ozd aa Gbmelnjšt vel Clim elnistca bb D ěkow cc K.olesso\vic dd. íiů n o w [Vrclileb Seistna VYeclaw R a s s in o w ee S k řiw a n ff D olanum Ilerzesedel gg W s s é s u lo w lib S aiíow . ko- jgT°.r py- i se. " 32 26 9 15 2 24 3 21 18 1 15 6 9 6 6 17 6 9 6 a) Pocl tjm gménem za dnů našich žádná wes aniž kostel se nenachážj. Že pak obywatelé té wsi w 14. stoletj Němci b y l i , kniha 13. kostelnjch nadán] wykazuge; nebotkdyž r. 1384. Pan Fraynmth z Schónhofu s swým dědičným synem desátky ktémuž kostelu k wyžiwenj duchownjho žáka (klerika) wykázal, k čemuž se poddán] Wyšehradštj té obce k odwodu wolni prohlásili; zřegrně se prawj, aby tehdegš] fa rář od požjwán] téhož desátku wylaucen byl, protože německy neum]. A. 6. Může b ý t i , že galc se na mnohých mjstech stalo, Němci tuto wes překřtili, čjmž po čase snad slaré gméno doce la k zaporaenutj přišlo. b) Rakowničtj \y 14. a zpočátku 15. stoletj nad mnohá města w Cechách ay zbožnosti a whorliwosti náboženské wynikagjce, ay tom ča se spowolenjm k. Wáclawa k chrámu děkanské mu, dle knih kostelnjch nadánj od roku 1379. obyčegnými auroky 8 kop pražských grošů dle 2 knihy K. 2. roku 1379, mše weyročnj, r. 1388. darowalo měštanstwo kostelu 8 kop auroku III. D. 2. E. 2. R. 1397. též 40 gr. auroku. XII. I. 16. — 1399. Založena každodenuj rannj mše k uctěnj P. Marie. VI. C. 4. — 1400. Založen oltář P. Marie s p ř iš lu hugjcjm zAYláštnjm k n ězem . Y. P. 3. Též Avtom roce oltář S. Doroty od owdowělé měštky. YI. A. 5. 1405. Oltář S. lcřjže a SS. Mučedlnjkň. VI, F. 10. 1415. Založenj k obživre kaplana od měšt ky gménem Anny. X. F. 3. Ze i děkan od měštanstwa k obžiwenj dra hně nadán byl, z AYeyš wysazeného desátnjho př]’spěwku k cjsarskému korunowánj se poznáwá; dle téhož geho přjgem z důchodukostelnjho 24 kop aneb 480 zl. našich peněz obnášel. Měli i swůg wlaslnj mleyn, kterýž r. 1387. z powolenj konsistoře prodal. L. E. III. Ií. 1. Wzniklými v šak w Praze bludy husitskými, kteřjž 1420. po wšj zemi co plamen vypukli, djlem pro strach před Žižkowými ukrutnostmi, djlem pak skutečnau vrtkawostj u wjře , poča li gsau Rakowničtj cestu od staré matky Cjrlcwe katolické wykázanau a k spasenj wedaucj o pauštěti, mocj odtrhse se od n j , od bludných wůdcíi po bludných cestách westi se dali, gdauce za přjldadem mnohých giných měst, z g e gichžto obywatelů, pauhých prw ItaliŠnjků, w 16. stoletj, nělctéřj Lutherany a ginj Kahviniany učiněni gsau, a gen toliko w nenávisti a w pohaněuj cjrlcwe katolické zcela sgednocenymi se prohlásili. — Toho druhu bylt i sani delcan Rakowniclcý, gménem Šimon Cerasin, ginalc Litomě řický, o němž zpráwu dostala katolička konsistoř pod obogj, že galc řádů cjrkewnjch při službách božjch zawrhuge a pohofšliwě se chowa, ani člwerem dopisů na měštanostu a radu, o dostawenj se ku lconsistoři ničeho se nedowédlo. Aniž se co pořjdilo, když farář Lišanslcý, kněz pod obogj, gménem Wáclaw Nepomucký r. 1590. žalobu proti němu zadal, gehožto wlastnj rukopis in Actis Consistorii sub utraque se nacházj, dle kteréhož děkan Rakownický u přjtomnosti ginych lcněžj giž druhého, a sice faráře Kněžowského s děwečkau swau oddal, *) že weřegně w kostele # ) O bsjrněgsjho ívýpisu, co se poTiorslhvého při oddaivkach da lo, z rukopisu zde xvwádeti bránj stud. konsistoř tnpj, radám tyranů nadáwá, žádného swětla w kostele uetrp j, a slowem w ničemž dle prawidel nábožných se neřjdj. Tak tento pastýř, swlékna poslušnost i prawé náboženstwj, wedl stádo swé po bludných pustinách co swůdce k zahynutj duchownjmu. č) Hlěstyš k Rakownjku patřjcj, gehožto pro odpor činěný cjsaři Ferdinandovi II. měštané zbaweni býti měli, wšak opět geg obdrželi, složiwše cenu 14986 kop míšeňských. R. 1388. obšjrný wýkaz powinnowaného desátku pro faráře Sonotnatského w knize XII. kostelnjch nadán] B. 15 se nacházj. ď) Potworowský kostel r. 1241. bylw ystaw ě n , gak Plaského býwalého kláštera pamětnj kniha wykazuge. ť) Kralowice, Cinadrowy. W 14. stoletj měli tento za cjsaře Ferdinanda I. w město pozdw ižený městys pán JeŠek panoš, an r. 1390, 2 k o py pr. gr. auroku obětowal tomuž kostelu, s potwrzenjm toho daru arcibiskupského generalnjho Vikáře Jana z Poniuku kanownjka Wyšehradskélio. — — L. E. III. D. 4. Práwo wšak patro nátu] nad kostelem a farau , hned z počátku za ložen] kláštera Cisterciáckého r. 1146. wPlas]ch, Opat plaský prow ozow al, gakžto kniha X. kost. nad. E. 7. wykazuge, když Opat sám r. 1415. faráře Gindřicha pražské Konsistoři předstawug e , na něgžto spolu i wšechuo práwo swětské nad tjmto městem přená»]. Když pak Žižka r. \ i l-21. klášter tento dobyl, kněžj, gichžto 500 se w něm čj ta lo , djlem ro z p tý lil, a djlem zavraž dil, statky gegich do rukau neprawých držitelů se dostaly, z nichžto W šeslav Strogétický zeStrouetic a' posléze páni z Griesbeku známi gsau. Florian Griesbek, pán gak z ohledu učenosti, tak i co tagná rada cjsaře Maximiliana I., Karla Y. a Ferdinanda I. slavné paměli r. 1614. cely kostel z nowa vy stav ě l a zvonem novým od Giudřicha Sonomatského z Sternstadtu místa na Slánského slitým zaopatřil. Co otec 24. zplo zených z gedné manželky djtek u prostřed giných balzámem n a p u š t ě n ý c h mrtwol v tom kostele odpočjwá. Po bělohorském v jtézstvj Griesbeko vé u cjsaře Ferdinanda II. do nemilosti padše, Královice opustiti musili, načež opSt z v ele benému klášteru Plasketnu připadly pod ochranu. Nemohu zde opominauti bývalého kláštera a kostela nynj farnjho v Plasjch starobylé pa mátky přjležitě v známost uwesti. W ladislav téhož gména II. veleslawný véw oda Český, za kladatel kláštera premonstrátského w Praze na hoře, gižto nazval S ión , a v Litomyšli, gakož i řádu geptišského v Dobzanecli, kláštera Benediktinů v Klatowech, pak i rytjrského řádu S. Jana Jeruzalémského, genž pozděgi Maltezové slauti počali, i tento klášter p rv n j w Čechách řádu Cisterciáckého r. 1146. giž tehdáž v býwalé v s i gménem Plas založil , do něhož osm řeholnjků z Langhaimu z Francké země v y z v a l. > a ten klášter odbljzké wsi Plasu, a nikoli od plá ště swého , na němž , dle Sartoria , klášternjho kronikáře , po lowu ]jyl usnul, Plaský se nazjwá. Kostel r. 1154. stawěti se počal za času Maingota opata, a od Roberta biskupa Qlomuckélio řádu premonstrátského r. 1204. poswěcen byl. Nadali tento kostel a klášter Wladislaw s wýkazem wesnic Rašeuowa , Wraznowa a Nebřesjn a, gichž klášteru tomu do wlastuosti p o d d a l , wyhoťowiw na swědomj základnj list s priwěšenjm swé pečeti, a položiw geg u přjtomnosti swědků dle obyčege na oltář. Soběslaw, bratr Wladislawůw, a wéwodstwj nástupnjk, roz množil nadánj bratrowo 1175. odkazem wesnic Křečowa, Babiny, Lomnice, Lutice a Lukowa. Za přjkladém swycli zeměpanů nasledowali telí— degšj páni Wládykowé, z nichžto Leso z Železnic darowal r. 1180. wes Býkow a Wlčekow, r. 1183. wéwoda Fridrich Celowice, Žehutice a Kocjn ; r. 1192. Oldřich z Lutic statek Ninice, r. 1193. pán Ditleb wes Strašici, Cedlici, Cernokůl, Dubrawici, B o r, Mladotice a Mláz. R. 1214, Anežka owdowělá Iiononowa z Potworowa, Močidlo, Hlubokau. 1230. Rytjř z Teynice, Olsow a U gezd; r. 1232. Rytjř Radimjr Ugezdec a Březj; 1252. Plebanneb farář Kladrubský wes Podmuk a Mork témuž klášteru darowal. Tjmto dráhným nadánjm obohacený klášter hogný počet mnichů žiwiti mohl, a bylí seme- ništem pozděgi zakládaných klášterů, W elehradského, Pomuckého, Mnichohradeckého, Waldsaského. Mjvval ten klášter w l 4 . stoletj u Prahy za Ugezdskau branau pod vrchem Petřjnem bljž býwalého kláštera kartauzského, na Smjchowe pod zpráwau kostel, při němž několik mnichu přebýwalo. Cjsař slavné paměti Karel I \ . ob dařil tuto řeholi cisterciackau veškerých klášte ru českých a moravských seminářem S. Bernar da v Praze bljž prašné braný wedaucj na Polič, (kde nynj kancelář cjsarských panstvj,) kdež žá ci této řehole v bohoslov] v y u č o v án i byli. Lib. Erect. Tom. I. T. 7. IX. E. 1. XIII. L. 7. Dobrier. Anal. T. VI. et Monum. T. IV. Po bělohorské b itv ě lc obnovenj téhož klá štera gakož i k nawrácenj odňatých statků a giuých obdarowáaj neywjce přispěl Jaroslav Bořita Martinic mocný zástupce u Cjsaře Ferdinan da II, chtége se tjm zawděčiti za póctivé a bezpečné chován] v témž klášteře, kam se r. 1618, po svém z okna vyhozenj byl utekl. Mocným tjmto napomáhánjm, zdařilo se mnichům, pod. zpráwau pečlivých sv ých opatů, že od r. 1661. až do r. 1736. na m]sto zřjcenin býwalého klá štera a kostela, toto obdivu hodné staven] způ sobili v stavu byli. f) Roku 1415. Arcibiskupský Panoš Oiulřeg Špalek ze Slatiny k wýžiwě kaplana při tomž farnjm kostele 4. kopy aur oku obetowal. L. E. X. h. 4. g) Woračow. R. 1386. poručil dle poslednj vrňJe Pán Drslaw ze Sulislaw tomu kostelu 2. kopy pr. Gr. auroků. L. E. XIII, C. 2. h) Wilenz. i) Z dwanácté knihy kostelnjch nadán] L. 2. zdá se, že Čistá městys k statkům kapituly hla•wnjho kostela pražského w 11\. stoletj patřjwala, něhot na rok 1399. s powolenjm celé kapi tuly a s dorozumenjm Čtsieckého faráře gménem Ráčka, Pan katiownjk Felix wyměnenj kostel njch polj za giné přjležitěgšj předsewzal. Od roku 1531: Křiče, čistá a Kozlany gistě ku ka pitule patřila až do roku 1713., kteráž tuto w esnici s ginými statky p. hraběti Wáclawowi Lažanskému odprodala. R. 1389 ubezpečil se de sátek faráři na mleyné bljž Čisté XII. B. .19. k) Flohau, Iíaunow. — 1) Skreg. m) Zychrau, 7i) Mutěgowice. o) Když giž w bulle papeže Innocencia IY kláštera Plaského se týkagjcj r. 1252 o léto w esnici zmjnka se Činj, může se z toho na staro bylé založenj tohož kostela poněkud záwěrek učiniti. p) Městečko, q) Wole.šna w 16. stoletj pánu Kristofu SIowicltému ze Slowic patřila. r) Ilředel, Hřjdel, Hřewujčow. R. 14-08. u snesla se obec se swým farářem o wyžiwenj ka plana. L. E. V lil, B. 6. j-) Jechnice. Patrónowé kostela a spolu Páni tohož městečka byli z počátku 15. stolelj Jenec z Janowic. W 16. stolet) páni z Gnttensteinu a Lansteinu a od r. 1628. Cernjnowé. R. 1409. mezi farářem Wáclawem a Pánem Geučjkem z Petrsburgu stala se umluwa, dle které se faráři wykázaly pole a auroky k wyžiwenj dwau kaplanů, IX. F, 8. Ten samý Pán z Pe~ trsburgu r, 1418. powolenj z Konsistoře dostal 2 kopy a úroků na giné statky k odw oduw ykázali a zgistiti X. L. 3. t) Grosščernic. «) Nedaleko od Slabce gest na welkém w rcliu zámek, K ra k o v , K rokow , Krakovec, pio swau starobylost paměti hoden, gemuž Kosmas půwod i gméno od Kroka otce Libušina připi— suge. Knjže Jaromjr ten zámek s Kublowem, Braunem a sHudlicj swému wyswoboditeli H oworowi u Welizu za odměnu dal. Od roku 1147. Páni Iíolovratowé své rodině od tohoto zámku swé přigměnj dali totižto : Krakowštj. W tom to zámku Jan Hus po něgaky čas u sweho p ř]zniwce přebýwal očekávage tam pana Chluma, Wáclawa z Dubé a Gindřicha Lacenboka, kteřjž geg k sněmu do Kostnic doprovázeli. Roku 1387. Jan Nosek, kněz za swého zemřelého otce a bra tra založil weyročnj mši s půlkopau pr. gr. auroků. Asaud Wáclawa z Libowic r. 1397. u znal, že panoš Jan Woděrad ze swého dwora powinen gest faráři Slabecltému desátek odwáděti. L. E. XII. L. 3. B. 11. v') Roku 1313. pan Otto z Kozlan u krále Jana Luxenburského otce Karla IY. to ■wymohl, že z wesnice Kozlan městys učiněn byl. W 16. stoletj patrony tohož farnjlio kostela byli páni , Teyrowšlj z Einsidlu. x) R. 1392. panoš Marek z Hrádku přebýwage \y Gimljně založil 1 kopau pr. gr. a úroků za sebe p ři tom farnjm kostele weyročnj mše. L. E. XII. D. 15. y) Bělec a Bratronice. Prwnj býwal far njm a druhý filialnjm kostelem, ač nynj na opak gest od r. 1786. R. 1394 na žádost a uznánj důwodně přednesené osadnjci aur oky z železných kraw, a několik liber wosku ke kostelu odwáděti musili. R. 1396. panoš llašlco z Bělče mimo odkaz owdowělé panj po nebožtjkówi Maršo•vvi z Bělče \ kopy auroků tomuž kostelu odwáděti sljbil. L. E. XII. G. 16. h. 16. z) Památná w letopisech wlastenských wes, w njžto r. 1100. Wršowštj lcnjžete swého Břetislawa II. zawraždili, žegim w ládu nad Žatčem a Lutoměřici odegmul. Poslednj zrodu W ršowců teprw w minulém stoletj \v saubogi pošel. cia) R. 1406. farář Čistecký děkanstwj Rakownjckému předstawen, mezi arcibiskupským panošem Giřjm z Pioztoků a farářem Hwozdeckým pře rozsaudil. E. L.X III. P. 1. ib) Chmelišany. cc) W 16. sloletj patronem téliož farajho kostela páni Giicowé a pozděgi Erhard ze Stambacliu, a w 17. páni Lozie a Hildbrand. dd) Před bělohorským wýtězslwjm bylí Jaroslaw Hrobšický pánem a patronem kostelů K c ležowského a Ilorosedleckého, gemužto obogj statkowé za 20629 zl. prodáni byli, a v té ceně doručeni byli Hánušowi Můnchowi. ee) Rausjnow. ff) Patronové toho kostela byli páni z Rensbergu, gimžto obnowenj tohoto nynj filialnjho k Welko-augezdskému náležegjcjho chrámu mi strnými drátovými mřjžemi, které prý geden slepý z tohoto rodu uplésti měl, za zásluhu se pokládá. Pozděgi svobodný Pán z Leweneru držitel to hož statku, geg kněžně M. Anně z Fůrstenbergu prodal. gg) Roku 1549. pánem této wsi byl Mi ska ze Zlunic. líh) Schósselhof. Páni té wsi a patronové kostela byli r. 1569. Kristof K olovrat • r. 1614. Jaroslav Hrobšický. VII. Plebanie Děkanstvj Slánského. ko py. B u d ín a a G hlu m čan b Z lo n ic c M u riu s d L Ý ralow ic S rbec e f ko gro še . i 15 18 9 20 |3 0 py| M ni lič P alec, m a jn s C a n n o n ico ru m g G ernochow h H radiS sče 11 Lukow i Časopis p. ICatol. D uch. 111. 3 . 5 grose. 15 18 18 30 6 ko gro py* še. Paleč, m inu s Bnssezewes k W rany 1 Týnec m í e l č i alias Teleti n W rapíc o D ře n o w p Dolina q Brelic r LTgezdec s K.nowic t Podczedelic Z w o le n a w e s u Radunic S law ietjn v W in a ř e c x Peruz j Ječawic Z eleníc z r uř an H ře d h o st aa Lidic m ains bh 15 ih 18 15 21 12 18 21 15 7 6 - 24 21 21 20 24 18 15 18 ko gro še. pyS to c lio w ce Neprobilic dd K la d n a ee P osdna ff R is s u th gg D ru ž e c et Ž ilin a hh M a lik o w ic ii Lidic m i n u s k k H o ře s s o w ic ]1 SrneEna m in Miescy c n í i l o b u k oo ¡ io sle le c S lana pp S tra sse tic qq ÍVyslra O ra s s ic rr W r b n a ss i 8 T řslic tt 35 Sni plníc nu . rz Po.hrri vel Pecbri 39 12 18 15 15 30 9 15 18 24 15 18 2 12 12 12 0 18 6 12 30 o) Butljii za času krále Wladislawa w 12 sloletj měsío slavrné, gež sobě týž král, postaupiw pro stárj synu swému Fridrichowi že zlo králowské, mezi ginými městy k wládě swé zacliowal. Dle Paprockého pozděgi Templáři w tom městě, až do wyzdwiženj téhož řá d u p ře b ý wali. Král Jan z Luxenburgu, otec Karla IY ., popustil Janu Zbynkowi z Iíasenburgu za od~ staupené město Žebrák město Budjn. Pod wládau tak nábožných, cjrkwi a swým mocná řům wernych, w bogi hrdinských, a uměn] milugjcjch pánů , obywatelé Budju.štj slepě- ge gegich wSrné nasledugjce nad giná města galc stálostj u wjře katolické , tak i wěrnostj k swému pravrému zeměpánu se skwěli. Kni ho v,'na Hasenburská a v Budjni založená dle s a v č dectwj Tomáše Mitisa málo odeAVzdala Hassensteinské, on jžn en j wjce co spatřiti. Boh. doct. Balbini. 1) Za prodané zádušnj pole téhož kostela z a A v á z a l se r. 1404. Jan Jablowec s powolenjm patronů Wjta Šlechty, Gindřicha Krásného, Mar kety Perůcké a Tassona z PeruC ročně kopu pr. ěr. ke kostelu odwáděti. L. E. XIII. N. 3. o c) R. 1346. Karel dědičný lcralowec kr. Jana, tehdáž markhrabě Morawský, whlawnjm kostele S. Wjta ustanowil 24. duchownjch, 12 lcněžj, 6 jáhnů, 6 podjáhnů.a 12 kleriků, kteřjžby po střjdě ke cti P. Marie hodinky zpjwali, gežMansionáře nazAval. Kwýžiwě gegichkaupil a Avyká zal statky Černěkow, Jeseny, Zlonice a Lhotu, též i gednotliwý statek w Třebjzi. Kteréžto znamenité statky Jan, král a otec gého, potwrdil, a toto založenj ode wšefch bernj králowských o swobodil. Lib. III. p. 340. et 387. Bobner Monum. Kostel Zlonícký drahně nadán od pana z Walkauna, genž dwůr Uha a wes Chřin U Welwar ležjcj, wšjm práwem a s e Av.se ni i užitky kostelu darow al, a dle swé poslednj AArůIe kapitolu na hradě pražském dohljžitelem důchodu kostelnjho ustanowil. Bohuchwal Walkaun z Adlar, pán na Staffu, Pastowicjch a Račinowsi, setujk krage Slánské ho, G. K> M. rada, nstanowil osadnjkům Zlome kým rozličné poplatky a desátky , gichžby fará ři swému odwáděti powinni b y l i ; že wšak takowé odwody w minulých bauřliwých ča sech téměř zcela k zapomenutj přišly, tedy r. 1616. faráři gak dům, tak i pole a gine přjgmy znowu w ykázal, atakowý wýkaz fádně nasw ědectwj zapsal. Což w.šak teprw r. 1646. arcibi skup Arnošt II. ztwrdil. Kostela a domu farnjho stawěnj stálo pána Walkauna 47472. zl. Tjm nákladem a obdařenjm kostela za swé předky nepochybně zadost učiniti c h tě l, genžto , když po wzniklých husitských bauřjch duchownj stat ky w swobodnau laupež dány, a i Mansionářům gegich statky mocně z rukau wydrány byly, Zlonice Walkaunowé se uchopili. d) Mur, býwalé m ěsto, kdež nynj ostrow sw. Kljmenta. Papež Bonifác IX. udělil geptiškám kláštera Doxanskeho k wýhradě hognépohostiny práwo patronátnj nad larnjmi kostely \v Muru, Kmětnowsi a w Srbci r. 1398. L. E. V. B. 2. ť) Kdež nynj filialnj kostel nad Avsj ííeto wicemi k osadě Lidické patřjcj stogj. Prawj se, že na tom powršj za dáwných časů město bylo, Kralowice nazwané. Dosawáde se spatřugj mno hé základné zdi býwalých stawenj; a rybnjk pod tjmž wrchem se nacházegjcj posawád k rá lowský sluge. Páni Pětipeštj, gichžto těla w tom kostele odpočjwagj, králi Ferdinande\vi II. se co neywjce na odpor postawili, a po Bělohorské b itwě ztrátau swých statků i wylínanstwjm potre stáni byli. / ) W 14. stoletj talo wes kapitole praž ské S. Wjta patřjw ala; w 16. pak stoletj pan Getřich z Reichu pánem gegjm byl. R. 1389. pan PetrHrabáně Kaliwoda obdařil kostel Srbecký půl kopau pr. gr. L. E. XII. B. I. Wíz s wrchu 51Lir. g) Weliká Pálec. Giž w 14. stoletj ta wes ku kapitole Pražské patřjwala , Husitům wsak s ostatnjmi duchownjmi’ statky potom do rukau přišla. W 17. stoletj wládl nj pan Giřj Hrobčický, geniuž w šak, králem Ferdinandem odňata a hra běti Arnoštowi z Montekukuli, za 44091 zl. s ginými statky prodána byla , od něhožlo ge opět kapitola lcaupiti musila. h) We Waldsteinských a we Wratislawskýcli pamětnjch knihách wes k Oseckému klášteru patřjcj se nacházj. Dobner. monument. Tom. I. pag. 311. t) II. 1388. arcibiskupský panoš Albert z Lulcowa , ginák z Wráškowa, založil při tom ko stele 4 wýrocnj mše s 2kopa'Vna pr. gr. auroků. a Jan Likterach s synem swým Wšeslawem, pa- nosem ze Šolce, darowal tomu kostelu 1 kopu aurolcit. 1397. L. E. Xlf. B. 12. I. 9. /í) Buštěhrad aneb R už čij hrad. — Hágek a podlé něho Beckowský dáwagj wjře nepodobné gméno tomu hradu z B udce, z gehožto zbořenin p rý kámen k wystawenj tohož odwéžen býtim ěl; nebot nebyl, aniž dosawáde nenj nedostatek ka mene kstawěnj nabljzku téhož hradu. P o d tjm to hradem gest městys Bňčkow, genž před tjm co wes Bůžčewes neb Bužtiwea byl nazwáň. Spj— se tedy to gméno zdá se býti složené z Bůžka, Bňžčjhrad, Bůžtihrad, Bužcjwes. Patronowé té hož bywalého kostela byli ay 15. stoletj páni z Kolowrat s názwem Bnštěhradštj. Z téhož r o du byl i Fridrich, který se s Mainhardem Gindřichohradeckým králi Giřjmu z Poděbrad zprotiwil. Oblehnut gsa w zámku swém Buštěhrad ském od wogska králowa, a marně pomoc očekáwage, negenom se Avzdal, ale i zcela k straně pod obogj se obrátil. Joachim wšak Buštěhradský z Kolowrat r. 1586. opět k cjrlcwi katolické se obrátil. W 17. stoletj farář Buštěhradský ginénem Wyšehradský zpráwu nad osadau Lidickau i ZwolenoAveskau držel. R. 1385. Rytjř z Braško\va přebywage av Bůžčewsi se u kousistoře p ři— znawá a uwohige desátek, gegž geho ugec HaAvel k tomu kostelu odwáděl, i budaucně od wáděti. L. E. XII. B. 6. l) Hrobnj nápis od roku 1571., genž p oukazuge na pohrbené w tomto kostele, pana Petra Cholka zWognjna, geho rotiiče Bohuslawa a Elžku rozenau z Baupowa, i praděda Gindřicha Chotka s manželkau Johannati, rozenau Gotcowau z liolow rat, dáwá náwěštj, že tento rod pánem na Wraném býwal. R. 1380. mjwal kostel Wranský wlastnj os Ir o w na Wltawě, kte rýž s powolenjm pražské konsistoře za gine přjležitěgsj pole popustil. L. E. II. H. 2. m ) Panenská Týníce (Teynice) ginák Žernowteynec. W 14. sloletj založil pan Plichta zŽ e ro tjna w tom městci panensky klášter s\V. Kláry, genž roku 1422. od Taboritu spalen a w zř]ceniuy obrácen byl. Geptjšky, ktere autěkem u šly, do kláštera sw. Anežky do Prahy autočišté vrzaly. Wiz Beuešowu kroniku, u Dobnrra knihu 4. na stránce 64 a 429. Farnj ko stel gest r. 1325. založen, roku 1321. zaklada tel kláštera Teynického práwo patronatnj nad kostely Teynickým, Wrbenským a Pozdemským témuž klášteru odewzdal. I stala se r. 1392. mezi farářem Teynickým a Abatyšj tohož klá štera iimluwa ohledně desátku. L. E. IX. II. 11. n) W 14. a z počátku 15. stoletj bylit T rčkowé páni w Telči a w Ilospozjně spolu patronowé téhož býwalého farnjho kostela, z nichžto Haško Trčka r. 1409. s powolenjm konsistoře proměnil některé zádušnj pole téhož kostela, a Jan, pán na Telči roka 1410. darowal kostelu půl lánu lesa a založil wýročiij mše za swau ze mřel au choí Dorotu. L. E. IX. E. 8. .VIII. I. 10. W 17. stoletj bylit patronowé tohoto kostela a páni na Telči Albrecht z Waldsteinu a Adam z Raupowa. R. 1390. uložen byl gednomu rolnjku zwlástnj odwod desátku. L. E, XII. C. 18. o) Pan Wáclaw syn Mikuláše z Wrapic tam zůstáwage s matkau swau Magdalénau, dali od sebe r. 1414. bezpečné upsán], njm se zawazugjce , k tomu kostelů aupluý desátek odwáděti. L. E. X. D. 6. et XIII. S. 4. p) Dřjuow. W 14. stoletj sjdelnj hrad pánů z Dřéuowa a Hertwikowa panošů arcibiskup ských , z nichžto Racek a Her.šo založili s 5 ogr. auroků wýročnj mši , a na ten den wyčastowánj 1řj chudých osob. R. 1381 L. E. XIII. A. 2. Pozděgi páni Popuštj nad Dřjnowem wíádli. q) R. 1393. s e k tomu býwalému kostelu faiv njrnu powinnowanj desátkowé odwáděti ustauowili. L. E. XII. G. 4. r) Tento býwalý farnj kostel, a k nSinu od Bořity z Martiniců k zpráwě dosazený farář pod gednau způsobau přidal stawům nekatolickým proti Bořitowi mnohého zápalu k zlosti a p o mstě. Wiz apologii neb Obranu stawů českých tiskem wydanau. r. 1618. s) Nepochybně se zde mjnj filialnj kostel sw, Jana Křtitele w lesjku nad wsj Augezdicj a D řj- iij o samotě stogjcj. K tomu kostelu založil Pan Hawel z Dřjně auroky z 30 pr. gr. 2. w ý ročnj mše 1418., a Anna wdowa po zemřelém Oldřichu Poledne, panošowi z Dubj, dáwá od. sebe pjsenmé wygádřenj, že témuž kostelu pole a luka patřj, z nichžto farář gj a gegjm synům Gežkowi a Stěpánowi ročně 5 kop pr. gr. odwáděti powinen gest. R. 1370. a r . 1418. pan Petr z Dřjně za sebe a za pana Drslawa z Dřj ně 15. pr. gr. auroků odkazuge na gednu weyročnj mši. L. E. X. IÍ. 12. — IX. E. 12. 3. ť) Knobjz. ii) Zwolenowes býwalé kapitolnj panslwj. Když w 15. stoletj husitským držitelům do ru kau se dostalo, něgaký pan Humprecht Tasinowic ge opanowal, kterýžto r. 1413. swého faráře gménem Mikoláše zawraždil. A když zpráwa o té wraždě až do Rjma se donesla, odsauzen byl tento pán, by na wěČné časy na swém statku 80 gr. auroků pogistil, začež aby náp otomnj faráři za usmrceného faráře Mikoláše ge dnu, a za wražedlnjka brzy na to zemřelého též gednu zpjwanau a dwě tiché mše každoročně slaužili, a na každý den, když se ty mše slaužiti budau, třj chudj aby pokrmem zaopatřeni byli. L. E. X. Q. 4. R. 1385. wšecek powinnowaný odwod de sátku se ustanowil a do kněh wtělil L. E. XII. A. 10. Roku 1388. pan Albert z Zedeč dle kšaftu pana Haška z Pódljštan na 2 kopy pr. gr. auroků k založenj mše na každé pondélj, též i panj Mándaljua, wdowa po Mikolášowi z W r a pic swým a pozůstalých sirotků gménem se zawazuge 8 kop auroků ke kostelu odwáděti. R. 1404. (L. E. XII. A. 18. XIII. m. 10. —) Roku 1392. Dobeš panoš z Podljštan obětowal ke kostelu 2 kopy pr. gr. Roku 1396. s potwrzenjm arcibiskupa Wolfráma odkoupil nad— gmenowaný farář Mikoláš od Oldřicha opata Břewňowského 6 kop auroků k wyžiwenj ka plana, a r. 1407, opět na wyžiwenj druhého kaplana 10. kop auroků se založilo. L. E. XII. D. 17. IV. G. 7. VII. m. 7. W 17. stole tj Wralislaw zM itrowic, a před Bělohorskau bit— wau Petr Miller z Nalozewsi pánem na Zw oleuowsi byl, když ale w nemilost u cjsaře padl, bylo panstwj to Zuzaně Chrtowé za 25548 kop prodáno. Paměti hoden gest hrobowý nápis roku 1597. pohřbené Markéty Zaidlicowé z Běly, genž w létech wěku šwého 81. dar ten od Boha dosáhla, že gest swých dětj, wnaučat a prawnaucat přes 70 žiwých widěla. Arch. paroch. w) R. 1405 Panj Běta owdowělá Petřjkowá a Kateřina owdowělá po pánu Mataušowi ze Slawětjna, nadaly při farnjm kostele pod zpráwau Benediktinů Postoloportských geště třetjho duchownjho z téhož kláštera. Opat rukau dánjin se zawazuge Oldřichowi z Haseuburgu a též Gindřichowi ze Mšena, že auroky na klá šteře pogištěné, dle wůle zakladatelowy na obži- vvenj třetjho kněze téhož řádu obrátiti wolen gest. L.E. VIII. A. 7. et 4. R. 1411. přiznáwá se Giřj z Bonýna wSlawětjně přebýwagjcj, že l 8 k o p pr. g. od slečny Anny Libochowské, dcery Jana Libochowského, geptišky kláštera sw. Anny na Augezdu w Praze, obdržel, a že po gegj smrti 1 kopu auroků kzádušj Slawětjnskémuodwáděti powinen gest. L. E ..X III. T. 13. x) R. 1385. syn pana Bedřicha z Winářic obětowal tomu kostelu 1 kopu auroků , a panj Ludmila owdowélá Ilabardowá z VYinařic farari též 1 kopu auroků, gižto pogistila u pana Giřjka panoše z Biwic ; r. 1401. L. E. XIII. B. 6. a L . 1. y) Ble Hágka na rok 1007. gmenowala se ta wes Opočna, a obdržela gmeno Peruc od p o diwného zamilowánj lcnjžete Oldřicha r. 1014. do gedné sprosté djwky gménem Boženy, když u studny pěníc se mu zaljbila, giž sobě za man želku pogal. R. 1386. uděluge se panu rytjři ‘ Kunšowi z Peruc práwo patronátnj pod w ým jn kau gistých ku kostelu peněžitých odwodů. R. 1393. bylí z Peruc Gindřich, arcibiskupský panoš, k tomu přidržen, by kostelu čtwrt lanu polj s pastwjštSm odstaupil. R. 1411. stalo se porownáuj mezi farářem a rytjřem Gindřichem Krá sným. R. 1413. založil Gindřich z Peruc pa noš s půl kop au auroků wýročn j mši za swé rodiče. L. E. XIII. C. 4. XIÍ, II. l.V III, N. 1. a K. 7. W 16. stoletj patronowé téhož kostela byli Jan z Waldsteinu a páni Lobkowicowé, z nichž Fridrich r. 1594. w Prešpurku zemřel a w Peruckém kostele pochowán ležj, s) Dle upsánj král Wáclaw II, darowal tu to wes, genž prw klášteru Swatogirskému w Praze přináležela, s Knobjzj městu Slauskému, a lc náhradě kláštera udělil wesnice Welenici a Podmok, bljž Poděbrad. Hammerschmied, hist, monast. s. Georg. aa) Ředhost. Roku 1383. obdarowán gest ten kostel činžj z nágmu gednoho domu. A r. 1400. se ustanowuge z dwau kusů polj powinnowaný wlaslnj desátek skrze rozsudjho Oldřicha Zagjce z Hasenlmrgu. L. E. Xlll. B. 5. a K. 10. bb') Když r. 1420. Tábořilé twrz Malcotřásky wzřjceniny obrátili, a r. 1450. Giřj Podě bradský Buštěhrad dobyl, nepochybně že Lidice té strasti a záhuby také pocjtily. Slarý kostel teprw 1664. poněkud oprawen, nyněgšj wšak nákladné, krásné stawenj Anna Maria Františka, welewéwodkyně z Toškany roku 1730. wlaslnjm nákladem zwelebila. Roku 1370. arciděkan z Iloršowa Teyna a spolu kanownjk Pražský, gménem Přibjk, s kanownjkem Pawlem z Cliocny u saudili, gaký a od koho desátek faráři Lidické mu přináležj. L. E. Xll. A. 4. Roku 1401. da rowal pan Jan Zwonjček, přebýwage w Iiněžow si, kostelu 12 pr. gr. auroků. L. E. Xlll, K. 11. i o starobylosti kostelů ceskýcb. 399 • ' cc) Dle Hágka na rok 870. a 916. w S to chowe knjže Neklaň zbořenau twrz proti autokům nepřátelským knjžele Žateckého "Wladislawa obnowiti opět dal. Pozděgi Stochow owdowělým kněžnám za sjdlo by], kamž i Drahomjra chtjcse odebrali, na cestě, a sice na swinském ■wrcliu (nynj Hradčanech), nepochybně že se gj ko ně splašili, konec swého žiwota wzala. — Ze kostel Stochowslcý \v 14. a zpočátku 15. stoletj nad gine okolni znamenilěgšj b y l, poznati se může z hogných nadán] mu udělených. Giž w 1351. farář Stochowský se přiznává, že dle mno hých požjwaných užitků kostelujch zawázán gest kaplana žiwiti. T o t o přiznán] gest gedno z p r w něgšjch, genž za časů Arnošta arcibiskupa z za ložených , do kněh w taženo bylo ; ge potwrdil Bohuš Probošt Litoměřický, bratr wlastnj Arno šta arcibiskupa. L. E. I. S. 3. R. 1400. z a -vvazuge se pan Radslaw ze Stochowa, patron ko stela ohledně 4'weyroČnjch mšj desátek tomu ko stelu odwáděti. Týž pán ze Stochowa w tom roce přepustil práwo patronátnj Zifridowi z Chřic. L. E. XIII. Iv. 6. a 8. Přisluhugjcj kněz oltáři sw. Anny hlawnjho chrámu sw. Wjta w Praze gménem Wiljm darowal r. 1409. kostelu Stochowskému mešnj knihu (misál) \v ceně 10. kop pr. gr. (dle našich peněz 200 zl. střjbra) zawazuge tjm každého faráře, by každoročně gednu zpjwanau mši za mrtwe , a dwe tiché za neg obělowal. L. E. IX. C. 2. Roku 1410. panPřech Radlice zHonic a Petr z Celechowic, arcibiskupštj panoši, založili s půl kopán auroků wýročnj m ši, za matku Annu, dceru Z o w k u , manželku Annu a ten rod. L. E. YílI. L. (3. R. 1414. ge~ dna kopa auroků kostelu Stochowskému patřjcj, a na statku Malkowicjch pana Čeňka z Mallcowie, arcibiskupského panoše, pogištěná, na statky pa na Jana z Lán přeložena byla. L. E. X. A. 9. dď) Jan Psjk, arcibiskupský panoš, pán na Neprobylici a téhož kostela patron, zawázal se ktémuž kostelu desátkem, což ale pozděgi opět zrušil. L. E. VII. N. 1. R. 1397. stalo se porownánj po dlauho trwagjcj při o práwo patronátnj nad tjm kostelem mezi panem Mikolášem z K u tro w ic, farářem Kwilickým a bratrem geho Zdislawem, pak mezi Janem z Telec a Pe chem z Neprobylic. L. E. XIII. G. 6. ee) Hágelc giž na rok 858. zmjnku čin j o Kladně, kterau starobylostpjsmena na železných dweřjch kostelnjch prozrazugj, k němuž w 16. stoletj podlé celé dýlky přistawen gest druhý djl kostela s obzwláštnjm wýchodem, w kterém od dělen] kaíoličtj od kališnjků ¡swé služby božj zwláštně konali. — Kladno bylot rytjrským sjdlern pánů tohož gména, z nichžto Pawel z Kla dna a Haško z Lán co rozsudí nad Bezděchau z Ugezdce r. 1382. wyřkli, že onen powinen gest wýročně 1 kopu ku kostelu Kladenskému odwáděti. Swědkowé téhož byli Zdenek z Kladna a Hrdoii z Močidlan. Tento aurok pocházel z v lá - šlě od pana arcidékana kralohradeckého, kanownjka Pražského E a w la , který tento anrok u Pana Bezduchý z Ugezdce pogistil. L. E. XI!. B. 16. K. 6. W 16. stoletj Kladnem wládli nábožnj katoliČtj rytjři Ždarštj, pozděgi hrabata z Ždaru, ro dem byw.še ze Zdaru w Loketském kragi. Bylt to rod gak wzuešený w úřade,ch zem ských, tak i milostnj patronowé chrámu a školy. Po sešlém rodu mužského pohlawj prowdané dcery Klad nem wládly, až z počátku 18. stoletj welewéwodkyné Toskánská Kladno, a ktom u patřjcj w elké pansíwj Čerweiio-Angezdslcé kaupila. T o to podržjc, Kladno \v roce 1705. klášteru B ř e zupwskému odprodala. Mezi opaty a spolu p a trony se nade wšecky opat Beno dokázal milosliwým, který negen farnj kostel oprawil a o zdobil, ale i nákladné nowé staw enj, kapli při liřbitowě sw. Floriána založil, po geho smrli málem geště nedostawenau, kteráž až potud očekáwá uástupnjka patrona, onomu w milostiwosti rowného. Též i socha Panny Marie na náměslj r. 1746. nákladem toliko zlatých, co tudy le t, od něho postawena gest. Prwotnj základnj kámen kaple sw. Floriána swělil Šimon Brus arcibiskup w Trapezuntu , Suffragan arcibiskupa Pražského Lolielia. Fara Kladenská, gedna z neywýnosněgšjch w 16. stoletj ohledne na rok 1559. k přispěnj nowě založenému semináři kw ycbowanj mládeže k duchownjmu stawvu pod zpráwau Jesuitů, tak nazwaného konviktu mezi ginými cjsaři Ferdiuanďowi I. od kapituly pražské sew ykazuge s 50. kopami auroků, gežto Gřiřj Zdarský ze wsi Hřibu přigjmá od Zdenka z Kladna faráři za přjgem odkázaných, gichž prý farář Kladenský hognými přjgmy obdařen , snadno opykati může. Pubička na rok 1559. Schmiedl Hist. Soc. Jesu Prov. Boh. L. 11. p. 121. ff) Kostel r. 1718. od hraběte Ivlary opět zweleben. gg) W 14. stoletj ku kapitule patřjcj wes, k gegpnužto kostelu Jan kauownjk u sw. Y\ jta a spo lu Probošt u Wšech Swatých zásobu téhož ko stela rozmnožil r. 1400. L. E. \ 1. E. 4. hh) Starobylá, a w stálé poslaupnosti zachowalá powjdka zkamenělého křiwopřjsežnjka, geuž se w nemalém, hrubém pjskowém kamenu před kostelem stogjcjm diwákům ukazuge, oswědČu”e téhož kostela od oněch časů, Í5 starobylost J když dle přjsné kázně w starobylé cjrkwi hru bým w nekagjcnosti zemřelým hřjšnjkům,. gakož zaumyslně křiwě přjsahagjcj g sau , pohřeb na mjstě swatém s poznamenánjm a postawenjm křjže na hrob se nepowolil. Takowj umrlj mimo poswěcený liřbitow pohřbeni, gimž na mjsto lcřjže gen hrubý kámen postawen býwal. Odtud kletba: „Bodeyž si se z k a m e n ě l Roku 1408. arcibiskupský panoš Jan z Dobré , pak r. 1409. Wogtěch z Dobré, z pozůstalosti swého bratra Giřjho, a r. 1413. gistá Anna, každýznadgme- nowaných dobrodinců gednu kopu au roků témuž kostelu nadal. L. E. YIII. II. 5. IX. q. 7. XIII. q. 10. Wes Ž ilinu sfilialnjm kostelem na sněmu pražském r. 1537. od cjsaře Ferdinanda 1. da rem obdržel Bořita Martinic. i i) Wlastnj rytjrské sjdlo býwalých pánů z Malkowic. R. 1395. z.wojÉný Geško Tassawec ze Studnowsi postřjdnj patronát mezi Ale šem panošem z Malkowic, a mezi Marešem Bušketau synem DaliborOwým z Malkowic, gniénem swého otce usaudil nad kostelem Malkowským. Bylí pak tento kostel od dáwňých časů štědře na dán, nebol r. 1405. nacházj se s powolenjm konsistoře pronagmutj na tři léta polj a lu k , které1o pronagal Petr farář z Krušiny a bratr gel)o Wáclaw Diwiš za ročuj činži 15 kop. p. g. L. E. XIII. E. 10. a O. 3. kli) Lidice bljž Slanélio s býwalým farnjm kostelem sw. Jakuba, gemužto gistý Slánský měšlan k užitku farářowit á kaplanowu prodal 1 kopu auroků, a farářlgménem Wanko roku 1404. lcaupil opět od giného měštana 3 kopy auroků, knimžto r. 1409. geště 6 kop auroků přidal k wyžiwenj kaplana. Přjkladem farářowým po hnut gisty měštan Slánský rozmnožil toto nadánj 3 kopy auroků. L. E. VIII. II. 9. 10. J. 1. XIU. N. 1. Pan Miláčko panoš z Lidic r. 1396. založil s gednau kopau p. g. auroků 4 wýročnj mše. L. E. XII. li. 19, Časopis p. K atoí. Ď uch. )]]. 3 , 6 11) Roku 1401. SazemazIIorešowics powo lenjm lconsistoře chalupu a k nj patřjcj pole za giaé proměnil. L. E. VI B. 6. mm) Smečno chowá přes 300. let wzne.sený onen, we wlasti a cjrkwi stegně powěslný rod Martinicú od cjsaře Ferdinanda II. na hrabstwj pozdwižený, galco swého pána, a ehrámowé téhož panstwj gako swého patrona. Pro uznalé záslu hy toho rodu cjsař Leopold TI. w elel, by po wymřenj mužského pohlawj hrabě Klam, manžel hraběnky rozené z Martinicú, gméno a štjt rodu Martinického k swému připogil. Zbynko arci biskup kostel Smecanský w děkanstwj pozdwihl. Z děkanů paměti hoden Ctibor Kotwa, genž r. 1629. postaup.il w probosstwj Litoměřické po slowutném Sixtu z Larchenfelsu. Albert Waldstein Kotwu pro učenost a řečnictwj s.obě tak zamilow al, že usmysliw sobě w Gičjně nowé biskupstwj založiti, gemu prwnjmu berlu biskupskau giž napřed přisljbil. Složil tento býwalý děkan Smečanský knihu pod nápisem : Mumreg čili Larwa, pro wýbornau gegj češtinu chwály hodnau. R. 14()7. panj Žowlca wdowa po Bernardowi z Ledče darowala kostelu Smečanskému 3 kopy anroků. L. E. XIII. (f. 5. nri) Mšec, (Kornhaus) w 16. stoletj Oldřich Mičan z Iilinsteinu a Roztoka, a před běloíiorskau bitwau Gindřich Stambach, pánem na Mšeci , ten pak po ztracené bilwě s mnohými o statnjmi trestem byl ztjžen, ano statek mu' odňat byl a prodán Benigně zLobkow ic za 87922 kop. Na rok 1398. kniha 12. nadán] kostelnjch obsahuge odkaz gedné kopy auroků pro kostel Mšecký z pozůstalosti pana Jana rytjře ze Zeliny, gegžto ugeo Iwaň měl w plnomócenstwj. oo) Roku 138S. panoš Albert z Lukowa, ginák z Wraškowa, udělil kostelu Lukowskému a Klobuckénnt 2 kopy pr. gr. auroků. E. L.X II. B. 12. Roku (1387. rozhodnuta gest pře týkagjc se práwa patronatnjho mezi Geškem z Pruha, Filippem synem Wogslawowým, a Matěgeni z Klobuk. R. 1408. porownal se farář Iilobucký s Janem Proboštem z Raudnice; a r. Í419. s pa nošem Donýnem z Lukowa o latí ku. L. E. XII. A. 14. XIII. 8. C. 7. X. L. 3. pp) Gedno z neystaršjch měst w Cechách od knjžete Neldana okolo r. 750. založené, a od slané wody, z njž sůl se wywařowala, ,Slaný nazwané. Nelze pochybowati, že paprsky w Idawnjm městě rozžatého swětla wjry křestanské zá hy na Slánsko došly. Knihy nadán] koštelnjch uwádj městský farnj kostel probošstwjm kláštera Benediktinského w Ostrowě od Boleslawa II. r. 999. založeného. Že pak toto prohošstwj welmi wýnosné b ý ti musilo , dewátá kniha nadán] k o stelnjch G. 4. patrně dokazuge. R. 1405. O l dřich tenkrálnj probošt z nadgmenowaného klá štera wykázal 20. kop pr. gr. auroků, pak ge~ dnu u města kaupenau -«vinici s powolen]m kra le W áclawa, by na wšecky budaucj časy pro&& bošt k sesli kněžjm, zde se nacházegjcjm, geště gine dwa, buďto z kláštera té řehole, nebo cjrkewnj připogil, a mimo to geště 3 žáky (kleri ky) žiwil, kteřjby po střjdě každodenně rannj mši kúctě P. Marie zpjwali. Z winice pak welel, by Probošt každoročně sud wjna klášteru Ostrowskému odwáděl. Toto založen] Zbynko Arcibiskup r. 1410. potwrdil. Když pak gižr. 1406. pro bošt š penězi newystačiJ, založil geg opat geho. L. E. XIII. O. 5.. Pa.trněgi bývvalé probošstwj opatstw] Ostrowského ze založen] špitálu slán ského od slečny Kateřiny Michkowy r. 1359.se dokazuge. Tat položila klášteru Ostrowskému 50. kop pr. gr. ku kaupi pol] při wsi Tukletu, gež odhodlala k ošetřowán] nemocných w špitá lu Slánském, wymjňug]c sobě wšak na čas swé ho žiwota 4 kopy auroků, gichžby sobě u pro bošta Slánského wyzdwihpwala. Nad tjmtowolně přigatým uslauowenjm, listina takto zn]: Bly Bohuslav opat, Martin přewor a wšickni sh ro mážděnj kláštera sw. Jana Křtitele na Ostrowě, řádu S. Benedikta , i Theodorik probošt w Sla ném tohož řádu S. Benedikta, známo činíme w ůbec. a t. d. Diplom. Mansion. Arch. Doxan. apud Gelas. Dobner. Monument. Tom. III. pag. 3 7 2 .— Mimo hogné nadán] proboštů Slánských, farní ho kostela Sw. Gotharda se nacházj na r. 1385. obdarowánj měštanstwa s 5. kopami pr. gr. auroků. L. E. XIIÍ. A. 9. Nenadlauze trwal tento stkwěly staw Slánského kostela uprostřed nábo- žné horlivosti měštanů Slánských. Když r. 1425. od Taboritů poraženi byli, konečně sami spojriwge se s Launskýini, ničehož posvátného ne šetřili. Po Bělohorské smutné porážce všech statků obecných i wšech měštěninských nadán], od předešlých mocnářů gim udělených, z b a v e ni gsauce, do tělesné poddanosti hraběli Bořito•wi Martinicowi, pánu na Smečně, p a d li, který s 283000. kopami město a k městu patřjcj v e snice, Želenice , Netovice , a Lotauš zakaupil r. 1638. Gak to v Slaném za Času panowánj cjsaře Rudolfa okolo r. 1589. až do času v y n e seného majestátu svobodného prowozowánj v š e likého vyznánj stálo, zgednánj Konsistořepod obogj patrně seznati lze. Měli I ten čas ^lanštj za děkana BlaŽege Plzeňského, prvý děkana Čá slavského, gegžtor. 1595. farářem Pražským u sw. Mikuláše, a spolu radau konsistoře nacházjme. Na toho muže sočili Slauštj, protože po katoličku služby božj konal, a svátostmi přisluhoval, gak to cjsař a konsistoř p. 0 . poručili. í doráželi urput nou nezdvořilostj na konsistoř, by gim na mjsto něho Jana Wirtenberského , bývalého faráře H o s t i w i c k é h o , za děkana dala. Tomu v šak kon sistoř, znagjc geg v e v jře a v chovánj v a d n é ho, nikterakž swoliti nechtěla; kdyby v šak na svém stáli, a Blažege, kněze v e všem dobrém shledaného u sebe trpSti nechtěli, tedy že gim Wáclawa Dačického , děkana Mělnického mjsto něho dosadj, a onoho na Melnjlc potvrdj. W zaslaném torna listu \ve středu po 3 králjch r. 1589. kousistoř gim domlauvvá takto : Psanj takow e!io n á m z a s la n é h o s titulem p o t u p n ý m a p o sm ě šn ý m činiti n a b u d e t e , z a to žá d ám e. Wšak Slanstj ani Dačického, geuž r. 1593. administráto rem konsistoře pod obogj b yl, ani Mělničtí Sbzege za děkana mjti nechtěli, a na dopisowánj konsistoře ani odpowědi nedali. Když pak k o n sisto ř, užjwagjc swého práwa, Slán ským Dačického za děkana potwfdila, zadali oni samemucjsaři žalobu na násilj- gim učiněné od konsistoře, která odpowjdagjc předstjrané důwody wywracuge a wypisuge trudný staw dě kana Slánského , proto že dle gegich bludů s mim srownáwati se nechce , takto : „Neymilostiw jce že w ě g šj a n e ý n e p ře m o ž e n ě g šj cjsaři , U h e rsk ý a Český k r á l i , Pane Pane n á s n e yin ilostiw ěgšj ! __ __ __ q cj _ p q w ě ď , k te rau měštanosta a konšelé města Slaného na poručen, W . M. C . , aby kněze W áclaw a Dačického d o o b c e s w é z a děkana p ř ig a li, dali, gsme w našem uwaženj bedliwém m ě li, a gest nám to gisto S nemálym do týž obee p o d iw e n im , že m y šetřjce dobrého rad u c,rkwe sw a té a W . M. C. mandátu do m ě s tk r á owstw, tohož Českého wyšlých , aby z lehčow áni ne b y li, že oni směsi to k něgaké kyselosti proti nim p ři, |tati * naS u W ' SI- C- ostauzeti, gežto m y co činí m e , čin jme s dobrým rozmyslem a bedliwým u w á ž e n,m n a š jm , aby č e s t , chwála božj, kdež giž ntuchla, V 1’ zdwizena p raw a Krist0Wa opuštěna gest, zase w y b7 ti m ohla.« Obranu pak tu a takowau a au , že gsau mnoho na siěhowánj naložili na 'něze Blažege Plzeňského, slěhugjce geg z města Čásla- -vvv. My tjm '«vinni negsme, v š a k gsme gim toho k n ě ze Blažege chtěli r á d i na déjšj čas z m e c h a ti , ab y autraty na s tě h o v á n i obce té k zahubeni n e v e d l y ; nynj o z n á m il i . že ho V obci s w é trp ě li nem ohau , a p ře d c t y n m ]ety w e lm i w elice o n ěho sluli , a rádi h o do obce sw e od nás m i l i chtěli, a teď ani g ednoho ro k u w obci swe' geg tr p ě l i n e r b tě g i , gesto se i pan sudj n e y w y š š j za něho p ř im la u w a l, že kn ěz katolický g e s t , a v š a k oni nic n a to n e d b a li, ta k se proti něm u zazlili. — Ginau o bran u k la d a u , že m a lé opatřeni magj k s w e faře na děti k n ě ž s k é , a že Officiales školnj žád n éh o pohodl) na faře u ž iti n e m o h a u . W p r a v d ě to W C. M oznám ili m ů ž e m e , že gsme ani gim' žádných děl] , ara ženatých kněžj do obce gegich n e p o d á v a l i , a s t a k o v ý m i kn ěz im i , gakož ge n á m po rau č en o od W . C. M ., m y c u m n e m á m e , než k n ě ž j n ež en a té gim p o d á v á m e , i t a k g ic confirmugeme. Ale oni sami p á n i S lan šti kněžj v s v e m m ě stě ženili, gako k n ě z e W á c l a w a Pjseckeho, k n ě z e J a na D e p o r tu , k te rý u nich d ě k a n e m b y l , kneze \ \ a’wřince L e a n d ra čtyry léta i s d ě tm i s v d ě č n o s t , tr p ě l , , a n e ř á d n ý m k a p l a n ů m s w a l b y a v e s e l , 8 tr o g .li, a sami p ř i tom w eselj p řjtom n i b yli. K n ě ž j ženatých co sw e obce s d ětm i přigjm ali za d ě k a n y n a po tu p u k o u sis to ie n aš i, a z w ě r n é h o k u ě z s tw a ž á d n éh o , gako kněze Mar tina S tě ž k u , k t e r ý u nich u m ř e l , a Žena s dětmi u nich zůstala, k n ě z e , k te r ý nynj w K v i l i c i c h g e s t, w obci s v é s Ženau a s dětmi tri e a na m is to děkana trpěli, gesto Žádný k n ě z nebyl, a k te ré h o te p rv ručeni W . C. M. ze sw é obce w y b ili. teď na p o I gum m ě sta to likéž č i n i , podám e-li gim k n ěz e neženatého konag)cjho v š e c k y ř á d y cjrk e w n i, te d y n ám h o h n e d o č e r n i , a t u .ňž tak Ženatého k n ěz e, b y t ř e b a desatero dětj m ě l, k d yž toliko obrad ku d ě l á , ř á d y s v . c j r k w e w y p r a z i m g e , v š e cko u nich za s v a t é a dobré gest, a s ť jm se v s 'j m mlčj a ge trp}, ani na milost W. C. M,, ani na konsistoř nia newznášegjce. Acta. Cons. sub útraq. ex Bibliotb. Arcbiep m) Štrašec. Roku 1388. byl farář s m e t a ny w saudu o geden dwůr, nad čjmž tento rok rozsauzeno bylo. R. 1390. desátky i robota gakož i odwod sýra faráři ustanoweni gsau byli L. E. XII. B.6. C. 16. Zdá se, že roku 1539. geStě Lutheranstwjm nakwašeni nebyli, žádagjce kněze Lukáše, by do Částky knSžj pod obogj přigat, a od též konsistoře gim za faráře dán a potwrzen byl. Čemuž konsistoř wolná u osadnjku se za něg pfimlauwá, by geg s swau čeledj slušně chowali, a gemu, co předešlým fa-* rářům bez ugmy wse odwáděli. Za to konsistorialnj polwrzenj žádá od obce zaslánj 1. to laru. Acta Cons. sub. Utr. rr) Worašice. R. 1412. farář tohož kostela darowal 1 kopu pr. gr. auroků, giž u panoše arcibiskupského Jana Draščaty w Solanu pogistil. E. L. YJII. P. 4. ss) Wrbno u lesa. R. 1404. Jan opat Stra hov sk ý a Jakub farář Wrbenský smlauwu u cimwse, rozličné sobě záwazky a sliby dali. L. E. VI. C. 10. Ku konci l5.stoIetj páni Roztokowé z Ivlinsteinu Wrbnern wládli, a w tom ko stele pohřbeni gsau. tt) Křtice. R. 1408. Wiljm panoš z Ořechu za scbe a bratra swého Beneše a dceru Blaru'S 1'' l’Ll1 Ic0Pau a úroků wýročnj mši při tom k o stele založil. L. E. VIII. D. 1. ivw) Roku 1368. pan Řičen z Brloha ten to kostel drahně nadal. L. E. B. 5. a roku 1375. Jan Hryzo a Habard, synowé Fridricha z W rané založili 1 kopau pr. gr. we wsi Březj po jištěna u wýročnj mši. L. E. IX. A. 12. Pole ku kostelu přináležegjcj r. 1415. darowal Huras z Bedřichowie. L. Ě. XIII. U. 10. 0. Sedmero swátcstj cjrkwe s\v. katolické wyswětlených w sedmeru postnjch kázanj, spolu s řečj připrawugjcj o swátostech wesměs. O d W áclaw a W ilém a W áclaw jčka, w Pjsraě swatěm Doktora, hlaw njho kostela ti swatého Wjta ua hradě pražském kauownjka kazatele (Ecclesiasles) etc. (Pokracow ánj.) 0 swátosti biřmowánj. . W zkládali na uš ruce , a oni přigjmali ducha sw ateho. S k u t. ap. V III, 17 Wjra gest základ a kořen wšecb ctnostj k ře stanských; nebo bez. wjry nenj žádné ctnosti, — žádné prawé a stálé ctnosti. Cjm wšak silněgšj a pewněgšj wjra gest, tjm také silněgšj a pew něgšj gest ctnost na ni založená. To dowodj Pán Ježjš, když praw j: „Kdož slyšj slowa má a zachowáwá ge, podoben gest muži maudrému a opatrnému, kterýž ustawěl dům swůg na skále, a sice proto že i on dům sWůg, t. g. žiwot swůg a swědomj swé na skále prawého poznánj, a prawého wnitřnjhó, ne pak gen powrchnjho nábožeustwj ustawěl. I spadl přjwal .^protiwenstwj, a přišly řeky sauženj, a wáli wětrowé polcušenj, a obořili se na takowého křestana: wšak ne padl, ale pewně stál , poněwadž wjra geho pewná byla. Mat. VII, 24. 25. " A gak krásně dolicuge Apoštol díistognost a moc prawé wjry přjklady pěknými na starých swatých otcjch, na Ábeli, Enochu,. Noé , Abrahamu, Izáku, Jákobu, Josefa , Mogžjsi, a giných zbožných mužjch israelských a prorocjch, dokládage: „Rez wjry ne možné gest ljbiti se Rohu ; nebo přistupugjcj k Bohu wěřiti musj, že gest Bůh, a těm kteřjž ho wěrně ctj a přikázanj geho zachowáwagj, odplatitelem gest.“ Žid. XI. O zagisté: bez wjry nenj žádná ctnosti, — žádné pewué ctnosti. Ale ach, gak mnohým uebezpečenstwjm gest swatá wjra křestanská wystawena ! Nebezpečenstwjm u w n itř, — nebezpečenstwjm wně. Za nyuěgšjeh sice časů nestogj nás wyznáwánj na šeho sw. náboženstwj krwe a žiwotů , gakož stálo prwotnj křestany : ale medle nepotřebugeme-li wždy geště zwláštnj odwnhy a statečnosti, bychom při gedowatých ausrněčcjch nepřátel ná boženstwj , a uastogte! i mnohých zpronewěřílých křestuuů, při množstwj zlých přjkladu, a to likerých swodných spisů a rauhánj u wjře stáIj setrwali ? Aponéwadž wjra základ gest ctnosti, a my gi tedy netoliko w srdci chow ati, netoli ko usty wyznáwati , alebrž skutky dokazowaii máme : nepotřebugeme-li zwláštnj posily s hůry, bychom za ctnostné křestanské obcowánj se ne styděli, na ošemetné šprýmy lid] nešlechetných nedbali, a tolikerým wnadám a nástrahám k zlé- mu mužně odolali? — Blaze nám, gestli které ho takowého prostředku, njmžto se nám zwláštnj milost božj k setrwánj u wjře a stálému gj skrze ctný žiwot ukazowánj propůgčuge, a my k duchownjmu bogi posilněni býwáme ! Wšakgest, west! — Teiij který nás na křtu swatém znowu zrodil, chtěl nás také gakožto slabé nowozrozence skrze Ducha swatého u wjře posilnili, a proti autokům swěta a těla ohraditi. Wysjlage nás do boge, ozbroguget nás také swau božskau zbranj, zdobě nás znamenjm swého řá d u , b y chom nad nepřátely křjže a swého spásenj swjtězili. To se pak děge w swátosti biřmowánj ; giž gméno télo swátosti nadpřirozený geg] aučinek k srozuměnj nám dáwá ; nebo b i ř m o w a t i slowe tolik gako s j 1 i t i, Wlastně gest swátost biřmowánj toliko pokračowánj k řlu ; nebo gakož gsme skrze křest swatý k cjrkwi křestanské přiwtěleni, od hřjchů očištěni, a k nowému žiwotu, který z Boha gest, znowuzrozeni a poswěceni byli : podobně máme skrze biřmowánj wTe swaté křestanské wjře po silněni a tak upewněni býti, bychom gi stale wyznáwali, a powinnosti, které nám uldáda, * wěrně plnili. Swátost biřmowánj gest w pořádku milost ných prostředků, které Ježjs Kristus k našemu poswěcenj ustanowil, druhá a neybližšj po křtu swatém, a o kteréžto také dnes — w druhau neděli postnj rozgjmánj učinjme. Promluwjm tedy o s w á t o s t i biřmowá- j a sice : 1. O gegjm božském ustanowenj, 2. o gegjch milostných aučincjch a 3. o způsobu, kterak gi hodně přigjmati marné. W biřm ow ánj, swatém biřmowánj přigjmame Ducha swatého, čili dary Ducha swateho : ale kterak mohu gábez tebe mluwiti o tobě, Dn.se sw atý, Duse Bože?! Iiterak mohu zwějstowati swětlo twé , neoswjtjš-li mne, — oheň twúg, neroznjtjš-li mne, — sjln a moc twau, neposjljs— li mne? Přigďtedy, přigď, Duše swatý, oswět, roznět a posilni mne — kazatele i posluchače ! 11 I. Že biřmowánj žádný pauhý obřad cjrkewuj, alebrž božské zřjzenj g e s t: wjmet djlem z pjsma swatého , djlem z dědičného cjrkewnjho učenj ; tedy ze slowa božjho psaného i nepsa ného. „Uslyšewše apoštolé, ktéřjž byli w Jeruza lémě,“ wyprawugj skulkowé apoštolštj,— „žehy Samářj přigala slowo božj, poslali lc nim Petra a Jana. Kteřjžto přišedše k nim modlili se za ně, aby přigali Ducha swatého; nebo geště na žádného z nich nepřišel, ale pokřtěni toliko by li we gménu Pána Ježjše. Tedy wzkládali na ně ruce a oni přigali Ducha swatého.“ VIII, 14 — 17. o sw álosli biřm ow ánj. 415 Dále čteme w skulcjcli apoštolských: „Sta lo se, když Apollo byl w K o rin tu , že P a v e l prošed vrchnj lcraginy, přišel do Efezu a na lezl tu některé učedlníky, i řekl k nim : Přigalili gste Ducha svátého, když gste uv ěřili? Kteřjžto odpowěděli: Ba anigsme slýchali, gestli Duch svátý. I otázal se gich dále : W kom tedy pokřtěni gste? - Bekli: Křtem Janovým. I řekl gim Pavel : Jan zagisté křtil toliko křtem pokánj lid, ř k a : aby v to h o , kterýžto měl po něm přigjti, uvěřili, to gest, w Ježjše. To u slyševše pokřtěni gsau v e gniénu Pána Jezýse. A když vzkládal na ně ruce Pavel, přišel (sstaupil) Duch svátý na ně.“ XIX, 1 — 6. Z toho widjme, že apoštolé na pokřtěné ruce vzkládali, a tento sv átý obřad rovněž ta k , gako křest wšeobecně zachovávali. Tak nasvědčuge Pjsmo svaté, a Irenasus, žák apoštolů pjše z neystaršj křestanské d á v n o Vělcosti: „Kolikrálkoli apoštolé na v ě ř jej ruce wzkládali, přigjmali Ducha svátého, genž potrawau žiwota gest.“ IV. adv. lweres. c. 3o. — Kře sta né ! toliko Ježjš mohl Ducha svátéhosl]biti, a toliko Ježjš mohl Ducha svátého- uděliti. Když tedy apoštolé 11 a pokřtěné wěrjcj ru ce vzkládali modljce se, a když na gegich mo dlitbu a s k r z e vzkládán) gegich rukau Duch s v á tý 11 a v ě ř jej s nebe sstanpil: i kdož ge k tomu splnomocniti, a té moci gim uděliti mohl, toto swátostné gednánj vykonávali? A poněvadž cjrkéw Iíristowa stále tr w á , a wěřjcj každého času přispěnj a pomoci Ducha sw. k po silněn j swé wjry potřebj magj: kdož medle bi skupy gakožto náměstky apoštolů týmž plnomocenstwjm a tauž mocj ozbrogil a ozbroguge?— I kdo giný, leč godiúé ten, kterému Otec wšecko odewzdal, a který poklady swé lásky a milosrdenstwj dle Ijbosti rozdáwati mohl — Ježjš gakožto Syn Božj a zakladatel králowstwj božjho na zemi. Au činné rukau wzkládánj apoštolu na wěřjcj gest nám tedy rukogmjm ustanowenj swátosti biřmowánj. A apoštol Pawel počjlá také zrowna wzkládánj rukau k swátostným obyčegům křestanštwj, rowně galco k ř e s t, neb pjše k Ž idům : „Opustjce za čárky učenj lcřestanského k dokonalegšjm wěcem přistupm e, nezakládagjce opět prwnjho učenj o pokánj skutků mrtwých, a 0 wjře w Boha a učenj o křtu a wzkládánj ru kau.“ V I, 1. 2. — O biřmowánj gakožto swátosti ubezpečuge nás pak také swaté dědičné, čili austnj podánj, totiž cjrkewnj tradicj. Ne wšecko, čemuž Ježjš učil, co on činil, konal, nařjdil a ustanowil, napsáno gest. „Gestit pak i mnoho giných w ěcj, “ pjše sw. Jan na konci swého Ewangelium, ačkoli poslednj byl, který po ostatnjch Ewangelistech, a w.šech gi ných sw. spisech a naučenj plných listech apo štolů swé Ewangelium psal, — pjše: „gestipak 1 giných mnoho wěcj, kteréž činil Ježjš, a kte ré psány negsau.“ XXI, 25. Aswalý Paw elnapomjná wýslowně Tessaloniekych: „Bratřj, z achowáweyte naučen], kterým gste se naučili, buď to skrze řeč, buďto skrze list náš.“ 2. Kor. ÍT, 14. Gakkoli Pjsmo swaté dar gest uesmjrné ce n y a sklad božské maudrosti, nicméně neobsahnge auplné zgewenj božj. Wždyt sláwalo giž Cjrlcwe prwé než geště swatá Pjsraa sepsána byla. Austnjm wyučowánjm zjskalo křestanstwj w Palestjně, w Sýrii a okolnjch kráginach znameni tého prospěchu, drjwe nežli prwnj sw. spiso vatel Matauš swé Ewangelium psáti počal. Ausině byl o ucenj a nařjzenj Ježjšowo hlásáno, a od ust k uštům podáwáno. Tauž pak také cestau, totiž poslaupným učenjm došlo nas , že sw. b ii— mowánj prawá od Ježjše Krista ustauowena swa— tost gest. Tak učj neystaršj lalinštj i řečtj cjrkewnj otcowé a spisowatele, znichžto take mnozj mimo wzkládánj rulcau spogené s modlitbou spolu obyčegného swatého mazanj pokřtěných připomjnagj, a vesměs tuto swátost wšeligak pří slušně nazjwagj, „potwrzenjm, pečetj wěčného žiwota, pečetj Páně , duchownjm zpečetěnjm, swátost) dokonalých, swatostj wzkladanj rukau , swátoslj pomazánj *).“ Z tolikerých a * ) Sw. Crha Jery*. Galech, mystag. 111. Kehoí Naziau. O rat. X I. in s. lavacr. T heod . m Cant. 1, 3 . T e rtu l. de b apt. c. 7 . Sw. Ciprian Ep. L X X . O p tat. Milev. ad Parm enia. Paciaji S e rm .d e bapt. A m b ro ž i.. 111. de Sacerd. c. l . v . 2 . Augustin in 1. ep. Joan. L. 3 . n. 5 . a L. 11. contr. lit. Petiliaui c. 1 0 4 . Papež G elas: Sacrnmeutarium u M uratoria Lilurg. Rom . L. 1. ete. tak mnohých swědkíi wjry prwopočátečnj dwa genom uwedeni buďte : „Tělo se umýwá, by duše očištěna byla ; tělo seznámená, by duše byla ohrazena; těJo wzkládánjm rukau se zastěnuge, aby duše od Ducha sw. oswjcena byla; — tělem a krwjPaněse krm], by duše pro Boha žiwena b y l a p j š e starý Tertulian o swátosti křtu, biřmowánj a swatém přigjmánj. De resur. car. c. 8. „Co tehdáž apoštolé w Samářj činili,“ prawj sw. Ciprian, — „to se až po dnes u nás děge , an toliž pokřtěnj před předstawene cjrkwe (biskupy) se předstawugj přigjmagjce skrze naši modlitbu a wzkládánj rukau Ducha swatého, abypečetj Páně zdokonaleni by li.“ Ep. LXXI1I. ad Jubaj. Cjrkew swatá, gižto apoštol Páně slaupem a utwrzeujm prawdy nazjwá (1. Tim. III, 15.), powažowala po wšeclcy Časy biřmowánj za swátost. Tak se toho dočjtáme z cjrkewnjho sněmu w Illiberis slaweného 1. P. 303. (Can. 77.), ze sněmu držené ho w Arles r. 314. (Cau. 8 .), ze sněmu w Laodicei od r. 364. (Can. 48.) Neyposleze pak rozhodlo dustogným swým swědectwjm swaté shromážděnj tridentské: by nebyl gmjn prawowěřjcj, nýbrž z cjrkwe wylaučen, kdoby prawil , že biřmowánj pokřtěných pauhy toliko obřad, a nenj prawá a wlastnj swá tost. Can. I. de Confirmatione. Nynj wšak, což působj a aučinkuge swá tost biřmowánj? lí. „Apoštolé wzkládali na pokřtěné ruce, a oni přigjmali Ducha swatého.“ Co pak Duch swatý w apoštoljch a prwotnjch křestanech působil a aučinkowal, známo z děginy swaté. Onit p řig jma li totiž také zázračné dary Ducha swatého, dar gazyků, dar diwů činěnj a uzdrawowánj. T i to wšak darowé slušně přestali w pozdněgšjch. časech ; nebo „gako wnowě zasazenj stromkowé časlěgšjho zaljwánj potřebugj, lak Ono prwňj množstwj wěřjcjch skrze zázraky chowáno byli mělo, aby nimi wážnost Cjrkwe křestanské titwrzena byla. Když se ale cjrkew po swětě rozšjřila, nebylot přisljbeno, žeby ti zázrakowé trwati m ě li, aby mysl naše ne wždycky widitedlných hledala wěcj, a lidské pokolenj gim p řiwyknauc do wlažnosti newpadlo.“ S. Aug. de vera fide. c. XXV. Protož prawj a po štol: „Gazykowé cizj negsau znamenj wěřjcjm, ale ííewěřjcjm.“ 1 Kor. XIV, 22. Kdožby wždjr geště zewnitřnjch zázraků žádal, měgž dosti na odpowědi Páně : „Magjt Mogžjše a proroky,“ vry pak Ježjše a Ewangelium, Ježjše a gehó Cjrkew. Luk. XYI, 31. Zewnitřnj tedy zázračnj darowé Ducha swstého přestali, kdy gich wjce potřebj nebylo: a wšak zůstali wnilřnj geho darowé apoštolům a prwotnjm wěřjcjm uděleni, dar maudrosti a roz umu, dar rady a sjly, dar poznánj a náboženČasopis p. K ato l. D uch. 111. 3 . 7 stw j, dar bázně Hospodinovy, Izai. XI, 2. — Apoštolé, gešto prwé ze strachu před židy se uzavírali, byli, an Duch sw. na ně sstáupil, plni podiwné odwahy a srdnatosti, vystupugjce giž veřegně, a učjce a vyznáwagjce Krista směle a bez bázně. Petr, slabý Petr, který Pána a Mi stra swého zapřel, i zapřen] swé přjsahau po tvrdil, hlásal giž, an Ducha sw. byl přigal, neo hroženě Ježjše — usty a swým životem, i swau mučedlnickau snirtj. Prwotnj křesíané, gešto zpo čátku tak slabj, chauíostiwj a v r tk a v j byli, do stavo vali se, Duchem sw. by vše posilněni, bez bázně a osteychánj před své saudce, a podnikali raděgi wšeliké muky i smrt neyhrozňěgšj, nežliby se křestanského iiáboženstwj byli odřekli. Eyhle! tak aučinkowal Duch sw. v nich; tak ge nadpřirozenau swau milostj pronikal a sjlil u wyznáwánj a konán) gegich swaté vjry. — Křesíané! v svátém biřmowánj uděluge se i také nám Duch svátý, a tento Duch sjlj též nás u vyznáván) a vykonáwánj našeho swatého náboženstwj. Weřeguě před celým světem mámet Ježjše gakožto swého Pána a božského Spasitele, a lí čen) geho gakožto božské učenj wyznáwati. „Tidožkoli vyzná mne před lidmi, vyznám t i gá geg před Otcem svý m nebeským ;— ale kdožby mne zapřel před lidmi, zapřjmt ho i gá před Otcem svým, kterýž gest v nebesjch.“ Blat X, 32. 33. A c h ! gak mnozj za nyněgšjho času stydj se za swého božského Spasitele! Gak mnozj zapjragj křestanstwj ! Duch wšak swatý sjij nás swau milostj k se.trwánj u wjře, bychom w nj stálj a nepohnutj zůstali.— Wšak ale neto liko wyznáwati, nýbrž i wykonáwati máme swatau wjru swau. Wjra má/smeyšlenj naše šlech tili a prawidlem našeho gednánj býti. Láska a důwěrnost k Bohu a k Ježjši má wewšelikých přjpadnostech, i neytěžšjčh zkauškách žiwotana šeho na nás widitedlna býti. My máme obcowati podlé swatých božjch přikázanj, a ani gedincho wědomě a zaumyslně nemáme přestupowati. Smysl náš má čistý, a žiwot náš bez auhony a swatý býti, tak gakž na djtky božj náležj. A to aby se stalo, sjljt a podporuge nás neviditel ným způsobem Duch swatý w swátosti biřmo wánj. Anebo, což médie plátno, křestansky wčřiti, žiwi-li gsme pohansky? O Milj m o g i! wjra gest neykrásněgšj dar božj. Wjra nás wyzdwihuge od wěcj widitelných k newiditelným, od wěcj časných k wěčným, wyzdwihuge nás z prachu — nad hwězdy — do nel)e. Onat gest základ našj naděge — naše u těcha w žiwoté a smrti. Žid. XI, 1. Clowěk bez wjry nemá žádného podnětu k ctnostnému a bo humilému žiwobytj. Wjra nás činj djtkami b o žími. Ale nastogte! gak mnoho rukau ňeswatých tisiluge tento klénot neydražsj nám z rukau a srdce wýrwati ? Gak mnoho udalostj hrozj zkázau wjře swaté ? A wšak nic nás nemá w nj zmeyliti a zwiklati. Pewně a nepohnutě máme se držetislowa neomylného. „Tak milowal Bůh swět, že Syna swého gednorozeného d a l, by každý, kdož wěřj w něho, nezahynul, ale měl žiwot wěcný.“ Jan III. Nápodobně nemá nás nic. k hřjchu slauditi a sw ésti, ani tělo a moc smy slnosti, ani sliby a pohrůžky, ani zlj přjkladowé nešlechetného swěta. Hluboce márnet w du ši swau wrýtí '• „Patin Rohu se klaneti, a gemu samému slaužili budeš,“ Boha, genž knám m luwj skrze Syna swého w prawé ejrkwi geho — Boha máme we wšech wěcech poslaučhati, hlas geho slyšeti, a podlé geho přikázán] žiwi bytx. — Agak, křesíané ! při tolikerý*h nebezpéčeilslwjch, osjdlácli a pok^šenjch u wnitř a wně nemáme-li potřebj sjly a moci s hůry ? Nemáme-li potřebj zwláštnj pomoci božj k wyznáwánj a konánj swat é s wé w jry? Omámet zagisté : a ay ! tutosjlu, tuto božskau pomoc propůgčuge nám Duch sw. ■w'swátost i biřmowánj, sjlj nás wšemohaucj swau milostj, bychom gako dobřj lc. esíane prawe kře-* stansky wěřili a žiwi byli. W swalém biřmowá nj wylit na nás býwá Duch swatý asicegakžsw. Ambrož p jš e : „Duch maudrosli a rozumu, Duch rady a sjly, Duch známosti a náboženslwj, Duch swaté bázně.“ LIII, de Sacram. c. 2. Takhle dóspiwáme k dokonalosti, zpečetěnj na dusi ne* 1 swátost t 1w*V zrusilelným znamenjm, gakž m o t rTa/ nj Otcowé sw. nazjwagj. PrOcež gakož gen gednau člowěk křtěn býwá, tak také gednatt to- liko může biřmowán býti. Gest!i se s cesty prawé zase odchylj, k náprawě žiwola a obnowe ¡ij úmyslu swého giných milostných prostředků má, a ňikojiwělc geště gednau křtěn aneb znowu b iř mován býti může. Ale medle gaké přjprawy žádá se od nás k hodnému přigetj swatého biřmowánj? III. Přjprawa k swatému biřmowánj záležj w tom: abychom u wjře křestanské, zwláště pak wtom , co tato svvátost gest a působ], náležitě wycwičeni byli ; abychom duši swau od hřjehů očistili; a spolu s náležitau zbožnostj, uctiwostj a pozornoslj před biskupa přistaupili, an mo dle se nad námi skrze wzkládánj rukau a mazánj swatým olegem Ducha swatého nám uděluge. I kterakby medle mohl člowěk , lctery žádnau , aneb gen křiwau známost o swaléni biř— mowánj má, který o geho božském zřjzenj p řeswédčen nenj, a milostných geho aučmků nezná: kterakby mohl člowěk takowý plnost milosti bo žj z této swátosti wážiti a gj dosáhnauti? Anebo kterakby mohl u wjře posilněn a w ctnosti utw rzen býti t en, kdož wjře a ctnosti wyučen nenj, snad dokonce ani prwnjch prawd náboženstwj křestanského nepoznal ? Čili snad djtě do boge wyšleme, pokud zbraně užjwati neumj a swe wlastnj sjly nezná? O gest načitě potřebj, by k biřmowánj přistupugjcj u wjře křestanské wůbec, a zwlašt vf tom, co se této swátosti týče, wycwičen byl. Protož také wyučowal Ježjš učedlnjky swé po tři léta, prwé než dary Ducha swatého na n ěw ylil. Proto pak také žádá biskup od každého biř— mowánj přigimagjcjho šwědomité wyswědčenj o přigatém cwičenj , aneb geg sáni skaumá, aby se o geho křesťanských wědomostech přeswědčil. — Z toho wšak nesuďme, žeb.y děti k sw. biřmowánj neměly připauštěny býti. Nebo když djtěw pěti, šesti letech swatému náboženstwj wyučowati se začne: i nemůže-li, zwláště gsau-li učitelé schopnj a swědomitj, wjru swau záhy naučí li se znáti? A nenj-li které djtž s to až do 9ti — 10ti let, medle bude-li scliopněgšj agemněgšj po odběhléni 14. — 15. roku ? Ach, při našj líyněgšj wjc a wjc se zmáhagjcj oswjcenosti zwláště we zlém, gest! giž ítaké autlá mládež naše mnohotwárným bludům, osjdlůma pokušenjm wystawena; a protož nedleme, nemeškeyme nadpřirozené milosti posily Ducha sw. w swátosti biřmowánj gi saučastniti, hned gak mile rozum gegich k poznánj prawdy se roz■winul, a ony náboženstwj swé se znáti naučily. Wždyt giž sedmi — dewjtileté djtky k swatému pokánj wedeme: i pročež ne také k swatému biř mowánj P čili snad čekati máme, až něžná Mle tá newinnost od bohaprázdných nešlechetnjků swedená , nemůže wjce kwělu čistého srdce Bo hu za obět přinesti ? Čisté srdce — newinné swědomj gest wčo druhá, genž k přjprawé sw. biřmowánj náležj. Nebo může-li Duch sw. w srdci se uhostiti, kte réžto plno neřesti hřjchu a reydiště záhubných íiáružiwostj gest ? Může-li w duši p řig jti, kte rážto neprawostj porušena, nénj gemoú milosti božj ? Gakož neylepšj sjmě na roli zdařiti se ne může , zmohl-]i se na nj kaukol, semeno duse: nápodobně nemůže ctnost zniknauti a wjra růsti a posilněna býti w duši zpustlé a nemrawué. Toliko čisté srdce gest schopné milosti božj; a toliko w k a g jcjse a polepšené duše wyljwá Duch swatý obzwláštnj milosti swé. P ři— stnpugeš li ale hřjchy poskwrněn, abys wsw. b iř mowánj poklad milosti w sobu rozhognil: tedy wěz, že w člowěku nemůže rozmnoženo býti, če hož on geště nemá, a že to patrný odpor, gednau rukau od sebe zawrhowati,, co druhau při— gjti práhneš. Má— li tedy swálost biřmowánj žá dané aučinky w tobě w yw ésli; tedy gdi a smiř se prwé s otcem twým nebeským; očist srdce swé od hřjchu a neprawosti, přigma s prawau ljtostj a pokorau swátosl, kterau Ježjš ustanowil na odpuštěnj hřjohů : a pak se bezpečně důwěřug w milost Ducha swatého, který čisté chrámy wolj, kde si stan rozbigj. Tot pak také gest, čehož katolická cjrkew od biřmowati se dáwagjcjch žá dá, ale čemuž hiřmngjcj biskup zbuznge, když před udělowánjm této swátosti sepiatýma rukama k Bohu sem odlj: „Moc Neywyššjho očistiž wás od hřjchu !“ OČistěu swálostj pokánj — mát pak biřmowánj přigjmagjcj wraucně se modlili, zwláště pak wjru, naděgi a lásku s ustawičným. wzhledem na tuto swátost w zbuzow ati; mát i sám Ducha swatého wzjwati a prošiti za dary geho, které „Otec nebeský dáwá těm, kteřjž ho prosj.“ Luk. XI, 13. Ažet nynj prawé to okamženj gest, kde 011 z wlastnj přeswědčenosti weřegně — a před cjrkwj k wjře křestanské se w yznáw á; mát slib učiněný na křtu, že wjře swé swaté wždy a wšudy wěren zůstane, zgew iti, a pak s uctiwostj a djlců činěnjm k weliké slawnosti toliko gednau w žiwobytj mjsto magjcj přistaupiti. Mát pak mezi sw. gednánjm na wšeclco konánj biskupowo pozoren býti; na to když geg znamenjin sw. křjže žehná na čele, genž sjdlo gest swatého i křiwého studu, aby ,,se nestyděl za sw. Ewang e l i u m R j m . 1, 16. a když geg maže křjžmem, čili olegem oliwowým smjšeným s balšámem , aby „dobrau wůni ctnostj křestauských od sebe w ydáwal,“ 2 Kor. II, 15.tak gako balšám woňawý gest, a sílen byl wnitř na duši, tak gako oleg tělo sjlj; a když konečně maličký poliček mu dáwá, na znamenj, že má hotow býti pro wjru w Boha a swého Spasitele wšelikau nesnáz a potupu snášeti w trpěliwosti. Kdožby wšak po přjprawě geště dokonaleíTšj t a u ž i l t o m u radj s w . Karel Boromey- slcý: *) by dobrými, bohumilými skutky kře sťanskými hoste nebeského, Ducha sw. v jta l,n e sice gakobý Duch tento uplacen býti chtěl; ne bo Búh nenj gako synové lidštj , uplatitedlny. A v šak gestliže skrze skutky křestanské lásky dokážeš, že láska, základ v šech ctnostj w srdci twém o b ý v á ; gestli střjdmostj, zdrželiwostj a dobrowolnýni se odřjkánjm dovolených íozkošj tělesnost swau skrocugeš, a tudy srdce swé v p ra v ý chrám Ducha swatého poswěcu— g e š: i nemus]-li pak Búh lásky a swátosti s zaljbenjm na tě hledě ti a plnost .swé milosti tjm hogněgi nad tebau wyljti? — A protož slyš křestane, genž se k sw. biřmowáňj připrawugeš a hotowjš , — slyš radu swalau a nezamjtey g i ! Podáwá-li se ti w onen čas pi jležitost w ykonati skutek který dobrý, nenech gi okolo minauti. Znáš-li nemocného a ginak trpjcjho bra tra, gdi, potěš ho, nemůžeš-li skutkem pomoci; a wšak pomoz, gsi-li sto. W idjš-lihladového,na hého : gdi nakrm ho z swé zásoby, přikryg na hotu geho, a uweď ho laskawě do přjbytku swého. Slyšjš-li čest a gménO newinného zhanobowati; widjš-li wdowu utištěnau, sirotky o puštěné ; — widjš-li giskru rozbroge mezi p řá tely zažehagjcj se : gdi, úgmi se cti uraženého, za stup potlačeného, a smiř bratra s bratrem, l a - *) l u iustíttitióue de Sactam. confirma. kowé skutky Ijbj se Bohu, a wztahugj hognost milosti geho s hůry na lidi takto ho milugjcj. O, wy, kteřj gsle swátosti biřmowánj gejítě nepřigali, učte se swému sw. náboženstwj, přeswčdete se o geho božstwj, a modlete se k Bohu, aby wám skrze swaté biřmowánj swého sw. Ducha dal, který u wjře podiwné sjlj a zachowáwá. A wy, kteřj giž biřmowám g ste : pro Búh! neodporugle přigaté milosti; buďte stálj u wjře! Wjra gest wa.še ozdoba, wáš klenot. Wyznáweyle gi, koneyte gi! Modlete se častt— gi Duchu swatému , kteréhož gste přigali, aby se od wás neodchýlil, alebrž zůstal we wás a s Vřámi ustawičně. Modlete se s nábožným Dawidem: „Srdce čisté stwoř we mne, ó Bože, a ducha přjmého obnow we wnitřnostech mých! Nezamjtey mne od twáři twé, a Ducha swatého neodgjmey o de mne.“ Žalm L, 12. 13. Amen. O swátosti oSíáfoij. \VzaW chleb djlcy Činil a lá m a l, a dáw al gim ř k a : T o to! gest tělo mé , k teréž se za w ás dáw á. T o čiňte na m au pam átku. Luk. XXIX, 19. pokračován] našich postnjclx kazanj gsme dnes na tom, w Pánu shromážděn]! abychom o ueywětšj,neydůstogněgšj a neysvětěgšj svátosti,— swátosti oltářuj wespolelc prom luvili. W giných swátostech přigjmáme milost b o ž j; tato ale. sv á tost obsahuje původa v š j milosti, který ostatnj swátosti ustanowil. Tato veliká svátost obsahuge samého Ježjše, věčného Syna věčného Ot ce °s tělem a dušj, s geho božstvjm a člověčen stvím . O natě obsah všech, zázraků, které tyz božský Spasitel, v tě liv se a o b c o v a v na zemi, konal a působil pro nás. O bódeyžby genom gislcra oné lásky rozum můg osvjtila a srdce mé zav lažila, giskra oné věčně plápolagjcj lásky neslýchané, která geg pohnula toto neypodiw něgšj tagemstv] ustanovili, abych ge výkladem svým ne zneuctil, ale s to byl geho nedostižit e d l n a u hognóst a vznešenost, geho nesmjrnau blahočinnost a geho uevyvážitelnau užitečnost Láskám vašim ukázati, a plamenně v rý ti v srd ce vaše! Anebo m ohu-li ueroznjcen býti, mlu v ě o tagem stw j, kteréžto ustavičná památka a skutečně božská zástava oné neskonalé lásky uest genž Syna božjho pohnula, dáti se za nás *" J i? w obět slitowánj ? a w kterémžto se on nám wždy gfiště dariige, u nás zůstáwá, swým nás tílem a krwj swau krmj, a s námi neyaužegise spoguge? „O tagemslwj bohnboguosti! wolá sWv Au gustin — : ó obraze gednoty a swazku lásky ! Iído žiw chce b ý ti, tul má, kde a od čehožby žiw b y l; gen at přistaupj — at wěřj — at se přiw tělj, aby obžiwen byl , aby se těla Páně přidržel, aby Bohu a od Boha žiw b y l !“ — Gmenuge met pak tulo neyswětěgšj swátost —• swátost o ltá řn j, proto že se na olláři wykonáw á. Sluge též tělo božj nebo tělo Páně, pro to že w nj tělo Pána našeho Ježjše K rista sku tečně, podstatně a dokonale přjtornno gest. W ečeře Páně se gmenuge , že gi Ježjš při poslednj wečeři před swým utrpenjm a swau smrtj ustanow il; a stůl geho, poněwadž nám s swým tělem oprawdowý pokrm předkládá. Gmenuge se řecký; „Eucharistia“ t.g . djků činěoj, poně wadž Ježjš djky činil Otci, když chléb a když kalich po poslednj wečeři do rulcau swýcli wzal, ano přikázal při opakowánj tagemstwj toho též a spolu s njm, aneb raděgi skrze něho za w šecka dobrodinj Bohu děkowati. Gmenuge se latině : „Communio,“ to gest společenstwj, pro to že nás negen s K ristem , uýbrž i nás samy mezi sebau pogj a sgednocuge, působjc z nas wšech geduo tělo w témž Kristu Ježjši. 1 K or. X, 16, 17. — — Bychom wšak auplně po znali, coiíám o teto před&stogňé s i v á i o s t i W ' děti gest p o tře b ], uwažrae : 1. Gegj ustanowenj, 2 gegi auňel a neyspasitedlněgši «účinky, a 3. způsob, kterak gi hodně pii-gjmali máme. Swaté ustrnut) a rozkošné pod.wenj pogme dnes „ás wšecky nad bolj nestihla,, sviiemohaucj liskat, a klaněn] neýj>odněgSj snjženostj. Myt s e w p ra clu. klaněli budeme, uznagjce, že člowěk te n ro z „m swůg lidský neylépe ctj a neyhodníg. ho u ž m i, kdož njm z okresu geho ol.mezenost. n cwybihá, alebrž geg podrobuge neskonalému roz umu božímu. - Pryč se wšemi c,z,m. myšlen kam i; svvalá rozn.ysh.ost p a n n g mez. nam .. r. Giž dávzno dřjw euež I r f j l n e y w ítS g S j s w i tost těla swého rsta n o w ll, sani se )e c e em a sice žiwým chlebem n azv al, a pr,sl,b.l z ch lé b te n to se to po „ z a č á tk u n a l, w e lik é m savého n a sy tiw ž (, w tj ,lá « a j e j n ' onom p ě ti c h le b y sic e, že j v; i 0 , n e ž p v l r f ši, d ro b tů ! žasl se l i d , V * * ™ - » zázrak u, k az a te lsk é h o p o č tu o k o lo ta k «*?«> auradu a dw ěm a p ě ti tisíc ů k ro m ě P» celé N ad - j c e u j zásoby tjm te ry ^ c e nci ,v y k o - rybam a zen g este m u - a de p o zn - b y lo ; d v a n á c te ko p a trn ý m zazrakem u - důw odní se do.neyslege že Jez,a onen « e lik ý prorok gest, který na swet m d p r . g jti, totiž Messiáš, gehož tehdáž wůbec očekáwali. Druhý den na to sběhl se týž lid k Ježj— ši, geho zázračnau moc w žiwé paměti máge ; i— tu ale wzal Spasitel přjležitost, lid tento tělesný na LTmý pokrm pozorná učiniti, kterýžto ne tělu, ale duši nesmrtelné gde k duhu, a prawé a wěčné blahoslawenstwj p ů so b j, řk a: „Snažte se o pokrm , ne který hyne, ale který zůstáwá až k životu wěčnému, kterýž Syn člověka dá wám. Gát gsem ten chléb žiwota. Ačkoli otcowé w a.ši gedli manu na paušti, předce zem řeli; lotot ale gest chléb s nebe sstupugjcj, aby bude-li kdo z něho gjsti, neumřel. Gát gsem ten chléb žiwý, genž gsem s nebe sstaupil; bude-li kdo gjsti z chleba tohoto, žiw budenaw ěky. A sice chléb, kterýž gá dám, tělo mé gest, tosam é tělo, kte ré dám na smrt za hřjchy světa. — Ano tělo mé práwě gest p o k rm , a krew má práwě gest nápog. Kdo gj tělo mé a pige man krew, we mně prebýw á a gá w něm.“ Jan VI. I nem ohl-li Syn božj lidem , kteřjž gemu wěřiti chtěgj , swětlegi mluwiti , w gakém smyslu chce, by slovům , kterýmiž chleba při poslednj wečeři p o sv ě til, se rozumělo? — Nebo když dle obyčege židowského — naposledy předsw ati smrtj beránka welikouočnjho s učedlnjky swými g ed l; když geště wšickni pospolu sed ěli; když mnohokrát giž o swém od nich odchodu, což oni tak nelibě nesli, byl p ro m lu v il: — nynj po skončené wečeři wzaw geště gednau chléb a - wraucné djky zaň čině — an oči wšéch učedlnjků naň byly obráceny, — lámal geg a podal ho gim řka : „Wézmětež a geztež i Totoí gest tělo mé, které se za wás dá. To čiňte na mau památku.“ Týmž způsobem wzaw kalich, djky činil a dáwage ho učedlnjkům, řekl: „Wezmete a pjte z něho w šickni: Totoí gest zagisté krew má nowého zákona, která za wás wylita bude na odpuštěnj hřjchů.“ T ěm islo w y : „T otoí gest lělo mé,“ a : „Tatot grst krew má,“ Ježjš K ri stus proměnil chléb w tělo swe a wjno w kiew swau, tak gako někdy w Káni Galileyské wodu u wjno prom ěnil, s tjm gediným rozdjlem , že tam i chut a způsoba zewnitřnj wjna se okáza la ; tuto pak aby tělo Kristowo k gjdlu, a krew geho k pitj odporná n e b y la , způsoba sic z ewnitřnj a chut wjna a chleba, ne wšak podstata gegich zůstala. Neboí nerekl P an. T otoí zna mená tělo mé — krew mau; nýbiž řekl bez o balu a zřetelně: „Totoí gest tělo mé,“ t. g. to co w rukau mám awám podáwám, gest tělo mé ; a to což w kalichu tomto gest, gest krew má. Prw ale byltě to chléb, a bylo to wjno ; a gest.tedy nynj, gakž Kristus d), geho tclo a í^eho krew. Tak wyprawugj sw. Ewangelistowé MatauSXXYI, 26 — 28. Marek XIV. 22 — 24. a Lukáš XXII, 19. 20. A apoštol Pawel pjše: „Kalich požehnánj, kterémuž dobrořečjme,“ — kalich, w němž wjno w krew Kristowu modlitba mi a wzjwánjm božjho gmena obrácjme, a g e- hpž s djků činěnjtn užjwánie, —• zdaliž nenj spo lečnost krwe Kristowy ? A chléb, kterýž láme me, zdaliž nenj účastnost těla Páně ?“ 1 Kor. X. 16. a pokracúget: „Gá zagisté přigal gsem od Pána (skrze zwláštnj zgewenj), což i wydal gsem wám (uče wás), že Pán Ježjš, w kterau noc zrazen hyl, wza'l chlél) a djky čině lámal a řek l: YVezměte a gezte : Totot gesť tělo mé, které za wás w ydáno bude. To čiňte na man památku. Takž i kalich když powečeřel řk a : Tento kalich nowá úmluwa gest w mé krwi. To čiňte, kolilcrátkoli pjti budete na mau památku. Nebo kolikrátkoli gjsti budete chléb tento a kalich pj ti, smrt Páně zwěstowati budete , dokawádž (k saudu) nepřigde. Protož kdokoli bude gjsti, chléb tento neb kalich pjti nehodně, v in en b u de tělem a krwj Páně. Zkusiž tedy sám sebe člowěk, a tak z toho chleba gez a z kalicha pj. Nebo kdož gj a pige nehodně, odsauzenj sobě gí a pige 5 protože nerozsuzuge tělo Páně, pro tože mezi tělem Páně a giným pokrmem obyčegným rozdjíu nečinj.“ 1 Kor. XI, 23 — 2 9 .— Z těchto slow zdaliž patrno nenj, že sw. Pawel slowa Kristowa w smyslu wlastnjm bral ? O, a n o : Ježjš Kristus gest w swátosti oltář— nj skutečně a podstatně přjtomen ; a sice gak mile kněz dle rozkazu geho : „To čiňte na mau památku,“ poswěcugjcj slowa nad chlebem a w jnem wyřkne, chléb a wjno w tělo a krewr K ri- \ sto v u se promeňuge , tak že gen způsoba chleba a v jn a pozůstává. Arcit toho pochopili nemů žeme: a v š a k mohli-libychom o tom pochybo v a li? Přjtomnost Ježjšova w swátosti oltárn] nenj žádná v id ite ln á , do smyslů padagjcj, alebrž svátostná, nadsmyslná; což pak nadsmyslné gest, sahá nad meze našj pochopitelnosti a nenj zákonům smyslnosti podrobeno. Ale medle mohli-libychom o tom pochybovali, kdežto Ježjš — Syn božj nemocné pauhým svým slovem u z d ra v o v a l, v o d u u v jno prom ěnil, přiroze nosti rozkazovaly že ho okamžitě poslušná byla, m rtvé k řjs il, a giné mnohé zázraky činil, kte rýchž rovněž tak pochopili nemůžeme ? M ohlilibychom o tom pochybovali a toliko obraznau geho přjtomnost přigjmati, kdežto zďe Ježjš gako stanovitel nového zákona m luvj, azákonadárce žádných obrazů neužjvá, léčby zaumyslně sv ě t v blud uwésti chtěl ? M ohli-libychom o tom p o ch y b o v ali, anot to ustawičná a nemě n iv á v jra cjrkwe byla? Sw. Ignác mučedlnjk á biskup Antiochenský, který s apoštoly obcoval a žil důvěrně, a svědkem byl gegich učeuj a či n ů , v yzn áv á slavně, že „Ěucharistia tělo Spasi tele našeho Krista Ježjše gest; — to samé tělo, kteréž za hřjchy naše u trp ělo ; a kteréž Otec v zk řjsil.“ Ep. ad Smyr. c. 7. Sw. Justin, též mučedlnjk, pjŠe hned po časech apoštolských o wečeři Páně : „Nepožjváme gj galco obyčegného pokrm u, ani gako obyčegného nápoge; nýbrž Časopis p . K atol. D uch. 111. 3 . 8 gakž wyučeni gsme, — že onen pokrm — wtěleného Ježjše tělo a k re w gest.“ Apol. I, c. 60. — Sw. Irenaus biskup Lionský domlauwá bludně smeyšlegjcjm o prawém půwodci swěta : ,,Odkud w ědj, že cliléb tělo gest Páně akrew kalich geho , newěřjce, že on Syn gest wlastnj Stwořitele swěta, — Slowo, skrze které wiíecko učiněno ?“ LIV. adv. Gnostic. c. 18. *) — Kljment kněz Alexandrinský uwádě slowa Páně: „Gezte *— tě lo mé ; pjte ■ — krew mau, “ dokládá: „Tento zwláštnj pokrm podáwá nám P á n ; On dáwá tělo a wyléwá lcrew: gaké přediwné tagem stw j! “ Psedag. L. I. c. 6. Z krátka: wšickni swatj olcowé a spisowatelowé cjrkewnj učili a wěřili gednomyslně w skuteěnau přjtonmost K ristow u w swátosti oltářnj, začjnagjce od časů apoštolských we wsech naslédngjcjch stoletjch. Sw. Řehoř Nyský, Efrem Syrský, Epifan, Jan Zlatoústý, T ertulian, Orí genes, sw. Ciprian,Hilai’íus, Ambrož, Augustin. Taktéž se táže sw. Crha Jerusalémský : „Bůh člowěk prawj o chlebu: T otot gest tělo mé," i můžemeli o tom pochybow ati? Ugištuge též ř k a : T oloí gest krew má, i smjmeli se zpěčo- # ) Cfr. 1. IV . adv. harr. c. 3 4 . L. V . c. 1 1 . Die L ehre von der Eucharistie ln den . drei ersten Jahr hunderten. H isto risc h - theologische A bhandlung v. J. D 5Ilinger. Mainz 1 8 2 6 . Oie alte A bcndm ahlslehre durch ka tholische und nichtkatholische Zeugnisse alter und neuer Z eit beleuchtet 1 8 2 7 . v a ti tomu v ě řili a řjc i: Nikoli, to penj krew geho?“ Cat. myst. c. 66. Podobně učj sw. Ambrož: „Gestit topraw é tglo, — které ukřižováno a pochováno bylo. Gestit to v p r a v d ě svátost těla geho, . . IproČ ])y všemohaucj slovo K ristovo, genž p ři stw.ořenj sv ěta z ničeho v y v e d lo , což tu nebylo, nemohlo v něco giného o b rá titi, což giž tady west?“ L. de m ysteriisc.9. — Im ohli-libychom při tolikerých svědeotwjch adůkazjch geště po chybovat! a nevěřjcj zůstali ? O , nikoli, myt tobě v ě ř jme SynuB ožj! Poněvadž praw jš: „ T o to t «;est tělo mé,“ podrobngeme a klanjme se a v id jme očima ducha , čehož nevidjm e očima tě la. __ „Gak mnozj řjkagj,“ p ra v j sw. Jan Zla toústý : „Kýžbych geho oděw, geho obličeg, ge ho postawu widěl. P řjte li, tady ho v id jš samého, geho se dotýkáš, geho požjváš. Přegeš si gen geho pděw v id ě ti: On ale d áv á se tobe s á m liegen widěli, nýbrž dotýkali, požjw ati, w žiwot twíig přig)inati.a Hom. LI« in Math. A wšalc powstáwá otázka: nač Syn Bož) tuto přediwnau svátost u s ta n o v il, a kteřj gegj aučiukowé gsau? II. ( Jcžjš ustanovil neysvětěgšj svatost oltařnj na věčnau památku lásky, — utrpenj a smi ti sv é. „T otot gest tělo mé, kteréž se za v á s d á - 'vvá to čiňte 11 a mau památku.“ Luk. XXII, 19. „Kolikrátkoli budete gjsti chléb tento a z kali cha p jti: smrt PáuS zwěstugle.“ 1 Iío r. X!, 26. Když za stolem sedjme, můžemeli zapomenauti na toho, který nás pozw al? Zdaliž nehledj kaž dé oko na hostitele, protože gest pánem stolu? Kdož ale medle gest hostitelem w chrámu u oltáře? — [Ježjš ; — protož pak také u sto lu geho gen na něho mysliti , geho lásku, gelio smrt rozgjmaiti a gi zwěstowati máme, proto že smrt geho gest obět za hřjchy naše a w prawdě žiwot náš. Křestané ! widěli gste ča sto giž na hřbitowé hrobnj nápisy a kameny dané na památku zem řelým ; a ey h le! takowý hrobnj kámen sám Ježjš sobě postawil, ne pro marnau chwálu, ale z pauhé lásky knám. Nebo na tom, bychom Pána swého milowali, wisj celé naše spasen]. Gako wděčné djtky lc hrobům rodičů swých se scházegj, wzpomjnagjce sobě s wděčnostj lásku gegich, tak i wděČnj křestané k w e čeři božského W ykupitele swého se shromáždůgj, by na něho, na geho učenj, na geho slo wo p ři laučenj, na geho smrt, na geho lásku p amatowali. Ale u stolu chceme také g js ti ; a Ježjš nás také pozwal k slolu swému, by nám -něco k požjwánj předložil a sice iělo sw éak rew swau. „Tělo mé práwě gest pokrm, a krew mápráwě gest nápog.“ Jan VI. Co pokrm a nápog, co chléb a wjno wr těle požjwagjcjho p ů so b j: to působj též hodné přigjtná- uj těla Páně v dusfih našich Tělesný pokrm zachowáwá člověku živ o t a zdraw j; umřeltby, kdyby pokrmem vžd y nowé sjly se mu nedo dávalo. Rovněž tak duše; gegjživot a zdrav j bez milovánj B oha, bližnjho a všeho do brého nemůže ostati. W šak gako tělesny po krm m rtvém u tělu nic neprospjw á; taktéž duše m rtv á , t. g. hřjšná a lásky prázdná žádného užitku z svátého přigjmánj rnjti ne'může. Když ale se srdcem lásku lc Bohu a bližnjmu cjtjcjm k stolu Páně přistupugem e, b ý v á t ona tjm nebe ským pokrmem rozmnožena a posilněna. „Kdo mne gj, “ dj Pán — „ ž iv bude skrze mne, “ t. g. toho gá w lásce ke mně a k bližnjmu záchovám a upevnjm . Jan VI, 58. Gest tedy nebesky pokrm ten „posila našj mdloby, lék proti každodennjm prowiněnjm, a neylepšj pomoc proti zlym žádostem *).“ Z té přjčiny gistil Spasitel: „Nebudeteli gjsti těla Syna člověka a k rv e geho p jti, nebudete v. sobe života mjti.“ Jan v . 56. — Dále; — v jm e t, že chléb a vjno, kteréhož p o žjv ám e, s námi se spogj a v naši podstatu se obrácj; podobným způsobem skrze svátost těla Páně s Pánem bývám e spogeni, v šak s tjm v e l mi znamenitým rozdjlem , že tělo Páně tak gako tělesný pokrm nebývá w naši podstatu protru.— *) Sw . Clprian ep. LVI1. Aug* ep* CXV111, c. 3» Crha A lex. IV. in Jogn. c . iT . uSno, ale Pdu pogj nás s sebaů a měhj w sel)o. Protož d j : „Iidož gj mé tělo a pige mau krew, we mně zůstáwá a g á w n ě m .“ w. 57. Tjm tedy nebeským pokrmem přirozenosti Kristowy bý~ wáme aučastni, — gednoho s njm smyslu, — ge dnoho srdoe tak, že, kdo nás widj apozoruge w obcowánj s bližnjm, geho iaskawost a wljdnost, když žiw byl na z em i, na nás wypodobněnau spatřuge ; a geho tichost a trpěliwost, když těž ká na nás padagj utrpenj, když skrze zlost n e šlechetných lidj žiwot nám obtjžen, čest raněna, radost kalena, a naděge býwá poražena. Eyhle křestané, co z nás a čjmže nás swátost neyswětěgšj činj ! Křestan, který gj s náležitau přjprawau požjwá, sPawlem se honositi může: „Žiw t gsem giž ne.gá ; ale žiw gest we mně Kristus/* Gal. II, 20. Swátost těla Páne ugištuge nás pak také o našem budaucjm blahoslaw enstwj: „Kdož gj mé tělo a pige mau krew, mát žiwot w ěčný, a gáí geg wzkřjsjm w den neyposledněgšj.“ JanY í, 55. Sicet prawj také Ježjš, že každý, kdož wěřj w něho, mjti bude žiwot wěčný, a že geg k témuž žiwotu wzkřjsj w d en neyposledněgšj (w. 40.): a wšak požjwánj geho těla a krwe gest gako zástawa a p^čet, kterau nám k neydokonalegšjmu ubezpečenj o budaucjm blahoslawenstwj zůstawil. 0, gakau rozkošj nemusj oplýwati srdce křestana při stolu Páně rozgjmagjcjho wlast nebeskau, swět onen nowý, w kterémž swětlo přebýw á a ' nesmrtelnost, kde oslawený Syn cloweka kraluire ? __ když soba předstawuge, že i on tam m jsto’ má od Pána připraw ené, že tam dědictwj, slawné dědictwj djtek božjch zachowané m á! Nad tau wlastj swau plésati gistě mugj duše k řesíanská; wšak sjliti se také má hodným swátosti těla Páně přigjmánjm. w naděgi té blažené. Swátost oltářnj gest konečně prostředek k bratrské lásce a bratrské společnosti weřjcjch me zi sebau; odkudž také gegj latinské gm éno: „Communio,“ t. g. společenstwj. Na to narážj Pawel, když pjše: „Gako geden chléb gesí,gedno tělo, ač muozj gsme wšickni, nebo gednolio chleba účastni gsme.“ iK o r. X , 17. Že k ře slané gen gedna welká rodina, gedna Čeleď b o žj gsau, a a č in n o z j a u d o w é , přede gen gedno tě lo wespolek čin j, wznešená ta prawda nemůže ničjmž patrněgšj učiněna b ý ti, gako společném stolem , společným požjwánjm geduoho chleba žiw o ta: neb tu poznáwáme, cjtjme, widjme, že před Bohem nic neplatj zewnitřnj rozdjl lid j ; že wšickni gednomu a témuž Pánu podrobe ni gsm e, že z ohledu swých wěčných záležito st] wšickni stegué potřeby máme ; že wšickni od Boha stegných darů z a hodné uznáni býwáme. — I kdož tu neuwidj oprawdowé králowstwj božj, kde skrze prostředujka Ježjše Krista gen geden Otec a my wšickni djtky gsme , genž stegných praw požjwáme , a mezí sebau a s Otce n skrze sw azek lásky spogeni gsme ? Zde cjtj wznešený swau ponjženost, a chudý swau dúsfognost. Sem přicházege k rá l, zanecháwá korunu doma ; hrdina odkládá wražedlnau zbraň; učený zapomjná na swau učenost ; bohatý zpomjná na swé bohatstwj, gen aby z důstatku swého občerstwil chu dobné etc. „O res mirabilis ! manducat Dominům paupér, servus et humilis“ ! Prwotnj křestané když kstolu Páně se sešli, obgjmali geden dru hého, pametliwi rozkazu Páxiě : „Milugte se we— spolek, gakož i gá milowal gsem wás.“ Jan XV, 1?. 0 gacj to aučinkow é, — neyblahoslaweněgšj aučinkowé swátosti oltářnj ! Ikdo žb y ne chtěl k stolu Paně hodně často přistupow ati? „Kristus gest nám wšecko,“ prawj welmi krásně swatý Ambrož: — „Žádášli zahogiti ránu,léka řem gest; páljsli se zim nicj, studnic) gest; gsili neprawostj obtjžen, sprawedlnost gest ; p o tře bugešli pom oci, sjla gest ; bogjšli se sm rti, ž iw ot gest ; taužjšli po nebi, cesta gest ; štjtjšli se tmy, swětlo gest ; hledášli pokrmu, potrawa gest.44 Kristus gest wšecko we wšem etc. Kolos III, í l , Kristus gest nám lé k a ř— sprawedlnost —? sjla žiwot, — cesta — swětlo — potrawa. „Okuste tedy a wězte, gak sladký Pán gest.“ LU. de Virg. — O, kdožby neměl hodně často, ale i co neyhoduěgi připraw en 1c stolu Páně p řistu pow ati? Nebo toliko hodné přigjmánj wywádj w nás neyspasitedlněgšj účinky ; kdož ale neho dně, w stawu hřjchu tuto swátost přigjmá : to~ mu nenj žiwotem, nýbrž sm rtj; poněwadž swětlo se tmau, Krista sBalámem spogiti se opowažuire. „Mors est malis, vita bonis !“ III. X „Zkusiz sám sebe člowěk “ pjše apoštol — „a pak z toho chleba gez a z kalicha pj.“ iK o r. XI, 28. Giž božský aučel léto klaněn] neyliodnegšj swátosti, a powinná gj uctiwost žuda náleži tého skaumánj, totiž náležité přjpraw y, náležité ho spořádánj srdce. Anebo nenj-li to neywet šj přewrhlost, w stawu těžkého hřjchu neyswetěg.šjho Boha přigjm ati? Sw. Pawel popisuge w elikosttakowého hřjchu a hrozný účinek swatokrádežnjho přigjmánj strašliwými slowy : „K dožkoli gj chléb tento a z kalicha Paně pige ne hodně, winen gest tělem a krw jP áně.“ (w.27.) I což nás může oswoboditi, gestliže dokonce cena našeho wykaupenj nás obwiňuge, a my z geho zneuctěnj se musjme zodpowjdati? Ale naslogte! na tom nenj geště d o sti: „Kdož gj a pige nehodně (mjsto spasitedlného užitku) odsauzenj sobě gj a pige, protože nerozsuzuge tě la Páně (od obecného pokrmu),“ — odsauzenj geg proniká, a s celau geho bytnost) se spoguge (w. 29). A skutečně: neb apoštol dokládá: ^Protože mezi námi gsau mnozj némocuj am dlj, a mrau mnozj,“ smrtj potrestáni gsau. (yr. jO.) Ncstáwá-li se toho wjce za nyněgšjch Časů te - lesným způsobem : učjt předce truchliwá zku šenost, že swéwolné nehodné těla Páně přigjmánj wždy gešťě neybližšj gest cesta kzaslepen] my sli a zatwrzenj srdce. — Musjt tedy před prigjmánjrn takowé sebe samého skaumánj předchá zeli j kterýmž duše naše odewšech h řjc h ů , gichž gsme se dopustili, neylépebýwá očištěna. „Zkusiž sám sebe gedeukaždý, a pak z toho chleba gez a z kalicha pj.“ Musjmet bedliwě skaumati swého žiwola ,■ musjmet s přjsnosťj ohledáw ati: zdaliž gsme weliké přikázanj lásky k Bohu a bii— žnjmu podlé neylepšj možnosti wěrně ostřihali? zdaliž gsme uctiw i k Bohu byli , wděčni Ježjši K ristu , wěrni we swém pow olánj, swědomitj w plněnj swých powinnostj — k předstaweným a podzřjzeným — k manželům a rodičům i djtkám ■— k sausedům, přátelům i nepřátelům ? Při tom to pak sebe samého skaumánj iiesmjme sami na sebe sp oléhati; nýbrž — gakž cjrkew iiařizuge — odsudku duchownjho lékaře a saudce se podrob iti, protože samoláska zaslepili nás m ůže, že čistými býti se domeyšljme, hřjchem obtjženi gsauce. — Musjmet hřjchy swé poznali, gich sr dečně želeti, z nich se w swátosti pokánj před mjstodržjcjm božjm w yznati, a oprawdowé polepšenj sljb iti; -— musjme wšemožně uraženau čest, učiněnau škodu nahradili ; čizj statek naw rátiti a zadost učiniti, komu gsme ukřiw d ili; — musjmet, w edli-li gsme žiwot chlipný, osoby , s kterými gsme h ře šili, od sebe w zdájili; nebezpečenstw j, w kterýchžbychom opět padnauti mo hli, co neypilněgi se w ystřihati; tělo swé w přj— sné kázni d ržeti: sic nehodně gjme chléb a z ka licha pigeme, — a odsauzenj sobě gjtne apigeme !! Sw. apoštol pokracuge: „Kolikrátkoli b u dete gjsli chléb tento, a z kalicha tohoto pjti, smrt Páně zwěstugte, dokudž nepřigde.“ (w 26.) Tato geho slowa ukazugj, čeliož dále k h°dně mu přigjmánj potřehj gest. Mámet smrt Pane zwěstowati; bychom gi ale zwěsto-wati mohu, prwé celý obsah geho žiwota a utrpěn] rozg]mati musíme. Obzwláště dlužno hrozne- p ř)pádnosti posledních hodin geho swatého žiwota uwažowáti: kterak on w stjnu hory Oliwetske se smrti zápasil; kterak polibenjm zrazen byl; kterak geg práwě gako nebezpečného zločince noční dobau přepadli a swázali, — f z saudnice do saudnice wlekli, — stanné wyslychali proti němu lhauce, — wšj se k němu čiledlnosti a útrpnosti odřekli, wšelio sobě powolug]ce, če muž chtěla wzteklost a zlost, — k smrti geg odsaudili a u k řiž o v a li: a kterak on wjte to lr pěti chtěl, gediné proto, aby swět hijsný \v>k a u p il, aby wznešené swé powolán] wyplml, aby raněná swědomj utěšil, aby nam pokoge s Bohem, radosti w žiw otě, útěchy w strasti a smrti wydobyl. Takowým srdce gjmag)C]m ro zujmánjni máme k oltáři se přibližowati, wecere rán ě požíwagice. . Ale tato žiwá na Ježjše pam átka nesni] w nás zemdlili, au od stolu Páně odcházejme. ISaše pěkná a nábožná předsewzet] nesmeg] w Jíl uku žiwota a w tjsni wezdegšjch pracj a zamestk.nání zmizeli; nýbrž zwěstowati muspne smrt Páně, dokawadž nepřigde, a sice netoliko ušty, alebrž swým žiwobytjm a swým obcowanpu. Swět musj poznali, že gsme po^jwaiijm w elebné swátosli skutečně lepšj, skutečné tiššj, u o brotnyslněgšj, pokorněgšj, Bohu oddanegs, se stali. A cítjmeli, že naši dobř] amnyslowe za se umdljwagj, že naše žádosti a náružiwosti za se se zmáhagi: tul znowu sebe skaumati, a u slolu Páně nowého léku a nowé posily hledali máme. Kolikrát sice k stolu Páně gjti máme, určiti nelze. Sw. František Salezský radj li dem, kteřj pobožně w Kristu Ježjši žiwi býti chtěgj, měsjčné přigjmánj; což pak nad to, prawj, aby gedenkaždý uznánj nábožného, zkušeného a rozšafného zpowědnjka zanechal, a radau geho se řjdil #). í gest zagisté slušno, prospěšno a potřebno, aby křestan častěgi památku božské ho swého Wykupitele obnowowal, časlěgi chle ba žiwota požjwal. Přigdet pak mnoho na to, gakým kdo úmyslem a z gakého ohledu k sto lu Páně přistupuge: — zdaliž bez licoměrnosti, ne proto, aby za nábožného a swatého od giuých gmjn a držán byl? Kdo oprawdowě žiwot swé duše m iluge; kdo wěřj, že stůl Páně pramen gest wšj blaženosti; kdo hodownj raucho, totiž newinnost, tichost, lásku a pokoru s sebau p řin ášj; kdo nikdy k stolu Páně negde, aby co člowěk lepšj se nenawrátil, nábožněgšjm se býti necjtil : ten může časlěgi přigjmati. Zbožnj křestané také dobře činj, když nělcdy za delšj čas od swatého přigjmánj se zdržugj, by po tomto chlebu žiwota tjm wjce lačněli; by zatjm we wšech ctnostech, genž gsau hodownj raucho, tjm wjce se pocw ičili; obzwlástě by ducha lásky a pokory sobě příwlastnili. Nuže, wezměmež si, Neymilegšj! pew něpřed sebe, že častěgi w roce k swatému přigjmánj pňgdeme : nikdý wšak gináč, leč náležitě připraw eni — s duchem náležitě spořádaným. Gen kdo hodně chléb ten gj, žiw bude naw ěky! Amen. * ) P hilothea, oder Anleitivug zura andachtigen LoIjgu L . II. o, 2 0 . W ieu 1 8 2 1 . II. OZN AMOW A TEL. / a) L i t e r a t u r a . I 1. Die M atriken der A katholiken. Von M aximilian Millauer, Doktor u n d k. k . offentl. ordentí. Frofesšor der G ottesgelehrtheit. Prag 1830. 8 . s tr . 3 8 . Cena 40 k r. na stř. Spis tento sk ro w n ý s ic e t, a vrsali obsahem sw yra w e le w z á c n ý , gegž na slow o w zatý pan professor p a stýřského uměn) na u n iversitě našj gakožto p rjd aw ek k sw ém u přednášen) h ý w alý ta poslauchačúm sw ý m w ě nuge, — ■weškerému katolickém u duchow enstw u gakožto bezpečné naw edenj k. opatrném u se zachow anj u w yskytagjcjch se přjpadnostech, zw láště pak tem , genž na osadách sw ých magj nekatolíky a židy, oznainugeipe a slušně schw alugem e. Z nám o totéž dekretem dw ornjho kanceláře od 2 8 . listop. a cirkulářem c. k. českého guber. od i í . pros. m. r.j kterak neyw yššjm rozhodnutím weho c. k . č a s nosti od 20 . listop. r. m . nekatolickým pasto rů m po stoupeno gest p ráw o potud gediné katolickým fararnm pozůslaw ené, — w lastnj giz knihy (m atriky) křtjcj, od dáwagjcj a aum rtnj auředně w e sti. Práw o to owšem now é 5 předce w šak z m nohých důležitých přjčin wšeligak obm ezené, z čehož pak také zw láštnj pow innosti gakož pro nekatolické p a stý ře , tak i pro katolické fará ř e w yplýw ágj. Sličně a auplně ge rozw ádj a w y sw ě tluge důstogný a učený pan professor náš 5 a powděčci gemu gsm e, že nám tu d y neynow ěgšj to to nařjzenj důziiám o Č inj, gakž se to ow šem pauhým geho ohlášenjm státi nem ohlo. (S tr. 14 — 21.) Nechtěl w šak toliko obyčegné tým ž zákonem wyctene' p ř ¡pádnosti pogednati ; nýbrž i také obzw láštn jch a kromobyčegných p á d ů , gichž dotčené c. k . nařjzenj.,* nezm iiíuge a neobsa h u g e , d o tý k á , a radj i Wyučuge učeně a důmyslné, kterakby se w n ic h katolickém u faráři m jti a zacliowati bylo. (S tr. 26 -— 31.) — A ponSwadž now ota obyčegně se přjčj ; w y w a d jt tolikéž m jstno a p í ¡hodně z ro z p aků a pochybnost] : gakoby snad neyw yššjm rozhodnutjm tjm to přednosti panugjcjho náboženstw j byly z k rá ceny, působen) katolického duchow eristw abylo sauženo, a w ážnost geho tudy zlehčena ? etc. e t c ., a to opět tak doličuge, že za toto geho ponaučen] w eřégné djky w ynášjm e. (S ir. 31 -— 34.) P řjw ěsek (str 35 ■ —'3 8 .) geduá o m atrikách židowských dle p ře d p isů 9. a 10. j. židow ského p aten tu od 3. srp. 1797. 2 . Geden O w činec a geden P a s tý ř , aneb Ě jm sk á, neo m y ln á , stále trwagjcj, -widitedluá , gedua, katolická apoštolská Cjrkew" K ristow a. O d Jo s. M. K rá le , kněze ejrkewjijho w B ranné. 11. djly, w Praze 1 8 3 0 . u Jos. P ospjsila. O znám ená kniha mnoho důležitých p raw d W sobě zaw jrá , a kdo gi praw ým úm yslem a p ř j s l u š n á u pozor nost) čjsti bude^ buď leč k ato ljk em , leč protestantem , bez pochybenj m nohot se z n jn a u č j. A w š a k m á lo k te rá kniha takt gest p řistro g en a, b y drahně m no h o w ážných pom yslů a prospěšných w ýpow ědj w nj složeno nebylo. Pročež dokonalost spisow atelow a čelně ležj na tom , by w šecky zw láštnj od něho w y čten é p raw d y k obranému aučeli a zam ěrenj spisu geho upřjtnně se chý lily, w náležitý pořádek byly srow nány a sestaw eny, a posléz praw ým i a podstatným i důw ody byly ztw rzen y . Ždaliž a pokudž i kniha bedliw ého P . Josefa K r á le : ,,Geden ow činec aged en p a s tý ř , u tyto ctnosti do sebe m á , nelze zde ro z k lá d a ti, w idjm e w šá k ' ale ze yvšech kusů djla g e h o , k terak hlaw ně k tom u sm ěřuge, b y uk áza l, že náboženstw j katolické gest p raw é božské zgewenj, Ježjšem K ristem p ředložené ; a cjrk ew katolická že gest cjrkeyy ta praw a , od Ježjše K rista štjpena* KicménSby b y l w eleb. p . skladatel přjležitěg i ged n al, a čtenářů m lépe p o sla u ž il, kdyby byl spis sw u g logickým obyčegem rozdělil , a na čele w sech nižsjclť a yyyššjch ro zd jlů k rátk é nápisy byl položil. — Blát tento spis geho , a£t se n em ý ljm e, tr é h law njch djlů. W p rw n jm od s ir . 11 — 15. w y k lá d á , gakýby rozum slow o cjrkew s sebatt n e s lo ; že od w Sku L u th e ro w a dwogí gest cjrkew katolická a protestantská ; že ale ge~ dna toliko gest pr;*wá a spasitedlná , a sicet řjm sk á k a tolická. T udjž w to m p rw n jm djlu gedná p. autor o to m , žet katolická cjrkew m á w šecka znam enj p ra w é cjrkwe K risto w y. T ato p rw n j kapitola naplim ge celý prwnj sw azek , a táhne se až do druhého sw azku , a sice až k str. 1 9 5 .— W druhém h law njm oddělenj doljěiti pjlj , že pro testan tsk á cjrkew , gak augsburgskehp, taktéž i helw etského w yznánj nem á znam enj p raw é cjr kwe K risto w v . — W tře tjm a poslednjm oddjlu, kterýž se za doplněni a dokonauj předešlých dw au m jti m uže, rnzpráwj od str. 295 — 331. o’tradicj čili o austnS po* daném uceuj apoštolském , a od str. 331. až n a k o n ec m luw j o uctě S w atý ch , gich ostatků a o b razů . • Piozumuget z Pjsm a sw atého, z cjrkew njch sněm ů, ze sw atých O tc ů , z historie cjrkew nj a ze spisů prote sta n tsk ý c h , a ř jc i m ů ž e m e , — zde onde i učeně, iw tipně a dům yslně. UkazUge w šudy pěkně na starožit nost křestanskau, poněw adž se z toho sp a třu g e , že nyněgšj cjrkew katolická držj to s a m c , co-c lu ž d y , což wšude , což odeíušecli bylo d rž á n o ; že se podstatné učenj a zřjzenj gegj neměnj ; — a žeby giž pro welike' m nožstw i sw ěd k ů k stráni: gegj sto g jc jc h , každý se ostýchati m ě l, p ro ti w aleti. A w šak litu g e m e , ze p. autorow i nebylo w žd y Čerpati z pram enu cistych. To platj u p ř . o str. 25. I. d j l u , kde k doličenj přednosti papežské Canon 3 9 tý sněm u p rw n jh o Eíicenského uwod j , kdežto sněm em tjm sw atým w lastn^ gen X X Canon ů w ydáno bylo (Theodor. L . X* II. e. c. g.) , a nižá dným z nich což takow ého w ypow ědjno, gakž zde Čte m e. Nýbrž sami odpornjci božského ustauow enj papežstw j na synod ten se odW oláwagj, gm enow itě na Canon VI. 5 ač b ezp ráw n ě , gesto zde toliko o p ráw jch m etro pol ských řeč a gednánj g e s t, k terážto _tekdáž biskup řjm sk ý prow ozow al w kraginách okolo U jm a i ginýcb, a sicet salvo jure divino, quo Ecclesice universalis caput est. Cfr. Časop. II. roč. běh, sw az, 3. str. 381 — 383. P roto gest w šak předce spis tento, — a i hned řeč a způsob psánj chwály dostogeu. Z de onde m luw j p. spisow atel obyčegem starých klasiků českých, a zgewnol gest, že česky psal, i tak é česky myslil. Gramatičtj 0m ylow é, gichž ow šem tak é negeden nacházjm e, pauhem u nedopaťřenj p řič te n i buď te. 3* Prew racenost krestanů m nohých, "W sedm eru kázanj postnjch připom jná František X a v . Jediná, w ik ář a dozotce národnjch skol w okresu Přjbramském, W . D . arcibi skupské K onsistoře (tit.) rada, starobylého kollegialnjho chrá mu Páně sw atých K ozroy a Damiána \v Staré-B oleslaw i čestný kanownjk, děkan w Sw além poli bljž D obřjše. W Praze a w Hradci K rálow é. 1 8 3 0 . 8 . str. 1 8 0 . O hlašugjce kázanj tato h orliw éh o našeho w lasten c e , — gm enow aného důstogného p . sp isow atele, genž leta 1 8 2 2 . „K ázanj postnj o w lažnosti u w jř e ,“ ta 1 8 2 4 . „Š kolu K r isto w u , Čili kázanj a lé o pokánj“ byl w ydal ; — na gew o dáw ám e : kterak dle p ředm luw y g eště w tomto běžjcjm roce sw a zek kázanj sw áteč-. njch a p řjležitostn ých , též 28 kázanj o cjrkw i Ježjše K r is ta , pod názw em : „B ezp ečný w ů d ce k nebesům ,“ w yd ati hodlá. 4 . K řesíanská katolická m odlitební kniha ad Mjchala Ilaubra , kral. B aw orského d w orského kazatele a kaplaJia , z češtěná od Jana H ýbla. W Práše u Martina Kcureutra. 1 8 3 0 . 8 . str. 4 0 0 . za 4 0 kr, střjb. Giž w časopisu tom lo (w iz sw azek prw nj třetjho ročnjho běhu) w ů b ec pronešeno gest, kterak náš gazvk dědičný hognostj m odlicjch k n ěh , djlem půw odnjch, dí lem přeložených se w yk ázati m ů že, a p řitom také oká zá n o , že draha m odliteb cena nikoli na zápalu lyrických c it ů , ani na rozm anité slohu se nezakládá, n ež přirozenj o k rase, a básnjrském w pauhém duchu katolickém w ě z j , kterým ž duše modljcj'nad w id ited ln ý a pominu^j.. ej sw ě t k n ew iditedlném u a w S čn ém u s e w z n á š j, s B o hem se spogiti u siln g e, a od n ěh o sw ětla, r a d y , p o tě šen) a w šech dobrých darů o č e k á w á , genž pauze od Otce sw ětel poelrazegj 5 se S tw o řitelem a Spasitelem sw ým Časopis p . K atol. D uch. 111. 3 . 9 rozm lauw á, w zd ych a k něm u, klanjc s e , nebo děkugjc, nebo w zjw agjc g e g , a S tw o řite l a Spasitel ge'gj m lu w ě opět k d u š i , sw ádj praud m ilostj sw ý ch — dle potřeby a citliw osti gegj — do nj. Ona po něm taužj a okřjw á w n ě m ; O n opět w lé w á ducba sw eh o do nj, k te rý p a k sám zase w zd ych age w nj se m odlj. P rotož nem álo p ow d ěeui gsnie našem u w lastenci Jauow i H ý b lo w i, an tohoto podetknutj se u c h y liw , nadepsanau m odlitebuj knihu slaw n eh o panallaubra, djlem z pjsiua sw ateh o , djlem ze spisů O tců sw a tý c h , lo tiž : A ugu stin a, A m b ro ž e, Angelina’, B on aw en lury, Bernar d a , F u lg e n tia , tcž ze spisů ctihodných m u ž ů : opala B losia, Petra K anisia, Jana K raseta, Fenelona, Ludw jka Granadskeho, T om áše 'Kem penskeho a Tom áše de villa nova w ybranau a w ýbornS suešenau , — p řeložil a w ůbec wytJal. Neb , co drahý k le n o t , m ezi neyznam eni- těgšj spisy toho druhu n á le ž j, a p rotož gi take' w šem •wůbec a gednómu každe'mu poručenau čin jme, tau naděgj se kogjce , že kom u se do rukau u žitků m noh ých . Na d ostan e, přinese 1 2 částek rozdělená o b sa h u g e: i . Každodennj pobožnost, — 2 . P obožnosti nedělnj. 1—• 3. Pobožnosti při zpo w ěd i a přigjmánj 4 , P obožnosti na neděle a sw á lk y katolického roku c jr k e w n jh o .— 5 . Pobo žnost p o stn j.— C. P obožnost pro sw a tý Čas w elikonočuj a sw atodušnj. — 7 . Pobožnosti na slaw n ost n eysw ětěgšj Trogice a božjho T ě la . — 8 . Pobožnosti na sw á tk y ney sw ětěgšj Panny a Rodičky Božj Marie, a m ilých S w a t ý c h .—- 9 . .P ob ožn ost pro rozličné' staw y a přjpadnosti žiw o ta . — 10. P ob ožn osti w sa u ž e n jc h a p o k u šen jc h .— 11. Pobožnosti pro nemocne', umjragjcj, gegičh přátely a těšitely. — 12. P obožnosti za zemřele'. Přiozdobena gest krásným obrázkem ukřjžowane'ho S p a site le , ne, gak obyčegně na m ědi, ale na oceli r y tý m , což panu Martinowi N eureutrow i w d ěčn ě se připisuge. 5. Ž iw o t sw . Panny T erezie s připogenau krátkau h i- storij řádu bosých K ariuelitánek w Čechách, od Jozefa černého. W Praze 1 8 3 0 . U Jozefy F elterlow é w knjžecj. arcibiskupské tiskárně \v Sem inariiim . 8 . str. 1 6 3 . ■wáz. za 1 5 kr. stř. Čjm w jce za časů w našich bohom yslná h orliw ost m ezi lidem chladne, a baženj po rozkolech se rozm áhá; čjm w jce na oko chutně uprawených, w n ilř ale naka žených a gedow atých pokrm ůw z tak nesčjslnýcli, sm y slů m a fantazii tolik o lahodjcjch sp isů w tělesen stw j nabjrá: tjm w ě tšj potřeba, aby se proti nákaze té pro středky přim ěřené, a takořka lék y u w ád ěly. domácj u w eřegn ost T ak ow é gsau m im o p och yb y knihy nábož ným sepsané duchem , zw láště pak popisy žiw ota bohom yslných a sw atých lidj. Mezi tyto patřj též sw . T e rezie, která ne genom w yhlášen jm sw . katolické cjrkwe, a le i w ň b ecsw ěd ectw jm neynčeněgšjch a neynábožněgsjcb m u žů w ,,ženau hrdinské a w zn o šeiié m ysli, a ná božnosti neobyčegné,“ a učenj gegj „ b ožsk ým “ gm enow án o býti zaslaužilo. Pan w ydaw atel žiw otop isu ohlá. šeného za základ položil spis p . p . Rássa á W eissa, p ou žjw age zde onde žiw o to p isu obšjíněgšjho, pod n ázw em „Spanische H eldin“ w yd an éh o. N eytkliw ěgšj mjsta w něm gsau, kdež wlastnj slow a sw a té panny se u w o z u gj. Tam se w znášj gegj m ilostj božj nadchnutý duch nad obyčeg sm eyšlenj paubých p ozem can ů ; i nenj m o žn á, aby alespoň některá m yšlénka a průpow ěd čtenáře, byt i sebe w jce sw ěta a zbožj geho m ilo w n éh o , gednák ku poznánj lichých cest pauti w ezdegšj n eosw jtila, ge dnák k wraucj kagicnosti, pokoře a k zam ilow ánj w šech bohom yslných ctnostj nepozbudila, aneb dokonce m u perutj, n ep rop ů gčila, na nichž by se w y n é sti m ohl nad prach pow ah y z e m sk é , k nahlédnut) sw rchow an éh o cjle, genž položen člow ěku na nebesjch. Po w yp raw en j b ě sí * . lni žiw ota te sw ětice božj uw ádj p . spisow atel několika průpów ědj a m yšlének se spisů g e g ic h , a sice tak důmysli)}'ch a tk liw ý ch , že litugem e, že gich -vyjce nepo dáno ; co by w ša k k obecném u prospěchu neylépe se nahradili dalo, n eoslyšj-li ctihodný p. w vdaw ate] pros bu našj o zw láštn j wydánj W ýboru ze sp isů w té bohoinyslne' panny. — Na konci knjžky připogenc pří b ě h y dcer s w , T erezie, genž w b ýw além barnabitskéin k lá šteře w Praze na Hradčanech s w é sídlo m agj, w y ta žen é z kroniky téh ož kláštera D . P. F rant. P ř i h o n a k ý m , gsau zn am en itý p řjsp ěw ek k h istorii klášterů . Vf Čechách. 6 . S w a tý Týden před w elikonocj , obsahugjcj 'wšecky m odlitby a obřadů \yygasněnj d)e předpisu cjrkwe sw a té D o češtiny uw edený od Stanislaw a W o - Kjmské katolické. bornjka, Podpřewora řádu kazatelského u sw , Gjlgj w starém m ěstě Pražském. K prospěchu n o w ě zřjzeného chudých. w arcibiskupské W Praze xistawu tiskárně u Jo zefy Fetterlo-wé. 1 8 3 0 . 8 . str, 2 8 0 . K a ž d ý nábožný Čech dáw no se giž sháněl po k n ize, kterážby modlenj ob sahow ala, a posvvatné obřa dy w tagem stw j plném téhodni, w n ěm ž se památka na šeho w ykaupenj obnow uge, dle potřeby ■wyswětlovvala. G m enowany p. P odpřew or w y h o w ě l této 'wraucj žádo sti našich pobožných kragauůw , a w lo žil do spisu s w é ho ne genom w šecko modlenj, které duchow enstw o ko ná, n ýbrž i dosti obšjrně w y sw ětlil w šelik é posw atn e, gežto posud w elik é částce lidu tagné gednánj a ne- srozum itedjne z ů s tá w á ; za čež w šech kráganů, zw lá šte pak chudých, k gegichžto prospěchu tato kuiha w ydána, djky sobě zjskal. b) S m j š e n i n y . a) Z á k o n y . D le n e y w y š š j h o 7. Trošince m . r. k a b i n e t nj h o l i s t u od D opisem m inisteria!njm od 18. P ro since 1829 počtem 2 9 ,1 3 7 . seslaného, shledáno, ž e mistnj auřadow é w Čechách proti sauložnictw jm w okrscjch gegich w elm i lhostegnŽ se magj, a na neslušné a p o h oršliw é chowánj podrobených pjsařu pow innc b ed liw o sti zanedbáw agj; protož se c. kr. kragským auřadům n eyw yššjin :ňařjzenjra p ou k azu ge, by mistuj w rchnosti a hospodářské auřady w této přjpadnosti k p ow in n o ,*li gegich přidržow ali, přjsnS gim připomjnagjce, že za w še lik é od pjsařů sw ý ch dané pohoršelij zaw azani gsau odpow jdati. D uchow enstw o o tom to nařjzenj k tomu cjli se zpraw uge, aby pozorugjc, žeby se kde p roti to m uto n ey w y ššjm u rozkazu gednalo, i hned důw odnau o tom zpráw u z ad a ti n em ešk alo. D w o r n j D e k r e t o d e d n e 44. P r o s i n c e ío . r. Geho cjsařo-králow ská Gasuost račila n e y w y š šjm uzaw řenjm u stan ow iti, že se konkursnj zkaušky pro w eřegn é theologické listaw y bndaucně gako posud drže li m a g j d ř j w e w šak , než se od patřjcj zem ské w lad y na dworuj kom issj nad Studiemi předloŽenj k osazenj w eřegn é učitelské stolice zašle, magj se gména žádagjcjch a gich wypracow ánj (konkursnj aukol) m istnjm u ordinariatu podati, aby tento, gestližeby bud’ proti o so bu žádagjcjho a nebo proti praw ow ernosti geho w yp ra cowánj nSco lc připomenutj m fil, sw é tnjněnj zem ske wládS k náležitém u uw áženj W předkladanj kandidatů předložili m ohl. Dworní Dekret šjni rozhodnutjin Geho 24. Ledna 1839. N eyw yS- cjs. král. Gasnosti ustanow eno, že ony diocesnj theologicke' ú sta w y , ktere' bezpostřednj zpráw é a doliljženj gegich ordinariatů podřjzeny gsau, od nynčka od theologických direktorů w yšetřow á n y b ý ti neujagj, nýbrž w šecka periodická zadánj magj se gako u gin ých učitelských w eřegných ustaw ň každoročně patřjcjm sjlati. auřadůin a dwornj kom issj nad studiem i za . U ostatnjcb domacjch theologických ú staw ů má ono posaw ádnj w yšetřow áu j (ohledánj) třetj rok se stáw ati. Dwornj s l e m 77 6 . Dekret od 4. aspoň k ažd ý Února b. r, č j- P on ěw ad ž se zákonem pro židy od 3. S rp na i / 9 7 , p row ozow au j w še lik é 'poctiw e žiw n o šti Israelitům pow oluge, tedy i zkaušeným babám židow sk ým w ykonáw ánj babictw j u matek křestanských zapow jdati se nem á. Co se w šak te' p ow in osti dotýče djlky w čas potřeby křtjti, nem á giin tato w p row ozow án j uměnj gegich u křestanských m atek n ik oliw p ř e k á ž e li; n e b o t w takow é přjpadnosti, kdeby rod ičow é židow skau bábu p ow olali, pow inni gsau take o to p ečow ati, by spolu nSgakau w ycw ičen au křestauku, kteráby w křtem sw atým poslaužiti m ohla, p o w o la li. čas potřeby G u b . Č j s 1 o 42081. _ _ 6 D u b n a 1 8 3 9 . Geho cjs. kral. Gasnost račila n eyw yššjm rozbodnutjm dne 31 Ledna b. r. nařjditi, by w ych ow an ci pro gakekoli prow iněnj z duchownjho sem ináře propuštěni , budaucně také od theologických študij w ylau čen i byli. G u b . D e k r e t o d 4. B ř e z n a 9 1 10. D le zp raw y od řjd itelstw j b. r. p o č t e m nem ocnice a ústaw ti pro nalezence shledáno, že za něgaký čas p očet man želů , kteřjby nalezence na w ycb ow án j přigm auti se u w o lili, znam enitě u b yw á, čjmž nem ožnost nastáw á, takowe' djtky z porodnice na w ych ow ánj odew zdati. Z tohoto ohledu se dne 4 . Března b. r. počtem 9110. od sla w n é w lá d y konsistoři uložilo, p o w zb u d iti p o d ř iz e - né k u rá tn j d u cliow enslw o, aby c tnostné a dobře^ zachow a lé m anžele p řjs lu š n ý m w ých d jte k 11a z p ů s o b em k p řig m u tj ta k o - w y cb o w áu j pobjzeli ; p ř i Čemž take se oznam uge, že m im o onno cirk u lá rn jm n ařjzenjm o d 9. Prosince 1 829 počtem 53,412. pogišlSné přilepšen) pěsta unům djtky pod geden ro k stá řj w o p atro w a n j p n g j m agjcjm , gako p r w é powjgecj lů ž k o (Fatscbbett) s p o tře b n ý m p r á d le m a o d ě w e m -wydáwali se bude. G u b . D e k r e t o d 22. U n o r a b. r . p o č t e m 7310. Na u činěný dotaz sesláno gest D e k re te m w . d w o r - njho kan c eláře náslědugjcj rozhodnut), Že se o d ew sech pautnických k o ste lů z w lá š tn j au č et m á skládali, w n ěm ž penjze na m še s w . došlé i w ynaloŽenj gich náležitě w y k ázali se magj. K d e ale ta k o w é p a u tn ic k é k o ste ly s p o lu c h rá m o w é w ztahugjcj farnj gsau, magj se s farnjmi p ř j g m y clanky na pauti se a w y d á n jm i w gec en te n tý ž aučet p o g m a u ti, k t e r ý ž se p a k dle D e k re lu d w o r ujho kanceláře od 11. Pros. 1806. po*. 2 2 ,5 8 6 . w y ssjm m js tů m k nahlednutj p řed ložili m á . _ G u b . d e k r e t o d l 6 . d u b n a 1830. č!Sle m / 1 1 7 , Od c's. k rál. slaw ného G u b ern iu m před p isu ? ) s e w p r o n ag jm án j o b e c n ý c h , šp itálsk ých, f u n d a c í c h a z á d u šn jc h gruntů nasleduajcj w ý m jn k y : 1 . Magj se luka , pole , a p astw in y ged n oth w ě (po kusu) podlé topografických č j s e l, gakŽ to w licitačn)m protokollu vyzn am en áno dle w ým ěru sw etlosti gegic i (Flächeninhalt) na šest pořád po sobě gdaucjch let, to siest od roku N. až do roku KN. neyw jce podawagjcjmu pronagmauti. ' _ 2. K aždý nágem njk m ů že dohádaný (erstiegen) sta tek na čas trw agjcjho nágmu b ez překážky p od le z e m sk éh o obyčege u žjw ali. Gznamowatel 3. Gsau nágemnjci p ow in n i nágem sw ů g w č t w r t Jetnjch lhutách napřed o d w á d ě ti, ap a k lib y kdo w šesti neděljch po prošlé Ihůte pow innosti s w é nezaprawil, m a o b e c , z a d u s j neb šp itá l p r á w o , onen g r u n t beze w seh o prawnjbo pogednáwanj toliko s gubernialnjm pow olen jm s gednjm toliko stánjm (Tagfahrt) na autra.v nagemnjka ^novva h cito w a ti a za utrpSnau škodu a w ý lohy uegen na gistotě neb k a u c j, nýbrž i na ostalnjm gmenj nagem njkowS se hogiti. Od takow é relioitaoj, kteraz i tehdáž mjsta má m jti, kdyby gediná toliko w ý m,nka se n esp ln ila , zůstane tento nágemnjk row nS gako odew áech odtud w yp lýw agjcjch w ylaučen. prospěchů zcela . . ^ nágemnjci w šecka na nagatem gruntě w ě zjc)i břemena zw lastn jh o w y b ý w a t i, a za odvvody naura i i ) , transporty a giné zem ské služebnosti nem a°j žadne gine náhrady pohledáw ati, než která se od zem ské obce "wykáže. 5 . P ow inen gest nágemnjk půdu nagatau w p raw ý čas w zd ěla w a ti, gi u áležitě a u h o ř iti, každau m ěřici to io gruntu, dokud nágem trw á za w a z u g e , nagatau půdu proti m rw iti, a m imo to w ym jlánj se w o d y , za- plawenj chrániti, a m ělo lib y se to p ř ih o d ili, m á půdu w p ředešly staw u w ésti, pakliby ale w inau sw a u něco za n ed b a l, ma powstalau z toho škodu Wynahraditi. . Z a nen a d álé n e š tě stj n e p o w o lu g e se ž á d n á náirada, k. p r . k r u p o b itjm n e b p o w o d n j — leč k d y b y p r o jaagaty g r u n t tak w-ilice popleněn byl, ž e b y s e i g r u n tovvn) daň odepsala, te n k rá te by se m ohlo podlé r o z m ě . r u téhož odpisu ta k é o p ro m in u tj n ág m u z a k r o č ili. 7. Zapow jdá se od pronagatého gruntu něco buď odciziti, zab aw iti, anebo n ěco na něm staw ěti. «. Nezbraňuge se sice s wýhradau w rchnostensképow olenj, pole w luka , a p a stw iště w r o le obrace- Smj š e n i n y. l i , naproti tom u nem á nágomnjk za takowe zlepsenj žádné náhrady očekáw ati. 9 . Pakliby toho potřeba kázala k prospěchu obce, kostela neb Fundacj ten neb onen grunt w ča se n á g m u na zp ět p o ž á d a li, m á geg nágem njk za prominul] w ýrnjněk nágeinnjch a nahraženj na poli stogjcj aurody, neb sena a o t a w y , o d sta u p iti, aniž pak smj giné něgaké náhrady pobledáw ati. 10. K p ogištěn j obce (k ostela, fundacj neb špitálů) iná se gistota tak u bezpečili, by každý nágemnjk i hned při podpisowánj licitačnjho protokolu , celoročnjmu nagmu row nau suminu na h otow osti složil , při čemž se ale nágemujku na w ň li z ů sta w u g e , kaucj peněžnau W takowau gistotu realnj p rom ěn iti, kteráž by od sla w n ého gubernium za dostatečnau uznána byla', k tom uto aučelu magj se w ý ta liy hypothečnj n eyd éle w 14. dnech po licitacj p ředložili, při čem ž se sam o sebau rozumj, Že , když wjoe nagjm atelů téhož statku w gedno sestau p j , w šick n i w celek (in solidům ) ruciti m usegj. 11. Potwrzenj sla w . Gubernium takto se w yh ražu g e , že nágemnjk hned po podepsánj licitačnjho proto kolu , obec w ša k neb zádušj teprw po dosaženém gubernialnjm potwrzenj w práwnj zaw a zk y w stu p u ge. 12. Má nagjmatel w šeeky 6tem ple a gine ta x y z ■wlastnjho zapraw iti. 1 3 . Přecházj nágém také na dědice. 1 4. K aždý lichý nágem (A flerpacht) d řjw e dosaže ného pow olenj se zapow jdá. 1 5 . Z a w yw oláw acj cenu přigjmagj se d w ě třetiny prw egšjho pronágmu. 1— Dekret dwornj komm issj ocl l i _ nad s t u d i e m i 1 9 , Března č. 1 1 9 3 . D le seslaného dekretu w y s o - ké dwornj komissj. ráčila Geho cjs. král. G asnost n ey w yššjm rozhoduutjm od 2 C. Února b . r. n ey m ilo stiw ě- gi p o w o líti, aby okresnjm školujm d oh ljžitelů m w uS. xnéckýcb obcech plat za visitacj 3 z ], od gednekaždo šk oly ze zádušnj kassy opět byl w y d á w á n 5 kdeby ale zádušj takow éh o platu zniknauti n e m o h lo , má se ze školnjho fondu zapravriti. /?) C j r k e w n j z p r á w y . Následuje- II. list pastýřský Český o slaw uosti m ilostiw éh o lé ta r . 1 8 3 0 . MY WÁCLAW LEOPOLD, Z BOŽ.T MILOSTI Kujže - Arcibiskup Pražský, Apoštolské Stolice w Slawném Králowstwj Českém, gakož i po biskupstw jch Bam berském , M íšeňském a Ř ezenském Ro zen ý Legát-, K r á lo w stw j Českého Primas etc. etc. W zkazúgeiue W šem w Kristu Nám pod zpráwn swěřeným Wěruým , ktefj list tento w iděti, čjsti, neb cteuý sly šeti budau, apoštolské pozdraw euj a požehnánj ! , Slowo, které bylo na p o čá tku , které bylo u Boha a bylo B íih , a ielem učiněno gest, *) Pán totiž a Spa sitel náš Jezjs K ristus p ozů staw il s w é drahowykaupené cjrkwi poklad m ilosti p ln ý — sw a té sw átosti, usta- n o w en é k posilněnj. našj m d lob y, k našem u utěšen) a poswěcenj , gežto gest poivolánj naše a wííle B o zj ##). Z pokladu 4 o íio , ku kterém už kljče odew zdal Pán obzw laštS P etrow i gakožto w id itedlné h la w š w id itedlné cjrkw e sw é , a po něm . w šem geho p raw ým nástupnjk ů m , Papežům R jm ským , obecným O tcům w eškerýcb křestanů p raw o w eřjcjch ; z pokladu toh o w yplýw agj ta ké sívatj odpusíkowé, neboli prom inut) zawinilých u B o- hci trestU časných, které často i slcraušenému. činiteli “ ) Jan I. **) 1 T hessal. IV, 3 . p o k d rij p o d o sa zen ém p o s v á tn é m t0 n e b w o n o m n o b u d a u c jm r o zh ř e S tn j h u ď w to r n - Ž íw o ť é T ak ow ý trest w ystáti m usel k odbyw anj lid x u s ta Fro reP Is r a e ls T c y tánj sw é , ačkoli prohřešen] toto se prom inulo geinu na prosbu M o g ž jšo w u ; nebot n e s p a t ř i l z e m e z a s l í b e n * )• Takowé trošty časné suášeti m usel i aerau, wrauc] D a w id , ac,.o i pokán] čin]c]m u, prorokem S t a n e m zw ěstow áno bylo prominut] nepraw osti geho. e nj chu zp lozen é djtS u m ř e lo , a nezdárný Absolob p ow stal proti otci pom azaném u # # ). A w šak odpustily giz sw . Pawel sm ilníků K orintském u ostatek p o k a n ), a tu y spolu u B oha zaslauzen ý ale n ew y b y tý geště trest ;neb odpustil mu sw atý ský Jan gm énem M i w oso b ě K r is to w e , ***) pÍ5e , a sw . Z la to ú s tý o čem ž giz Tom áš důwodnS rozkládá a w yučuge * * * # ). A kdož m edle g e s t ubezpečen , že dosti A k io in - giž učinil Bohu za tolikeré hřjchy sw é ? Kemusjli w yzn ati každý z n á s, že nepostač] nigaké vyn asn ažen ] lid sk é k doko nán] toho , co žádá od hříšníka m-aŽená spraw edlnost H ospodinowa ? - Mdloba těle sn á , krátkost j i w o b y t l w ezdegšjh o, a kwapná sm rt gak w elice prekazeg] w u i n eyh otow ěgšj ! Gak nedokonalé a nedostatečne často b ýw á pokán] naše ! A. přísnost n eytužš], které s e p o d - w o lu g e opraw dow ě kagjcj, což g e s t, když S1 Prl*ow náme k býw além u pokán] na počátku cjrkw e . U g& bychom se strachow ati m u se li, k d yb y prostředkem od p astk ůw ukogitedlného pogištču] nepodal nam m i , z e sám z n e s m í r n é h o pokladu zásluh prostředn,ka b o žsk é ho d o p lň u g e, čeho se nám n ed o stá w á , n ý b rž.i uprjm * »• o v i x r **1 •} K r-íl X l l . * * * ) 2 K o ť u l t . 11, 1 0 ; *) 4 M o g iš. X I V . ) i ^ ra l- ^ u „ ****) _ s w . J a u Z la lo u k ý . H o m il. t V . i u e p l s t . 11. a d C o r . ln s u p p le m e n tu n i C X X V , A . 1- Oznainowatel ne' w ynasnaženj n a še , a chtSnj opraw dow e přigjm áj za skutek A h l e , k dosažen} takow ých taužebnS žádaných odp u stk ů w , a aicc plnornocných, olilašugera S w ý m \y Pá nu m ilým a w Srným opSt slawnost ju b ilá r n jl opSt m ilostiw au Ih u tu , a to sice třetj po S w e m nastaupenj arcibiskupstwj pražského, zač zw eleb eu o buď nestjhle' m i. losrdenstw j B o ž j ! Přjkladem w elikého A poštola národů s w . P aw la *) nařizow ali totižto námestkowé Ježjše K rista , na stolici sw atopetrskau dosedagjce , obecné m odlitby po weškerem krestanstw u , k w yžádánj gim sw é lla a sjly Ducha sw ateh o, ab y štastnS řjditi m ohli fcjrkow sw atau obecn a u , po w šech zemjch a sw ěta kragjch [xozSjřenau ; a udSlow ali spolu w ešk erým ‘w čřjcjm odpustky íauplné na způsob m ilostiwe'ho le'ta. Tobolo pak přjkladu nábožných p red k ůw následow a l take sw atý Otec PIU S papež téh ož gmena osm ý, genž nestjhlau m ilostj božj na aumrtjm blahoslawene' pam Sti w eleslaw n eh o Papeže L w a X I I . osiřelau — stolici P etrow u dne 3 1 . března roku m inulého pow ýšen byw, apostolským listem z Iljma dne 18. ííerwna r. m . Wyh la siti ráčil slawnost jubi/árnj s odpustky všeobecnými, w yžad age sobě u w eškercho stáda PánS wraucj u Boha p rim lau w an j, p am číliw na pomoc diw otw oruau, gakáž stala se zakladateli stolice Ř jm ské, sw . Petrowi, w saze- anot se za neS bez přestán] od cjrkwe modlitba dala Bohu. nem u do žaláře Nepropugčjh M m ruka Páne, která powýŠila Nás, dále m ilosti sivé, a nerozmnozjli moc a sjlu NaŠi,marno bude wšeliké namáhánj, a ničemná péče N a še , kterau "’ ¿ ¡¡¡“ k S T J n T " ' 3' iM - v n L “ • *■> s“ - wedeme o lošecky cjrkwe , prawj bohabogný sw atý Otec w Jistu sw éin apoštolském . Modlete se tedy Bohu w š e - jnohaucjinu , p ů w od u w šeh o d obréh o, aby o p a tr o v a l a požehnal now o w id ited ln é h la w é cjrkwe sw é , pape ži Piowi osm ém u. zapotïeb) má Ont sw ětla zapotřebj m á p osily s h ů ry, nebeského. Blodlete se tedy •wy d ra h é, S ám odewzdané duše ! m odlete se s Námi, s Našjm nábožným duchow enstw em , aby D uch S w a tý udělil darů sw ých bohabogném u Otci našem u P io w i. Modlete se s pew nau důw ěrau, s opřeným a k nebi oči ma, a rukama sep atým a, gak to chwalj starý Tertuluin na křeStanech p rw njch *) : lile on w tebe daufage, Pane, prawj : Bůh mág gsi t y ! Podjl mág w rukau tw ých ! Wyswobóď mne sTukau nepřátel sw. cjrkwe swé, iu ča se tom strastiplném ! Zasiuet tw á rj swau nad sluŽebnjkem sivým ! Spasena geg učiň nn/Osrdenstwjm sw ým ! **) W žd yt on to gest, genž m ilostj tw au zpraw uge cjrkew, wykaupenati wlastnj krw j tw au . # # # ) A by w šak modlitba ta i před trůnem N eyw yššjh o B oha a Beránka , genž wlastne snjiiiá hřjchy naše # * * * ) m ilosti došla a w yslyšenj : počjneyme sw atý skutek ten se skraušenau kagjcncstj a praw ým sebe polep šow ánjm . Mnoho může modlitba spraweclliwélio ustawičná. f ) K nebi Icljč, pjše sw . Augustin f f ) , gest modlitba pobož ného. Modlitba geho wstupuge w zh û ru , a slitowánj Božj spauštj se dolil. A č země gest w ysoká, a nebe geStě w y š š j , předce slyš] Blili hlas člowěka čistého sivědomj. ' ■ * ' ■ ' ■ . , r, Aneb chtěli byste odkládali s polepšením sw y m i H le ! nynj gest čas přjgem ný, hle nynj den spase- NV 1 ofcraimém listu. (A pologii) **) Zahn. X X X , 15 17. ***) Skutk. A P. X X , 2 8 . ) 3m I 29. 30. Zgew. V, 1 3 . i ) Jak . V, 1 0 . i l ) E jň su CCV1. nj #),• proces nemeškeyte obrátili se 1cu Pánu Bo hu, ani odJcládeyte clen ode dne. n¡#) I dobrotiwost a showjivánj B o ij pobjzj ivás ku pokánj. « # ) ¿ i lusak Bůh nebýivá posm jw án. Neb který sljbil kagjcjmu slitoivánj, riesljbil hřjšnjku dne zegtřěgšjho Gednohot gen gesti nám w šém potřebj, a to g est: polcánj, a opět pokánj ; zm ěna w sm eyšlen j, w obco- w án j,'zrn šen j řjše bludu a nepraw osli, a rozšjřenj prawdy a ctn o sti! U žjw ey tež tedy w přjštjm jubileum te', skrze nesmjrne' zásluhy Pána našeho Ježjše K rista sw atým Ol eem našjra Piem V I I I . propůgčené lh ů ty m ilosiiwe', k praw éinu a nezrušitedlne'm u smjřenj se s Bohem , k tr- W aléinu polepšeúj žiw ob ytj swe'ho, k radostne'mu w ykonáw ánj skutků dobrých, po kterých gako po owocjch zgew u ge se prawe' pokánj; u žjw e y te ž gj ku skraušeným m odlitbám za iíbelebenj síváte, obecně a apoštolské M at k y cjrlcwe, k w yžádánj pomoci našemu sw atém u Otci P iow i V l i l , za pominutj bludů a kacjrstwj , za gednotu kn jza t křestanských, a za upokogenj a blahost iveškerélio křest anstwa, a tak čiňtež se m ilosti s w . odpustk ů w aučastným i! Pečugjce w ša k b e z ustánj o spasenj sw ěřenýchN ám dušj, aby pak ony w ě d o ly , gakým způsobem, a gakými wýrrnnkami by se dobrodinj plnomocných odpustkůw aučastným i učinili m ely, podle' sm yslu apoštolského psanj sw . Otce Pia osmého k w e ř e g n é znám osti ohlašugem : 1) Jubileum toto se počne gak po m ěstech Pra ských, tak i po celé Pražské Dioeezj šestau nedělj po W elikonoci, t. g. dne 23* m áge, askončj se liod em n ey- *) 11, ICor. VI, 2 . Galat. V I, 7 . **) Syr. V, 8 . ř) ***) Kjm. 11, 4. Sw. K ehoř H o m . X l l o E w . ****) S in j š e n i n y. swětěgšj Trogiee božj, t. g. 2) dnem 6 tým m ěsjcé Čerw- W den na nebe w staupenj P áně, t . g. 20. m a- ýýe čtw rlau hodinu p o . polednách ne držena budau we farnjch kosleVjch: na Strahow S, n Panny Marie W jtězné, u sw . Gilgj , w T eyně a w Emauz,ch kazan, česká; a v tu samu lio d in u u s w . M ikuláše, s w . b alva tora, a u s w . Gindřřcha Icázanj německá; aby se w ě íjcj o sim tém aumyslu , za kterým se odpustkow é uc S,u ’i, gakož i o způsobu, kterým by se dustogne s l a v nost jubilárnj w yk on áw ati m ěla, p ow y u eiti, a k ^ ra* cimu pokánj a h orliw é pobožnosti p o v zb u z en i b yt. m o hli To kázanj v y k o n a g i se litan ie s ob yčegn ym im od litbam i, a posle'z požehnán] v e le b n a n s v a l i t , 3 ) W sobolu o sw atw eěer pr)st)ho jubileum , t. g. 22 m i e , ' o z n a m o w a ti se bude sla v n o s t tato w šeo b ec - z v o n ě n ý od 7mé až d o S m é h o J jn y ^ ¿ern) k « p a m a t o v á n i a d u c h o v n j m u p otě šen, W e r p j c I P rv n íh o máge a 6 ho a posledního dne jubilárnilio t. g. 2 3 . Č erv n a w y sta w j se v e h la v n jc h k o s t e c h farních, u bl. Panny Marie p íe d T eynem , u s v . Gmdřicha, a u s w . M ikuláše w pátau hodinu rann, N eysw ětěgšj sw átost, o opět se zakryge. pak po udělenem požehnán, T o same' stane se v e v š e c h farnjch kostelich w en k ow sk ých . 5) \Y m ěstech Pražských ustanow ugem e hlawnj kostel u s w . TFjta na Hradě, a pak T e y n sk f, SroatoGindřišský a Sw aio-M ilculáSský , clo kterých kazdy, kdož sw atých o d p u s t i v dosioi žádá, m ezi v y m e z e n y .n čtrnáctidenním časem neym éně po d vakráte sn a b o z u y n aumyslem prígi ti, a tam se pětkráte modlitbu Pane, .a pozdrawenj andělské ) a gedenkráte apoštolské v y z n á n , w jry za dlauhé a šlastné panow ánj Geho. g p e z s k e s w a - tosti Pia V III., a t oslaw eni cjrkwe sw . katolické po modli!], mimo to w kterýkoli den času toho sw átostj sw. pokanj s .bohem se sm jřiti, a neyswětěgsj Wečeri Páně přigjm ati, a w nSkterau středu a neboli sob olu w těch dwau téhodnech přísně se postiti, a dle m ožn osti almu žn u chudým, poslfytnauti mái K d ožb y pak takowe' skutky nábožné s prawau skraušeností sr d c e , op raw d ow ým úm yslem k polepšeni, a •wřelau pobožnosti w y k o n a l: mocj papežsk éh o w yhlášeni aučastným se učinj auplného odpuštěni w šelikých h řjch ů w a p oku t časných skrze neskončenau m ilost bo ž í, a nesm írné zásluhy Spasitele našeho, k terý nepřisel zatracoivati, ale spasiti dusj. #) Mimo hlawnj m ěsto w šeck y fa r n j kostely k w y k o náw ánj této pobožnosti w ykazugem , k terý tedy w esm ěs po tu ítrnáctídennj slaw n ost jubilárnj od páté hodiny rannj až do osm é wečernj' otew řen y zůstanau. 6) k K pow ýšen j této w ym pženj snadněgšjbo cjrkewnj sla w n o sti, gakož a obecněgšjho aučastenstwj W ěrných Našich p ow ede se w lilaw n jm m ěstě Pražském w pondelj swatoďusnj, t. g. 3 Í . m áge w osmau hodinu rannj po tich é oběti m še sw a té weřegný průwocl neboli processj, a sice pro u w arow ánj w šelik ý ch , z w elik é tjsně lidu p ow stali m ohaucich w ý lržk ů , w trogjm oddě len] i z kostela sw . M ikuláše z m alé strany na hrad k s w . W j t u ; — na starém m ěstě z kostela s w . Gilgj do T e y n a ; a n a n o w ém z kostela s w . Štěpána k sw. Gind řictu ; p ři čem ž w ňbec se litanie o usech swatých p ro zp ěw ow ati mag,'. Po skončeném průw odu w ykon a- gj se m odlitby p řed ep san é, pak kázanj, slaw ná m še sw ata a p osléz požehnánj. ) Luk, IX , 56« Podobný průw od p ow ed e se We w šech osadách w enkow ských tjinž saraým časem a způsobem z n ěk te rého kostela filialnjho, aneb z giného slušného m jsta do kostela farnjbo, k dež se přikázaná pobožnost w yk on á. 7) Na hod neysw ětSgšj Trogice B o žj , t. g. 6 . čer- wna p ro zp ěw o w a ti se bude po skončených nešporách kostel']ch Našj diocezj chWalozpew siv. Ambrože ňa djků w zdánj za w iditedlnau h la w u w e w šech farnjch cjrkwe, a za w še lik é od Boba udělené m ilosti, přičem ž uděl) se požehnán). Od sedm e pak az do osm e hodiny wečernj slaw iti se bude w šeob ecným zw on ěn jm skončenj slaw n osti jubilárnj« 8 ) N ábožným křestanům , k teřjb y pro chtírawost a nemoc sw au onoho průw odu aučastni b yli, a do w y k a zanýc-h k ostelů choditi nem ohli, zpow Sdlnjk giné nábo žné skutky gm énem N aš|m u stan ow j. božné XJmjragicjm ná toliko tauženj po odpustcjch těch , a skraiišené w zjw án] neyswělšusjfch gm en : „Jcžjš , Maria a Josef,“ k dosaženj těch inilostj poslaciz* 9.) G eptíšky a panny k láštéín j, které podle sW. ře hole z kláštera w ych ážeti n esn i], přikázanau pobožnost w e sw ých oratorijch w ykonagj ; což kdyb y něklere z nich pro nem oc a dhurawost u čin ili nem ohly, zp o w ěd ínjci gegich mocj sobě propůgčenau w giné bohum ile skutky, kteréžby ony zastati m oh ly, proměň]-. 10 ) W ězn o w é wykonagj sw atau zp ow ěd , přigjmá^ ti] a přikázané modlitby*, na m ístě n a w šlěw o w á n j ko stelů zpow ědlnjci gim ulož) giné skutky nábožné, ktere podstaupiti by w. staw u byli. ^ ^ 41) -Napom ínám e pak w šec k y m ilé Naše ^ w ě in e , aby slow a prosebnj w litanijch o w šech s w a tý c h : A-* bys nás k prčtivému poicanj pi-iivěsrt ráčil, k b ed liw ému rozgjmán] sob ě objrali, a k srdcí pri panštěl i . S lo w a tato, p o w zb u zu gtež každého ku zpytow ánj sebe SaméČasopis p. K alot. Duch. llh h a, ku poznán) sw ý ch hřjšných náklonnost)' a nedbalo sti o spasen) sw é , aby tak cestau w jry a pokánj k Bo hu přiw eden, a m ilostj N eyw yššjh o w přem áhán} sw é zle' w ů le posilněn s A poštolem s w . P aw lem řjei m ohl : Na t y w e c i , kteréž gsau rvzadu, zapomjnage, k thn pal-, kteréž gsau z předu , chwutage , k uloženému cjli bežjm , k odplatě swrcliowaného pow olánj božjlio w K ristu Jezjsi.“ * ) P osléz gestS w o lá m e : P očn ěte op raw d ow ě a se •wš) b ed liw ostj napraw ow ati srdcj sw ý ch ,. a m nožiti po znán) zákona božjho, a tak bezpráw j a wšelike' pohoršenj pom ine na zem i, a pokog, kteréhož sw ět se w šem i m arnostm i sw y n ii dali nem ůže, bude bydleti m ezi w á - K terý národ lilaA,enegsj gest nad rodinu Kristoiuu, k n v j u učenjni gelio uykaupenau? m i, a m y u plesánj w o la li budeme : 12. P o slé z nařjdili gsm e w še m duehow njm pastý řům , aby po w šeck en čas ten jubilárn} slow a w lilan ijc li: A b y s apoštolského náměstka i weškeren ducho -<■ w nj staw zu sívatém náboženstwj zachowati rá čil, tři kráte opětoW ali ; čjm žby Naši W ěrnj na cjl a konec jubilárnj slaw n osti pozorní u čin ěn í, k horliw ém u a stá lé m u modlenj za sw atéh o Otce a za w eškerau cjrk ew p objzeni b yli. Prosm e tedy w esp olek w času tom m ilo stiw ém skr ze zásluhy Pana a Spasitele našeho o m ilost božj k na šem u n ap raw en j; m odlem e se w esp o le k za w iditedlnau h la w u cjrkw e sw a té , za papeže Pia O sm ého, k terý ač koli podle těla w zd alen od nás , nicm éně w ša k wraucj péčj sw au o spasen) n a š e , a každodennj m odlitbau za cel au obec křestanskau katoliekau , p odlé ducha náin na *) Iv Filip. 111, 1 3 . 1 4 , S m j š e n i n y. bljzku gest 5 m odlem e se za zdrawj a zach ovan j m ilo va n éh o zem ě Pána našeho, Cjsaře Františka I. , který swjtj nám v zn ešen ý m přjkladein p obožnosti , sp r a v e dlnosti a ctn osti; m odlem e se za Geho v zn ešen a u Cho ti a za Geho celý gasne oswjcený R od ; m odlem e se p o sle^ za wšecky wrchnosti, kteréž u sta n o v il nám Hospo f t Nemá mi w etšj radosti nad tu, než an slýchám, ze synowé mogi chodj iv praw de. Tato s lo v a sw . Jana # ) din ! —• opětugjce , u v n itř n o s ti srdce s v c h o žád ám e, ab ynik dý v ě č n á p ra v d a božského evan g eliu m n eop auštěla o v - čiček, nestjhlým m ilosrdenstvjm božim S a m sv ě ř e n ý c h 5 žá d á m e, aby ony ticbau pobožnost) a skraušeným po- kánjm v ed en y , o p o v rh n u ly m arnostm i sv ě tsk ý m i, a po tom, což gest nebeského , se sháněly , a aučinliw au k chudým a nuzným láskán v y d o b ý v a ly poželm ánj bo- žjho sobě i v la s t i s v é , kterauž -My snad brzy giz s nebeskau prom ěnjine , a č k o liv tam nepom ine láska na še. Z a hrobem row n ěž gak na pauti v e z d e g šj Boba n ey d o b ro liv ěg šjh o p rošiti budem e : „ a b y m ilé o v čičk y naše v p r a v é v j ř e a nábožnosti z a c h o v a li , a gt. sk r ze zásluhy S p asitele našeho v ě č n é blaženosti aučaslným i u čin ili r á č il! “ * ) 111. J a n . 4 . W Praze w Nášj arcibiskupské Resiilencj dne 4 března 1830. W á c l a w L e o p o l d K jjjže - Aml>iskup. m Oznamowatel Z U j m a . Geho S w a to st Papežská Pius VUT, ráčil dne 45. B řezna v tagne' konsistoři v y w o lit i za Kardi- - nály: T om áše W ek la, biskupa Am erikánského, Rafaela Mazia, přjsedjcjho ney v y š š j In k v isic j, a Dominika de Si m one, kom ornjho m istra. Gména ostatnjch osmi zw o - lených K ardinálů byla k pozděgšjm u oznámenj zaneehaua. P o v ý še n j biskupa anglického na důstognost kar- dinalskau s v e lik á n p o v d ěčn o stj od kraganů geho p ři. gato b ylo. D ržená při te'to přjležitosti od sw . Otee řeč v z h le d e m geho zde v v g a d řen éh o důležitá g e s t ; protož gi u položjm e : šlechetného smýšlezVj v ý s lo v n é m přeloženj zde „D ůstognj B r a tř j! N epoehybugem e, že W ám ne bude n e v d ě č n o , když dnes na důstogenstwj W aše m uže s lo v u tn é p ow ýšjm e, k teřjž gak ctnostm i tak i zásluham i, gich ž o c jr k e v a sw atau stolici sobě d o b y li, h o d nosti kardm álské tíůstogni gsau. A sice n eyp rw é gm e- nugemo ctihodného biskupa Tom áše W eld a, biskupa A m iklaiského, K oadjutora biskupa K ingstonského v h ořenj Kanad컓 „ Z r o d u w záctného p o šlý a p řjb u zu ý néypřednSg^ šjm rodinám anglickým m ěltě otce, genž m imo gine obz v lá š tn j ctnosti nábožnau štědrotau znam enitým se učim l , gelikož duchownj otce (Jezu ity) pohromau času ze s)del v la sten sk ý ch v y p u z e n é (R eligiosos viros calam i. tate tem porum a patriis sedibu.s exp u lsos) p ř ig a l, ž iw il, a prostranným domem ob d aroval, w n ě m ž nynj znam e nitý p očet urozených paniců rodu katolických v nábožen slw j a m r a v n o s ti, v e v ěd o m o ste ch a v uměnj liternjm s v e lik ý m prospěchem se v y u č u g e . N ež laska- v a stěd rost ušlechtilého otce geho nepřestala toliko ita to m , on i také n o v ý klášter u staw ěl, w n ě m ž z Francauz do Angličan utjkagjcj se m njši de la Trappe přigati byli, mimo to i dům pro S a lesia n k y , kdež d w ě dce- S m jš eniny. *'<» vy gebo co geptišky o b ý w a g j; a přitom p oskytow al gest c„ neyštědřegi potřebný náklad m nohým k ostelů m k w ykonáw ánj služeb b ož)ch .“ ,T á k tw éto nesm jrné štědroty otce sw eh o, gegjž pa mátka w ěč n ě se stkw jti b u d e , h o rliw ě následuge d u - stogný bratr Tom áš biskup A m iklaiský, n ešetřil tež žá dného nákladu , b y z r ů s t , prospSoh a sláw u w jr y k a tolické , genž m u předew šjm 11a srdci le ž e la , z w e lc b il, a i nuzným ku pomoci p řisp ěl.“ „Pro ty a těm podobné záslu h y ustanow ili game Min ocbotněgi na stupeň hodnosti W ašj geg p o w y s iti, ab y chom tjm w šem angliekého m ocnářstw j k a to ljk ů m , z nedávaného prohlášen) mjrnSgšjch zákonů guu propugčených se radugjcjm , začež wraucné K ristu Pánu, w š e ho dobrého p ůw odu , djky w z d á w á m e , n ow au přjčinu k radosti poskytli.“ „ Z á r o w eň s biskupem Am iklaiským u stan ow ili gsme gešlě dw a K ardinály s w . řjm ské cirk w e zw o liti. G e- den z nich gest rozm ilý syn náš D om inik de oim onc, rodu p atrick éh o , genž giž za m ladého w ek u pralaturau ozdoben, Referendárem Signatury a pozděgi Prálatem u sw . K on sulty b y l. Na to zasláw al w jce auřadů, a b y w k zp raw ow ánj rozličných m ěst zem ě papežské w y slán, w šu d y důkazy m au d rosti, prozřetelnosti, zw láštn j h crliw osti p ozů staw il. k zpráw ě w ogenské, potom a ob- P ow olán b yl c)o lljm a Prafektem nad zásobam i (annonae) u stanow en, a p osléze i za M aestro di Camera zw o len . I widj se nám po 3 8 letém slaw n ém tolikerých auřadů zpraw ow ánj, důstognostikardinálskq, kterauž geg uvni ozdobili m jujm e, o w šem hoden b ýti.“ „P oněw adž náš m ilý syn , Rafael Mazio row ne 1y neydůležitěgšj auřady zasláw al, a o sw . stolici znslauži*lý se učinil, slušno tedy i geg na hodnost kardinálskau p o w ý šiti. Z nam enitý w tipem i učenost) přidán byl K ardinalow i Gaprara legatu a laťere, a w še c k a m u ulože ná zam ěstknánj -wždy h o r liv ě a zdařile gest w ykonáw al. Tjm ž způsobem zachow al se co průwodčj Kar dinála Consalvi, když tenío k v y g e d n á v á n j důležitých p řed m ětů do P a ř jž e , Londýna a do W jdnS p u to v a l. Poněw adž schopnost geho v důležitých gednánjch dle zásluhy uznaua byla, přidělen gest iK a rd in á lo w i Spinow i, když z rozkazu Pia VII. do německe' řjše p u to v a l, by sněm u Lublaňském u byl přjtom en. Po s v é m na- wrácenj stal se tagemnjkem sn ěm u konsistornjho, kte rýž auřad i při K onklave, w něm ž předchůdce naš bla h oslaven é' p a iu ěliL eo X II. v y w o le n b yl, zastáw al. K o nečně co přjsediej n ey w y ššj Inkw isicj zaslaužil so b ě zagiste tuto odměnu za m nohonásobné slu žb y, kteréž s v a té stolici gest p rok ázal.“ „Blimo tyto gm enugeiue g e š lě osm giných podobný m i zásluham i slow u tn ých m užů za K ardinaly s w . řjm ske' cjrkw e , kteréž v š a k za sebau zanechám e , až přjhoduo bude gm éna gegich oh lásiti. saudjte ?u Což pak W y o tom „ W e gm énu Boha w šem oh aucjb o, sv á tý c h apošto lu Petra a P a w la , a v e gm énu našem ' gm enugem e za Kardinála sw . řjm ské c jr k w e, totiž za Kardinála z (ridy k n ě ž j: T om áše W e ld a , biskupa A m iklaiského, a Rafaele 3íazio, přjsedjcjho n ey w y ššj Inkw isicj ; za K a rdinala diakbna: Dominika de S im one, našeho Bíaestro di Camera, s potřebným i d isp en sa cem i, w ýhradam i a w ý mjnkami. S těm ito gm enow aným i u stan ow ugem e geště osm g in ý c h , k teréž dle Ijbosti našj oznám jm e. We gménu Otce f , i Syna f i Ducha s v . f A m en.“ Z l i j m a . W Iropagandě počjtá se letos 6 3 alnm nu z i 3 rozličných národů a ze čtyr djlů sw ěta, p le- il b ,k :’ eerne' i žlu té. obecnosti. Patrný i zde důkaz- cjrkevnj K rom ě obřadu latinského v y k o n á v á se zde i ritus koptický, chaldegský, sy r s k ý , řecký, m aronitsky arm énský. Že w Anglii od w yp roštěn , neb em an aaci katolíků m noho protestantů ke katolictw , prechazj, ! e s l w elm i pam ětné. Z w lá štS w elik ý h lu k zp ů sob ilo obrácení gistého anglického kazatele , syna bohaté o Lorda Senzora. O n gest nyn) w llim ě ^ ckém kollegium , a geho E m inenc, anghcky l v a r d . \ \ předstaw il ho s w . Otci Piu V lil, g e n ^ h o negen w e l. vrljdně přigal, nýbrž i obgal a poljb il. Snadno porny s,U gak toto m ilostiw é gednánj tohoto b y w a leb o p ro testantského kazatele pohnauti m u selo, k te rý ž w A ngín geden z neyznřiw Sgšjch protiw njků katolictw a by , • geště roku 1 829. na den s w . Petra a P aw la proti x,m ském u P apeži kazal. Slowo o biblických společnostech. Přjklad cjrkw e katolické, genž g>ž od pocatk o sw )cenj národů pohanských blahoděgným slow em B o žím h o rliw ě pracow ala, pohn ul za nas’c 1 rozgiřoi iestanty by i ze sw é strany ueen, ewangel w a li Geden z n eyp řed n ěgšjd vu staw ů k dosazen) lol - 7 , 1 gest založeni biblických společnost), kteréž gediné k tomu sm ěřugi, aby se pjsina sw a la w neyrozhčněgšjch gazycjch národům k čten, J > d ^ . Prw ni př) či nu k zaraženi toho ustaw u p oskytl J i i gakýs k n fe z knižectw j W alessk éh o genž * Í 8U4 . sw é sansedy , m ožné důstogn,ky a b^ i r p y l' o pomoc k zaopatřeni bibl) gest pozadal, z počátlTu^ toliko pro sw au osadu, pozděgi pak také pro cize obce __ Ilognau štědrotau hovliw ých dobrodinců p ,vín b v l w s t a w n 20,000 w ý tisk ů b ib l, naložit. a - U drželi oiž ; “ P řisp iw a te lé nadgm enow aného tito sstaupili gsau w gednoUi: roku w eřegn c sbrom a.- w n ěm ž n áw rh neb plán, dle něh ož w ančinko w anj sw cm p o k ra čo v a li m jn j, u sta n o v en a potw rzen b yl. Lord T eignm outh byl zw olen za Prasidenta, a Lordi pokládali to sobě za počest, hodnost Vice-Prasidentu přigm auli. Až do roku 4815. zarazilo se 4 8 4 po dobných společnoslj, které se k prwnj, gakož k inaterske p n p o g ily . S e společnost) anglickau horlila w krát kém čase na to založená gednota ruská, francauzská, swedska,^ dánský a něm ecká, do k terých se nápodobně li neyw záotněgšj m u žow é p řiw těliti dali, a na gegichž celo k r á lo v é i knjžata co och rá n co v é se p o sta v ili, bbjrky v y p a d ly gsau asi za dvvě desitiuy le t tak hoggne, že se pjsm o v e w jce n ež w 4 30 gazycjch pře- ozilo, a přes 4 m illiony v ý t is k ů do v šech " djlů s v ě ta rozdáno bylo. Genom ruská společnost dala v 31 gazycjch a nářečjch národů téh ož m ocn árstvj n a ložili, naklad na to nesm jrný gest, a v y n á š e l giž roku 1 820. o mil li onu tolarů, . ,„ Pochy bow ali, Že ro zšiřován j pjsma sw> lne z. krestany, genž k srozuměn,' gebo kljč v učen,' Swé cjr k v e magj, m audrým ’v ů d c e m opatřeni gsau, a s ná božným aum yslem k čtenj p řistu p u gj, v e l m i hogných u žitk ů přinesli m ů že, i také giž p řin eslo ; gelikož k n i ha ta se p s.u a gest k poučen], k napomenut,’ a vzdělán,'. f f Wf m; n,! U nár0dů pohanských, byt oni třebas toto pjsm o skutečně čjsti u m ě li, a nebo i č ili, nedá se ec v e lm i nepatrný užitek oček á w a ti, gonž s tjm to náa d e m ani v zadnem srovnán,’ nestog,’ ; neb zkušenost m j , ze c,lan, bibl, bez předeslaného učenj ne zřjdka w eh k e prinasj škody, ano giž m noh é o d křesíanstw j od v e d lo , p m c>ž giž toto llw á2eni za g tM pongknd onu slá v u , kterez sobě společnosti biblické při n eob m e- z<meni rozdawanj sw . k u ěh přiosqbugj, N ež pohaněnj ' 1 SC ™l WS'In Pf áw em z toho ohledu za slu h o v a li, že n eiozm ysln ě prelohy du rozličných gazyků za v e lik ý - „¿klad od lidj takow ýeh obstanVwag], k teří se sm yslem ■ ) sein BW. neznám í, w oněch gazycich ani docela zb ěh l, I)C„sau, a ta d y přeložen, ta negen w elm i chybná a blud n á nýbrž na m nohých m ístech w elm i sm ěsná gsau, čehož pocházj, že u newSřjcjck, když ge čtau w ážnosli, -welmi n ep řjzn iw e m jněni a pohrdán) m jsto restan stw jm plod). Na důkaz toho stůgte následugicj lis ty : List p a n a D ubois,M issionáře w Missuri, panu VVilliamowi J. „M usjm t W ám gedeukráte sw é mjněn] o po lohách pjsm a s w . do cizjch gazyků w y g ew iti, na-m chz biblická společnost tolik sobě zakládali zda , neyžehnaněaši prospěchy od nich očekáw agjc, n egiu ák, n ez gakoby obrácenj p o h a n ů , a w ykořeněuj m o d lo slu /e nos i pauze 5en na těchto přeloženích záleželo. Co se mne dotýče, an tulo půdu znám , kterauž p r w é w zd ělati m u sjm e, n ežli gj sjrně s w . E w angelium sw ěriti m uzerne, esem s gi stol au přesw ědčen , že tato přeložen, sw . k n eh do ro zličn ých oiz}ch gazyků , negen sl,benych následku xnjti n em oliau , nýbrž geště w jře křestanske w In u p řew elikau škodu přinesau. Ona mohau tamnegs) ob yw ately w předpogatém mjněnj a n en áw isli křestanske g« M « i - proti w )re p o » l» U i; g .lik o i se . kml.aeh těchto skoro na každém listu něgake prjpadnosU. a p ří b ěh y nach ázegj, genž práw ě s n eysw ětěgšjm i předsud ky gegich bogug).‘ ■ „ - v í ' ,Poněw adž W ám některé p ow ěry a obyoege indické poněkud pow ědom y, c h c i t W á m k p otw rzen , m eho m ) . „Soj „ ík te ré otázky p M M M , « h M i i osltow tipn osti zaocck áw áuj. Co si p o m p ) » dobrého W, c h o » » i , když í e « » i s w . k ° * jni Že Abraham nebeským hostům sw ym k á z a l, a gelm m asem ge p o c t i l ? *) D le sw y c i f o w e 'ta x * * * * p očte Abrahama a gebo h ostě m ezi op ow ržen é Pariasy, a dale nebude giž č jsti, nýbrž genž tak rauhaw é w ěci obsahuge. pow rhne knihau, D očteli se indický Brám w biblj obšírných popsánj k rw aw ých obětj w zá k oně M ogžjšow ě při slu žb ách božjch p řik á za n ý ch , co o to m řekn e? N epochybně, že onoho B oh a, kterýž (dle geho dom něuj) w e w yiité k r w i k geho uctěn) zabitých zw jřat sobě libuge , k též třjdě připočte, do kteréž ne p řátelsk é B oh y in d ick é, K ah ly, Mahry, D a rm a , Rajah a ostatnj p ek eln é bohy poklád á, gichž h n ěw gen zabjgenjm obětných zw jřat a w y léw á n jm k rw e gegich ukro cen b ýti m ů ž e.“ „P ředew šjin ale Brám a k ažd ý w záctn ěgšjh o rodu Indián, když w sw atých knihách našich o obětowánj zw jřat, kterež w očjch geho n eysw ětěgšj gsau, čjsti bu de , co sobě pom ysl j ? Gaké city zbudí se w něm , když se d o w j, že w zabjgenj b ýků neypředněgšj znám ky bo hoslužebných zákonů lidu Israelského záležely , a že k rew těch w očjch geho tak sw atých zw jřat skoro každoclenn ě na oltarjch onoho Boba se proléw ala , gem už národ tento se k la n ěl? Co pocjtj p ř ito m , když se dočte, že Salomaun w y sta w ě w nesm jrným nákladem ke cli B o ha praw cho stk w o stn ý ch rám , při geho poswěcenj 22,000 w olň zabjti kázal, a n o w ý chrám tento krwj zw jřa t těch to-gest ¿brodil? G istě že se nad tjm uža sne , a hrů za očjch obegm e čtaucjho w ě c i , k teréž w geho neyh rozn ěgšj rauhánj g sa u ; i pohodj knihau, genž dle sm yšlenj geho tak p roliw n é w ěc i obsahuge ; ano on dotknutjm se gj za poškw rněného se máge, pospišj zrow na k ř e č e , by od poškw rn h řjcliú , 1 “ P ° k lá ď ^ g j : g e n g j, gicliž dle do- lu ly ž p ř i r o z e n á « s m r lj z e d o p a u ite g j p o ž jw á u j m asa g e g ic h g s a u ii I n d u ta n e y o p o w r ž e n e g š j c h á tra swěta s c h a z e - P a rja s ů m . lid u .) ( P a r ia s mněni sw ého se dopustil, opět se o b m y l . - A p r w é n ež se dom ů nav/rátj, p ošle si pro Pourohita - Brama aby obřady k očištěni geg .o d břjcbů nad n,m w ykon al, gim iž se b yl, ohledáii)m tak nečisté w ě c i, za gakauz kin lm tuto p ok lád á, poškw rnil. něm geště w jce Tjrn způsobem se w zakořeni liclié domněn, , Že w ,ra , gesiž učeni z tak k alného zřjdla p ly n e , w e lm i_ o p o w r ž e n á b ýti m u sí, a w yzn aw ači gegi neyhors) c ía ia lidu (Parias). T otot gsau ti aučinkow é , kterez p)smo sw . na m ysl lid u neom ylně působ). T o gsau ale gen ti n eyb ližši p řjk lad y, které m i p ráw ě při p sr.n,nam ys připadagj; m ohlbych ale geště nesč,slne n m ozstw , gi- l i , z ostalnjcli U fis » . w y b r.U , . bez předeslaného cwiČenj Indy sezn ám ili, o p atrn ostza ,,G sem t tedy p ew n ě přesw ědčen , zeb y tak zpozdi Je' bylo , ten tak drahý poklad našich pisem ^ . p oh a nům b ez připraw ného naučen, o te w r jti, ga o l i chom člow ěka hnogiw ých (krhaw ých) oc| tjm c i e či l i , nutjce geg upřeným zrakem w blesk slunečn, h le d ě li, čjmž ten to u b o h ý , gestliže docela neoslepne as poň na zraku sw ém zem dlj. B yloby to p raw ě tolik, „ako kdybychom riemluwňátku na kolebce silnyc i po krm ů p o d á w a li, gesto m dlý geho žaludek led w a leh a u n ké m léko snese. Neb at sp ism em djm, byloby to tolik, «ako dáw ati sw átost p s ů m , a perle drahé m etali w přům , a do nebezpečenstw j se o d w a ž iti, by nečista tato zw iřata takow é k len o ty , neznag)ce ceny gegich, za šlapaly, a w e -wzteklosti sw é obořiw še s e n á t y , kter, gim ge předhodili, na kusy ge roztrhaly. B ylob y to p raw ě tohk , gako, kdybychom w jno n o w é naléw ali do starých nádob, k teréž se na brzce rozpuknau , a w jn o w y teci nechag,. Abych w á m a le přjklad dal o nedotkliw c chan.ostiw osti těchto n á r o d ů z strany biblických p ijb ěh ů , kterez s předsudky sw ý m i sgeduotiti n eu m ěg j, pow jm , co se g e dnau mně sam ém u přihodilo. A si před osm mecjtma le ty, k dyž gsem se w Karrikalu zdržoyval, kázal gsera shromážděné' obci w gazyku tamutiokém o božském půw od u kiestanskeho náboženstw j. Mezi giným i d ůw o- d y , gim iž gsem p řed m ětsw ů g ztwivzowal , okázal gsem z w lá š t n ě , gak mdlj a nedostatečnj prostředkowe' "byli při rozširo.wánj téhož n áb ožen stw j, gesto w šu d y nená. w iděuo , pronasledow ano, lidské pom oci zcela zbaweno, a w sem o žn ý m i odpory pobogow áno gest b ylo. Rozbjrage tyto w ěc i i na tu přjpadnost gsem ge pozorné uči n il, že zakladatel křestanského náboženstw j chudý maž z G alileo, syn sprostého tesaře b y l, genž dwanáole n e , u m ě lý c h , w šj učenosti prázdných rybářů za pomocnjky sob ě w y w o liL Ta slo w a : syn tesař & a 12 ry b a ří uši posluchačů m ý c h , genž w esinSs tamněgšj rozeuci byli, narainně gsau urazila. L edw a gsem skončil řeč, gižm n e tř i neb čtyři wzáctnSgšj z nich h le d a li, cktjce m i pow ě d m , že se celá osada na tom pohoršila, an gsem Je r iše IVr. synem tesařow ým , a apoštoly rybáři nazw al 5 gesto gsem w ě d ě li m ěl, gak njzká a opow ržená gest třjda tesařů a ry b á řů , že tudy neslušno b ožsk éh o p ů w o , da náboženstw j našeho a apoštoly geho z tak potupné ho rodu w y w á d ě ti; kdyby p o h a n é , praw ili d á le, kteřj někdy z w šetečn osli do našeho shrom ážděnj přicházegj, přilom nj byli, tedy by ge ta s lo w a : Tesař a R yb á ř w elice byla p o h o r šila , a w gich zhrdánj a nenáw isti proti našj w jře ge geště w jce p otw rdila. K onečně dali mi radu, až w kazanj o rodu našeho S pasitele a geho A po štolu gednati budu, abych neopom enul ř jc i, že z třjdy K ehatris neb králů p och ázegj, o gegich pak sprostém řem eslu bych žádné zm jnky n eu čin il.41* „C osi podobného přihodilo se mi před děkolika lely w tež kragině. K d yž gsem gednau w ned ěli podobenstw j O marnotratném synu w y k lá d a l, a p řitom p r a w il, 2e otec geho na znamenj sw é radosti, že geho ztracený syn ge n a w rá til, gemu a. přátelům sw ý m dal. tužné tele zabjti Hned po kázán) p řišli k e m ně křestane, a č im lim i w fC itk y , že gsem w e wyuČowánj. proti w šj opatrnosti o tužném teleti zm ínku u č in il, a d o lo ž ili, kdyby p o hané b y li p ráw ě přjtomn) byli, a sly še li, že otec ztra ceného syna tele zab il, a h ostě sw é njm obsluliow al, tedy b y tjm p otw rzen i b yli w předsudku sw ém , že w , ra tato naše naprosto zlá a op ow ržeaá g e s t , a toliko bjdným Pariasům p n slu š j.“ _ ; „ W praw dě, i w obcow ánj s našjmi tam zrozeným i křestany musjm e šetrně w šem u se w yhuauti, coby chaulostiw ost gegich u ra ziti, nebo o gegich předsudky zaw ad iti, a zášt) tohoto pohanského nái-odu p roti w jř e n a s) roznjtiti m ohlo.“ „ . „Genorn g e d e n p řjk lad : P on ěw ád ž p ozjw an , w sech opogugjcjch nápogů w šem gakéhokoli staw u _ Indiánům za zločin se p o k lá d á , nesm ím e p ři wykládan} článku o n ey sw ětěgší oltáŤnj sw átosti zrow ná řjci, že chléb a w j- 110 m aterie této sw átosti gsau. T oto poslední slo w o b y se sm yslu gegich náramně přjčilo *, protož hled jme z p o čátku to giin p oh oršliw é slo w o opatrně op isow án jm zmírni t i , řkauce , že chléb pšeničný a štá w a z gisteho w ýborného o w o ce, hrozen nazw aného, m ateřij této sw á tosti gest. Obrácené toto w ygádřenj nem á giž ničeho do seb e, coby křestany neb pohany p ohoršili m oh lo .4 _ fv Missionar D nbois. G enž sem a t . d, (Pokracowánj.) Z Olomance. K. prospěšném u zam ěstnáni k u - ratnjho d u ch ow en slw a a k dokonalegšjm u w zd ělán j w ó auřadu pastýř w ě d o m o s te c h b oh oslow n ých , zw láštn ě ského se týkagjcjch, ustan ow ila w y so ce důstogná k njžecj arcibiskupská konsistoř O lom u ck á, by m ladšjm u du- ch ow en stw u každoročně tři otázky z rozličných theo logických předm ětů, a sice pro k aždý okrslek gine, k. pjsemnjmu w ypracow ánj zaslány b y ly , k teréž se při kanonických visitacjch odew zdáw ati magj. Ostatnjmu pakd uchow en stw u , k teréž w třjdě této obsaženo nenj , zanecháw á se na w ů li d ůležitěgšj m aterie a tSžšj přjpadnosli p astýřsk é k w ypracow ánj sobě obrati, a k onětn nařjzeným připogjti, což w elm i w d ěčn ě přigato bude. W ypracow ánj tato budau od doliljžetele okrsku zkau. sena. a s připogenýra usudkem k w ysoce d ů stognékon sistoři k dálšjmu posauzenj zaslána. tom T i , kteřjž se w dňw odnostj a w zornostj w yznam enagj, hudau Ge- ho cjsařské ^Vznešenosti a Em inencj s přjslušnau po- chwalau poručeni, gestliže se m im o to také neauhon- n ym obcow anjm a duchow nj liorliw ostj na w innici Páně ch w á ly té hodn ým i učinili. Z Wjdně. P. P. M echilaristé založili, gak w ě - dom o, před něgakým časem gednotu k rozšiřo w á n j w ý borněgšjch katolických k něh, ku kterém už cjli podpisy odbjralehi sh rom ážd čli. T ěch to tak hogně se sešlo, že sp olečn ost ta letošujm rokem k p ř ed sew ze tj sw ém u při kročit! m ohla. S pisy, k teréž w tomto ročnjm běh u na sw ětlo w y g jti magj, gsau následugjcj: 1. Der Geist des h eil. Franz. v . Sales, Fürstbischofs von Genf. 1. Band. Spis ten gest na w jce oddělen j rozw ržen , z nichž lcaždé w elm i u těšen é p řjběhy obsahuge, a něgakau spasitedlnau praw du patrnau činj. 1. djl w y šel w Únoru 1830. 2 . G eschichte von Paracjuai, von C harlevoix. 1. djl. W yšel w m ěsjci D ubnu. 3. Geist des h . Franz v. S ales. 2. Bd. w Č erwnu. V on m ěsjci 4 . Fürchte des Geistes Jesu in zw e i Jünglingen, S eb . Job, w ygd e w Srpnu. Sm j š en i ny. ^ 3) 5. Gescbichte von Paracjuai, von C harlevoix. 2 . Band » YYYgde "vv 6 . Sicbe« F » sten p » aig len . A I. A .le.» ,» g f»„g, „„d zur Vollendaug t o HeiU. v . J o s .H a » t e h » l . w Prosinci* K do se při začátku rok« . . v.. ^ i 3 m i zlatým i strjb. pred - platí , obdrž) w šecb 6 djlů, genž w tom roce w ygdau. Podobná společnost k rozšiřow án) dobrých kueh gest nynj přičiněním h o rliw ý c h biskupů i w Baw oř.ch za ložen a, a na ž á d o s t, kterauž zakladatele dne 12. Pro since m . r. G eho G asn osti, králi B aw orskem u p odal,, dosáhla giž n eyw yššjho p o tw r z e n j, a zasljben) kra oWbU z T w ^ d s k a , K dyž w lo n i šw ed sk ý národ ge- w il sw a u žád ost, by geho k rálow n a (Eugema B e in - hardia, D esideria, rozena Clary) korunow ana by^a h lašow ali m nozí něm ečtj n o w in a n sw S .u , „ ze w zu ese ná králow na V é d s k á od wjry k a t o l i c k é kprotestan tek olutheranské g e šlě před korunow anjm , ( k t e r e ,, gak praw ilo, L i chce Čerwna sla w iti se m ělo) w eregn e pres a a k tom u cjli Že gi (lu te r á n s k y ) arcibiskup D r. R osenstein několikráte w tém dni n a w stě w u g e , by w lu th . náboženstw j gi w y c w ič il.« Z p raw a ta se o ■W tiřzburgskébo č a s o p is u , R e i j g i o n s - u u d chen-Freund n azw aného, 3STr . 2 . roku sledugjcjm způsobem oprawuge : ir . ^ „ T a k o w y krok k ,a~ Jowny šw edské nebylby sice za našich d n u , kdež stegnost w náboženstw j panuge , w e lm i p o d iw n y , ne není tom u tak p řjliš dáw no, co gsm é katolička« k něžn u přestaupiti w id ě li. Než ginák se ta w 8o . tau tak w e kosrdečnau a nábožnau králow n au nachazj, Mozna sice že D r. R osenstein, arcibiskup now ináři w yp ra w o w a li, k rálow nu U psalsky, n aw štjw il gj' také p íim la u w a l, aby od katolické w ,r y ga a snad odstaupila, Oznamowatel m •vvšak w dotcene'm náboženstvy} gi n ik oliw n ecw ičil. Geden w ysok ý důstognjk, genž s králow nau m nohem bljže zaoliázj, nežli něm ectj noYíinúři, máge gedenkrále p řjležitost s králow nau ro z m la u w a ti, osm ělil se Gegj M ilost pozornu učiniti na tuto p o w č s t , která se o nj roznášj, a tázal se, co by o tom držeti m ěl- Krá- low n a zgew ila tom uto důstognjku sw é w elike'obd iw enj, a praw ila : Tato p o w ě st gest přalžiw á smysle'nka. N ikď ý ivjru otců swych nektnenjm, nikdy neúčihjm králúwici, sivé neiveste, ani mémil rodu ani Europe tako wého pohoršenj.“ Tjm ted y byl aby le ž one' p o w ě stia u thenticky (pixwodnS) dokázána. P . M osheim p roteslanský kazatel, w n u k onoho slow u tn éh o bohum luw ce protestanske'bo, (genž m nohým i sp isy, w n ich ž ne zřjdka proti katoljkům w ygjzd ěl. znam enitým se stal,) přestaupil k ek atolictw j, a odebral se do Freyburgu k poslauchánj bohom luw ectw j, Odtud mjnj k w ysw ěcen j do R ezna gjti, a slibuge o přjCinách. swp'ho obrácenj se na katoliekau w jru w vd * ali. —■ Z W j d 11 ě d n e 16. zářj. zw lá štn j spis N eyw yššjm Geho e .k . G asnosti rozhodnutjm gm enow án g est dne 3 1 . srpna b .r. dosawáduj biskup sef K r a k o w s k ý K ralow ehradecký, pán . A l o y s J o hrabě z K. o 1 o w r a t K n jžetem - arcibiskupem Pražským . O z n a m e n j. Z tiskárny arcibiskupské' u Josefy Fetterlowe' brzy Swětlo wygde : nit 1. K e f R o z m a r í i i o w ý , ze stjnu do weřegué zahradypře sazen od M a r i e A n t o n i e . — (Přjbeli k potěšenj tvšech típjcjchí) 1 2 . 1 8 3 0 . asi 9 archů silný, v á z . w obálce za 24 kr. stř. 2. K r á t k ý k a t e c h i s m u s k ímvrzenj katoljků we w jřej zwlástě pak p ío ' ty , genž katoliekau wjrii přigjmagj neb opaustegj. 8 . 1 8 3 0 . 1 3 archu silný, w áz. w obálce za 30 k r. sťřjbra.
Podobné dokumenty
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
o tw jrag j; tam se s mnohým utrpenjm učj wěcem ,
kterýchž se zde z pauhé nedbalosti znáti nena
učili ,· tam s auzkostj a trapným swjránjm zlé n a w yklosti swé s sebe skládagj, a ctnostem p riw y...
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
Předplatitelům , gakožto přjdaw ek k časopisu našemu dodáwati bude.
Redakcj.
r^kiî i:wxj su r0B0i).v\TH PAxnfis m al ow e r.
W j r a katolické e jr k w e , že av N c y s w ř te p j
Aveeeři P án e cliléb av telo, a wjno av k rew Ježjše
K rista se promeňuge, má swůg zaklad av přisljbeiij
ť á n e giž d i Avii o p řed ustano...
KATOLICKÉ DUCHO WENSTWO.
„staw opřt tíetj clen z h ro b « nézgewil se
dw5ma učelllojkím swým do m ístecká limaus
vmtu^cim, a newyswStlil gim, proč se to w se L .Sí«™ »u„».= z
cj trp e ti K ristu s a ta k w g jti do s la w...