KATOLICKÉ DUCHO WENST WO.

Ρ
Γ
0
KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.
W y d áw áu
p ř i s p j w án j m
mnoha duchpwnjch a učených mužů
V
od
Knjžecj Arcibiskupské Pražské Konsistoře.
Ctwrtý ročnj běh.
S w a z e k čtwrtý.
W Praze, 183L
W IÝnjŽecj Arcibiskupské knihtiskárně.
Π άντα δοκιμάζετε' το χαλάν κατέχετε.
Π(>ος Θεσσαλ. A. V. 21.
Veritas esi dulcis et amara; quando dulcis, pascit; quando
amara, curat.
S . Angtťstíuus,
Ouid fortius desiderat anima, qiiam veritatem?
Leo X I Γ.
I. P O G E
1) N Á N J.
1. 0 cjrkewnjeh odpustcjeh.
Od Vincencia Zahradnjka, faráře w Křešicjcli.
ífla w n j a podstatné stránky katolického ucenj o
odpustcjch gsan tyto: 1. OdpUstek cjrkewnj t^est
milost, za kterau se časné tresty božské toho neb
onoho žiwota
bud’ gen z částky anebo auplně
odpauštěgj. 2. Odpustkowé se udělugj gediné těm
lidem, genž 'žádným těžkým, smrtedlným hřjchem negsau poskwrněni, a zwláštnjch dobrých
skutků náležitě wykonáwagj. 3. Nicméně základ
prominutj časné pokuty, Bohu dlužné, nenjt či­
sté srdce člow ěka, a to dobré, kteréž ochotně
působ]; nýbrž nesmjrná zásluha Kristowa a zá­
sluha siřřatých.
4. Zpráwcowé cjrkewnj, papíž
a biskupow é, magj moc a práwo, odpusikůudjleti.
5. Užjwánj .odpustků gest prospěáno a spa-
sitedlno žiwým i zemřelým , wšélicj ale zlj o b y čegowé při tom zamezOwáni buďte.
Ž e to to před ložen é učenj o o d p u stcjch \v sk u t­
ku gest ucenj ž d r á w é , rnaudré á p ro s p ě šn é , a
že vy skutku gest ucenj cjrkwe k atolick é, tog a sn ě
a důwodně ukázali mjnjvn w přjtomnéni pogednánj.
Kterážto práce moge, mysljm, že i pro­
to gest s užitkem, poněwadž na učenj o odp^istcjch až posawád nenj dostatečně swětla wylito,
an smysl mnohých theologů wznešené powěsti při
učeuj tomto na odpor sobě čelj. Tau přjčittau
obzwláštnj pjli a péči k tomu přiložjm , bych
ukázal, že ti, genž na odpustcjch w nyněg.šjm
způsobu geoicli mnoho sinezakládagj, a za pauhé
prominut) dřewnjch kanonických trestů cjrkewnjch ge pokládagj, newšeligak právvě smeyslegj,
a smyslu cjrkwe katolické čistě a plně nechápagj.
Při poslednj této wěci zwláštnj zřenj mjti
budu na dogmatiku D. F. Brennera, ant i w nj
o odpustcjch toto, neli naprosto mylné a křiwé,
tedyt owšem gednostranné a pobočné učeuj gest
předloženo.
„Cjrkew může trudná cw ičen j, gež na hřjhnjky k zwláštnjmu gich potrestánj Wzložila, ně­
kdy spasitedlně změnith Nebo trestagjcj moc gj
swěřena byla ke wzdělánj ne ke zkáze wěřjcjch,
a protož přjsuost ustaupiti musj mjrnosti, kdyby
se přjsným gednáujm dobré wěřjcjch hubilo. Odpauštěgjt se pak skrze odpustky uloženj za hřjchy
trestowé : Učiněné Pawlem Korintčana
satanu
odewzdánj , trwanliwá a těžká kagjcj cwičenj po­
dlé swatých otců a sněmownjch ustanowenj, injunctse poenitentiae podlé sboru Lateranenského,
disciplina ecclesiastica podlé Tridentského sněmu.
Na časné tresty , kteréž Bůh na hřjšnjka wzklá-*
dá, odpustkowé se přjmo a befcpostřeclne
wztahugj.
ne-
Neb tacjžto trestowé nebýwagj od
Boha wždycky wzkládáni,* nýbrž někdy toliko,
plerumque dle sněmu Tridentského, a protož ne­
nj gisto , pokudby se odpusliti mohli. Cjrkewnj odpustek ale gest wždycky skutečné proininutj skutečného trestu.
Tresty swými Bůh i také
měřiti muže k zwláštnjmu, newyhnutedlně p o­
třebnému k onci, kterýž pokud nenj dosažen, tre­
stowé tilo w m oti a wáze swé zústáwagj.
Sw ě-
(lectwj pjsma, otců a sněmů, swrchu skrze mne
přiwedená, mlč) o trestecb božských. Mluwj též
toliko o ukráceuj trestu, u př. o odpustcjch čtyřidceti- neb stodennjch. Nemohaul tedy odpustkowé
cjrkewnj w odpuštěnj božských
trestů záležeti,
poněwadž nenj wědomo, gak dlauhoby tito trwati
měli.
Práwě proto , že kagjcj neobyoegnau h or-
liwostj swau božské sprawedlnosti nepochybně
giž zadost učinili, práwě proto gim prominut byl
ostatek trestů cjrkewnjch.
Tridentský sněm učj,
že trpěliwé snášenj těžkostj, od Boha na hřjšnjka seslaných,
zwláštnj gest způsob pokáuj, a
protož néchce tomu cjrkew, by trápenj tato p řestala, nýbrž ke spasenj gich užjwati welj. —
Prospěšenstwj
odpuslků w těchto kusech gest
položeno: Skrze odpustky zbawen býwá člowěk
hluboké a někdy srdce sžjragjcj truchlosti, smjřen býwá s cjrkwj a ku požjwánj dobrodinj g e gich opět připaušťěn.
Spokoguget se přjčinau
trestů, gimižby ho snad Bůh stjhati mohl.
Ne­
bo udělowánjm odpustků na gewo dáwá cjrkew
důwěrnost swau w milpsrdenstwj B ožj, žet ne­
pochybně pro welikau horliwost hřjšnjka w zložených naň trestů wyzdwihla.
Poněwadž to, což
na zemi se wáže' swázánot gesL i 11a nebi, a což
na zemi se rozw azuge, rozwázánot býwá i na
nebi : tedy člowěk dřjwe swázaný, nynj ale rozw ážaný, welmi mnoho polehčen], útěchy, rado­
sti a ochotnosti ke ctnému žiwotu nabýwá.
posledy
Na­
se skrze udjlenj odpustků vfstřjc w y-
cházj wšeiikým pohor.šenjm ; nebo odpornjkům
se žádné přjčiny nedáwá,
žalowati na cjrkew
pro prjlisnau přjsnost g e g j, anebo někoho swá—
děti.45
„Odpustkowé nowygšjch časů znamenitě se
dělj od odpustků, w starobylosti krestanské udjlených.
Gindy gisté toliko osoby přigjmaly od-
pustky, nynj ge dostáwagj celé obce,
wšickni weřjcj na zemi.
anobrž
Gindy diíwáa byl od -
pustek těm, genž neobyčegnau horliwostj neytěžšjch
skutků kagjcjch w ykonáw ali, nynj se
wšak uděluge těm , genž se některým lehkým a
nedlauho trwagjcjm cwičenjm podrobilgj. Gindy
přigjmali odpustky ti, genž gich taužebně žádali,
ant se nynj i nežádagjcjm udělugj.
Gindy odpu-
stek dostáwali toliko ž iw j, nynj geg i zemřelj
dostáwagj. Gindy kagjcjm In jšnjkům toliko při
gistém znamenj, že uloženého pokánj horliwě
konagj, trestowé uskrowněni b y li, nynj se to
ale stáwá i těm , genž se cwičenjm podrobugj,
kteráž welnii málo do sebe wáhy magj,
Gindy
zpowěď nenáležela k skutkům zadostčinjcjm, anoLržlctomu slaužila, by se takowjto skutkowé lé­
pe ustanowiti m ohli, trest se prodlaužil a odpustek ne lak snadno dosjci se m ohl: nynj z p o wěďgakožto dobrý skutek k dosaženj odpustků
slaužj.
Gindy přigjmánj wečeře Páně ku kagjcjm
skutkům nenáleželo 'f nynj se ale nápodobně za
skutek dosticinjcj pokládá, a lc dosaženj odpust­
ků pomáhá. Gindy se odpaustěli toliko kauouiclj trestow é, nynj ale gest 11a tom, že se pře­
de wšjin giným božštj trestowé odpauštěgj. Gin­
dy se odpauštěl trest za hřjchy uložený toliko
z částky , nynj i zauplua a naprosto. Gindy to­
liko biskupowé poddaným swým, nynj papež ce­
lému křestanstwu odpustky uděluge.
Gindy b i­
skup před udělenjm odpustků pilně skaumal ž iwot a hodnost kagjcjch , nynj se wšak bez takowého skaumánj odpuptkowé udělugj. Gindy
biskup podlé uznánj swého gakýclikoli odpustků
poddaným swým udělili mohl, nynj se ale w g istýth mezjch drželi musj.
Gindy se z stlány
času při odpustcjch hledělo na horliwost kagjcjch,
a někdy i 11a přjnduwy mučedlnjků : nynj se o d pustkowé gednak w gislé časy a na gistych m jstech , gednak při zwláštnjch přjležitostech udelugj. Ií pewně stogjcjm odpustkům náležegj li, gež
roku 1223. papež Honorius III. neydřjwe na chrmn
Porciunkula, pak
kostely wznesl.
ale 11a wšecky františkánské
K těm zřj i také jubilárnj o d -
pustkowé, kteřjžj podlé přjkladu milostiwého lé­
ta lidu židowského (III. Mogž. 25.) neyprw od
papeže Bonifacia YIII. na každý stý rok, od pa­
peže Kljmenta ΛΙΙΙ. na každý padesátý rok, od
papeže Řehoře X I. 11a každý tři a třidcátý rok,
neyposléze pak od papeže Pawla II, a nástup­
ce geho Sixta IV, 11a každý pětmecjtmý rok ustanoweni byli.
Těchto nowěg.šjch odpustků ale
cjrkew neuwedla, aniž gith nechwálj, alebrž w edlé Tridentského sněmu welj, by ustaupili dřewnjm odpustkům.“
(Specielle Dogmatik yoii
Dr. Fr. Brenner. Zweiter Band.
Blit holier Or~
dinariats - Bewilligung. Frankfurt am Main bei
Wilh. Wesché. 1829. S. 337 — 3*4,)
I.
Wizme neyprw, že swrchu wýsloweiié ucenj o odpustcjch cjrkewnjch, zdánj D. Brennera
odporu gjcj, dobrý má základ w rozumu, s lcaždau ginau náboženskau prawdau pěkně se snášj
a powahau swau prospěsno gest a spasitedlno.
A.
K prokázáuj toho negeden mocný důwodse
namjtá:
1.
Sprawedliwý Bůh malých, wšednjchh
chů netresce neustále a wěčně, nýbrž 11a mrawnj
wystupky, newédomjm, nepamětj,překwapenjm a
pauhým malomocenstwjm stalé, takowá toliko
trípenj nasledowati necháwá, kteráž kratšj neb
tlélšj čas trwagj, a gednák zde, gednák na onom
swětě nésti se musj.
I což wlastně sprawedl-
íiost Božj k ukládánj takýchto
časných trestů
wzbuzuge ? Nic giného, než úplné člowěka naprawenj. Každé zlé, Člowěkem učiněné, mrawnj gakausi mdlobu a nemoc w duši geho p ů sob j, a k
těmž hřjchům, anebo wůbec kpáchánj zlého geg
uakloňuge.
Aby se tedy wznildá w srdci geho
chut k působenj zlého udusila, tak dlauho bolest
neb těžkost něgakau trpěti musj, pokud se mu
páchánj zlého naprosto nezoškliwilo.
Gestlit giž
ale na duši swé pozdrawen a zmocněn tak, žew ů le geho statně předešlým hřjchům odpjrá, a o chotně se nese k dobrém u: tedy spokogen gest
Bůh, zadosti se stalo sprawedlnosti geho, a k dál—
šjmu trestánj člowěka žádné wjoe přjčiny nenalezá,
Z toho sew idj, žet si člowěk sám odpuště-
nj časných trestůuBolia Wygednati může.
liže po pádu swém
Gest-
mužně powstáwá, nowau
pečliwostj nad sebau bdj, w dobrém úmyslu se
potwrzuge, a konánjm zwláštnjch dobrých skut­
ků ztracenau sjlu duše swé opět nahražuge a
rozmáhá , a snad dokonce lepŠjm gest po pádu,
nežli byl před tjm : tedy sobě, at tak djm, o d pustek časných trestů sám uděluge.
Může wšak Bůh člowěka, i bez zásluh geho
před úplným zemdlené wůle geho uzdrawenjm,
pauhau milostiwostj swau, wzložených naň ča­
sných trestů buď nadjle, anebo i zcela zbawi-*
ti, pokudž něco dobrého z toho wyplýwá, a g istá gest naděge, že to hřjšnjka neučinj horšjrn, ný­
brž knáprawě žiwota uowé mu chuti a horliwosti dodá.
Maudřj á dobřj lidé častokráte zawi-
nilým odpauštěgj, ne pro gegich hodnost, a žeby toho sprawedliwe zasluhowali ,· nýbrž protf,
aby ge laskawým ušetřenjm pohnuli a oblomili,
anebo srdečnau něčj přjmluwu wyslyšeli.
K do-
b y se opowážd, haněti knjžete, au zločinci, genž
podlé zákona smrti nebo žaláře na celé žiwobytj
gest hoden, na milost přigjmá, a vve.škoren trest
gemu promjgj ? Zdaliž knjže kprokázánj milosti
této němuž mjti wjce než gednu maudrau přjčinu?
Z toho gestit wědomo, že cjrkew katolická,
wěřjc a učjc částečné neb auplné odpuštěnj ča­
sných trestu božských toho i onoho žiwota, nic
newěřj a neučj, coby mjsta mjti nemohlo, anebo
proti něgaké rozumem neb zgewenjm j poznalé
praw lě náboženské
čelilo.
N ečelj-li to proti
neskonalé sprawedlnosti Božj, hřjsnjku-li p ř ig istérn wymjuěnj, gelikož totiž přigjmá swátost pokánj, wěčné tresty odpaušlj: tjm méně cos spra­
wedlnosti gehó odporugjcjho wěřjme, na tomgsauce ustaweni, že cjrkew při gistych dobrých a spasitedlných wýmjnkách časné tresty hřjšnjku od pauštj.
Udělowánj odpustků, gakž njže uwidjme,
w iíčincjch swýcli welmit gest spasitodlno a utě­
šeno, tjm samým ale s maudrostj Božj wýborně
se srowuáwá, a newýmluwnau dobrotu a inilostiwost gelio w plaěgšjn\ swětle nám ukazuge. —·
Proč zpowědlnjk
lu jšnjku zwláštnjch
dobrých
za pokáuj a powinnost ukládá ? K gakému
konci tjm směřuge ? Zdaž toliko k plněgšjmu gesk u tk ů
ho naprawenj ? Ne-li také k tomu, aby časných
trestů, kteréžby po smazané wině hřjchů swých
trpěti měl, buď zhola odstranil, anebo aspoň u mjrnil?
I z toho
snadným záwěrkem usauditi
můžeme, že i odpustkowé cjrkewnj nic marného
a wy myšleného negsau, a že w skutku k těm ce­
stám náležegj, na kterýchž se časných trestů toho
i onoho žiwota zprostiti můžeme.
‘2. Proti cjrkewnjm odpustkům, gelikož se
nimi časnj trestowé božštj toho i onoho žiwota
odpauštěgj, zdrawý rozum i proto nic důwodnélio nawrhnauti nemůže, poněwadž gich udělowánj gest milost, milost tato se ale gediné hodným
podáwá.
Kdyby cjrkew odpustků
swých p ro-
půgčowala inekagjcjm, zarytým hřjšnjkům : zdra­
wý rozum b y bez konce proti zřjzenj tom uw álčiti musil. Neb pokudž člowěk pro těžké, zlost­
ným předsewzetjm zpáchané hřjchy w ěčnýchtreslů zasluhuge: časuj trestowé gemu tjm samým
odpuštěni býti nemohau.
Ale wšak cjrkew kato­
lická nic tomu podobného wěřiti newelj.
Chce-
li kdo, by mu wýpowědj swau ugistila odpuštěnj časných trestů: ten podlé učenj gegjho neto­
liko čistau , wŠech smrtedluých hřjchů prázdnau
swědomost mjťi, nýbrž i zwláštnjch dobrých skut­
ků, od nj wyměřeuých, ochotně konati musj.
Wůbec též známo, že cjrkew při udělowánj o d -
pustkú pobožně radj, by každý, kdož milosti úplného zahlazenj časných trestů účasten býti žádá,
nezůstal gen při tom, což ona wýslowně předpis
suge; nýbrž i něco nad. to dobrowolně a podlé
možnosti swé činil.
Pokud možná gest, by clo—
wěku časnj trestowé bož.štj odpuštěni b y li, (o
čemž nebuď pochybowáno) tedyt owšem s tau
wýmjnkau se odpauštěgj, lcterauž cjrkew ustanowila , poněwadž se nad nj žádná lepšj a podobněgšj wymysliti nedá.
3.
Rozumnost katolického učenj o odpu
cjch i z toho gasně do očj swjtj, že čistota swědomj a konánj zwláštnjch dobrých skutků gediué
wýmjnkau gest k dosáženj odpustků, (conditio si­
ne qua non) ne ale gich položenjm.
Prawýgich
základ gestit zásluha Krista Pána, a zásluha těch,
kteřjž přjkladnau ctnostj swau nebeské sláwy so­
bě dobyli.
Cjrkewnj odpustkowé by přestali w
prawém a wlastnjm smyslu slowa toho býti aiilostj, kdyby gich člowěk zásluhau swau dochá­
zel. Na čj ale zásluhu se stawěti magj ? Na zá­
sluhu toho, kterýž byl neyčistšj zrcadlo wšj člowělcu možné dokonalosti mrawnj, a kterýž pro
Boha a pro blaho lidstwa dobrowolně
trudnau smrt křjže.
podnikl
Pro geho neskončenau zá­
sluhu se i také hřjchy a wěčné tresty člowěku
odpaustěgj.
Kdyby se hřjchy a galc wěčnj tak i
časnj trestowé člowěku odpauštěli pro ctnost a
sličné skutky geho: tedyby mnohý o ctnosti swé
nemjrně smeyšlel, a w záhubnau pýchu upadl*
mnohý ale, wida mrawnj swau nedužiwost a cha­
trnost gednánj swého, nikdýby s upokogenjm srd­
ce wěřiti nemohl, že milosti u Boha
nacházj, a
odpuštěnj časných trestá dosahuge.
Že Ježjš
w každém ohledu púwodem gest blahosti na.sj, i
tjm gest také weleprospěšno, poněwadž nynj kaž­
dý cele se oddáwá Ježíši, geho učenj a přjklad
wysoko w á žj, a přewzdělawatedlnau smrt geho
stále má před očima. — Maudře a práwě se
též zjskánj odpustků spolu na zásluze swatých
Božjch stanowj.
Nebo tjm se plněgi znáti u čj-
me, že prawá ctnost mnoho platj u Boha, a že po
Kristu i swatj geho dobrodinci naši gsau, giniž
djky wzdáwati gsme powinni. Odpustkowé nás
ke ctěnj a wzjwánj
swatých w zbuzu gj; welmit
ale gest prospěšno, ctjti a wzjwati ty, genž K r istovvým zde žili duchem, a nynj s Kristem w ne­
bi kralugj.
4.
Gak gsem giž ukázal, každý liorliwým
konánjm dobrých skutků odpuštěnj časných p o­
kut od Boha dosjci může. Zdaliž ale člowěk wě—
děti a bezpečně usauditi může,
pokudby h orli-
wost geho wpůsobenj dobrého byla dostatečna?
Můž-li mjti gistotu, žet se mu. skrze ty neb ony
dobré skutky geho časné tresty toho neb onoho
žiwota buď z částky anebo dokonale odpauštěgj?
Tjm se žádný, gelikož sám sobě gest zůstawen,
a nikdo giný přjležitého saudu u wěci té n ew ypowěděl, ugistiti nemůže.
Kdož ho giž ale w té
gisté a celénaděgi postawiti může, že se mu ča -
snj trestowé Božj odpauštěgj? Žádný zagisté leč
gedno ti, gež Kristus sám za pastýře, wúdce a
ředitele wěrných swých ustanowií.
Cjrkew'toli­
ko skrze knjžata swá a zpráwcfe swé přewzácný
poklad miloslj božských weřjcjm otwjrá.
Gestilit giž dána cjrkwi moc, odpauštěti hřjchy a
wěčné tresty: tjm gistěgi k nj připadá práwo a
moc, oznamowati wěřjcjm, kdy, kde, gak a pokudby se gim zaslaužený časný trest božský odpauštěl.
Wrchnosti duchowuj, papež a biskupo-
wé, ktom u gsau zřjzeni a ustanoweni, by wšecko možné dobré a spasitedlné plodili a rozmá­
hali, a protož magj i moc udjleti odpustky, gelíkož udjlenj toto w skutku gest prospěšno.
5.
líd ožby ale o prospěšenstwj cjrkew
odpustků pochybowati chtěl? Udělugj se toliko
lidem, genž nižádným smrtedlným hřjchem negsaií poskwrněni.
Zdali tjmk smjřenj se sBohem
a kzjskánj milosti geho nebýwagj mocně zbuze­
ni ? Udělugj se odpustky gedno těm, genž zvlášt­
ně wyměřených dobrých skutků náležitě konagj
Zdali tjm počet dobrých skutků mezi lidmi welmi
neroste ?
K doby se zpěčowal podrobiti se
zbožnému něgakému cwičenj, dáti almužnu, aneb
giný dobrý skutek, by třebas i těžek byl, w ykonati, m ůže-li skrze to weliké milosti, totiž odpu­
štěnj časných trestů toho i onoho žiwota dosjci?
— Rozhřešenj ělowěku nowého ochotenstwj J» naprawenj žiwota a k prowozowánj ctnosti dodáwá.
Gestlitgiž ktom u gislé naděge nabýwá, že se mu
‘ /
casnj trestowé božštj
prominugj: tedy gistě tjm
ČilegŠj, o cli ol ní gsj a gádrněgšj gest k'wystřjhánj
se hřjchů předešlých, a ku kráčenj ceštau Jpřiká—
zauj Božjcb.
Přicházjt w srdce geho weliké p o -
těšeuj, a s potěšenjm nowá důwěrnost, nowá lá­
ska k Bohu. —
Po dogitj úplných odpustků cjr-
kewnjch každý spokogeněgi žiw b ý ti, a w sw a tem mjru umřjti může.
Neb snášj-li něgaké trá-
penj, to nemá wjce strašliwé powahy trestu, a
nenj wjce pokutau ; nýbrž otcowským gestskaumánjm, kteréž zwláštnj ssebau nese zásluhu a od­
měnu. I smrt ho welmi strašili nemůže. Nebo u g ištěn gest, že po swém na onen Swět překročen]
žádnému trestu podroben nebude. — Lidem autlého swědomj, geštoby rádi cele ukogili sprawedlnost Božj, cjrkewnj odpustkowé obzwláštně gsau
vhod, a zwláštnj gim přinášegj užitek. — W el­
mi tolikéž slaužj lidem tesldiwého sw ědom j, a
těm, gesto pro neuměnj swoge a mdlobu rozu­
mu snadno zbytečně sebe mučiti, a sic cos p o věrečného a nepřjležilého konati mohau, by za
Iríjchy swé Bohu zadost učinili. — I to gest
welmi spasitedlno, že nám odpustky sprawedlnost
Božj žiwě na mysl přiwozugj , a gak welmi gest
polřebno, b y každý,hřjšným gsa člowěkem, sprawedhiosti Božj horliwě zadost činil. — Cjm wět-=<
šjm kdo gest hřjšnjkem, tjm wjce utěšenj a p o k o ge mysli skrze odpustky nabýwá.
Pakli kdo buď
nenj hřjšnjkem, anebo odpuštěnj časných trestů
giž dosáhl: tedy aspoň zjskánjm odpustků r o z -
množnge zásluhy swé. —
Gelikož zbožným ipřj-
mluwami, obětj mesnj a gakýmkoli giným do­
brým skutkem slaužiti můžeme žiwým a zemře­
lým bratřjm swým : můžemet gim i skrze zjskánj o clpust ků platně prospjwati, protože i to do­
brý skutek gest, a sice tjm wětšj, poněwadž geg
cjrkewnj wrchnost ustanowila, a zwláštnj při tom
k nj důwěra a oddanost se dáwá na gewo.
O užitku z odpustků plynaucjm, wýbornýP.
Simpert Schwarzhuber toto pokládá: Welmi ča­
sto důwodnau máme přjčinu strachowati se, že
wšechna naše snažnost, Bohu za množstwj hřjchů
swých zadost učiniti, nikoli toho nečinj, což sprawedlnost Božj žádá.
wůli tělesná m dloba,
Častokráte i neyochotněgšj
krátkost žiwota a bljz-
kost smrti se stawj na odpor.
I w naše pokánj
negedna nedokonalost a chyba přicházj.
'Byt i
to , čemuž se za dnů našich podrobugeme, gak-
koliwěk přjsno bylo : tedy starobylá kázeň předce byla přjsněgšj, ant my častokráte wjce a tjže ,
hřešjme, než kagjcj lidé starowěkosti křestanské. Welicetbychom se strachowati musili, kdy­
b y nám Bůh skrze odpustky nedáwal té radost­
né naděge,
šeho
že ze zásluh božského spasitele na­
nahradj to, což nenj w m oci našj, a že u-
přjmnau wůli naši přigme za skutek.“
(Prak-
tisch-kalholisches Religionshandbuch fiir nachdenkende Christen. Prag 1786. ξ. 221. S. 102.)
Prawdat sice gest, že i při udjlenj a zjskánj
odpustků wšeliká zlá užjwánj zniknauti mohau,
a negédnau giž w skutku pošla.
Ale w.sak těm se
snadno wstřjc wygjti může a má.
Odpustkowé,
sami w sobě, nikoli škoditi nemóhau, a škodj-li
gest to náhodau a tjm, že lidé i neyswětěgšjch a
neywýborněgšjch wěcj zle užjwati mohau.
13.
Pówažme nynj hlawnj odpory,
kteréž D.
Bremier a někteřj ginj theologowé proti rozum­
nosti a wnitřnj dobrotě předloženého ucenj o cjr­
kewnjch odpustcjch buď giž učinili, neb aspoň
činiti mohau.
Dadj-li se odporowé tito lehce a
nenuceně odw ésti: tedy se nimi prawost u čenj našeho tjm zřegměgšj učinj.
1. O d p o r . Cjrkewnjmi odpustky se wždy
skutečné trestowé odpauštěgj.
Božské ale tresty
se nimi proto odpustiti nemohau, poněwadž gich
Bůh ne w ždycky,
nýbrž někdy toliko ukládá.
(Brenner.)
O d p o w 6 ď. Newjm, byl liby kdo tak čist, by
Bůh žádnými tresty naň sáhati nemusil.
Gestliže kdo w skutku žádných trestů před Bohem nezasluhuge: tedy zjskánjm odpustků předce gen
o dobré duše swé pečuge.
Cjrkew odpustky u-
dělnge ne sprawedliwým, nýbrž hřjšnjkům. Kdo
nenj hřjšnjkem, ten zjskánjm odpustků zásluhy
swé rozmnožuge.
2. O d p o r . Casnj trestowé tak dlauho trVvati m usj, dokudž konec, ku kterémuž ge Bůh
Časopis p. Katol. Ducíi. ÍV . 4 .
2
uložil, nenj dosažen.
Gak tedy cjrkew takýchto
trestů odpauštěti může ? (Brenner.)
Odp.owěď.
Hlawnj konec časných trestů
božských gest, aby se gich člowěk zřjzenými
prostředky zbawiti hleděl.
Zbawuget se gich pak
zjskánjm odpustků, a protož se]práw ěiskrzeodpustky konce toho dosahuge.
3. O d p o r. Časný trest, na hřjšnjka sesla­
n ý , potřebným gest lékarstwjm duše, a pokud
geg trpěliwě snášj, zwláštnjm gest způsobem pokánj.
Gak tedy cjrkew takowého trestu odpau­
štěti může? (Brenner.)
O d p o w ě ď. Člowěk někdy uaprawen b ý wá skrze trest, někdy ale tjm, když se mu trest
tento odpauštj.
Trpěliwé snášenj protiwenstwj
gestit owšem zwláštnjm způsobem pokánj, a wšak
i zjskánj odpustků gest zwláštnj způsob pokánj
neb zadostčincnj.
Udělowánjm odpustků cjrkew
trpěliwého snášenj útrpenstwj od Boha seslaných
nezamjtá, aniž gim léčjcj moci neugjmá; nýbrž
činj ge spolu pramenem zásluhy, a tudy i snesitedlněgšj ge činj.
4. O d p o r . Škodnot gest, ne zwláštnjm to­
liko osobám, alebrž celým národům, ano i wšemna
zemi wěřjcjm časných trestů odpauštěti. (Brenner).
O d p o w ě ď . Poněwadž se skrze odpustky
wšem lidem přjčina k plněgšjmu se k Bohu obrácenj a k horliwěgšjmu působenj dobrého podáw á , a ne zwláštnjm
lidem , nýbrž hned celým
národům se udělnge milost : tedy welužitečno
gest, wskutku-li ge cjrkew celým národům udělnge.
5. O d p o r . Možná~li,,by tem, genž lehkým
toliko a nedlauho trwagjcjm cwičenjm se podrobugj, trestowé božštj odpuštěni b y li? (Brenner.)
O d p o w e ď . Toto odpuštěnj časných trestů nespoléhá na tom, což člowěk Činj, nýbrž na
tom se zakládá, což Kristus učinil, a což učini­
li swatj.
6 . O d p o r . Nynj se odpustky udělugj i těm,
genž gich nežádagj.
(Brenner.)
O d p o w e ď . Nežádagj? Co nás tjm ugištuge? Mysljmt, že každý maudrý a rozumný od­
pustků gest žádostiw, a že gich knjžata cjrkwe
práwě próto udělugj, aby žádost wěřjcjch na­
plnili. By každý wýslowně gich žádal, to jp&éťij
ani možno , ani potřebno.
7. O d p o r. Může-Ii cjrkew i zemřelým od­
pustků udělowati ? (Brenner.)
O d p o w ě ď. Cjrkew neuč) , žeby i zemře­
lým očistcowých trestů odpauštěla.
Skrze od­
pustky toliko žiwj zemřelým tak gako skrze m o d '
litbu, (per modum suffragii) prospěšní býti m ohau.
8 . O d p o r . Cjrkew někdy i zpowěď a p řigjmánj wečeře Páně pokládá za dobrý a dostičinjcj skutek, a někdy giž proto odpustky' udelnge. (Brenner.)
Odpoweď.
Zpow ěď a wečeře Páně tak
autlé činj swědomj, tak zmocňuge dobrý anmysí,
a tak sjlj duši zemdlenau, žehy cjrkew welmt
chwalitebně gednala, kdyby druhdy práwě toli­
ko pro hodné přigetj dwau těchto swátostj odpustky udělowala.
A wšak mimo přigetj těchto
swátostj i také giných zbožných skutků před­
pisu ge.
9. O d p o r . Nynj se lidem odpustkowé be­
ze wšeho skaumánj žiwota a hodnosti gegichudělugj. (Brenner.)
O d p o w ě ď. Při nepočetnéui množstwj wěřjcjch skaumánj žiwota a hodnosti gednoho kaž­
dého nenj m ožné, a nenj také potřebné.
Dosti
gest na tom, když se wůbec hlásá w ěřjcjm , že
kdo se nelepšj a nečinj wšecko možné dobré,
tjm samým žádných odpustků nedosahuge.
10. O d p o r. Nynj se odpustkowé w gisté
časy, na gistých mjstech a při zwláštnjch přjležitostech udělugj. (Brenner.)
O d p o w ě ď. Práwě to ke chwále cjrkwe
katolické slaužj.
a pokudby
Neb nynj každý wj, kdy, kde
odpustků účasten býti mohl.
Do­
brý řád wsude měg m jsto, a protož i při udjlenj odpustků.
11. O d p o r . Nynj se dokonce i jubilárnj
odpustkowé udělugj. (Brenner.)
O d p o w ě ď . Jubileum gest čas wšeobecné
radosti. Nebo w tomto čase sám neywyššj zpráwce cjrkwe kwěřjojm mluwj, a obzwláštnj cestu k
dogktj milosti gim ukazuge.
12 . 0 d p o r. Co nám dáwá plné gistoty, že
se nám skrze odpustky časné pokuty před Bo­
hem odpauštěgj ?
O (I p o w ě ď. Powinné s Bohem se smjřenj,
koiiánj zwláštnjch dobrých skutků, poklad zásluh
Krista Pána a swatých geho, wýpowěď duchownjch knjžat, a moc od Boha gim propůgčená.
13. O d p o r . Dobřj slcutkowé , genž se w ůhec k zjskánj odpustků předpisugj, nikoli se nesrownáwagj s welikostj a poetem liřjchů někte­
rých lid j.
O d p o w ě ď . Proto se cjrkewn j odpustkowé
kladau za milost , wychodjcj z pokladu
zásluh
Kristowých a swatých geho. W ěděti též sluš], že
cjrkew wětšjch hřjšnjků udjlenjm odpustků od
dobrowolného konán) dobrých, sličnau wůli utvvrzugjcjch skutků nikoli neodwádj, nýbrž moc­
ně k nim wzbuzuge a ponauká.
14. O d p o r . Dosahuge-li člowěk odpuštěn)
časných trestů božských: tedy mu to nerij tak
prospéšno, gako když si předstawuge, že hřjšnjk
před Bohem stále gest w dluhu a stále trestu
hodným.
Odpowěď.
I kdo odpustky zjská, s p ro­
spěchem si předstawowati m ůže, že hřjšnjk, n ekage-li s e , před Bohem stále gest trestu hodným.
15. O d p o r . M ůže-li se člowěk skrze o d ­
pustky zbawiti časných trestu i pokut
žiwota : tedy tjm spjše hřešj.
onoho
O d p o w δ ď. Swátost pokánj i wěčných trestů člowěka zbawuge, proto ale žádný neřekne,
žeby lidé tjm spjše hřešili, a žehy; swátost poká­
nj byla škodné ustanowenj.
Nechce-Ii kdo u-
staupiti liřjchů, tomu se ani hřjchy, ani wěčné,
ni časné tresty npodpauštěgj.
16. O d p o r . Odpustky člowěka od kagjcjch
a giných dobrých skutku odwozugj.
Neb kdo
si předstawuge, že dluh geho u Boha zůstáwá,
dobrých skutků tak snadno neopauštj, gako ten,
kdož w ěřj, že Bohu giž ničeho wjce dlužen nenj.
O
d p o w ě ď. Předstawuge- li si člow ěk ,
zjskánjm odpustků dluh geho u Boha gest sma­
zán: nic škodného při tom newjdjmi Nepochopugi ale , pročby pak některých dobrých skutků
opauštěti mel.
Nebo ke konán] gich netoliko
nowého ochotenstwj dosaženjm odpustků nabyl,
ale také nadjti se m ůže, že Čjm wjce dobrého
w ykoná, tjm wjce bude odměněn.
17. O d p o r .
lid o pro odpuštěnj časných
trestů úmysl k dobrým skutkům přikládá , uw yltá ctnosti newšeligak čisté.
O d p o w ě ď . Trest gest trápenj, ctnost ale
w e lj, by se člowěk trápenj zbawowal.
Když
tedy pro zjskánj odpustků předepsané dobré č in j , nic nečinj , coby dokonalé ctnosti bylo p rotiwno. Bůht sám slibowánjm hogné odplaty k
ctnosti nás wTzbu zu ge, proto ale nikdo zdrawého smyslu neprawj, žeby nás Bůh k zištné a ne­
wšeligak čisté ctnosti wedl.
c,
Aby se rozumnost a spasitedlnost našeho u čenj o odpustcjch gasněgi wygewila : ukážit giž
- také, že při učenj D. Brennera a těch, genž s
njm cjrkewnj odpustky za odpuštěn] kanonických
trestů pokládagj, negeden se nalézá nedostatek,
a že smysl geho giž proto práw býti nemůže.
Cjrke\y giž dáwno obyčegem dřewnjch časů
hřjšnjky trestati přestala, což ale za trest uldádati přestala, to tjm samým odpauštěti Jnemůže·
Odpustky dle smyslu D. Brennera gsau odpustky,
genž wlastně nic neodpauštěgj. Práwě giž slowútný Bossuet napsal: „Nemůž w rozunmau brá­
no býti pochybnost, že odpustkowé
slaužj k
zbawenj nás trestů onoho žiwota, trestů očistcowých. Neb Tridentský sněm w e lj, bychom
wěřili, že užjwánj odpustků gest welmi užiteČno.
W čemby ale užitek tento záležel?
W ěřjcjJjy zde ucházeli přjsné sprawedlnosti cjrkwe,
aby pak w budaucjm žiwotě tjm přjsněg.šjmu treslu podrobeni byli.“ (Point Consid. I. p. 31.)
D. Brenner dj, že kagjcjm hřjšnjkům práwě
proto , že horliwoslj swau božské sprawedlnosti
uepochybně zadost učinili, odpauštjn byl i osta­
tek cjrkewnjch trestů. Dáwá-li wšak tomu mjsto,
že hřjšnjci sami kagjcj horliwostj swau Bohu za­
dost učinili a trestů geho se zbawiti mohli: te­
dy tjm samým mjsto dáwá odpuslkům w [smyslu
našem, tjm toliko rozdjlcm, že kagjcjm spolu i
ostatnj kanonický trest byl odpuštěn.
D. Bren-
ner ták pcwně w ěřj, že odpuštěnj Časných trestů
u Boha možno gest, že kagjcj hřjšnjk sám odpu­
štěnj toho sobě wygednati mohl. ProČ pak se
weřiti zpěčuge, že i cjrkew časných trestů bož­
ských pod dostatečnými wýmjnkami odpauštj ?
Křestané prwnjch stoletj skrze
podnikánj
kanonických treslů přjležitosti nabýwali, zadost
učiniti spravedlnosti B ožj,
a sprostiti se trestů
geho. Gestliže giž cjrkew kanonických trestů
oněch odpauštj, anebo w gine mjrněgšj a pohodlněgsj kagjcj skutky ge proměňuge, přitom ale
k sproštěnj nás časných trestů božských žádec
giné cesty nám neotwjrá: tedy gedná welmi ne­
rozumně.
Nebo báli sp gest, že nás Bůh tjm
wjce trestati musj,. čjm častěginám cjrkew kagjcjch trestů swých odpauštj, a tudy od zadostčiněnj sprawedlnosti Božj nás odwozuge.
Záležegj-li odpustkowé w odpuštěnj staroby­
lých kanonických trestů , neb w proměněnj gich
w giné lewněgšj dobré skutky : tedy nepochopugi, gakby ten užitek, gegž D. Brenner wyčjtá, w
skutku z nich pocházel.
Nepochopugi, pročby
ten, genž odpustků těchto nezjská, \v hlubokau
truchliwost upadnauti musil, a s cjrkwj nebyl
smjřen.
Nepochopugi tolikéž , gakby skrze ty
geho odpuslky člowěk zwláštnj útěchy a ochot­
nosti k činěnj dobra nabýwal.
Nepochopugi po-
sléz, gakby se skrze'geho odpustky přjčina p o­
horšen) odgjmala,
gakoby
cjrkew byla welmi
twrdau a přjsnau.
Neb mnohýby se práwě na
tom horšiti mohl, že nynj cjrkew welikých h řjšnjků přjsně netresce, a dřewnjch spasitedlných
trestů odpauštj.
Dle zdánj D. Brenuera cjrkew skrze odpauštenj kanonických trestů dňwěrnost swau w m ilosrdenstwj Božj dáwá na gew o, že i božský
trest na hřjšnjka přišlý bude wyzdwižen. Pročby cjrkew toliko naděgi dáwati měla, ne a le p o těšitedláau gistotu ? Z gaké maudré přjčiny by
se pochybowati mělo, že což ona určitě
slowně rozwazuge, rozwázáno
a w y-
gest i u B o h a Z
čeho pak D. Brenner zawjrá, že cjrkew odpauštěgjc kanonických trestů, důwěřowati se může,
že spolu i božských trestů člowěka zbawuge ? Z
gakých důwodů se on na tomto ustanowil d o­
mnělí): z týchž důwodů se twrditi může, že cjr­
kew zagisto časné tresty božské toho i onoho ž iwota odpauštj.
Dle smyslu mého t i, genž nyněgšj cjrkewnj
odpustky za prominut) kanonických trestů magj,
celé ucenj o odpustcjch matné a negisté činj, wáhy a ceny mu ugjmagj, w zbytečné odpory se z a pletagj, a žádného mocně ktom u newzbuzugj,by
cjrkewnjch odpustků sobě přiwlastniti pečowal.
Odpauštj-li se skrze cjrkewnj odpustky býwalý
někdy kanonický trest: gaký pak trest podnika­
li musj ten, genž nyněgšjch cjrkewnjch odpust­
ků nezjská? Gaký dluh tomu nebywa smazaní
Kdyby odpustek záležel w promiuutj starobylych
kanonický cli trestů : tedybychom cjrkew katolickau z nemalé neprozřetedlnosti winiti mohli,
Práwěby se tupiti mohla, že kázeň gegj nenj ná­
ležité zřjzena, a že odpustky uděluge, odpustky
trestů, ant i slowa neprawj, p r o č , kterak a gak
dlauhoby kdo cd nj trestán býti mel. Dr. Bren­
ner, rozdjl čině mezi starobylými a nowotnými
odpustky,
nemůž utagiti trpkost gakaus a neli­
b ost, a zbytečně cjrkew zlehčuge. Neb mluwě
proti nyněg.šjm odpustkům, winj cjrkew z to­
ho, že se od kázně a obyčege starowěkosti křestanské znamenitě uchýlila, kteraužto částku dog­
matiky geho žádný bez zármutku čjsti nemůže.
Prawjt sice na konci řeči swé, že cjrkew těch nyněgšjch odpustků neuwedla, ani gich ’ nechwálj,
anobrž w elj, aby odpustkům dřewnjch časů ustaupili.
Ale wšak práwě tjmto pozuamenánjm
cjrkew w tjm wětšj potupu uwozuge.
Nebo gest­
ii cjrkew odpustků těchto neuwedla: kdo gim
medle dal zniku a průchodu ? Gestli odpustky
swými časných božských trestů neodpauštj: co
medle nimi odpauštj ? W elj-li, aby tito nowěgsj
odpustkowé ustaupili odpuslkům dřewnjch stoletj křestanských: proč gich trpj, proč wěřjcjch w
omylu necháwá ? Kdo nyněgšjch odpustků udě­
luge, nežli cjrkew ? Gak tedy gest možná, by gich
sama nechwálila? Wšech takýchžto odporů, uesuadnostj a žalob by D. Brenner gistotně byl p o pominul, kdyby na tom byl usianowen, že cjr­
kew má moc, i božských trestů časných odpau-
sluli, že moci té w skutku po wšecky časy ne­
proměnní· prowozowala, a že rozdjl při odpustcjch téch^o a pominulých časů neležj w g ic lip o waze, wlastnosti a podstatě ; nýbrž toliko w kagjcjch skutcjch , kterýchžto cjrkew k dosažen]
prominutj časných u Boha trestů předpisowala a
předpisuge.
Gindy předpisowala těžká, trwau-
liwá kagjcj cwičenj , nynj ale tauž maudrostj
snadněgšj a časům přjležitěgšj kagjcj dobré skut­
ky gakožto wýmjnky k dosaženj odpustků před­
pisuge.
II.
A wšak práwě to, že cjrkew katolická wždy
časných trestů božských odpauštela , w druhé
částce tohoto pogednánj ukázati mjnjm.
Naše
učenj o odpustcjch· prawé gest učenj cjrkwe ka­
tolické, a nápadně gest učenj apoštolské, učenj
Kristowo, učen] swědectwjm Božjm doljčené.
Při učenj o odpustcjch toliko to znamenati
slušj, že ač gest učenj práwě katolické, nicméně
neuj dogma imperatum, čili u čen j, od w šeobec116 cjrkwe swétle , určitě a wyslowue proneseno,
tak žeby ten, kdožby ginák smyslil, za kacjře
čili odbogujka cjrkwe gmjn býti musil.
Mluwiž
zde mjsto mne wýborný náš Schwarzhuber: ,>Píi
odpustcjch se každý bez ugmy wjry a naboženslwj toho domněnj držeti může, kteréž se m uwuiopodobněgšj byli zdá, gen když se při tom lá­
ska a sworuost nerušj.
Že odpustek gest p rom i-
nutj časného trestu, od zřjzené wrchnosti duchownj krom swátosti pokánj udělené, próminutj
časného trestu, kterýž po odpuštěn] hřjchů zfistáwá, a Bohu anebo spolu také cjrkwi gestpowinnowán, to nenj sada neb článek wjry. Zdali
ale w náboženstwj nic nenj prawda, anebo zda­
li se nic učiti nesmj, lečgeduo t o , což gest liotowá a slawně uslanowená prawda náboženská?
Což ž nedostatků přjležitosti, času a pjsemndstj
až posud nenj rozhodnuto, to se pozděgi aspoň
rozhodnauti může.
Při cjrkewnjch obyčegjch
nenj třeba, by wšickui náleželi k wýslowným
prawdám w jry; postačuget lc spasitedlnému gicli
drženj i pauhé domněnj, kteréž se wedlé důwo­
dů swých prawdě podobá. T i swatj otcowé, kteřjž u přjkladu platnost křtu, od kacjřů udělené­
ho , před rozhodnutjm té w ěci, hágili, welikau
cjrkwi tjm prokázali službu, ant prawdu, kteráž
geště w obecnau známost byla new.ešla, gasněgi
osw jtili, a ke konečnému rozhodnutj a uštanowenj gegjinu zralaugi učinili.“ (W iz geho : Religionshandbuch. Prag 1786. 3. Band. IV. Hauptstiick Y. Abschnitt.
216 a 217.)
Co gsem o powazc a podstatě cjrkewnjch
odpustků hned swrcliu w ystaw il, to se pěkné
srownáwá s myslj cjrkwe katolické, to nenj na
odpor cjrkewnj kázni a letopisům prwotnjchwěků křestanských, to posléz základněgšj gest, než
t o , nač D. Brenner a ginj theologowé odporné
zdánj swé postawugj.
A.
W še, což prawý smysl cjrkwe katolické dáwá na sw etlo, učen] naše o odpustcjch chwalj a
potwrzuge.
W elicet poch ybu gi, by který z nynj žig jcjch biskupů učil , že cjrkewnj odpustkowé gsau
toliko prominutj kanonických irestů, w prwotnj
cjrkwi býwalýcb.
Tom u na odpor pastýřskými
listy a wšjm gednánjm swým dáwagj na gewo,
že skrze cjrkewnj odpustky ti časnj trestowé se
oilpauštěgj, kteréž Bůh zde neb na onom sw eté na hřjšnjky wzldádá. Katechismus Petra K aniše welikét má w cjrkwi katolické s lo w o , a w ů ],ec se od biskupů cliwálj a poraučj.
Práwě ale
Kafliš (Canisius) odpuštěnj časných pokut, Bohu
dlužných, odpustkem gmenuge. (O swát. pokánj
kap. IV.)
Cjrkew katolická zwláště w b ib lj, kterauž
nazjwá psaným slowem Božjm , smysl sw ůgprogewuge.
Gak giž biblj o odpustcjch saud]; Ne—
mluwjt naproti tom u, což gsem hned z počátku
tohoto pogednánj wynesl, nýbrž neneswětle to
potwrzuge. Biblj wůbec toho se držeti welj, což
gest dobré a spasitedlné. Omnia probate, quod b o­
num est, tenete. (I. Thess. V, 21.) Gat gsem pak
dobrotu a wnitřnj cenu odpustků dosti, gasnt· uká­
zal. —
„Cokoli swážete na zem i, swazano bu­
de i na nebi, a cožkoli rozwážete na zemi, roz­
vázáno bude i na nebi.“ (Mat. X V ílí, 18.) Slowy
těmito se duchownjm wrchnosteni zwlášlnj dawa
m o c , a pročby gecínali nenáležíte a smyslu Pánu
na odpor, an moc tuto i na odpuštěnj časných
trestů božských wztahugj ? — Pawel hřjšnjku w
obci Korintské uložil za pokánj trest, pak mu
ale trest tento odpustil.
Poněwadž giž trest ten­
to uložen byl za pokánj, čili za skutek, kterýmž
se sprawedlnosti Božj zadost č in j: tedy prominutjm trestu toho mlče dal na gewo, že Korintčan onen sprawedlnost Božj giž spok ogil, a žá­
dného wjce božského trestu se nemá obáwati.
Při čemž dobře znameneyme, že Paw el, mluwě
o odpuštěnj trestu a pokánj to h o , těchto
slow
užjwá: „S i cjuid donayi, donavi propter vos iu
persona C h r i s t i . (II. Cor. II, 10.) Slowo in per­
sona Christi nenepodobně se wztáhnauti může i
na trest, Bohu powinný.
Neb kdyby byl Pa­
wel w ě řil, že Korintčan onen před Bohem tre­
stu hodným zůstáwá : nikoliby mu potřebného
pokánj byl neodpustil.
Odpuštěnj hřjchů a wěčných trestů gestit
welmi wětšj wěc, než odpuštěnj trestů časných,
Gestližet giž cjrkew, gakž nikdo nepochybuge,
práwo
má a m oc, odpauštěti hřjchy a weliké
tresty, tresty bez konce trwagjcj: mát zagisté
m oc a p ráw o, činiti i t o , což mensj g est, to
gest , odpauštěti časné pokuty božské.
Tridentský obecný sbor o odpustcjch w yslowil, že užjwánj gich gest welice užitečno, a že
Kristus sám cjrkwi dal moc, odpuslky udělowati. (Sess. XXV.Decret. de Indulg.) Toto ustanowe-
nj, mysljm, na to ukazuge, že odpustkowé gsau
odpuštěnj časných trestů, Bohem wzldádaných.
Neb kdyby postaweni byli w odpuštěnj trestů ka­
nonických : nebylotby užjwánj gich welmi u žitečno,
(indulgentiarum usus perquam salutaris)
anižby byl Kristus kudělowánj gich cjrkwi swé
zwláštnj dal moc a práwo.
Kdo zagisté předlo­
ženým gest, tjm samým každého trestati, a podlé
uznánj swého trest ten změniti neb zcela odpusliti může.
Ze swatých otců snad toliko Tomáš· Aquinský wýslowně o cjrkewnjch
odpustcjch mluwj.
Ont ale zřetedlnými slowy náš o odpustcjch smysl
potwrzuge, řk a: „Někleřj theologowé twrdj, že
nás odpustky ne trestů, kteréž ukládá Bůh, ný­
brž toliko těch pokut zbawugj, kteréž se kagjcjmu bud’ od kněze neb od kanonických zákonů
předpisugj.
Ale cjrkew by nám udjlenjm takýchž-
to odpustků spjše škodila, než ku prospěchu b y ­
la, poněwadžby oswobozenjm od pokut, kanóny
uložených, daleko těžšj trest očistcowý na nás u~
walowaIa.“
(Summa totius Theolog. SuppL 3.
Pars, Quřest. X X V . art. 1.)
Papež gest neydůstogněg.sj a přednj učitel
wěřjcjch, a w ýpowěď geho druhdy čistý- a prawý gest smysl wšeobecné cjrkwe.
Žádnýt wšak
;iž posud papež neučil, žeby se skrze odpustky
toliko bywšj trest kanonický odpauštěl.
beo X .
následugjej
Papež
učenj L u lh erow o, gakož-
to odporné učenj katolickému zawrhl: „Odpust-
kowé těm, genž gich práwě dosahugj, neslaužj k
odpuštěn) těch trestů, kteréž sprawedlnosti bož­
ské pro hřjchy swé gsau dlužni.“
Posléz i wětšj djl theologii při učenj o od­
pustcjch k straně našj stogj.
Giž Jan Gerson na­
psal, že se odpustkowé na odpuštěn)
ěch trestů
wztaliugj, genžby buď zde neb w očistci trpěti se
měli. (Opuse, de indulg. Tom. II. Consider. 11.)
íljmský theolog Jan Karel Bossi d j: „Indulgen­
tia est remissio poense temporalis, quae post di­
missam culpam luenda superest, extra Sacramen tum facta ab eo , qui potestatem habet dispen­
sandi spirituálem thesaurum Ecclesiae. Docent
theologi catholici omnes, esse Ecclesias coelestem
quemdam thesaurum, ex meritis Christi et ex me­
ritis Sanctorum conflatum, cujus, cum promul­
gantur indulgentise, fit distributio quaedam ad
inopiam fidelium sublevandam, ut ipsis in promp­
tu sit pretium ac veluti aurum, quod Deo sol­
vant pro poena, quam ipsi debent.“ (Instit. Theol·
Romee 1759. T o m 3. Lib. 10. Appendix pag. 227.)
Téhož smyslu gest Natalis Alexander, Bellarmin>
Taberna, Thomas ex Charmes, Laymann, lleymbach, Schwarzhuber, Schneller, Baur, Kollenetz,
Amort, Juenin,
Miuderer, Iiollet, llabert, Tam­
burín, a drahně giných theologů, do gichžto spi­
sů mi se nahlédnauti dostalo.
B.
Dr. Brenner a theologowé smyslu geho sice
prawj, žeby odpustkowé naši na odpor byli cjr-
kewnj kázni a letopisům prwotnjch wěků křestanských.
Gistot ale gest, že se dřewnj a n y -
něgšj cjrkew w smeyšlenjt swém o odpustcjch d o­
hře srownáwá. Po wšecky časygeden a týž byl
w cjrkwi katolické smysl, že wěřjcj negen w ěčných, brž i časných trestů odpuštěnj u B ohadosjci mohau.
Ten toliko při wěci té rozdjl se
nalézá, že nynj katolické' učenj o odpustcjch wj­
ce gest wygádřeno a plněgi rozwinuto.
Dle wyřčenj sněmu Tridentského „Bůh s
odpuštěnjm winy neodpauštj wždy wšech trestů.
Co se ale tkne časného trestu, můžet člowěk skrze
zásluhy Kristowy Bohu zadost učinili, když buď
seslaných od Boha těžkostj trpěliwě nese, nebo
činj, což kněz ukládá, anebo sám w něco do­
brého se podwoluge, u př. když postj a niodlj
se, almužnu dáwá, nebo giných zbožných skut­
ků působj.“ (Sess. X X IV . can. 12. 13.) Wedlé
učenj toho tedy člowěk nanegedné cestě sprawedluost Božj pohnauti může, by mu časných tre­
stů prominula.
Z toho se ale zawřjti může, žet
i skrze odpustky sprawedlnost Božj ukogiti mů­
žeme, pokudž gen udjlenj odpustků těchto takowé má do sebe w áhy, gako u př. to dobré, kte­
réž kněz w zpowědi anebo člowěk sám sobě
ukládá. Ukázalt gsem wšak, že cjrkewnj odpustkowé oprawdu drahně wnitřnj ceny a w ýbornosti do sebe magj, a protož gistě k ušetřenj hřjšnjfea maudrosti a dobrotě Božj dostatečné přjčiuy
poskytugj.,
, Časopis p; IOilol. Duch. IV . 4.
3
W prwotnj cjrkwi se mimo pokánj, w zpowědi uložené, i ginj trestowé ukládali, genž druh­
dy mnoho let, a někdy na celý žiwot čloweka trw ali, a wedlé zwláštnjch prawidel neb kagjcjch zákonů, (canones
wáni 'byli.
pcenitentiales) wyměřo-
Λ wšak trestowé tito byli wlastně
způsob pokánj, lékarstwj k uzdrawenj duše, hrj—
chy zem dlené, a prostředek k dosaženj u Bolia
prominutj pokut časných.
Swalý Cyprian žádal
od padlých pro dané pohoršen] weřegué pokánj,
když ge ale wykonali, to předkládal učenj, že
gim i Bůh. odpustil.
„Q u i sic Deo satisfecerit,
adjutus a D om ino, quam
uuper
contristaverat
ecclesiam, betam faciet, et coram Deo veniam
et coronam merebitur. “
kcrnu konci, “
dotčeném spisu
(Lib. de lapsis.) „K g a -
dj ostrowtipňý Schwarzhuber w
swém §. ‘216. „k gakému konci
weřegné cjrkewnj pokánj od
biskupů neb kněžj
ukládáno by lo? Prokázali gsem ze swotlých slow
neystaršjch otců, že se to stáwalo negen k odstraněnj daných neprawostmi pohoršenj, nýbrž
obzwláštně proto, aby se dluh, gegž Bůh za hřjchy žádá, zaplatil, a podlé možnosti smazal.“
I
tomu mjsto dáwám, že se w prwotnjch
sech cjrkwe uložené weřegné pokánj bud z část­
ky nebo zauplna odpauštělo, a sice buď na přjiiilinvn mučedlnjků aneb pro welikau ochotnost,
kterauž kagjcj hřjšnjk zwláštnjch dobrých a po­
božných skutků wykonáwal.
A wšak i při tom
se wždy hlawně k spokogenj sprawedlnosti b o ž ­
ské smeřjowaloj gakož tato síowa zřetedlně d o ličugj: „Patres Concilii Clouehoviensis, anuo 742.
celebrati, ajunt ca. 26 : Non sit elemosyna por­
recta
ad minuendam yel mutandam satisfactionem
per jejunium et reliqua expiationis opera jure Ca­
nonum indictam, sed magis ad augmentandam
emendationem suam, ut eo citius placetur divi­
na; indignationis ira.“
W prWdtnjch časech wěřjcj odpuštěnj Čas­
ných trestů u Boha docházeli skrze weřegné p o kánj, pozděgi skrze gitlé dobré skutky, mjsto
kanonického onoho polcánj konané; nynj ho ale
docházegj skrze odpustky, neb w ýslow ným ugištenjm cjrkwe, že kdo před Bohem gest ospra­
vedlněn , a zwláštnjch dobrých skutků w ykoná\vá, časných pokut odpuštěuj u Boha docházj.
Protož dj papež ínnocencius X II. w jubilárnjm
oznámenj roku 1698.
„Doceatur populus, quod
post remissionem delictorum, debitum tempora­
lis poense,
adeoque gtave onus satisfactionis re­
maneat, quod copiosis elem osynis, rigorosis je­
juniis et longis ac difficilibus Operibus poenitentiee (ut veterum tempore christianorumfactum esse
liquet ex canonibus poenitentialibus) aut horren­
dis poenis purgatorii solvi deberet.
Cum \ei o
talia jubere humana? infirmitati nimis grave lo ­
ret: ideo Vicarius Christi tales satisfactiones per
indulgentias m inuit» Tak tedy i nyněgšj odpust­
kowé w prawé powaze a wlastnosti swé gsaudo
stičinčnj sprawedlnosti božsk é, tjm toliko r o z -
djlem , že se to dostičiněnj, kteréhožby mdloba
lidská wykonati nemokla , skrze zásluhy Krista
a swatých geho doplňuge , a že odpuštěnj čas­
ných trestů, genž se gindy mlče udělowalo, ny.
nj slawnau wýpowědj cjrkwe se wynášj a p ogištuge.
Přjležitě napsal Jan Karel Bossi 11a mjstě
swrchu dotčeném:
„Q uod poenitentibus primo
concedebatur propter Martyrum preces, coepit
tribui ob eorumdem poeniteutium fervorem in poe­
nis canonicis obeundis , deinde ob elemosynas, in
subsidium sive pauperum sive ecclesiarum eroga­
tas a poenitentibus, quod praesertim contigit sieculo septim o, mox etiam propter expeditiones
in terram sanctam , ac demum propter certas ali—
cujus ecclesiae visitationem.
Quibus causis, tan-
qnám gradibus, indulgentiae, magnis ab initiis
profectae, ad nos manarunt.“
(Pars III. η. V.
pag. 230.)
D. Brenner se sice za přjčinau odpustků w
smyslu našem welmi horšj, a rádby dokázal, že
starožitnj kvestáné nic o nich newěděli. Zdaž toho
ale dow edl? Zdaž igediné swědectwj w staroby­
lých spisech a w kronice cjrkewnj nalezl, žeby
se časnj trestowé božštj odpauštěti nemohli anebo
odpauštěti neměli? Mjsta, kteráž on píiwozuge
proti odpustkům našim, wlastně se gich ani netýkagj, ant toliko o cjrkewnj kázni
wěků gednagj.
prwotnjch
Lepšjho powáženj hodno gest to, což Fran­
tišek Aloys Crabath, cjrkewnj kněz, .w důkladném
pogednánj swém: Disquisitio historicocritica cle
indulgentiis. Pragse 1732 — o odpustcjch pokládá.
Myslj t on, že odpustkowé půwodně záleželi w od­
puštěnj oněch kanonických pokut, že ale od osmého
stoletj křesťanského mjsto starého, přjsného poká­
nj giné lewněgšj se ukládalo, a kdo se tomu pod­
robil, že sprawedlnosti božské tak učinil za­
dost. «ako ten, kdož ono těžké a ostré pokánj
wykonál.
Dle smyslu geho tedy odpustek gest
prominutj pokánj, w dřewnj cjrkwi bywaleho, ale
Avšak společné s tau důwěrnostj, že námBuh skr­
ze zásluhy Krista a swatých geho odpustj ten
trest, gegžbychom oněmi dostičinjcjmi, twrdými
skutky prwotnj cjrkwe byli smazati mohli.
Dle
zdánj geho se nynj skrze cjrkewnj odpustky z ča­
sných trestu božských odpauštj to, což se z nich
uiu(ly buď celým neb částečnjm prominutjm ka­
nonického pokánj odpaušlělo.
Pro lepšj toho
rozum wlastnj geho slowa zde kladu : Indulgen­
tia est remissio poenitentiae, quce pro peccatis Deo
reddi deberet, confidendo, Deum nobis et eam
poenam, quam per hiec opera satisfactoria, olim
imposita aut a quibuscumque suscepta, delere p o ­
tuissemus, intuitu meritorum Christi et Sancto­
rum Suorum remittere.
Seeculis VIII, IX· et
commutabatur poena canonica in leviora opera, ita
ut,
qui obligationem Deo satisfaciendi implere
volebat, non necesse haberet poenitentiam, a ca­
nonibus statutam subire, secl leviora opera pi re­
stare p osset.
Ita et m odo canoniCcG poenitentiae
leviora opera surrogata sunt, quin propterea poenitentia, seu satisfactio, Deo praestanda, qua? per
canonicam illam poenitentiam implebatur, remis­
sa sit, nisi iis solum, qui haec opera, in quae com­
mutata ββ$, uti oportet, exercent.u
Z to h o s e w i-
dj, že Crabatůw smysl gedno poněkud od naše­
ho wyloženj odpustků se delj, gelikož se ale d ěIj, žet nedostatky swé má.
Poněwadž kanoničtj trestowé dřewnj cjrkwe
byli způsob pokánj,
kterýmž se Bohu za zpá-
chane hřjchy činilo za d ost: tedy se člowěk ťjmto
dostičinenjm zaslaužeuych před Bohem Časných
trestů zbawowal, a cjrkew mu toto dala na roz­
um: „Poněwadž gsi se přjsnému pokánj podro­
bil, a sprawedlnost Božj sé giž spokogila : tedy
se žádných wjce trestů božských nemáš co obáwati.“ Gestliže cjrkew mjsto onoho přjsnéhopokanj giný, lewněgšj a přjležitěgšj způsob dostičiněnj ustanowila : tedy tjm samým snadněgšj a
přjležitěgšj cestu kdosaženj prominutj trestů b ož­
ských wěřjcjm otewřela.
Tau přjčinau nebuď
mluweno, že cjrkew skrze odpustky odpauštj ka­
nonicky trest, nýbrž pro uwarowáuj zmatků a o mylů řjkati se má , že nynj cjrkew přjležitěgšjm
způsobem dostičiněnj wygednáwá wěřjcjm odpu­
štěnj časných pokut božských tak, gako gim ge
půwodně ukládánjm těžkého pokánj wygednáwala.
Němuž Crabáth tomu odpjrati, že každým
od cjrkwe zřjzenym dostičiněnjm, leč přjsno gest,
leč lehko a poh od ln o, odpuštěnj časných trestů
božských se dosahuge.
Proč
tedy užjwá slo-
w a: confidendo ? Proč neprawj, že konánjm toho,
což cjrkew k spokogenj sprawedlnosti božské předpisuge, na slowo a rukogemstwj gegj w skutku
odpuštěnj časných trestů božských dosahugéme?
Pokud člowěk saudcem gsa we wlastnj wěci swé,
k smazánj dluhu swého před Bohem některých
dobrých skutků 'působj : toliko důwěřowati se
může , že niu zaslauženj trestowé Časuj od Boha
odpuštěni budau.
Když ale cjrkew sama w ý p o -
wěď činj, že se mu trestowé tito odpauštěgj; te­
dy se úplná gistola milosti této podáwá.
C.
D. Brenner má za to, že geho o cjrkewnjoh
odpustcjch smysl w letopisech prwotnjch stoletj
křesťanských pewný má k ořen : ale nikoli toho
neprowodj.
Že cjrkewnj odpustkowé nic negsau
giuého než odpuštěnj býwalých kanonických tre­
stů, to se na spisech štarowěkosti křestauské ni­
koli tak nezakládá, gako to, což gsme my o cjrkewnjch odpustcjch předložili.
Mjsta ze swatých otců, kteráž D. Brenner, k
předsewzetj swému přiw ozuge, mluwj toliko o
zkrácenj kanonického pokánj.
Tak u přjkladu
prawj Řehoř Nyssenský: „Pro ratione conversio­
nis illi quocpie poenas tempus contrahetur, adeo, ut
pro novem annis in unoquoque gradu vel octo
vel septem, vel sex, immo etiam quinque tan­
tum anni ponantur. “ (Epist. ad Letoj. c. IV.) 'Dj
tolikéž snem Lateranský čtw rtý : „Decernimus,
vit, cum dedicatur basilica, non extendatur indul­
gentia ultra annum, ac deinde in anniversario de­
dicationis tempore quadraginta dies de injunctis
poenitentiis indulta remissio non excedat.“
62.)
(Can,
Co wlastně ta a těm podobná mjsta dow o-
zugj? Do\vodj-li, že náš wýldad odpustků gest
■jtřiw ?
D o w o d j-li, že nyněgšj odpustkowé nic
negsau než odpuštěn] býwalého kanonického po­
kálí]? Ni to, ni ono z oněch mjst zawřjti se ne­
může.
Ozuamugj to lik o , že cjrkewnj praxis z
strany ukládánj zadostičinjcjch skutků nebyla
wždy stegná, a že gednau byl Čas , w kterémž se
pokánj, dle zwláštnjch kanónů hřjšnjkům nagistý
čas uložené, prozřetedlně zkracowalo.
Na těch­
to mjstech se rozpráwj o odpustcjch zwláštnjho
způsobu, o odpustcjch, genž byli toliko prostře­
dek k dosažen] giných odpustků, k dosaženj pro­
minut] časných trestů božských.
ffezapjrám t, že se w dřew nj cjrkwi odpauštěl kanonický trest: toliko lomu mjsta dáti ne­
m ohu, což D. Brenner proti nyněgšjm odpustkům z toho zawjrá.
Zdánj geho, žeby se od­
pustkowé wsmyslu našem s býwalým odpauštěnjm
kanonického pokánj srownati nedali, a žeby gedno druhému stálo na odpor, w kronice cjrkewnj
žádného dokonce nemá základu.
Ustrnulí na slo-
wu indulgentia, neprohlédage k duchu učenj cjrkwe katolické a ke konečnému směřowánj kázně
Segj·
Odpustek něgaké
částky neb i celého po~
kánj kanonického toliko tomu se udělowal, komu
zpráwcowé cjrkewnj saudem a rozeznánjm swým
dali gistotu, že sprawedlnosti božské zadost uči­
nil, a i u Boha odpustek časných trestů toho i
onoho žiwota dosáhl.
Při učenj o odpustcjch cjrkewnjch b y žádné
nesnáze a žádného odporu nebylo, kdyby theologowé w patřenj na býwalé odpustky kanonické­
ho pokánj na hlawněgsj odpustky, na odpustky
wmnohowážněgsjm a wýtečnegšjm rozumu slowa
toho nezapomjnali, a kdyby wůbec, prw nežnaLlédagj do biblj, do spisů swatých otců, do sněmownjch nálezů a kroniky cjrkewnj, wnitřnj d o­
brotu a spasitedlnost každého učenj a ustanowenj bedliwě skaumali.
•
2.
0 třikrát čtrnácti rodech u sw. Matauše Ϊ, 17.
Od Fr. X . Kostky.
1[J sw. Matauše w prwnj částce článku 17. stog j: „A tak wšech rodů, od Abraháma až do D awida, bylo rodů čtrnácte.
A od Dawida až do
zagetj Babylonského, rodů čtrnácte.
A od zage-
tj Babylonského až do Krista, rodů čtrnácte.“
O těchto slowjch prawj Jan Adrian Bolten:
(Bericht des Matthaus von Jesudem Messias. A lto-
na, 1792. S. 5.) „A čkoli u Matauše třikráte čtrnáct
rodů se má nalezti, předce gen geden a čtyřidcet
se gich gmenuge, a proto geden scliázeti se zdá,
o čemž Jaroljm a Augustin giž podotknuli, ga~
kož i Porfyrius z toho námjtku vrzal proti prawde křestanského náboženstwj.“
Slowútný Kalmet p raw j: (in Matth. T, 11.)
„Gakkoli wykládáš, gest se owšem třeba přizna­
li , že se zde gméno gednoho krále nedostáwá,
aby druhá neb třetj třjda ze čtrnácti lidj spogená se naplnila.“
Protož
dáwá Ivalmet winu
opisowatelům
(Matth. I, 1 7 .), a má za t o , že gest wyne chán
Joachixn čili Joakim, syn Joziášůw, kteréhož pro
wyplněnj počtu nadgmenowaného
také do p o -
slaupnosti té postawil.
Swatý Jaroljm (in Dan. Cap.I. initio) prawj
dle Kalmeta: „W Ewangelium podlé Matauše zdá
se geden rod scházeti, poněwadž druhá poslaupnost čtrnácti (τεσσαραόεκας) Joachimem, synem Joziášow ým , se skončuge, a třetj Joachimem, sy­
nem Joachimowým se p očjn á ; což newěda Por­
fyrius pomluwu působj (struit) cjrkwi, ukazuge
swau nezkušenost, au se snažj obwiňowati Matau­
še z neprawdy.“
Tak i Brentáno má za prawdě podobné, že
Joachim a Jechoniáš gest stegné gméno, a že by
Jechoniáš dwakráte státi měl.
Nacházj se skutečné čtenj „Joziáš zplodilJoachima, Joachim pak zplodil Jechoniáše“ w nekte-
rých Wydánjch pisem ; gakož 1. we w ydánjliterau E. známém mezi učenými dle de Matthaei a
některých ginýeh, 2 . we filoxenosyrském přelo­
žen] od Whita wydaném, a 3. w Jerusalémskosyrském přeloženj.
Než co se dotýká filoxenosyrského přelože­
nj, nalezl Ádler totéž přeloženj , w. němž čtenj
nadgmenowané gen w kragi podotknuté napa­
dnul (wiz Yers. Syriac.); ostatně Griesbach de
Matthaei, ano wšickni ginšj skaumatelowé pjsem
sw. našich časů magj za to, že čtenj to do b ě žjcjho čtenj podlé posudných prawidel přigmauti
se nemá. —
Oteme-li pozorně slowa sw, Matause, nale­
žíme , že u každého rodu poslanpnosti té stogj
— z p lo d il, a zplozenj
to že se potahuge
na
pohlawj mužské. Až pak u sw. Josefa nestogj
Josef pak zplodil, nýbrž: Josefa, muže M a rie,
z njžto se narodil Ježjš.
Dle těch slow nepatřj
giž Pán Ježjš do počtu zplozených
aniž do počtu rodii.
dle zákona,
Gsau zde tedy gen u w ed e-
ni předkowé P. Ježjše ze strany sw. Josefa, geho
pěstauna. — Aniž nás může meyliti slowo m u ž ;
nebot gest známo, že za tanměgšjch časů liebregské slowo UTK, řecké ανερ newyznamenáwalo gen
muže, nýbrž i zasnauhenélio, ženicha, gakož i
, yvvi] negen
ženu, anobrž také n eivěstu·
f ož patrno gest z pozdněgšjho wyprawowánj sw·
Matauše částky 1. článku 20 , gakož i také skuteč­
ně w Ethiopském přeloženj se w této částce člán­
ku 16 a 20. nacházj (wiz Bolten l.*®c.), a sw. Jaroljm Ic článku 16 a 20 této částky dotwrzuge.
T o wšak šetřjce widjme, že ne geden m l
poslaupnosti nadgmenowané dle prwněgšjho po­
čtu, ale giž dwa článkowé se nedostáwagjf; nebot
giž ne 41 , ale gen 40 článků máme odpočetše
Pána Ježjše.
Ani tedy autočiště, kteréhož se nad-
gmenowanj sláwnj wykladatelowé uchytili, ne­
může dostatečně gim z rozpaku wypom oci.
Co
máme tedy o tom článku smeyšleti? Mělby s\r.
Matauš zmeyliti se w tak lehaunkém počtu? aneb
sám Duch s w ., gehožto řjzenjm pjsmo swaté by­
lo psáno? K do to smj gen pom ysliti? Gaká tedy
p om oc? Máme w zjti autočiště swé kusudné důmjnce ? Než důmjnky usudné w pjsm ě swat. geu
z neydůležitěgšjch přjčin magj mjsta mjti dle zkauniatelů pjsem , gá ráděgi prawjm, gen dle ustanowenj cjrkwe sw. wšeobecné ; nebot geden neb
několik lidj učených, bytby sebe maudřegšj byli,
lehce se zmeylj.
Protož se držme slow se nachá-
zegjcjch w pjsmě sw. tak dlauho, gak gen možná.
T o činjce gak si pomůžeme? —
Sw. Matauš musil uwáděge poslaupnost P·
Ježjše, rody tak uWésti, gak se obyčegně uwádjwali, aby každý z národu židowského tehdegšjho času i hned nahlédnul, že J. Kristus skutečné
zpokolenj Dawidowa pocházj, a že Ont gest dáwno sljbený Messiáš; (což pakobšjrně dokazuge
přirownáwage Geho žiwot spjsmem starého zá­
kona - ) ; nebot se dá snadno mysliti, že Židé dáwa-
gjce sobe na přjštj Messiášowě welmi mnoho zá ležeti poslaupnost tu také dokonale znali. —
Pro snadněgšj pamatowánj nepochybně se
zwláště uwáděli osoby, které z gakéhokoli ohledu
byly mezi ginými znamenitěgšj, aneb o kterýchž
cos neobyČegného bylo powědomo. —
Počet náš třikrát čtrnácte, dle podotknutého
gen gak řjkáme náhodau se zdá srownáwati; wšak
ku pom oci paměti nemálo prospjwá,· protož sw.
Matauš srownanliwost tuto rád podotknul.
Aby
ale wyšel, gest třeba neyslawněgšjch osob rodů
těch šetřiti. —
S Dawidem prwnj poslaupnost se skončuge,
aby bylo patrno, žeDawid z pokolenj Abrahámowa pocházj, kterémuž to pak zase slib byl uči­
něn, že z geho pokolenj Messiáš pocházeti bude.
Aby tedy pozdégi bylo widěti, že se na p o tomcjch Dawidowých slib ten wyplnil, musjDawid gakožto kořen pokolenj swého zase býti gm enowán j a geg pocjtagjce máme až na Joziáše za­
se 14. rodů.
Slušně Joziáš dělj zase pokolenj to,
kterýžto gako Abrahám a Dawid o cest a sláwu
Božj se staral tak sice, že o něm stogj psáno: IV.
Král. X X IV , 25. „Row en mu nebyl před njm král,
kterýby se byl nawrátil kPánu z celého srdce, ze
wšj duše swé, ze wšj sjly swé, dle celého záko­
na Mogžjšowa, aniž po něm powstalgemu rowný !“
On dokonal w sláwě králowské národu ž idowského-žiwot swůg.
Mimo to w I.Paralip. III.
část. mimo djtek Dawidowých wždy se uwádj gen
gediný potomek až na Joziáse, kterýžto čtwero
měl synů; od nichž zase pokoleírj a tjm samým
poslanpnost Dawidowa wyrazila wětwe.
Bylt konečně poslednj z králů gmenowaných
před zagetjm Babylonským.
Poněwadž třetj třjda poslaupnosti od Joziáse
gakožto neyslawněgšjho z oněch časů pocházj, te­
dy bylo třeba geg gakožto kořen rodů od něho
pocházegjcjch zase napřed uwesti. —Rozděliwše dle rozwáženj toho poslanpnost
iuto na tři částky, giž nemáme žádné těžkosti \v
slowjch sw. Matauše; gest pak poslaupnost ta následu gjcj:
I. 1. Abrahám
2. Izák
3. Jakub
I. 1. JoziáŠ
I. 1. Dawid
2 . Salomaun
2. Jechoniáš
3. Salatiel
3. Roboam
4. Jůda
4. Abias
4. Zorobabel
5. Fares
5. Aza
5. Abiud
6 . Ezron
6 . Jozafat
6 . Eliakim
X Aram
8. Aminadab
7. Joram
7. Azor
8 . Oziáš
8 . Sadok
9. Nason
9. Joathan
9. Achini
10. Salmon
11. Boz
10. Achaz
11. Ezechiáš
11. Eleasar
12. Obed
12. Manasses
1 2 . Mathan
13. Jesse
1 3 / Amon
13« Jakub
14. Dawid
14. Joziáš
14. Josef.
10. Eliud
Z uwedeného wyswětlenj gest widěti to, co
sw. Matauš sám prawj w článku podotknutém (17),
že od Abraháma až do Dawida rodů gest čtr-
nácte; od D a w id a (neprawj od Šalomauna) do
zagetj Babylonského zase čtrnácte ; a tolik též od.
zagetj až na Krista. Neprawj ale nikde, že rodů
těch dohromady gest 42 !!
Srownáwáme se w tomto počtu sD r. Ja. G irjm Rosenmiillerem (Scholia in N. T. Norimbergae 1815.) gakož i sBohumjrem Olearem (in ob ­
servat. sacr. pag. 30.) a s Storrem (dissert. in li­
bror. N. T. historicor. aliquot loca) dle uw edeuj Roseumůllerowa.
3. W gakérci pořádku má se přiměřené
cwičenj náboženské pro školnj mládež w enkow slcau stáwati?
Od Antonjna Wendra, děkana w e Wlašjmi, knjž. arcib.
konsistornj rady &c.
Prawda-li
gest, že pramen lehkowážnosti \v ná-
boženstwj, pramen nemrawnosti wětšjm djlem,
ba snad gediné w zanedbaném aneb chybném w y chowánj liledati se musj: nemůžet i z druhé stra­
ny gináče než prawda b ý t i, zet dobré, přimě­
řené wychowánj zbožnost a mrawopočestnost za
účinek swůg má.
Tyto pak wěci gsau, kteréž člowěka kaž­
dého pro sebe, kteréž obce celé, kteréž i občanstwa zemská oblažugj.
Odděleuj wychowatelstwj, njrnž aucelu toho­
to přežádaucjho se docházj, bez wšj pochybno­
sti náboženské cwičenj gest, hned za prwnjho
mládj započaté. A gestit pro tu wéc předmět
tak weliké důležitosti, žeby zwlást pastýrowé
d u ch o w n j, gimž swěřeno, w přemyšlowánj — w
Čjtánj o něm — w učenj sebe dálšjm djlem swau
w lastnj, djlem cizj zkušenostj' — nikdy ustati
neměli; aby takto powinnosti swé, kteráž — gakož k powáženj gest, tak i sladké odměny podáw á, —
bez weyčitek swědomj —
co neylépe
možná — a s požehnanými následky dosti činili
w stawu b y l i ; gelikož gim samotným část tato
w ychow atelstw j, gim cwičenj náboženské, gim
tedy blaho občanstew, časné i wěčné dobro lid-ské ku pěstowánj odewzdáno : aniž pak možno,
zauplna dostatečného dozorstwj tuto uřjditi. #)
Medle, an pastýř duchownj welikau tedy
w ě c na se p ř i g a l , z njž přjsný počet mu nasta­
ne někdy: nebude! mu zagisté newhod, když se
mu z cizj zkušenosti poukáže, kterakby lásku
k náboženstwj a mrawnosti w srdcjch mladých
žákůw měl štjpili ,· což , že pastýřům a kateche­
tům wenkowským bude lc ljbosti, tjm wjce se zdá :
čjm nepořádné a ginák i k wypůsobenj těžké na■■ ------* ) C o že weřeguá zkaumánj školuj d o sebe ntagj, zkušenj i bez
m éh o připom euutj z u a g j; a ta ke wStjpcuj zb ožn osti a mraw­
n osti n ik oli ueslauij.
wštěwowánj školy náboženské cwičenj tu to prá\vě wjce obtéžuge.
Žádám wšak, bych nebyl z neskrownosti
obwiňOwán, gakobých snad rádcem a učitelem obe-
censtwa činiti se chtěl! Mámt gá wšecka pouČenj
o předmětu tomto na swětlo wyšlá dobře w Uctiwosti; ihotow gsem , sám každé takowé ochot­
ně přigmauti a geho užiti: — nemohu wšak so­
bě odepřjti, abych wrěcj, kterauž gsem mnohaletau pracj za dobrau a užitecuau seznal, mladšjm
w úřadě bratřjm neposlaužil; w nabytá gich uměnj práwě se důwěřuge, že dle potřeby, gakž
okolnosti udagj, pominau, co zbytečného, a dosadj, což zde toliko poukázáno gest, aneb Čeho
by se nedostáwalo. A protož tedy :
W gakéia pořádku má se cwičenj nábožen­
ské pro mládež školnj wenkowskau stáwati, aby
prwnjmu mládj bylo přiměřeno ? —
Předepsaný Katechismus se zde, gsauc kniha
školnj, za prawjdko bére.
Na rozličnost w schopnostech,· na dřjwena­
byté wědomosti, na ponětj doma wsatá zprwu
nesmj se hleděli nikoli; nýbrž djtky co práz;dné,
na počátku co steguě uspořádané tabulky buďte
pozorowányr, na které se něco trwanliwého napsati má.
Toho nižádný nemůže upřjti, ž esegim h n ed
zprwu známosti o Tw ůrci a o stwořenj swěta
podati musegj, dřjwe než se na otázku w knize
školnj: Kdo wsecko stwořil ? — odpowědi žáČasopis p . K atol. Duch. I V . 4 ,
4
dati může.
A protož, co prwnj základ cwičeuj
w náboženstwj, historie biblická s tó g j, gegjžto
wýrazowé hlawnj w dálšjm kráčenj s Katechis­
mem musj se spogów ati; při čemž že maličtj píjběhy mnohem ochotněgi poslauchagj, nežli gaIowé a nesrozumitelné otázky, a gich častěgi obtjžné a geště méně srozumitelné wýklady , má
katecheta
ge.ště k lepšjmu, že pozornost gich
hned s počátku zagme a náchylnost k učenj probudj. — Srdce pak takowýclito posluchačů prwnj
struna gest, kterauž katecheta naladiti musj; i
budiž tedy za hlawnj prawidlo položeno: že 7iew yh n u teln e třeba gest, aby katecheta powždy
sám sebe dřjwě rozehřál předmětem, gegž myslj
přednésti, a proto nikdý sobě nedowolil, bez
wlastnj přjprawy wyučowánj počjti. —
Giž pak gednage o stwořenj swěta, postupug
katecheta od bezžiwotných k žiwočichům neroz­
umným —
od těch fc rozumným smrtelnjkům, a
tak ponětj o neydokonalegšjch tworech — anděljch připrawug; kterýmžto gednánjm také tak.
poslaupně welikost a wznešenost Twůrce samého
se obgasnj- A gak přewelmi mnoho katéchela
ueprospěge , gakli maličké obdiwowánjm twůrce
Boha úžasem nad wznešenost] Gebo a hlubokau
uctiwostj pro Něho dřjwe naplnj, než ponětj od­
porná do hlawy se gim usadila, a dřjwe než pocitowé se záměrem geho nikoli se nesnášegjcj
srdce gich zaugali!
T eď pak řekne
u p. Milé djtky, vynasnaž­
me se , abycliom toho nesmjrně wznešeiiého
Twůrce spokorau wjce se znáti naučili!
T u třeba a) na wěci stwořené poukázati, h)
o swatých pjsmech star. zákona zmjnku činiti, aby
se stezka k wýkladu wlastnostj Božjch proklestila.
Poslednj wěc tato nepodáwá-liž příležitosti
gistě zdaleka newolané zmjniti se o zgewenj
Páně, o péči otcowské, pro lcterauž nás o wlastnostech swých a o přjprawách wykaupenj naše­
ho wyučuge? — I hned pak se učiteli nábožen­
stwj pole rozlehlé naskyfuge, na kterémž wolno
mu pro djtky krátké přjběhy rozsazowati, z nichž
wlastnosti Božj w katechismu znamenané sezna­
l i , sWětle schopiti, a tudy do paměti hluboko
wtisknauti i mohau i musegj. Zná-li katecheta
wěn tu nastrogiti, aby přjběhy takowé ze žiw o ta lidského w y b ra l, aneb alespoň, na nčg obrá­
til : i pro dálšj léta djtek — s obdiwowánjni a
uctiwostj, kteréž w srdcjch gegich zanjtil, spolu
také lásku k dobrotiwému a mocnému Twúrci
rozžehá, a prawau synowskau bázeň štěpuge, kte­
ráž ge bude zdržowati, aby se Mu nezneljbily.
A gakýž to prospěch pro nábožnost a mrawnost — prospěch ceny nemalé! gaká to spomoc pro cwičenj nasledugjcj! „Mocný ten a dobrotiwý stwořitel tomu chce“ — „On to prawj·! “
— ó! žádné napomenutj, žádná domluwa, žádná
pohrůžka, žádný trest nenahradj účinek slow těch
oprawdowě a Iaskawě pronesených!
Láskat wSemu u>éřj , wSeho se na dege, ugištuge Apoštol sw. Pawel.
K auplnegšjmu wyswětlowánj wlastnostj Božjch opatrowánj prwnjch lid j w rá g i — gich pád
— gich wypuzenj — Abel — Kain a t. d. přewýborné pomůcky podáw á; gakož se takto i w
biblické historii zároweň s katechismem pokračuge.
Po takowé přjprawě přigde se w katechismu
na otázku: „Co gest B ú h ? “
a odpowěď gegj,
kteráž nikoli nenj a nesmj býti gen prohozená,
chladná definicj ,· nýbrž wýraz wraucjho pocitu
a klaněnj , obdiwowánjm, uctiwostj a láskau ze
srdce wynucený.
Žet nenj to wěc má, tuto o potřebě wýkladu slow zatmělých mnoho mluwiti, netřeba připomjnati.
Uwod a wýklad olázky hnedky nasledugjcj:
„G ak byla duše člowěka stw o řen a? “ ktom u má
zaměřiti, aby u djtek pocit gegich wlastnj důstognosti wzbudila a rozm ohla; k čemuž se takédobře h o d j, au duši lidskau podlé
bytosti Božské
klade. Lahodjt to zagislé člowěku obyčegně, řekne-li se o n ěm , že se mužům slowiítným podo­
bá: i nesměla-ližby se marnůstka tato u djtek we
wznešeněgšj, tírodněgšj cit přetwořiti, w cit, gakowýž na budaucnost gich prawým. andělem stráž­
cem by
b yl?
Zdržugj-li se lidé pro způsob­
ilost, pro počestnost chyb a wýslupků,bogjce se
poklesnauti w tom , což slušj: ó! nelze gináče>
než zet swědomj podobnosti s Bohím mnohem
zewrubněgšj, mnohem záslužněgšj zdrželiwost
wywoditi a w neohebné žiwota prawidlo utwrdi­
ti mus].
Nesmjrná tato wznešenost duše lidské má se
djtkám nábožně "a s wraucnostj, — má se při
každé - šetrně k hlawnjmu aučelu měřjcjmu katechetowi přečasto se uaskytugjcj přjležitosti na
srdce klásti; a nemělo b y se u cwičenj nikdy dá­
le po kro čiti, leč se přeswědčenj nabylo, že po­
čátečně oswětlowaná ponetj, poznánj a city se
způsobem, gakýiii maličtj smeyšlegj a pocitugj,
«akoby sdruženy a dokonale sgednoceny gsau.
Pěkné, kratičké průpowědi, gakýchž se při takowéni wyučowánj — co wůbec powědomo —
nikdy nedostáwati nesmj, tak se djtkám předne­
ste, aby se w nich hezky znaly, gen aukolem k
učenj z paměti nikdý nebuďte ! —
Tuto pak zastawil gsem obyčegně u wyučo­
wánj, a několik duj zaplnil wyprawowánjm krát­
kých přjhuhů, opatrně tak wybranych, aby w esrněs s přednesenými wěcmi w dokonalém byly
spogenj. Při tom nawádělgsem djtky , schopno­
sti gegich, náklonnosti, a Avadymrawnj dobře před
očima máge, aby samy usudek swůg progewily ;
čjmž gsemsebe nepřjgenmého wytýkánj a trestánj chyb a poklésků gich zbawil, powždy
to tak
nastrogiw, aby práwě na djtě chybugjcj otázka
připadla, na njžto odpowjdánjm b y donuceno b y -
Io , samo swau chybu w y z n a ti, a tudy samo ee
pokárali a polepšen] si tímjniti.
Metla se pomalu docela vyhostila z třjdy mé.
Při prowiněnioh něco těžšjch — když se dřjwe slawné utišen] buď gen pohledem aneb daným
znamenjm nařjdilo —
nasledugjcj, neboli tomu
podobné zwolánj nad mjru prospěšně aučinkuge :
„O djtě, nad tebau srdce boleti m usj! tys te­
dy tak neštastné bylo, svém u mocnému, tak do­
bro tiwému T v ů r c i se z o šk liv iti? T a k neštastné,
krásnau duši swau zohyzditi? —
O ! kdo z vá s
chtělby na mjstě neštastujka tohoto b ý li? — at. d.
Zwolánj to kdomluwámnad mjru důrazným
pramen odkrýwá nikdý newysychagjcj, a žiwých
podáwá barew kwyznačenj ohyzdnosti, kterauž
hřjch, — a milostnosti, kterauž ctnost do sebe
m á ; gakkoli se posud o trestech a odměnách swětaonoho mluwiti geště nedá.
Po maličkém pouchýlenj tomto kdálšj otáz­
ce w katechismu přistupugi: „Proč s tv o ř il Bůh
lidi?» —
An djtky p o zn a ly, gakto vznešená
duše
gegieb, a gak drahocenné to pro nás dobrodinj, že gi bytosti neydokonalegšj přjpodobňowati
smjme :
žádná
otázka
giná nemůže
uwede-
na býti, kterážby lcožiwenj vštjpené lásky k d o brotiwému Stvořiteli a obdiwowánj Geho lépe se
hodila. Odpowěď na ni tak mnoho látky k v ý ­
kladům, k úvod ům we žxwot skutečný, k wábjcjm a zase odstrašugjcjm přjkladům podáwá, žet
se ani prawdě podobali nemůže, aby něžná, gapná srdce mladistwého křestanstwa bez pohnul]
a bez přeswědčenj zůstala; zwlá.št, an dtázka
hnedky přicházegjcj hřjch \v obrazu přeohyzdném
před oči slawj, až srdce proniká.
Radosti newyslowitelné často gsem pocjlil, wi
da, kterak po hlubokém stenu, njmž gsem mjsto
odpowědi , tak aby to učenci zpozorowali, zapl­
nil, negeden ze schopněgšjch buďto swúg obličeg rukama zakrytý na stolici položil, aneb w pohnutj upřeným okem hleděl před sebe! takowéto
pohnutj bez použit] miaauti, by loby zrády se
nad spásau djtek dopustili! Gel tu i mjsto, kdež
se křehkost srdce
lidského odekrýti a mládeži
před přjlišnau w sebe důwěrau wýstralia dáti mů­
že, tak ale, aby srdce nepozbyla.
Důkladů kna-
učenj tomuto gak bibličtj takisw ětštj děgopisowé i přjběliowé ze žiwota lidského wůbec přehognost poskytugj.
Zde pak u wýkladu historie biblické spo­
jeném, s neustálým poukazowánjm na wlastnosti
přednesené, — o nichžto při každičkém cwičenj
zmjnka nenucená mělaby se činiti — až ku po­
topě swěta po kro čili, kterýto katecheta leiíowalhy?
Událost tuto žiwě wyprawuge učinj , že
mráz půgde po dětech, a že přjsnost sprawedlnosti Páně gakoby zjragjce se zatřesau. A y ! galcá
to milá přjležitost k upewněnj bázně Božj w srdcjch gegich, 'tjm přjhodněgšj, že hned otázka nasledugjcj ktom u wede, gak Twůrce ten nenj gen
hrozný snad nkrutnjk, nýbrž otec we wšem laskawý, z lásky trestagjcj a milosrdenstwj činjcj.
Spolu pak se swatost Páně slabé mysli djtelc tudjž auplněgi osw čtlj; budaut s to, aby so­
bě laskawost, milosrdnost s přjsnostj a sprawedlnostj myslily wsgednocenj,a tudy swatost pocho­
pily : čjmž i wědomosti gegich i bázeň Páně blahoplodné činj pokroky. —
Prwé než katecheta ppct dále pokročj, se­
znam djtky se zasljbenjm AdamOwi a Abrahamowi daným; wylož nowau wlastnost Božj — wěr~,
nost; a připrawiž djtky neydřjw na djlo spasenj,
potom na děg geho a na děginu Spasitele samého, i na swaté geho učenj.
Ze se tady djtky uawáděti magj, aby w děčnost zam ilowaly
sobě,
a ctnost tu také konaly,
gakož i, že se krása a záslužnost gegj uWedenými několika p řjld a d y — takét i z odporné stránky
poukázati m á : sotwa bude třeba připomenauti,
an sobě i tu i w každé přjležitosti, ano v ž d y ­
ck y musj katecheta upřjtomniti, že péče geho ne­
má toliko po wěčném spasenj djtek gjti, alebrž
i p o to m , aby ge w užitečné a blažené občany
wzděláwal. —
K d yž takto maličtj o T w ů rci wěcj weškerých
wědomosti n a b yli: čas gest, aby druhau w Božstwj osobu, Boha Syna seznali.
Wážnost w pohledu i w řeči, gakau b y se znamenitost učenj toho wyznačila — snadnost w d o rozuměnj a wyhošlěnj wselikých dogmatických
těžkostj, *) aby se poraatenj ponětj předešlo, tak
přjsně se od ketecliety požadugj, že w tom od
neymenšjho upustili nelze.
O wtělenj Krista Pána musj se gednati gako o článku wjry, o kterém ni neymenšj pochyb­
nosti mjti nelze.
Na neyweyš mohau geg něko­
lik krátkých prorockých předpowědj předcházeti.
Radjm wšak wesměs, we wyučowánj předněg-
Sjm, z v lá š t kde se historie biblické užjwá, aby
se děti uwykaly, v ý r o k y pjsma, za wyřčenj Bo­
žj brati a gim na slowo wěřiti.
Při otázce : ,,Co se přihodilo znamenitého
před narozenjmKristowým?“ zdá se welmi uži­
tečné býti wyswětlenj, w gakém spolku Jerusalém
byl s lljmem, sNazarethem, sBetlehemem, — gak
1o wyhljželo s řjmskýníi wládaři a národem ž idoWským, — gaká přjČina, že Maria do Betlehe-
ma přišla.—
T ak i o tamněgšjch pastýřjch řeč
buď činěna , a wůbec o všec h wěcecb , kteréby
djtkám cizé a nepow ědom é byly.
Gá také, o R jm u, cjsaři a wládaři geho m lu w ě , neopominul
gsem, o hlawě cjrkwe, o weliteli nad zemj našj i
o wládaři geho w ew lasti této se zmjniti, snapomenutjm, b y sobě w ěci ty zatjm pamatovaly.
* ) Auřad sk olnjho d o zo rce zastáwage
U-
zwlášlnjm důznomera D u -
stogué K onsistoři nedostatky gsem p ř e d lo ž il, gakó gsem li
w yucow ánj mládeže \v náboženstwj b y l shledal.
Pro tu Vfěc
od jij w yšlp napoménutjj kteréž se w e Yernaljch r. 1 8 2 3 §. 8 .
nacházj.
V i z i ž i Vern. r. 1 8 1 7 . N . V . a také r. 1 8 1 1 N .
V . n g.
j
činil gsem to, b y gim pozděgšj učenj historické
lehčj bylo a patrněg.šj; spolu pak ta ké , aby ně­
které známosti o spogenj swém s oběma těmato
hlawama a sobcj zemskau nabyly; a mnjm zagisté, že zacházky takowé negen
proti aučelu ne-
gsau,nýbrž že i nemálo prospěgj; pročež gich pro
žiwot skutečný nikdý nepomjgjm.
Když se způsobem tjm známost o poměrech
wěku toho i o sineyšlenj geho předešle: ulehej
se katechetowi wyprawowánj o narozenj Páně i
přjpadek geho znamenitě. a poučeuj mrawuá samoděk se mu na srdce tisknaucj tjm wolněgi i k
srdejm maličkých se proberau, gesto rozuměgj co
se předňášj, a uwyklj giž budau, aby každé w y ­
prawowánj na mrawy gich obráceti slyšely.
Udiwenj, milost, klaněnj se Ježjškowi gim podobné­
mu wstřjc wyplápolá ze srdej gegich; budaut pa­
stýře blahoslawiti, že widěli Spasitele wgeslech,
—- záwiděti budau mudrcům milosti, kteráž se gim
stala, an mu prwnj dary podati směli, — a budau
odhodlanost cjtiti, kterauž i ony by božskému djtěti wše obětowaly,na čemž Ipj srdce gegich djtěcj!
A zpozoruge-li katecheta takowé city aumjněnj, gež probuditi se snažil : bude-liž moci po
poučenj prahnauejm gemu na půl Cesty wstřjc spěchagjcjm žáčkům ukogenj odepřjti? Neubezpecjli ge, žet i oni gistau magj naděgi čistj a dobřj
zůstanau-li, spasitele toho někdy spatřiti? žet i
oni každodenně směgj mu dary obětowati, — da­
ry , nad wšecko zlato země té Spasiteli přjgem-
O přednášen) jaábožeustwj etc.
539
neg-íj 5 — d a r y , kterýmiž i sobí· samým poklady
pro wěčnost ustřádagj: poslušnost, lásku, ná­
božnost, pokoru a t. d.
Libo-li, odhal se tuto
blud onen škodný, gakoby darem chrámu učině­
ným hřjch u Boha mohl se wyplatiti, aneb se g i116 mrawnj wady odkrýgte; lépe wšak se ctnosti
žiwými barwami obrazte s užitkem člowěku z
nich plynaucjm, a na swětlo gasné postawte, tak
aby si djtky bez pobjdnutj samowolně umjnily
že oněch chtěgj se warowati, tyto pak konati b edliwě.
A b y wšak wzbuzenj citowé nezwrhli se w
křjdla Ikarowa, aby na mjstě aučinných křestanů
— newywedl sobě w náboženstwj přepiatců: hez­
ky opatrně powždy se ku zemi snášeg, —- po­
hnuté miláčky w rozličné obzory žiwota
ho uwáděg, a nech,
lidské­
aby citowé w úmysly a ži­
wota praWidla dozráwali.
Gakož při každém
cwičenj, tak i zde průpowěď onu neustále měg
před očima: Exempla trahunt. — Dlužno pak k a techetowi častěgi — zwlášt an nauČenj na žiwot
lidský o b r a c j — prawidla mrawnj, z wlastnostj
Božjch se preyštjcj op á čiti, a snažiti se, b y m y­
šlénku: „tato gest wůlě Boha mého — totm use
1jbjí£, a ž w n a w y k lý půwab ku ctnosti u djtek p o z wedl: gakož i naopak „toto Bůh zapowjdá, to se
mu oškliwj“
co bezpečnau pawézu proti hřj­
chu upewnil.
O obřezánj Páně může se zmjuka učinili, gakož
o obyčegi od Boha w starém zákoně nařjzeném —
a křtu našemu něco nápodobném: hned wšalc
bez prodlenj dálšjho se pokročj k wýkladu autěku Syna Božjho před auklady člowěka gediného.
— Kterak se při wšech předmětech, o kterých
mládeži známost auplnau podati neradno, i zwě~
dawost gegj powábiti nedowoleno, takto prozřetedlně pospjšiti m á : budet každému katechetovi
známo dokonce; gest wšak třeba, aby se wěc ta
před každým takowým přjpadkem dobře rozwážila a s učitelem grammatikálně opakugjcjni ná­
ležitě o nj promluwilo.
Na dotaz, genž se tuto djtkám uainjtá, zná
každý bohoslowec odpowědjti; a budet i dobře
slaužiti,
konem
udagj-li se mládeži poznanáhla se zá­
starým
seznámeněgšj prorocké
wýpo-
wědi, 11a okolnosti djla wykaupenj na wlas poukazugjcj. Dle zdánj pak mého nebyloby neprospěšno, z učenj toho na mrawy obrátiti, gak že
w potřebách našich — po wzjwánj Boha našeho,
rozumem swým, užjwagjce mohutnosti, genž do
nás gest, a prostředky dowolenými sobě pomá­
hali a zaufánj i powěry střjci se máme: gešto i
sám Syn Božj prostředku přirozeného
použil,
chtěge pronasledowánj ugjti, a tudy i nám přjldad zůstawil, gegžbychom nasledowali.
Načež
pro wýstrahu wýkaz nedowolenýcli, powěrných,
w lidském wšak žiwotě často užjwaných pro­
středků měgsi tutom jsto.— W idělo-libyse wšak
za le p š j, mrawnj tento předmět až k přikázanj
prwnjmu dochowati, gest o tom co gednati, kte­
rakže wšeliká usilowánj, ano weškerá namáhánj
zlých lidj, buďlež si gakkoli mocnj, marná gsau
proti usauzenj a řjzenj Božjmu: — nenj-li libo, u
přjležitosti této whodné obgasniti maudré a pečliwé wedenj těch, genž Bohu milj gsau, a důwěru w ně obžiwiti.
As gako nadběžně tuto připomjnám, aby se
přjležitosti, kteráž se u přednášenj žiwota P. J. K .
zde krátce poukázaného naskytuge, použilo, a mlá­
deži kpochopenj a porozuměnj wyznánj Apoštol­
ského po částjch, gak se w historii pokračuge
napomohlo.
Otázka d álšj: Co wjme neyznamenitěgsjho'o
mladosti Ježjšowě?
odpowědi
zagjmá, z nichž
pro djlky mnohostranná poučenj wyplýwagj.
Pro
mrawy gich w chrámě —- pro užitek, gegž dobřj
towaryšowé podáwagj, a naopak — pro způso­
by po domácku a na wenku — pro chowánj se k
rodičům, k předstaweným a t. d. — pro pilnost
a bedliwost we škole i mimo ni: pro wše toto má
zde katecheta zrcadlo před rukama, kteréž aby
mládeži předstawil, a gj k potřebě podal, nesmj
meškati; anobrž snažiti s e , aby Wykupitele w
ctnostech geho djtěcjch gakožto milowánj a nasledowánj na neyweyš hodného předstawil gim.
Prwé pak než geště Ježjše při křtu geho
gako muže uwede ; nechat mládež Jana Křtitele, co
předchůdce Páně sezná, a zwolánj „Eyhle berá­
nek Božj“ srozumj.
JVlůíet se gj tu o počátku beránka welikonočnjho neyhlawněgšj řjci, což katechetu w bi­
blické historii až k wygitj z Egypta dowede :
i zgewenj Janowi dané: a duchem swatým napl­
něn bude a t. d. třeba bude podotknauti; musj se
wšak způsob křtu tehdegšj i řeka Jordán oznámiti.
O
gednati
postu a pokušen) Kristowě ostrowtip
nechtěg katecheta ; raděgi po wypra-
wené události — o poloze chrámu a na wýchodu
obyčegném způsobu střech podotknuw —
beř se
k poučenj: gak se djtky w časpokušenj wnitřnjho
i zewnitřnjho zachowati magj ; při tom schwalug
prospěšnost průpowědj z pjsma , co ochrany w
pokušenjch , uweď přjklady ze žiwota skutečné­
ho , a neobmeškey utéchu wléwagjcj poučenj o
andělu strážci přidati, při kterém naše Česká,
pěkná a wšem dětem známá pjseii: „Anděle Božj,
strážce můg“ neypřjhodněgi se wyložj.
Otázka w katechismu teď nadcházegjcj: „Kdy
počal Ježjš učiti ? “ aby se chladně toliko a bez­
dušně gen prohodila, ani možná nenj. Onat gako by dwéře k náboženskému cwičenj o wjře otwjrá a syna Božjhogako učitele člowěčenstwa zna­
mená.
Nenj tu mjsto, kde se základ w jr y , zá­
klad nepohnutedlný položití má ?
Djtky poznaly T w ů r c e , učily se Geg milowati, ctjti, obdiwowati, Geniu se klaněti a Geho se
báti; počaly o wtělenj Syna Geho známosti 11abýwati, Geg co djtě milowati a t. d. -— teď tedy
nechat Geg katecheta co učitele lidstwa předobro-
činného slawně prohlásj; at ge se saustawau spa­
senj seznámj, kterauž Twůrce založil, a Syn pak
prowedl.
Nesnáze, gež od prwnj doby naroze-
nj swého strpěl, drsná přjprawa pro auřad ten
učitelský, gjžto se podrobil, maudrost, kterau
se při zwolenj prwnjch učedlnjkň řjdil, obtjže,
gežto po cestách za wyučowáujm swým kona­
ných snášel, čistota duchownj, ze wšech činů
Geho wyswitagjcj, přjwětiwost a láska, kteráž
u prostřed newděku , nenáwisti a stjhánj při
Geho gednáujch se powždy stkwj — neustále ka techetowi nynj před očima buďte! Wěcj těchto
dále pokračuge použjwey, aby srdce djtek w d ěkem, láskau, úctau, wjrau a dowěrau k Spasite­
li naplnil; a slow aGeho: „Nechte maličkých ke
mně přigjti“
neodlučitelně ge s Njm nawždy
spog].
Newděčnost židůw, gich zaslepenost, kate­
cheta důrazně na srdce mládeži wlož, i ptey se
gich: kdožeby tomuto Božskému učiteli, genž pro
spasenj naše na zem b y l sestaupil, genž tak milost­
ně a neunaweně pro naše dobro p racow al, a h o tow byl (nechti někdy hrůzoplnau změnu w běhu
žiwota Geho, totiž Umučenj Geho gako ze w zd á lj zhlédnau) skutek wykaupenj swého a učenj swé
i krwj wlastnj zapečetiti, kdožeby směl mu w j ry na slowo, — poslušenstwj na každé pokynu-
*) S low a tato nade w ch odem d o školy W lašjmské na tabnlce
mram orowé zlatým i literami napsána se nalezagj.
tj odepřjti? — Takto aneb podobným způsobem
gest t ř e b a , aby se zárodek ne slep é , a wšak
bezwýmjnečué wjry zaurodnil; zde i lze pošeti­
lost lidj naweřegnau hanbu wystawiti, lidj, kteřjž s odwahau trestu hodnau wyřčenj Božská rozumkem swým posuzowati
se
opowažugj ; lze
tuto mluwiti s Pawlem o podrobenj rozum u, o
potřebě a zásluze wjry ; lze mládež obklopitištjtem neproniknutelným proti wšemu pochybowán j , posměwactwj, newěře i wšelikým oněm gedowatým sw ěta toho šjpům, genž na zahubenj
dušj se pauštěgj.
>
Mládež má dále gádro w jry , má
wšak i
osjdla, gaké gj hrozj, seznati; a w tomto smyslu
— kutwrzenj totiž základu, na něgž wjra se opjrá, prones se otázka hned nasledugjcj : „W ěřili-li wšickni w Ježjše ?“ s takowau widitelnau,
ljtostiwau rozpačitostj, aby mládež, Spasitele milowná, strachowala s e , že odpowěď newypadue
dle žádosti.
Zwolánjm p a k : gakže my štastni gsm e, ač
gsme nezaslaužili, že do počtu w ěřjcjch patřjm e!
aneb čjmsi p o d o b n ý m , budiž o blahu takowém,
o ceně pokladu gj tudy swěřeného p ou čen a , a
tak i o wěrném opatrow ánj, kterým geg po čas
žiwota pěstowati gest powinna. *)
* ) Snad-liz třeba i 11a to p o z o r obrátili, žét' trwauj w yucow ánj nemagj h odin ky txrSowali, ale radčgi, že má ge p o hnutj a přeswědčenj, geh ož se šťastně d o š lo , kon čití ? Chwj-
Cjtn důrazněgi se toto na' srdce mládeži-vylo­
žilo
tjm ohyzdněgšj progewj
se gj zatwřzelost
židůw, igegicb nenáwist izáwist, kterýmiž neprawostmi ke wšem nasledugj< jm ukrutnostem na P.
Ježjši spáchaným pohnáni byíi< Ay ! gakáto ro z milá zámjnka, pod kterau tyto \v každém skoro stawu lidském rozplemeněué ohawy zostudili, a
plody .gég.ich w děgině Ježjšowě — s poukázán jm
na Kaina, na syny Jakubowy, i \v obecném žiw o té ohledati, a spolu sjmě swornosti, p řjzn ě, pi j—
wětiwosti a oc hotnosti kg in ým zasjli lze g e s t!—
Gakžby neměly mladé newiňata zhroziti se,
slyšjce dále, kam až hněw a záwist židy přřvve-'
illa, k tomu totiž, aby Ježjše, po gehož každič­
kém kroku stopa dobrodinj, stopa swatosti p o ­
zůstala,
zawraždili!
A gakžby neměl katecheta
překwapugjcjlto zhrozenj horlivvě se chopili, aby
podrážděnau giž oškliwost khněw u a záwisti íía
neyweyš roznjtil a sesjlil ktrwánj stálému? —
Od
této pak doby katechetovň důležitost
powinnosti té pořád wzrůstá, aby na gednánj dj­
tek pilný pozor měl.
Každé poblauzenj od toh o
což přáwé gest, gak se ho d opjd j,
wytýkati,
na wěci
přednesené sé
musj gi®
odwoláwa-
š e, a při tom z chybugjcjho úsudek nad sebau
te stawného p o m lccuj — p o n jž kratičká m raw nj, čili z .p jsma w^atá průpow ěď — zpjtváuj uěgaké w h od n é pjsuě š k o l­
uj, s gichz uwáděujm až posud se skoro wesměs mešká, —
aueb n eoby čegu á o d samého katechety předřjkAvvaná m od lit­
ba m čiaby cvvičenj skouáwati.
Časopis p. K atol. D uch. IV . 4 .
5
samým w y la u d iti, b y
záhy znánj sebe samého,
nedůtkliwost swědomj, prawau bázeň božj, a stud
z wlastnjho powědomj w z b u z o w a l, obsilňowal a
rozmáhal.
Láska lc Bohu a kbližnjm u , ochotná
poslušnost
přjkazům
Božjm —
šlechetnosti a
mrawnosti gediné podpory buďte. Necwicenost
a nucenj gsau zdrogowé pokrytstw j, lži, zatwrzelosti a wšelikého zlé h o : tak práw ě, gako
potupné aneb dokonce tělesné tresty při wyučowánj tomto i cwičenj ináboženstwj samo nechut­
né činj a zoškliwugj. *)
O přednešenj umuěenj Páně nezbýwá wjce
co řjci; gediné snad, gak rad no gest, o politi­
ckém stawu Jerusaléma, o neywyššjm knězi, o
farize]ch a zakonnjcjcb, pakli se nestalo dřjwe,
w y sw ě tliti, aneb dle potřeby opáčili,· pak, že
nenj dosti, aby se gen citliwost zapogala a sautrpnost se Spasitelem wzbudila : nýbrž raděgi,
aby se bolné obdiwowánj wznešenosti Geho, Ge­
ho nepřemožené trpěliwosti, Geho lásky i k sa­
mým nepřátelům wraucně na srdce kladlo.
Bez
wšeho pak odporu musj se progewenj to wznešené
slowy Kristow ým i: „Dokonáno gest“ z a w řjli, a
důkaz, člowěčenstwj wykupitelowa zgewnau smrtj
Geho, — důkaz Geho božstwj powstánjm z hro-
* ) W tom to w zh lodu š k o ly nase w enkow ské až posu d welmi
pozadu zu stá w a gj; u citelow é praw ého aucelu auřadu swěho
se u e d och á p a li, a při trestáuj
laskawé přjsuosti.
gen
metla zastupnge
mjsto
O přednášen] núboženstw j elc.
547
lm polidsku nemožným, potom učenj o nesprawedliwém pronasledowánj, autrpnos_t s trp jejmi, trpěliwost wsauženj, pokogné očekáwánj smrti, at. d.
na budaucj hodinu odhodlati, aby sa pak klidně
k ukogeňým mohlo m luviti mysljm.
Potom pauhé wyprawowánj o wzkřjšenj Paněpřicházj, když se bylo dřjwe o nowě wytesaném,
péčliwě opatrowauém hrobě, i o ostaťnjch w ka­
techismu podotknutých přjpadech djlem histori­
cky , djlem
dogmaticky slušně p r o m lu v ilo ; z
kterýchžto wěcj obrácenj na mrawy samo se pře destjrá. Otázka : Kdo gest Jezjš Kristus ? gen toliko
co následek z předešlého, nikoli gakožlo cos n o wého p la tj; get giž Pán dětem znám dostatečně,
a nezbýwá w jce, než aby se patrně poukázalo,
že se známost tato chce do pořádku odpowědi
\v katechismu předložené uwésti pro snadněgšj
pamatowánj. Zgewnátě pak tu toho potřeba, aby
se djtky na přjšlj J. K. poslednj pozorný učinily,
při čemž dotaz učedhvjků : K dyže se to stane? a
odpowěd’ Páně z pjsma uwésti, nebude' neslnšno.
Dřjwe než se dále pokračugjce djtky s třetj
osobau w b o žstw j sezná m ěgj, měla s e k tomu při
křtu Páně cesta připrawiti, gakož i při umučen]
mvedenjm slibu oseslánj utěšitele.
Na to pak o
skutečném seslánj Ducha swatélio gednati se p o ­
čne, a dále rozložj se geho aučinky, které té ­
měř na způsob důkazu o věrnosti Páně na s v ě t ­
lo wystaupj.
# *
lídoby wšak za naukami zde položenými učenostswau chtěl wykládati, učenj tatagem náw yswětlowánjm a podobenstwjmi k pochopenj připraw o w a t i : nesrozumitelným bude a zůstane; budet
mysl i srdce m asti, a nadto i tagemstwj zlehčj,
genž tagenistwjm zíistati má imusj. „T a k w y řČ e nj gest Spasitelowo , tak hlásali Apoštolé od Něho
poučenj! “ to buď základem wšj wjry, a také nawždy zůstaň.
Co o Apoštolowých prwé slowech
se zmjniw řekl gsem : to gak zde, tak i při kaž­
dém naučenj wjry mjsto swé má. *)
Na snešenj Apoštolské a geho oprawu , gešto djtky přecasto doma chybně w něm wyučeny
býwagj, má se ustawičně ohled hráli.
Dále, zase w způsobu opakowánj ne wšak
nowého poučenj postaupj se k otá zce: „K olik gest
božských osob ?“ A řekne-li pak katecheta : Obyčegem nosj služebnjci ziiak swé wrchnosti, wogáci swého panownjka, z kteréhož se poznáwagj a t. d. tak i my služebnjci Spasitelowi, znamenj máme, dle něhož gsme k poznánj, znamenj
totiž křjže , kterýmž
i dále
weřegně wyzuá-
w á m e , že druhá božská osoba a t. d. — seznámj tak djtky s přjčinau, pro kterau se znamenjm
křjže znamenáme, gakž dosti gest; gen mu uda-
* ) Gest třeba připomenauti , gak se dom njw ám ,
ta giž dřjwe n eop om in u l o ucenjch w jry n ěco
že kateche­
prom luwiti,
hned kdya Ježjše c o
učitele uwáděl , i že
nápodobně
některé zázraky p řed n esl, gež O n před smrtj swau i p o z
m rtw ých wstáuj b y l učinil.
ti zbýwá , proč známky té netoliko
weřegně
galco wjru swau wyznáwagjce , alebrž i pro se­
be modljce s e , zprwu i na k o n c i, pak i při
žehnánjch užjwáme. Spolu pak nebude snad ani
záhy tuze ani pozdě, mládež na tomto nrjstě o
pozdrawénj katoljkům obyčegném : Pochwálen
buď J. K . ! a odpowědi na ně poučiti. *)
Buď si giž dřjwe aneb p o z d ě g i, přigdauzagisté djtky w známost o roztržkách w křestanstwu.
Začasté stane se to k gich škodě náram-
né. Protož nenj toliko radno, ale i dlužno, aby
ge o tom katecheta poučil w tom čase, když geště s to g e s t , aby gim newypuditelnau ošldiwost
bludů w náboženstwj, a s nj i autrpnau sná­
šeli wost pro bhmdjcj wštjpil.
Negednal-li katecheta o Petrowi a druhých
z
Apoštolech a) u přjležitostj. gich w y w o le n j, ři)
při sběhu utrpeiij, aneb e) po wzkřjšeuj spasi­
telově : nynj tedy wýrazné s lo w o : K a to lic t j
křestané přičiňj, aby o hlawě cjrkw e, o dané gj
moci, o branách pekelných, o odpadlstwj mno­
hých křestanů , o setrwánj w zaslepenosti stru­
čně a gádrné tak mluwil, aby djtky giž z hlasu
cenu cjrkwe katolické, štěstj to , že gj náležegj, a spolu i powinnost seznaly, která ge zawazuge
blaudjcjch ušetřili, ge m ilow ali, a za ně
*) Gak potřebné gest pou čen j to to , sám každý nahlédne, g e ­
sto i lid é druhdy sprostěgsj , za toto p oz d ra w én j se styděti
a na mjstě geh o lich ých p o k lo n užjwati pofcjnagj,
,
se modliti; posléze p a k , b y se dozwěděly o ne­
bezpečenství1]’ , do něhož marnými hádkami o w jr u , gakož i chladným swých nábožných powinnostj plněnjm spasa dušj našich uwrhnauti se může.
Z d á n liw ým , a wšak potřebným
njm tjmto ulehej soba
pouchýle-
katecheta odpowěď na
otázku nasledugjcj a wyswětlenj ponětj o cjrkwi
katolické.
Co se swrchu za podotčenjm lijma a t.d . ře­
klo, může se tuto
znowu řjci a mládež může sé
s cjrkewnj poswátnau wládau — pokud slu«j :—
seznámiti, aby uegen w n itř n j obcowánj wěřj-cjch, ale i vynešnj gich spolčenj poznala. #)
Wnitřnj obcowánj
musj se o něco wjce ob-
gasniti, aby se otázce: „W šickni-li lidé utnrau ?“
s připogenau hned utěchau ze wzhledu na cjrkeNv
katolickau, mjslo uhodlalo.
ohledu wolno
I o očistci w tomtéž
tu promluwiti, třebat otázka ge-
ště na předmět ten neuwedla.
O čemž pak djlky, — necht i b yly od rodi­
čů, neb gináče ni slowa o tom neslyšely, — giž
cosi tuši ti, — co sobe giž napřed žádati musely
— i co se gim wpředcházegjcjm učenj, gakožto prawda člowěku giž přirozená častěgi naskyt­
lo: o lompro gegich auplné ukogenj co o gistote,
* ) C o žk o li se akatoljkám prawý sm ysl a ancel nenahljžegjcjin
směšně zdá, a gim za záměr posm ěchu slaužjwá : o vvšem tom
potrebj , ahy mládež záhy důkladné znám osti n ab yja ; ga­
k ož se žmjnka o t o i n dále w reci o swátcjch a obřadech na­
šich zase vvrátjt
O přudnášeuj uáboženstw j etc,
551
onjž ni neymenšj pochybnosti w n ich wzniknauti
nesmj a nemůže, se gim progewj — totiž, že du­
še lidská gest nesmrtedlná ; nebot, „Bůh to z g e\yil!“ Slowa : „Nebogte se těch, genž zabjgegj tě­
lo at. d.“ Co plalno člowěku, aby a t. d.“ ,,I uká­
zali se gim ÍYIogžjš a Eliáš a t. d. mimo mnohé
giné každému bohoslowci známé wýpowědi pjsma
woluo tu co důwody, ne nesmrtelnosti — ale co
důwody toho, že Bůh to zgewil, umjstiti a spolu
do paměti wtisknauti.
A takto katecheta došel hogného pramene,
oplýwagjcjho naučenjmi wjry i mrawů, z něhož
sjmě skutků dobrých giž prwé wsaté geště wjce
zúrodniti mu možná ; o wěcech těch wjce ř j c i , w
prawdě bylaby wěc zbytečná, an předestřené tu
prawdy sotwa se čjsti mohau, aby se na mrawy
neobrátily;
pročež stačj, toliko na pogednánj o
wlastnostech božjch poukázali.
Žet žádnému učiteli nábožeustwj nenapadne,
aby o zpusohu trestů wěčných a odměn slowa
mnohá č in il, za wěc gistau se může wzjti j nebt
dětem, pakli wraucně k milowánj Boha a k e ld a něnj se Gemu wedeny byly, poznawše Geg co b y­
tost neydokonalegšj— spogenj s Bohem neysladšjodměnau, odtrženj od něho neykrutěgšjm zdáti se bude trestem.
A krásně pak za wšemi těmito naukami, as
gako auhrnkem gde snešenj Apoštolské, na kte­
réž, gakž řečeno giž powiuen byl katecheta po
552
... * ■ '
'
ť o g e d n á 11)
'
v
částkách poukazowati, a tak djtkám slowa od ro­
dičů-naučená oswěcowati a obgasíiowati.
Posléze po sestawenj
wšeho, což se předne­
slo, gakož wůbec pro ulehČenj paměti přjhodno
gest, kapitolu prwnj zawjrá.
T a d y hlawnjch
nauk opáčenj, mnjm, že bez užitku býti nemůže.—
Tato pak podlé rozměru mnoholetau prácj
uspořádaného z pořadj w katechismu zachowaného wystaupi t i , a cwičenj o neysw. swátostL, i
o mši swaté semto položili, za wěc welmi potře•bnau seznal gsem; ano b y l bych se raděgi w prwněgšjch létech i pokusil, těmto naukam při uče­
nj o utfpenj Páně mjsto wykázati, kdyby se po­
řádek historický přjlis tjm nerušil.
Že gsem se takto od knihy školuj pouchýl i l , tjmto hodlám osprawedlniti.
Dle zawedeného pořádku našich weřeguých
služeb božjch, i k d yb y radno býti mělo, djtkám
zanedbánj gich prominauti nenáležj, nýbrž ra­
děgi k tomu přidržowány a na dobře zřjzenýcli
školách k< spoluobětowánj mše sw. každodenně
wodjny b ý w a g j.— I možná-liž, aby djtě, dokudž
konánj služby Páně, obřady při tomi oděw zwláštnj se swými w náboženstwj geště autlými ponětjmi srcnvnati/neumj, po několikrátnjm popatřeni
na tyto gemu neobgasněné předměty nezůstalo
lhostegné? Geliž možná, aby zponenáhla wážnosti i uctiwosti pro službu božj a pro chrám ne­
tratilo, newědauc co giného počjti, nežli se dru­
hy swými šeptati, a giné nenáležitosti tropiti? A
byt i, gsauc doma lépe wedeno, tichost a sluš­
nost zachowalo : můžeme-liž
přestati na pjsku
tomto, genž základem gest zdánliwé nábožnosti
geho P Po stezce rozgjmánj tákowého mohlibychom hezky daleko p ř ig jti; gelikož rozum i zku­
šenost nám, břjmě powinnosti té nesaucjm, n a b o hatau zásobu poukazugj.
Než segděme sestézky
té proto nemilé, že se na nj se sterými wadami p o tkáwáme; a gediné na chladnost, lhostegnost, ba
i na neřády pohledněme , gichž w ehrámjch na­
šich skoro po každý den nám spatřowati.
Co dřjwe necwičenost a dětská powaha zplo­
dila, uwyknutjm dozráwá · srdce se pomalu ko-t
rau ledowau omkne, a než djtě w létech dospělegšjeh učenj o sw. swátostech
a o mši sw. za­
slechne , gapnost geho pro wěci ty dáwno gest
zamezena.
dj a pautá,
Srdce, gešto tak často rozum zaw ásrdce to, aby wnáboženstwj rozum
wedlo a nad njm panowalo, přede wšjm wzděláwati káže potřeba.
T a m , tv něm se musj pla­
men obětuj zažhnauti, aby ponětj rozumu ohřjwal, oswěcowal, a úrodu působil; gináče new ynilcne z náboženstwj nic giného, než pauhé stu­
dené mudrowánj, anot denně saustawu swau, a
pokaždé k gistému zhoršenj m ěnj,
nic negsauc
než třtina wětreru se klátjcj.
Takowá pozorow ánj, takowá zkušenost, trwára,
uawrženau změnu w pořádku katechis­
mu omluwj, a snad i gako užitečnau a newyhnutelně potřebnau prohlásj.
A na tom se ustanowiw dále pokročjm. Promluwj-li katecheta, oddélenj to prwnj dokončiw,
a k nasledugjcj této wěci dobře se připrawiw k
djtkám u př. as takto : „Dnes wám přiaášjm ně­
co welmi radostného! Ježjš, gemužto co božské­
mu djtěti w gesličkách hotowy gste b y l y , wše
což máte m ilého, obětowati, gehožto maudrosli
a poslušnosti w Jerusalémě a w Nazarete gste se
d iw ily, umjniwše s o b ě ,
že budete
Geg
na-
sledowati; ano, Ježjš ten, gehožto gste upřjmně
zam ilow aly, slyšjce , kterak wás k sobě
-svolá,
widauce,kterak krok každý dobrodinjm známená
— Ježjš, nad gehož stálostj wutrpenj, nad gehož
smrtj srdečně gse užasly, nad gehož wzkřjšenjm
gste zaplesaly, a nad gehožto na nebe wstaupenjm gste truchliti chtěly,
domnjwagjce s e , že
wás opustil, Ježjš ten přemilý, předrahý ■
— co
mysljte djtky milé, kdeže nynj přebýwá ? O djtk y j zaradugte se — tentýž Ježjš, gakož w g&sličkách l e ž e l — gakož pněl na křjži, po každý
den mezi námi g e s t ; můžeme s njm wždycky
m luw iti, k němu se modliti a t. d. — a co wjce,
—
i můžeme s njm
nerozlučitelně
se spogiti,
gakož se pokrm a nápog s tělem spoguge, a té
d.
I w y geg, owšemt w giném způsobu kaž­
dodenně w kostele widjte ;
padáte
před njm,
ani samy dobře newědauce, po každý den na ko­
lena — on wás tu také žehná — widjte gak ra-
ilostuau a nábožnau pokorau dospělegšj křestané přigjmagj geg, a t. cl. — přednese-li prawjm,
katecheta toto, aneb
cos takowého, p y ! walně
srdce gegich r o z n jtj, a sice netoliko na některé
okamženj, nýbrž na w ž d y c k y , a tudy sobě ce­
stu k učenj o swátosti oltářnj proklestj, prwé gi
co tagemstwj ohlásíw; a čjm důrazněgi přednese
řeč takowau, tjm sp jše n a pozornost posluchačů
swých malých at se těšj.
O wyučowánj wšak w nj zewrubněgi mluwiti, proto bylob y zb yle čn é , že mimo wětšj
katechismus i mnoho giných zwláslnjch o tom
pogednánj dostatečného swětla i důkladných nawedenj k tomu poskytugj. Gen at se nezapomene,
že se k skutečnému přigjmánj djtky tuto geště
nepřiprawugj; pro kteraužto wěc musj se dobře
na to ohled bráti.
Od učenj toho způsobem přirozeným cwičenj
o mši swaté nesmj se odlaúčiti, i mát se zcela
a zewrubně předuésti, a při tom spolu o oděwu
kněžském , o swětle, kadidle a t. cl. mluwiti. Gak
se tu s poslednj weČeřj Pána našeho, na beránka
w Egyptě a oběti starozákonnj ohled berauc, (o
kterýchž wěcech mládež giž z historie biblické
známost mjti bude,) počjti má, netřeba připomjnati obšjrně, an to samo plyne ze sebe.
Geště wšak než kapitolu tuto uzawru, dw ogj wěc podotknauti musjm.
Přediie. Že negen zaslušno, nýbrž má-li se
weřegná i saukromnj aneb domácj nábožnost p o -
w z b u d iti, žiwiti a roznjtiti , že
n ew yhnutelně
třeba gest, aby se djtky hned po učenj o sw.
oběti rnešnj i také o zpěwu *) w chrámě pouči­
ly, w něm cwičily, a se smyslem neyobyčegněgSjch pjsnj seznámily.
Tato stránka pobožnosti weřegné dobře zasluhuge, aby se na ni zwláštnj zřetel obrátil. Má~
met školy pro ta u e c , aby se p ů w a b n é , šwižné
pohybowáuj těla zobecnilo a sauměr w ně u w e d l;
máme pořádky, b y se práce ručnj a umělectwj
u c h o w a ly ; máme w zory pro djlny, ústawy k w z d ě lánj hudby, tak nazwaná Conservatória: wšecky
wěci tyto potřebné gsau i rhwalitebné ! Gen puk
obecné, společné a weřegné wygadřowánj nábož­
nosti wnitřnj samo sobě, aneb na neyweys gedinéinu warhanjku zanecháno, gemuž o slowa, o
smysl, o přjměr péče nenj a aniž pak byli může.
Mládež učj se Zpěwu geu po sluchu — slyš} pak nepráwě — a nemůže gináce než špatně pěti, nad to
geště slowům pjsně a obsahu gegjmu nic nerozumj.
O ! gestit k politowánj, že se slowa wšeho smyslu
prázdná, ba i dokonce protimyslná přemnohokráte
slyšeti musegj w chrámě,
* ) W lé t ě r. 1 8 3 0 .
kdež jgeden druhého
p ředložil gsem D ůst. aurada Vikanátnjtnu
kratičké rozebráuj w ěci té ku pow á žeu j a dálšjinu auře dn jmu
geduanj. I n elze mi gináce, než uprjinue žádat i a přáti, aby
se ponawrzenj to och otn ě prigalo a brzce w skutek uwedeHo b y lo ! —
wzclělati má.
Totot snad nelze nábožnost], aneb
službau dokonce Božj n a z jw a t i? !— W lo ž il-lib y
se wšak předmět tento poivšechne mezi před­
měty školn j: wzplápolá dogista ze škol, *) těch­
to gediných lconservatorij náboženstwj mrawnosti, nábožnosti a weškerého dobrého — rozžžaté
tu swétlo w tisjci a tisjci paprscjch i clo osad,
bude po domácku se zdjlegjc i neynižšj třjdy lid­
ské oswěcowati, a smysl i sauzwuk
polehku
na mjsto potlačeného nesmyslu a protiwného w ře sku se usadj. A uwede-Ii se nad to geště akatolikům dobře obyčegné i chwalitebné užjwánj p ě sennjků — téměř wůbec : nabude zagisté pobož­
nost weřegná prospěchu nad mjru welikého. —
Dále musjm přidati
Z a druhé.
Gak rnjle katecheta
oběti přeswaté dokoná, bez prodlenj
učenj o
před kaž­
dým swátkem, kdykoli se služba Božj od obyčegného řádu a giž známé doby pouchyluge, mláde­
ži každý obřad wyložiti a s cwičenjm nábožen­
ským slauciti, nemá sobě leňow ati; kterážto wěc
geště přjsněgi se požaduge na mjstecb, kde akatolických rodin neb dokonce osad stáwá.
Gak
Gá gsem se vynasnažil, ch yb y w e zpew u z p o z o r o v a n é z ka­
zatelny kárati a opraw ow ati;
Tak 11 p í . na pozd ra ven ) o u o
,,DomLuus vob iscu in '1 v reci materské w ždy se o d p o w jd a lo :
„ I s duchem sivým .u
WŠecko w ysw ětlow ánj i každé n a p o m jnánj b y lo nazmar.
P oča l gsem wsak s tjm w e škole —
a hle ! šlo to 1u, i také dále m ezi ostatnjmi.
T a k také p o
■wjce giž let školuj i ehrámownj pjsm: m ládeži
wati a w nich gi Cwieiti, —
dávám z p j-
toho welice, v e lic e třeba: giž prwé wpoznam e­
nán]" gednom gsem pro gew il; přeswědčenj ale, gak
mnoho tjm dobrého wznikne,
gak mnoho před­
sudků a powěr se tjm udusj, i gak prawá nábož­
nost při tom prospěge: samo sebau se předestjrá.
Gen wýkladowé ťakowj nebuďte chladně,
ospale, a gako bez citu činěni, aneb snad dokon­
ce učenými wtipnůstkami maštěni.
Mysli, gaké
se we škole wzděláwagj, silných pokrmů ani nepotřebugj, aniž nesnesau,
leč mléka přjgemného
podéy se gim.
Tjmto pak mnjm, že mohu připomenut)' má,
což kapitoly prwnj se týče, skončiti,
mi l z e , o ostatnjm
a že bude
obsahu katechismu, gesto
mnohem gest drsnatěgšj , bohdá , něco stručněgi přednesti.
4. O škodách plynauejch z německého wychowánj české mládeže na našich národnjch, zw lá ště pak wénkowských hlawnjch školách.
Z listů * ) Frant. Slám y.
--------------- T*
L ist I.
Nos praedicamus Christum crucifixum, Judaeis scanda­
lum, gentibus stultitiam. 1 . Cor. 1, 23.
A n sedám, abych ti giž také o swatyni wšeho
uměnj, kterak se w mladistwé srdce našich žá­
ků štěpugej. swé mjněnj napsal, pozdrawnge mne
wečernj slunce swým poslednjm swětlem. Gešte
se za njm djwám; neb těžko ge se strhnauti oku
pramene swětla. — Ptactwo umlká, a dlauzj stjuowé opowjdagj tmě noclehy. T i stjnowé — a
ta tma za nimi, komu gsaúmili, komu wděk? —
Sowám a nočnjm drawcům ; krom těch ale chwátá každý žiwočich ke swé domácj skrýši.
Mně ge ale ta tma se swými stjny také pro­
to nepřigemná, že mi ony stjny na mysl wede,
genž někdy mému trhagjcjmu se oku při posled­
njm zacházenj mého slunce dlauhau tmu wěčnosti ohlašowati budau.
* ) Spisowatel
nasledugjcjch řádků
sepsal několik listů o w y -
chow ánj české mládeže na našich hlawnjch školách.
určeni gsau d o ča s o p is u če s k é h o M useum ;
T y to ,
G edni
g elik ož
gsau předmětem i účelem Časopisu našemu přjbuzněgšj, z d ě lugent tuto s w el. duchow ensťw em , zádagjce gich nestranné­
ho ale i sw ědom itého uw áženj.
I
Křéstanu gest myšlénka na smrt newesel
trudná; a přede může křestan z w o la ti: „Dobrý bog
gsem bogow al; Kristus ge rnůg z i s k i “
Přede
se křestanu we smrtelných tmách krásné gitro
wěčnosti iozednjwá.
Gak hrůzy plným slowem
musj ale smrt tomu býti, komu w té smutné-do­
bě wjra naše tmawé wýhledy na wěčnost negasnj!
O
drahý K ristom ile! mohlo-liž nebe sw
nad náboženstwj wětšjlio dobrodinj poskytnauti?
Gaký to bauřliwý žiwot člowěka takowého, genž
na negistých wlnách pochybnosti sp lýw a ge, nikdež se břehu dopatřiti nemůže !
Gak nesnesitelné parno wysmahuge kosti ono­
ho , gonž při horku wezdegšj bjdy a nedostatku
pod břemenem křiwdy, práce abolestj kráčj,nemage na swé stezce nikdež wětwj, b y ho chládek
o w a n u l!
Upig, p řjteli, blažené praménky, genž
se z náboženstwj na celé žiwé i mrtwé stwrořenj
rozléwagj, a b rz o -li neztratj sama krásná přjroda swé
p ů w a b y ; lidská společnost uhelnj zá­
klad swé bezpečnosti ; pěkná djla umělců swé
křjdelnj měřidlo, ano
swé ogasíiůgjrj slunce?
B rzo -li nezbořj se poslednj chrám do popele a ru­
mu nedáwuo wypálených škol a nemocnic? Kam
se poděge lahoda žiwota ? Co bude bez nábožen­
stwj zákon a každá malá i welka charta národnj ?
Směšná w poli nástraha k odstrašenj zwěře ; ale
giž u wečer gi powalj gelen, a před switánjmzadupá gi zagjc.
Co budau bez něho pewnosti, leč
ohrady buřičů? co m eč, než břitkým nožem w
pěsti silných zbognjků ? Podař j-li se někdy SWčtu náboženstwj z lidj w ypow ědjti, at si to učiiij,
ale zawjrage za ívjm gednau rukau cestu, aí gen
druhau rychle po swých slownjcjch sáhage, z nich
w ýznam y: tvernost, praivdu, swědom j, přjsa.
hu, pokog, bezpečnost, poslušnost, řad, w lá du, p rá w o, ctn ost, n e w in n o s t, m ilosrd en stw j a na sta giných bez milostí wymaže j ně­
hot wšickui tito andélowé půgdau za njjm gnlco
wěrné děti za matkau do wyhnanstwj, a Ijté fú­
rie : podw od, lez, Ijchota, pocblebenstivj, rozbrog, těkavvost, vuzdor, zm atek, zpau ta, new á.
zanost, zbrodeň, vuilnost a u kru ten stivj přestěhugj se w rotách do gegich stanů, a te p rw p o zuá swět koho z lidské společnosti wypowěděl;
pozná, že gest náboženstwj gednotliwému člowěku i celému státu pokladem neyswětěgšjm a do­
brem swrchowaným, a kdokoli swé íiebo cizj štěstj bez něho zakládá, že na pjsku stawj. Nemát
gistě ani neymilostněgšj srdce tolik lásky wsobě,
aby náboženstwj přemilowati, nebo geho záslu­
hy o lidskau blaženost, miluge-li toliko maudře,·
přecenili mohlo.
A přede, kdoby tomu uwěřil, ani nábožen­
stwj naše, tento neystkwělegšj dar nebes, bez ne­
přátel nenj.
Newidjmet sice nyněgšj nepřátely,
aby náboženstwj křestanské mečem a ohněrapronasledowali; ktako w é zbrani djlem geště n e n o hau, djlem gi také pokládagj k s w ý m účelům za
neužitéčnau.
Wůbec se stařj a nowj nepřátelé ná-
Časopis p . K a lo l. D uch. I V . 4 .
6
boženstwj našeho od sebe tak gako wýchqd od
západu lišj. R ozeznáw agj se ucl sebe puivodem,
účelem i zbranj.
Stařj protiwnjci křjže Iírísto-
\va pocházeli z obřjzky, z pohanslwa nebo pozděgi z koránu; neiráwist gegich proti Ježjšowi ply.
nula během přirozeným z upřjmé lásky k gegich
zákonům, modlám a koránu.
K d y b y se kázanj
galilegských rybářů k zákonu a modlám
aspoň
bylo
bylby
mělo, gako
měsjc
křjž pokogně wedlé
ke
hwězdám ,
ilirámu Ládina stát i mohl ;
ano sami žárliwj Aronowci b ylib y nowozákonnj
obet, podlé řádu Melchisedeka, do počtu swých
suchých a mokrých obětj přigali. K d yt p a k g e dni pokogi i wálce, černým i bjlýrn bohům chrá­
my stawěli, a druzj také neysměšněgšj thalmudisty sMogžjšem i proroky porownati umSgj. Ze
wšak náboženstwj naše, wycházegjc nad oblohau
sWěta dušewnjho, kamkoli mezi pohany swým
paprskem zasáhlo, gako slunce hwězdám wšecku
gasnóst,
tak modlám weškeré půwaby a krásu
odgalo, ano i zákon Mogžj.šůw pauhým kwětem
býti oswědčilo, který oprchalí musj, gak mile se
owoce z něho zplod ilo: to rožňjtilo w š e ck y m ilownjky zákona i model proli křestanstwú,
0-
či tmě uwyklé nemohly snášeti tolik gasnosti; ne­
mohly ale také trpě t i , aby gegich od dětinslwj
zamilówané stářjm welebné a smyslům lahodné
náboženstwj tau nowotau do stjnu zašlo.
Giného půwodu gsau nyněgšj protiwnjci ná­
boženstwj.
Nebywše sice riikdý křestané, pochá"*-
zegj předewesměs z líina křeslanstwj. Nenáwist
gegich neplyne z lásky k náboženstwj ginému, ný­
brž z pýchy a z welikého přeceněn] wlastnjho roz­
umu. Rowni dětem dospělým, kterým stařj 10dičowé giž na každém mjstě, krom hřbitowa pře­
káže»], zapomjnagj newděčně na wšecka dobroclinj, gež z náboženstwj zgeweného přigali, niče­
hož leč smrti a záhuby mu nepřegjce. Lišjce se
tak púwodem swým i swé nenáwisti, rozezná­
na gj se geště žiwěgi swým účelem od starých pro tiwnjků křjže.
Tito byli geště gako děti malé,
podwodu a lsti neschopné, nemohauce sobě aui
pom yslili, žeby Bůh člowěka sice stwořiti, ale
sotwa že stwořeného, gako neytwrdšj otčjm, bez
pomoci a bez zgewenj se opustiti mohl. Gegich
srdce chtělo geště milowati i milowáno býti. Pro­
tož bogugjce proti křjži neměli širšjho učelu,le­
da swé zamilowané oltáře uhágili, kterým ta 110wota zpaustau hrozila.
Stál tenkrát gen oltář
proti oltáři a nedalo se nowému wyzdwihnauíi,
aby se starý .pesesid·
Šir.š] účel zarazili sobě nowj protiwnjci na­
šeho náboženstwj.
Gim ge křjž gako obřjzka,
korán gako modla, ano každé zgeWené nábožen­
stwj welikau ohawnostj.
Wšecky oltáře po ce­
lém swětě podwrátiti, gména kněze, chrámu, 0běti u wečné zapomenut] uwésti, totě ten gygantický účel, po němž tito nowj ciklopowe we dne
w noci taužj. T ážeš-li se, c o cht] swětu na smě­
nu podati? odpowjdagj: „Mjsto chrámů zděných
okážeme swětu chrám welebněgšj, gehož siredliau
sama obloha, gehož swjcj slunce g e s t ; zákon, pjsmo a tradicj naliracljme swobodnau w ů lj; oltá­
ře z kamene dosadj ziw é srdce člo w ěka, kdež
rozum, swrchowaný řjditel lidských čin ů , každau hodinau kněžský úřad zastane.“ Powažuggiž,
přjteli můg, člowěka, tak gakým ho v e z p o v ě ­
dnici a w g e h o neustrogené domácnosti
spatřu-
gem, 'gakým ho na wlastnjm srdci sami, kzámutku! shledáwáme , a powěz sám, kde nalézáš w
letopisjch cjrkwe nebezpečněgšjch nepřátel křjž,e? Že se prwé tisjcowé křestanů raděgi upálili
a ljtau zwěřj roztrhati dali, než b y Krista opustiwše modlám se byli klaněli, nediwjm se, weda,
žeby do dnes, gakkoliw časowé gsau wlažnj, na
íisjce křestanů spjš do ohně skákalo, než b y se od
křjže božského wyknpitele k modlám nebo k ohřjzce strhnauti dalo.
Což ge, medle, mrtwá mo­
dla, což ge zákon, proti Synu božjmu, proti Du­
chu swatému ? Clowěk neřád wcházj we směnu,
kde se mu, gestli ne zisku, aspoň rowné za rowné nepodáwá. Toho slařj nepřátelé nešetřjce,
přišli kzalianbenj.
Toho ale šetřj tjm opatrněgi nowj protiwnjci křjže. Což může rozumu bý­
ti přjgenměgšjho, gako wyraziti se z okowů wjry a smělým letem w oborác h swých domněnek
ho ro w ati? K do počna gednau mysliti, sám na so­
bě nezkusil, gak přenerad lidský rozum swau šjgi pode gho w jry k lo n j! A co opět srdci našemu
lahodněgšjho nad úplnau wolnost! Neklopotj obě
srdečné komory člowěka wřelaíi dychliwoslj, gak
by při zákonu: „Z a p ři sebe sám,“ také náklonno­
stem těla pohowět? mohly? A gaké teprw půwabymusj w o čjch šetrného a zlatomilowného swěta
ten chrám naleznauti, gehož střecha žádné spráwy, swjce nižádných wčel, a kněžj nigakého de­
sátku nežádagj! Gislě, píjteli, tato směna, k te rau se člowěk sám mezi bohy stawj, srdcem práwo nepráwo rozeznáwá a wlastnjm rozumem se
rozhřešuge, přewy.šuge každé nebezpečenstwj, kte­
ré od Kaifáše až do Juliána cjrkwi božj hrozilo.
A předc| bych ani toho se nestrašil; ale
zbraně a taktiky nowých protiwnjků Krista se
bogjni.
Gacj nedoukowé a slepci
byli w tom o-
hledu stařj nepřátelé naši proti nyněgšjm? 0 liněm, mečem, ljtau zwěřj, násiljm a saudem snaežili se, nebožata ! modly swé uhágiti a křestany
k nim přilauditi.
Utěšený to způsob k zjskánj
lásky a důwěrnosti! —
A koho pronásledovali
stařj? snad náboženstwjKristowo? N ik o liw ! T o ­
liko geho wyznawače.
Slepau wášnj roznjcenj
ráželi gen owoce se stromu, nemohauce
tibráni-
ti, aby strom w kořenech nedotknuty, w k oře ne­
porušený, dle swé prjrody, tjm hogněgsj urodau
letos se neobtjžil, čjm wjce wlků a planých sně—
tek wloni se mu bylo zoráželo.
T o gsau n o w ě g š j nepřátelé křjže ginj mistři.
Zna^jce se do lidského srdce, wědj dobře,
gak
welice se každému násilj proliwj, a ge za bezpeč­
né znamenj lže pokládá.
Pročež nikoho mezi ni­
mi nenagdeš, genžby proti náboženstwj zbraně
u mečjřů hledal, nebo se domýšlel, žeby se kamenjm uházeli a w ohni upálili dalo; dokoná pak
wyzuawačům ani zlým slowem ubljžiti, ani wlasern hnauli nechtj. aegich zbraň gest duchown j
a toliko k náboženstwj, ne pak k geho wyznawačům namjřená. W ywrátjme-li strom, ta k zn jg e gich heslo, nikdo podnjm chladu wjce hledati ne­
bude ; odháněgjce pak
toliko pocestné z geho
stjnu, sotwa gich deset zapudjme, giž se dwadcet
giných w horku pod geho wětwe potěsná.
Kde
studna a kde žjzeň, tam se w ody neubránj.
I
studna se zaházeti i žjzeň uhasili m usj. Proto no­
wj nepřátelé zgeweného náboženstwj, podwracugjee gednák w.šecky základy nábožné, nepomjgegj
z druhé strany žjzni po něm, či lépe každému poci­
tu o geho potřebě wšemožnau opatrnoslj nadchá­
zeli.
Aby křestanstwo žádného podezřen j w ne
nekladlo, oblékagj se gako křestané, chodj bez
mála gako křestané, ano i w ře č i máš co pozorow a t i , aby ge od křestanů rozeznal.
Rozpráwěgjt o Kristu s uctiwostj, welebj geho maudrost
i ctnosti; ale i z těch neypěkněgšjch slow newywedeš sobe wznešeněgšjho o něm ponětj, než že
byl synem Marie, plodem člowěka, a — gim po­
dobným mudrcem, kterýby za našich dnů, nemage potřeby předsudků židowských wjce Setři-—
ti, swau maudrostj gistě welikého stupně
dosáhl. —
sláwy
Ani náboženstwj geho zřegmě něha-
nj, anobrž wyznáwagj swědomitě, žej njm mno­
ho dobrého ňa s.wěl$ se rozšjřilo, srownáwagjce ge
spohanstwjm wsech barew , a uwažugjce podiwnau nestrannost], co se gedujm i druhým zlé­
ho a dobrého na swětě způsobilo, gsau také sto
wyřknauti, že křestanstwj předce lepšj gest než
pohanstwj. Než opětnewyplyne z celé gegich cbwály žádný pňtah o božském půwodu našeho nábo­
ženstwj, leč to, že pauhým lc.senjm, které se po
wystawěnj domu z b o ř i li , a tak dobře gako po­
hanstwj do řjše hrobů přestěhowati musj.
Bogúgjce wtipem neyostřegšjm, wýmluwnostj swodnau a rozumowánjm neodolatelným uwáděgj br­
zo ten brzo zas Onen článek zgeweného nábo­
ženstwj w posm ěch, an se zatjm o giný článek
horliwě ugjmagj,
odpowjdal.
gakoby wšem potřebám duše
Negednau wrátjce se k poraženému
článku zas geg zdwihagj, ze špjny cjd j, a wšeligak zastáwagj, aby opět tomu , o který se prwé
zasazowali, smrtelnau ránu zasadili, kdy se toho
od nich, gako od domnělých přátel, neyméně na­
dál.
Neygedowatěgšj ale základy, kterými kaž­
dé zgewené náboženstwj podwrátiti se wynasnažugj, nemohu zde zam lčeti, ač se wjc, než žá­
dám, Sjřjm.
Přede wšjm twrdj, že nenj žádné_
ho zgeweného náboženstwj potřebj; an rozum
sám dostacuge, Člowěka k te
dokonalosti do-
ivesti, gakékoliw dle swé přjrody dosjci
že.
mů­
Hágj swau sadu i z wlasínostj božjch, gak se
rozumem poznáwagj, i také zděgopisů
lidských
pokroků a bludů, okazugjce chlubně na nyněgšj
wek, wněmž, prý, tolik newěry a nezuabožstwj
se nalézá, než za wěků minulých, kde podlé sgednoceného swědectwj historiků wjra w zgewené
náboženstwj tau neymenšj pochybnůstkau nalrhowáua nebyla. Za tauž přjčináu uw áděgj za
druhé w pochybnost samu m ožnost něgakcho
zgeivenj od Boha, nemagjce za giné, než že člowěk ani toho smyslu nemá, kterým by se k Bo­
hu a Bůh k němu pro nepostředečué zdělowánj
božj wůle odnášeti m o h l; aniž také, k d y b y gaké
zgewenj možné bylo, geho prawost a gistotu od
bludu a podwodu rozeznati umj.
Protož wyhlašugj wšecky duchem božjm
nadšené muže manjm za podwodnjky nebo za podwedené.
Ač pak po těchto dwau zásadách ničehož
,se wjce k wywrácenj zgeweného náboženstwj nedostáwá, n elitu g j přede n o v u jp r o tiw n jc i křjze
snahy ani, p rá ce, aby také w jru historickau
w skutečnost božjho zgewenj zničili.
T u d jž se -
stawugj brzo domnělé odpory w ewangelickém
učenj a děgopisu tak mistrně, že gedno druhému
odpjrá, a sami wywolenj božj (by gednak možno
bylo) o wjru b y připraweni b y l i ; brzo ale, postawiwše se na wznešené stanowiště swětobčanstwj (kosmopolitismu), widj w rodině Adamowé
na tisjce Vpřepodiwných w ě r, z kterých geílna
druhé odporuge, gedna druhau kaceřuge,a přede
sobě každá půwod z Boha a prawdiwosl
osobj.
„Nic,” doldádagj, „nenj gistěgšjho, gako to, že w
Bohu odporu nenj; a pročež ani w geho zgewenj od­
poru býti nemůže. An pák w těchto wěráchwšudy z odporu na odpor padáme , gest patrno, že
ani 'gedna z nich z Boba bezpostředně nepošla ;
gelikož se b ez rauhánj o Bohu pomyslili nedá,
žeby,
gsa otcem
%všech l i d j , gednomu toliko
národu , w gednom kautě swěta se zgewil, a mi­
liony druhých země synů we tmě a bludu tápali
,by dopustil.<£
An tak nyněg.šj protiwnjci křjže z gedné stra­
ny potřebu i možnost zgewenj božjho upjragj,
geho děgoprawnau skutečnost za přelud, z a p o wěry a klam w spisjch i na besedách wzdělanců
směle wyhlašugj; přewrhugj z druhé strany slowem i přjldady každý ušlechtilý mraw a wšecky
řá d y, kterými se žádosti awášně lidské na uzdě
držely, zgednáw agjce si tjm iv srdci člow eka
nepřem ožitelného podpůrce a spoluhogow njkci p roti zgew éném ú náboženstw j.
Ctnosti, ge-
gichž nebeské wnady naši otcowé ani dosti spa­
nilými barwami doljčiti nemohli, potahugj se na­
pořád před saudnau stolici rozum u, a neypřjsněgšjmu wyšetřowánj podrobené, kladause w
otázku, zdaž gsau tauženj a lidského milo.wánj
hod ny?
zdaž negsau okolnosti, w kterých od
nich ustaupiti netoliko wolno, nýbrž i slušno ? Neprawosti obecnau oškliwost budjcj nacházegj h á gitele i omluwy. A gako gsme prw éw jru zwlášt
na kořeně a w duši mrtwenau býti spatřili, tak
opět mrawnost na základě
se wywracj.
T obě
přjteli, znagjcjmu se do plodin nowěgšj maudrořti nenapjši z té strany nic nowého anepowědomého; ale k našim dobrým otcům, genž před
padesáti gen léty zesnuli , kdyby možno bylo
m luw iti, ti by se wěci ze swěta docela giného
slyšeti domnjwali, gestli bych gim řekl, že se
nynj p okoře, gindy za matku ctnostj pokládané,
wsecka cena ušlechtilosti odgjmá. Toliko za p o wahu ujzkých d u šj, neznagjcjch se do wznešené
důstognosti člow ěcké, wyhlašuge se tato božská
ctnost; na proti tomu mluwj se o weliké potřebř,
aby každý člowěk, swau welikau hodnost uznáwage, směle k Bohu se postawiw wyřknauti mohl :
. , T y i gá gsm e občané gedné m ra w n j řjše, gednom u m raw njm u zákojiu podrobeni.^
Tauž
měrau drž) se stydliwost panenská pauze za znamenj powěrčiwjého, klášterujho wychowánj, (a
gakau w ý z n a m : klášlernj teď myšlénku budj, ko ­
muž neznámo?) smělost ale a w.šetečnost ano ne­
stydatost wilná docházj ochrauy , wýmluw, ba i
podpor , gsauc za uměnj wyhlášena, kterým se
žiwot sladj.
I poslušnost , která gindy wšecky
řády we státu i w cjrkwi zdržowala, padla w klat­
b u . tak že gsme nedáwno za neposlušnost o b ­
čanské koruny rozdělowati, a gj „r ek o w n j myslju nazjwati spatřili.
Giž to zagisté tak daleko
přiwedli nowěgšj nepřátelé náboženstwj, že otáz­
ku Pilátowu: ,,Co gest pra w d a ?“ také k tomu :
co gest dobré? obracj, magjce za to, že ničeho
nenj, coby samo w sobě d o b rý m , slušným a spra-
■wedliwým I>ylo.
„ K d o , prý, mezi Arabylaupež
položj za zlé ? kdo panictwj, gednoženstwj mezi
Turky za dobré ? “
A b y pak wjtězstwj stálého sobě ubezpečili,
newywracegj pewnosti a twrze křestanů, nepálj
gegich pjsemnj umluwy, ba ani kněžj tolikéž nepronasledugj, gako stařj wyhnanstwjm a mukami;
ale swrchowaným posměchem, pomluwami, ctiutrhánjm w t a k hlabokau potupu a opowrženjge
sv rh u g j, že slowa i oděw žalářnjch wěznů hned­
le wětšj wáhu a důwěrnost zbudj, než řeč a oděw
kněžský.
Nemysli p a k , žeby toliko na katoli­
cké kněžstwo dotjrali, tot ge arci w gegich očjch
neywětšj nenáwisti h o d n o , a naň se až potud
siřely gedem neyostřeg.šjm nakalené metagj; pro­
to! se žádnému kněžstwu zgeweného náboženstwj
geště amnestie nepodepsala.
Daleko za zg ew e-
ným nábožeustwjm ležj hlawnj záměr našich ne­
přátel , a kdokoli před njm sťogj, buď že se giž
knězem, pastorem, rabjnem nebo ulemau nazjw á , překážj gim a musj s cesty.
W obecném lidu se oWšem podobné nauky tak
zhustí? nerozšjřily; ale za tq se mezi sta w yw zd ělanými den ke dni hlasitěgi i smělegi zdom ácňug j, a gen málo pozornosti třeba , uhljdáš, že gim
i do lidu sprostého připrawuge se cesta.
Co zna­
mená ta přepiatá snášeliwost, která i mezi lidem
pokřiktige, že se brána nebes židům i pohanům
tak ráda gako křestanům otw jrá?
Co působj za
diwy ta gedinká průpow ěď mezi lidem , žen á bo-
ženstwj gen pro sprostý lid gest wymysle 110 ? Gakélio potwrzenj nalézá taž průpowědw srdci sprosté­
ho člow ěka, když wstaupiw do přjbytku swého
předstaweného, podiwná města a geště podiwněgšj zrcadla na stěnách spatřuge, obraz ale ulcřižowaného nadarmo okem swým hledá, nebo když
stjmže předstaweným na poli i na lauce , w ho­
stině i w kanceláři, ne pak w kostele, leč ku
pohoršenj se potkáwá? — Ale ku podmaněn]
obecnjho lid u , gak mile stawowé wzdélanj do
newěry zasnowáni budau, wědj naši nepřátelé
kratšj a bezpečněgšj cestu, než gest dlauhé wywracowánj náboženských prawd.
Oč se srdce zasa-
dj, proti tomu se hlawa nikdy dlauho uerozpakuge. Gen tři kauzeJná slowa : „ štola a desátky
se zru šj“ potřebugj w yřkn au ti, gen Vid z posluš­
n osti wywázati, a spatřjš, přjteli! s hrozným úžasem, gak se i l i d , ta až potud tichá woda
s gelcotem přes swé břehy rozlige, a náboženstwj
zgewené, aspoň na čas, gako swého nepřjtele \v
nenáwist wezrne.
Co mám, p řjteli, geště p ř id a li, aby se dotw rd ilo , že cjrkew božj nikdý geště s nebezpečenstwjtn tak strašným’nezápasila, gako loto gest:1
Mám okázati geště na mračna, genž se uw ýchodu i na západu proti řádům stát njm i cjrkewnjm
stáhla, a giž , pohřjchu! swé hromy také do
zemj našich neybližšjch sausedů na západu sypagjp
Mám ti uwáděti wýtahy z řečj některých
sněmowen, nebo na gegich Časopisy, a giné knihy
okázali , w kterých se směle tw rd j, že krom
rozumu nenj božstvvj, kteréby se člowěku kdy
zgewiti chtělo ? W.šeho toho ani slowem nedo­
tknu ; gelikož wěc zbytečná gest, tam na opada­
lý kwět okazowati, kde owoce dost hlasitě geho
skutečnost dowozuge.
Dost zagisté z uwedených
řádků wyplýwá giž důkazů, že se na lodj K ristowu strašněgšj nebezpeČenstwj w alj, než s kterým
geště kdy zápasila. Negsau to sice w l n y , kte réby se wrchem do lodj přeljwati hrozily; ný­
brž gsau to wody ticbé a k w jru tábnau,wněmžby loď is p la w c i se pohřjžila; k skalinám plynau,
na nichžby se podlaha lodičky zespod rozrazila.
Pochybowati ale o konečném wjtězstwj cjr­
kwe , nebylo b y nic giného, než wlastnj newěria
wyzrazow7a t i ; a newěry chránj Bůh (zaČež mu
neskonalý djk skládám) i twé i mé srd c e : ale čekati snebe diwů nowýčh', aby prst božj swé d jlo zázračně h á g il, nezdá se mi wzdálené od p o kausenj Boha.
Bůh pomáhá weždy gen těm rád,
kteřj si pomáhagj sa m i; a pomoc geho až podnes
chodj po cestách přirozených neyraděgi.
d y , které k swému djlu powolal,
T i te­
zdwogenau
silau o zachowánj náboženstwj proli geho nepřá­
telům zasazowatise musj. Neprospěge wšak wjce
pálenj knih, klatba nebo křižácké boge wěci do­
bré ; nýbrž tauž zbranj, kterau nepřátelé zgewe.ného náboženstwj
cjrkew podwrátiti c h tj, tauž
sami poraženi buďte.
Geli wšak swrchowaná po­
třeba , aby muži nad giné oswjcenj w každém ga-
zyku sofistické mudrowánj našich nepřátel celau
silau poráželi, která gen při prawclě státi může :
nesmj se z druhé strany zapomjnati , že se tak
zgewenému náboženstwj gen půl a snad ani půl
služby neprokáže. Bogow ati, nepřjlele poráže­
li, gest potřebné, ano weliké a slawné zlé. Wálka se wůbec gen pokogi k wůli wede.
Kdo po-
kogzged ná; kdo ho ubezpečj pewně; kdo uepřjteli každau cestu do wlasti napřed uhradj: ten
si zjská slawněgšj o wlast zásluhy , než kdo nepřjtele byl gen porazil. Tak, drahý Kristomile,
saudjm gá i strany náboženstwj.
Get třeba, aby
se perem i hlasem mocně proti nepřátelským úto­
kům hágilo; ale wětšj zagisté služba se mu pro­
káže, když do srdce wěřjcjho lidu se w chrámě i
we škole tak pewně wštjpj, tak hluboko zasadj,
že newěřjcjm giž napřed chut zacházj, wálku pro­
ti němu zdwihnauti.
W lo ž j-li se náboženstwj
mládeži sw ětle, a pokud to při geho hlubokých
tagenstwjch možno, srozumitelně hned do gegich útlýchsrdcj, a rostauc snj stegným směrem u wzdě­
lá nj dušewnjch i tělesných mocj bude-li bedliwě
rozněcowáno, a w š e h o , cokoliw b y geho rozkwětu škoditi mohlo, šetrně chráněno, nadarmo
budau se zdwihati wšeckymoci temnosti na geho
zkázu.
Nebot prawda má wnady neodolatelné do
sebe ; gen kdo gi newiděl, nepogal a nezná, nebo
gen na půl poznal, může gj odpjrati : komu swau
nebeskau twář odhalila, toho gistě ani ostrost me­
če neodlaučj od nj.
O škodách z nSrn. wychowánj česke mládeže. 575
Ale gešlě gednau p ra w jm , giž u neyútlegši
mládeže musj se náboženstwj wraucnostj žiwau
wštěpowati. Iídykoliw srdce sladkého citu lásky
schopno bý ti počjná, tenkrát také k milowánj
Boha odnášeti se m ůže; kdykoliw slowu swého
otce wěřiti počjná , tu též slowa nebeského otce
wěrau pochopj. A dokud srdce roste, dokud d u ­
še mladistwá swé známosti rozšiřuge , dotud ne­
smj ani náboženské wžděláwánj zanedbáno nebo
protrhowáno býti. Weta po náboženstwj, sh ledá-li dorůstagjcj mladjk některým rokem, že mu
giž tak gasně neswjtj , gako w domě otcowskéni,
že w geho srdci tak blahého te p la , gako gindy,
nerozljwá, nebo že se před geho očima do tm awélio raucha zahahige. Od té doby počne naň
mládež gako na dětinskau hračku pohljžeti — a
zapomjuati.
Au gsem t u t o ,. přjteli, wěrně w ygádřil, gak
weliké nebezpečenstwj zgewenému náboženstwj
hrozj; an gsem aspoň několika slowy nawrhnul,
gaká po třeba nás nabjzj o náboženské wzdělánj
mládeže wŠj silau se ugjmáti, gelikož nepřátelé
našizwlášt mládež sw ádětiusilug j: dowoljš, abych
cokoliw se u wlasti w náboženském wzdělánj dě-^
g e , do přjštjch listů odložiw , řádky tyto s tjm
ubezpečenjm zawřel , že gen prawé blaženosti
swých mladých kraganů žádostiw , pera k listům
těmto pozdw ihl
T wůg
wěrný přjtel.
L i s t II.
Nunquam legistis , quia ex ore lactantium et infantium
p erfecisti laudem. JMath. 21, 17.
D rahý Kristomile !
Znage twau ohniwau lásku k náboženstwj Ježjšowu mohu sobě snadno pom ysliti, že tu můg
poslednj list zarmautil. „M ožno-liuw ěřiti, tak asi
zaúpěla duše twá, aby takowé náboženstwj, kte­
rému swět za wšecku swau nynžgšj blaženost, za
swá práwa i zwolnost, za swé uměnj a maudrost,
ano i za swé lepšj politické zřjzenj, a zaehowánj wšelio pěkného, co kdy před křestanstwem na
swětě bylo, gedině děkowati musj, tak twrdé protiwnjky mezi samými křestany naleznauli mohlo?
Geště-li dost zkaušeno a stjháuo n eby lo, že i w
těchto uow ých Časjch na ohniwau průbu se* beř e ? “ A přede nesměl gsem ušetřili tw ého zámutku, ač předzwjdauého, chtěl—li gsem z druhé síra­
ny dokázali, že w žádném wěku tak nutná potře­
b a na úřad apoštolský tak nedoléhala, o nábo­
ženské wychowánj mládeže wětšj horliwostj se ugjmati, gako za dnů těchto.
Ale newolal giž
K ristu s: „Nechte maličkých ke m n ě p řig jti?» Ne­
nj to we swětě dáwno rozho dnu to, že se žádná
nauka dřjw důldadněgi a wřelegi mládeži do srd­
ce wštjpiti nemá, gako náboženstwj ? Nenalezl sám
Rousseau, smeyšlege w sw é m Emilu ginák, brzo
sprawedliwé \yywrácenj swého škodliwého zámy­
slu ? Nuže šetřmež giž bedliwu co se w našj wlastis
la ni o neydůležitěg s j ňaukau stáwá, a gak se mlá­
dež česká pro ti tomuto hrozjcjmu iiebezpečenstwj i zas proti nezřjzeným pucliim wlastnjho srd­
ce hradj.
Wděčně sice uznáwám, že školuj naši
zákonowé na zwedenj náboženské neypřjshegi
dotjragj, gakož na wěc, kteráž člowěka we atšcíikých změnách žiwota bezpečně p r o w á d j, aniž
mu kdy zcela klesnauti dopauštj.
Náboženské
nauce gest neywětšj počet hodin wykázán ; n á b o ­
ženstwj má swé neypowolaněgšj učitele a na p ro ­
spěch w té nauce bére se u wyswědčenj práwem
neywětšj ohled. Než, kýž by možno bylo neřjci,
že wrtéto přediiležilé nauce práwě to neštastné tlačenj na německau řeč wšecku prozřetedlnost ná­
božné wlády a gegj spasitelné přjkazy na zmar
uw ádj! Ach, Kristomile ! T u práwě wlast drahá,
rozhaliwŠi swá ňádra , a okazugjc ksrdci, W olá ,,Zde má bolest neyw ětšj!“ O přigde-li lékař dost
maudrý a d o b rý iimjrniti gegj bolesti?
—
W1crocine giž do neypředněgšj lidské spo­
lečnosti našich měst — kde hlawnj školy*), —
totiž mezi rodiče a djtky.
„Zegtra se počne
skola“ — tak slyšjme otce mluwiti; genž se toho
buď z uáwěštj na domě nárožujm přilepeného, ne­
bo zu w ed en éh o giž dle zákona p o řádku , anebo
z kostelnjho oíilášenj dowěděl. — T o b ěW o g ťjšku, (nebo spjše Engelberte, Adolfjčkn) pět let giž
*) Snad dokonce bez připrawitgjcjch skol triwiálnjch.'c.iti 'farujeli, aneb kde prw nj třjda oněch tyto giž doplňuge.
Časopis p . K a to !· D uch. IV . 4 ,
7
minulo, musjš tedy do nj.“ Djlě swoluge s rad o s tj; widjt swé o něco staršj druhy wesmě.š tau
cestau k r á č e ti; učitelem se mu wjc nehrqzjwá,
a zwědawost ri gistý pocit o wět.šj platnosti, kte­
rá už tau cestau nabude, malugj mu školu barwau
růžowau.
. Až po tud se mluwilo na djtě pauze česky;
nebot otec i matka w Českých m ě stech , byt ta­
ké německy uměli, byt té řeči w besedách a na ho­
stinách wůbec u žjw ali, doma přede, gelikož gim
čeština p řirozéněgšj, k wygádřenj srdečnosti och otněgšj, gen gazyka Cechům nárpdnjho potřebugj. Auo i uěmectj rodičowé českých měst
dáwagj na děti, aby wjce řečj poznaly, mluwiti če­
sky. W g az y k u českém wygádřowalo djtě až po­
tud wšeclcy swé city srd e č n é ; w něm poneyprw swé bolesti a žalosti g e w it i, Boha nazjvati
a k němu swé krataunké modlitby konati se nauči­
lo. Rjkalo se m u : „Když se modljš, musjš na Pána
Boha m yslili; prosjc aneb děkugjc za chleb, a
cokoli s milým Pánem Bohem mluwjš, třebat, abys
naň a na to co žádáš, pěkně myslilo ; nebot Pán
Bůh má w oškliwosti m o d litb u , o které srdce a
duše nic newj.“
T ak zwedené djtě wstupuge do školy, nesauc w sobě tolik zwědawosti, co se do geho dj~
těcj mysli wegde. Ale sotwa že tam wkročilo,
počjná se mu wšeeko w ginem swětle okazowati. Wykazuge se mu mjsto k sezenj —* dá se znamenj —· nastane ticho ■
— pan učitel otwjrá usta
— a w e c e : ,,Ζιιηι Gebet.“ W eškerá škola w stá\vá , kleká — gak kde učitel co za hodněgšj
uznal. Náš nowáček se s podiwenjm ohljžf, a
—■ wstáwá — kleká také; widj swé druhy zna­
menali se křjžem, spěchá swau ručinkau též, aby
ge dohonil. A teď počnau promjchanj hlasowé
spolužáků z čerstwa, z dlauha , tiše, hlasitě, zp ěwně, gak totiž móda a chut kde tiw edla, něco
šweholili, z čehož mu ani gedna slabika , wygnja
důrazné „Amen“ známa nenj. T rw á to několik
d n j, než se náš nowáček opautá, — a počne ta­
ké hlaholeni swým přizw ukow ati — a když špa­
ček často předřjkáwaná slowa konečně w yhláskuge , muselby náš Český žáček welmi nečeský gaz y k m jti, aby dt) roka swůg „Vater unser“ pořj kati neum ěl, a wida p ř i to m , že se před a po
takowéra řjkánj křjž d ě lá , což swé rodiče před
modiitbau a po modlitbě také děláwati w id j,w y swětlj sobě snadno, že to m odlitba gest, gjžto se tu
hned prakticky u čj.— Do školy c h o d j, aby prawé
odneprawélio rozeznal. I w-jt te d y , co ge praw á
modlitba ; wj mnoho-li wáhy magj do se slowa,
která mu rodiče geho o modlitbě do srdce w kládali ! —
Nynj počjnagj školuj práce, týkagjce se p a u ­
ze liternjch zuámostj. M noho-li w nich prospjwati může , powědělo se ginde. Ale teď dochazj také na hodinu náboženstwj určenau. Pán, gemuž náš nowáček giž dřjw na potkánj ruku Ijbáwal, a genž přjwětiwým pohledem, n e b o i s l o Vf v?
wera geho sobe důwěru zjskal, wcházj do škol­
il) swětnice.
I raduge se, an daufá, aspoň z ge­
ho řečj něčemu se naučili a za dlauhau chw jliw
předešlém mučitelném sezenj náhradu wzjli. Než
ubohý duchownj s německým katechismem w ruce,
sewřen spolu zákonem a nemaudrým očekáwánjm
rodičů, aby gich djtky p ři zkaušenj hbitě po ně­
mečku odpOwjdaly, sotwa na ;ně laskawě pohljdne,
klade uesrozumitedlné gim otázky — w cizj, gim
neznámé mluwě, cokoli také rozum a srdce o
marnosti geho práce namjtá, a zpamětné cwičenj w katechismu maléni německy ukládá, neclitěge p ři zkaušenj se sw ým ižáky za učitelem zůsta­
li.
Christofile ! kolik kragjčků chleba zanese,
kolik střew jčků, ljstků a slabikářů ro ztrhá náš
ž á č e k , než se takowým způsobem geu něco po
paměti odpowědjti naučj ? Gest to pokrm dětem,
dle apoštolské rady, zážiw ný? Gest to óno mlé­
k o , gaké dal sw. Pawel K orintským (giž dospě­
lým) ku pitj , dokud silného pokrm u nemohli
snésti? B yl-liby Kristus, sw. Pawel anebo mi­
láček geho Jan, žádagjee naše české maličké u
sebe m jti, anebo ge osobně nawštjwiti, také německau řečj na ně mluwili? — A nemáme m yse
kuěžj přeci každým gednánjm na to ohlédnauti:
Co, a gak b y w takowé přjpadnosli Kristus a geho
sw. Apoštolowé byli gednali? R ozum jm e, lak
gednagjoe, Krist o wě žádosti: Nechte maličkých
přigjti ke m n ě ? Zdaž spjše mezi Krista a malič­
ké nestawjme nepřestupitelné h rad b y ? Zdaž spjše
Krista nezahalugem , aby cliijce k N ěm u , nepo­
znali Geg, widauce, newiděli Geg, a slyšíce hlas
Geho , neslyšeli ? Nemá náboženstwj, gsau cčlowěku za průwodce od kolébky až lc hrobu urče­
no, geho óčjin gasně, nohaum bezpečně, a tudy,ž
zřetelně i wraucně wstjpeno b ý ti? —
Ale nesmjrná wěci důležitost ukládá mi za
povinnost' jo té wěci něco hlauběgi pogednati.
Nábožeu stiv.j ge'st, g a k k o li w n e y w ý š potřebná,
a w š a k dětem přede i w m at er ské m g a z y k u wel7i i těžká a z a tm ě lá nauka. Býwát katecheta, sebe
wýborněgsj, užjwage řeči pauze materské, gistě
welnii spokogea,nabuda přeswědčenj, že dwě tř e tiuy geho žáků předepsanau část w gednomroce
náležité pochopily. T o ginák býti nemůže ; n e1)01 náboženstwj se ob jrá, dle swé přirozenosti,
samými metafysickými či nadpřirozenými ρ ο ní! jmi. K těm gest ale duše giž na myšlenj u wyklé a přemjtánj schopné třeba, čehož se u dě­
ti , p ro roztržitost gegich wěku přirozenan, w elmi pořjdku nacházj. Nemůže-Ii se dospělý člo­
wěk bez těžkosti k Bohu p ozd w ih n au ti, gakž
toho na djtěti žádati můžem, — na djtěti, gehož
čitelnost bez pořádku gen toho, co kde Ietj, z p jwá a chřestj, sobě wšjmá? Gakž to o Bohu bez
těžkosti má m y s lili, genž ani do oka, ani do ucha
nepadá ? Gakých ale — swrchowaný Bože ! tu
leprw těžkostj, když se náboženstwj — toto oku
lidskému samo sebau tagemné swětlo — gešte
přes to do swjtilny z černého, neprohledného skla
I
·· .·
·
582
.
,
·
-
ťogednánj
zawjrá ? Gakž tu geho swětlo pochopj ? Držjme
se w to m našeho božského w y k u p ite le, genž zap o w jd á , swětla pod. kbelec staw ěti? genž swé
náboženstwj rowná městu na wrchu w y sta v e ­
né mu a založenému a ze wšad s p a lite ln é m u ? A
o té wěci musj se te p rw psáti ! I nemůžem tedy
powažugjce tu těžkost náboženstwj za giné mjti,
než že zákon školuj, genž úplnému wyuČenj ná­
boženstwj šest let wyměřuge, welmi m audrýgest;
ale nenj-li potřebj mezi českými dětmi něme­
cky cwicenými, a mezi pauze německými swau
wlastnj řečj u čen ý m i, rozdjlu činiti, a oněm wjce
geště let k učenj uděliti? —
Hlawně pak rozpadá náboženská nauka w ná­
boženstwj wěroučné a mrawoučné. Arcit se má
rozdjlu toho gen w knihách šetřili, a nikdý vr
žiwotě. Galowé bude gistě náboženstwj wěroučné , negsauc spogeno s náboženstwjm mrawoucn ý m , gako strom kustolistý nežena k owoci)
gako slunce zimuj, genž swjtj a nehřege : ale bez
skumného náboženstwj dobrých mra wů daufati,gest
oprawdu tak marné, gako ode stromu bez koře­
ne a bez kw ětu owoce čekati. li d o nám wěrouČné náboženstwj do srdce wštjpj, ten nás mrawům nenaučj nikdý; a kdokoli zemdlj a zkalj
naši wjru, poskwrnil a porušil tjm samýin také
naše mrawy. Z wjry berau mrawy swé neymocněgšj podpory i pohnutky, a pro mrawy se opět
wjra pokládá; wespogenj swjtj ah řeg j o b ě :ro z pog ené, aneb ogedněné nedagj swětla, odeprau
tepla. Neprawjmt nic uowého , a tedy také nic
do pochybnosti sw o dn ého !
Ale ani w to m , drahý Kristomile, newegdem
w o d p o r, ř e k n u - l i , že se pew né staweňi gen na
pewnénv základu stawěti dá, — nebo ginými slo­
v y : gen n a ga sném a zře telném učenj w j r y
možno z a l a í i t i s wě tl é a bezpečné učenj m r a ivu. Bude-.li učenj wjry matné a negisté, as gako spořj paprskowé , gež měsjček nocuj dobau
skrz husté mraky na stézku opozdilého pautujka
tra u s j: i budet také učenj mrawů matné a negisté.
Při matném wšak a negasném pochopenj w ěrouČného, a tudjž i mrawoucného náboženstwj na­
stane gistá polowicatost nábožného zwedenj. A
nad tu nenj člověku nic škodněgšjho. Skrze ni,
gako to přiw řeným i toliko dweřmi — wlaudj se do
geho h la v y i p o v ěra i uewěra. Lépet bez d v e řj; tak se nedá člo v ěk aspoň na twrdé s p a n j!
A práw ě do tohoto neynebezpečnegšjho stawu polowričatosti w nábožných známostech gest
mládež naše na tak zřjzených školách wedena.
T ři léta gj ugdau, an se sotwa čtrnj a pjsmu me­
chanicky naučj, a mezi tjm nenabýwá h la v a žá­
dných nowých, aspoň žádných světlých p o n ě tj: ale
za to srdce giž pustne, giž pauštj neštípne wlky,
před metlauge p o k rý w agjc, a mnohá w pozdnjch
létech až k hrozné wýšce zrostlá n epravost, v těch
”iž létech wtraušená, -proto gen tak bugně a h lu ­
boko rozkóřeniti se mohla, že nic gegjho rozm noženj netěsnalo. W ždyt sobě geště wzpomjuáš na
prwnj léta, která gsme w B * s , magjce se něme­
cky učili, stráwili. Nebylo prw njch dw adcetm ěsjců celé na.sc nábožné učenj paulié pamatowánj ? A přede byli naši wrstewnjci pauzj Němci,
nemluwjce na nás ginák než německy. Gakte ale
zcela ginák w p á d u našem, kdežto djtky wyšedše
ze školy na ulici i doma opět samé Cechy potk á w a g j! .
Přede gsme byli w létech přenij tánj bližšjcli ;
p řede byli gsme k studijní zwlášt obráni ; a dřjw
giž náboženslwj w g azy k u materském tak wyučeni, gak tomu tehdegšj, arcit ne pilné příliš nawštewowánj katechety w domáej škole powolowalo, — neřku, že nás mocněgšj pohnutky k u čenj doháněly, než wůbec 11a neywětšj počet na­
šich žáků působili mohau.
Nemůžem-li tedy
směle twrditi, že se u nich p r w n j tri. léta zce­
la, a to s neriaJiraditelnau škodau s t r a n y ná­
božného ziuedenj n a vvéky trat.j ? — A kolik
se přednášj w těchto létech spasitelných prawd,
kterýchž katecheta w.budaucjch létech , giž gako
známých, gen powrchně dotýká , chwátage kwykládánj prawd, kteréž prwé pro útlý wěk za nezážiwné powažowal. A rozuměgj giž w těchto létech
žáci wesměš geho wýkladům ? .íljdcj — gen lilawy wýborné. Střednj část, ta welečetná, z kte­
réž škola wlastně sestáwá, a na njž země pánu
i cjrkwi neywjce záležj
z nawyklé giž nepo­
zornosti a djlem z nedostatku gazyka německé­
ho, gen něco powrchné p o c h y lj; prawda ale a ga-
dro pro ni ztraceno. Neznagjc pocátečnjcli p ra v d ,
nedostawši dřjw zážiwného mléka, nenj také s to
stráwiti pokrm u twrdšjlio , gj šjřegi n ev yklád a­
ného.
Nedey se, Kristomile, šálili veřegným i zkauškami. G in á kt gest nábo že nst wj — Či spjše slow ů m n á b o ž n ý m — se n au čit i a geodřjkciti, a
gindk zase n áb ož en stw j sobě w k r e w a wlast_
nost o b r á t i t i , podlé celé geho ceny t v á ž i t i , a
o ně se ta k o w in a u ti , gako břeětan o s w a u žerď,
aby gako tu k a ž d ý Ijstecek, buď se z d ál oku z
pozdálj o r ň z n ě n , přede při bližšjm ďopatřénj w i d j se spogen b ý t i s některau břečťanu
h alá zk aii : tak též naše g edn án j, celé obcovuánj a k a ž d ý krok putah a spogenost s t j m keřem
w i n n ý m mělo, gehož rato le st i gsme. Býwage u
weřegných zkaušek slýcháš naše žáčky — chyba
twrdého wyslovenj .— owšem dost hbitě odpo w jd ati: ale newidiš-li, že se \v ty dny obyčegně
gen takowé částky kw y ptáw ánj objragj, genž se
flřjv neyhustěgi o p a k o v a ly ; že i přes to ne g eden z těch p řip rav e n ý ch či nastrogených žáků,
gsa některau otázkau katechety oklamán, a drže
gi za známé heslo, zcela opáčnan od pov ěď dá­
v á ? — Ale gdi k nim w den nezkušebný, obal
otázku v neznáměgšj s l o v a ; žádey účet z částí
nezkaušené; popros o vyložen] v český smysl;
dey si v ě c v y s v ě t l i l i přjkladem z žiwota obec­
ného v z a t ý m : a brzo se sbolestj přeswědČjš, že
ze sta ani deset tw ým žádostem nedostogj. Nuže
možno-li, aby při talcowém zwedenj w náboženstwj, njuiž se potřebná ponětj we w ěrouku gasně n ero z v in u la ; když p r a v ý zanjmawý duchna
srdce v ř e le nedolehnul, i náboženstwj s a m o , i
cistj mrawowé, nemagjce pewuého základu, každau chwjlj kpob ořen j se nechýlili? Ale nenj o ta
wěc pochybnosti, a wjce o tom p s á t i , byloby
dokazovati, že sluuce w noci neswjtj.
Že podobné náboženské wychowánj ani k obyčegným potřebám m ladistvého srdce nestačj,
gest wěc patrná; gak ale má uchoWati mládež při
náboženstwj za časů tak nebezpečných, gako naši
dnowé gsau? Gak odolagj tak zwedenj mladjci
neznabohům ? Gak se uchowagj proti swůdnému
wábenj swěta a wlastnjho srdce? — Ale zde na
obranu myšlénky nenj; takto se spjš prodělá­
v á napřed cesta ku pádu srdce i k ztrátě wjry,
Powoljš-li, také o tom zdělj swé myšlénky stebau
Tw ůg
wěrný přjtel.
(PokracoAvánj.)
5.
Duchownj Prostředkowé.
proti hrozjcj
záhubné nák az e, C h o l e ř e .
W ysw čtlen j w
drženém , po weřegném prosebnjm
Kázánj,
průwodu , na den sw . Wá­
clawa 3 8 . zářj 1 8 3 1 . \v hlawnjm chrámu
Páně
sw . Wjta na
hradě Pražském.
Od W áclaw a W ilém a W áclaw jčka.
P o šli-li mor na lid siv&g, obrate se p ak lid , genž
sloiue lid m&g, m odlitby m i s e , a hledalhy tiv a ř i mé
zd e , a činil pofcánj od z lý c h , cest sivých ; i ga w y s ly Sjtn geg snebe, a odpustjm gim hřjchy gegich a u zd ra wjm zem i gegich. (2. Paral. VII. 13, 14.)
S law jm et dnes wýročnj památku sw. českého
wéwody mučedlnjka Páně a patrona našeho, sw atého Wáclawa, a wykonali gsme práwě weřegný
prosebnj průwod, aby milosrdný Bůh na mocnau
přjmluwit swých Swatých a Wywolených, zw láfitě pak českých našich sw. patronů, a gmenowitě sw. Wáclawa slitowal se nad námi a zemj n ašj, ochrániw nás od záhubné nemoci, kterážto ze
wzdálené Asie až bljzko kiiám se rozšjřila, a giž
tisjce lidj rychlau a bolestnau smrtj uchwátila. I
gest to ráně morowé podobná nemoc, — cholera
nemoc — a mor, nýbrž giž pauhé geho gméno, gak
gest nám strašliwé a h růzy plné, ačkoli, djky Bo­
hu, nemoci té zw lastnj geště zkušenosti nezná­
me ! Kde ona gednau v zn ikn e a se usadj, otrav u g e t lidi nepřestáwagjc; a ged tento nenj gako
giné látky nemocj takowý, aby ty, kteréž zachwát j , gen zponenáhla zem dlil, a potřebného gim
Času popřál k náležité p ř jp r a v ě na powážliwau
cestu do v ě č n o s t i ; nýbrž gest, zvláště zanedbáíi se rychlé pomoci, i náhle smrtjcj. T oho za­
kusili p ř e d k o v é naši.
Giž sice dřjwe vyskytla
se m o ro v á nemoc w několika mjsteeh českých lcu
pomezjm Slezským; ale teprw 1. P. 1713 dokon­
ce do h la v n jh o našeho města se p ro d ra la ; pak
po něgaký kratičký.čas u le v iv š i, opět téhož roku
dne 22. měsjce srpna vzn ikla , a až do posledírjho měsjce března 1714 t r v a l a , a sice w ta k o ­
v é prudkosti, že na tisjce lid u, a skoro dwa
miliony wšelikého dobytka umořila. I kdož te­
dy," kdožby byl ze žiwýeh tehdáž tv o r ů při ži­
v o t u byl z a c h o v á n , an gim v šem smrt gako
všeo becná hrozila, kdyby nebyla ruka Božj na
skraušené wolánj lidu těžce n av štjv en éh o gedowatému praudu v náležitý čas přjtrže učinila?
O,
mogi Neymilegšj! galcý to smutný ob
p řed stav u g e se před naše oči ! a goký dotisk mu. sj to na nás učiniti, povážjm e-li, že zhaubná tato
nemoc, ač v giném, a v š a k neméně hrozném v ý g e v u hrozj nynj i nám a kragiiiám našim ? Ach,
což začneme, ke komu se u te čem e, a gakých se
prostředků uchopjme, abychom znikli hrozjcjbo
jnebezpečeustwj ? — A wTšak odložme všecku přj-
lišnau bázeň a wšecken strach nemjrný, genž n e slušj 11a křestany, gelikož w ě d j, že bez wecloraj
a dopuštěnj Božjho nic se neděge na swětě ; ný­
brž že bez wůle geho ani wlas gediný nespadne s
naši hláwy, *) a že milugjcjmu Boha wSccko, í
to neyhuršj zlé dopomáhá k dobrému.
A
pročež srdce netratm e, ale Pána pewně se drž­
me, a do wúle geho otcowské důwěrně se o d e wzděyme. Kohož miluge F á n .t o h o t tresce, uč)
apoštol.***) — Spolu pak podiw né opatrnosti
křestanské mjsto při sobě deyme , wšemu wolne
i wděčně se podrobjce, což řjzenj zemské m a u ilrau radau lékarskau ku bráněnj této nebezpečné
nemoci welehlasně nařizuge a ustanowuge. W ždyt
nesmjme bez p o třeb y w nebezpečenstwj se wydáwati, nesmjme w pomoc Božj swéwolně spoléha­
li; nýbrž prostředků nám užjwati dlužno, gichž™
to Bůh i tehcláž, když tresce, proti dopuštěnému
zlému milostiwě propůgčuge. , Cti lékaře pr o
potřebu, — od Boha z a gi s té gest wšeliké lékars t w j , dj Duch sw. skrze ústa maudrého S y ra cha. ****·) — Přede wšjm ale a obzwláště srdce
swá o d d u ch o w n jh o moru, genž gest hřjch skrze
krew Beránka, kterýž snjmá hřjchy swěta, očistme. Tato předrahá krew, na dřewě křjže w y litá, gest tagemstwj plný lék, genž wšecko napro­
sto zlé hogj a léčj na čisto, a Boha kro tj, aby
*) Luk. xxr, 18. »*) Kjm. VIII, 28.
****) XXXVIII, 1. 2.
***) Žid. XII, 6.
odložil metlu trestagjcj swé sprawedlnosti.
Ne-
běl tedy, k řestan é! toliko přjbytku sw élio , abys
choleře ubránil přjstupu ; ale oběltaké duši swau
a připraw upřjm nau a skraušénau zpowědj milé­
mu Spasiteli w sobě stan, k d e b y se se swau mi­
losti a swým božským požehnánjm zase mohl u saditi. Neyswětěgšj swátost w srdci tw ém bude
tobě neylepšj ochranau proti w.šelikým nehodám,
a wyswobodj tě od nepřátel twé duše, a prospěšno-li tobě bude, i také od anděla smrti.
Tudjž
giž také s čistým srdcem čisté ruce k slitowrnému Bohu pozdwihnauti moci budeš, genž w h ro zjcjm nám nebezpečenstwj sám gediný pomoci
může, a s prospěchem ti giž také bude wzjwati
geho S w a té , naše české sW. ochránce, — swatého Wáclawa, aby nehodné twé prosby hodněgšjm swým orodowánjm podporowali.
E y h le t o t gsan prostředkowé, gichz vv ne­
bezpečném to m to čase u z j w a t i m á m e ; a ’ sice :
1. W ýhost deyme a warugme se duchowTnjho mo­
ru, genž gest h řjch ;
2. Wzjweyme o milost a slitowánj Boha srdcení
wěřjcjm, skraušeným a nábožným, a
3. Prosme též milé geho Swaté, — sw. Wáclawa
—· o mocné gegich přispénj a zastánj.
Swatý Bože, swatý silný, swatý a nesmrtetllný Bože, smilug se nad n á m i! — Sw. Wáclawe,
ochránce n á š , o r o d u g z a n á s ! —
I.
Paměti hodno, že giž panzj pohané mor za
trest Božj pokládali, a sám ho Hypokrates záh u bau hroznau a strašnau *) nazjwal, poněwadž to ­
tiž geho rozptýlenj a nákaza wždy tak diwné b ý waly, že mu ani lékařowé nemohli dosti w yroztiměti.
Podobně předkow é naši tauto morowrau
nemocj přestjženj za trest Božj gi w yd áw ali, a
wraucné pokánj činjce w B o h u toliko naděgi a u těšenj swé skládali.
Užiwše dřjwe prostředků
duchownjch, k tělesným teprw důwěrně seutjkali.
Že pak mor za rozličných časů od Boha 11a lidi
poslán byl kpotrestánj gich , ze wšj pochybnosti
wywádj pjsmo s w . , gakož giž z gediného te x tu
našeho patrně widjme : D o pu s t jm - li m o r n a l i d
sivilg,— obr átě se pak lid m ů g , činilby pokánj
od z lý c h cest stvých, i g á odpustjm gim hřjchy gegich, a uzdravujm zemi gegich* T u m l u wj tedy Hospodin sám o giném geště moru, a si­
ce o moru, který daleko horšj gest nežli p r w n j;
nebo dj netoliko: U z d r a w j m z em i g e g i c h , ale
také: odpustjm g i m hřjchy gegich. Gest tedy
dwogj mor, geden těla a druhý duše, onenno ná­
sledek t o h o t o , tento pak přjčina a trest onoho.
A pročež chceme-li zniknauti hrozjcj nám záh u bné nákazy, w ůle-li w tom bude Božj, hřjchu a
) To Úlov od óco) mjsto όειο, δείίι) desití, lekati, báti *«,
ntjkati etc, Imperfec. verb.
neprawosU se /warugme, kteréžto duši usmrcugj,
gako mor tělo.
A sice hubjcj to mor d u s e , horšj než onen
těla, když kde w něk teré obci, w některém mě­
stě mnoho neswědomitých a nešlechetných lidj
gest; ach! snad dokoncewjce zlých než dobrých
a sprawedliwých, lcteřjžto wšecken giž cit pro to,
co prawé a prawdiwé, co dobré a powinnost gest,
w s o b ě ztupili, u nichžto ani domluwy, a wýhrůžky
božj, ani wýstrahy horliwých učitelů a kazatelů,
bedliwých předstawených a laskawýcb, dobrý ch
p řá te l wjce neprospjw agj; — kteřj dokonce plesagj, když zlého, mnoho zlého natropili, a neprawosti na neprawosti namnožili. T i t gsau ne­
toliko gako na těle nemocnj, od nichž i ginj moliau nakaženi b ý ti, nýbrž gako skutečně mrtwi,
genž morowý puch od sebe wydáwagj, a wšecko
okolo sebe nakažugj. Ged, — smrtjcj ged du.se
gsau hřjšilé gegich základy , které z wnitř nešle­
chetného swého srdce w b ugn ých řečech wTypaus tě g j; a ged, smrtjcj ged duše gsau hanebnj ge­
gich skutkowé k p o h o ršen j a nákaze giných !
Hubjcj to mor, mor duše, když w některém
m ěstě, w některé obci wšecko porůznu seděge;
když geden druhého w obchodů a obcowánj podwádj a klame; když gedenkaždý swé gen tobol­
ky hledě na sprawedlnost nedbá, a praw du prodáwá pro časný z i s k , z přjzně aneb bázně lid­
sk é; — když každ ý, gakž gen m ůže, z těžkých
swých powinnoslj se wywazuge, zahálj nežli pra-
pracuge, raděgi krade, ucžliby se žiwíl p o ctiw ě;—když obywatelé nestřjdmósti a marnotratnosti od­
dáni g s a u ; když swatý stud panenský bez ostýchánj porušen b ý w á , a mladj lidé gako kůň bez
u z d y , genž rozumu n e m á , toliko tělu swému
liowěgj a libostem geho. — Mor to d u š e , když
w rodinách a domjch zmatek a různice p a n u g j;
když tam satan wcházj a w y c h á z j, a nenj mjsta
popřáno Bohu a Ježjši; když manželé sobě n e wěrnj wespolek se trudj a saužj, i hryzau' a rwau
hůře než odpowědnj n ep řá te lé ; —- když rodiče
djtek swých zanedbáw agj, gich bez kázně a b á­
zně božj w ychow áw agj, neb i wlastnjm přjkladem k hřjchu a neprawosti swáděgj. A ch! kde
takowý gednau nepořádek se z m o h l, tut počjtagj obce a rodiny wjce duchowně mrtwých,
nežli w čas obecného moru býw á zemřelých; a
což p ři tom neyhoršjho, gestit, že tato mornj ná­
kaza daleko okolo sebe sáhá a t a k se rozgjdá, že
pokolenj po pokolenj hubj a p o r á ž j, až ničjtnž
wjce nemůže uléčena býti.
Hub jej to mor duše, horšj než onen těla,
když kde w některém městě neboli obci wlažnost
u wjře p a u u g e , a lhostegnost lc náboženstwj, ga­
ko by bylo gedno gako druhé, bludné ro w n é p ra w ém u , wzniká a se rozm áhá; když kde chot
Kristowa, cjrkew swatá, wážnosti swé tratj, služ­
by božj zanedbáwány a kostely pu sty b ý w a g j;
— když láska k Bohu sty d n e , soběctwj pak a
nemilosrdenstwj mozoly chudoby sobě přiwlastčasopis p„ E a io l. D u d u IV . 4 ,
8
iiuge, a bohaté lakomstwj trpjcjm audům K ristowým ničjmž nepřispjwá z dostatku swého, nedbagjc nic na slowa wěcného odplatitele : Což
gste ge dn om u z těchto u či n il i, m n ě gste uči­
nili. ÍJ:) — Mor to d u š e , když kde nespokogenost s w rchnostj zeniskau, kteréžto nenj gediné
od Boha,**) se gewj a p ro n á š j; když který pod­
daný přestáwá b áti se a cťjti krále, a gemu wěrnost a poslušenstwj zachowáwati,
) když pro­
ti geho zákonům a nařjzenjm replá, gichpomlanw á , prácj přewziiešených předstawených swých
auřadii nepozná w á , gim odpjrá , neb dokonce k
pozdwiženj powzbuzuge p o k o g n ý c h ! A c h , tot
m o r , — m or duchow nj, genž často i morem tě­
lesným se sk o n áw á, gakož to widjme na o d b o j­
ných židech, kteřjžto i proto, že powinného po­
slušenstwj wypowěděli swé ač pohanské wrchnos ti, netoliko zkázau města a chrámu swého tre­
stáni, ale i morem a hladem zastiženi b y l i , tak
že gich zahynulo na tisjce tisjců. **»*) —
Odwrátiž dobrotiw ý B ů h , aby to tak neby­
lo mezi námi! a wšak což spomůže pauhá dobrá
žádost, nepřičinjm e-li wlastnj swé ruky. Myt
sami musjrne se p ř e d ijmto duchownjm mo­
rem se wšj snažnostj opatrOwati, a to tjm wjce,
poněwadž mor duchownj daleko horši gest, nežli
+) Mat. X X X , 4 0 .
* * ) Řjm. X I I I , 1 . * * * ) 1. Petr. II, 17.
* * * * ) Mat. X X IV , 7 . Skulk. A p o st. .X I , 2 8 . s r o v . Jos.
F law . de b e llo Jud. IV , 6 . a A u liq . X X , 2*
mor tě lesn ý , gehož se Ink náram ní strachugeme
a bogjme. W žd y t to gmenowanj hřjchowé činj,
zlost, nestřjdm ost, nečistota, že lidé uezdrawj
býwagj, a smrtedlné nemoci mezi nimi pow stáwagj; zlost, sm ilstw j, opilstwj, bohaprázdnost
a zpaura popauzj k pomstě Boha. . My se dnes
modljme , b y wěčný Slitownjk ochránil n á s a z e mi naši oclhrozjcj nám záhubné nákazy — c b o ­
l e r y ; a wšak odstraňme wšecko od sebe, od o b cj a rodin swých, což trestagjcj sprawedlnost g e­
ho proti nám wybjzj. Čiňme pokánj a ivéhne
K w a n g é l i u m * ), aby prosby a modlitby naše
Bohu byly milé a přjgemné, a zaslaužily od ně­
ho wyslyšány býti.
II.
Co Hospodin Bůh králi Saiomaunowi p ř i p o swěcenj chrámu Jerusalémského přisljbil, že totiž
lidu swého od nákažliwých n e m o c j, a nemoci
wšech nemocj, od. záhubného m oru w yprostiti
chce, pakli k němu do swatého geho chrámu se
utekau , ke tw áři geho h le d ě li, pokánj činiti a
skraušeným geg srdcem wzjwati b udau: to činj on
wždy geště, a tjm. wjce pro nás křestany, gednak
poněwadž wlastně my ten lid geho, gemu na k řtu
sw. zwlášte poswěcený gsme,**) gednak pon ě­
wadž chrámowé naši, kde k němu iv S v á t o s t i
*) Mar. i, 1 5 ,
* * ) E fe z . V , 2 5 —
27.
* *
sk ry té m u | woláme, daleko swětěgšj gsau, nežli
byl chrám Šalomaunůw.
Tohotbych owšem mnohými přjběhy a pi j—
klady z cjrkewnj a obecné historie doljČiti mohl,a
wšak přjbéhowé domácj a wlastněgšj měgtež před
ginými před nost. Toho samého času, o němž
gsem giž zmjnil, když i wr milé zemi České a hlawnjm tomto našem městě mor w ypukl, a wšecko
giž wůkol potjrati započal, gako sekáč sena, genž
bez rozdjlu wšecko co zachwátj koli na lauce,
každau tra w ič k u , každé kwjlko šmahem porážj:
wzali ubozj předkowé naši w úzkosti swého srd­
ce útočiště swé do chrámu k swatým oltářům, wolagjce k Bohu srdcem wěřjcjm, skraušeným a ná­
božným o milost a u š e tř e n j; a e y h le ! Hospo­
din wyslyše wraucj hlas gegich, welel hubjcjmu andělu meč do pošwry zastrčili, a — hognému umjránj stal se konec. T a k se tedy naplnila
wěčně prawTdiwá p řjp ow ěd P á n ě : Dopustjm-li
m o r n a l i d siviig, obrátě se p a k lid mňg, mod li lb y m i s e , a Hledal tvuaři m é , a odvvrátil
se od cest s w ý c h z l ý c h ; i g á také wyslySjm
geg s nebes , a milostivu budu Jiřjchum gegich,
a od těch r a n 'w y p ro s tj m zemi gegich. 2 Paral. VIII.
Nuže tedy, utjkeyme se i my sem do chrá­
mu k sw. oltářům wzjwagjce a prosjce o milost
a slitowánj Boha srdcem wěřjcjm , skraušeným a
nábožným ; a sice předně wzjweyme ho žřwau,
auplnau , křestanskau katolickau wjrau, nebo bez
tv jr y nemožné gest Ijbiti se Bol m, gakž ap o ­
štol učj. *) Λ medle o gaké mluwj o n w jře, nežli
o o n é , kterau hlásal kujže apoštolů P e t r , hlásal
ou (Paw el), a hlásali ostatnj apoštolé , gakož gi
přigali od Pána a od nich náměstkowé gegich,
zwěstugjce gi po weškerém swělě wždy w spogenj s hlawau cjrkwe, řjmským papežem, gakožto Petrowým náměstkem ? W zbuzugme te d y č a stěgi swau sw a ta u , křestanskau katolickau, apoštolskau wjru.
Prosme aw zjw eym e o milost a slitowánj Bo­
ha praw au nepohnutedlnau důwěrnoslj w m ilosrdenstwj geho. D u i r é ř se Bohu a claitfey w
něho, a w y s w o b o d j tebe, napomjoá maudrý Syrach.**) Cwičme se tedy we swaté uadégi ; wždyt
gest Bůh, Bůh náš i otec náš, k te rý nás miluge,
a wjce miluge nežli lidský otec milowati může
děti swé, a byt i m a t k a n a d plodem s w ý m z a ■pomenauti se m o h l a , nezapomene se on nad
námi. ***)
Prosme a wzjweyme o milost a slitowánj Bo­
ha prawau křestanskau láskau a milosrdenstwjm
k hližnjmu. Al m u žn a z a g i s t ě , když. se dá iv á
w pokfínj, -wyswobozuge od tvšelikého hřjchu.
Ó, b ylo-li kdy potřebj prawowěřjcjm moc­
ně na srdce w lo ž iti, kterak prawá láska k řestan ská štědrá gest, nýbrž kterak sebe sama ochuzug e , aby milowaného Ježjše w chudých obohati*) žid; X I, 6. **) II, 6.
IV, 11. Dan. IV, 24.
***) Izai. X X IV, 15.
****)Tob.
Ia, kterak i toho neypotřebněgšjho se zbáwuge>
aby se o to s Ježjšem \v osobě nuzných a p o třeb ­
ných z d č lila , a kterak proto Swatj naši se po­
stili, aby hladowých nakrmili, z oděwu s e s w lé k a l i , aby nahých o d jw a li, wlastnjch peřin ro z­
dá vvali , a sami na holé zemi lj h a li: — a naopak
kterak onen , kdož ucho sw é z a c p á w á , k d y í
chudý w o l á , i on gednciu w o l a t i bude a nebu­
de w y s l y š e n ;
kterak cizj statek zadržuge, kdož
z dostatku swého chudým n euděluge; (S. Aug.) ný­
brž tolikeré lanpeže se d o p an štj, koliko chudých
gest, kterým pomoci mohl a nepomohl (S. Basil.):
toho bylo- li kdy potřeb] dobře p o w ážiti, tedy
zagisté tohoto času, kde zastawenjm obchodu, z
nedostatku weydělku mnoho pracugjcjch rukau
zaháleti mus-j, a nemagj u b o z ) , čjmžby se obžiwili, a tak tedy hladenl umořenj w neywetšjm n e­
bezpečenství] poštáweni gsau , prwnj se státi
obětj hrozjcj nám záhubné nemoci. K ře s ta n e !
nechceš-li se zdrawjm a žiwotem swým, o gehož
zachowánj k B o h u w oláš,. spolu ztratiti duši swau,
zachowey zdrawj a žiwot chudým , a budeš na
nich mjti přjmluwčj w tomto ,trudném čase.
Prosme a wzjweyme o milost a slitowánj Bo­
ha w dokonalé Ijtosti nad hřjchy swého celého žiw ota netoliko z bázně před hrozjcjm nám nebezpečeustwjm, nýbrž z lásky kBohu, poněwadž on
neywyššj dobré a otec náš neylepšj gest, i také
* ) P rjsl. X X I , 1 3 .
když nás tresce.
Giž Dawid pěl a modlil se :
Srdcem skraušeným a p o k o r n ý m nezhrzjx, ó
Bož e/*) Zpytugme tedy každodenně, zwláště w eČer, an uleháme, swědomj swé, a wzbuzugme ty týž gakože wjru, nadégi a lásku, tak i ljtost nad
břjehy swými.
Prosme a wzjweyme o milost a slitowánj Bo­
ha upřjmnau, skraušenau, dokonalau zpowědj ze
wsech swých h ř jc h ů ; nebo ta gen působj upo kogenj, a zgednáwá milost u Boha.
Kterýmž
odpustjtehřjchy, odpauStěgjt se gim ; m ) . . T o b ě
dám kljce k r á l o w s t w j nebeského, cožkoli roztvážeS na z e m i , budet r o z w á z á n o i na nebi
a t.d. **'*) 0 , nemylme se ! kromě cjťkwe nenj žá­
dného hřjchu odpaštčnj, žádného s Bohem smj řenj,
Toliko ejrkwi odewzdal S}rn Božj kljce
duchownjho swého k rálo w stw j, w gegjm toliko
lůně složil on poklady swé milosti a swého sli­
to wánj ! Obratme se tedy záhy k horliwému, ro z­
šafnému a apoštolskému zpowědnjku.
Prosme a wzjweyme o milost a ušetřenj Bo­
ha, častěgšjm přigjmánjm neyswětěgšj Swátosti,
kdykoli to zpowědnjk za dobré uzná, wlastnj na­
še mdloba posily žádá, a čisté, Jáskau Božj ro z­
čilené srdce dychtj po neyužšjm spogenj s Ježjšem. Kristus sám wolá : Kdož gj mé tělo a pige
mau krew, m á t í i w o t ivěcný, a g á t geg wzk řjsjm (k wěčné blaženosti) iv den poslednj. «#**)
*) Ž alm . L . 1 9 .
* ’ ) Ja u X X , 2 3 .
* * - * * ) J a a V I, 5 5 .
***)
M at. X V I , 1 9 ·
Každodenně gest stůl připraw en, i p ro č liknugeme přistaupiti k němu ? „T ento stůl“ pjše sw. Jan
zlatoústý — „gest mocnost duše, sjla ducha, swazek důw ěry, náš základ, naše naděge, naše spa­
senj, naše swětlo, náš žiwot.“ *)
Wzjweyme a prosme o milost a slitowáujBoíia neobmezenau důwěrnostj k u k řjž o w a n é m u S p a ­
siteli, gedinému Prostřednjku mezi Bohem a h řjšným lidstwem. K r is tu s m i l o w a l nás, a w yíiql sebe samého za nás n a s m r t
i čehož
bychom tedy nemohli daufati od takowé lásky ?
W geho swatých pěti ranách nalezneme útočiště
a spasenj. Skrze co stali se Swatj naši we wšelikých swých sauženjch a strastech , i w hrůzách
smrti tak silnj, nežli skrze křjž sw atý? Ljbeyme
tedy křjž Páně, oplakáweyme u noh geho s Magdalenau hřjchy swTé, rozgjmeyme swaté geho u trpenj, které podstaupil za nás, a my se spolu od
božského T rp itele naučjme, prošiti o milost a ušetřenj Boha s oddanostj do geho wůle, což k ře,s lánských proseb neyhlawněgšj wlastuost gest·
Otče, cheeš-li přenes kalich te nt o ode m n e ; ale
w š a k ne m á (tle t t v á se staň wuleA
Tot
řeč dobrého djtěte k dobrému o tc i; to t wýgew
neywraucněgšj lásky kB ohu , N eyw yššjm u, Neymaudřegšjmu a Neylaskawěgšjmu, bez gehožto
* ) H om . X X I V . iu I . e ť . ad C or. X .
Luk. X X II, 4 2 .
* * ) E fe z . V, 2 .
’ **)
wůle a dopuštěnj nic se neděge na swětě, a k te ­
rýžto ničehož nechce, nečínj a uedopauštj, leč co
slaužj lc našemu poswěcenj a w ě č n é m u spasenj.
Pryč tedy se wšj zbyteČnau, křestana neh o dnau báznj ! wždyt spočjwagj osudowé naši w r u kau Božjch, kterýžto i téhdáž, když tr e s c e , n etresce bez p o tře b y , než toliko aby nás od n e y horšjho zlého, od hřjchu wyswobodil a obrátil k
sobě. A pročež uložil-li wlásce a m audrostisw é
nás giž powolati k sobě, st a ň se w ů le qelio ! Ob­
myti od hřjchů slzami swatého p o k án j, a posil­
něni na cestu wéČnosti neyswětěgšj Swátostj —
smjřeni s Bohem a se swětem, — můžeme pokogne sm rti wstřjc hleděli, nebot dokonáme w P á n u
wegdauce w společenslwj Swatých, gesto s w é n e smrtedlnosti 'giž gisti, gen geště o naše spasenj
starostliwi gsau, nepřešláwagjce za nás u milosrd­
ného Otce se modliti. „Sancti o r a n t pro nohis
Sivatj m o d ij se z a n á s , učj swšeobecnau cjrkwj sw. Augustin. *) K. nim tedy, geště k těmto
wy.ššjm laskawým našim přjmluwčjm a orodownjkům ])obožnau mysl swau obratme.
III.
Sw. cjrkew katolická učj, že „Swalj w n eb i
j,s Kristem panugjcj Bohu modlitby swé za lidi
),přednášegj, a že dobré a užitečné gest, Swatých
*) ad P sa l. L X X X V I I I .
„ w nebi w zjw ati, a kgegich orodowánj útočiště
„bráti, abychom od Boha skrze Ježjše Krista na„šeho gediuého W ykupitele a Spasitele milostj a
„darů nám potřebných dostihli.*1*)
Swatj totiž
w n eb isto gj wždy geště s námi w spolku wedlé dewátého článku w jry .* VFeřjrn S w a t ý c h ohcowán f ; swazek p ak čili základ tohoto společenstwj
gestit lá s k a , kterážto, gakž apoštol u č j , n ik d ý
ne w yp a dá ,* * ) nasledowne ani s telesuau smrtj
newymjrá. A pročež milowali-li nás S w a tj, au
Wtěle geště obýwali, a tauto láskau swau gsauce puzeni, m pdljwali-li se za n á s , za duchownj
blaho swých bratřj, i časný také gegich prospěch
a gegich b laženo st: i zdaližby nynj, an giž koru­
ny dosáhli a twářj g iž w tw á ř hledj ua Boha, genž
pauhá láska gest, — nás miiowati a za nás se modliti přestali mohli ? M o h U ib y u p. swatý český
wéwoda, tento otec wlasti swé, sw. Wáclaw, genž
pokudž žiw byl a wládnul národem našjm, geg
tak welice a welikomyslně-jnilowal, že toliko ge­
mu žiw byl a blaženosti geho wěčné a časné, —
m ohl-liby nynj, an giž oslawenýstogj u trůnu Bož jh o , zapomenauti se nad dědictwjmswým, a ne­
modlili se wjc za lid swůg druhdy tak wraucnu
milowaný ?
Powažme gen, gak mu hned giž časný žiwot
swěřeného sobě lidu byl milý a drahý. Iíníjže
*) Coiic. Trid. Sess. X X V . de ia v o c. Sauct.
3 . a c. 5. * * ) 1 . K or. X III, 8 .
sr ó w .
Sess. X X I I , c.
kauřjtíiské Radista w, muž hrdý a panstwj ž á d o stiwý pow stal p roti němu, a oděnce u w elikém
čjsle sebraw brannau rukau proti němu do pole
wytáhl. Giž giž wogska z obau stran proti sobě
stála; ale a c h ! kterak krwácelo otcowské srdce
Wáclawowo, an tolika lidu zahynauti m ě lo ! O,
ne! necht raděgi umru g á , — necht gá um ru; —
a z otcowské lá s k y , která umřjti wolj za djtky
swé, wybjzj on odbognjka w saubog, wzkázaw
mu : Ž ád áš -li mého k n j ž e ts tw j, nezádey kruté
tolika l i d j . — Giž p ro ti sobě w ygjžděgj,— R adislaw w brněnj oblečený, wéwoda pak b ez b r něnj, — giž dorážj bogowný Radislaw wšj silau
na tichého a pokorného Wáclawa, sm rtedlnaum u
ránu zasaditi usiluge, když — ay ! w tom w še cken poděšený s koně skočiw, 11a kolena před mi­
láčka Božjho padá a w o lá : M i l o s t a o d p u š t ě n j !
Přjčina toho byla, gakž se potom sám o tom p r o ­
hlásil , ta podiwná, že dorážege na Wáclawa z a hljdi skwaucj křjž na přjllňci geho, a dwa muže
welebné postawy, an wedau geg, z obau stran držjce a náramnau hrůzu působjce. a t. d. Akdož
nám wypjše rozkoš, která laskawého otce země
pogala, widaucjho, an takowým způsobem krew
milowauého lidu geho šetřena byla ? A tento m ilownjk českého swého lidu nemělby nás potom ­
ků swých giž milowati? nemělby n y n j , an giž
w sláwě Božj stogj bljzko trůnu milosrdenstwj, za
nás orodowati, kdežto žiwotpůl našim hrozj tak
záhubné uebezpečenstwj ?
Qdstupiž ! Oslawenj přátelé Božj prosj za nás.
orodugj za nás, *) zwláště pak neyblahoslaweněgšj
Panna a Rodička B o žj, M aria, a ti gesto s námi
neyáutlegšjmi swazky spogeni gsau, sw. naši Češtj ochráncowé, sw. W o g těch , sw. Prokop, sw.
Iwan, sw. Wjt, sw. Lidmila, sw. Wáclaw, sw. Jan
Nepomueký, a g. T ak orodowali Jeremiáš pro ­
rok, a Qniáš neywyššj knězi, dlauho po smrti swé
za lid a swaté město Jerusalém , a sice ne bez
dobrého aučinku. **) Taktéž se modlil orodownjk
angel u proroka Zachariáše : Hospodine zástupů,
až d o k a w a d ž t y se nésmilugeš n ad Jerusalemem
a n a d m ě s t y J lidskými, n a než g s is e rozhněw al?
A chcem e-li wjce geště důkazů o mo­
dlitbách Swatých w n e b i za nás, nahlédněme do
zgewenjsw. Jana; — eyhle! zde padá tě c h č ty řmeejtma starců před beránkem , magjce gedenkaždý z n ic h harfa a báně zlaté plné kaděnj. 0 pteyme se apoštola, co to kaděnj wyznamenáwá?
a powj n á m , že to modlitby gsau Swatých za
nás hřjšné a ubohé lidi. Pohlédněm tamto, a uwidjme, an giný opět angel se postawuge před
oltářem máge kaditedlnici zlatau: i což gest ge­
ho zaměstknánj ? I gemu (dj zgewenj Božj) dá­
n i gsau zápaloivé m n o z j , aby ge obětowal s
* ) Flavianus post m ortem v iv it: Martyr pro nobis o r e t ! —
w o la li gednohlasně otcow é shromážděn) na wšeohecném sně­
mu Chalcedonškěm 1. P . 4 5 1 .
* * ) 2 'M ach .f X V , 1 3 . 14,
’ **) V , 12«
m o d l it b a m i wsech Siv a tý ch n a o l t á ř , k t e r ý ž
gest před t r ů n e m bozjm.
I wstaupil dým s
m o d l it b a m i S w a t ý c h z ru ky a n g e la před Bo­
ha. *)
Wzliůru te d y , křestané m il)! wzliůru k ne­
bi swé o č i, swé r u c e , swau m ysl, swé srdce
obratm e, — k n e b i , kde kraluge wšemohaucj a
slitowný Bůh, Otec, Syn a Duch swatý, a kde p a nugj s Kristem geho Swatj a W y w o len j, naši Iaskawj orodownjci. Na gegich mocnau přjmluwu
spoléhagjce modleme s e :
W zhlédni milostiwě, ó Pane ! na skraušený
lid swůg a wySwobod’ ho z hrozjcjho nebezpečenstwj záhubné n á k a z y , a gakožto záwdawek
twé milosti nám podruhé darowaný powažowati
giž budeme žiwot swůg.
T ó b e , dárci geho,
geg giž docela poswčtjme.
W zhlédni na nás,
wzjwagjcj t e b e , a učiň s námi wedlé hognosti
swého slitowánj. Chraň wlasti n a š j, chraň země
české, chraniž gj skrze zásluhy tw ých wěrných
ctitelů , gegichž drahé ostatky w nj odpočjwagj,
a z nichžto mnozj swau gi krwj poswětili, a swau
hrdiuskau wjrau a swými welebnými ctnostmi gi
oslawili. Chraniž gj obzwlášt skrze dědice g e gjho , twého w elikého služebnjka, sw. Wáclawa.
A wšak ne gak my , ale gak ty ch ce š, staň se í
Anebo cožby prospělo, kdybychom zachowali
608
Kázanj
'
' ·
...
žiwota swého, ztratili ale nesmrtedlné duše swé?
W ezm i tedy žiwot n áš, gestliže um rjti nám lé­
pe gest nežli déle žiwu býti. T y wjš neylépe,
co k našemu spasenj p ro s p jw á ; a w šecko , což
nám · prospěšno , gest w rukau twých. Nalóžiž
tedy s námi wedlé maudrosti a otcowské swé lá­
sky. Wždyt twogi gsme buďto ze žigeme, aneb
. · I
umjráme.
Swatý B o že, swatý silný, swatý a nesmrtedlný B o že! smilug se nad námi. Swatý W áclaw e ! ozdobo české z e m í, kw čte knjžat, kwčte
nebeštanů ! orodug za nás.
A m e n.
* ) íljm . X IV , 8 .
IT .
0 Z N Α 'Μ Ο W ' A T E L .
a) L i t e r a t u r a .
1.
a) V í ůnsclie ftir eine zeitgem asse R eform irung der
katholischen K irche in Sachsen. Altenburg 1830.
l·) G rundziige der rein katholischen cbristlichen K irche
zunachst in Sachsen und S ch lesien , von einem christlich en (?) G eistlichen. DresdeD bei Arnold.
'
c) S en dschreib en an die 1 27
D resden yon S ix tu s.
abfálligen K atholiken in
D resden bei A rnold.
čí) D ie grosse E inh eit der 127 antiromischen K atboliken
in D resden, oder die neu anhebende reine katholischch ristlich e K irche im L an d e der Sachsen. L eipzig. 1 8 3 1 ,
W on ěch m ěštanských rozbrogjch , k teréž loň ské­
ho i letošn jb o roku w k rálow stw j saském neřádily, utr­
pěli gsau od nábožen ského fanatismu tam něgšjch p ro­
testantů nem álo ob yw atelé
i w k r a g i.
cbow ané
katoličtj gak w m ěstě tak
Hanu a polupu m useli gsaix w su d y w s w r mjře ok&ušeli, zvvlášiě pak teh d áž, když se
pokusili z těch sobě
činěných w ýčitek a úkorů w rnjr-
ností se
qspraw edlniti. *) O na w ztek lo st
rozgitřeného
záštj ew an gelick ých sp óluk řestanů (takte se
sami na
zw a li,) tak daleko dosahow ala , až w neustálém w ězel i nebezpečcnstw j negen sw éh o gměnj , nýbrž i samého
žiw ota.
S lra šliw é b yly on y w ý h r ů ž k y , gim iž
celé ro­
ty sb ěh lé lu zy proti katoljkům a gich duehow njm sop.
lily , a kdyby řjzenj zem ské neb ylo w to m ocně -vykro­
č ilo , b y li by snad m nozj te n tý ž tru ch liw ý
osud zaku­
s i l i , kterýž katolické kupce R om sano a bratřj Sala po­
tkal, genž od su row ých protestantských ztřeštěnců, dobyw šjch se u w e č e r dne 11, Zářj 1830. m ocně w gegich
d o m y , n elitostiw ě ztrýzněni b y w še , patřili m useli, an
w šec k o doxnácj nářadj a w e šk e n sklad
zbožj zkažen a
w n i w e č u w ed en gest.
Škoda tato
u d áw á se na 4 0 ,0 0 0 řjšských tolarů.
G akkoliw ale toto nelidské nakládán)
stantů w elm i b olestn ě n ešli katoljci
ze strany prote­
S a š t j , nicm éně ge ­
ště snad tjže rm autiti ge m uselo d o zw ěd ěw šj se, kterak
m nozj z -wlastnjho středu gegich
p o w stá w a g j, a opo-
■wážliwé zm ěny w učenj a w kázni cjrkew nj u w é sti usilugj.
D le udán} * * )1 2 7 osob prohlásilo w eřeg n ě w dráž-
Tak w ydal u př. gistý p. Struuz tri knjžecky pod ixizweiu:
„ E in ig e A ufschliisse betreflend die katholische GeisiliťhUeit
D resdem £t plné, gizliw ých pom luw a nářků, kteréž owšent
z žádného giiíého anm yslii nem ohl sepsali , než aby lid pro­
ti katoljkům popudil. K dyž iia to gislý katolický kněz w
Drážďanech w elm i nijrný odw od sepsal, bylti! proto nogen w j
sp isu : Biene řečeném w posm ěch w zat , nýbrž geště w .gin ých dwau zw láštnjch sp iseíh : G ew issensfragen au imd uber die
katholische G eistlichkeit in Dresden yon Fr. Girardt, Pastor
der reform . Gem eiude, a w onom : A uch ein ige Aufschliisse
uber das Verhaltniss der evangelischen nud řom isch - kálhol.
G eistlichkeit iu D r esd e n , nebst U nlersuchung der F rage:
Iío n n te das Pallium nach SaChseu gesendet werden ? V . S . T.
G. Zschocke Diakonus, náramně zleh čen a ztupen hýl* —
* * ) Prawjme schw álně dle u d á n j ,] pcněw adž , gak se pozděgi
ďanském Q znam ow ateli (D resdner A nzeiger) sw ú g á m y sl»
w zbuzugjce s w e sp olu b ra try , by neprodlené k n im p ř istaupili.
Nedlauho na to pronesli se w Pam átnostech
Saských (D enkw iirdigkeiten von S achsen), na gakém zá­
kladu tuto n ow au cjrkew w zd ěla ti obm eyšlegj. Přede
w šjm žá d a li za w ým jnku swe' reform y n ezáw islost od
rjmské s to lic e , t. g. zaw rženj p rim átu , potom auplnau
row nost s ostatnjiui m ěštany bez přednosti i b ez zapow r ž e n j; též sproštěnj
saukromnj z p o w ě d i; (ó kterak
se p o w ž d y proti tom uto
w ýborném u ústaw u
k atol.
náboženstwj lidské n áru žiw osti zpauzegj !) dále pak dow o le n j, by rozlaučenj
m an želé op ět w n o w é in anžel-
stwj w stau p iti m oh li; w yzd w ižen j b ezžen stw j k n ěžsk é­
ho 5 um enšenj káždodennjch. služeb božjch, by se duchow en stw a uspořiti, tu d y obecných w ý lo h uskrow niti m o ­
h lo; zrušen ) nepotřebných s w á t k ů , b y se pokud m o­
žná w steg n ém počtu zárow eií a protestanty sw ětili, což
i na slaw nost reform aci w'ztahowati se m ě lo , kteréž
(gak gsau praw ili) i
katoljkům potřebj
g e s t ; p osléze
propust ěnj nákladných zp ěw á k ů k o sleln jch . —
Z w lá štn j knjžka pod n á z w e m : ,J V iinsche f i i r eine
zeilgemasse R eform irung der katfiol. K irche in Sachsen.‘í
Altenburg,
1 830. m ěla obm yslům gegich cestu protřjti
Drážďanský O znam ow atel oh lásil tu to knjžku n eyp rw é
10. Ledna
1 8 3 1 ; p on ěw a d ž ale, gak se zd á , nem ěla
w olného odbytu, w yd al
gadro.
německé
brzo na
to (21. Ledna) z nj
S p iso w a tel, čině sob ě n a d ě g i,
cjrkw i
znam enité
že se w celé
prom ěny sta n a u , b yl w
tom, gak pozděgi se ukázalo, w elice na om ylu .
W ši-
ob gew ilo, počet těchto bauřlhvých n cw ou ijk ů o m noho m ens)
gest b y l , gesto nácelujci gediné proto, by w jce následow ujků k sobě p m váb ili, Izivvým spolku sw ého zw elicow ánjm
katoljky mámiti hleděli.
Časopis p . K atol. D uch. IV . 4».
9
cbui dobromyslnj katoljci h led ěli s op raw dow au neljbostj 11a tyto lstiwe' praktiky,
k terým iž k odtržen) ge od
cjrkw e přilákali se zam eyšlelo.
A by
pak každý ta-
k o w ý pokus na gegich obci se zm ařil , a nikdo wjce
zn e w ě d o m o sti a z nedostatku, cw ičenj sw cd en nebyl:
w ydán o gest od ap oštolského vikariátu k rálow stw j sa­
sk éh o dne Í 9 . Listopadu 1 8 3 0 . nasledugjcj n ařjzenj:
Ignác Bernard Mauermann étc.
Iv srdečném u zármutku našem u p řesw ěd čili gsme se
bezděky o tom, kterak n ěk teří, w yzu áw agjce se katoljky
b ý ti, usilugj u w ěřjcjch péči našj sw ěřen ých roztržky činiti, gich w jru m ásti, a giný základ p o k lá d a ti, kromě
toho, genž giž položen gest, Ježjs K ristus, Skládagjee sice
w e w ě tšj . částku
w ěřjcjch našich
naděgi , že pewně
se p řid ržow ati budau učenj P ánem a Spasitelem našjm
z w ě sto w a n é h o
a cjrkwj sw atau w ěrn ě dochowanéhó,
uznáw ám e w šak n icm én ě za p ow in n ost i z našj strany
k tom u p řisp ěli a w še c k o w yn aložiti, by blaudjcj na Ce­
stu spasenj
u w ed en i a b ezp ečn ě
u tw rzen i b y l i ; neb
w šecka poblauzenj magj zagisté počátek sw ů g w nezná­
m osti učenj sw a té cjrkwe n a šj, genž tjm b ezp ečněji
se ted y napraw j, čjm d ůw od u ěgi w ěřjcj o geho prawdé
a božském p ů w od u se p ř e sw ě d č j.
P rotož nařizugeme,
b y w š ic k n i w esrněš kazatelé od prw nj
neděle adwen-
tnj b. r, w e w šech kázanjch p ráw é k atolické učenj tjm
způsobem přednášeli, aby w gednom Jcaždém kcizanj ne-
gulcý článek w jr y našj w yk lá d a n byl'·, čjm žby w ěřjcj o
geho božském p ů w o d u , gakož i o blahoděgném . působenj geho na n aši ú těch u a spasenj p řesw ěd čen i a kpew n é m u w n ě w ěřen j b y li p ohnuli.
W šeck a tato kázanj buď te sepsána a na počátku
každého m ěsjce na n aši katolickau konsistoř nám za­
slána a předložena.
D ů w ěřu gem e se w naše rozim·
lé spoludělnjky na w in nici P á n ě ,
že p am ětliw i gsauce
přjsného odpowjdánj w den saudu, w šeck y Bohem sobě
prQpůgčené schopnosti w ě r n ě W ynaložj. a sgednoceně
sn á m i sw ěřen é sobě duše tak p e č liw ě p ěstow ati budan,
by w den kladenj počtu radostně zw olati m o h li: Pane, zde
gsau, které gsi nám s w ě ř il; žádný našj w in au nezahynul.
Prosm ež Boha, aby tom uto p řed sew zatém u djln, k s w é
sláw ě a k spasenj bratřj našich m ilostj sw au hogně ž e hnati rářil,u
T ak ow éto ustanow enj w e lm i potřebno b ylo, gelikož se n eu stále
na audy katolické cjrkw e rozličným i
sp isy n o w é a n o w é ú tok y činily k p o d w r á ce n j w jry g e­
gich.
Giž w počátku roku 1 8 S l.w y š e l sp is: „G ru n d ziige der reinen IcathoL christlichen Kirche zuniichst in S achsen and Schlesien von einern christlicheři (?) Geistlichen.“
Dresden bei Ařtíoíd.
se zaw jra:
S tw ů ra ta'nasledugjcjm i slo w v
„ W še c h n y w e lik é w ě c i z m alého počátku
,,z n ik ly : k řestan stw j, reformacj a t. d.
„ s k o - katolická
cjrkew w S a sjc h
č is tá křestan-
stane se snad rychle
„w aluau a m nohočetnau, neb gegj w č k giž dozrál 5 od
„m alička
w šak začjti m usj.
z v o lá n o
gest, gak se z d á , by swrět
je lo ,
H law nj m ěsto saské po­
swrětlem p řed e­
T o ledy se staň, a sice bez m e šk á n j; nic giž g i-
„ného nenj potřeb j, aby těch 12 7 sg in ý m i gednosw or„ně sm eyšjegjcjm i,
gichž m yšlenj a žádosti w oněch zá -
,,kladech w y slo w e n y gsau, w esp olek se u sn e sli, sw ů g
,,úm ysl w cřegn ě prohlásili a zem ské obci u př. ty to pa­
r a g r a f y gakožlo sw é w yzn án j w jr y p řed ložili, m odli„teb nici neb kostel zřjdili, a n ěk olik k n ěžj w y w o lili a
,,u stan ow ili. F a x it D eus !“
Gaka to mjrná naděge! τ— Po tom to spisu w y še l i
hned giný obsahu m nohem p o h o ršliw ěg šjh o pod názw em : „Sendschteíben an die 1 2 7 abfalligen Katholilceii
in D resden , von S ix tu s .“
T u to
sp isow atel celau ka~
tolickau cjrkew
w
neyhlaw něgšjch článcjch tištipacně
přetřásá, a gakoby autrpnost
m ěl s oklamaným a kato-
íjky, n eygizliw ěgšj hany a p om lu w y proti n eyw yššj hlaw ě cjrkw e i audům gegim
roztrušuge.
I A lexander
Blúller, p o w ěstn ý zem ský rada W jm árský přičinil se w
swe'm Kanonickém Ι ί /jdaci, časopisu w elm i zlowrolném,
• k odtrženj katolické' obce Drážďanské w šem o žn ě napom áhati.
S nesm jrným Chwalořečenjm
w y tru b u g e w
něm , čelio napořád tento spolek dotčených 1 2 7 k atolí­
k ů od 9. Zář] 1830. w h la w n jm m ěstě saském
w y h le -
dáw á, a kterak se w e sw ý c h snčm ow ánjch a p ozd ěgi w
sp isech byl p ron esl.
toliko hrstce
P o n ěw a d ž ale to w šeck o maličké
— snad gen čtenářům K anonického Hlj-
d a č e — w ěd om o b y lo , zam yslil buď on, nebo někdo z
geho přátel tyto
sem se potahugjcj w ýk lad y, g eště s
giným i přjdaw ky w e w ětšj oběh p ř iw é s ti, a tu d y pow stala lcnjžka pod n ápisem : Die grosse Einheit der 127
antirbmischen Katholiken in Dresden, oder die neu anhebende rom. Icathol. christliche K irche, im Lancie Šach sen.“ Lipsko, ! S 3 í .
N ež pri tom w šem
usilow ánj zm izel celý spolek
tento, když n ěk olik geho neypředněgšjch náČelnjků pro
s w é h anebné auklady i proti w lá d ě strogené lapeno a
&
do w ězen j dáno bylo.
Katolická pak cjrkew saská stogj
posud geště nepohnutá, potjtagjc podlé farnjch w ýkazů
od roku 1830 k 17.000 w ěřjcjch, z nichž na gediné D rá ž­
ďany okolo 9 0 0 0 p řip a d á .* )
v
(W iz : R eligionsfreund.
May 1 831, K irch en historische Nacbrichten S . 2 5 3 .)
w bauřjch nyněgšjho w ěk u na sw ý ch
Ona
práw ech negen
nic neztratila ·, n ýbrž gak se zdá, tjm geště zjskala, ž e se
^) Pred několika léty
katoljků.
pocjtalo
se w Drážďanech sotwa
900
nynj k cjrkwi L u žick é b ljže připogiti m ůže, gelikož po
zesnutj w ýb orn éh o kapitulnjbo děkana Budišjnského,
Adm inistrátora diocesj M jšenské w saské' Iiornj L u ž i­
ci a biskupa A ntigon ského Františka Giřjho L ocke (uinřel 7 . Zářj b . r.) apoštolský vikář k rálow stw j saské­
ho, w y so c e důstogný p.' biskup Ignác Bernard Mauermann d ne 9 . Listopadu b, r. za kapitulnjbo d ěk an aB u disjnského w y w o le n gest, kterážto přjhoda sp olu k ato]jky saské radostnau naděgj napliíuge, že nynj tak d lau ho osiřelá cjrkew gegich pod biskupem w lasten ským w
gednu dioceSj spogena b ude.
2.
Kardinal Barth. Pacca :
„D enkw iirdigkeiten
Pius
des V II.“
W k n ib ku p ectw j
w y šly p rá w ě
Karla Kolhuanna w Augsburku
H istorické pam etnosti Geho
nynj
Sw a-
to sti Pici V I I . před i w zagetj geho w R jm ě , a při g e­
ho násilném
odw ezeuj do Francauzska. —
G estit to
důležitý· a z w ětšj ěástky nep ow ědom ý přjdaw ek k now ěgšj cjrkewnj i státnj h istorii, w šu d y s důkazy opa­
třený, a k opraw enj děgopisu w elm i p rosp ěšn ý.
T oto
něm ecké p řeloženj w zd ělán o gest podlé druhého R jm ského w ydán j.
D jl druhý a tře t j ob sahu gjcj: Cesty do
Francauzska W roce
1809 a 1813. s obrazem o sw jc e -
ného sp iso w a tele.
Cena w še c h
24kr. střjb.
S p is ten to w yp liiu ge
historii z d o b y N apoleon ow y,
m ocnárského a saukrom njho
třj
djlů gest 3 zl.
w elikau m ezeru w
udáw age m nohé přjhody
ž iw o ta téhož
cjsaře, k te­
réž buď na prosto neznám é, anebo zp o tw o řen é sw ětu
oznám eny gsau.
K atolickém u duchoiuenstivii bude sp is
teuto d ů ležitý auplným a w ě m ý in w y sta w en jm přjběhů
sw . Otce w g e h o zegetj ; z p y ta te li degopislí m n ožstw jm
buď n ep ow ědom ýcli, aneb p řew rácených z p r á w ; diplo -
■ ■
I
C l4
O z n a in o w a te l
mcttowi pak
óstrow tipným
a p raw d iw ým
obgew enjm
obm yslů a činů téh ož čjsaře, geho w lá d y i geho sw ěřeuců.
3.
D ie franzosische R evolu zion v o n l8 3 0 historisch und
staatsrechtlich b eleuchtet iu ih ren Ursachen, ih rem Verlaufe und ih re n w ahrsch einlich en F olgen.
Berlin bei
Ferd. D um m ler, 1 8 3 1 .3 2 9 . S . 8 .
Obsah této pam ětné k n ib y , gegjž sp iso w a telem gis tý w elm i w á ž e n ý u čitel na w y so k ý ch školách w BerIjně b ýti se p r a w j , gest w krátkosti nasledugjcj:
N eyprw é se ukazuge , z gakých přjhod konstitučnj
cbarta w řjsi francauzské w roce 1814. p ů w od sw ů g
w zala, gegjžto obsah se tu auplně u d á w á , a toto zá ­
stupné rjzen] k řjzenj
staw ow sk ém u něm eckých křc-
sta n sk ý ch ' národů se p řirow n áw á.
ge se zápas
—
Na to
w y p isu -
rozličných stran -we Francauzsku od ča­
su obnow enj w lád y a obgasňugj se tagné přjčiny onoho
zbauřenj roku 1 8 3 0 .
D ále se w y p ra w u g e w gakém po­
m ěru gest stál Karel X . a geho m in istři k sw ý m od­
půrcům před ouěm i rozkazy od 2 5 . C erw ence
Piozkazy tyto a z nich p ow sta lé rozbroge
1830.
uw ažugj se
p ráw ě p odlé charty 1 8 1 4 . a dle tehdegšjho sta w u řjše
francauzské,
K on ečně se posuzuge gednánj strany sw o -
bodnické neb liberálnj po dobytém
w jtě z s tw j, s u w a -
žow án jm následků poslednjho p ozd w jžen j, a zaw jrá, se
posauzenjm lichého sw ob od en stw j čili liberalism u, ga­
kožto n eyh law nS gšjh o zřjdla, z n ěh o ž W eškeré z lé w ě ku našeho w y p lý w á .
Základu) idea spisu téhož g e s t, že K arel X . podlé
m oci, která m u chartau 1814. b yla dána, a gakož ney~
w y ššj h law a řjšp za tehdegšjtni okojičnostm i k w ydáuj
onScli nařjzenj od 2 5 . Č erw ence 1830»
ow šem
opráw -
něn b y l , ačkoli p rostředek ten tehdáž w elm i neopatrně
a neprozřetelně byl w y w o len .
S p iso w a tel ob šjn iě podáw á m noho článků z lib er á lnjch časopisů a dennjků, gako z Nationalu, G lobe, Nouvelle France
a Ami du
Feuple, kdež se po doby.tém
w itězstw j odbognjků zg ew n ě sw ětu oznam uge, což před
tjm neustále zapjráuo b y lo , že totiž Com ité directeur a
karbonárský spolek skutečně a auplně uspořádán byl, k te .
rýž
dem agogickau aučinnost sw au po celé Francii roz-
šiřow al
s tjm
u rčitě w yslow en ým
a u m yslem , b y se
králi geho řjzenj co n eyw jce obtjžilo, a tudy co n eyrych legi ku pádu geho p řisp ělo; oclbog proti řjženj že byl
heslem
ale
gegich ; což se o w še m
w eřcg n ě n ep ron ášelo,
tagně usneseno b y lo ; za celých patnácte Jet že tu ­
to kom édii hráli stále gen k podw rácenj rodu Burbonského směřugjce, a k tomu cjli w Šem ožnýcb strogů ,k n ěh tisk áren , zbranj
i tagných spolků
u žjw agjce.
Musjt
tu gedenkaždý opraw dow au ošk liw ost cj li ti , kterak ti­
to lid é , honosjce se n eyšlecb etn ěgšjm i p raw id ly a aum ysly, přjsahu a w ěrnost na 'hřjch p rom ěn ili, u žjw agjce
každého i sebe ohaw něgsjbo p ro střed k u , b y Soběctwj
sw é
p row ed li
a’ b ezw lád ě
'bránu o tew ře li.
Gakau
sofistickau w ým lu w n ostj přičinili se práwa k rálow sk á
w oČjch
národu zlehČowati a p o d w ra c eti!
W on ěch
odtud pocbázegjcjch n ásled cjch naíezám e patrnau w ý strahu, že litera a Článkowé charty neb zák lad ow é z e m ­
ské zp rá w y žádný trůn neupew nj , nýbrž toliko m audrost a m raw nj s j la , gakož i časné i p rozřetelné u w arow ánj n eb ezp ečných a zhaubných p raw id el a sw o d ného u čen j,
Z celého tohoto spisu
p ozn áw á se p a t r n ě k t e r a k
francauzský národ se w šjm tjm ljčenjm budaucj
slá w y a blaženosti náramně gest oklam án.
sw é
Což prw e
tak utěšeně ro zk w éta li p o č jn a lo , gest nynj w n iw e č uw ed en o ; pokogný m ěštan neb rolnjk m usj nynj syn y
sw é k w ogsku o d w á d ě ti, sám
pak w národnj obraně
sla u žiti; d ržitel statku w kragi nenj bezpečen , b y
od
ta u la w ý c h , zahálčiw ých rot w ydraucow án nebyl ; zem ­
sk é daně gsau dwognásob zw ý še n y ;
au w ěrek státnj i
m ěštanský hluboce sk leslý 5 národ 11a m noho stran roz­
sápán etc.
P atrjm e-li m im o to také ns b ezp ečen stw j neb n e bezpečenstw j w zn ešen ěgšjch a dražšjch pokladů,
ctnosti
a n áb ožen stw j, tedy i tu s zárm utkem sh led á w á m e, k te ­
rak new ěra a b ezb o žen stw j
w e Francauzsku za p ráw ně
p ow olen é gsauce p roh lášen y, giž den ode dne w jce a w jce se rozšiřu gj.
S ek ty n o w é pozdwihugj brdé sw é hla-
w y , chrám ow é a sw atyn ě se laupj, drahé znam enj w y kaupenj našeho w porauhánj se béře, a h orliw j
řo w é z w laáti
p astý-
s w é utjkagj étc.
T ito a mnozj ginj gsau ti blazj a u č in k o w é ,
které
now ěgšj pozdw jženj w e francauzské řjši zp lo d ilo , a ty
zde i oude se ukazugjcj stop y w nitřnjho rozgitřenj,
zlé u žjw án j tisk u , auskoky náčelnjků rozličných stran,
slabost a n em ocn ost zem ské w lá d y
tru ch liw é dáwagj
n á w ěštj , by snad geště horšj w ě c i gim n en astaly. —
G estit zagisté w elm i u žitečn o a přjhodno w ěk u nyněgšjm u, an tak m nozj národow é k podobným bauřem
náchylní g sa u , když se on y přjhody w e Francauzsku w
p raw d iw ém sw ě tle w y s t a w j ,
tomném stalo.
gako se to w e spisu přj-
4.
H om ilie, ueb w yu čow án j lidu křestanského při ran-
njch slu žb ách B ožjch, dle w ýkladu sw atéh o E w angelium
na n eděle a sla w n o sti P áně, od Františka F ryče, faráře
líabrske'ho.
W Praze, w knjžecj arcibiskupské knihti­
skárně. 1 8 31. 8.
Prwnj djl str. 30 2 , D ruhý djl str.
328. za l z l . 20k r, střjbra.
Gakým aum yslem pan sp is o w a te l, o gehožto
cech auřadu kazatelského
giž
prá-
léta 1821. pak 1826 —
1827 w y šlý c h , literatura domácj n áw ěštj poskytuge, na­
depsané h om ilie byl w yd al, sám w p ř e d m lu w ě se ohražuge a na gew o dáw á : ,,C o gsem p sa l“ dj on ,,to gsem
psal.
N epsal gsem w šak k zjsk án j ch w ályn ěgaE e — B ů h
gest m ůg sw ěd ek ! — genom p roto, aby slow o Páně ro­
stlo a rozm áhalo se .“
S lo w a tato negsau sk reyše poru­
šeného w la stn jh o m ilo w á n j; alebrž
bystrý d ůw od o -
cbotné w ů le a gakéhosi duohow njho hladu.
Tagiti w ša k
n elze, ž e nedostatkem hom ilij w reci našj dědičné postjženi
gsm e ; neb w ygm au ce
H om ilie a kázanj
pana
Ivašp. Mel. H rdličk y (1 8 1 8 — 1 8 2 1 ), a některých giuých
W iršinkow ých, zw lá ště w ýborných pak P ařjzkow ých a t.d
— na zbyt gich n em á m e; ač způsob tento
kazatelstw j
w elm i d áw n ý gest, k teréhož sw atj O tco w é h ned na u sw jtě s w . k atolické CjrkWe se držeti obyčeg
m jw ali.
A ni pak odpjřati hodlám e, že lid obecnj z hom ilij sobě
hogněgšjch béře
užitků, n ežli z kázanj řečj strogenait
w yljčených, která tep rw po zdárně potlačeném od K o n ­
stantina p ohanstw j do sw atyně se w etřela j což vešak
bez ugm y w ážn osti, kteráž kázanjm w ým lu w n ostj
dle uraěnj p ěkného strogen ým slu šj, řečeno budiž. T ý kagjce se pak p ow ah y w nitřnj hom ilij těchto, w ů b ec
p ron ášjm e, že pan sp iso w a te l
spjše se držel praw idel
O rigenow ých, n e ž li sw . Jana Z la to ú stéh o ; w y k lá d á to ­
tiž w ešk erau perikopu neboli částku s w . E w angeliunb
w trušuge rozm anitá naučen), tw rdj a u bezp eču ge w ě ř j-
'
cjch u w jře katolické a nabjzj ge k m raw op očestn o sti, a
to m istrně a důkladně.
W e d lé toh ož
slaw j se na od­
por rozpustilém u, nek lid ném u , ano bezb ožn ém u
duchu
w ěku. našeho co gedow atém u plodu daleko široko roztraubeného osw jcenj. —
Na důkaz této zpráw y rádi bychom b yli některau
hom ilii za přjklad sem w e p s a li; ale pro
sta kladem e zde
toliko
lispořenj m j-
záw ěrek třetj n ed ěle postnj.
,,R od ičow é křestanštj ! chcete za dobré -wychowánj p lo­
du sw é h o ch w álen i b ýti, nebo zlořečenj potom stw a na
se u w rh n a u ti? I na nás se w ztahuge bana a n ečest ta,
gestli nedbanliw ostj
w asj z dětj p ow stali rauhači, zlo -
děgi, p aliči, w ražedlnjci, hariebcjci w šelik eréh o druhu.
Ano i w a še w lastn j děti w á s prokljnati budau, snášegjce z lé w ě c i za skutky s w é , a rnusegj řjci, že w y přjčina gste WŠeho toho z léh o , gehož nad sebau rozm o­
h ly, poněw adž gste z mlád; w n á lež iték á zn i gich n ed rže­
li.
O ! zh rozte se nářeku takow ého, a w eď te děti sw é
h n ed zm lád j k bázni B ožj.
H eknete gim časně, že gen
ostřjhánj přikázanj B ožjch b lah oslaw en éh o čin j člo w ěka, rozpu stilost pak a b ezb ožn ost ohyzdj a neštastného
činj k ažd éh o.
rozšafn],
A když tak dobrým w ed en jm pow stanau
sw,ětu u ž ite č n j, B ohu m ilj z nich lid é, žple-
sáte sam i nad dobrým zdařenjm gich , chw ála pak w e škerého p otom stw a n asled ow ati w á s bude až do hrobu,
w srdci pak w d ě čn ý ch dětj w ašicli w zd ělá te
sobě pa­
m átku nepom igitedlnau , k te r á až na w zd á len é potom stw o
naše dogde, a se rozm ů že,
A m e n .“
N ež to našem u srdci w e lm i b olestn é gest, že p o w a h azew n itřn j h om ilij těchto náram ně zapáchá nemčiňau, a
že pan k azatel n e w e lm i še tř il gak čistoty a srozumíte»
dlnosti, tak ozdoby a přjpadnosti ušlechtilé řeči našj, tak
gakoby b o h u ž e l! i u w zd ěláw án j lid u obecného b ez ž e ­
broty něm ecké ob stáli nem ohla, —
R ow n ě m lčen jm p o -
mjgjme některých w ad dogm atických, toho sob ě toliko
sfnem alým podiw enjm w šjm agjce, kterak pan k azatel
K rista Syna Božjho m nohokráte v š e d n ě n azjw á ,,m u­
žem d i\v o tw o r n ý m “ a posle'z i hrdinau.
„A ch N. m ě g .
m e oči swe' upiaté na toh o hrdinu Ježjšeí£ (str. 1 6 8 d jlu
prw njbo). W ša k co se zde přihodilo h orliw ém u kazate­
li, děge se m n oh ým sp isow atelů m w ě k u
n a še h o , a to
nikoli wedle' prů pow ěd i H oráciow y, „quandoque bonus
dormitat H o m e r u s alebrž za tau přjčinau, že m nožstw j spisů nekatolických bez rozdjlu w jř e nepodobnau
pilnost) Čteme, a gich u žitek krom ě w ědom j za katoli­
cké' slo w o w yd á w a ti naw ykám e.
G estlip ak ale zde w ů -
bec proti te' nedokonalostí w eys|trahu dáw ám e , n em jn jm c tjm pana sp isow atele korm autiti, ale spjše w zb u d iii, aby, ant to lik pěkných h řiw en
sob ě od Boha s w ě -
řených m á, gimi gakož až potud těž ili a tu d y pole h om ile lik y w jc a w jc w zd ělá w a ti n ep řestal;
přitom
ale
take' našjm srdečným připom enutjm naprosto nepohrdal.
b) S m j š e n l n y .
a) Z á k o n y .
G u b em . nařjzenj od 7 . L edna 1 8 3 1 . čjslem 4 3 3 2 3 .
K o n sist. oznám enj 10. Února 1 8 3 1 . č. 91 0 .
D le w y s. gubern. nařjzenj od 13. Dubna 1 8 2 0 č.
5 3 5 6 7 , přislušj take' k p ow inn ostem školnjch dohljžitelů m jsln jc h , by m ládež
od nočnjho hospod
a taneč­
ných hudeb n aw štěw oW an j w a r o w a li; gelik o ž se p ři
ta k o w ý ch p řjležitostech *n eyw jce m ra w y dětj porušugj.
a w šelik é w ynasnaženj d uchow njch p astýřů a učitelů o
gich w zdělánj na zmar uw ádj.
P ročež se kr. kragským
úřadům ukládá , školnj dohljžitele skrze úřady a m agi­
stráty k w šem ožne' b ed liw o sti p o w z b u d iti, aby d ěli na
tak ow ých to m jstech d ostjžen é s w yhroženjm
ge očeká-
w agjcjho trestu d om ů odeslali, a rodiče k takow ém u n e ­
pořádku přiw olugjcj d ů tk liw ě ponaporaenuli.
Na oněch pak m jstech , kde
žáduého
škply n e n j, a tudjž i
dohljžitele, ustan ow iti se k tom u magj mjstnj
předstaw enj (r y c h tá ř o w é ), apřjsežnj konšele', a přjsně
z a w á z a ti, by na ta k o w ý záhubný
nepořádek bedliwe'
oko m ě li, a k w ykořeoěnj geho w šech školnjm d o h ljžitelů m předepsaných prostředků u žjw ali. Uřadowe' m jst­
nj magj k prospěšuěgšjm u plněnj
n eym ožděgi napom áhati.
te'to p ow in n osti
Z p rá w co w é
co
duchownj- gsau
zaw ázán i při každé' školnj visitacj o z n á m iti, kterak se
p ow in n osti te' zadost činj.
W z b jr c e zem ských ňařjzenj, w úkazu od 1 3 . dubna
1 8 2 9 . w lau zen ý om yl m á se takto op ra w iti: že nikoliw
duchow nj pastýřow e', nýbrž školnj mjstnj
dohljžitele
děti ze škol w y h á n ěti m agj.
K o n sist. nařjzenj 10. Února 1831. č. 9 7 1 .
Gednota k zw eleb en j k ostelnj hudby
swe'm působenj prospěšně pokračuge.
založená w
K aždoročně cw i-
čj se několik žák ů zkažde'ho krage w e 'w yššjm způsobu
hránj na w arhany z d arm a, chudšjiu k ostelů m uděluge
se několik krátkých m š i, Gradualů a Qffertorij w ý te č něgšjm i m istry složeu ých , i pracuge se také na
uj kosteln jh o kancionálu, genž ob sahow ati
w ydá-
bude n ápě-
w y (m elodie) s notam i na w arhany, a k sla w n ě g šjm
ležitostem s partiturau
pro
p ř í­
tra u b y , k larin ety a flétn y .
T ak ow áto gednota, která sobě tak k rásný aučel wyťkla,,
důstogná gest zagisté w šem o žn éh o podporow ánj.
Přj-
621
S m j š e n i n y.
sp ěw ek Čtyř zlatých střjbra ročně čiuj dárce audem té
gednoty.
šjřj
A le i m enšj přjspěw ky n ežli tyto ročnj roz-
obor gegjho
aučinkow ánj.
kogj tau naděgj, že m nozj
Pročež
se
konsistoř
duchownj . p a stý ř o w é
dle
m ožnosti s w é něgakým i ročnjm i p řjsp ěw k y se upjšj.
Upsánj tak ow é stáli se m ůže w kragjch u úřadů 'vikariátnjch, w h la w n jm pak m ěstě zrow na u k onsistoře.
P oněw adž gednota počátkem m ěsjce fljgna z k až­
dého českého krage gednoho žáka do cw ičenj w e w yššjm
způsobu na w a r h a n y w Praze přigm auti c h c e , magj důstognj p . vik ářow é k tom u způsobné ginocliy do p oslednjho m ěsjce D ubna ponaw rhnauti.
Ň eylépe pak by
se k tom u h odili čekancow é na u č ite ls tw j, kteřj sp olu
připraw ow acj kurs slyšj , gsau-li ostatně s bytem,, a w y žiw en jm opatřeni , a w yk ázati-li se m ohau s w y sw ě d čenjm gak dobrého
ch o w á n j, tak i nabyté p očátečné
znám osti w hránj na w arhany.
T ato w ysw ěd čen j m a­
gj se k předloženj tomu připogiti.
Gubern, nařjzenj od 14. Ledna 1831. č. 47437.
K on sist. oznám enj od 3. B řezna 1831. čjslem 1359.
Na u čin ěn é oznámenj,- že se zákonow é žid ow sk ých
matrik se týkagjcj gediné pro gich n ezn ám ost zanedbáw a g j, nařjdilo slaw n é Gubernium dne 14. Ledna b. r.
kr. kragským ú řad ů m , by se ■§§. 9 a 10 židow sk éh o
patentu zn o w a ohlásily.
Z n ěgj pak ta k to :
9. Matriky narozených a zem řelých w ésti se ma­
gj pod dohljženjin kat. duchow njch pastýřů od žid o w ­
ského školnjho u čitele; w m jstech p a k , kde učitele n e­
nj , od gednoho lířadem k tom u u stan ow en éh o h ospo­
dáře, a to
sice pod záw azkem přjsahy každého čtw rt-
letj magj se w opisech
§.
10.
B ez
předkládat! w rchnosti.
opow ědacjho
listu
o b řjzk a , b ez dosaženého pow olen j
nem á se žádná
od zem ského
ř j-
zenj žádné o d d a w k y , a bez w ysw ědčenj o přehlédnuti
m rtw éh o s podpisem úřednjm. žádný
•wati,
pohřeb w ykoiiá-
T o lo od m jstnjho ú řad u w ed en é p oznam enán),
gakož i opis těch to m atrik m á
se ku konci ro k u
faráři
téh ož m jsta p o d a ti, by on hlaw nj m atrik u pořádné a
ubezpečiw s e w é s ti m ohl.
W eleb n é duchow enstw o
má. si tedy dáti na toui
z á le ž e li, by m u w šeck y k žid ow sk ým m atrik ám
p řj-
slušué události w ěrn ě oznámeny, a ku k o n ci ro k u
ona
poznam enán) od m jstnjho úřadu náležitě podáw ána bylá.
G ubern. nařjzen j od 2 8 . Února 1 8 3 1 , č. 1 1 6 4 ’.
K o n sist. oznám enj od 1 0 . B řezna 1 8 3 1 , č. 1 5 5 5 .
Den narozenj a gtnéna Geho Gasnosti našeho
n ey-
m ilosliw ěgšjho K rále a neym ilostiwěgšj K rá lo w n y negen w k r. hlaw njm m ě s tě , n ýbrž i ρ σ celém k rálo w ­
stw j s w raucj láskau se oslaw uge
a ušleclitilau dobro­
činnost)' tau neykrásněgšj wlastenskau slawnostj se stá •wá.
Aby se pak tyto w ý g e w y w ě rn é oddanosti a lásky
tjm rycklegi w e w yššj znám ost uw ésti m ohli, pow zbuzuge se w elebné duchow enstw o, aby budaucně p ři těchto
siaw n ých p řjležitostech
dane důkazy w ěrn osti a srd eč­
né lá sk y , gakož i o p raw d o w é
dobročinnosti neprodle­
n ě a w ěrn ě sw ým lconsistořjm oznám iti sobě nesljžilo.
G ubern. nařjzenj od 1 0 . Ú nora 1 8 3 1 , čjslem 3 7 9 2 .
K o n sist. oznámenj od 1 0 . B řezn a 1 8 3 1 , č. 1 5 6 1 .
Cjs. k rál.
zem ské
řjzen j nabylo z udalých přjhod
té Avědomosti, kterak staw enj a zp ráw y , nákladem w eřegn ých fondů w ed en é ani w ždy dosti trw án liw ě , ani
podlé plánu se neděgj , a tudy nedlauho po progitj za­
ru čen ého od nagjmatele času giž opět n o w é zp ráw y na
škodu w eřegného
ponaw rhugj ,
staw itelského
čehož , přjčinu
fondu za p o třeb n é se
toliko w tom
že djlem pronagjm a te lé ti špatného
sta w iw a
hledati,
u žjw a-
g j,
a zběžnau
p ráci
o d b ý w ag j, djlem tak é že se u
započjnánj takow ých staw en j, k teréž se začasté bez k rag ských m ěřičů d o g c, s powínnau přjsn ostj a opatrnostj
se nepokračuge.
Aby se tedy těm to nepořádkům co neymožněgi nade­
šlo, m á konsistoř podřjzené duchow enstw o p ow zb ud iti,
by p ři
staw enjcb , kde n áb o žen sk ý , studij neb
giný
fond přispjw ati m u s j, spolu také ono d o h ljželo , gelikož
dacbowrijm gakožto
u žjw atelů m patronátnjch staw enj
po patronow i neyw jce na tom záležeti m usj, a b y p o n a w rž e n é zp ráw y pew né a dle n á w rh u zh otow en é b y ly .
Z té p řjčin y přikazuge se k r. kragským a u řa d ů m , m a­
gistrátů m
duchownjm
a ustanow eným
p astýřů m
i školnjch staw enjch w ýtah
nařjdili, ge k přegjm ánj
zem ským
k om issařům , by
p ři -wšech kostelnjch , farnjch
aučtů k nahlédnutj podati
staw enj a z p rá w
p o z w a li, a
přigjm ačnj p rotolcolly, které se k aučtům p řiložili m a­
g j, duchow njm podepsati dali.
Tohoto
pokračow ánj
še třiti se m á zw láště z ohledu předběžného sečtenj n á­
kladu , poněw adž duchownjm sešlost a n edostatk y sta»
w enj ňeylépe musegj býti pow ědom y.
Gub. nařjzenj dne 1 8 , Února 1 8 3 1 , č. 4 9 9 3 0 .
K on sist. oznámenj dne 17. B řezn a 1 8 3 1 , č. 1 7 5 6 .
Ačkoli w ysokým gub. nařjzenjm od 2 9 . Kjgna 1 8 2 9 .
w ěrn é wedenj w ýkazů w ey sew k u , sklizenj a zdw jže
obnow eně
přikázáno b y lo , a k zakládáuj
štnj form u láře
w y d á n y , předce
sm rti gistého beneficiáta tak o w ý
gich z w lá -
se p řih o d ilo ,
w ýkaz se
že po
nenalezl,
čjm ž rozw ržen j užitku p řew elm i obljženo bylo.
Z a tau
přjčinau se w šem rurálnjm beneficiátům šetrné w y p ln ěnj téhož nařjzenj opětně
p řik azu g e, a okresnj vik ářo-
w é se zawazugj , by při kostelnjch visitacjch o pilném
téhož rozkazu ostřjhánj náležitě se p řesw ěd čili.
Gub. nařjzenj od 5 . Dubna 1 8 3 1 . c. i 3555-·
K o n sist. oznámenj od 2 Í . Dubna 1 8 3 1 . č. 2 5 4 2 .
Dle wysoke'ho dw ornjho Dekretu od 2 4 . Ledna 1 7 9 0 .
magj se
zádušnj aučtý, gak oněch k ostelů , g en ž k z a -
praw énj běžjcjch potřeb přjspěw ky dostáwragj, tak i ko­
stelů na panstw jch zem ského a náboženske'ho fondu ku
konci každe'ho roku cjs. k rál.
zemske' au ětárn ě k p ro-
hlednutj p ře d lo ž ití; od ostatnjch pak zádušj zaslati se
m á k te'muž aučetnjmu úřadu od ducliownjch zprúw ců
podepsaný w ý ta h z aučtů zádušnjeh.
Gub. nařjzenj od 2 3 . če rw n a 1 8 3 1 . č. 2 0 6 1 3 .
K onsist. oznámenj od 1 4 . če rw e n ce 1 8 3 1 . č. 4 2 9 4 .
Na dotaz giste'ho
w rchnostenske'bo úřadu zdali při
udělowránj sirotčjh o powolenj k m an želstw j
od hospo­
dářských ú řad ů take' spolu přikročen) a podpis práw nj­
h o ú řadu
w gubern.
zákonem se nařizuge, oznamuge s e ,
cirkuláinjm
že ono
nařjzenj od 1 1 . Ledna 1 8 1 1 . Č.
3 6 0 9 5 obsažené ustanow enj, dle ktere'ho w e w šech op ow ědacjch listech k ženěhj bez rozdjlu ,
p ři
expedi-
cjch na žádosti o promiuutj trogjbo ohlášenj, gakož i na
pow olenjch od w rchnostenskeho
nezletilým ženichům a
w ed lé
liospodárske'ho úřadu
n ew ěstám k ženěnj
podpisu w rchn jh o
udělených
úředlnjka podpis p ráw n jh o
přikázán byl, dle w ysokého dwornjho dekretu od 5 . L e ­
dna 1 8 1 5 . č. 1 1 2 3 . zákonů sbjrky od 2 4 . B řezn a Í 8 2 8 .
ě. 2 0 8 2 a od 4 . Ú nora b. r . č. 2 1 3 . za zrušené pow ažow a ti se m á , a že budaucně na w šech
sem nostech , gim iž
se w rchnj
listinách neb p j-
poruěenské powolenj k
m anželstw j osobám nezletilým uděluge, dostačuge pod­
pis práw njho zp ráw ce, aneb onoho
w rchnostenskeho ú -
ředlnjka, gem už w rebnost ona w ysokým dw ornjm dekre­
tem od 2 1 . Srp na 1 7 8 8 ; č. 8 7 9 . zákonů sbjrky gmenowa-
S in j s e n i n y ,
625
uá práw nj pogednánj sw ěřila. P řič e m ž se m agistrátům a
w rchnostenským
úřadům
také
k zp raw o w án j
gegich
w znám ost u w ádj, ž e w š e c k y ohlašné listy bez rozd jlu,
gakož iw š e c k y žádosti o prom iuutj trogjck oblášek p ro ­
tokolem gjti
a k' práw njm u pogednánj přináležiti m agj.
β)
C jr k e w n j
z p r á w y.
Z l í j m a dne 15.Č erw e n ce .
mjm řjm ským w elm i
p am átný,
wogska z nich odtáhnau.
w ydal p ři
Geho
Den dnešnj gest z e gelikož dnes rakauská
S w á to st Ř e h o ř X V I .
této přjležitosti nasledugjcj prohlášen): „ W o g ­
ska, k teráž gsme od nábožného a w znešeného panow njka řjše Rakauské pow olali, by pokog a pořádek nynSgšjm i různicem i
zrušený obnow ila, ubjragj se dnes z
w lastj n ašich.
S tá w á t
se to za tjm ubezpečením , že
nynj i zb lau dilci, w y trže n i z klamu sw ého k w ětšjm u
počtu lidu se přidagj, a w šickni w gednom yslné sw o rnosti po oné cestě kráčeti budau, kterauž gim w jra g e ­
gich otců , powinnosti poddaných a cit praw é c ti 1 ok azugj 5 též že w šickni bez rozdjlu snažně oné blaženosti
w yhledáw ati budau, k teráž se pauze a gedině p raw ý ia
m raw oučenjm opalřiti, a m Sštanskau sw ornostj a u p řjmnau k pokogi íáskau u p ew n iti m ůže.
W id ěli gste ty ­
to w jtěze, a shledali gste na nich přjklad
m jrnosti.
u d atn osti i
P řišlit gsau k w á m co p řá te lé a gako p řátelé
se tak é k w á m u staw ičn ě ch ow ali.
Oni p řišli k o ch ra­
ně p o tlačen ý ch , k pokořenj násilujků, a tohoto šlech et­
ného pow ólánj ani na okamženj s oč) sw ý ch nespnstili,
učiniw še auplně zadost, gak nutné p o třeb ě toiio^ k te ­
rý ž ge k utišenj bauře pow olal, tak i w znešeným
kazům m ocnáře sw éh o, genž
Časopis p . K a to !. D uch. IV . 4 .
ro z ­
nic giného neobm eyšleh
10
nežli aby djtky k
m atky sw .
gegich otci p řiw edl, a W zem i obecné
řjm ské cjrkw e pokog způsobil.
wogska ta ubjragj
se z kragin
n ašich w tom
Slow em ,
p řesw ěd ­
čen j, že zde welikém u zlém u učinila p řjtrž 5 gakož i w
té naděgi, že w y sami sm utném u gich nawrácenj uw aro w ati se w ynasnažjle.
T a to gest přjčiiia, že n e trw á -
m e déle w m lčeni, n ýbrž znow a srdce sw é k w á m otw jrám e.
Mocni p ráw em té to sw até sto lice, m ocn i slaw -
ným i zám luw am i,
kteréž nám w p řjto m n ý ch okolično-
stech od w ysok ých d w orů E w rop egsk ých opět byly obnow eny, m ělibychom raděgi způsobem panow njka nežli
otce k w á m p ro m la u w a ti;
w ša k
takow éto řeči [zane-
cháw ám e s o b ? , gestližeby neštaslnau
přjhodau
now é
rozbroge m ěli zniknauti, a now j zm atkow é w eřegný a
domácj pokog r u š ili; nynj toliko žád ám e, aby djtky na­
še se n aw rátily, a gediného hlasu otce sw éh o b y ly po­
slušný.
T ě ž k ý byl zárm utek náš nad oněmi žalostný­
m i k řiw d a m i;
ale B ů h w šsm ohaucj gest sw ědkem , že
geště bolestněgi nežli toto bezpráw j proklálo srdce naše
ono
p o m y šlen j, že gedenkráte
spraw edlnosti sáhnauti.
nuceni budeme k meči
A poněw adž, gakž daufáme, sám
Bůh cestu sm i]ow ánj; sw ého nám o te w ře l, zw ěstugem e
w ám ssrd ečn ý m plesánjm , že nic tak taužebně
nežá­
dám e, než abychom na w še ck o , co se nynj událo, zapom enauli m ohli. W Ž z tedy gedenkaždý, co s p řeplýw agjcj olcow skau m ilostj o b ětu jem e, že kdo lásku naši Z trátií, gj opět dosjíi m ů ž e , pakli opraw dow é důkazy Ijtosli
dá na gew o.
Láska tedy praw á a ustaw ičoá sgednocug
w ás w espolek.
A deyž
W šick n i co
W š e m o h a u c j,
aby od
gedna čeleď žiw i buďte.
nynička žádného giné-
ho rozdjlu mezi w ám i nebylo sh led án o, krom ě
ctn o sti, w ěrn osti a p oslu šn osti.
každý ;
to
budiž sláw a
stw j i tow aryšstw o
w ětšj
Po tom taužiž geden­
w la s li, a
napotom
nábožen­
blahého a stálého pokoge p ožjw a-
ti budáu.
K ogjce se tiu to
krásnau naděgj objrám e se
n eun aw en ě tjm , co k p rosp ěchu našemu slaužj.
U pro­
střed zárm utku a péčj, k teréž od našeho powýšenj na
sw atau stolici nás tjžily, bylo gediné dobré w aše p ře d .
m ětem starostj našich,
gakož sami gste
sp a třili ; w šak
geště dražšj bude nám péče ta, když nám nebude wjce
bogowati proti neblahým
w ýstupkům a těm m nohoná­
sobným nehodám, k teré n ew y h n u teln ě z nich w yplýw agj.
W takow ém úm yslu otw jrám e w ám plné důw ěrno-
sti srdce sw é, žádagjce od Otce w šelikého p o těšen jm o cj apoštolského požehnánj, aby nad w ám i p raw e blahoslaw enstw j rozhoguiti ráčil. Uáno w Q uirinálu, dne 1 2 ·
Č erw ence. 1 8 3 1 .
Z Pařjže
tam něgšjin
dne 15. č e rw e n ce .
ducliow enstw em
K atoljci M arselštj s
w znesli na řjzeu j zemské
sw au protestacj proti ponaw rženém u zrušenj biskupské
stolice Blarselské, k teréž kragská rad a Istiw ě w e gm enu ob yw atelstw a
téh ož krage w ládě
byla p řed ložila.
,,K uěžstw ro naše, p raw j, odw oláw agjc se na sauhlasnost
sw ých žádostj s našim i mělo auplné p ráw o na naši gednom yslnost spoléhati, a toliko sw ygád řen jra sw ým nás
předešlo.
VY praw dě, náboženský cit náš gest u ražen , a
onino gew itelé toho p o n a w rž e n j, proti němuž se w jra
naše prohlašuge, a kteréž
nám někdegšj pro nábožen-
stw j a ÍVancauzskau řjši lieštastn au dobu p řip o m jn á ,—
negsau žádnj praw j zástu p co w é krage a okrsku našeho.
My stogjme wšickni o zachowánj biskupské
k teréžto někdy
předkům
stolice,
z
našim ew angelium sw . bylo
zw ěstow áuo, — oné stolice, na njž tak mnozj slaw nj biskupowé gsau seděli, p astý řo w é od mnoha pokolenj w y soce w á ž e n j,
a onen B elzu ece
nesm rtedlné p a m ě ti,
genž m ěsto Marseille, strašliw ý m m orem tém ěř
nulé, od auplné záhuby oswobodiL
nowenj tohoto starow ěk éh o sjdla
w yh y-
A když gsme obbiskupského s m no-
* *
hau taužebnostj se d o žád ali, a ge, gak kněžj naši pvaw j , radostně u w jt a li: ž á d á m e , aby, gako otcowe' naši
chleb
w jry od
štastny b y ly ,
118ho
p řig jm a li, té ž i djtky n aše
a během
častny býti m ohly.
w ě k ů duchow njch milostj au-
K těm to důw odům přistupugj ge­
ště gioj,m én ě sice d ů le ž itj,
uw ážeui byli od m u žů ,
stí na srdci leželi finá.
w šak ne
kterým
nedů stogn j, by
Čest a prospěch w la-
P ro čb y m ělo
doby zbaw eno b ý ti, ktere'ž m u
skupské ú s ta w y ,
lak
m ěsto
oné oz­
biskupské sjdlo a bi­
gako gest kanow njcká kapitola, se ­
m inář a g. dodáwagj.
Nenj-li giž na to m d o s ti,
p o h řjcb u ! přjliš d o s ti, že obecnj pokladow é
těm to na budaucnost w šeck u
pom oc
ba
ú staw ů m
odpjragj ?
S lu -
šn o-li, aby se rodičům tohoto m ěsta dwognásob utjžilo,
dětem sw ým čestného zaopatřenj zgednati ? Pakli že to ­
m u snad audowé kragské rady takto
chtěgj, ted y my
tom u n echcem e, i m ám et p ráw o tom u nechtjti.
dy
ponaw rženj
tomu odpor
My te­
kladem e w e gménu ná­
boženské sw o b o d y , k teráž skrze národnj chartu nám
gest zaru čen a,
a
n ám
bychom
p řislu šj,
dle njžto p ráw o stále a neporušeně
sobě w zachow ánj
našj
bi_
skupské stolice w m ěstě M arseillu nižád né sw ětské m o­
ci p řek ážeti nedali.
My odpjráme w e gm énu sp raw e-
dlnosti, gešto nódopauštj, a b y k a to ljc i zbaw eni býti m ě­
li toho, čehož opatrow ati gim w každé přjpadnosti n áležj, a aby se snad pro zaljbenj n ěkterým
našeho n áb o­
ženstw j n en áw istn jk ů m zle užjw ánjm .moci slušným žá­
dostem w ešk eréh o
o b y w atelstw a
p ro tiw en stw j činilo·
My odpjrám e w e gménu řjm ské katolické apoštolské w j"
ry , k terau ž základnj zákon za w jru w ětšjh o počtu F r a n cauzů u zn áw á
a kterauž m y srd cem i dušj
w yznáw á-
m e, w n jž žiw u býti a um řjti žádám e, a k terau ž w šem 1
práw njm i p rostředky zastáw ati chcem e.
P řito m w zd á-
w ám e našem u nábožném u biskupu, za p řjkladem kněž-
Smjšeniny.
G29
stw azd egšj dioecesj, poklonu našj lásky a u ctiw o sti, k te rauž nám geho sw até důstogeustw j a geho Čisté a tk liw é ctnosti •wléwagj.
ho prteláta, by
Zádagjce snažně tohoto ctihodné­
pokornau prosbu
naši
wŽech w ěřjcjch předložil, aby Geho
obeonému
otci
S w ato st ráčila o -
chrannau ruku sw au nad nám i a potom ky našimi d ržoti a wypluěnj oné žádosti se protiw iti, proti njž sen aše
katolická srdce gednom yslně p ro h lašu g j.££
T euto šlech etn ý o d p o r, k terýž gak
i obecenstw u
ke
cti
slaužj ,
byl
několika tisjci podpisy o p atřen .
kněžstw u tak
giž 2 1 . Čerwna s
T u at se katoljci učj,
co sobě, sw ý m dětem a p astýřů m gsau powinni a z ohle­
du kněžj gest to
zagisté nenepatrné
znamenj
gegich
ctnosti a m au d ro sti, kde takow j w ě ř)cj se nacházegj.
Z P a ř ) ž e dne 2 0 .
č e rw e u ce . Z ohledu té to p ro -
testacj p roti zrušenj biskupské stolice w M arseillu p ro nášj se gistý katolický list takto :
, , O dpor kněžj M arselských, gakow ý gim pow innost
gegich u lo ž ila , byltě
spolu také
p řjm ěřen ý k onomu p o lo ž e n j,
zanjmati m á.
Oni praw ili k lidu :
tlum očnjci žádost) w ašich
dozw ěděti ,
že
nežli do
žádného
P ařjže zaslány bylv.
odpowěď.
tau to
čim
kráčj ,
ně
biskupa
m áte se te nepotřeb uge-
n ech cete.
—
P ro h las­
kogj,
A eyhle ! tisjce ry
č jm
m éně se
dále
opjrá
lau a klamnau p řižeň sw ětské m oci , alebrž
kněžstw o
11a
n está-
raděgi na
sineyšlenj a lásku katolického lidu sp o lé h á : tjm
něgšjm se stane.
ggnž
od m ini­
zcela giné žádosti
podpisy nasledugj na
cestau
W iz te ž lid i,
S k rz e
t e , a také skutečně žádného m jti
te s e , a poučte g e , že krag
duchow enstw o
gsau , poněw adž
stra k torau ustanoweni byli.
p rw
národnj čin , a zcela
k teréž
m o c-
T a ž te se k n ěžstw a M aršelského , n e-
p řew ážj-li protestacj celého krage „ milostiwáu p řjm lu vfu££gednoho preefekta ?
Duch, k terýž chow ánj ducho-
w en stw a ř j č! i ti m á,
w obřadě geho sw ěcenj
gest mu
zřegm ě poukázán.
Biskup , an w ztahu ge sw ětjcj ruku
na k něžj, obracj se k lidu, uapomjnage g e g , by w še ck o
w yp ow ěd ěl, w čemby, ge stihnaU ti
m ohl a kterak o nich
S w ěcen j na k něžstw j doplňuge 0110 tagem ué
sm eyšli.
zasuaubeuj Božj s k něžstw em , gakož k n ě ž stw a s lidem.
R ituál uečinj o řjzen j swětske'm žádné' zm jnky.
K n ěžj
francauzštj ! w y , genž stegne' bolesti s nám i cjtjte, a onu
nesm jrnau lásk u , kterau ž w ás obgjm ám e, geště ani snad
n eznáte , ukažte , kdo g s te !
^Vaše sjla nenj w předsj-
n jch m inistrů ; ona ge w š u d y , kdež se k řjž n ach ázj,
w
domjch w ěřjcjh o
lid u , w chalaupkách
sproste'ho.
O b ratte se w zastáw ánj a dobýw ánj právv h lasitě a w e řegně na swědom j a na w ůli wTě ř jc jc h ; zde gsau geště
|
poklady sprawedlnosti a m ocnosti sk ry ty .“
P an Abbe' B lach e're, k te rý se k one' tak nazw ané
francauzske' cjrkw i p. C hatele p ř iw tě lil, oddělil se opět
od tohoto p atriarch y , ačkoliw geg za swe'ho prim átnjho
vikáře ustanow il.
Oisnámiltě
w eřegně
swe' odwolánj
w zw láštujm listu n a arcibiskupa Pařjžske'ho a odebral
se na něgaký čas w s a m o tu ; w tom to listu p raw j mezi
giným toto : ,,Nešlechetnj rád co w e', a zw láštnj nehody
p řiw edli
mne do
tohoto odpadlstwj tak řečene' frau .
cauzsko-katolicke' cjrk w e.
K d y ž gsem sw azek
ro ztrh l, neostýchal gsem se
a na w zd or
plnil gsem
žj.
W te'to
giž
gednoty
posw ěcenj přigm auti,
w šem wýČitkům zraněného swědom j do­
ohawné
odtržen)
hluboké'
přehroznau sw atokráde-
propasti
gsem w ě z e l ,
an m au .
dre' p řed staw en j m ých p řátel a w šem ocná m ilo st Ho*
spodinow a záclon u nebezpečne'ho klam u s očj mi strhla.
On , k terýž P aw la na cestě k D am ašk u porazil,
i mně oči.
gichžto
Dnes
se 11a w žd y
odřjkám
otew ře]
w še ch těch ,
n eštastn ých bludů gsem nasledow al.
W zdálen
od sw ěta a w neyskrytěgšj sam otě chci trestu hodné' ge-
dnánj sw é horkým i
slzam i
oplakáw ati
a spasitelným
pokánjm hodna sebe u čin iti, bych w společnost cjrkw e
opět se m ohl n aw rátiti.
D řjw e w š a k , nežli W a šid ice -
cesj o p u stjm , ukládá mi srdce i swědom j za pow innost,
W ašj důstognosti důkaz me' bolesti a mého žele k no·
haum položití.
O kéž by byly
dosti žiw y a hhiboké,
by s otcow skau milostj přigaty b ý ti zasluhowaly ! K é ž
by W aši důstognost w těchto těžkých zkaušenjch a z á m u tcjch , k teré s tak statečnau zm užilostj s n á š jte , po­
těšili
m ohly,
zw ěstugjce W á ra
naw rácenj
ztraceného
s y n a , gehož zablauzenj duši W a ši tak těžce ranilo. R ozhlásjm prowiněnj sw é, gak n eyw jce možno , abych zlé,
k terég sem tjm způsobil, opět ponapraw il. Přikládám te ­
dy k mém u psanj w ýpis listu, k te rý ž do nowin dáli m jnjm, zůstáw age s neyponjženěgšj poddanostj a n e y h o řčegšjljtostj nad mým přečiněujin, W a šj Důstognosti e tc .‘ ‘
W P ařjži dne 1 5 . čerw e n ce Í 8 3 Í .
Z Londýna 21. č e rw e n c e .
W
sezenj
obecné
sněm ow nv
podal
p ředw čeregšjm
K ap itán
Gordon z
Glasgowa došlau žádost od 2 8 . duchownjch a tř j p řed staw ených S kotské
c jr k w e , kteřj žádagj, aby se K o l-
legi katolické w Mainoohu žádných peněžitých p řjsp ěw k ů nepow alow alo.
ku :
Pan O ’ Conel učinil i hned otáz­
,,C hce-li pak ctihodný aud
žádost w
se proto
slušných
tá ž i ,
za to s t a t i ,
w ygádřenjch
poněwadž
gistý
sepsána
L ord
dnv podobnau žádost zadal , k te rá ž
že tato
gest?
před
Gá
několika
tolikerých n e s lu š -
nostj p roti katolickém u náboženstw j obsahoWala, že giž
nelze déle pokogně tom u se djw ati.££
p r a w il, že schw aluge
ale
K ap itán Gordon
negen uspořádán) té to
i každý náhled , genž se w nj
swoluge , aby se celý gegj
žádosti,
p r o n á š j, a že rád
obsah sněm ow ně
oznám il.
,,G sem t welmi dobře přesw ěd čen , odpow ěděl pán O ’ C on e l,
že ctihodný aud w šeck o to sm ýšlenj schw aluge,
k te ré obřady katolické cjrkw e
zleh ču ge.“
pomjnal íiynj m lu w itele k pořádku. —
liečnjk n a -
„N ew čdělbvch,
praw il le n lo , čjm bych pořádek byl z r u š il; pakli byeli
to byl učinil, nestalo se z ú m y slu .‘!
Ž ádost ta byla n y -
nj w celé obšjrnosti čtena, a se w šeob ecn au neljbostj p řiW jr a k atolická byla tu to co modlosluzehnost p řed -
g ata.
sta w é n a ,
ona,
p raw ilo
hodna w sw ém
cjch ,
a
se dále, g est tak
základu, gako
oddána B ohem
opow rženj
nebezpečná
w násled ,
k w yhlazenj i s ončm i
řj-
š e m i , k teré gi p o d p o ru g j; protož musj každé powolenj
přjsp ěw k ů z důchodů zem sk ých m jti ty neyškodliw ěgšj následky pro bezpečnost, čest a b laženost n árod u b rit­
sk éh o.
K d y ž K ap itán
dost ta
na tabuli
jéhlo se po
C. Fergusson
Gordon o to u silo w a l, aby ž á ­
téh o ž
celera
domu položena
d o m tí:
byla ,
ro z .
„ N ik o liw , n ik o liw ! il Pau
p ow stal n ey p rw é a p ra w il, že ani dosti
slow nemá k wypsáuj té jie ljb o s ti ,
w nSm způsobila; a že gi
k terau žádost tato
pow ažuge za přjmau urážku
w šech audů-téhož parlaťnentu , k te rý ž katoljkům z á ro weií s
p rotestan ty
stegná
m eštan sk á p ráw a pow olil;
Z w lá štg pak že zaw rhu ge to slow o „m od losh ižeb n ost,“
genž onom u n ábožen stw j se přisuzuge, kteréž wjce než
od polow ice E w ro p y za sw até seu zn áw á.
On žeby ani
nemyslil , by w cjrkw i Skotské gen gediného duchow njho bylo , g en žb y pow innost lásky křestauské tak w e lice s očj spustili m o h l, by takow auto žádost podepsal.
G em u ,
že
gakožto Skotow i, že to neybolestněgi přich ázj,
se co takow ébo přihodilo , a že se m u z d á , ga-
koby ten to aud pro
této žádosti
we
Skotsku
Dundalka (K a p . Gordon) k podáni
byl ustanowen , ponSwadž
ani
gediného
zástupce
li , k terý by se byl podw olil
žádost
oni
žadatelé
shledati
proti
nem oh­
katolictwj
potupu obsahugjcj negen p o d a ti, n ý b rž také geště slowy p o ra u č e ti.— L o rd Milion gew il tu též neljbost a do-
S iu ) š e n i n y .
lo ž il:
Ž adatele p r a w j,
žeby
633
náboženstw j
katolické
i
s tčm i ř j š e m i, klere' ge podporugj od Boha k w y h lazenj u stanow eno b y lo ; k terak pak m oliau tak křehcj a Uewědom j tw o ro w é —-
nepraw jm , gako
tito žadatele';
(p o w stá w á sm jch) nýbrž gako lide' w esm ěš ■
— k terak
ínohau o budaucjch radách nezpytatelne' inaudrosti něco
p řed zw jd ati ?
Gá gsem zagisté — sm jm -li toho slow a
u žjw ati — U ltra p ro testa n t, ponSw adž ale w j m , gak
skrow ná gest sauduost lidsk á, tedy s autrpnostj p atřjm
na t o , co za bludné' , p řito m
ale za sw ědom ité sniey-
šlenj uznáw ám u těch , genž gine w jry gsau.
p o h řjch u !
M usjm et
w elm i často w id čti, au lide' dosti nábožen-
stw j magj k nenáwidčnj geden druhého ; mnohem lépe
b y ale h y lo , kdyby gen tolik
náboženstw j m ěli coby
geden druhého w yu čiti m ohl, gak se w espolek m ilo w ati m ám e ! “ —
S ir B ob . Inglis ugal se te' žádosti, řk a,
že ona s lo w a , proti nimž se
tak w eliký k řik
strh l,
w zata gsau z p řjsa h y , kterau 6 5 8 . audů geštS před d w čm a lety složilo.
P . O ’ Gonel
kterau se tu wlastně gednalo.
upew nil onu o tá z k u , o
„Z d ali pak , praw il, ona
žádost w tak ow ýcli w ygádřenjch sepsána gest, kteréby
pow innau této sněm ow ně u ctiw ost n ep řestu p ow aly ,' an
se tu p raw j, že gegich w jra
tnodlosluzehná gest.
r u , genž se tu hyzdj , w y zn áw á
skoro
W j­
třetina celého
britského o b y w atelstw a, a kdokoli urážj třetin u sau častnjků snSm ow ny, u rážj tu též sn čm ow n u . — · Ean Hume
p ra w il, žeb y geg, k dyb y katoljkem byl, t y w o n é žádo­
sti obsažené
w ý razy nikoliw ěk nepohoršily, nýbrž ra-
dčgi k autrpnosti p o h n u ly , gelikož w ta k osw jcené z e ­
mi , gako Skotsko gest, tak mnozj nábožnj m uži se nacházegj , gesto tak new ědom j a předsudkem pogati gsau.
PonSw adžp. Dickson ponawrhl , aby snSm ow na té to ž á ­
dosti ani nepřigjrnala, ani na ni hlasy n e sb jra la ; ted y p řip o ­
m enul L o rd A llh o rp , že on zagisté těch W nj užitých
w ygád řen j neschw aluge , proto že ale předce za to m á,
by
se p ráw o
k zadaným žád ostem
pokud
ž n á w průchodu swe'm zack ow á$o, a tudy
ho
mjněnj ,
nicméně
aby ona žádost
proti gegjm u
problašuge.
Dle
gen . m o­
že
gest to .
do desk vyložena
toho byla sice žádost tato
w ložena ·, poněw adž ale K ap . Gordon na
stáw al a take' na tisk
byl a;
tisícem oznámenj že se
doléhal , znikla
přjsně
do
tom
hádka
dešk
n ep ře- ·
now á,
p ři ktere'ž S ir Pvob. Peel co protiw njk one' žádosti pow stal, a tjm bylo ono p onaw ržen j bez sbjránj h lasů zaw ržen o .
Z P a ř j ž e dne 45. S rp n a.
W p řed w čeregšjm se -
zenj na saudu deputow auých zmjnka se stala o ro zb ro gjch w m ě sjci Unořu zb ěhlých, i b y ly tta k o w ý m způso­
bem osw ětleny, z něhož p a trn ě w y sw itá, gaké nynj s m ý ­
šleni u m užů w e w yššjch auřadech postaw ených p anu ge.
K. tomuto zn am en itém u pogednánj dal deputowaný
B a rb e t p řjčinu , an p ra w il:
„N a
začátku Ú nora počal
op ět weliký počet obchodnjků pracow ati
dáw at, a do­
bré' naděgi se odew zdal, an nenadále o zlaupenj S t. G erm ain 1’ A u xerrois a arcibiskupského paláce slyšeli bylo,
Čemuž tebdegšj policegnj p refek t ani předegjti ani překa­
z it! nehleděl, ačkoli wšecky potřebné' prostředk y w moci
swe' m ěl.
P ři této
pohoršliwe' zp ráw ě prom ěnila se
rad ost w z á rm u te k , a naděge blaženěgšj budaucnosti zm i­
zela·, dom ujwagjce
d ostáw á, těch
se, že w ládě potřebne' m oci se ne-
neybrozněgšjch nehod gsme
se stracho-
w a li.“
Na to p řeg aw slow o deput. Arago
saitdů
zem skýeh
W á ra
oznámil , že
Ú noru na přjběhy , k teré
lice působily.
p ra w il: Ministr
ty to
se w e Vendée
bauře
W
udály, w e -
Gakož geden z těch , genž W tom to
di-
w adle gsau h ráli, u znáw ám za powinnost tyto události
W á m o sw ětliti.
Nemohu sice dáti sw ěťlo,
neobyčegné přep iaté
w ečera o neslušné
pow ěsti
p o w sta ly ,
odkud ty
k teré
onoho
cerem onii u S t. Germain 1’ A u x e r-
rois w P ařjži se rozn ášely, a k te ré lid na tu domněnku
přiw edly, gakoby arcibiskup půw odem toho b y l ; to ale
gistotně w jm , že w celém m ěstě ani gedíného člow ěka
něgaké w ážnosti nebylo, geštoby w pondělj
byl p ře sw ě d čcu ,
w ečer ne­
že se přjštjho dne na arcibiskupský
palác autok stan e.
Nenj mi tu w y še třiti, gakým nebla-
hým osudem se přihodilo, že druhého dne na onom m jstě žádné zhola obrany spatřjno n eb y lo ; gá toliko z p rá w u dáti mjnjm o těch událostech, na k terých přjm ý p o djl gsem m ě l , . . .
Mé obydlj gest w dw anáctém okrsku
palác arcibiskupský ležj
w dew átém ·,
ale p ow ěst, že
u hlawnjho chrám u neřády stropeny, došla i do n a še h o
okrsku, ab u b n ow án o 11a ozbrogenj.
nebyl vře službě,
Gá gsem toho dne
w ydal gsem se ale předce na plac k
Pantheonu, abych onomu pluku, geinuž gsem ro z k a z o vval, w čelo se p ostaw íl, kdyby toho potřeba žádala. N árodnj obránci také se sem geden po druhém přib jrali.
—· Setuina granátnjků byla tep rw 4 5 m u žů silná, an tu
kdosi z okologdaucjch
palác se b ořj.
w y p ra w o w a l, že arcibiskupský
A uřadow é byli téhož dne
T ěchto 45 granátnjků s setnjkem
meškáuj se tam w ydalo.
polednj.
B arbetem
docela n ěm j.
w čele bez
Bylo to w hodinu desátau p ře d -
P o několika okamžeDjch nasledow al gsem gich
i gá se 110 muži rozličn ých setn in .
gsme se na m jsto dostali.
S welikau těžkost)
Na té lo daleké cestě nepo­
tkali gsme se — což w elice pam ěti hodno — ani s gedínau strážj dozornj.
kde gsme
U
w rat arcibiskupského p aláců,
se postawili, nalezli gsme p ět nebo šest ná­
rodu jch obránců na konjch, a maličký hauf gednoho te ­
rnu.
Bořenj paláců dělo se práw ě plným kw ap em .
Tu
gsme rozehnali zástupy, které zahradu o b k ličo w aly ; z a ­
m ezili průchody neybližšjch ulic 5
D a m sk é ,
osadili w ěže N otre-
by se k bauři zw on iti nem ohlo, a tak to č e ­
kali gsme
cele' tři hodiny na posilu , o kterauž
gsem žádal ,
odnikud ale neobdržel.
w šu d y
Gsauce giž m rzutí,
že se zbranj w r u k a u n a tak smutné' diwadlo p atřili m u .
sjm e, snažili gsm e se , ač nás w elm i m alá hrstk a byla —
na dw úr se p rod rati, kdež p ráw ě stěny,
ny, okna a kusy střech y d o lů ljta ly .
šiku chtjce
n ářad j, kom j-
Obránci stáli giž w
tam w ra z iti, když mne nenadále
neznám ý muž
w elm i h o rliw ě
oslow il.
·—
gislý mi
Dle geho
mjněnj neměla národnj obrana w tak o w ý ch okoličnostech
s lidem se potýk ali.
p u lo w an ý ch .
On p raw il, že ge aud saudu
čujk paua T b iersa a d oložil:
„G eden národnj obránce
nám geg oznámil 5 tu gsme seznali, že
z titu lů sw ých
stáw al.
de-
Po m nohem dotazow ánj gm enow al ř e -
pow ěděl, an
náin gen gediný
tehdáž w ysok ý auřad z a -
Geho slo w še uposlechlo ;
neb gsme srozu­
měn] w iády w tom w iděti se domnjwali 5 a naše hnutj
se tudy zastaw ilo.
Nedlauho 11a to p řitáh l take' geden
p lu k w ogska řadowe'ho a před nosta
T en to pan
deputow aný připom jual
přednosta na to n ed b al;
m y gsme
dew átého
okrsku.
m u to same’, ale
se
prodrali do sta -
w enj a buřiči byli i hned z něho w yp itzeni. . . .
zi těm ito neřádným i w ýstu p k y,
Me­
gichžto swědkem gsem
byl, žádný mne tak hluboce n ezarm au til, — řek n u to
zro w n a — gako sivrženj onoho pozlaceného 7cřjže, k te ­
rý
na kapli kathedrálnjho
chrám u stál.
stup-ku toho n eo spraw ed ln j;
nemu m nožstw j
w ed ln ost
B ázeň w ý -
neb musjín onomu nesčjsl-
lidu, ktere' nás obklopow alo,
tu spra-
učinili a w yzn ati, že ono segmutj křjže
k oliw nežádalo.
T o tak těžké'
boženské' w elikým zárm u tk em nás naplnilo.
O p raw -
dowj sw obody m ilow n jci žádagj gi pro gednoho
dého b ez w ým jn ky.
K dyby
n i-
ubljženj sw obody ná­
kaž­
Muhamedáne', kdyby I n .
S m j š e n i n y.
637
dow é osadili se měli w P ařjži,neb u d em e-]iž žád ali, aby se
m ešit, a chrám ů B rah m o w ý ch a B ud h ow ých šetřilo : lak
gako iny žádám e, by se ch rám y k řestanské w e w á ž n o sliin ě ly . D ělnjci w k ath ed ráln j kupli pracow ali m n oh o
hodin, a za len celý čas byla národů} obrana poVogným
na to djwákem .
O becenstw o se to m u diw ilo, a to
w šjm práw em ; m y gsme beze wšj nesnáze a p ře k á ž k y
dělnjky zahnali m ohli. W šecko proti n ám sw ěd čj. G ediný toliko ohled na w ládu, gegjž slabost nám p o w ě doma byla, a kteréž gsmo now ých přjkořj způsobili ne­
chtěli, ukládala nám tak dlauhého in lče n j; w šak dnes,
p ráw ě nynj, kdež m inistr saudů zemských p řjb ěh y z m ě sjce Února s nebezpečným staw em kragin y Vendée spoguge, nemohu déle m lčeti ·, gednát se tu o man w lastn j
č e s ta o čest w šech obránců národnjcb, gichžto w ů d cem
gsem byl. YVeřegiiě ted y w y z n á w á m , že k řjž k a th e drálnjho kostela Pařížského na rozkaz w lády stržen b yl . ie
— Ministr de MontaliVet: lid o pak dal ten to ro z k a z ?
— P . A rag o í „ K d y ž m i oznám eno, že sedm neb osm
řem eslnjků se nacházj na schodech w ed au cjch ke kupli,
nařjdil gsem ge gjti a na policegnj auřad dow ésti. L e dwa gsem ale w lastn j rnkau toh o, gehož gsem za w ů d ce m ěl, se uchopil, an se nad m ým gednánjm do k řik u
dal, mně pololištěnau a polopsanau ceduli od přednosty
dewálého okrsku okazuge, k teráž to mu udělené n a řjz e nj zřeteln ě w y sw ědčow ala. . . .
T y to děginy m luw j sa­
m y o sobě, netřeba w dálšj w ýklad se w p au štěti.u
y) U m r t j.
Dne 2 8 . L istop. b. r . zesnul w Pánu W e l. (p. t.)
Pán K njže-A rcibiskup W jdenský, hrabě Firm ian . S la w n ý pohřeb konán byl d. 4 . P ro s. w h la w n jm chrám u
Páně sw . Š těp án a u přjtom nosti w ešk eréh o duchow enstw a m ěsta W jd n ě , gakož i mnohých giuých okolnjch
biskupů.
C jrk ew Irská utrpěla w elm i b olestnau z t r á t u ; bi­
skup z Cloyne a B oss Dr. Coppinger vr 8 0 . roce stářj sw é ­
ho z tohoto žiw ota gest p o w o lán .
Z e starého katoli­
ckého rodu pošlý p řiše l w m lad o sti sw é d o P a řjž e , chtě
lekarstwj studow ati. Gednoho pak dne w staupil do ch rá­
mu N otre-D am e řečen éh o .
Z p ě w e m ž á k o w s tw a p ři
welebuém zwuku w arhan nenadále tak by] podgat a rozujcen, že w té m ž okam ženj sobě umjnil sw ěla se odřjci
a m ezi w yhostěným i a p rá w zlaupeným i zw ěsto w ateli sw . ew angelium Bobu a n eštastn é w lasli swe' slaužiti.
Z-vchrámu ubíral se přjm o do sem inárium . Po w y sw ecenj stal se kaplanem w K o rk u , potom farářem a po.
zděgi i biskupem tam něgšjm r a za čtyřid ceti let biskupstw j toto welm i slaw ně g e st zp raw ow al.
W čas po.
zd w jžen í w roce 1 7 9 8 . bylIS takořka inodlau lidu, gehož
důležitosii inladistwau zmužilost) se ugjmal.
Pokuty a
statku žebrán) slaužilo gen k p ew n ěg šjin u spogenj pa­
stý řů s ow čičkam i.
B ázliw é a tém ěř otrocké gednánj
geho sauseda, biskupa K oreckéh o w očjóh lidu geště w jce onoho p ow ýšilo. K d yž bauře tato se utišila, obětow al částku sw é prázdnosti katolickým now inám Irským ,
w nichž neustále učeně, nábožně a srdnatě irduwil, č a ­
sem w y d áw al také m alé spjsky o náboženském a politi­
ckém staw u w lasti. Před č ty řm ilé ly počal cjtiti, že sj]y geho u m d lé w a g i, a k on ec dnů geho se přibližuge.
P ro to ž pow olal k něžstw o sw é rozšjřen é diocesj W swůg
skrow ný kostelíček, genž mu za kathedrálnj slaužiJ, a
žádal ge, by nám ěstka w y w o lili, genžby p rozatjm geho
pom ocnjkem býti m ohl. Po w ykonané m odlitbě byl ge.
den p o d ru h em (Jo sw atyně pow olán, kdež gim tento cti­
hodný km et kalich p řed staw il, do něhož gedenkaždý w oJicj ljstek w ložil. Z w olenj tohoto w yšlo gméno m ladé­
ho Dra K ollina, prostého faráře. G eb o S w ato st Papežská
geg p otw rdila, a nyní sw jtj tento mladý biskup Irsku
i katolickém u sw ětu příkladem téhož w lastenectw j, tauž
m audrostj a nábožn ost), k teráž druhdy předka geho
šlechtila a lásky hodna učinila.
(ó P o w ý š e n j ,
N eym ilostjw ěgšjm Geho c. k . G asnosti rozhodnutjm
ode dne 2 5 . Pijana b. r. byli gm enow áni a u sta n o w e n i:
a) Z a biskupa T arnow ského (w H aliči) W e l. Pan sw ě tjcj biskup F ran tišek de Paula P iš tě k ; b) za biskupa
K rálow éh rad ečk ého W e l. P . K a re l H an!, kanownjk hlaw n jh o chrámu Páně sw . W )ta a c. k. guberniálnj ra d á ;
c) za biskupa Brněnského W e l. P . Gindl, c. k . dwornj
rada etc.
O
b
s
a
h
w sech čty ř sw az k á IV . ročnjho běhu.
I. P o g e d n á n j .
1.
Náwodstwj.
P ro č a gak by se m ěla
láska ke
čtenj a
samočinne'mu studow ánj u m l. duchow e n stw a zbuditi
a zach ow ati, od F r.
Bogénicke'ho.
2.
-
-
sw . II I, str. 323»
D o g m a t i k a,
Z daliž učenj o samospasitedlue' ejrkw i k a to l. ta k nedůwodne' gest, gak se p ro te ­
stan ti d om n jw agj?
Od Jo s. Cerne'ho.
-
II.
163.
O cjrkew njch odpustcjcb, od V. Z abradn jk a.
IV.
483.
3,
Z rcadlo ctn o sti, aneb
Morálka.
pam átnj
S w a t ý c h , od AI. K lá ra .
slaw nost
-
-
Ϊ.
3.
Z áslu h y křestanske'ho náboženstw j o z a o patřenj nuzných, od F r . S lám y .
dnánj h istorickom raw uj.)
3.
(Poge­
-
Wýklad
I . 3 3 . I I . 48 7 .-
pjsm asw .
Na. čtenj Jerem iáše II. 31. od Z im m erm an n a.
I I , 23í<>
O třik rát čtrnácti rodech u S w . M atau še,
I , 1 7 . od F r . K ostk y.
4.
-
P astýrský
K á z a n j o sw á to sti sw S ce n j
-
-
IV. 5 2 1 ,
au ř a d .
k n ě ž stw a ,
od
W . W . W áclaw jčk a .
-j
I. 407«
1—
o sw . m au želstw j, od te'hož.
-
II . 263»
—
o sw . poslednjm pom azánj, od te'hož.
—
o ducbow njch prostředcjch proti n á k a ­
ze
choleře.
-
II I . 4 1 7 ,
IV. 587«
O p řednášenj katecheticke'm , od Jaw ornicke'ho. 1 1 .2 3 5 .
W gake'm pořádku m á še cw ičenj náboženske'
pro školnj m ládež stá w a ti. Od A nt. W en d ra. IV , 5 2 7 .
S lo w o o nynSgšj cjrkew nj h u d b č. od J . Κ .
O d ěw k u S žsk ý p ři m ši sw a té , od J . Z ie g le ra .
6.
II. 280.
II I. 3 8 i ·
C j r k e w n j p r á w o.
Pi-jpady z cjrkew njho p ráw a, od J . U . D ra. Ilelferta. 1 .7 2 ·
7.
Děginy, obyčege a starobylosti k řestan sk é.
A pologetika křestansko - katolická, od AI. W a c k a .
I. 89.
O zalo žen j biskupstw j P ražsk ého elc. od K .
W e in in g e ra .
-
-
I I . 2 4 4 . II I. 402·
Z iw o t G. S .P . lle h o ře X V I. s historij o w o lenj
papežů
se
statistickým
přeh led em
w šech ew ropegských o b y w atelů z ohledu
u áb . w yzn án j.
8.
-
III. 3C 3.
W y c h o w a t e l s t wj .
Gak se djtky slow ů m ů čiti magj ? od F r . K o stk y . II I. 3 9 4 .
O škodách z něm eckého
w ych ow án j české
Blládeže, od F r . S lám y.
II.
e) L iteratu ra.
-
-
IV, 5 5 9 .
Oznamovatel.
I. 1 2 7 — 1 3 8 .; II.
2 8 9 — 2 9 6 ; III.
4 4 1 — 4 4 5 ; IV. 6 0 7 — 6 1 9 .
Nowé knihy České I . 1 5 8 , a ku konci sw . I I I .
h) Sm jšeniny. ' i . 1 3 0 ; II . 3 0 3 . II I . 4 6 7 . IV. 6 1 9 — 6 3 6 .
Z iw otopis knjžete arcib. p ražsk éh o W á c la w a Leopolda ChlumČanského ry tjře z Přesta w lk aG hlum čan.
-
I . M 8 ; II. 3 1 1 .
Z p r á w a o spolku pro wzdSlánj ře č i a lite ra tu ry
české, a o založenj pokladnice k w yd áw án j
knih českých pod gm énem „M atice Česká.ís
O now é fran cau zsk é k ato l. cjrkw i p . C hatele.
I. 1 5 5 .
III. 453.
Now á sekta S . S im on ián ů .
-
-
III. 4 6 2 .
K ap u cjn i w e Š w ey cařjch .
-
-
JIT. 4 6 5 .
P astýřsk á op atrn ost w čas m oru.
Z ák on y a n ařjzen j.
-
-
III. 471.
III. 619.
^ a p a m e n ttítifn ^
f í e r é g f a u f b o j ía n j
ft> h w c j arcíbtfTujjjTé frú&tijlárně
Yo $ P m e
na flarem mějte m (Seminarium Č. 190;gařost
mc mfíeá) řniíjfupectinjd) to ^ra^e. 33 brabci
$rálon)é: u ^ana^ojímiía^ofpjfftía. SS SRi*
fuíoroe; u Sahiba SSabra > ιΰ SSrně: ti granit*
ftla ©aftta, a u gf. 2. «gialíeta, to SDlomuct: tt
Sána 9?· šfteugebaura; i» Sprešpurfu: u íDnbře*
ge ©fbaigra, fni^fupců.
1 8
3
1»
(Sena gcfí me ftribre.
^nií)t) fjroéjbuřau * poznamenané wpfflt) náflabém
a tiffem Sojefp getteríoroé iu ^i-aje ro f nj|eci a v*
ctbifřupí^ Eněí)tiííávnř.
I.
a)
áv ά ι α n i
Sícbčínj a froóícčnj w>fbjrfad).
* e^ - M 6 í i c E ( í J t ó j ; e ' n j 11ň ti>f[e<řp tieběíc, fírttvnofít t
fiuátfo cclefio roftt, ě nřřotifa řečmi pvjtejitofinjmi; ob
SB . 5 3 . SBiícinreičfíi, n> bofjomímDectttjj boE to ra, běíana
ιυ Dřačerabcí (npnřgITjíjo EanottnjEa it fr». SBjta na f)i-abě
^Projfřém) fBeííEtj 8. 4 bjlp 1 8 2 3 , 1 8 2 4 a 1 8 2 5 . fttrnn
2 4 8 , 2 7 1 , 2 9 2 a 3 4 5 . 5a 3 jí. 1 2 E r . , gebnotlirei) bjí
}íi 4 8 fi·.
* «£>l a f a t e [ fr o » n 83 o j i Γ) o tu e f tu á t e ! a tt nt=
b ? í i, aneb^celoroční řn'janj ftmítečnj a nebetnj. £>b S ·
S rp če . 8. (típrt) bjlp. 1 8 2 1 , 1822 a 1 8 2 3 , fíran 2 9 8 ,
3 2 0 , 3 1 8 o 3 2 2 , ja 4 j i · , bjl ja 1 jt.
* Ul e b ě ( n i , f t D Ó t e č n j a p ř i í e g i t o fř η á Má $ a11 j. jDb -$τ. $ r p č e , fararc ^ ab e rfe íjo . F . broa bjlp
1 8 2 6 a 1 8 2 7 , fíran 3 5 3 a 3 1 4 , ja 2 j í . bjí ja 1 |t.
* ^ o m i í i e , aneb κ v it č o ti) ή ti j l i b u f ř e f t a n fE l·l)o p ř í r a n tijcí) fi u j b a cí) 58 o 5 j φ / ble m )flabu
ft»atcf)o Gjroangeltum,· na neběíe a flatunofíi φ ό η £ , ob
ftrantiffEa grp če, faráře ^aberffe^o. Š t v a bjlp, 8 . 1 8 2 8 ·
flran 2 5 3 , a 2 5 7 , ja 1 jí. 2 0 f r .
* φ o m 1 1 1 e , aneb r o p u č o w á t i j l i b u f r . e f t a « i í e í) o p ř i r η η n j d) fi u 5 b á d) S3 o jj i d ) , bíe tt>i)£iobu
froatébo Gnrangeliuni, na neběíe n ffotrttofH ^ r ' n ě , ob
??rantif[?a. Srpče, fa vdře »£>ciberjíeí)o. ÁDjíp btva 8 . 1 8 3 1 ,
j a 1 jí. 2 0 Er.
* $ á j a n j n e b ě í n i , fťo á t e č t t i a p r i í e j i t o fí ti <5
S a n a 9íptf>t0roíře'£)0 , fanot»niEci na íjrabě p w jílem « ft».
2 B j t a , SStffupa £fjerinieiijíe'í)0 3c. S í t roční běí)p po
3 bííedj, a tři bjlp přilejttofíuící) fn'jani , bobromabp 1 2
b jlů. 8. 1 8 1 8 — 1 8 2 3 . j a l O j í . , gebnotlitui) bjl ja 1 jí.
* 91 e b ? í n j £ á 5 a n j. Db Síntonjna ^ udjm apera, fara*
re 9ínbntcfé()0. 8. 1 8 2 5 . fíran 3 7 2 , 5a 4 8 Er.
* © t» a' t e č n j Á á j a n j . Db Síntonjna ^ u djm apere , fa»
ráče 9tabnttfcf)0. 8. 1 8 2 6 , jlran 2 0 1 , ja 3 0 fr.
* SEB p E l a b p n a n e b č I ti j a f r o á t c č n j ® t » a n g e í i a
bíe jpůfobu tt>e fífolád) nařjjenéíjo ; gej Eprofpěcíjtt fa»
ted)PÍlům ffřolnjm prro trněmecfem gajpEu fepfaí, paf tc)í
ro čefftiuu ttivebí J íle i *PaíjjeE, bprcftor t . ř. prarcibelnj
fiíEolg $rajfOé, a ínfuíoroantj fanoronjf řiíomcřicft; )c .
Š t u íjé ponapraroené a rojninojene' roubáni. S t í bjít). 8.
1819,
1 8 2 0 a 1 8 2 1 , (tran 3 S 3 ,4 f c O a 2 4 0 , no pfacjm
papjcu j a 3 j l , 3 6 f c .
i? á j a n j n e b ě t n i ob 2fnt. G etm ářa 2bjít) ro ·ζ>r. 51 r. ronj. 2 j[,
á j a ti j f ro ή t e č n i ob tet) o j ro φ ι . í í r . roa'j. j a l jí.
M a' j a n i v t i l e j i 1 o jt n á cb téljoj ro 4?r< 5ír. ja 1 jí.
S j e t í p a j t p í f í e ' přebmětů mraronúd) a bogmaticEód), fpo*
vábnné na neběte to fu celého ob φ .
3 ařaubfa. 2B
£ r . S c . 2 bjlv) ja 2 jt.
3 e j i g $ t i |í u é ro čtcnáctevu neběínjct) fajan ) ja pčjfíab
ctnofři m?(lát»en.$./ gicí)j tafé co poftnjcí) poujjti fe ínůge.
£)b 3 . SWacana. 8. 333 spraje 1 8 2 7 . l j í . roaj. 1 jí. l O f r .
0Í e č t p ř i r o j t i c n p c l ) p ř j l e g i t o ^ l c d ) ob SB aď a. 8*
1 8 2 4 . 1 bit 4 0 h . 2t)Í) roaj. 4 0 ťc.
.R á i a n j f r o á t e č n i , p o j l n j a n ě č t e r a' n e b ě t n i
bíe S3ourbaíu a €0?aěfťttona roppracoroaná o b g . 2 . 2Bit*
ffinfa 8 . 1 8 2 6 . 3 bjtp 3 jt. roaj. 3 jt. 3 0 fc.
S B t j ř í a b o r o é n e b e v b o r t p ranni ncbftni a nřftere froa';
tečnj ob S · £ · UBitffinía 2 bjU;. 8 . 1 8 2 7 . 2 jí. roaj.
2 jí. 2 0 fr.
$ tíj a n j n e b ě t n i , poftni a nef tcvá froátecni ob S · ? .
SBirfíinfa 3 bjíp 8. 1 8 2 7 . 3 jí. roaj. 3 j í . 3 0 Er.
í i á j a n j ob jtatferíidja. 2 bjto. ja 2 jí.
$ < t § a n j na roffeďp flaronoftt a froátfp ceíe'í)'o to f u . £>b SK·
^ 3 . ©pcforp 8. 2B Gš&rubimt 1 8 1 7 . ja 1 jí. 1 2 f t .
S i c č i b u d) o ro n i pří tojíičnýcí) pčjíejitojlecf^ ob £>nbř.
SOTarfTofta. 8. ro 25tne. ja l j í . 12 fr.
b)
o ft n j.
* © f o t a . f t t p f í o r o a . Sa'janj p o f ín i, fterá^ r. 1 8 2 4 .
ofabě froé přebnefl
Sebtna, běfan r o © r o a t e m p o [i. 8.
v 1 8 2 5 , fíran 120, ja 20 f t .
* © e (í e r o p o f í n j d ) f á j a n i o S3 o j fE é φ r o j ř e*
t e b í n o f t i . íĎrjanpcí) ob SBogtědja $ · 9)rod)a'jfi;, fa<
rnře ©roatoroogtěď^éíjo na 9?oroe'm měfiě ^)rajjíe'm. 8.
^ _ 1 8 2 9 . firan 1 6 3 ja 2 4 Fc.
^ ( í j o n j ^ o f i n j o f e b m c r u floro u m i t a g j c j í
Ijo
á n a S e j j ff e, fterájj ofabě froe' r. 1 8 2 8 . pčebs
nefl (?+ © · .SautfE^, fará ř v^ofítroařfít? 8. 1 8 2 9 . (íran
^ ^ 9 5 , ja 1 6 f r .
* ίϊ <5 j a n j p o fl it j o p o f á ti i f ro a t í m , fčetáj r.
1 8 2 2 , ofabě f W přebnejl Srantiffcf 3E. Sebin a, běfan ro
©roaterapolí bíj| SobřjfTe. 8. 1 8 2 4 , flvan 1 0 6 . ja 1 8 f ř .
Β e f nj! e t o f ά 5 η n i o f ιυ o t e' m p o f á n i, fepfanúdj
ob EomáfTe SSamorowííefjo, npnj pro (jící) rcýbornofí *nc*
n>u jf»i;banód) ob 3 · A'ljče (Sptrpc& a) 8 . 1 8 2 2 . ffcan Sa 2 4 f .
2 e ft a o t r p e u j , neb .fr^ípteblná rojgjraani poflelbnjd)
bob φάηα íi <3pafi;íeíe (BcSjjfTe Jtrpfla ; tu f e b m e r u
p o ft n i φ f ή j a n j píebneffená ob
gcpce. 8. 1 8 2 7 .
ja 2 4 ?c.
* k a s a n í p o j l n j o fro* p o fán j, ob g r . ííautjícljo. 1 8 3 1 .
j a 6 fr.
* S e b m e t o f w á t o (i j c i r S ro c fro. fatoíicfe ropftvětles
ηήφ n> fcbmeru poftnjcí; fnjanj. Db 2 B . 5 δ . SBácícirojcfa.
8. 1 8 3 0 . 5 a 3 0 f c .
φ o 11 n i f á j a n j ob 3 · © . © f t á n j í ^ o , běfana SBeIfgfEé[)0
© £ r . 8 t. 3 6 fr.
S á j n n j p o ( í n j ^ o j . Sjíautenfrance. 57a íři ročnj bcíjp
rojbetenc. 9 3 £ r . f ir . renj. 3 9 f t ,
$ 0*5 a n i p o 1ϊ n j ob SĎSaďa. S r u b e rcpbanj. 8. 1 8 2 3 .
1 5I. 4 8 fr.
*
c)
£ h > lá fftn j
a p řjícjiío jín j.
• ( S o g f a u c ó r f e r o n i o b p t i f t ř p ? co a n č f n f u g i ?
a f t e c a f a g o ř í> m ; p ů f o b e m g e f o b ě 5ύ fE as
t i m i i | e t t i e a m á m e ? D fajuge tojufitíarnim fa'jas'
ni B r . 20. SÍBáctarojčef. S S . 8. 1 8 2 6 , {iran ja 1 2 fr.
* ř á j a n j na ©roangetium, fíere* fe čte n a b e n S5 o 5js
í) o S e t a , ob SomáfTe S5at»orotofEef)o, ntjnj pro frcau
tuijbornojí mtjbane ob 3 · $ l j č e ' 8. 1 8 2 2 , 5a 6 f r .
* ř á j a n j přjíejitojíne pří ftarone fnjjcct; arcpbiffupííé
g e n e r á l n í ro i 5 p t a c t; na (fe láfo raf, ob S afffe. 8.
1817,
flran 5a 6 fr
^ ^ r i l e š t t o l í n á ř e č b u c f > o h > n j o $notpu jíaměnj
fjtbÍíotunjEjo chrámu S3oXií>o SSěfa na í í U n t c i , ginaf na
I)oře Dreb ro Sřebecfjorotcjcf), ob S . 6 . ^ a to clfp , faplana
Sobrušffc& o. fJBelifý8 . 1 8 2 8 , fitan 3 1 , S obrajem 1 2 f r .
* ř á j a n j » přj(ejítD(lt broebenj bo cftrámu φάηβ Sepn*
jfe'ř)o noit)e’E)o bucftoroni&o pafitjře toelěbn. pána ffitíéraa
©eraínnera x . Db g r a n t i p a ^autííéíjo, faráře φο(ϊί»
Watiíe'()o. 8. 1 8 2 8 , (Írán 1 8 , 5a Q h.
* S a j a n i brkané bite 1 3 . S r p n a ob 2 B . © c b lá č f a , tu
gebráce při infftalacý ’ ;a běfana © . 2B . φ . SBo.qtěcba
šjlegebléíjo. ^řiíoi(ená geji tatinjía' řeč, brjána ob © . 2 5.
$ ) . φ . SSácí. N eu m an n a, fanotonjfa na íjrabě p t a n é m .
8 . 1 8 2 6 , fíran ja 1 0 fr.
* 9í e č p o ^ ř e b n j na © . D. R. $ n i ? e j @ t» a t c c 11»
b e r f a , c, f. potnjtjo SJZarffálfa 3c. Db 5Ϊ. SBránp. 8.
1 8 2 1 . (iran 1 6 . ě topobrajenitn fnjjete, 5a 6 fr.
* Í J J . r e b t g t «on iefsígott S3ebfirfiitffen bec S e tt j tion ^jelfert.
' 8. 1 8 1 7 . $ r e i 3 6 fr.
*^ á jn n j
píjlejitojiné o ©ímttnoftt při obnottíéíij po()os
retetjo djrámu fráí. ην,Ια S o m a jlic , fteré r. 1822.
repfjořelo. 4Přebrteffcná na beti S f c a r o j e n j S P a n n p
CDÍ a r p e ob 3 ana Šenefetfa, faráře id ©íttroořj. 8 . 1822,
ftcan 32. ja 10 fr.
*
e č p ř i f la r e n o (t t r e p f r o ě c o r e á n i
fíí o t n j f) o
fř a ιό e n i roe 5Bepvfu. 9Ία ben fletsnofit 9?arojcnj bta»
fyofiareene’ φαηη.ρ SJiarpe. 8 . 1823,ftrnn 32. ja 10 Er.
* ^ ά 5 a n j na beti raboíine'6o proMáffeni obnoreene'fjo
p ů l n o č n í h o re ά n o č n j f) o © i 1 f n j , fteré j tiffu
pobal Sojef Spbulffl/ běfan re SttOifJotve. 8 / 1827, jřtatt
2 2 . ja 6 fr.
Sfteč b u c f y o r e n j a ffEolnj na {larenofř fro„ SBácíarea. Db S ·
21. SB.icHa, re -ξ). $ r . 6 fc.
9 t e č b u d j o r o n j o obpuflcýcíj ob φ . Φ . Safaubfa,
$ r. 6 fr.
9 í e c p ř i p o f) ř b U/ ob φ. φ.
ja 6 fr.
re $ r .
S o j o n i n a b en f re. 5 S a 'c la re a, ob 3 . Sieglera.
$ r . 5ír. roaj. 6 fr.
9Í e c
n a b e n fre. 3 a f u b a
SSam berp. 1 8 2 0 . 4 f r .
23
re ě t ff j t) o, ob S» £ *
II.
naučné o ttjre a mraftedj t t i *
ftanffiícč), Tbtbíi a gegj mí)?(ab^ , gafo$ í
fn ííty obřabu fojíetnící)
tófagiq .
* S ttá tti r ep f r o ět í e ni
f a t e c f j p f m u f profpědjit &čí«
íetum a b i t f á m , ftere'j tupbátoá 97ZiPotᥠS o m e f , fate*
cfieta na c. f. fyíaronj resocnj fífoíe ^raifEe'. 8. 1 8 2 8 .( l t a t i
1 9 2 . 5a 2 4 fr.
14 $ r á t f p ř a t e c f j i e m u e f utvořeni fatolifů ree reiře ge*
fltd), jroíáfTcě paf pro ti), qenvfatotiďau rejru p řig im a:
gi ne6 opauffcěgj. Db 23. 3 a í) ta b n if a , faráře 3 u b r m *
cfe'()o. 8. 1 8 3 0 . maj. ja 3 0 fr.
* S 5 u n p á n a 3 ‘i n a c e (í q f r e f t a ti a j m ? (t a J f á $ p
b o b l a f j o fl a t o e n é r e ě č t t o j í i . 3 ang(tcfeí)o bo 9ÍČ--
mecřéíjo gajpfu umetená , npnj paf ro čefftíně na fročtto
ropbaná ob 3 . 9?ebomi ; , 2 b j[p . 8. 1 8 1 5 . ;a l j í .
* (ϋ e jí a j i r o o t a , a n eb : $>obfíata rojrp rojTeobecne' tře*
ftanfEé fírjc otájCp : ítbe gefí to pfono ? proti něfterpm
bůmpflíim nafftncít ro těd) roěcecí), ftere’ s ncfatoíjfp ro ne*
borojuměnj gfau, po&Eájana ob 3 · SSofjbanecfcfjo· 8.
1 8 1 8 . jn 2 4 fr.
Č e j í { l o t u φ ά η ? , anebo nepptaroěgfTi fmpfl o 9?epfroětég3
,ίίί froítofíi ottářnj / ob 58etnatba © a ltu rp . ^řelojenjm
SBogtěcija itaccITí. 8. 1 8 2 0 . ja 3 0 fr.
* D c e r k a (J I. J . H .) a n e b P o z n á n i e c e s t y p t a w é k
s p a s e n j . W y d a n á o d VY. H a n k y , 1 8 . 1 8 2 5 . flron
82. j« l°fr.
* £> ň l e š i t o ft j g e ro e n e' fj o 11 ά b o j e n jí roj $ r í jí o*
ro α a boptněnj počate'E)o fTejíinebětnjtjo croáčenj pro tg, fče«
t j injnj ob fafolicEé (Sýrfroe obfíaupit, ob SB. Saufotp, 8.
_ ja 1 2 fr.
* © i l g j [) o CE !j l á b f a S t á 5 f a : d o m á m e o j p o *
ro ě b t E a t o l j f ΰ b r j e t i ? gefí (i pauje libjíe' neb S3oJ*
fíe' přtfájanj ? ©íorojčfo ro čas roeíifonočnj, ob 3 >ξη;Μα.
1 2 . 1 8 1 9 . jírnn ja 1 8 f r .
9 $ a t o l i ď e' o č e n j o f ro a t o fí t S5 i ř m o ro á n j . í?u
popčenj a porojbujeni nebířmoroamjcf),
£>b j í . OB.
SSJetningra, faráře ro Jítabnč. 1 2 . 1 8 1 9 . fíran 60, 5a 6 fr.
* Ř n t f) a f ro. 3 a n a 3 t <11 o u fí e t) o o napraroenj pablé>
I)o, ob SBiítoctmfl je 3Bffet)rb fu foncp patnáctero roěfu
čefřp roptojena. Sípnjjnoroa ropbaná, 8 . 1 8 2 2 . 5a 1 4 f r .
^ S i fí p a j í p ř e f f í á b u ob prarocfio oročince $ttjíoroa na
čaá pob gme'nem $e(roetiíef)o a 3Cugffputf jí'e'[)i3 nábojen?
fín>i obbělenému, ob 3 · S5oí)baneďeí)o. íDrufté ropbáni
8. 1 8 1 8 . ja 10 f r .
* Séljoj lií*u *>ί[ίΕ bcuf)i5 8. 1 8 2 0 . ;a 6 fr.
S f r o ro n a t o jí t f a t o t i ď e f) o n á b o 5 e n jí ro j § r 0«
j u m e m , bíe němecře'í)o fpifu scefTtií SBegtěcí? ©ebfáčef.
2 δ φ ΐ 5ηί 1 8 2 2 . *a 2 4 fr.
$ j f m a f r o a t é f ) o 9ř o ro é 58 m l u ro í; ( S r o a n q e l í u m
aneb Stavené Broějíoroánj. ^telojjil g r a n t . Cftorootnn s
C ů j e , fará ř ro ShtíTtěncúcí). 2 δ $k;aje a ro Sfttabé S3o:
teflaroi 1 8 1 0 . ja 2 4 f r .
■* φ o jí 9 íl a- a n e b r & 51 i č η á p o n a t u o ro á n i fře ft.anfíá na· neběíe přež cetý r o f , ob © aro ůrfa, fněje cfjrfero*
nif)o , 2 bjtp, 5a 1 j(. 12 f t.
* S í u f o r o ě t praroe'f)o nábojenfíroj S rijío ro a., neb croičcui
fftěfíinebětnj pro tp, f.teřj| ob cprfroe fatolicfe' objiaupiti
m j n j . 1 2 . 5a 2 4 f r .
2B 9 f re ějt t e tt i o p ř j b a re e f f tt f a t e d) 9 § m u*f u íu
potřebě pčíteíů, objrelafftě při tafotvpá) Poiacf), bo fterýd)
bud)omni čafiopčigiti nem uje. 8. 1 8 2 1 . 5a 7 fr.
* 3 c c a b t o re ě č n é l) o a b l a I) o fi a re e n ě í) o j l r e o *
tía, refte rěm fc reeblé giflě jptárep $ j f m a freate'í)o fpa=
tčiti a reiběti ,m ů je , gafpm šireotem , a re ftetýd) miftecf)
© ro a tj p o f m t ti jujláreagi, fteraf a re fíete'm jpůfobu fe
Sa JIncíS p č ím ía u re a g i, a gafp gefř rojbiC me^p oroboroá=
nim j?t»floremn a S a j.itó d ) gcfyo. ? . φ . 1 5 6 Í , ob 5£bmá*
iTe 33areotorefíe'í)o, npni paf jnorea ob 5 . íDpttpcfya repbá*
no. 2Belíft; 8. 1 8 2 2 , fitan 3 7 a 8 9 , ja 2 4 f t.
* j t n i j j e č f a o S a f c c, fepfaná ob gtpbtndja 2eopolba Jpta*
bete je © í o í b e r f u , přelomená ob ÍBogtědja &ateffe, fa?
tá ř c ree SBladionw u S ř e jp . 8. ja 2 4 f t .
* 3 p & f o b , gaf na'bo$na p am átfa pabefitilctúd) manželu fita*
íef freug obnoreugíciki) re Stjtfrei freaté Jíatolicfé obps
čegněfefrcěíjreá. D b g . 3 . S erco tý bo . 8. 1 S 2 4 . 5aG 6t.
3 a fama re němčině ja 6 ft.
G š jrfe ro Jí 11 (1 o rea , oo 2Í. © . @ u d ) í n f a . 3S # ta b c i
■ftta'íoree' reaj. 12 f t .
(Ire t č e n } p t o 3 e η i φ 9 a 9Ϊ e re ě fí » é přibarefem útes
Φ 9 pto robíce, gtm f bjtfp bt$o u m jta g i. Db 3 θ 5 ·
n eta, fatóře S u a d e b o , re ^ t . j í t . 5a 1 8 f t .
j í a t e d ) i $ m u g 3 e η i φ ů re, οδ .ft. $ b u tta. 8 · 5a 2 4 f t .
JD u φ o rej S ř B e p f t a b o r e e ' na epifftolp a ereangelia neběíni
a freátečni celeno to fu .
Db 3 a n a 9JJebíjna. re $ t .
•ftt. 4 bjlp. reaj. 2 jt. 2 4 f t.
© e b e n o r e č t n e c a g e b e n p a ft 9 ř. Db 3 · SK. S t á «
íe 3 bjíp re Jg>t. $ t . 5a 3 jí.
ξι o m i í t e p o |t n j ble fre. 'JJÍatfa. Db f t t , S B .icfa. re $ t .
£ t . 2 4 ft.
3 a n a . 3 . f o n t a n a fttiíjp o ftatečnofíi reáíečne' neb te«
forefEe, te'% bomáci a Eřefíanílé. Db 3 * 2 3 · 3ím m ets
m a n n a , ^ t . 5?t. 2 4 ft.
Jívcf t r t r t f Se f a t o t t c E é u č e n i o c j t f e r e n í d ) D b«
p ^ u jt c ir f ) . O b 3 · S e rn e ta , re -P)t. 5St. 5a 8 f t .
J Č ř é f t a n f č á f n t fj a učeni a m ta r e ů , fit potřebě fated;etů,
učitelů a pomocnifů re nebě(nid) ίίΐοία'φ. 2B
$ t.
ja 2 4 f t .
Dljláíff» reepro Čni Λ f w á ť f f t a flarenofti na
c e l ú t o f, téj obpčegmjd) při ní:í> ce tem o n p i, reobane'
ob 3 · Sb m elp ., ^ooptareene' a r o s t e n é ob 3 of. &ňU
* SB attenbetfa, běfana a fgnorenjřa $tá[oreé()tabec!eí)0·
2 B φ r , $ t . 5a 3 9 f t .
φ f a it j φ a n a S(. 2 . 5 \£j a l l f r i t , ro fterém ftoúm p«á=
teíum jpnírou bÓTOrt o fraém fe naroráceni bo §íjm ííe fas
toíícfé apofftoljBé cirřroe. s] )íc(ojíl S o s· ^ c ig č j, bireftoc
íjíamnj fjfolp ro Díoropd) Sm ořicí)· 335 Jpr. íí r . j a 8 £r.
SQ i) f l a b froat. čtenj na roetifť) $a'tef j ropborné poftpííp, fe*
pfané fčtje fněje Somaffe S5arooron)jt.é!)o, měrně rcpbanp ob
3 o j . ^ljče,pcofežfoca ^ rajjíéfjo . Í B J Í r . .Rr. tt>a$. 1 5 f r .
φ a r j ; f a m ý f l a b naneběínj epifftolp rce fffoíácí) f ptofpěcfyu
fatedjetů. Sčefftěm) ob 3 . -£n')bla, 2 bjlp. 8 . 1 8 2 7 . 2 jf.
5)e r l c j p o ! I a b u m n u b r o j t i , cbětoreané bceři tt> itui =
ftu bo let partenjíýd) roftup.ugicj. 2Bpbané ob 2B . Síufi
feca , iíatecijetp na 2Bpffef)rabě, 8. 1 8 2 8 . ronj. 10 fr.
p o u č e n j p r o p a ft p ř e b u d)'o vo n j u pofleíe nemocnéd)
a umjragjcijd) ob © . ííofjíera. Sčefftěné ob 3 · í>pbla.
8. 1 8 2 8 . 4 8 fr. maj. 5 8 fr.
Stapfa.
Db(Jirnj
rosrorfyoroé Eojatetfftj,
2
bjtp
5a 2
jí.
tra 5. 2 jí. 20 fr.
<3 t a p f a / ručnj fniíja fu fatecíjpžirtu.fu , pčebeu>(Tjm pro f a ;
tedjetp. 8. 5a 4 8 fr maj. 5 8 f r .
© t a p f a , píjprarop fu řa'jnnjm pro obecnp lib na neběínj
Sivangeíia fatoíícEéíjo r o f u , S ojtanňčntjm n>jf)Ubem na
flcfjo ob|fjrné rojroi^p fajateíjfé. 2 bjlp. 8. 1 8 2 5 , l j l .
3 6 fr. mas· 1 $í. 5 6 fr.
* P a n i s Q u o t i d i a n u s , p ro consequenda et con­
s e rv a n d a V ita sen D ei G ratia. A d u su m A . R .R .
D . D . A n im a ru m C u ratis· Q u i n t a e m e n ­
d a t a e d i t i o . 8. 1 8 3 1 , neroi*. na tijiacjm papis
ru $a 3 0 fr. na pfacjm pofftomffém 5a 4 0 fr. rca'j. na
ťtit. 5a 4 8 fr. na pfacjm 5a 1 jt.
* P r a e p a r a ti o ad M issam e t G ra tia ru m a c tio p o s t
M i s s a m , ja 1 4 f r .
* (Sntmurfe ju einem »o![||anbtgen fatecfjettfdjen Unterrid)t ju m
SSeijufe ber © etji!td)en; aué bem granjiif. uberfeljt unb
m it Sufagen Bermeíjrt Bon 2Cnbreaé S i a f , ^)tofeiTor nni>
iDireftor tm SJifcfyofl. S e m in a r iu m tm Sftatnj, unb S ítí
folauS SQclfi, ^ fa rre r in 9íl)únbatern. © rojj. 8. sP r a g .
1 8 2 4 . 4 Síjíe. 9 r e i š 4 fl. 4 8 fr.
* S i e íjeií. Scijrift bcg neuen Su n b eg Bott 55. 59?. @d)ncip«
pinget, g r. 8. $ r a g · 1 8 1 7 · 4 Sijfe. — ^ reiS 4 fl. 4 8 f r .
* S3etd)t5unb .Sommunton j Unterridbt in $ ta g e n
tnorten / Bon 2Í. φίίίε. 8. 1 8 1 7 . <3eit. $ r e t š 3 6 f r .
* ÍĎie Síeíigíon (líjrijli, m it bem fecfy§rcod)entlid)en Unterricfete
fitr jene, roeidje Bon ber fati). £ef)te abjutreten gefonnen ffnb.
S3on 2 B . Saufota, ^rob ft in Oíaubntě· 8. ^ c a g , 1 8 2 0 .
2 4 fr.
Časopi s pro K a t o l i c k é D u c h o w e n s t w o .
W ydáw án přispjw ánjm mnoha učených a duchowiijch mužů od Kirjž. A rclb. Pražské K on sistore . č t y r y ročnj beíiy od r. 1 8 ^ 8 — 1 8 3 1 . kaž­
dý ze čty r sw ázku, spolu s p řjd aw k y za 2 z l,
a fí ro a b u φ o ro n j pro oroce 5ptaroéfjo oročtnce íícífioroa,
to g e f í: ^ čcftan iíá croičenj i yWoučoroánj roenforoiíéljo
fatolíc!éf)o tibu roe frontem nábOjenftroj, bub’ roe roefttis
cicf); nebo ro cíjrámu φ á n ě , pobíé naíTe&o
ted)iámu
fpořabaná ob g r a n t· 3ÍJ.'b. StoEofn / fněje cjcfcit?njf;o.
íDroa bjtp ja l jt. 3 6 f r ,
9Ϊ a ϋ č e n j f ř e f t a t t f ř é m r a r o o p o č e f t n o f í í £ roffeo*
becnému rDjběíanj n á to b u . O b 85. © a ítu rp , btjíupa 2ín=
tcbonfře't)0 ro $ r . Stt. 5a 1 6 fr.
?> r ϊ» n i p ř j p r a r o a 50? a 1 1 č f 9 d> f froaté sporoěbj a fro,
png im ánj ro foftnttďpd) rojmturaácí). Si>
^ ofp .
2 3 ξ>ϊ. $ t\ ja ' 20 f r .
<3 t o ro a 9 í o> s t a u c e tt j fřeftanfEé&o otce f . fmému na roe»
řegné iffolp fe bbjtagicimu fpnoroi. S l e ©mmeričtja ob
5 · *P. $ « u m i
2 8 ^ ra b cp - Š t í t , ro ja 12 f r .
*
III.
mobttteímf,
bosne.
SofMrtí a ná*
* 25 ů lj gefí n e p č t f í f f j ta' fEn. SJJobljcp fnjjfn § pčfnau
rytin au. 1 2 . ro 1 8 1 8 . ja 1 0 fr.
C š p t f e r o n j m o b l i t b t ) při průroobectj f ftrobu. ^ ře lo jtl
a ropbat S 05* Stb. Síegter. 2 5 £ r . R t, 1 8 1 5 . 5a 6 f r .
* (5 p t f e ro n j m o b t i c Ď p při jaopatřoroéni netnocnpcí) ob
3ř· Sicgtera-. 1 2 . 5a 6 fr.
* G p r f e r o n i p o b o | n o j í na flaronofř Bojjíjo teta, ob téíjoj.
' 1 2 . 1 8 1 7 . 5a 6 I r .
* (5f ) t e 6 o r o é p o f w á t n j , f nijf a mobticp pro jenífau ofobu,
ob ítiíffterni pannp řa'bu fro. 2£ljbětp TI. 2ínt. © frá*
fn ím o b r a te m 12. 1820. 5a 12 fr. na pfiuipm 5a 20fr.
Λ α η ο β ο η α Ι aneb piTně noroé tjpiíorocřé na bni froítecni
přes cetý rof, srotáfft ftetj fe ob fíarobárona ro dótfrot
25oj$j a ro této fčeftanjfé jerai froětj. Seta φ ά ηε 1 5 9 5 ,
ropbent; ob S i m o n a 2omniife'i)0 g 33ubče. ^ ře tifftě n p w
5)rage 1 8 0 8 . $ a 3 6 ř r .
$ a t o 11 di » f t a n c p o n á t , flojcnt; ob £ o m . Srpčage, fara'»
ře n> Ďbčaned) bljgfo SSrna. SBpbánj ffefté. SSeljfp 8.
n> S5tně 1 8 2 2 , mimo přebmlurou 3 3 . acd)u f»lnp 5a
1 j i . 12 fr.
* Jt a t o l i ď é n i o b l t t b p p t o o f r o j c e n é f ř e f t a n p .
Db SE. S u b elf» . ja 1 8 fr.
* J í ř j j o r o c í c e jí a ob Stegíera, 3 . ropbánj 1 2 , ro ^ t a j e 1 & 1 8 .
5a 12 fr.
$ )a'b p r ro n j l) o č t o r o ě f a w r á g i , tosgim ánj fřefrana
nábojnéfjo ob 3 . Wernera. 8. 2B $ r a b c p ittáloroé 1 8 2 2 »
ga 10 f r .
* 2B 1) b o r m o b í t t e b , ob SBetvetfp, S rptínau. 5a 6 f r .
* | ) e t m í i n n ž @ e t e t b u φ f ů r $ i ti b e r. 6 $ r .
* q ) o b o } n é a tio r a u e p φ 3 a b o ft i p l n é r o 5g j m á n j
m o b l i t b p φ ά η ? , t potcffeni b ^ o r c n j m u tu febtn
pvofeb rogbětane. SBpbané ob § r . íDercotpfjo, faráře <Se»
blcíéfjo X· ro φ ι ο je 1 8 2 7 . ja 8 fr.
* s p o b o j n o f t , fterá fe m ůje fonati na tof η α ^ α η ρ φ froa=
tvá) fdjobecí) na $<itlon>ě ^ r a j f í é m , SBpbaná ob K o m .
SBitáfn, 1 2 . 1 8 2 2 . ga 3 f r .
5Eo fatné němeďp 1 8 2 7 . ga 3 fr.
* 3B p l e ro p c i t u F ř e f t a t t f í p φ, anebpěfmecjím a ttiibof* .
η ρ φ rogg}ma'nj. 3čefTtěné ob
3Í. Síofofa, 8 . 1 8 2 4 .
ga 14- f t .
0 t jt a f ř j g o w <5. 0 cpfaná a pjfněmt opatřena' ob S 05.
φ ο ίά ΐϊα , farafe roffitanfíu. @ obrngfem. ro >£)t. $ t . 8l r .
G> j r t e ro n j p o b o g n o (i na fčj|o ttoe bnp ob 3 · Steglera.
tv ^ c . J fr. ga 6 f t.
β ρ t a t a n o n> e fj o g á f o n a , neb pjfně celotočnj. ro -§ t:.
Jíráíorcé. ja 3 6 fr.
© á b r o t-ο ff e φ f í e f t a n fč 1; φ ! a t o l i cf t; φ m o b l í t e b .
5B $ ta b c p ^ rá ío m é . 8 fr.
$ ře fta n robinu fatolíďé cirfroefe m obíjej
ob 2fley· fnjjete J^obentofje přelojenjm 2C. ©Eránffe'*
íjo 1» $ t . $ t . ťo 1 8 . 22 f r . na ttjí. 12 f r .
ίϊ ř e f t a n ř a b ů ro 5 ř , u g j c tj f e ro 33 o l) a> t . g. mobíitbp
fatoliďe pro inbogné potilaroj genfřc ob ®řag- Síetiforop.
© n f l a i t tpřinau. 2B ^ )r . .ftr. na pofft. p a p . g a 3 0 f r .
na ti ff. 5a 20 ft.
S W o b t i c ř f t t j J ř p pro řemeftnícSé toroarpffe, jmía'ffcě fbp|
bo froeta gbau. O b 2ín t. <Sítánjíéí)o. 2B $ r . J í r a í .
ga 10 f r .
12
Sttjjřp mobtitebni.
ξ)ϊβν»<5 f n g b o b e n n i o b ě t S S o í j u aneb Síobtítby Satoti a
cfc- 2 8 φ ΐ'.
ja S fr.
9 Í á b o | n n c r o i č e n j l jlaronojtt δ5o5j^o těla při procefi.
2 8 $ r a b . j í t . 5a 6 fc.
φ a η n a f ř e f t a n jí á, fiiijfa royučoroacj a mobticj pro pani
ny. Db 2C © tra n jíeb o . 2 8 .!pr. Š r . 5a 3 0 fr.
S í o r á t e , ne!) roefelé a rabojiňé jpěroy abroenínj S notam i.
2 8 $ t . J ít. na pojit. pap. ja 4 j[. n a fan c, 5a 35!.
S í o j m l a u r o á n j ů S3 o b e m aneb moblitbt) fteftana fatos
ticféf)o. 9)tacj 3 . €0?. ^ cáte . S č i f t a u rptinnu na pofft.
pap. 3 0 fr. na ti j í . 2 0 f r .
<3 e b m fC o ro
a' 11 a n a (T e b o ® e j j (T e $ r i jí a na fřjji,
ro febm mratpnpd) pjfnj uroebl 3 · £ o íd f e f . 2 8 |>r. Stx.
roaj. ja 6 f r .
3 l a t á f n i b c ť o nájleborotíni S r y jta φ,ίηα ob £ . £empen=
fře'í)o. φϋεί. 3C. © tra n fřý b o . S r u b e roybanj. 2 8 $ r .
Jíc. roaj. g čijfau rytinau 4 8 f r .
S t a t a ' f n i b a S o m . Jíempenííe'í)0 o nájIeboroa'nj φα'ηα Jlri*
j l a ; roubáni é brubau litermt. 2 8 $ r . itr ja 2 6 f r .
g a t m o m e ' . neb spěrooroe' fro. íĎaroiba, ob ©,. © tre p ce βά>
b íy jíe b o . Snoroa ropbcíni ob 3 8 . Jp a n f y . 2 8 $ r . jír.
na pofft. pap. 3 6 fr. na tijř. 3 0 f r .
. 3 1 a t ý n e b e f I j č m alý . 2 8 £ r . 5tr. ja 2 4 fr,
S3 ů fy 9 e jí n e o č i j í f f i l á j í a . ftni&a moblict) ob (ffartá*
baujen. 1 8 . 1 8 2 1 . 6 rytinau na pfacjm pap. 20 fr. na
tijř. 12 f r .
S a fam a roe 12f«rce Nna pojTt. pf. 1 8 fr. na tijí. 12 f r .
© e j j š přítel bjtef, mobtitby a jpěroy pro mla'bej, pract; S·
3 . ©tuoboby. 12. 1828. 20 fr.
^ j a u b r a , freftanjfa' fatolicfa mobtitebnj fni^a / jřeíftěná ob
3 · φ όΜ α 8. r o z t a j e 1 8 3 0 . na tiff. pap, 4 0 fr.
Si a t o ( i cf é r o j 9 j m á n i a m o b I i t b y p r o \ e n jí é ob
7Í. ^ a ř j j f a . 8. 1 8 2 2 - na tijř. 3 6 f r .
$ n j j f fl f w* 2í u f l u ( í í n a , fa m o tn f rojm lauiuani buffe
fřefřan?Ce’bo čloroefa g S o b e m , 8. 20 fr.
á t a t o t i cg e m o b í í t b y ^ a ř j j f a , jčefftěnž ob 3 ··§Γ)6ί α . 8,
1 8 2 7 . 2 0 fr,
* B t e g l e t a ( 3 · ? · ) noroa’ fřjjoroá cejía. 8. 2 8 ^ r a j e 1 8 1 7 .
roáj. 5 fr
* 5) o b o j n o j i při jíoíetém Subtleum 5a fwatefio i»yb(a'ffeni
3 a n a Síepomucíe^o. Db S o m . ftubelfy, 1 2 . 1 8 2 9 . (iran
1 9 2 β obrajtem 5a 1 2 f r .
* © t « iv « α # o I « t á p a m á í f a tv r> fj í á ffe n i j n © tv a»
t i\> o S Sl a f) ofl. S n n a 9? ep o m u ď i f) o. finjjfa
ř moblenj o tvjbeiiinj pro fntolicfe' fřeftnnp.. «Bpbanct
ob Sffiáclalva g r . N eu m an n a, fanotvnjfa © t r á jc e ί;Ιηη>ηϊ=
1)0 d)rám u SPáně n t. b. 8. 1 8 2 9 . fíran 1 6 7 . ge třemi
cbvaj))/ ja 20 fcSTn fnma němccřt) jň 2 4 fr.
* 83 m u č e n i $ a ' n ě na 2 1 . rcjgjtn<íii! rojtvtjíene, iv něm j
tafé ř í j ^ o tv a' c e l i n že 1 4 . mjfh) fe ebfníjuge, fpolu
era o b litb a m i m tff n im í, o t . b . © ebrané ob Š o m . 5?ube!fn
1 2 . 1 8 3 0 . ptnn 1 9 2 , ja 1 0 f r . , jtuíjn w a j . j a 1 5 f r .
IV.
© p t f 9 íJOttčirgjcjl.
a)
DJ?t*avonofli, o p a tfn o jf t a jb r a w j w c fm ě s .
■,ř £> tv n j f u ffe n j tv ij 6 o r n j p t· o jí ř e b f o tv e', ftcrn í
čloivěf Iv fíot/m jbratvj jíw c t fivůg problaujtti a neipgiflěgt
jboljatnautt m ů j e , ob S . $rib(a. 8. iv ^ r a j e ja 10 f r .
Λ r n t i c f á ÍĎ i) e t e t p ř a, to geft jprniva f jabrjeni bobre*
ř)o řab u jitvota a řjacíjotváni tubo fíáíe'í)o jbratvj o|j bo
neppojbněgITj fliirofli. 3Br>baná ob S3of)Ufl. Sablice. 8.
tve 2Bacot»t 1 X 1 9 , je 2 4 fr.
S i b o m i l , povčugicp, fterafbp libé mnof)tjm jítvofa nefcejpe*
čenjíivjm opatrně fe ívíljnautt moI)(i. © epfal S e ! ) ,
S a b ííc 8. tve QBacoivě 1 8 1 3 - ja 1 8 ! r
* SB j b ě t ά n i č í o t v ě f n , gafp btjli m í , abp mu bíe ftvěta p
ble buffe blnje bvlo. (Φ γο bofpčíé) fepfat S£om. S u b e lfa .
1 čáfífa fíran 3 1 1 . iv Spraje 1 8 2 7 . S r u t ja čafifa 1 8 2 8
fíran 3 4 2 ;a 1 ji.
* 3 p ů f o b n e ' r o j i v a j o t v a n i č j o t v ě f a t v bůíejitícf) »vě*
ced) ž rojum em fe ftotvnnwagjoj. ^)ro tvjbČIanj clo*
tvěfa iv letccl) píirůfíánxigjcéfto, tv nj$ opět mnobo potě*
ffitetnýd) a poučufljcýd) prasvb fe ηαφα'59. ©epfancí cí>
5£om. tfubeífp. 1 2 . ^ 1 8 3 1 . 5a 3 0 f r .
* © f f o l a n e b ě l n j pro t»pro(l(nu mtábej, gafo š.íafe’ fnilja
tvsbčlatvagjcp pro obecnp lib , cb 3 · 2B · S itfy fa · 8 . 1 8 2 6 ,
jíran 1 6 0 , ja 1 5 fr.
* © ro ě t t» č i n ě n i , cíli obtrefetugjct; « ftbcc {ibfPá p ájticj
rojtnlurop a ropprairoroánj. Db
% fe[o . 1 2 . 1830.
flran 132/ }a 8 fr.
Z>) tyto gtníáfftnj flawt) a powolcinj, pvo robíce,
íxitete, fjofpobače a t. b.
* 23 o í) ti fí a t» ; S o 6 F o ro i c a 5 φ a f c n ff t e 9 n u. řifí pn:
nu ^etrorei 5 Oíojmberfu, mjfíobtŠKtjmu fráíon>fln>j Sefíebo o fprávoě jerně poftan», Utri) po 307 leted) ropbat
3· 23· Bitnttiermnnn. 3B. 8 . tt> Q)raje 1818 fíran 76.
roáj. }Λ 12 fr.
* S i v b o r, f e b í ή ! S f) o t ff (i. 33jf!ecf)tilt) přibef) pro lib mens
forofftj 9 měfífp. £>b So j. QTZegítřjfa, bífana Srcěteljíé.f)o. 8 . m ^raje 1822, brea bjlp 6 rptinnu n>«$. ja 4 8 fr,
í j l a w c b e n i f f p o l n j m u n j p t t ť o w a n j pro učitele ob
33ernarba Drcrbefa. ^řeU 9Senb. Buffef. SS φπ. Jtr.
3 bjío ja 1 j(. 6 fr.
D 6 r a 5 b o f o n a t i í) o » č 11 e t e, ob 2C. sPacjjFa, přel. ob
S . 2Í. 5BacFa, 1» φι· $r. toíj. 18 fr.
*$Př j pr f l í i ! >r t ř ^ ř e b p i f ů m o b 5 · U r b a n a 8.
1820. Btva bjlt) ja 30 Ťr.
9Í a TOe b e n j f » 9 í) o t o t» c n i p i f e m n o fí j, jčcfft. cb
3í. SejbjnfEeíjo. 2B ^ r. $r. 5a 36 fr.
* © m í f f e n i n p , aneb tojlične' fpiffp f bpftoioanj. Db 53.
©fofjage. 12,1827, fíran 78. 5a 8 fr.
ft Č l á t e f f p ř e b p t f ů m .
Čeffp a ncmeii) 8.
1830. 5a 12 fr.
9ϊ a č i n ř a, aneb pottfájanj 6 nero5umne'mu rop d)omároa'ni bcti
ob (5í)r. 33. ©akmanna, fterauš ro Čefftinu luoebt 97οι:··
bert Sffianef. 0 rcpobra}enim ©alcmanna a winětíau,»
>£>r. .Rt. iníj. ja 36 fr.
S B ě r n p Oí a b i t e t robíčů, bjtef, pěfíiuinít a tjčiftlů, ropba;
np ob 3 · S. 3 tealcrn, 2 ftoajfp ž obrajfem, ro Jpr ír . j
ja 40,fr.
b « c c b a pobošné nianifelfp a rojffnfné íjofpobpně. 3 .
■
ftab bmamecptma tterfiu o cínofted) tobré a ffíedjeíne’ jelit)
po(ojjenpd). ýonepprro Ie'tft 1585. » ÍD. *21- j 9SeIefln>
rojná roptlfítěna', npnj inebaná ob 2C* ^anpfpře. 8 . t»'
^raje; 1824. roa'5. 5a 18 fr.
D t á j f t ) n a b ě t i , oneb přebájajcgicý potřebná přjpraroa £
fnabněgffjmu ροφορβηΐ nábojenfltvj fu pomoct) rcb ía lm ,
froětfíým x) bucboronjm sčitetům , ftecé jče(ítU 3í· SB aněf.
8. 1 8 1 4 . j « 3 6 f r .
2 3 ě c r j e p b ů t e j i t ě g f f i pro robíce, fífoínj toctícíe abof)lj<
bace mtábeje bte S a if a p ře l. Síeběle 8. 1 8 2 4 ; máj* ja
20 f r .
3 l a t o b o (, aneb jpujltá roefnice obnoroená farářem , «cite*
(em a m anjetfau gefpo. J ín ila pro lit» tt>cfníďp. gjracó
%. S · ©roobobp. 1 2 . 1 8 3 0 . ja 3 0 f r .
S í a r o e b e n j o ί ο η ί φ ob í í n t . S u n g m a n n a , 8. ro $ r a j e
1 8 1 8 . ja 2 4 fr.
* 2B t ) f í r a I ) a p ř e b č e t ro e n a u n e m o c t ; fjoroějýíjo 9
owcií)o bobptfa, o b S g - ^ r a jf íe f jo 8. ro z ta je 1 8 1 9 . j a 6 f r .
* £> f eb me t : u b o b p t f a b o m á c p & o , gefjo φοη>άηί ane»
mocecft, ob 5Í. 3 * S u n g m a n n a . 8» ro $ t a j e . 1 8 2 6 . jiran
1 5 5 . ja 2 4 f r .
25 o m á c 1; f u d) a í f a aneb pogebnánj o mafí£i'df> a popnjcf)
pofrmed) pro beerft) ěeffé t; SKorarojíé ob JDobr. SKetifo»
rop ro $ r . $r. ja40ft·.
a t> c e n j p r o m l a b e ' f e b t f6é t ) o f p o b á ř e cb 3 .
SSláf)» 8. tii ^ rn je 1 8 2 9 . tt á j . j a 20 fr.
^ o f p o b á r r o j u m n 9, aneb : ttčenj o roíníctroj o ájoroás
nj bobptfa é třemi ptjbarofp o ropmeřoroánj poíj a roe*
bettj tjofpobářftc fnibp etc. bte <2 fne fepfal 9 Í. SBanef,
6 1 6 . měřeefemi figurami 8 . ^ 1 8 2 2 . rcój. ja 2 4 f r .
2Í u č i n t i ro t f p r a ro o ro á n i ro c e [ ob 3 · 21· Sámiffe n>
8. j a 3 0 f r .
S S m ě n j l e f n i poblé © · 2· ^ a r f p g a é tefníctrojm rotaffene
ffpm ob 5D3. 5 3 . J^aroelfp, 3 b jtp é rp ttn a u ro 8 . 1 8 2 3 .
3 jt. roáj. 3 jt. 3 0 f r .
£> p á b u b o b p t f a , fnitja pro febtáfp ob 3 · S3. 5Bot|Ttetna
8. ja 6 f r .
^ ř i p a m a t o r o á n i 8 fítani) nebudu bobptfa, gafo^ p n ě g a*
fé gebnánj proti jabjgeni bobptfa ro cofu nebul;» cb £$·
5 8 . vEBolffteinn 8. ja 1 8 fr.
V.
& p í f p p v o m í á b e $.
β ^ ( ί α φ ί ι ι 3. ^rjběí) 5 báronoroěfofH fřeftanffé bte ©fm tbe
ob 3 . 5D3- SStafáfa 1 2 . 1 8 2 8 / jiran 1 7 5 , jň 1 2 fr.
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
f ro ? t n č m u a t '\l ř m u w ? f u obřto»
rodtif, ob £om . tfubelfp. 12. 1823. « 2 1 nnphep,
)a 12 fr.
91 ř fft e jt n í p ? i f) o b p f n> p ft r a s e nejfulTene' mlabeji.
5)rub<? ropbrfnj 8 . 1820« 18. obrájft), ftran204, na30fr.
^ r n w i b l a j i w o t a e p t * p 0 »>jbřp,nnebotďjfpgob«
porořtfmf. Sáref pro mlMejí řeffau ob 2B. ©offlae. 23
Vtaje 1823. 12. fřr. 76. |a 7f r.
© i n b í i d ) i íD u b i n o n> a, f tem! f pojtt<fnj SSobn přif|eí.
ÍJ)řelo$tl SomአJlubelfa. íDrufyé ropbcínj. 1 2 . 3B spraje
1830. ja 8 fr.
9) firoo b n i r o j m í a u w á n j n powibfp ! wpfrořttenj mra*
ronf>d> přjftowj (lefř^d) !u profpřcfyu tnftibe^e ob 50Ϊ. ©pdjrp,
forrfře \
t> 3mraroomř. 12. ro ‘Prnje 1822. jít. 144. 6 í)u=
bebni přjíot>flu ja 24 fr.
$ t λ fXÍ t r . íDnrtř pro bjtfpob 3!. íhifcelfp. 12. na 10 fr.
& e f) n ií t f o. ‘Porojbfa pro bitřp n ciegicf) píiítilp. £5b 3.5B.
SBBíafáfa. 12. ro qjraje 1827. tfr.' 91. ga 6 fr.
* £ j o l f t u b e f . 95oit*ibřa pro bité9 a gegid) pí<íteíp. $J)ret·
ob §< 3 . ©lamp, 12. ro
1827* $ a 8 fr .
Λ ο ff j c e ! t í j p r a u t f o r o p , ;přib?f)eni mroinně norfnute
/5!3enbeljnfp upleten» ob 5Σ. Jtubelfp, 12. roztaje 1825.
©obrdjfem fitan 216. ja 12 fr.
j e m n í r oeč er p. £5at pro pitnau nilíbej. £)b $ .
91. SJřacana, řaplona SJ?trofTott)fEéí)0 12 . ro ^>roje flcan
233.
12 fr.
*****
S t f i j j e n f a $ © e b t o r o a , Me Φ ληλ ©djniieba ob SSoj·
ffiottjpíp 8. 1825. fh<m 187,. ια 18 ft.
’
..
© j H b r » r oeč et . ^DoťoibPc* f .ttánočrtjmu obbdroroani bi*
tef; 9)fets ob S· @támp, 1 2 . .» «pjfíu 1827,|flrnn 132
ja 12 fr.
-J J- ·'·
·_
* £ 5 16 l i o té { a ?D? t a b e l e .
Sbjrfa mraronvd) po<»ib*f
t uffUcfytěni frbce a obroefetenj rapflt ,
fepfo-t * Pxtt
lo ^ l 3. 5S. SBtrtfňř. 3 bjlfp , fajbp 5 ordju
ja
'' 30 fr. (fná ob řafu fe pofrařuge·
SB pfl ? t) o ro n n c i bo SSt fl f ťí f e. φΐ*ίο$. ob $ r· ,f? y '
Sonifp, ečtprmf fráfnpmi tptinami ro ·&*· Λγ. j a á o f r .
S S á g f p p r o b i t f p ob Sof· Gametu. S B ^t.^átr. |fl 1*)«·
58 a j η I { ř f p, obraj ffiecbetnpcí), outlá frbce
bníni prí mldbej obe’f)0 po^tfltvj. 9>íel· SB· SSoiTfl·
«^r. Jír. na 18 ft.
γ
S i b l i r f é p ř j b ě l ) p Jfíňtéíio i nowf&o jdíotta pro mírtbej
ob 3 . e ^ e i p . 823 φ ϊ . ^ r . ůbjlu na tiff.}). l i ! . 4 2 í .
β obríjfem. ffii £ r . $ v. Jft 15 fr.
© o f o n ot p H f .
m u l pitní mírfbeti ob 3 . 5W. ítr ííf .
9 Β ^ ( . Jtr. j(i 15 fr.
φ ο ί u M c ! a.
1 2 fr ^
£)6r,ij » Icfe.
^owifcfp pro bjtfp b l t é m i e *
SBlefářa. © tta n 5 8 . 2 B $ r . J í t . 1 8 2 8 . ja
J t a n á r e f , ©watojanííá mufjta, Ufnj fapfe. «Domibío pro
mlabej a p r a t e U je g ji «přel. 8ín. SBogt. £no.qfa. 2 8
J tr o ět ní )
^orojbfa pro froetaucj rořf.
.w 1
°3’ ‘&no3^n·
O
9Λ 24
Ο Λ fr.
l&
155 číftau rptinau.
^Jřef.
2B ^~r , jtr.
9)? i' a ro n c r opp r a r oo t ó c í nj a porojbacfi; pro malí { bo»
fpělí ob 2K. 3Í. Selabruíifl. 28 £ r . ^ r . ja 10 ft.
2« t a ro n í p t o p o r o j b f o a pobobenflroi, na obbaroroám
fífolnj mlábeje fepfal tyl. 3 · ©pcfyta. 3 δ φ ϊ. jtr. ja 12 řr.
9» o n> e le t o «neb obpleta bobročinnojii. 233 $ r. Jfr· j a 5 fr«
yiotvt) r o f ob .ítrummadjra, přel. Sr. S3of>. Somfn. 213
$ r . Jtr. ja 24 ft.
Φ ř i p o b o b n ř n i ob 9J?. 3 · ©pcftrp. © .fjt. Jtr, ja 12 fr.
$ I Í b 7 f > o r o í pr o f p η p a b c i c p toIafíčnfCé. íDruf)í
tt>pba'nj. O b ©utfmnfa. 2B $ r . $ r . ;a 17 fr.
5Rů j í n f p neb fpijtp btobní pro bjtfp ob ©roob. Srnfp. 28
£)t. Jtr. ja 6 fr.
9iůjenfa©ťbloí)tabffá.
©tatobplá porojbfa pro ro*
bt?e a bjtfp. 28 ^>r. Jtr. ja 24 řr.
2B á j a n í í ) o pilní a mtarone' mlábejl fffolnj přináďi SW. 3 ·
<S^dÉ)rrt. 2B £ r . Jít.
12fr.#
SB |Te cf o p o m o c p t t d M j t ) β %í itp.
©efíero poroibe!
pro mlábej fiUcfjetněgjTi bíe Gřberíberga ob 3oj.
Jtau»
na. 2B $ r . Jtr. μ 15 fr.
S 3 á fn ? Gř j opor op p t o mlííbcK·
^Přeloj. ob ©fíejieta.
€loroí 150 rptinfamt popatřené ropbanj. 8 . 1816. {a
36 ft.
8 5 í b t i r f á f t pj t or p* p t o o b ť o j í l e g í f i m í a ' b « j . $ra«
t i> e . 83. 28r<ínp. 2 bjlo, flarý P «0109 jáfon obfaOu*
fljcý. 8. 1821.
24fr.
85 l a f) o ro i b , aneb prronj croi?«ni ro mrarono|íi pco bjtfp ro
flářj ob ofmífto oj bo bíftftffio votu, fttréj ble ®alc·
manna fepfal i ropbfll 91
?· SDonef. 8 . 1824. roaj. 24 fr.
o
83 o f) u j í a » tne úné robině, ttc& balfTi croičenj bitef ro mrat»»
nofit, n> ftdíj ob befatét)o 05 bo bmanáctcíjo rofu , bíe S alc=
m an n a fepfal 9 Ί . SB an ěí. 8. 1 8 2 6 . r o a ;. 2 4 f r .
ÍD « (T e fl o m i , neb frcítfé Dčeni o bufft pro bjtfp, fteréš fe*
pfal 3 · © · ííavnpe, a jčefítil 9}. 5Baněf. < 2 1 6 pífnp*
m t rptinam i. 8 . r c ^ r · 1 8 2 6 . w>aj. 3 2 f r .
$ p t f a tv> o η n é t) o f r c j t j n ira m n ^ o sčenj pro bjtfp. D b
2ΊΙ- iSabaně, faráře 8. 1 8 2 1 . ja 8 fr.
S t t l a .b f í i 9 t a b i n í o n .
B n ij f a jroliifftnj fttedjetné míiíbejt
(teffé fu poocenj a ttiprašenj. ble íía m p e , á rptinau 1 8 0 8 .
5a 4 2 fr.
O b m ě n a m r a m n ^ m a ptlnpm bitfáttt o b l í . 2B . g ítfa ,
gpifněm i re tjubbu tnrebenpmt· 8. I h 2 5 . tx>aj. 2 4 fr.
Φ o t> č u g j c ó m a t e p o tt> j b f p p r o b ě t í .
Sbfa&ugjct;
fio pomjbef. φ εεΙο § . cb 3 r . S á n a ©rcobobp. 1 2 . 1 8 3 0 .
5a 1 8 f r .
© t í b r t ) r o e č e r . ^ ře lo je n jm 5 . 5 · ©roobobp. 8. 1» $ r .
1 8 2 7 . ž rptinau, roaj. ja 1 6 f r .
* © t ě b r » w c c c r . ^ řelošenjm 3 · 503· SSlafáfa. 1 2 . 1 ^ 3 0 .
i a 1 0 fr.
* 3 t r a c e n i b i t e , porcibfa pro bjifp a gegid) ^řotcíij cb
<Šmiba, připojená ob Š · 3 · © l a m p . 8. 1 8 2 7 '. ja 6 f r .
^ o č a t f o r o ě m r a r o ů ob © a lc m a n n a , bte notre'ř)o pro fa»
íoticfau ml a'bej přebělancV icpbáni přel. ob 933. 9)am*
lorafféfjo. 8. S S © i n b ř . $ r a b c p . 1 8 3 0 . ja 1 jl. reaj. ja
1 5I. 10 f r .
g i m o t 3 e § i ff o i t r p t f a pro bjtfi). φ ϊβ ί. ble fteb&etfona
ob 3·· $ p b l a . 8. 1 8 2 0 , roaj. ja 1 6 f r . ro beffB. ja 2 4 f r .
S S o ^ u m j r , mlabp ^ a u j l e a n j f , porpjbPa pro bjtfp a přate#
Ip Qígict) přel. cb 2 3 . ^ e lifá n a · 2 8 ^ r . j í t . 6 pěfnau
rptinau ja 18 f r .
S f j u b c b t č f p , báref outle mlábeji ob SSl. 2 3 , Síettifotnp,
ě pěfnpm obrájfem roáj. 5a 20 f r .
4 fpowjbfp pro m l á t e j .
© b 5 r. 31 SIcfo fa. 12.
1 8 3 0 . ja 1 2 f r .
* 2 S p p r a t t > o w á n j o tu fFe φ K> ě c e d). £)b S u itb r a ja 6f r .
^ Š o l j u m j r , mlabp paujieronjf.
©tČjtj bobté^o
ι » ρ φ ο ω ά « ΐ . £>& S B la fá fa . 1 2 . 1 8 3 o . ja 6 f r .
© p ify (jíjtoticřf.
19
V il
@pífp fufioride, geograftcřé a topogra*
fiďe, a í. 6 .
* E u s e h ii H ie ro n y m i S trid o n ie n sis P re sb y te ri o p u scu ­
l u m d e v i r i s i l l u s t r i b u s , a J . P , W , D i t r i c h . 8*
P r a g a e Č ech o ru m 1 8 2 1 . p a g . 8 4 . co n st, 2 4 cr.
* J j y j i o r y e c e fř e i> o b i r o n b l a , ob počátfu nj na nys
něglfj čafp ob 3 . $ t)b ia . 8. 1 8 1 6 - ja 4 f r . .
** S r o n y f a 97i í a b o b o I e {I n ro jí a ob přifftj (Sedjtt bo $e«
mě te jíí aš bo npněgffjd) čafu, prncij Ř r. 9řorootn.»&o 5
Suje faráře ro 2ufftěnicýcf). UBeltfý 8. 1 8 2 2 . (iran 3 0 8 .
ja 3 6 f r .
* $ r o n y f a G y r f e ro n j , ro njjj fe prjběíjoroe' Sýrfroe (íe.
ffe' ob -gegifjo počátřu a j bo íeta sJ )áně 1 6 3 2 ro»prarougi,
fepfaná přeb 3 0 0 tety ob 83of)ujIaroa SBitegorojíéílo, nynj
roybaná ob 5 · © l a f lď f to . © m a p n u frálorojiroj čejíe'E)o.
8. ro *Prajje 1 8 1 6 . }n 2 4 fr.
p a m ě t i φ 15 c n fř c , gej fepfal a roybat 305. 2B . © tb lá *
čef. 8. ro φ !;η ί 1 8 2 1 firnn 1 5 0 ě ropobrajenjm ftacfTÍÍJO
pot)(ebu mějla $ íj n ě , j a 3 0 f r .
* 53 y o b r a 5 e n j a p o p f á n j fro. S B á c I a r o a . 8 ro § ) r .
1 8 1 7 . ěob rájfem j n 6 Er.
* B i r o o t fro. 2 í l j b ě t y Db 9JZ.2ínt.8· r o $ r . 1 8 1 7 . 5a ÍO fr.
* 3 i ro o t fro. D t y t í e . 8. 1 8 1 8 . téjf němecřy. ja 5 . f r .
S r o n y f n n e y n o r o ě g f f j ob pocatfu prronjcí) fnjfat ce»
fEpd&. D b $ r . ' 2 í n t . $ a b f t a . SBeíifý 8 ro *Prnje 1 8 1 3
3 bjíy 5a 3 j t . 3 6 f r . £ ý | fronyfy bjí 4 . roetfý 8. ro
^ r n je 1 8 2 7 ja 1 j(. 1 2 f r .
* g i IDO t f r o . p a n n y $£ e r e 51 e / S přtpogenau fratP au
f)Jfřorti řnbu bofýcí) jtarm elítánef tt>(fed)ád;. Db 3 o j .
(Éernc&o. 8 1 8 3 0 , ftrnn 1 6 3 . ja 1 5 f r .
φ o p f a 11 j jntojenj, jrotáfftnj pobojnojli a giroota fronto»
fii/ mnofjým neffřnjiným ofubura pobrobene', býronté r e *
b o l e S y f t e r c y e n f f e ' a t. b. SBelifi) 8 . 1 8 2 4 , jitatt
2 4 8 . Spětí obrnjy roa'5 5η 1 ; t .
S n j j f a o m ě r a d ) 'j e m fÉ ý φ ·„ Db fteréfjocafu m íry a
měřenj jeraffé rofrálorojlroi (fe fe m froug jacátef mngj.
9)ojnorou roybnní ob 305. S ?· £>erootýí)o ro ^ r . átr.
ronj. jn 1 5 f r .
© t a ro o ro e , praotcoroé Gtdjů a bybtitebtnn fjbta gegíd). O b
3 . ffl. ítrá le . 2 B $ r . S r . roaj. 1 5 fr.
© t a t j í e t o p i f o r o c c e ff t i ob r. 1 3 7 8 bc 1 5 2 7 . fííí
pofračoroánj tu froniřád) spřibjfa ^ ulfatup a Seneffe t
J^otomic, 5 rufopjfřt ftarýd) ropbnné.
$ é č j a náftabem
fráf. ccffé ©polcčnofit 9?at>f. 9 S ^iro.je 1 8 2 9 . ja 3 $t.
2 B 9P f a n j jiroota froatpd) bwau Jbratřj, bijiupu a npofttoíu
Gtí)p o ©trcicbot»· S b 3 oj. 592» S t á t e . © pěfnau n;s
tinau ro 4pr. J í t . írn^. ja 1 0 Fr.
g i m o t o p í š fra. 5 ana ?íepomucfét)o. © připogenjm . flujjeb
S3ojict) a mobtiteb, roubaná ob S a ita 9 icp . Sim m ctm an»
n a, ro Jpc. J í t . roaj. ?a 1 2 Ft.
55 o ě f u e t a ( 3 £3). φ ΐ i b ě t>o ro é o j m ě n á d) cijrřm j
pnnefíantffpd). φ κ ΐ . ob ϊΰΐ. 2 8 o tf a Fněje cijtferonjíjo 8.
1 8 0 4 . 1 ít. 1 2 f t . roa$. 1 jt 3 2 f t .
Setopiforoé Srojanfftj.
S o gejí roppfánj befýtileté
wáffp. 9ií?ů § Ftálem ^ t p a m e m . 5 . ropbánj. 8. 2B $)t.
1 8 1 2 . 4 2 F t. roaj. 5 2 f r .
^ t j b č í j O r o é f t á t o ro ft ro j Č c f f é í) o , jbět)íi ja pano=
roánj getbinnitba 11) 0, fřde'5 roppratintge 3 · 2 8 . S im s
nietm amt. 2 bjtp ž ti;tinattiiv ro 8. 1 8 2 0 . 2 jí. 2 4 f t.
φ ř j b ř t) o ro é f t á t o ro fi ro j (t e jí e' b o , sběfjli 5a panoroá=
ni STřaptmitíána 2bo, Ftetéj rouptarouge 3 · 2B - S im m er*
raann/ é ropobtasenjm ro8 . 1 8 2 2 . 1 jl. 1 2 Ft.
2B ff e o b ε c n á F t o n p f a f ro ě t a to gefi roppfánj rofFedj
prjpribnoítj a běgin ceíéfjo froěta; ob jtroořenj «5 bo na*
ffid) čafit. 8. 1 8 2 0 roáj. 5 8 f t .
233 r t ť a r o é f f t ě f l i , t . g. t)t)ftotpďé ro jg im ánj, ro němš fe
pfajuge, š ? co fe foíiroěf ro tomto froětě roibj/ nic (Wte's
1)0 není, nej roffecfo řafem m i g j , ob S S . Bobtenfřéfjo
1 5 8 3 flojené, mjnj pojnorou roubané ob 2 B . 9 Ϊ .Š tě p á n a .
8. 1 8 2 4 . roaj. 1 8 f t .
fJ) ů ro o b n i a p t a ro b i ro é ro p p f a' n j o 6 l e fj n u t i Φ t a§ 9 ob <Šprocgbfřét)o roogfía 1 6 4 8 . 8. 1 8 1 9 . roaj. 1 8 f t .
φ i fl o t i e l i t e r a t u r y (| etf e' ob 3 · 3 u n g m a n n a ,ja 2jl.
* $ o n a r o r š e n i o f t a r o u a ř á b e d ) bucfyoroenjtroa
ro g e d ) á d ) 5 oí)(ebu fiaroopifů roůbec, ob 3 · 2Í . S u n »
b ta. 1 2 . 1 8 2 4 . fttan 1 4 8 ja 3 0 fr.
J Š a p t e ro ffe d ) © r o a t ú c b a roěrnpd) jemřetpcfy ro ©ebltcfém
fíáfftete, ě obtájfem ja Í O řt.
S t a t i č f t ) o b f a t ) j a t o j e n j b á r o n o w ě f p c & Fapti
roffed) ©roati;d) a roětnpd) jemtetýd) ro ofjrabč aubotj
@ebteďéí)o. SBpbat 3 · S>·'* Berooti;. 8. 1822. § 0»
fctájfem. j a l O f t .
^■tůroobce po β ε φ ά φ .
£!b 3 -^ '3C· © u n & ta. ro ^ t a j e
1 8 2 2 . I 2,r o á j . 12 f t.
* a s 1) p fd n j <£ e ffé í) o f t d 1 o re fi ro j. ob S3 3 . £>la6nce.
© tnapau ccfEétjo frdloretfrej. 8. r e p t a j e 1 8 1 8 . ja 48Er.
3 e m ř p i S f t d l o w f l r o j (£ e ffi é t? o , geg| fpořdbal· 3 · 2C.
p unbt. S B ^ r a j e , 1 8 2 3 . 8. ftran 1 6 8 . renj.
4 0 fr*
* φ i fí o 11 f φ e 25 e n f re u r b f g f e i t e n be§ itonigrcic^S
S3ó'ijnien «on 3 - ©djiffuer. 8. ^ r n g . 1 8 1 6 . g e b . 2 4 . S r .
* 22 p o b r a j e n i a p o p f « n i re p o l j u f u. r ř e fTň o re c 6 o
f m e n u re J > í e ííutnp utnteí)o a pří rcjpoltfnj bljij gá«
bra fpatřenéljo f řjje , ob 3 . g v . © e m o tp . 22clfp 8 re
φ ι-asc 1 8 2 3 . ja 1 2 fr,·
SP t u r e o b c e po biffupflrej f!td(oree'fyrabccře'm, aneb togogras
ftďe a íjtfforícEé popfánj η φ φ měj!/ mějleřef, panftrej,
í)tabů n t. b. Db íBl. ítrdle. re $ r í t r , 3 freajfp reci}.
1 jl. 12 fr.
S S i T c o b e c n ó j e m e p i á neb (Sjeografťa ree tr e ^ bjlecí) ě
reetfnu rptinau a breěma tnopam a. Sreídfftř pro bčltele
a čefance ffiolnj, a m tá o e j‘ rclajtenffau fepfal
©a*
baf, re ·ξ)ΐ. ítr. redj. 1 jl. 4 2 fr.
2B p o b t a 5 e n j a p o p f d n j djrdmft <3 reflto barbotjfe^o re
$ o ř e .tu tn ? . SBpbal 3 · 8 · 25ereotp. 2 B ·£>τ. í í r . ©
2 reelEýma rptinam a 3 0 fr.
φ o p f d n j r e e l e f l a r e n é f ) o a u b o l j © e bl e cf t í) o Dl);
iíuíttp £ o r p . SBpbal 3 · S S e r e o tp . © 5 rptínarai
' 8. 3B $ t a j e 1 8 2 4 . redj. 5 0 f r .
* Q ) c g e b n á n j o b p l i η ά ř fl r e } re (t e φ d φ , přel. ob
5 ín t. φ η φ ι η κ α . 8. re φι-ηje ftrait 1 5 2 . ja 1 S fr.
Φ o p f d n j a re i) o b r a j e n i n e p j n a m e n 1 1 ě g 1T i φ
ϋ re i ϊ n t 5t)wflor pe přiro $βηρφ reftp, re ftercnr, jerenitř=
n j spufobnofl těla, poflaw.it, barrea, fdjopnoft a «mělojl
jrejřat obfajenp a p přjbífeoreé něEteři ptípogeni gfou,
genj fe β těmi jrejřatp sběljlp. © epfané ob S á n a ·ξ)ψ
bia. 8. 1 8 1 í . ja 2 4 fr.
* 22 ě t n ^ p o p f d n j j i r e o t a a f m r t i f r e a f é l ) o 2 2 ds
c l a re a 5 )M eb lnjfa fSojiBo a p a tr o n a čefÉéf)o. íDlé Čití
načít obtdjfů této fnjjce připogenpeí) a repfreětlenp$, pří
nicl)| rejbp fta tičfá moblitba ptipogena gejl. 1 2 . 1 8 3 1 .
jlran 4 8 , 5a 1 2 fr.
vir.
toebetfé, matljematícfé, poctářjfé,
meřtďe, m ^ a n td e a fpjícfé a t í>.
Mtmnfce/
I
nebo řo g ífa.
Db 2C.SJřatfa. 8. 1 8 2 0 . 5a 3 6 f r ,
Q ) r a i » i b .t a ? p o č f t λ n j 5 & t a tup. ^ ř e l . ob Ifan a S fta fs
ffe. jDrufic ropbánj. 5 δ $ r . i í r . 2 4 fr.
φ r o Č a p r o t o při brněni pořetrtjm, ob 3 · 9 ? . S 05. Stíjí*
ge. 933 £ r . J tt. 2 4 f r .
ΟΪ 9 d) t fy p o č t á ř , neb frátce obfajene' pocjtdnj j ^[«»9 ob 3 »
9 Ϊ . S iljig a . 508 |)r. $ r . 4 f r .
ffin) e b e n i f fnabnému, cjiftému a le&femu 5 paměti p o q ícn j
ob 3 - SFtabla. 2 3 $ r . S r . 4 f r .
S ů f l a b n e » r o e b e n i f početnímu »m én j. 523. 8. 5 3 *Pr.
υ S3of). J^afe 1 8 2 3 . 3 0 fr.
* 3 ct f l a b o roe SD?ě ř i c t ro i č i t í ® e o m e í r p e . Db 2 3 .
© e b tá čfa. 5 3 9>caje 1 8 2 2 . ja l j t . 1 2 f r .
- ^ p b o m ě ř j t r o j n e b . ě t r o g n t c t r o j / čiti Sftectanifa, β
5 7 obrnjci, ob j í . © á b f a ro £ r . iír. ja 3 0 E r.
* 3 a' 11 a b o ro i ^ ř j r o b n t c t r o j , aneb ftpjpfy a Sftatema*
tpfi; potajení neboli fmjffene', fepfat 233. © e b lá čeř. 2 3
^traje 1 8 2 4 . © j í prroni ja 4 8 f r .
* Spď)} jáfíobtt bjl bruS)ý. 2D $ r . 182.7» |
.
* 2u č b a č i t i d ) e m i e .
$ “ “*
^ P ř j r o b o f S u m neb S l j i í a , čití utenj o p ř i r c j e m ^ roě“
« φ , ob j í . Š .í b f a . 2 3 £ t . jít·. 3 2 fr.
VIII.
. fDHuttmice cíli gram m ati^
a í. í>.
* 2C u p t n á b o b r o p i f e b n o j í 9 í ě m e c f á p o 9?ěmetfu p
po čeffu fepfaná ob 5· ě m i t t a . 8. ro spjffu. 1 8 1 9 . ja 2 4 č r .
s p r a r o o p t á g e f ř Ú, ob 583. $ a n f p , brubérot;ba'nj I 8 2 t . j a l 0 f ,
* S3 ó't) m I f φ e Š t e q u n g e n t>on 3teqter, 5« 6! r .
* Uibřr bie 2fuáfpraci)e ber čed)ifd)en S 3 u $jla b en / © p lben unb
SBorter, «on SEomfa $ r . 1 8 0 0 . I 2 f t .
83 e r f u φ e i n e r bot)m . ^ b r a f e o í o g t e fcon 2 B . 3 .
©pc&ra. „ 2 Stjte. 1 2 . S r f in n 1 8 2 1 u. 2 2 . 2fK. 1 2 fr.
^ r a r o i b t a (t e fí e' b o b r o p i f c b n o f i í ob 3 . 9 Í . $ i tjt g a
2 3 Sjt. j í r . 3 6 fr.
S S r o e b e n j f 9 ? e m e c f e ' ř e č i ob φ ρ η ί α S S itfa . ;Dntf)é
ropbánj. 5 B $ r . itr. 1 8 f r .
3 a fi « r a l e f o r m p čefře&o fíowefa royfroětlene'. Db 3>cj.
*2(l. g ran ti; r o £ v , j í r . 1 8 2 9 . Í 2 f r .
S a b . u í e t ř ív f nátejite'mu pojnánj bercatero čájlef ceffé řečí/
ob $ r , S e m e n o . 3 0 f r .
9J I m c ď ά m l u ro n i c c ob 2C. 95íjjiďcbo, 28 ® r a ;c 1 8 2 3 .
B 4?afe, 3 0 f r .
S N t u r o n i c e cíli © aujlaroa gn$9fa Ceffe' řeči, bl« £>o&roroi!č*
f)o ob 5 3 . ^ c m f p , ja 4 0 fr.
$ r a r o i b l a c e í f é ř e č i ob φ . 5J?orootni)tjo t>
8 ,2 4 fr.
G ro t č e n j r o m l u r o e n j g a j p f e m O í ě m e c f t j m . UU
bungen tm Beutfdjfpredjen, »on 9Jauíerifran§, tjeruieíjrt
»on Saroornidh) 4 2Cufíage. 8. 1 8 1 9 . tt φ ή } . 1 8 f r .
9 i e 9 n o ro ě g IT i m l u ro n t c e c e ffi á f ob
Jfyfela 8. 2 8
^ r a j e 1 8 3 0 . ro 2 4 . f r .
* R o m ú n i Č i b , b. i. © c n m m a tif tmb SSorterbucI) ber
Bigeuner ©pracíje. £><i$u cti6 2ítif)atig bie φ a n 1 9 v»
f a ober bie bo í) m . Btebá^ptradje t>on 2Í . 3 · ^udim eper.
8. 1822. 12flr.
S5 i) í) m i f φ * b i u t f d ) * t a t e t n i f φ e § 9 3 o r t e r 6 u φ o ,
© . ^Patfotwitfcf) 8. ^ r a g 1 8 2 0 . broa bili;. ja 7 j t .
9 £> počcítfu a ρι·οηΰηάφ proroopifu deffe'f)o. 5Bel. 8 . 1 8 2 8
j h . 1 6 . 5a 4 f r .
* S3elei^tung ber © íreitfrage tíber bie fcobm. £)rtí)ograpí)ie
» · 3 . 3 u n g m a m t. 8. 1 8 2 9 . © e ite n 8 3 . 1 0 S r .
IX.
fcáfotoebtté a flotoefné.
a) Ř ečn i c t to j tou bec.
2 B 1) 6 o c n i j p & f o & o r o é budjoronj ro^mluronoRí ob 305*
2Bernf)arba, čerroenotečtcfe'f)o b ě fa n a . 1 8 2 2 . j a 4 8 f r .
S J m é n j f a i j a t e l f E é 3 · 2Í. Stomenlfífjo gejj po 1 7 2 hted)
5 rufopiju rozoral o p op rv é roipbal 3 ·
Stegíer. 8 .
1 8 3 0 . i a 3 0 . fr.
h) S3áfnjcíTO i TOwb ec.
φ o č c í t f o r o é ř e f E é f ) o 6 á f n j c t ro i , ebjrotáfftě pcojůbtje.
8 . ro *prefTputřit. 1 8 1 8 . j a 2 4 f r .
3 1 o m f 9 o c e f f e m b a f n i c t ro i , jrolafitě paf o ptojobpí.
8. S S ^ r a j e 1 8 2 0 . 2- í f r .
i. §3 áf n ě tož fb j t ! άφ.
* S 3 á f n ě 3 . © . SDÍarfa. 1 8 2 3 . 1 2 . íican . 1 2 6 . n a l 2fr.
* 83 á f n é 3* ^ ollara. 8. tS ^ r a je 1 8 2 1 . ja Í 5 f r .
* S 3 á f n ě (fmiffenój g . ? . Gelaforojíébo. 1 2 . 1 8 2 2 . j a l 2fr.
—
bi'uí)é rcpfcáňj ro φ εβξί. 1 8 3 0 . jaSOřc.
m S 3 á f n ě S a n a $erco g a. 12 . 1 8 2 2 . 5a 1 2 f r .
* 83 á f n ě 3 . 2B. JSamarýíe. 1 2 . 1 8 2 2 . ja 1 2 8 c .
* S á f n ě S . H. Síofofa. 1 6 . 1 8 2 7 . }a I 6fc .
* 83 a f ně 3 . Soctana 1 2 . ro ^ ra je 1 8 2 3 . 5a 1 2 fr.
Φ i f « ě í ro ž t jí e libu floroanjfěíjo ro llfjtjd) 8. 1 8 2 7 . roaj.
ia 2 4 fr,
© c l n n f i ; ob 3 - íattgera r o $ r . $t·. roaj. 5a 3 0 fr.
rJ)) f n ě o bf a í j u tojmanite^o ob©?. 2t. ^číljiía ro £ r . i í r .lO f r .
S á f n ě 3 · Λ· G>í)mfUn[fěf)o, ro φι\ S r . 2 0 f r .
© e f n e t o r o p 3 &9 lf-9 P‘'cl ob 935. ^anfi? á ob rajfein.sallíft.
* φ ΐ α δ S i ) c t ; Če f Eě . 83áfně Štěpttuforop. 1 8 1 8 . 1 2 . broa
bjlp 5« I 5I.
* R t a f o ř . e č n j ř , aneb gbjcfn báfttj f bef(nmací).
Db @ .
5Diad).íčfa. SDjt 1 . 1 8 2 3 . 8. ftran 4 0 0 . ja 4 8 f r .
* 2 i ji o ro é 5 b a' ro n o ro ě f o ji i. 3 gerbera přel. g . 2. ge«
laforojíi). 1 8 2 3 . 8 . 5a 1 5 ř r .
®2 a l i H o ji i >u ř e c i ro á $ a n é. © b jrča náptfů, brobnEU
jief, tuttpnpd) nrípabít a t. b. o fteté fe poftťťí © i;d;tii.
2δ ψ . « r . 1 8 2 3 . 12 .
91 o n é b á f n ě , ob $)ttdjm jraj § rpítnau 5a 2 4 f r .
*
o b o b e n ji ro j ob $ . 2f Scum m adjra, pře!, § . 85. Sřo m«
fi) .1 6 . ro ^ ra je . 1 8 2 1 . 3 bi-lfp á rpttjm titulem . ja 3 6 f r .
;,Γ Φ r o ji o n a r o í> n j f r b |í a' ,50? u 5 a cb 2 Β .φ α η ίρ . 1 2 .6 f .
* © l o ro a n jí é 9ř á r o b n j *}) j f n ě. ©ebrane S't. ? . Ge=
laforojfpm. 8. 2B $)raje 1 8 2 2 , bjt bruíjt; 1 8 2 5 , bjt
.
třetj 1 8 2 7 . 5α 1 j l . 1 2 f r .
* © í o r o e f n o j i , aneb gbjtrfa pvjflnbít 3 ftiítfúm pogebtia*
njm o jiofjit, ob 3 - S u ftg m a n n e . ro 8. 1 8 2 0 . .511 l j i .
* £> š fť a n o ro 9 83 n f n ě. ‘PEeí. ob 3 · φοΙΙηιαηηα 1 6 , 1 8 2 7 .
5a 4 0 f r .
i ^ o r o o r o č e t i f a na rof 1 8 2 3 a 1 8 2 4 a 1 8 2 5 .
!ÍQ .<ř>r.
átr. po 2 4 a 3 6 a 4 8 fr.
φ t) a c f n t f) i> ob 3 · 83. SStabifp. 9 3 ^ r . J?r. 1.2 f r .
2 11 ero |t é n á r ob n j p j f n ě , pře[. ob $ . S. ěelaforojfř^o.
9B ,£ r . Jtr. ro. 2 0 fr.
p i fn j 3Ϊ u jř p φ .
O b g . S. Š eíaf orojféňo 933 · § η
£ c. 2 4řr.
D f u á ro b á f n ěn i £ e (f í m ob $ , © , © n a ib ra .
9B £ ) r .
$ r . blpě.jbjťfp po 3 6 fr.
D
í) t a 8
0 t o re e í m i η a u č η » φ b t o a u í < í b f o t # » ; c f ) B d g e i
piet. peč) 3 · ·ξ>* φοΓρίίϊίΙα. 2 S J p r. S r · 1 2 f r .
S B e f e l é p i f t t ě ob © · 2Bolné!)o, býreatcíjo orečáfa re K rás
tonofecící). 9 3 Jpr. S r . 6 f r .
ffi c f n a , či bafne prrootinné ob g . S r n f p . 553 .f i t .S r . 1 2 f r .
S J ř u j a ® l " o r a r e j ř á ob © alaffe. S j l brufyý. 8 . SB Jpplo;
mnucp. 1 8 2 5 . 2 4 fr.
B a f n i b r o b n é 0 . $něreforef!éf;o 8 . 1 8 2 0 . 2 9 fr. wnt, 3 8 f r .
φ o i) ř e () n j ¥> i f n ě ob 3 · 3 . šKpbp, bru&é repbártj 8 . 1 8 2 2 .
rea'&. 2 7 fr.
© t a r o b X)l á © U á b á t t ě X III, a X IV . točfu 1 2 . 4 bj*
[p t> φ ιΐ5· po 12 fr.
* © t a r o b p í ή φ fí l á b a' n j bj( op ojběn ú 5a 2 4 ř r .
9í u f o p i é f r a l o b r o o r f í t ) / repba'n ob 5S . JĎanfp. 5a 2 jl.
SD?u j 9 b c e r . a ree (ΐ«Φ ίρέΐϊ)φ ob © . ©obn; 8. 1 8 2 9 . 2B
^ « (fp u rfu reaj. 3 0 fr.
φ a n f o re t; φ j f n č. ja 20fr.
2 . 33 á f n ě 9 e b η o í l i ro e.
.
©režfeture ^apauffef.
^ ře lo je n jm JUnfféíjo 12 n)
B r n ě . 1 8 Í 7 . 5a 1 8 ř t.
3 a 01 © re a t o |ϊ a re t č. ^rbinfíp jpěre proti *Polorecům·
£)b 2 3 . £ a n fp . líS 2 t. ja 1 6 f'r .
* 3 n > n n , bdfeft epieřá re 5 }ρ?η>)Φ ob g r . X 9íofof« 1 8 2 3 .
8. 5a 1 5 f t .
* S M f f f G g pp t fč p. B á f c ň ree b tv an actí jpěrojw ob g r .
SRapmenne, běfana Gojlotorotďéíjo, reetf. 8. re $)raje 1 8 2 0 .
0 fra'f. rptinau. 5a 2 4 f r .
* φ o fi c b n j b .e n a f a u b . B afeň ree 3 gpěrojcí; Pb $ r .
žRapmanna. 8. 1 8 1 6 . ja 12f c 5 S 5 n e ff e n o fl φ ? j r o b p, Iprpcfá bafeň re ffcfit 5Ρ?1ΐ))φ ob
3< φ οίαία , rec re. 8. 1 8 1 9 . é fráfnau rptinau. g a 2 4 f r .
* 3 d ř e n a b g 3 o ^ a n f l t v e m , aneb 5Bác(are a Bolefíaro.
© f r . rptinau. O b 3 . Sínbp. 8. 1 8 1 8 . ja 2 4 f r .
* D b ě t ^ orejbfa 5bcíronoreěřolít Sejfe'. £)& 2B . © .
reotníbo. 8. 1 8 2 4 . ja lO f r.
φ α η η α © e j e r n j , báfeň re 6 ίρ?ι»ίΦ 58a[feta © ř o tta .
φ « [ . g . 2. (£eíaforejfó. 3B |>r. S r . 4 8 f r .
© e f t a b r e a b c e t . 515 -6c. 5?r reáj. 5 . f r .
* Allegoria, Protheus felicitatis et miseriae Cžechic a e . © íaročefíá jerně. © a tp ra. t. 1 7 1 5 ob 3 ·
merffmíba re»ban<t' npnj po brubč ob 3 *
1829.
6. fr.
* í D e r o j n . SJífen rotnnntíďo-í)rbt»ipá to X V I . δρ?η>ίφ Ob
€ 5 . φηε黣οη>ί^ί)θ. íDrufye ropbánj. 1 8 3 0 . ja l j t·
3.
| i c i)
b i »
a b e 1 it j .
c) 2S e f bj t ΐ á φ.
3 Π « ΐ β η α φ bramatfcEótf) fjer na to? 1 8 2 5 , 1 8 2 6 , 1 8 2 7 ,
1 8 2 8 , 1 8 2 9 a 1 8 3 0 ob 2B . Jtlícpery. ro φΓ. Jit. po
■ 4 8 Er.
S i r o a b t o 3 S . JStícptrp. ftp a j. prtonj. 5 3 φι·. S t . j a l j í .
íD t ro a b t o č c f S e n o r o é , 4 bjty S rytin am i ro *Ptase 1 8 2 5 .
roá$. 1 fit. 5 2 ?r.
S M r o a b t o 3 . 5 ř . @ t ě p i n ? a . 1 3 bitů po 2 4 ! c .
l·) 3 ft> l á f f t t i j .
ct. ě t n o í ; v t ; , t ru< 3) l ol ; t :9 a w c f e í o f y n ; .
® o ř vt o a g t o y p a b n e ? rocfsloíjta ros 3 g e b . ob 3 · 9 í .
© tě p á n fa . 12f r .
* ©oí ^o^r t S p í j i s ^ n i a ro S a u r i i , S ragéb ia ro p<t=
tetu bcflfiioj. $ r e t. <3. ■$· δβαφα'ΣΓα. 1 8 2 2 . 8 · ftc· 100.
S<t 1 5 f r .
* S í b u f T i n f a u b , fm utno^rato 1 qcbtt. ob 5B..^ttcperi). B fr .
* 5OT e č i fl a ro a i 3 5 t a n ! a . SKytiřjíá fyra ob © ebličfy. ja lO fr .
9ř a j a p ř e n a u . StefiSe ro geb. gebn. bte Jíocebue. j a 8řr.
9 ? e t o p p r , roet. f jr a .jo 1 gebn.TTr·
* £ ) m y t o r o e ' . B t e íc e řš p ita rasbětaná roefetofjra SJoíemjí
rem
8. 1 8 2 3 . w a j . 5a t 2 í r .
■* φ ϊ eft r o 3 o ro á n j . Srafita roe btoau ς^ η ά η ίφ ob S o s
cebue, jčefít. ob 9JJ. 3 · <3ρφ Γ0. ja Í 0?r.
© e b t f f é n á m l u r o p , roefetoíjra ro í g c i m . 8. ro φ ε . j í r .
, 1 8 2 0 . 6! r .
5 S y t) r a n e' o a n f t r o j . . '^ůroobnt roefetotjra ro 3 gebnáitjď;
ob § · -JKapmanna 8 . r o φ t . íí t. 1 8 2 1 . fifr.
* ^ t u ^ o n ě m ý . , aneb ICibe b cť ©pee. φρίΐοπίά tjra ro p?í
tt gebnínidf>, jčefft. 9lo rb . 53aně0. 8. Í 8 2 5 . roaj. 5a 1 2 fr.
* ^obironá nemoc.
ÍDU 5?occbtte rojbčtaná roefeío^re
ob 3 · 4?« © item sicfý m . 1 8 . 1 8 2 3 . ja 8f r .
* © i na.
@ m utnot)ta roe 4 běg{ttoj$ 5 2£bolfa SM tínera.
8. 1 8 2 7 . 5a 1 6 f r .
Sni^p řrrifottiěíme.
27
* 3 c η t φ ο tu c. $ůw obnj rpmoroaná frnfffa tt>e 3 aebnánjcf)
D b <3. S . SJZacíjáčEa 8 1 8 2 6 . ja 2 0 Ee .
Í L n g e l t n a , 5£rucí)toí)ca roe 4 gebnanjci; ot> g . Sunnffeňo.
5B φ υ . S r . 1 7 fr,
'
* 2ínJ í ci , { n a ‘
a*a«rtfp f*l in 4 3ÍFtcn aug bem 6ó6m. be8
g . S u tin jfp eom @ . S . g»ad)áíef 12. 9)rag. 1 8 2 7 . 2 4 f r .
S 3 e j b e c n p ( é f a ř . graflla n? 5 gebnatijcíi ob 3)2. ©pdirij.
» φ ϊ . S r . 1 8 fr.
8 5 ? t o u .ff t . 2BefeIoí)Ea roe 4 gebnánjd; ob 2 3 . Slicperg. ro
4 > r. S r . 2 0 fr.
S S jlá v ů j e .
B rn m n tiď á maličlojí roe 2 qebn. ob SW, £>.
Oíetttfoírp, 2 3 φ Ε . J ír . 1 8 Er.
23 o ge n a . č in o h r a ro 5 gebn. ob 2 3 . fílicperp. ja 2 2 f r .
ÍD t ro o cf) o ro e\
€ in o í)ta ro 1 běgfiroj přel. ob 3 . Gfcmelp.
ro φ Γ. S e . 8 E r,
‘
£ > r o o g č a t a , b r o m . báfen ro 6 gebnánj ob 2 3 . Slicperp. 2 3
φ Ε. J ír . 2 0 fr.
φ a b r i á n 5 & i m f 11, rptjřfřá řjra roe 4 qebnánid) ob 53.
Síicperp. 3B. φ Ε. Jír. 17E e.
φ α Ε ί α , trud)tof)ra roe 4 gebnáujcf) ob 3 . Gř. 23ocela. 5 3
φ ν . Jíe. 15 fE.
Φ 0 b j j j 11 ro e č e e n j , f»re jSocebue, prcf. ob g . S o m f» ,
5B φΕ. J íe . 5 Er.
φΕαδ? Š ě n o r o f f p . SBelífá činohra ro 5 gebn. přel. ob
3 · Ci&melp. jffi φ ε . S e . 1 8 Ev.
Jí a u 5 e l n a p j f f t a l a . ©m ěfjnohra roe 2 qebna’nid) ob 3 .
ŽKetifa. mi Jgt. S r. 8 fr.
Jí n j j a c a m e 5 i p a {! 1; ř t , ξ>τα pafhjřfEá roe 3 bčgfiro) pveí,
ob 3 · GF&métp. 2 3 φ Ε. S r . 7 fr.
S ro a f e r o ro é , nnoíjra ro 1 gebn.
φ Ε . S e. 6 Ee .
i a u p e ^ n j c p n a cftlumu.
53[afhnf?á čtnofiEa ro 5 ge^
. bnánjrf) ob 3 . 9 ?. © fíepánEa. 2 B φ Ε . S e . 1 5 Ee .
V a j í a b e t } , bEam. maíicfioftf u gmenoroinám ob 3 . φ . S o u *
^na ro φΕ. S r . 8 E r .
£ f y a ř a g e f ) o e o b, 53efeíofjra ro 5 <jebndttj$ ob 2 3 . Sííc=
pctp. 2 3 φ Ε . S e . 2 0 Ee.
2)? a r t n E a , f>ra ro 1 gebnánj. fl)řeí. ob f t. 2 . ěelaEorofffc
f)0. a ® φ Ε. S e . 8 fr.
^ ř e f l f o b i p č á t e í 5 E a u ff e t {. gjftroobni čtnofjra roe 2
gebnanid) ob 3 . © . ŽKetířa ro φ Ε . S r . 8 f r .
J í o b © ro o qa n o ro fí 9. Srud&ío&Ea roe 4 břgjíroj ob 53a'cí.
StícpeEp ro φ Ε . J i e . 1 7 fE.
J o rtp. Sruci)[ot)Ea přel. ob g . Som fp. 5 3 φ Ε, S e . 8 f r .
S J M J « f a , činofjra ro 5 gebn. ob 3 S Slicperp. ja 20Ee.
S o t o r j í n O f p n . Činofjra ro i běgflroj 5 © cfn e ra . ^ 'ř e l.-S .
S t m ě l a . 2 3 φ ν . .Sr. 6 f r .
g í j f ů r o m e č . S c a p i roe 3 gebrtánjcf) ob 2 3 . Sltcp e n ;. ro
Jpr. jí l -. 1 3 f r .
S o l ; a u n a 5 S W o n t f o f o i t u , činofjra přel; ob 3 · Gíjmctt;
u ^ a j . 12 fr.
S m a t e í n a b j m a t e f , přel. frafíía ob 3 · Cí)iticlp. t>
£ á j . 12 fr
9 7 á f I e f o r o é n e r o ě r n o f ř i , přel. cínofjta ob 3 . G&mclp.
u <£>áj. 12 fr.
* < £ n ; t a S f t á n t ; , aneb: fia.tel X II. v 53enbru. Cinofjra ro
5 gcbnánjd), jčcfft. ob 3 . 9 7 .@ j l ě p á n f a 8. 1 8 1 7 . ftrótt
8 4 5a 12 f r . .
* φ v j g e η m a l H ) / aneb jabnj fd;obi;. 2B?fe[of>ra r o l g e *
bna'nj/ jčefít. ob 5Σ. iíubelft;. 8. 1 8 3 0 * j a 8f r .
β. 3 p ě TO o Ϊ) r i;.
* S c i j j e b n j í © ero i ť l ( í ý .
S p ě ro o ljra roe broau g e b m ín jd ;.
φ ί ί ΐ . ob © . JS. SJ2ad)áČf‘a 8. 1 8 2 ó . ja 12f r .
* £ > t í ; e ( l o , SJlauřenjn S3cna't|í’t;. 2 3 á j n á jpcroo&ta roe 3
gebn. přel. ob © . J í . SJiadjáčfa. 8. 1 8 2 7 . ja 8f r .
* 9 í o b í n a © f ro e <; c a r <ϊ á . Spěroafjtg roe 3 gcbnánid) bie
3 . S . Gaftellt ob @ .
2Kad)áČfa. 8. 1 8 2 4 . j q l 2 f r .
* 23 o bar.
gpěroobta roe 3 gebn. ^ ř e l . ob © .
5)íac
^ d;áčřa. 8. 1 8 2 4 . ja 1 2 f r .
í D t á t e n j f , jpěroofjra roe 2 běgjtrojdj ob 305. Chmelení? \)>
f)o. 2 3 i> t. Jtr. 2 0 f t .
• S a u j e l t t á flétna.
3peroof)ta we 2 běgfía). přel. ob 3 >
(5í)melenf£i)bo. 2 S tyt. 5?c. 1 5 f r .
£ > l b ř i d > a S 5 o j e n a 3perool)ta roe 3 begjlrojd; ob 3 * (5f)inea
lenfféljo. S B <ξ>ΐ· «Sc· 15 f c .
© n j t ; . 3pět»oí>ra roe 4 begftrojd) přel. ob 3 · S()mel»nf6pf)0.
2 S ^)r. J lr . 2 0 fr.
^ t a j f f t i f l á b c p , an eb : JSubičef boffane ja ropučenatt.
Bpěrooí)ta. 8. S R .^ r a j e 1 8 1 9 . 1 2 f r . roáj. 1 4 f r .
S o j e f a b r a t ř i g e í ) o . Bpěroofjra roj 3 běgjírojd;, přel.
ob 3 . dt)melen(St;í)0. ja 1 6 f r .
? l l j « a , n e b ^ ra & a rogtném bj(u froefa, fměfjrtá jperooljta roe
3 gebn. přel. ob 3 · 97. © fíě p á n fa. ϋ φ ί ξ . 8. 1 2 f r .
■ D o n 3 u a n , jperoobta roe broau gebnánjd), p ře l. ob 3 . 97.
© jtě p á n fa . o φ ;í5. 8 . 1 6 ' f r .
* B o n S u a n , pcojiopáffttj! potrefíani), jpčroobra roe broau
gebnáitjci), přel. ob © . J£. SJÍadjáčřa. ja 2 0 f c ·
* Unos jeferailn.
3pěrcoí;ra
1 8 3 0 . jlrnn 5 5 5a 1 0 f r .
t»e třetf) břgfJtrjify. 8.
I.
$ptcfíat>9 g fíafífů $ e d $ $ a Satínffédj.
* 5 5 ? < i r ř a S . G i c e r o n a fníljp o pcáteífftbf, nabepfane
£eliuS. 3 (ntim) tv čefftinu tnrebene' ob 9íeí)oře >£rube'=
í)o j S e l e n j , β laíínfřpm teptem. l 2 , v1 8 1 8 . jn 1 2 6 c.
ST a b u l e í í c b e f a S e b a rt ff é f) 0. 3 Sřccfeíjo přel. ob 2 3 .
ílarafťata. 8. 1 8 2 4 , 8 f r .
* S3 t r g i 11 a 5)ř ct r o n a j p ě rc 9 p a |l 9 r jí e'. 5 3 ccff e trer*
ffc uroebl a ropftt>ětl!l
SBinařícít;. 8. 1 8 2 8 . tidoj. 3 0 E r .
9 3 p b o r 5 e f p i f o tt> a t e í δ 0 í c ď p φ 2 bjlp 8. 1 8 2 6 , I jf .
trnj l j l . 20. fr.
$ e n o f o n t n niubrce 3íténjíeí)o jttrot a ffutfotvé (5pra flat»
ffil)o. §)řel. ob 2C. i © in tcro b u . 2 bjlp. 8. 1 8 0 9 . I 5I*
12 f r '
XI.
©jjify ϊ n^ra^enj, neb gábattmé.
* © t i p λ a £ > § ! r a n l b , © w e g catfíá porojbfa. © rptinnu
w á j. 5a í0 6 c .
* © e n o r o e f a 1 2 . 1 8 1 8 - a 1 8 2 4 . gn I 2 f c .
* © i t f a, %v a b ě n f a 5 & o g e n b « r ř « . přel. ob Som.
$ u b elfp . 8. 1 8 1 9 . ; a I 2fr.
* $ r p j e l b a a í S r p j c í b fl. 8. 1 8 1 8 . 5« 12fr.
* ž D b í c g e n i 8 ϊ o f f c l f E é , přeí. j franc. 3 · 5S» © tep á n .
^ 2 B $|1řu 1 8 2 0 . 4 bjlp. 4 8 f r .
* S51 aí) o fl a w , aneb fbo fwět jfttfpt, něco tój, ob 3 .
ttxítn. 8. s» $ r . 1 8 2 4 . ja l 2 f r .
* (St noj l raebe f pt at t ér au ff t č tl i # p«(. ob 5Cfí« ©·
SWatefo. 8. 1 8 2 4 . 5a 1 2 f r .
* ^ o r o i b f p o b G. S . ϋ η η b e r S S e l b e 5 bjtů. po 2 0 f r .
* j l o n w a l i n f p ; nneb sbjrfň půtuobnjd) romcmticftjé pos
rojbef ob S * © STíňtfa» £>jt prwnj 1 8 2 4 / fcjí btuf>p
8. 1 8 2 7 , ža 3 6 ! r .
* 5D? ο ε a ro f é p o ro j b E p , aneb 7 pčepobimnýcf) obrajfi fit.
S prpU a. 1 2 w ^ M je 1 8 2 5 . je 8Εε·
^ S í e r o j n , nneb naflebfp 5neroěbomo|íi, ob SE. JíubetEn. 8.
1 8 2 4 .5 a I 2 f r .
S5 ab t č f a . Gi bu b á ff roa bl e n E a . 9? e b o š t j f φ a p i r ;
n i f . <í>orojbEp .fttautenorop přcí. ob g . Som fp, ro φ ε.·
$ c , 20 fr.
íD ěro če 5 S e j o r o a , roe 2 bjícid), ^orojbEa 5 Síaurena ob
S£omfp. 2 3 φ ε . ί?ε. 4 0 Εε.
© a r e f t a l E p ob g . 3 5. S om fp . 5 δ φ ε . 5ΐε. ja 1 6 Fr·
S a r o f f i n a © r o a t a r o a , powjbfň 5 m in u l ý cafů . 2 3
φ ε , $ ε · 4 ΕεS e tt a , S )$lau tm a ob g . S om fp . 2 3 φ ε . S r . 2 0 fr.
φ i r t a n b a, roe'roobEppně Sk etáň jíá. ob S . $ ,2 3 φ ε · $ ε · 15 Εε.
G l a u c e n o » 9 p o ro j b E 1; , přel. ob g . 83. Som fp. 2B φ ε .
ίΐε . 8 fron tů po 20 Γε.
í v n j j e c i t é f a ř , S i j i n f a , (PorojbEp 5 Ilau fen a ob g .
S orofp . 2 3 φ ε . $ ε . 2 0 6ε.
S a f o n t a i n u r o Óíoniuluě. $ ř e í. ob 3 · íu b ro jfa 2 fro. ro
$ t . $ r . 4 8 Εε.
S ά IS a g t t> £ ε d p í l a roe 2 bjí. 3 Svlaucena ob g . Som (p.
2B φ ε . $ r . 4 0 Er.
• S J J a ř e n í i n E o ffj čeE ob 2)?. 2 ) . Oíetiforop 2 ftt>ag. é os
bε·ásfpř η>φε. ίϊε . 3 3 Εε.
S K ň l i č f o g i ob 2K . 3 · © ρ φ π ?· ίΣΒ φ ε. 5ϊε. 1 2 Εε.
Š J ř t l i n a / aneb nonwoČnj ctenj. Db 3 · ? · Siegteca, η>φε*
Jtr. 3 0 Εε.
$R i m t Í t , porojbEa fStlaurenoroa piet, ob %. S om fp . 2 3 φ ε .
Sit. 2 0 Εε.
SUI p ε ε f) 0 n> x) ro i n e č e f . SDb 3>?αεί6 JCníonte. © obrájs
Eem. 2 3 φκαδεί $ ε . 1 6 Εε.
S1? a » c n é p ο ro j b f p ob 2 3 . ÍĎufíSa. ro φ ε . ίνε. 1 5 Εε.
φ ε j b ě f) o ro e pro iat\), (tefře a S ^ a ro fE é ob Tt. S . 9íe»
tiforop. 2 3 φ ε . ίϊε· 1 8 Εε.
φ ε j b i í) o ro é 9 t o"b i n 5 o n a m t a b fí j f) 0. <3 rp tinau. 2 3
φ ε . $ ε . 2 0 Εε.
{ R o m a n t i c E é p o r o j b E p ob g . Som fp. © rptinau. SIS
φ ε . jU . 3 0 Εε.
É U y H t I r o o r o a . ^otojbEa η > φ ε.5?ε. 5 Εε.
( g í a r á p o r o ě f l o © togm jroroi a 83runfrojEoro{, fn jjate#
teffp d ). 5 3 φ ι ν átr. 8 Εε.
© t a j í m ; o f u b ρειυ nefftajíne ptíacejEp. £>b 23eweefp. 2B
φ ε . ϋ ε . 5 Er.
,
233 č ε η α 01 p s Εα , aneb ftdíofí lajíp. ^0l»)bEa. 2δφεα&.
Sit. 5 Er.
C p j f p froprnjenj.
31
93 i U b fl l b J 2 1 1Φ iT t á t u ob © lu tito . 2B $ r . S?r. 8 Fr.
S B ě n e č e f pro bcerfp rolaffenjíe' eb Sft. 25. 9?etiforcp. 3 B
$ r . S r . 2 4 fr.
2B p φ 'ο t» a n e c l a p » , přel. ©ufTiď». 2B JĎr. 5?r. 6 f r .
S e l e n o p l ú f f t n j f S3 c η d t f ř ». $ r a b řaupejnjcfp. φο*
rojbřp Stourenorop přel. ob g S o m fp . ro £ r . £ r . 20řr .
>5 r a b ě 9Ϊ o 5 m b e t f . 8. 1 8 Í 0 . 3 0 fr.
J a r á f n á D l t t r i e , aneb jlrafííMo d S jté \t>ěgc 8 . 1 7 9 8 . 8 f r .
S á j í a a r o b ě c i t o j í , a mocnoji froěbbmj. £>b Safontainn.
8. 1 8 2 1 . 12 h.
£ e í ; f o m p í l n o f i f l e f t i c e f f u i n e f f t ě j i j . Db 3 . © .
4?fíbnera 8. 1 8 2 1 , 6 fr.
9 i a l e 5 e n j £5 fi r o ro a SJř a b c r p. 8. 1 8 2 1 , roáj 8 Fr.
Φ í i í) o b p S n n a g a t n p u f á í e ob Sljatroáta 8 . 1 8 2 3 . Sfr.
t y t j b e b o t v é S e t e m ad) a fen a SSli;éfon>a fepfani ob ge»
netána, přel. ob Síeglera 2 bjlp 8. 1 8 1 4 . l j l , 2 4 f r .
Φ r j lj o b p $) r p n c e j f » 5 $ o n tje . 8. 1 8 3 0 . lO fr.
9 í o j I i č n i p o t» j b a c t p- í potáenj a f obroefelenj. 1 8 0 8 .
12 fr.
Š5 P a n pe t ff á r e f o n ě . 8 . 1 8 1 4 . 1 0 f r .
3 b j c ř n p c j f ) o b p a ro? 1 1 f) o b n 9 φ * &♦ 1 8 2 1 . 2 4 ř r *
3 a 5 b ě η n fl e č n n. 8. 1 7 9 8 . 1 2 fr.
3 6 j t f a c e f i r o p p f á n j p o m o ř t· 2 bjlp 8 . 1 8 1 2 . l j f .
4 fr.
3 b ě n eE s 3 á f m u f u. 8. ro $ r . 1 7 9 9 . 2 0 fr .
* ©ernffa.
£><íre? bcerfám měfiffpm ob Sobrow lajlřp
SH. Antonie 12. 1 8 2 6 . jír. 112. ja 12 fr,
XIL
@ £ tfp
oí)fa|>« v o s líc n e J^ o a c a f e p í f y .
" 25 o b r o fl fl ro, ropbán ob 5 · 2· Sisalem , 12 fronjfft po 1 8 f r .
* φ p U o $ , nrfrobnj cnfopiě, roebl 4?tjbl. 4 . 3 bjlp ée 6 0
obrajp. j o 3ξΙ.
$ r i i t o φ ro i I n j f , fpi§ pro oíroefelenj a fpolu f ponepčenj,
ropba'roan ob 50?. £ . © ρ φ ερ. 25roa froajft). 1 8 2 7 . 4 8 f r .
* Si r o f , roeřegnp fpiš roffenaučnp pro rojbětance nnrobít <£?s
ffo>@ioroanfef)o. £>b 3 · @ ro. 5)reěla. 25r* roléřařjlroj ?c.
8froajfu( froajcf po 4 8 f r .
* £ e f e f r ít Φ t c. © efnm m elt »on
^Pilat. 1 . Aunberí
8. φ ( . 1 8 2 6 . 12fr.
(Šedjof l aw.
SSficobecnp jobaronjf. 6 firajíu .
ro φι·. fir. 1830 po 12fr.
5 B ^ rajc o
© í n b t ) a 9l t ; n j / aneb gbjrfa obraju pamětifjobníd) ofob,
roěcp n pčjběbů. SBebenjm 3 · Φί>Μ<ι. ©eben fttas. l j l . t í f r .
99 Í11 o 5o r. ÍÍBpbán ob 5 . £ . Btegleia. ϋ β >^c. $ r , 2 4 f r ·
$ ř j t e l t i b u - S b SOS. firnmenjufrt. 8. 1 8 0 6 . ljí.
JBosmanitofít.
SBpbáronné ob 3 · ^ijbtci. ©tvngft) A,
B , F , G , B, I , f c , L, Μ , N , O , P , Q, freajcE 1 0 ?r,
fJfíW lfcř.
$ j f n 2 § tyubbau a fyitbba.
^ ^ P j f n č É e f f ř pro gebert t)to8 při Pianu-Forte, broa
froajfp, roubané' ob © .
SKiidjáčfa, po 24ft.
í Deront et o ^ j f n j pro geben (jlaé při fptdre/ ob 213. 3f.
g i t f a . 8 . ιυφ ι·. 1 8 2 1 . ja 2 4 ř r .
* V ariationen ftít bag P ian o-Forte gefetjt t>. φ . Sojepfy
it m á ) . ^ t o g 1 8 2 6 . 2 4 f c .