Synlabianer 2015/01
Transkript
Synlabianer časopis pro pacienty a lékaře leden–březen 2015 Čtvrtletník X. Hepatitida E Správné lidi na správných místech a ve správný čas Podporujeme a pomáháme Členové skupiny SYNLAB CZECH www.synlab.cz obsah čísla 04 Preventivní vyšetření na rakovinu tlustého střeva 06 Objev nových chromozomových translokací u akutní myeloidní leukémie Zdeněk Soudný Mgr. Tereza Jančušková 08 Hepatitida E 10 Nabídka služeb společnosti synlab czech s. r. o. v oblasti reprodukční imunologie Ing. Štěpánka Luxová Ing. Štěpánka Luxová 12 Současný pohled na Lymeskou borreliózu a CD57+NK buňky Mgr. Alena Jirásková Annual meeting of ESVC Prague 2014 1817 28. 9.–1. 10. 2014 th MUDr. Blanka Boualay, MUDr. Natálie Mészárosová, RNDr. Aneta Medonosová 22 Správné lidi na správných místech a ve správný čas 24 Podporujeme a pomáháme Mgr. Anetta Franková Ing. Monika Dvořáková, Alice Brychtová, Dis. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 2 úvodní slovo Vážení čtenáři Synlabianeru, máme tu nový rok a s ním i první číslo Synlabianeru, které by Vás podle všech konvenčních pravidel, mělo svým úvodníkem, potažmo obsahem navnadit nejen na přečtení tohoto čísla od začátku až do konce, ale minimálně Vás udržet v rovině netrpělivého očekávání, nad vydáním dalšího čísla. Když k tomu ještě přičtu nabízející se shrnutí loňského roku a vypíchnutí „literárních milníků“ z předešlých čísel, vyvstává mi v pudu sebezáchovy, jako člověku s marketingovou průpravou, jednoduchá otázka: A mohu použít obrázky? :-) Obrázky v nejrůznějších podobách prostě fungují. Vždycky a za všech okolností. A nejen v žurnalistice často pomáhají navnadit, upoutat, pochopit, „popsat“ nepopsatelné a v menší či větší míře pak dokážou nahradit tuny textu. Vždyť, kdo jiný o tom ví více než Vy, naši čtenáři. Laboratorní diagnostika… To je přece nepřeberná paleta výjevů a obrazů, kdy se nám v roli „galeristů“ dostává jedinečná možnost, vyplnit a nahradit ona hluchá místa a zdlouhavé nebo slepé cesty, v tradičních diagnostických postupech. Zatímco píšu s laptopem na klíně, leží vedle mě můj dvouletý syn. Nevědomky ale s pravidelnou frekvencí se na něj dívám a přemýšlím, jak a v čem jsme nebo si budeme podobní. A proč bychom vlastně měli být. Je to o genech… GENETICE. Tento stále se rozvíjející vědní obor, který začíná čím dál intenzivněji pronikat i mimo odbornou obec, se v posledních dnech nejen za zdmi synlabu, skloňuje ve všech pádech. A tak se nezřídka stává, že si se svou babičkou máte šanci, kromě Mičurinovo zahrádky, popovídat o tématech zcela seriózních, které jsou s genetickou diagnostikou přímo nebo nepřímo spojeny. Fakt, který nás přiměl k tomu, že měl-li bych nadcházející rok nějak pojmenovat, použil bych rétoriku čínského kalendáře a nazval ho Rokem genetiky. Otevření nové laboratoře v Českých Budějovicích, o které jsme Vás informovali v minulém čísle, stejně jako sestavení pracovní skupiny zastřešující genetiku v rámci synlabu na všech úrovních, jsou prvními ambiciózními kroky, k hlubšímu prosazení genetické diagnostiky napříč všemi lékařskými obory, včetně komerční roviny. Sekce genetiky by se tak pro nás ještě v tomto roce měla stát jedním ze stěžejních pilířů, které budou i nadále stabilizovat společnost synlab, jako předního poskytovatele laboratorních služeb. A co moje obrázky? Pro všechny, kdo se přeci jen těšili na roztomilá štěňátka, zasněženou alpskou krajinu, případně selfie Michaela Douglase z pražských ulic, mám na závěr jednu dobrou zprávu. Naši autoři a publikované články, které má redakční rada pro tento rok k dispozici, podobnou výplň nepotřebují. Nakonec posuďte sami… Stanislav Malík SYNLABIANER 01+02+03/2015 Vydala laboratorní skupina SYNLAB CZECH, dne 30. 1. 2015. Periodicita Redakce Autoři čtvrtletník Kateřina Štolcová Zdeněk Soudný, Mgr. Tereza Jančušková, Mgr. Alena Jirásková, Ing. Štěpánka Luxová, MUDr. Blanka Boualay, MUDr. Natálie Mészárosová, RNDr. Aneta Medonosová, Mgr. Anetta Franková, Bc. Ivana Beberová, Alice Brychtová, DiS., Ing. Monika Dvořáková, Stanislav Malík, DiS. DTP a grafika Tomáš Müller Manažer projektu Kateřina Štolcová Kontakt [email protected], +420 739 340 273 Zdroje fotografií archiv redakce, Shutterstock, iStock, ClipDealer, www.escv2014prague.com, Lucie Robinson 2015 © laboratorní skupina SYNLAB CZECH Neprodejné, vychází pouze v elektronické podobě bez možnosti využití inzertní plochy. www.synlab.cz www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 3 zdraví národa Preventivní vyšetření na rakovinu tlustého střeva: každý desátý s výsledkem mimo referenční mez Autor: Zdeněk Soudný Praha 16. ledna 2015 – Celkem 1 852 lidí projevilo zájem o preventivní program Zdraví národa, který se na konci minulého roku zaměřil na prevenci kolorektálního karcinomu. Z odběrových místností společnosti synlab si odnesli sady ke komfortnímu domácímu odběru, po jejichž odevzdání došlo k analýze vzorků. Celkem 207 z nich potom mělo nález mimo referenční mez. Jak potvrzují dlouhodobé statistiky, výskyt vzorků „s nálezem“ byl nejčastěji u věkových skupin nad 50 let věku, a to jak u žen, tak také u mužů, kteří na tom v tomto ohledu jsou hůře. „Stejně tak se ale potvrdilo, že případné riziko kolorektálního karcinomu není zanedbatelné ani u mladších pacientů. Například ve věkové kategorii 25 až 50 let byl s výsledkem mimo referenční mez každý šestý muž a každá desátá žena, u pacientů do 25 let věku pak v případě mužů každý třináctý a v případě žen dokonce každá pátá pacientka,“ říká MUDr. Aleš Ducháček, praktický lékař společnosti synlab. Jak doplňuje, výskyt okultního (skrytého) krvácení ve stolici nemusí nutně znamenat onemocnění rakovinou tlustého střeva nebo konečníku, zvláště u mladších osob je to nepravděpodobné, nález ale může signalizovat problém s hemoroidy, prasklinou sliznice konečníku nebo souviset se zánětlivým onemocněním střev. V průměru se tak výskyt vzorku s nálezem potvrdil u každého devátého vyšetřeného, u každé desáté ženy a u každého sedmého muže. „Test s výsledkem mimo referenční mez je první indikátor toho, že něco není v pořádku. V případě, že u pacientů byla ve stolici zjištěna krev, byť v minimálním množství, je na místě provést další vyšetření, odvíjející se od věku a stavu pacienta – zda má nebo nemá možné příznaky onemocnění trávícího traktu“, vysvětluje MUDr. Aleš Ducháček. Pozitivní výsledek tedy neznamená, že pacient trpí rakovinou tlustého střeva či konečníku, měl by ale absolvovat další vyšetření, která posoudí původ krvácení. Na vhodném postupu by se pacient měl domluvit se svým praktickým lékařem. VČASNÁ DIAGNÓZA MŮŽE ZACHRÁNIT ŽIVOT! Ročně je v ČR nově diagnostikováno kolem 8000 pacientů s kolorektálním karcinomem a zhruba polovina pacientů na něj zemře. „Vzhledem k tomu, že od vzniku prvních patologických změn (typicky slizničních polypů) do vývoje zhoubného nádoru uplyne mnohdy řada let, je možné v naprosté většině případů onemocnění předejít nebo jej alespoň odhalit v časných stádiích,“ říká MUDr. Aleš Ducháček. V současnosti je pouze v České republice onemocnění diagnostikováno v časnějších stadiích jen přibližně u 40–45 % pacientů. To výrazně zhoršuje dosažitelné výsledky léčby. „Zahraniční studie prokazují, že pokud dojde k odhalení rakoviny tlustého střeva v prvním stádiu, je šance na 5leté přežití 93 %, v případě, že se odhalí až ve 4 stádiu, klesá šance na 5leté přežití na 6 %,“ varuje MUDr. Ducháček. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 4 zdraví národa Mezi rizikové faktory pro vznik rakoviny tlustého střeva patří špatné stravovací návyky, např. denní konzumace „červeného masa“, úprava potravin smažením, pečením a grilováním, vyšší podíl živočišných tuků v potravě, kouření cigaret a zvýšená konzumace alkoholu. Dalším samostatným rizikovým faktorem je obezita. Naopak mezi preventivní faktory patří pravidelná konzumace rybího masa a tuku, příprava pokrmů vařením, dostatečný příjem kalcia a vitaminu D v potravě. PODROBNOSTI K REALIZOVANÉMU VYŠETŘENÍ Bezplatné vyšetření probíhalo od 3. do 28. listopadu 2014. Zájemci o vyšetření mohli navštívit v pracovní době kteroukoli odběrovou místnost společnosti synlab, kde společně se zdravotní sestrou vyplnili připravenou speciální žádanku. Obdrželi dvě odběrové sady, které dle návodu doma použili a následně donesli zpět do odběrové místnosti. Do několika dní jim následně domů přišly poštou výsledky. „Pro zachycení kolorektálního karcinomu využíváme moderní sady, jejíž využití je snadné a komfortní,“ vysvětlila již dříve Kateřina Štolcová, tisková mluvčí projektu Zdraví národa. Laboratoře synlab vyšetřují okultní krvácení do stolice testy třetí generace. Odběr vzorku u pacienta zůstává podobný, mění se zpracování v laboratoři. Společnost využívá speciální analyzátor, který změří hladinu přítomného hemoglobinu ve vzorku s přesností na 99 %. Systém je tak citlivý, že je schopen měřit hemoglobin ve stolici i u zdravých lidí, protože minimální krvácení do trávicího traktu je normální. Pacient nemusí před vyšetřením dodržovat žádnou dietu – metoda je odolná proti přítomnosti krve ve stravě. Nevadí ani vitamíny nebo potra- vinové doplňky. Pacient dostane speciální odběrovou zkumavku, návod a záchytnou síťku. Konstrukce odběrové nádobky pomáhá k tomu, aby pacient provedl odběr správně. V odběrové zkumavce je materiál stabilní, takže čas dopravy do laboratoře není už kritický. Lékař dostane číselný výsledek i se semigrafickým vyjádřením míry odlehlosti výsledku od referenční hodnoty 75 ng/ml. V případě pozitivního výsledku je tedy vidět i závažnost této odchylky. Přesnost a spolehlivost metody dává naději odhalit tato závažná onemocnění ještě v počátečních léčitelných stadiích a také by mohla omezit pro pacienty nepříjemné a drahé kolonoskopie. Pro jeho spolehlivost není nutno dělat test tři dny po sobě, výsledek je průkazný i z jednoho odběru. O PREVENTIVNÍM PROGRAMU ZDRAVÍ NÁRODA „Zdraví národa“ poskytuje jedinečnou příležitost všem zájemcům postupně projít systémem preventivních laboratorních vyšetření a ověřit si tak bezplatně svůj zdravotní stav. Pečujte o své zdraví, je tím nejcennějším, co máme! Všechny informace k programu, ale také k tomu, jak o své zdraví pečovat a odpovědi na případné dotazy najdou zájemci na speciálně připravených internetových stránkách www.zdravinaroda.cz a na sociálních sítích (Facebook, Twitter). Tento projekt je hrazen plně ze zdrojů synlab czech, nepodílí se na něm žádný veřejný rozpočet. KONTAKT PRO MÉDIA Kateřina Štolcová synlab czech s. r. o. mobil: +420 739 340 273 e-mail:[email protected] http://www.synlab.cz http://www.zdravinaroda.cz www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 5 věda a poznání Objev nových chromozomových translokací u akutní myeloidní leukémie Autor: Mgr. Tereza Jančušková V laboratoři synlab genetics s.r.o. se dlouhodobě věnujeme molekulární diagnostice hematologických a hematoonkologických onemocnění. Specializujeme se na vyšetření minimální reziduální nemoci, kdy se v řadě případů musí připravit analýza „šitá pacientovi na míru“. Z těchto důvodů se často dostaneme k velmi zajímavým případům, např. k pacientům s dosud nepopsanými translokacemi zahrnujícími chromozom 3. ÚVOD EVI1 je protein, který se uplatňuje v řízení proliferace hematopoetické kmenové buňky a který je kódován genem MECOM (MDS1 and EVI1 complex locus). Tento gen je lokalizován na chromozomu 3q26 a jeho přestavby pozorujeme až u 5 % pacientů s myeloidními malignitami. Přibližně u 2 % pacientů s akutní myeloidní leukémií (AML) nalézáme v karyotypu aberaci chromozomu 3 – inverzi dlouhého ramene chromozomu 3 nebo translokaci mezi dvěma chromozomy 3. Tyto aberace se v současné době řadí do klasifikace WHO jako samostatná klinicko-patologická entita a dochází při nich k fúzi genů MECOM a RPN1 (ribophorin 1). Mezi další známé fúzní partnery genu MECOM patří např.: CDK6 (7q21), TCRB (7q34), ETV6 (12p13) a RUNX1 (21q22) [1, 2]. Významná je také častá aberantní exprese genu EVI1, která vzniká zejména jako důsledek chromozomových přestaveb a která je u pacientů s AML spojena se špatnou prognózou [2]. Obrázek 1: Molekulárně-cytogenetická analýza vzorků kostní dřeně pacientů s AML. Mnohobarevná fluorescenční in situ hybridizace (mFISH) prokazující aberantní karyotyp s translokací t(3;10), resp. t(3;6). Derivované chromozomy jsou označeny šipkami, červené šipky označují chromozom, který byl dále analyzován. METODY & VÝSLEDKY V laboratoři synlab genetics s. r. o. jsme pomocí technik molekulární cytogenetiky (mFISH a FISH s lokus-specifickou sondou pro gen MECOM) identifikovali nové translokace zahrnující gen MECOM u dvou pacientů s AML (Obrázek 1). U pacienta 1 jsme potvrdili přítomnost translokace chromozomů 3 a 10 a u pacienta 2 byla nalezena translokace chromozomů 3 a 6. Derivované chromozomy (Pacient 1 – derivovaný chromozom 10; pacient 2 – derivovaný chromozom 3) jsme izolovali konvenční mikrodisekcí skleněnou jehlou, disekované fragmenty byly dále amplifikovány a sekvenovány pomocí sekvenování nové generace (next-generation sequencing, platforma GS Junior). Bioinformatickou analýzou získaných dat pomocí softwaru BreakLoc (Plachý, nepublikováno) jsme nalezli oblasti zlomů, do kterých byly navrženy primery pro long-range PCR a sekvenací vzniklého produktu jsme identifikovali fúzní partnery a DNA sekvence zlomových oblastí obou derivovaných chromozomů. Uvedeným postupem, který je znázorněn na Obrázku 2, jsme tedy identifikovali dva dosud nepublikované partnery genu MECOM – C10orf107 na chromozomu 10 (10q21) a LOC101928923 na chromozomu 6 (6q25). www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 6 věda a poznání ZÁVĚR Zde popsaný přístup kombinuje moderní metody molekulární cytogenetiky a molekulární biologie a umožňuje identifikovat nejen fúzní partnery chromozomových aberací, ale také nukleotidovou sekvenci zlomů derivovaných chromozomů. Takto nalezenou sekvenci využíváme v naší laboratoři k identifikaci specifických cílů pro sledování minimální reziduální nemoci (MRN) u pacientů s akutní leukémií. Detekce a kvantifikace MRN je v současné době klíčovým nástrojem ke zhodnocení kvality odpovědi pacienta na léčbu, jelikož umožňuje predikovat její selhání, případně u pacientů po transplantaci kostní dřeně dovoluje včas předpovědět blížící se relaps onemocnění. V případě selhání odpovědi na léčbu se klinik rozhoduje o vhodné úpravě léčebného protokolu. V případě molekulárního relapsu, který předchází plnému klinickému relapsu, klinik dokáže včas terapeuticky intervenovat a zabránit tak plnému rozvinutí relapsu onemocnění. Tato práce byla prezentována na tuzemských i zahraničních konferencích (Olomoucké Hematologické dny, Cytogenetická konference, European Hematology Association…) a publikována v prestižních vědeckých časopisech [3, 4]. Obrázek 2: Hlavní kroky k identifikaci DNA sekvence chromozomových zlomů Reference: 1. Haferlach C, Bacher U, Grossmann V, et al. Three novel cytogenetically cryptic EVI1 rearrangements associated with increased EVI1 expression and poor prognosis identified in 27 acute myeloid leukemia cases. Genes Chromosomes Cancer. 2012;51(12):1079–85. 2. Lugthart S, Gröschel S, Beverloo HB, et al. Clinical, molecular, and prognostic significance of WHO type inv(3)(q21q26.2)/t(3;3) (q21;q26.2) and various other 3q abnormalities in acute myeloid leukemia. J Clin Oncol. 2010;28(24):3890–8. 3. Jancuskova T, Plachy R, Stika J, et al. A method to identify new molecular markers for assessing minimal residual disease in acute leukemia patients. Leuk Res. 2013;37(10):1363–73. 4. Jancuskova T, Plachy R, Zemankova L, et al. Molecular characterization of the rare translocation t(3;10)(q26;q21) in an acute myeloid leukemia patient. Mol Cytogenet. 2014;7:47. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 7 informace pro lékaře a pacienty Hepatitida E Autor: Ing. Štěpánka Luxová Hepatitida E je jaterní onemocnění vyvolané virem hepatitidy E. Projevy onemocnění se podobají hepatitidě A. Epidemie HEV jsou poměrně časté v rozvojových zemích, kde je nedostatečná hygiena, a vodní zdroje jsou kontaminovány fekáliemi. V rozvinutých zemích se onemocnění vyskytuje pouze sporadicky. V posledních letech je v České republice zaznamenán významný nárůst tohoto onemocnění. Dříve většinu nemocných tvořili cestovatelé nebo imigranti, kteří se vrátili z Asie, Afriky nebo latinské Ameriky. V současné době se situace významně změnila a většina nemocných se nakazí v tuzemsku. Původce onemocnění, virus hepatitidy E, je malá (27–34 nm) neobalená částice obsahující jedno lineární vlákno RNA. Patří do rodiny Hepeviridiae. Rod Hepevirus je v současné době rozdělen na dva druhy – savčí, který způsobuje onemocnění člověka a může infikovat některé další savce (např. prasata), a ptačí, který je odpovědný za poškození jater a sleziny u kuřat i jiných ptáků. Savčí druh HEV byl pomocí genomové analýzy rozdělen do 4 genotypů. Ptačí druh vykazuje pouze 50% sekvenční homologii se savčím. Nejrozšířenějšími savčími genotypy jsou genotyp 3, který se vyskytuje častěji v USA, Evropě, ale také v Austrálii, Japonsku a Argentině, a genotyp 4, který je zastoupen v jihovýchodní Asii (Čína, Japonsko. Vietnam, Thaiwan). Genotyp 1 byl izolován od pacientů v Asii a Africe. Genotyp 2 byl poprvé popsán u pacientů v Mexiku a Západní Africe (Nigérie, Čad). Virem hepatitidy E mohou být infikovány různé druhy savců. Infekce byla prokázána u prasat, skotu, ovcí, koní, koček, psů, králíků GENOTYP: 1 2 3 4 Geografická distribuce jednotlivých genotypů HEV Hepatitis E: An emerging awareness of an old disease, R.H. Purcell, Journal of Hepatology Volume 48, Issue 3, Pages 494–503, March 2008 i myší. Nejvíce je prostudována HEV infekce u prasat. Promořenost prasat je poměrně vysoká, nejsou zde však pozorovány žádné klinické symptomy. Např. německé studie prokázaly, že je v Německu zhruba 15 % divokých prasat a až 20 % prasat domácích infikováno virem HEV. V České republice je situace podobná, u prasat domácích byla prevalence HEV až 37,5 %. Izoláty jsou genotypy 3 a 4. Obvykle je převládající genotyp v jednotlivých oblastech shodný u lidí i zvířat. Virus se šíří orálně fekální cestou. Zdrojem infekce může být nemocný člověk nebo zvíře. Nejčastějším zdrojem nákazy je kontaminovaná pitná voda. Zdrojem nákazy může být také nedostatečně tepelně upravené maso a masné pokrmy (rizikové jsou především domácí zabijačky a zvěřinové hody) nebo kontaminovaná zelenina hnojená prasečím hnojem. Kromě výše uvedených možností přenosu jsou popsány i případy vertikálního přenosu z matky na plod nebo nákazy transfúzí infikovanými krevními produkty. Inkubační doba je 2–9 týdnů (průměr 40 dní). Příznaky onemocnění jsou podobné jako u ostatních akutních virových hepatitid. Začátek onemocnění může připomínat chřipku s nespecifickými projevy – horečka, bolest kloubů, svalů, únava, nauzea, nechutenství, bolest břicha, zvracení. Součástí projevů bývá často ikterus, je přítomna tmavá moč a světlá stolice. Průběh je obvykle těžší než u HAV, léčba pobíhá déle, pacient může být hospitalizován až 6 týdnů. Symptomatická infekce se častěji vyskytuje u adolescentů a mladších dospělých (15–40 let). U dětí má infekce často velmi mírný průběh bez žloutenky, proto nebývá vždy rozpoznána. Ve vzácných případech může akutní hepatitida E vyústit v akutní jaterní selhání až smrt. Nejrizikovější průběh má nemoc u těhotných žen, kdy při nákaze ve třetím trimestru je udávána mortalita až 20 %. Dříve se předpokládalo, že infekce probíhá pouze akutně a že nepřechází do chronicity. Dnes jsou již známy případy chronické HEV infekce, a to především u imunosuprimovaných jedinců. POČTY ONEMOCNĚNÍ AKUTNÍ HEPATITIDOU E V ČESKÉ REPUBLICE rok počet 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 37 35 43 65 99 72 163 258 218 176* Zdroj: SZÚ – Epidat www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 8 informace pro lékaře a pacienty Hepatitida E není klinicky odlišitelná od ostatních typů akutních virových hepatitid. Velká část infekcí virem hepatitidy E probíhá asymptomaticky nebo má jen mírný průběh. Z těchto důvodů je velká část infekcí nerozpoznaná. Kromě klinického obrazu a epidemiologické anamnézy jsou pro správnou diagnózu rozhodující laboratorní testy, a to jak nepřímé – stanovení protilátek proti HEV ve třídě IgM a IgG, tak přímé – detekce RNA VHE metodou RT-PCR v krvi nebo stolici. IgM protilátky je obvykle možné detekovat již 2 týdny od propuknutí akutního onemocnění. Často vymizí do 6 měsíců. Protilátky IgG se objevují ve stejnou dobu nebo krátce po nástupu IgM, ale perzistují mnohem déle (déle než 10 let). Léčba je pouze symptomatická. Zatím pro hepatitidu E neexistuje žádná specifická antivirová terapie. Podává se interferon, někdy v kombinaci s ribavirinem. Uplatňují se režimová opatření, jako je klid na lůžku, dieta s vyloučením tučných jídel, dostatek tekutin a samozřejmě vyloučení alkoholu. V současné době neexistují žádné vakcíny doporučované WHO. V roce 2011 byla první vakcína proti HEV zaregistrována v Číně. V říjnu 2013 byla založena pracovní skupina odborníků (SAGE), jejímž úkolem je prostudovat a zhodnotit údaje o globálním výskytu a závažnosti HEV. Skupina musí zpracovat existující údaje o imunogenicitě, účinnosti a efektivnosti vakcín proti HEV a vypracovat návrh doporučení pro možné využití vakcíny. Závěrečná zpráva WHO by měla být zpracována v roce 2015. Jelikož nejsou celosvětově dostupné vhodné vakcíny, WHO doporučuje následující preventivní opatření: 1. Udržování kvalitních veřejných vodních zdrojů (používat jen kvalitní pitnou vodu) 2. Správná likvidace zdravotnického odpadu 3. Udržování osobní hygieny Od začátku roku 2014 jsme v naší laboratoři provedli 551 stanovení protilátek proti viru hepatitidy E ve třídě IgG i IgM. V 19 % (105) jsme zaznamenali pozitivní protilátky ve třídě IgG a v 5,8 % (32) protilátky ve třídě IgM. Ve 2 případech jsme detekovali protilátky IgM bez přítomnosti IgG. V prvním případě se jednalo o časnou infekci, kdy v následujících odběrech již byly protilátky IgG detekovány. Ve druhém případě protilátky v kontrolním odběru klesly k hraničním hodnotám, protilátky IgG ani v opakovaném odběru nebyly detekovány. Ve 30 případech byly detekovány současně protilátky IgG i IgM. Většina pacientů byla vyšetřována opakovaně, hladiny protilátek se během 1–3 měsíců téměř neměnily. V laboratoři synlab genetics s.r.o. bylo provedeno v letošním roce 17 analýz RNA HEV, z toho v jednom případě byla RNA skutečně prokázána. 2012 2013 % počet 2014 1. 1.–30. 8. rok počet % celkem 1010 pozitivní IgM 43 4,3 33 3,5 33 7,5 pozitivní IgG 124 12,3 164 17,6 95 21,5 931 počet % 442 Z výše uvedených dat vyplývá, že prevalence protilátek IgG proti viru hepatitidy E je daleko vyšší, než se původně předpokládalo. Infekce HEV by neměla být podceňována, ale ani přeceňována. U velké části zdravých jedinců proběhne asymptomaticky nebo jen s mírnými příznaky. Pozornost je třeba věnovat rizikovým skupinám, především těhotným ženám a pacientům po transplantacích. Použitá literatura: 1. World Health Organization. HEV http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs280/en/ 2. Meng XJ. Hepatitis E virus: animal reservoirs and zoonotic risk. Vet Microbiol. 2010; 140:256–65. 3. Clemente-Casares P, Pina S, Buti M, Jardi R, Martin M, Bofill-Mas S, et al. Hepatitis E virus epidemiology in industrialized countries. Emerg Infect Dis. 2003; 9:448–54. 4. Francisco Rodríguez-Frias ab, Hepatitis E: Molecular virology, epidemiology and pathogenesis, Elsevier 2012 Vol. 30. Num. 10. 5. Hepatitis E in the United States, An NIH Research Workshop, March 2012 (http://www3.niddk.nih.gov/fund/other/HepE2012/HepatitisE2012ProgramBook.pdf ) 6. Sandra Rodriguez, William D. Carey, Hepatitis E – An Evolving Disease http://www.clevelandclinicmeded.com/medicalpubs/diseasemanagement/hepatology/hepatitis-e/#bib4 7. SZÚ Epidat http://www.journal-of-hepatology.eu/article/S0168-8278(07)00686-1/fulltext http://www.clevelandclinicmeded.com/medicalpubs/diseasemanagement/hepatology/hepatitis-e/#bib4 http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs280/en/ http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4051621/ www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 9 informace pro lékaře a pacienty Nabídka služeb společnosti synlab czech s.r.o. v oblasti reprodukční imunologie Autor: Ing. Štěpánka Luxová Neplodnost se stává v řadě vyspělých zemí závažným zdravotnickým, sociálním, ale i ekonomickým problémem. Množství párů s poruchou plodnosti se neustále zvyšuje. V současné době se odhaduje, že problémy s početím, případně donošením zdravého dítěte, má přibližně 20–25 % párů ve fertilním věku. Příčiny mohou být velice různorodé (genetické, anatomické, hormonální, psychické, infekční, imunopatologické, zhoršené životní prostředí, …). AMBULANCE REPRODUKČNÍ IMUNOLOGIE Naše ambulance se věnuje problematice imunologických příčin neplodnosti. Je zaměřena zejména na imunopatologická a autoimunitní onemocnění u ženy i muže. Indikace imunologického vyšetření párů s poruchami plodnosti: • • • • páry, které neotěhotněly po roce pravidelného, nechráněného styku ženy po opakovaných potratech páry, kde opakovaně selhaly metody asistované reprodukce páry s anamnézou autoimunitního onemocnění, chronických zánětů K vyšetření prosíme doporučení odborného nebo praktického lékaře. KONZULTACE V AMBULANCI ZAHRNUJE • anamnézu, laboratorní vyšetření (odběry krve u ženy, odběr krve a ejakulátu u muže) • konzultaci – interpretace výsledků, navržení terapie www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 10 informace pro lékaře a pacienty ZÁKLADNÍ IMUNOLOGICKÁ VYŠETŘENÍ SOUVISEJÍCÍ S REPRODUKČNÍ IMUNOLOGIÍ Název laboratorního testu 1. Posouzení základní humorální imunity IgG IgA IgM ANA screen IF 2. Základní autoprotilátky 3. Protilátky proti štítné žláze 4. Protilátky proti fosfolipidům ANA/ENA screen s typizací (SS-A,SS-B, Sm,SmRNP, Scl-70,Jo1,RNP A, RNP 68,riboz.p.,centr.B,dsDNA,chromatin) Anti TPO Anti TG Anti fosfolipidy screen IgG,IgM (protilátky proti kardiolipinu, fosfatidyl serinu, Fosfatidyl Inositolu a fosfatidylové kyselině) Anti β2 glykoprotein IgG,IgM Anti-kardiolipin IgG, IgM 5. Screening celiakie Anti-tkáňová transglutamináza IgA Anti deamidovaný gliadin IgG Anti-ovaria 6. Specifické autoprotilátky Anti-spermie Anti-zona pellucida 7. Základní buněčná imunita CD3,CD4, CD8, CD19, NK,HLA-DR KO (k výpočtu absolutních hodnot) Imunocytologické vyšetření spermatu 8. Vyšetření ejakulátu (muži) Anti-spermie Kvalita akrozómu 9.Ostatní AMH DALŠÍ PROVÁDĚNÁ VYŠETŘENÍ SOUVISEJÍCÍ S REPRODUKČNÍ IMUNOLOGIÍ Anti-annexin V IgG, IgM Anti-protrombin IgG, IgA, IgM Anti-fosfolipidy profil IgG, IgM Autoprotilátky (samostatně kardiolipin, β2-glykoprotein,f.serin, f. inositol, fosfatidylová kyselina, fosfolipidy s kofaktorem, fosfolipidy bez kofaktoru) Anti-laminin Anti-testes (Leydig.b.) Mycoplasma hominis IgG, IgM Ureaplasma urealyticum IgG, IgM Chlamydia trachomatis Infekční markery Syfilis (trepon.+ netrepon. test) Hepatitida B (HBsAg, HBcAb) Heaptitida C (HCV Ab, HCV Ag) HIV (anti HIV 1+2, p24) Buněčná imunita Nespecifická aktivita NK buněk (proti K562) Specifická aktivita NK buněk (proti trofoblastu) www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 11 laboratorní techniky Současný pohled na Lymeskou borreliózu a CD57+NK buňky Autor: Mgr. Alena Jirásková Lymeská borrelióza je v dnešní době jednou z nejrozšířenějších zoonóz. Přenašečem tohoto onemocnění jsou klíšťata. Symptomy Lymeské borreliózy jsou velmi různorodé a nespecifické, často je lze zaměnit s jinými infekčními onemocněními. Diagnostika je založena na posouzení klinických projevů spolu s laboratorním vyšetřením různých biologických materiálů. Problém v diagnostice přináší nestandardizované laboratorní testy. V posledních letech je pozornost věnována chronickému stádiu Lymeské borreliózy. Tato fáze onemocnění je dlouhodobě léčena antibiotiky. Proto se hledalo vhodné laboratorní vyšetření, které by pomohlo zhodnotit efektivitu a ukončení terapie. Podle některých pozorování se jevil jako vhodný test stanovení počtu CD57+NK buněk. Tento článek přináší souhrn současných poznatků o Lymeské borrelióze a CD57+NK buňkách. ÚVOD Patrně první zmínky o Lymeské borrelióze (LB) v Evropě pocházejí již z 19. století. Roku 1883 Buchwald popsal chronické zánětlivé postižení kůže neznámého původu. Herxheimer a Hartmann pak roku 1902 toto onemocnění vymezili jako novou klinickou jednotku – acrodermatitis chronica atrophicans. Afzelius v roce 1909 jako první prokázal jednoznačný vztah přisátí klíštěte k dosud neznámému akutnímu onemocnění se zánětlivými projevy (jako erythema chronicum migrans) [15]. V pozdějších letech bylo popsáno onemocnění, které dnes nazýváme Bannwarthův syndrom (lymfocytární meningopolyradikuloneuritida). V dalších letech byli zaznamenáni pacienti, kteří měli po kousnutí klíštětem radikulitidu (resp. multifokální postižení nervového systému). Schaltenbrand zdokumentoval vztah mezi erythema migrans a meningitidou. První, kdo upozornil na možnou etiologickou účast spirochét při kožních lézích typu erythema migrans, byl Lenhoff. Jeho názor ale další autoři nepotvrdili, a tak byl opuštěn. Samotná podstata onemocnění Lymeskou borreliózou byla odhalena až americkým týmem lékařů v polovině 70. let dvacátého století. Od roku 1975 se Steer a jeho spolupracovníci zaměřili na výskyt zánětlivé artropatie u dětí a dospělých, která se vyskytla poblíž města Lyme (ve státě Connecticut v USA). Jejich pozornosti neuniklo, že kloubnímu postižení u některých jedinců předcházel výskyt erytému. Současně bylo v této oblasti pozorováno velké rozšíření klíšťat typu Ixodes dammini [5,35]. Jako původce této infekce byla v roce 1982 určena spirochetální bakterie. Ta byla po svém objeviteli nazvána Borrelia burgdorferi. Onemocnění pak neslo označení nejprve Lymeská artritida, poté Lymeská nemoc. V New Yorku v roce 1987 u příležitosti konání III. mezinárodní konference věnované této problematice, bylo doporučeno pojmenování Lymeská borrelióza [5]. PŮVODCE LYMESKÉ BORRELIÓZY V současné době je známo, že onemocnění způsobuje gramnegativní spirochetální bakterie, která je opatřena bičíky. Zpočátku se usuzovalo, že jde pouze o jeden druh a bakterie byla pojmenována jako Borrelia burgdorferi [35]. Nyní je celá skupina označena jako Borre- lia burgdorferi sensu lato. Zahrnuje více než jedenáct ověřených a pojmenovaných genospecies. Mezi ty s jasně prokázanou patogenitou patří: Borrelia burgdorferi sensu stricto, B. garinii a B. afzelii. Lze sem zařadit i B. valaisiana a B. bissetti. Později byly ještě identifikovány B. bavariensis a B. spielmanii [5,34]. V České republice jsou původcem onemocnění zejména B. garinii a B. afzelii. Zatímco v USA je Lymeská borrelióza způsobena výlučně B. burgdorferi sensu stricto, v Evropě se tato genospecies prakticky nevyskytuje [38]. Jednotlivé druhy se mezi sebou liší antigenními vlastnostmi, počtem plazmidů a různou afinitou k určitým orgánům. Borrelia garinii má většinou vztah k postižení centrálního nervového systému, B. afzelii k postižení kůže a B. burgdorferi sensu stricto ke kloubním postižením [4,12,22]. U borrelií byly nalezeny antigeny proteinové a neproteinové povahy. Mezi ty nejdůležitější patří proteiny vnější membrány OspA (Outer surface protein) až OspF, bičíkový flagelin FlaA a FlaB i VlsE protein. Osp proteiny vyvolají u hostitele imunitní odpověď. OspA a OspB jsou více variabilní u evropských www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 12 laboratorní techniky druhů borrelií. Dominantním povrchovým antigenem je OspC, který je zároveň hlavním imunogenem v časné protilátkové odpovědi. Po proniknutí borrelií do hostitelského organismu, mění neustále expresi antigenu VlsE (variable major protein like sequence expressed) a tím se pravděpodobně snaží uniknout před reakcemi imunitního systému. V našich podmínkách je nejčastějším vektorem přenosu klíště Ixodes ricinus, v Severní Americe pak Ixodes scapularis (dříve dammini) a Ixodes pacificus [2,44]. Klíště pronikne kůží hostitele pomocí speciálně uzpůsobeného ústního ústrojí a začne sát jeho krev. Současně vylučuje sliny, které obsahují látky potlačující lokální imunitní reakci, enzymy bránící srážení krve a látku vyvazující histamin. Borrelie se vyskytují u klíšťat nejčastěji ve střevě. Během sání krve hostitele dojde k jejich pomnožení. Zároveň dojde ve střevě ke změně teploty a pH, to způsobí změnu povrchových antigenů borrelií. Sníží se exprese OspA antigenu, který zřejmě drží spirochety přichycené na střevní stěně. Zvýší se exprese OspC. Díky tomu mohou borrelie proniknout skrz střevní stěnu a dostat se do endolymfy, slinných žláz a nakonec do hostitele [7]. KLINICKÁ MANIFESTACE ONEMOCNĚNÍ Lymeská borrelióza je multiorgánové infekční onemocnění, které může probíhat s rozmanitou klinickou manifestací, s mírnými příznaky, ale dokonce i bezpříznakově. Nejčastěji dochází k postižení kůže (65–67 %), muskuloskeletárního systému (17 %) a nervového systému (12–14 %) [7]. Podle klinických příznaků rozlišujeme tři stádia onemocnění. První dvě stádia jsou akutní, vyvolaná působením spirochet. Zatímco třetí stádium je chronické a souvisí s imunopatologickými procesy. První stádium (stadium lokalizované infekce) je charakterizované vznikem erythema migrans v místě přisátí klíštěte. Erytém se vyskytuje pouze u 50–80 % pacientů přibližně po 3–30 dnech [7,8]. K dalším příznakům patří zvýšená teplota, únava, bolesti hlavy, nevolnost a další příznaky podobné chřipce [4,16,35]. Druhé stádium (stadium časné diseminované infekce) se může objevit do několika týdnů, trvá zhruba 4–6 měsíců. Vyznačuje se neurologickým postižením (časté bolesti hlavy, závratě, zvracení, ztuhlost šíje, poruchy hybnosti), postižením srdce (Lymeská karditida), muskuloskeletárním postižením (Lymeská artritida menších kloubů, záněty svalů a šlach), oční postižení (konjunktivitida, edém víček). Častá je obrna lícního nervu. Objevuje se také borreliový lymfocytom (nejčastěji na uchu, nose, bradavce, šourku, eventuálně i jiných místech) [4,16,35]. Třetí stádium (stádium pozdní diseminované infekce) je charakterizováno dlouhou inkubační dobou a dlouhodobě trvajícími potížemi [7,10]. Typické příznaky jsou postižení velkých kloubů, chronická encefalitida, polyneuritida, chronická atrofická akrodermatitida [4,16,35]. Také další nespecifické symptomy jako únava, myalgie, bolestivost kloubů, poruchy spánku, poruchy paměti a kognitivních funkcí, deprese [10,25]. Tento klinický soubor příznaků, který navazuje na prodělané onemocnění, se dnes označuje jako postborreliový syndrom. Spadají sem pacienti, kteří prodělali Lymeskou borreliózu a podstoupili řádné léčení. Uvádí se, že trvání příznaků by mělo přesahovat 6 měsíců. Tento stav je velmi těžko odlišitelný od jiných i postinfekčních syndromů, kvůli svým nespecifickým projevům. Předpokládá se, že syndrom je způsobený perzistencí borreliové infekce. Stanovení sérových protilátek k diagnostice postborreliového syndromu nemůže přispět, antibiotická léčba již nepřináší efekt a tudíž není ani indikována [5,25]. Někdy jsou do této kategorie také chybně zařazeni pacienti s nespecifickými klinickými symptomy a ne zcela jednoznačnými laboratorními nálezy. U dětí se postborreliový syndrom rozvíjí mnohem méně [9,43]. NEPŘÍMÁ DIAGNOSTIKA LYMESKÉ BORRELIÓZY Laboratorní diagnostiku Lymeské borreliózy můžeme rozdělit na metody přímé a nepřímé. Metodami nepřímými sledujeme přítomnost antiborreliových protilátek. Patří sem imunoenzymatická technika (ELISA), průkaz specifických antigenů metodou Western blot (WB) a eventuálně nepřímá imunofluorescence (IFA). Protilátky jsou detekovatelné až po několika týdnech od nákazy. Nejprve se tvoří IgM protilátky (zhruba 3–6 týdnů po infikování). V časné fázi se nejprve vytváří protilátky proti bičíkovému flagelinu(p41) a povrchovému proteinu OspC(p21–p25) třídy IgM. Na WB můžeme rozeznat také protilátky proti antigenu BmpA(p39). Za 2–4 týdny po IgM se tvoří IgG protilátky. Při déletrvající infekci se tvoří protilátky OspA(p31) ve třídě IgG. Pozitivní OspA v IgM svědčí pro relaps v pozdní fázi nemoci. Antigen, který borrelie exprimují pouze in vivo, je VlsE. Při pozdní diseminované infekci se tvoří protilátky proti antigenům p83 a p93 (souhrnně označované jako p100). Na obranu proti imunitnímu systému hostitele mění borrelie při svém množení povrchovou strukturu. Dochází tak k opakované stimulaci imunitního systému a k nové produkci protilátek. Vzhledem k povrchové variabilitě borrelií nemají vytvořené protilátky protektivní charakter. Navíc je imunitní odpověď namířena pouze proti typu, který infekci vyvolal. Po prodělaném onemocnění nezůstává imunita proti jiným typům borrelií a člověk se může www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 13 laboratorní techniky opakovaně nakazit [34]. Protilátky lze stanovit v krevním séru, mozkomíšním moku a synoviální tekutině. Současné ELISA testy obsahují specifické antigeny pro Borrelia burgdorferi sensu lato (nejčastěji Osp antigeny), ale zároveň obsahují i antigen bičíku a antigen teplotního šoku, které mohou zkříženě reagovat s Treponema pallidum a jinými spirochetami, s Escherichia coli a některými viry (př. s virem Epstein-Baarové). Problematické jsou také falešně pozitivní výsledky u průkazu borreliových protilátek u osob, které trpí systémovými autoimunitními nemocemi. Lze očekávat i falešnou pozitivitu u nemocných, u nichž jsou nalézány autoprotilátky proti některým z fosfolipidových antigenů a také při pozitivitě revmatoidního faktoru [8,22,34]. Navíc sérologické metody nejsou standardizovány a výsledky z různých laboratoří nejsou porovnatelné. Doporučeným postupem diagnostiky protilátek je použít skríningovou metodu ELISA, vyšetřit párová séra ve stejné laboratoři (stejná metoda) s časovým odstupem nejméně tři týdny (optimálně 4–6 týdnů). Jako diagnostické kriterium se bere signifikantní vzestup antiborreliových protilátek u párových sér nebo vysoký titr borreliových protilátek. Přítomnost specifických protilátek lze stanovit metodou WB. Negativní sérologický nález nevylučuje onemocnění Lymeskou borreliózou [31]. Také bylo zjištěno, že protilátky typu IgM mohou přetrvávat i řadu let. Opakování léčby antibiotiky jen na podkladě pozitivní sérologie je neindikované, neboť protilátky nejsou ovlivněny antibiotiky [34]. PŘÍMÁ DIAGNOSTIKA LYMESKÉ BORRELIÓZY Mezi metody pro přímou diagnostiku zařazujeme světelnou mikroskopii v zástinu, kultivační techniky, histologický průkaz, elektronoptický průkaz, molekulárně-genetické metody (DNA-hybridizace, polymerázová řetězová reakce – PCR a PCR v reálném čase). Kultivace borrelií je převážně prováděna pro výzkumné účely. Je finančně i časově náročná, vyžaduje vysoce obohacené kultivační půdy. Nelze ji použít pro rutinní diagnostiku. Borrelie lze kultivovat z klinických vzorků a klíšťat [4]. Navíc je jedinou metodou, která prokáže přítomnost živých borrelií ve vzorku. U léčených pacientů je negativní [49]. Metody PCR jsou založeny na zmnožení cílové DNA (Borreliové DNA ve vzorku) sekvence pomocí vazby synteticky připravených primerů na známé okrajové sekvence [5]. Pro detekci je PCR následováno gelovou elektroforézou, hybridizací, sekvenací, atd. Problém ale představuje neobvyklý genom borrelií, který obsahuje lineární chromozom s variabilním počtem lineárních a cirkulárních plazmidů, které mohou borrelie v průběhu svého života ztrácet. Vzhledem k vyšší ceně PCR reakce a zároveň k velké škále antigenních specificit, není možné v rutinní diagnostice provádět detekci několika genů borrelií. Důležitý je tedy vhodný výběr cílového genu. Mezi nejčastěji publikované patří geny z chromozomální nebo plazmidové oblasti. Chromozomální DNA je u akutních stádií Lymeské borreliózy nalézána ve vyšších koncentracích, u chronických forem se vyskytuje jen ve stopách [7]. Detekci DNA borrelií je možné provést v krvi, likvoru, moči, synoviální tekutině, tkáni nebo ve vzorcích kůže z oblasti erythema migrans [2,36,37]. Obecně se uvádí, že nejvyšší procento záchytu borrelií metodou PCR je ve vzorcích z kožní biopsie a synoviální tekutiny. Pohybuje se mezi 50–70 % [2,46]. Zatímco PCR detekce borrelií v krvi, séru a plazmě je nejméně průkazná. Pravděpodobně odráží přechodný nárůst spirochet, ale i jejich nízký výskyt v důsledku migrace do tkání. Proto může být spojena s rizikem falešně pozitivních i negativních výsledků. Doporučuje se tedy odebírat materiál přímo z místa probíhající infekce. Provedení PCR z likvoru je doporučeno u séronegativních pacientů se suspektní neuroborreliózou. Záchytnost je mezi 10–30 % [46]. Pro průkaz Lymeské artritidy se doporučuje vyšetření synoviální tekutiny. Důležitou roli hraje také transport vzorku do laboratoře, jeho uchování a způsob extrakce DNA. Materiál by měl být dodáván chlazený (2–8°C), ne zmrazený. DNA extrakce a analýza PCR by měla být provedena co nejdříve po dodání do laboratoře. Vzorky DNA by neměly být zamrazovány déle než tři měsíce [7]. Pomocí světelné mikroskopie v zástinu se hodnotí infikovanost klíšťat v různých vývojových stádiích a v různých lokalitách rizikových pro lidi. PCR a WB jsou vhodné metody pro testování synoviální tekutiny a tkání. Rovněž jsou vhodné pro průkaz Lymeské artritidy a chronické meningoencefalitidy. U borrelií závisí perzistence na včasné léčbě antibiotiky v akutní fázi. V současnosti panuje shoda v tom, že podávat antibiotickou léčbu u příznaků spojovaných s Lymeskou borreliózou více než třikrát není účelné. Antibiotická léčba všech forem Lymeské borreliózy trvající déle než 4 týdny není vhodná. Opakování léčby v odstupu kratším než několik měsíců se nedoporučuje. Stejně chybné je i opakované podávání antibiotik pro pouhou trvající séropozitivitu [8]. Hlavním vodítkem lékaře by měl být vždy klinický stav pacienta. Vyšetření absolutního počtu CD57+NK buněk bylo považováno za velký průlom v diagnostice a léčbě chronické Lymeské borreliózy. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 14 laboratorní techniky Předpokládalo se, že pomůže určit aktivitu infekce a její relaps. Dále také posoudit úspěšnost léčby a zejména, kdy lze léčbu ukončit. NK BUŇKY NK buňky jsou označovány jako „přirození zabíječi“. Jedná se o subpopulaci lymfocytů s cytotoxickými účinky. V periferní krvi tvoří 5 až 10 % celkového počtu přítomných lymfocytů [11]. NK buňky patří do vrozené (přirozené, nespecifické) imunity těla. Hrají důležitou roli v reakcích proti virovým infekcím a v protinádorové obraně. Nemají antigenně specifické receptory. Jsou schopny zabíjet rychle [17]. Jejich cytoplazma obsahuje zřetelná granula, byly původně označovány jako LGL (large granular lymphocytes). Granula obsahují perforiny a granzymy. Perforiny vytváří póry v cytoplazmatické membráně napadené buňky a mohou přímo způsobit osmotickou lyzi napadené buňky. Nebo se vytvořenými póry do buňky dostávají granzymy, což jsou serinové proteázy, které v cílové buňce aktivují kaspázy a navodí proces apoptózy. Morfologicky představují NK buňky heterogenní skupinu buněk, která na svém povrchu exprimuje 2 typy receptorů, tj. pozitivní (stimulační) a negativní (inhibiční). Do skupiny pozitivních receptorů patří CD16 (FcγRIIIa). Jeho stimulace vede k aktivaci cytotoxických mechanizmů. Naopak stimulace negativních receptorů inhibuje cytotoxickou aktivitu. Sem patří receptory imunoglobulínové skupiny KIR (killer inhibitor receptor) a receptory lektinové skupiny CD94/NKG2A. Výsledná reakce NK buňky po setkání s jinou buňkou závisí na tom, zda převáží stimulační nebo inhibiční signály. NK buňky můžeme charakterizovat na základě denzity povrchového znaku CD56 a exprese stimulačního receptoru CD16 (FcγRIIIa). Buňky CD56dimCD16bright představují zhruba 90 % cirkulujících NK buněk. Zatímco NK buňky s CD56brightCD16neg/dim tvoří asi zbylých 10 %. CD56dim NK buňky se diferencují z CD56bright NK buněk. CD56bright NK buňky proliferují a produkují interferonγ (INFγ) jako odpověď na stimulaci interleukinem 12(IL-12). Oproti tomu CD56dim NK buňky jsou více cytotoxické a produkují větší množství cytokinů po stimulaci [29,33]. Recentní studie na myších NK buňkách ukazují, že NK buňky sdílí s B- a T-lymfocyty adaptivní schopnost reakce na prodělanou virovou infekci. Zatímco T a B lymfocyty vytváří paměťové buňky, NK buňky reagují funkčním vyzráváním [42,47]. Předpokládá se několik možných způsobů aktivace této adaptivní reaktivity. Antigen specifické paměťové T-buňky sekretuje IL-2, který zvyšuje funkčnost NK buněk a jejich proliferaci. Zatímco specifické protilátky aktivují NK buňky navázáním na stimulační receptor CD16, čímž iniciují reakci ADCC (reakce závislá na protilátkách). Cytokiny uvolněné během primární infekce indukují NK buňky k proliferaci a diferenciaci, což vede ke zvýšení jejich aktivity [47]. NK buňky exprimují na svém povrchu znak CD57. Zpočátku se předpokládalo, že se jedná o unikátní marker, který je exprimován pouze na NK buňkách a lze ho použít jako charakteristický znak této populace. Později se zjistilo, že se vyskytuje pouze na určité části NK buněk [23,29]. Nachází se na NK buňkách, některých T-lymfocytech, malém množství B-lymfocytů a na monocytech. CD57 je znak terminální diferenciace na lidských CD8+ T-lymfocytech [3,19,24]. Poprvé byl identifikován na NK buňkách za použití myší monoklonální protilátky Human Natural Killer-1 (HNK-1) [1] (1) a Leu-7 [21]. Na 4. mezinárodním workshopu o lidských leukocytárních antigenech v roce 1989 byl zařazen do CD nomenklatury. Jedná se o membránový glykoproteinový epitop, který na svém konci obsahuje sulfoglukuronylové zbytky [30]. Denzita exprese CD57 se zvyšuje s diferenciací NK buněk. Experimentálně bylo prokázáno, že NK buňky exprimující větší množství CD57 vykazovaly vyšší lytickou aktivitu, produkovaly více IFNγ po stimulaci aktivačního receptoru CD16. Rovněž vykazují nižší aktivaci po stimulaci IL-12 a IL-18. Exprese CD57 je indukována na CD57-CD56dim NK buňkách po stimulaci IL-2. CD57+NK buňky se diferencují z CD56dimCD57-NK buněk. Jedná se o ireverzibilní proces se stabilní expresí CD57 což odpovídá konečnému stádiu maturace [6]. Kombinace fenotypu zralých NK buněk, vyšší cytotoxická aktivita, vyšší senzitivita k aktivaci prostřednictvím receptoru CD16 spolu s nižší aktivační schopností po stimulaci cytokiny, snížená schopnost proliferace napovídá, že CD57+NK buňky jsou zralé a vysoce diferenciované [24,29]. EXPRESE CD57 U LYMESKÉ BORRELIÓZY První, kdo popsal souvislost mezi sníženým množstvím CD57+NK buněk a chronickou formou Lymeské borreliiózy, byli Stricker a Winger. Ke svému sledování si vybrali 73 dospělých s chronickou LB. Všichni pacienti měli pozitivní sérologické testy na Borrelia burgdorferii. V této skupině 53 jedinců uvádělo, že trpí muskuloskeletárními symptomy a zbylých 20 trpělo neurologickými obtížemi. Symptomy přetrvávaly nejméně 3 měsíce a nejdéle 15 let. Experiment byl nejprve zaměřen na zjištění abnormalit v jednotlivých lymfocytárních populacích. U všech pacientů, kteří byli vyšetřováni před zahájením antibiotické léčby a na jejím začátku bylo zjištěno snížené množství CD57+NK buněk. Ve skupině, kde bylo vyšetření www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 15 laboratorní techniky provedeno až po skončení terapie, zjistili normální hodnoty CD57+NK buněk. U pacientů s neurologickými obtížemi byly zjištěny výrazně nižší hodnoty CD57+NK buněk než u pacientů s muskuloskeletárním postižením [38,39,41]. Vyšetření populace CD57+CD8+ vykazovalo u všech pacientů normální hodnoty. U všech pacientů vyloučili užívání kortikoidů. Jelikož léčba kortikoidy snižuje množství CD57 pozitivních buněk [13]. Jako referenční mez byla určena hodnota 60 buněk/µl (60 x 106 buněk/l). Pacienti s chronickou Lymeskou borreliózou nebo pacienti, u nichž je infekce aktivní déle než jeden rok, mají hodnotu pod 60 buněk/µl. Hodnoty pod 20 buněk/µl se považují za známku velmi těžké infekce [39]. Podle některých zdrojů lze za riskantní také považovat rozmezí mezi 60 až 100 buněk/µl [20]. Pro správné zhodnocení by mělo být toto vyšetření provedeno na začátku léčby a poté vícekrát s odstupem několika měsíců pro určení efektivity terapie. Předpokládá se, že pokud po skončení antibiotické léčby není hodnota CD57+NK buněk vyšší než 60 buněk/µl, je relaps Lymeské borreliózy více pravděpodobný. Následný pokus Marqueze a jeho spolupracovníků o prokázání souvislosti mezi sníženým počtem CD57+NK buněk a chronickou formou Lymeské borreliózy nevykázal shodu se Strickerem a Wingerem. Nedošlo k prokázání statisticky významného rozdílu v množství CD57+NK buněk mezi skupinou zdravých dobrovolníků, pacientů s diagnózou chronické Lymeské borreliózy a pacientů s ukončenou antibiotickou léčbou po prodělaném onemocnění LB [26]. Později Stricker a Winger Marquezovo pozorování popřeli s odůvodněním nedostatečného množství zvolených pacientů a nehomogenního výběru pacientů ve zvolených skupinách [40]. www.synlab.cz V současné době není jednoznačně stanovena shoda pro vyšetření CD57+NK buněk v souvislosti s chronickou Lymeskou borreliózou. Použití tohoto vyšetření je sice zahrnuto ve směrnici vytvořené německou skupinou pro Lymeskou borreliózou, ale z textu vyplývá, že nemá diagnostickou hodnotu [48]. EXPRESE CD57 U JINÝCH CHOROB V poslední době je marker CD57 sledován zejména na CD8+T-lymfocytech. Zvýšené množství CD57+CD8+ buněk je popisováno v souvislosti s různými proliferativními onemocněními a u chronických virových infekcí. U nádorových onemocnění je zvýšené množství CD57+CD8+ buněk dáváno do souvislosti s horší prognózou. Usuzuje se, že k nárůstu dochází díky neustálé stimulaci nádorových antigenů bez dostatečného odstranění nádoru. Se zvýšeným množstvím CD57+T-lymfocytů u těchto chorob, dochází také k nárůstu CD57+NK buněk. Oproti CD57+T-lymfocytům se uvádí, že CD57+NK buňky spíše souvisí s lehčím průběhem onemocnění a lepší prognózou [24,30]. Zvýšené množství CD57+T-lymfocytů se také popisuje u autoimunitních chorob jako granulomatóza s polyangiitidou (dříve pojmenováno jako Wegenerova granulomatóza) [24], diabetes melitus typ I [27] a u revmatoidní artritidy [45]. Za mechanismus účinku je udávána zvýšená cytotoxická reaktivita CD57+T-lymfocytů namířená proti vlastním zdravým buňkám, ale také ztráta imunosupresivních účinků u T-lymfocytů [24,30]. U autoimunitních onemocnění bylo rovněž popsáno snížené množství CD57+NK buněk nebo jejich nedostatečná cytotoxicita [18,32]. Předpokládá se tedy, že cytotoxické CD57+NK buňky hrají úlohu v prevenci proti těmto chorobám. V případě, že dojde ke 16 vzniku autoimunitního onemocnění, pak ho cytotoxické CD57+NK buňky potlačují. Plní regulační úlohu [30]. ZÁVĚR Lymeská borrelióza je jedním z nejrozšířenějších infekčních onemocnění. Její diagnostika a léčba naráží na řadu problémů. Může se jednat o rozmanitou klinickou manifestaci, použití vhodných vyšetřovacích metod vzhledem k biologickému materiálu a také výběr adekvátní terapie. U akutních forem Lymeské borreliózy je důležité včasné podání antibiotické léčby, jelikož se tím snižuje riziko možných následků a rozvoje chronické formy onemocnění. U pozdních stádií, kdy se antibiotická léčba podávala opakovaně, se hledalo vyšetření, které by pomohlo posoudit úspěšnost terapie. Vyšetření absolutního počtu CD57+NK buněk se zpočátku zdálo vhodné pro tyto účely. Nicméně podle současných dostupných údajů se zdá, že nemá diagnostickou hodnotu a jeho použití vzbuzuje spíše rozpaky. Neuroinfekce Klíšťová encefalitida (IgG, IgM) Borrelia (IgG, IgM) – při pozitivitě doplnit WB Borrelia WB (IgG, IgM) Borrelia – intrathekální Ab (IgG,IgM) sérum+likvor Coxsackie A+B ECHO virus West Nile Virus (IgG, IgM) JM JM JM laboratorní techniky CITACE: 1. Abo T., Balch C. M. A differentiation antigen of human NK and K cells identified by a monoclonal antipody (HNK-1). J. Immunol. 1981; 127(3):1024–9 2. Aguero-Rosenfeld M. E., Wang G., Schwartz I., Wormser G. P. Diagnosis of Lyme borreliosis. Clin Microbiol Rev. 2005;18(3):484–509 3. Bandres E., Merino J., Vazquez B., et al. The increase of IFN-gamma production through aging correlates with the expand CD8(+high) CD28(-) CD57(+) subpopulation. Clin. Immunol. 2000; 96:230–235 4. Bartůněk P. Lymeská borrelióza. Postgraduální medicína.2003;5(4):378–385 5. Bartůněk a kol. Lymeská borelióza. 2013; Praha, Grada Publishing – 4. vydání, 316 6. Bjőrkstrőm N. K., Riese P., Heuts F., Andersson S., Fauriat C., Ivarson M. A., et al. Expression patterns of NKG2A, KIR, and CD57 define a proces of CD56dim NK-cell differentiation uncoupled from NK-cell education. Blood.2010;116(19):3853–64, doi:10.1182/blood-2010-04-281675 7. Bolehovská R., Plíšek S., Plíšková L., Čermáková Z., Palička V. Lymská borelióza. Klin Biochem Metab.2009;17(38):24–28 8. Dlouhý P., Krbková L., Pícha D., Roháčová H., Štruncová V. Doporučený postup Společnosti Infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně, vydáno 5-2011, dostupné z www.infekce.cz/DoporLB11.htm, citováno 20. 6. 2014 9. Eppes S. C., Childs J. A. Comparative study of cefuroxime axetil versus amoxicillin in children with early Lyme disease. Pediatrics.2002;109(6):1173–7 10. Feder H. M., Johnson B. J. B., O’Connell S., Shapiro E. D., Steere A. C., Wormser G. A Critical Appraisal of Chronic Lyme Disease. N Engl J Med.2007;357(14):1422–30 11. Ferenčík M., Rovenský J., Schoenfeld Y., Mat’ha V. Imunitní systém. 2005; Praha, Grada Publishing, 12. Fikrig E., Narasimhan S. Borrelia burgdorferi – Traveling incognito? Microbes and Infection.2006;8:1390–1399 13. Gallo P., Chuisole M., Sanzari M., Sivieri S., Piccinno M. G., Argentiero V., Rizzotti P., Tavolato B. Effect of high-dose steroid therapy on T-cell populations. A longitudial study in MS patients. Acta Neurol Scand.1994;87:95–101 14. Giscimbe R., Wang X. B., Kakoulidou M., Lefvert A. K. Characterization of the expanded T-cell populations in patients with Wegener’s granulomatosis. J Intern Med.2006;260(3):224– 30 15. Gray J., Kahl O., Lane R. S., Stanek. Lyme borreliosis, biology, epidemiology and control.2002:Walingford, CABI Publishing, 347 16. Hengge U. R., Tannapfel A., Tyring S. K. et al. Lyme borreliosis. Lancet Infect Dis.2003;3:489–500 17. Hořejší V., Bartůňková J. Základy imunologie. 2009; Praha, Triton – 4. vydání 18. Izumi Y., Ida Hm Huang M., Iwanaga N., Tanaka F., Aratake K. et al. Characterization of peripheral natural killer cells in primary Sjogren’s syndrome impaired NK cell activity and low NK cell number. J Lab Clin Med.2006;147(5):242–9 19. Kern F., Ode-Hakim S., Vogt K., Hoflich C., Reinke P., Volk H. D. The enigma of CD57+CD28- Tcell expansion-energy or activation? Clin Exp Immunol.1996;104:180–184 20. Kerry L. Clark PhD., University of North Florida: Lyme CD57 Test dostupné z http://www.flda.org/education, citováno 20. 6. 2014 21. Knapp W., Rieber P., Dőrken B., Schmidt R. E., Stein H., vd Borne A. E. Towards a better definitive of human leukocyte surface molecules. Immunol Today.1989; 10(8):253–8. doi:10.1016/0167-5699(89)90135–7 22. Krejsek J., Kopecký O. Imunopatogeneze infekcí patogenními boreliemi. Klinická imunologie. 2004;Hradec Králové, NUCLEUS Hradec Králové:499–502 23. Lanier L. L., Le A. M., Phillips J. H., Warner N. L., Babcock G. F. Subpopulations of human natural killer cells defined by expession of the Leu-7 (HNK-1) and Leu-11 (NK-15) antigens. J Immunol.1983;131(4):1789–96 24. Lopez-Vergés S., Mulish J. M., Pandy S., York V. A., Arakawa-Hoyt J., Pircher H., Norris P. J., Nixon D. F., Lanier L. L. J.CD57 defines a functionally distinct population of mature NK cells in the Human CD56dim CD16+ NK cell subset. Immunol (2009)182,134.1 25. Marques A. Chronic Lyme Disease: An appraisal. Infect Dis Clin Am.2008;22(2):341–360 26. Marques A., Brown M., Fleiher T. A. Natural killer cell Counts are not different between patients with post-lyme disease syndrome and controls.Clin Vaccine Immunol.2009;16(8):1249–1250 27. Mikulkova Z., Praksova P., Stourac P., Bednarik J., Strajtova L., Pacasova R. et al. Numerical defect in CD8+CD28- T suppressor lymphocyte population in patients with type 1 diabetes mellitus and multiple sclerosis. Cell Immunol.2010;262(2):75–9 28. Mitsumoto Y., Oka S., Sakuma H., Inazawa J., Kawasaki T. (2000). „Cloning and chromosomal mapping of human glucuronyltransferase involved in biosynthesis of the HNK-1 carbohydrate epitope“. Genomics. 65 (2): 166–73. doi:10.1006/geno.2000.6152. 29. Moretta L. Dissecting CD56 dim human NK cells.Blood.2014;116(19): http://dx.doi.org/10.1182/blood-2010-09-303057 30. Nielsen C. M., White M. J., Goodier, Riley E., Riley G. Functional significance of CD57 expression in human NK cells nd relevance to disease, Frontiers in Immunology.2013;4(422). 31. Nowakowski J., Schwartz I., Liveris D., Wang G., Aguero-Rosenfeld M. E., Girao G., McKenna D., Nadelman R. B., Cavaliere L. F., Wormser G. P., Laboratory diagnostic techniques for patients with early Lyme dissease associated with erythema migrans – a comparison of different techniques. Clin Ifect Dis.2001;33:2023–2027 32. Park Y. W., Kee S. J., Cho Y. N., Lee E. H., Lee H. Y., Kim E. M. et al. Impaired Differentiation and cytotoxicity of natural killer cells in systemic lupus erythematosus. Arthritis Rheum.2009;60(6):1756–63 33. Poli A., Michel T.,Thérésine M., Andés E., Hentges F., Zimmer J.CD56bright natural killer (NK) cells: an important NK cell subset.Immunology.2009;126:458–465 34. Roháčová H. Lymeská borrelioza – komplexní pohled. Med pro praxi.2010;7(8a9):310–312 35. Roháčová H. Lymeská borrelióza – onemocnění již bez otázek?. Remedia.2004;14(1):46–51 dostupné z www.remedia.cz/Archiv-rocniku/Rocnik-2004/1-2004/e-9m-9D.maggisue.aspx; citováno 7/2014 36. Schmidt B. L. PCR in laboratory diagnosis of human Borrelia burgdorferi infections. Clin Microbiol Rev.1997;10(1):185–201 37. Schwaiger M., Péter O., Cassinotti P. Routine diagnosis of Borrelia burgdorferi (sensu lato) infections using a real-time PCR assay. Clin Microbiol Infect.2001;7:461–469 38. Stricker R. B., Burrascano J. J., Winger EE. Longterm Decrease in the CD57 lymphocyte subset in a patient with chronic lyme disease.Ann Agric Environ Med.2002;9:111–113 39. Stricker R. B., Winger EE. Decreased CD57 lymphocyte subset in patients with chronic Lyme disease. ImmunologyLetters.2001;76:43–48 40. Stricker R. B., Winger E. E. Letter to the editor.Natural killer cells in chronic lyme disease. Clin Vaccine Immunol.2009;16(11):1704–1706 41. Stricker R. B., Winger E. E. Musical hallucinations in patients with Lyme disease. Sout Med J.2003;96:711–715 42. Sun J. C., Beilke J. N., Lanier L. L. Adaptive immune features of natural killer cells.Nature.2009;457:557–561 43. Thorstand C. et al. Successful treatment of neuroborreliosis with ten days regimens, Pediatr Infect Dis J.2002;21(12):1142–5 44. Vaňousová D., Hercogová J. Lyme borreliosis treatment. Dermatologic therapy. 2008;21:101–109 45. Wang E. C., Lawxon T. N., Vedhara K., Moss P. A., Lehner P. J., borysiewicz LK. CD8high+ (CD57+) T cells in patients with reumatoid arthritis. Arthritis Rheum.1997;40(2):237–48 46. Wilske B. et al. Microbiological and serological diagnosis of Lyme borreliosis. FEMS Immunology and Medical Microbiology.2007;49(1):13–21 47. White M. J., Nielse C. M., McGregor R. H. C., Riley E. M., Goodier MR. Differential activation of CD57-defined natural killer cell subsets during recall responses to vaccine antigens. Immunology.2013;142:140–150, doi:10.1111/imm.12239 48. směrnice vydaná německou společností pro Lymeskou borreliózu – Deutche Borreliose-Gessellschaft e. V., 2010,Jena (Německo), 2. vydání dostupné z http://www.borreliose-gesellschaft.de/Texte/Leitlinien.pdf, citováno 18. 6. 2014 49. informace SZÚ – dostupné z www.szu.cz/modules/makepdf/make.php?id=1286, citováno 10. 6. 2014 Autor: Mgr. Alena Jirásková Název pracoviště: Synlab Czech s.r.o., Laboratoř Praha – Oddělení Imunologie a infekční sérologie, adresa: Jankovcova 2, 170 00 Praha 7 e-mail: [email protected] Publikováno: Alergie (ročník 16/2014, strany 166–171). http://www.tigis.cz/casopisy/pro-lekare/alergie/item/947-alergie-3-2014.html www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 17 ze světa synlabu 17th Annual meeting of ESVC Prague 2014 28. 9.–1. 10. 2014 Autoři: MUDr. Blanka Boualay, MUDr. Natálie Mészárosová, RNDr. Aneta Medonosová Ve dnech 28. 9. – 1. 10. 2014 se konal 17. ročník konference organizované evropskou společností pro klinickou virologii (17th Annual Meeting of the European Society for Clinical Virology). Tento rok se konference konala v Praze a předsedala jí MUDr. Vlasta Štěpánová, Ph.D. V příštím roce se bude konat ve skotském Edinburghu. Doktorka je členkou vědeckého výboru Evropské společnosti pro klinickou virologii – ESCV. Virové infekce mohou vyvolat u imunosuprimovaných pacientů těžké až letální infekce. Obzvlášť herpesviry a polyomaviry mají schopnost u transplantovaných pacientů způsobovat komplikace. Zdroj: www.escv2014prague.com Program byl velice pestrý a obsahoval široké spektrum prezentací z oblasti klinické virologie, ale i bazálního výzkumu. Celkově byl rozdělen do 12 sekcí: Chřipka a respirační viry, Viry a imunosuprimovaní pacienti, Antropozoonózy virové etiologie, Virové kongenitální a neonatální infekce, Herpetické viry, Viry přenášené krví, Antivirová terapie, Vakcíny a prevence nemocí, Patogeneze virů a imunita, Virové gastroenteritidy, Onkogenní viry, Nové možnosti v diagnostice virových nemocí. Konference poskytla možnost prezentování svých výsledků i pro mladé virology (především PhD. studenty) ve formě ústních prezentací i posterů. Za naši společnost, synlab czech s.r.o., se konference zúčastnili: MUDr. Meszárosová, MUDr. Boualay, RNDr. Medonosová a MVDr. Verčínská. Pondělí přineslo velice zajímavé přednášky. Ranním tématem tohoto dne byl blok Viry a imunosuprimovaný pacient. Základním klíčovým příspěvkem k tématu byla výborná přednáška od Elisabeth PuchhammerStöckl z Vídeňské lékařské univerzity. Dále paní profesorka zmínila skutečnost, že používání antivirové profylaxe, zavádění diagnostických metod pro časnou virovou diagnostiku a aplikování preventivních schémat a časných léčebných postupů se stávají běžnými nástroji pro sledování transplantovaných pacientů celosvětově. V posledních letech si měření buněčné imunity proti různým virovým agens zaslouží velkou pozornost. Z tohoto důvodu by mělo být testování buněčné imunity například proti CMV po transplantaci rutinní záležitostí. Zmíněný blok obsahoval dalších 5 přednášek. Nelze se nezmínit o první přednášce tohoto bloku od Dr. Petra Hubáčka (MUDr. Petr Hubáček, Ph.D. – Ústav lékařské mikrobiologie, FN Motol; Klinika dětské hematologie a onkologie, 2. LF UK a FN Motol). EBV Asociovaná lymfoproliferace u pacientů po allogenní transplantaci kmenových buněk. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 18 ze světa synlabu Virové infekce bývají vážnou komplikací u pacientů po alogenní transplantaci hematopoetických kmenových buněk (HSCT). EBV infekce zůstává velice důležitým patogenem u pacientů po transplantaci kostní dřeně. Kromě benigní reaktivace může způsobovat lokalizovanou nebo generalizovanou EBV asociovanou lymfoproliferací s klinickými symptomy jako horečka, hepatopatie, syndrom podobný lymfomu a generalizovanou B-buněčnou proliferaci v periferní krvi. Doktor Hubáček se podělil o své bohaté zkušenosti a seznámil posluchače s rozsáhlou retrospektivní studií. Nesmírně zajímavé přednášky čekaly na posluchače v následujícím bloku – Antropozoonózy virového původu. Na rozdíl od jiných odborných skupin zmíněný blok měl dvě základní klíčové přednášky. Přednášející Franz X. Heinz z Vídeňské univerzity přednesl přednášku s názvem TBE a jiné viry ze skupiny Flavivirů. Řečník na úvod poznamenal, že infekce TBE v Evropě zůstává nejdůležitějším virovým onemocněním přenášeným členovci a počet hospitalizovaných případů s poruchou centrální nervové soustavy čítá tisíce případů ročně. Fatální průběhy infekce jsou hlášeny na Dálném východě Ruska. V Evropě byl fatální průběh zaznamenán pouze v 0,5–1,0 % případů. Přednášející dále připomněl zásadní role mikro-ekologických a klimatických podmínek v šíření nákazy, proto oblasti s vysokou ohniskovostí (státy centrální a východní Evropy, skandinávské a pobaltské státy) mají vyšší počet nákaz než státy západní Evropy (VB, Portugalsko, Španělsko, Benelux). Pro prevenci se používá formaldehydem inaktivovaná vakcína (pozn. autora ČR – ENCEPUR a FSME). Dále lektor zdůraznil, že takto vyrobená vakcína je účinná ve více než 90 % a má velice rozšířené použití v různých evropských státech včetně Ruska. I přes antigenní příbuznost čeledi Flaviviridae TBE vakcína není účinná proti žluté zimnici, WNV infekci a Dengue horečce. Antigenní zkřížená reaktivita způsobuje potíže v interpretaci sérologických nálezů u vybraných infekcí. Obzvlášť u autochtonních infekcí WNV nebo často u cestovatelských případů horečky Dengue. Na závěr přednášející informoval přítomné o nedávno proběhlých klinických studiích s tetravalentní živou chimérickou vakcínou proti horečce Dengue. Zkoušky proběhly s velice dobrým výsledkem a znamenají velkou naději na vývoj vakcíny v blízké budoucnosti. Druhá zásadní přednáška tohoto bloku má velice aktuální význam, protože pojednávala o epidemiologii MERS. Přednášející Dr. Norbert Nowotny z Vídeňské veterinární univerzity poznamenal, že se jedná o nový betakoronavirus nazvaný Middle East respiratory syndrome coronavirus (MERS-CoV). Poprvé byl izolován v červnu 2012 od pacienta s horečkou a respiračním syndromem. Pacient byl hospitalizovaný ve městě Jeddah v Saudské Arábii. Od vypuknutí infekce březen–duben 2012 až do srpna 2014 bylo hlášeno 853 případů infekce. Z tohoto množství nemocných 331 případů skončilo úmrtím. Všechny případy byly původem z Blízkého Východu. Velké nebezpečí vyvolalo alarmující počet nemocničních nákaz u zaměstnanců nemocnice a rodinných příslušníků, což svědčí o nakažlivosti infekce. Naštěstí terciární stádium infekce je vzácné, a proto v současné době pravděpodobně epidemie infekce nehrozí. Dále přednášející potvrdil, že zdrojem infekce v Saudské Arábii byli velbloudi. Jednohrbý velbloud prokazuje vysokou infekčnost, kterou získá v mladém věku, a většinou je asymptomatickým nosičem nákazy nebo pouze s mírnými projevy lehké rinitidy. Akutní infekci snášejí relativně dobře, viru se zbavují podobně jako při obyčejné rýmě. Virová RNA je také přítomna ve velbloudím mléku. Dále byla potvrzena přítomnost stejných genetických sekvencí v izolovaných koronavirech u prvního zemřelého pacienta a u velblouda z jeho statku. Velbloud představuje přímý zdroj lidské infekce, proti MERS neexistuje žádná vakcína a ani se zatím přesně neví, jak nemoc účinně léčit. Vědci zatím rovněž nevědí, kdo jsou původními nositeli nákazy. Spekuluje se o tom, že by to mohli být netopýři. Koronaviry jsou velmi rozšířené jak mezi těmito zvířaty, tak mezi hlodavci a také ptáky. Po klíčových přednáškách tohoto bloku následovala první prezentace v podání doktorky Hany Zelené – vedoucí NRL pro arboviry. Na úvod MUDr. Zelená obeznámila posluchače se studií o séroprevalenci infekce WNV u koní provedenou v ČR v letech 2011–2013. Účelem této studie bylo zjištění poměru séropozitivních WNV koní. Ve studii bylo zahrnuto až 2349 zdravých koní z celé České republiky. Séra byla analyzována komerční kompetitivní metodou ELISA. Pro konfirmaci se použily VNT (vironeutralizační test) proti WNV a VNT proti TBE. 271 sér (11,5 %) vykazovalo pozitivní reakci anti WNV ELISA. Ale pouze 14 pozitivních vzorků se potvrdilo metodou VNT anti WNV, 3 séra byla pozitivní i ve VNT anti TBE. Paní doktorka to vysvětluje současnou séropozitivitou proti oběma virům anebo částečnou zkříženou reaktivitou agens. Pouze 11 koní (0,6 %) bylo WNV séropozitivní / TBE séronegativní. U těchto koní www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 19 ze světa synlabu se zjišťoval původ, cestovatelská anamnéza, popř. očkování proti WNV, ale ani jeden z koní nebyl očkován, 5 se narodilo v ČR a nikdy se nedostali mimo území ČR. Zbylých 6 koní bylo importováno z různých států Severní Ameriky a Evropy. U těchto 6 zmíněných koní nebylo možné rozlišit, zda se jedná o importovanou nebo autochtonní séropozitivitu. Na závěr Dr. Zelená poznamenala extrémně vzácné případy lidské autochtonní infekce. V srpnu 2013 byl nahlášen suspektně pozitivní případ autochtonní WNV meningoencefalitidy u ženy s negativní cestovatelskou anamnézou. Laboratorně byla zjištěna pozitivita IgG protilátek, hraniční hladina IgM protilátek. Konfirmace metodou VNT potvrdila pozitivní nálezy. Na závěr MUDr. Zelená zdůraznila, že poslední údaje potvrzuji cirkulaci viru ve 4 regionech a nevyloučila sporadické autochtonní případy WNV v ČR. Třetí den kongresu, úterý, byl zahájen úvodním blokem přednášek pod výstižným názvem – Virové infekce přenášené krví. K nesmírně zajímavým patřila prezentace týmu odborníků z Royal Oldham Hospital, Manchester, United Kingdom, v podání doktora Theodorose Vrouchose pod názvem – HIV diagnóza u starších pacientů: Nepropásněte šanci! Krví přenášená virová onemocnění jsou pořád velmi důležitou medicínskou problematikou u nás i ve světě a zaujímají i na sympóziích a konferencích odborné veřejnosti významné místo. V podstatě tím, že výskyt HIV infekce vstupuje do tzv. 4. epidemického desetiletí, přináší to s sebou výrazný problém, kdy se především jedná o zvýšení nemocnosti, které je pozorováno i u starší populace. Nárůst tohoto onemocnění je pozoruhodný v posledních několika letech zejména u starší populace. Ve Velké Británii byl zaznamenán trojnásobný nárůst infekce od roku 1998 do roku 2013. Právě u věkové kategorie pacientů nad 50 let byla infekce diagnostikována později. Důležitou roli tady sehrává několik faktorů, které souvisí s nárůstem infekce, je to hlavně prevence a také chybí důsledná kampaň zaměřená na již zmíněnou věkovou kategorii. Tito pacienti jsou velkým rizikem zejména pro zdravotníky, lékaře prvního kontaktu – praktické lékaře pro dospělé a pro personál domácí péče. Autoři přednášky popsali 2 velmi zajímavé případy. Prvním pacientem byla žena ve věku 67 let s nespecifickými klinickými projevy, která pochází ze země, kde je vysoké riziko HIV infekce – AIDS. U pacientky s mozkovou mrtvicí s projevy oboustranné paraparézy, byla posléze diagnostikovaná cerebrální toxoplazmóza, a protože příznaky byly podobné jako u mladších HIV pozitivních pacientů, bylo nutné zvážit provedení HIV testu. Jsme přesvědčeni, že práh HIV screeningu v jejím věku je nižší, než kdyby byla mladší. Druhým pacientem je muž ve věku 64 let, u kterého byly zřejmé pouze příznaky hrudní infekce a žádné příznaky HIV infekce. Nicméně podezření tady bylo právě v souvislosti s identifikovaným původcem pneumonie – Pneumocystis jirovecii. Následně byla potvrzena HIV infekce. Závěrem bylo konstatováno na základě těchto zkušeností, že HIV screening by měl být rutinně prováděn i u starších pacientů. Hodnocení výskytu HHV6 a HHV7 u pacientů s encefalopatií a epilepsií bylo tématem další přednášky tohoto bloku. Prezentaci připravili kolegové z Riga Stradins University Latvia a z Riga East Clinical Hospital. Encefalopatie a encefalitidy jsou virové infekce, kdy ve většině případů příčina nemoci není známá. Lidské herpesviry HHV6 a HHV7 jsou beta-herpesviry a mohou způsobovat infekci CNS. Rozlišujeme 2 typy viru HHV6 – HHV6A a HHV6B. Oba typy viru HHV6 a virus HHV7 způsobují akutní infekce CNS nebo reaktivaci infekce s neurologickou symptomatologií, dále epilepsie, encefalitidy a roztroušenou sklerózu. Autoři studie a přednášky velmi pozoruhodným způsobem popsali vybrané skupiny pacientů, u kterých se prokázaly tyto viry jako původci infekce a závěry této studie posluchače nepochybně zaujaly. Pro výzkum byly odebrané vzorky periferní krve od 21 pacientů s klinicky diagnostikovanou epilepsií, od 90 dárců krve a 60 vzorků tkáně z různých částí mozku (10 autopsií z nich bylo s makroskopickými a histologickými znaky encefalopatie) a následně byla izolována DNA obou virů. Genomové sekvence HHV6 byly detekovány u 8 z 21 pacientů, u 8 z 90 pacientů a u 4 z 10 DNA vzorků izolovaných z periferní krve pacientů s epilepsií, od dárců krve a z autopsií u diagnostikované encefalopatie. Závěrem bylo zjištěno, že viry HHV6 a HHV7 jako etiologické agens mají výrazný podíl na neurologických komplikacích u pacientů. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 20 ze světa synlabu Ebola – nová globální pohroma byl název přednášky, kterou přednesl Prof. MUDr. Roman Prymula, CSc., PhD., ředitel Fakultní nemocnice v Hradci Králové v bloku s přiléhavým názvem – Vakcíny a prevence nemocí. Ebola Virus Disease (EDV ), známá jako ebola, je závažná nemoc, která je u lidí z 50–90 % fatální. Primárně se tato nemoc vyskytuje ve střední a západní Africe. Virus se přenáší na člověka z divokých zvířat a dále se šíří přenosem z člověka na člověka. Podle statistických údajů od prosince 2013 do 11. srpna 2014 bylo hlášeno 1975 případů eboly a z toho 1069 úmrtí. Toto onemocnění pokračuje a šíří se dále dosud. Nové případy se vyskytují v Guinei, Libérii, Sieře Leone a donedávna byl nejčastější výskyt v Nigérii. Aktuální údaje z ledna 2015 (Lékaři bez hranic) potvrzují, že epidemie eboly v západní Africe si vyžádala životy již 8429 lidí. Dosud neexistuje oficiální vakcína proti ebole, nicméně několik vakcín je testováno. Vážně nemocní pacienti vyžadují intenzivní péči s rehydratací. Žádná specifická léčba neexistuje kromě experimentální terapie. WHO dosáhla určitého konsenzu, a to v tom smyslu, že je etické nabídnout neověřené intervence s dosud neznámou účinností a nežádoucími účinky jako potenciální léčbu a prevenci. Závěrem bylo konstatováno, že prevencí by byla vakcína, která je v současnosti testovaná, ale zatím nebylo oficiálně povoleno její používání. Dopoledne posledního dne konference bylo částečně věnováno problematice virových gastroenteritid. G. Storch a kol. (USA) informovali o nárůstu rotavirových enteritid v sezóně 2012–13 navzdory rozšířenému používání rotavirové vakcíny (především Zdroj: www.escv2014prague.com RotaTeq a Rotatrix) a také minimálnímu výskytu v předešlé rotavirové sezóně. S využitím různých genotypových metod se snažili prokázat, že dominantním virem byl genotyp odlišný od vakcinačních kmenů, což se jim nakonec nepotvrdilo. K. Templeton a kol. (UK) se věnoval epidemiologii virových gastroenteritid v Edinburghu v průběhu roku 2010 a 2011. Testovali celkem 5907 vzorků stolice metodami RT-PCR. Zjistili, že zatímco u dospělých pacientů dominoval výskyt norovirů, u dětských pacientů bylo zastoupené širší spektrum patogenů: rotaviry, adenoviry, astroviry, sapoviry, bocaviry, enteroviry a parechoviry. Vinje J. a kol. (USA) se věnovali prevalenci a genetické diverzitě lidského sapoviru na území států tří kontinentů (Afrika, Severní a centrální Amerika a východní Evropa). Jejich výsledky ukázaly, že sapoviry způsobují sporadické gastroenteritidy celosvětově ve všech věkových skupinách. Věříme, že se nám podařilo prostřednictvím tohoto souhrnného sdělení přinést zajímavé informace a přispět tak k podnětným diskusím v odborných lékařských i nelékařských kruzích. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 21 ze světa synlabu Správné lidi na správných místech a ve správný čas Autor: Mgr. Anetta Franková O úspěšné budoucnosti firmy se rozhoduje již dnes! Dynamický rozvoj, rozšiřování aktivit, nové investice, technologické změny, transformační procesy, to vše je samozřejmě také o lidech, našich stávajících i budoucích zaměstnancích. „Nízký zájem o studium zdravotnických oborů“ „Absolventi zdravotnických oborů mohou být spokojeni – zaměstnavatelé se o ně doslova perou“ Zaměstnanci jsou pro nás klíčovým faktorem úspěchu a rozvoje naší firmy. Vzhledem k vývoji a zajištění budoucnosti máme trvalý zájem o nadšené a kreativní mladé lidi, avšak získávání a udržení kvalifikovaných lidí ve firmách se dnes mění v konkurenční boj o talenty. Mezi základní konkurenční výhody již dávno nepatří nové technologie, ale lidé. Jak je získat a udržet? Jak motivovat děti a mládež k tomu, aby spojili svou profesní kariéru se studiem zdravotnických oborů? Rozhodli jsme se o aktivní přístup a koncem minulého roku odstartovali projekt s názvem „Nastavení spolupráce se středními a vysokými školami“. Postupně se snažíme navázat úzkou spolupráci s vybranými středními a vysokými školami napříč celou republikou. Cílem tohoto projektu je propagace možností spolupráce akademické půdy se společností synlab czech, ať už formou stáží, praxí, odborných prací, sponzoringu, výzkumu a vývoje či v neposlední řadě účastí na prestižní konferenci zdravotních laborantů a laboratorních asistentů „studentlab“. Jedním z prvních kroků naší spolupráce se středními a vyššími odbornými školami je účast na „Dnech otevřených dveří“ škol, na kterých participujeme svou prezentací a poukázáním na perspektivní uplatnění absolventa na trhu práce. Další kroky vedou opačným směrem, a to k prohlídce našich moderních laboratoří, během které mají žáci jedinečnou příležitost na vlastní oči vidět skutečný a každodenní provoz v laboratořích. Jsme připraveni zpestřit studentům školní výuku řadou praktických seminářů, přednášek a prezentací prostřednictvím našich odborníků. V rámci výchovy talentů pro juniorské pozice jsme se rozhodli podporovat nejen povinné praxe studentů v době studia, ale i placené stáže v rámci letních prázdnin. Během které vždy po určitou dobu student rotuje v různých sekcích a jeho rozvoj je podporován našimi vedoucími (mentor), student tak má jedinečnou šanci získat cenné praktické zkušenosti, komplexně se seznámit s chodem laboratoře tak, aby se po absolvování studia mohl stát členem našeho týmu a odstartovat tak svoji kariéru právě v synlab czech. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 22 Druhou část projektu tvoří spolupráce se studenty vysokých škol. Se studenty vysokých škol jsme připraveni se setkat na veletrzích pracovních příležitostí. Tyto veletrhy, které jsou tradičně pořádány na akademické půdě, jsou největší událost v oblasti pracovního uplatnění studentů. Cílem je zprostředkovat kontakt mezi studenty, absolventy vysokých škol a nejvýznamnějšími zaměstnavateli z celé republiky. Při těchto příležitostech budou mít studenti možnost získat nejen informace o společnosti synlab czech a jejích pracovních nabídkách, ale i o možnostech vypracování bakalářských a diplomových prací, stážích a praxích. Zároveň budou mít příležitost informovat se na vše, co je v souvislosti s naší společností bude zajímat. Klademe si za cíl zvýšit u studentů nejen úroveň povědomí o fungování v praxi, v profesích, které vyžadují speciální odborné a profesní znalosti, které nelze získat obecným vzděláváním, ale i podpořit adaptabilitu na náročné a rychle se měnící podmínky trhu, úspěšně tak reagovat na změny ekonomických a technologických podmínek a v neposlední řadě tak zvýšit konkurenceschopnost společnosti. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 23 ze světa synlabu Podporujeme a pomáháme Autor: Ing. Monika Dvořáková Společenská odpovědnost je jedním ze základních pilířů naší filozofie a nedílnou součástí naší práce. Podporujeme veřejně prospěšné aktivity a charitativní projekty, šetrně přistupujeme k životnímu prostředí. Dlouhodobě spolupracujeme s občanským sdružením DEBRA (Dystrophic epidermolysis bullosa Research Association), které na celém světě podporuje lidi trpící vzácným puchýřnatým onemocněním epidermolysis bullosa congenita (EB) – v Česku známým jako nemoc motýlích křídel. DEBRA ČR pomáhá lidem s kůží křehkou jako křídla motýla Autor: Alice Brychtová, DiS. Motto: Charitativní organizace DEBRA ČR pomáhá již 10 let lidem s nemocí motýlích křídel prožít co nejvíce a trpět při tom co nejméně. Nemoc motýlích křídel je označení pro vzácné vrozené puchýřnaté onemocnění kůže Epidermolysis bullosa congenita (zkráceně EB). U nás jí trpí okolo 250 až 300 lidí, v Evropě se pak jedná o cca 30 000 nemocných a ve světě žije okolo 500 000 pacientů s EB. Kůže lidí s EB je křehká jako křídla motýlů. I mírný tlak či tření kůže způsobuje tvorbu puchýřů a bolestivých, špatně se hojících, otevřených ran na kůži a sliznicích. Lidé s nemocí motýlích křídel neznají den bez bolesti. Tato choroba je geneticky podmíněná a v současnosti ji nelze zcela vyléčit. Díky vysoce specializované lékařské péči se však daří život nemocných s EB výrazně zkvalitňovat. Toto dědičné onemocnění se projeví v rodině většinou zcela nečekaně jako blesk z čistého nebe a rodině přináší mnoho starostí, nejistoty, psychické i finanční zátěže. Naštěstí už 10 let nejsou rodiny, kde žije takto nemocný, na své trápení samy. V roce 2004 byla v Brně založena nezisková organizace DEBRA Česká republika, která pomáhá všem nemocným s EB z České republiky bez ohledu na věk. DEBRA ČR se ihned po svém vzniku zařadila do mezinárodní sítě DEBRA International. Mimo to je také členem Národní rady osob se zdravotním postižením, České asociace vzácných onemocnění (ČAVO), Koalice pro zdraví, sítě Orphanet, Daruj správně a od 12. června 2014 také Asociace veřejně prospěšných organizací ČR (AVPO ČR). „Transparentnost je pro naši organizaci samozřejmostí,“ uvedla ředitelka DEBRA ČR Alice Brychtová, DiS. „Jsme velmi rádi za vznik a fungování AVPO ČR. Je skvělé, že se tématu transparentnosti neziskových organizací takto aktivně věnuje a pomáhá nám k ještě větší transparentnosti a profesionalitě.“ www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 24 ze světa synlabu MEZI NABÍZENÉ SLUŽBY DEBRA ČR PATŘÍ • sdružování nemocných s EB a rodin, kde žije takto nemocný člen • odborné sociální poradenství • zdravotní a výživové poradenství • přímá finanční podpora a pomoc nemocným s EB prostřednictvím veřejné sbírky • pořádání různých benefičních akcí v průběhu roku • realizace projektů pro nemocné s EB • šíření osvěty o onemocnění EB DEBRA ČR sídlí ve Fakultní nemocnici Brno, v areálu Dětské nemocnice, kde úzce spolupracuje s Klinickým EB Centrem ČR, které zajišťuje komplexní péči o pacienty Patronka Jitka Čvančarová a pacientka Olga Jolklová. Foto: Lucie Robinson. s nemocí motýlích křídel z celého Česka. Propojení Klinického EB Centra s charitativní organizací DEBRA ČR je velmi efektivním řešením pro pacienty i jejich rodiny. Posláním DEBRA ČR je zvyšovat kvalitu života lidí trpících nemocí motýlích křídel a jejich rodinám. Snažíme se zapojovat lidi s EB do plnohodnotného života. Cílem sociálních služeb DEBRA ČR je poskytnout, popř. zprostředkovat odbornou pomoc – poradenství lidem s EB a jejich rodinám, kteří se kvůli onemocnění EB ocitli v nepříznivé životní situaci. DEBRA ČR spolupracuje s řadou partnerů z řad státních institucí, nadací, komerčních firem a odborných společností. Sympatizanty je také řada osobností z oblasti zdravotnické i mimo ni. Patronkou organizace a velikou podporou je herečka Jitka Čvančarová. Díky její činnosti a aktivitě funguje projekt 12 plus 12 – osvětová kampaň o životě s nemocí motýlích křídel. www.synlab.czSYNLABIANER leden–březen 2015 25
Podobné dokumenty
15.1 Periferní obrny n. VII
20-30 % hlavním projevem obrna lícního nervu, nezřídka oboustranná,
častěji u dětí a mladistvých.
- Třetí stadium (postborreliový syndrom) je chronické a je projevem pozdní
diseminované infekce, má...
immunoquick ebv m cz
Epstein-Barr virus byl poprvé popsán v roce 1964 u pacientů s Burkittovým lymfomem. Je to jeden z nejrozšířenějších virů u lidí. Patří do
skupiny herpesvirů, které zahrnují i jiné lidské patogenní ...
Synlabianer 2016/02
v jejich nelehké situaci a molekulárním profilováním jim být co nejvíce ku prospěchu.
S pozdravem
Libor Staněk
Autor návodu: SirMilamber
obrana, která se musí vzdát buď zálohy nebo útoku a to docela razantně, ale o tom se rozepíšu
později. Ještě než začnu sáhodlouze kydat nesmysly:), tak bych rád zdůraznil, že toto je pouze a
jen mů...
Synlabianer 2013/02
Bordetella pertussis. Od 90. let minulého století je registrován stoupající
trend tohoto onemocnění. Dlouhodobé
sledování nemocnosti pertuse ukazuje
pravidelné epidemické cykly s opakováním po 3 - ...
Časopis - Beckman Coulter
kritérií. Jedním ze základních kritérií je schopnost laboratoře poskytovat poradenskou a konzultační službu pro lékaře s informacemi nejen o spektru svých vyšetření,
ale i o ostatních méně častých ...
Detektory alkoholu pro orientační dechovou zkoušku
FC 10 PLUS - parametry stejné jako FC 10, navíc:
umožňuje pasivní test - možnost použití bez náustků
Pasivní test:
Na zadní straně přístroje je čidlo, na které se fouká z 10 cm. Je-li test pozitivn...
Žádanka na mikrobiologické, serologické a PCR
RESPIRATORY PANEL II: Influenza A, Influenza B, RSV A, RSV B, Adenovirus, Metapneumovirus, Coronavirus, Parainfluenza 1-4, Rhinovirus 1-3, Enterovirus, Bocavirus II
stáhnout SPC
U pacientů s poruchou funkce jater nebyly provedeny žádné formální studie s daratumumabem.
Na základě populační analýzy farmakokinetiky není u pacientů s lehkou poruchou funkce jater
(celkový bilir...