Ekologické výrobky České rafinérské

502/MO
Ekologické výrobky České rafinérské
Mohou být pohonné hmoty ekologické?
různých agregátů (mohou vyrábět i elektrickou energii) jsou dalším konzumentem tohoto paliva, jehož obliba neustále
stoupá.
I když může znít otázka v podtitulku jako protimluv, skutečnost vlivu
současných pohonných hmot na životní prostředí dokazuje, že moderní
hmoty jsou ekologičtější než paliva,
která jsme používali pro pohon svých
miláčků ještě před několika lety, nemluvě už před několika desetiletími.
Na základě čeho můžeme tedy tvrdit,
že současné pohonné hmoty jsou
ekologičtější než jejich předchůdci
v oblasti automobilových benzínů
a motorových naft či topných olejů?
K podpoře používání motorové nafty
jako motorového paliva přispěly i změny
v jeho složení, které provedl rafinérský průmysl v zájmu zlepšení užitných vlastností
jako je snížení bodu tuhnutí a krystalizace,
snížení vzniku pevných části (kouřivost),
zlepšení cetanového čísla, snížení obsahu
síry a aromátů apod. U motorové nafty
se v posledním desetiletí významně snižoval obsah sirných látek a aromatických
sloučenin. Současné palivo pro dieselové
motory je téměř bezsirné (obsah síry je
do 50 mg/kg, od roku 2009 pak bude jen
10 mg/kg) a obsah aromatických sloučenin
je normován.
Modernizované výrobní zařízení pro výrobu nízkosirných středních destilátů.
Foto: Miloš Žihla
Spotřeba benzínů stoupá, hodně se
jezdí, ale energetické snížení obsahu některých skupin látek však přispělo k tomu, že
nedošlo k takovému ovlivnění ovzduší, jak
by dříve takovému zvýšení spotřeby odpovídalo. Nejen čísla, ale i pocity obyvatel to
dosvědčují.
Motorové nafty
K 10. výročí založení České rafinérské
a zároveň ke 25. výročí zahájení najíždění
kompaktního bloku NRL byl realizován
nový prvek v okolí administrativní budovy
společnosti v Litvínově.
Foto: Miloš Žihla
Automobilové benzíny
V chemickém složení automobilových
benzínů, které používají zážehové motory
zejména osobních automobilů a motocyklů, došlo v posledních desetiletích k výraznému posunu a to v několika etapách.
Zatímco v druhé polovině 20. století dominoval požadavek zvyšování oktanového čísla, přelom století byl konečnou pro
používání přísad obsahujících organické
sloučeniny s obsahem olova, jejichž hlavní
funkcí bylo zvyšování oktanového čísla, ale
zároveň v motoru plnily funkci mazivostní
a protikorozní. Olovnaté přísady byly nahrazeny jinými přísadami na bázi draselných
solí, jejichž vliv je vůči životnímu prostředí
neutrální. Ostatně moderní motory s tvrzenými sedly (u nás již od novějších modelů
Škoda Favorit ) tyto přísady nevyžadují.
Výzkumné práce prokázaly, že právě
sirné a aromatické látky zatěžovaly ovzduší
ve městech a v místech s vysokou motorizací (jejich spalováním vzniká oxid siřičitý
a polycyklické aromatické látky). Investicemi do rafinérských technologií bylo
docíleno toho, že současné automobilové
benzíny jsou téměř bezsirné (obsah síry je
do 50 mg/kg, od roku 2009 pak bude jen
10 mg/kg) a obsah aromatických sloučenin
je podle normy do 35 %.
Široce využívaným palivem jsou motorové nafty a to jako palivo vznětových
motorů. Se jménem konstruktéra prvních
vznětových motorů Rudolfa Diesela je
odvozeno také alternativní pojmenování
tohoto paliva – diesel. Dnes jsou dieselové
motory pohonnou jednotkou nejen mnoha
osobních a užitkových automobilů, ale pohánějí téměř všechny nákladní automobily,
autobusy, traktory a další zemědělská vozidla a stroje. Lodě a stacionární motory
Vedle opatření při výrobě pohonné látky
bylo uvedených zlepšení dosaženo aplikací
moderních komplexních přísad. Pro minimalizaci zátěže životního prostředí z provozu dieslových motorů je samozřejmě nutná
i součinnost s výrobci motorů. I zde bylo
dosaženo velkého pokroku: konstruktéři
moderních vznětových motorů minimalizovali konstrukčními řešeními vznik pevných
částic, které dříve způsobovaly známé dýmové oblaky, zdokonalili proces hoření
paliva apod.
Při vysoké „dieselizaci“ naší dopravy
přispívají moderní řešení rafinérií a konstruktérů motorů k omezování negativních
vlivů, které motorizace zejména v oblasti
přepravy nákladu způsobuje.
Česká rafinérská pro dosažení nízkého
obsahu siry a splnění legislativních požadavků jak v automobilových benzínech tak
v motorových naftách realizovala program
„Čistá paliva“, který se skládá z několika
investičních akcí v obou rafinériích. Celková hodnota bude činit více než miliardu Kč.
Již dnes jsme schopni vyrábět bezsirné (
do 10 mg/kg síry ) pohonné hmoty.
Topné oleje
Velkou skupinou rafinérských produktů
jsou topné oleje. Zde se jedná o takové
využití ropného produktu, které neslouží
k pohonu automobilu nebo nějakého jiného
stroje, ale je teplonosným mediem, které
sdílí teplo při svém spalování.
Reaktor pro hluboké katalytické odsíření
motorové nafty.
Foto: Miloš Žihla
Po obrovském rozmachu používání topných olejů ropného původu se od jeho
používání v řadě oblastí upustilo a bylo
nahrazeno jinými energetickými nosiči, zejména zemním plynem. Důvody byly dva:
ekonomický a ekologický. Ekonomický
důvod spočíval ve stoupající ceně vstupní
suroviny a s tím související růst ceny výrobku, kdy jeho používání se vyplatilo jen
tam, kde bylo obtížné používat jiné látky
z důvodu obtížné dostupnosti nebo konstrukční omezení kotelny. Dřívějším ekologickým limitem byl obsah síry v topném
oleji stanoven normou do 3 %. Ale v 90.
letech došlo k omezení používání tohoto
vysokosirného kapalného topného média
(dříve známého pod názvem mazut) a to
jen na případy, kdy je spotřebitel vybaven
zařízením na odsiřování spalin. Alternativou
je topný olej s 1 % obsahu síry, případně,
když to legislativa vyžadovala, topný olej do
0,02 % síry. Výrobci reagovali v souladu
s legislativou a v nabídce klientům se od
roku 1998 objevují zejména nízkosirné,
resp. extra nízkosirné topné oleje.
LPG
Zkapalněné ropné plyny, známé pod
zkratkou LPG, jsou směsí propanu a butanů
a jsou vůbec nejčistším palivem vyráběným
z ropy. Jejich dostupnost je však omezena
nabídkou zpracovatelů ropy a podílem, kterým jsou tyto látky v ropě přítomny anebo
vznikají při jejím sekundárním zpracování.
Jeho využití spočívá jako energetický zdroj pro domácnosti i podnikatelské
provozovny a je doplňováno použitím pro
pohon automobilů, které jsou k jeho používání speciálně upraveny.
Omezením je i počet automobilů schopných provozu na toto palivo, malá nabídka
aut konstruovaných pro toto palivo a relativně drahá přestavba z klasického paliva
(vhodné hlavně pro podnikatele, nádrže
zabírají zavazadlový prostor).
Dočkáme se biopaliv?
Jako členský stát Evropské unie má
Česká republika povinnost na svém trhu
motorových paliv dosáhnout 2% biokomponent počínaje rokem 2007 a 5,7% od
roku 2010. Z teoretické škály možností,
jak tento legislativní požadavek naplnit,
je vzhledem ke klimatickým podmínkám
a možnostem našeho zemědělství řešením
bio-etanolu (kvasného lihu v potřebné kvalitě) pro přímé přimíchávání do automobilových benzínů nebo jeho využití pro výrobu
vysokooktanové komponenty na bázi ETBE
(ethyl-terc-butyl-ether). Druhou použitelnou a nepochybně v našich podmínkách
přirozenější surovinou je tzv. MEŘO, který
se vyrábí esterifikací řepkového oleje metanolem na methyl-ester řepkového oleje.
Podle dnes platných norem je možno bio-
-etanol přímo přidávat max. do 5 % obj.
nebo jako složka ETBE max. 15 % obj.
do automobilových benzínů. Methylestery mastných kyselin je povoleno přidávat
max. do 5 % obj. do motorové nafty nebo
jsou složkou při výrobě směsné motorové
nafty s obsahem min. 31% hm. MEŘO je
však možné používat 100% jako palivo
do vznětových motorů, avšak se souhlasem výrobců automobilů, obdobně jako
u směsné nafty.
Nicméně platí, že biokomponenty budou
pouze doplňkovým palivem a vyšší podíl
než 20% nelze z dnešního pohledu očekávat. Jejich pozitivem je zlepšení bilance CO2
při spalování a podpora rozvoje venkova
zvětšením osevných ploch.
V listopadu roku 2006 dokončí Česká
rafinérská 4 investiční projekty, které pokrývají nezbytné úpravy stávajících zařízení v rafinériích v Kralupech nad Vltavou
a Litvínově pro přimíchávání bio-etanolu
do automobilových benzínů a MEŘO do
motorové nafty. Celková hodnota všech 4
projektů je větší než 250 milionů Kč. Projekty zajistí potřeby přípravy biopaliv podle
požadavků, které společnost obdrží.
Další vývoj
Rozvoj motorizace si bude vyžadovat dostupná paliva, bude se vycházet
z technických možností výrobců i vědecko-výzkumných poznatků. Vedle využívání
komponent z obnovitelných zdrojů, tedy
z produkce zemědělského sektoru, které
jsou podmíněny regionálně, je budoucnost
spatřována v syntetických palivech a zemním plynu dokud lidstvo nenalezne levný
a malý zdroj elektrické energie.
Česká rafinérská jde se světovým trendem výroby ekologičtějších paliv a investicemi v litvínovské rafinérii je připravena na
vývoj v nejbližší budoucnosti.
Aleš Soukup
Česká rafinérská
www.ceskarafinerska.cz