ke stazeni: Orl-2015-8
Transkript
2015-8 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor hypotékového novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové dráždidlo, argenteum oppositus coffeteria pragensis, kanonizátor síťové pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci holé skutečnosti, homeopaticko psychedelický 1 Motto: "Jestli západní kulturní tradici zbývá poslední záloha, je jí už jen Latinská Amerika'' E. Bondy Požáry Ze čtyř stran hoří léto Omamně kvetou akátové háje zelená duše vína doutná na vinicích krvácí vlčí máky v obilí Přichází tma a po stříbrném mostě kráčí luna Svět je jak chleba vytažený z pece a noc ujídá Jan Skácel 2 OBSAH OBSAH Obsah Utečenci mají puzení dobyvatelů, znají radost z násilí. My si dobře pamatujeme, jak nás islám chtěl dobýt. 5 Osudová arogance Nového ateismu: do očí bijící intelektuální lenost Billa Mahera a Richarda Dawkinse 8 Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde jsou čísla. Ukázka z nové knihy Ilony Švihlíkové 10 Tajemná třetí část předpovědi: Proroctví z Fatimy se postupně naplňuje. Veliké světlo za noci. Jak vypadají duše v pekle? 12 Nebuďte otrávení. Směřujeme z jednoho světa do světa dalšího 15 The Alchemy of Time: Understanding the Great Year & the Cycles of Existence 16 Imperial End Times, Progress & the Water Dragon 23 Pope Francis & the Prophecies of St Malachy 29 V USA jsme ze Zemana zklamáni. Ještě že je tady Schwarzenberg 33 Tři principy, pro které jsou Češi stále husity 37 Perzekuce křesťanů v islámských zemích aneb „Těšte se na opravdový holokaust!“ 40 Existuje noční můra světových finančních podvodníků. Řecké neštěstí nebyla náhoda, je zde role USA. Ukrajina jako nebezpečná popelnice? 43 Fakt jsme tak hloupí? Trochu jiná fakta o Islámském státu, Ukrajině a Evropě roztřesené z Řecka 50 Co Varoufakis svému lidu neřekl 55 Assange: Google chce ovlivnit americké volby. Bude to jeho smrt! 57 3 OBSAH OBSAH Řecko může opět zachránit Západ 58 Jak civilizace umírají 60 Konflikt vědy a náboženství svědčí o velké společenské krizi 62 O kontaktérech a chanellistech 65 Oddělení vnímání souvislosti práce a peněz je příčinou současné krize 67 Bismarck si na onom světě kvůli Merkelové rve vlasy 72 Tahle země není pro muslimy 74 Třetí tajemství z Fatimy konečně zveřejněno: Opravdu? Vylité oceány a padající oheň. Japonská stopa. 76 Jan Keller: Pokud se Evropa nevymaní z područí korporací, nepřežije krizi 79 Papež ostře promluvil proti globálnímu kapitalismu. Je prý nejvyšší čas na změnu 81 Kapitál bez Marxe 81 Osobní náboženství 84 Řecko ke koupi. Značka: Výhodně 84 Saturn & the Moon 87 Stanley Kubrick and The Saturn Death Cult 90 Američané ještě dnes podporují vrahouny z Islámského státu 95 Neonacistické gardy financované Američany už neposlouchají ani své vůdce, řádná armáda vypadá asi jako Wehrmacht před Berlínem 96 10 poznámek k Islámskému státu 99 4 UTEČENCI MAJÍ PUZENÍ DOBYVATELŮ, ZNAJÍ RADOST Z NÁSILÍ. MY SI DOBŘE PAMATUJEME, JAK NÁS ISLÁM CHTĚL DOBÝT. Utečenci mají puzení dobyvatelů, znají radost z násilí. My si dobře pamatujeme, jak nás islám chtěl dobýt. se aktivuje nějaká velmi hluboká historická masa, která je hodně znepokojivá. A je tak znepokojivá, že mnoho lidí se to snaží ze své mysli vytěsnit. Maďarsko se chystá stavět plot na hranici se Srbskem. Vrací se tím Evropa do období ostře střežených hranic a ostnatých drátů a jaké jste na to v Maďarsku zaznamenal reakce? Na touze uprchlíků z různých končin světa dostat se do Evropy vydělává nejen kriminálně politické společenství lidí, ale podle filozofa a klimatologa Václava Cílka i distribuční mafie, která je maskována hesly o demokracii a otevřené společnosti. Obává se toho, že sem přicházejí lidé ze společností, kde existuje radost z násilí a zločin proti jinému plemeni je glorifikovaný. Navíc když přijmeme lidi bez vzdělání a bez ochoty naučit se jazyk, přijímáme někoho, kdo bude pravděpodobně zdrojem problémů. V každém případě má tato stavba plotu velký symbolický význam. To je doopravdy začátek nějakého nového procesu. Až se jednou budou psát dějiny emigrace, tohle bude jedno z těch dat, které bude určovat to, co se v naší době dělo. Nikoho to však netěší. Lidé se bojí a reakce, s níž se setkáváte, je reakce strachu. Na jednu stranu je to zaslepené a na druhou stranu to vyrůstá z poměrně dlouhodobých historických zkušeností. Navíc to je aktivované těmi současnými případy, najíždění autem do davu lidí a podobně, to je tedy velká síla. Když jsme se před týdnem domlouvali na rozhovoru, říkal jste, že v nejbližších dnech se z Moravy vydáte do Budapešti a pak do Vídně. Právě Maďarsko a Rakousko rázně bouchly do stolu v otázce uprchlictví. Rakousko přestalo vyřizovat žádosti o azyl, Maďarsko zahrozilo, že přestane přijímat vracené uprchlíky. Je v těchto dvou zemích znát nějaké napětí v souvislosti s migrační vlnou, nebo se to zveličuje? Je hrozně těžké najít rozumnou mez. Většina lidí se snaží na to nemyslet, protože Rakušáci jsou mistry v nemyšlení nad problémy, i když Češi možná taky. Když však s nimi potom mluvíte, tak najednou zjistíte hluboký zájem, ale i velké znepokojení. Dá se to promítnout i v rámci historie střední Evropy. Budapešť byla skoro sto padesát let vlastně v područí islámu. My říkáme Osmani, Turci, Osmanská říše, ale de facto jde o područí islámu v letech 1541 až 1686. A obležení Vídně z roku 1683 je doopravdy někdy popisováno jako bitva u Stalingradu, což znamená boj o každý metr prostoru. Tak si člověk najednou uvědomí, že součástí evropské civilizace možná od Tatarů, ale určitě od 16. století je také pokus o zabránění expanze islámu a že tohle máme v sobě. A že máme určitou historickou zkušenost, na kterou jsme rádi zapomněli, protože jsme si vybájili takový ten dobrý multikulturalismus. Ale veškerou komunikací a činy Jsme podle vás svědky nejhorší uprchlické krize naší epochy, jak to nazval šéf Amnesty International Salil Shetty? Záleží na tom, jak budeme definovat naši epochu, nejspíš někdy od období po Velké francouzské revoluci. Myslím, že to ještě není krize toho rozměru, ale že se to v ní snadno může vyvinout. Dá se očekávat, že přijde suchý rok nebo dva, dojde ke zdražení cen potravin a uprchlíků pak bude třeba desetinásobek oproti dnešku, a ta vlna bude ještě mnohem mohutnější. Můžu říci, že i hodně kriticky uvažující lidi, jako jsem já, zaskočila rychlost změny, ke které dochází, ta změna k horšímu. Tento proces je rychlejší a intenzivnější, než jsem si třeba ještě před dvěma měsíci myslel. Veřejná debata a zpravodajství o vlně migrantů do Evropy se začínají podobat ideologické válce mezi Západem a Ruskem. 5 UTEČENCI MAJÍ PUZENÍ DOBYVATELŮ, ZNAJÍ RADOST Z NÁSILÍ. MY SI DOBŘE PAMATUJEME, JAK NÁS ISLÁM CHTĚL DOBÝT. Strana zastánců přijímání uprchlíků tvrdí, že většinou to jsou rodiny s dětmi a utíkají z obav o své životy, zatímco ti druzí nás přesvědčují, že jde především o mladé muže představující hrozbu pro Evropu. Které z nich věříte víc a proč? jako političtí uprchlíci a třetí vlna už se týká oblastí zasažených konflikty. Ale pořád to je jeden proces. To je hlavní linie. Nejenom podle mě se situace na Blízkém východě spíš zhoršuje, než zlepšuje. Mockrát už bylo napsáno, že charakteristickým znakem této doby je to, že staré konflikty se neřeší, třeba Somálsko je tady pořád. Takže spíš se dá očekávat problém tohoto typu. Teď se objevují další a další studie o ohroženosti podzemních vod, tedy o limitu, který omezuje zemědělství, ale také průmyslovou výrobu, to je též dost podstatná věc. Podle mého názoru se ta situace bude dál zhoršovat. Tady nejde o to, čemu více věříte, ale důležité je to, že ti migranti nesestávají z nějaké homogenní skupiny lidí, ale že jsou to migranti více původů. Základní mechanismus je takový, že je málo vody, lidé se bojí o potraviny, zároveň je lidí hodně, a v tom okamžiku vzniká pocit, že musíte odejít někam, kde ještě ty zdroje existují. Jako zdroje byly tradičně vnímány voda, pastviny a dejme tomu zemědělská půda. Ale se vznikem moderní společnosti a Evropské unie se zdrojem stávají i sociální dávky nebo dávky pro migranty. To znamená, že ti lidé z části Afriky dělají to, co dělali vždy, jdou na nové pastviny. Ale mezitím se změnila definice zdojů, tak jdou vlastně tam, kde je můžou čerpat. Čím se to další zhoršování může ještě projevovat? Budeme svědky útěku rodin, které už nebudou vědět, co a jak dál. A co se týče těch mladých mužů, Římané měli termín, říkali tomu „svaté jaro“. Je to o tom, že v zimě ti mládenci seděli doma, protože se nic nepěstuje, bavili se, popíjeli a na jaře je pak chytlo něco jako poloviční šílenství nebo nadšení. Vytvořili skupinu a šli dobývat jiné země, šli si najít nějakou novou perspektivu. V římské mentalitě, byť jsme od toho hodně daleko, to máme dobře popsané, bylo celkem jedno, jestli zahynou nebo ne. Tak úplně jedno ne, ale šli do konfliktu, šli do obsazování nějaké cizí země, cizího ostrova s velkým nadšením. A takové malé „svaté jaro“ se podle mě týká těch utečenců, mužů, kteří jdou ze zemí s touto tradicí, že je doma nečeká nic dobrého, a tak je zapotřebí jít jinam. To je skoro jako biologická síla, to nemá nic moc společného s běžnou politikou, to je doopravdy jako puzení dobyvatelů. Něco, co Evropa ještě znala ve středověku nebo možná i v 16. století, ale posléze to už ztrácela a dnes jsme od toho daleko. Takže není to otázka, jestli věřím jedné nebo druhé verzi, jak jste se před chvílí ptal, ale obě verze jsou pravdivé. A je to jen otázka množství lidí, otázka těch pramínků, odkud ti lidé jdou. Přesunout se z jedné pastviny na druhou je trochu něco jiného, než se vydat tisíce kilometrů do neznáma. Přispívá k jejich riskantnímu rozhodnutí i to, že jsou jejich pokusy dostat se do zaslíbené země součástí skoro dokonalé organizace? V okamžiku, kdy je něčeho nedostatek nebo hodně lidí chce někam odejít a málo jich má šanci se tam dostat, vždy vzniká – říká se tomu – distribuční mafie. Vznikne polokriminální nebo kriminálně politické společenství lidí, kteří vydělávají na nouzi, na chudobě. A když se na něčem dá hodně vydělat, tak se této příležitosti snaží chopit, vzít ji za svou jiná distribuční mafie, která je maskována hesly o demokracii, o otevřené společnosti nebo o čemkoli. De facto tak dojde k souboji dvou distribučních mafií. A ten souboj se odehrává jak politickými prostředky, tak často s využitím všelijakých milicí včetně ozbrojené síly. To, co původně začalo jako krize zdroje, začíná mít postupně politický náboj a poté násilný. Ti, kteří ze země odcházejí jako první, ještě odcházejí jako environmentální uprchlíci. Ti druzí už odcházejí V uprchlických táborech v Řecku už došlo k demonstracím stovek migrantů za lepší životní podmínky, zrychlené vyřízení azylu a zajištění osobní bezpečnosti. V Itálii zase 6 UTEČENCI MAJÍ PUZENÍ DOBYVATELŮ, ZNAJÍ RADOST Z NÁSILÍ. MY SI DOBŘE PAMATUJEME, JAK NÁS ISLÁM CHTĚL DOBÝT. jiní uprchlíci demonstrovali, protože jim Francie neumožnila vstup do své země. Existuje nebo mělo by existovat něco jako morální povinnost bohaté Evropy postarat se o lidi z chudších regionů? Když se podíváte na dlouhodobý vývoj nezaměstnanosti pro západní civilizaci, největší nezaměstnanost je právě u lidí s nejmenším vzděláním. Je tak pravděpodobné, že když sem tyto lidi přijmeme, přijímáme budoucí nezaměstnané. I když někteří imigranti jsou pro ekonomiku důležití. Existují statistiky z Kalifornie, že polovina malých firem jsou tam tvořeny imigranty. Jsou to často Indové, jsou to specialisté, jsou to chytří lidé, kteří hledají lepší uplatnění a společnosti něco přinášejí. Ale tady to vypadá tak – a tento trend už je zhruba desetiletý, to není nic nového – že se směřuje k nižším platům v nejnižších příjmových skupinách i k vyšší nezaměstnanosti. Když přijmeme lidi bez vzdělání, bez ochoty naučit se jazyk, přijímáme někoho, kdo bude pravděpodobně zdrojem problémů. Myslím, že míra zodpovědnosti má být největší vůči sobě nebo vlastní rodině. Evropa, má-li morální zodpovědnost, má morální zodpovědnost za Evropu. Nejen za dobrý život, nejen za peníze, za výhody, ale také za starost o kulturu, za péči o rozvoj. K demonstracím ale bude docházet, protože ti lidé mají jinou představu o světě, kam jdou. Najednou zjišťují, že ta představa je chybná, a snaží se ji nějakým způsobem prosadit. To je právě jeden z důvodů, proč já se těch uprchlíků poměrně obávám, že to je riziková skupina. V Eritreji je poměr křesťanů a muslimů přibližně jedna ku jedné, v Sýrii je křesťanů deset procent. Mělo by Česko brát jako jedno z kritérií přijímání uprchlíků náboženství, a pokud ano, mělo by dávat přednost křesťanům? V čem to nebezpečí z jejich strany především vnímáte? Možná bych to řekl slovy svatého Augustina, jenž napsal slavný spis Vyznání. Je to taková duchovní autobiografie a v ní mimo jiné líčí, jak se svými vrstevníky, tehdy byl tak šestnáctiletý, šli krást hrušky. A pak když ty hrušky stejně nebyly moc k jídlu, tak je raději vyhodili prasatům, protože stejně za moc nestály. Ale že bylo docela důležité, že v té společnosti to bylo bráno jako hrdinský čin. Píše to velmi kriticky vůči sobě, že hřešili, ale z radosti, že můžou hřešit společně, že můžou něco špatného udělat společně. A já se čím dál víc obávám toho, že sem přicházejí lidé ze společností, kde právě existuje radost z násilí, radost z toho, že něco obsadíte, že sem přijdou lidé, už je to často znát na lidech ze zemí bývalé Jugoslávie, a když se jde dál do Afriky, tak touha po obsazení nebo touha být silnější je doopravdy hodně mocná. Bojím se společností, kde něco jako zločin a síla nebo také čin proti jinému plemeni jsou glorifikovány. Určitě. Je to myšlenka, o které jsem mluvil možná už před dvěma roky. Zaprvé proto, že křesťané jsou ohroženi panujícími poměry. A zadruhé okolními muslimy. To množství úmrtí křesťanů na Blízkém východě v důsledku sektářského násilí, mluví se o tisících až desetitisících lidech, je doopravdy hrůzná záležitost. A ještě je tu kulturní pohled. Když přijdete do muslimské vesnice v Sýrii, nebo naopak do křesťanské, ty vesnice vypadají jinak. Jsou to stejní lidé, se stejným DNA, s podobným vzděláním, ale křesťanská komunita je nám doopravdy bližší. V úterý přinesl do sněmovny na jednání petičního výboru Martin Konvička zastupující Blok proti islámu téměř 150 tisíc podpisů pod petici proti povinným kvótám na uprchlíky, z toho 100 tisíc se jich podařilo sehnat za poslední dva týdny. Co si o podobných aktivitách myslíte? Největšími skupinami uprchlíků do Evropy jsou Syřané a Eritrejci. Podle prezidenta Miloše Zemana bychom neměli přijímat uprchlíky ze zemí nám kulturně velice vzdálených. Jaké šance mají lidé právě z těchto dvou zemí na zvládnutí přechodu do úplně odlišného prostředí? Podobná hnutí jsou vždy něčím, co může přinést hodně dobrého nebo ledacos špatného podle toho, jakým způsobem se zvrtnou. Ale v tomhle případě si myslím, že zatím nic špatného neukázali, 7 OSUDOVÁ AROGANCE NOVÉHO ATEISMU: DO OČÍ BIJÍCÍ INTELEKTUÁLNÍ LENOST BILLA MAHERA A RICHARDA DAWKINSE tak bych se jich spíš zastal. Vnímám to spíš jako reakci na jazyk politické korektnosti. Kdyby Evropa nazývala věci správnějšími jmény a nemaskovala je nebo neuhlazovala, i reakce těchto lidí by byla mnohem slabší. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/FilozofCilek-Utecenci-maji-puzeni-dobyvatelu-znaji-radost-z-nasili-Mysi-dobre-pamatujeme-jak-nas-islam-chtel-dobyt-Konvicky-sespise-zastavam-381308 Osudová arogance Nového ateismu: do očí bijící intelektuální lenost Billa Mahera a Richarda Dawkinse Nový ateismus se objevil v roce 2004 jako druh literárního a společenského hnutí. Pod vedením takových osobností jako Richard Dawkins, Sam Harris a Christopher Hitchens, se Nový ateismus stal součástí ducha doby, dobře načasovanou reakcí na náboženský fundamentalismus. Noví ateisté jsou pověstní svou bojovností. V tisku ani na pódiu nikdy neutíkají z boje. Ať si o jejich taktice myslíte cokoliv, podařilo se jim díky ní zahnat fanatiky a moralisty do defenzivy – což je dobře. Nový ateismus se objevil v roce 2004. Pod vedením takových osobností jako Richard Dawkins, Sam Harris a Christopher Hitchens, se Nový ateismus stal součástí ducha doby, dobře načasovanou reakcí na náboženský fundamentalismus. Navzdory své výmluvnosti však argumentuje často banálně. Bohužel projevuje malý zájem o pochopení pohnutek věřících. Ale jejich kritika cosi postrádá, cosi zásadního. Navzdory své výmluvnosti argumentují často banálně. Bohužel projevují malý zájem o pochopení pohnutek věřících. Bez přestání hovoří o nepravdě víry, protože se domnívají, že na pravdě věřícím lidem záleží především. A možná řadě z nich ano, ale jistě ne všem – přinejmenším ne v tradičním smyslu toho slova. U mnoha lidí nevychází náboženské přesvědčení z faktu, že jde o pravdu, ale že jde o něco smysluplného, něco osobně proměňujícího. Noví ateisté jsou k takovému druhu víry slepí. K fenoménu Nového ateismu přinášíme překlad článku Seana D. Illinga s názvem: Osudová arogance Nového ateismu,do očí bijící intelektuální lenost Billa Mahera a Richarda Dawkinse. Zejména druhý jmenovaný je znám i v Česku. V dubnu tohoto roku navštívil Olomouc. Pro všechnu svou výmluvnost projevují Noví ateisté malý zájem o pochopení toho, jak věřící opravdu myslí a cítí. Ateismus má na Západě bohatou historii. Od neuctivého Voltaira po obrazoborce Nietzscheho byli bezbožní vždy slyšet. Noví ateisté jsou ale jiní. Namítají, že víra není jen nesprávná; je jasně rozkladná. Pokud jste v posledních letech slyšeli hovořit osoby jako je Bill Maher nebo Lawrence Krauss, pak vám tento přístup není cizí. Je zcela racionální odmítat víru jako zásadu. Hodně lidí (včetně mě) nevidí praktickou výhodu v tom, že věří něčemu bez důkazu. Ale co ti, kteří v tom výhodu vidí? Pokud se takového přesvědčení držíme kvůli efektu, nikoliv kvůli jeho pravdivosti, proč by pro věřícího měla mít nesprávnost takové víry nějaký 8 OSUDOVÁ AROGANCE NOVÉHO ATEISMU: DO OČÍ BIJÍCÍ INTELEKTUÁLNÍ LENOST BILLA MAHERA A RICHARDA DAWKINSE význam? Většina věřících samozřejmě považuje to, čemu věří, za pravdu v určitém smyslu, ale to lze očekávat: útěcha odvozená z víry je větší, pokud se její iluzorní původ zakrývá. Jde o to, že takového přesvědčení se držíme proto, že je pravdivé jako takové; víra je přebírá, protože je smysluplné. mus byl ateista, ale chápal instinkt transcendence. A věděl, že Bůh je řešením problému nesmyslnosti (i když falešným). A co je na pozadí vidiny smrti důležitější: pravda, nebo důvod k žití? „Nikdy jsem neviděl nikoho zemřít pro ontologický spor,“ napsal Camus, ale „vidím mnoho lidí umírat proto, že pro ně život nestojí za to, aby ho žili.“ Dnes to není jiné; lidé se dál zabíjejí a umírají pro přesvědčení, které dává jejich životu smysl a tvar. Problémem je, že Noví ateisté uvažují o Bohu pouze v rovině gnoseologické. Následkem toho nemohou oslovit ty, kteří věří v Boha z existenciálních důvodů. Spisovatelé z řad Nových ateistů mají tendenci přistupovat k víře z vědecké pozice: namítají, že konkrétní víra není pravdivá nebo že empirická tvrzení věroučných textů jsou nesprávná. To je snadné. Zajímavější je otázka, proč náboženství existují dál navzdory tomu, že jsou z empirického hlediska nepravdivá. Existují samozřejmě miliony fundamentalistů, pro které je Bůh prostá teze. Jejich tvrzení týkající se Boha jsou empirická a mělo by se s nimi tak zacházet. Pro mnoho lidí je však Bůh existenciální podnět, transcendentní idea, která nemá žádný protějšek v realitě. Toto pojetí Boha je nedotčené – a nedotknutelné – pozitivistickou vědou; ptát se, zda Bůh je v tomto smyslu pravdivý, je stejné, jako se ptát, kolik váží číslo 12 – je to nesmyslné. Noví ateisté nemají pro tyto lidi uspokojivou alternativu. Namítají, že náboženství je falešné; že rozděluje; že je neetické; že ze sebeklamu dělá ctnost; že více škodí, než prospívá – a možná, že mají pravdu, ale pokud nechápou, že pro mnoho lidí je význam důležitější, než pravda, nikdy nepochopí životaschopnost náboženství. Samu Harrisovi je třeba přičíst k dobru, že jeho poslední kniha „Waking Up“ (Probuzení – pozn. překl.) se s těmito tématy potýká opravdu obdivuhodným způsobem. S hlubokým vhledem do problematiky píše o nutnosti lásky, významu a vlastní transcendence. Ale mezi Novými ateisty je osamělým hlasem. Většina z nich má spoustu práce s dokazováním nesprávnosti náboženství a nemá čas zamyslet se nad tím, proč tak dlouho přežívá a proč něco mimo vědu bude muset zaujmout její místo v tomto světě bez Boha. V literatuře a filozofii takový typ otázek převažuje. Existenciální autoři, z nichž většina byli ateisté, brali problém významu a pravdy vážně. Například Dostojevskij, byť křesťan, odmítal bránit křesťanství na základě pozitivismu. Považoval Boha za hybnou sílu, nikoliv za empirické tvrzení o realitě nebo historii. Podle něj je Bůh mostem k vlastní transcendenci, způsob propojení jednotlivce s tradicí a komunitou. Kristova pravda je tedy méně důležitá, než živá víra, kterou umožňuje skutečnost, že Kristu věříme. Noví ateisté hrají důležitou roli. Rozum také potřebuje své zastánce. A náboženství je třeba vzdorovat, protože existují ryze společenská rizika. Člověk může například jasně vymezit hranici mezi náboženským dogmatem a vědeckým tmářstvím nebo morální stagnací. To je skutečný problém. Pokud je ale náboženství nevymýtitelné, musíme najít způsob, jak omezit jeho destruktivní dopad. Satira a kritika jsou nutné, ale nestačí. Lidé jako Harris a zesnulý Christopher Hitchens jsou silným důkazem potřeby humanističtější etiky. Harris s obdivem píše o potřebě více vnímat přítomnost a utrpení lidských bytostí. S tím souhlasím. Pokud ale chceme vést lidi k tomu, aby se starali o správné věci, měli bychom se stejně snažit vést je k tomu, aby Richardu Dawkinsovi se toto rozlišení může zdát triviální, já si to ale nemyslím. Dostojevského obranu představy Boha je třeba brát v úvahu, to platí zejména pro kritiky náboženství. Velký spisovatel a humanista Albert Camus se s Dostojevským po většinu života přel . Ca9 KAPITALISTÉ BOHATNOU, PRACUJÍCÍ NIKOLIV. ZDE JSOU ČÍSLA. UKÁZKA Z NOVÉ KNIHY ILONY ŠVIHLÍKOVÉ se starali o ty správné věci, o které se staráme my, když kritizujeme jejich víru. kazem na Německo. Osloví i její tvrzení, že sociální stát byl pro kapitál jen dočasným, nikoliv trvalým kompromisem. „Konsenzus mezi prací a kapitálem skončil a s ním je drcen i sociální stát, neboť kapitál tento konsenzus nepotřebuje,“ uvádí autorka. Švihlíková také konstatuje, že celosvětově je tomuto tématu věnována velká pozornost, v České republice zůstává ale na okraji zájmu. Už sám název knihy „Přelom: Od velké recese k velké transformaci” naznačuje, že se čtenář může, jak se dá od Švihlíkové očekávat, těšit na fundované, ale také provokativní závěry. Ukázka z knihy Ilony Švihlíkové: Knihu si můžete objednat ZDE. zdroj:http://www.umlaufoviny.com/index.php?a=umlaufoviny/osudova-arogance-noveho-ateismu Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde jsou čísla. Ukázka z nové knihy Ilony Švihlíkové Nad globalizací světové ekonomiky a krizí kapitalismu se opět zamýšlí známá ekonomka, docentka Ilona Švihlíková tentokrát ve zbrusu nové knize „Přelom: Od velké recese k velké transformaci”, jejíž úryvek poskytla exkluzivně ParlamentnímListům.cz. Předestírá pohled na bitvu mezi kapitálem a prací. Jak se u Švihlíkové dá očekávat, kniha nabídne provokativní závěry. Kapitalisté bohatnou, pracující nikoliv. Zde jsou čísla. Exkluzivní ukázka z nové knihy Ilony Švihlíkové Foto: Daniela Černá Popisek: Ekonomka Ilona Švihlíková Ve vyspělých zemích od 70. let klesá tzv. wage share neboli poměr mezd na HDP. Právě wage share je oním ukazatelem, který velmi dobře demonstruje bitvu mezi kapitálem a prací – mezi tím, který z těchto dvou faktorů si uzme více přidané hodnoty. Není v kontextu výše uvedeného jistě překvapivé, že právě v 70. letech wage share ve vyspělých zemích vrcholí a dále už jen klesá. Na rozdíl od ČR, kde je toto téma na okraji zájmu a de facto neznámé, se mu celosvětově věnuje velká pozornost. ILO ve Wage Report 2012/2013 uvádí značné množství analýz a studií, které se zabývají vysvětlením klesajícího wage share od 70. let. ILO se zaměřilo na čtyři faktory, jejichž relevanci zkoumalo: technologický pokrok, globalizaci obchodu, rozvoj financializace a pokles síly odborů. Dochází ve svých modelech k závěru, že největším problémem je financializace. Podle modelů ILO je financializace zodpovědná téměř z poloviny za pokles wage share. Pozoruhodná jsou zjištění týkající se technologií. Zatímco ve vyspělých zemích mají vliv na pokles wage share (jsou tedy pracovně úsporné), v zemích rozvíjejících se tomu tak není. Zde technologie působí pozitivně, mají vliv na růst wage share. Jasně se tedy ukazuje, že jsou v jiné fázi cyklu, rozvojové a rozvíjející země jsou opožděny za vyspělými. Řeší tedy jiné problémy, což je limitujícím faktorem u přejímání inspirace z těchto zemí. Poslední studie OECD Employment Outlook 2012 došla k závěru, že hlavním faktorem poklesu wage share ve vyspělých Ekonomka Ilona Švihlíková, známá kritikou nabubřelosti oligarchů, jednání elit i varováním před celkovou krizí společnosti, na kterou nejsme připraveni, teď na svou předchozí tvorbu navazuje knihou, kde předkládá další alarmující argumenty popisující její náhled na, dle jejího názoru, gradující bitvu mezi kapitálem a prací. V úryvku, který mají ParlamentníListy.cz k dispozici, upozorňuje na poměr mezd na HDP, tedy tzv. wage share. „Právě v 70. letech wage share ve vyspělých zemích vrcholí a dále už jen klesá,“ konstatuje také autorka. Vysvětlením situace se zabývala Mezinárodní organizace práce, která se zaměřila na čtyři faktory: technologický pokrok, globalizaci obchodu, rozvoj financializace a pokles síly odborů. Tyto důvody Švihlíková podrobně rozebírá. Autorka zdůrazňuje v ukázce, kterou ParlamentnímListům.cz poskytla, vliv nevyváženosti exportu v intencích eurozóny s od10 KAPITALISTÉ BOHATNOU, PRACUJÍCÍ NIKOLIV. ZDE JSOU ČÍSLA. UKÁZKA Z NOVÉ KNIHY ILONY ŠVIHLÍKOVÉ zemí v období 1990–2007 je technologická změna a kapitálová akumulace. Podle OECD tyto faktory zodpovídají až za 80 % poklesu wage share uvnitř odvětví. neustále sledují (Global Wage Report 2010/2011), potvrzují, že wage share klesá ve většině zemí OECD (tedy vyspělých) od 80. let. Za roky 1990–2009 se wage share snížila z 66,1 % na 61,7 %. Navíc je potřeba vzít v úvahu polarizaci výše uvedeného jednoho procenta nejbohatších. Pokud bychom toto jedno procento z analýzy odstranili, pak bude wage share padat ještě strměji. Vrcholoví manažeři nejvyšších firem se dostávají příjmově na úroveň vlastníků kapitálu. Pokles wage share oslabuje spotřebu domácností a celkovou poptávku, která je v řadě zemí udržována dluhem. Klesající wage share zároveň vede ke značným nerovnováhám, jak uvnitř země, tak v globálním měřítku. Nezapomínejme na to, že význam wage share zdaleka překračuje „jen“ ekonomické implikace. Do značné míry je wage share vnímána i jako ukazatel spravedlnosti. Empirické výzkumy ILO ukazují, že pokles wage share má jednoznačný a nezpochybnitelný dopad na spotřebu domácností, vedl k nárůstu hospodářské politiky „export-led growth“. Dopad klesajícího wage share na investice není zcela jasný. Protože pokles wage share dramaticky souvisí s nárůstem dluhového zatížení domácností, podívejme se na hospodářské strategie podrobněji. Strategii růstu vedeného exportem (export-led growth) ve světovém měřítku nejintenzivněji sleduje Čína a Německo (na obě dvě země se ještě podíváme). ….. Kapitál si bere na úkor práce, konstatuje lapidárně Paul Krugman. Již tento fakt určitého návratu k tématům práce kontra kapitál je nutno ocenit, protože v americkém prostředí se nejedná o zrovna sledovanou problematiku. Krugman se, podobně jako Skidelsky, ke kterému se ještě vrátíme v samém závěru knihy, domnívají, že čelíme problému pracovně úsporných technologií. Krugman uvádí příklad výrob, které se, jak Obama apeloval, vrátily do Spojených států z Číny. Nikoliv ovšem kvůli tomu, že by najednou v USA našly kvalitnější pracovníky, ale prostě kvůli tomu, že výroba motherboard (klíčové složky pro počítač) je tak automatizovaná, že pro ni lidská práce už skoro není třeba. Klesající wage share je jedním z nejdůležitějších indikátorů, který nám o povaze dnešního socioekonomického systému poví víc než mnoho stohů popsaného papíru. Konsenzus mezi prací a kapitálem skončil a s ním je drcen i sociální stát, neboť kapitál tento konsenzus nepotřebuje. Má k dispozici možnost útěku (nadnárodní struktury s povahou politiky závod ke dnu) a hlavně se opírá o výhodu technologickou. Je to práce, která tahá za kratší část provazu. Sociální stát mohl fungovat za dvou podmínek. Jednak tu byly pracovně-tvorné technologie, založené na pásově výrobě s Fordovou „etikou“. Na straně druhé nesmíme zapomínat na strach, že východní model bude úspěšnější, což se minimálně v 50. letech tak mohlo jevit. Proto tedy sociální stát, který byl ovšem pro kapitál jen dočasným, nikoliv trvalým kompromisem. Navíc, v prostředí poválečné obnovy a rostoucí ekonomiky a zisků nebyl takový problém s jeho financov- Zde podotkněme, že čínskou silnou stránkou není jen masa relativně levné a pilné pracovní síly, ale také podhodnocený kurz jüanu. V případě Německa je to nízká inflace a mzdová deflace, v této části rovněž uvedená. Čistý export pro Čínu pak představoval až čtvrtinu přírůstku k růstu HDP, v Německu dokonce mezi třetinou až polovinou HDP. Takovýto typ růstu je snad ospravedlnitelný pro země ve fázi dohánění, nikoliv ovšem u vyspělé země, navíc v rámci hospodářské a měnové unie. Německo touto politikou vytváří závažné nerovnováhy a poruchy v rámci eurozóny. Nadměrný důraz na růst vedený exportem (export-led growth) vyvolává nerovnováhy a může způsobovat i krize, podobně jako dluhově orientovaný růst. Ten je typický pro Spojené státy. Růst založený na bublině nemovitostí (tedy efektu bohatství) a čistém dluhu nemohl samozřejmě fungovat donekonečna, jak Velká recese dobře ukázala. Vraťme se ale k wage share. I poslední zprávy, které toto téma 11 TAJEMNÁ TŘETÍ ČÁST PŘEDPOVĚDI: PROROCTVÍ Z FATIMY SE POSTUPNĚ NAPLŇUJE. VELIKÉ SVĚTLO ZA NOCI. JAK VYPADAJÍ DUŠE V PEKLE? áním. To se ovšem počínaje 70. lety dramaticky mění. Konsenzus pak zcela mizí s pádem Východního bloku. Navazujeme tedy na body zmíněné u nezaměstnanosti, pracující chudoby i nerovnosti, neboť jsou spolu všechny spjaty logikou kapitálu a moderních technologií, které umožňují jiný typ hospodářské politiky a světové dělby práce. Část zisku (spojená s kapitálem) se jednak pokouší obejít klasické zdanění (parazitickou infrastrukturu jsme již zmínili a ještě si ji dále probereme důkladněji), jednak usiluje o to, vytvořit si pro sebe samu lukrativní podmínky dalšího zhodnocování (financializace, dobývání renty). existenci dozvěděl na popud papeže Pia XII. teprve v roce 1942, když v srpnu roku předchozího o nich sestra Lucie žijící v klášteře napsala ve svých Pamětech: „Tajemství spočívá ve třech odlišných věcech, dvě z nich chci nyní odhalit. První bylo vidění pekla. Madona nám ukázala velké moře ohně, které bylo jakoby pod zemí. Do tohoto ohně byli ponořeni démoni a duše jako průhledné černé nebo bronzové řeřavé uhlíky s lidským tvarem, které se míhaly v požáru a byly nesené plameny, které z nich vycházely spolu s mraky kouře a padaly na všechny strany tak, jako padají jiskry při velkých požárech, bez tíže, či rovnováhy, uprostřed bolestných výkřiků a vzdechů plných zoufalství, které vyvolávaly děs a naháněly strach. Démony bylo možné rozpoznat podle hrozných a odporných zvířecích tvarů – úděsných a neznámých, ale průhledných a černých. Toto vidění trvalo chvilku. Děkujeme naší dobré nebeské Matce, která nám na začátku (v prvním zjevení) slíbila, že nás přivede do nebe; myslím, že jinak bychom byli zemřeli děsem a hrůzou. Pak jsme pozvedli oči k Madoně, která nám dobrotivě a smutně řekla: – Viděli jste peklo, kam padají duše ubohých hříšníků. Aby byly zachráněny, chce Bůh zavést ve světě úctu k mému Neposkvrněnému Srdci. Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj. Válka se schyluje ke konci; nepřestanou-li však urážet Boha, začne během pontifikátu Pia XI. jiná, ještě horší. Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení, které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hlad a pronásledování církve i Svatého otce. Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné Přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/ekonomika/Kapitaliste-bohatnou-pracujicinikoliv-Zde-jsou-cisla-Exkluzivni-ukazka-z-nove-knihy-IlonySvihlikove-350556 Tajemná třetí část předpovědi: Proroctví z Fatimy se postupně naplňuje. Veliké světlo za noci. Jak vypadají duše v pekle? Michal Semín se vrací k úvahám o fatimském poselství statí o tajemství, jež obsahuje i posledními papeži odmítané proroctví o naší současnosti Je asi pochopitelné, že to, co širší veřejnost – a nejen tu katolickou – na fatimském poselství nejvíce zajímá, je s ním spojované tajemství. Ne vše z ”Fatimy” totiž smělo spatřit světlo světa. Proč? První dvě části tajemství nesdělují vše Připomeňme: Jedná se o výroky Panny Marie, svěřené Lucii, Františkovi a Hyacintě v průběhu zjevení z 13. července 1917, obsahující rozličné rady, proroctví a varování. Svět se o jejich 12 TAJEMNÁ TŘETÍ ČÁST PŘEDPOVĚDI: PROROCTVÍ Z FATIMY SE POSTUPNĚ NAPLŇUJE. VELIKÉ SVĚTLO ZA NOCI. JAK VYPADAJÍ DUŠE V PEKLE? požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučeni, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny. Nakonec mé Neposkvrněné Srdce zvítězí. Svatý otec mi zasvětí Rusko, které se obrátí, a světu bude dopřáno údobí míru… obsahem seznámil, přechovával u sebe po několik následujících let. Proč rok 1960? Sestra Lucie uvedla dva důvody: 1) rozhodnutí Panny Marie a 2) „tou dobou to všem bude srozumitelné“. P. Schweigl: Třetí tajemství má dvě části V září 1952 navštívil sestru Lucii rakouský jezuita Joseph Schweigl, pověřený papežem Piem XII. zkoumat okolnosti „třetího tajemství“. Později se jednomu ze svých kolegů svěřil: „Nemohu odhalit nic z toho, co jsem se dověděl ve Fatimě ohledně třetího tajemství, ale mohu říci, že má dvě části: jedna se týká papeže. Druhá, logicky – přestože nesmím nic říci – musí být pokračování věty: V Portugalsku zůstane dogma víry zachováno atd“. Trýznivá muka sestry Lucie 8. prosince 1941 pak do nového vydání Pamětí vepsala před závěrečné věty slova, jež jsou všeobecně považována za pomyslnou vstupní bránu k třetí části tajemství: “V Portugalsku zůstane dogma víry navždy zachováno atd.“. V roce 1943 sestra Lucie vážně onemocněla. Biskup da Silva se obával, že v případě její smrti bude poslední část fatimského tajemství uložena spolu s ní do hrobu. Proto Lucii přikázal, aby ji neprodleně přenesla ze své paměti na papír. Pokoušela se o to po dobu dvou měsíců, ale působilo jí to natolik těžké a neobvyklé stavy, že toho nebyla schopna. Lucie si tehdy zapsala, že příčiny této neschopnosti „jistě nejsou přirozené“. Přichází „dobrý papež“ II. vatikánského koncilu Jan XXIII. 16. dubna 1957 byl text „třetího tajemství“ převezen do Říma, kde byl uložen do sejfu v jednom z papežských pokojů. Není příliš pravděpodobné, že Pius XII. text třetího tajemství znal. Možná, že čekal na rok 1960, kdy se jej chystal nejen přečíst, ale i oznámit celému světu. V roce 1958 však zemřel a na uprázdněný Petrův stolec byl zvolen Angelo Roncalli, známý pod svým papežským jménem Jan XXIII. Nový papež si nechal obálku s textem tajemství převést v srpnu téhož roku do papežského letního sídla v Castel Gandolfo. Obálku nerozpečetil hned, ale až za přítomnosti svého zpovědníka a tlumočníka z portugalštiny až několik dní po převozu. S jejím obsahem seznámil i prefekta Posvátného oficia (dnešní Kongregace pro nauku víry) kardinála Ottavianiho. Třetí tajemství mělo být ohlášeno v roce 1960 2. ledna 1944 se jí zjevila Panna Maria a ujistila ji, že biskupův požadavek odpovídá Boží vůli. Současně s tím ona těžká duševní muka, jimiž při předchozích pokusech třetí část tajemství napsat trpěla, definitivně ustoupila. Poslední část tajemství napsala před svatostánkem v kapli, v níž se jí v roce 1929 zjevila Panna Maria. Vložila ji do obálky, na níž napsala, že její obsah má být zveřejněn po její smrti, nejpozději však v roce 1960. Zapečetěnou ji pak prostřednictvím svého zpovědníka předala diecéznímu biskupu da Silvovi, který ji bez toho, že by se s jejím Do Fatimy v těch měsících proudily milióny věřících v očekávání, že se již také brzy dozví, co sestra Lucie v oněch pro ni tak dramatických dnech na počátku roku 1944 napsala. Nedočkali se. 13 TAJEMNÁ TŘETÍ ČÁST PŘEDPOVĚDI: PROROCTVÍ Z FATIMY SE POSTUPNĚ NAPLŇUJE. VELIKÉ SVĚTLO ZA NOCI. JAK VYPADAJÍ DUŠE V PEKLE? Církevní anonym píše dějiny Roubík pro Pannu Marii 8. února 1960 byl k nelíčenému překvapení všech mariánských ctitelů zveřejněn - prostřednictvím málo známé tiskové agentury - nikým nepodepsaný dokument, obsahující stručné oznámení, že se papež rozhodl obsah třetího tajemství nezveřejnit. Prý proto, že se netýká jeho pontifikátu. Z těchto slov lze vytušit, že to, co si papež a další svědkové přečetli, je do té míry vyděsilo, že se raději rozhodli o věrohodnosti svědectví sestry Lucie pochybovat. Nebo jen nechtěli mezi věřícími vyvolat zveřejněním případného hrůzného proroctví paniku? Můžeme se právem domnívat, že text třetího tajemství nekorespondoval s optimismem Jana XXIII., jenž byl přesvědčen o tom, že nadešel čas, aby se Církev smířila s moderním světem. V tom případě však nedává smysl, proč dokument jedním dechem sděluje, že s největší pravděpodobností nebude zveřejněn nikdy. Jako součást zdůvodnění v anonymním prohlášení Svatého stolce stálo: „Ačkoli Církev uznává pravost fatimských zjevení, nechce ručit za to, že slova, která Panna Maria třem pasáčkům sdělila, jsou pravdivá“. Vždyť již několik měsíců před otevřením obálky s třetím tajemstvím celému světu ohlásil, že po téměř sto letech svolává celocírkevní koncil, jenž má mimo jiné, všem „prorokům zkázy“, jak kritiky modernismu při svém úvodním vystoupení na koncilu pojmenoval, symbolicky zavřít ústa. 14 NEBUĎTE OTRÁVENÍ. SMĚŘUJEME Z JEDNOHO SVĚTA DO SVĚTA DALŠÍHO Ruská básnířka Marina Cvetajevová říká, že člověk se každých sedm let mění a co bylo před sedmi lety jako by se stalo sousedovi. Václav Cílek věří, že ty cykly existují. 27:36 Host: geolog, klimatolog a spisovatel Václav Cílek. Nebuďte otrávení. Směřujeme z jednoho světa do světa dalšího. Moderuje Martina Kociánová. Vložit na svůj web „Spočívají v tom, že člověk, který nezmrtvěl a neuzavřel se do nějaké skořápky, jednou za čas opustí svoji kůži. Je to pořád stejný had, ale něco se změnilo.“ Před časem spálil všechny fotky a vysvědčení. „Přítomnost a budoucnost je důležitější než minulost. Ta mě vlastně nezajímá.“ Kopřiva je starou rostlinou. ”Je s námi 25 tisíc let. Kameny déle,” připomíná Václav Cílek Ve skutečnosti tím zavřel ústa Panně Marii. S důsledky, jež pociťujeme dodnes. Soumrak a úsvit civilizací A možná ještě pocítíme. Bez zveřejnění třetího tajemství (neboť jak ještě uvidíme, text, zveřejněný Svatým stolcem v roce 2000, není úplný) totiž máme tu nevýhodu, že netušíme, co nás čeká – a co proti tomu činit. Za 60 let, co Václav Cílek žije, se svět změnil zásadně. „Když jsem vyrůstal, tak ještě existovala třída rolníků. Byla tady od neolitu. Teď zmizela.“ Posledních 30–50 let zažíváme prý největší kulturní a civilizační předěl v dějinách. „Nedivím se, že jsme z toho někdy otrávení. Ale směřujeme z jednoho světa do světa dalšího.“ zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovnisvet/1744-tajemna-treti–predpovedi-proroctvi-z-fatimy-sepostupne-naplnuje-velike-svetlo-za-noci-jak-vypadaji-duse-vpekle-co-se-nesmime-dozvedet-a-proc.htm Václav Cílek je pravidelným hostem pořadu Jak to vidí... V současnosti ho můžete slyšet i v pořadu Kupředu do minulosti O správných sítích Nebuďte otrávení. Směřujeme z jednoho světa do světa dalšího Václav Cílek nemá chytrý telefon, neřídí auto a neplatí kartou. „Lidi jsou na sociálních sítích, ale zahánějí samotu. A dostávají se do větší. Většina sociálních sítí je náhražka. Zatím to ví málokdo, protože to funguje krátkou dobu.“ Říká, že on je na jiné síti. Je to třeba síť knih.„ Spíš si čtu knihy zemřelých autorů. Žiju tak víc ve společnosti mrtvých než živých. A to mi docela vyhovuje.“ Nemá chytrý telefon. Sociální sítě nepoužívá. Žije v jiných sítích. V sítích knih. Díky tomu, jak sám říká, může být v kontaktu s mrtvými. Hodně mu sděluje i příroda, kameny. Geolog Václav Cílek mluví otevřeně o konci světa. A začátku nového. 15 THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE Způsoby poznávání Kromě řady klasiků si Václav Cílek rozumí i s řadou živých a současných lidí. „Zajímavé je, že to jsou často lidi z nějakého terénu: to znamená někdo, kdo chodí do přírody, prolézá šachty nebo sbírá kytičky. Někdo, kdo má zkušenost fyzického kontaktu se světem, dotýká se ho a něco v něm dělá.“ Rozumí si ale i s kameny. I proto je nosí po . kapsách. Stejně jako třeba kusy dřeva. „Jsou to věci dotyku a je to rozmanitost materiálů. Sice jsem s kameny nikdy nehovořil, ale hodně mi sdělily. Lidi by měli mít doma hodně staré kameny jako jantar, malachit nebo lazurit. Doteky s věcmi, které nás dlouho doprovázejí, stojí za to.“ zdroj:http://www.rozhlas.cz/dvojka/jejakaje/_zprava/nebudteotraveni-smerujeme-z-jednoho-sveta-do-sveta-dalsiho-tvrdivaclav-cilek–1488577 While the details of this research can be found in other articles written by myself and in the two books I co-authored,1 it can be stated that the Great Cross at Hendaye appears to be describing not only the end of the great four ages of the Hindu Yuga system but also the four ages of alchemical chronological time keeping. According to the cross at Hendaye, the Iron Age, or the Kali Yuga, will be coming to an end with the galactic alignment on the winter solstice of December 21st, 2012. The Alchemy of Time: Understanding the Great Year & the Cycles of Existence Jay Weidner The age of iron has no other seal than that of Death. Its hieroglyph is the skeleton, bearing the attributes of Saturn: the empty hourglass, symbol of time run out… – Fulcanelli According to the mythology of the Yuga system, there are four ages of life and time on our planet. It is important to remember there are many cycles within cycles in the Hindu Yuga system so the years mentioned next may have to do with a larger cycle than the one addressed in this article. Perhaps the huge number of years referred to below is the cycle of the solar system as it The inspiration for this article comes from my almost nineteen years of research into the Great Cross of Hendaye and the French alchemist Fulcanelli. The unknown, anonymous, alchemist Fulcanelli in his masterpieceThe Mysteries of the Cathedrals first brought the cross at Hendaye, France to the world’s attention. 1 See www.jayweidner.com; The books A Monument to the End of Time: Alchemy, Fulcanelli and the Great Cross and Mysteries of the Great Cross of Hendaye: Alchemy at the End of Time are authored by Jay Weidner and Vincent Bridges. 16 THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE circles another star, or perhaps it is a portion of the great cycle of one revolution around the galactic centre. The first age is the Satya Yuga or the Golden Age, according to Fulcanelli. The Hindu texts tell us that this age lasts 1,728,000 years. This is an age of extreme splendour when the beings on our planet appear to live much longer than they do now. In this age there are no wars, famines, strife or evil. The second age is called the Treta Yuga, or the Silver Age. As in the second law of thermodynamics, or entropy, things begin to slip in this age and the beings on Earth begin to deteriorate. This slippage, at least during this second age, is the beginning of corruption, and evil is introduced into the planetary sphere. This age lasts 1,296,000 years according to the Vedic texts of India. The third age of this cycle is called the Dvapara Age, or the Bronze Age. This is the beginning of the ‘fall’ of humanity. In this age corruption comes on more fully, evil begins to spread, and things start to fall into disharmony. This age lasts 864,000 years. The last age is called the Kali Yuga, or the Iron Age. This age is the age we are in right now. Evil and corruption become the driving force as greed, wars, famine and disease spread across the planet like a tidal wave of death and destruction. This age lasts, according to the Hindu texts for 432,000 years.2 What is important to understand while discussing these huge numbers found in the Hindu texts is they are describing the four ages within a context of understanding that each successive age is shorter than the previous age. The Satya Yuga, or the Golden Age, is one quarter longer than the Treta Yuga, or the Silver Age. The Treta Yuga is one quarter longer than the Dvapara Yuga, or 2 For more information, see ‘Tolkien at the End of Time: Alchemical Secrets of the Lord of the Rings’ by Jay Weidner and Sharron Rose in New Dawn No. 82 (January-February 2004), and ‘Reflections on the Cycle of the Great Yuga’ by Sharron Rose at www.sharronrose.com. 17 THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE the Bronze Age. Understanding these differences in the lengths of the ages becomes important to the following discussion. Of course it is well known that we are currently entering the Age of Aquarius. The Cross at Hendaye and Fulcanelli are telling us there are tremendous changes to be found here on Earth when we enter into one of the four fixed signs. Apparently these changes can be cataclysmic. According to Fulcanelli and the cross at Hendaye, the alchemical Four Ages comprise the four quadrants of a 25,920 year-long cycle called the precession of the equinoxes. Essentially, the precession of the equinoxes can be explained by the fact that our Earth has a wobble. Like a top spinning on the floor, as it begins to lose momentum this wobble of the Earth takes nearly 26,000 years to unfold. The strange engraving of the four ‘A’s’ (see Figure 5) on the cross of Hendaye is a “hieroglyph of the universe”, according to Fulcanelli. It is “comprised of the conventional signs of heaven and earth, the spiritual and the temporal, the macrocosm and the microcosm, in which major emblems of the redemption (cross) and the world (circle) are found in association.” Obviously this 6,500 year long dating of the four alchemical ages disagrees with the Hindu Yuga system, which insists that each Yuga is of varying time lengths. It is in trying to iron out the dissimilarities in these two time periods that the hyperdimensional aspects of time can be best revealed. It is well known in modern physics that four dimensional space, of which time is an aspect, is in the shape of a hypersphere (see Figure 3). This hypersphere appears similar to the shape of a donut, or a bagel. The energy, or the flow of the energy stream, within this hypersphere works like this: As shown in the illustration, the flow comes out of the bottom of the sphere, winds its way up around the outside edge, crosses the outside equator of the torus sphere and moves towards the hole in the top of this torus. The energy flow then begins to fall through the top of the hole and begins to spin in a vortex. This energy flow continues until it comes out of the bottom side of the torus where the energy flow begins its outward expansion again. This flow is continuous and, in a sense, infinite. The Precession of the Equinoxes What Fulcanelli appears to be saying here is that the precession of the equinoxes is to be divided into four distinct ages of 6,480 years each (4 divided into 25,920) or, to round off the figures to approximately 6,500 years each. This is also interesting because the zodiacal cycle, which lasts 25,920 years, has four fixed signs. These are the signs of Aquarius, Taurus, Leo and Scorpio. These four signs are separated by 6,500 years each. Also in the Book of Ezekiel and in the Book of Revelation we are told of the angel with four faces. This angel has the face of a Lion (Leo), a Bull (Taurus), a Man (the angel) and an Eagle (in older times Scorpio was represented by an eagle instead of a scorpion). Apparently, according to Fulcanelli, both of these books in the Bible are warnings and messages about the four quadrants of the precession of the equinoxes and appear to be telling us that there is some kind of great change whenever we arrive at one of these four signs. The Four Dimensional Hypersphere torus is also represented by the hypercube. A hypercube is a cube within a cube according to physicists. Essentially this cube, also called ‘The Cube of Space’ or the ‘Tetragrammatron’ by the alchemists, is a straight edged version of the donut shaped hypersphere (see Figure 2). Scientists love to be able to construct objects using straight lines, so they have created the hypercube to help them better understand the hyperdimensional universe that surrounds us. Alchemists, however, like to use the curved lines of nature, so the donut shaped torus or hypersphere, is a better, more natu- 18 THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE ral visual description of hyperdimensional space and will be the one I use in this article. after tornados with my Bolex 16mm camera in order to capture them on film. I became very familiar with these lethal vortexes. The alchemists believe there is a hyperdimensional ‘body’ around every living thing on Earth. This hyperdimensional ‘body’ or sphere known to mystics as the luminous energy body, also surrounds every planet and star as well. Each object in the three dimensional world is an affectation of four-dimensional space. Humans, animals, plants, planets and stars are the solid inside of the fourth dimensional energy flow. As you will see, time also travels in this fashion.3 But understanding tornados also helps us understand vortexes and the density of forces in the hypersphere. Tornados (and also hurricanes) are made up of air like that which surrounds us all the time. But as the air begins spinning it takes on a strange solidity. While the swirling air at the top of a tornado is somewhat dangerous, it is the spinning air near the surface of the ground that is really dangerous. Near the tip of a tornado, where it is in contact with the ground, the air takes on the quality of solid iron. The tips of tornados can rip buildings apart, throw cars and trucks thousands of feet, and punch chaffs of wheat into the very centre of trees like a bullet. As the air spins more violently, the tip of the tornado vortex becomes as strong as 50 locomotives engines and possesses the density of the hardest of metals. Yet it is just comprised of air molecules. But these molecules are spinning so quickly they create a mass that is extremely powerful. It is the spin of the air that causes it to densify and take on the solidity of metals. In order to begin to comprehend the topographical nature of time, it is very important to understand the guts of this hyperdimensional sphere. By the ‘guts’ I am referring to the vortexes that make up the energy flow running through the centre of the hypersphere. As the energy flow begins to fall into the vortex that runs through the centre of the sphere, it takes on the shape of a tetrahedron. A tetrahedron, as shown in Figure 4, is the building block of three-dimensional space and is the founding member of the Platonic Solids. The tetrahedron is the simplest object that can be created in three dimensions. The only object with just four sides, the tetrahedron is also shaped like a vortex. Getting back to the central core of our hyperdimensional torus, we can understand the vortexes inside this sphere and how time unfolds by using the tornado analogy. As the energy flow begins to dip down into the top of the tetrahedral shaped vortex, it begins to spin. As the energy flow descends, its spin becomes more rapid and compressed. Like a tornado, as it reaches further down, the tip of the vortex ‘hardens’. It could be said that his hardening of vorticular forces is what makes up the solidity of our three dimensional space. Each human, plant, animal and indeed every planet and star alike are the hardened tips of hyperdimensional vortexes, which are flowing all around us constantly. Let us digress for a moment and discuss vortexes. Back in the Midwest of the United States, where I come from, there is a place called Tornado Alley. This is the flat Great Plains that stretches from Texas to the Dakotas. Each year this area is visited by numerous tornados, which wreak havoc on the farms and towns of this area. These tornados usually start in May and last until early August. Having witnessed several tornados in my early years I became fascinated by them and was once even a ‘storm chaser’. In my young and foolish days I used to chase Like air, these hyperdimensional forces are pretty much invisible to us. It is only when these forces coagulate into a spinning vortex that they can be seen and felt. It is through the rapid 3 For more information on the luminous energy body, see my films Healing the Luminous Bodywith Dr. Alberto Villoldo, ArtMind with Alex Grey and Yoga of Light with Sharron Rose. 19 THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE spinning of four-dimensional space that the solidity of the third dimension is actually created. The mystics from all great traditions know this and they realised these inner dynamics of the fourth dimension as it interacts with the third dimension. The fourth dimension is the surrounding sphere and the third dimension are the tetrahedral vortexes that make up the central core of the sphere. To the ancients, four-dimensional space was called ‘spirit’ and three-dimensional space was called ‘matter’. Now as the flow of energy falls down the vortex towards the null point at the very centre of the sphere it begins to harden as it spins faster and faster. This goes on and on until the vortex is so hard it is like iron. This is how the fourth dimensional forces create three-dimensional reality. As the vortex spins faster and faster eventually it compresses down to the point where it has nowhere to go but outwards again. This occurs at the null point in the centre of the sphere and the energy flow now begins to once again expand. So what does this have to do with time and the topography of time? Remember the dilemma we face in trying to make the four ages of the precession match up with the Ages or Yugas from the Hindu system? By attempting to make the two into one we can not only understand the topology of time, but also we can map time like the ancients and we can know where we are in the river of time. The Golden Age is the time period that starts at the null point in the centre of the sphere and continues through the bottom vortex. As the energy flow expands outwards time appears to slow down. The entire period of the Satya Yuga, or the Golden Age, continues as the energy flow goes down the bottom vortex and rounds across the top of the sphere. It continues expanding until it arrives at the equator. As shown in illustration Figure 3, imagine that we are coming through the very centre of where the two tetrahedral tornado vortexes intersect at the very centre of the inner hyperdimensional sphere. Moving down the bottom vortex towards the outside surface of the sphere, each spin in the vortex takes longer and is wider and slower than the previous spin in the vortex. In other words, the energy flow expands after it passes the ‘null’ point in the very centre of the hyperdimensional sphere, or torus, where the tips of the two tetrahedral vortexes touch. The equator of the outside of the hyperdimensional sphere is the borderline between the Satya Yuga and Treta Yuga, or the Golden Age and the Silver Age. Now the energy flow begins to contract as it flows upwards towards the north pole of the hypersphere. The Silver Age, or the Treta Yuga, continues until the energy flow rounds the top lip of the hyperdimensional sphere and begins to fall into the upper tetrahedral vortex. This then is the borderline between the Treta Yuga and the Dvapara Yuga, or the border between the Silver Age and the Bronze Age. This energy flow continues its expansion as it climbs over the lip of the bottom edge of the sphere where the vortex meets the outside edge of the sphere. The energy flow continues to expand until it reaches the outside equator area of the sphere. Once it gets past the equator, the energy flow begins to condense, the flow begins to move faster and the spin density increases. This flow continues until the energy flow reaches the upper lip of the outside of the hyperdimensional sphere where it begins to ‘fall’ into the top of the tornado tetrahedral vortex. About two thirds down in the upper vortex, where the energy flow is spinning so fast that it becomes as solid as iron, is the beginning of the last Age, the Kali Yuga, or the Iron Age. This spinning continues to gain density, compression and speed as it races towards the central null point in the very centre of the sphere. As it approaches this null point the forces become unbelievably fast, violent and dense. It is only when these forces achieve maximum density and they can no longer compress any 20 THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE further that they begin to suddenly flip and begin the expansion of the flow. This happens in an instant. This is the shift from the Iron Age, or the Kali Yuga to the Golden Age, or the Satya Yuga. The borderline between the Iron Age and the Golden Age is the most distinct border in this topographical illustration of hyperdimensional time. It is the most jarring and is instantaneous. and with that expansion the anxiety and tension of the Iron Age disappears. It is a paradise, especially to those who may have survived the passing through the wormhole, or the null point at the centre of the hyperdimensional sphere. Therefore, the years listed within the Yuga system are actually symbolic times that explain the lengths of time as it is felt not as it is lived. So the Golden Age or the Satya Yuga feels like it is much longer than the Kali Yuga, or the Iron Age. Take notice of the hourglass shape of the two tetrahedral vortexes inside the hyperdimensional sphere. Is this why Fulcanelli tells us about the hourglass in the quote at the beginning of this article? In Hindu mythology the God Shiva dances the world into and out of existence playing his dhamaru which is a two sided drum shaped like an hourglass. The shamans in Peru tell us that we are approaching the Pacha Cuti, which means literally ‘the world turned upside down’. They say that it will arrive in the year 2012. This is also the year when the great Mayan calendar reaches its end point. The cross of Hendaye is quite explicit in saying we are reaching the very end of the Iron Age. I would suggest that the null point, or the wormhole at the very centre of the hypersphere, is very likely the 2012 date. Our hypersphere appears to be regulated by the periodic alignment of the galactic centre with the Sun. This also matches the four fixed signs of the zodiac and explains why the Christian tradition is preparing for the endtimes. Notice that, like the number of years in the Hindu Yuga system, the distance travelled through our ages in the hypersphere is similar; the Golden Age, which is the distance between the null point in the centre and the outside equator is twice the distance as that travelled through the Silver Age which is the distance from the equator to the top of the lip of the upper vortex. Equally, the distance travelled from the top of the vortex to two thirds down, which is the Bronze Age, is half the length of the Silver Age. Finally, the tip of the vortex is half the length of the Bronze Age. Oddly enough, it also appears that Stanley Kubrick is trying to tell us about the end of our Age in his masterpiece film 2001: A Space Odyssey. The Starchild at the end of the film has passed through the Star Gate of the black monolith and is returning to Earth to create a new world or a new Age.4 This part, called the Iron Age, is the Age in which we live. This is also why, in the Iron Age, each second feels shorter than the second before. This is why each day, each month and year appear to be going faster than they did previously. In the topology of time this effect can be easily understood and explained. It is through our understanding of the Four Ages, the fixed signs of the zodiac, and the Yuga system that we can finally appreciate the message our ancestors have handed down to us. We are about to pass through the Star Gate, the wormhole, and the null point of hyperdimensional space. Also remember, even though the distance travelled is much further in the Golden Age than it is in the Iron Age, the number of years it takes is the same. It takes 6,480 years to go through the Golden Age just as it takes 6,480 years to go through the Iron Age, but it feels much different. In the Golden Age each second, each day, each month and year appear to be longer than the previous day, month and year. Time is expanding in the Golden Age The Cross of Hendaye reveals the most important knowledge of all, which is the end of time and the beginning of the Golden 4 See ‘Alchemical Kubrick: 2001: The Great Work on Film’at www.jayweidner.com. 21 THE ALCHEMY OF TIME: UNDERSTANDING THE GREAT YEAR & THE CYCLES OF EXISTENCE Age. Awareness of this knowledge helps us all to more fully comprehend the nature of the times in which we reside and the destiny of the human race. precession of the equinoxes, measured the Great Cycle or the Great Year. What they understood was that the stars in the night sky are not fixed. Through their long observation and meditation upon the heavens they came to realise that the stars and the constellations were slowly changing their place in the sky above us. Creating the zodiac to assist them in these huge measurements of time they used the twelve signs to act as a giant time clock. Through this they began to understand the Great Cycle. They realised that it took 2,160 years to move through each sign of the zodiac and that it took 25,920 years for the equinoxes to move through all 12 signs. The creation of the Great Year of nearly 26,000 years gave them a clock that allowed them to measure time. The Quality of Time At the very core of all the great spiritual traditions to be found across the planet from the ancient Egyptian to the Incan and Mayan, Indo-Tibetan, Alchemical Europe and even the Hebrew Kabbalah lies the knowledge of the secret of the alchemy of time. Unencumbered by the excessive demands, stresses and speed of the modern age, our ancestors spent lifetimes in contemplation of the essential mysteries of our world. They then came to understand that each of the signs, or places on the clock appeared to bring forth changes in the quality of life here on Earth. So they came to realise that every 2,160 years the quality of time changed. They also began to understand that the four quadrants of this great chronological clock appeared to bring forth even sharper changes in the quality of time. The four signs associated with these four quadrants are the signs of Aquarius, Taurus, Leo and Scorpio. There does seem to be some historical linkage between this idea that passing through the edges of these four signs brings great changes here on Earth. About 6,500 years ago we passed through the sign of Taurus. Coincidentally, the human race began domesticating cattle, building walled cities, developing agriculture, fighting wars and beginning the city-states that would evolve into governments and monarchies. Thirteen thousand years ago, as we passed through the Age of Leo, great changes occurred including a dramatic climate shift as the ice ages began to end. The extinction of many animals including the Woolly Mammoth, the Saber Tooth Tiger, the Giant Tree Sloth, and many other species happened at about this time. Interestingly, according to anthropologists, the emergence of Cro-Magnon Man appears to One of the great mysteries they discovered was that time is not stagnant or linear but flows in great transformative cycles. In fact, it is only recently modern historians have begun arguing that time travels in a straight line. Within the limited period of historical examination these modern historians are viewing a snap shot of history and believe this snapshot represents the entire picture. But does it? The alchemists of Egypt and Medieval Europe knew that time moved in great elongated cycles, and that each part of the cycle had a ‘quality’. This quality shaped and reformed the world. Just as sunrise has a different quality from midnight, so too does each aspect of the great cycle possess a quality that distinguishes it from other parts of the cycle. When the cycle of time changes, so too do events change here on Earth. These sacred scientists and alchemists of our past used various devices and practices to mark the changes in the quality of time. Astrology, divination and prophecy are some of the more obvious processes that our ancestors used to understand the mysterious process of time. At the heart of the secrets traditions of the Egyptian and Greek mystery schools they knew that a process, which they called the 22 IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON have occurred about 26,000 years ago, the last time we passed through Aquarius. tainer of water. This symbology is interesting as DNA can only be activated in water. So even the symbolic nature of the sign of Aquarius seems to suggest a change in the genetic structure of the human race. The Great Cross at Hendaye is a 350-year-old alchemical monument to the end of time. It sits in a churchyard in Hendaye, France. The Great Cross at Hendaye appears to be a symbolical construct that explains this science of the cycles of time. The Cross at Hendaye describes the extraordinary changes that are about to occur in our present era. It speaks of the end of our current Age of Iron and the creation of a coming Golden Age. Our spiritual existence is really a unique combination of free will and predestination. While we possess the ability to act freely within the moment, there is little we can do about the larger cycles of time and the qualities that emerge at the cusp of each of the four great signs. So as the hand on the great cosmic time clock passes into Aquarius one can expect massive changes to occur. While the ancient art of alchemy is concerned with many aspects of our existence including the extraction of light from plants and minerals, the transformation of the dark lead of our physical being into the pure gold of enlightenment and much more, alchemy also is a symbolic ontology concerned with the observation in the changes of the ‘quality’ of time through the 25,920 years-long duration of the Great Year. The great cosmic time clock in the sky is changing. We are now entering the quadrant of Aquarius. From what the alchemical Cross at Hendaye is saying, this change is sure to have a dramatic effect on our species and on our planet. What these changes are, or will be, is anybody’s guess. But they are sure to be spectacular and remarkable. The end of time, the end of this age and the great transformation of humanity is at hand. This change in the quality of time will govern and dictate the changes here on our fragile planet. The changes in the quality of time cannot be forestalled. The fundamentalist revival taking place all over the world reveals more about the quality of time from which we are emerging than it does reveal anything about the quality of time for that which is coming. The world is changing. The past will disappear and history will become legend and finally myth. Our destination is unknown. The only thing we know for sure is that it will change. zdroj:http://www.newdawnmagazine.com/articles/thealchemy-of-time-understanding-the-great-year-the-cyclesof-existence The Peruvian shamans living high up in the Andes Mountains have come down to tell us that a new species of human being is about to appear. They call this being ‘Homo Luminous’. They tell us that forerunners of Homo Luminous are already among us right now. Like Cro-Magnon Man of 26,000 years ago, the last time we passed through the cusp of Aquarius, so too now a new human is emerging. Imperial End Times, Progress & the Water Dragon Reg Little This new human will possess entirely new qualities that we do not have. The great Avatars, Jesus Christ, Krishna and many others may have been early arrivals for this newly emerging species. Aquarius is the only one of the four quadrant signs that is symbolically represented by a human, and this human carries a con- English speaking people who have benefited from the past 200 years of Anglo-American global order have reason to view progress through 2012 with some sense of trepidation. 23 IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON “All indications point to 2012 being a turning point year of unrelenting economic crisis spreading outward from Europe and the US to Asia and its dependencies in Africa and Latin America. The crisis will be truly global. Inter-imperial confrontations and colonial wars will undermine any efforts to ameliorate this crisis.” The peripatetic Brazilian born journalist, Pepe Escobar, in a German interview by Lars Schall carried by Consortium News on 29 December 2011, gave a much more geopolitical slant. He commented on the evolving global scene with passages that highlighted the possible further substantial growth of the BRICS grouping, the Russian and Chinese dominance of Central Asia, the pervasive influence of the Chinese diaspora throughout South East Asia, the fact that US policy shapers know absolutely nothing about other cultures and don’t even travel and the way that US action and Chinese inaction is inevitably drawing Pakistan closer to China. Almost everywhere, comfortable certainties are under challenge, whether from the widespread sense of economic decline and overwhelming debt or from the sense of tectonic shifts in geopolitical power blocs. Clumsy responses to these challenges are beginning to raise serious questions about the viability of some leading democratic powers. This is particularly so as their ever more desperate initiatives engage them in lands where unfamiliar cultures and local resentment offer little more than quicksands to devour military and other already depleted resources. The geopolitical environment was presented even more starkly by the Canadian based Mahdi Darius Nazemroaya in an article on the Global Research website on 1 January 2012: “Neither Russia nor China will be able to stand idly in the case that a war is launched against Iran. In one way or another, if Russia enters a war against the US and NATO then countries like Belarus, Ukraine, Kazakhstan, Kyrgyzstan, Tajikistan, and Moldova would all be dragged into the conflict as it broadens. The Collective Security Treaty Organisation (CSTO) and Shanghai Cooperation Organisation (SCO) would be collectively involved.” At the end of 2011 various commentators foreshadowed this from very diverse perspectives. The Nobel prize winning economist, Joseph Stiglitz, in the Australian Financial Review of 2 January 2012, offered a profoundly gloomy assessment of leadership in the US, without even referring to the above geopolitical challenges: The prolific Bartle Professor (Emeritus) of Sociology at Binghamton University New York, James Petras, titled an article that appeared on the Global Research website on 25 December 2011 Unrelenting Global Economic Crisis: A Doomsday View of 2012 and concluded it with the following words: “Americans will have to choose between a leader who has proven that he can’t lead the US out of its economic morass and one who has not yet proven his inability to do so – but who 24 IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON could make matters even worse through policies that increase inequality and slow growth.” Today, the ASEAN plus Three grouping comprises over 2 billion people who lead the world in financial reserves, manufacturing production, applied technology, educational excellence and much else, and who are all led by administrative and commercial elites shaped by the Confucian tradition that derives from China. Over more than a decade since the 1997 Asian Financial Crisis, they have been exploring prospects for a new currency order and the recent China-Japan currency arrangement confronts America with a number of challenges with which it is ill equipped to cope. These include the further weakening of the US dollar as the global reserve currency, the growing consolidation of understanding across ideological boundaries between the Confucian communities of Asia, heightened questions about the longer-term allegiance of assumed US allies like Japan and Korea and the increasingly irresistible attraction of China’s economic dynamic, particularly when compared with American decline and financial distress. In other words, it will be difficult to emerge from 2012, the Chinese Year of the Water Dragon, without an escalation of recent trends that have witnessed a steady decline in Western economic strength and a discreet but relentless growth in Asian wealth. This has been accompanied by the restructuring of political and economic order beyond the effective reach of Western power. On occasions, these trends can prompt acts like the “humanitarian intervention” in Libya and activities in Syria and Iran that may provide brief pyrrhic victories that only serve to strip away the last remaining threads of Western (NATO) credibility and authority. While Escobar hinted that China often has to do little more than allow American misjudgements and misadventures to run their course to advance its interests, Nazemroaya suggested that the SCO, including China, may be approaching the moment where it is pressed to openly oppose American initiatives. East and South East Asia showcase perhaps the fundamental weakness of the US, which is an inability to think beyond popular stereotypes and work strategically with peoples of unfamiliar cultural character. American policy has proven vulnerable to over-reliance on using its financial leverage to buy alliances and wield military muscle, while neglecting serious diplomacy that seeks to build bonds informed by an understanding of educational, economic and political values and practices. The weight of evidence suggests that China has been intent on a peaceful rise, committed to preserving the post-1945 AngloAmerican United Nations based global order. The desperation that increasingly seems to infuse US leaders confronted with problems on many fronts has the capacity, however, to lead to a hastened decline in the authority of American led institutional structures, adding further to a sense of disintegration throughout the West. While America’s takeover of the British heritage of empire was skilfully managed by Franklin D. Roosevelt prior to and after 1945, it might be suggested that it has failed to use the British legacy to innovate successfully its own imperial tools. Perhaps the two central aspects of British success might be seen as fundamental to US failure. The invention of the modern corporation was used brilliantly by British leaders to motivate and mobilise young men to adventure out and discover and exploit wealth far from British shores. Moreover, the British were first As someone who has followed closely the rise of Asia and the decline of the US for almost half a century, since arriving in Tokyo as a diplomatic language student in 1964, it has been a matter of profound puzzlement that US policy has increasingly shown itself to be totally inept in responding to the creative energies of diverse Asian peoples. These have all at various times sought to align themselves closely, and as tacit subordinates, with the world’s “indispensable power.” 25 IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON movers in identifying and exploiting the power of fossil fuels – coal and oil – in seeking to extend power across the world’s seas. behind the most discreet and obedient of manners. In many ways, it is the antithesis to the profit driven corporate spirit that initially built and then sought, with less success, to maintain an empire. Unfortunately, American corporations might be described as having gone feral, shipping American manufacturing and technology to countries that now do it better than the US and all too often harming human well-being and environments by focusing on short-term profit rather than on adding quality to human lives. Added to this, the concern to maintain a near-monopoly hold over fossil fuels seems to have been a major motive in initiating several recent disastrous wars. Moreover, there is growing evidence that the US has failed to master all the financial tricks that Britain developed as a centre of empire and may have fallen victim to practices of rehypothecation encouraged by the City of London. If you appreciate this article, please consider a digital subscription to New Dawn. In contrast, the peoples of East Asia, led initially by Japan but now by China, informed by the world’s longest continuous written tradition, and matured by the most colourful and enduring experience of imperial strength and weakness, have responded with tact, caution, imagination and strategy to the opportunities offered by poorly educated American political and business leaders. Indeed, education is probably the critical factor in the success of Asian communities, shaped as it is largely by a Confucian tradition that placed it above almost any other human endeavour. Educational deficiencies also seem to be a critical factor in US failures, as it repeatedly ignores clear warnings about its declining capacities. The excellence of Asian and Chinese education is increasingly taking on a new relevance. Many, of course, still dismiss rote learning as being a poor preparation for life where innovation and adjusting to continuing change plays a critical role, but this is simply pandering to comforting and deceiving delusions and prejudices. Those educated by rote practices may be allowed a little longer by their societies to mature and apply the benefits of their learning but their success is demonstrated by the manner in which first Japan and later China have taken monopoly leadership positions in many of the hi-tech materials and components that are now fundamental in technological innovation. Moreover, competition for the world’s fastest computer seems now to be a two horse race between China and Japan. Asian graduates regularly make up large numbers in advanced courses in science, technology and engineering at Western universities where they tend to excel. And China is now said to graduate more students from domestic universities each year than America and India combined. As a consequence, it is difficult to see America even today retaining any technological military advantage, except in the minds of poorly educated political aspirants. Confucian education has qualities the West has never properly recognised and that place ignorant people from advanced economies at a serious disadvantage. These include early rigorous rote learning that builds a lifetime skill for mastering new subjects quickly, a knowledge of key classics and historical experience that is rare in today‘s West, a highly disciplined and social approach to life from an early age, a broad foundation in lifetime knowledge and skills and a lively and active intelligence The situation is made no better by a little examination of American corporate culture. With the growing employment of mercenaries to undertake US military initiatives this has become even more critical in the projection of US power. Unfortunately, whether it is synthetic pharmaceuticals that not infrequently kill people quickly, processed food that poisons more slowly, chemical agriculture that depletes nutrition or financial services that can bankrupt a nation, the focus of US corporations on 26 IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON short-terms profit results has failed to guarantee quality in their products. It is difficult to believe that US military-industrial corporate culture is fundamentally different in basic quality. By highlighting apparent Australian dilemmas, without seriously addressing the sources of the West’s economic and political malaise or the East’s unique cultural and educational strengths, the article can be seen to illustrate the lack of informed forward strategising in even a front-line Western community like Australia. As elsewhere, a narcissistic assumption of Western, and American, superiority has caused a prosperous, but critically situated, nation to neglect even basic preparations for a world that would be profoundly reshaped by another decade of 10 percent per annum Chinese growth. The recent Iranian hacking and capture of a US drone with the latest technology can only reinforce such conjecture. Moreover, an article on 9 January 2012 titled The Heritage Foundation: Then and Now released by Counterpunch reveals fundamental and shocking inadequacies in the latest US fighters, F22 and F35, and is explicit about a web of institutional corruption that feeds defense mega-corporations: Of course, recently there have been a number of commentators warning of a bust in Chinese real estate and the decline of Chinese manufacturing markets in Europe and America. These, however, often have the character of wishful thinking or some form of political posturing and correctness. Invariably, they ignore China’s internal development strategies, growth of domestic markets and external strategic positioning in alternative global markets. In other words, there has been little or no reflection in the West on how best to accommodate China’s “peaceful rise.” In contrast, the “peaceful rise” itself has been achieved through careful and far-sighted strategising and sensitive diplomatic manoeuvring. “Here is a paradigm of the moral decay so visible among contemporary Washington defense ‘intellectuals’. These dabblers in defense pretend to serve seriously the real needs of our national defense and our people in uniform – when, in fact, they are serving the needs of foundations, universities, non-profits or politicians funded by defense mega-corporations seeking to expand their sources of government largesse.” The unique and curious dilemmas posed by America’s decline and China’s peaceful rise for Australia, a country with Western history and culture but overtaken by Asian geo-political and geo-commercial realities, were captured acutely by another 2 January 2012 article, this by Andrew Clark, in the Australian Financial Review: The harsh reality from a Western perspective is that numerous dangers and uncertainties loom large as the Mayan calendar foreshadows an approaching critical moment in December 2012. Yet these are likely to be viewed somewhat differently from an Asian perspective, where the Year of the Water Dragon accompanies a pervasive if discreet understanding of Chinese political and strategic tradition. It would seem that China has now advanced to a strategic position of economic and technological power and influence where anything other than informed and disciplined understanding and acceptance will prove highly damaging to would be rival powers. In other words, the biggest threat to a world already confronting a growing number of problems may derive from ignorant attempts to defend posi- “So China – Australia’s biggest trading partner, the biggest foreign investor in Australia, the nation that generated the resources boom, transformed Australia’s terms of trade and has accumulated more spare cash than any other country – is about to take another great leap forward. This means a pervasive Chinese presence spreading from mining to farming, services, education, manufacturing, high tech industries, medicine and tourism and presenting a dilemma for Australian foreign policy traditionally wedded to retaining a strong US presence in the western Pacific.” 27 IMPERIAL END TIMES, PROGRESS & THE WATER DRAGON tions of privilege that have already been surrendered through neglect and complacency. that do not impose on it the burdens of a monolithic global order. It is from this position that it will become increasingly important to address China’s peaceful rise from a perspective informed by an understanding of Chinese culture and history and accept with some resolution that those who achieve the best deals are likely to negotiate them by anticipating Chinese needs, goals and intentions. In this respect Russia’s Vladimir Putin seems to be well ahead of his Western rivals as he continues to show a keen interest in Chinese martial culture and traditions during frequent visits to his dynamic neighbour. Nevertheless, it is hard to see any other power that is positioned to play a comparable role in the post Anglo-American world. Given its likely role in shaping the ASEAN plus Three and SCO communities, with which it has geo-political and historical intimacies and its likely capacity to influence events in most parts of the world through the growing reach and importance of the BRICS community, both America and Europe may find themselves struggling to establish their relevance and importance if present trends continue. Their disposition to understand the character of changes taking place around them in terms of their recent, but declining, global dominance and to disparage unfamiliar cultural norms and standards leaves them particularly vulnerable to the unintended consequences of their own actions. While it remains to be seen how Hu Jintao’s successor, Xi Jinping, defines his responsibilities, he dropped some hints in a 1 September 2011 address to the Communist Party school when he strongly recommended the careful study of Chinese history, particularly since the mid-19th century Opium Wars. Western behaviour in China in the second half of the 19th century is not something that puts it in the best light. The time may be approaching for some serious and objective work on strategies of how to negotiate with a revitalised Confucian civilisation and how to move on from the false and misleading stereotypes of Communist authoritarianism that remain popular in Western discourse. In this context, it is possible to see a situation evolving where the US, the UK and their close allies are the least aware and clearsighted about the increasingly likely consequences of present trends and policies. Corporate and financial power, which fragmented private interests exercise within democratic communities, has so taken over media and academia that only the most determined and experienced alternative thinkers are likely to be able to formulate a sense of the rising influence of groups like ASEAN plus Three, SCO and BRICS and the inept and selfdestructive actions of the global communities erstwhile leaders. Yet some Western comment suggests that many recent developments have been driven by a determination to strengthen the influence of the inter-generational financial families that control the West’s central banks and move towards a new and dominant global order. If this is true, such interests are approaching a decisive moment where they are far from well positioned to achieve their goals. Rather they seem to have created a global situation where they are in inevitable retreat and where a reluctant China will find itself in a dominant economic, technological and political position, desperately seeking to define strategies The processes touched on above are now so far advanced that attempts to address and reverse them are only likely to harm the personal and professional fortunes of those so bold to attempt such work. The corporate energies and fossil fuels that built and maintained imperial structures have not been able to nurture a more subtle and mature sense of civilisation and means of exercising power. The Chinese experience of imperial decline at various times over three millennia will suggest 28 POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY to them that these situations are rarely if ever reversed. The absence of a comparable interest in and knowledge of history in the contemporary West only further reinforces, through neglect, the dynamics leading to Western decline. Enlightenment, such as democracy, rule of law, human rights and, most intriguing of all, progress? After all, the innovative culture of the modern world has depended on a close alliance between capital and science and it might in future be said that this must be seen to have failed in terms both of human politics and natural order. While the profoundly cyclical and holistic consciousness of Chinese civilisation is unlikely to surrender its recent technological conquests, it remains to be seen whether it will continue to be enamoured with the Western illusion that humanity can continuously reconstruct nature for the better. The concluding words of an article, appearing in Global Research on 7 January 2012, by Dr. Paul Craig Roberts, a senior Treasury official in the Reagan administration, reminds that US policies offer little hope of reversing its present decline: “I cannot predict how long policymakers can hold economic armageddon at bay with spin, money creation, currency swaps, intervention in gold and silver markets, and outright lies. The onset could be sudden and take place this year, but we shouldn’t underestimate the power of spin over a gullible public that trusts ‘their’ government and fervently believes that Muslim terrorists are out to get them and that the demise of the Constitution, the product of an eight hundred year struggle that produced Anglo-American civil liberty, is worth the price of ‘safety’. zdroj:http://www.newdawnmagazine.com/articles/imperialend-times-progress-the-water-dragon Pope Francis & the Prophecies of St Malachy by Robert Howells We think of prophecy as a revealing of information that can include warnings or spiritual insights. In the Old Testament, prophets were revered and the wisdom they imparted considered of the highest authority. They acted as a conduit to divine revelation as the will of God was revealed to them through communication with the Holy Spirit. “There is no safety in a police state and a debauched currency. The comfortable world that Americans have known is falling apart at the seams.” Of course, US attempts to maintain its standing in the world through increasing and disruptive involvement in the domestic politics of those who are not “with us” and the incessant rhetoric and posing about Muslim terrorists has made the movement towards “a police state” an almost inescapable defence measure, necessary to avoid the deployment of US tactics against “the home of the free.” The simultaneous peaceful rise of China is in some respects the restoration of a global order where China led the world with forms of production and political authority until the Western intrusion into China’s domestic affairs with the Opium Wars in the mid 19th century. Christianity was built upon a Messianic figure whose coming was prophesied in the Old Testament books of Daniel and Isaiah. Yet in recent times, prophecy has fallen out of favour within the Church. Respect is still given to the biblical prophets such as Isaiah and St John of Patmos, to who is attributed the Book of Revelation, but the Catholic Church has refused to condone any post-biblical prophetic utterance as being true regardless of the source. A peculiar question emerges from the probable end of a period of Anglo-American Empire – does it also signify the end of the mythologies of universal values that derive from the European In spite of this, seers continued to add to the great body of prophetic work throughout history. Hildegard von Bingen, Nostradamus, numerous saints and even some of the popes were 29 POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY compelled to share their visions of the future. The accuracy of some of their prophecies cannot be denied. St Malachy According to the historian Cucherat, Malachy received a vision during a visit to Rome wherein he had witnessed every pope from that day to the Last Judgement. Known as the ‘Prophecies of the Popes’, these were recorded as 112 brief Latin descriptions, which were clues to the identities of the popes from medieval times to present day. The prophecies conclude with the last pope whom Malachy predicted would oversee the end of the papacy and the fall of the Roman Catholic Church. An example was Mother Shipton, a 16th century English prophetess who appeared to have a clear vision of the 20th century and the Second World War. Her writings include: “Carriages without horses shall go. Around the world thoughts shall fly, in the twinkling of an eye. Underwater men shall walk, women will dress like men and trousers wear, and cut off all their locks of hair. When pictures look alive with movements free. When ships, like fishes, swim beneath the sea. When men, outstripping birds, can soar the sky, then half the world, deep-drenched in blood, shall die.” Shipton’s writings have an apocalyptic feel and like many prophecies, biblical or otherwise, share a common theme in describing the End Times. This is known to Christians as eschatology. It is said that Malachy bestowed these prophecies upon the then current pope after which they were deposited in the Vatican and remained hidden for nearly 400 years. Another widely accepted example of prophecy concerns the Great Fire of London. Three famous seers, Nostradamus, Mother Shipton and the astrologer William Lilly, all predicted a fire would engulf London in 1666. Astrologer Lilly was so accurate in his divination that he was able to name the actual day the fire would start, and as a result he was arrested and dragged before Parliament accused of having caused it himself. He managed to prove otherwise and was set free. The Release The prophecies were rediscovered in the Vatican archive in 1590, and published in 1595 by Arnold Wion in his publication Lignum Vitae. Wion claimed these were the authentic prophecies as had been penned in the 12th century by St Malachy. The above examples were not a matter of coincidence or luck, nor were the seers attempting to gain fame or credibility. They were simply communicating these foresights as inevitable facts of what had been revealed to them through divination or vision. Members of the Catholic Church also continued to produce prophecies by those blessed with visions and among these stood St Malachy of Armagh, a devout Catholic bishop who helped to reform Ireland during the dark days of the 12th century. The sudden ‘rediscovery’ of the prophecies in the 16th century allowed them to be used as propaganda in the campaign to promote Pope Gregory XIV to the throne. Since that time, debate has raged over whether the prophecies were a fabrication 30 POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY purely invented for this purpose. However, when studying the accuracy of the prophecies from both before and after publication, it seems unlikely they are complete fakes. Other prophecies were also based upon external factors such as the location of the conclave, historic events or feast days that coincide with the election. Clement IX (1667-1669) was prophesied as the “Swan constellation.” He was elected in the ‘Chamber of Swans’ within the Vatican, but any cardinal could have been elected in that place and would have fitted the prophecy. This does not invalidate the prediction, but it changes the focus from the identity of the individual to the environment. Accuracy When the prophecies were published in 1595, the corresponding pope for each prophecy up to that date was known and could easily be identified. In the centuries since then, many have poured over these sayings seeking evidence of a connection in the lives of subsequent popes. The brevity of the text in the Latin phrases allows for some room for interpretation, but many are very specific and in no way as vague as one might expect. For a document that is at least 400 years old, there has always been a certain degree of accuracy. Further evidence for the sustained accuracy of the prophecies can be seen in Pope Clement XIII (1758-1769), whose prophecy was “Rose of Umbria.” Clement was a former governor in Umbria which has a rose for its state emblem. Pope John XXIII (1958-1963), whose prophecy described him as “priest and mariner,” was previously the Cardinal of Venice, and Pope Leo XIII (1878-1903) is described in the prophecies as “Light in the heavens.” His coat of arms shows a shooting star. This example and numerous others are accurate 700 years after the time of being inscribed, and 400 years following publication. A possible explanation for this would have been if the papal elections were somehow influenced by the prophecies, but there are many examples that refute this. Pope Innocent XII (1691-1700), whose prophecy translates as “Rake in the door” had the surname Rastrello, Italian for rake, and originally had a rake on his family coat of arms. This has to be the most accurate and one of the hardest to contrive. Innocent’s election came at the end of a very difficult five-monthlong conclave, so it is unlikely his selection was a simple attempt to fulfil prophecy. The prophecy for Pope Pius VII could not have been contrived. His reign coincided with the rise of Napoleon whose fame and power overshadowed the pope considerably. The prophecy for the time of Pius was “rapacious eagle,” and the eagle was the symbol by which Napoleon was identified. Another important example of the accuracy of the prophecies is the reign of Pope Benedict XV (1914-1922) in which he witnessed the Bolshevik Revolution outlaw Catholicism in Russia, the 1918 Spanish Flu pandemic that ravaged Europe and the outbreak of the First World War which killed a further 20 million people. His correlating prophecy was “religion depopulated.” It must be noted these world events could not have been averted so it would not have mattered which pope reigned during this time. The prophecy is linked to the timing of historic events and not to the man, but it is clear the link to the pope could not have been contrived in any way. The Final Pope The ‘Prophecies of the Popes’ join that long tradition of apocalyptic prophecy by concluding with a final pope, “Peter the Roman” who is destined to witness the destruction of Rome and the Last Judgement. In the final persecution, the seat of the Holy Roman Church will be occupied by Peter the Roman, who will feed the sheep 31 POPE FRANCIS & THE PROPHECIES OF ST MALACHY through many tribulations, and when these things are finished, the city of seven hills will be destroyed, and the formidable Judge will judge His people. The End. gation, corruption within the Vatican bank and the scandal of child abuse. In terms of addressing the loss of the faithful, Pope Francis can speak directly to the wider audience of disillusioned priests and parishioners. His Argentinian birth and Jesuit background is well suited to stemming the exodus from Catholicism sweeping through South America where over 75 million Christians have converted to Pentecostalism. According the ‘Prophecies of the Popes’, the time of the last pope is finally upon us. On 13 March 2013 Jorge Mario Bergoglio, hailing from Argentina, became the first non-European pope for 1,300 years. As Pope Francis, he is proving popular, as his displays of humility and focus on poverty are fast becoming the stuff of legend. Poverty is a huge issue between the clergy of South America and the Vatican as there is so much wealth in Rome, and yet, so many Catholics worldwide are mired in destitution. Pope Francis is devoted to alleviating the suffering caused by poverty, and as Archbishop of Argentina, he refused to live in the palace assigned to that role and would travel on public transport to visit the poorest people in slums and prisons. The identification of Pope Francis as Peter the Roman requires no great leap of deduction. Members of the Curia are automatically referred to as being Roman, having held a position in the Vatican administration. Bergoglio previously held five such positions in the Roman Curia. The links to the ‘Peter’ aspect of the prophecy were less clear until Bergoglio chose his papal name from Saint Francis of Assisi, whose full name was Francesco di Pietro di Bernardone – Pietro meaning Peter. He may have good intentions for mitigating poverty, but first he will need to put the Vatican finances in order in the wake of the banking scandals that dogged his predecessor, Pope Benedict XVI. There is also a possibility that in terms of financial fluidity, Pope Francis may find the Vatican coffers are already empty, and he cannot easily sell off the family silver. There is a precedent for this with Pope Paul IV who was elected in 1555. The prophecy described him as “from the faith of Peter.” Paul’s middle name was Peter. The issue of child abuse speaks to a deeper problem. The vow of celibacy, which was inspired by the passage in Matthew 19:12 where Jesus actually refers to eunuchs, is an attractive factor to paedophiles who have shame around their sexuality and wish to suppress it. Consciously, they choose celibacy while unconsciously they are putting themselves in a position of power over minors. Pope Francis needs to realise the shackles of celibacy deter new priests from joining, and it is an attractive factor for paedophiles entering the Church. He might also reconsider the Vatican’s stance on marriage and open the doors to female priests to help transform the Church. Challenging Times The timing of the ‘many tribulations’ of the prophecy may also seem apposite as there are many challenges on the horizon that threaten to unseat the new pope and bring to an end one of the oldest institutions in the world. For nearly 2,000 years the Catholic Church has been besieged by persecution and threats of invasion, but in recent years those armies have receded and been replaced by the judgments of the press and public opinion. The three main challenges facing the Catholic Church today are the exodus of members from both the priesthood and congre- 32 V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG Conclusion Pope Francis is well suited to address the challenges facing the Catholic Church, but in the shadow of a 700-year-old prophecy, he may find that fate has other plans for him. Christianity is an apocalyptic religion and it might be within reach of its conclusion: the Rapture clothed in death and destruction. We can only wonder if the Roman Curia will truly embrace that of prophecy, or if they are hoping to maintain the status quo. In the end, they might not have a choice. Ti, kdo se u nás věnují vašemu regionu, přesouvají centrum pozornosti na Polsko a všímají si, že Poláci obecně jsou daleko více, silněji proti Putinovi. Nevíme, co si o české politice myslet. Co se týká Středního východu, je to stále dobrá politika. Přáli bychom si však, aby Češi byli silným a morálním hlasem i v otázkách teritoriální svrchovanosti a lidských práv v širším slova smyslu. Naštěstí jsou lidé jako Karel Schwarzenberg a Michael Žantovský, které obdivujeme a nasloucháme jim. zdroj:http://www.newdawnmagazine.com/articles/popefrancis-the-prophecies-of-st-malachy V USA jsme ze Zemana zklamáni. Ještě že je tady Schwarzenberg Jak hodnotíte agresivní chování Vladimira Putina na Ukrajině? Čeho se snaží dosáhnout a jak je úspěšný? Známý americký politolog Kenneth R. Weinstein stojí v čele prestižního konzervativního Hudson Institutu od roku 2005. Původně se věnoval myšlenkám osvícenství, v poslední době se však soustředí na současné mezinárodní vztahy. Píše pro vysoce sledovaná média ve Spojených státech, Evropě a Asii. Za svoji práci byl Weinstein francouzským ministerstvem kultury odměněn Rytířským řádem svobodných a humanitních studií. V rozhovoru s Tomášem Klvaňou, hostujícím profesorem New York University, který vedl pro ParlamentníListy.cz, vyjádřil Weinstein mimo jiné zklamání z proruské orientace prezidenta Miloše Zemana. Putin má dva cíle. Zabránit tomu, aby model demokratické Ukrajiny sloužil příkladem Rusům, kteří by chtěli skoncovat s jeho kleptokracií, a rovněž chce obnovit ruskou hrdost po pokoření z rozpadu Sovětského svazu. Jeho dlouhodobým cílem je destabilizovat NATO. Zahraniční politika prezidenta Baracka Obamy je zcela jasně odlišná od politiky jeho předchůdce. Je pouze protikladem té Bushovy, je ve všem pouze reaktivní, nebo přece jen existuje ucelená Obamova doktrína? V USA jsme Českou republiku považovali za hráz proti Moskvě, za zásadního spojence ve střední a východní Evropě, za hrdý národ, který svým duchem odporoval sovětské invazi v roce 1968. Teď jsme ovšem zmateni, jsme zklamáni z postojů prezidenta Zemana a některých dalších politiků nalevo i napravo k Ukrajině a Rusku. Prezident veřejně nevyslovil jasnou vizi, v co věří – Obamovu doktrínu – protože je politicky neudržitelná. Ovšem z hrubých obrysů můžeme říci, že zahraniční politika prezidenta Obamy odmítá Bushovu doktrínu v jejích různých formách, i hodně z ob33 V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG sahu americké politiky za období několika posledních desetiletí. Zdá se, že věří, že rozsáhlé nasazení amerických vojenských jednotek v zahraničí škodí jak Americe, tak těm, komu se pokoušejí pomáhat. Obama si necení americké výjimečnosti a energické obrany lidských práv. Avšak nemůže to veřejně hájit, tyto názory jsou velmi nepopulární. v mnohem lepším stavu. Bush tam chtěl nějaké jednotky ponechat, ale Obamova administrativa se držela ideologie ústupu, nepochopila, co bylo naléhavě potřeba, a bagatelizovala ISIS, když tato organizace rostla ve vážnou hrozbu. Vůči Rusku měl být Obama tvrdý okamžitě v reakci na invazi na Krym, vyžadovat jednotu spojenců a poskytnout zbraně Ukrajině, a to tváří v tvář nejhoršímu porušení státní suverenity v Evropě od II. světové války. Budapešťská dohoda, která zaručovala svrchovanost Ukrajiny, pro Obamu neznamenala nic. Reagan, Clinton, Bushové a Carter by odpověděli úplně jinak, a stejně tak i Mitt Romney. Všichni chápali, že Amerika má jedinečnou úlohu při velkých mezinárodních krizích, a sice vést. Obama nečinně přihlížel a usiloval o spojenecký konsenzus pomocí sankcí, což nápravu nezjedná. Raději, než ukazovat sílu, věří, že musíme záměrně zredukovat naši globální obrannou stopu a zapojit se do jakéhosi sebezadržování, jak to nazvali v roce 2011 mí kolegové z Hudsonu Seth Cropsey a Doug Feith. Prezident má tendenci zlehčovat zásadní bilaterální i spojenecké vazby, které byly budovány desetiletí a měnit rovnováhu tím, že se zaměřuje na kontakt s diktaturami, jako jsou Írán a Kuba. Obama sklízí kritiku za to, že je slabý vůči Rusku, Sýrii, Iráku a Libyi. Není nespravedlivé obviňovat ho za všechny ty nesmírně složité, obtížné situace? Lze si představit, že se neměl stahovat předčasně z Iráku, ale koneckonců byl to prezident Bush, kdo se rozhodl opustit Irák. A co měl Obama udělat podstatně jinak ohledně Ruska, Sýrie a Libye? Byla to přece Obamova váhavá reakce na Asadova vážná porušení lidských práv a použití chemických zbraní, která dala Putinovi zelenou, aby udělal, co udělat chtěl. V Sýrii jsme měli spolupracovat s neislamistickou opozicí. Měli jsme šanci svrhnout Asada, když do opozice naskočil generál Idriss a byl schopen s sebou vzít i klíčové části armády. Ale pracovat na svržení Asada by znamenalo znemožnit kontakt s Íránem, což je úhelný kámen prezidentovy politiky. Situace s lidskými právy v Sýrii je daleko horší, než kdy byla za Bushe v Iráku, navíc jsme viděli, že Asad použil zbraně hromadného ničení. Někdy se musíte ujmout role vůdce, přesvědčit veřejnost o nutnosti bolestivé oběti a použít ozbrojené síly, abyste zamezili ještě větší tragédii. Svět je určitě složitý, ale moc a odpovědnost prezidenta jsou unikátní. Jádrem problému prezidentovy zahraniční politiky je, že se zatvrzele drží různých fixních představ, idée fixe, včetně nutnosti „soustředit se na budování státu doma“, což mu zabránilo v agilnější a efektivní zahraniční politice. Změnit kurz znamená být intelektuálně čestný: přiznat chybu a jít za rámec svých nejbližších poradců. Všichni naši prezidenti se v úřadu učili a významně se posunuli včetně Jamese Cartera poté, co Rusové šli do Afghánistánu. Také to znamená, že využijete prezidentského přístupu k médiím, abyste utvářel veřejné mínění ve prospěch třeba i nepopulární, avšak potřebné politiky. Obama toto nevykazuje. Charles Krauthammer, otec slavné myšlenky „jednopolárního okamžiku“, před pár lety napsal, že úpadek Spojených států není nevyhnutelný. Tvrdil, že tento sestup byl rozhodnutím elit a bylo jej možné odvrátit politickou cestou. Souhlasíte s jeho hodnocením? Bush opravil politiku v Iráku eskalací vojenských aktivit v roce 2007. Udělal to navzdory radám téměř všech poradců, neměl žádnou veřejnou podporu, ale uspěl a zanechal Obamovi Irák Plně s Charlesem souhlasím. Roste středolevý a pravicový konsenzus, že politika ústupu se musí zvrátit. Pohromy roku 2014, 34 V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG tedy Krym a ISIS, přinesly základní posun v mínění veřejnosti i elit. Všichni republikánští prezidentští kandidáti, s výjimkou Randa Paula, dali jasně najevo, že je nutná vedoucí role USA ve světě. A klíčoví demokraté v Kongresu se v soukromí vyjadřují k prezidentovi i jeho hlavním poradcům kriticky. Vztah USA – Čína je kriticky důležitý, ale komplikovaný. Obrovský čínský hospodářský růst byl částečně poháněn americkým kapitálem a americká životní úroveň se zlepšila kvůli nízké ceně čínských výrobků. Jsou ale mezi námi geopolitické rozdíly v náhledu na různé otázky – od lidských práv až po čínskou agresi v Jihočínském moři. Zvládání tohoto vztahu je navíc komplikováno tím, že procesy čínské politiky jsou neprůhledné a soustředí se kolem prezidenta Si Ťin-pchinga. Tendence k nedorozumění je obrovská, zvláště proto, že Čína chce odstranit USA z pozice dominantní globální mocnosti. Byl jste teď v Číně. Jak pozorně tam sledují události v Evropě, zvláště na Ukrajině? Jak figurují v jejich zahraničněpolitických úvahách? Číňané sledují Evropu pozorně z ekonomických i strategických důvodů. Ukrajina je staví před dilema: chtějí podpořit svou spřátelenou autokracii a partnera v šanghajské spolupráci, Rusko, ale podpořit otevřeně ruskou invazi na Ukrajinu by znamenalo podkopat teritoriální integritu, což je ústřední věcí čínské politiky. Bude-li Čína usilovat o to, aby využila své rostoucí hospodářské zdatnosti k mlhavým, nejasným cílům – ať jde o výhrůžky sousedům v Jihočínské moři nebo o hackerské útoky na databáze amerických federálních zaměstnanců – bude vztah mezi těmito dvěma aktuálními mocnostmi stále obtížnější. Bude-li se Čína soustředit na ekonomický růst, transparentnost a demokratický právní stát, bude vztah ku prospěchu obou zemí. Ovšem Čína není liberální demokracií a není ani trochu transparentní. Čína stejně jako Rusko chce rozdělit Evropu a USA. Velice posílila svoji lobbistickou přítomnost v Bruselu a hlavních městech jednotlivých států, aby utvářela mínění elit a podporovala obchod i jiné formy spolupráce. Si Ťin-pching a jeho politika „jednoho pásu, jedné cesty“ se snaží přivést i partnery v Evropě k úzké spolupráci s Čínou na mnoha frontách; součástí této politiky, jejího strategického úmyslu, je neutralizovat tyto partnery ohledně citlivých mezinárodních otázek, jakými jsou agresivní čínské teritoriální nároky v Jihočínském moři. Evropa čelí obrovskému problému s uprchlíky, který divoce rezonuje na celém kontinentu a vyvolává xenofobní, rasistické a neonacistické politické síly. V menší míře čelí USA podobnému problému. Jaká je vaše rada Evropanům, jak zacházet s miliony uprchlíků převážně z muslimských zemí, kteří budou chtít přijít? Jaký je správný poměr humanitární a rozvážné politiky? Rusko se obrátilo na Čínu jako na svého klíčového ekonomického partnera, uzavřelo zásadní hospodářské obchody v oblasti energetiky a infrastruktury, protože Čína se nepodílí na režimu hospodářských sankcí. Čínsko-ruská vojenská spolupráce významně narostla, a to i ve společných vojenských cvičeních. Evropa čelí téměř nemožné situaci – poté, co opustila sebevědomou politiku občanské asimilace (tedy přizpůsobení na občanském základě; pozn. překl.), je nyní postavena před otázku, jak dosáhnout integrace svých dlouhodobých obyvatel a uprchlíků, z nichž se mnoho asimilovat nechce. Tato výzva je zesílena tím, že ISIS je přitažlivý pro mladé muslimy, a to představuje problém pro vnitrostátní bezpečnost. Jak budou USA zvládat svoje vztahy s Čínou v několika příštích desetiletích? Tento vztah přece jen bude v mnohém určovat budoucnost světa. Měli bychom být v této věci optimisté, nebo pesimisté? 35 V USA JSME ZE ZEMANA ZKLAMÁNI. JEŠTĚ ŽE JE TADY SCHWARZENBERG Nám se ve Spojených státech daří daleko lépe integrovat naše muslimské přistěhovalce ekonomicky – nikdo do USA nepřichází, aby žil z podpory. Převážná většina amerických muslimů odmítá násilnický radikalismus. Ale přesto máme každý týden případy, kdy radikálové plánují nebo se dopouštějí násilí. nehraje roli? Co by měli lidé sledovat, co bude důležitým ukazatelem budoucího úspěchu? Kampaň je na samém začátku. Je brzy na to, aby se něco rozhodlo – ani Barack Obama, ani John McCain nebyli nevyhnutelnými vítězi v této fázi primárek, a Mitt Romney čelil v této fázi kampaně značné nepřízni osudu. Nominace je během na dlouhou trať. Jasné je, že Hillary Clintonivá a Jeb Bush nemusejí být nominováni – budou muset vést chytrou a efektivní kampaň po celou dobu tohoto dlouhého závodu. Evropa se nemůže k uprchlíkům otočit zády, ale potřebuje politiku, která opět umožní občanskou asimilaci. Po útoku na Charlie Hebdo si Francie uvědomila, že dávat přednost hodnotově neutrálnímu, měkkému multikulturalismu před republikánskými zásadami otevírá dveře radikalismu. I další by měli následovat příklad ministerského předsedy Manuela Vallse v jeho zásadovém přístupu, který posiluje policejní práci vůči radikálům spolu s obranou liberálních ideálů. Politické akční výbory (Super PACs, organizace soustředící se především na získávání finančních prostředků na kampaň určitého kanditáta; pozn. překl.) financované malým počtem „megadárců“ budou tentokrát hrát daleko důležitější úlohu. Pole republikánů se mnohem více otevřelo kvůli „primárkám“ mezi přispěvateli Politických akčních výborů; Scott Walker a Marco Rubio získali význačné sponzory, a omezili tím Bushovu finanční výhodu. Tyto výbory budou zásadní i pro kampaň Hillary, ovšem jestli ona závažně klopýtne a bude ji chtít vyzvat vážný oponent, pak on či ona dostanou okamžitou a masivní podporu od Super PAC. Dluhová krize států, která v případě Řecka ohrožuje eurozónu, britský euroskepticismus, který dostane v referendu příležitost vyvést Británii ven z EU, nebezpečí z Východu a migrace muslimů – zdá se, že toho mají politici EU na talíři plno. Přesto se zdá, že zde není jasný evropský vůdce s vizí, který by měl legitimitu, schopnosti a energii, aby kontinent sjednotil. Kdyby se nějaký takový uchazeč připravoval vyjít na veřejnost, který z amerických prezidentů by mu měl být inspirací a proč? Takže si nemyslíte, že nominace Hillary bude jasná? V žádném případě není Hillary jasná. Její výkon v kampani je přinejlepším průměrný. Jsme ale na samém počátku procesu primárek. Bernie Sanders ukazuje skutečný tah na branku. Sanders nemůže být nominován, ale bude-li dál získávat podporu základny, může do závodu nastoupit jiný kandidát, který může zvítězit. Evropa potřebuje lídra, který bude mluvit otevřeně, bude mít jasnou vizi a sjednotí evropské národy s ohledem na společné výzvy. Evropa potřebuje evropského Ronalda Reagana, který osloví průměrného Evropana, postaví se bruselské byrokracii, avšak znovu oživí evropský projekt, a současně bude stát pevně proti ruské výzvě a podporovat občanskou integraci migrantů. Toto je zásadní výzva – výzva, kterou EU představuje pro státní svrchovanost na různých frontách, monetární, regulační i frontě občanské integrace; to také činí obranu Evropy ještě složitější. Její znovunastavení vztahů s Ruskem, čili reset, skončilo žalostným selháním. Ublíží jí to během volební kampaně? Jejímu výkonu jako ministryně zahraničí včetně otázek Benghází a ruského resetu hodně scházelo. Její síla je v roli mluvčí za ženská a lidská práva a spočívá také v tom, že byla tahounem od- Svět sleduje úvodní fázi americké prezidentské kampaně roku 2016; a většina lidí v Evropě jí nerozumí. Jak mají číst, co se děje mezi demokraty a republikány? Co nyní hraje a 36 TŘI PRINCIPY, PRO KTERÉ JSOU ČEŠI STÁLE HUSITY klonění politiky USA směrem k Asii. Je spíše symbolem, je pilná a vždy si dobře nastuduje přípravné materiály. ocenili. Ztratíme-li se v nepatrných detailech regulace, ať v USA nebo v EU, bude to znamenat, že ztratíme příležitost prosperovat v budoucnu, ale rovněž ztratíme příležitost mít silnější Západ. Jeba Bushe musíme považovat za jednoho ze tří favoritů mezi republikány společně se Scottem Walkerem a Markem Rubiem. Zdá se však být trochu zrezivělý. Máte také ten dojem? (Rozhovor pro ParlamentníListy.cz vedl akademik a hostující profesor na New York University Tomáš Klvaňa) Jeb je už nějakou dobu mimo úřad a před pár lety neplánoval, že bude kandidovat. Jeho přechod do režimu kampaně byl dobrý, ale ne bezchybný. Jeho kampaň nezastavila opozici, jako tomu bylo u jeho bratra v roce 1999. Jestliže jsme řekli toto, je třeba říci i to, že klopýtnutí v začátku není vůbec fatální, Jeb je zdatným politikem a vydrží až do konce kampaně. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Prominentni-americky-politologWeinstein-pro-PL-V-USA-jsme-ze-Zemana-zklamani-Jeste-ze-jetady-Schwarzenberg-381585 Tři principy, pro které jsou Češi stále husity Americké průzkumy mínění v současné době ukazují zlepšení u George W. Bushe. Bude jméno Bush pro Jeba zátěží, pozitivem, nebo bude mít účinek neutrální? Josef Staněk Rodné příjmení bude politickou zátěží, ale sítě jeho rodiny budou k získání financí a pro úspěch jeho kampaně kriticky důležité. George W. a jejich otec George H. W. jsou u republikánské základny velmi populární. Že to nejsou principy ledajaké, nějaké teologické tahanice o výklad něčeho, čemu stejně nikdo nerozumí, o tom nás poučuje způsob odlišení věcí lidských a božích. Názorně jej dokládá učený rabín Gamaliel v Evangeliu, kdy o Ježíšovi přibližně říká: „Kolik již tady bylo proroků a povstalců, a kdo o nich dnes po létech něco ví? Jestli bylo Ježíšovo poselství z člověka, bude rychle zapomenuto. Jestli bylo od Boha, marně proti němu budete bojovat!“ Tímto kontrastem výsledku historických dějů dal rada Gamaliel jakémukoliv člověku návod k odlišení subjektivních lidských představ od výroků a činů, které jsou nejméně částečně zakotveny v Pravdě. Neboli jinak řečeno Mnoho lidí na levici a někteří na pravici v Evropě jsou proti TTIP, obchodní úmluvě, protože se bojí, že to bude jen další nástroj dominance USA. Jak se na dohodu a na to, jak se utváří, díváte vy? A jak by ji měli politici, kteří jsou pro, vysvětlit svým voličům? TTIP je dohoda kritická pro vazbu mezi USA a EU, ekonomickou i politickou. Je nezbytná pro oba partnery, ale její důležitost široce překračuje ekonomiku. Jde o projekt, který posílí jednotu Západu mnohem hlouběji – a je přímým důsledkem amerického snažení v Asii, tedy dohody TTP, která se zdá, že nyní směřuje ke schválení. Říci ne TTIP znamená říci ne vybudování velikého společného trhu a také ne významným obchodním a investičním příležitostem; co je důležitější, byla by to velká facka západní jednotě, tedy něco, co by Putin a jeho autokratičtí přátelé velice 37 TŘI PRINCIPY, PRO KTERÉ JSOU ČEŠI STÁLE HUSITY v Duchu svatém (božím) nebo v objektivitě duchovních zákonů. do původní židovské víry. V době nástupu renesance se toto oslabení projevovalo mimo jiné prodejem odpustků a posílením pocitu „zmocnění“ kněží k odpouštění. Absence etiky neboli opravdovosti a shody slov a činů začala ohrožovat věrohodnost křesťanství jako náboženství civilizaci formující. (Z téhož důvodu vzniklo před tím i vystoupení Mohamedovo.) Hrozilo, že se křesťanské náboženství promění jen na soubor pověr a prázdných rituálů. Jakmile toto směrování Hus zevnitř prohlédl, vystoupil proti němu celou vahou své osobnosti. A právě pro toto směrování se jeho duše napojila na vyzařování ducha Pravdy. Toto usilování dalo jeho slovům onu sílu! Tím, že šest století všemocná katolická církev včetně světské moci potírá odkaz Husova způsobu myšlení, a nepodařilo se ho vymýtit, lze považovat za prokázané, že jeho přístupy byly v něčem zakotveny v Pravdě. Existuje tolik teologů a vědeckých historiků, ale ještě jsem od nich nečetl přesvědčivý rozbor těchto Husem v Pravdě zakotvených principů. Vysvětlení sporu, jako že šlo o spor okolo „přijímání pod jednou či pod obojí“ nebo o požadavek asketického života duchovních, považuji za povrchní až naivní. Proto se o rozbor příčin přetrvávání Husova odkazu (neboli ducha) v českém národě pokusím jako nezávislý samouk. Druhým nepochybným Husovým odkazem z Ducha je před koncilem neboli světem vyslovený požadavek na právo každého člověka na vlastní názor! (Včetně výkladu Písma svatého.) Tímto přístupem jeho vystoupení před koncilem neboli světem učinilo vlastně začátek konce skupinového myšlení! To byl stav komunity, v níž „právo na názor“ má jen hlava kmene či církve. Tím je na ni přenesena odpovědnost za veškeré chování členů církve, svědomí jednotlivce je nekompetentní. Za to má mít každý zajištěno „vplutí v lodi církve“ do nebe! (Za předpokladu poslouchání církevní vrchnosti.) Prvním nepochybným Husovým poselstvím a odkazem českému národu je požadavek zachování etického poselství křesťanství! Všechna náboženství jsou v podstatě pokusem „lidského rozumu“ o „i prostému lidu pochopitelný“ komplexní výklad světa a smyslu života jednotlivce v něm. S ohledem na posluchače musí být všechny „věrouky“ zjednodušené až naivní. Proto je jinak vysoce vyspělí autoři výkladů světa formují do tvarů legend, pohádek a bájí. (Odtud moudří vědí, že v pohádkách je více pravdy než v denním tisku.) Neboli Jan Hus vyslovil na auditoriu světa požadavek přechodu k nové vyšší kvalitě duchovnosti a tím civilizace lidstva. Ta je postavena na poznání, že každý člověk je jednotlivě a individuálně odpovědný za své myšlenky a činy před Bohem! Žádná finančně a poslušností církevní vrchnosti honorovaná rozhodnutí údajně Ježíšem pověřených k odpuštění přestupků na „druhé straně života“ neplatí! Jakmile duch člověka opustí tělo, nevplouvá do záhrobí na „lodi církve“. Jen Ježíš sám vpouští ducha zemřelých do své záhrobní úrovně, do svého „království“! Na to musí mít odpovídající lehkost, kvalitu. Tváří tvář Světlu žádná „legitimace“ pozemské organizace či dokonce koupený odpustek nemá cenu! To vždy platilo a platí. Kromě výkladu světa je další pravidelnou funkcí všech náboženství proměňovat život člověka z nudného každodenního souboje o přežití v existenci smysluplnou! (Jaký by byl nudný občanský rok bez svátků?) Jan Hus si v době svého života povšiml, že v době přechodu éry od asketicky a mysticky pojatého gotického křesťanství k jeho renesanční podobě se z něho čím dál více vytrácí jeho etický rozměr. První oslabení etického apelu křesťanství nastalo ostatně při spojení světské a církevní moci za císaře Konstantina. Viz Petr Chelčický v traktátu „Sieť viery pravé“. Tu potrhali „dva velryba veliká, císař a papež“! Neboli tyto dvě instituce, moc světská a církevní oslabily Ježíšův etický apel, vsazený 38 TŘI PRINCIPY, PRO KTERÉ JSOU ČEŠI STÁLE HUSITY Od tohoto prohlédnutí stavu věcí, většinou formou osvícení, došli Wycliffe, Hus a mnozí jiní (také já), k poznání skutečného stavu věcí duchovních: hlavou pozemské církve není za hlavu se deklarující papež, ale jen a jen Ježíš Kristus sám! (Ježíš: „Já jsem s vámi až do konce světa!“) Uvedené je třetím poselstvím Jana Husa, které odcítil z Pravdy. A ono jej učinilo „v duši národa nesmrtelným“. „Zapečetil“ jej tím, že za toto přesvědčení obětoval svůj život. Skrze tuto oběť Jan Hus nepochybně vstoupil do Ježíšova království. 3. Hlavou neviditelného pozemského křesťanského společenství je Ježíš. (Církev pouze napomáhá poznání a žití jeho poselství.) To, že tyto pravdy pochopili v Evropě Češi jako první, mě naplňuje hrdostí. Přetrvávání masy těch, vlastně „husitů“, kteří v českých zemích uznávají výše zveřejněné principy, je znakem toho, že jsme stále duchovním těžištěm Evropy. Pouze doba se změnila. Dnes se nebojuje za pravdu cepy, ale odoláváním ohlupování materialistů a scholastiků a vlastním duchovním úsilím. Úsilím o lepší mezilidské a duchovní poznání. Neboli o přiblížení chování a myšlení, které je milé Bohu. I podle mého vnímání není viditelná církev totožná s tou skutečnou. Ježíšova církev na zemi se skládá z lidí, kteří přijímají duchem (intuicí) duchovní a vitální vyzařování Zdroje. Odtud uzdravování z víry. Tomuto Zdroji osobně říkám „kosmický princip Krista“. Je to Stvořitelem ustanovený vzor muže a ženy, který pomáhá najít cestu duším v těle, neboli lidem putujícím hmotným stvořením. Osobně jsem přesvědčen, že ti, kteří Ježíše a jím vyslovené etické zásady milují, a obětují v pozemském životě něco pro Boha, dočkají se nepochybně s Ježíšovou pomocí setkání se Světlem po smrti svého těla. Neboli pak uvidí, že i za života byli členy jeho společenství, ať si toho byli či nebyli vědomi. A již se do nového těla zde na zemi nenarodí. Živočišný život žijící také nejsou zatraceni. Podle mého vnímání takoví dostanou možnost reparátu života prostřednictvím „reinkarnace“ a opětovné možnosti objevení průvodcem stvoření, Krista. Jsem přesvědčen, že do věčnosti nelze vstoupit bez pomoci Ježíše, který provádí nejen na zemi, ale i záhrobím. Jsem přesvědčen, že Jan Hus je nejen největší český hrdina, ale že bude spolu s mnoha svatými, dokonce i proroky jiných náboženství, jedním z učitelů duchovnosti obnovené církve. Jen ta může lidstvo posunout do žití nové vyšší civilizace. Ta bude tím druhým příchodem s mocí (skrze poznání). Kdo bude něco vědět za šest století o minulých a dnešních „koncilových otcích“ a vědeckých analyticích Jana Husa? Duch věčnosti promění jejich „učenosti“ a vědeckosti v prach země. Českého kazatele ale budou znát lidé i za dalších šest století. Na těchto na institucích a hodnostech lidí nezávislých společenských procesech může každý vidět, jak „vane Duch věčnosti (svatý)“! Jeho nepředvídatelnosti jsou podivné jen v našich očích, protože jsme nadměrně uvězněni v pozemsky zneužívaném rozumu. „Více pohledu z hlediska věčnosti“ na život by nám poradil „starý husita“ T. G. Masaryk. Takže Jan Hus za cenu svého života, jinak by si toho nikdo nevšiml, umožnil zveřejnění těchto duchovních pravd: zdroj:http://hledani.gnosis.cz/tri-principy-pro-ktere-jsou-cesistale-husity/ 1. Těžiště křesťanství není v rituálech, ale je v etickém pojetí způsobu života. 2. Každý člověk má právo na vlastní názor neboli na individuální svědomí. 39 PERZEKUCE KŘESŤANŮ V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH ANEB „TĚŠTE SE NA OPRAVDOVÝ HOLOKAUST!“ Jejich perzekuce v islámských zemích dosahuje šíře a intenzity hrozící odstartovat největší humanitární katastrofu naší doby. Děje se to stejně jako u tolika předchozích genocid a pogromů za téměř totálního mediálního zatmění a mlčení politických a církevních institucí – s výjimkou několika specializovaných humanitárních organizací a jejich internetových stránek. Těmi nejaktivnějšími jsou dvě, obě nezávislé a financované ze soukromých příspěvků: • The Gatestone Institute je zaměřený na „vzdělávání veřejnosti o událostech přehlížených hlavními médii a představujících hrozby naší individuální svobodě, svrchovanosti a svobodě slova“. • The Barnabas Fund je organizace nejen informativní, nýbrž i charitativní, pomáhající specificky křesťanům perzekvovaným v islámských zemích, odkud podává podrobné informace z první ruky. Perzekuce křesťanů v islámských zemích aneb „Těšte se na opravdový holokaust!“ Na světě je ohroženo až sto milionů křesťanů. Najde se někdo s neokoralou duší, kdo by věděl, jak pomoci zachránit několik tisíc sirotků? Sýrie Těšte se na opravdový holokaust!“ je již hezkou řádku let populární heslo islámských demonstrací v západních velkoměstech. A vedle podobných důmyslností, jako je „Svobodo, jdi do pekla!“, „Islám ovládne svět!“, „Usekávejte hlavy těm, kdo islám urážejí!“ nebo „Zabíjejte židy pro mír!“ Pro ředitele The Barnabas Fund Patricka Sookhdea je nejnaléhavější tragédií uplynulých několika měsíců Sýrie, kam za minulé dva roky uprchl téměř milion (dvě třetiny) křesťanů z Iráku před masivní islámskou perzekucí odehrávající se přímo před bezradně přihlížejícími západními vojáky. Na tyto křesťany a na jejich syrské souvěrce, jichž jsou další dva miliony, se teď valí postupující povstání proti Asadovi, jehož režim křesťany chránil. Alespoň v tom smyslu, že se choval tyransky ke všem „rovnoprávně“, bez ohledu na náboženskou příslušnost. Dlouho se nad nimi svět shovívavě usmíval jako na fantazii rozzlobených puberťáků, z níž jednoho dne vyrostou a stanou se normálními západními demokraty jako všechny předchozí generace imigrantů. Málokoho napadlo, že to tyto děti budou myslet ještě vážněji v dospělosti nebo že tento opravdový holokaust (ten předchozí se nepovedl) by se mohl nevztahovat na Židy (nenávist k nim je přece pochopitelná tradice chudých a utlačovaných), nýbrž tentokrát (nebo po několika stoletích opět) na křesťany. Nejen džihádisté, ale i část západních médií označují syrské křesťany za kolaboranty s Asadovým režimem, a proto pro ně bude vítězství povstalců rozsudkem smrti Povstalecké jednotky, které ovládli džihádisté a příslušníci alKáidy, vyhánějí křesťany po tisících, město po městě a vesnici 40 PERZEKUCE KŘESŤANŮ V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH ANEB „TĚŠTE SE NA OPRAVDOVÝ HOLOKAUST!“ po vesnici, jak je obsazují. The Barnabas Fund má nejen informace přímo z míst, kde se tragédie dějí, ale i síť kontaktů, jimiž postiženým na místě pomáhá. Díky zatím vstřícné politice Asadovy armády, pod jejíž ochranu křesťané prchají. na doživotí, zatímco všichni zúčastnění muslimové byli žaloby zproštěni, třebaže poškodili víc než 50 křesťanských obydlí, kanceláří a obchodů. Nový egyptský prezident Muhammad Mursí si sice do kamer potřásl rukou s křesťanskými duchovními, ale obavy křesťanů tím nerozptýlil Syrští (a uprchlí iráčtí) křesťané uvázli ve šlamastyce politické absurdity. Křesťanský západ fandí jejich pronásledovatelům proti jejich ochráncům, které zase podporuje bizarní kombinace Íránu, Ruska a Číny. A protože nejen džihádisté, nýbrž i část západních médií označují křesťany za kolaboranty s Asadovým režimem, vítězství povstalců pro ně bude rozsudkem smrti. Ten podle hojně uváděného povstaleckého islámského klerika má vypadat: „Roztrhat, rozsekat a hodit sežrat psům!“ Mezi odsouzenými je i křesťanský právník a kandidát do parlamentu, před jehož domem se šarvátka odehrála – v jeho nepřítomnosti a bez jeho vědomí. Jeden křesťanský teenager byl odsouzen bez předložení důkazů ke třem letům vězení za údajnou urážku islámu na svém facebookovém profilu, třebaže jeho obhájci dokazovali, že neumí zacházet s počítačem, a tudíž nemohl Facebook používat. Za další urážku islámu v diskusi s muslimským kolegou byl odsouzen křesťanský učitel na šest let v soudním přelíčení, jemuž skandoval 2,5tisícový dav. Egypt Dalších deset milionů křesťanů viněných i z kolaborace s bývalým prezidentem Husním Mubarakem, sekularisty a levicí vázne v Egyptě, kde vítězství Muslimského bratrstva v parlamentních i prezidentských volbách povzbudilo muslimy k otevřené perzekuci, přepadání a vypalování kostelů, zabíjení kněží, únosům křesťanských dětí a násilné konverzi a kde se každou chvíli čeká nastolení zákonů šaríi proměňujících křesťany v druhořadé občany platící muslimům extra daň a trestané za urážku islámu nebo pokus konvertovat muslima na křesťanství. To si podle posledních sondáží přeje víc než 60 procent Egypťanů. Další muslimské země Za tři měsíce od konce března z Egypta uprchlo přes sto tisíc křesťanů a exodus pokračuje. Od března zostřená perzekuce byla vyprovokovaná – nebo posvěcená – prohlášením saúdského vrchního muftího, že „je nutné zničit všechny kostely v oblasti“. A zprávou, podle níž se nový egyptský prezident Mursí prořekl, že „provede druhé islámské dobytí Egypta a donutí křesťany konvertovat na islám, platit daň nebo emigrovat“. Křesťanští duchovní volající o pomoc říkají: „Před sebou máme moře, za zády džihádisty.“ Nový egyptský prezident Muhammad Mursí si sice do kamer potřásl rukou s křesťanskými duchovními, ale obavy křesťanů tím nerozptýlil. Trvalým politickým programem jeho Muslimského bratrstva je: „Alláh je náš cíl, Korán náš zákon, Prorok náš vůdce, džihád naše cesta a smrt v boji za Alláha naše nejvyšší touha.“ V soudnictví se už objevilo několik cíleně protikřesťanských rozsudků. Po křesťansko-muslimských šarvátkách způsobených dopravní zácpou bylo dvanáct křesťanů odsouzeno Jak širokou „oblast“ měl vrchní muftí na mysli, si vysvětlují muslimové v různých zemích po svém. Severní Nigérii samopaly a kulomety ozbrojené muslimské jednotky Boko Haram prakticky vyčistily od všeho křesťanského, přičemž tamním křesťanům daly na vybranou buď zmizet do tří dnů, nebo smrt. Poslední zbytky křesťanů jsou likvidovány v Mali a v severním Súdánu. 41 PERZEKUCE KŘESŤANŮ V ISLÁMSKÝCH ZEMÍCH ANEB „TĚŠTE SE NA OPRAVDOVÝ HOLOKAUST!“ Bruselská džihádistická organizace Sharia4Belgium už Belgičanům radí, že když se jim islám nelíbí, ať se z Belgie vystěhují • „Nesmíme vstupovat na tenké pole náboženské války a měli bychom projevovat nestrannost.“ Předseda americké Komise pro náboženskou svobodu je přesvědčen, že „křesťanství hrozí úplný zánik v Iráku, Afghánistánu a v Egyptě“. Další na řadě jsou podle komise Maledivy, Mauretánie, Írán, Somálsko, Jemen, Uzbekistán, Pákistán a Turecko, v nichž muslimské populační většiny nabírají na agresivitě. Ta sílí i v tradičně umírněnějších zemích, jako je Indonésie a Malajsie. Útoky na křesťany se množí i od muslimských menšin v Keni, Thajsku a na Filipínách. Celkem je ohroženo až sto milionů křesťanů. Co může ten propastně neinformovaný svět dělat? • „Šíření vzdělání může pomoci v budoucnu a zmírnit či nedovolit vzniknout případnému konfliktu.“ • A nakonec: „Už mě zmáhá číst všechny e-maily o perzekuci křesťanů.“ „Češi mají okoralé duše,“ řekla ČESKÉ POZICI bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj a statečná a noblesní dáma Věra Jourová, která tu okoralost zažila na vlastní kůži. Omlouvá je možná jen to, že ona ta okoralost je celosvětová – od zatmělých médií přes netečné vlády a církve až po Baracka Husseina Obamu, který spěchal novému egyptskému islamistickému prezidentovi popřát k vítězství. Celosvětový problém Podle Patricka Sookhdea jsou nejakutnější – a nám kulturně nejbližší – Sýrie a Egypt. Tam navíc zatím jeho organizace The Barnabas Fund působí a může na místě pomáhat. Jenže jak ještě dlouho a kam je evakuovat, než Asadův režim padne a vládu převezmou džihádisté? Jde o tři miliony lidí, a z toho desetitisíce sirotků. Kdo zachrání jeden život, zachraňuje celý svět My z toho všeho možná pochopíme, jak mohl nastat ten „nedokonalý“ holokaust a jak možná nedokážeme zabránit tomu „opravdovému“. Většině lidí byl lhostejný, netýkal se jich, rušil je z pohody a nestrannosti. Až nakonec dorazil i na jejich práh a týkal se všech. Mnozí z těch, jimž lhostejný nebyl, si spočítali ty miliony a pokrčili rameny, že tolik se tak jako tak zachránit nedá. The Barnabas Fund jedná s několika zeměmi, jednou z nich je prý Rumunsko, které má stovky opuštěných vesnic. O kolik takových sirotků by se dokázali postarat Češi? Tuto otázku jsem položil české pobočce mezinárodní organizace, která má dobročinnost za svoje raison d’etre a jejímž jsem byl donedávna členem. Dopadl jsem takto: A pak tu bylo několik tisíc těch, kteří věřili, že stojí za to zachraňovat, co se dá. Podle starého přísloví, že kdo zachrání jeden život, zachraňuje celý svět. Připomeňme si je: • „Svízelné a neprůchozí díky legislativě našeho státu a Evropské unie a mezinárodních úmluv.“ • Nicholas Winton téměř sedm set českých dětí posledním vlakem z Prahy. • „Jestliže jsme organizace nezávislá a sekulární, musíme se vyjádřit k zásahu v této problematice negativně.“ • Oskar Schindler svoji tisícovku. 42 EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE? • Irena Sendlerowá, s pomocí hrstky farářů, jeptišek a venkovských katolických rodin dva a půl tisíce dětí z varšavského ghetta. Nemylme se, ono by nás to opět mohlo všechny jednou dostihnout. Bruselská džihádistická organizace Sharia4Belgium už Belgičanům radí, že když se jim islám nelíbí, ať se z Belgie vystěhují. A Belgie je už zatraceně blízko. Ostatně, hodlá-li džihád dobýt celý svět, brzy nebude kam. • Španělský diplomat v Řecku pět tisíc španělským dialektem po čtyřech stoletích dosud mluvících soluňských Židů. zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/perzekuce-krestanu-vislamskych-zemich-aneb-teste-se-na-opravdovy-holokaust-1sb/forum.aspx?c=A120715_030000_pozice_72229 • Kodaňští cyklisté svých osm tisíc židovských spoluobčanů zatarasením cesty německým kamionům, než je rybáři stačili odvézt do Švédska. • Bulharský král a pravoslavná církev nevydali 50 tisíc židovských spoluobčanů Hitlerovi. Existuje noční můra světových finančních podvodníků. Řecké neštěstí nebyla náhoda, je zde role USA. Ukrajina jako nebezpečná popelnice? • Italské kláštery a vesnice 40 tisíc italských Židů. • Italský guvernér 30 tisíc francouzských Židů v okupované Nice. Analytik Jan Schneider, někdejší zpravodajec BIS a nyní spolupracovník České pozice a Lidových novin, v rozhovoru s ParlamentnímiListy.cz ukazuje na některé zajímavé rozměry bující řecké dluhové krize. Zároveň odhaduje, že na Donbasu nebudou obnoveny boje a obsáhle se věnuje uprchlické krizi v Evropě. „Stále mluvím o tom, že současná vlna migrantů je vhodná – bez ironie! – na zacvičení, na vyzkoušení způsobů, jak absorbovat velké množství běženců, a zůstat přitom pocitově „doma,“ říká k tomu. • Francouzský odboj, sekulární, katolický i protestantský 50 tisíc. • Raoul Wallenberg se třemi stovkami dobrovolníků 80 tisíc maďarských Židů. Všichni to dělali jako „svízelné a neprůchozí kvůli legislativě“. Mnohým z nich podle této legislativy hrozil trest smrti. Evropská unie nakonec v otázce uprchlíků přijala řešení, že si stávající imigranty dobrovolně rozdělí mezi členské státy. Nicméně se neřeší, co dělat do budoucna. Dokázali jsme se s tím dostatečně vypořádat? Džihád dobývá svět Před lety jsem se setkal s jednou Holanďankou, která zachránila několik desítek židovských dětí. Zeptal jsem se jí, proč riskovala život: „Protože ve světě bez Židů nestojí za to žít.“ Co kdyby totéž platilo o světě bez křesťanů? Najde se ještě někdo s neokoralou duší, kdo by věděl, jak pomoci zachránit několik tisíc sirotků? Je smutné až hrozivé, v jaké kondici se státy EU nacházejí. Domluví-li se Francouzi s několika dalšími, že rozbijí Libyi, tak všichni drží basu, každý se snaží urvat, co se dá, a nikdo ani nepípne. Když pak má EU nést následky činů některých svých členů, je z ní hystericky uvřeštěné stádo sobců a chamtivců. 43 EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE? zemích migrace (tedy z přesného opaku toho, co udělaly USA v Iráku). Hospodářskou pomoc nelze zaměňovat za dodávky peněz nebo zbraní. Něco to bude stát, a čím déle se bude čekat, tím to bude méně efektivní a dražší. Druhá věc je těžší, protože stabilizovat situaci v klíčových přechodových státech migrace, zejména v Sýrii a Libyi, by předpokládalo, že politici vezmou za základ svých úvah ty nejškaredější (myšleno nejpravdivější) zpravodajské analýzy. (Nebylo by bez vtipu, kdyby ty materiály byly vyhodnoceny i z hlediska dopadu trestního práva na některá rozhodnutí politiků.) Stejně by to ale nejspíše vycházelo na okupační správu s mandátem OSN, protože jinak než kontrolovaným použitím násilí z třetí strany se plameny místních konfliktů nesfouknou. Jedinou neznámou pro mne je, zdali je to banda totálních pokrytců, anebo tupců. Zdá se, že něco jako historické povědomí a takt dějin (o odpovědnosti vůči budoucnosti ani nemluvě) jsou aspekty zcela za jejich horizontem. Třetí věc je jasně nejtěžší – nelze jen hystericky vřeštět „my tady toho či onoho nechceme a nechceme a maminko búúúú“. Sine ira et studio je jasné, že Evropa se musí na cosi vážného připravit, nechce-li být zastižena v nedbalkách. Dokud je čas, nechal bych zpracovávání přílivu migrantů na těch, kteří planě teoretizují. Když by se v praxi naučili, jakých standardů lze reálně dosáhnout, začaly by se jim ty teoretické koncepce hroutit. Pak by bylo nutno je rychle vyměnit, už kvůli běžencům samým. (Ze zhrzených teoretiků se totiž může stát svoloč, jak to laskavě podává výtečný film na toto téma – „Bylo nás deset“.) Pak by snad byla atmosféra připravena na přijetí vybalancované metodiky, pro migranty lidsky důstojné a pro místní obyvatelstvo bezpečné. Rozčiluji se proto, že jakákoliv akce, která by mohla mít smysl, by musela být společnou akcí. EU by musela jako celek přijmout odpovědnost za hříchy některých svých členů (tentokrát Francie a jejích kompliců – Češi by jim konečně mohli vrátit onu urážku o tom, kdo by měl nyní „držet hubu“) a snažit se vymyslet něco společně. Zde se nakonec ukáže, jestli evropský projekt má vůbec nějaký základ, zda cosi jako evropské hodnoty vůbec existují. Třeba něco jako vzpomínka na Svatoplukovy pruty. Jestli Evropa nepřekročí svůj vlastní stín, a nepřijme společnou zahraniční a bezpečnostní politiku, budou se jednotlivé státy EU hroutit jeden po druhém. (Ta společná politika by však měla mít alespoň trochu logiky a cti, tedy ne to, co EU nyní ochotnicky předvádí, byvše ke všemu ještě tahána jako loutka proti Rusku.) Před dvěma týdny o sobě velmi důrazně dali vědět teroristé. Jak to bylo ve Francii, zatím nevíme, ale přinejmenším udeřili v Tunisku a Kuvajtu. Různé zpravodajské zdroje dávají najevo, že infiltrace Evropy tzv. Islámským státem je značná. Dá se říci, že IS je ještě nebezpečnější, než byla alKáida po 11. září? Jde už v podstatě o souvislý útvar se všemi atributy státu, obrovské zázemí a zdroje… Co by jednotlivé státy Evropy měly udělat? Existuje projekt na potápění pašeráckých lodí a větší ostraha hranic. Na kolik uprchlíků se v budoucnu máme připravit? Ta společná politika musí vyjít z ofenzívní bezpečnostní a hospodářské akce za účelem stabilizace situace ve zdrojových 44 EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE? O Islámském státu (IS) bylo za krátkou dobu vysloveno tolik lží, že člověk pochybuje už o všem. Například nedávno v Praze evropská velvyslankyně Jana Hybášková rozbila mýtus o amébovitém charakteru „čehosi jako IS“, a vaše otázka je důkazem, že přesvědčivě. Nicméně v jiném rozhovoru zase Hybášková tvrdí, že největší finanční zdroje IS pocházejí ze Sýrie od Asada – snad aby se pokusila udržet jakousi politickou linii, ať již má se skutečností co dělat, nebo ne. To, že většina účtů, které IS používá, je v Saúdské Arábii a Kataru, tedy u největších amerických spojenců, nějak říci opomněla. hem víc vyhrotili a někdejší Saddámovi vojáci se vrátili v podobě Islámského státu? Tento mimořádně jasnozřivý výrok, který připisujete Zemanovi, musím podpořit. Jak vidíte, stavím se k jeho autorství trochu rezervovaně, protože sám Zeman Američanům do jedné pěkné kaše pomohl, když mladšímu Bushovi v roce 2001 nakukal cosi o údajném pražském setkání alkáidisty s iráckým muchabarátnikem (tzv. „pražská stopa“, což se pak ukázalo být obratně vyfabrikovanou desinformací Ahmeda Chalabího, spolupracujícího s Teheránem). Proto bych radši pana prezidenta obecně orientoval na témata, v nichž je silnější v kramflecích. Velmi důrazně se hrdlila, a použila přitom majestátní plurál, a přestože přiznala IS státotvorné atributy, řekla: „my jim nepůjdeme uspořádat svobodné volby, ani je nepřijmeme do OSN“. No, s veškerou úctou k paní eurovyslankyni, ono to asi bude za čas jinak, když už se o tom takto (zatím odmítavě) hovoří. Závěr vaší otázky je však i pro mne záhadou – totéž tvrzení se objevilo i v prohlášeních eurovyslankyně Hybáškové. Saddámovi vojáci byli reprezentanty režimu velmi sekulárního, socialistického. Al-Káida byla Saddámovým nepřítelem! Že by se v takovém množství dali Saddámovi pohrobci na modlení, nota bene přímo do fundamentalistických struktur? Divné, nepravděpodobné. Mimochodem, je zajímavé sledovat časové posloupnosti, odkdy se IS začal chovat tak brutálně a dávat to spektakulárně najevo. Úplně v počátcích, kdy se o něm vlastně ještě nemluvilo, a on tak nějak potichu vznikal – k ostudě zpravodajců, jestli to nevěděli, nebo vinou politiků, jestli to od zpravodajců věděli a nechali to být – tak úplně v těch počátcích prý nejevil žádnou zvláštní zášť vůči Západu. Možná to bylo i proto, že ještě byl přisát u prsu nějaké západní mateřské organizace... Celá věc ale může mít i jiné vysvětlení, že to je pravda – ale pak by ten IS asi nebyl zase zak šíleně prosáklý fundamentalistickým pojetím islámu. Jak velké území může Islámský stát destabilizovat a částečně i dobýt? Vezmeme-li si mapu severní Afriky a Blízkého východu, kam až se mohou dostat? Vytvoří souvislý státní útvar? Podle Břetislava Turečka zase vraždy cizinců začaly až po „humanitárně podmíněných aktivitách“ Západu. Nadto IS vznikl v území, kde se již podobné brutality odehrávaly, ale útlocitný Západ to tehdy ještě nijak zvlášť nevzrušovalo. Zde bych oponoval. Podle všeho (i podle Hybáškové) to vypadá, že IS naopak dobytá území stabilizuje. Ještě jednou vzpomenu Břetislava Turečka, podle něhož IS provádí cílené akvizice mnoha techniků a dalších „státotvorných“ úředníků. Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro PL kritizoval Spojené státy, kterým podle něho chybí sebereflexe a udělaly řadu chyb, ať už jde o invazi do Iráku nebo nálety na syrské vládní jednotky, které bojovaly proti al-Káidě. Lze říci, že Američané v první dekádě tohoto století situaci ještě mno- Napovím ale důležitou věc. Budoucí mapa Středního a Blízkého východu bude formována (neříkám, že vždy zcela úspěšně) silami, provázejícími plány, kudy vést produktovody z bohatých tamějších uhlovodíkových nalezišť. Tak je tomu ostatně již od samého počátku devadesátých let. Mnohé záhadné geopol45 EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE? itické hrátky – přiložíte-li na ně pauzák s realizovanými, či byť jen plánovanými trasami produktovodů – začínají najednou dávat setsaframentský smysl. A podle zainteresovaných investorů můžete odvodit i hybatele mnoha tehdejších, ale i mnoha dnešních událostí. To nejsou konspirační teorie, jak se budou veřejně zesměšňovat ti, kteří pokládají za záhadné vše, co se neupeče na jejich dvorečku. To jsou praktiky, staré jako svět. mašinérie? Jaký byl ten mechanismus? Nebyl náhodou podobný tomu, jak se Evropa nyní chová k muslimům? Versailleskými smlouvami bylo Německo zatíženo tak děsivými reparacemi, že většina obyvatelstva byla natlačena do houfu těch, kteří se budou tak nějak od přírody (nebo přímo z diagnózy) vždy cítit uraženými a poníženými, ač dosud byla vůči těmto pocitům rezistentní. Evropské národy si na Německu zchladily žáhu – a bylo zaděláno na šílený průšvih. Nakolik podle vás jednou dojde k realizaci plánu, po kterém dlouho volá prezident Zeman, tedy po velké mezinárodní akci i s účastí Ruska a všech stálých členů Rady bezpečnosti OSN? Přitom v těch Němcích nebylo nic extra špatného, co by nebylo v lidské přirozenosti obecně. Průkazně to dokázaly pokusy profesora Philipa Zimbarda (Luciferův efekt) a srovnání jejich výsledků s tím, co se dělo v Abú Ghrajb. Ještě dlouho bude prezident Zeman volat po takové akci. Přál bych si, aby měl alespoň v něčem, co se týká zahraniční politiky, pravdu. Aspoň trochu – třeba v tom, že by si Západ uvědomil realitu, přestal po bolševicku ideologizovat a vyvážet revoluce, dal si studenou sprchu a začal zase mluvit s Rusy, než bude pozdě. Takže natlačit obyčejné lidi do kouta s extremisty a všechny tam urazit, to umíme – a dodnes se přitom zaklínáme hrůzami holokaustu; a dokonce jsme pod sankcí zakázali jeho popírání. Mám jiný nápad – pojďme ten nesmysl z trestního kodexu vypustit, a pojďme se namísto toho v každodenním životě chovat tak, aby k ničemu podobnému už nikdy nedošlo. Například tím, že přestaneme urážet půldruhé miliardy normálních muslimů, o jejichž existenci vlastně nic nevíme, nijak se nás netýká a nijak s naší existencí nekoliduje. To ale vadí některým psychopatům, kteří vidí jen ten extrémní okraj (který je v každé společnosti – a tito váleční štváči jsou zase tím naším). To znamená, že nikoliv akci, ale noty by si měli státníci zkoordinovat. To by úplně stačilo. Nejprve si vyčistit stůl sami mezi sebou – žádná dvojí měřítka. Ta jsou podle mého soudu zdí, která brzdí jakoukoliv společnou akci. Chamtivost a sobectví. Protivník Západu pak má docela lehkou práci, stačí najít ty pukliny, tam nasadit dřevěný klínek a počkat, až zaprší. Vojenský analytik Jaroslav Štefec upozorňuje, že je spousta deprimovaných muslimů v západní Evropě, tvořících ghetta, a uprchlíci se už začínají bouřit a chtějí, abychom se o ně postarali. Může i s použitím pobídek a kapacit IS dojít ke koordinovanému výbuchu hněvu nebo povstání muslimů v Evropě? Je něco takového naprosté sci-fi, anebo si to umíte představit? A jak tomu případně preventivně zabránit? S muslimy je třeba jednat jako s kýmkoliv jiným. S dobrými dobře, se špatnými tvrdě. Já vím, řeknete – naivka. A máte pravdu. Jak bychom to mohli umět s muslimy, když to neumíme ani sami se sebou? Co se týče výbuchů hněvu, jak o nich mluvíte, předejít se jim dá pouze tím, že budeme znát jejich příčiny. Tedy že se nebudeme chovat podle toho, jak se nám co líbí nebo nelíbí. Ale to je snad malá násobilka, to je elementární příčina zhroucení mnohých režimů i organismů, že bojovaly s něčím, co nebylo, a zahynuly na to, co bylo. Často se dnešní hrozby zkusmo porovnávají s dobou nástupu nacismu. Často se kritizují tzv. „mlčící většiny“. Málokdy se však jde do hloubky. Jak to, že se z Němců, jednoho z nejkulturnějších a nejvzdělanějších národů Evropy, stala zločinná 46 EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE? Co se týče muslimů v západní Evropě, je to otázka, co bylo dříve, jestli vejce nebo slepice. Tedy zda byla chyba v tom, že evropský sociální systém migrantů přijal příliš mnoho, aniž by pro ně měl práci, a děti původních imigrantů mají s každou další generací menší šance se uživit. Anebo platí druhý výklad, že jsou tak chudí a deprimovaní, protože my jsme na ně zlí; a proto musíme se k nim chovat lépe a více se o ně starat? slovy, může nastat situace, že dokážeme sotva zabezpečit sami sebe a bylo by nelogické pomáhat jiným na úkor nás samotných? Někteří lidé skutečně akceptují hledisko, že mezi základní lidská práva nepatří právo na práci, ale právo ležet „hore kokotom“. Myslím, že je naopak třeba prosazovat to, co kdysi jako snad první český politik seriózně pravil zrovna prezident Zeman, totiž vázat jakékoliv dávky na veřejně prospěšné práce. Projděte se po kterémkoliv městě, koukněte se na zarostlé pankejty – no všude je práce jak na kostele. Může mě vzít ďas, když slyším, že „není práce“. No, kdyby Evropané nebyli líní, a nesjednávali si na podřadné práce migranty, byla by situace jiná. V případě, když už si gastarbeitery Evropa pouštěla ve velkých počtech domů, měla jim dát jasná pravidla. Ostatně u muslimů i u židů platí od středověku, že „zákony země jsou zákony, které mají dodržovat“. A pokud ten technologický pokrok bude produkovat něco jiného, než jen zbraně, měly by být dostatečné prostředky na sociální systém. takže pak půjde jenom o to, zda budou zbůhdarma rozdány, anebo zda se v lidech budou udržovat pracovní návyky a nebude jim přebývat veškerý čas, který mají, s tím, že vlastně nikoho nezajímají a nikde nechybí. Co ale chcete od nich aby dodržovali, když vidí, že Evropané si ze zákonů dělají srandu (někdy právem, protože jich mají tolik, že se v nich nevyznají, nebo zase tak blbých, že dodržovat je atakuje lidskou důstojnost)? Že se nikdo ani nepídí po „duchu zákona“, ale specialisté hledají díry v zákonech, aby je očůrali? Tak se migranti přizpůsobí, a ještě jsou v lecjakých fintách kreativnější. Profesor Miroslav Bárta, egyptolog a archeolog pro PL uvedl, že dnešní migrace ještě není nic proti přesouvání milionů lidí, které nutně přijde, protože severní Afrika a Blízký i Střední východ vysychají, a brzy tam nebude pitná voda. Co si o tom myslíte? Čeká nás nové stěhování národů v tomto smyslu? A lze tomu nějak předejít? To vše asi není nic nového. Zajímáte se spíše o to, co s tím tady a teď, kdy je každá rada drahá? No, rozhodně se k nim chovat přísně individuálně. Rozdělit je – aby ti, co budou respektovat zákony, byli na naší straně. Budeme potřebovat mnoho policistů, vojáků, učitelů a dobrých úředníků, kteří umějí jejich jazyky. Ať se to komu líbí nebo ne. Jiná cesta není. Na to je třeba se ptát všech těch chytráků, co vřeští na náměstích – jaké mají oni řešení? Mimochodem, to, co jsem leckdy od nich slyšel, bylo přímo na zavření, jak kdyby promluvili váleční zločinci! Hydrologové toto varování opakují, pokud vím, už deset let, ne-li více. Nadto upozornili na souvislost vysychajících krajin a terorismu. Země, kde se dá žít, zdaleka neprodukují tolik teroristů. A tento typ terorismu, když máte za zády sucho a smrt, ten je naprosto nelítostný. Přijímáme uprchlíky v situaci, kdy podle některých ekonomů jsme ještě vůbec z krize nevystoupili. A někteří tragičtěji uvažující ekonomové mluví o tom, že nebude práce pro lidi především díky technologickému pokroku, který nedá prostor tolika kvalifikovaným pracovním místům, a zase se zvýší tlak na sociální systém. Jinými Ale zatím jsme jen u migrace a přemýšlíme, jak potlačit související terorismus na minimum. Proto stále mluvím o tom, že současná vlna migrantů je vhodná – bez ironie! – na zacvičení, na vyzkoušení způsobů, jak absorbovat velké množství běženců, a zůstat přitom pocitově „doma“. Určitě to jde, ale je nutné si 47 EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE? věřit – to znamená vůbec něčemu věřit. A taky tomu něco obětovat. Jak se říká, přežije ten, který má věci, za něž je ochoten zemřít. Probleskly též náznaky, že Evropané by v případě vážných ekonomických problémů mohli zakusit takové věci jako zákaz hotových peněz (aby bylo možné skrze finanční instituce vše kontrolovat)? Znovu opakuji své zhnusení nad těmi veřejnými akcemi, kdy se zpovykané davy zaříkají, že nechtějí to či ono. Má to asi stejný účinek, jako kdyby nechtěli, aby pršelo, nebo aby přišel večer. Nebo aby se jim nechtělo na záchod. Konec je ve všech třech případech stejný. Ve Spojených státech už snad tyto tendence jsou. Nicméně je to dvousečná zbraň. Co se týče těch pár tisícovek, co při troše štěstí protečou mým účtem, ať si nad tím spánembohem bádají učenci i věhlasní. On by ale ten systém znamenal konec igelitových tašek, přinášených do sekretariátů politických stran. Takže – s vděčnou vzpomínkou na Ludvíka Vaculíka – mohu uzavřít tuto otázku po realizaci zákazu hotovostních peněz všemi třemi zápory, co čeština podle Vaculíka má: ne, nikoliv a hovno. To poslední kvůli těm politickým stranám. Proto ti, kteří mají rozum v hlavě, povedou s voliči rozvážnou debatu na toto téma. Neříkám, že ty uvedené nápady mají být osnovou, ale mohly by být jedním z provokujících momentů. Řekové v referendu odmítli návrhy úsporných opatření, bude se tedy dál jednat. Nicméně, svět několik hodin viděl, jak to vypadá, když ve vyspělé demokracii přestanou jít bankomaty. Je možné, že v dohledné době můžeme zažít scény, kdy v krachujících státech lidé nebudou mít možnost dostat se ke svým penězům, nebo kdy dokonce zkolabuje zásobování? Je možné představit si finanční krizi tohoto typu v Evropě? Co se týká podstaty řeckého problému, může si za to Řecko samo, nebo za to může Evropa nevhodnou konstrukcí modelu eura? Je pravděpodobné, že takovou ekonomickou implozi, jako je v Řecku, zažijeme i jinde? Dva momenty je třeba nezapomínat. Jednak, že Řecko se velmi pravděpodobně do eurozóny dostalo jako kukaččí vejce, a to díky poradcům od Goldman Sachs, kteří Řekům pomohli zfalšovat výkazy. To nás už katapultuje do roviny střetu dolaru a eura o roli světové rezervní měny. Na této úrovni se neděje nic náhodně. Určitě je možné si v oblasti globalizovaného finančnictví představit nejneuvěřitelnější podrazy a následné krize. Globálním finančníkům osudy jednotlivých lidí nic neříkají. Warren Buffet – ať mu vypadají všechny zuby, až na jeden – prý řekl, že toto je třídní boj, v němž jeho třída vítězí. Vida, Marx měl skutečně pravdu! Druhá věc – podle statistik NATO bylo Řecko v roce 2001 zemí, která v rámci NATO vydávala nejvíce peněz na zbrojení (cca 4,2 % HDP). V roce 2011 bylo (s cca 3,1 %) „pouze“ druhou v pořadí, za Spojenými státy (jejich křivka výdajů na zbrojení je taktéž pozoruhodná, z cca 360 mld USD v roce 1999 na zhruba 700 mld USD v roce 2010 – jasně mírový vývoj, obrana proti Rusku, jehož výdaje na zbrojení se ve sledované době „agresivně“ pohybovaly cca od 30 mld do 50 mld USD..., ale to je na jinou kapitolu). K jedné věci mě ta vaše otázka vede – totiž k lokálním měnám. To je asi noční můra globálních finančních podvodníků! Stále více a více oblastí, kde by si ty jejich nazelenalé papírky mohli dát jako tapetu – to já vidím jako východisko. Určitá fragmentace evropského prostoru, která by vyvážila tu základní společnou zahraničně bezpečnostní politiku. Takový prostor by asi mohl být bezpečně k žití. První v eurozóně končí země, která z evropských zemí NATO dávala stabilně nejvíce na zbrojení. Kontrolní otázka – které země byly asi největšími dodavateli zbraní pro Řecko? 48 EXISTUJE NOČNÍ MŮRA SVĚTOVÝCH FINANČNÍCH PODVODNÍKŮ. ŘECKÉ NEŠTĚSTÍ NEBYLA NÁHODA, JE ZDE ROLE USA. UKRAJINA JAKO NEBEZPEČNÁ POPELNICE? Řecko mi prostě přijde jako takový průtokový bankovod, od banky zpátky do banky, americké, německé a francouzské zbrojovky dostanou vydělat, a Řekům ten dluh připíšou na futra. sice příliš nebojuje, některé odhady ale tvrdí, že ve chvíli ukončení výcviku ukrajinských batalionů, dojde k obnovení velkých bojů. Co v tomto ohledu očekávat? Takže – k vaší otázce – v případech, kde se země budou v oblasti zbrojení chovat podobně jako Řecko, zažijeme. Rusku nechybí sebejistota, i když to někdy drhne. Rusové mají ale meze odolnosti trochu někde jinde, než zhýčkaný Západ. Nadto Putin mluvil pravdu – západní sankce donutily Rusko udělat to, co mělo udělat už dávno, a ještě Rusy stmelily, takže to, o čem by jindy byla asi v Dumě debata, bylo nyní schváleno hned, Západu na just. Mnozí začínají vážně pochybovat o akceschopnosti Evropské unie jako celku, hovoří o rozpadu funkčnosti systému a „poslední kapitole“ EU, která se chová vůči Řecku totalitně a ukazuje to možná tak boj bankéřů a velkých korporací proti zbývajícím 99 procentům společnosti. Co o tom soudíte? Myslím, že Porošenko je papírový čert. Jacenjuk je nejlépe charakterizován svou vizáží, protože jeho výrok, aby se svět semknul kolem Spojených států proti agresivnímu Rusku, které upírá americký nárok na světové vůdcovství, to už je opravdu jak výkřik z bohnického pavilónu. To, co chci říci, přirovnám jevově (nikoliv podstatou) k inflaci. Někdo je rychlejší a vydělá na ní, mnohem více jich prodělá. To, co chci říci, je to, že budoucnost závisí na tom, jak rychle mladí ekonomové (kteří se nenechají zkorumpovat a nezůstanou po studiích v USA, ale vrátí se domů) začnou dohánět finanční fígle starých zkušených globálních banksterů, a zda začnou nacházet protihru. Strašně nebezpečný ale může být vývoj zprava, od těch dosud hýčkaných, nyní odvržených ukrajinských ultranacionalistů, nebo spíše neonacistů. A teď řeknu něco heretického: migrace by k nám mohla přinést rychlejší rozvoj islámského bankovnictví. To totiž odmítá úrok. Zdůvodnění má krásné, už jen proto, že je identické s tím, které používal Mistr Jan Hus, který byl také proti úrokům: Ale ještě jedné věci je třeba věnovat pozornost – ukrajinské zákonodárství otevřelo dveře téměř (prakticky) neregulovanému odpadovému hospodářství. Ta problematika se tam již jednou objevila, v souvislosti s mordem Oleksandra Muzyčka. Tak by se z Ukrajiny mohla stát velmi nebezpečná popelnice – mluvilo se o „využití“ neobydlené oblasti kolem Černobylu ... Úrok je zisk, který stoupá v čase. Avšak Bůh je pánem času – a tak si lichvář ten čas nemůže přivlastnit, aby mu vydělával peníze. Takže boje neočekávám, legislativa již byla přijata, teď se už jenom „budou dít věci“ – a všechno bude „podle zákona“. Tato část hry je u konce. Každopádně je však trvat na došetření střelby na Majdanu, bude dobře trvat na vyšetřovacím pokusu, který nabídl uskutečnit výrobce rakety BUK, aby tak přispěl k objasnění, kdo sestřelil malajsijské letadlo, a bude třeba stále vyvíjet tlak na potrestání vrahů z oděského masakru. Docela bych se vsadil, že přepočítat řecké půjčky a splátky, došli bychom asi k vyrovnané bilanci. Potom by nám byla asi ta argumentace o totalitních manýrech eurofinančníků mnohem pochopitelnější. Myslím, že v tomto směru nás čeká ještě moc zajímavý vývoj! Pokud jde o Rusko a dění kolem něho, na nedávno ekonomickém fóru v Petrohradě se ruský prezident chlubil, jak všechno skvěle funguje a na čem dalším se pracuje apod. K tomu EU tlačí Kyjev, aby udělil autonomii Donbasu, kde se Na jedné straně Západ, směřující ke schválení TTIP a na straně druhé BRICS, hlavně Čína a Rusko. Podíváme-li se 49 FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA obecně na kondici dvou formujících se bloků z hlediska ekonomiky a geopolitiky, jak na tom tyto dva bloky jsou? Myslím, že TTIP nebude schválena, protože zejména ono ustanovení o arbitrážích by mohlo leckterému politikovi zlomit vaz – tedy obrazně, ale nevylučuji, že by mohly být podány na odpovědné politiky žaloby, po těch všech zkušenostech, co například Česko s arbitrážemi má. Na druhou stranu ty zvěsti o tom, že Čína je vyčerpaná, že to byl jen boom, a že už zase bude všechno jako dřív, s USA v čele – to je zase výron proamerické propagandy. Čína neroste ekonomicky, jako dříve, ale roste. Dynamiku má ten vývoj úžasnou. Pravda, Číňané dost podstatně mění zvyky světového společenství. Nad tím se můžeme vztekat – radost budou mít pouze výrobci přípravků proti žaludečním vředům. Anebo s tím můžeme pracovat a zkusit něco vymyslet. Fakt jsme tak hloupí? Trochu jiná fakta o Islámském státu, Ukrajině a Evropě roztřesené z Řecka Islámský stát bude poražen až ve chvíli, kdy Američané budou opravdu chtít. Prozatím Turci vyhrožují zákrokem syrským Kurdům, kteří zaznamenali značné výsledky v boji proti němu, komentuje analytička a novinářka Literárních novin Tereza Spencerová vývoj na Blízkém východě. Očekává, že Řecko nakonec zůstane v eurozóně a s ironií sleduje, jak se naše média méně věnují situaci na Ukrajině. Pro začátek bych navrhoval přijmout zákon, podobný americkému FARA, aby bylo zřejmé, která nezisková a lobbistická či do politiky zasahující skupina přijímá peníze ze zahraničí. To by pěkně pomohlo vyčistit vzduch, a ukázalo by se, za čí peníze někteří – jak fretky agilní – novináři neustále druhé osočují a dávají je do nějakých seznamů. Velmi by to pročistilo mediální luft! zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Analytik-Jan-Schneider-Existujenocni-mura-svetovych-financnich-podvodniku-Recke-nestestinebyla-nahoda-je-zde-role-USA-Ukrajina-jako-nebezpecnapopelnice-383070 Byť to evropský establishment nechápe, Řekové řekli v referendu ne podmínkám, které jim nastavili jejich věřitelé, a vyslali svého premiéra Tsiprase vstříc riskantnímu vyjednávání. Vy jste odhadla, že důchodci podpoří podřízení se a mladí lidé dohodu odmítnou. V čem vás referendum překvapilo? Rozhodli se Řekové pro třeba deset let totální bídy, ze které se bez eura budou moci vyhrabat, díky své odvaze, nebo spíše díky nenávistným heslům typu „zase je tu nacistická Evropa“, „měli by nám platit reparace“, „porazili jsme nacismus tehdy, porazíme ho i teď“? Jak se díváte na takto vyhrocený diskurz? Chápete ho? 50 FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA Na výsledku referenda mě příjemně překvapil výrazný rozdíl. Nejde mi teď o to, že zvítězilo NE drastickým škrtům, ale spíš mám pocit, že kdyby konečná čísla byla vyrovnanější, řeckou společnost by to jen ještě hlouběji štěpilo. Nicméně možná právě těch vysokých 61 procent, které podpořily Syrizu, umožnilo následný vývoj – vláda s opozicí se dokázala shodnout na platformě dalšího a už společného – postupu a Řekové tím „napříč politickým spektrem“ ukázali značnou dávku politické vyspělosti i chápání demokracie. Není bez zajímavosti, že se k dohodě připojily všechny parlamentní strany, ale cíleně přizváni nebyli komunisté a neonacisté ze Zlatého úsvitu. udělat konečné rozhodnutí. Žádné dobré totiž na obzoru není. Pokud by kancléřka Merkelová Řecku schválila další miliardy, posílí tím (nejen německou) krajní pravici a euroskeptiky, pokud naopak bude trvat na splacení dluhů a Řecko ve výsledku v eurozóně skončí, padne vina zase na ni, pro změnu ale vina za cosi, co může být počátkem konce projektu evropské integrace. V době, kdy se Evropa polarizuje například kvůli nejistému budoucímu členství Británie v EU, nejasnému přístupu k imigrační vlně nebo neshodám ohledně řešení ukrajinské krize, je to další problém, který může Merkelové s konečnou platností zlomit vaz a ohrozit až dosud vedoucí roli Německa v Unii. A k tomu je tu ještě Washington se svými „naléhavými doporučeními“, aby Unie Řeky z eurozóny nevyháněla, protože by to mohlo ohrozit „strategické zájmy USA v Evropě“ a jednotu NATO. Pro kancléřku Merkelovou přitom musí být každý takový „vzkaz“ z USA aktuálně o to nepříjemnější, že nekončí sága s americkými odposlechy; zatím poslední kapitolou je provalené špiclování německých médií a jeden z postižených, týdeník Der Spiegel, v úvodníku Merkelovou vyzývá, aby už „ukončila ďábelský pakt s USA“. Takže babo, raď. Sázky jsou vysoké a odklad rozhodnutí o těch pár dní, na neděli, jen ukazuje na míru zoufalství a bezradnosti evropských politických elit. Po měsících hrozeb a nátlaků je to už jen křeč a myšlenková a politická bída. Onen vyhrocený diskurs mě až tak nepřekvapuje. Německo je vládcem EU, a když se na něj má cílit coby na zloducha, vámi zmíněné paralely se budou v Evropě objevovat, obávám se, ještě dlouho. Přinejmenším do doby než „kavárna“ s konečnou platností přepíše dějiny druhé světové války. Ale vážně… na druhou stranu jsou Řekové už roky v Evropě vykreslovaní jako líní nemakačenkové, kteří jen pobírají milionové platy nebo penze, což je samozřejmě také lež, ale pro přesvědčování západních voličů lež očividně přijatelná. Takže ano, vyhrocený diskurs chápu. Ve čtvrtek se má definitivně rozhodnout, zda Řecko bude odepsáno z eurozóny, nebo ne. Američané by rádi, aby ne, protože za bukem číhá Putin s Čínou. Chudší země eurozóny by Řecko rády poslaly do háje. Oněch 61 procent z referenda je přitom důležitých i z hlediska spekulací o možné „změně režimu“, jak se u nás na Západě eufemisticky říká státním převratům, které sami iniciujeme. Přihlédneme-li k utvoření široké politické koalice, mám dojem, že přinejmenším pro nejbližší dobu žádný Majdan Řecku nehrozí. Co ale není dnes, může se zjevit za čas, samozřejmě. Vyloučit se nedá zhola nic. Tím spíš, že je jasné, že nějakou přímou demokracií v podobě referend si demokracii v Evropě přece rozvracet nenecháme! Jak to celé podle vás dopadne? Uvědomují si Řekové, že v takovém případě by mohla zemi hrozit humanitární katastrofa a nedostatek naprosto čehokoliv? Mimochodem objevuje se teorie, že Západ chce Řecko nechat vykrvácet a „vycukat“, aby pak Řekové zvolili „hodnější“ vládu. Je to možné? Možná už se v tom všem ztrácím, ale mám dojem, že byla „nejzazší lhůta“ řešení řecké krize odsunuta až na unijní summit, který se má sejít v neděli. Už jen to, že se „deadliny“ znovu a znovu posouvají, značí, že se Brusel, nebo spíš Berlín, bojí Mimochodem, Čína se v otázce setrvání Řecka v eurozóně se Spojenými státy v zásadě shoduje, nicméně samozřejmě z jiných důvodů – vnímá Řecko jako vstupní bránu své námořní Hed51 FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA vábné stezky do EU a Grexit by tyto plány Pekingu zkomplikoval. A fakt, že Rusko Řekům rovněž nenabízí žádné miliardy, které by jim usnadnily vystoupení z eurozóny, potažmo z EU nebo NATO, značí, že plány jsou jiné. V tomto ohledu budou zcela jistě velmi důležité závěry summitu BRICS, který se koná v ruské Ufě. Nám všem, ale především Řekům, napoví, v jakých mantinelech mohou manévrovat. To ale platí pro situaci, jaká je dnes, tedy ve čtvrtek ráno. Pokud se v neděli EU rozhodne, že Řecka a jeho problémů už „bylo dost“, je jasné, že nějak zareagují i Peking a Moskva. Nemá ale cenu předjímat „co by kdyby“. referendu nemůže domů vrátit s nějakým „patolízalským“ paktem, Merkelová s německými bankami, které jí sedí za krkem, nemůže projevit slabost a kompromisy vůči „líným“ Řekům, Unie nemůže přiznat, že zavedení eura v zemích, které nebyly na stejné ekonomické úrovni, byl holý nesmysl, který se musel jednou vymstít, Američané musejí mít pocit, že NATO je poslouchá až k poslednímu frajtrovi… Sice si neumím žádný takový kompromis představit, ale v unijním byrokratickém newspeaku se dá utopit a tím i zakamuflovat cokoli. A co se týče možností Ruska nebo Číny měnit Evropu, na to také nemám jednoznačnou odpověď. Nezdá se mi totiž, že by třeba EU nebo Evropa jako taková byla v „tanečním pořádku“ BRICS nějak vysoko. Naopak, prioritou je posilování vazeb na dynamicky se rozvíjející regiony planety, a přiznejme si, Evropa v tomto směru nijak přehnaně nevyniká. Možná by už bylo na čase přestat se vnímat jako pupek světa, o který mají všichni zájem a jsou z něj u vytržení. Není tomu tak. Peking nedávný summit G7 posměšně označil za „sraz dlužníků“ a přesně tak se nejspíš také dívá na Evropu. Čínský premiér před pár dny do Evropy přivezl přes 300 miliard dolarů na investice, a je na jednotlivých zemích, zda se přidají nebo ne. A možná tu platí „kdo chvíli stál, už stojí opodál“. Třeba Francie proto s Čínou už stihla podepsat smluv až „neurekom“. Kdyby došlo na nejhorší, tedy odchod z eura... Co to udělá s Evropou? A jak se díky Řecku, Rusku a Číně může změnit situace v Evropě? Otázka je záměrně krátká, protože odpověď jistě bude obsáhlejší. Opravdu nevím, jak odpovědět. Grexit může v Evropě vyvolat dominový efekt, protože vše, co platí pro Řecko, platí rovněž přinejmenším pro Itálii, Portugalsko, Španělsko nebo Irsko. Přitom se ale také nic katastrofického stát nemusí. Stačí přece málo, třeba jen nějak zmanipulovat letošní parlamentní volby ve Španělsku, kde mají na vítězství čáku revolucionáři z Podemosu, pro něž je řecké referendum jako králíček energizer, a zajistit, aby dostatečně přesvědčivě vyhráli dosavadní vazalští „výdajoví škrtiči“ z Lidové strany. A v zemi, která vypadá na nejžhavějšího rebelského následovníka Řecka, pak přinejmenším na oko zavládne klid unijního střihu. Zatímco my řešíme Řecko, v Ufě probíhá summit skupiny BRICS a také Šanghajské organizace pro spolupráci. Co od něj lze očekávat? V Číně se o třetinu zhroutil akciový trh, Rusko stále čelí nízkým cenám ropy... Jak vysvětlit nevěřícímu Tomášovi, že tato skupina eurasijských zemí je vážná konkurence Západu? V každém případě se ale k možnému dalšímu vývoji snad každou hodinu rojí stovky analýz a výsledky jsou tu takové, ondy makové. Osobně si myslím, že už jen skutečnost, že nemáme ani páru, jak by vše mohlo dopadnout, nakonec donutí unijní establishment vyhnout se situaci, aby se o důsledcích Grexitu musel přesvědčovat v reálu, na vlastní kůži a nekontrolovaně. Zkrátka mám za to, že žádný „průzkum bojem“ se konat nebude a Řecko v eurozóně zůstane. Jen je třeba najít nějaké „řešení“, s nímž by se všichni mohli tvářit, že jsou spokojení – Tsipras se po triumfu v Nevěřícímu Tomášovi už z principu nelze vysvětlit nic, ale pro všechny ostatní bych třeba zmínila, že společná produkce Číny, Ruska, Brazílie, Indie a Jihoafrické republiky loni přesáhla tu americkou, byť ještě v roce 2007 nebyla ani poloviční. V Ufě se sešli představitelé takřka poloviny planety, pokud bychom to pojali 52 FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA přes počet jejich obyvatel, přičemž Šanghajská organizace pro spolupráci navíc představuje i drtivou většinu zemí Eurasie, tedy zemí s bohatými zásobami surovin a společným zájmem, který vychází z dekád špatných zkušeností se Západem. Vlastně se stačí na mapě podívat na EU, USA, potažmo ještě Austrálii nebo Japonsko, a pak si k tomu uvědomit celý ten „zbytek“ planety, který se postupně sjednocuje. Můžeme se BRICS nebo „Šanghaji“ posmívat, ale v době, kdy Unie není s to řešit žádný ze svých palčivých problémů – namátkou nezaměstnanost, pokračující krize, imigrace, Řecko, Ukrajina – a některé členské státy si HDP ze zoufalství vylepšují započítáváním prostituce a obchodu s drogami, jen aby zůstaly „nad vodou“, je to spíš už jen trapné. Svědčí to jen o naší zaslepenosti a zahleděnosti samotných do sebe. I když, chápu to. Už Cimrman přece říkal, že když se člověk nepochválí sám, nikdo to za něj neudělá… coby nástroj k prosazování svých zájmů. Poslední týdny přitom ukázaly, že Daeš není všemocný – syrští Kurdové dokázali obsadit řadu „jeho“ měst včetně pohraničních přechodů do Turecka, přes něž proudí zásobovací trasy Daeše, spolu se syrskou armádou se dostali až k „hlavnímu městu“ IS, tedy k Rakká, a co myslíte, že následovalo? Turecko hrozí vojenskou agresí do Sýrie, aby tamní Kurdy „umravnilo“ a zachránilo tak Daeš, USA už „musely“ Turecku slíbit, že přestanou Kurdům dodávat zbraně, aby de facto zachránily Daeš, a k tomu své nálety v rámci Obamovy „války proti Islámskému státu“ přesunuly na opačnou stranu Sýrie, hlavně asi aby Daeši neublížily… zkrátka nastala naprosto bizarní a pokrytecká situace, kdy Turecko, člen „našeho“ bohabojného a mírotvorného a kdovíjak ještě pozitivního NATO, chrání Daeš ze všech sil; USA se bojí tureckého sbližování s Ruskem v energetice, a tak prezidentu Erdoganovi splní vše, co mu na očích vidí – a IS se tedy dál drží. Zkrátím to: Daeš bude poražen ve chvíli, kdy od velkohubých slov přejdeme k činům. Daeš je totiž „upevněn“ jen do té míry, do níž americké nálety nemíří na jeho konvoje s ropou či pohonnými hmotami a zbraněmi. Barack Obama hrdinsky vyhlásil, že Islámský stát bude poražen, neboť jeho území se už teď zmenšuje. Je to zbožné přání šéfa Bílého domu? Jak se vyvíjejí poměry sil mezi Daešem a jeho protivníky? A co je nejdůležitější – podle různých zpráv se na jeho území vydávají nejen bojovníci, ale i civilní profesionálové, kteří chtějí upevnit jeho fungování. Čili jak moc je IS upevněn? Velvyslankyně EU v Iráku Hybášková pronesla, že IS nikdy nemůže být přijat do OSN. Ale jak dlouho by třeba mohl existovat a na jak velké rozloze? Paní Hybášková opravdu přemýšlí o možném přijetí či nepřijetí Daeše do OSN? A k tomu je třeba brát v potaz skutečnost, že řady bojovníků Daeše sice sílí, ale u nás se píše hlavně o mladých až dětských Evropanech, kteří se snaží odjet do Sýrie a bojovat jakousi „romantickou“ válku hrdlořezů. Většina místních bojovníků ale prostě jen pobírá žold, a nerušené kšefty Daeše z něj činí bohatou organizaci, která je s to přeplácet bojovníky třeba z al-Káidy. Stačí jim dát o sto dolarů víc a změní stranu. Těch sto dolarů je totiž třeba cena, za kterou jsou s to doma nakrmit rodinu. Teď si představte, že by Západ a Saúdové přestali financovat zbraně pro Daeš nebo al-Káidu a peníze věnovali na „žold“ všech těch džihádistů. Nabídněte jim o sto dolarů víc a pak se podívejte, kolik lidí u Daeše po týdnu zůstalo… Její problémy bych chtěla teda mít! Asi si taky řeknu o nějaký unijní ambasádní post! Ale dobře, nejdřív zkusím tedy odpovědět vám. Jistě, souhlasím s Barackem Obamou, že Islámský stát bude poražen, jednou, někdy… Stane se tak ovšem jen ve chvílí, kdy se „svět“ – a tím míním především Západ a jeho regionální spojence typu Saúdské Arábie, Kataru a Turecka – rozhodne ho opravdu porazit, tedy až se „svět“ rozhodne, že přestane Daeš využívat Je to rok od smrti našich vojáků v Afghánistánu. A zrovna v tuto dobu se dozvídáme, že afghánská vláda vyjednává s 53 FAKT JSME TAK HLOUPÍ? TROCHU JINÁ FAKTA O ISLÁMSKÉM STÁTU, UKRAJINĚ A EVROPĚ ROZTŘESENÉ Z ŘECKA Tálibánem, proti kterému naši padlí vojáci bojovali. Není ono to takové... blbé? Zeptejme se takto upřímně. jako že v lehce modifikovaných symbolech hákové kříže nevidí, a k tomu všemu ale neplní své sliby a Ukrajině finančně nijak nepomáhá – odtrhl ji od ruských penězovodů a plynovodů a nechal ji na holičkách. A za této situace, kdy Ukrajina už jednou provždy přišla o Krym, teď Západ do nové ukrajinské ústavy prosadil jeden z bodů minských dohod, tedy uznání autonomie Donbasu. Porošenko poslušně kývl, protože dokud bude kývat, bude i nějaká vyhlídka na peníze zvenku, ale nacionalisté v parlamentu jsou dnes už natolik silní, že ústava nemusí projít. Pro cyniky bude velkým svátkem sledovat, jak nacionalisté, neonacisté a dnes už začasté i váleční zločinci, které k moci vynesl „demokratický“ Majdan, zabíjejí Západem předepsanou ústavu. A tím prohlubují krizi. A přiživují vizi nekonečného konfliktu. A kašlou na naše příkazy. To vše v době, kdy by přinejmenším EU chtěla alespoň jednu krizi, tu ukrajinskou, vyřešit v klidu. A měla dojem, že když si něco sama vymyslela, tak že to sama může i skončit. A ono to najednou nejde. Blbé to rozhodně není, protože USA se s Talibanem – většinou v luxusních dubajských hotelích – pokoušejí jednat už dlouhé roky. Problém je ale v tom, že se snaží tálibům vysvětlit smysluplnost jakéhosi „holportu“ – koneckonců celá ta původní idea okupace Afghánistánu měla zajistit bezpečnost plynovodů ze Střední Asie – ale Tálibán, jako každé správné „národně osvobozenecké“ hnutí, Američany vždy poslal „kamsi“, tím spíš, že má v posledních letech navrch a situaci jasně pod kontrolou. Fakt, že kvůli těmto americkým energetickým zájmům, které byly samozřejmě „prodávány“ se vzletnými, ale o to bizarnějšími hesly o „demokratizaci Afghánistánu“, padli i čeští vojáci, je jen téma na delší diskusi. Nebo vlastně na hodně krátkou. Zcela na konec si dnes necháme Ukrajinu, protože čtenáři českých novin by se mohlo zdát, že se tam vůbec nic neděje. Je to jen zdání? A co je na tom nejzajímavější? Západ si vymyslel al-Káidu. I vznik Daeše lze mapovat podle politiky USA v Iráku. I vznik Azova, Ajdaru a dalších neonacistických praporů na Ukrajině souvisí s politikou Západu. Dnes už se otevřeně píše i o tom, že ukrajinským náckům v boji proti Donbasu pomáhají džihádističtí teroristé z Kavkazu. Otázka je přitom vcelku prostá: Česká mainstreamová média o Ukrajinu ztrácejí zájem logicky, protože se jim zprvu – úplně stejně jako třeba v případě Saddáma-Hitlera, Muammara-Hitlera, Bašára-Hitlera nebo Putina-Hitlera – podařilo rozjet virtuální příběh, který nelze táhnout donekonečna, neb ani stokrát opakovaná lež se pravdou nestává. A protože už Unie i USA o Ukrajinu ztratily zájem – přece jen je to po té oranžové z roku 2004 už druhá revoluce, která se jim na Ukrajině nevyvedla – tak zmlkávají i česká média. Proč vytváříme síly, které se nakonec – dříve či později – postaví proti nám? Nebo jinak: Fakt jsme tak hloupí? Nebo už jsou američtí politici placení jen vojenskoprůmyslovým komplexem, tedy vlastně skoro posledním typem průmyslu, který v USA ještě nezkrachoval nebo nebyl „outsourcován“? A pokud americké politiky platí jejich zbrojaři, proč se jim v jejich nekonečných válkách podřizuje EU? Ale nekažme si náladu hned ve čtvrtek ráno… Důvod je prostý. Když si to shrneme: Na Ukrajině se zatím podařilo jen svrhnout legitimně zvolenou vládu, jednu sadu oligarchů nahradit sadou jiných oligarchů, přičemž současný prezident Porošenko sloužil i ve vládě předchozí, ale čert to vzal, hlavně, že je ochotný sloužit i nám. A k tomu se – na rozdíl od roku 2004 – podařilo vypustit z láhve džina krajního nacionalismu (a to říkám s vědomím, že přesnější termín by zněl „neonacismus“), s nímž si už Západ neví rady. Oficiálně přestal některé neonacistické prapory podporovat, u jiných se tváří, Na závěr tradiční otázka: Co dalšího zásadního se za poslední týden stalo, co vás překvapilo? A co bychom měli v nejbližší době rozhodně sledovat? 54 CO VAROUFAKIS SVÉMU LIDU NEŘEKL Ke všemu výše zmíněnému bych připomněla, že vámi zmíněný prudký propad čínských akcií předcházel i finanční krizi z roku 2008, z níž Západ ještě nevybředl, a tak se s napětím čeká, co čínské akcie vyvolají dnes. K tomu bych přidala s napětím očekávanou americko-íránskou smlouvu o jádře, která by mohla být podepsána každou hodinou, a pokud se tak stane, výrazně překreslí mocenské mapy nejen Blízkého východu. K tomu bych přidala třeba Daeš, který už se tváří tak sebevědomě, že chce „osvobozovat“ pásmo Gazy od Hamasu a hlavně od Izraele. složeného úroku od těch, co mají málo, k těm, co mají moc, přičemž nemusí mít ani vlastní kapitál, jako je tomu v případě bank. Nikdy se nevyjádřil kriticky k modelu eura, které mělo přerozdělování z bohatší části Evropy k elitám urychlit a hlavně pomoci udržet nadvládu angloamerického podvodného finančního systému. Ať to dopadne tak, nebo tak, ano nebo ne, po zítřejším referendu dojde k vysátí zbytků vkladů, které mají ještě někteří naivkové na účtech bank, ale i na účtech podnikatelů. A kyperský odzkoušený bail-out, pokrácení všech peněz lidí a podnikatelů o 30 % (přesně dle toho, co doporučoval americký Boston Consulting Group přede dvěma lety, jak jsme uváděli ZDE ). Že by to byla až vyhlídka na možný atak IS na Izrael, co přiměje Západ, aby změnil vůči Daeši přístup? Uvidíme. Svět je ale v každém případě v pohybu a při pohledu na často dogmatickou politiku Západu, která jako by ztratila schopnost flexibility a realistické analýzy, mám dojem, že ve všech aktuálních konfliktech či sporech vyhrát prostě nemůžeme. Jenomže na rozdíl od Kypru, kdy nakonec byly okradeni ti, kteří měli v bankách více jak 100 000 eur zkrácením 40 % svých peněz, a kdy byla postižena zejména bohatá ruská klientela, zde půjde o krácení o 30 % již u vkladů nad 8000 eur. Více si o tom přečtete v dnešních Financial Times, eventuelně ZDE . zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/TerezaSpencerova-Fakt-jsme-tak-hloupi-Trochu-jina-fakta-oIslamskem-statu-Ukrajine-a-Evrope-roztresene-z-Recka-383241 Co Varoufakis svému lidu neřekl Spojené státy volají Evropu po odpovědnosti. Soudný den nastal. Angelu Merkelovou musí bolet hodně hlava. Řekové tak budou volit mezi dvěma zly: Buď prý přijdou úplně o všechno, nebo ”pouze” o 30 %. Květa Pohlhammer Lauterbachová Proč nesmí být dluhová krize vyřešena V několika dřívějších textech, například ZDE , jsem vyjádřila své pochybnosti o úloze Syrizy, zejména jejích lídrů, ve scénáři zachování statu quo současného modelu finančního systému. Yanis Varoufakis nikdy nezpochybnil vytváření peněz z ničeho, které umožňují přerozdělování hodnot prostřednictvím úroku a Dluhový finanční systém funguje pouze do té doby, dokud se státy, jednotlivci, banky a podniky zadlužují. Banky ovšem mají výlučné postavení, a jak říká profesor Keller, pro jejich blaho se neštítí jejich majitelé ani vraždit. Nezadlužují-li se subjekty, chybí peníze na financování ekonomiky. A stát nemůže vybrat tolik daní, aby zajistil chod společnosti, a tak si rovněž musí půjčovat. A to je ten nejlepší byznys. Tím netvrdím, že stát je dobrý hospodář. Zejména ti „demokraticky zvolení politici“ dneška nám předvádějí, jak se přisát úspěšně na cecík daňového poplatníka. Čím chudšího, tím hůř pro něj. Trojka požaduje privatizaci 55 CO VAROUFAKIS SVÉMU LIDU NEŘEKL prakticky všeho, co zbylo ještě v rukou státu. Pro Řeky, ale i ostatní Evropany, to znamená pád do otroctví korporací. Stačí se podívat do Česka nebo na Slovensko. Německa a odtud opět k velkému vlastníkovi – to nyní přijde). A tam se přičtou k HDP. ”Penzijní fondy bohatých zemí čerpají své příjmy právě částečně z tohoto zdroje a bohatší si tak mohou dovolit krásný život. Ovšem na úkor těch druhých. Pilné včeličky pěkně pracují a velkou část plodů své práce odevzdávají „investorům“. A ti většinou nemají nic, než peníze, které vlastně neexistují. A to je možné jen proto, že v roce 1971, kdy už byl stav v USA neudržitelný, zrušily Bretton-woodský systém dohodnutý v roce 1944 a opustily dolar, krytý zlatem, směnitelný za zlato, ale pouze pro zahraničními rezidenty. A rozhodly si o své vůli, bez souhlasu mezinárodního společenství, přivlastnit licenci na tisk peněz z ničeho. USA a Velká Británie mají 30 % podíl finančního sektoru na HDP Velmi trefně to popisuje pro hloupé Němce, kterým nedochází, jaká past je na ně ušita, na svém blogu Peter Haisenko ZDE . „Jak Velká Británie, tak USA vykazují ve svém HDP 30% podíl finančního sektoru. To je velmi diskutabilní. Má být finanční sektor součástí HDP? A jak vznikají jeho příjmy? Produkt je produkt a jeho výroba je spojená s prací. Výkon finančního sektoru má ovšem s prací málo společného. Je jasné a prokazatelné, že příjmy tohoto sektoru plynou z práce jiných zemí. 30 procent toho, co vydávají tyto dva státy za vlastní HDP, nemá s výkonem obyvatelstva těchto zemí nic společného. Ale plody práce lidí v jiných zemích si užívají. To není nic jiného, než obyčejná zlodějna a padělání měny. Pokud by dluhy generující úrok - protože právě o něj jde - byly splaceny, nebo nedejbože odpuštěny, jak by to měli křesťané požadovat, znamenalo by to katastrofu pro USA a Velkou Británii. I z tohoto pohledu je možné dívat se na návštěvu britské královny nedávno v Německu.” Jak to? Dvojím způsobem, a obojí je podvod. Druhý podvod: První podvod: Příjmy z úroků ze státních dluhopisů. Státy vydávají dluhopisy a půjčují si nikoliv u své státní banky, nýbrž u soukromých bank, a ty s nimi dále obchodují. Přitom si banky mohou půjčit velmi levně mezi sebou nebo u centrální banky. Tak levně si stát půjčit nemůže. Také hedgeové fondy na tom kasínu se státními dluhopisy pěkně vydělávají. Aktuální stav eurozóny je, že se musí počítat s částkou vyšší než 10 bilionů eur, což při průměrném úroku 5 % hodí do kas bank, hedgových fondů a privátních investorů 500 miliard ročně. Jenom v Evropě a z evropské práce. Protože státy tyto peníze musí stáhnout z lidí v podobě daní. A ty neustále zvyšují.“ První způsob jsou příjmy z akciového majetku v zahraničí. (My Češi bychom mohli vyprávět.) Proti tomuto by se nedalo nic namítat, kdyby šlo o příjmy získané poctivě. To ale bohužel není pravda. Jak Velká Británie, tak Spojené státy americké mají po dlouhá desetiletí obrovský deficit obchodní bilance. Dováží víc, než exportují. A zamlčují, že si to mohou dovolit jen díky tomu, že mohou tisknout ničím nekryté peníze, které by vlastně neměly vůbec existovat. Dostatečně zlé je již, že jim to svět od roku 1971 akceptuje. Mohou být dlužníci účastníky nákupních zájezdů? Dle normálního zdravého rozumu ne, a přesto nakupují ostošest: akciové společnosti, nemovitosti, pozemky, ba i celé části národních ekonomik jsou v anglosaském vlastnictví. Výsledky práce „těch druhých“ odtékají od USA, Velké Británie (pozn. a od nás do V tomto bodě doplním Haisenka: A to už vůbec není řeč o úrocích, obsažených v cenách zboží a služeb – zhruba 35 % úroku, jímž probíhá přerozdělování od nás všech, kteří platíme 56 ASSANGE: GOOGLE CHCE OVLIVNIT AMERICKÉ VOLBY. BUDE TO JEHO SMRT! Assange: Google chce ovlivnit americké volby. Bude to jeho smrt! z peněz získaných naší prací a již zdaněných státem těm, kteří mohou tisknout peníze z ničeho a půjčovat je za úrok podnikatelům, vytvářejícím skutečné reálné hodnoty. V Německu činí toto přerozdělení 600 mil. eur denně, jak se dočtete v knize Prof. Margrit Kennedyové Occupy Money, kterou jsem právě přeložila, a kterou si budete moci objednat brzy i u nás na Erepublice. Ve světě neznámý srbský týdeník „Nedeljnik“ s poměrně nízkým nákladem se nenadál, že se mu podaří po několika letech úsilí uskutečnit rozhovor Julianem Assangem. Stalo se tak díky Assangově příteli, se kterým se novináři Nedeljniku znají. Dokonce se jedná o exkluzivní téma, po kterém by sáhla světová média – ovlivnění AMERICKÝCH VOLEB. Rozhovor vyšel pod titulkem: Musíme zničit Google, než se Hillary stane prezidentkou. Bez příjmů z úroků by byly USA a Velká Británie na huntě. Tady by mělo být jasné, proč Velká Británie nikdy nepřistoupí na euro. Toto londýnská City nikdy nepřipustí. Z pádu eura bude profitovat Wall Street a hlavně londýnská City. Tentokrát jde o víc, než pouhé špionování. Je to víc, než aféra s NSA. Julian Assange v interview pro srbský týdeník vypráví o tom, jak společnost GoogleNedeljnik Assange obal vytváří a mění obraz světa, když spolupracuje s nejvyššími posty americké diplomacie. Poprvé Assange otevřeně promluvil o tajných vztazích mocné americké internetové společnosti a Hillary Clintonové, kandidátky na post amerického prezidenta. Yanis Varoufakis tohle velmi dobře ví. Působil jako profesor v USA, v Londýně má spoustu přátel. Pokud je vlastenec, neměl mlčet. Dle mého názoru hrál poker, protože neustále protlačoval zespolečenštění dluhů celé eurozóny a vytvoření systému eurobondů, což by pomohlo Řecku krátkodobě, ale aby euro fungovalo, musel by být nastolen systém plánovaného hospodářství z jednoho centra. Což je při kvalitě dnešních politiků – pokud bychom to vůbec připustili – ještě víc riskantní krok než tato evropská unijní katastrofa. Goldman Sachs radil Řekům, jak se dostat do eurozóny a vydělal na tom. ECB prováděla zátěžové testy bank a přestože má každou banku proklepnutou, nejednala, když jako finanční dozor nad bankovním sektorem jednat měla. S podporou, kterou lze jen od Hillary Clintonové očekávat by měl Google odehrát v nastávajících amerických prezidentských volbách v roce 2016 klíčovou roli. Hillary zaručuje dobré vztahy se State departmentem, neboť svého času jej vedla. Ve společnosti Google je řada lidí, počínaje Jaredem Cohenem, ředitelem Google Ideas - lépe řečeno ředitel pro změnu režimu, který byl a je úzce svázán s americkou zahraniční politikou. Jsou zde další lidé, kteří stejně jako Cohen pracovali coby Clintonové poradci nebo asistenti. Goldmanovci řídí procesy v Evropě a o své investice nepřijdou. Ať Řekové řeknou ono OXI nebo NEI. A prosím diskutéry, aby nás jenom proto, že říkáme o zlodějích, že jsou zloději, hned nenálepkovali jako komunisty. Assange ve svém rozhovoru dále upozorňuje na mocné nástroje společnosti Google: „Osmdesát procent všech chytrých telefonů, které jsou v prodeji pracuje pod systémem Android, což je operační systém Googlu. To znamená, že Google ví, kde se tito lidé pohybují, co vyhledávají, co na internetu dělají a co je obsahem mailů svázaných přes Gmail. To znamenám, že Google je svým způsobem totéž co NSA.“ zdroj:http://news.e-republika.cz/article3199-Co-Varoufakissvemu-lidu-ne%C5%99ekl 57 ŘECKO MŮŽE OPĚT ZACHRÁNIT ZÁPAD Julian Assange vysvětluje svůj zájem o Google: „Svým způsobem se mi vyšší patra Googlu zdála nedosažitelnější a tajemnější, než vládní chodby ve Washingtonu. Když mi kolega zavolal, že chce se mnou mluvit výkonný ředitel Googlu, byl jsem tím zaskočený a připadal jsem si, že jdu za Mohamedem. Po rozhovoru s Erikem Schidtem a jeho lidmi potřeboval jsem poměrně dost času na to, abych pochopil, s kým jsem vlastně měl tu čest jednat. Jedním ze způsobů, jak je na společnost Google nahlíženo je, že se jedná čistě o obchod. Ale, aby si tento americký internetový monopol zajistil dominantní pozici, nemůže se zajímat jen o svůj byznys a ponechat politiku stranou. Aby se tato společnost stala pupkem světa, musí se nutně stát součástí nejmocnější velmoci,“ říká v rozhovoru Assange a k tomu dodává, že přitom si Google vytváří o sobě obraz firmy, která stojí nad věcí a údajně se nechová jako „velká zlá společnost“: člověk světa, tak by se stal nebezpečným subjektem a navíc by jej NSA přesvědčila, aby jí předal své materiály,“ říká Assange. Navíc Julian Assange se snaží přijít na kloub psychice lidí, jak nazírají na internet: „Lidé přestože jsou každodenně šokováni možnostmi pozorování jejich činnosti, nemají vůbec chuť zbavit se svého účtu na Twitteru nebo Facebooku. Nedají si pokoj ani s mailováním přes Gmail. Nemají totiž zdání a představu, jak jsou pod drobnohledem, neboť nebyli nikdy účastníky toho, jak se to dělá. NSA je pro ně něco jako Bůh, někdo neviditelný, kdo nepozorovaně nahlíží a zapisuje, co děláme… Aktivity NSA jsou obestřené tajemstvím a velice jsou komplexní. Stejně tak Googlu. Lidé si často mydlí, že snad ani k tomu nedochází. Berou to vše abstraktně, intelektuálně a myslí si, že se jich to netýká.“ zdroj:http://literarky.cz/politika/svet/20125-assange-googlechce-ovlivnit-americke-volby-bude-to-jeho-smrt „Google chytá lidi do pasti svými gigabajty volného prostoru nabízenými jako úložiště a zdá se, jako by společnosti nešlo ani o profit. Google je mnohdy nazírána jako filantropická firma, která investuje mnoho a mnoho peněz na tzv. korporativní odpovědnost, která by ve výsledku měla přinést sociální změnu. Nejlepším příkladem je Google Ideas, ale jak se dá vypozorovat, všechna její filantropická úsilí jsou velice natěsno spojená s imperiální snahou USA. Aspirace společnosti Google jsou úzce svázány se zahraničně politickou agendou největší velmoci světa,“ tvrdí Assange. Řecko může opět zachránit Západ Paul Craig Roberts Stejně jako u Marathónu, Thermopyl, Plateau a Mycale zhruba před 2,500 lety závisí svoboda Západu opět na Řecku. Dnes Washington a jeho říšské evropské poddanské státy hrají roli Perské říše a Řekové dali opožděně dohromady vládu, Syrizu, která se odmítá podvolit Říši Washingtonu. Výše uvedená fakta jsou podle Assange všechno důvody, abychom se snažili rozbít monopol Googlu na vyhledávání a jeho další služby. Za pomocí regulátorů je nutné rozbít tuto dominantní pozici, a musí se to udělat dříve, než se Hillary Clintonová stane prezidentkou USA. Jen pár lidí chápe, že v tomto konfliktu je v sázce osud západní svobody, či toho, co z ní zbývá, a vskutku i osud života na Zemi. Jistě, německá vláda nechápe. Sigmar Gabriel, německý vice-kancléře, prohlásil, že Internetový aktivista také tvrdí, že Google aktivně spolupracoval na programu PRISM – tajném americkém antiteroristickém programu masové kontroly a sběru dat, který v roce 2007 NSA zahájila. „I kdyby tento program měl šéfovat i ten nejuvážlivější 58 ŘECKO MŮŽE OPĚT ZACHRÁNIT ZÁPAD řecká vláda je hrozbou pro evropský řád. Oním „evropským řádem“ míní právo silnějších zemí vykrádat slabší. korporace, povzbuzované a nucené finančním sektorem, přesunuly západní průmysl, výrobu a profesní dovednosti, jako informační technologie a tvorba softwaru, do zahraničí. To, co Západu zůstalo, jsou jen vysoce leveragované derivátové sázky a vylupování. Apple je americká korporace, ale ani jeden počítač Apple není vyroben v USA. „Řecká krize“ není o dluhu. Dluh je propaganda, kterou Říše používá k oslabení suverenity v celém západním světě. Řecká vláda požádala skupinu zemí, které tvoří „demokratickou“ Evropskou unii, o jednotýdenní prodloužení lhůty pro splátku dluhu, aby Řekové mohli tvrdé podmínky vnucované Řecku Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem, za pomoci Washingtonu, schválit nebo odmítnout. Německá, francouzská a holandská vláda, spolu s Washingtonem a západním finančním systémem, se za vylupování postavily. Aby mohla být nějaká země vyloupena, musí být hlas jejích lidí umlčen. To je důvod, proč Němci a EU namítají proti tomu, aby řecká vláda dala možnost rozhodnout o budoucnosti Řecka Řekům. Odpověď z Evropy a od MMF a Washingtonu zněla „NE“. Řecké vládě bylo řečeno, že demokracie neplatí, když jsou věřitelé odhodláni donutit řecké občany zaplatit za chyby věřitelů snížením penzí, poklesem zdravotní péče, poklesem vzdělanosti, zaměstnanosti a propadem u sociálních služeb. Postojem Říše je, že Řekové jsou zodpovědní za chyby svých zahraničních věřitelů a že Řekové musí za chyby svých věřitelů zaplatit, obzvláště za chyby umožněné Goldman Sachs. Jinými slovy, na Západě je dnes suverenita lidí a zodpovědnost vlád nekonsistentní s finančními zájmy 1%. Závěr: pokud může být demokracie zničena v Řecku, může být zničena v celé Evropě. Řekové mají ve svých rukou nejen osud demokracie na Západě, ale také osud života ne Zemi. Mechanismem Washingtonu pro vytváření konfliktu s Ruskem je EU a NATO. Porušováním dohod uzavřených předešlými americkými vládami přivedl Washington NATO k hranicím Ruska a v současné době rozmisťuje na ruských hranicích další jednotky, výzbroj a rakety, zatímco vede vůči Rusku agresivní řeči. Jak bylo prokazatelně dokázáno, tvrzení Říše jsou podvodná. Úsporná opatření, která byla uvalena na Řecko, srazila ekonomiku o 27%, čímž zvýšila poměr dluhu k GDP a zhoršila finanční situaci v Řecku. Všeho, čeho úspory dosáhly, bylo srazit Řeky ještě více k zemi, a tím učinit splacení dluhu nemožným. Rusko nemá jinou možnost, než z těchto necitlivých vojenských rozmístěných sil učinit cíl. Jak rozmisťování sil roste a nezodpovědná a zcela nepřesná propaganda Washingtonu proti Rusku a ruské vládě eskalují, může to spustit válku. Říše odmítla sobotní demokratické řecké referendum, protože Říše v demokracii nevěří. Říše, stejně jako všechny říše, věří v podřízenost. Řecko není poslušné. Proto musí být Řecko potrestáno. Peršané Darius a Xerxes měli stejný názor, jaký má Washington a EU. Řecká vláda má dělat to, co dělaly předešlé řecké vlády, tedy přijmout splacení dluhu a umožnit plenění Řecka. Washington a jeho vazalové evidentně zahodili diplomacii a místo ní používají démonizaci a pokusy o vydírání, aby donutili Rusko akceptovat vůli Říše. Tato nezodpovědná politika pokračuje, navzdory mnoha varováním od ruské vlády, aby Západ nedával Rusku ultimáta. Protože říše jsou charakteristické arogancí a nadměrným sebevědomím, Říše tato varování neslyší. Vylupování je jediný zbývající způsob, jak může západní finanční systém vydělávat peníze. Ve jménu krátkodobých zisků západní 59 JAK CIVILIZACE UMÍRAJÍ Nedávno jsme byli svědky toho, jak loutkový premiér Washingtonu v Londýně vyhrožoval Rusku, navzdory faktu, že Británie silově na Rusko nemá a může být Ruskem zničena během několika minut. Tento druh šílenství je tím, co vede k válce. Šílený britský premiér si myslí, že si může na Rusko otvírat hubu. se množí dál. Převážně atheistická Evropa začíná vymírat průměrnou porodností 1,3, silně náboženská Amerika zůstává nad 2. Amerika možná přežije, Evropa se do konce tohoto století stane pouhou historickou památkou. Když lidé ztratí smysl pro posvátno, ztratí touhu po životě. Odmítnutí rodit děti je vrcholným projevem nihilismu. Bohaté národy mají materiální komfort, ale ztratily motivaci předávat život dalším generacím. Evropa se během jedné generace stane domovem důchodců bez dostatečné ekonomické báze. Populační kolaps, provázený kolapsem ekonomickým, kulturním a duchovním, je důsledkem ztráty víry, která je „pátým jezdcem Apokalypsy“ likvidujícím naši civilizaci. Nehrozí konec světa, jen konec nás. Washington peče Armageddon. Ale Řecko nás může zachránit. Stačí, když Řekové podpoří svoji vládu a budou trvat na tom, aby jejich vláda, aspoň protentokrát, zastupovala zájmy Řeků a ukázala zkorumpované EU prostředníček, nesplatila dluh a obrátila se na Rusko. To by započalo rozpad EU a NATO a zachránilo svět před Armageddonem. Tak čtenáři hned v úvodu knihy How Civilizations Die dává pěstí do oka americký ekonom, hudební kritik a svého druhu prorok (jeremiášského pesimistického založení) David P. Goldman, jehož sloupky (mnohdy pod pseudonymem titulem „Spengler“ podle německého historika Oswalda Spenglera předvídajícího krach Západu) vycházejí v řadě internetových časopisů jako First Things, Gatestone Institute, Asia Times Onine a Tablet. Profesním původem je finanční analytik a investiční manažer, jednu dobu byl ekonomickým poradcem prezidenta Reagana a redaktorem The Wall Street Journal. S největší pravděpodobností budou Itálie a Španělsko následovat Řecko ven z EU a NATO, neboť tyto země jsou také cílem neúprosného vylupování. EU a NATO, mechanismus Washingtonu pro vytváření konfliktu s Ruskem, by se rozpadly. Svět by byl zachráněn a vděčil by za svoji spásu schopnosti Řeků pochopit, co je v sázce skutečně. Stejně jak to učinili u Marathónu, Thermopyl, Plateau a Mycale. Je obtížné představit si jiný scénář, který by nás zachránil před třetí světovou válkou. Modlete se, aby Řekové tuto zodpovědnost, že v jejich rukách není jen svoboda, ale také život na Zemi, pochopili. Civilizace nejprve samy sebe likvidují, než je může převálcovat civilizace jiná. Důslednou sebelikvidací teď právě procházíme my. Umíráme apatií, ne mečem nepřátel. Zatím. Ten nám jednoho dne možná jen dá ránu z milosrdnosti. Evropskou apatii Goldman vnímá jako rub téže mince jako islámský extrémismus. Jedna druhou přitahují. Obě ztratily napojení na kreativní prvky své minulosti a tím důvěru v budoucnost. zdroj:http://www.zvedavec.org/komentare/2015/07/6507-recko-muze-opet-zachranit-zapad.htm Jak civilizace umírají Ale zde hned na začátku Goldman přichází s překvapivou informací: zároveň s námi vymírá i ten dnešní nepřítel - svět islámu, kde po desetiletích prudké porodnosti nastává v ještě kratším období ještě prudší kolaps, nejnápadněji v zemích jako Irán a Turecko, kde se už rodí méně než 2 děti na dospělou Benjamin Kuras Mizerná zpráva pro atheisty. Vymřou. Místo nich svět ovládnou věřící a čím náruživěji věří, tím větší šanci mají. Je to jednoduše proto, že atheisté se přestali množit, věřící 60 JAK CIVILIZACE UMÍRAJÍ ženu. Přímou příčinou je vzdělanost tamních žen, pro něž odmítnout mateřství je formou protestu proti krutosti bigotní mužské tyranie podepřené náboženstvím. Porodnost prudce klesá i v severoafrických islámských zemích, kde se z někdejších průměrných čtyř až pěti blíží oné kritické dvojce (pod niž už klesl celý Západ kromě Ameriky a Izraele). Čím jsou v islámu ženy vzdělanější, tím méně rodí. Vzdělanost muslimek je naší nejnadějnější zbraní. domech a Athény jsou zalidněny sochami“. Řecká civilizace zanikla proto, že nerodila dost mladých mužů, kteří by ji vojensky bránili. Theodore Momsen ve své Historii Říma popisuje opakování téhož kolapsu už v Cicerově době jako společnost celibátu a bezdětnosti, vylidňování krajiny a postupná výměna obyvatelstva přivandrovalými barbary. „Malé civilizace mohou zaniknout z různých důvodů, velké civilizace zanikají jen tehdy, když už se jim nechce žít“, komentuje to Goldman jedním ze svých „Spenglerových zákonů“. Ale abychom se zbytečně nechlácholili, ze tím se islám uklidní a přestane být Západu smrtelně nebezpečný, Goldman hned varuje, že demografický kolaps islámu by naopak mohl způsobit celosvětovou sebevražednou katastrofu. Kdo se vidí na pokraji smrti, ztrácí „racionální sebezájem“ a ze zoufalství je schopen kolosální destrukce. Islámský ekonomický kolaps by byl drastičtější než západní. Islámské země jsou mnohonásobně chudší, zatímco Západ má nastřádáno dostatek bohatství, které by mu setrvačností pomáhalo ještě nějakou dobu přežívat. Souběžně s poměrně pozvolnou západní krizí by islámské země spadly až do hladomoru, který by je mohl dotlačit k závěrečné loupeživé invazi ničící vše v cestě. Irán a Pákistán k tomu mají i nukleární zbraně. Amerika přežije za předpokladu, že ji islám nestáhne do propasti s sebou. Není nic nebezpečnějšího, než civilizace, která náhle zjistila, že umírá. Kdo ví, že nemá co ztratit, je ochoten hrdě a se slávou bojovat na život a na smrt. Kořeny dnešního tragického kolapsu Západu Goldman nachází už v Třicetileté válce, v níž zahnula (částečně hladomorem) třetina Němců, čtvrtina Španělů a velké kusy Francie se zcela vylidnily. Selhání církve vidí v „neopohanství a národní idolatrii zasazené jako kukaččí vejce do hnízda křesťanství“. V 17. století nastal rozklad jednoty církve, která byla hlavním pojítkem evropských kultur. Její ovládnutí Evropy prostřednictvím pokřesťanštěných vladařů, jimiž se poddaní museli přizpůsobit, vtáhlo pod křesťanský prapor a křesťanskou vzdělanost jednotlivé národy se všemi jejich tradicemi, zvyky a pověrami. Křesťanství dovolilo pohanům pokračovat ve zbožňování svých vlastních obrazů. Němci zbožňovali Krista jako modrookého blonďáka, Španělé jako snědého černovlasatce, Mexičané černou Marii z Guadelupe. Výsledkem byla (a zde Goldman cituje historika a filosofa Franze Rosenzweiga) „rozpolcenost mezi Ježíšem a Siegfriedem“. Goldman nám pak předává historii kolapsu velkých západních civilizací, vyčtenou z archeologie. Středomořské předhistorické civilizace bronzového věku - mykénská, hititská, syrskoegyptská a kanánská - zanikly po šedesáti letech požárů a drancování v polovině 12. století př.n.l. Druhým velkým kolapsem bylo zhroucení helénské civilizace v prvních dvou stoletích př.n.l. Třetím byl pád Říma. Čtvrtý prožíváme teď. Každý takový kolaps začínal zhroucením porodnosti, stárnutím, slábnutím a apatií populace a končil jejím nahrazením jinou. Historické záznamy z Řecka na konci předkřesťanské éry popisují „zemi zcela vylidněnou, kde římští vojáci pobývají v prázdných Národní sebezbožňování – a sebepředstava „lidu vyvoleného“ – pokračovalo v jednotlivých národech i pod pláštíkem křesťanství po celé evropské dějiny a od 16. století Evropu začalo tříštit. Konflikty katolicko-protestantské přerostly v konflikty národnostní, jak jednotlivé národy (Německo, Francie, Rusko, Polsko) oblékaly „mesiášská“ roucha v podobě vojenských uniforem. Pohanské národní sebezbožňování vyvrcholilo ve světových válkách 20. století, které křesťanství pohřbily. 61 KONFLIKT VĚDY A NÁBOŽENSTVÍ SVĚDČÍ O VELKÉ SPOLEČENSKÉ KRIZI Konflikt vědy a náboženství svědčí o velké společenské krizi „Evropanům se nepodařilo být ani křesťany ani pohany,“ shrnuje Goldman. „Jejich kultura tragicky selhala, jak vady zabudované do evropské kultury ji nakonec zruinovaly“. Evropský nacionalismus nejprve podřezal krk křesťanství a nakonec sám vykrvácel - dramatizuje Goldman současný stav Evropy. Evropa dnes existuje a prosperuje jen díky tomu, že Amerika rekonstruovala poražené státy – prohlašuje Goldman s historickým oprávněním, i když možná i se špetkou toho „mesianismu“ amerického. Má-li se západní civilizace zachránit, evolucionismus a kreacionismus se musejí smířit a sladit stejně jako pravý a levý mozek. Kniha The Great Partnership: God, Science and the Search for Meaning (Velké partnerství. Bůh, věda a hledání smyslu) burácí varováními: Křesťanskou moralitu nahradila „moralita sebezájmu“, která ztratila dimenzi nadčasovosti, trvanlivosti a nesmrtelnosti. Bez touhy po nesmrtelnosti (tvoření nadčasové kultury a její předávání další generaci) život ztrácí smysl. Smysl životu dává touha po úspěchu v něčem užitečném. Úspěch či neúspěch každého státu vychází z charakteru jeho lidu a občanské společnosti. Solidní společnost dokáže napravit vadný stát, ale ani ten nedokonaleji zkonstruovaný stát se nedá udržet vadnou občanskou společností. Konflikt vědy a náboženství je jedním z hlavních prokletí naší doby. Škodí náboženství i vědě a svědčí o velké společenské krizi. Krizí nedávné minulosti byla ztráta víry, která svět zaplavila čtyřmi děsivými historickými experimenty – Francouzskou revolucí, nacistickým Německem, Sovětským svazem a komunistickou Čínou. Dnešním nebezpečím, stejně děsivým jako totality ateistické, je „radikální religiozita kombinovaná s apokalyptickou politickou agendou schopnou terorem a asymetrickým válčením destabilizovat celé národy a oblasti“. Oběma nebezpečím by měli čelit věřící i nevěřící společně. Současné trendy porodnosti v jednotlivých evropských státech Goldmanovi z dostupných statistik vycházejí na scvrkávání populace o 38% u (nejvíc rodících) Čechů, 46% u Němců, 53% u Rusů až po tragických 68 procent u Bulharů a 70% u Bosňáků. „Kultury zombií“ tomu Goldman říká. A postuluje k nim další svůj “Spenglerův zákon“: Dnešní tažení ateistických vědců proti náboženství škodí náboženství i vědě a ohrožuje „intelektuální integritu a budoucnost Západu“. Ztráta víry vede ke ztrátě duše, smyslu existence a motivace k životu. Náhražkový relativismus není schopný bránit nic, ani sám sebe. „To nejlepší, co pro kultury zombií můžete udělat, je nebýt jednou z nich“. zdroj:http://blog.aktualne.cz/blogy/benjaminkuras.php?itemid=20371 Závislá a propojená činnost Autorem je Jonathan Sacks, oxfordský filozof přeškolený na rabína, současný britský vrchní rabín. Díky filozofické průpravě dokáže formulovat a odpovídat na otázky v kontextu všeobecně filozofickém a veskrze „západním“. Jedním z jeho učitelů byl 62 KONFLIKT VĚDY A NÁBOŽENSTVÍ SVĚDČÍ O VELKÉ SPOLEČENSKÉ KRIZI Roger Scruton, jemuž vzdává úctu jako jednomu z mála dnešních filozofů považujících filozofii a náboženství za společnou disciplínu utvářející základy západní civilizace. v rovnováze“. Jejich konflikt a iluzi neslučitelnosti v západní civilizaci spatřuje Sacks v „kuriózním historickém detailu“, jímž je „hybrid či syntéza dvou radikálně odlišných kultur – starověkého Řecka a Izraele. Ten se přihodil tak, že náboženské koncepce Izraele byly sepsány v řečtině, do níž jsou nepřeložitelné. Vzniklo tím nedorozumění „mezi Bohem Aristotelovým a Bohem Abrahámovým“. Rozhodující inspirací k napsání své knihy však Sacks získal z podrobného popisu funkcí a následků dvou polovin lidského mozku v díle Iaina McGilchrista The Master and His Emissary. Díky ní se mu zdánlivý konflikt vědy a náboženství přeměnil ve vzájemně závislou a propojenou činnost rozděleného mozku, kterou definuje následovně: Abrahámovská transformace světa • Věda věci rozebírá na kousky, aby viděla, jak fungují. Náboženství je dává dohromady, aby zjistilo, co znamenají. Bůh Aristotelův (a Platónův) je matematicky abstraktní, neosobní, neemoční, netečný, neměnný, proto k jeho přiblížení, ale zároveň udržení vzdálenosti křesťanství vytvořilo koncepci Božího Syna. Bůh Abrahámův je osobní, angažovaný, empatický, citlivý, komunikativní a přítomný a každý člověk má v sobě jiskru božství. Aristotelův Bůh je „Bůh filozofů“, Abrahámův Bůh je „Bůh proroků“. • Věda je analytická, náboženství syntetické. • Věda studuje objektivní přírodní úkazy, náboženství subjektivní lidské prožitky a vztahy. • Věda vyvozuje definice, náboženství vypráví příběhy. Jako výrazný příklad nepřesného překladu koncepce Boha Sacks uvádí Mojžíšovo Boží jméno „ehye ašer ehy“, do řečtiny a latiny přeložené „jsem, kdo jsem“ – aristotelovská fyzická neměnnost, navždy daná, netečná. V hebrejštině však znamená „budu, kdo budu“ a vyjadřuje plynutí času, pohyb, činnost, evoluci, různost situací, chápání a výkladu, slib do budoucna, smlouvu. Aristotelův Bůh je „Bůh filozofů“, • Věda třídí mondénní, náboženství objevuje zázračné. • Věda je funkcí levého mozku, náboženství pravého. • Věda se zrodila, když lidé „přestali věřit v mýty a dali se do pozorování“. Náboženství (u Sackse specificky „abrahámovské“) se zrodilo, když lidé „přestali vnímat druhé lidi jako předměty a začali je vidět jako jednotlivce, jedinečné, svatosvaté, obraz Boží“. Abrahámovské náboženství je náboženstvím protestu či „posvátného disentu“ proti bezohledné moci a dává člověku vůli a odvahu žít a utvářet svět jinak. Syntézou obou vizí – dvou odlišných mozkových funkcí – vytvořilo křesťanství gigantickou civilizaci „abrahámovské transformace světa“, která však v sobě z Řecka nesla trhlinu. Ta spočívá v „řadě dualismů“ – mezi tělem a duší, materiálnem a duchovnem, zemí a nebem, životem zdejším a příštím s důrazem na ten druhý jako vyšší, záhodnější, svatější. Jejím důsledkem je „tragický obraz lidské situace“ metaforizovaný do „dědičného hříchu“ vyžadujícího spásu shůry – čili okleštění lidské svobody. Složitým úkolem civilizace je udržovat vědu (levý mozek) a náboženství (pravý mozek) „oddělené, ale integrované a Tento pohled judaismus nezná, zná jen dobré či zlé sklony v člověku a jeho vůli dát se ovládat jedním, nebo druhým. Sacks připomíná, že Bůh v Genesi sedmkrát prohlašuje svou tvorbu za 63 Abrahámův Bůh je „Bůh proroků“ KONFLIKT VĚDY A NÁBOŽENSTVÍ SVĚDČÍ O VELKÉ SPOLEČENSKÉ KRIZI „dobrou“. Svět je dobrý, ale člověk má svobodu konat zlo. V tom spočívá drama lidské historie. „Nemůžete bránit svobodu Západu na základě morálního relativismu. Žádná sekulární morálka nezabránila nacismu a stalinskému komunismu a nemá ani dnes sílu ubránit se vytrvalému náporu bezohledné religiozity. Judeo-křesťanská etika je jediný systém, který dlouhodobě Západu dal souběžně vědeckou a technickou revoluci, parlamentní demokracii a svobodu svědomí a jenž sladil silný individualismus se sociálním svědomím a vysoce aktivní občanskou společností.“ Se ztrátou víry ztratíme „svobodu a kreativitu, které nás pojí s božstvím“. Důsledky ztráty víry Aristotelovsko-abrahámovská trhlina vyšla najevo v 17. století Descartesovým rozštěpením hmoty a ducha a vědeckými objevy diskreditujícími náboženský výklad hmotného světa. Kyvadlo myšlení se přesunulo z pravého mozku do levého, odkud se věda pokouší morální zákony náboženské vměstnat do mechanických zákonů přírodních. Dnes však některé vědní obory dospívají na hranice materiálna a objevují dimenze, na něž levý mozek nestačí a potřebuje opět angažovat pravý. Vady diskreditující náboženství Pokud Bůh stvořil lidskou inteligenci, pak s ní jeho existence nesmí být v konfliktu. Daroval-li Bůh člověku svobodu, náboženství se nesmí etablovat jejím potlačováním. Jestliže mu daroval imaginaci, nemůže ji svazovat dogmatem. Mezi vědou a náboženstvím či evolucionismem a kreacionismem není žádný skutečný konflikt, jestliže si všimneme, jak Bible v Genesi dává zemi příkaz „tvořit život“ a životu schopnost tvořit další život. Skutečný konflikt řádu a svobody zmizí, jestliže si promítneme, jak Bůh v Exodu osvobozuje z otroctví prostřednictvím morálních zákonů. Věda a filozofie pojednávají o pravdě jako Ztrátou víry ztrácíme postupně a bez okamžitého povšimnutí – někdy až zadlouho – šest věcí: • Víru v lidskou důstojnost a posvátnost života. Věda a filozofie pojednávají o pravdě jako systému. Bible je pravda v podobě příběhu. Abrahámovská víra je „drama lásky jako svrchované tvůrčí energie vesmíru“. Láska znamená „loajalitu, vzájemnou odpovědnost a vykoupení ze samoty“. Bůh žije v „noblesnosti našich vztahů s druhými“. Víra je „morálkou lásky“. Láska se rodí, když bereme na vědomí „integritu jinakosti“. Bůh z osamělosti vytvořil „prostor pro jinakost, kterou jsme my“. • Politickou smlouvu s kolektivní odpovědností za společné blaho. • Systém morálky, ztrátu smyslu slov jako povinnost, odpovědnost, čest, bezúhonnost, loajalita a důvěra. • Soudržnost manželství a rodiny. Má-li se západní civilizace zachránit, náboženství a věda se musejí smířit a sladit jako pravý a levý mozek. K tomu se musejí vystříhat vad, které zdiskreditovaly náboženství: • Smysl života a životní poslání. • Smysl pro záhodnost a možnost spravedlnosti. • Dogmatického výkladu „tvrdých textů“ a základů víry, jejichž původní kontext již neznáme a potřebujeme je interpretovat stále znovu, aby dávaly praktický smysl. Sacks pociťuje hlubokou úzkost z budoucnosti Západu, jestliže úplně ztratí víru: 64 systému. Bible je pravda v podobě příběhu. O KONTAKTÉRECH A CHANELLISTECH • Dualismu absolutního dobra a absolutního zla, který vymýšlí smrtelné nepřátele, jež je třeba zničit, ale který není původu biblického, nýbrž zoroastriánského, manicheistického a helenisticko-gnostického. A je „nejúčinnější doktrínou, jak přimět dobré lidi ke konání zla“. „Náboženství a věda, dědictví Jeruzaléma a Atén, produkty lidského dvojího mozku, teď musejí společně chránit svět, jenž nám byl svěřen do péče, ctít naši úmluvu a s přírodou a jejím Bohem. Bohem, jenž je hudbou vyznívající zpod hluku, Bytím v srdci všeho bytí, jehož tichý drobný hlásek stále ještě můžeme zaslechnout, jestliže se naučíme vytvářet si ticho v duši. Bohem, který, ať už v něho věříme či nevěříme, nikdy neztrácí víru v nás.“ • Mesianistické politiky, která abrahámovské snění o lepším světě mění z každodenního konání dobrých skutků v apokalyptické převracení světa naruby násilnou spásou. • Touhy po moci a zneužití náboženství jako politiky a nástroje k ovládání lidí. Náboženství má naopak být v tradici hebrejských proroků omezovatelem a kontrolou moci. • Ideologie „jediné perspektivy“, monopolu na pravdu. jediné The Great Partnership: God, Science and the Search for Meaning (Velké partnerství. Bůh, věda a hledání smyslu) AUTOR: Jonathan Sacks VYDAL: Hodder & Stoughton 2011 ROZSAH: 370 stran správnosti, zdroj:http://ceskapozice.lidovky.cz/konflikt-vedya-nabozenstvi-svedci-o-velke-spolecenske-krizi-pta/recenze.aspx?c=A130605_090935_pozice_133289 Víra je odvaha riskovat O kontaktérech a chanellistech Před degenerací a destrukcí zevnitř i zvenku nás může zachránit jen „kritický dialog mezi náboženstvím a vědou, nutná konverzace mezi dvěma polovinami mozku“, která by nás vysvobodila ze svěracích kazajek vyhraněného myšlení levého či pravého a obnovila „víru ve vítězství možného nad pravděpodobným“ – imaginace a fantazie nad poučkami a vzorci. Josef Staněk Jsme v Česku, zemi neomezených ezoterických možností. V každé vesnici šaman, v každém městě ezoteriků houf. A podle české tradice, kdy se v případě absence zevního tlaku rozpočítává národ ve stylu prvý, druhý na dvě se fackující strany, odpovídající počet ezoterikožroutů. Každá strana má ovšem houf svých, jen pro ně pádných argumentů. Na jedné straně jsou to občas vycházející překvapivé předpovědi událostí kohosi z tranzu či z ”hvězd”, diagnózy a léčby nevyléčitelných, na druhé straně povinná školní výuka o samovolném sestavení živých buněk v pramoři v důsledku bušení radioaktivního záření do slané vody (pod názvem Darwinova vývojová teorie). Veškerá velkolepá lidská tvorba, ve vědě, umění a duchovnu, k nám přišla prostřednictvím lidí, kteří „ignorovali pravděpodobné a věřili v možné, postavili se mimo samozřejmě brané jistoty své doby a žili jiným světlem“. Víra je odvaha riskovat. Bez riskování zakrňujeme. Riskováním rosteme. Abrahámovské náboženství „od nás žádá velké věci, a tím nás činí velkými“. V závěru britský vrchní rabín Sacks přechází až do liturgické poezie, když káže, ano káže, nejen upozorňuje: 65 Před degenerací a destrukcí zevnitř i zvenku nás může zachránit jen kritický dialog mezi náboženstvím a vědou O KONTAKTÉRECH A CHANELLISTECH Uzdravení prostřednictvím snu Než rozvinu svou úvahu, musím dodat, že na rozdíl od jiných vím, o čem píšu. Právě o letošním Silvestru se mi po třech měsících přes veškerou bylinářskou snahu zhoršily průdušky natolik, že jsem si řekl, že na to plicní budu muset přece jen jít. Abych do té doby přes svátky vydržel, uvedl jsem se do meditačního stavu s úpěnlivou prosbou o pomoc vyšších sil. Ještě při vědomí jsem pocítil, jak mnou postupně od nohou prošla jakási teplá vlna. Ulevilo se mi a kupodivu jsem tvrdě usnul. Na Silvestra! Zdálo se mi, že ke mně přichází vyzařující postava, které jsem neviděl do obličeje a nevěděl jsem, kdo to je. Přišla ke mně a dotkla se prstem jednoho místa na mém hrudníku vpravo od středu. Pocítil jsem slastnou úlevu. Během dvou nádechů a výdechů se mi uvolnily průdušky jako astmatikovi po inhalaci. Pak již následoval jen úžasný volný dech. Bez vysvětlení či komentáře se sen rozplynul. Ráno jsem se probudil s bolestí hlavy, která však po dvou hodinách zmizela. Zato průdušky byly zcela čisté, a to natolik, že jsem mohl v dalších dnech zastavit jako zbytečné i zvlhčovače, což bylo v posledních několika letech v době ústředního topení takřka nemyslitelné. Bylo to třetí zázračné uzdravení prostřednictvím snu v mém životě a popsal jsem jej veřejně proto, aby mohla v oranžových prostěradlech za hlasitého mručení vyběhnout URNA (útvar rychlého nasazení) Sisyfů a nabízet mi k valení svůj bludný balvan. Naštěstí již nemá k dispozici mlátičky z StB, takže si užijeme alespoň nějakou legraci. a kmeny, neboť genotyp člověka je na celém světě stejný. A také že mají, pohlédneme-li bez materialistické cenzury zpět. Nejdokonaleji máme situaci popsánu v antice, protože tehdejší filozofické spisy se neodvážila zničit ani inkviziční, ani materialistická cenzura. Od Orfea po Pythagora, od Platóna po Apollónia z Tyany, všude se hovoří o poznatcích získaných za zvláštních okolností. A také o nutných podmínkách, za kterých je možné v těchto mystériích (stavech rozšířeného vědomí) ”nahlédnout za oponu” pozemských dějů. Jsou to asketická vegetariánská strava, absence alkoholu a všech omamných látek v potravinách, odívání se jen rostlinným materiálem (lněným) a stavu mysli oproštěné od lidských neřestí. Školitelé zajisté věděli, proč uvedené požadavky mají. Jejich nedodržení mělo totiž za následek buď duševní poškození ”mysterizujícího”, nebo chybné zření. To by pak podle zákona karmy bylo na vrub toho, kdo mystérium vedl. Trvali na přísných podmínkách natolik, že Pythagora odmítnutí přijetí zbohatlíků do prožitku mystéria stálo život! Tento přístup k ezoterickým Kontaktéři a chanellisté Má-li se o nějakém jevu uvažovat jako o skutečně reálném, musí existovat odedávna. Existují-li tedy jiné dimenze a světy, odkud čerpají geniové, jsou-li reálné jiné než smysly zachytitelné hmotné bytosti, musejí s nimi mít zkušenosti všechny národy 66 ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE záležitostem byl odvozen od hermetického principu, že ”stejné je možné nazírati jen stejným”. Aktualizovaně řečeno, vysílání na krátkých vlnách je možné zachytit jen na přijímači na krátké vlny! A v duchovní rovině je celou Pravdu možné zachytit jen tehdy, kdy duše sama vibruje ve stavu Pravdy! A skeptici se pak smějí a vyvozují z toho, že vše je výmysl. Jenže občas to mimo počet pravděpodobnosti vychází (když Pánbůh dopustí, i motyka spustí) a tyto překvapivé výsledky pak rozhojňují počty ”něcistů” (”něco je”) v Česku. Z toho plyne poučení, že kloudnou ezoterickou výpověď a účinnou léčbu můžeme dostat jen od duchem a tělem mravného člověka a navíc i sami musíme být čistí. Jinak vibračně ”rozhodíme” kontaktéra. Kam se po výše uvedených nárocích poděli ti kontaktéři a jejich dotazovači? Můžeme se uklidnit. Už jsou ve frontě u lékaře na ”fasuňk zdraví prostřednictvím pilulek”. Jenže kdyby materialističtí vykladači člověka nějaké zdraví rozdělovali a zdraví bylo hmotné podstaty, běhalo by tu plno svěžích 130letých lékařů. Pravda žádá čisté vibrace Za příklad přísných nároků na stav člověka, snažícího se nahlédnout za oponu smyslových vjemů neuvedu obligátního asketu Jana Křtitele, ale méně známého, zato však dokonale popsaného životopiscem – Apollonia z Tyany (1. stol.). Ten navíc nikdy nebyl obutý, nevázal se na místo a dožil se 105 let. Křísil mrtvé, léčil nemocné, předvídal události a konání živlů, pohledem zjišťoval vinu či nevinu obviněných, zmizel, aby se objevil jinde, četl myšlenky a rozuměl všem jazykům a zvířatům (viz znalost protojazyka, neb na onom světě každý rozumí všem). Zastavil epidemii moru v Efezu. Člověka viděl jako duši uvězněnou v těle, která se smrtí stěhuje. Poté, co za života dosáhne dokonalosti bohů, zůstává taková duše jako ”malý bůh” ve světě bohů (má život věčný). Zakazoval přinášet jakékoliv hmotné oběti nejvyššímu Bohu. zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/158-o-kontakterech-a-chanellistech.html Oddělení vnímání souvislosti práce a peněz je příčinou současné krize Josef Staněk Komunistická výstavba ateistického království na zemi uhynula na trvalou krizi z ”nedovýroby”. ”S vlajícími prapory” přešli proto prospěchářsky uvažující komunisté do ”tábora” budovatelů tržní konzumní společnosti. Hladce a snadno proto, že při tom nemuseli měnit ateistický světonázor. V zúženém materialistickém pojetí člověka zaměnili pouze dialektickou frazeologii za tržní. Nikoho by tedy nemělo překvapit, že stejně rozzářené tváře budovatelů komunizmu se na nás začaly usmívat z reklam všeho druhu. Jestliže si v těchto souvislostech uvědomíme stav duše a chování našich chanellistů, pak nám musí být jasné, v čem je problém jejich prognóz a diagnóz. Nástrojem k reprodukci čisté pravdy ze světa idejí, neboli astrálu je tělo. To je takovými houslemi, které mají přehrát dokonalou viděnou nebo slyšenou ”melodii prognózy”. Ty housle mají ale čtyři struny: pohnutky, myšlenky, řeč a činy. A co když jsou tyto struny dokonale rozladěné, nebo dokonce chybí? Zkuste pak na nich přehrát v duchu slyšenou krásnou melodii. Dopadne to jako přenos krásné ideje, zákulisní pravdy, pravdivé prognózy o pozadí věcí pozemských od tělesně a eticky rozvrácených kontaktérů. Nejlépe opilých. Vznikne soubor všeobecných blábolů a předpovědí, které nikdy nevyšly. Společnost řídí a reklamu zadávají lidé, kteří naplnění smyslu existence člověka nalezli v konzumu potřeb těla. Jsou na základě vlastního vnímání světa přesvědčeni, že jejich uspokojení je podstatou pocitu štěstí lidské bytosti jako takové... 67 ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE Od toho odvozeno, čím víc může člověk materiálního spotřebovávat, tím víc je prý šťastnější. Štěstí člověka materialisty má prý vrcholit na smrtelné posteli pocitem, že nejméně odvedl a přitom byl nejúspěšnější při využití kdečeho. Tato základní ”idea” je pravou příčinou toho, že se veřejný život v posledních desetiletích prakticky nezajímal o nic jiného než o ”nárůst hospodářského produktu”. Vlády byly hodnoceny jako ”dobré” proto, že zajistily vysoký růst společenského produktu. Zcela v tomto duchu majitelé nejsledovanějších médií, tj. televizí, bez ostychu prohlásili, že nemají v úmyslu kohokoliv ”vychovávat”. Podle zákonů trhu chtějí pouze bavit ”pracujícího živočicha” po splnění jeho pracovních povinností. Právem podnikání a trhu prý je i právo masově kazit vkus celých národů! Copak pro materialistu objektivně existuje nějaký vkus nebo etika čehokoliv? Vždy početně převažující nedovzdělaná pracovní síla si nemůže žádat naplňování myšlení něčím, co nezná. Tedy tržně žádá živočišnost! K seznámení s jinou náplní duševního života nedostala na ateistických školách příležitost. V důsledku tohoto stavu věcí nikoho komplexněji myslícího nemůže udivit, že přestože kritéria spotřeby občanů stále rostla, pocit spokojenosti jednotlivců se způsobem života pomalu mizel. Ve společnosti se bez ohledu na faktický blahobyt rozprostřela ”blbá nálada”. U mnohých dokonce s nostalgií, jak to bylo v ”konsolidaci” krásné, co tam tehdy nebylo. Tito jsou ochotni zapomenout i na ”dobrovolnost”, s jakou se organizovaly státní jásoty a bitvy o toaletní papír a banány. Jako zajímavý způsob seberealizace je vzpomínán ”odboj proti komunistům” kradením a zašíváním se v práci. Krize nám dává poslední šanci na změnu Současná ”zatím nenálada” společnosti vynesla na světlo pradávné poznání, že materiální blahobyt není sám o sobě zárukou ani štěstí jednotlivce, ani harmonie ve společnosti. Kontrast nikdy nevídané spotřeby materiálních statků a depre68 ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE sivního klimatu ve společnosti ukázal, že podstata štěstí jednotlivce ani přítomnost příjemné atmosféry ve společnosti není při zajištění nutného materiálního dále vůbec spojená s velikostí spotřeby. Připomenu atmosféru a pocit štěstí a naplnění relativně chudých křesťanských rodin v posledních sto letech. Jako další varování pro stupňování konzumistických nálad civilizace se s výhružnou aktuálností připojilo poznání limitů surovinových zdrojů Země. Ty již důrazně naznačují, že zásoby surovin a odolnost klimatu naší planety další strmý vývoj spotřeby surovin neunesou. Tyto dva fakty, jež nelze obejít, píší materialistům, kteří vidí další vývoj lidstva po překonání krize ve stupňování spotřeby, na oblohu ono Nabukadonosorovo ”Mene, tekel, ufarsin!” (Viděl jsem, zvážil jsem, tvé dny jsou u konce!). Stavu lidstva dává nastoupivší krize vlastně čas zastavit se, zamyslet a změnit žitou konzumní filozofii. Úsilí vlád národů se má obrátit od pozornosti k nárůstu národního důchodu k úsilí o harmonizaci života jednotlivců a celých komunit. Nadále nikoliv růst HDP jako ukazatel úspěšnosti vlády a vlád, ale růst mezilidské harmonie a příjemného ducha ve společnosti. Materializmus jakéhokoliv typu, tj. vnímání člověka a světa jen v rovině hmotné, je u konce s dechem. ke změně chování a myšlení všechny, kteří budou chtít přežít. Antropomorfisticky si je možné tyto mechanizmy představit jako ony mystické ”jezdce Apokalypsy”. Současnou terminologií je ale pojmenováváme jako krizi ekologickou, energetickou, finanční, ekonomickou, potravinovou, zdravotní a nakonec psychologickou. Žádná z nich není řešitelná rozumem, neboli bez přehodnocení současně žité materialistické hypnózy. Hinduistickou terminologií žijeme temný věk hmoťáků – ”éru kalijuga”. O nemožnosti řešení současných problémů jen rozumem se v Apokalypse říká: ”Rada radu stíhat bude, ale soudu nedojdou!” Stačí sledovat mezinárodní porady o té nejjednodušší krizi, papírkové neboli finanční. Přitom všichni účastníci ví, že stačí, aby se dohodli na Keynesově metodě řešení hospodářských krizí. Ten k přerušení pádu výroby navrhl natištění potřebných procent peněžního oběživa a prostřednictvím investic státu natištěné peníze okamžitě uvést do oběhu. Natištěné peníze na výplaty mezd obnoví poptávku, ta rozjede výrobu. Vzniklá inflace vyděsí šetřily k utrácení, čímž se efekt oživení zesílí. Jenže světová mocenská elita ví, že výroba se inflací sice rozjede, ale co potom dál s ostatními neovlivnitelnými limitami? Kde se vezmou surovinové zdroje a potraviny pro Číňany a Indy, kteří zvýší svou spotřebu všeho na úroveň Američanů a Evropanů? Jak se zastaví zamořování životního prostředí a klimatické změny? Buď, anebo... Odpověď hledejme v minulosti Lidstvo buď přehodnotí kritéria svého bytí tak, že obsáhne možnosti realizace člověka v duchovních rovinách, neboli v nehmotných rovinách bytí, nebo se vyčerpáním zdrojů a svými nadměrnými hmotnými exkrementy zničí jak přemnožené kvasinky na konci kvašení vína. Ti z lidí, kteří vnímají skrytou dimenzi reality, již zahlédli, jak ”Konstruktér” hmotného světa do svého díla zamontoval mechanizmy, jež provádí korelace a v případě nepoučení se i zánik civilizací ve vesmíru. Civilizace, které se odchýlily od záměru, pro který je Tvůrce stvořil, se samy zničí. Jsou to a budou to ony boží mlýny, které v důsledku postupně narůstajících následků předchozího řádění lidí donutí Také ekonomické řešení pro zamezení podvodů a nafukování hospodářských výsledků managementu už přece dávno vymyslel Baťa! Manažeři u něj dostávali poměrně malý plat a dalším příjmem byl až podíl na konečném zisku. Ten však nedostali ihned vyplacený, ale byl jim uložen do kauce. V případě vadných rozhodnutí dotyčného a nedostavení se vykázaných výsledků se tyto ztráty podniku hradily z kaucí vedoucích! Převedeno do současnosti, nynější ředitelé bank a koncernů by při tomto systému řízení podniků měli relativně 69 ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE malý plat. Prémie by získávali výhradně ze zisku a ukládaly by se jim do kaucí. Škody z následných vadných rozhodnutí ředitelů by jim podnik strhával z těchto kaucí. Když by tam nic nezůstalo, ředitel by vyletěl bez zlatého padáku. Takže hroutící se americké banky a podniky by byly sanovány z majetku jejich manažerů. Ne jako v současnosti, kdy je pod přízrakem ještě větších katastrof kryjí státy z rozpočtu. Takto to už dávno mělo být právně ”ošetřeno”, kdyby tomuto řešení manažerských odměn nebránili lidé s ”černou nitkou”. Předchozí růst by sice nebyl tak strmý, ale dnešní finanční krize by se vůbec nekonala. Kdyby nebylo ve společnosti masově narušeno spojení mezi prací a odpovědností na jedné straně a výplatou peněz na druhé straně, tito ”superexperti” (podle platů) u vědomí ručení svým majetkem by půjčovali odpovědně. Výše uvedené jištění měl Tomáš Baťa v 30. letech zavedené a všichni jej znali a znají. Ale pro absenci dostatečného zájmu o správný chod věcí veřejných u nás i na Západě a pro nadřazenost svobody trhu nad odpovědností jej není ochoten žádný z vládnoucího klanu ”uctívačů trhu” zavést. Protože jiná pojistka proti vykazování ”růstu růstu” není, pokusí se o to až přicházející diktátor. Ten načas a zdánlivě ”vyřeší” současné problémy, jejichž řešení blokují ”demokratické” lobby zákulisních struktur. Ale silové a materialistické řešení ihned vytvoří problémy nové, ještě neřešitelnější. čít jinak než pádem vlády temných duchů, tzv. redukcionistů, materialistů a ateistů. Musí být vytěsněni ze správy státu, školství a kultury. To tito domněle vědečtí ateisté blokují ke kořenům jdoucí diskuzi o problémech konstituování osobnosti člověka. Tím, že popírají sám princip, že celá realita lidstva a světa je rozložena v hmotné a nehmotné úrovni. Že život člověka nekončí smrtí těla, že existuje dokonalá spravedlnost, neodvislá od vůle lidí a jimi vymyšleného práva. Vidění spravedlnosti a práva ateisty končí v ”právním” rozdělování ”živočišných potřeb” člověka, protože ostatní není ”vědecky” zvážitelné, a tedy objektivně neexistuje. Poslechněte si ”temnými” fedrované vědecké sexuology ve sdělovacích prostředcích. Dle nich objektivně neexistuje dokonce ani tak silná nehmotná energie jako láska. Hovoří o lásce jako druhu pomatenosti a dokazují to blokací činnosti některých mozkových laloků u zamilovaných. (A čím k zablokování došlo?) Oni uznávají jen sex jako hormonální děj. Přesně v této analogii to platí o právu a spravedlnosti, rodině, obchodu, společnosti. Tímto materialistickým postojem blokují pojmenovávání, ovlivňování a regulování nehmotných realit, které ale zásadním způsobem ovlivňují vnitřní duchovní život jednotlivce a následně ducha společnosti. Současná krize proto akutně nabádá k prohlédnutí a vzetí do úvahy nehmotného rozměru světa a člověka. Jen nárůst kvality mezilidských vztahů může zamezit onomu dychtění po vzrůstu konzumu a současnou úroveň proměnit na všeobecnou pohodu. Proměna v současnosti žitého materialistického myšlení a konání národů se odehraje skrze duchovní pád materializmu a tím peněz a konzumu. Tím se změní ”vanutí ve společnosti”. Od ateistického hesla: ”Urvi pro sebe, co můžeš” přejde postkrizová společnost ke stavu myšlení lidí nové civilizace. To je odvozeno od nadčasového způsobu myšlení, kdy se lidé při každé své činnosti budou ptát: ”Je to, co dělám, spravedlivé a v souladu s vyšším řádem?” Moci zbavení ojediněle přeživší ”ramenáři”, playbojové, hráči na burze a v životě, prostitutky, společenští povaleči a zbohatlíci (není možné Zvrácený duch společnosti Pravé řešení začíná až poznáním, pojmenováním a léčbou nemocného ducha společnosti. Tím je obecná situace, kdy rozvoj inteligence lidstva předběhl rozvinutí ducha, neboli charakteru člověka, kdy se ve vědomí lidí ztratil pocit souvislosti práce a peněz. Duch celé společnosti, Komenským nazvaný ”vanutím ve společnosti”, je narušený až zvrácený. Darebák zbohatlík, kterého nechytli, je hrdinou, kladným vzorem ”úspěšnosti”. Začátek změny ducha společnosti nemůže za70 ODDĚLENÍ VNÍMÁNÍ SOUVISLOSTI PRÁCE A PENĚZ JE PŘÍČINOU SOUČASNÉ KRIZE zbohatnout prací) se ve společenském mínění stanou směšnými okrajovými figurkami. Nikoliv ”hrdiny” jako v současném tisku a veřejnosti. Nezámožný čestný člověk se bude na takové dívat jako na zaostalce, kteří ještě nejsou schopni dohlédnout své konání v životě z hlediska věčnosti. Poté, co jsem já osobně prohlédl stav věcí a život přesahující spravedlnost, nechci ”zadarmo” ani výhru. Kdyby mi ji dodali až do bytu, ihned bych se jí zbavil předáním na dobročinné účely! zvládlo výchovu a výcvik intelektu. Na jaké intelektuální úrovni by lidstvo dnes bylo bez povinné školní docházky a vysokých škol? V ”diluviálu”! A tam zakrnělo v rovině konstituování charakterů. Jako v ”diluviálu” neměli ponětí o našich technických možnostech, tak my nemáme ponětí o možnostech lidstva, které by zvládlo konstituování člověka jako charakterní bytosti. Harmonizací působení lidských nadání, jež umožňuje jedině charakter, se na Zemi vytvoří předpoklad pro obnovení ráje bez nadměrné a plýtvavé materiální spotřeby. Nic jiného než masové konstituování ducha v lidech k tomuto cíli nevede! Podle ateistů snad více vychytralých intelektových géniů? Kdepak, to je jen peklo mezi počítači! Nebo snad rozšíření ”práva” a rozmnožení počtu policistů? Snad každý vidí, jak právě formálního práva a soudců, kteří nevěří na ducha zákonů neboli spravedlnost, zneužívají právě lumpové. Studiem kliček v ”právu” z něj činí nástroj bezpráví a je zcela evidentní, jak lidská práva lumpů se tak dostávají nad práva jejich obětí. Charakter v učebních osnovách chybí Ve varu krizí všeho druhu nepůjde o nic menšího než o vytvoření takové formy civilizace, která umožní dokončení formování člověka o jeho třetí rozměr. Dosud se formuje a hodnotí jednotlivec z hlediska ”svalového” a intelektuálního. Zdravotní péče a chabá tělesná výchova na školách se stará o rozvoj fyzického těla. O rozvoj intelektu se společnost stará výukou a cvičením inteligence mládeže ve školách. Charakter jako třetí rozměr člověka v osnovách chybí, v chování jsou všichni jedničky, ovšem s výjimkou mladistvých vrahů a zlodějů, ti mají z chování dvojku. A na soukromých školách pro děti jejich sponzorů ani to ne. Bodejť. Vždyť materialisté se ptají, kolik molekul hmoty má charakter, kde má v těle sídlo a jak jej mají změřit? Vždyť vzdělání ovládající redukcionisti nikdy nevypitvali duši, jak v ”osvětě” stále sděluje lidem jeden profesor spolku Sisyfos. Proto pro ně neexistuje. Tvrdí, že duše je jen lidskou smyšlenkou, kterou si slabí vymysleli pro svou vlastní útěchu. Přitom onen ”bezmolekulový” charakter je u člověka to nejdůležitější na zemi i po smrti těla. Super svalovec i super inteligentní člověk bez charakteru je nejnebezpečnějším zločincem, těžko polapitelným. Materialisticky nedefinovatelný charakter je funkcí ducha a je odvozen od přímých reakcí ducha člověka s duchovní dimenzí, neboli Bohem. Není od ní oddělitelný. Lidstvo nemůže vejít do vyšší úrovně své existence, nezvládne-li masové konstituování charakteru člověka tak, jako Kroky směřující k záchraně Prvním krokem opět se harmonizující společnosti musí být vyřízení si účtů s vysokou i nízkou galérkou a s narkomany. Ta je tvořena z lidí bez jakéhokoliv svědomí, často velmi inteligentních. Člověk, jenž opakovaně okrade druhého o peníze, který si tento vydělal, distributor drog a potencionální vrah nemají v normální společnosti co dělat. Protože je neléčitelný jako ve středověku lepra, bude muset mezi své. Po třech úmyslných trestných činech do rezervace bez možnosti návratu. Celou úmyslnou zločinnost ve společnosti má na svědomí 1% jejích členů. Přemístěme toto procento do ”charakterosária” a vše se stane bezpečným, celá atmosféra civilizace se změní! Provedení těchto opatření však brání mocní lidé ”s černou nitkou”, neboli vedení zlem. Lidská práva členů horní a dolní galérky, těchto zlodějů, podvodníků a vrahů nadřazuje celý ateistický výklad práva a současní soudci lidským právům jejich obětí. 71 BISMARCK SI NA ONOM SVĚTĚ KVŮLI MERKELOVÉ RVE VLASY Viděl někdo, že by soudce, který propustil úchyla z vazby, a tento podle ”práva” propuštěný někoho zabil, byl potrestán jako spoluviník vraždy? Ale on z duchovního hlediska spoluvrahem z neodpovědnosti je! Jen až jeho duše opustí tělo, bude se divit! Jak může být za plánovanou úmyslnou vraždu ”až 15 let” vězení? Vždyť vrah úmyslně zmařil celý život jiného, takže tím je doživotí pro něj jediným vyrovnáním vah. Což distributoři drog nejsou potencionální vrazi? Proč nejsou na doživotí v rezervacích? Kdosi, jehož charakter vychovalo současné školství a společnost, je chrání. Vždycky mi po odchodu nemocného říkal: ”Podívej, toho volají ”nahoru”. Ale je v pravotočivé spirále, tzn., že přicházející smrt je vlastně v jeho prospěch! Bůh ho chce ochránit před něčím, co si nezaslouží a nemůže to již změnit.” Pokud tedy společnost jako taková neprovede v nastupujících krizích změnu, bude ”mačkána” všemi typy tlaků třeba až do stavu, kdy zdravotně vymizí miliardy těch, kteří nebudou chtít pochopit. A nejlepší rada pro souhlasící s nastíněným vývojem? Ta, kterou dal Ježíš v kázání na hoře: ”Blahoslavení tišší, neboť jejich dědictvím bude země!” Budou to ti, kteří nikoho neagitují a v tichosti konají podle svých možností Vůli. Ty ”kosa” božích mlýnů, kosící jen materializmem a ateizmem moudré, pyšné lidskými právy bez povinností, přejede a ponechá. Mohlo by se zdát, že vzhledem ke stavu toho, co je vydáváno za společenskou elitu lidstva, není ze situace východisko a tím není ani reálné řešení. Myslím, že při utahování kol krizí se možnost kladného zvratu nenápadně vynoří. Skryté mechanizmy stupňované všestranné krize budou stále více ”mačkat” jednotlivce a národy tak, že lidé budou hromadně šílet a zdravotně se hroutit, ale také hledat a první nacházet východisko. Teroristé a bezdomovci jsou vlastně první zkratoví šílenci nutící k zamyšlení. Vzniká otázka, jak má prakticky postupovat normální člověk? Podle mne má konkrétními okolnostmi života danou povinnost se v rámci svých možností a pomocí čistých prostředků maximálně snažit o opravu v dosahu svého působení. Jestliže tak začne činit, najednou pozná, jak je mu přes nutné dočasné prohry i záhadně pomáháno! Ve stále rychlejším tempu událostí budou pod tlakem božích mlýnů z povrchu Země odsunováni ti, kteří nejsou mírou své odpovědnosti schopni v nově se utvářející společnosti žít. Medicína je nezachrání. zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/481-oddeleni-vnimani-souvislosti-prace-a-penez-jepricinou-soucasne-krize.html Bismarck si na onom světě kvůli Merkelové rve vlasy Nicolas Bonnal Angela Merkelová se podřizuje USA a Izraeli, vyhrožuje Evropě, útočí na Rusko a nyní ještě buduje nový sanitární kordon, aby rozdělila Eurasii, podobně jako tomu bylo v roce 1919. Přimlouvá se za připojení k nejhanebnější a také nebezpečné obchodní dohodě v historii – Transpacifickému (myšleno spíše Transatlantické – pozn. edit.) partnerství. Všiml jsem si ale také, že jako výjimky jsou v tomto duchovním zápase s orchestrem temnot ”odvoláváni” i jemnější lidé(umírají). Dochází k tomu v těch individuálních případech, kdy tito se dostali do situací, které nemohou řešit. Bůh je odvoláním ze života chrání před nesnesitelným nebo nezaslouženým. Ti opouští tento svět vlastně z boží milosti. To se již děje. Jasnovidec Karel Kožíšek si všiml, že pro shůry rozhodnutou smrt lidí se mu kreslí dvě spirály, levotočivá a pravotočivá. Kancléřka se nenarodila ve Východním Německu, ale v Hamburku, v roce 1954. Krátce po jejím narození se kupodivu rodina přestěhovala na východ. Její otec byl luteránský pastor, organizoval semináře v NDR a stal se ředitelem domova invalidů. Jezdil 72 BISMARCK SI NA ONOM SVĚTĚ KVŮLI MERKELOVÉ RVE VLASY často na Západ. Jeho dcera vstoupila do státní mládežnické organizace Freie Deutsche Jugend (FDJ) a nakonec se stala tajemnicí útvaru propagandy a specialistkou na politickou komunikaci v komunistickém systému. Její oblibou bylo přesvědčovat ostatní. „Poskytnutí podpory Turecku, našemu partneru v alianci už několik dní blokuje v RB OSN Francie, Belgie a Německo. Taková situace podkopává samotný základ legitimity NATO.“ „Země Východní Evropy, ucházející se o členství v NATO, jsou vystaveny útokům francouzské vlády jen proto, že daly najevo svoji příchylnost idejím transatlantického partnerství mezi Evropou a USA.“ V listopadu 1989 zahájila CIA verbování příslušníků FDJ. Merkelová během měsíce prudce změnila politickou orientaci a připojila se k Demokratickému obrození – hnutí inspirovanému křesťanskodemokratickou stranou. Toto hnutí však nebylo ani křesťanské, ani demokratické, ale sloužilo Američanům a místním byznysmenům. Aby se předešlo masovému úniku Němců na Západ, snažila se Merkelová o přechod na německou marku a na tržní ekonomiku. Její ultraliberální, ale nepopulární téze nakonec popularitu získaly. „Ten kdo odmítá válečný zásah z krajní nutnosti, zeslabuje nátlak, který se musí vyvíjet na diktátory, a to nesnižuje, ale zvyšuje pravděpodobnost války.“ „Německo se musí přátelit s Francií, ale výhody tohoto přátelství lze realizovat jen v těsné spolupráci našich zemí s novými evropskými partnery a v transatlantické alianci se Spojenými státy.“ V roce 2005 Merkelová horko těžko vyhrála volby. Slíbila voličům zrušení odstupňovaných daní z příjmu, takže budou platit stejně bohatí jako chudí. Že by to bylo v souladu s jejím křesťanským vychováním? V televizní debatě to Schröder ostře zkritizoval. Se svou CDU dostala ve volbách 35 % hlasů, sociální demokracie pak 34 %. V poslední době se snaží o nové sloučení severoamerické a evropské zóny volného obchodu prostřednictvím vytvoření „velkého transatlantického trhu“. Nikdy dosud nebylo tak daleko od emancipace Evropy a tak blízko k válce s Ruskem. Joachym Sauer, druhý manžel Merkelové, byl zaměstnancem Biosym Technology a rok pracoval v laboratořích Pentagonu v San Diego. S Pentagonem spolupracoval i jako zaměstnanec společnosti Accelrys zabývající se softwarem obchodované na burze NASDAQ. Merkelová napsala hrdinný a zároveň komický článek do Frankfurter Allgemeine Zeitung, v němž se distancovala od svých rádců. Své ochránce, ale i voliče nejednou zradila. Průměrný věk jejích voličů je 60 roků. Podporovali ji dva mediální giganti Axel Springer a Bertelsmann. V roce 2003 vystoupil kancléř Schröder proti angloamerické intervenci v Iráku a Merkelová nato napsala článek do Washington Post, v němž doktrínu evropské nezávislosti Chirac – Schröder pošlapala a vyjádřila dík Americe spolu s ubezpečením o svém přátelském postoji vůči ní. Skandální válku podpořila. Zde je několik úryvků z její kapitulace před americkými pány: Ve Francii přes 60 % lidí přeživších druhou světovou válku potvrzovalo, že je zachránila ruská armáda. Nyní je takových v důsledku americké propagandy sotva 10 %. Za pár let Merkelová rozdupala evropský pocit solidarity, zlikvidovala jaderné vybavení země (na tom trvala Amerika), odrala Němce, vzala pod svou ochranu nezákonnost a za podpory nezodpovědné americké administrativy zorganizovala krizi kolem Ruska. Čím se to vše skončí? Válkou nebo zničením Evropy? „Ve světle toho, co se děje, musí Evropa i USA přezkoumat základy svých domácích, zahraničních a obranných politických principů.“ zdroj:http://outsidermedia.cz/svet-ruskyma-ocima-309/ 73 TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO MUSLIMY Tahle země není pro muslimy Dlouho jsem na takové poznámky nereagoval včetně těch o mé neexistenci, protože jsem se sám sebe ptal, jestli o tom budu psát, jaký je ve skutečnosti můj motiv? Osobní pomsta za pomlouvání anebo mám psát, co já, jako muslim, vím, v čem jsme vadní a muslimové si to jen špitají mezi sebou a nemají odvahu si to přiznat. Nikdy neříkej nikdy. Myslel jsem si, že už nebudu psát, ale občas na určité události člověk nemůže nereagovat a mlčet. Když jsem poprvé psal svůj blog, varoval jsem muslimy, že prohlášení jejich náčelníků a duchovních inspirovaných ortodoxními režimy o zavedení paralelního práva atd. bude mít za následek nevyhnutelný vpád policie, jelikož začali útočit na státní struktury. Nebrali mě vážně a říkali, že přeháním a ani ne dva měsíce poté, ÚOOZ konal svou razii. Islámské vedení na to reagovalo veřejnou modlitbou před budovou MV, což víc podráždilo společnost, která to interpretovala jako akt vzpurnosti vůči státu a jeho občanům a nemluvě o komentářích na adresu zahalených muslimských dětí pyšnících se vlajkou České republiky. Jestli tím chtěli muslimové vyvolat soucit v Češích, tak opak byl pravdou. Ironií je, že mě poté pár lidí z islámského vedení obviňovalo ze spolupráce s policií, protože nemohli chápat, jak jsem to mohl předvídat. Člověk však ve skutečnosti nepotřebuje spolupracovat s policií ani mít vysoké IQ, aby věděl, že to bylo nevyhnutelné. Muslimové jásají, když Žid kritizuje Izrael a hned ho citují a jsou nadšení, když křesťan kritizuje Křižácké výpravy a jsou v euforii, když humanista kritizuje kolonizace. Otázku, kterou jsem si pokládal od svého dětství až dodnes, proč neexistují muslimové, kteří kritizují muslimy? A když už se takový muslim objeví, proč ho hned obviňují buď z odpadlictví, kolaborace nebo z velezrady? Co se budu snažit vysvětlit, proč my, jako muslimové, nejsme schopní vidět věci jinak. Začíná to od narození. Pamatuji si, že když jsme byli ve škole, a to je Tunisko, které pokládám za otevřenější zemi, než ty ortodoxní, učili nás, že jedině my máme pravdu. Sice Korán poukazuje na Starý a Nový zákon, ale žádného muslima nenapadne číst ani Starý ani Nový zákon a budete se divit, že ani Korán většina z nich nečte. Prostě věří, že mají pravdu. Otázka hledání pravdy v islámské společnosti skončila, než vůbec začala. Prostě narodíš se a máš pravdu. Horší je, že v islámské společnosti studium jakýchkoliv jiných spisů, ať jsou křesťanské, židovské či staré arabské filozofické traktáty, jsou potlačovány natolik, že skoro neexistuje možnost ani srovnávat ani zpochybňovat cokoliv. Když jsem odešel do Tuniska a vyděsil mě vzrůstající extremismus a vpád wahhabistů, kteří chtějí dělat z Tuniska další Sýrii, psal jsem blog, ve kterém jsem varoval Čechy, aby nedovolili vznik takového směru v ČR. Na to jsem dostal pár mailů od svých muslimských bratrů, že lžu a rozšiřuju jen paniku, a že ve skutečnosti byl můj blog vlastně pokus o získání náklonnosti Čechů, anebo abych získal občanství. Dokonce pár lidí, které jsem donedávna považoval za přátele, a kteří když potřebovali, jsem vedle nich stál, začali rozšiřovat fámu, že tentokrát už musím pracovat pro tajné služby. Ani ne pár měsíců po mém článku byl první útok v Tunisu a předevčírem ten druhý. Hodně mě štve a frustruje pocit bezmoci, že sice víš, ale nemůžeš nic změnit. Tragické je, že muslim už několik století neumí používat svůj vlastní jazyk a stará arabština, která je dost složitá, byla nahrazená chudými dialekty, které neumožní lidskému mozku vyjadřovat jakoukoliv složitou myšlenku. Představte si, že Korán jako text, má slovní zásobu i s derivací 50 000 slov a ve středověku, když muslimové byli vzdělaní, aby pochopili koránský text syntakticky, museli se navíc naučit báseň obsahující tisíc veršů pojednávající o arabské gramatice a začínali se studiem 74 TAHLE ZEMĚ NENÍ PRO MUSLIMY od dětství. Stačí zmínit vpád Mongolů do Bagdádu, který způsobil, že irácká řeka Tigris tekla týden černou barvou inkoustu, jelikož Mongolové, jak zmínil Frazier v jeho dějinách “Invaders: Destroying Baghdad” vyhodili do řeky statisíce knih, o jejichž obsah tím lidstvo přišlo, a nemluvě o statisících zavražděných vzdělanců, které zabili. Tím se zapečetil osud islámské civilizace a začala doba temna a intolerance. a postavil se znovu na nohy a co brání muslimům, aby šli v jejich šlépějích, přijde ta poslední a jediná odpověď, můžou za to Židi. Prostě muslim musí najít nějakého Žida. Otázka je, jak mohl Žid konspirovat, aby muslim nestudoval, nepracoval, aby vyhodil odpadky na ulici a dělal bordel všude? Odpověď ví snad jen Alláh (pro muslimy) a déšť a vítr kolem nás (pro Čechy). Muslim prostě nehledá pravdu, ale chce ji mít. Když dnes mluvíme o islámu a o muslimech, o kom vlastně mluvíme? Další fakta o arabské společnosti: Nedávno se uskutečnil průzkum o produktivitě státních zaměstnanců v arabském světě. Zjistili, že státní zaměstnanec pracuje průměrně 27 minut denně, ve zbytku času pije kávu a luští křížovky. Co se týká průměrné čtivosti, Arab čte jednu stránku za rok. Ať muslimové nejsou uražení, tohle jsou naše statistiky, ne západní a neřeší se jednotlivci, ale průměr celé arabsko-islámské společnosti v Africe a na Blízkém východě. Nedávno lingvisté srovnávali slovní zásobu západního dítěte, které teprve začíná školu, jeho slovní potenciál se točí kolem 15 000 slov. Arabské dítě – jeho dialekt, který používá několik století, obsahuje jen 3 000 slov a tragické je, že se nevyvine, a proto arabské dítě ztratilo schopnost jakéhokoliv kreativního myšlení a činnosti. Otázka je, jak si muslim s takovou jazykovou výbavou, který se furt ohání pravdou a snaží se ji rozšiřovat všude, může být jistý, že ví, o čem mluví, když je obklíčen takovým neskutečným omezením. A proto jediná pravda, kterou se muslim snaží prosazovat, je ta pravda, kterou ho naočkoval nějaký jeho vůdce a on nemá žádnou možnost ji ověřit, protože nejenže jakékoliv kritické myšlení je zakázané, ale vzhledem k jeho omezenému vzdělání, je to pro něho nemožný úkol. Vzpomínám si, že když jsem měl nedávno diskuzi s jedním palestinským kamarádem, se kterým jsem studoval v Poděbradech, mluvili jsme o možnosti reformovat muslimy v ČR (stejně myslel, že pracuju pro BIS a stejně se na mě jako ostatní vykašlal). Během naší diskuze jsme také mluvili o palestinskoizraelském konfliktu, jelikož mě zajímá verze zdejších lidí, stejně jako jsem měl možnost slyšet názory Izraelců. Zeptal jsem se ho upřímně, protože stejně jako v manželství, chyba nemůže být jen na jedné straně, co o nich Izraelci tvrdí a on to považuje za pravdivé. On se smál a řekl mi, „Víš, co Židé říkají o Arabech a je to bohužel pravda? Že Arabové nečtou, a když čtou, tak to blbě chápou.“ Dlouho jsme se tomu smáli a upřímně dlouho jsem neslyšel tak trefný vtip. Teď chápu, proč si můj palestinský kamarád stěžoval, že píšu dlouhé blogy.. Jediné jeho argumenty v diskuzi jsou, že můj duchovní vůdce tohle tvrdí a jak ho můžeš zpochybňovat. Když nemá odpověď, vyhodí zodpovědnost na osud a na vůli Boží, a jestli mu z textu prokážeš, že možná nechápe ani osud, ani vůli Boží, tak to vyhodí na tradici Proroka, a jestli mu vysvětlíš, že Prorokova tradice a sbírky, které on považuje za neomylné, vznikly minimálně 200 let po jeho smrti a ti, kteří je sbírali, museli odmítnout 500 000 falešných výroků, protože většina z nich vznikla, aby sloužila politickým zájmům soupeřících králů a princů, tak muslim vyhodí veškerou zodpovědnost na Západ a kolonizaci. Když mu vysvětlíš, že Západ už skoro 100 let arabský svět nekolonizuje a zeptáš se ho, proč Západ překonal tolik krizí a válek PS: Pro muslimy, kteří dočetli až sem: Titul mého článku je inspirován románem Cormaca McCarthy – Tahle země není pro starý, film skvěle režírovali bratři Coenovi. zdroj:http://berrezouga.blog.idnes.cz/c/467595/tahle-zemeneni-pro-muslimy-cast-i.html 75 TŘETÍ TAJEMSTVÍ Z FATIMY KONEČNĚ ZVEŘEJNĚNO: OPRAVDU? VYLITÉ OCEÁNY A PADAJÍCÍ OHEŇ. JAPONSKÁ STOPA. Třetí tajemství z Fatimy konečně zveřejněno: Opravdu? Vylité oceány a padající oheň. Japonská stopa. Varování z Fuldy Nejprve si však připomeňme, co až do přelomu tisíciletí považovala většina „fatimologů“ za relativně spolehlivé vodítko pro své spekulace o možném obsahu třetího tajemství. V listopadu 1980 hovořil o významu Fatimy pro církev a svět papež Jan Pavel II. při setkání se skupinou věřících v katedrále v německé Fuldě. Michal Semín připomíná některá starší svědectví o obsahu třetího fatimského tajemství a klade si otázku, zda to, co Svatý stolec v roce 2000 zveřejnil, těmto svědectvím odpovídá Údajně doslovný přepis papežových slov vyšel následujícího roku v časopise Stimme des Glaubens. Na otázku, proč nebylo tajemství zveřejněno již v roce 1960, papež odpověděl: 26. června uplynulo patnáct let od chvíle, kdy Svatý stolec zveřejnil tolik očekávaný text třetího fatimského tajemství. Uplynulo tehdy biblicky symbolických čtyřicet let od roku, kdy si jeho ohlášení světu přála Panna Maria. Kdo doufal, že veškeré dohady o obsahu fatimského poselství tímto okamžikem ustanou, mýlil se. Jak později uvidíme, existují pádné důvody domnívat se, že Vatikán nezveřejnil vše, co k obsahu třetího fatimského tajemství patří. „Vezmeme-li v potaz vážnost jeho obsahu, mí předchůdci na Petrově stolci se z diplomatických důvodů rozhodli jeho zveřejnění odložit, aby předešli tomu, že světová komunistická mocnost podnikne určité kroky… Na druhou stranu by 76 TŘETÍ TAJEMSTVÍ Z FATIMY KONEČNĚ ZVEŘEJNĚNO: OPRAVDU? VYLITÉ OCEÁNY A PADAJÍCÍ OHEŇ. JAPONSKÁ STOPA. každému křesťanu mělo stačit toto: existuje-li poselství, v němž je psáno, že oceány zaplaví celé oblasti země a že v krátké chvíli zahynou milióny lidí, není zveřejnění takového poselství zrovna něčím, po čem by měl člověk toužit.“ „Jak jsem vám řekla, jestliže se lidé nebudou kát a nepolepší se, Otec uvalí strašný trest na všechno lidstvo. Bude to trest větší než potopa, takový trest, jaký svět nikdy předtím neviděl. Z nebe bude padat oheň a vyhladí velkou část lidstva, dobré i zlé, neušetří ani kněze ani věřící. Ti, co přežijí, budou tak zoufalí, že budou závidět mrtvým. Jediné zbraně, které vám zbydou, budou růženec a Znamení, jež vám zanechal můj Syn. Každý den se modlete růženec. S růžencem se modlete za papeže, biskupy a kněze. Dílo ďábla pronikne dokonce i do Církve takovým způsobem, že budete vidět kardinály, jak se staví proti kardinálům a biskupy stavět se proti jiným biskupům. Kněží, kteří mě ctí, budou vysmíváni a budou se proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře budou pustošeny. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy, a démon přinutí mnoho kněží a zasvěcených duší opustit službu Pánu. Démon bude běsnit zvláště proti duším zasvěceným Bohu. Pomyšlení na ztrátu tolika duší je příčinou mého smutku. Až hříchy vzrostou počtem a závažností, už pro ně nebude odpuštění.“ A dodal: „Mnozí si to přejí vědět jen z pouhé zvědavosti a touhy po senzaci. Zapomínají však na to, že z vědění plyne zodpovědnost. Jediné, co tím sledují, je utišení své zvědavosti, což je nebezpečné, pokud současně s tím nechtějí přiměřeným způsobem jednat a jsou toho názoru, že proti zlu není nutné bojovat“. Vzal do rukou růženec a prohlásil: „Zde je lék proti tomuto zlu. Modli se a o nic víc nežádej. Vše ostatní ponechej v rukou Matky Boží.“ Jan Pavel II. svými slovy potvrdil to, co se lidé většinově domnívali - třetí fatimské tajemství upozorňuje na nebezpečí velkých přírodních katastrof. Ve svědectví z Fuldy se hovoří o rozsáhlých záplavách, nemusí to však být jediná přírodní pohroma, jež má od Boha odvrácené lidstvo za jeho nevěru postihnout. Akita navazuje na Fatimu Proroctví z Japonska: Ďáblovo dílo pronikne do Církve Z čeho usuzujeme, že mariánské zjevení z Akity má užší souvislost s obsahem třetího fatimského tajemství? Víme to díky kardinálu Josephu Ratzingerovi, pozdějšímu papeži Benediktu XVI., který v rozhovoru s filipínským velvyslancem při Svatém stolci Howardem Q. Deeem nejen uznal závažnost akitského zjevení, ale především jeho návaznost na zjevení fatimské: „Tato dvě poselství jsou v zásadě shodná“. Se zjevením Panny Marie v Akitě se lze podrobněji seznámit zde. Svědčí o tom církví schválené zjevení Panny Marie v japonské Akitě. První poselství, jež sestra Agnes Sasagawa 6. června 1973 obdržela, vyzývalo k modlitbě a k oběti ke slávě Otce a za spásu duší. Druhé poselství z 3. srpna 1973 vybízelo k pokání a hojným obětem k obměkčení Otcova hněvu. Třetí poselství 13. října 1973, tedy v den výročí závěrečných zjevení a slunečního zázraku ve Fatimě, spočívá v těchto slovech Panny Marie: 77 TŘETÍ TAJEMSTVÍ Z FATIMY KONEČNĚ ZVEŘEJNĚNO: OPRAVDU? VYLITÉ OCEÁNY A PADAJÍCÍ OHEŇ. JAPONSKÁ STOPA. Místo trestu vodou, o němž hovoří Jan Pavel, hovoří Akita o trestu ohněm. Vzájemně se však obě katastrofy nevylučují. Bude v pokušení uvěřit, že se člověk stal Bohem… V našich kostelích budou křesťané marně hledat věčné světlo nad svatostánkem, kde na ně čekával Bůh. Jako Marie Magdaléna budou plakat před prázdným hrobem a ptát se: „Kam Jej odnesli“? (Msgr. Roche: „Pie XII devant l’histoire”, 1959) Biskupové proti biskupům Je tu však ještě jeden velmi důležitý aspekt, který není o nic méně důležitý, než jsou zmínky o rozsáhlých přírodních pohromách. Zjevení z Akity je především svědectvím o hluboké krizi víry, jež zasáhla v posledních desetiletích Církev. Není žádnou náhodou, že k tomuto zjevení došlo jen pár let po skončení Druhého vatikánského koncilu, jenž má na současném církevním rozvratu lví podíl. Fatima obsažena v Písmu svatém Že se třetí tajemství týká na prvním místě duchovních otázek (zaměňovat poselství z nebes za meteorologickou či vulkanologickou předpověď by bylo krokem do slepé uličky) potvrzuje kardinál Ratzinger v roce 1984 i těmito slovy: „Jde o radikální výzvu k obrácení, o vážnost doby, o nebezpečí, jež ohrožují víru, život křesťanů a tím i celý svět. A pak jde také o důležitost posledních věcí. Když to tedy – alespoň prozatím – není publikováno, pak proto, aby se tím zabránilo zaměňování duchovního proroctví a senzace. Obsah tohoto třetího tajemství odpovídá tomu, co je ohlášeno v Písmu a co bylo potvrzeno i ostatními mariánskými zjeveními, včetně již známých poselství ze samotné Fatimy.“ Čteme-li ve slovech Panny Marie o tom, jak kardinálové vedou boj s jinými kardinály a biskupové s biskupy, nelze nevidět souvislost i s blížícím se řádným biskupským synodem o rodině, v jehož přípravné fázi došlo přesně k tomu, co Panna Maria předpověděla. O zpustošených kostelích a oltářích by se mohly popsat stohy papírů již jen v souvislosti s liturgickou revolucí, o níž „emeritní papež“ prohlásil, že se jedná o „banální konstrukt, šitý horkou jehlou“. Kardinál Oddi, jenž se sestrou Lucií osobně hovořil, o třetím tajemství říká: „Nemá to nic společného s Gorbačovem. Svatá Panna nás varuje před odpadem od víry v samotné Církvi.“ Totéž tvrdí kardinál a papežský teolog Mario Luigi Ciappi: „Ve třetím tajemství je mimo jiné předpovězen velký odpad v církvi, který započne od jejího vrcholu.“ Kam jej odnesli? Pozoruhodné a poněkud zlověstné proroctví o dopadech této krize na církevní bohoslužbu nacházíme již u papeže Pia XII (1939-1958): Při vědomí všech těchto souvislostí proto nepřekvapí, že velký počet věřících se zatajeným dechem sledoval tiskovou konferenci na přelomu tisíciletí, na níž kardinál Tarcisio Bertone seznamoval svět s dlouho utajovaným textem třetího fatimského tajemství. Můžeme však zveřejněný dokument považovat za nezpochybnitelně autentický? A pokud ano, zveřejnil Svatý stolec vše, co sestra Lucie ke zveřejnění církevním autoritám „Poselství Panny Marie svěřené sestře Lucii ve Fatimě ve mne vzbuzuje obavy. Důraz, jaký Panna Maria klade na nebezpečí, ohrožující církev, je Božím varováním před její sebevraždou, spočívající ve změnách víry, její liturgie, její teologie, její duše… Přijde den, kdy civilizovaný svět bude popírat Boha, kdy církev bude pochybovat tak, jako pochyboval Petr. 78 JAN KELLER: POKUD SE EVROPA NEVYMANÍ Z PODRUČÍ KORPORACÍ, NEPŘEŽIJE KRIZI poskytla? I na tyto otázky se pokusíme přinést věrohodné odpovědi. zdroj:http://protiproud.parlamentnilisty.cz/duchovnisvet/1803-treti-tajemstvi-z-fatimy-konecne-zverejnenoopravdu-vylite-oceany-a-padajici-ohen-japonska-stopapochybujici-cirkev-a-odpad-na-jejim-vrcholu.htm Jan Keller: Pokud se Evropa nevymaní z područí korporací, nepřežije krizi Stanislav Blaha Ahoj Honzo, co se teď děje ve Štrasburku? Včera se hlasovalo o stanovisku EP k TTIP. Připojil jsem se ke skupině rebelů, která se postavila radikálně proti dodatku o arbitrážích. Ze 191 členné frakce je nás vzbouřenců 56, z Čechů jsem tam jediný. Václav Umlauf k tomu včera na e-republice napsal článek s názvem Evropský parlament podporuje Mnichovskou dohodu s korporacemi . Nepřehání, když přirovnává Oděský masakr k zapálení Říšského sněmu, TTIP k Mnichovské dohodě a hlasování EP k hlasování poslanců Říšského sněmu, kterým předali všechnu moc Hitlerovi? přesně tvrdit, s jakou pravděpodobností jednání zkrachuje, jeho neúspěchu bych se až tak moc nedivil. Jak vidíš další osud ISDS, dle mého názoru klíčového článku TTIP, který EP pustil k dalšímu jednání? Tento týden se v rámci frakce socialistů a demokratů vzbouřilo 56 poslanců, kteří pak hlasovali proti zmíněnému dokumentu. V prvé řádě právě proto, že kritika ISDS v něm obsažená se jim zdála málo důrazná. Všeobecně se mluví o tom, že ISDS ve své původní podobě, tedy jako arbitráž vedená třemi nikým nekontrolovatelnými osobami, neveřejně a bez možnosti odvolání, je prakticky mrtvá. To mimochodem ohrožuje i podepsání obchodní smlouvy s Kanadou, protože ta s takovou institucí ještě počítá. Spor se vede už „jen“ o to, zda TTIP bude obsahovat návrh na ustanovení nějakého průhlednějšího orgánu, anebo Texty pana Umlaufa čtu velice pozorně a rád, ale přesto se mi tahle přirovnání zdají poněkud přehnaná. A to jsem hlasoval jak proti asociační dohodě mezi EU a Ukrajinou, tak proti dokumentu, který Evropský parlament schválil tento týden ohledně TTIP. Pro přesnost, jednalo se o vcelku nezávazná doporučení Evropského parlamentu adresovaná vyjednavačům o obchodní smlouvě, nikoliv o schválení smlouvy TTIP. Na to si počkáme ještě hodně dlouho a nebyl bych překvapen, pokud by nakonec žádná dohoda dojednána nebyla. I když si netroufám 79 JAN KELLER: POKUD SE EVROPA NEVYMANÍ Z PODRUČÍ KORPORACÍ, NEPŘEŽIJE KRIZI nebude posuzování takových sporů vůbec součástí TTIP. Já jsem se ke skupině rebelů přidal, i když česká vláda tvrdí, že jakákoliv smlouva s Amerikou o řešení sporů mezi firmami a státem je pro nás lepší než dosavadní ujednání z počátku 90. let, které naši zemi silně poškozuje. Naší vládě v tomto bodu nemohu uvěřit. Vycházím z toho, že Američané jsou našimi spojenci, takže by logicky nemohli více než dvacet let provozovat praktiky, které nás poškozují. Obávám se, že takové pomluvy našeptali našim představitelům nějací Putinovi agenti. Já Američanům věřím a argument o tom, že s námi udržují nějakou pro nás nevýhodnou dvoustrannou úmluvu, kterou nám vnutili, prostě neberu. Proč pro ECB a vlády zemí EU nebyl žádný problém zachraňovat desítkami mld. eur soukromé banky a teď mají problém zachránit zemi, která se na HDP EU podílí pouhými dvěma procenty? Nezlob se, ale to je otázka pro ECB. Já mohu jen obecně konstatovat, že v Evropské unii se příliš často měří dvojím metrem a že někdy je to vyloženě nechutné. Třeba ve středu jsme drželi minutu ticha za oběti Srebrenice, kde od masakru uplynulo deset let. Poté někdo vystoupil s prosbou, zda bychom mohli držet rovněž minutu ticha za 1500 povražděných Palestinců, protože od tohoto masakru uplynul přesně rok. Vedení Evropského parlamentu bez jakéhokoliv zdůvodnění nepřipustilo, aby se tato minuta ticha ve středu, ani o den později, kdy byla stejná žádost opakována, držela. To považuji za ubohé. Jsou za propuštěním návrhu TTIP k dalšímu jednání lobbistické tlaky, obyčejná hloupost a ideologická zabedněnost poslanců, nebo něco jiného? Existuje vůbec možnost vyhodit Řecko z eurozóny? Myslíš si, že půjdou sami a dobrovolně? Neděsí vedení EU, že se Řecko obrátí na Čínu a Rusko? V Evropském parlamentu se najde vše z toho, co jsi jmenoval. Ale najdou se tam v delegacích mnoha zemí i lidi, kteří se řídí svým vlastním rozumem a a na tlaky ani různá doporučení nereagují. Těch 56 poslanců, o kterých jsem se zmínil, mezi ně patří. Nemohu vědět, jak to dopadne. Mohu jenom doufat, že o tom už není někde v Bilderbergu (to myslím samozřejmě jen obrazně) dopředu rozhodnuto. Pokud Řecko v eurozóně zůstane, dluh se stane nesplatitelný, pokud z eurozóny, či dokonce z Evropské unie vystoupí, kriticky to oslabí jižní křídlo NATO. Obávám se, že pro některé „demokraty“ by byl přijatelným kompromisem puč v Řecku v kombinaci s dalšími půjčkami. Pracovně říkám této možnosti „řecký majdan“. S Ukrajinou to nemá pochopitelně nic společného. Stal se návrh tím, že jste ho propustili k dalšímu projednávání, veřejně dostupným? Existuje někde jeho text v ČJ? Ano, takové texty se po přijetí překládají a když mi to připomeneš třeba za týden, překlad Ti z Bruselu pošlu. Proč odstoupil Varoufakis? Neměli by ze svých funkcí pro neschopnost odstoupit i vyjednavači z tzv. Trojky? Je EU vůbec schopná se vymanit z područí nadnárodních korporací a dělat samostatnou politiku? Přežije EU současnou krizovou situaci? Varoufakise údajně odstavil sám Tsipras, protože působil na vyjednávače jako „červený hadr na býka“. Tak nám to na frakci oznámil řecký socialista, tedy nikoliv sympatizant Syrizy. Varoufakis to prý přehnal, když označil věřitele za teroristy. Osobně si myslím, že by nemusel říkat všechno, co si myslí. Měl fungovat jako hlavní vyjednavač, na druhou stranu - s teroristy se přece nevyjednává. Jsem optimista, a proto si myslím, že pokud se z tohoto područí nevymaní, není schopna krizi přežít. Přesně to jsem ostatně vykládal po celý čas své volební kampaně: Evropa ano, ale ne taková Evropa, ve které budou korporace a jejich pomocná elita vykládat středním a příjmově nižším vrstvám, že si žijí nad poměry. 80 KAPITÁL BEZ MARXE Vřelé díky za rozhovor a přeji mnoho úspěchů. zdroj:http://news.e-republika.cz/article3210-Jan-KellerPokud-se-Evropa-nevymani-z-podru%C4%8Di-korporacinep%C5%99e%C5%BEije-krizi Papež ostře promluvil proti globálnímu kapitalismu. Je prý nejvyšší čas na změnu Papež František na své tradiční cestě Jižní Amerikou vystoupil proti globálnímu kapitalismu. Místo svého připraveného proslovu improvizoval a vzbudil vášně davů s tím, že je čas na změnu, která je v jejich rukou. Informuje server Common Dreams. Papež František v neděli zakončil svoji týdenní cestu Jižní Amerikou nedaleko hlavního města Paraguaye Asunciónu. Setkání se zúčastnily desítky tisíc lidí. Ozývají se i hlasy, kterým se nelíbí papežovo vyjadřování se k politickým tématům a podle nichž by se měl držet těch čistě náboženských. Ve svém proslovu k mládeži se papež ostře vyjadřoval ke globálnímu kapitalismu, který podle něj jen prohlubuje rozdíly ve společnosti. Označil jej mimo jiné za „ďáblův hnůj“, a s ním spojenou „chamtivost po penězích“ za „nenápadnou diktaturu“, která „odsuzuje a zotročuje muže i ženy“. Jeho proslov ale přišel týden po zveřejnění Papežské encykliky, ve které apeluje na představenstvo katolické církve s tím, že je nutné se zabývat změnami klimatu. Podle některých jde o velmi radikální prohlášení. Papež tímto vynechal svůj předem připravený proslov a obrátil se k davům s tím, že nyní je jejich čas začít něco dělat. „Udělejte nepořádek, ale pak ho pomožte uklidit. Nepořádek, který nám dává svobodná srdce, solidaritu a naději,“ řekl papež František. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Papezostre-promluvil-proti-globalnimu-kapitalismu-Je-pry-nejvyssicas-na-zmenu-384030 Při návštěvě si připomněl i svoji minulost a apeloval i na pomoc bližním a spojitost mezi svobodou a zodpovědností s tím, že každý „má právo na důstojný život“. Kapitál bez Marxe Jaroslav Fiala Papežovy proslovy si už vysloužily vlnu kritiky, především od pravicových konzervativců a obhájců svobodného trhu. Někteří jej dokonce označili i za marxistu a komunistu i přesto, že proti komunismu bojoval ve své rodné Argentině. Podle ekonoma Thomase Pikettyho a jeho knihy Kapitál v 21. století se současný svět stále více blíží sociálním podmínkám 19. století. piketty 81 KAPITÁL BEZ MARXE Návrat otce Goriota Když kniha Kapitál v 21. století vyšla vloni v angličtině, vyvolala světovou senzaci. Nositel Nobelovy ceny Paul Krugman ji označil za „nejdůležitější ekonomickou knihu roku a možná celého desetiletí“. Redaktoři časopisu The Economist její úspěch vysvětlili tím, že kniha pojednává o „správném tématu ve správné době“. Piketty se totiž zabývá rostoucími nerovnostmi, které – vzhledem k úzké vrstvě nejbohatších s politickým vlivem – mění demokracii v oligarchii. Jde tedy o mimořádně důležité téma, které ve veřejném prostoru otevřelo zejména hnutí Occupy, jehož slogan „My jsme 99 procent“ symbolizoval naději na lepší svět. Kapitál v 21. století vyvrací základní kapitalistické mýty. Především heslo, že „kdo chce, ten může“ a představu o „selfmademanech“, kteří se jen díky vlastnímu úsilí a píli vypracují. Začátkem devadesátých let místopředseda občanských demokratů Petr Čermák shrnul průběh polistopadové transformace těmito slovy: „Vole, tady se rozdávají majetky na tisíc let. Vás utlučem prachama.“ Čermákův výrok ilustruje tehdejší situaci, v níž Česko připomínalo Klondajk a kdy všehoschopní zabírali bohatství. Jak později napsal ekonom Miloš Pick, naše hospodářství začalo v důsledku kuponové privatizace ovládat zhruba pět set rodin. Od těch dob zůstala vysněná cesta do horních společenských pater pro většinu Čechů uzavřená a zbyly na ně platy, které několikanásobně zaostávají za západními státy. Co je na Pikettym tak zásadního? Ve své knize poukázal na důležitý rozpor kapitalismu. Totiž že obyčejná práce, běžné podnikání a obvyklý růst výroby nemají šanci dohnat výnosy z kapitálu (především finančního, děděného nebo z nemovitostí). To v praxi znamená, že nerovnosti jen porostou. Děti z bohatých a takzvaně lepších rodin budou mít čím dál lepší podmínky k úspěchu. Ostatní budou sice dřít, ale daleko nedojdou. Majetky a privilegia zděděné z minulosti totiž zdaleka předčí prostředky, které můžete získat během života poctivou prací. Kniha věhlasného francouzského ekonoma Thomase Pikettyho Kapitál v 21. století (2013), která byla nyní vydána v češtině, potvrzuje, že Čermák příliš nepřeháněl. V kapitalismu se podle Pikettyho vytváří vrstva mocných zbohatlíků, která žije ze zděděného majetku po celé generace. Proto se budeme v následujících desetiletích čím dál více přibližovat tvrdým podmínkám 19. století. Tyto trendy nás vracejí zpět do předminulého století. Piketty to ilustruje na klasických románech od autorů jako Jane Austenová nebo Honoré de Balzac. I pro jejich literární postavy mělo totiž dědictví životně důležitý význam. Jasně se to ukazuje v Balzakově románu Otec Goriot z roku 1835, v němž jeden z hlavních hrdinů, mladý student práv Evžen de Rastignac, řeší svoji budoucnost. Jako zchudlý šlechtic zjišťuje, že nemá příliš dobré vyhlídky. Ani povolání advokáta, které si vyžaduje roky odříkání, pletichaření a podlézání mocným, žádná velká výhra 82 KAPITÁL BEZ MARXE není. „Baron de Rastignac by chtěl být advokátem? Ach tak! Nejdřív budete deset let trpět, utrácet deset tisíc franků měsíčně za bibliotéku a kancelář, chodit do společnosti a líbat lem taláru státnímu zástupci (…) Pokud by vás tohle povolání někam dovedlo, nic bych nenamítal,“ radí mladému hrdinovi bývalý galejník. Dobře totiž ví, že práce dobrý život nezajistí. Nesrovnatelně výhodnější je sňatek se zámožnou dívkou, spojený s vraždou jejího příbuzného. mus bez příkras. Výjimku představovalo pouze krátké období 20. století, kdy v důsledku ruské revoluce, dvou světových válek a poválečné sociálnědemokratické politiky kapitál ztratil na síle. Marx versus Piketty S Pikettyho knihou je přesto jedna potíž. Z jejího názvu by člověk mohl získat dojem, že jde o pokračování klasického díla Karla Marxe z roku 1867 – slavného Kapitálu. Jenže Piketty ve skutečnosti marxismus odmítá, což vede k některým nepřesnostem a nedorozuměním. Problematické je už samotné poselství knihy. To, že kapitalismus vede k čím dál větším nerovnostem, není nic nového – o tom psal už Marx. Ekonomové David Harvey a Janis Varufakis navíc poukazují ještě na jednu důležitou věc. Skutečnost, že rentiéři získávají navrch nad ostatními, Piketty chápe jako jakési pravidlo nebo dokonce „zákon“ kapitalismu. A zákon vede k pocitu, že je tu cosi fatálního, s čím se nedá nic dělat. Možná není náhoda, že Pikettyho knihu má rád miliardář Bill Gates. Prý ho nadchla, ale odmítl politické návrhy, které jsou v jejím závěru. Piketty totiž navrhuje velké zdanění bohatých – celosvětovou daň z kapitálu. Jenže jak dnes něco takového prosadit? Piketty nemá uspokojivou odpověď, proč civilizovaná společnost v určité době zavedla progresivní zdanění, měla silné odbory a byla rovnostářštější. Nevysvětluje, proč se od osmdesátých let minulého století náhle vše změnilo. Je tu opravdu nějaký božský „zákon“ kapitalismu, který válcuje lidské myšlení? Vyžaduje snad prosazení sociálnější politiky jen války, revoluce a strach z jejich opakování? Nebo je dnešní stav výsledkem zcela konkrétních rozhodnutí neoliberálních vlád? Kapitalismus bez příkras V 19. století bylo zděděné bohatství klíčové. Vzhledem k tehdejší struktuře příjmů a majetku byla životní úroveň, kterou zajišťovalo dědictví, mnohem vyšší než ta, kterou zajistily příjmy z práce. Dobrých míst bylo poskrovnu a zájemců o ně tisíce. Ve vzduchu visela otázka, kterou lze shrnout asi takto: Pokud je nepřekonatelná sociální nerovnost sama o sobě nemorální a nespravedlivá, proč v nemorálním prostředí nezajít až do krajností a nepokusit se získat kapitál všemi dostupnými prostředky? Piketty ukazuje, že tento svět se vrací zpátky. Majetkovou a mocenskou převahu získávají rentiéři z reprodukce již nahromaděného bohatství. Vyvrací se tak mýtus o „volném trhu“, který údajně prospívá všem a díky němuž peníze „prokapávají“ od bohatých k chudým. Opak je pravda – v současné době se vrstva superbohatých, tedy ono pověstné jedno procento, jehož zisky rostou, opevňuje ve svých pozicích a o „prokapávání“ majetku k chudnoucí většině rozhodně nesní. Kapitál v 21. století vyvrací základní kapitalistické mýty. Především heslo, že „kdo chce, ten může“ a představu o „selfmademanech“, kteří se jen díky vlastnímu úsilí a píli vypracují. Kapitalismus totiž vytváří obrovské strukturální překážky, které vlastními silami nepřekonáte. Nejde už o zásluhy a práci, ale o zděděná privilegia a dary. Piketty svá tvrzení pečlivě dokládá statistikami a tvrdí, že právě takto vypadá skutečný kapitalis- Marx by – na rozdíl od Pikettyho – některé věci chápal lépe. Důvod, proč se prosadilo „rozdávání majetků na tisíc let“, totiž spočívá v obyčejné třídní politice. Moc zkrátka drží v rukou lidé, kteří nastavují zákony a pravidla ve prospěch kapitálu. Zaměstnanci jsou oproti tomu drženi zkrátka. Jak pravil miliardář Warren Buffet: „Tohle je třídní válka a moje třída v ní vítězí.“ 83 ŘECKO KE KOUPI. ZNAČKA: VÝHODNĚ Je tedy málo pravděpodobné, že se prosadí politika, kterou navrhuje Piketty, pokud se moc nepřesune směrem od nejbohatších k ostatním. K tomu může přispět spíše boj za sociální práva nebo zvyšování minimálních mezd. A také radikálnější přemýšlení o ekonomice, růstu a práci. Jak totiž ukazuje případ „monacké“ tenistky Petry Kvitové, bohatí umějí skvěle najít skulinky, jak se povinnostem vyhnout. tivní racionalitou moderní vědy. Potřebujeme také přesah od nutnosti ke svobodě, inspraci, intuici, hloubku. Thomas Moore, americký psychoterapeut, autor četných i do češtiny přeložených knih (jen výběr: Kniha o duši, 1997, Temné noci duše. 2007, A psal prstem do písku, 2010, Planety v nás, 2011) nabízí v poslední zatím vydané knize Osobní náboženství (Brno: Emitos, 2014) možnost svobodně čerpat z podnětů různých tradic a vytvářet si vlastní cestu. Takové osobní náboženství nemusí kvůli duchovnímu ponoru opouštět přirozené city ani smyslovost a tělesnost, bude propojené s uměním a nebude se bát magie, tedy toho, že život čaruje. Dodejme ještě, že slovo „kapitál“ Piketty chápe jinak než Marx. Pro Marxe to byl spíše proces, pohyb, v němž se část majetku investuje, aby přinesla další peníze. Pro Pikettyho je to jen jakýsi soupis veškerého bohatství lidí a vlád. I to může přispět ke zmatení pojmů. Piketty přesto poukazuje na klíčový problém naší doby. Tím je – stejně jako kdysi – společnost, v níž miliony chudnoucích Rastignaků ztrácejí budoucnost, zatímco jiní je chtějí „utlouct prachama“. Thomas Moore začínal jako mladý řeholník a student teologie. Opustil tuto cestu dříve, než by přijal kněžské svěcení v řádu servitů, ale ponechal si z ní aspoň něco. V knize probírá téma kláštera ve světě, tedy života s jistými prvky mnišství uprostřed běžného partnerského, profesního a občanského života. zdroj:http://a2larm.cz/2015/07/kapital-bez-marxe/ Kniha je velmi osobní, autor v každé kapitole popisuje své zkušenosti, setkání s inspirativními osobnostmi a své experimenty, např. s bydlenímm, s uspořádáním dne. Ne snad proto, že bychom ho v tom měli napodobovat. Osobní náboženství bude jedinečné, ale nepostrádá možnost podpůrné komunity, když spíš půjde o neformální společenství. Osobní náboženství Slyší-li současný člověk slovo náboženství, většinou pocítí odpor. Myslí na pokrytectví, na konflikty vyvolané náboženstvím, na sobecké, hamižné a diktátorské chování náboženských činitelů. Menšina lidí sice náboženství uzná za potřebné, ale spojí si je s přísností. Připomene, že lidé se nebudou chovat morálně, pokud se nebudou něčeho bát. Náboženství pak bude činitelem otrocké morálky založené na strachu z trestu. Nebo bude počítat s odměnou za slušné chování. Bude to morální kšeft. zdroj:http://ivan-stampach.bloger.cz/Z-me-cetby/Osobninabozenstvi Řecko ke koupi. Značka: Výhodně Vina Řecka se jeví být nesporná. Řecko se pokusilo fungovat se životní úrovní srovnatelné s Itálií, aniž by na to mělo hospodářské prostředky. Řekům se podařilo stát se navenek stejně kvalitním prostředím, jaké je běžné na Západě. Na rozdíl od sousední Albánie, Bulharska a Makedonie. Vybudovat skvělý Žijeme v konfliktu. Na jedné straně vidíe, jak je organizované náboženství stále méně důvěryhodné, a na druhé straně je člověk tvor nevyléčitelně náboženský. Náboženství je, jak se říká, antropologickou konstantou. Nespokojíme se s manipula- 84 ŘECKO KE KOUPI. ZNAČKA: VÝHODNĚ Elita vs. obyvatelstvo Jsme svědky toho, že elity cosi domlouvají, ale zbytek populace o tom neví. Svým obyvatelům se z toho nezodpovídají. Prohlubující se oddělení obyvatelstva a elit je však procesem, který se týká stále více i nás. Osobně mi velice vadí, že nejsme informováni o tom, proč se náš státní dluh každý rok zvyšuje. Chybí mi diskuse o tom, proč se zadlužujeme a na co se peníze vlastně využívají. Nemluvě o chybějící diskusi o imigraci a TTIP. Od Lisabonské smlouvy už zjevně nezáleží na názoru obyvatel nebo národních vlád. Měli bychom však vědět, proč si půjčujeme. Jaké trhliny tím zacelujeme, kolik půjčených peněz jde do smysluplných investic. Nemám pocit, že by se náš společný zaměstnanec, ministr financí (a jeho předchůdci) obtěžoval nám - jakožto jeho nadřízeným - něco vysvětlovat. V demokracii by to však mělo být samozřejmostí. Jinými slovy, naše elity se od těch řeckých zase tak moc neliší. A tím pádem se v podobné situaci jako Řekové můžeme ocitnout i my. Nevím jak Vám, ale mně dluh necelých 2 bilionů koruny a zadlužení ve výši 46% HDP nepřipadají být něčím, na co bychom měli být hrdí, třebaže nám Maastrichtské dohody dovolují zadlužení ve výši 60% HDP. Kritická není výše našeho dluhu, ale rychlost, jakou náš dluh stoupá. Mimochodem Yanis Varoufakis byl prvním ministrem financí v dějinách Řecka a možná i EU, který s obyvateli komunikoval. Vysvětloval jim, byl srozumitelný, poslouchal je. dálniční systém a zajistit důstojné stáří pro své seniory. Část původně půjčených peněz se tedy k lidem oklikami dostala. Podstatná část peněz však skončila u místních elit, které profitovaly na dálnicích, na spekulacích s pozemky a na obrovské armádě. Ukazuje se, že peníze poskytované Řecku byly mimo jiné prostředkem, ne-li úplatkem, jak Řeky, historicky sympatizující se socialismem, ponechat v západní sféře vlivu. Jak dalece za způsobenou situaci mohou běžní Řekové je sporné. Běžní Řekové mají pouze tu zodpovědnost, jakou máme i my, běžní Češi. Ve volbách opakovaně volili představitele, kteří dělali kroky poškozující obyvatelstvo. Modří (strana Nea Demokratia) nebo červení (socialistická strana PASOK), výsledkem bylo stejné zadlužování. Jsem v souladu s tím, že pravice chrání obyvatele před státem a nadbíhá firmám. Jsem v souladu s tím, že levice chrání obyvatele před firmami a nadbíhá státu. Jsem v souladu i s půjčkami, sám jim vděčím za hodně. Tento článek píši z titulu chybějících informací a tendenční interpretace, točící se dokola mainstreamem. Ze soukromého dluhu se stal dluh veřejný Celé mediální divadlo kolem Řecka coby černé ovce, postrádá podstatný moment. Ukazuje se prstem na Řecko, ale velmi cudně se zachází s faktem, že tuto krizi vyvolaly stejnou měrou banky. Půjčovaly peníze zemi, která evidentně neměla ekonomickou kapacitu peníze vracet. To nemohla být dílčí chyba nebo náhoda. Musel to být záměr. Lamentuje se zde, že peníze se musí vrátit Německu anebo Unii, ale peníze nepůjčilo 85 ŘECKO KE KOUPI. ZNAČKA: VÝHODNĚ ani Německo, ani Unie, ale soukromé bankovní domy. A to díky ujištění, poskytnuté jejich vládami, totiž že nesplacené úvěry budou bankám proplaceny z peněz daňových poplatníků. Podobným způsobem, jakým se nedobitné úvěry zametaly pod koberec naší Konsolidační bankou. Tuším, že se Řecko z tak dramatické lekce poučí. Ocenil bych, pokud by se z této lekce poučila i Evropa. Pochybnost ve mně však vzbuzuje fakt, že selhání bank je úzkostlivě nevyslovováno. Nemluvě o dosud nevysloveném podezření, že banky půjčovaly nehorázné peníze právě proto, aby nastala tato situace. Země rozprodává státní majetek, jak se děje po Tsiprasově kapitulaci: vodárny, železnice, pošta, letiště, energetika, telefonní operátor, to vše má jít do privatizace. Ergo do rukou Západu, koupeno za výhodnou cenu. Dámy a pánové, pokud jako Západ používáme tuto strategii na kupování si národních hospodářství důvěřivých států, nemáme být na co hrdi. Je to méně děsivé, než házení bomb na hlavu Libyjců nebo Iráčanů, ale ve finále podobně účinné: převzít kontrolu nad danou zemí. banku SNS Reaal před krachem, budí to rozpaky. Nemluvě o tom, že to neukazuje právě na jednání rovného s rovným. Západní vlády v celé situaci však nemají k dispozici skutečný morální kredit, nakolik si dosud nepřiznaly, že politika úsporných opatření nefunguje. Dokonce způsobuje zemím, ve kterých je aplikována, ještě větší škody. Tvrdí to přinejmenším největší jména současné ekonomie, včetně tří nositelů Nobelovy ceny za ekonomii. Thomas Piketty, Jeffrey Sachs, Joseph Stiglitz a Paul Krugman. Svorně říkají, že škrty nemají pro ozdravení ekonomiky žádný smysl, nejsou-li doprovázeny smyslupnými investicemi. Vlády milují banky Ptám se, jestli je toto stále ještě formou řízení, kterou jsme ochotní podporovat. Vlády se ztotožňují se svými špatně hospodařícími bankami více než se svými obyvateli. Vlády se tím však zachovaly nepřátelsky vůči nám obyvatelům, když dávají naše prostředky k dispozici bankovnímu zločinu. Je to proto, že vlády stejným bankám dluží a proto potřebují se svými bankami být za každou cenu za dobře? I za cenu, kdy se tento proces očividně děje v neprospěch obyvatel? Kteří toto selhání elit a bank musí odpracovat? Elity nezaplatí nic, platí daně zpravidla někde úplně jinde. Jsou vlády faktickým rukojmím bank? Tyto otázky mne osobně znepokojují. Notabene, když pomalu ale jistě vyplouvá na povrch role bank ve 40. letech minulého století. Můžeme Vás za den zničit Jestli tomu rozumíme správně, tak banky by jako soukromé subjekty měly půjčovat své vlastní peníze. Ale namísto toho půjčovaly peníze daňových poplatníků. Řekněme si, že to nebyla ani velkorysost, ani benevolence, ale řízená zlodějina. Soukromé banky, kryté státem, nic neriskovaly, maximálně mohly získat na úrocích v případě splácení úvěrů. Ale zdá se, že banky tvoří s korporacemi a vládami jeden celek, protože nedobitné splátky uhradí bankám vlády. A dlužníkovi nezbývá, aby korporacím odprodal pod politickým a finančním tlakem podniky své země za levnou cenu. Konec konců tomu odpovídala i agresivní rétorika západních představitelů v době kolem referenda. Vyhrožování ve smyslu, ”můžeme během jednoho dne zničit Vaše banky.” Když toto řekne předseda euroskupiny Dijsselbloem, který ve své vlastní zemi ochotně zachraňoval Věk plutokracie Přiznejme si, že demokracie jako vláda lidu se v Evropě již nekoná. To, co se koná, je zjevná plutokracie. Tedy většina moci je soustředěná v rukou bohaté vrstvy společnosti. Ale potom se nemůžeme divit, že bohatá vrstva společnosti dělá 86 SATURN & THE MOON rozhodnutí, která jsou výhodná pro ní, zatímco na zbytek není brán zřetel. Protože celá kauza Řecko je, když to zjednoduším, cílené zlodějství západních bank, řeckých elit a západních korporací, připravených v podobě šelem za rohem. Evropská unie se rozhodla tento proces přikrýt a podpořit. A účet mají zaplatit jak obyčejní lidé v Řecku, tak daňoví poplatníci v Německu a ve Francii. Asi jsme naivkové pochopili pozdě, že sociální nerovnost cílem bank a elit. Jak to vyjádřil v roce 2006 jeden z představitelů finanční oligarchie, Warren Buffet, větou: ”toto je třídní válka, kterou dělá moje třída bohatých a moje třída tuto válku vyhraje”. Můžeme se zeptat, zda je sociální nerovnost také cílem národních vlád. Jestliže se národní vlády identifikují s elitami, pak tomu tak bude. A ptám se, zda Tsiprasova vláda není trnem v oku zbytku Evropy proto, že si dovolila chránit obyvatele. Namísto, aby po vzoru ostatních vlád chránila banky a elity. A dokonce si dovolila se obyvatel zeptat v referendu na názor. Můžete si o Řecích myslet cokoliv, ale předvedli zbytku světa, že mají to, čemu se říká koule: schopnost nesouhlasu a vzdoru. Skousli to, že všichni zchudli o třetinu. Což by byla silná káva na kohokoliv z nás. Ale v okamžiku, kdy mají přihlížet postupné likvidaci základních sociálních služeb a rozprodání svého státu na kosovský způsob, prostě se vzepřeli. do Egypta. Do identických hotelů, v identických termínech s identickými službami. To co stojí v Německu 12 tisíc korun, stojí v Čechách 18 tisíc korun a na Slovensku 22. Jeden by myslel, že to bude přesně opačně, vzhledem ke kupní síle obyvatel jednotlivých států. A ono ne. A také doufám, že žadatelé Eura u nás, totiž představitelé průmyslu a Mr. Prezident, po čerstvých zkušenostech Řecka, svůj spěch směrem k Euru zbrzdí. Ke změně dojde Pokud existuje něco, co může zbrzdit proces cíleného zbídačování jednotlivých národů, pak je to vědomí nás obyvatel. Mojí osobní nadějí je to, co říká kvantová fyzika. Totiž, že celá skutečnost je formována naším vědomím. A tak uvědomování si toho, co se děje a co je ve hře, je zároveň způsobem, jak vytvořit skutečnost přívětivější. Bez revolucí, bez vystřelů, bez dramat. Vaše vědomí. Teď. Mění skutečnost kolem. Děkuji Vám za to. zdroj:http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c1-64306960-recko-ke-koupi-znacka-vyhodne Saturn & the Moon Drachma Two archetypal influences govern the astrology of history—Saturn and the Moon. Přeji Řekům, aby se nebáli používat svoji společnou měnu. Jako Češi můžeme Řeky povzbudit ke znovuzavedení národní měny. Víme, že používat národní měnu obnáší vyšší míru autonomie a alespoň nějaký manévrovací prostor. Kdyby zavedli drachmu před pěti lety, ušetřili by si toto martyrium. Používat stejnou měnu, jakou používají národy zcela odlišné ekonomické výkonnosti vede k ještě ostřejším společenských a ekonomickým rozdílům, což s dovolením pozoruji v souvislosti s našimi bratry Slováky. Na což přijdete, když pozorujete například cenu naprosto identických turistických zájezdů, dejme tomu The Saturn Influence The Saturnian influence demands a rigorous accuracy in the handling of data; fact must not be distorted. Well-researched, meticulously documented books fall into this category. Studies of bones, of pottery shards, of the obscure details of the life of a 87 SATURN & THE MOON famous personage, all fall under the Saturn rulership. Archaeology and paleontology, representing the science part of history, are ruled by of Saturn. The discipline of time, especially birth time, is governed by Saturn. Time must be treated as rigorously as fact. The mid-wife, Peggy Walters, who was present at the birth of Abraham Lincoln, stated that the future president was born around sunrise—possibly before and possibly after: On the morning of February of this year, 1809, Tom Lincoln came out of his cabin to the road, stopped a neighbor and asked him to tell “the granny woman”, Aunt Peggy Walters, that Nancy would need help soon. On the Morning of February 12, a Sunday, the Granny woman was there at the cabin. And she and Tom Lincoln and the moaning Nancy Hanks welcomed into a world…a boy. A little later that morning Tom Lincoln threw some extra wood on the fire, and an extra bearskin over the mother, went out of the cabin and walked two miles up the road… [from Carl Sandburg. Abraham Lincoln, The Prairie Years, Volume1 (New York: Charles Scribner and Sons, 1926). Pages 15-16] The astro-historian must work within this time frame. From this eyewitness account (a primary source), all attempts to place Lincoln’s birth time in another part of the day, as for example at noon or sunset, would be specious. Within the discipline of time, of history, of Saturn, the astro-historian cannot claim a different time frame for Lincoln’s birth. Moonrise at Summer Soltice over Ancient Ruins 88 SATURN & THE MOON The Moon influence The Moon rules memory. It involves not the Saturnian discipline of facts, but the storage of those facts. The lunar part of history encompasses the story, both how the story goes and how our minds have perceived that story. In the historical novel, War and Peace, one of Tolstoy’s chief characters, Prince Andre, is wounded during the Battle of Austerlitz. Lying on the ground, gazing into the clouds, he is in an altered state of consciousness, far beyond ordinary daily concerns. This passage, though written in prose, has the feel of exalted poetry. Perhaps, as Tolstoy affirms, this consciousness will lead the race into an expanded awareness of oneness and brotherhood. The Moon is this poetry of history, the remembrance of things past. I will discuss this more when we reach our detailed explanation of the Moon. The Roman Republic (532 B.C.) was born at the beginning of and died at the end of an astrological cycle; the Roman Imperium (27 B.C.) was born at the beginning of a cycle and died at the end of another cycle (456 A.D.). In the history of ancient Israel, the time from King Saul and David (1050 B.C.) to the Babylonian Captivity (586 to 532 B.C.) marks one astrological cycle; and the period from the Babylonian Captivity until the Roman occupation of Israel (63 B.C.) marks another cycle. A cycle can last a nanosecond, a millennium, or a revolution of the galaxy. Some cycles last seven years, some thirty years. Ninety year, five-hundred-year, thousand-year and hundredthousand-year cycles exist. They include cycles of birth and death, of flowering and dissolution. Some are easily perceivable and others are hidden from the knowledge of humankind. Cycles are the tool of the astro-historian. The Saturn influence also rules cycles. An astrological cycle is a recurring period of time determined by the movement of bodies in the solar system. Definite astrological cycles exist in history. The historical sense is the historian’s gift for choosing important events and situations in the human story. Out of all the 89 STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT data—from leaders who make decisions, to cultural movements that affect millions, to scientific breakthroughs that raise a civilization to a higher level—the historian must consider the relative importance of events. Some people have a knack for choosing just the right events to depict the true meaning of an era; some must work hard to develop this faculty. Not just any random event can picture a civilization, describe a time, and delineate the transition of a people. Historians use balanced judgment, founded on value and philosophy–they judge how an event fits into the context of history. The intelligence of judgment asks: Did this event affect large numbers of people? Did a decision by a lawgiver alter the flow of history? What event created change? The historian is always faced with such choices. zdroj:http://www.historicalastrology.com/the-laws-ofastrology/saturn-the-moon/ Two iconic images from 2001: A Space Odyssey. Compare with picture below of how a Saturn stationed at Earth’s celestial north and connected by a vast auroral Birkeland current might have looked to the ancients during the Golden Age. Stanley Kubrick and The Saturn Death Cult tificial intelligence and extraterrestrial life. According to Weidner, it is a bold attempt to envision the next evolutionary step for humanity as it reaches out beyond its own planet into the depths of space. Is the greater body of Stanley Kubrick’s films an exposé of a hidden elite obsessed with dark Saturnian sexual rites, paedophilia and the planned ritualistic transmutation of mankind? During a March 6, 2011 interview on Red Ice Radio, Weidner asserted that Kubrick had originally wanted to set the story’s monolith on the planet Saturn as it is written in the Arthur C. Clarke novel of the same name and not on Jupiter as it appears in Kubrick’s film. However, the special effects team apparently could not replicate Saturn’s rings well enough and Jupiter was substituted into the plot. The author and filmmaker Jay Weidner has proposed that legendary film director Stanley Kubrick created his masterpiece 2001: A Space Odyssey as a visual and alchemical initiation into the ongoing transformation and evolutionary ascent of man to a so-called Star Child destiny. Set against the backdrop of a space mission sent to the planet Jupiter to investigate a strange artificial monolith, 2001: A Space Odyssey is an almost surreal experience that incorporates thematic elements including human evolution, technology, ar- Publicity shot of Stanley Kubrick, Weidner doesn’t buy this. He believes Kubrick was pressured to rated by many as the finest film dimake the changes by highly placed occultists worried that the rector of the 20th century. film was too blatant in its depiction of the role played by Saturn 90 STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT in their occult human transmutation agenda. However, from the perspective of this website’s core theme there are enough eerily familiar images in 2001: A Space Odyssey to suggest that Kubrick did in fact get ‘Saturn’ into his film. So why did they let Kubrick make 2001: A Space Odyssey in the first place? Well, it all goes back to understanding the context of the times in which Kubrick was working, i.e. the space race with the Soviet Union during the time of the Cold War. But more on this later, because I think it is important to first establish a connection between Kubrick’s films and Weidner’s assertion of his supposed knowledge of an occult agenda and the elite that control that agenda. Of course, to fully understand Jay Weidner’s take on the works of Stanley Kubrick it is best to visit his website and read his articles on the subject for yourself. In the meantime a short summary of Kubrick’s key films (in no particular order) will give you a hint at what Weidner is getting at. Eyes Wide Shut: Kubrick’s look into the world of the New York sexual underground, the bizarre rituals of a sex cult, infidelity and possible elite murder. The film is peppered with occult and Masonic visual references and hints at underage prostitution amongst New York’s privileged classes. The film, though butchered by a studio re-edit, is a cause célèbre amongst occult observers as an insider’s peek into the dark sexual practises of the world’s elite. (NOTE: Kubrick died, some say mysteriously, four days after screening his final cut of the movie – it was seriously and suspiciously re-cut after his death) A.I. Artificial Intelligence: A Kubrick project largely completed by Steven Spielberg after Kubrick’s death, the film centres around the concept of artificially created children being manufactured as substitutes for childless couples or grieving parents trying to come to terms with the loss of a human child. Once again, it is said that Kubrick’s plot was radically changed after his Publicity still from Eyes Wide Shut. The character was the inspiration for the figure at right in this website’s headline banner. 91 STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT death from a much darker look into why people would want to create life-like children that never grew up. As Weidner points out: What mother would want to miss out on the experience of watching her child grow into adulthood? Yet, what group of people would want to have a never-aging 12-year old boy? Yep,… paedophiles; of which occult groups count many within their ranks. Was this Kubrick’s intended message for this film? Lolita: One of Kubrick’s earlier films that explores the sexual relationship between an older man and an underage girl. Based on the notorious novel of the same name, Kubrick departed from the book’s plot on one significant point – through the enhanced role of Peter Sellers’ character he hints at the existence of a paedophile network active in procuring underage girls. This is a common attribute associated with elite occult activities and we see here Kubrick exploring one of his more enduring themes. Kubrick’s use of the occult circle motif in Dr Strangelove (left) and Eyes Wide Shut (right) Full Metal Jacket: Another look by Kubrick at humans being dehumanised then transformed, this time with the horrors of the Vietnam War providing the backdrop as a group of US Marines go through basic training and then into combat. Once again the aware observer can pick out Kubrick’s use of human transmutation as an underlying theme being used to explain what is happening to the hapless marine recruits – a metaphor maybe for humanity’s own planned transformation. Dr. Strangelove: The 1964 film that established Kubrick as a special effects master, a very important point to remember in understanding why Jay Weidner believes Kubrick was allowed to make his later occult-exposé films. For its time, however, Dr. Strangelove was the definitive satire on the ominous military industrial complex that President Eisenhower had warned the American people about. Occult influences within the military industrial complex have been a staple of occult-conspiracy literature and Kubrick’s satire underlies his own distrust of this insidious institution. 2001: A Space Odyssey: Kubrick’s undoubted masterpiece and at the centre of Jay Weidner’s alchemical take on Kubrick’s films. As discussed above, Weidner claims this film to be Kubrick’s attempt at an initiation rite of passage illustrating humanity’s next planned-for evolutionary step. Weidner believes Kubrick has revealed an occult agenda to launch us as a species into space where we will be able to embrace our destiny as future star children and join the greater cosmos. A Clockwork Orange: The ultimate mind-control movie in which we see a violent rapist transformed by the brainwashing Ludovico technique into a passive citizen devoid of his humanity, albeit violent humanity. In this film Kubrick goes to the heart of a society being steered towards the goal of transmuting people into more pliable subjects. The suspicion that we can all be manipulated by hidden agendas is the uneasy conclusion echoed by this film and highlights a paranoia Kubrick seems to have had regarding authoritarian control mechanisms. The Shining: A film crucial to understanding how Kubrick was able to get away with making films laced with occult references and alchemical imagery. Weidner believes this fraught adap- 92 STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT tion of Stephen King’s novel about an isolated writer going mad (King hated Kubrick’s adaption) is actually a cryptic confession by Kubrick of his involvement in the faking of the Apollo 11 moon landings! film is, in actuality, the story of Kubrick’s personal travails as he secretly worked on the Apollo footage for NASA.” And with that last statement we finally arrive at why Kubrick seems to have been allowed to embark on a career making movies with hidden alchemical messages and occult exposés. Having extensive experience in film production myself, Weidner’s technical arguments were powerfully persuasive. What we also learn from Weidner is that Kubrick, in agreeing to fake the moon landings, brokered a deal that allowed him to make any movie he wished from that time on with full artistic control. Kubrick had become an insider in one of the greatest alleged conspiracies of the age, but it was to cost him dearly and he would use his artistic freedom to subtly expose those behind the conspiracy. Kubrick’s Apollo 11 deal I first came across Weidner’s work on Stanley Kubrick when researching possible evidence for a faked 1969 moon landing by NASA. There are many theories claiming that the 1969 Apollo moon mission was faked, but Weidner caught my interest due to his comparative analysis of the moon landing footage with Kubrick’s special effects work in 2001: A Space Odyssey. The Saturn Death Cult connection As mentioned in the first paragraphs of this article, Stanley Kubrick had originally wanted to use Saturn and not Jupiter as the location for the alien monolith in 2001. What Weidner was able to plausibly demonstrate was that the background sky in the Apollo 11 mission shots shared the same forensic tell-tale signs of Kubrick’s front projection technique used on 2001: A Space Odyssey. Why? It is evident that in mythological and esoteric traditions, Saturn is recognised as the original supreme creator or god. It is also true, as documented by authors such as Richard C. Hoagland and Joseph P. Farrell, that the US space agency NASA was and is infested with various Masonic, Nazi and occult influences all intent on pursuing their own hidden agendas, and all fully versed in what this writer refers to as corrupted Saturnian lore. I quote from the blurb to Weidner’s excellent documentary film Kubrick’s Odyssey Part 1: “In Kubrick’s Odyssey, Part I, Kubrick and Apollo, author and filmmaker, Jay Weidner presents compelling evidence of how Stanley Kubrick directed the Apollo moon landings. He reveals that the film, 2001: A Space Odyssey was not only a retelling of Arthur C. Clarke and Stanley Kubrick’s novel, but also a research and development project that assisted Kubrick in the creation of the Apollo moon footage. In light of this revelation, Weidner also explores Kubrick’s film, The Shining and shows that this A Clockwork Orange. Note the ’eye’ In dealing with these occult NASA insiders while faking the motif, very evocative of the Eye of Apollo 11 landings, Kubrick would have been initiated into their Horus, a classic Saturnian symbol. perception that humanity’s destiny is inextricably linked to an occult and metaphysical understanding of Saturn. Exposing this twisted metaphysical interpretation of Saturn is the whole premise for this website, but for Kubrick such an interpretation 93 STANLEY KUBRICK AND THE SATURN DEATH CULT My favourite Saturnian-type image from 2001: A Space Odyssey. Compare with below image depicting a possible Saturn, Venus and Mars configuration during the Golden Age. would have been crucial in establishing a true initiation experience for his 2001: A Space Odyssey audience. But, as we have seen, Kubrick was thwarted on that score when he was forced to switch to Jupiter as the film’s main backdrop. The irony is though, that because most occultists themselves still labour under the notion that the solar system has always been as we see it today, Kubrick would not have realised that there is a perfectly natural explanation for Saturn’s exalted position in mythology. While NASA’s occult jet propulsion engineers and Nazi rocket scientists looked to rediscover some lost Saturnian truth by physically travelling to that planet (Saturn V rockets?), those with an appreciation for the Electric Universe model of the solar system know that Saturn’s mythological secrets lie in its original physical position at Earth’s celestial north. That occultists and alchemists still cling in ignorance to the accepted uniformitarian view of our solar system would almost be laughable if it were not for one very brutal fact; that they have developed a code of sickening sex-murder rituals over the 94 AMERIČANÉ JEŠTĚ DNES PODPORUJÍ VRAHOUNY Z ISLÁMSKÉHO STÁTU centuries in pursuit of their quasi-metaphysical reverence for Saturn. třetího světa systematicky po celá desetiletí,“ konstatuje se zde s tím, že jde o hlavní důvody pro příchod uprchlíků z Afriky a Blízkého východu. As those who have read this website’s general outline on the Saturn Death Cult know, women and children the world over have suffered the horrific consequences of this insidious interpretation of mythology. If we are to believe the imagery of films like Eyes Wide Shut and A Clockwork Orange, then it seems Kubrick too was exposed to this unsavoury side of the Saturn legacy and his latter films may have been his own attempt to alert us to the existence of this curse. For Kubrick, though, the tragedy is that his artistic genius was badly poisoned by contact with these creatures and it seems he too suffered terribly on a personal level as a result. Lidé podle textu Pegidy musejí zkrátka utéci, neboť jejich domovy byly zničeny nebo beznadějně zadluženy. „Ale to není celá pravda,“ píše se. „To nepochází jen od americké vlády, ale od finanční elity v Londýně a na Wall Street, co se stalo. Tyto kruhy nedovolí národům suverénně jednat. Ale přesně o to nyní jde u zemí BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína, Jižní Afrika). Finanční elita chce toto spojenectví dostat za každou cenu na kolena. Dokonce jde i o smlouvu s ďáblem,“ pokračuje text s tím, že to se vztahuje k machinacím Saúdské Arábie, jež podporuje islámský fundamentalismus jako státní náboženství a tuto ideologii z velké části v zahraničí financuje a rozšiřuje. zdroj:http://saturndeathcult.com/crimes-of-the-saturn-deathcult/stanley-kubrick-and-the-saturn-death-cult/ „To je tajemství původu islámského státu (IS) – bez dárců ze Saúdské Arábie a Kataru by tito barbarští vojáci nebyli schopni působit. Tato ‚osa zla‘ – Washington – Londýn – Rijád – je jádrem celého problému,“ konstatuje text. Američané ještě dnes podporují vrahouny z Islámského státu „Takže jsme to neudělali kvůli pomýleným politikům pro azyl, uprchlíkům nebo jen islamizaci samu o sobě, ale z důvodu zničení suverenity všech zemí (včetně Německa) prostřednictvím globálního finančního impéria,“ podotýká text a konstatuje, že nejpřesvědčivějším důkazem síly této skupiny byla finanční krize v roce 2008. Senátor Jaroslav Doubrava (Severočeši.cz) přinesl na svém facebookovém profilu překlad letáku německé občanské iniciativy Pegidy, která v Drážďanech bojuje proti islamizaci. K tomu dodal, že má pocit, že výčet podporovatelů vrahounů z IS postrádá ještě jednoho. „USA. Byl to prý íránský generál, který předložil důkazy, že jsou to ony, jejichž letadla tajně přilétají na IS ovládané území a přivážejí jim vojenský materiál,“ zkonstatoval. Američané ještě dnes podporují vrahouny z Islámského státu, píše senátor Doubrava a předkládá důkaz. Text zároveň poukazuje na rozvoj v Číně či Indii, kde se vytvářejí nová pracovní místa pro občany díky plánovaným stavbám. „Mír prostřednictvím rozvoje – to je nový svět, který musíme budovat společně! Přidejte se k odvrácení Německa a Západu od válečného kurzu!“ vyzývala Pegida a konstatovala, že požaduje zavedení dvoustupňového bankovního systému a vyhnání anglo-americké finanční oligarchie, dále okamžité zastavení sankcí a provokací vůči Rusku za účelem udržení míru v Evropě a společný a široký rozvojový program s BRICS zeměmi, aby lidé všech národů a civilizací měli budoucnost. V letáku z 5. ledna letošního roku, který nyní zveřejnil na svém profilu, se píše o tom, že Spojené státy proměňovaly od prezidentování Bushe juniora téměř každý rok jednu zemi v trosky – Afghánistán, Irák, Libyi, Sýrii. „Kromě toho Mezinárodní měnový fond a Světová banka bránily skutečnému rozvoji v zemích 95 NEONACISTICKÉ GARDY FINANCOVANÉ AMERIČANY UŽ NEPOSLOUCHAJÍ ANI SVÉ VŮDCE, ŘÁDNÁ ARMÁDA VYPADÁ ASI JAKO WEHRMACHT PŘED BERLÍNEM Ono se to stále odehrává. V poslední chvíli se média snaží prezentovat to jako souboj mafií, což jistě je pravda, ale málokdo si všímá většího obrazu, nejde zde o válku pašeráků cigaret, na kterou se v dojemné shodě snaží každý ze svých vlastních důvodů připoutat pozornost jak Porošenko, tak vláda, tak Jatseňuk a ministr vnitras Avakov a dokonce i Jarošův Pravý sektor. Co je uměle drženo v pozadí, je boj o moc a válka o kontrolu dobrovolnických oddílů nacionalistů. Podíváme-li se zpět více než rok, vidíme stále zřetelněji se rýsující obraz. Neonacisty kontrolované oddíly vznikly na jaře a na rozhraní léta loňského roku jako soukromé polovojenské jednotky extrémních nacionalistů a oligarchů. Bylo velkou chybou, že se nikdo, ani vláda v Kyjevě, ani její západní partneři, nepostavil militarizaci extremismu a neonacismu na odpor. Dnes jsme v situaci, kdy se jich vláda bojí, ale zároveň se bez nich neobejde, protože – a teď přicházím ke schématu toho obrazu, který je stále zřetelnější, již přestává být schopna je jakýmkoliv způsobem udržet pod kontrolou. Vidíme téměř měsíc co měsíc jejich „vzpoury“, odmítání poslušnosti generálnímu štábu ozbrojených sil, vypovídání poslušnosti vrchnímu veliteli, prezidentu Porošenkovi, hrozby „pochodem na Kyjev“, demonstracemi ozbrojenců a dobrovolnických útvarů před sídly prezidenta a vlády, požadavky na personální změny ve velení ozbrojených sil a ministerstev obrany a vnitra, a politické požadavky na prezidenta a na vládu. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Americane-jeste-dnes-podporujivrahouny-z-Islamskeho-statu-pise-senator-Doubrava-apredklada-dukaz-384628 Neonacistické gardy financované Američany už neposlouchají ani své vůdce, řádná armáda vypadá asi jako Wehrmacht před Berlínem Na Ukrajině se v poslední době boje rozšířily až na západní hranici – do kdysi československého Mukačeva. Analytik Tomáš Haas pro ParlamentníListy.cz rozebírá příčiny těchto událostí a celkový kontext současného dění na Ukrajině. Neonacistické gardy financované Američany už neposlouchají ani své vůdce, řádná armáda vypadá asi jako Wehrmacht před Berlínem. Přečtěte si, co je dále nového na válčící Ukrajině Foto: Jan Rychetský Popisek: V Oděse přes její rozervanost visí pouze ukrajinské vlajky Schéma je jednoduché a pravidelně se opakuje – jak jsem řekl, vláda se jich bojí a zároveň se bez nich neobejde, Porošenko je pod tlakem veřejného mínění, pod tlakem jeho kolegů oligarchů, pod tlakem vlády, s níž je v poslední době v otevřeném sporu, a dnes již i pod tlakem západních partnerů, kterým začíná docházet, že ten džin, kterého svou podporou vypustili na Majdanu, extremní nacionalismus a neonacismus, se jim vymkl z rukou. O minulém víkendu se do titulků světových médií zcela nečekaně dostalo podkarpatské město Mukačevo. Můžete shrnout, co se zde odehrálo? 96 NEONACISTICKÉ GARDY FINANCOVANÉ AMERIČANY UŽ NEPOSLOUCHAJÍ ANI SVÉ VŮDCE, ŘÁDNÁ ARMÁDA VYPADÁ ASI JAKO WEHRMACHT PŘED BERLÍNEM Ty tlaky se stále zvyšují, a začíná „revoluční chaos“. Dnes již ustáleným „pravidlem“ bylo, že Pravý sektor a jeho a jím kontrolovaní „dobrovolníci“ vyvolali krizi, nastolili své požadavky a vláda a prezident byli donuceni vyjednávat, „Vůdce“ Dmytro Jaroš své bojovníky „zpacifikoval“ a vybral si za to od kyjevských autorit svou daň – ústupky jak politické, prosazení extrémní legislativy a personálních změn, tak vojenské – stále větší kontrolu nad průběhem občanské války a postupnou rezignaci vlády nad kontrolou jeho bojůvek v celé Ukrajině. Pravý sektor a jeho prapory DUK (Dobrovolnický Ukrajinský sbor) přebírají v mnoha městech a oblastech funkci policie a vláda má svázané ruce v pokusech o jejich kontrolu. Navíc rozpory v koaliční vládě dospěly tak daleko, že se koaliční strany vzájemně obviňují ze sabotáže reforem, které byly během roku halasně oznamovány a nikdy se nedostaly dál než ke svému vyhlášení, vzájemně se obviňují ze zavinění ekonomického propadu, neuvěřitelně rychlejšího zadlužení a drastického snižení řivotní úrovně ukrajinských občanů, a dokonce i ze zrady a viny za vznik a nepříznivý průběh občanské války. bezpečnost státu, pokud by soukromé armády či paravojenské jednotky byly silnější než řádná armáda? Ta fotografie prozrazuje trend, který je rovněž zřetelný již dlouhou dobu, vlastně již od počátku občanské války. Pokračuje rozklad ukrajinské armády, kromě některých vybraných elitních jednotek není již delší dobu bojeschopná. Sledujete-li zprávy z bojišť občanské války, musíte si všimnout, že všechny významnější bojové akce byly v režii dobrovolnických jednotek, národních gard nebo útvarů DUK, které s národními gardami západní tisk pravidelně zaměňuje. Pravidelná armáda hraje roli podpůrné organizace, logistické podpory, dělostřelectva včetně raketového a podobně. Sama se pozemních bojů zúčastňuje velmi málo, a když, tak drtivou většinou neúspěšně. Válka je velmi nepopulární, země prožila pět let a právě prochází konečnou fází páté nebo začátkem šesté, čteme o problémech mobilizačních komisařů, dnes připomínají roli „press gangů“ anglického válečného loďstva v osmnáctém století, verbíři, kteří neměli úspěch ve vesnicích, které nalezli občany ve vojenském věku, kteří utíkají za hranice a podle některých zpráv dokonce i do lesů, přepadají restaurace a dokonce podle stížností jejich manažerů i průmyslové podniky a doslova „chytají“ brance. Celkově vláda po každé mobilizaci ohlašuje úspěch – nabrala prý sedmdesát procent očekávaných „odvedenců“, ale zdá se, že podobně jako v ostatních uváděných války a ekonomiky se týkajících čísel jde spíše o její nesplněné přání. Jak se vůbec celkově chová Pravý sektor v poslední době? Chová se stejně jako vždy. Jedinou novou varovnou indicií je to, že, jak se zdá, začíná Jaroš mít trochu problém s jejich pacifikací, úspěch zřejmě některým ultraradikálům stoupl do hlav a začínají se chovat nezávisle i na vedení Pravého sektoru a jejich „vůdce“. V posledních dnech slyšíme o tom, že probíhá jednání mezi vládou a Pravým sektorem o událostech v Mukačevu a po Mukačevu, ale zprávy, pokud nějaké jsou, jsou jen ze strany vlády, anebo jim protiřečící oznámená proklamace – Jaroš již několik dní nezvykle mlčí a jednotky v poli, jak se zdá, jednají tak trochu „na vlastní pěst“. Armáda je přes v kontextu ukrajinské hospodářské situace astronomické výdaje na obranu silně podfinancovaná, vyzbrojená třicet let starými ruskými zbraněmi, u kterých si stěžuje jak na kvalitu, tak na jejich nedostatečné množství. Její disciplína odpovídá stavu jejího rozkladu – dnes již čteme dokonce i o jednotkách ukrajinské armády, jako je příklad, který jsem uvedl a který zmiňujete. Vojáci druhého praporu 17. obrněné brigády ozbrojených sil Ukrajiny zveřejnili video adresované prezidentu Petru Porošenkovi, ve kterém oznámili, že nadále odmítají plnit příkazy vyšších důstojníků. Vojáci vyzvali hlavu státu, aby za- Na svém Facebooku jste nad fotografií vojáků řádné ukrajinské armády poznamenal, že je nejspíš v ještě větším rozkladu, než se předpokládalo. Co může znamenat pro 97 NEONACISTICKÉ GARDY FINANCOVANÉ AMERIČANY UŽ NEPOSLOUCHAJÍ ANI SVÉ VŮDCE, ŘÁDNÁ ARMÁDA VYPADÁ ASI JAKO WEHRMACHT PŘED BERLÍNEM sáhla proti „zvůli a chaosu, který v armádě panuje“. Podle jejich slov neproběhla za celý rok jediná rotace, a velitel jejich brigády, místo aby plnil své služební povinnosti, „prostě odjel na dovolenou“. Jak to vypadá na východě na Donbasu? držovány Dohody z Minsku? Jsou tam do- OBSE monitoruje příměří a podle jejich inspektorů jej obě strany porušují, přestřelky jsou na denním pořádku a je těžké určit, kdo je větším viníkem. Ale k většímu průlomu zatím nedošlo, alespoň tedy jedna dobrá zpráva. V souvislosti s tím vojáci oznámili: „Kašleme na naše velení, stejně jako oni kašlou na nás – jakýkoliv příkaz našeho velení budeme ignorovat, ale zbraní se nevzdáme, není nutné snažit se nás odzbrojit. Jsme připraveni odejít do civilu, a v tom případě zbraně složíme, ale pokud se nás pokusí odzbrojit zásahové komando, budeme se bránit.“ Vojáci si postěžovali také na materiální zajištění: „Podívejte se, jak jsme oblečení. Jsme jak bezdomovci.“ Vojáci dodali, že pomoci se dočkají pouze od dobrovolníků. „Jestli v březnu chtěla ještě polovina vojáků zůstat a nadále sloužit, tak nyní nechce už nikdo,“ řekli vojáci. Politicky jsou podle mě dohody již mrtvé. Právě dnes přináší opoziční server, PoliNavigator, zprávu z debaty o nadcházejících komunálních volbách. „Verchovna rada znovu porušila Minskou smlouvu: Kyjev zakázal komunální volby v Lugansku, Doněcku a dokonce i ‚osvobozeném‘ Slavyansku. Volby vyhlášené na 25. říjen se budou konat na celém území Ukrajiny s výjimkou okupovaných území a oblastí, kderé podporují militanty Ruské federace,“ řekl poslanec Juriy Lutsenko, předseda frakce Petro Poroshenka. Jak vysvětlil poslanec Jegor Sobolev, místní volby v Lugansku a Doněcku se nebudou konat proto, „aby se zabránilo možnosti, že nějací ‚Givi‘ a ‚Motorola‘ legálně a důvěryhodně získají status místních orgánů.“ („GIVI“ a „MOTOROLA“ jsou téměř legendární partyzánští velitelé z počátečního období občanské války). Je zajímavé, že kromě Donětska a Lugansku mají v Kyjevě pochybnosti i o průběhu voleb v Slavyansku a jiných oblastech a místech na východní Ukrajině, která nazývají „osvobozenými územími“. Připomíná to armádu země, která je v sice nepřiznané, ale stejně kruté válce? Armáda, jejíž vojáci vzkazují svému vrchnímu veliteli, že na rozkazy svých nadřízených důstojníků kašlou a že přežívají jen díky dobrovolným darům svých spoluobčanů? A porovnejte to s obrázky bojovníků dobrovolnických útvarů – špičková výzbroj, moderní zbraně, drony, organizovaná rotace a – američtí instruktoři a americké finance. Již před půl rokem zlomili Američané nad řádnou ukrajinskou armádou hůl a začali přímo podporovat dobrovolnické útvary. Dokonce to veřejně oznámili a v otevřených zdrojích jsem se dočetl o jednou 59 milionu dolarů a jednou 20 milionech. Kolik jich nebylo veřejně oznámeno, nevím, ale na první pohled je vidět, že Jarošovi muži nestrádají. „Je možné neuspořádat volby v Shirokinu? Je možné neuspořádat volby v Slavyansku? Na to by měla odpovědět Ústřední volební komise,“ řekl Lutsenko s tím, že by měla být zajištěna bezpečnost občanů při hlasování. Poslanec Sergei Matvienko z „Opozičního bloku“ poznamenal, že se v poslední době bez problémů konaly ve Slavyansku parlamentní volby. Matvienko řekl, že skutečnou příčinou pochyb o volbách ve Slavjansku a Shirokinu je Porošenkova obava, že jeho strana tam utrpí drtivou porážku. Natvrdo – hrozí Ukrajině scénář Lybie, v podstatě „padlého státu“, jehož území de facto není ovládáno žádnou centrální autoritou? To je asi jediné, co Ukrajině nehrozí. Padlým státem už fakticky je, přinejmenším ekonomicky – a mocensky? Na Ukrajině již existují síly připravené převzít moc, bezvládí opravdu nehrozí. 98 10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU Připomeňme, že podle minských dohod má Kyjev zahájit rozhovory s povstaleckými reprezentacemi Donbasu a Luhansku o reformě ukrajinské ústavy a podobě nového volebního zákona. Nicméně Kyjev odmítl dialog a pokračuje na vlastní pěst. jakého přijatelnějšího stavu. Poslední zpráva z Polska ale říká, že generál Skrypczak vzhledem k obavám z neonacistického puče změnil svůj názor a žádné zbraně ani podporu Ukrajincům dávat nechce. Názor můžou změnit i Američané – stejně jako změnil názor americký Kongres, když odmítl financovat výcvik těch nejmarkatnějších neonacistů v praporu Národních gard „AZOV“. Zmínil jste rovněž stoupající rozpory mezi prezidentem Porošenkem a premiérem Jaceňukem. Co je příčinou těchto sporů? Jestli se z toho ukrajinští politici poučí, nevím. Ale pokud ne, je tu Dmytro Jaroš. A čeká. zdroj:http://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Neonacisticke-gardy-financovaneAmericany-uz-neposlouchaji-ani-sve-vudce-radna-armadavypada-asi-jako-Wehrmacht-pred-Berlinem-Prectete-si-co-jedale-noveho-na-valcici-Ukrajine-384552 O něčem takovém se na Ukrajině mluví dnes a denně. A skutečně se to děje. Příčinou jsou hlavě ty spory a ten tlak, o kterém mluvím. Porošenko a Jatseňuk navzájem odvolávají manažery, úředníky a důstojníky jmenované tím druhým nebo loajální tomu druhému. A zvenku je stále těžší rozeznat, kdo je kdo, kdo je s kým a kdo je proti komu. Je těžké se orientovat a obvykle se čeká na zásah ze zámoří – právě tento týden se Jatseňuk vrátil z USA a úplně změnil rétoriku, Američané oznámili, že uvažují i o rozšíření podpory na řádnou armádu. Snad poprvé od začátku krize je vidět, že se mění nálada nejen v Evropě, ale i v USA. Snad každý už má ukrajinské politiky vzájemného vraždění, nejen doslovného, ale i verbálního, dost. Ta nálada se mění již od Kerryho rozhovoru s Lavrovem a Putinem, viděli jsme Jatseňuka na „koberečku“ v USA a Nullandová přivezla do Kyjeva víceméně jasné instrukce – takhle dále ne. A zakroutila rukama jak prezidenta, tak premiéra, zatlačila na poslance vrcholné rady a donutila Porošenka v poslední minutě ke změnám návrhu ústavy. 10 poznámek k Islámskému státu Příběh s tzv. Islámským státem je od okamžiku svého vzniku tak moc podezřelý, že mi každá další informace jen potvrzuje můj počáteční dojem. Že máme do činění s divadlem pro veřejnost. Veřejnost více méně akceptovala divadla předchozí, jako bylo jedenácté září, mýtus Al-Kaidy, Breivik, mýtus zlého Saddáma či zlého Putina. Není důvod, proč by se tento příběh Al-Kaidy nemohl po čase úspěšně recyklovat. A zdá se, že po tom všem končí Putinova diplomatická izolace. Snad, byl by nejvyšší čas. 1. Al Kajda jako nesmyslný název Na druhé straně podle hackerské skupiny Cyberberkut dostal Porošenko nové poradce na nejvyšší úrovni. Amerického generála Wesley Clarka, bývalého vrchního velitele NATO v Evropě a polského generála Waldemara Skrzypczaka, bývalého náčelníka štábu polské armády. Oba byli advokáty vyzbrojení Ukrajiny smrtícími zbraněmi a podle dokumentů získaných Cyberberkutem měli za úkol vycepovat ukrajinskou armádu do ně- Připomeňme si, že slovo al-qaida je v arabštině odvozené od významu základna, báze, databáze, soubor či seznam. Bývalý francouzský zpravodajský důstojník Pierre-Henry Bunel říká, že to bylo v polovině 80. let označení počítačového souboru používaného sekretariátem prozápadní Islámské konference. To, že by islámská teroristická skupina pojmenovala sama sebe ”seznam”, zjevně nikomu v Evropě nepřipadalo být postavené na 99 10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU 3. Islámský stát jako recyklovaná Al Kajda O dvacet, třicet let později, se příběh s Islámkým státem opakuje jako Al-Kaida v bleděmodrém. Čtěte dál, jestli nevěříte. Seznam mudžáhidů nebyl nikdy rozpuštěn. Západ použil tyto individua závislé na penězích Západu na svržení Kaddáfího vlády v Libyi. Kde se ukázalo, že i když jste přítelem Západu a čile s ním obchodujete a se všemi se plácáte po ramenou, neznamená to, že vás zítra nezastřelí. Mimochodem křesťani. Poté Západ použil tuto skupinu na svržení Assadova režimu v Sýrii, kde se objevuje pod názvem Svobodná syrská armáda. Assadovo svržení se však Západu nepodařilo stejně úspěšně jako v Libyi. Výsledkem je přesto rozvrácená země, 210 tisíc mrtvých Syřanů a 5 milionů syrských migrantů, které je obtížné poslat zpátky. Název Islámský stát je mimochodem stejně slaboduchý, jako název AlKaida. To, co Islámský stát reprezentuje, bychom zrovna s islámem vůbec spojovat neměli. hlavu. Co však je jisté, že Ústřední zpravodajská služba vedla seznam osob, žijících na Blízkém východě, kterým platila výcvik, vyplácela měsíční gáži, a celkově do mudžahídů investovala 3 miliardy dolarů. 4. Kdo potřebuje Islámský stát Cílem Islámského státu může být klidně Evropa, tváří v tvář demografickému vývoji. Například Bosna přestává být pomalu bezpečná. Ale stejně velká je touha Západu v posilování vojenského a zbrojního rozpočtu. Protože vojenská výroba posiluje domácí ekonomiku a především hojí banky z jejich nesplacených úvěrů. Což však neplatí, pokud není zrovna k mání žádný nepřítel. A tak nepřítele klidně i zaplatíme, abychom nějakého měli. Autor výbuchu v turistickém letovisku v Tunisu je znám. Kazatel Hania al-Siba. Žije už 15 let poklidně v Londýně z britských sociálních dávek. A britské úřady se tvářit, že to je tak v pořádku. Jistě, vždyť nepřítele koncerny potřebují, protože bez něho by jejich businness vyschnul. 2. Al Kajda jako zpravodajský vynález Al Kaida byla zpravodajský výrobek, používaný Washingtonem na destabilizování a ničení suverénních zemí. Zatímco byla udržována iluze vnějšího nepřítele, který ohrožuje bezpečí západního světa. Britský ministr zahraničních věcí Robin Cook, toto řekl 4 týdny před svojí smrtí pro list Guardian. Šlo podle něj o seznam tisíců mezinárodních mudžáhidů a obchodníku se zbraněmi, které používali Američané a Saudové primárně na vypuzení Sovětů z Afghanistánu. A to, co jsem zde uvedl, je poměrně známé a bezesporné. Reaganova administrativa měla zničení Ruska jako svůj hlavní cíl a mudžáhidové měli být tohoto cíle nástrojem. Velmi dobře to popisuje tento speciál BBC. 100 10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU 5. Islámský stát, kde bere peníze a kde zbraně 7. Islámský stát prý vzniknul z ničeho Pojďme však dále. Islámský stát dostává zbraně od koho? Od nás. Vědomě a skrytě. Informují o tom rozvědky Íránu a Iráku, není to však nic platné. Přizná to v tv rozhovoru Henry Kissinger. Nic se neděje. Podřekne se Barack Obama na konferenci o terorismu, a ani si toho nevšimne. Tvrzením, že ”možná stihneme včas vycvičit dostatek islámských bojovníků.” Nic se neděje. Bombardování nefunguje. Kurdům, kteří s ISIS statečně bojují, odmítáme pomoci. Popřípadě Kurdy, čelící ISIS, bombarduje členský stát NATO. A když má Islámský stát dobít hlavní město Kurdů, nehneme prstem. Životy nejsou to, co nás zajímá. V Turecku si Islámský stát zřídil konzulát, které evropským přívržencům vydává pasy. Je zde vše v pořádku? Není možné, aby vznikla někde skvěle vyzbrojená armáda čítající desítky tisíc mužů a operující na dvou kontinentech. Dnes už sto tisíc. Nota bene, když místem jejího vzniku jsou irácké pouště, které jsou rovné a prázdné, kam oko dohlédne a sám Irák je pod satelitním dohledem. Není možné, aby drbani v poušti z ničeho nic měli na účtu 875 milionů dolarů a jezdili si všichni v bílých drahých Toyotách. Ještě dříve, než začali vykrádat muzea a než se dostali k armádním zásobám a ke komunálním pokladnám. Možná je však pro Západ stále levnější řešení ovládat Irák prostřednictvím ISIS, než skrze vlastní vojenskou přítomnost. 8. Islámský stát dělá permamentní divadlo pro evropskou veřejnost 6. Islámský stát stojí na bezvládí, které jsme vytvořili ISIS záměrně dělá všechno, co je v jeho silách, aby vyvolal západní intervenci. Zdá se, že to je zadání, které dostal. Nemají jiný cíl než vyvolat na Západě takovou vlnu veřejného odporu a nevole, která by dala politikům podporu obyvatel pro vojenský zásah. Všechna ta videa s uříznutými hlavami jsou s velkou pravděpodobností divadlo, které jsme si sami objednali a zaplatili. Nemluvě o videu, které ukrajinská skupina hackerů CyberBerkut vytáhla z elektronických materiálů Johna McCaina, a které ukazuje natáčení fingovaného popravy chlapíka v oranžové kombinéze v profesionálním studiu. Videa islámského státu jsou čím dál dokonalejší z hlediska herců a režie. Médii jsme každou chvíli hecováni, aby ten či onen nepřišel o hlavu. Ale to, že v Sýrii zemřelo v důsledku bojů, které jsme tam rozpoutali, dvě stě tisíc lidí, je Západu srdečně jedno. Zejména bulvár ochotně šíří s velkými titulky vzkazy mudžahidů, že opíchají všechny naše ženy a dcery, zabijí papeže, dobijí Bratislavu anebo Chorvatsko. Ale nemohu se zbavit dojmu, že to jsou především inscenované nástroje k tomu, aby se evrop- Islámský stát by nemohl vzniknout nikdy, kdybychom na Západě nevytvořili bezvládí. A přestávám věřit, že to byla z naší strany náhoda nebo nevědomé jednání. Inciovali jsme pád režimu v Íráku, Afghanistánu, Egyptě, Libyi a Sýrii. Vezměte lidem jejich stát, zničte jeho představitele a čekejte, kdo se ujme vedení. Může to být paradox a může to být systémová okolnost, že jádro Islámského státu vzniklo kolem roku 2004 v americké věznici Camp Bucca v Jižním Iráku. Hlavou rodící se ISIS byl Abú Bakr AlBaghdádí, který byl v Camp Bucca vězněn v letech 2005-2009. Pak se však objevuje jako představitel Svobodné syrské armády a v květnu 2014 jedná a zjevně se dobře baví s prezidentským kandidátem Johnem McCainem. Dnes je chalífem celého islámského státu. Dobrý den. Zdá se Vám, že je v tomto světě možné už cokoliv? Fotky Abu Bakra s McCainem létají volně světem, ale když na pochybnosti ohledně Abu Bakra upozornila jedna z analytiček holandského Centra pro kybernetickou bezpečnost, druhý den přišla o práci. ISIL vyčistil celý blízkovýchodní prostor jak od křesťanů, tak od skutečných radikálních muslimů. 101 10 POZNÁMEK K ISLÁMSKÉMU STÁTU ská populace uzavírala do strachu a pocitu bezmoci. Protože pak bude souhlasit s čímkoliv, všechně TTIP. není pozdě pochopit naše chyby. Nejsme v jednosměrce. Máme mnoho možností, jak celou situaci řešit. 9. Kdy Islámský stát skončí 10. Islám se sesype sám i bez nás Islámský stát skončí v okamžiku, kdy jej sponzoři přestanou platit. A kdy přestaneme podporovat jeden z nejhorších režimů na planetě, totiž saudskou královskou rodinu. Když se emancipujeme vůči stávajícímu vedení Spojených států, které většinu tohoto nepořádku cíleně tvoří. Tehdy nás, Evropu, přestanou moci používat jako svoji prodlouženou ruku. A tvrdit, že nás chrání, když nás naopak posílají do stále hlubšího rizika. Budeme se potřebovat i definitivně izolovat od médií, která celé toto peklo ochotně tvoří s nimi. Islámskému státu dokonale pomáháme, když od něj nakupujeme ve velkém ropu. Budeme potřebovat zarazit prodej evropských zbraní těmto militantům. Budeme se potřebovat i odpojit od zemí, které teroristy ISIL skrytě podporují, i tím, že je ve velkém a zadarmo léčí ve svých nemocnicích. A mám tím na mysli Turecko a Izrael. Dost na tom, že nedosáhneme na to, aby ISIL nedostávalo ve velkém americké samopaly M16 a výcvik od amerických instruktorů v Jordánsku. Zemím Blízkého východu budeme muset pomoci. Jestli s tím souhlasíte nebo ne, je celkem jedno, ale situace se nemůže zlepšit, dokud neukončíme podporu temných sil a nepřistoupíme k jednání o pomoci. Představa, že celý problém vyřešíme bombardováním je dokonale pošahaná. A pokud změna myšlení nenastane, je pochopitelné, že naši vlastní občané budou brát své bezpečí do svých rukou. Němci už preventivně vypalují ubytovny pro běžence. Češi hlásí tvorbu domobran a aktivaci krajní pravice. Oboje je srozumitelné. Ale kam to vede, se můžeme podívat na Ukrajině, kde jsme skrytou podporou Pravého sektoru dosáhli toho, že Pravý sektor střílí řadové policisty. V Řecku zdiskreditování levice může vést obyvatele zase k podpoře Zlatého úsvitu. Všechno to je zbytečné a smutné. Mohli jsme si celý tento příběh ušetřit. Věřím, že nikdy Islám neřešte, debilních náboženství už tu bylo více a všechna splnila svoji vývojovou úlohu a pak se sama rozpadla. Nemusíme tomu ani pomáhat, stačí se dívat a nebát se vlastní svobody a schopností. Islámu, jakožto nejvyšší verzi Windows, nelze než blahopřát ke svému vrcholu :-) Mezitím bychom si však měli udělat jasno s našimi domácími představiteli, jaký stát si tu vlastně představujeme a kdo by o věcech měl rozhodovat a proč. A pokud se o tom v demokracii domluvit nepůjde, vystřídají naše představitele jiní představitelé, kteří budou více naši. A ti nám povolí referenda v libovolném okruhu otázek. Dienstbierové se pak budou moci sebe ptát, kde udělali chybu. Prozatím si s nimi řekněme, že k plánu na vytvoření evropského superstátu, jehož obyvatelé se budou svorně klepat hrůzou ze svých sousedů s debilním náboženstvím, jsme našim představitelům ani nikomu jinému nedali mandát. A že sice ”milujeme všechny lidi na Bohem stvořené zemi”, řečeno s farářem Flandersem ze Simpsonových, ale naše zvyky nám imigranté upírat nebudou, jinak budeme mít problém my, imigranti i naši představitelé. Češi jsme dosti odolní a už i dosti napumpovaní. Jinak jsem však toho názoru, že se nás do naší země vejde klidně i více. Ale o tom, koho si sem pozveme nebo ne budeme rozhodovat jen my. Sousedům Maďarům bylo toto právo upíráno a tak začali stavět plot po celé své hranici se Srbskem. Titěrný, v porovnání s tím, jaký mají Američané na hranici s Mexikem už dávno. Aniž by se někoho ptali. A nikdo jim v tom nezabrání. Domluvil jsem, budoucnost je naše zdroj:http://baudysjr.blog.respekt.ihned.cz/c1-64343160-10-poznamek-k-islamskemu-statu 102
Podobné dokumenty
Orl-2016-6
kognitivně disonantní občasník,
informační destilátor,
internetové(nejen) výstřižky ve fraku,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč
falešných egregorů, narušovač
zpráchnivnělých paradigmat,
kompenzátor ...
Občasník 1/2004
Tato nenápadná obec se dvěma až třemi tisíci obyvatel je vůbec nejvhodnějším východiskem pro cesty k dolmenům a poznávání míst
zmiňovaných v knihách. Přesto, avšak jejich očima pochopitelně, většin...
Občasník 4/2006
Co bylo „zdravého“ (reálného) na počínání lidí, kteří neměli ani horu peněz a nevěděli, že po takovém činu okamžitě vyvolají zájem
různých organizací typu „bis, cis a dis“ včetně toho, že prověří k...
Formát - Nadační fond Nehemia
mne sem vyslal, abych pomáhal malému letničnímu sboru,
který má dvanáct členů. Ale bohužel ani tak nechodí všichni.
Přes týden se jich schází méně, v neděli však dochází na
bohoslužbu i lidé z jiný...
číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List
alkoholem a drogami. Byl geniální. Lidsky pravděpodobně problematický, ale
pro mne je to jeden z největších vzorů
jako houslisty, jako umělce. To je ta
duše, pro kterou jít k olympskému vrcholu je ...
zpráva o extremismu na území eské republiky v roce 2015
převážně pouze virtuálně. Po lednových útocích v Paříži nicméně uspořádala sérii
demonstrací s účastí 500 – 800 osob v Praze, Brně a Českých Budějovicích. V červnu se
iniciativa IvČRN přetransformo...
kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, interne
myšlení. Existují lidé, kteří věří, že pravda je dána od Boha;
lidé, kteří věří, že pravdu nám zprostředkuje rozum, tedy de
facto modernisty, a existují relativisté.
Existence - Anarchistická federace
zkušenost s hnutím, k n muž se sami hlásí. S jejich záv ry m-žete i nemusíte souhlasit, rozhodn je však doporu ujeme jako podn t k zamyšlení a sebereflexi. O svém vztahu k „radikální levici“ píšou ...