kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, interne

Transkript

2015-2
kognitivně disonantní občasník,
informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč
falešných egregorů, narušovač
zpráchnivnělých paradigmat,
kompenzátor hypotékového
novinářství, flokulant mediálního žaboklamu, širokopásmové
dráždidlo, kanonizátor síťové
pomíjivosti
1
2
OBSAH
OBSAH
Obsah
Matematik: Věda a víra nejsou v rozporu. Vědci totiž nerozumí Matyldě
5
Ohrožuje Rusko Evropskou unii?
12
Sofiológia ako príklad integrálnej vedy a vzdelávania v tradícii slovanov
16
Alternativní teorie vesmíru – ekpyrotický model
24
Dezinformační společnost
26
The Hidden (And Not So Hidden) Messages in Stanley Kubrick’s “Eyes Wide Shut” (pt. I)
27
Do rozhořívajícího se pedofilního skandálu zřejmě zapojen i bývalý prezident USA Bill Clinton
33
Příchod křesťanství k nám a kníže Václav
34
Existenci vyšší Spravedlnosti potvrzuje zánik a znovuvzkříšení ČSR
38
Jak fungují americké výzvědné služby v Česku? Jak Američané získávají spolupracovníky v naší
zemi?
43
The Fairytale of Materialism: How ‘Fundamentalists’ Hijacked Science
61
Vědomí je nejhlubším tajemstvím
67
Rozhovor s Jaroslavem Duškem
76
Jak velkobanky bez války ničí Evropu
86
Erik Best: Studená fúze a Nový světový řád
87
Cement světa se drolí, Václav Cílek míchá jiný
88
Malíři Ottovi Plachtovi otevřela vnímání amazonská droga ayahuasca
89
3
OBSAH
OBSAH
Interview with Prof. Erik Verlinde
91
Nůžky mezi bohatými a chudými se rozevírají dál
97
Největším nepřítelem kapitalismu je kapitál sám Komentář
98
Uchopitelnost hermetismu v religionistice
100
Konzumnímu brojlerovi otázky zapozevěné
104
Hornu bych vyměnila jedině za cukrárnu!
108
Kdo stojí za islámským státem v Sýrii a Iráku?
111
Rozporuplný odkaz Václava Havla
113
Jsem stále marxista, zopakoval dalajláma
120
Is Earth a Prison Planet and the Moon – Its Guardian?
121
Schwarzenberg by se měl omluvit za tábor smrti
124
4
MATEMATIK: VĚDA A VÍRA NEJSOU V ROZPORU. VĚDCI TOTIŽ NEROZUMÍ MATYLDĚ
výmluva, jak ignorovat důkazy. Víra věří navzdory nedostatku
důkazů, někdy dokonce kvůli nedostatku důkazů.“ Naproti
tomu staví Dawkins vědu, která, ač postupně a možná pomalu, osvobozuje člověka od mýtů a dělá jej svobodným. Čím
více toho věda vysvětlí, tím méně podle Dawkinse zůstává
prostoru pro náboženství.
„To je ale zásadní nepochopení náboženství,“ oponuje John
Lennox. „Náboženství nesoupeří s vědou, nezabývají se
stejnými otázkami. Věda (myšleny přírodní vědy) nemůže
odpovědět na otázky týkající se etiky nebo morálky. Existují
různé způsoby vědění a přírodní vědy jsou jen jedním z mnoha
způsobů.“
Matematik: Věda a víra nejsou v rozporu.
Vědci totiž nerozumí Matyldě
„Debata s autorem Božího bludu mi dala prostor“
Profesor John Lennox se stal „neoficiálním mluvčím křesťanské inteligence“ v roce 2007, kdy se poprvé setkal ve veřejné debatě s Richardem Dawkinsem, autorem populární knihy
Boží blud (The God Delusion, 2006). Nejznámější představitel
tzv. nového ateismu tehdy poprvé přistoupil na diskuzi se zastáncem křesťanského pohledu na svět.
Vědecké poznání podle ”nových ateistů” vytlačilo Boha mezi
zastaralé mýty a báje. S tím zásadně nesouhlasí John Lennox,
profesor matematiky z Oxfordu. K obhajobě křesťanství na
akademické půdě jej přiměla zvědavost kolegů i jeho samotného. Věda podle něj odpovídá na jiné otázky, a je proto
důležité se vymanit z naturalistických předsudků.
„Ta debata změnila můj život,“ přiznal v rozhovoru John
Lennox. „Dala mi prostor pro veřejné působení, což je nesmírně zajímavé. Nemám ale rád konfrontační formát debat. Mnohem raději mám veřejnou přátelskou diskuzi, je
to výměna idejí a publikum je dost chytré na to, aby naše
myšlenky posoudilo.“
„Tak pánové, hlavně se mě neptejte na něco, co už jsem
vysvětlil během přednášky nebo na svém webu,“ zopakoval hned zkraje rozhovoru John Lennox, profesor matematiky, který se ve světě proslavil právě svými přednáškami o
styčných plochách vědy, filosofie a víry v Boha.
Jak došlo k tomu, že se vystudovaný matematik z Cambridge, působící na Oxfordu, pustil do diskuzí o nábožen-
Názor „nových ateistů“ na náboženství by se dal shrnout
citátem Richarda Dawkinse: „Víra je snadný únik. Je to skvělá
5
ství s hlavním představitelem nového ateismu, Richardem
Dawkinsem?
Posuzuji obojí. Máte pravdu, že samo o sobě to konstatování nedává smysl. V jádru toho prohlášení je tento argument: pokud by měl ateismus pravdu, nedozvíme se to.
Thomas Nagel, velmi přesvědčený ateista a vynikající filosof,
se v tomto kupodivu shoduje s C. S. Lewisem, křesťanským autorem. Zjednodušeně řečeno: jestliže naše mentální schopnosti nelze oddělit od fyzického světa, což je podstata redukcionismu, pak nemáme nejmenší důvod důvěřovat vědeckému poznání (Lennox zde mj. naráží na problém indukce,
pozn. red.).
Svým způsobem to začalo už na střední škole. Vždycky jsem
se zajímal o matematiku jako disciplínu přírodních věd a o
vědu obecně jako způsob poznání skutečnosti. Ale přírodní
vědy nejsou jediná cesta k poznání skutečnosti. Jsou zde také
společenské vědy, literatura, filosofie... Vždy jsem se zajímal
o široké spektrum disciplín.
Moji rodiče jsou křesťané. A velmi neobyčejní. Přestože
pocházím z velmi nábožensky vyhraněné země (Severní Irsko,
pozn.red.), oni vyhranění nebyli. A vždy mě povzbuzovali
k tomu, abych o věcech přemýšlel a abych studoval různé
pohledy na svět. Vždycky jsem se zajímal o pravdu a o to,
jak do hledání pravdy o vesmíru zapadá věda. Na Západě se
výchozí pozicí stal naturalismus, přestože k tomu není jasný
důvod.
Filosofická bitva se odehrává mezi ateismem a vědou. S ateismem nemám problém proto, že jsem křesťan, ale proto, že
jsem vědec Když se podíváte na Keplera a jemu podobné,
vidíte, že vztah mezi vírou a vzestupem moderní vědy není
náhoda. A tím se nechci ateistů dotknout. Já osobně ale
shledávám odpovědi, které ateismus dává, filosoficky nedostatečné.
Ty důvody jsou historické, ne?
Věda není s vírou v rozporu, jen dává odpovědi na jiné
otázky
Částečně ano, částečně to lze vysvětlit historickými důvody.
Ale je toho více. Myslím, že jde i o záměrné zkreslování
a matení pojmů. Richard Dawkins je jeden z nejhorších a
Stephen Hawking... Ani jeden z nich se nevyzná ve filosofii.
Ani s definicí vědy to není jednoduché. Setkáváte se s
nepochopením toho, co to věda je?
Einstein měl pravdu, když řekl, že přírodovědci jsou často
špatní filosofové. Některá vyjádření jsou absurdní. Stephen
Hawking, který by měl mít rozum, napíše, že filosofie je mrtvá.
V knize, která je celá o filosofii vědy. Je to absurdní. Snažím
se tato témata zbavit mlžného oparu a ujasnit, čeho se tato
témata skutečně týkají.
Jistě, jedním z nerozšířenějších je tzv. scientismus (neplést
se scientologickou církví, pozn. red.), tedy přesvědčení, že
přírodní vědy jsou jediným nástrojem k poznání pravdy. To je
absurdní, jak logicky, tak empiricky. Logicky proto, že pokud
bych řekl „věda je jedinou cestou poznání,“ toto samotné
tvrzení je nevědecké. Pokud by bylo pravdivé, bylo by zároveň
nepravdivé.
Říkáte, že ateismus nedává odpovědi. Ale to soudíte
ateismus podle jeho dopadů, nikoli podle jeho podstaty.
6
„Pokud by měl ateismus pravdu, nelze
to ověřit. Odpovědi ateismu shledávám
filosoficky nedostatečné.“
popisují působení gravitace, ale neřeknou nám, co gravitace
skutečně je. Je to jednoduché nedorozumění, ale mám někdy
problém vysvětlit to některým úzkoprsým akademikům.
„Přírodní vědy nejsou jedinou cestou k pravdě. Věda umí
odpovědět, jak se něco děje, ale nikoli proč, za jakým účelem,
se to děje.“
Někdy lidé obhajují nějakou myšlenku jen proto, že si na
ni už zvykli a nedokáží si představit, že by věci mohly být
jinak (viz confirmation bias). Jak si může člověk zachovat
otevřenou mysl?
Pokud se budeme bavit o vědě v širším slova smyslu, tak
samozřejmě lze říci, že sem spadá veškeré poznání, ale v angličtině se používá slovo science pro přírodní vědy.
Přírodní vědy nejsou jedinou cestou k pravdě. Hlavním
problémem je vážné zmatení pojmů, když přijde na vědecká
vysvětlení. Lidé čekají od přírodních věd, že odpoví na otázky
„proč?“. Jenže existují dva druhy otázek začínajících slovem
„proč“. Je zde „proč“, které se ptá na mechanismy fungování,
a tam samozřejmě přírodní vědy spadají. A pak je zde „proč“
v teleologickém smyslu, ve smyslu „za jakým účelem“, a to
nejsou otázky, na které věda může odpovědět. (Teleologie
je filosofické zkoumání zaměřenosti k cíli, neplést s teologií,
pozn. red.)
Tím, že budete hodně mluvit s lidmi, kteří s vámi nesouhlasí.
A neustále být otevřený a zranitelný, a to veřejně. Bez ustání
čtu, co píší lidé, se kterými nesouhlasím, ať už ateisté, nebo
kdokoli jiný. Když to člověk nedělá, dostane se do uzavřeného
kruhu.
Měl jsem štěstí, že jsem mohl cestovat po celém světě a
rozšířit si obzory. Dále jsem profesorem matematiky na Oxfordu, ale univerzita mi umožňuje věnovat se i těmto dalším
aktivitám. Zabývám se průnikem přírodních věd, filosofie a
teologie.
Lidé - včetně Richarda Dawkinse - si často tyto různé typy
otázek pletou, a myslí si, že Bůh je odpovědí na otázku,
jak věci fungují. Tím ukazují, že nepochopili ani podstatu
přírodovědeckého bádání, ani podstatu Boha.
Co byste řekl někomu, kdo si myslí, že není možné být
vědec a zároveň věřící?
To je naprostý nesmysl a není potřeba chodit daleko. William
Phillips a Peter Higgs, dva vědci, kteří dostali Nobelovu cenu
za fyziku. Jeden je věříci, druhý ateista. S jejich vědeckostí to
nesouvisí, jen mají odlišné pohledy na svět.
Kepler nebo Newton nehleděli na Boha jako na boha řeckých bájí. Nechápali jej jako boha mezer, ale jako Boha, který
stvořil celý vesmír. Věda není pro Boha žádnou hrozbou. Věda
nesoupeří s Bohem, asi tak jako zákon popisující spalovací motor nesoupeří s Henry Fordem. Je důležité si uvědomit, že jsou
to úplně jiné problémy, které řeší věda a které řeší víra.
Pracoval jsem hodně s Johnem Brookem, historikem, který se
specializuje na vědu. Řekl mi, že nejtěžší je přesvědčit veřejnost, že mezi vědou a náboženstvím ve skutečnosti není konflikt. Ateismus a teismus jsou odlišné pohledy na svět, ale
věda je věda.
Druhý problém je iluze toho, že vědecké vysvětlení je kompletní. Většina lidí si neuvědomuje, že gravitační zákony
7
„Přírodní vědy nejsou jedinou cestou k
pravdě. Věda umí odpovědět, jak se něco
děje, ale nikoli proč, za jakým účelem, se
to děje.“
vědy a náboženství to je trochu mimo téma, ale rád jsem na
to odpověděl.
Je logické, že se na to lidé ptají. Říkají: „Dobře, to co říkáte
je v obecné rovině logické a smysluplné. Ale Vy jste křesťan,
jak se to stalo?“ Samozřejmě jde o poznání, a přírodní vědy
nejsou jedinou metodou poznání. Je tu také historie, literatura, vlastní prožívání. Věda mi může pomoci s hledáním, ale
nemůže mi na otázku ohledně Boha dát konkrétní odpovědi.
Ty konkrétní poznatky přicházejí skrze historii, literaturu a osobní prožitky.
Čím si může být člověk jistý?
„Mezi vědou a vírou není bitva. Ateismus a teismus jsou
odlišné pohledy na svět, ale věda je věda.“
Myslím, že je zde také nedorozumění okolo vědění, okolo
jistoty. To, že existuje Bůh, je jiný typ jistoty, než že 1+1=2.
Problém je, že Dawkins, Hawking a další přiživují ten mýtus, že
mezi vědou a vírou je bitva. Vždy je potřeba se k této domnělé
bitvě vyjádřit. Musím vysvětlit - je to absurdní, mohu jmenovat spoustu profesorů přírodních věd na Oxfordu, kteří jsou
věřící. A můžu jmenovat ještě více těch, kteří jsou ateisté. Je
evidentní, že věřící i nevěřící praktikují vědu.
Ano a ne. Řekl byste, že 1+1=2 je stejná jistota jako „moje žena
mne miluje“? Je to stejné, protože jste o obou přesvědčen,
obě ty věci víte. Ale je to také úplně jiné, protože ta druhá
věta se týká vztahu osob, ne vztahu abstraktních konceptů.
Myslím, že když mluvíme o jistotě, sluší se podotknout, že
nemáme matematický důkaz Boha.
Na přednášce se vás jeden z posluchačů zeptal, co si myslíte o Ježíši, zda byl Bůh i člověk. Je to otázka, která
vyvstává v souvislosti s vědou a vírou často?
Veřejnost si často plete různé způsoby dokazování. Jako
matematik to musím objasnit. Je rozdíl mezi matematickým
důkazem (proof) a dokladem (evidence). V případě Boha nedostanete nikdy absolutní, logickou jistotu založenou na axiomech. Ale v matematice to s tou absolutní jistotou od dob
Gödela taky není tak jednoznačné.
Ano, je to častá otázka. A je to logické, souvisí to s otázkou
„Jak jste se dostal od deismu k teismu“ (tedy od víry v existenci božstva-stvořitele k víře v osobního Boha, pozn. red.).
A já nemůžu mluvit za jiná náboženství - ta mají právo mluvit
sama za sebe - pouze za křesťanství. Na přednášce o vztahu
Někdo říká – protože nemáte absolutní jistotu, nemůžete to
vědět. Nesmysl. Vy víte, že mluvíte se mnou. Epistemologie
8
„Mezi vědou a vírou není bitva. Ateismus
a teismus jsou odlišné pohledy na svět,
ale věda je věda.“
je samozřejmě obtížná disciplína. Náš mozek dokáže přijít se
spoustou permutací, lidé umí sami sebe ošálit. V tom se inspiruji u Richarda Feynmana: „Vždy udělejte první poslední,
abyste se ujistili, že neklamete sami sebe. Protože nejlépe se
dokážete klamat právě sám sebe.“
„Ale když bych se těchto vědců zeptal, proč Matylda upekla tento
dort, nemůžou mi odpovědět. Ne proto, že by špatně měřili nebo
něco špatně spočítali. To je zkrátka otázka, která se netýká jejich
oboru. Pokud by na ni dali odpověď, nebyla by věděcká.“
„Odpověď, proč Matylda upekla dort, může být jednoduchá - třeba
proto, že má její neteř narozeniny. Ale přírodovědec k této odpovědi
nedojde zkoumáním dortu. To není chyba přírodních věd. Je to jejich
vlastnost.“
V tom se k sobě snažím být neúprosný. Nebojím se říci
„nevím“ nebo „spletl jsem se“. Podle mého je to velmi zdravé.
Jinak jste neustále v defenzivě. Když mi někdo řekně „jsem
agnostik“, odvětím, výborně, já také, je spoustu věcí, které
nevím nebo neznám. Pojďme to probrat.
Ilustrace používám, ale napřed je promýšlím. Příběhy jsou
velmi důležité pro získání pozornosti, ale dávám pozor, aby
se opíraly o hlubší filosofický koncept. Když něco řeknete
abstraktními filosofickými pojmy, jde to jedním uchem tam
a druhým ven.
Matylda Lennoxe proslavila po celém světě
Některé studie naznačují, že lidé mají sklon k „agentthinking“, tedy k hledání původce i tam, kde původce
není. Není to argument proti ilustraci s Matyldou? To,
že každý dort někdo upekl, neznamená, že vesmír je dort,
že za vším stojí stvořitel…
Několikrát jste ve svých vystoupeních zmínil metaforu,
která se mi…
Myslíte Matyldu?
Ano, jak jste to věděl?
Máte pravdu, to rozhodně neznamená. Ta ilustrace nemá
dokazovat stvořitele. Ta jen ukazuje limity toho, kam může
zajít věda a na jaké otázky odpovídat neumí. O nic jiného tam
nejde.
Protože po celém světě se nejvíce líbí Matyldin dort. Hlavním
cílem této ilustrace je ukázat, jaké odpovědi věda přináší. Je
to jednoduchý koncept a líbí se po celém světě. Občas mi
někdo řekne – vy jste ten chlápek s Matyldou?
Každý něčemu věří, je jen málo skutečných relativistů
Matylda a její dort
Nejslavnější ilustrace Johna Lennoxe o limitech vědy
V jedné debatě s Dawkingsem jste se oba rozesmáli, když
jste řekli, že alespoň nejste postmoderní relativisté.
„Řekněme, že máme ženu, Matyldu, a ta upeče dort. Vy ten dort
vezmete, nakrájíte na kousky a různým vědcům dáte kousek dortu,
aby jej popsali. Fyzik svůj kousek dortu zváží, změří, biolog může
zkoumat bakterie, chemik jeho složení...“
Přesně tak. Protože postmodernismus logicky skomírá, vždyť
je to nelogický nesmysl.
9
A nepřežívá z něj něco?
Ano, měl jsem tu před lety přednášku na konferenci o darwinismu.
Ale ano, s tím se setkáte často. Lidé jsou obvykle postmodernisté v otázkách, na kterých jim nezáleží - třeba v morálních otázkách. Jinak ovšem jsou absolutisté, ne relativisté:
vědci věří, že věda může objevit pravdu, jinak by ji nedělali.
My jsme si ale používanou terminologií zkomplikovali život:
máme klasickou éru, pak dobu moderní a poté postmoderní.
Jako kdyby to byl obraz historického vývoje, ale to jen v nemnoha ohledech. Když budete studovat starořecké skeptiky,
tak zjistíte, že to byli relativisté a postmodernisté. Chci tím
říct, že v každém okamžiku dějin najdete všechny tři typy
myšlení. Existují lidé, kteří věří, že pravda je dána od Boha;
lidé, kteří věří, že pravdu nám zprostředkuje rozum, tedy de
facto modernisty, a existují relativisté.
Když máte zkušenosti s Ruskem, přijdou vám Češi na půl
cesty k Rusku nebo jsou blíže k Anglii?
Ne, ne, máte mnohem blíže k Angličanům než k Rusům. Tady
se cítím být v kontinentální Evropě, o tom není pochyb. Tady
bych se mohl cítit doma, mám pocit, že i kultura je mi blízká.
Moje žena je tu poprvé, a řekla: Tady je to hezké, co kdybychom sem ještě někdy jeli? To jsem od ní nikde jinde neslyšel.
Máte v Praze ohromnou intelektuální tradici.
To mi připomnělo jeden postřeh, na který jsem na přednášce
neměl čas. Víte, já si myslím, že Kepler udělal zásadní objev,
který se nedostatečně oceňuje. Jak víte, pozval ho sem Tycho
de Brahe. A Brahe učinil astronomická pozorování o pohybu
planet, ale byl dědicem aristotelovské tradice. Dal mladému
Keplerovi za úkol, aby pozorované dráhy planet „napasoval“
na pravidelné aristotelovské kružnice. A Keplerovi to nešlo a
nešlo. Snažil se o to pět let a pak náhle učinil zcela zásadní
krok: řekl si, zapomeňme na to, co říká Aristoteles, a podívejme se, co říká vesmír. A to bylo zásadní, protože poprvé na
svět nekladl nějaké předem dané představy.
Tyhle postoje se nevyskytují jen zároveň v jedné době, ale
také v jednom jediném člověku – a to v závislosti na konkrétní
otázce. Člověk může být v přístupu k vědě absolutista, ale
v morálních otázkách může být relativista, kterému nezáleží
na tom, s kým spí nebo komu zkazí život. Nechávám stranou
postmoderní umění, ale teď mluvíme o přírodních vědách.
Myslím, že je z velké části pravda, že lidé jsou postmodernisty jen v otázkách, které nepovažují za důležité. A často
to dokládám tím, že v životě nikdy nepotkáte postmoderního
bankéře. Představte si, že byste přišel do banky vybrat si jeden milión, úředník se podíval do počítače a řekne: Ne, vy
dlužíte bance pět milionů. A vy budete protestovat: To je jen
vaše pravda. Takhle to přece nejde. Všichni věříme v nějaké
absolutní pravdy.
To se musíme naučit znovu, protože máme stejný problém
jako Kepler. Lidé říkají, že věda musí dát naturalistická
vysvětlení. Všechno měříme podle naturalistických měřítek,
která jsou dnes stejně neohebná jako Aristotelovy kruhy.
Říkají nám: nesmíte do vysvětlení vůbec tahat mysl a myšlení.
A já odpovídám, že to je nesmysl: vše se snažíte přizpůsobit
předem danému paradigmatu. Neposloucháte skutečnost.
Rozhodli jste se, že všechny odpovědi musí být jen přírodní
procesy.
Potřebujeme nového Keplera Bylo na vaší české přednášce něco výjimečné? Byl jste tady už někdy předtím?
10
Kdy ten problém podle vás vznikl?
si, že snad neměl mezi známými a přáteli žádné inteligentní
křesťany. Nesmírně ta kniha posílila mojí víru, stejně jako
čtení Dawkinse.
Nejspíše během osvícenství. Bůh ustoupil do pozadí.
Myslíte, že věřící vzbuzují dojem, že jsou antiintelektuální
a iracionální?
Otec mi dal přečíst Marxe, abych se otevřel ostatním názorům
Rozhodně, rozhodně. A myslím, že ateisté dělají úplně to
samé. Richard Dawkins je jeden z nejlepších případů. Já se
podobných křesťanů ptám: co si asi lidé budou myslet, když
jim budete radit, aby zavřeli oči před skutečností a prostě
věřili? To je prostě šílené. Celý rozhovor
Vy jste říkal, že vaši rodiče nebyli sektáři. Ale jste spíše z
protestantského nebo katolického prostředí?
Já tyhle výrazy vůbec nepoužívám, protože moje rodiče ani
proti ničemu neprotestovali, ani nebyly římští katolíci. Byli
to jednoduše evangeličtí křesťané. Můj otec neměl vyšší
vzdělání, já byl v rodině první, kdo šel na univerzitu. Ale když
mi bylo 14, řekl mi „Tohle by sis měl přečíst“, já se zeptal, co
to je a on řekl: Komunistický manifest.
Téměř hodinový rozhovor jsme pro potřeby článku zkrátili.
Zájemci uvítají přepis celého rozhovoru.
Jsem pevně přesvědčený, že nejasná vysvětlení jsou vždy a za
všech okolností špatná. Někteří křesťané se báli a začali se
uzavírat. Totéž vidím i u některých ateistů, i když zdaleka na
u všech. Třeba u Dawkinse se takový postoj vyvinul a začal
mluvit nesmysly. A někteří křesťané jsou na tom stejně: bojí
se, a tak se uzavřeli.
To bylo velmi neobvyklé a já se ho zeptal, proč bych to měl
číst? A on řekl: abys věděl, co si myslí ostatní. To bylo úžasné
– místo toho, aby mě ve čtrnácti instinktivně chránil, ukázal
mi něco úplně nového.
To si možná můžou dovolit lidé, kteří nechtějí veřejně vystupovat, ale nemůže to tak být u někoho, kdo chce vést ostatní. Víte, jaká je ve Velké Británii hlavní příčina odchodů z
církve? Že neodpovídá na otázky věřících. S tím já chci bojovat.
Jak se vám to líbilo?
Měl jsem pak ještě jeden silnější podobný zážitek. Asi v 19
letech jsem v Cambridge ve výloze zahlédl knihu Proč nejsem
křesťanem od Bertranda Russella.
zdroj:http://technet.idnes.cz/johnlennox-veda-a-vira-rozhovor-interviewf29-/veda.aspx?c=A141128_160155_veda_pka
V tu chvíli jsem se sám sebe zeptal: „Odvážím se ji přečíst?“ Půl
hodiny jsem chodil kolem, pak jsem si řekl, co blázním, musím
si to přečíst. A byla to jedna z nejužitečnějších knih, kterou
jsem kdy četl. Protože jsem ke svému úžasu zjistil, že Russell
neměl o křesťanství ani tu nejmenší představu. Říkal jsem
11
OHROŽUJE RUSKO EVROPSKOU UNII?
nejméně tolik náboženství. Tedy více než v EU. A taková
promíchanost všech možných směrů a povah nejen že drží
pohromadě, ale po staletí je toto soustátí stálým předním
činitelem světové politiky.
Navíc si Rusko „drze“ nenechalo a nenechá „radit“ od těch,
„kteří podle svého přesvědčení zaručeně vědí“, co je pro ostatní národy a státy nejlepší. Oni „vědoucí vše“ dávno došli
k závěru, jak se dovídáme z „našich“ novin, že i pro Rusko je
nejlepší formou vlády americká demokracie. Ta, která dává
voličům lidské právo si svobodně z předložených k zvolení vybrat. Tato možnost výběru má ale „malou“ kosmetickou vadu.
Dává totéž právo výběru zvoleným. Totiž „za kolik“ nebo za
jakou jinou výhodu budu podporovat ten či onen zákon či
vládu?
Systém je velmi stabilní, protože v něm nevadí, když se ve zvolených občas objeví „pošetilec“, který pozbyl „zdravý tržní
rozum“. A řídí se svědomím. Jedna vlaštovka jaro nedělá,
prostě je takový samorost skrze funkční období přetrpěn.
Na konci jeho mandátu tisk „důkladně“ prověří jeho činnost.
Kdyby v průběhu funkčního období opravdu nadměrně v
něčem překážel, všichni ví, jaké jde nebezpečí od extremistů.
Extremisté ohrožují na životě kde koho, dokonce i americké
prezidenty. Jako třeba bratry Kennedyovi. Proto si i nejvyšší
funkcionáři demokracie musí dávat velký pozor, aby dbaly na
rady o jejich bezpečí se starajících poradců!
Ohrožuje Rusko Evropskou unii?
Josef Staněk
Samozřejmě že ano. Svým příkladem v účinnosti řízení mnohonárodnostního státu!
V důsledku zhroucení ateistického komunizmu američtí
provozovatelé demokracie naznali, že i pro národy Ruska a
Číny je jen americký způsob správy jejich států ten nejlepší.
Zvláště když je podle potřeby opřen o právo na sebeurčení
třeba Krymských Tatarů, Evenků, Jakutů a Čukotčanů. Ti
podle výkladu lidských práv „mezinárodními organizacemi“
Přečteme-li si tisk, musí nás i nepochybně napadnout, proč
je napadána Putinova autoritativní, pro Rusko jako velmoc
úspěšná politika? Přitom je nutné si k pochopení situace
uvědomit, že v Rusku žije asi „sto“ národů, které zastávají
12
mohou v místech svého usazení za „určitých“ okolností uplatnit právo na sebeurčení. Jejich následně ve volbách zvolení představitelé, přesně podle litery mezinárodního práva,
udělí za „nějaké ty korálky“ a pobyt svých představitelů v centrech „nejvyšší světové kultury“ typu Las Vegas technologicky vyspělým americkým těžebním firmám práva na těžbu
surovin.
sko právním organizacím ze zahraničí registraci! To si nedovolí ani v Saudské Arábii! (Takové tam ani nesmí být!)
Skupina organizující demokracii ve světě dala tedy „hlavy
dohromady“ a dostala skvělý nápad. Je nutné svrhnou tak
nekvalifikovaného usurpátora moci. V Česku dokonce někteří komentátoři v čele s bývalým ministrem zahraničních
věcí dokonce zjistili, že Putin je vlastně znovuobjevený Hitler.
Demokrati tedy vypracovali plán, jak obtěžujícího Putina
svrhnout. Založili jej na myšlence, co by se stalo, kdyby američtí ze svobody přetloustlí občané přestali dostávat potravinové poukázky? Určitě by udělali nějakou barevnou revoluci! Nejlépe bude, odzkoušíme-li tento plán nejprve na
chudé Ukrajině. Pak po revolučním úspěchu „praporu Azov“
jej rozvineme v Rusku.
I pro tyto národy by takováto demokracie měla své výhody!
Odborníci na zákony trhu si určitě dovedou představit, že přetučnělým americkým černochům by se určitě nechtělo těžit
suroviny na Sibiři za tam obvyklý plat! Proto je jisté zaměstnání na podnebí zvyklých místních v těžebních zařízeních. Za
platy své kvalifikaci odpovídající. Tito zaměstnanci tam v
nově vzniklých pracovních místech si pak za mzdu nakoupí
skvělé, vědou vyvinuté, geneticky upravené potraviny. A ve
velkém výběru a v mnoha pestrých obalech a nemusí se jako
dosud namáhavě honit za „nějakými soby“!
Já si ovšem myslím, že „lidé trhu se vším“ míní a transcendentní síly mění. Již se to v dějinách stalo mnohokrát. Do
myšlení tohoto typu „demokratů“ se vloudila stejná chybička jako do myšlení socialistického „demokrata“ soudruha
Brežněva v roce 1968. Soudruh Brežněv tehdy neuvážil, že
internacionálně usměrnění Češi nejsou způsobem myšlení
Afghánci. V důsledku toho si nevypočítal, že výsledek „internacionální pomoci“ v Afghánistánu určitě nebude stejný jako v Československu. A zde vidím tu analogii se
současnými americkými demokraty s jejich ukrajinským dobrodružstvím. Rusové nejsou konzumem ovíněnou českou
populací, a také mají jiné dějiny. Tento faktor nevzal v
úvahu v roce 1968 soudruh Brežněv a rozhodl se vojensky
pomoci svému příteli „Babráku Karmalovi“ v Afghánistánu!
Nutně se musel se zlou se potázat. Místní kmeny nejsou
„stavěné“ na ohýbání a mimikry, neb nejsou „trénovaní“ dějinnými zkušenostmi střední Evropy. Zastávají k životu postoj
takový, že než by se plahočili v tak těžkých podmínkách a ještě
Plán na uplatnění práv všech národů podle mezinárodního
práva byl v Rusku skvěle započat za prezidenta Jelcina. Jediným nevelkým problémem běhu věcí se stalo nepřerušení
přísunu vodky pro prezidenta. Ale bohužel „zasáhla náhoda“
a ruskou demokracii rozvíjející prezident zemřel.
V nastalém zmatku se jeho nástupcem stal, jak se posléze
ukázalo, v demokracii zcela nekvalifikovaný Vladimír Putin.
Ten se drze přestal chovat podle rad jemu doporučených
demokratických „odborníků“. Zarazil odsun kapitálu do
zahraničí, odstranil práva místních národů, třeba Čečenců na
sebeurčení. Zastavil privatizaci armády a jaderných zbraní.
Marně se mu západní znalci pokoušeli soukromě domlouvat!
Z počátku se chápavě „tvářil“, ale činy ne a ne! Jako vrchol
omezení lidských práv dokonce nařídil v Rusku působícím lid13
žili ohnutí, radši jdou do nebe. V důsledku tohoto rysu povahy
měl sovětský expediční sbor, poskytující „internacionální pomoc“ Afghánistánu, po velkých ekonomických a vojenských
ztrátách co dělat, aby se mu podařilo odtud vůbec odejít.
stovka! Ve srovnání s bruselským a štrasburským tisícihlavým
nákladným řídícím centrem tento počet nesnese srovnání.
Než se v takových auditoriích každý k čemukoliv vymluví, projednávané již není aktuální. Římská říše byla na rozpad do
okamžiku, kdy se moci chopil nejprve „diktátor“ Sulla, pak
byla správa státu přeměněna na císařství. Jasně deklarovaná
moc římského císaře zajistila další existenci velestátu a evropské civilizace na tisíc let.
Situace pro americkou demokracii šířící „věrozvěsty“ je dnes
jak na Ukrajině, tak v Rusku velmi podobná. Podle mne je
toto území svou rozlohou i vojenskou silou obdobou „dvaceti
Afghánistánů“. Navíc jej řídí ruská „rafinovaná“ vojenská „soldateska“, která si poradila i s Hitlerem. Jako čtenář Švejka z
průběhu dějů na Ukrajině silně cítím, že Ameriku a její politiku tam a v Rusku „ovinuly nějaké mraky“. Vzpomeňme si,
jak poté, kdy v roce 1918 takové mraky „ovinuly“ RakouskoUhersko, se tato velmoc zhroutila! Skoro bych řekl k mé lítosti.
Z toho můžeme usoudit, že dějiny Evropy samé a nyní i
současný úspěšný způsob správy složených států, jakými
jsou USA, Rusko a Čína, jednoznačně prokazují, že jediným
akceschopným způsobem vlády v mnohonárodním seskupení
je forma autoritativní moci delegovaná na jednoho člověka.
Dnes se to nesmí říkat, ale v nacistických školách se to vyučovalo jako k úspěchu jakékoliv organizace vedoucí „fýrer princip“.
Tímto úvodním odkazem se můžeme vrátit k rozboru vlastní
příčiny ohrožení EU skrze příklady řízení takových soustátí,
jako jsou Rusko a Čína. Nutně si musíme položit otázku, proč
tato soustátí jdou bez ohledu na nízkou kvalifikační úroveň jejich obyvatel hospodářsky a vědecky rychle dopředu a Evropská unie, složená z vyspělých států a kvalifikovaných obyvatel,
přešlapuje na místě??? A její vedení se nekonečně se zabývá
„otázkami“ typu od „romská“, muslimská, homosexuální, až
po otázky „zahnutí banánů, obsahu procent mléčného tuku v
másle až po normalizaci rozměrů včelích rámků“?
V současné době stojí konečně evropské národy, po století
nesmyslných válek, na prahu možnosti se spojit v kooperující a tím úspěšnou velmoc. Prozíravě vytvořily obrysy jakési
„evropské unie“! Jenže i ignorantovi se už mělo vyjevit, že
její „kolektivní“ správa není akceschopná!!! Navíc unii nespojuje v hlavních rysech jednotná duchovní idea, jako kdysi
křesťanství Římskou říši! V důsledku absence kvality správy
a spojující ideje, těchto hlavních opor jakékoli velmoci a civilizace, jsme svědky permanentní krize Evropy. Možná rozpadu a války. Krize EU existuje jen proto, že její řídící centra jsou ovlivňována ze zahraničí a navíc se stala arénou zápasu všelijakých, až obskurních ekonomických a ideologických „bratrstev“. Navíc je tato změt „demokratických států“
stále ještě okupována armádou USA. Jsem přesvědčen, že jen
kvůli prodloužení amerického vojenského protektorátu objevila „média EU“ nebezpečí z Východu! U nás dokonce ně-
Příčinou takového úpadku soustátí je nevhodná forma správy
velestátu. Nejlepším učebním příkladem je vývoj způsobu
spravování úspěšné a tisíc let trvající Římské říše. Dvě stě let
před n.l. se tato zmítala v rozporech nikoliv nepodobných
problémům typu „zahnutosti banánů“. Problém neschopnosti se rozhodnout se také odehrával za vlády „demokraticky“ zvoleného senátu. A to byla neplacených senátorů tak
14
jaký dobře placený novinář na základě informací „odněkud“
usoudil, že „Putin chce obsadit Karlovy Vary“! A k mému podivu pro něj nepřijela „lítačka“ MUDr. Chocholouška! Naopak
po jeho odhalení celá jedna strana žádala na ochranu před
tímto nebezpečím zřízení americké vojenské základny také u
nás!
byla omezena. Tento důsledek naznačí, kdo se bude tomuto
způsobu řízení soustátí EU bránit zuby nehty, pod jakýmikoliv záminkami. I umělými. Zejména zaplatí „společenské analytiky“, kteří dokážou, jak by touto formou správy utrpěla
práva a svobody jednotlivců i evropských národů, které právě
současný stav právního a daňového chaosu naplňuje „všemi
lidskými právy“.
Na základě tohoto mediálního dění si dovedu představit,
co by nastalo, kdyby někoho v evropské mocenské špičce
napadlo vyjádřit se ve směru k napodobení správního uspořádání EU podle ruského nebo amerického vzoru! Docela vidím ten třes skupin „přidělovačů“ subvencí o svá
dobře placená zaměstnání! A zděšení „lobbistů“ pro pohyb v kalných vodách komisí, kdyby spravování Evropy byla
zjednodušeno a stalo se průhledné! To jejich zděšení z
možnosti volby časově omezeného plnomocného prezidenta
EU v takovém uzavřeném „konklave“, v jakém se volí papež.
V něm by zplnomocněného prezidenta EU volili volitelé členských států, v počtu vždy jeden za každých prvních deset milionů obyvatel členského státu! Prvním volitelem vždy hlava
členského státu, další by následovali za započatých dalších
deset milionů občanů. A zplnomocněného na určitou dobu
a jeho vládu EU by muselo stačit kontrolovat jen asi 200
poslanců! Zvolený by měl rozsah pravomocí amerického nebo
ruského prezidenta.
Konečně něco v tomto směru naznačil nedávno jeden
„neposlušný element“, tč. ve funkci prezidenta. „Zavíráním
očí“ nad porušováním lidských práv v Číně a Rusku pobouření
správní analytici a bardi médií a „kultury“, kteří dělají své
společensko-vědecké analýzy v pražských kavárnách, ihned
rozpoznali, že vlastně vyzradil státní tajemství. A pro tento
zločin by měl abdikovat! (Hanba zrádci, červenou kartu
jemu!) Z takto pojaté svobody slova a demokracie lidí,
kteří nic netvoří, ale „mají konexe“, a z tuposti propagandě
nalítlého davu konzumentů, můžeme usoudit, že zřejmě
budeme nadále svědky parodie na práva občanů, národů,
demokracii a civilizaci jako takovou. Bohužel hranou na jevišti Evropy.
Samostatně uvažující člověk by s ohledem na tuto situaci bez
viditelného východiska mohl upadnout do depresivního stavu
myšlení, že vše půjde jako dosud. Myslím že nepůjde. Evropská civilizace a lidstvo totiž řešení, kvalifikovanější společenské uspořádání než diktatura trhu, již vyžaduje. Takže
následně nastane soutěžení třech nejsilnějších světových civilizací. Liberálně-tržní americké s Evropou jako kolonií, čínské a ruské. Mohlo by se zdát, že rozhodne vojenská a ekonomická váha těchto soupeřů.
Je jisté, že by tak nutně vyrostla akceschopnost společenství,
sjednotila by se EU v daňové oblasti, v obraně, zahraničním
obchodě, zahraniční a měnové politice! Evropská unie by se
stala atomovou velmocí a nemohl by ji nikdo ohrožovat. K
míru by jí stačilo dohodnout hranici s novou „ říší Východořímskou“ (Ruskem). Když to tak mezi „Římem a Konstantinopolí“
tisíc let fungovalo, šlo by to zase! Jenže za takového uspořádání by se americký vliv „vypařil“, moc „bratrstev“ by
Já se domnívám, že takto viděný výsledek střetnutí je důsledkem materialistického vidění světa. Neobsahuje prvek tran15
SOFIOLÓGIA AKO PRÍKLAD INTEGRÁLNEJ VEDY A VZDELÁVANIA V TRADÍCII SLOVANOV
scendentního rozměru reality neboli duchovní stránku civilizace. Přitom je to právě tato stránka rozměru člověka, která
dělá vždy v rozumových výpočtech výsledků střetnutí civilizací nepředpokládané zvraty. Podle mne zvítězí nakonec ta
civilizační forma, a její mocenské centrum, která bude blíže
Řádu stvoření neboli naplňování smyslu bytí člověka a lidstva.
A tím je kromě koordinace s ostatní dimenzí života (ekologie)
duchovní růst bytosti člověka a jeho společenství. Neboli zajištění rozšiřování pocitu štěstí a naplnění jednotlivců a jejich
komunit, rodin.
Zatím je to tak, že blíže se mi jeví jako méně úpadková, možná
jako pozorovateli z dálky, jak ruská, tak čínská civilizace. Ta
západní se mi jeví místo nahoru jdoucí jako padající dolů do
rozkladu.
Děsí mě ty zástupy lidí, kteří si myslí, že práce je poslední
způsob, jak získat peníze! Ty průvody mužoženských
maškar po městě, vedené úchyly všeho typu, představované
médii masám lidí jako „úžasné osobnosti“! Ty feministické
sufražetky, které bojují za kvóty ve funkcích a svou seberealizaci vidí bez dětí a mimo rodiny! Ten paškvil, co je vydáván
médii za „umění“! Ten úkaz, že všichni touží po tom hrát
hrdiny, ale nikdo neprojeví ani nejmenší odvahu se jím stát! A
v TV kanálech (stokách) mě děsí ta americká „kvalita“ a kvantita filmů a seriálů. Atd.
zdroj:http://hledani.gnosis.cz/ohrozuje-rusko-evropskouunii/
Sofiológia ako príklad integrálnej vedy a
vzdelávania v tradícii slovanov
Podle mého hodnocení stavu věcí veřejných stojíme před
zásadní změnou společenského uspořádání, jako jsme stáli
v roce 1989. Buď k té změně k pozitivnímu dojde, nebo
liberálně tržní systém zkolabuje v celé EU i USA. V takové
situaci, za vzniklého chaosu a násilí, se skutečně může začít
jevit Putin (jako méně degenerovaný systém) jako osvoboditel! A může být vítán s iluzí jako Stalin v roce 1945.
dr.Emil Páleš
Máme vedomosti, ale žiadnu múdrosť. Vedy obklopujú
človeka hmotným komfortom, no ani jedna z nich mu neporadí existenčne v životnom rozhodovaní. Mlčia o cnosti, dobre a zle, spravodlivosti, láske, kráse, zmysle života. Ak
16
nemlčia, ako sociobiológia, pokúšajú sa etické a estetické
pojmy darwinisticky zredukovať na účelnosť a prežitie, čím
ich zbavujú ich najvlastnejšej povahy. Zdokonaľujeme stále
ďalšie generácie strojov, ale k zušľachteniu seba samých
už nemáme čo povedať. Poznanie sa zúžilo na hmotnú
sféru a duchovné pravdy sa odsunuli do sféry čistej viery.
Spoločenské vedy a veda o duši zostali kdesi na pol ceste.
Hovorí sa len o psycho-fyzických súvislostiach (napríklad o
závislosti duševných procesov od telesných orgánov; o klimatických, geografických, hospodárskych podmienkach dejinných udalostí) ale už nie o psycho-spirituálnych (napríklad o premene duše duchovnými cvičeniami; o inšpiráciách
duchovných mocností v dejinách). Abstrakt
Ukážeme, že také poznanie je predsa možné. Napríklad
z postupnosti a obsahu psychických konfigurácií počas biografického vývoja jednotlivca možno porozumieť i úspešne
predpovedať kultúrne epochy v dejinách. Introspektívne pozorované pravzory vrhajú svetlo na evolúciu nových druhov,
ktoré sa javia byť stelesnením týchto pravzorov. Architektúra sa dá odvodiť zo stavby ľudského tela, konkrétne tých
orgánov, ktoré sú spojené s duševnosťou prevládajúcou v
danej epoche. Psychicky vnímané účinky niektorých kovov
zodpovedajú ich fyzikálnym vlastnostiam. Sčasti tak možno
zjednotiť vývinovú psychológiu s dejinami, dejiny s paleontológiou, architektúru s anatómiou, psychológiu s chémiou.
Metafyzický základ týchto súvislostí a tým aj hranice
použiteľnosti takého prístupu sú zatiaľ sporné. Z pedagogického hľadiska má isté nesporné prednosti. Povedomie o
súvislostiach medzi prírodou, dejinami a intímnymi procesmi
ľudskej duše vracia veciam ich stratený zmysel, zakotvuje
v nás vedomie objektívnych hodnôt a vzbudzuje zodpovednosť tým, že sleduje príčiny vecí až do slobodného stredu
ľudskej osobnosti. Syntetické poznanie tiež významne koreluje s tvorivosťou a samostatnosťou úsudku. Tým, že dáva
poznatky do vzájomných súvislostí a zbavuje ich emocionálnej neutrality, je v súlade prirodzeným fungovaním pamäti a
oslobodzuje od úmorného bifľovania.
Viaceré osobnosti medzi Slovanmi a na pravoslávnom východe boli vedené víziou Sofie – celistvej múdrosti. Sofiológia
je úsilie o integráciu rôznych prameňov poznania: zjavenia,
rozumu a zmyslovej skúsenosti. Chce prekonať rozštiepenosť
psychických zložiek osobnosti indivídua, ktorá sa odráža v
rozštiepenosti spoločenských procesov a inštitúcií. Také
úsilie má význam pre výchovu samostatne sa orientujúceho,
mravne zodpovedného človeka a obnovu narušených hodnotových základov spoločnosti.
Základnou intuíciou sofiológie je jednota stvoreného; prírodu
aj ľudskú spoločnosť utvárajú rovnaké bytosti či princípy, aké
sa zjavujú a pôsobia aj vnútri ľudskej duše. Vďaka tomu človek
môže poznávať vonkajší svet vychádzajúc z vlastného vnútra i naopak, a dávať veciam zmysel pomocou všeprenikajúcich analógií. V najnovšej dobe bol tento gnozeologický predpoklad opustený ako prežitok romantického či ešte staršieho
stredovekého myslenia. Na Slovensku sa to odzrkadlilo v
spore medzi Štúrovcami o princíp duchovného videnia, ktoré
hralo dôležitú úlohu v štúrovskom projekte slovanskej vedy.
Etika v stavbe poznania
Poznanie kedysi pripomínalo katedrálu; všetky poznatky boli
kameňmi pritesanými do jedinej veľkej stavby, zladené do jednoliateho štýlu a korunované spoločným zmyslom. Súčasné
poznanie pripomína chrám, z ktorého vytiahli kľúčový kameň
17
centrálnej klenby. Rozpadol sa na množstvo rôznorodých a
nesúvislých prístreškov. Sú slabo prepojené jeden s druhým
a neraz si navzájom i prekážajú.
zákonitostiach ľudskej psychológie. Pomocou nich sa potom pokúšali osvetliť všetko v okolitej prírode až po minerály a sféru stálic. Všetko sa vykladalo prostredníctvom
duchovných signatúr. Každé zviera napríklad stelesňovalo niektorú cnosť alebo neresť, no pomocou rovnakých
duševných kvalít alchymisti klasifikovali aj kovy.
Tým strateným kľúčovým kameňom je – človek. Ešte renesancia chápala človeka ako ohnisko, v ktorom sa zbiehajú
všetky sily a elementy vesmíru (mikrokozmos). Ľudské fyzické telo sa skladá z prvkov minerálnej ríše. V životnom tele
človeka (anima vegetativa) tkajú sily rastu a rozmnožovania
utvárajúce navonok rozmanité druhy rastlinstva. V jeho cítivej duši (anima sensitiva) prúdia vášne, ktoré sa v okolitej
prírode zhmotňujú do zvierat. Človek mal v sebe kompletný
kruh zvierat, kruh rastlín, kruh kryštálov, planéty, hviezdy aj
anjelov; bol súhrnom prírody a príroda bola človekom rozloženým na jednotlivé aspekty. Nakoniec v duchovnej duši
(anima intellectiva) si človek uvedomoval sám seba, slobodne
tvoril a zlaďoval všetky sily do rovnováhy. Duchovná podstata
ho robila korunou tvorstva prevyšujúcou prírodné ríše.
Novovek priniesol extrovertnú vedu, ktorá namiesto vnútorných intuícií preniesla dôraz na vonkajšie zmysly. Dosiahla nevídaný pokrok v poznaní hmotného sveta, ale stratila
zo zreteľa duchovnú múdrosť. Rozpadla sa na špecializácie,
z ktorých ani jedna nechápe celok. V očiach modernej vedy
človek už nie je stredobod vesmíru. Je náhodným produktom evolúcie na okraji mŕtvych a chladných diaľok medzihviezdneho prachu. Nie je dôstojným pánom seba samého,
ale bábkou poháňanou trikmi génov a hormónov. Jeho svedomie a mravné pojmy už nekorenia vo vznešených hlbinách
Najvyššej inteligencie Tvorcu – sú to len dočasné a omylné
predstavy vštepované deťom spoločnosťou.
Človek bol tak vnútorne spriaznený s duchovnými prameňmi
vecí; ovládnutím seba ovládal príčiny svetového utvárania,
vznikania a zanikania. Vďaka tomu mu nič na svete nebolo
cudzie, všetkému mohol rozumieť priamo z vlastnej duše,
so všetkým bol spätý, za všetko zodpovedný a všetko mal
možnosť ovplyvniť. Všetko dianie bolo ozmyslené významom,
ktorého bol súčasťou a osobne sa ho dotýkal.
Sebapochopenie moderného človeka má mnohé ničivé
dôsledky. V 20. storočí zapríčinilo dve politické katastrofy so
150 miliónmi obetí. Genetický determinizmus doviedol ľudí k
eugenike a nacizmu. Ako povedal Hitlerov zástupca Rudolf
Hess, nacizmus nebol „nič iné ako aplikovaná biológia“ svojej
doby. Na druhej strane sociálny determinizmus viedol ku komunizmu. Oboje založené na predpoklade, že v človeku nie
je žiadna duchovná individualita s vlastnou dôstojnosťou, žiadna večná iskra z neba, ale je čisto výsledkom síl dedičnosti
a prostredia. Možno ho preto šľachtiť alebo formovať prevýchovou do ľubovoľnej podoby prospešnej pre štát.
Takýto syntetický obraz sveta bol metodologicky umožnený tým, že človek nachádzal pojmy, pomocou ktorých
rozumel svetu, vo vlastnom vnútri. Astrológia a angelológia
poskytovali univerzálnu terminológiu spájajúcu všetky disciplíny. Keďže anjeli a božstvá boli duchovnými inteligenciami nebeských telies, oboje spadalo viacmenej dovedna.
V skutočnosti zachytávali reálne poznanie o archetypoch a
Prvobytné národy chápali prírodu ako oduševnenú, posvätnú
a seba samých ako oko v neviditeľnej sieti súvislostí, kde
18
každý prehrešok a vypadnutie z celku duchovia prírody
potrestajú nešťastím. Oddelenosť myšlienkových procesov
a lineárnosť utilitárneho myslenia v modernej dobe vedú k
tomu, že hospodárskou činnosťou si človek ničí svoje životné
prostredie. Chápanie človeka ako mechanizmu, ktoré sa započalo Descartom, viedlo na jednej strane k pocitom bezmoci voči vlastnému telu, ktoré akoby nesúviselo s našou psychikou. Na druhej strane postúpilo až k pestovaniu ľudských
zárodkov na priemyselné účely a rozoberaniu a rozpredávaniu živých ľudí na orgány (súčiastky).
niekde v prirodzenosti vecí boli objektívne zapísané pravzory
cností, zákony života alebo že by existoval nejaký cieľ, zmysel
bytia a skutočnosti sveta by mali pre človeka nejaký duševný
význam.
Máme vedomosti, ale žiadnu múdrosť. Vedy obklopujú
človeka hmotným komfortom, no ani jedna z nich mu neporadí existenčne v životnom rozhodovaní. Mlčia o cnosti, dobre a zle, spravodlivosti, láske, kráse, zmysle života. Ak
nemlčia, ako sociobiológia, pokúšajú sa etické a estetické
pojmy darwinisticky zredukovať na účelnosť a prežitie, čím
ich zbavujú ich najvlastnejšej povahy. Zdokonaľujeme stále
ďalšie generácie strojov, ale k zušľachteniu seba samých
už nemáme čo povedať. Poznanie sa zúžilo na hmotnú
sféru a duchovné pravdy sa odsunuli do sféry čistej viery.
Spoločenské vedy a veda o duši zostali kdesi na pol ceste.
Hovorí sa len o psycho-fyzických súvislostiach (napríklad o
závislosti duševných procesov od telesných orgánov; o klimatických, geografických, hospodárskych podmienkach dejinných udalostí) ale už nie o psycho-spirituálnych (napríklad o premene duše duchovnými cvičeniami; o inšpiráciách
duchovných mocností v dejinách).
Absencia vyššieho cieľa a ideálov v konzumnej spoločnosti
vedie k psychologickému úpadku, pudovému a
bezmyšlienkovému životu širokých más, k ich ľahkému
ovládaniu a zániku demokracie. Vízia spoločných hodnôt
presahujúcich osobu jednotlivca – či už v obraze dajakého
božstva alebo hrdinskej tradícii – odjakživa umožňovala
spoluprácu a súdržnosť spoločenstiev, zlaté veky a rozkvety
kultúr. Súčasný svet má hmotné prostriedky ako nikdy
predtým, ale nemá dostatok mravnej a psychickej energie,
aby ich múdro rozdeľoval a používal. Individualizmus,
egoizmus, atomizácia záujmov dosiahli taký stupeň, že nie
sme schopní spoločne konať ani vtedy, keď zreteľne kráčame
v ústrety katastrofe. Žijeme civilizáciu, ktorá už nie je
kultúrou; využíva výdobytky ducha v podobe techniky, ale už
si nectí nič vyššie, čím stratila aj možnosť vyvíjať sa k niečomu
vyššiemu v budúcnosti.
Jednostranným senzualizmom skrivená poznávacia metóda
nám ukazuje svet tak, akoby žiadne duchovné skutočnosti neexistovali alebo neboli poznateľné. To platí pre vedu aj cirkev,
ktorá síce nabáda, aby sa v samotnú existenciu duchovného
sveta verilo, ale súhlasí s tým, že nie je dostupný nášmu poznaniu. Bez zreteľného, spoľahlivého poznania potom niet ani
zodpovednosti. Keď lekár prereže pacientovi aortu, ide rovno
do väzenia za úplnú neznalosť anatómie. Ale ak politici s
bankármi urobia legislatívny rez, ktorým finančne vykrvácajú
hospodárstva národov, nikto nie je odsúdený. A keď niekto
rozsieva škodlivé filozofické idey, ktoré privedú celú kultúru
Prvoradým globálnym problémom súčasnosti je absencia akejkoľvek vízie hodnôt. Naša budova poznania je však vystavaná tak, že etika z nej vypadla. Kedysi malo poznanie
takú podobu, že z neho prirodzene vyplývali mravné podnety.
Dnes je možné byť špičkovým znalcom a súčasne zlým alebo
mravne indiferentným človekom. Považuje sa za ilúziu, že by
19
k rozvratu a úpadku, zväčša si ani neuvedomujeme, že sa deje
niečo zlé.
Obdobia senzualizmu, racionalizmu a mysticizmu sa v dejinách pravidelne striedali. Kto má dojem, že dnes preferované pramene poznania sú naozaj tie najdôležitejšie, nech
si uvedomí, že v budúcnosti sa to opäť zmení.
Tri pramene poznania
Dennodenne sa rozhodujeme a konáme na základe faktov,
rozumu aj intuície. Dá sa niektorý z týchto prameňov zanedbať? Môže človek napríklad ignorovať svoje vnútorné pocity?
Bude nešťastný a rýchlo ochorie. V najdôležitejších otázkach
života, ako je voľba partnera, náboženstva, estetickej a hodnotovej orientácie, prevažuje intuícia. Veľká časť kultúrnych
výdobytkov a inštitúcií, chrámy a koncertné siene by sa stratili
keby sme zo života vynechali iracionálne intuície.
Človek je obdarený viacerými schopnosťami, ktoré sú bránami poznania. Má zmyslové orgány, ktoré mu sprostredkujú
dáta o vonkajšom svete. Má ďalej rozum, no ten je prameňom
poznania celkom iného druhu. Matematické a logické pravdy
nemožno nikde pozorovať a namerať empiricky – dajú sa len
vyvodiť správnym uvažovaním. A má tiež intuíciu. Mravné,
estetické a iné intuície, pocity, myšlienky, obrazy a ideály,
ktoré sa mu vynárajú z vlastného vnútra a vníma ich introspektívne. Tieto zážitky nepochádzajú z vonkajšieho sveta,
ani nie sú výsledkom racionálneho procesu uvažovania, ale
majú povahu vnútorného zjavenia.
Vďaka prácam takých bádateľov ako Gaston Bachelard,
Pitirim Sorkin, Thomas Kuhn, Michel Foucault, alebo Luc
Ciompi začíname chápať, že intuitívny rozmer je prítomný
v každom poznaní, aj vedeckom. V počiatkoch vedy sa uplatňujú iracionálne procesy rovnakej povahy ako v umení a
náboženstve. Objavy sa začínajú vnuknutím, až potom nasleduje práca s faktami a racionálne spracovanie prichádza na
záver (hoci aj iné poradie je možné). Rad významných vedcov získal kľúčové intuície k svojim objavom v snoch či zmenených stavoch vedomia alebo typicky, vynorili sa im v čase
odpočinku, keď práve ustali s racionálnou činnosťou.
Tieto tri pramene poznania si môžu aj protirečiť. Ktorý z nich
je dôležitejší? Rozum nám môže hovoriť, že zmysly klamú.
Srdce môže chcieť niečo, čo je nerozumné. A zmysly môžu
vyvrátiť vnuknutia ako falošné. Každá doba má sklon obdivovať a vyzdvihovať niektorú z týchto troch ciest poznania do popredia. Avšak negatívne dôsledky jednostranného
svetového názoru vždy vyvolali reakciu a potrebu prenesenia dôrazu na iný typ poznania a spoločnosti. Boli obdobia,
kedy sa zjavenie pokladalo za jediný seriózny zdroj poznania
a zmysly za nespoľahlivú ilúziu. Ale každá taká jednostrannosť je zlá. Stredoveký prorok, ktorý chce uväzniť ľudského
ducha do litery jedinej Svätej knihy, je rovnako nebezpečný a
prekáža rozvoju ako novoveký vedec, ktorý chce všetko poznanie obmedziť na zmyslové vnemy, alebo staroveký filozof,
ktorý verí, že pravdu o celom svete vyvodí z čistého rozumu.
Cítenie hrá vo vzťahu k mysleniu oveľa významnejšiu rolu, než
sa donedávna pripúšťalo.1 City sú kognitívny operátor. Rozhodujú už o tom, čomu venujeme pozornosť a čo si nevšimneme. Ďalej o tom, čo si zapamätáme a čo vypustíme z
vedomia. Fungujú ako tmel, ktorý jednotlivé racionálne
fakty istým spôsobom spája do celkového obrazu. Afekty
stoja v pozadí rôznych logík; časom ustúpia do nevedomia
a zanechajú myšlienkové zvyky, celé svetonázorové stavby,
20
vybudované racionálne z faktov, avšak osobne podfarbené.
U jednotlivca sa toto duševné zafarbenie, ladenie prejavuje
ako myšlienkový štýl. No aj celé kultúrne epochy sú podfarbené niečím, čo sa kedysi nazývalo duch času a čo dnes
voláme paradigma, epistéma alebo sústava pravdy. Je to súbor podvedome prijímaných svetonázorových intuícií a predstáv, o ktorých sa v danej dobe racionálne nediskutuje, pretože sa považujú za samozrejmé alebo sú celkom neuvedomelé. Od nich sa však odvíja všetko ďalšie myslenie a konanie ako od samozrejmých predpokladov.
súčasnej fyzike, u Poincarého alebo Pauliho dokonca s plným
vedomím.
Napríklad v čase, keď Kalvín a ďalší náboženskí vodcovia
hlásali predestináciu čiže nevyhnutnosť diania a všade
sa budovali byrokratické mechanizmy absolútnych štátov,
Galileo založil mechaniku a Descartes rozvinul presvedčenie o mechanickom determinizme hmotných dejov. Nové
vedecké objavy však neboli príčinou, ale výsledkom zmenenej
náboženskej a politickej nálady. Mechanika ako veda sa
zrodila v novom mentálnom ovzduší, ktoré pôsobilo už jednudve generácie. Naopak v revolučných dobách, keď sa presadzovala požiadavka ľudskej slobody, pravidelne víťazil filozofický indeterminizmus a táto hodnota sa vnášala aj do predstáv o fyzikálnej podstate hmoty.
Ani ten najprísnejší poznatok preto nie je výsledkom čírej
racionality a faktov, ale má svoj mystický, iracionálny
rozmer, ktorý doň vchádza cez osobnosť bádateľa. Descartov mechanicizmus je okrem iného dieťaťom obsedantnokompulzívnej štruktúry jeho osobnosti, podobne ako Bacon so svojou hystericko-hedonistickou povahou splodil utilitárny empirizmus, a pretože zapadli do celkovej psychologickej štruktúry svojej doby, stali sa významnými. V tom máme
pred sebou hmatateľný súvis medzi mravnosťou a poznaním,
lebo kvalita poznania závisí od harmonického rastu osobnosti
a každá psychologická úchylka sa prejaví v dajakej deformácii
výsledku. Ozajstné poznanie nie je možné bez sebapoznania.
Bádateľ musí skúmať a zušľachťovať aj sám seba, aby nebol
krivým zrkadlom skresľujúcim skutočnosť.
Iným, dobre známym príkladom je, že v Darwinovej teórii
sa odrazili politicko-ekonomické pomery v Anglicku prvej
polovice 19. storočia – preto zdôrazňuje konkurenciu ako
hybnú silu evolúcie. Kropotkin naopak videl pokrok prírody
skrze spoluprácu, v čom sa odrazili zase ruské hodnoty. V skutočnosti oboje, konkurencia aj spolupráca, hrá v prírode významnú úlohu.
Podobne sa v dejinách striedal vlnový a časticový výklad povahy svetla. Keď sa šaty skladali zo samých kruhov a gúľ
(španielska móda), ľudia si predstavovali svetlo ako prúd
častíc, guličky atómov letiace priestorom. A keď boli šaty
posiate rytmickými prvkami (v rokoku), rozvíjala sa vlnová
teória svetla. V skutočnosti má svetlo aj vlnové aj korpuskulárne vlastnosti. Nevieme jednoznačne postihnúť jeho
povahu – v súčasnosti preto hovoríme o vlnovo-časticovom
dualizme. Estetický zmysel hrá rolu aj pri zostavovaní rovníc v
Treba si uvedomiť, že každý poznatok je tak či tak komplexný,
aj keď sú niektoré jeho rozmery neuvedomené a zamlčané.
Otázka pravého poznania potom už nebude spočívať v predstieraní, že je výsledkom neosobného rozumu či prístrojových
dát samotných, ale v tom, či sa v ňom všetky poznávacie
rozmery správne skĺbujú. Znamená to uvedomiť si, že poznanie má viaceré rozmery, z ktorých každý má svoje požiadavky a treba ich navzájom uviesť do súladu. Rozpad týchto
21
rozmerov viedol k tomu, že veda, umenie a náboženstvo sa začali chápať ako celkom oddelené, nesúvisiace svety. Súčasný
človek si myslí jedno, cit mu hovorí niečo druhé a koná
niečo tretie. Univerzity majú svoje intelektuálne teórie; cirkvi
hlásajú celkom iné zjavené pravdy; a hospodársky život nás
nakoniec núti robiť niečo tretie, čo s prvými dvoma nesúvisí.
Máme tri spoločenské sféry s troma typmi autorít, ktoré si
protirečia. Podľa čoho sa má človek orientovať? Ako sa má
zodpovedne rozhodnúť?
(stupne biologickej organizácie), kolektívne subjektívno (typy
kultúry) a kolektívne objektívno (formy civilizácie).2
Slovania majú v tomto smere svoju vlastnú a dlhú tradíciu v
podobe sofiológie. Hľadanie celistvej múdrosti, v ktorej sa
spájajú Pravda, Krása a Dobro, je snom, túžbou driemajúcou v
podvedomí Slovanov a ich budúcou úlohou. Cyrilom sa začína
rad vynikajúcich osobností medzi Slovanmi, ktorých viedla intuícia Sofie a pokúsili sa ju uskutočniť. Patrili k nim v Čechách
Jan Ámos Komenský (1592-1670), v Poľsku Bronisław Trentowski (1808-1869), v Rusku Vladimir Solovjov (1853-1900) a na
Slovensku Štúrovci, najmä Jozef Miloslav Hurban (1817-1888)
a Peter Kellner-Hostinský (1823-1873). Spoločné im bolo
hľadanie takého poznania, ktoré integruje všetky zložky osobnosti i oblasti života, a jeho plodom je v prvom rade
zušľachtenie človeka a pozdvihnutie života, a až v druhom
rade technika a hmotný zisk.
Komenského pansofia
Apoštol Slovanov a tvorca slovanského písma, sv. Cyril
(827-869), keď mal sedem rokov, mal takýto sen: Stratég
zhromaždil všetky devy z mesta a on si mal vybrať jednu za
svoju životnú družku. Vybral si Sofiu, Múdrosť. Stal sa kňazom a knihovníkom v chráme sv. Sofie v Konštantinopole.
Na kresťanskom východe vnímali Múdrosť zosobnene, ako
krásnu bytosť, a stavali jej chrámy. Múdrosť, ktorá je osobná,
je celistvá: svetlo rozumu sa v nej spája s teplom srdca a dobročinnosťou rúk. Rozvíjať v oddelenosti jeden rozmer, ako
sa to stalo neskôr na západe – brilantný intelekt, ktorý je
chladný a mravne indiferentný – by znamenalo oddeliť hlavu
od hrude a končatín a tým živú Sofiu usmrtiť.
Komenského veľkým dielom je Všeobecná rozprava o náprave
vecí ľudských. Za svoje celoživotné úsilie o výchovu a zdokonaľovanie človečenstva si vyslúžil oslovenia „učiteľ národov“ a
„otec modernej pedagogiky“. Ciele výchovy sú podľa Komenského tri: 1. spoznať svet; 2. spoznať a ovládnuť seba; 3.
povzniesť sa k Bohu. V porovnaní s tým pre Bacona cieľom
poznania je len spoznať prírodu, ovládnuť ju a využiť na splnenie vlastných želaní. Druhý a tretí bod sú tam už zamlčané.
Úsilie prekonať roztrieštenosť medzi vedami a rôznymi prístupmi sa v poslednej dobe formuje na Západe pod názvom integrálne štúdie. Napríklad Ken Wilber (1949) rozvíja celkový
pohľad, kde vnútorné je vždy prepojené s vonkajším a individuálne s kolektívnym. Individuálnemu subjektívnu (stupne
psychického vývoja) zodpovedá vždy individuálne objektívno
Prostriedkom k všeobecnej náprave, do ktorého vkladal veľkú
nádej, bola pre Komenského práve pansofia čiže všestranná
múdrosť alebo všemúdrosť. Ústredným v jeho diele je dôraz
na celkovosť poznania. Podľa Komenského sa na všetko treba
dívať z hľadiska „trojakého oka“ či „troch božských kníh“,
„troch otvorených zdrojov božskej múdrosti“ – zmyslov,
rozumu a zjavenia: „Není-li něco dostatečně vyvozeno ze
22
smyslů, rozumu a Písma, nesouvisí-li něco harmonicky s ostatním, nesmí se to vyslovit“.3 Kto by sa uspokojil len s jedným z vyššie uvedených princípov, upadol by do priepasti
omylov, varoval Komenský. Kto by sa chcel opierať výhradne
o zmyslové poznanie, nedokázal by sa povzniesť nad naivitu
prostého člověka, nemohol by napríklad pochopiť, že slnko
je 400-krát väčšie než Mesiac. Keby sa riadil iba rozumom
a opomínal zmysly, upadol by do preludov, vytvoril by si
myšlienkové vzdušné zámky, ako sa to v minulosti stalo niektorým filozofom. A keby zanedbal zmysly aj rozum a chcel čerpať poznanie výhradne z Písma, podľahol by slepej
viere a mohol by si stanoviť všelijaké nezmysly a povery ako
články viery. „Teprve ten, kdo si osvojil vlastními smysly, vlastním rozumem, vlastním a bezprostředním svědectvím Božím
znalost užívání věcí, teprve ten ví, že se neklame“.4
Začiatok 17. storočia bol dôležitým rázcestím. Za Komenského života sa práve rozpadol renesančný ideál univerzálneho poznania. Vo Francúzsku René Descartes (1596-1650)
rozvíjal jednostranný racionalizmus, ktorý nedôveroval zmyslom. V Anglicku Francis Bacon (1561-1626) rozvinul jednostranný empirizmus, ktorý podceňoval racio a odmietal aj
matematiku. V roku 1641 na pozvanie anglického parlamentu
v Londýne Komenský predniesol svoj projekt pansofickej
akadémie, ktorá mala zjednotiť všetko hmotné aj duchovné
poznanie na spoločnom základe. Pohnuté politické pomery
však zabránili jej uskutočneniu. V roku 1642 sa v Holandsku
stretol s Descartom, ale nepresvedčil ho. Kým pre Komenského „filozofia bez Božieho zjavenia je kusá“, odpovedal mu
Descartes: „Ja nad filozofiu nevykročím, u mňa bude teda
časť toho, čoho u teba celok“.6 Nakoniec došlo len k syntéze francúzskeho racionalizmu s anglickým empirizmom, na
ktorej sú založené súčasné akadémie a univerzity. Slovanská
požiadavka celistvosti a zahrnutia zjavenia vyšla skrátka.
Všetky zdroje svetla (poznania) je potrebné zviesť do jedného riečišťa – „všechna světelná tělesa, od nichž může vzejít
světlo, to jest příroda, společné vrozené pojmy a Bůh“. Tieto „tři stružky vědění ponesou plným řečišťěm celé trojpramenné světlo Boží“. Mali by sme potom „největší plamen
světla, jaký vůbec lze mít“.5 Je totiž presvedčený, že všetky
tieto tri pramene pochádzajú z jedného zdroja: prorokom a
mystikom sa zvnútra zjavuje tá istá mocnosť, ktorá nás obdarovala aj prirodzeným svetlom rozumu a stvorila vonkajšiu
prírodu. To je základná intuícia (či predpoklad) sofiológie.
Harmónia zmyslov, rozumu a viery bola preto pre Komenského kritériom pravdivosti poznania. Ak nie sú v súlade, znamená to, že niečo nie je v poriadku: je potrebné jednu alebo
viaceré z nich skorigovať. Rozrtržka medzi teológiou a filozofiou a ich rozlúčka s prírodnými vedami boli tak pre Komenského príznakom nežiadúceho partikularizmu a zblúdenia.
Tak ako je pre Bacona charakteristická indukcia a pre Descarta
dedukcia, je pre Komenského charakteristická jeho synkritická metóda. Synkrisis je porovnávanie, zjednocovanie, druh
syntézy. Je to celostný prístup, metóda pansofie. Vychádza
z toho, že svet bol stvorený jednotne, harmonicky podľa jednej myšlienky a má fraktalovú povahu. Všetko vypovedá o
všetkom, časť dovoľuje usudzovať o celku a celok o časti;
porovnávaním možno prenikať k podstate vecí vďaka univerzálnej analógii. Synkritická metóda uchopuje celistvosť
vecí v ich význame, vedie k zavŕšeniu pochopenia a k zákonitostiam morálnej povahy. Namiesto odťažitého odstupu ňou
vstupujeme so skutočnosťou do vzťahu blízkosti. Komenský mohol ukázať dieťaťu ružu a poučiť ho: ako sa na konci
tŕnistej stonky objavil kvet, tak aj v tvojom živote dospeješ k cnosti len po ceste odriekania. Komenského ars do23
ALTERNATIVNÍ TEORIE VESMÍRU – EKPYROTICKÝ MODEL
inflace. Ekpyrotická teorie přichází s myšlenkou, že náš
současný vesmír vznikl ze srážky dvou třídimenzionálních vesmírů. Název je odvozen z řeckého slova ekpyrosis – požár.
Poté, co se vesmír bude rozšiřovat miliardy světelných let, jednoho dne se vše otočí a dojde k jeho maximálnímu smrštění.
Rychlost a energie smrštění vesmíru vytvoří další mohutnou
kolizi a v té se vesmír znovuzrodí. Tento cyklus se opakuje
donekonečna. Zajímavé mi na této teorii připadá hlavně to,
že teorie předpokládá existenci jiného vesmíru, který je paralelní vůči našemu.
cendi (umenie učiť) sa opiera predovšetkým o túto analogickú
metódu, ktorá vykladá skutočnosť „spanile a líbezně“.7
Astrální cestování do paralelního světa
Že existují paralelní vesmíry, není nic nového, s jejich existencí
se seznamovali lidé už od dávných dob během tzv. astrálního
cestování. Někteří přitom objevili paralelní světy, paralelní
Zemi. Moderní fyzika se tak dostává ve svých představách
do těsné blízkosti zkušeností, které bývají zahrnovány pod
pojem okultismus. Vypadá to absurdně, ale co když je
tomu opravdu tak a lidé ve svých snech nebo během mimotělní zkušenosti (tzv. Out of Body Experience - OBE) mohou skutečně navštěvovat paralelní vesmíry? Takové zážitky
popisuje například Američan Robert A. Monroe. Ten ve svých
knihách zachytil řadu podivných cest svého nehmotného těla,
při nichž zjistil, že existuje paralelní vesmír, a dokonce se tam
opakovaně vydal. Tento vesmír nebyl identický s naším, a
přesto v něm žili lidé, kteří sice používali odlišnou techniku,
ale byli nám velmi podobní a vytvořili svoji vlastní civilizaci.
Monroe tam dokonce našel svého dvojníka, ženatého muže,
který žil svůj odlišný život v tomto světě.
zdroj:http://www.sophia.sk/sites/default/files/Sofiologia_ako_priklad_integralnej_vedy.pdf
Alternativní teorie vesmíru – ekpyrotický
model
Taky vám na známé teorii velkého třesku vadí, že
náš nepředstavitelně obrovský vesmír měl vzniknout z
miniaturní kuličky? Pokud ano, nabízí vám východisko
další bláznivá teorie zvaná ekpyrotická.
Současnou základní představou o původu a vývoji vesmíru je
scénář velkého třesku s inflační fází. Podle základního modelu velkého třesku náš vesmír vznikl ze singularity, bodové
oblasti prostoru a energie. Fázi překotného rozpínání vesmíru, která měla nastat ihned po výbuchu, vědci nazývají
Jindy zase Monroe během zážitku OBE zasunul ruku někam
– snad do jiného světa - a za tu ho k jeho zděšení uchopily
24
ALTERNATIVNÍ TEORIE VESMÍRU – EKPYROTICKÝ MODEL
dokonce rychlostí vyšší, než je rychlost světla? Kde se vzala
enormně velká síla, která způsobila exponenciální rozpínání
vesmíru? Proč tato síla působila jen po určitou dobu a pak
zmizela? Tyto nejasnosti vedly několik teoretických fyziků,
aby přišli s novou kosmologickou představou. Alternativní
ekpyrotická teorie vznikla v roce 2001 v hlavách fyziků Paula
Steinhardta, Justina Khoury, Neila Turoka a Burta Ovruta,
kteří ji také propočítali. Podle nich vesmír vznikl srážkou
dvou oddělených rovnoběžných bran (odvozeno od termínu
membrána, která představuje tenké membráně podobnou
strukturu ve vícerozměrném prostoru.) rozprostírajících se
ve třech směrech do nekonečna, které k sobě byly zpočátku
přitahovány nepatrnou silou. Podél čtvrté dimenze se k
sobě brány velmi pomalu přibližují. Přitom přitažlivost mezi
nimi roste a jejich pohyb se zrychluje, až skončí kolizí a
vznikem nového vesmíru. Kinetická energie brán se přemění
v horké záření. Zpočátku byl tedy náš vesmír chladný, pak
se srazil s jinou membránou a touto srážkou vznikla energie,
hmota a vesmírná struktura. A tak se vše opakuje cyklicky
do nekonečna. Ekpyrotický model podle svých autorů řeší
všechny nejasnosti teorie velkého třesku bez nutnosti zavádět inflační fázi.
nějaké bytosti a nechtěly ho pustit. Naštěstí se ukázalo, že
bytosti nemají zájem mu ublížit a své sevření nakonec uvolnily. Podobných zážitků, někdy dosti strašidelných, měl Monroe více. Kdyby astrální zážitky odpovídaly realitě, znamenalo
by to nejen, že paralelní svět existuje, ale také že je poměrně
snadné ho navštívit. A to nejen při vědomém astrálním cestování, ale pravděpodobně také během snů.
Jak to vidí fyzikové
Podle teorie velkého třesku vznikl vesmír před 13,7 miliardy
let z tzv. singularity, nejprve se obrovskou rychlostí rozpínal
a pak se jeho rozpínání zpomalilo až na současnou rychlost.
Protože zatím neexistují žádné modely systémů s charakteristikami bodu singularity (teplota a tlak jsou tam nekonečné),
zůstává toto období historie vesmíru nevyřešeným fyzikálním
problémem. Přesto teorii velkého třesku přijalo od počátku
80. let 20. století mnoho vědců. Nicméně fyzikové dobře
vědí, že teorie má své mouchy. Například neodpovídá na
otázky: Proč se v počátečních stádiích vesmír rozpínal, a to
Závěrem
Představa vesmíru, který do nekonečna cyklicky vzniká a
zaniká, je sice lidskému rozumu asi stejně přijatelná jako
představa, že náš vesmíru byl na počátku menší než jádro
atomu. Ale takový vesmír přináší zajímavou perspektivu
prožít nekonečný počet životů v nekonečném počtu vesmírů.
Jak se s tím kdo dokáže vyrovnat a neskončit přitom v péči
psychiatrů, je jiná otázka.
25
DEZINFORMAČNÍ SPOLEČNOST
nimiž se ještě před nedávnem západní státníci vřele objímali
a dodávali jim zbraně včetně chemických. Možná jde o to,
kdo bude kontrolovat ropná naleziště, možná byla ve hře síla
petrodolaru, možná za tím stály důvody geopolitické. Jenom
naprostý naiva by se mohl domnívat, že cílem byla demokratizace tamních režimů. Ze západu se Evropě dostává výzev,
aby podepsala tajemnou smlouvu o obchodování s USA. Jediné, co se o ní můžeme dozvědět, je tvrzení, že pro nás bude
mimořádně výhodná. Žádné další detaily prozrazeny nebyly
a nemají k nim přístup ani ti, kdo o ní mají hlasovat.
V dezinformační společnosti jsou pravda a lež postaveny
naroveň. O faktech už nerozhoduje to, jak se udála, ale
to, co si o nich lidé mají myslet. Veřejné mínění, které je v
takové společnosti modelováno tokem nepravd a polopravd,
je zpětně vydáváno za arbitra pravdy.
zdroj:http://pravdu.cz/vesmir/alternativni-teorie-vesmiruekpyroticky-model
Dezinformační společnost
Hezkým příkladem tohoto zmatení je vyjádření Jiřího
Zlatušky, poslance za hnutí ANO, ve sporu o Stepana
Banderu. Pan poslanec soudí, že podobně nejednoznačně
jako Stepan Bandera byl vnímán i Tomáš Garrigue Masaryk.
Prostě už to tak chodí, že hrdinové hnutí za nezávislost jsou
jedněmi oslavováni a jinými proklínáni, dodává bývalý rektor
Masarykovy univerzity. O nějaká fakta ve svém vyjádření
ani nezavadil. Jiří Zlatuška je profesí informatik, tedy jakýsi
hrdina informační společnosti. Jaký je vlastně rozdíl mezi
informatikem a dezinformatikem, to bohužel také nevíme.
Teoreticky bychom měli žít v informační společnosti. To
by mělo znamenat, že prakticky každý má možnost vyhledat si pravdivé informace o dění, které ovlivňuje jeho život.
Bez znalosti takových informací se člověk nemůže svobodně
rozhodnout.
Jaká je skutečnost? Evropa je dnes v sevření. Na východě
probíhá občanská válka, jejíž klíčové souvislosti nám zůstávají utajeny. Nevíme, kdo zosnoval masakr na Majdanu,
který to všechno rozběhl. Nevíme, kdo sestřelil letadlo, jehož pád vyvolal nové kolo protiruských sankcí. Každá ze
zúčastněných stran má svoji verzi, které můžeme, ale také nemusíme věřit.
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
zdroj:http://www.cssd.cz/aktualne/blogy/dezinformacnispolecnost/
Na jihu se do Evropy valí proud uprchlíků z pásma totálně
rozvrácených zemí. Nevíme, proč byli smeteni diktátoři, s
26
THE HIDDEN (AND NOT SO HIDDEN) MESSAGES IN STANLEY KUBRICK’S “EYES WIDE SHUT” (PT. I)
The Hidden (And Not So Hidden) Messages
in Stanley Kubrick’s “Eyes Wide Shut” (pt. I)
and it blew my mind. In fact, like most Stanley Kubrick films,
an entire book could be written about the movie and the
concepts it addresses. Eyes Wide Shut is indeed not simply
about a relationship, it is about all of the outside forces and
influences that define that relationship. It is about the eternal back-and-forth between the male and female principles
in a confused and decadent modern world. Also, more importantly, it is about the group that rules this modern world
– a secret elite that channels this struggle between the male
and female principles in a specific and esoteric matter. The
movie however does not spell out anything. Like all great
art, messages are communicated through subtle symbols and
mysterious riddles.
“Eyes Wide Shut” was promoted as a steamy, suspenseful
movie starring the “It” couple of the day: Tom Cruise and
Nicole Kidman. While the actors were prominently featured
in the movie, it is everything around them that told the true
story of “Eyes Wide Shut”. Stanley Kubrick’s attention to detail and symbolism gave the movie an entire other dimension
– one that cannot be seen by those who have their eyes wide
shut. This multiple-part series will look at the hidden symbolism of Kubrick’s final film.
Stanley Kubrick unexpectedly died only five days after submitting the final cut of the movie to Warner Bros, making
Eyes Wide Shut his swan song. Considering the fact that Eyes
Wide Shut is about an occult secret society that eliminates
those who cross its path, some theories arose about Kubrick’s
death and its suspicious nature. Did he reveal to the public
too much, too soon? Maybe.
Let’s look at the main themes of Kubrick’s last creation.
The Modern Couple
I remember when I first watched Eyes Wide Shut, back in 1999.
Boy, did I hate it. I hated how slow everything was, I hated how
Nicole Kidman tried to sound drunk or high and I hated seeing
Tom Cruise walk around New York looking concerned. I guess
I reacted the same way critics did at the time the movie came
out and thought: “This movie is boring and there is nothing
hot about it.” More than a decade later, equipped with a little more knowledge and patience, I re-watched the movie …
The stars of Eyes Wide Shut were the “It” couple of 1999:
Tom Cruise and Nicole Kidman. Those who were expecting
the movie to be a sort of voyeuristic experience showing
hot scenes of the couple were probably very disappointed.
The audience rather got a cold, egoistic and profoundly unsatisfied couple, one that seems to be tied together not by
27
with her life as a stay at home mother. The name Alice is
most likely a reference to the main character of Alice in Wonderland – a fairy tale about a privileged girl who is bored with
her life and who goes “through the looking glass” to end up in
Wonderland. In Eyes Wide Shut, Alice is often shown staring
at the looking glass – grooming herself or … maybe looking
for something more to life. Alice spends a lot of time in front
of the mirror being pretty - maybe because it is the only ”attribute” that keeps her in that social status. Her daughter,
Helena (maybe named after Helena of Troy, the most beautiful woman in the world) follows in her footsteps.
In order to get this taxi driver to wait for him in front of the elite mansion, Dr. Bill
tears up a hundred dollar bill and promises him to give him the other half when he
comes back. Dr. Bill’s motto is probably “Everybody has a price”. Does his own wife
have a price?
Alice is often shown in front of the mirror
and making herself pretty. At the beginning of
the movie, almost everyone who talk to her mention her appearance. Her daughter Helena (maybe
named after Helena of Troy, the most beautiful
woman in the world) follows in her footsteps. Promotional images for the movies feature Alice kissing Bill but looking at herself in the mirror, almost
as if she was living in an alternate reality.
pure love, but by other factors, like convenience and appearances. While the couple is very “modern” and “upper-class”,
the forces that keep it together are the result of basic, primal
and almost animalistic behavior. If we look at the instinctive
behavior of humans and animals, males primarily look for females that have good child-bearing qualities while females
look for a strong provider. Remnants of this behavior still
exist today as males tend to display wealth and power to attract females while females showcase their beauty to attract
males. In Eyes Wide Shut, the couple perfectly follows that
instinctive script.
While the couple shows signs of fatigue, Bill and Alice put on
their “happy masks” when it is time to attend social events.
Like the elite people they socialize with, there is a big difference between the facade they put on and reality.
Tom Cruise’s character is called Dr. Bill … as in dollar bill. Several times during the movie, Dr. Bill either waves his money or
his “doctor badge” at people to get them to do what he wants.
Bill is part of the upper class and his dealings with people of
the lower class are often resolved with money.
Brushing With the Elite
Played by Nicole Kidman, Alice lost her job in the art world
and is now fully supported by her husband’s salary. While she
lives very comfortably, Alice appears to be extremely bored
Bill and Alice go to a classy party given by Victor Ziegler, one
of Bill’s wealthy patients. Judging from Victor’s house, he is
28
not simply rich, he is part of the ultra-elite. While his party
is very elegant and is attended by highly cultured people, it
doesn’t take long for the viewers to realize that this facade
hides a disgusting dark side. Also, small details inserted by
Kubrick hint to a link between the party and the occult ritual that occurs later in the movie. When entering the party,
the first thing we see is this odd star-shaped Christmas decoration. This particular decoration is found throughout the
house.
also cruel to the men that got attached to her. These concepts will constantly reappear in the movie, especially with
Alice.
During the party, Bill and Alice go their separate ways and are
both faced with temptation. Alice meets a man named Sandor Szavost who asks her about Ovid’s Art of Love. This series
of books, written during the times of Ancient Rome, was essentially a “How to Cheat on Your Partner” guide, and was
popular with the elite of the time. The first book opens with
an invocation to Venus – the planet esoterically associated
with lust. Interestingly enough, Ishtar (and her equivalents in
other Semetic cultures) was considered to be the personification of Venus. Sandor drinks from Alice’s glass. This trick is
taken right out of The Art of Love - maybe because its a subtle
way of telling Alice that he wants to exchange fluids with her.
When entering the party, the first thing we see
is this peculiar Christmas decoration. This eightpointed star is found throughout the house. The
eight-pointed star is nearly identical to the star of
Ishtar.
The star at Zeigler’s house is nearly identical to
the ancient symbol of the star of Ishtar.
Sandor drinks from Alice’s glass. This trick is
taken right out of Ovid’s The Art of Love. It sends
Alice a message that is not very subliminal: “I want
to exchange fluids with you”.
Knowing Kubrick’s attention to detail, the inclusion of the star
of Ishtar in this party is not an accident. Ishtar is the Babylonian goddess of fertility, love, war and, mostly, sexuality.
Her cult involved sacred prostitution and ritual acts – two elements we clearly see later in the movie.
Sandor’s name might be a reference to the founder of the
Church of Satan: Anton Szandor Lavey. Is this Kubrick’s way
of saying that this man, who urges Alice to cheat on her husband, is a part of the occult elite and its decadent ways? The
Hungarian man is apparently skilled in neuro-linguistic programming (NLP) as he nearly hypnotizes Alice with well calculated phrases about the futility of married life and the necessity of pursuing pleasure.
“Babylonians gave Ishtar offerings of food and drink on
Saturday. They then joined in ritual acts of lovemaking,
which in turn invoked Ishtar’s favor on the region and its
people to promote continued health and fruitfulness.”
– Goddess Ishtar, Anita Revel
Ishtar herself was considered to be the “courtesan of the
gods” and had many lovers. While inspired in bed, she was
Meanwhile, Bill is discussing with two flirtatious models who
tell him that they want to take him to “where the rainbow
29
ends”. While the meaning of this enigmatic phrase is never
explicitly explained in the movie, symbols talk for themselves.
Rainbows Everywhere
Rainbows and multicolored lights appear throughout the
movie, from the beginning to the end. The name of the store
where Bill rents his elite ritual costume: ”Rainbow”. The
name of the store under it: ”Under the Rainbow”.
The name of the store where Bill rents his costume is called “Rainbow”. The name of the store
under it: “Under the Rainbow”. Kubrick is trying to
tell us something…Something involving rainbows.
Almost every time Bill enters a room, the first things we see are multicolored Christmas lights.
As if to emphasize the theme of multicolored rainbows, almost every scene in the movie contains multicolored Christmas lights, giving most sets a hazy, dreamy glow.
These lights tie together most scenes of the movie, making
them part of the same reality. There are however a few select
scenes where there are absolutely no Christmas lights. The
main one is Somerton palace – the place where the secret
society ritual takes place.
In Eyes Wide Shut, there are therefore two worlds: The Christmas lights-filled “rainbow world”, where the masses wander
around, trying to make ends meet and the other world…
“where the rainbow ends”- where the elite gathers and performs its rituals. The contrast between the two world give
a sense of an almost insurmountable divide between them.
Sometimes Christmas lights are the focal point of attention.
30
Sharply contrasting with the rest of the movie, Sommerton is completely devoid
of multicolored lights. Everything about this place is in sharp opposition with the
“outside world”.
The models ask Bill to leave the “rainbow world” (there’s a Christmas tree right be-
Later, the movie will clearly show us how those from the “rainbow world” cannot enter the other world.
hind them) to indulge in the debaucherous rituals of the occult elite.
So, when the models ask Bill the go “where the rainbow ends”,
they probably refer to going “where the elite gathers and performs rituals”. It might also be about them being dissociated
Beta Programming slaves. There are several references to
Monarch mind control (read this article for more information)
in the movie. Women who take part in elite rituals are often
products of Illuminati mind control. In MK Ultra vocabulary,
“going over the rainbow” means dissociating from reality and
entering another persona (more on this in the next article).
Behind the Curtain
Bill meets Ziegler in his gigantic bathroom. The man is dressing up and is with a
Bill’s flirting with the models is interrupted when Ziegler calls
him to his bathroom. There, we get a first glance of “where
the rainbow ends” – the dark truth about the elite.
naked unconscious woman…who is not his wife.
31
If we rewind a little, when Bill and Alice first entered the party,
they were welcomed by Ziegler and his wife in a room filled
with Christmas lights. We saw two respectable couples talking about respectable things in room full of enchanting lights.
But when Bill goes “where the rainbow ends” (notice there are
no Christmas lights in the bathroom) we see reality: Ziegler
with a Beta programming slave who overdosed on goofballs.
When the woman gains consciousness, Ziegler talks to her in
an odd, paternal matter, highlighting the fact that he’s the
master and she’s the slave. The luxurious setting of this scene
is Kubrick’s way of saying that extreme wealth does not necessary equal high morals.
in a strange journey around New-York city, one that has multiple level of meanings. That strange night will ultimately
lead him to the exact opposite of a monogamous relationship:
Anonymous, masked copulation with strangers in a ritual setting. Bill’s journey will be further analyzed in the second part
of this series of articles.
Conclusion of Part One
The first part of this series about Eyes Wide Shut took a broad
look at Bill and Alice, a modern couple that has the “privilege”
of brushing with the upper-echelon of New York. While everything appears great on the surface, Kubrick quickly tells
the viewers to not be deceived by appearances and to not
be impressed by exhibitions of wealth. Because, behind the
“rainbow world”, exists a dark and disturbing reality, one that
Kubrick exposes in many subtle ways throughout the movie.
Ziegler then urges Bill to keep everything he just saw a secret.
The world “where the rainbow ends” must never be revealed
to the outside world. It operates in its own space, has its own
rules and depends on the masses’ ignorance.
Questioning Marriage
While Bill and Alice are simply “guests” in the elite circle, they
are nevertheless fascinated and attracted by it. They see in
this lifestyle a way of fulfilling their dark and secret needs. In
the next part of this series, we’ll look at the occult meaning
of Bill’s journey – a story told by subtle symbols peppered
throughout the movie.
While Alice ultimately rejected Sandor’s advances, she was
nevertheless enticed by them. The next day, Alice tells Bill
that she could have cheated on him at the party. When Bill
tells his wife that he loves and trusts her, she completely loses
it. She then proceeds to tell him a story about how she was
once ready to cheat on him with a naval officer she met in
a hotel. This cruel story highlights the “Ishtar” side of Alice
as she brings up in her husband feelings of jealousy, insecurity, betrayal and even humiliation. In short, Alice purposely
summoned everything that is negative in relationships to pop
Bill’s “love bubble”. This wake-up call prompts Bill to embark
zdroj:http://vigilantcitizen.com/moviesandtv/the-hiddenand-not-so-hidden-messages-in-stanley-kubriks-eyes-wideshut-pt-i/
32
DO ROZHOŘÍVAJÍCÍHO SE PEDOFILNÍHO SKANDÁLU ZŘEJMĚ ZAPOJEN I BÝVALÝ PREZIDENT USA BILL CLINTON
Do rozhořívajícího se pedofilního skandálu
zřejmě zapojen i bývalý prezident USA Bill
Clinton
Úchylný miliardář Epstein neorganizoval „sexuální zábavu“
jen pro prince Andrewa. Dalším klientem byl nejspíš Bill Clinton, na kterého měl Epstein pozoruhodné množství kontaktních čísel a který na jeho ostrov opakovaně létal. Nebyl ostatně sám: v Epsteinově seznamu kontaktů najdeme mnohá
známá jména. Podaří se tento skandál zamést pod koberec,
nebo už věci zašly příliš daleko?
dolarů za masáž a za sex. Odseděl si 13 měsíců. Od té doby jej
ze sexuálního zneužívání obvinilo 40 dalších žen. Není tedy
nutné zdůrazňovat, že se jedná o zvráceného jedince.
Pročpak měl usvědčený pedofil, miliardář Jeffrey Epstein,
který pásl nezletilé dívčiny a prodával jejich služby mocným
mužům, 21 různých telefonních čísel na Billa Clintona? A proč
létal Clinton opakovaně na soukromý karibský ostrov, kde Epstein pravidelně pořádal divoké sexuální orgie? Dovolím si
naznačit: asi to nebylo kvůli tomu, aby spolu nad mlékem a
sušenkami diskutovali o politice.
A teď se zdá, že americká mainstreamová média hromadně
ignorují fakt, že mezi lety 2002 a 2005 létal na Epsteinův
soukromý ostrov v Karibiku i Bill Clinton, jak uvádí například
tento britský zpravodajský zdroj.
Clinton a Epstein byli bezpochyby v intenzivním kontaktu.
Ze soudního zápisu vyplývá, že měl Epstein na Clintona 21
různých telefonních čísel.
Čas od času se nám podaří letmo nahlédnout to zvráceného
sexuálního světa globální elity. Tentokrát vše odstartovalo
obvinění, že měl britský princ Andrew sex se 17letou „sexuální otrokyní“, poskytnutou právě Epsteinem. Ale ještě zajímavější možná bude, co se během soudního řízení provalí na
Billa Clintona. Pokud se prokáže, že skutečně provozoval sex
s nezletilými dívkami dohozenými Epsteinem, může to Hillary
Clintonové zmařit všechny šance, že v příštím roce vyhraje
prezidentské volby.
Epstein měl navíc kontaktní informace na celý zástup dalších
mocných politiků a celebrit… Ostatně i Virginia Roberts,
dívka, která obvinila prince Andrewa, hovořila o tom, že
kromě něj „bylo součástí Jeffreyho scény mnoho mocných
mužů“.
Z Epsteinovy 97stránkové „černé knížky“ telefonních čísel a
e-mailových adres je zjevné, že její majitel disponoval působivým množstvím kontaktů. Kromě Clintona mezi nimi figu-
Jeffrey Epstein má za sebou v tomto oboru už docela kariéru.
Úřady si jej poprvé všimly, když se na policii obrátila matka
jedné 14leté dívky z Palm Beach s tím, že jí Epstein zaplatil 300
33
PŘÍCHOD KŘESŤANSTVÍ K NÁM A KNÍŽE VÁCLAV
rují například i Henry Kissinger a Barbara Walters, jedna z nejvlivnějších amerických mediálních osobností té doby. V knize
jsou uvedeny i kontaktní detaily Prince Andrewa, Sarah Fergusonové, Donalda Trumpa, členů rodiny Kennedyů a bývalého
britského ministerského předsedy Tonyho Blaira.
Pro Clintona a další je to o to horší, že Epstein zřejmě používal
skryté kamery, aby si filmoval dostaveníčka, která se odehrávala v pokojích jeho hostů.
Pokud se tento skandál nepodaří ututlat, mohl způsobit pád
mnoha vlivných lidí.
(podle článku Michaela Snydera)
Pohleďme proto nejprve obecněji, než se vrátíme k důsledkům příchodu křesťanství na naše území, proč rozšiřuje
vnímání lidstva o nové a zcela klíčové duchovní impulsy.
Takové, které v jeho koncentraci neobsahuje žádné tehdejší
náboženství.
zdroj:http://www.osud.cz/do-rozhorivajiciho-se-pedofilnihoskandalu-zrejme-zapojen-i-byvaly-prezident-usa-bill-clinton
Příchod křesťanství k nám a kníže Václav
• Je opřeno (jako židovství) o zjištění existence jediného
Boha ve smyslu Stvořitele světa neboli Podstaty světa
(Boha Otce).
Josef Staněk
Ti, kteří zcela nerozeznali, že křesťanství je mezi náboženstvími na zemi kvalitativně novým duchovním impulsem,
jehož žití následně umožňuje civilizaci vzestup, se ptají,
zda jeho rozšířením nebyla vlastně lidstvu otevřena slepá
vývojová ulička. Toto podezření dokládají třeba tím, že
jeho převládnutí přivedlo k pádu tehdejší vrchol civilizace
– říši Římskou. A pak, po jejím faktickém středověkém obnovení právě katolickou církví, křesťanské organizace (církve)
potíraly svobodu myšlení a bádání.
• Dává individuální smysl života a osobní odpovědnost
každému, i nejposlednějšímu člověku.
• Přivádí do myšlení a pohnutek každého jednotlivce
Platónovo poznání podstaty dokonalé společnosti (Kristova království). Platón říkal, že lidská špatnost je jen
projevem nepoznání chodu světa!!! Kdyby každý člověk
věděl, že nemůže uniknout následkům svých špatných
činů, nekonal by je a ihned by se vytvořila dokonalá
společnost.(Obnovil by se ráj na zemi.)
34
• Odkazuje na existenci absolutní Pravdy (objektivity) v
množině subjektivních pravd a dává člověku povinnost
přibližovat se k ní. Také pokáním neboli poučením
se z chyb. O existenci absolutní pravdy sice věděli
zasvěcenci antičtí, indičtí, čínští, ale nedovedli ji
vysvětlit nevzdělané mase lidí!!! Ježíš to dokázal pomocí podobenství, zachycených v Evangeliích. Včetně
ukázání cesty k Objektivitě skrze víru v existenci Boha
a všelásku, neboli pozitivní myšlení.
Přes všechny své vady a prohřešky bylo začátkem letopočtu
křesťanství zásadním civilizačním vzestupem kulturní Evropy,
který nebyl obejitelný pro následný přechod do vyšší civilizace. (Nyní začal.) Neboť další vzestup evropské civilizace
je možný jen skrze prožití a odhalení vad a neporozumění,
které se do duchovního pojetí člověka a světa dostaly. Tento
vzestup je v Evangeliích předpovídán jako „druhý příchod
Krista s mocí“. S mocí proto, že plné pochopení a rozvinutí bytosti člověka (návrat do ráje) uvolňuje další, dosud jen tušené
jeho dispozice. Jen jejich objevením a rozvinutím může lidstvo dokončit svůj vstup mezi duchovní civilizace stvoření.
(Galaxie?)
• Dává jednotlivci duchovní podporu v tělesném utrpení
a zavádí možnost vyléčení zázrakem. Neboli léčebným
účinkem duchovní energie. (U ateistů placebo efekt.) A
několik desítek dalších principů, jimiž se řídí duchovní
dimenze reality.
Proto z hlediska nadčasového pohledu je nutno hledět na
vstup křesťanství na naše území v 8. století jako na pozitivní,
kvalitativní, duchovní vykročení našich předků. Potvrzuje to
i dávné poznání: co je z Pravdy, přetrvává tisíciletí. A právě
tisícileté nezapomenutí národa na duchovní energii prvních
jeho šiřitelů, svatých Konstantina, Metoděje, Václava, Ludmily,
Prokopa a Anežky, je takovým důkazem.
Právě pro tyto aspekty křesťanství masa obyčejných lidí
pochopila a přijala. Potíže tohoto nového duchovního směru
povstaly až následně. Jednak z toho, že všechny rozměry
stvoření, jak je Ježíš viděl a popsal, následovníci nebyli pro
své nevzdělání schopni plně pochopit. Nenaučili se vidět do
skrytých rozměrů stvoření neboli gnosi. (Ježíš: “Tak dlouho
jsem s vámi a nevidíte Otce /Boha/!“) Skrze plné nepochopení
došlo k menší deformaci a štěpením pojetí již prvotní zvěsti
Evangelií. Navíc jakmile se křesťanství propojilo se světskou
mocí, deformace se staly fatálními.
Zahaleny tajemstvím i účelovými manipulacemi světských
vládců a hodnostářů katolické církve jsou počátky křesťanství
u nás. Zejména jsou zamlženy záhadné vraždy a následná svatořečení kněžny Ludmily a knížete Václava. Je to škoda, protože nelogické legendy činí počátek naší národní duchovnosti
před zkoumavým pohledem mladé generace nevěrohodným
a nevysvětlují následné dějinné události. Proto se pokusím
ponořit do tohoto přediva dějin skrze nahlédnutí do akašické
kroniky. Vždyť kdo četl kroniky a legendy o Svatém Václavovi,
musel si všimnout nelogičností a mlžení kolem důvodů zavraždění knížete Václava a Ludmily. Že tyto údajné záznamy
byly žádoucně upraveny, nám vyjevily Kosmovy vlastoručně
Pravdu tedy měl, kromě jiných usilujících o hlubší pochopení,
i náš husita Petr Chelčický. Napsal:
„Sieť viery pravé potrhali dva velryba veliká,
císař a papež!“
35
vepsané anagramy v jeho kronice. Doporučuji pokus o jejich
rozluštění Františkem Borákem.
Na cestu k pochopení skutečných událostí 9. století nás tedy
nepochybně přivedou jak zašifrované anagramy v Kosmově
kronice, tak následné děje kolem a po zavraždění knížete Václava. Jsou to zavraždění Metodějem vysvěceného biskupa
Gorazda a jeho kněží, babičky Ludmily, vyvražďování tzv. Václavových spojenců po jeho smrti, zmizení hrobu Metodějova,
podivné oficiální důvody k svatořečení knížete Václava a
kněžny Ludmily, zavraždění údajného Václavova spoluvraha
Hněvsy a nakonec vyvraždění Slavníkovců ještě za života
pamětníků skutečných dějů. To vše dohromady by mělo
vrhnout více světla na skutečné pozadí a smysl tehdejších
dějů.
Z mnohých následků atentátu nám jasně vyplyne, že podstatou těchto dějů byl zákulisní boj dvou stran o politický
vliv: zbytku vlivu Velké Moravy a Francké říše, maskovaný bojem o katolické (francké) a byzantské (staroslověnské) pojetí křesťanství. Mocenská realita způsobila, že ač
byli Konstantin, Metoděj, Gorazd, Václav, Ludmila osobnostně „čistšími“ křesťany než sasští a bavorští biskupové, byli
vzdálenější pomoci mocenské. Velká Morava byla v rozkladu. Přesněji řečeno, kromě víry neměli politickou pomoc
žádnou. A tak, jak to v dějinách chodí, jako „věroučný argument“ rozhodla síla a úskočnost. Kromě závisti Franků, že
Slované měli Římem schválenou bohoslužbu ve svém jazyce a
Frankové jen v latině!
Hnací silou celého spiknutí k prosazení latinské bohoslužby
byla manželka knížete Slavníka Adilburka. Její vliv byl
sice nenápadný, ale velký. Byla totiž nevlastní sestrou
pozdějšího franckého císaře Oty I.! Adilburka s ženskou fa36
natičností nenáviděla Metodějovu pravoslavnou misi a to ona
nechala zardousit Metodějem pokřtěnou kněžnu Ludmilu, silnou podporovatelku staroslověnské liturgie. A zabít biskupa
Gorazda. A jakmile roku 936 onemocněl Václavův ochránce
král Jindřich Ptáčník, svolala Adilburka pod záminkou křtu
svého syna Strachkvase (Kristiána) na svoje sídlo konspirativní poradu k provedení mocenského, jakoby latinského
puče. Zúčastnili se jí nevlastní bratr, budoucí císař Ota I. a
Boleslav. Při ní Boleslav za slib jednotného zavedení latinské
bohoslužby po své instalaci knížetem dostal nejen slib Oty
I., že jej uzná po jakékoliv smrti Václavově vládcem, ale i slib
Slavníkovců, že jej jako vládce budou uznávat. Proto přikývl
k účasti na vraždě Václava. Dal svému družiníkovi Hněvsovi
ve Staré Boleslavi rozkaz ukrýt ve svém domě dva Adilburkou
poslané členy její ochranky. Ti měli vyčkat na Václavovu cestu
na ranní mši. Při ní jej zabili, při čemž informovaný latinský
„kněz“ přidržel dveře, aby se vražda nestala na půdě kostela.
torství vražd. I hodnostáři církve našli východisko k utišení
svého svědomí: knížete Václava i Ludmilu uznali za svaté
mučedníky zavražděné neznámými vrahy. (Svědek Hněvsa
byl ostatně také hned odstraněn.) A slavnostní svatořečeni
následně jen posílilo vliv církve. Neinformovaní byli spokojeni. Ani si příliš nevšimli, že z Čech „jaksi zmizeli“ kněží
staroslověnského ritu. Čechy se za Boleslava I. staly jednotnými v latinské dikci víry! Na Moravě toto dílo sjednocení víry
dokonal a při konání vyvraždil a rozehnal zbytek Metodějovy
mise až Boleslavův syn Boleslav II. „pobožný“. Za jeho a
Strachkvasova (Kristiánova) řádění při potlačování údajného
„povstání“ na Moravě zmizel hrob Metodějův!
Pak nastalo vyvražďování Metodějových kněží v celých
Čechách. Hlavním cílem bylo zavraždění kněze a důvěrníka
knížete Václava Mstiny. Ten byl biskupem Gorazdem vysvěcen
jako jeho následník a žádost o uznání tohoto svěcení byla na
cestě do Říma. Moci v zemi se za pomoci a s požehnáním prolatinské mocenské kliky chopil Boleslav. Ten byl také ihned
císařem Otou I. ku podivu i jako „bratrovrah“ uznán. A za
pokání, týdenní půst, i latinskou církví. Anebo že by její vedení vědělo více?
Z odkazu knížete svatého Václava a skupiny mučedníků legitimity kolem něj vyzařuje na český národ duchovní poselství pro jeho následné dějinné konání: být opravdový v touze
po Pravdě, nezáludný ve výkonu moci a tolerantní k jiným
pojetím víry. Vždyť Václav byl před křtinami varován, mohl
Adilburku, Boleslava a latiníky předejít. Dokonce měl jako
vládce oprávnění zákonů tohoto světa. A neučinil to, raději se
obětoval. Latinskou bohoslužbu uznával, Metodějovy následovníky měl ale raději jako čistší. Svým konáním a sebeobětováním prokázal, že byl opravdovým následovníkem Krista a
pravým neboli svatým mučedníkem víry v nenásilí a spravedlnosti. Pro národ bylo jeho sebeobětování o to cennější, jak se
následně ukázalo, že z geografického hlediska bylo přiklonění
se k latinské Evropě užitečnější. Proto přes veškeré historicky
zachycené zmatečnosti kronik a legend, které o svatém Václavovi píší, prokázal se tento kníže jako pravý duchovní
Avšak i v tomto případě se ukázalo, že karma rodu je
neúprosná. Potomci Adilburky trestu neunikli! Všichni
Slavníkovci, včetně malých dětí, byli roku 995 také zákeřně
vyvražděni.
Vyvstal ale problém, který bylo nutné pro veřejnost obratně
vyřešit. Kníže Václav byl pro své osobní a křesťanské vlastnosti všeobecně oblíben, dokonce i latinskými kněžími! Političtí hráči převratu tedy začali masově mást pohnutky a
stopy atentátu. Po útěku kněžny Drahomíry na Moravu (ze
strachu o život) jí bylo přisouzeno nesmyslné duchovní au37
EXISTENCI VYŠŠÍ SPRAVEDLNOSTI POTVRZUJE ZÁNIK A ZNOVUVZKŘÍŠENÍ ČSR
vzor. Pro své sebeobětování, pro lásku k Pravdě, zákonnosti,
nenásilí, toleranci. Pro toto prokázané křesťanské myšlení
a všeobecné osobní cnosti jej ze zapomenutí vyzdvihl druhý
velikán českých dějin, císař Karel IV. Svým vnitřním viděním
jej správně rozpoznal jako vzor, a tím jako patrona českého
království.
Tisíc let tedy Svatý Václav duchovně vedl Čechy svým příkladem lásky k Pravdě, svou opravdovou snahou o její uchopení,
svou tolerancí k odstínům pojetí víry, svým pojetím k nenásilí
při výkonu světské moci, k mírovému vycházení se sousedy.
V přicházejícím novém uspořádání věcí pozemských na to
můžeme jen navázat a při pohledu na jeho vyzařující sochu
na Václavském náměstí se naladit na důvěru ve vyšší pomoc.
zdroj:http://hledani.gnosis.cz/ocistovani-narodnich-korenuodstranenim-deformaci-vykladu-dejin-prichod-krestanstvi-knam-a-knize-vaclav/
vševládných peněz. Z pudu sebezáchovy si „uctívačství
peněz“ ponechalo masku demokracie. Tato forma správy
státu dávala alespoň určitou pojistku ve vztahu ke Spravedlnosti. Tou pojistkou je právo veta voličů!
Existenci vyšší Spravedlnosti potvrzuje
zánik a znovuvzkříšení ČSR
Jasnovidný Winston Churchill tento způsob správy státu pregnantně vyjádřil slovy: „Demokracie je špatný způsob vlády,
ale nic lepšího není!“ Měl pravdu, protože dokonalý způsob
správy státu, tj. poznávání hmotných rozměrů reality vědou
a duchovních rozměrů reality (etiky) náboženstvím blízkým
Bohu, nebylo v daném stavu civilizace možné. Nebyl pro
to ani dostatečný vědecký fundament, ani Bohu, vnímavému
jako Podstata světa, dostatečně blízké náboženství.
Josef Staněk
Po skončení první světové války se Evropa stala „duchovním
spáleništěm“. Její tisíciletá vedoucí idea křesťanství byla
v rovině respektování vědomostními elitami v troskách. V
důsledku toho se v tomto civilizačním duchovním vakuu
začaly formulovat tři „náhradní“ světonázory. Na Západě
převládlo nenápadně a stále se ještě do hávu tolerantního křesťanství zahalující náboženství zlatého telete neboli
Vedle tohoto agnostického okruhu civilizace vyrostly
přímo satanem vedené dva jiné civilizační okruhy. Jeden
ateisticko-komunistický, druhý nacistický.
Na základě
znalosti duchovních zákonů by si měl každý duchovní člověk
38
vypočítat, že vojenské střetnutí všech těchto okruhů je
nevyhnutelně dáno logikou dějin i božími zákony! Satan je
přece z podstaty věci organizátor válek a utrpení lidí. Činí
tak proto, aby „zásobil“ temný astrál (peklo) energií k jeho
existenci. Ta do temného záhrobí přitéká ve formě energie
z předčasných smrtí lidí, nenávistného myšlení a duševního
utrpení obecně.
zbrojit. Tím došlo k posunům v poměru velmocenských sil v
Evropě a na světě.
Bytosti temného záhrobí (démoni) nemohou totiž přijímat
vyzařování energie ke své existenci z jasu Boha a nejjasnější
Bůh Podstata světa by energii k existenci záhrobního pekla
nikdy nevyzářil! Dárce života nám lidem dává energii jak
tělu (skrze DNA), tak duši (skrze rodinu) „věnem“. Člověk
je dostává propůjčeno proto, aby s nimi správně hospodařil.
Jak toto věno krásně popisuje Ježíš v podobenství o půjčce
různého počtu „denárů“. Na konci života ovšem člověk musí
vrátit Dárci života ony energie, rozmnožené nebo nerozmnožené. Podobenstvím o denárech popsal kdysi Ježíš formou
alegorie možnost a povinnost duchovního vzestupu duše, a
tím smysl jeho života na zemi. Jestliže propůjčenou vitalitu a
inteligenci člověk nevyužije nebo použije ke zlu, její energie
„propadá“ satanovi a odchází „obrazně dolů“. Jinak řečeno,
„živí peklo, temné záhrobí“. Proto je pro o vzestup usilující
lidi dobré si uvědomit neodvratitelný dopad zákona:
Jakmile se ale Adolf Hitler v Německu se stal tak silným, že
se nemusel bát akce Francie, o Anglii zaměstnané v koloniích
ani nemluvě, začala mít česká vládnoucí a vědomostní elita
obavu. Hitler se ani netajil tím, že rozpoznal ČSR jako
„mateřskou letadlovou loď“ Západu a židobolševizmu ve
střední Evropě. Že tedy bez její likvidace nemůže o jakékoliv úspěšné expanzi kamkoliv uvažovat. V tomto aspektu
částečně prozřetelný prezident Beneš se proto snažil zajistit smlouvami existenci státu jak mohl, třeba i spojením s
„čertem“ (SSSR).
Jak snad již bylo pochopeno, vznik prvorepublikové ČSR podnítily síly vítězných velmocí Anglie a Francie. V učebnicích
to bylo zdůvodňováno sice „naplněním práv na sebeurčení
národů“, ale skutečnost byla odvozena od mocenských her.
Kvůli těmto aktivitám nemohl Hitler od počátku postupovat
přímo. K zničení ČSR zvolil tedy postup, založený na západní
sofistikou deklarovaném „právu národů na sebeurčení“. Žádal jej tedy i pro německy myslící občany v ČSR. Snadno si
odhadl, že když padne profrancouzská „malá dohoda“ (ČSR,
Jugoslávie, Rumunsko) a politickou hrou podpoří nepříčetnou
politiku polského státu, (nepříčetností proslulou dodnes,)
dostane předválečnou ČSR a jeho zdroje zadarmo. V krizových předmnichovských dnech v hovorech „od stolu“ generálům říkal:
Jakmile se v zemích a národech rozmohou ve větší míře satanské mocenské principy a přístupy vládnutí, tj. nacionalizmus
a ateizmus, propuknutí válek, utrpení a masových předčasných smrtí je neodvratné! Obnovuje se jimi harmonie stvoření
nebo jinak řečeno je vykonávána Spravedlnost.
„Znám Čechy, Srby a Poláky z Vídně! Srbové a
Poláci se neohnou, ty musíme zlomit silou. Ale
Čecha nezlomíš! Když je tlak, ohne se. Jakmile ale
Se vznikem ateistického bolševického bloku a nacistického
bloku se stala zvěrstva další světové války neodvratnými. Aby
si tyto satanské soustavy připravily podmínky k válce, začaly
39
tlak povolí, šlehne zpět! Západ je degenerovaný a
za Čechy bojovat nepůjde.“
A v dikci této politiky přišel „obchod“ s mírem v Mnichově.
Duchovně slepí západní politici vydali Hitlerovi svoji „východní frontu“. Sám Hitler se po mnichovských jednáních
vyjádřil:
„Jsem znechucen, s jakými politickými a osobnostními nulami jsem v Mnichově musel jednat!“ (Daladier, Chamberlain)
Výše popsané je obecně známo. Co bylo z výuky dějin vypuštěno, je zásadní chyba české mocenské elity a prezidenta
Beneše! Měli si úpadku Západu všimnout včas a na „osudem“ nasměrovaný děj se lépe připravit! Jak? Tak, aby národ
byl nastávajícími evropskými mocenskými zápasy co nejméně
poškozen! Tzn. od roku 1933 měla být pro obranu národa
připravena varianta B, tj. včasné ponoření se elity „do neviditelna“. I s eventuální alternativou ve formě „ proněmecké“
garnitury. Háchův a Eliášův pokus o zmíněné bylo nouzové
sebeobětování jmenovaných vlastenců pro národ. Učinili to
nepochybně proto, aby Hitlerovu zuřivost odvrátili jinam. Nedostatečná Benešova předvídavost byla ovšem také zákonitá.
Nebyl dostatečně duchovní, tím nebyl dostatečně intuitivní
vůči impulsům vůdčích duchů národa.
Benešova nedostatečná intuitivnost byla trvalá a dost
škodlivá. Projevila se dále třeba tím, jak naletěl německé
zpravodajské hře a „prásknul“ Stalinovi údajný vojenský puč
proti němu. (Poprava Tuchačevského a generálů.) Za války
v roli „znalce osoby“ Stalina chybně vylíčil Rooseweltovi budoucí vývoj v SSSR. Naštěstí v září 1938 prezident na intuici dal
40
a nenechal propuknout beznadějnou válku, kterou si tehdy
přáli lidé s černou nitkou i u nás.
Bylo v té době formou boží pomoci evropským národům,
že se v Anglii ministerským předsedou stal intuicí vedený
Winston Churchill. Teprve nyní dostal satanskou intuicí vedený Hitler odpovídajícího protihráče. Jenže Winston byl
v katastrofické situaci a stál na prahu totální prohry. Té
mohly zabránit jen úspěšné operace tajných služeb, odhalujících další tahy wehrmachtu. A tyto operace se dařily jen
částečně. Podařilo se sice rozluštit kód enigmy, ale kontinentální zpravodajské hry anglická rozvědka totálně prohrávala.
Dokonale jí je „kazil“ další genius zla satanista Reinhard Heydrich. Naštěstí pro Anglii jej Hitler, který když se přesvědčil o
jeho mimořádných schopnostech, jmenoval říšským protektorem v Čechách.
Po válce vyšlo najevo, že Hitler Čechy tak nenáviděl, že
si válku osamocených Čechů, opuštěných i Slováky, přál
spustit jako „vojenské cvičení naostro“. Dokonce v Mnichově
vyčetl Mussolinimu, že „konferenci“ svolal a dal tak možnost
Čechům „stáhnout se do předem připravených pozic“. Hitler
v konfliktu s osamělými „evropskými českými válečnými
štváči“ plánoval, že v rámci vojenských operací kromě vojáků
vyvraždí 100 tisíc českých inteligentů. Touto jako vojenskou
operací degraduje zbytek národa na otroky, kteří odpracují
vzniklé škody. Zločinecky geniální Hitler nepochyboval o tom,
že k tomuto výkonu práva na sebeurčení sudetských Němců
bude mít klid ze strany západních velmocí i od Stalina. (Jako
za varšavského povstání o pět let později.)
Měl ke jmenování dva důvody. Zpravodajský ten, že správně
tušil, že Angličané zanechali v Česku skrytou síť, „zpravodajskou kapelu“. Její zničení byl první úkol, který měl Heydrich
splnit. (Poprava Eliáše a skupiny kolem agenta A54.) A druhý
úkol, znemožnit „smějícím se bestiím“ rozvracet víru německých vojáků na dovolené z fronty ve vítězství na Východě. Jak
mi vyprávěl otec a děda, jakmile Hitler zaútočil na Rusko,
ihned věděli, že prohrál. Pouze se divili, že z počátku to Němcům na východě až „ moc dobře šlo“. (Děda znal Rusy z první
války a věděl, zač je tam „války loket“.)
Prezident Beneš tedy před válkou, za války i po ní leccos
zkazil. Jednu zásluhu o český národ ale skutečně má. Tu,
že zabránil ztracené a krvavé válce s půl milionem mrtvých v
roce 1938. A to je tak velká zásluha, že si mírně kladné dějinné
hodnocení zaslouží.
Jakmile se Hitler zničením ČSR zbavil nebezpečí „druhé
fronty“, rozhodoval se jak dál. Západní tupohlavci si mysleli,
že se otočí a zaútočí na SSSR. Jenže Hitler byl natolik satanem inspirovaný, že odhadl, že v dané rozloze a při fatalistickém založení ruských vojáků je to nesmírně obtížný úkol.
A že až bude jako skoro vítěz vyčerpán, zaútočí Západ, aby se
všeobecným vítězem pod heslem „dva jednou ranou“ stal on!
A rychle se dohodl s druhým satanistou Stalinem na rozdělení
východu na pět let formou „paktu o neútočení“. A následně
jednou ranou dobil celou západní Evropu mimo Británii.
Nálada v Protektorátu se vpádem do Ruska masově a bez
jakéhokoliv domlouvání zásadně změnila. Intuice národa se
probudila neboli duchovní strážci aktivovali třetí oko! Tuto
změnu nálady ihned sděloval Hitlerovi další satanista K.H.
Frank. S tím, že je nutné Čechům „zmrazit“ úsměv a že on je
toho schopen. (Myslel si, že jej Hitler jmenuje protektorem.)
Jenže Hitler potřeboval k oběma výše uvedeným akcím schopného vykonavatele, nikoliv primitivního vraha Franka. Proto
poslal Heydricha!
41
Jenže tím otevřel šanci dosud neúspěšné a zoufalé anglické
rozvědce. Geniální zločinec Heydrich ji dosud přehrával
ve všech jejích zpravodajských hrách a český agent A54
byl jediným jejich úspěchem. Požádala proto Churchilla,
a ten Beneše, o provedení atentátu na Heydricha. Každý
musel tušit, i Beneš, jaké to bude mít následky pro řadové
Čechy. Proto se nepochybně z počátku bránil. Ale když mu
Churchill mezi čtyřma očima řekl, že on sám mu zaručuje, že
když se atentát zdaří, budou Češi sedět při poválečném uspořádávání Evropy u stolu vítězů, emigrant Beneš s tušenými
oběťmi souhlasil. Zavolal generála Moravce a dal mu
rozkaz „Antropoid“! Atentát se zdařil, následky v Protektorátu byly strašlivé, řádění sudetských Němců rovněž, ale v
tom okamžiku se v Anglii emigrant Beneš stal prezidentem
Benešem a Mnichovská dohoda byla Anglií anulována. Opět
se stal zázrak, již zmizelá Československá republika vstala z
popela! Doslova jako „pták Phoenix“ z ohně a popela Lidic!
Jen slepý může nevidět boží mlýny.
Poprava Reinharda Heydricha, kromě jiného autora
konečného řešení židovské otázky, nebyla žádnou místní
událostí nebo epizodou, jak si dodnes materialističtí analytici
dějin bez intuice myslí. V odvrácené straně stvoření, v
boji andělů s démony, šlo už tehdy o výsledek vylodění
v Normandii. Kdyby byl v roce 1944 Heydrich jako šéf
kontrarozvědky SS živ, jako genius zla by prohlédl anglickou
zamlžovací vyloďovací hru v Normandii. Wehrmacht by
Spojence v roce 1944 po vylodění zatlačil do moře! To by
mělo katastrofální alternativní následky na další průběh
války. Protáhla by se. V důsledku toho by americké atomové
bomby dopadly koncem roku 1945 na Německo! (První
úspěšný výbuch sděloval prezident Truman Stalinovi, aby jej
postrašil, na konferenci 1945 v Postupimi.)
42
JAK FUNGUJÍ AMERICKÉ VÝZVĚDNÉ SLUŽBY V ČESKU? JAK AMERIČANÉ ZÍSKÁVAJÍ SPOLUPRACOVNÍKY V NAŠÍ ZEMI?
Jak fungují americké výzvědné služby v
Česku? Jak Američané získávají spolupracovníky v naší zemi?
Za to, co jsme my Češi vytrpěli za heidrichiády, by nám
tedy měli být vděční nejen Francouzi (Heidrich měl po pacifikaci Čechů odjet jako zmocněnec do Francie), ale zejména Němci!!! Představte si, jak by vypadalo Německo
po bombardování atomovými bombami! Z uvedeného je
zřejmé, jak významný pro Evropu je „český magický prostor“ s jeho duchovními strážci a těmi z Čechů, kteří jsou
ještě schopni, neobluzeni materializmem, intuitivně vnímat
„zákulisí“ viditelného jeviště dějin.
Redakce AE News přináší exkluzivní rozhovor ze série
svědectví a výpovědí českých whistleblowerů, který má tentokrát čtenářům odkrýt tajemné prostředí zpravodajských
služeb, především pak metodiku a způsob práce amerických
tajných služeb v Česku, který ovšem podle výpovědi svědka
platí v celé Evropě a de facto i na celém světě. Rozhovor
jsme připravovali v poněkud netradičním prostředí v jedné
malebné restauraci v Dallasu a dosud v nás přetrvává pocit
určité tajuplnosti, už i vzhledem k podmínkám, které jsme
museli splnit, abychom se s tímto zajímavým člověkem a představitelem tajných služeb minulého režimu mohli vůbec sejít. Žádný mobil, žádné kreditní karty, pouze diktafon, který
si on přinesl sám a po skončení rozhovoru nám dal jenom
kazetu. Když jsme záznam přehráli na našem přehrávači, měl
záznam pozměněný hlas, na způsob hlasového syntezátoru.
To je zpravodajská technika, která v dnešní době už není nedostupná, dá se sehnat na internetu, ale v reálném nasazení
jsme se s tím setkali poprvé. Jsem přesvědčený, že po přečtení
tohoto rozhovoru budete mít zcela jiný pohled na politické
události v České republice.
Z výše popsaného lze odvodit tři zákony, z nichž intuitivní
člověk může trvale odciťovat směr chodu Spravedlnosti dějin:
• Zdánlivá malá zevní událost, když jsou za ní skryty
neviditelné jemnohmotné „nitky“ duchovního zápasu,
má, aniž souvislosti lidé postřehnou, vždy za následek
dalekosáhlé historické dopady. Podstata „poučky“:
malé příčiny, velké následky!
• Nezaviněná oběť (Lidice) vždy volá k Bohu o Spravedlnost a nikdy není nevyslyšena!
• Správně vykládat skutečný význam běhu dějin nemůže
ateista neboli člověk, který se odmítnutím existence
odvrácené strany reality sám vzdal intuice. (Např. typ
bádalíka Sisyfos, který popírá existenci akašické kroniky
proto, že tam sám nemůže vejít.)
Rozhovor a setkání jsme připravovali více než půl roku, obsah přepisu rozhovoru prošel schválením ze strany našeho
informátora. Informátor není v současné době operativcem
ani spolupracovníkem BIS, nepůsobí ani uvnitř VZS. Osoba byla v minulosti pracovníkem VKR a působila postupně
na různých pozicích komunistické tajné služby. VKR byla
předlistopadová vojenská kontrarozvědka ČSSR. Rozhovor
zdroj:http://hledani.gnosis.cz/existenci-vyssi-spravedlnostipotvrzuje-zanik-a-znovuvzkriseni-csr/
43
byl veden ve formátu „freeflow interview“, tedy ve formátu
nestrukturovaného rozhovoru, kdy jsme nechali informátora
volně hovořit a jednotlivé pokládané otázky vyplývaly z jeho
svědectví. Část otázek byla dopředu připravena, ve finálním přepisu rozhovorů jsou však pouze ty, na které byl informátor ochoten odpověď. Svědek trvá na utajení identity, v
rozhovoru je tak použito pouze křestní jméno a není uvedena
jeho vojenská hodnost. Rozhovor proběhl v Dallasu, v Texasu
(USA) před koncem minulého roku. Přepis rozhovoru se snaží
zachovat i atmosféru setkání. Některé věty jsou ale upraveny,
aby odpovídaly spisovné češtině. Pan Josef s úpravami souhlasil.
Zalíbil se mi váš server a myslím si, že máte dobrý postoj ve
vaší takřka disidentské činnosti za národní zájmy republiky.
To musím ocenit. Já jsem pracoval od poloviny 70. let ve VKR,
resp. ve III. Správě (HS VKR, III. Správa SNB, pozn. redakce),
moje práce spočívala ve vyhodnocování informací, které mi
chodily na stůl. Obvykle šlo o sledování osob v armádě, v
tehdejší ČSLA. Později jsem začal pracovat i v terénu a posléze
v zahraničí pro I. Správu. V rámci mojí práce jsem však nedělal
nic, za co bych se musel stydět. Šlo o práci pro vlast, pro
Československo. Nebyl jsem estebák, který mlátil lidi nebo
na někoho donášel. To chci, aby v článku zaznělo.
Co to bylo za práci? Můžete dát nějaký konkrétní příklad?
Tak konkrétní nemůžu, nikdo mne nezbavil mlčenlivosti, ale
můžu říct obecně, že ta práce spočívala v tom, že mi z
terénu chodily svodky, záznamy odposlechů z oblastních TKB,
výsledky sledování objektů s výsledkem i bez výsledku atd.
Mojí úlohou bylo analyzovat informace a buď je delegovat
na příslušná oddělení a útvary naší správy, nebo je posunout
nahoru, případně vrátit k doplnění. Později to byla práce v
zahraničí a o tom opravdu nemohu mluvit nijak konkrétně,
ani obrysově. Ty vazby a kontakty jsou totiž stále živé a
užitečné, jestli mi rozumíte.
Hrdinové nebo psanci?
Pane Josefe, sešli jsme se tady v krásné americké restauraci uprostřed Dallasu, vybral jste typicky fotbalový bar
s velkoplošnými obrazovkami, tady pro naše čtenáře je
třeba upozornit, že jde o americký fotbal, pokud mluvíme
o fotbalu a jak jsme se už dopředu domluvili, popovídali
bychom si o vaší práci, hlavně tedy o vaší práci před rokem
1989 a také o tom, jak nyní, podle vás, fungují v Česku
tajné služby USA, se kterými tam máme velké starosti,
a jaký mají vliv na tamní politiku, média a všeobecné
mínění. Blíží se konec roku a já jsem moc rád, že můžeme
rozhovor udělat, protože asi často nedáváte takovéto
rozhovory, že ano?
To rozumím, ale co ta zkratka TKB? Já vím o co jde, ale
možná z vašeho pohledu je to něco jiného.
To bývaly telekomunikační budovy (TKB). Obvykle analogové oblastní telefonní ústředny. Když bylo potřeba někoho
napíchnout, tak jsme v těch TKB měli vlastní zázemí. To byla
jedna místnost se záznamovým zařízením. Byl tam stoleček,
židle, základní vybavení. Žádný luxus nebo nějaká špičková
technika, to nebylo ani potřeba.
Tak já jsem taky rád, že jsme se tu vůbec potkali a mohli jsme si
sednout. Bývá tu většinou plno, ale dnes je to volnější. Já tedy
řeknu na začátek něco o sobě a postupně se dostaneme k těm
dalším vašim věcem, kvůli kterým jste sem vlastně přiletěli.
44
Zmínil jste, že Vás nikdo nezbavil mlčenlivosti. To je
zvláštní, však VKR byla v roce 1990 zrušena, ne?
přestala komunikovat, hrála mrtvé brouky nebo je hraje dosud.
Tak to zrušení VKR, to by vydalo na román. Tehdy za
námi přišli noví mocipáni s rozkazem, že máme americkým
„kolegům“ předat všechny seznamy našich rezidentů na
celém západě. To znamenalo, že by ti lidé byli pozatýkáni v
těch zemích, jejich rodiny deportovány a samotní rezidenti
by skončili bůhví jak. Naši nadřízení to tehdy odmítli udělat,
protože byli vázáni přísahou k ČSSR. Tam šlo o právní problém s ohledem na kontinuitu práva. Tehdy ještě nebylo jasné,
jestli bude kontinuita práva v Československu zachována. Ten
výklad byl dvojí. Že slib věrnosti ČSSR přechází na ČSFR
v plném rozsahu anebo že nepřechází, nebo jen z určité
části. Nový režim tak převzal celý aparát VKR jako kontinuální pokračování vojenského zpravodajství. Ale požadavek
nových amerických přátel byl v rozporu s ochranou rezidentů
a spolupracovníků v zahraničí. Nakonec to dopadlo klasicky,
tedy na český způsob, jako je to o té koze a o vlku. VKR stáhla
ze západu, co mohla a seznamy dostali Američané značně redukované a de facto nepoužitelné. Nikdo nás však nezbavil
mlčenlivosti a ne všichni byli ze západu staženi.
Doma v cizině
To jim nemohli zavolat, že došlo k rozpuštění VKR a že
mají ukončit činnost?
Civilisté to asi dnes nepochopí, ale lidé, kteří šli pracovat
do terénu jako rezidenti na západě, byli přesvědčení vlastenci. VKR byla integrovanou součástí FMV (Federální Ministerstvo Vnitra, pozn. redakce) před rokem 1989 s hlavním
zaměřením dovnitř armády, ale rezidentury v zahraničí byly
vypracovávány hlavně s posudkem VKR, výběrové profily byly
v naší dikci. Vybraný kandidát a často i jeho rodina složila
přísahu jednak věrnosti ČSSR, tak i socialistickému zřízení. Z
hlediska slibu věrnosti socialismu tak mnozí odmítli rozkaz k
deaktivaci uposlechnout po státním převratu v roce 1989. Z
takových rezidentů se stali potom de facto „ilegálové“. Nikdo
je však neodhalil ani dosud, ani nedeaktivoval. Jestli by někdo
chtěl hledat nějakou konspiraci, tak určitě v tomto ohledu,
proč k tomu nikdy nedošlo.
Znamená to, že VKR má na západě pořád aktivní rezidenty
a agenty?
Takže někteří rezidenti z doby před rokem 1989 v
zahraničí jsou nedeaktivovatelní?
Agenty ne, rezidenty ale určitě. Neřekl bych aktivní, ale spíš
aktivovatelné, při hodně velké dávce představivosti. Pokud
by přišel ověřený rozkaz, bylo by to pár osob. Když byla VKR
zrušena v roce 1990, část lidí zůstala na západě jako „záloha“
pro případ zvratu režimu zpět, anebo z toho důvodu, že byli
v dané době ve zvláštním statusu a nový režim je nemohl
deaktivovat. Část měla strach se vrátit a určitá část rezidentů
Dá se to tak říct. O Čechách se dnes asi nedá prohlásit, že
je to socialistická vlast (smích), takže ty operativce a rezidenty nemá kdo rozkazem odvolat, protože takový rozkaz
oni nesmí ani uposlechnout. Je to stejná situace jako tenkrát
v Československu po roce 1948, kdy čeští důstojníci a vojáci odmítali vykonávat určité rozkazy vydané stranickým
45
46
aparátem, protože složili slib demokratické předválečné ČSR.
Museli se buď podřídit anebo emigrovat a když neudělali ani
jedno, skončili v kriminálech. To samé museli udělat někteří
lidé od VKR po roce 1990, protože nový režim byl ochotný
je Američanům vydat v místě působení. Naštěstí k tomu nedošlo. Ti lidé okolo Havla ale byli schopní poslat na smrt celé
rodiny rezidentů v cizině, Havel podepsal v lednu 1990 vydávací dekrety na 36 rezidentů a jejich rodin tady v USA, kontrarozvědka to naštěstí stopla a ten dekret nikdy neopustil
republiku. Museli potom Havlovi domluvit, velmi důrazně. Z
Hradu přišla omluva, že šlo o omyl a nedopatření. Nemyslím, že Havel věděl, co podepisuje. On tehdy podepisoval
stohy papírů a vše, co mu poradci a „kamarádi“ dali na stůl.
Nerozuměl tomu. Ke konci mandátu jim ale začal vadit, moc
do všeho vrtal. Snad prý prozřel, pochopil svojí roli loutky z
roku 1989 a trochu zahořkl. Nebyl to zlý člověk, byl to idealista, naivista, bohém. Zpětně je mi ho snad i líto, protože
na jeho jméně si mnoho lumpů dnes buduje politický kšeft v
Čechách. Úplně nestydatě.
Vytěžení čeho?
Vytěžení nasbíraných informací. Existovala přísná pravidla
pro komunikaci v zahraničí, styky a předávání informací na
cizí půdě. To vše bylo eliminováno na minimum. Zároveň
byl také velký rozdíl mezi rezidentem a zpravodajcem, jak by
se dnes moderně říkalo „agentem“. Práce agentů, kteří jedou někam do cizí země a provedou tam nebezpečný úkol
a vrátí se zpátky za 5 dnů, to je pěkný a poutavý materiál
do filmu s Jamesem Bondem, ale něco takového probíhá jen
velmi výjimečně. Izraelci dodnes takto fungují, když operují v
asymetrické válce proti Arabům. Vyšlou agenty, aby někde v
hotelu v Bejrútu odstranili nějakého vysoce postaveného obchodníka, který dodává zbraně Palestincům, agenti to provedou a potom nasednou v klidu na linkové letadlo a odletí ze
země. Práce rozvědky ale není o zabíjení, je to o sběru a vyhodnocování informací.
Uspaná rozvědka minulého režimu?
To bych nečekal, že vy, jako ex-příslušník VKR, budete
Havla takto hodnotit.
Když se vrátíme k těm rezidentům v cizině, resp. I. Správy
v zahraničí, představují riziko bezpečnostním zájmům
dnešní České republiky?
Havel byl oběť, od začátku až do konce, když umřel. Víc k
tomu nemám. Obraťme list.
Ok. Kolik je podle vás v zahraničí spících, resp. „raději
zapomenutých“ rezidentů bývalé VKR?
Absolutně ne. Pokud ta otázka stojí takto, jak jste ji
položil, tak říkám i za sebe, absolutně ne. Ti rezidenti, mezi
které patřím i já, jsou vlastenci. Složili slib věrnosti své
vlasti a nasazovali svůj krk za zájmy Československa, takže
rozhodně nebudou teď této zemi, resp. jejím nástupnickým
zemím, škodit. Tito rezidenti ale mohou představovat určité
bezpečnostní riziko pro NATO, tedy pro Severoatlantickou
alianci a také pro Brusel, tedy EU, i když mnohem menší.
Nejde jenom výhradně o subjekty vojenské VKR, ale také o
civilní rezidenty v rámci I. Správy (rozvědka, pozn. redakce)
v zahraničí a netroufnu si odhadovat nějaká čísla. I. správa
udržovala v zahraničí celkem početnou rezidenturu s nejrůznějšími úkoly, velká část z nich však byla po dvou až
čtyřech letech stahována zpět kvůli vytěžení.
47
Jde o činnost ekonomickou, politickou a mediální. NATO
představuje největší bezpečnostní hrozbu pro rovnováhu a
stabilitu míru ve světě a pro bezpečnost dnešní České republiky. To musí občané ČR vědět, protože televize jim
to neřekne, nesmí říct. Ta činnost spočívá např. v tom,
že tam, kde je to možné, pomáháme prosadit české (nejen
zbrojařské) firmy na úkor amerických. Tam, kde jde o investiční projekt, pomůžeme pomocí kontaktů prosadit český
kapitál namísto amerického nebo německého. Tam, kde chce
NATO válku, rozmístění raket, radarů nebo válečnou eskalaci,
my pomáháme protlačovat do médií informace o pravých
záměrech americké zbrojní lobby tak, aby občané takové
kroky rezolutně odmítli a dostali před oči pravdu o stavu
a o záměrech nepřítele, který se tváří jako spojenec. Vymačkáváme americké vředy. To tam dejte do článku, to se
bude líbit, i když je to heslo z první republiky a tenkrát to
byly vředy německé.
Obě tyto organizace a společenství totiž už 25 let vyvíjejí činnost proti Československu, tedy vlastně dnes už proti ČR a
SR. Ať už šlo o privatizace a rozkradení republiky a převod
národní infrastruktury do rukou západních zahraničních korporací v 90. letech, o přesuny pravomocí české vlády do
Bruselu, které tak kritizoval prezident Václav Klaus, anebo
o snahu rozpoutat novou studenou válku s Ruskem. Rezidenti VKR v zahraničí pochopitelně proti tomuto v rámci
svých možností a vlasteneckého cítění vyvíjejí určitou činnost,
neřeknu vám jakou, to by někdo odnesl svým životem, ale
pracují přesně tak, jak přísahali věrnost své vlasti, i když je
to práce v soukromém sektoru. To nejhorší, co by mohlo nastat, je vyslání českých vojáků na frontu na Ukrajinu ve válce s
Ruskem. Česká vláda proti tomu nedělá nic, s výjimkou prezidenta Zemana. To je tragédie, něco neskutečného (povzdechnutí).
Dobře, dáme. (smích). Tuhle práci ale dělá také prezident
Zeman, že pomáhá českým podnikům v zahraničí a varuje
před konfrontací s Ruskem a lidé mu za to v Česku místo
uznání nadávají…
Takže už víte a chápete, proč Američané proti němu vystupují
a financuji proti němu mediální kampaně v českém tisku a v
médiích. Zeman přitom dělá pouze v daleko menším měřítku
to, co jinak dělají (anebo by měly dělat) české tajné služby,
tedy zpravodajskou činnost a pokročilé zpravodajské hry ve
prospěch českého státu. Místo toho pan Zaorálek (jmenuje
se tak doufám, abych mu neprznil jméno?) pomalu vyhlašuje
Rusku další světovou válku. Ten člověk je nemocný, netuší,
jakou mocí Rusko disponuje. A nemyslím jen vojenskou moc.
Přitom Rusové nikoho neohrožují, oni se bojí jako malí kluci o
vlastní bezpečnost, v Kyjevě nacisti svrhnou demokratického
V čem spočívá ta činnost rezidentů proti NATO?
48
prezidenta, ale za všechno zlé může Putin? Pár let zpátky byla
uveřejněna studie bezpečnostních poradců švédského premiéra a ta ukázala, že 27 z 29 ozbrojených konfliktů na světě
za posledních 30 let mají na svědomí americké tajné služby,
Pentagon a americké ministerstvo zahraničí. Rusko tam nefigurovalo ani jednou.
se přišlo na to, že něco nebo někdo ruší mobilní telefony v
autech, nedalo se z těch vozů dobře volat. Ve vozech byly
totiž nalezeny odposlechy a vojenské satelitní vysílačky od
Motoroly, které odesílaly data na americký vojenský satelit na
oběžné dráze. Byl z toho diplomaticky skandál, na veřejnost
neuniklo ani slovo. Takže toto je asi premiéra.
To byla tzv. Vídeňská zpráva OBSE z roku 2007, po níž
není na internetu dnes ani vidu, ani slechu. Dokonalé
prázdno. To si vysvětlujete jak?
Tuto informaci můžeme potom na AE News v článku
uveřejnit?
To je v pohodě. To není utajovaná skutečnost, to jen nějaký idiot v USAID nezvládl svoji práci, že to prasklo (smích). To byla
totiž původně auta USAID (americká humanitka nechvalně
proslulá napojením na tajné služby USA, pozn. redakce),
která předtím jezdila v Kosovu a Globemastery je potom
transportovali do Gruzie pro OBSE. Bůhví, jak dlouho a koho
všeho odposlouchávali v těch autech v Kosovu anebo ještě
předtím, kde všude s nimi jezdili.
Nevím, proč je tak úzkostlivě utajovaná, ta interní studie není
ničím zvláštní, nejsou v ní žádné zásadní, ani skandální informace. Spíš jde asi o to, aby média neměla proti americké administrativě hmatatelný důkaz v podobě věrohodné studie.
OSCE (česky OBSE) je v Evropě uznávaná organizace, ale je
také známa tím, že je hodně nezávislá na amerických zdrojích.
A ta nezávislost představuje určité nebezpečí pro americké
zájmy. Ten názorový proud uvnitř OSCE je silně pro-evropský,
což je logické, i když členem OSCE jsou i USA a Kanada, což
je dáno zase historicky. Ten skandál s odposlechy namontovanými v džípech, které Američani poskytli OBSE při monitoringu situace v Gruzii, ten to asi potvrdil, že OSCE není tak
docela pod jejich úplnou kontrolou.
Američané to takhle dělají často, že špehují své partnery?
Špehují hlavně partnery. Protože špehovat nepřátele už je
mnohem složitější, protože ti si dávají pozor (a opět hlasitý smích). Podívejte se tady okolo (ukazuje v restauraci na
rozmístěné kamery na 8 místech, které bych bez jeho upozornění ani nezaregistroval, neboť byly šikovně schované)
a řekněte mi: připadá vám tohle jako svoboda? (Já vrtím
hlavou). A na záchodě tady už jste byl? (Vrtím hlavou). Tak
až budete muset, tak se podívejte na záchodech nahoře nad
zrcadly. Tam taky jednu najdete. (Nevěřím, takže vstanu a
jdu na záchod a tam opravdu další kamera, zaměřená zezadu
na pisoáry). Vracím se zpátky a ptám se, kolik stížnosti už
na tu kameru v restauraci museli mít. Odpověď mne šokuje:
tu kameru tam dali na žádost hostů a štamgastů, aby tam
Američané špehují hlavně spojence, nepřátele mnohem
méně
O tom nevím. To jsem nikde nečetl.
Američané poskytli pozorovatelské misi OBSE v Gruzii v roce
2008 terénní vozy, Land Rovery a Toyoty a při používání aut
49
Americká ambasáda a její rezidentura
Mně to ke smíchu moc nepřijde. Mluvíte o americkém
velvyslanectví v Praze jako o rezidentuře jejich operativců. Říkáte, že monitorujete americkou ambasádu. To
je vůbec možné?
Podívejte se, já se nesměju z té situace, ta je určitě vážná. Ale
nutí mě to k smíchu, když občas čtu české noviny na internetu a vidím tam ty naivní články redaktorů z Mladé Fronty,
kteří už ani neumějí česky, jak jsou z toho Babiše zblbnutý,
ale oni už se sice dnes jmenují jinak (Mafra, pozn. redakce),
ale já je mám pořád za svazáky, stejně umanuté a naivní,
jako tenkrát před rokem 1989. Organizace protestů má svá
pravidla, scénář a financování a když vám někdo řekne, že to
zaplatil ze své kapsy umývače oken anebo ze studentského
kapesného, tak vám buď lže anebo vám neříká pravdu. Co
se týká toho monitoringu ambasády, Češi pracující za jejich
dolary jsou pořád ještě vlastenci. Asi tak vám to řeknu a víc
po tom nepátrejte.
lidi nedělali na záchodech svinčík a nečůrali po zemi namísto
do mušlí. To je Texas, směje se pan Josef s širokým úsměvem a dodává: „Tady je země neomezených možností… to
je Amerika, rozumíte? Ale k vám to za nějaký čas taky dorazí,
uvidíte“. Poté se dáváme do hovoru, neboť já sám jsem strávil
11 let v USA, ale jak tak povídáme, docházíme k názoru, že za
posledních 7 let se mnoho věcí v USA změnilo. A rozhodně ne
k lepšímu z pohledu občana.
Ještě se vrátím k Zemanovi. Jak se díváte na tu karetní
demonstrací na Albertové proti němu?
Takže ta rezidentura amerických zpravodajců organizuje
v Česku demonstrace proti Zemanovi?
Já jsem poslal vaší redakci už dříve několik informací o americkém velvyslanectví v Praze, my pochopitelně jejich rezidenturu aktivně monitorujeme a jako bývalí zpravodajci známe
jejich postupy a techniky, jakým způsobem se dostávají k objektovi, jakým způsobem vytěžují z objekta informace, jak
si zavazují objekta laskavostmi, sponzorskými dary naverbovanému subjektovi, pozvánkami na zahraniční návštěvy a konference tady v USA, to my pochopitelně známe, v tomto se
yankees nikdy asi nepoučí (smích).
Vy mně neposloucháte. Podívejte se, Američané fungují tak,
jak je známe velmi dlouho z naší rozvědné, rozkladové a
monitorovací činnosti. Ten tzv. modus operandi, o kterém
jsem vám už dříve psal do redakce, je u nich pokaždé stejný,
rozumíte? Americké velvyslanectví v dané zemi, a teď nemluvím jenom o Čechách tam u vás, si pravidelně tipuje různé
nadějné začínající politiky, umělce, aktivisty, blázny, máničky,
dokonce studenty ze středních škol před maturitou z řad
zlaté mládeže, fakany prominentů režimu, politické strany,
50
důstojníky armády, policie a nevládní organizace, skrze které
potom v budoucnu prosazuje v dané zemi své zájmy.
Co je to ten sanitary mode?
To je jejich základní pravidlo zpravodajské konspirace, že
žádný americký občan nebo současný pracovník americké ambasády nesmí být jakkoliv zapojen do zpravodajské hry nebo
rozkladné činnosti proti hostitelské zemi. Všechny operace
probíhají za použití domorodého obyvatelstva, tzv. „natives“.
Jak to probíhá, můžete to popsat?
Američané mají v každé zemi své určité zájmy. Ty se liší stát od
státu. Jednotlivé americké ambasády v těchto zemích poté
koordinují činnost mezi zpravodajskou službou USA, ministerstvem zahraničí USA a domácími subjekty v dané zemi.
Američané důsledně dodržují „sanitary mode“ při zpravodajských hrách, tím se liší od mnoha tajných služeb, třeba i od
ruské FSB. Kdybych měl uvést nějaký příklad, tak asi ten, že
to funguje nejčastěji tak, že americká ambasáda si zaváže vybrané subjekty ke spolupráci nějakou službou, pozorností,
příspěvkem do pokladny, a to v dostatečném předstihu. Kolikrát uběhne i několik let mezi pozorností od amabasády a
jejich první žádostí o protislužbu. Takto to fungovalo i při financování Václava Havla a jeho skupiny v 70. a 80. letech, kdy
po něm chtěli „služby“ až po více než 10 letech, když ho protlačili do čela státu v pozici prezidenta poté, co mu různými
cestami posílali prostředky více než dvě dekády.
Jak verbují Američané své agenty třeba v Česku?
(Smích). Ne, to nejsou žádní agenti. Američani nezaměstnávají cizí státní příslušníky jako agenty, minimálně ne od 60. let
a i tehdy to byli výjimky. Oni cizincům nevěří. Považují je za
méněcenné anebo za Rusy (smích). Američané získávají pouze
spolupracovníky, nikoliv agenty a ten proces probíhá velmi
pomalu a zdlouhavě. Na začátku si vyberou nějakého objekta. Osobu. Tento objekt je obvykle politicky činný, pracuje
v médiích, mediální agentuře, jako promotér, spisovatel, divadelník nebo lidskoprávní aktivista, student filosofie apod.
První kontakt s objektem zajišťuje tzv. „pitcher“, něco jako
nadhazovač nebo spíš dohazovač spolupracovníků. To je domorodec (native), který ovšem má zpravodajské krytí a má
bilinguální výbavu.
Sanitary mode aneb hlavně se nedostat do řečí a do tisku
To znamená, že ten „pitcher“ je krajan, který třeba žil
dlouho v USA?
To je zajímavé, takže to není financované případ od případu, tzv. per causa?
Většinou je to krajan. Zvládá mluvit plynule jak rodnou
řečí, tak anglicky. Pitcher tedy objekta kontaktuje s nějakou
nabídkou. Obvykle jde o pozvánku na konferenci o lidských
právech nebo o umění, kterou v dané zemi pořádá a sponzoruje americká ambasáda. Objekt, který pozvánku přijme,
se tak dostává do soukolí přípravy objekta k vytěžení. V
první fázi člověk vůbec netuší, že konferenci nějaká ambasáda
No to ani náhodou. Jak už jsem vám řekl, oni dodržují ten jejich sanitary mode. Mají velký strach z kompromitace. Oni ale
vynakládají velké prostředky na podchycení nevládních struktur v jednotlivých zemích, a ty potom za ně dělají tu černou
práci s velkým odstupem mnoha let.
51
sponzoruje. Když je pozorný, všimne si toho na plakátu úplně
dole na seznamu sponzorů eventu, kde uvidí logo s nápisem
„US Embassy“. Sponzorů je tam obvykle mnohem víc, ale ty
tam jsou pouze jako operativní krytí, aby média nemohla o
eventu napsat, že jde o čistou a výhradní akci amerického
velvyslanectví. Nikde tam nenajdete napsaná procenta, který
z uvedených sponzorů na plakátu zaplatil kolik procent výdajů na realizaci akce. Všechno to hradí ale Američané. Média
toto přechází mlčením. Nevědí o tom.
Dobře, a když ten „objekt“ se tedy zúčastní té konference,
tak potom následuje co?
Těch konferencí bývá mnohem víc, pitcher si objekta testuje,
jestli je vhodným kandidátem a prověřuje si činnost jak jeho,
jako fyzické osoby, tak i jeho nevládní organizace, nebo jak v
Čechách říkáte „neziskovky“. První pozvánka na konferenci je
čistě bez ničeho. Další pozvánky už obsahují různé „službičky“
a pozornosti, např. raut zdarma, ubytování přes noc v drahém
hotelu zdarma, pokud není objekt z Prahy, ale přijel třeba z
konce republiky, pokud se jedná o spisovatele nebo umělce,
zajistí ambasáda náklady na vytištění knihy, pronájem galerie,
aby umělec mohl vystavovat atd. V této fázi už pitcher ví,
jestli objekt je vytěžitelný nebo ne. Pokud ano, přichází druhý
level, pozvání na konferenci sem do USA.
asi ji nemohli už zrušit, takové cesty se plánují v utajení i rok
dopředu a předčasné volby do toho přišly hodně nešťastně.
Co asi tak mohl předseda lidovců, jako soukromá osoba, v
USA řešit s panem Marshallem a dalšími představiteli americké moci? Je to úsměvné, že pan Bělobrádek se ani nestyděl. Představte si ten skandál, kdyby tady náš americký politik, při vyjednávání o křeslech ve výborech v Kongresu po volbách, odjel do Moskvy na 14 dní na konzultace s ruskými politiky a mecenáši? Dovedete si představit ten řev v amerických
médiích? (Smích).
Ambasáda si podchytí české politky zavčas
(Smích i z mé strany) Víte, u nás máme takové heslo:
„Česko snese fšecko…“ a tak sneslo i Bělobrádkovu cestu
sem do států po volbách „na zkušenou“…
Touto fází prošlo i mnoho politiků v Česku, např. pan
Bělobrádek z KDU-ČSL, že?
Jo, to znám. Pěkně jste tam u vás ohnuli hřbety, jen co je
pravda. Syn mi vypráví ty vaše politické kauzy, co se tam u
vás dějí, nemáte to tam jednoduchý.
To myslíte tu jeho cestu na dva týdny sem do USA těsně po
skončení voleb v roce 2013? Tak to byla hodně trapná událost,
Když se tedy vrátíme k té druhé fázi zaháčkovaní „objekta“, jak to pokračuje?
52
Ta druhá fáze je již o konkrétních úkolech a plánech. Pitcher
nikdy nedovolí expozici subjekta s osobou vyššího určení,
pokud se za ni nemůže zaručit. Kdo dostane při návštěvě
v USA na „konferenci“ pozvánku na setkání s bývalými vládními americkými politiky, kteří pracují pro americké nevládní
skupiny a think-tanky, tak tam už jde o konkrétní úkoly a
konkrétní obrysy nastíněné aktivní spolupráci s americkou
stranou. Takový subjekt si potom z USA přiváží domů ony
pověstné „notičky“ a příslib dalších sponzorských darů, jestli
mi rozumíte.
Chtěl jste říct z Bruselu?
Ne, nechtěl. Bruselská politika je politika Washingtonu.
Kdyby Brusel dělal bruselskou politiku, hodil by naše americké sankce proti Rusku pánu Obamovi na hlavu a ještě by mu
pěkně zkopali pozadí. Tady v Texasu by mu ustřelili hlavu,
zcela vážně. Je tady na Obamu dokonce i zatykač v několika
menších městech, který se týká občanského práva na občanské zatknutí osoby, která porušila zákony Texasu. A to Obama
udělal několikrát svými prezidentskými dekrety. V Texasu
platí trochu jiné zákony než ve zbytku Ameriky. Všichni se
tomu smějou těm zákonům z roku zwei, ale ty zákony stále
platí. Až je začne někdo naplňovat, bude rachota v Texasu. Pokud jde o Evropu, bez amerických tanků a letadel
by neměla vaše EU žádnou obranu a bezpečnost. Bankovní
trhy EU a Eura jsou provázané s tím naším americkým a s
dolarem. Často čtu na vašich stránkách i jinde články o pádu
dolaru, ale v těch článcích, z mého pohledu zpravodajce a
bývalého důstojníka VKR, chybí to základní: přece naprostá
finanční provázanost transatlantického bankovnictví. Však
Evropa utopila své starobní důchody v našem hypotečním
trhu s nemovitostmi v roce 2008 a jediná cesta na záchranu
těch prostředků je skrze udržení dolaru při životě. Chcete
vědět jedno veřejné tajemství?
Ano, politika vládnutí pomocí not od cizí mocnosti, to je v
Česku zavedená praxe…
Zase tak mnoho se za těch 25 let nezměnilo. Tehdy to byly direktivy z Moskvy, dnes si vozíte notičky odtud z Washingtonu.
Tehdy mířily rakety na Čechy ze západu, dnes na vás míří z východu. Ale něco se změnilo. Pijete německé mléko a už ne
české. Jíte polské brambory a ne české. Mlsáte francouzské
jogurty, ne české. Němcům platíte za ruský plyn. Francouzům
za českou vodu z vodovodů. Jíte britské šílené hovězí, polské rafinované vepřové. Z družstev máte zarostlé louky, na
kterých byste mohli to hovězí pást, ale nepasete. To, co není
zarostlé, tam pěstuje soudruh Babiš řepku do nafty. Co byste
dělali, kdyby na vás Brusel uvalil sankce a zákaz dovozu potravin z Evropy do Čech, kdybyste v Čechách začali dělat suverénní (tzn. ne-americkou) politiku? Umřeli byste hladem!
Žízní. A zimou.
To víte, že chci.
Krach hypotečního trhu tady v USA nebyl o ničem jiném, než
o vzetí si Evropské Unie za rukojmí ve věci přežití amerického
dolaru. To je celý.
Asi to je důvod, proč česká politická reprezentace se bojí
tu suverénní politiku dělat, že?
To znamená, že transatlantické partnerství TTIP je… (nestačil jsem dokončit otázku)
Někde jsem četl, že ČR je závislé z 89% na exportu do zemí
EU. To je jasné, že vaši politici se bojí udělat krok vedle, mimo
oficiální direktivu z Washingtonu.
53
Je produktem krachu amerického hypotekárního trhu v roce
2008. Jediná cesta, jak zachránit německé starobní důchody utopené v amerických dřevěných domcích, které už
vlastně shnily mezitím, je záchrana dolaru a otevření amerického vývozního trhu pro evropské, zejména však a v první
řadě německé, firmy. Proto Angela Merkelová jde na ruku
našemu panu prezidentovi ohledně těch neslavných sankcí
proti Rusku, není to z nějaké servility k němu, jde o záchranu
německých starobních důchodů. Amerika je si závazku vědoma, Obama ví, že musí sjednotit trh s EU, že musí dovolit
Evropě volný dovoz zboží sem do států, protože jinak by přišel
default dolaru a hromadné zbavování se dolarových rezerv v
Evropě, přesně po vzoru Ruska a Činy, kteří dali dolaru sbohem už před časem. Amerika připravila Evropu o peníze v roce
2008, Evropa je teď bude chtít zpátky skrze vývoz svého zboží
na trhy sem k nám.
rozsah aktivit jejich spolupracovníků v českém nevládním sektoru, stejně tak i jejich zpravodajců a regulérních operativců.
Co je zarážející, je fakt, že česká BIS má vystavený zákaz rozkladné činnosti proti americkým tajným službám na území ČR,
s odkazem na LIAISON, i když tím lze jen opravdu těžko ospravedlnit nepřátelskou činnost amerických tajných služeb
proti českým zájmům, průmyslu a zahraniční politice ČR.
Kontrašpionáž aneb když Češi odposlouchávají Američany
Když se vrátíme ještě k té americké ambasádě a těm
notičkám, jak vy jako ex-zpravodajec získáte informace
o tom, že v té a té akci je zapojena zrovna americká ambasáda?
Co je to LIAISON?
To je systém sdílení a poskytování zpravodajských zpráv a informací mezi spřátelenými zpravodajskými službami. I když
tohle nikdy v Československu nefungovalo. Sověti nám
poskytovali minimum informací, zato my jsme jim museli
poskytovat všechny. Dnes to samé vyžadují Američané a co
se týče zpráv od nich, to je ještě horší, než to bylo před
rokem 1989 u Sovětů. Američané nesdílejí vůbec nic, pokud
jim neteče někde do bot. Oni na to mají dokonce zákon, že
nesmí cizí rozvědce nic poskytnout, LIAISON vůbec neberou v
Jak už jsem řekl, americká ambasáda v Praze je monitorována, jak ze strany běžných tajných služeb, tak i ze
strany soukromého sektoru, pro který pracují bývalí příslušníci zpravodajských předlistopadových útvarů. Nebudu
sdělovat a ani nesmím sdělit detaily a konkrétní údaje, víme
však o každé akci, operativním krytí, víme, jaké objekty se americká ambasáda rozhodně vytěžit, známe poměrně přesný
54
úvahu, to je pouze reklama. Oni nás za partnery nepovažují.
Myslím jako Čechoslováky.
Pravdu. Že demonstrace 17. Listopadu 1989 byla organizována SSM, Socialistickým Svazem Mládeže, tedy
mládežnickým křídlem KSČ. Oslava na Albertově byla stranickou událostí mladých komunistických kádrů k oslavám Dne
studentstva. Tenkrát na VKR koncem 80. let jsme evidovali
činnost uvnitř útvarů ČSLA ze strany mladých svazáků a tam
byla hlášena situace, která spočívala v prosazování myšlenek
kapitalismu, částečné privatizace apod. To k bojovým
útvarům nepatřilo, to byla rozvratná činnost. Ale režim toto
již tehdy nechtěl řešit. Nebyl zájem. Vůbec. Však mnoho
aktivistů z listopadu 89 a pozdějších politiků pocházelo
právě z kádrů SSM a všichni politici, kteří se věkově trefili do
oné doby. Postupně se ale k průvodu z Albertova na Národní
třídu přidávali další lidé, už ne studenti a v demonstracích
v následujících dnech už bylo studentů minimum. Ovšem
odstartování eventu musel někdo zorganizovat, odstartovat,
odpálit. Takže v případě Zemana šlo o totéž. Nevládní
organizace zorganizovala event na objednávku sponzora
a lidé na ulici se postupně přidali, přestože přišli za jiným
účelem původně a nechali se strhnout davem, protože proč
by si nezařvali, když jim někdo cpe do ruky červené karty
zdarma z krabice od Tatranek. 17. listopadu 1989 a ve dnech
poté tomu nebylo jinak. Když odpálíte lavinu, energii nabere
už samospádem.
Takže jde o asymetrické partnerství?
Vůbec bych to nenazval partnerstvím, je to vazalství. Sověti
nám třeba poskytovali alespoň své zpravodajské informace,
které vytěžili na západě, a které měly souvislost s obranou
vojenských okruhů ČSLA na západní hranici. Vytěžené informace z NSR jsme měli od Sovětů ihned. Naproti tomu,
získání zpravodajských informací o situaci v Afghánistánu
před prvním deploymentem (nasazením) českých vojáků do
této země, trvalo 10 měsíců a většina informací byla stejně
dostupná z internetu a zpravodajsky k ničemu. Tedy ty informace, které tam nebyly začerněné.
Asi se nechtějí o informace dělit, že? Nepodléhá ale toto
nějakému tajemství?
Ne, to je pouze taková perlička a reálie, jakým způsobem funguje LIAISON mezi českým VZ (vojenským zpravodajstvím) a
americkým Pentagonem a případně CIA. Není to utajovaný
údaj.
Když teď uděláme velký tématický skok k Albertovu a
demonstracím proti Zemanovi, nakolik je tam přítomný
rukopis americké ambasády, a nakolik jde o spontánní
akci, protože i to musíme připustit?
Čili svým americkým přátelům jste to podal natvrdo, že
zorganizování listopadu 89 byla práce komunistů?
Úplně natvrdo. A nestrávili to. Organizace 17. listopadu byla
zaštítěna tzv. Novou gardou komunistů, mladými svazáky z
SSM a oportunisty zevnitř partaje i mimo ní, jak o tom hovořil mnohokrát Miloš Jakeš. Třeba takový Saša Vondra, to byl
velký přítel a kamarád Václava Havla uvnitř Občanského Fóra
a přitom někdy jsem se až divil, jak může člověk a dramatik
Moji američtí přátelé mi položili mnohokrát tuto otázku, ale
ve vztahu k 17. listopadu 1989. A když jsem jim odpověděl,
kroutili hlavama a bylo vidět, že mi moc nevěří, jako kdybych
jim říkal nepravdu.
A co jste jim řekl?
55
formátu Václava Havla sedět v Redutě a v Činoherním klubu
vedle mladých a ambiciózních funkcionářů stranické mládeže
jako byl Petr Nečas a Saša Vondra se tam přitom s Havlem objímal. Na III. Správě koloval jednoho času dokument o tom, že
Václav Havel je homosexuál, protože existovaly choulostivé
fotky s ním a právě se Sašou Vondrou po nějaké divočejší pijatyce. Proč Václav Havel nikdy neměl děti, ani s Olgou, ani
později s Dagmar (ale tam už hrál roli věk vlastně), to je pro
média záhada. Nešlo ale o neplodnost jako spíš zkrátka o
„bohémský“ život umělce, kdy jasná sexuální orientace pana
Havla se časem, podle mého názoru, u něho rozmazala, zejména byla-li zpochybněna častými pobyty ve věznicích, kde
k homosexuálním stykům dochází pravidelně. Vznik preferenční homosexuality je lékařsky doložený a vzniká právě u
určitého procenta mužů potom, co opustí věznici.
pouze docházelo k jejich zdanění jako příjmu ze zahraničí podle devizových zákonů. To byla další podivná věc, kterou jsem
nechápal tehdy jako operativec, a nechápu ji dosud. Havel
však hodně utrácel, kamarádi z něho vytahovali peníze a financování večírků bylo finančně vyčerpávající, takže i tak byl
často bez peněz.
Demonstraci proti Zemanovi organizoval jednatel jedné
české neziskovky, která má ve výroční zprávě informaci
o daru ze strany americké ambasády, ale ten dar pochází
někdy z roku 2012. V té době Zeman ještě prezidentem
nebyl, ani nekandidoval.
Ale však o tom jsem vám už říkal. To je právě ten jejich „sanitary mode“. Podívejte se, oni za vámi nepřijdou s balíkem
peněz. To přece nečekáte, ne? Zaháčkovaní objekta probíhá
velmi dlouho a ještě delší čas uběhne mezi darem a nějakou prosbou o protislužbu vůči vám z jejich strany. To je
kvůli tomu, aby mohli vydat příslušné dementi, pokud by byli
odhaleni, že na eventu mají podíl. Oni řeknou, příspěvek jsme
dali, ano, ale už je to hodně dávno, s akcí proti prezidentovi
nemáme tudíž nic společného. Ale nebojte se, oni se umí ozvat, i velmi hodně dlouho poté, co vám prokázali laskavost.
Oni nezapomínají. Znám případy, kdy se objektovi v Praze
ozval pitcher 11 let poté, co mu dohodil dva placené pobyty
tady v USA a chtěl po něm napsat pozitivní článek do novin
ohledně radarové základny v ČR.
Václav Havel a jeho sexuální orientace
Havel tedy byl homosexuál?
Havel nemusel být homosexuál od narození, mohl se stát
gayem z preferenčního rozhodnutí, a také mohl být bisexuál. Já neposuzuji lidi podle toho, s kým si lehnou do postele,
to je každého věc. Jsem uvažováním demokrat. Jenom
mně dodnes zaráží, že Václav Havel si podával ruce se svými
vězniteli v listopadu a prosinci 1989, se svazáky a předáky z
SSM a i přes dlouhá léta v kriminálech, nikdy netrpěl finanční
nouzí. My víme, že byl na výplatní listině jedné z nadací založených CIA v NSR, ale příspěvky mu posílali prostředníci,
tedy západoněmecké a francouzské nadace na regulérní devizový účet u ČSNB. Stát mu tyto finance nijak neblokoval,
Ano, náš článek o červených kartách ambasáda dementovala. Ale ty odstupy mezi darem a protislužbou jsou
dlouhé…
Podívejte se, oni nezapomínají. A není to nijak těžké nechat
se zlákat. Velmi šikovně to dělají tak, že vás pozvou na stáž
56
v době slev v obchodech v USA, okolo Díkůvzdání a před
Vánoci, potom velké kolo stáží probíhá počátkem léta, většinou Florida.
Přednášky jsou placené, takže si odvezete i za vystoupení nějaký honorář. To je právě ten sponzorský dar. Přednášky
v USA sypou dobře a vzniká na nich finanční závislost celé
rodiny
Aha, takže to je chytře udělané. Ten dar potom vlastně
prokážete jako výdělek za přednášku a ne jako dar?
Správně jste to pochopil (úsměv). A takto si vás sem pozvou
jednou nebo i dvakrát ročně a po určité době s těmi penězi z
přednášek najednou už automaticky počítáte do svého rodinného rozpočtu, manželka s těmi honoráři počítá, vaše děcka
s nimi počítají… potom je těžké přestat. Najednou voláte
pitcherovi, jestli i letos budete pozváni na přednášku do USA,
urgujete termíny konferencí emaily a telefony. Když se jim ale
znelíbíte, přestanou vás zvát a ukončí s vámi spolupráci stejně
rychle, jako začala.
Celkem živě si to dovedu představit. Teď jsem nedávno
četl, že Václav Klaus dostal stopku na přednáškách tady v
USA. A Jaký je výdělek za přednášku?
Václav Klaus dostal stopku, protože přednášel až moc svobodně. To se nenosí už ani tady ve státech, někdo ho na to měl
upozornit. Obamizace americké společnosti do značné míry
zničila tu Reaganovskou Ameriku, která stála sice na zbrojení,
ale zároveň i na svobodě slova a tisku. To dnes už tady neexistuje. Média jedou autocenzuru a v mantinelech „Obamination“ kážou jedinou pravdu z tiskového odboru Bílého domu.
Pokud jde o výdělky, těch přednášek je obvykle více, celá
57
série, rozložená do několika dnů nebo i týdnů. Za jednu přednášku, podle její délky a kvality pozvaných hostů, dostanete
od 2,000 do 10,000 USD. To jsou běžně tarify pro zahraniční
pozvané hosty druhé kategorie. To všechno platí americké
ministerstvo zahraničí. Ale vzniká u toho zajímavý efekt. Že
pořadatelé a účastníci konference si vás pozvou na své další
vlastní konference, které už jsou opravdu komerční a nejde o
inscenaci z rozpočtu ministerstva zahraničí. Takže najednou
nejste v USA dvakrát do roka na dva týdny, ale zůstanete tam
třeba tři měsíce a zúčastňujete se eventů a konferencí a za tu
dobu si vyděláte tolik peněz, že byste si je v Čechách nevydělali ani za pět let tvrdé publikační a přednáškové činnosti.
Vidíte, že vám ani nemusím napovídat. Přesně takhle to celé
funguje v univerzální rovině. Vítejte ve světě amerických
veřejně-tajných služeb.
Outsourcing americké rozvědky
V čem se liší americké tajné služby od těch ostatních?
Liší se hlavně v tom způsobu myšlení, že jim se nic stát
nemůže, protože oni řídí svět. Jim ani nevadí, že americké ambasády mají po světě pověst jako centrál pro vyvolávání revoluci a nepokojů. Zapojují do rozkladné činnosti i soukromé
subjekty jako firmy, výzvědný outsourcing se tomu říká.
Takže člověk závislý na tomto „přivýdělku“ potom udělá
lecos, že?
Narážíte tím např. na firmu Stratfor?
Většina těch vytěžovaných subjektů je o své činnosti
přesvědčená a peníze nejsou důvodem, ale spíš jen motivací pro činnost. Pitcher zavolá, udělá se schůzka ve Slávii
(kavárna v Praze, pozn. redakce), nadhodí se téma pouličního
eventu, subjekt zadání s nadšením rozpracuje a brzy se může
těšit na odměnu zaslanou v nějaké podobě (letenka sem do
států a pozvánka na přednášky, příspěvek jeho neziskovce,
zaplacené roční školné na New York University pro něj nebo
jeho děti, těch forem darů a příspěvků je velká množina).
Stratfor a řada dalších organizací. Dodávají tajným službám
USA kompletní rozkladovou a monitorovací činnost na klíč.
To u jiných tajných služeb nepřipadá v úvahu. Toto představuje ale bezpečnostní riziko, protože se jedná de facto
o privatizaci tajných služeb a ty vytěžené informace potom
končí na volném trhu. Vydírají se těmito informacemi politici
po celém světě, banky, organizace, celé státy. V určité
chvíli najednou pan prezident Obama zjistí, že nedrží už žádnou moc. Že ji drží soukromý klient s mrtvou schránkou v
Londýně, který na volném trhu za informace od Stratforu
zaplatil nejvíc.
Ta slečna, co pomáhala s rozdáváním karet, měla na
LinkedIN profilu (než byl odstraněn) zmíněná studia na
zahraničních univerzitách a hned potom i práci učitelky
jazyků na ambasádě USA v Praze. Takže to najednou
dává smysl, tedy ten proces zaháčkování. Těch forem
příspěvků a plateb je opravdu mnoho. Klidně se vám
odvděčí i tím, že vám dají práci na ambasádě a zaplatí
školu v cizině.
58
BIS nesmí rozkrývat činnost amerických tajných služeb v
Česku
Zmínil jste úkolovou činnost české BIS, že má zákaz na činnost proti CIA. Čeho všeho se to týká?
Česká BIS má pochopitelně stejný zákaz vůči USA, jako měla
STB a VKR před rokem 1989 vůči SSSR a KGB. Zákaz se
týká rozkladové činnosti, ne však monitoringu. Oni vidí,
slyší, ale nemůžou s tím nic dělat. Když tedy v Praze americká ambasáda organizuje útok proti prezidentovi, dav hází
na prezidenta předměty, z nichž některý by mohly klidně
být i odjištěné granáty (to je mimochodem něco, co tady
v USA nikdy neuvidíte, protože jakmile by někdo zvedl na
shromáždění před pódiem s prezidentem ruku a chtěl by
něco vrhnout směrem k prezidentovi, sniper by ho zastřelil),
tak česká BIS s tím nemůže dělat vůbec nic. A nejen BIS,
ani policie. Všichni mají svázané ruce. Když jsem ukazoval
na YouTube video svým přátelům Američanům, tak nechtěli
věřit, že ti pánové na pódiu jsou prezidenti několika evropských zemí, když policie dovolí na ně házet předměty.
To je pravda, tam stálo na pódiu mnoho evropských politiků, nejen Zeman. Kdyby někdo chtěl provést atentát, na
tom pódiu by byla jatka. A policie přihlížela…
Podle mého názoru je to otázka času, než někdo na vaše politiky poprvé vystřelí. Potom se to začne brát vážně, ubyde
vajíčkových útoků, ubyde i potřeba deštníků, protože od
určité chvíle budou politici mít před svým řečnickým pultíkem
neprůstřelné sklo. Takové, jaké vozí Obama s sebou na projevy před voliči na volných prostranstvích tady ve státech.
Co to jsou ty výrazy „Vytěžitelnost objekta“, „vytěžitelnost s výsledkem“ a „informace od subjekta“?
59
Objekt (rod muž. živ.) je člověk, který v centru zájmu operace, ale ještě není tzv. naháčkován do systému. Není uvnitř,
nepracuje pro nás. Buď je to osoba, kterou sledujeme, anebo
je to osoba, kterou chceme získat. Subjektem se osoba stává,
když už pro nás pracuje, když se nachází vevnitř systému.
Vytěžitelnost s výsledkem znamená, že od objekta (ale případně i subjekta) lze získat požadované a hledané informace,
že to, co hledáme, jsme opravdu našli, anebo to znamená, že
nám je ochotný podepsat spolupráci. To je takový zaběhlý
slovník, vsadím se, že ho používají zpravodajci u vás dosud.
zemi působení zajištěnou práci, zaměstnání, častěji však podnikání než zaměstnání, a tak se ho vůbec státní převrat ani
nijak nedotkne. Já podnikám už přes 22 let.
Mnoho lidí z VKR zatím českým médiím rozhovor nedávalo. Nemáte obavy, že vaše svědectví vyvolá nějakou
bouři v médiích? Přece jenom, „kontráši“, odpusťte mi
ten výraz, nebyli moc v oblibě…
Počátkem 90. let bylo v novinách mnoho rozhovorů s lidmi
jako jsem já, ale tehdy tomu nikdo nevěnoval pozornost. Jak
se ve vaší zemi utahují šrouby, tak svobodné novinařiny je
méně a méně. Vy děláte dobrou práci, že otevíráte na webu
ten hnis, který je potřeba rozříznout, aby vyšel na světlo, ale
mnoho lidí na to není připraveno, mají slabé žaludky, idealistické představy o vývoji spravedlivého a láskyplného kapitalismu ve vaší zemi za to čtvrt století. Vy jste v Československu tak divoce privatizovali, že jste si nechali zprivatizovat i
tu svobodu slova z listopadu 89. Když se dívám na internetu
na vaši Českou Televizi nebo Novu, vidím první a druhý kanál
Československé televize. Jenom s tím rozdílem, že dříve se na
jedničce plivalo směrem po větru na západ, a dnes směrem po
větru na východ a na dvojce běžely sovětské filmy, dnes tam
máte americké seriály o naší policejní moci.
Rezident v USA jako podnikatel v poradenství s exkluzivními kontakty
To asi používají. Co jste dělal po roce 1990, když VKR
skončila tak, jak skončila?
VKR byla převedena pod VOZ, což byl pazneht a zmrzačené
torzo původních výzvědných služeb. Dosazení Václava Havla
do funkce nejvyššího velitele ozbrojených sil, tedy prezidenta, znamenalo likvidaci všeho, kontaktů, rezidentur, lidí s
několika dekádami zkušenosti a kontaktů. Lidé se schopnostmi odešli. Do soukromého sektoru. Já jsem zůstal v zázemí
rezidentury, nejprve v NSR a později tady v USA, potom jsem
se úplně přesunul a začal podnikat v poradenství v oblasti
strojního a zbrojařského průmyslu.
Jo, to myslíte ty nekonečné americké kriminálky LA, Miami, Las vegas, New York… kolik jich vůbec je?
Já to nesleduji, to je odpad a propaganda sponzorována lidmi,
co tady ve státech koupili věznice a provozují je na zisk, potřebují co nejvíce odsouzených, spolupracuji se soudci a táhne se
to až do filmové tvorby z Hollywoodu. Je to takový „product
placement“ na soukromé věznice, policejní vybavení, drahá
auta v těch seriálech… mimochodem, kdybyste viděl, v jakých
Z čeho jste žil?
Rezident na rozdíl od agenta není závislý na zpravodajské centrále, a když centrála skončí kvůli pádu režimu, rezident má v
60
THE FAIRYTALE OF MATERIALISM: HOW ‘FUNDAMENTALISTS’ HIJACKED SCIENCE
šunkách jezdí v reálu američtí detektivové a vyšetřovatelé,
tak byste zaplakal.
of forbidden ideas in science is intriguing for obvious reasons. After all, it is undeniable that the intellectual establishment has historically blacklisted some of the most important
breakthroughs in science over the centuries. To mention only
one example, for decades Isaac Newton’s then-revolutionary
idea that an invisible force called gravity acted at a distance
between bodies was considered magical woo-woo, unworthy
of being taken seriously.1 What other revolutionary – and perhaps valid – ideas might have been recently proposed but continue to be snubbed today in scientific circles? Few questions
are more interesting and relevant.
To si dovedu lehce představit. Ale privatizace amerického
vězeňství, to by bylo na další rozhovor, protože Británie s
tím už také experimentuje, ale na to bohužel nemáme čas
a prostor.
To je v pohodě, můžeme pohovořit příště, až zase přijedete
(mrknutí oka).
Závěrem se zeptám: považujete za svůj domov USA nebo
Česko?
Yet, the notion of forbidden science raises a less obvious but
equally intriguing question: on what basis is something considered heretical in science? What are the underlying assumptions of the self-appointed police of scientific thought?
After all, science is supposedly based on the neutral and objective comparison between theory and nature. Nature is
the final arbiter of scientific debate and it can be queried
directly through experiment. So, if that is the way to settle
the questions, why do we so often witness the scientific community engaged in highly subjective and emotionally-charged
debates regarding what theory is – or isn’t – reasonable or
acceptable? Sir John Maddox, former editor of Nature, once
called for nothing less than the burning of a book describing
a new theory of biological inheritance, much in the tone of
medieval inquisitors.2 Why all this fundamentalist hysteria?
Za domov považuji to místo, kde mám rodinu. A to je právě
teď tady ve státech. Pokud se ptáte ale na domov v tom
smyslu cítění u srdce, tak to je Československo. Přeji všem
v Čechách krásný zbytek roku a šťastný start do roku 2015 a
doufám, že se ještě potkáme.
I my se těšíme na další spolupráci a přejeme Vám i Vaší
rodině všechno nejlepší do nového roku.
zdroj:http://aeronet.cz/news/jak-funguji-americkevyzvedne-sluzby-v-cesku-jak-americane-ziskavajispolupracovniky-v-nasi-zemi-proc-ma-bis-svazane-rucesvedectvi-byvaleho-prislusnika-vojenske-kontrarozvedkyvkr-exkluzivne-pro/
The Fairytale of Materialism: How ‘Fundamentalists’ Hijacked Science
In this article, I will argue that, at the root of all this, is the fact
that the intellectual establishment completely misinterprets
and misrepresents what science is about. The fundamentalist hysteria we see in the culture today is the inevitable result
of the consistent and outrageous abuse science has suffered,
often at the hands of those who were supposed to be its
The theme of this special issue of New Dawn Magazine is important in more ways than meet the eye at first. The notion
61
is all that science is about, because it is all that it can be about.
Nothing else can be falsified by direct comparison with nature, therefore nothing else can be considered scientific. By
observing the consistency of these patterns and regularities,
scientists can create mathematical models to capture them,
run such models as computer simulations, and then predict
how similar phenomena will unfold in the future. Such an
ability to predict the phenomena of nature lies at the heart of
the technological prowess of our civilisation and represents
the main social value-add of science.
But our ability to model the patterns and regularities of reality tells us little about the underlying nature of things. Scientific modelling is useful for informing us how one thing
or phenomenon relates to another thing or phenomenon –
this being precisely what mathematical equations do – but it
cannot tell us what these things or phenomena fundamentally are in and by themselves. The reason is simple: science can only explain one thing in terms of another thing;
it can only characterise a certain phenomenon in terms of its
relative differences with respect to another phenomenon.3
For instance, it only makes sense to characterise a positive
electric charge relative to a negative electric charge; positive
charges are defined in terms of their differences of behaviour
when compared to the behaviour of negative charges, and
the other way around. Another example: science can explain
a body in terms of tissues; tissues in terms of cells; cells in
terms of molecules; molecules in terms of atoms; and atoms
in terms of subatomic particles. But then it can only explain
one subatomic particle in terms of another, by highlighting
their relative differences. Science cannot explain the fundamental nature of what a subatomic particle is in itself, since
all scientific explanations need a frame of reference to provide contrasts.4
guardians. These abusers – among which I count some of the
biggest names in science today – have hijacked science for the
benefit of their own philosophical and psychological needs,
biases, prejudices, and interests. And you, dear reader, are on
the receiving end of this charade. Allow me to elaborate.
Science Isn’t Metaphysics
The scientific method allows us to study and model the observable patterns and regularities of nature. For instance, the
observation that objects consistently fall when dropped – a
regularity observed anywhere on the surface of the planet
– allows us to infer the law of gravity. The observation that
crystals form according to symmetrical shapes allows us to infer specific patterns of crystallization for different materials.
Modelling the observable patterns and regularities of nature
62
Capturing the observable patterns and regularities of the elements of reality, relative to each other, is an empirical and
scientific question. But pondering about the fundamental nature of these elements is not; it is a metaphysical question.
The problem is that, in recent decades, scientists who have little or no understanding of philosophy have begun to believe
that science can be a metaphysics.5 This dangerous combination of ignorance and hubris has done our culture an enormous disservice. Childishly emboldened by the technological
success achieved by our civilisation, many scientists have begun to believe that the scientific method suffices to provide
us with a complete account of the nature of existence. In doing so, they have failed to see that they are simply assuming
a certain metaphysics – namely, materialism – without giving
it due thought. They have failed to see that the ability to predict how things behave with respect to one another says little
about what things fundamentally are.
sible empirically from within the game. Yet, the scientific
method limits itself to what is empirically and ordinarily observed from within the “game” of reality. Scientific modelling
requires little or no understanding of the underlying nature
of reality in exactly the same way that a gamer needs little or
no understanding of the computer’s underlying architecture
in order to win the game. It only requires an understanding
of how the elements of the “game,” accessed empirically from
within the “game” itself, unfold relative to one another.
On the other hand, to infer things about what underlies the
“game” – in other words, to construct a metaphysics about
the fundamental nature of reality – demands more than the
empirical methods of science. Indeed, it demands a kind of
disciplined introspection that critically assesses not only the
elements observed, but also the observer, the process of observation, and the interplay between the three in a holistic
manner; an introspection that, as such, seeks to see through
the “game.”
The notion that technological prowess is proof of some deep
scientific understanding of the underlying nature of reality is
simply equivocated. Let us put this in context with an analogy: one needs to know nothing about computer architecture or software in order to play a computer game well and
even win; just watch a five-year-old kid. Playing a computer
game only requires an ability to understand and predict how
the elements of the game behave relative to one another: if
your character shoots that spot, it scores points; if your character touches that wall, it dies; etc. It requires no understanding whatsoever of the underlying machine and code upon
which the game runs. You can be a champion player without
having a clue about Central Processing Units (CPU), RandomAccess Memories (RAM), Universal Serial Buses (USB), or any
of the esoteric computer engineering that makes the game
possible. All this engineering transcends the “reality” acces-
True science is metaphysically neutral and agnostic. Mistaking it for a particular metaphysical position is a profound disservice to science, because it makes it vulnerable to strawman attacks. For instance, the materialist metaphysics is
often peddled today as synonymous with science; a tragic disfigurement of the latter. Yet, as I will argue shortly, materialism is extraordinarily vulnerable to attack, which is construed
by a growing number of people as evidence that science itself is failing. But this isn’t true. An attack on materialism as
a metaphysical interpretation of science is not an attack on
true science.
To illustrate how true science, as we know it today, can be
coherently interpreted according to a metaphysics entirely
63
different from materialism, let us have a fresh look at the socalled “mind-body problem.”
of reality that anyone can ever know, and since nobody today
has the faintest clue about how to solve the “hard problem
of consciousness,” materialism suffers from a severe lack of
parsimony, explanatory power, and provability.
A Non-Materialist Take on the Mind-Body Problem
Nonetheless, many scientists still adopt materialism as the
explanation for the mind-body problem. The reason is that
they do not see any other reasonable metaphysical interpretation that fits the scientifically observed patterns and regularities linking brain and mind. As such, they end up making
the classical error of conflating metaphysics with science itself. But there is at least another, much more parsimonious
metaphysical interpretation that fits the data and has more
explanatory power. I will discuss it below in order to illustrate
my point that the patterns and regularities of nature can be
interpreted in a variety of ways, and that true science is neutral and agnostic about which metaphysical interpretation is
true.
There are undeniable correspondences between conscious
experience and brain states. If you have ever been drunk,
you know that the addition of alcohol to ordinary brain chemistry can severely affect how one feels subjectively. Anaesthesia and psychiatric drugs also alter consciousness by interfering with brain function. Functional MRI scans regularly reveal
high-level correlations between the activation of certain areas in the brain and certain types of subjective experience.
So the link between brain states and subjective experience
is a scientifically observed pattern/regularity of reality. As
such, it is an undeniable scientific fact, independent of metaphysics.
The question, of course, is how to interpret the underlying
nature of this link, which is not a question of science, but of
philosophy. Many scientists simply assume that the materialist metaphysics explains the link by stating that the brain
generates the mind. As such, the brain – and reality at large
– supposedly exists fundamentally outside mind. When the
brain is destroyed, mind can no longer exist. Indeed, such
metaphysics does seem to explain the high-level correlations
between brain states and subjective experience. But it does
so at the enormous cost of, first, postulating an unprovable
universe fundamentally outside subjective experience; and,
second, requiring a magical step by means of which unconscious matter somehow lights up with awareness under particular circumstances – the so-called “hard problem of consciousness.”6 Since subjective experience is the only carrier
Here we go: think of a stream. Water can flow along the
stream through its entire length; that is, water is not localised
in the stream, but traverses it unhindered. Now imagine a
small whirlpool in the stream: it has a visible and identifiable existence; one can locate a whirlpool and roughly delineate its boundaries; one can point at it and say “Here is a
whirlpool!” There seems to be no question about how clear
and concrete the whirlpool is as an identifiable object. Moreover, the whirlpool limits the flow: the water trapped in it
can no longer traverse the entire stream freely but, instead,
become locked in place, swirling around a specific and welldefined location. The whirlpool thus partially localises the
flow of water in the stream. Yet, there is nothing to the
whirlpool but water itself. The whirlpool is just a specific pat-
64
tern of water movement that reflects a partial localisation of
that water within the stream.
objective brain activity outside mind, so there is no “hard
problem” at all. The brain and its activity, as images in mind,
are of exactly the same nature as any other subjective experience. There is no need to magically derive experience from
something outside experience because there is no need to
postulate anything outside experience to begin with. The
brain is an experience, an image in mind of a certain process
of mind.
Now here is my metaphysical interpretation of the mind-body
problem: reality at large is the flow of the “stream” of mind.
There is nothing to reality but subjective experience itself.
The body-brain system is simply the image of a process of
self-localisation of mind, just like the whirlpool is the image
of a process of self-localisation of water. There is nothing to
the brain but mind, yet it is a concrete and identifiable image
of the partial localisation of mind, just like a whirlpool is a
concrete and identifiable image of the partial localisation of
water. You can point at the brain and say “Here is a brain!”
The whirlpool represents a partial localisation of the flow of
experiences in the stream of mind. This localisation demarcates a centralised, local perspective: the very centre of the
whirlpool, the vantage point from which each one of us witnesses our personal subset of the contents of mind-at-large.
This is, after all, how we ordinarily experience reality: from a
particular vantage point in the middle of the vortex of experiences swirling around us. Ordinarily, we are only aware of
the flow of experiences captured in our respective whirlpools,
not of the broader stream outside. This is a direct result of
the localisation process that pins us to a particular space-time
position.
As such, to say that the brain generates the mind is as absurd
as to say that a whirlpool generates water! To say that the
brain is the cause of consciousness is as absurd as to say that
lightning is the cause of atmospheric electric discharge. After
all, lightning is merely how atmospheric electric discharge
looks, not the cause of it. Do you see what I mean? The brain
is an image of the process of consciousness localisation, as
viewed from a second-person perspective, in exactly the same
way that flames are an image of the process of combustion,
as viewed from the outside. In the same way that the patterns
and colours of flames correlate well with the inner-workings
of the process of combustion, measured brain activity correlates well with the first-person view of consciousness – that
is, direct subjective experience.
Clearly, we do not need to postulate an entire universe outside the only carrier of reality we can ever know – mind itself,
the medium of all subjective experience – to make sense of
the patterns and regularities of nature. We do not need to
face the insoluble “hard problem of consciousness.” Instead,
we just need to correct an old philosophical mistake made in
the name of science: the spectacular mistake of taking the
image of a process to be the cause of the process. For the
same reason that lighting is simply the way atmospheric electric discharge looks – and not the cause of it – the body-brain
system is simply the way consciousness localisation looks, and
not the cause of it.
Notice that this eliminates the “hard problem of consciousness” entirely: the correlations between brain states and
mind states are explained by understanding the former to be
merely an image of the latter, as perceived from a secondperson perspective. There is no attempt to reduce mind to
65
The entire metaphysical interpretation I elaborated upon
above is fully in accordance with the natural patterns and
regularities observed and modelled by science today. None
of what I said above contradicts any part of true science; perhaps only the assertions of those who hijack and misuse science. If you would like to know more about my metaphysical position, as briefly described above with the whirlpool
metaphor, I refer you to my book Why Materialism Is Baloney.
as synonymous with science, but simply as a particular metaphysical interpretation of science; one that happens to be
highly inflationary and to lack sufficient explanatory power.
Bernardo Kastrup’s new book is Why Materialism Is Baloney.
The book deconstructs materialism and offers a new coherent
framework to help us make sense of the Universe. For full
details, please visit his website www.bernardokastrup.com or
go to www.amazon.com and look up “Bernardo Kastrup.”
Footnotes
Conclusions
1. Kuhn, T. (1996). The Structure of Scientific Revolutions, Third Edition. Chicago: The University of Chicago Press, 105.
The fundamentalist hysteria witnessed today stems from the
fact that different factions involved in the so-called “culture
war” attempt to make of science something it cannot be: a
metaphysical position. In the process, they hijack and deface
science, contributing to the general disorientation in our society regarding the nature of truth and the purpose of life.
It is time we corrected this. It is time we understood that
physics, while valuable and extremely important, just models
the elements of the “game”: where to “shoot,” which “wall” to
avoid, etc. The underlying nature of reality – the inner workings of the “computer running the game” – is an issue of metaphysics. It requires different methods to be properly assessed
and understood. For as long as scientists like Stephen Hawking are allowed to make preposterous pseudo-philosophical
pronouncements7 and not be either ignored or thoroughly
ridiculed by the mainstream media – in exactly the same way
that, say, a famous artist would be ridiculed or ignored for
making pseudo-scientific statements – our culture will fail to
understand its predicament. Part and parcel of this overdue
correction in our culture is the need to see materialism not
2. Maddox, J. (1981). A book for burning? Nature, 293(5830),
245–246.
3. Russell, B. (2007).
Spokesman Books.
The Analysis of Matter.
Nottingham:
4. Even in the case of String Theory, according to which subatomic
particles can be explained in terms of vibrating strings, it is still the
relative differences between the modes of vibration of these strings
that explain reality. The fundamental nature of the strings themselves is left unaddressed. See: Davies, P. and Brown, J. eds. (1992).
Superstrings: A Theory of Everything? Cambridge: Cambridge University Press.
5. See, for instance: Hughes, A. L. (2012). The Folly of Scientism. The
New Atlantis, 37, 32-50.
6. Chalmers, D. (2003). Consciousness and its Place in Nature. In:
Stich, S. and Warfield, F. eds. Blackwell Guide to the Philosophy of
Mind. Malden, MA: Blackwell, 102-142.
7. Hawking has made statements like this: “Because there is a law
such as gravity, the universe can and will create itself from nothing” (Hawking, S. and Mlodinow, L. (2010). The Grand Design: New
66
VĚDOMÍ JE NEJHLUBŠÍM TAJEMSTVÍM
Answers to the Ultimate Questions of Life. London: Bantam Books,
227). This is incoherent, since the law of gravity is not nothing. There
has been plenty of critical deconstruction of Hawking’s claims, as in:
Davies, P. (2010). Stephen Hawking’s big bang gaps. The Guardian,
4 September 2010, London.
zdroj:http://www.newdawnmagazine.com/articles/thefairytale-of-materialism-how-fundamentalists-hijackedscience
Vědomí je nejhlubším tajemstvím
rozhovor se Stanislavem Grofem
Profesor Stanislav Grof (*1931) je světoznámým průkopníkem na poli
psychiatrie, transpersonální psychologie a výzkumu léčivého potenciálu mimořádných stavů vědomí, navozovaných psychedelickými
látkami i rozličnými jinými metodami. I v třiaosmdesáti letech stále
vyučuje na univerzitách a vede prožitkové semináře po celém světě.
Jakožto absolvent pražské medicíny spoluzakládal Výzkumný ústav
psychiatrický, kde zkoumal vliv psychedelik na lidskou psychiku a
jejich terapeutický potenciál. V roce 1967 přijal nabídku studijního
pobytu v USA, kde se usadil a postupně působil jako vedoucí Marylandského střediska psychiatrického výzkumu (MPRC), odborný asistent na katedře psychiatrie Lékařské fakulty Univerzity Johna Hopkinse, stálý učitel v Esalenském institutu a spoluvedoucí mezinárodního transpersonálního výcviku Grof Transpersonal Training Program. Obdržel mimo jiné prestižní cenu VIZE 97 Nadace Dagmar
a Václava Havlových v Praze a Cenu Thomase Vernyho Společnosti
pro prenatální a perinatální psychologii (APPPAH) za stěžejní přínos
na tomto poli. Spolu se svou ženou Christinou vytvořili takzvané holotropní dýchání — metodu sebepoznávání navozením
rozšířeného stavu vědomí pomocí prohloubeného a zrychlujícího se
dýchání za doprovodu evokativní hudby.
67
psychoanalytickou teorií — ta je pro mne pořád vzrušující, ale začal jsem si uvědomovat, jak málo s ní můžete za
poměrně dlouhý čas dosáhnout. Později jsem prošel osobní
výcvikovou analýzou vlastní osoby, která probíhala třikrát
týdně po sedm let, a zjistil jsem, že výsledky nejsou zrovna
dechberoucí. Docent Roubíček tehdy obdržel zásilku LSD
od farmaceutické společnosti Sandoz spolu s doprovodným
dopisem, který popisoval objev LSD a práci Alberta Hofmanna
s alkaloidy extrahovanými z námelu. Jednalo se o pětadvacátý derivát, který Hofmann vytvořil. Dopis popisoval jeho
náhodnou intoxikaci a objev psychedelických účinků. Ve Švýcarsku provedli pilotní studii pod dohledem doktora Stolla,
a to se skupinou běžných lidí a se skupinou psychiatrických
pacientů. Došli k závěru, že by ta látka mohla být nějak zajímavá pro psychiatry a psychology, a tehdy rozesílali vzorky
na univerzity, výzkumné instituty, a dokonce jednotlivým terapeutům. V tomto doprovodném dopise byla uvedená dvě
doporučení ohledně toho, jak by se LSD možná dalo využít.
První znělo, že by se dalo využít v experimentální psychologii,
což znamenalo, že by se podávalo výzkumným subjektům, u
nichž by se prováděla všemožná vyšetření před požitím LSD,
během intoxikace a po ní: psychologické testy, elektrofyziologická vyšetření, biochemické testy atd. Na základě údajů
z doby před, během a po intoxikaci byste získali představu o
tom, co se děje v organismu, když je psychika testovaných lidí
látkou ovlivněna.
Na přelomu srpna a září Stanislav Grof zavítal na pozvání občanských sdružení Holos a české sekce Budapešťského klubu po sedmi
letech do své původní vlasti. V pražské Betlémské kapli vedl strhující
dvoudenní 16 hodinový cyklus přednášek s názvem Návrh zásadní
revize v oblasti psychiatrie, psychologie a psychoterapie. Poté
uskutečnil několik rozhovorů a jeden z nich i pro Sedmou generaci.
Odpovídal trpělivě a rozsáhle na všech třicet připravených otázek,
takže druhou část rozhovoru, týkající se například přirozených
porodů, ekologických problémů nebo moderních technologií,najdete
v příštím čísle.
Co vás přivedlo k revolučnímu nazírání na lidskou psychiku a
na různé její poruchy?
Začalo to všechno s Freudem. Já jsem měl pro svůj život
původně úplně jiné úmysly. Rád maluji, kreslím a byl
jsem vášnivým obdivovatelem grotesek a animovaných filmů.
Zpočátku byl mým hrdinou Disney, potom Jiří Trnka a chtěl
jsem se stát animátorem. Pak jsem absolvoval rozhovor s
Trnkou a měl začít pracovat v této oblasti. A právě když
jsem dělal to veliké rozhodnutí, přinesl mi jeden můj přítel Freudovu knihu Úvod do psychoanalýzy. Řekl mi: „To je
úžasná kniha, a když si ji přečteš, změní ti život.“ Byl jsem
trochu zvědavý a tu knihu si vzal. Začal jsem číst a tu noc jsem
vůbec nešel spát. Během jediného týdne jsem se rozhodl, že
svou budoucnost nespojím s animovaným filmem, nýbrž s psychoanalýzou. To samozřejmě znamenalo, že musím studovat
lékařství.
To druhé doporučení se do jisté míry stalo mou karmou,
mým osudem, neboť dopis navrhoval, že by se mohlo jednat o nekonvenční výukový nástroj pro psychiatry či psychology, kteří by díky LSD mohli strávit několik hodin ve světě
velmi podobném tomu, v němž žijí jejich pacienti. Nacházel
jsem se tehdy v situaci, kdy jsem pociťovat zklamání z psychoanalýzy, a tohle se jevilo jako nová vzrušující možnost.
Ve čtvrtém ročníku studia medicíny jsem se jako dobrovolník
přihlásil na katedru psychiatrie, kterou vedl docent Roubíček.
Byl jsem také ve spojení s Theodorem Dosužkovem, který tam
vyučoval psychoanalýzu. Chodil jsem k němu na semináře a
podobně. A dostal jsem se do stadia, kdy jsem se cítil psychoanalýzou poněkud zklamán. Nebyl jsem vlastně zklamán
68
Takže jsem se stal jedním z prvních dobrovolníků. Docenta
Roubíčka také zajímala kombinace LSD se stroboskopickým
světlem, jemuž jsem byl vystaven a po jehož spuštění můj
zážitek dosáhl svého vrcholu. Měl jsem opravdu velice silný
mystický zážitek. A když jsem se vrátil, byl jsem opravdu
nadšen a udělalo to na mě velký dojem. Protože jsem byl
psychiatr, cítil jsem, že tyto mimořádné stavy vědomí jsou
zdaleka nejzajímavější věcí, kterou mohu studovat. Tohle se
odehrálo před padesáti lety a já jsem od té doby v rámci své
profese udělal opravdu jen málo věcí, které by neměly tím či
oním způsobem vztah k neobvyklým stavům vědomí. Ty se
staly mou profesí, mým posláním, vášní, mým celoživotním
zájmem.
Váš přístup k duševnímu prožívání se od dosud uplatňovaného
přístupu většiny psychologů a psychiatrů značně liší. V čem
tyto odlišnosti spočívají zejména?
Máme dvě hlavní kategorie psychických poruch. Do první kategorie spadají duševní obtíže způsobené biologickými příčinami — například temporálním nádorem, Alzheimerovou
chorobou, involuční depresí, stařeckou demencí nebo například deliriem tremens. A pak máme druhou kategorii, kterou
nazýváme funkční či psychogenní poruchy, což znamená, že
u symptomů těchto poruch nelze nalézt žádné biologické
příčiny a domníváme se, že jsou spíše důsledkem životních
zkušeností.
Moje práce v této oblasti byla založena na užívání LSD. To
má podle mého názoru v současnosti pro psychiatrii stejnou
hodnotu jako řekněme mikroskop pro biologii či medicínu
nebo teleskop pro astronomii. Jinými slovy, měl jsem výsadu,
že jsem mohl pracovat s nástrojem otevírajícím oblast, k níž
běžní psychiatři nemají přístup. Anebo pokud ji mají, pokud
k tomuto otevření dochází spontánně u jejich pacientů, nesprávně tento proces interpretují jako patologický, místo aby
chápali, že tu dochází k otevření určitých velmi hlubokých
oblastí psýché. Měl jsem tedy přístup do oblastí, které běžní
psychiatři, kliničtí psychologové či akademici považují za patologii, místo aby se na ně dívali jako na zajímavý zdroj informací.
Myslím, že vaše otázka se netýká strádání biologického
původu, nýbrž případů, jako jsou různé druhy neuróz, tedy
psychosomatických poruch. A také existuje velké množství
stavů diagnostikovaných jako psychózy, které ovšem nemají
žádný biologický základ. Nazývají se endogenní, což ve
skutečnosti nic neznamená. Je to jeden z těch termínů,
které používáme tehdy, když nechápeme, v čem problém
spočívá. Endogenní znamená „vnitřního původu“. To slovo
V čem vidíte stěžejní příčinu duševního strádání lidí?
69
nemá žádný skutečný význam, podobně jako výraz „idiopatický“ (bez známé příčiny — pozn. red.). Chceme dát nějaký
sofistikovaný název skutečnosti, u které v zásadě nevíme, co
se tam děje. Tyto poruchy tedy souvisejí s obsahy, které se
nacházejí v našem nevědomí.
pro to, že vědomí má původ v mozku. To, co máme, je nesmírné množství pozorování, která dokládají systematické korelace mezi anatomií, fyziologií a biochemií mozku a stavy vědomí. Nic z toho však ve skutečnosti nedokazuje, že vědomí
pochází z mozku. V této souvislosti obvykle dávám jako příklad televizi, kde se jedná o podobný typ spojení. Kvalita příslušného vysílání, jeho zvuku a obrazu, kriticky závisí na fungování komponent, z nichž se televize skládá. Je tu tedy tato
korelace, ale tím jistě není prokázáno, že program vzniká v
té krabici. Ve skutečnosti bychom se smáli někomu, kdo by
se snažil studovat její tranzistory až na molekulární úroveň a
věřil, že tak najde důvod, proč se každý den v sedm hodin na
obrazovce objeví Mickey Mouse. Všechno, co máme, jsou doklady korelací, vzájemných vztahů, ale nemáme žádný důkaz,
že vědomí vzniká v mozku. Přesto byl proveden tento logický
skok, který lze označit jako neformální logickou chybu. Jedno
skutečně nevyplývá z druhého. Ze skutečnosti, že je tu tato
korelace, nevyplývá skutečnost, že vědomí pochází z mozku.
Existuje možnost, že mozek tu hraje důležitou roli, ale může
se jednat o roli přenosovou, může vědomí spíše zprostředkovávat než vytvářet.
V psychiatrii panuje obecná shoda ohledně toho, že svůj vliv
mají dramatické zážitky z raného dětství nebo z dětství, ze života, něco, co má vztah k problematické dynamice v rodině, k
událostem, k nimž došlo mezi námi a našimi rodiči, mezi námi
a sourozenci, během pozdější interakce s lidským okolím a tak
dále. Naše práce s mimořádnými stavy vědomí však ukazuje,
že kořeny těchto potíží sahají mnohem hlouběji. Například
v sobě neseme velice silný záznam o porodu, který je nesmírně rozsáhlým úložištěm těžko zvladatelných emocí a fyzických energií, které nebyly projeveny. A pak je tu ještě oblast,
která sahá dál a hlouběji a kterou nyní nazýváme transpersonální a do značné míry se překrývá s tím, co švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung nazval kolektivní nevědomí. To obsahuje záznamy z historie lidstva či mytické archetypy, kolem
kterých se točí v podstatě veškeré naše kulturní dědictví i
mytologie jiných kultur. V mimořádných stavech vědomí
se tato oblast stává přístupnou a můžeme tu také objevit
kořeny svých emočních problémů. Ty nesahají jen do raného
i pozdějšího dětství, nýbrž hlouběji do perinatální sféry, tedy
oblasti porodního traumatu, a dále do zkušeností z minulých
životů, archetypálních zážitků, kolektivních zkušeností a tak
dále.
Teď se na to pojďme podívat z trochu jiného úhlu. Máme nesmírné množství důkazů, které ukazují, že vědomí může dělat
věci, které mozek podle našeho současného poznání dělat nedokáže. Ty nejsilnější argumenty pocházejí z výzkumu zážitků
blízkých smrti. Mnohá pozorování ukazují, že lidé se mohou
nacházet ve stavu klinické smrti — nejen srdeční smrti, ale
dokonce mozkové smrti, kdy je křivka elektroencefalogramu
absolutně rovná, a přesto dochází k tomu, že jejich vědomí
opustí tělo a má v okolním prostředí nějaké zážitky. Někdo se
například nachází ve stavu klinické smrti, jeho vědomí opustí
tělo a od stropu pozoruje proces resuscitace, a když je tento
proces úspěšný a daný člověk se navrátí k vědomí a životu,
Jaký je podle vás hlavní argument na obhajobu tvrzení, že vědomí je fundamentálním kosmickým jevem, a nikoliv výsledkem materiálních neurologických procesů v lidském mozku?
Já bych k tomu přistoupil jiným způsobem. Velice málo lidí,
včetně vědců, si uvědomuje, že nemáme vlastně žádný důkaz
70
podá o těchto zážitcích zprávu. A pak můžete vidět, že se jednalo o přesné pozorování. Vědomí oddělené od těla může
také procházet zdmi a zažívat něco v jiných částech budovy
nebo projít stropem a vidět okolí nemocnice. V současnosti
existují výzkumy, které provádí zejména Kenneth Ring a které
napovídají, že totéž se může dít lidem, kteří jsou od narození
slepí. Nikdy v životě nic neviděli, a když vědomí opustí jejich
tělo, vidí. A nejenže vidí, ale to, co viděli, může být konsensuálně potvrzeno těmi, kteří zrak mají. A Kenneth říká, že se
jedná o empirické, ověřitelné zážitky blízké smrti.
dobu jeho existence), anebo takzvaného antropického principu (nastavení parametrů vesmíru jen někde na počátku tak,
aby byl takový, jaký právě je, tedy umožňující a podporující
vznik života a jeho inteligentních forem)?
Jak jsem řekl, já v této oblasti pracuji již přes padesát let, doprovázel jsem během holotropních sezení spoustu lidí a sám
jsem měl celou řadu těchto zážitků. Sám jsem experimentoval se vším, co jsem dal jiným lidem. A kdybych měl vysvětlit
všechno, co se stalo mně a co jsem pozoroval u jiných lidí,
moje chápání vesmíru by se přiblížilo tomu, co najdete ve
velkých spirituálních filosofiích Východu — v hinduismu, buddhismu, taoismu. Velice často je v nich kosmické vědomí popsáno jako autor stvoření. Stvoření je ve své podstatě děj, jehož účelem je zprostředkovat nám zkušenosti.
A existuje velký počet dalších zážitků ukazujících, že vědomí
dokáže dělat věci, které mozek dělat nemůže. Je tu například celé spektrum zkušeností, které nazýváme transpersonální a při nichž se třeba stanete jiným člověkem nebo nějakým
zvířetem. Můžete prožít takovou identifikaci a mít přístup k
informacím o různých aspektech vesmíru, které daleko přesahují možnosti smyslů, skrze něž obvykle takové poznatky
získáváme. Je to celý alternativní způsob učení se o druhých,
o zvířatech, o přírodě, o vesmíru a o světě, a to nikoli pozorováním a následnou analýzou a syntézou takto získaných
informací, nýbrž prostřednictvím vstupu do mimořádných
stavů vědomí, v nichž se věcmi či bytostmi stáváme a učíme
se o nich tímto způsobem. Ezoterické nauky obvykle zahrnují
nějaké tvrzení, že jsme mikrokosmos, který obsahuje celý
makrokosmos: „Jak nahoře, tak dole“ a také: „Jak venku, tak
uvnitř“. Informace o vesmíru může být získána cestou ven,
prostřednictvím našich smyslů, anebo cestou dovnitř, a pak
objevíme obraz celého vesmíru uvnitř sebe sama.
To, co zažíváme, lze pojmenovat jako virtuální realitu, což
je pojem, který používáme v kontextu moderní technologie.
Užíváme moderní virtuální technologie a nejedná se o něco
hmotného. Můžete si zakoupit zprostředkování zkušeností,
můžete vytvářet realitu, včetně hmotné reality. Až technologie vytváření umělých počítačových „virtuálních realit“ ještě
více pokročí, řekněme za dvacet let, my všichni budeme chápat, že samotný fakt, že něco zažíváme, ještě neznamená, že
to doopravdy existuje „tam venku“. Už nyní dokážeme ošálit
zrak pomocí hologramu a dokážeme vytvářet holofonický
zvuk. Naopak nedokážeme například ošálit hmatový smysl,
protože ten je příliš komplexní — obsahuje příliš mnoho elementů a struktur, z nichž některé vnímají bolest, jiné tlak,
další jsou proprioceptivní (koordinují tělo v prostoru — pozn.
red.) a tak dále. Takže je velmi obtížné hmatový smysl nějak
simulovat.
Je pak toto vědomí rovněž oním předpokládaným tvůrčím
procesem, který stojí za zrozením a vývojem vesmíru? Vy
sám jste v tomto ohledu zastáncem spíše kreacionistického
přístupu (stvořitel zasahující do vývoje vesmíru po celou
71
model jejich zpětného pohybu v čase až do chvíle, kdy se
všechny setkají v jednom bodu, který je podle některých
výpočtů vzdálen v čase 13,8 miliard let. Existence tehdy byla
singularitou, bezrozměrným bodem, a pak došlo k Velkému
třesku a byl stvořen čas a prostor. A pak se rozvinula všechna
ta hmota, která dnes tvoří miliardy galaxií. To je tedy nejpopulárnější model současné kosmologie. A fascinující na
něm je to, že parametry při Velkém třesku byly definovány tak
přesně a příhodně, že kdyby se cokoli jen o zlomek procenta
odchýlilo od jeho vlastností a fyzikálních konstant, nevznikl
by vesmír podporující vznik života a inteligentních bytostí.
Pro lidi z transpersonálního hnutí, mezi něž patřím i já, to
naznačuje, že to možná byl záměr, že tu působila tvořivá inteligence, že za stvořením je jakýsi velký plán.
Pokud byste ale například vy byl dobrý hologram, který by
ošálil můj zrak, pohyboval byste rty, já bych slyšel zvuk a kdybych k vám natáhl ruku a měl hmatový vjem a v tu chvíli
už jej dále nezkoumal, neměl bych jak rozlišit, co je umělé
a co opravdové. Podle hinduismu je náš hmotný svět iluzí,
„májou“, což znamená, že neexistuje v takové podobě, jak
nám ho prezentují naše smysly. Je zajímavé, že tento náhled
odpovídá současným poznatkům moderní fyziky. Fyzikové
vám řeknou, že to, co máte před sebou, není pevný předmět.
Ve světě neexistují žádné předměty samy o sobě. Celý vesmír
je systém vibrací, matrice, která je ve své podstatě prázdná, a
tak dále. Ve vědeckém světě tedy stále narůstá shoda mezi
zjištěními kvantově-relativistické fyziky a výzkumu vědomí.
Obory, které se zdály být v konfliktu řekněme z pohledu
newtonovsko-karteziánského světonázoru 17. století, se nyní
ve svých poznatcích stále více shodují.
Jiné vysvětlení nabízí tzv. „vědecké myšlení“ a lze jej najít například v knize Stephena Hawkinga The Grand Design
(Velký plán, vyšlo r. 2010 — pozn. red.). Spočívá v tom, že
mohl vzniknout nekonečný počet vesmírů s různými náhodnými parametry, což statisticky zaručí i vznik toho jednoho
našeho vesmíru s parametry vhodnými pro vznik a udržení života. A Stephen Hawking uvádí, že by muselo vzniknout deset
na pětistou (tedy jednička následovaná pěti sty nulami) vesmírů s nahodilými parametry, aby jeden z nich měl parametry toho našeho! Takže si můžete vybrat, zda jej stvořila kosmická inteligence, nebo zda je možné, že jich vzniklo deset na
pětistou a mezi nimi i ten náš dílem náhody.
Podle vás je tedy vědomá kosmická inteligence prvotním hybatelem a stvořitelem vesmíru. Vědomí je tvůrcem, hybatelem,
a zároveň i účastníkem hry, nabývá nekonečného množství
forem. Chápu to správně?
Dále jste se ptal na antropický princip. V podstatě o něm
mohu říct jen několik slov. Od časů, kdy Hubble zpozoroval,
že galaxie se pohybují od sebe, je možné vytvořit počítačový
Když prožíváme neobvyklé stavy vědomí, máme možnost
téměř nekonečného množství identifikace s různými lidmi,
72
se zvířaty, ale i jinými fenomény z botanického světa nebo
kosmu obecně. Je zde tedy veliká řada příležitostí pro zážitky.
V roce 1965 jsem se setkal s Timothym Learym, který měl v té
době za sebou přes tisíc sezení s LSD. Byl jsem zvědavý a zeptal se ho, kam ho jeho psychedelická sezení po tolika zážitcích
ještě mohou vzít. A on odpověděl: „Vždycky, opravdu vždycky se něco najde.“ Archivy psýché jsou nevyčerpatelné. A
když jste zapojeni do tohoto typu procesu, pak podle buddhistické psychologie jednou dospějete do kritického bodu,
kde zjistíte, že v podstatě můžete být čímkoli, co je součástí
stvoření, a to velmi přesvědčivým způsobem. A v tu chvíli už
vás to nebude tolik zajímat, protože ono prozkoumávání se
najednou stane jen zábavou, jako když se díváte na stále další
filmy, a přivede vás to k velmi odlišné otázce: „Pokud mohu
být všemi těmi věcmi, pokud mohu být Stanislavem Grofem,
ale také slonem nebo tančícím Šivou, kdo jsem doopravdy?“ A
když se zeptáte na to, co je zde společným jmenovatelem, pak
odpověď zní: bez ohledu na to, čím v neobvyklých stavech vědomí právě jste, vždycky jste. Vždy je tu existence; je to něco,
co nelze dále vysvětlit. Vždy je tu vědomí a ta schopnost stávat se nekonečným množstvím věcí.
existence, nejhlubší tajemství. Nemáme žádný způsob, jak jej
nějak racionálně uchopit.
Stvoření či Božství můžeme tedy konkrétně prožít v rozšířeném
stavu vědomí. Tím pádem se mohu, když budu mít to štěstí a
trpělivost, o této skutečnosti sám opakovaně přesvědčit a má
víra či nevíra v Tvůrčí proces nebo Boha nemusí být nadále jen
vírou. Je to tak?
V této souvislosti si vzpomínám na rozhovor, který byl natočen s Jungem v době, kdy mu bylo už přes osmdesát
let. Zpovídal ho jeden americký reportér a ten rozhovor byl
později publikován ve filmové podobě s názvem Face to Face
(Tváří v tvář). Onen novinář se Junga v určitém okamžiku zeptal: „Doktore Jungu, věříte v Boha?“ A Jung se na chvilku zamyslel a řekl: „Ne.“ A Jungovi příznivci samozřejmě zírali a
říkali si: „Cože, on že nevěří v Boha?“ A Jung udělal dramatickou pauzu a pak řekl: „Já nevěřím, já vím. Mám zážitek toho,
kdy do vás vstoupí něco, co vás daleko přesahuje.“
Říká tím: pokud tomu musíte říkat „víra“, nemá to žádný význam — věřím v Boha, nevěřím v Boha… To nic neznamená.
Věřím v reinkarnaci — nevěřím v reinkarnaci… Mluvíte o názoru, který jste získali v původní rodině, nebo máte velmi
přesvědčivého kněze, nebo jste si přečetli nějakou knihu.
Pokud však máte zkušenost, pak víte, že váš zážitek Boha
je skutečný. Zážitky z minulých životů jsou skutečné, je to
něco, co můžete zažít. Řekl bych, že mám zkušenost Boha,
mám zážitky z minulých životů, a pak se můžeme zamyslet
nad tím, co to znamená. Pokud mám tyto přesvědčivé zážitky
z minulých životů, je to důkaz toho, že jsem dříve opravdu
žil jako oddělená jednotka vědomí, nebo existuje nějaká jiná
interpretace? Hinduisté vám řeknou, že v samé podstatě tohoto vesmíru existuje jen jediné vědomí. Pokud tvé příběhy
obsahují více než jedno vědomí, znamená to, že před sebou
Mou nejoblíbenější filosofií je tantra, ale tantra pravé ruky,
nikoli tantra levé ruky. Není to ten druh, při kterém sedíte
na mrtvolách a provádíte sexuální rituály, nýbrž ten druh
tantry, kde vše provádíte v meditaci. Kašmírský šiavismus, což
je velmi pokročilá forma filosofie, na otázku, co je tvůrčím
principem vesmíru, odpovídá, že právě ona skutečnost vědomí. Jinými slovy: to, co už nelze dále redukovat na nic,
je samotná existence, to velké mystérium — jak to, že něco
existuje, a něco ne? Proč je tu existence? Takže fakt existence, fakt vědomí a schopnost tvořit tento svět — to je
něco, co nemůžeme dále redukovat, a rozhodně ne na fyziologii mozku. Pro mě je vědomí daností, integrální součástí
73
stále máš ještě nějakou práci. Abychom vy nebo já měli
karmu, musíme být dvěma oddělenými entitami. Pokud však
mezi námi není esenciální oddělenost, pak se karma stává jen
dalším příběhem, s nímž se to má podobně jako s příběhem,
který říká, že jsme dva hmotné objekty. Tento příběh můžeme
přesáhnout — v kvantově-relativistické fyzice, v mystických
zážitcích, ve filosofii Alfreda N. Whiteheada… Nejde tedy o
to, zda věřím nebo nevěřím, nýbrž o to, zda mám nějaké osobní zkušenosti, z nichž mohu vyvodit své závěry. Pokud je
nemám, pak mi chybí základna, o niž bych se mohl ve svých
názorech opřít, a ty jsou pak vždy něčím zvenku pouze posouvány tím či oním směrem.
skutečnou možnost zničit život na této planetě. Když v
minulosti došlo k té nejhorší bitvě, už za padesát let po ní
nezůstaly žádné viditelné stopy. Příroda vše zrecyklovala a
tím to skončilo. V současnosti například jen havárie v Černobylu vytvořila radioaktivní znečištění, přičemž poločas rozpadu stroncia je kolem třiceti let. Takže když si začneme hrát
s něčím takovým, je to velice nebezpečná hra. A já sám za sebe
si nedokážu představit žádné jiné řešení než hlubokou vnitřní
transformaci. Prostředky, které využíváme, jsou nesmyslné
— ekonomické sankce, vojenské sankce, diplomatické snahy,
to vše zatím způsobilo více problémů, než kolik jich vyřešilo.
Takže otázka zní: je tento druh vnitřní transformace možný?
A máme na to vlastně ještě dost času? A může se to stát v
dostatečně širokém měřítku?
Východisko z globální celospolečenské krize vidíte ve změně
vědomí lidí. Hlubokou transformaci lidstva potřebnou k této
změně jste dokonce přirovnal až k nutnosti stát se „jiným“
živočišným druhem. Je něco takového vůbec proveditelné?
Moje zkušenost říká, že vnitřní transformace existuje. Viděl
jsem tu proměnu u tisíců jednotlivců během mnoha let
své práce. Začínalo to zodpovědně vedenými psychedelickými sezeními, a pokračovalo systematickou duchovní praxí a
holotropním dýcháním. Když se aplikují systematicky, mohou tyto nástroje zásadně proměnit osobnost, nechat odejít
spousty hněvu a agrese. Rozvine se soucit, pocit sounáležitosti s lidstvem a s přírodou. Rozvine se užitečná spiritualita, spiritualita typická pro mystické větve náboženství,
univerzální, všeobjímající, nekonfesní, nešovinistická, velmi
odlišná od organizovaných náboženství.
Myslím, že se všichni shodneme na tom, že se nacházíme
ve velkých obtížích. Situace ve světě nám nedává mnoho
naděje. Tím mám na mysli nárůst násilí, exploataci neobnovitelných zdrojů, znečištění, které vzniká jejich zpracováním, ničení něčeho, na čem jsme jako biologické bytosti kriticky závislí, totiž čisté vody, čistého vzduchu, čisté země, v níž
pěstujeme potraviny… Vidíme přelidnění, vidíme minimálně
sedm scénářů soudného dne, které mohou nastat, zamoření
oceánů, devastace lesů, ničení amazonských pralesů a tak
dále. Tímto způsobem nemůžeme dále pokračovat.
Americký religionista a mytolog Joseph Campbell řekl něco
velmi zajímavého — myslím, že ho k tomu inspiroval hrabě
Karlfried Dürckheim, který provozoval duchovní centrum v
německém Černém lese: „Užitečné božstvo musí být prostupné pro transcendentno.“ Jinými slovy, takové božstvo
poukazuje ke zdroji, ale nemělo by být uctíváno samo o sobě.
Speciálně se to týká říše archetypů, protože pokud nějakou
Terrence McKenna, jeden z průkopníků psychedelického
výzkumu, to zformuloval pregnantně, když řekl: „Historie
pošetilé opice skončila.“ Buďto se proměníme v něco jiného,
anebo zanikneme. Historie lidstva je historií násilí a hrabivosti. Dnes disponujeme příliš ničivými prostředky. Máme
74
archetypální postavu učiníte neprostupnou a začnete ji uctívat, pak vytváříte situaci, v níž spojíte skupinu lidí, kteří jsou
ochotni ji vidět stejně a stejným způsobem k ní vztahovat
svou duchovní praxi. Zároveň však rozdělujete svět, protože
stavíte tuto skupinu proti jiné skupině, která to vidí jinak, až
skončíte u výroků typu: „My jsme křesťané. Všichni by měli
být křesťany. Pro nekřesťany tu není místo. Buď vás obrátíme
na svou víru, nebo vás vyhladíme.“ Tak to chodilo v minulosti
a dále: „My jsme muslimové, vy jste nevěřící. Všichni by měli
být jako my. My jsme Židé, vy jste gójové, my jsme sikhové,
vy jste hinduisté a tak dále. Tak vznikají náboženství, která
jsou v rozporu se samotným slovem náboženství (angl. religion). Religó znamená něco spojovat, ale náboženství ve
skutečnosti často rozděluje. Máme zde náboženství, která
lidi spojují, ale mezi nimi navzájem jsou velmi nebezpečné
propasti. V současném světě to pak vypadá tak, že organizovaná náboženství nejsou součástí řešení problému, nýbrž
součástí problému samého. Přinejmenším na povrchu se nejčastěji diskutují náboženské rozdíly, a to není něco, co by nám
v současné situaci pomáhalo.
v důsledku hlubokého sebeporozumění, sebezkoumání a sebetransformace.
Moje žena Christina napsala knihu nazvanou Žízeň po
celistvosti, v níž popisuje své zážitky z episkopální církve, kde
je učili zpívat: „Ó, Pane, my jsme ubozí hříšníci, kteří si nezaslouží drobty z tvého stolu. Jsme nemocní až do svého jádra,
není v nás nic zdravého.“ Pokud se dostanete pod vliv tohoto
druhu indoktrinace, je to, jako kdybyste dostávali vakcínu
proti duchovní zkušenosti. Protože poslední místo, kde pak
budete hledat božství, je vaše nitro, což je ale to jediné místo,
kde jej můžete nalézt. Pokud jste jen bláto, nedíváte se do
nitra, abyste tam našli božství. Mnoho takovýchto indoktrinací představuje vlastně programování proti duchovním
zkušenostem.
Já věřím, že přinejmenším na úrovni jednotlivců je možné vést
lidi k tomu, aby prošli transformací, která jim poskytne mnohem lepší šance k přežití. Jinými slovy, taková transformace
rozvíjí sklon k soucitu, k synergii a tendenci ke spolupráci
spíše než k antagonismu. Rozvíjí přirozený smysl pro ekologii,
vnímavost vůči tomu, že jsme velmi intimně vpleteni do tkáně
přírody a že cokoli, čím poškozujeme přírodu, poškozuje nás
samotné. A toto se nějak zapisuje do našich buněk a lidé se
v tomto smyslu stávají téměř jiným biologickým druhem a začínají se chovat jiným způsobem, zcela odlišným od toho, jak
se lidstvo chovalo v dřívějších dobách.
Potřebujeme tedy spiritualitu, která se velice liší od náboženství. Spiritualita je něco velmi osobního, něco, co se odehrává
mezi vámi a Bohem. Týká se vašeho vztahu k vesmíru. Na
to nepotřebujete církev. Vaše zážitky se odehrávají uvnitř
vašeho těla nebo v přírodě. To, co možná potřebujete, je
společenství podobně hledajících lidí. A někteří z nich jsou
možná pokročilejší než jiní a mohou vám poskytnout vedení.
Avšak mnoho organizovaných náboženství vidí Boha někde
venku a jejich představa je taková, že se k němu musí jít hierarchickou cestou, často dokonce placenou. Mystikové zažívali v historii organizovaných náboženství velmi obtížné časy,
protože jejich hierarchii nepotřebovali — měli přímé spojení
s božstvím. Světu by opravdu pomohla spiritualita vznikající
zdroj:http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/vedomi-jenejhlubsim-tajemstvim
75
ROZHOVOR S JAROSLAVEM DUŠKEM
Rozhovor s Jaroslavem Duškem
Málokdo ho nezná. Loni oslavil padesátku, energií by ale pořád mohl
zásobovat celé sídliště. Proslavil se rolemi směšných odpudivých
chlápků v Hřebejkových filmech Pelíšky, Pupendo nebo Musíme si
pomáhat, zasvěcení jej už ale od 80. let znají z autorského improvizačního divadla Vizita. Zhruba před deseti lety narazil na knihu Dona
Miguela Ruize Čtyři dohody a v ní zaznamenaná moudrost starých
Toltéků jej inspirovala (nejen) ke stejnojmenné divadelní hře. Jeho
nekonvenční duchovní pohled na svět loni zprostředkoval Viliam
Poltikovič v dokumentu Když kámen promluví a Pavlína Brzáková
v knize Ze mě. Momentálně Jaroslava Duška můžeme sledovat i v
cyklu besed Duše K, kterou z Divadla Kampa přenáší Česká televize.
Přivítal nás v malé šatně Divadla na Jezerce, v sandálech naboso, tibetské košili, hnědobílé šále a s bdělým výrazem v očích. A když jsme
při odchodu zabloudili v zákulisí, omotán pouze ručníkem nás vyvedl
na světlo…
Jak byste vysvětlil čtenáři, který nezná mayské počítání času,
co nás čeká 21. prosince tohoto roku?
Já bych mu to vůbec nevysvětloval, mě to upřímně řečeno
ani tolik nezajímá. Jenom jsem postřehl, že indiáni toto
datum hodně opakují, a když jsem byl před dvěma lety v
Mexiku, pořád nám zdůrazňovali, ať jsme na „twenty twelve“
připravení. Ptali jsme se jich, co to znamená, a oni říkali, že
vyjde páté nebo šesté slunce — někteří mluví o tom, že se
teď uzavírají čtyři světy, jiní hovoří o pěti světech. Nicméně
se shodují, že o zimním slunovratu vyjde nové slunce.
Co si pod tím máme představit?
Když jsme se jich ptali, říkali: představte si fázi svítání, když
Slunce ještě není na obloze, ale vy už vidíte úsvit. A v této fázi
se podle nich teď nacházíme. Už vidíme nové, odlišné světlo,
76
ale ono nové slunce vyjde až o zimním slunovratu. Také říkali,
že nebude žádné „bum bum bum“, že jde o změnu kvality
světla, na jejímž základě se pak promění lidská bytost. Slunce
totiž přes epifýzu ovlivňuje hormonální pochody v těle. Jeho
světlo nás vlastně vytváří, staví; což si běžně neuvědomujeme.
Když ale mluvíte s vědci, kteří se zabývají vnitřními hodinami
orgánů, tím, jak se orgány „startují“, tak oni zjišťují, že někdo
tento proces musí ještě korigovat, řídit.
Představte si například, že byste z nějakého důvodu opouštěli
názorový systém, který zastáváte půl života: katolictví, budhismus, cokoliv. Něco, čemu bezvýhradně věříte a myslíte si,
že je to Pravda, že svět takto funguje. A teď bác ho, najednou
zjistíte, že to byla blbost. Uvidíte, že ten systém má trhliny, že
jde jenom o nějaké řeči, kecy. A z ničeho nic objevíte nějaký
jiný druh přístupu, který je vám bližší, a začnete se trhat. A
stará část ve vás se cítí provinile — jak to, že opouštím učení,
které mi celý život pomáhalo. Ale už to nejde zastavit.
A jedna z největších záhad genetiky spočívá právě v nalezení
těch vnitřních hodin, toho spínače — jak tělo například pozná,
že má vytvořit druhé zuby, spustit růst ňader a podobně. Tělo
musí mít nějaký důvod, proč to či ono právě teď a jistým
způsobem udělat. Ale ten časový spínač se — aspoň pokud
jako laik vím — ještě nikde v genetickém kódu nenašel, jde o
jeho největší tajemství. Zdá se, že tím spínačem je zvnějšku
právě Slunce. A mění-li se jeho kvalita, pak se samozřejmě
proměňuje i lidská bytost.
Stane se to například tak, že se člověk zamiluje do někoho
z jiné tradice.
Začnete si vzájemně korigovat světy,
přerovnáváte ten starý a nový. A buďto partnera vtahujete k
sobě, a nebo on vás. A když se to nepodaří, po určité době začnou problémy — jako například když si český malíř vezmedceru peruánského šamana.
Jak jste to měl vy s vaší ženou?
Ona není dcerou peruánského šamana (smích). Pocházeli
jsme oba z podobné české tradice, takže jsme spolu nezápasili. Ale říkám to jako obrazný příklad, abychom si představili, co všechno se v lidské bytosti přestavuje, jak starý svět
ještě otravuje, ale ten nový na něj vehementně dotírá.
Takže laikovi bych řekl, že lidi se budou měnit. Někteří budou
zmatení, protože nebudou chápat, co se děje. Proto je také
lepší trochu tušit, co se děje. Spousta lidí je dnes totiž na
hranici jakéhosi pocitu zcvokatění. Buď mají velké deprese,
nebo dokonce sebevražedné nápady.
Představujete si nějak konkrétněji, co se má vlastně změnit?
Narážíte tím na současnou ekonomickou krizi?
O tom moc nepřemýšlím. Jenom mám v určitých momentech
jakési vjemy, o kterých si myslím, že by to tak mohlo být.
Ale situace je hodně otevřená, manévrují v ní subtilní síly.
Podstatné bude, jak se lidé rozhodnou. Tady nejde o nějakou shůry danou nutnost.Změnu lidi přijmout můžou, ale
nemusejí.
Také, ale především jde o vnitřní pocit nejistoty. Znám
lidi, co říkají: mám pocit, jako kdybych kmital mezi dvěma
světy; chvílemi mám dojem, že je mně všechno jasné, že jsem
úplně v pohodě, a pak najednou přeskočím do jakéhosi modu
rozechvění a připadá mi, že ničemu nerozumím, že se všechno
rozpadá a nevím, co mám dělat. A pak zase přijde chvíle, kdy
mi do sebe všechno zapadá… A tak skáčou sem a tam. Když
totiž přichází nová kvalita, stará je stále ještě přítomná.
Podívejte se, jsou ti, co prožijí transformaci, jiní ale páchají
sebevraždu. Někteří lidé dojdou na hranu své zkušenosti,
77
na hranu smyslu svého života, a nevidí žádnou perspektivu,
žádné východisko. Někteří to řeší tak, že se rovnou zabijou,
to je rychlé řešení; někdo se zase upije, jiný ufetuje, další rozjede jiný sebedestruktivní program. A když dojde na hranu
civilizace jako celek, taky má buď šanci sebedestrukce, totálního kolapsu a propadu do nesmyslných katastrofických vizí;
anebo projde transformací, tedy znovu-zrozením, a přichází
jako někdo jiný.
moc nevědí, jak mají tyto dříve nemyslitelné anomálie vlastně
interpretovat.
Co chci říct: když se něco transformuje, tak se transformuje
všechno. Změna je kompletní a spočívá v tom, jakým způsobem popisujeme a tvoříme realitu. A nikdo teď neví, co
se v tomto směru stane, protože kdybychom to věděli, tak
nepůjde o změnu s velkým Z. Přirovnal bych to k zážitku
vhledu: všichni vám můžou předem nakrásně vykládat, jaký
pocit zažijete, ale dokud si tím neprojdete, je to marné,
zážitek samotný se do slov nedá vměstnat, je komplexní.
Co by se podle vás mělo na civilizační úrovni transformovat?
Co myslíte slovem „co“?
A když už po mně chcete ty konkrétnosti, tak si třeba představuju — já si obyčejně představuju takové voloviny —
že třeba uvidíme víc barev, uslyšíme jiné škály zvuků nebo
budeme trvale slyšet zvuk zeměkoule. On opravdu existuje, je
nahraný, takový hluboký, blíží se tónům, co vydávají lámové
na ty trouby (napodobuje). Nebo porozumíme řeči zvířat,
protože někdy jí někdo musel porozumět — vždyť kde jinde
by se vzaly všechny ty pohádky a příběhy. A může se i stát,
že se dostaneme na jazykovou úroveň dávných civilizací, viz
mnohem pokročilejší a subtilnější jazykové systémy starého
sanskrtu, aramejštiny, hebrejštiny a podobně, kterým se dnes
teprve učíme rozumět.
Nevím… Co všechno?
Vždyť to je jasné. Když se ptáte na slovo „co“, tak přepokládáte, že něco víte. To, s čím budeme konfrontovaní, je, že
zjistíme, že nic nevíme. Že naše představy o realitě byly a dosud jsou velmi dětinské, neúplné, toporné. Realita, která je v
pohybu, nám ukazuje, že naše zkoprnělé a zkostnatělé způsoby myšlení prostě nestačí.
Vezměte si například nedávný experiment ve švýcarském
CERNu, podle nějž se neutrina prohánějí rychleji než fotony.
A teď co? Podle starého popisu světa není nic rychlejšího
než rychlost světla ve vakuu a hotovo. A teď se zdá, že
ta neutrina se tam možná prohánějí o něco rychleji, což
pro fyziky znamená ohromný otřes. Viděl jsem některé z
nich v televizi dokonce říkat, že doufají, že se tato hypotéza
nepotvrdí, protože by to znamenalo rozpad zavedeného výkladu fyzikálního světa. Jiným příkladem může být vývoj podnebí na zeměkouli. Přichází absolutně nové klimatické situace, lokální bouřky, lokální záplavy, dobře je u nás popisuje
třeba Václav Cílek. Náš dosavadní konvenční popis jaro —
léto — podzim — zima najednou nestačí a meteorologové
Dle mayských kalendářů se letos blížíme ke konci času. Jak jej
máme chápat?
Jde o proměnu kvality a vnímání času. My v Evropě jsme zajatci chronologického pojetí, čas furt odněkud někam ubíhá,
roky přibývají, my jakoby stárneme. Mnohem méně vnímáme
čas cyklický, rytmický, který se jakoby vrací, ale přesto
posouvá o kousíček dál. A onen konec času zřejmě znamená
konec převahy chronologického pojetí a přechod do přítomnosti.
78
proudí do mozku, a ne jen malou část jako nyní, pojedeme
na obrovské obrátky.
Změna v pojímání času má proběhnout v rámci euro-americké
civilizace, nebo i v jiných kulturních okruzích?
Když vystoupíte z chronologického pojetí času, uvidíte, že čas
funguje jako určitá polyfonie, orchestr nebo vlnění oceánu. V
tom je mimo jiné přínos mayského pojetí času — že jej vnímají
jako polyfonii mnoha rytmů a pohybů. Pro nás jsou tyto představy složité a moc nechápeme, co tím Mayové mysleli, proč
mají solární rok 365 dnů, další tún 360 dnů, sakrální tzolkin
260 dnů, jejich kombinaci v 52letém kalendářním kole a pak
ještě takzvaný dlouhý počet… V momentě, kdy vystoupíte
z euro-americké šipky, uvidíte, že v polyfonním pohybu běží
všechny věci z různých stran k sobě a myke změně nesměřujeme jakoby z bodu mínus do bodu nula, ale určité věci nám
jdou naproti, jako když se srážejí vlny. A různé entity na planetě, domorodci z různých kontinentů, kráčejí odlišnými rytmy,
pěstují jiné typy vědomí, kterým se tolik divíme a považujeme
je za exotické.
Důležitým momentem vývoje lidstva byl vstup do historie,
kdy se začaly zapisovat dějiny a vytvořila se dějinnost. Historie vzniká tak, že člověk vystoupil z přítomnosti, psal o
tom zasvěceně například filosof Jan Patočka. Představuju
si, že znovu vstoupíme do přítomnosti, ovšem v nějakém vědomějším „levelu“, než jsou třeba čmeláci nebo včely — i
když samozřejmě přesně nevíme, jak to oni vlastně mají, ale
rozhodně žijí plně v přítomnosti a oplývají ohromnými, lidský rozum přesahujícími schopnostmi. Což platí pro všechna
zvířata a rostliny. My si třeba pořád nedovedeme představit,
jak holubi trefí do holubníku. I když jim ho posunete někam
jinam nebo je pokusně zbavíte sluchu a čichu, najdou jej.
Představuju si, že všechny tyto přístupy se paralelně protnou,
prolnou. Já o tom samozřejmě vím starou bačkoru, ale i z
toho mála je zřejmé, že zde přetrvávají jacísi strážci vědění,
kteří je uchovávají po tisíce, desetitisíce let — amazonští indiáni pronášejí tentýž typ vědomí, nekontaminovaného civilizací, velmi dlouho. Patrně ho pronášejí i nějací Mayové,
Čerokíové, Hopiové, Inkové, jejichž úkol z nějakých záhadných
důvodů zřejmě spočívá v uchování tohoto dědictví.
To znamená, že existuje spousta netušených schopností, a dejme tomu, že nám budou dopřány a člověk bude mít určitý
bonus vědomí zpracování těchto zážitků. Ale to je zatím představa velmi naivní a nekonkrétní, nic víc o ní říct nemůžu.
Vždyť si jenom zkuste představit, že jste v plném vhledu!
To je pro naši současnou kapacitu myšlení nepředstavitelné.
Kdybychom totiž do vědomí dostali 100 % informací, které
Takže v jistém smyslu se jakoby vracíme do určitého bodu,
v jiném smyslu ho nějak rozvíjíme, kultivujeme, excitujeme.
Jako bychom provedli reakci, při které se ona podstata ještě
79
znásobí. A abych odpověděl přímo na otázku: samozřejmě
se tato změna týká celé planety, ale pro každého bude znamenat něco jiného. Někdo se radostně vrátí domů, do svého
přirozeného světa. A někdo jiný bude užasle hledět, podobně
jako člověk, který po dlouhém pobytu ve tmě náhle vyleze
ven. Všimněte si, že my už užasle na nic nehledíme, velice
tvrdě jsme se totiž zafixovali v určitém způsobu světa, který
si navzájem potvrzujeme a hlídáme se, aby se z něj nikdo moc
daleko nedostal. A na toto pojetí světa jsme si zvykli natolik, že si už vůbec neuvědomujeme, že jde jen o jednu z tisíce
variant. Utvrdili jsme jej totiž ekonomickým rozmachem, kolonizací, popkulturou a vším dalším, takže jsme zapomněli, že
tady — stále — existují naprosto odlišné fenomény. A ona
změna tedy paradoxně spočívá v tom, že jakási škála, která
tady odnepaměti vždy byla, si začíná po dlouhém období zapomnění sebe sama všímat a začíná se reflektovat jako živý
celek. Pro toto sebeuvědomění se někdy používá slovo obrácení či probuzení či osvícení.
a šlo o výraznou změnu — i když by leckdo mohl namítnout,
že je to vlastně jedno, že se to jenom přehodilo. Stejně tak
nikdo moc nevnímá spousty změn, které nastaly v posledních letech díky informačním technologiím, internetu, mobilům. Dnes je bereme za samozřejmou součást naší každodennosti a když řeknu, že ještě v roce 1992 jsme u nás v
Černošicích měli v ulici jednu pevnou linku a jednu telefonní
budku, jako bych mluvil o osmnáctém století. Nyní žijeme ve
zrychleném čase, nestíháme ani registrovat nové modely aut,
mobilů, šatů, tetování a já nevím čeho všeho, a ten mumraj
nám přijde, zejména mladším ročníkům, jakoby samovolný.
Ale když se na něj podíváme z většího odstupu, vidíme ohromnou akceleraci. A právě Mayové zrychlení času na toto období
předpovídali. Tudíž si položíte otázku: na základě jakých principů mohli před nějakými 5 000 lety předvídat, predestinovat,
že od půlky 18. století, respektive konce 20. století dojde k
tak ohromné civilizační akceleraci? A právě toto mě začalo
zajímat, jakkoliv se můžeme hádat, že příslušné dokumenty
různí interpretátoři vykládají podle toho, co se jim hodí do
krámu. Faktem ale je, že někteří z nich se neostýchali některé
jevy předvídat a řada předpovědí jim vyšla.
A toto probuzení či osvícení má tedy proběhnout letos?
Nevím, jestli nastane až v roce 2013, 14 nebo 15. Vím jen, že
když jsem navštívil ony indiány, tak na tomto datu skutečně
lpěli a velice nám ho zdůrazňovali. Já vám jen můžu říct můj
pocit, že letos bude rok zázraků.
Jaká například?
V sociologii se používá termín sebenaplňující se proroctví, podle nějž určitá předpověď budoucnosti ovlivňuje chování lidí
bez ohledu na její pravdivost, takže pak může dojít k jejímu
uskutečnění. Nemyslíte, že toto může být případ i letošního
očekávání „velké změny“?
Třeba proroctví Hopiů se k nám trousila před dvaceti, pětadvaceti lety, kdy se o současné akceleraci moc nevědělo. Dnes
už je každý chytrý, když vidí, že je to rozjeté, ale když s tím
někdo přišel v 70. nebo 80. letech, všichni se mu smáli. Dnes
už se lidi jenom ptají — protože mají strach —, jestli to vybouchne, nebo ne, a co se vlastně stane.
To se uvidí. Indiáni říkají: svět je to, co si myslí většina. Tady
jde ale o změnu rámce. Rozumíte: nám například dnes není
divné, že po silnici jezdíme vpravo. Dříve jsme ale jezdili vlevo
A třeba Carl Johann Calleman ve svých knihách Mayský
kalendář a Mayský kalendář a Strom Života vytvářel určité
předpovědi podle rytmů mayského kalendáře například
80
ohledně ekonomických procesů, finančních krizí. Předpověděl růst vlivu Ruska, Číny a Indie ve spojení s narůstáním
pochopení významu pravé mozkové hemisféry a s pravidelným rytmickým přesunem podporovaných energií na těle
Země. Zajímavým způsobem vysvětluje opakování určitých
motivů, které se objevily na počátku tak zvaného Čtvrtého
světa Sedmého podsvětí, tedy po roce 1947 (stress, kybernetika, rozpad koloniální říše a nenásilná revoluce), a na
počátku tak zvaného Pátého světa Sedmého podsvětí, tedy
po roce 1961 (experimenty s rozšiřováním a měněním stavů vědomí). Vysvětluje, proč právě tyto motivy budou akcelerovat
v závěru mayského kalendáře. Koho by to zajímalo, ať se na
ty knihy mrkne.
Když si ale třeba myslíme, že současná česká vláda vládne
špatně a chceme pomoct tuto situaci změnit, co jiného máme
dělat než vkládat svou energii do nějakých tak či onak politických aktivit?
Lidská bytost může dělat cokoli, pracuje-li vědomě a z pozice
jednoty. Problém spočívá v tom, že lidé mají tendenci nechat
strhnout svou pozornost určitým směrem, lidská mysl má tendenci vytrhávat detail z celku a ten pak buď zbožštit nebo
zveličit; tak vznikají nedorozumění. Když ovšem udržujete
bdělé vědomí v celku a vylaďujete způsobem, který považujete za vhodný, můžete dělat, co chcete. Ale čím více vstupujete do segmentů, do sekcí, které strhávají pozornost a slouží
k tomu, aby vás unavily a rozleptaly, tím bdělejší musíte být.
V dokumentu Když kámen promluví říkáte, že žijeme v
otrokářském systému. Kdo jsou v něm otrokáři?
Když například vstoupíte do politickéhosystému, není přece
příliš složité odhalit, že jde o jakousi vějičku, jakýsi nesmysl,
ve kterém jistí lidé dvacet roků mění jeden zákon a prohlašují,
že jde o klíčovou reformu toho či onoho, a do toho vyrábějí
spoustu vyhlášek. A vám je jakožto by-tosti přece jasné, že ty
vyhlášky a zákony k životu na planetě nepotřebujete. Že jde
o nějakou dysfunkci, chorobu, která vás nutí vzdát se vlastní
existence a naprojektovat se do nějakého velmi složitého nesmyslu. Jistě, můžete to udělat — pokud jste ovšem schopný
udržet svou bdělost a být zdravý; nápadné na těchto systémech totiž je, že vám začnou ničit zdraví, požerou vás. Po
vstupu do nich zanedlouho zjistíte, že jste vyčerpaný, podrážděný a na ostatní naštvaný. A nebo si zvyknete a jste
tam, kde jste chtěl být, ovšem otázka je, co tam vlastně děláte.
Vezměte si lidi jako Petr Pávek ze Strany zelených, který se o
nějakou změnu pokusil, ale po čase se stáhl zpátky s tím, že
to touto cestou není možné. Systém je zkrátka vytvořený tak,
aby ho jedinec nezvládl, ale naopak aby systém zvládl jedince.
Vtip je v tom, že těmi otrokáři — i otroky — jsme my sami.
Jsme bytostmi, které na sobě vykonávají neskutečný experiment. Dobrovolně si odsouhlasíme neuvěřitelné podmínky
života v jakémsi sběrném táboře, ve kterém jsme jenom
(rodné) číslo. Zvykneme si na to a uvěříme, že pro vlastní dobro potřebujeme stát, armádu, policii a tak dále, a nevšimneme si, že nás ten systém vlastně vysává.
Logickou reakcí by bylo proti tomuto systému bojovat, snažit
se ho změnit. Vy ale zároveň říkáte, že boj, například ve formě
vstupování do politiky, je ztrátou energie. Proč?
Protože tento civilizačně sebedestruktivní systém chce,
abyste proti němu bojovala, nabízí vám to jako lákavou alternativu. Proč ale bojovat s něčím, co jste vy sama? Proč byste
to dělala? Vy ten systém můžete opustit, nerespektovat ho.
Bojem mu jenom dodáváte energii, nabíjíte ho.
81
Takže ano, vy můžete vstoupit kamkoli a dělat cokoli, otázka
je, nakolik se tím soukolím necháte pohltit.
přikázání „Miluj“. To je celé. A dodává, že když je člověk
blbější, potřebuje těch přikázání víc, když je ještě blbější, tak
ještě víc. Toto mě oslovuje.
Nevidíte věci příliš temně? Copak uvnitř toho systému
nevznikla řada prospěšných zákonů?
Samozřejmě rozumím tomu, že spousta lidí potřebuje předpisy, protože už jsou tak blbí, že už necítí srdcem. Ale zároveň
vím, že malé děti na pískovišti žádné předpisy nepotřebují a
umějí si spolu nádherně hrát, shodnou se. Vidím, že žádné
zvíře nepotřebuje k životu vyhlášku, ani žádný hmyz, ani
žádná rostlina. Vidím, že na této Zemi ani v tomto vesmíru
nepotřebuje vyhlášku vůbec nikdo. A v pořádku existují.
Účinný způsob netkví v tom, že změníte nějaké předpisy, ale
když už, tak v tom, že se v rámci systému potká síť lidí, kteří
požadují něco kvalitativně jiného; a pakliže jsou tito reformátoři bdělí a udržují svou vnitřní vibraci, tak se navzájem
poznávají a pak tam mají velký smysl. Ale ten netkví v tom,
že se změní nějaká vyhláška, protože v žádné vyhlášce smysl
nespočívá. Jakmile uvěříme, že v nějaké vyhlášce může být
smysl, tak už vůbec nechápeme, kdo jsme. Pak už nechápeme
svou božskou část, pak už rozumíme jen své části robotické.
A pak si můžu říct: ano, jsme moderní lidi, vyhlášky nás
baví, protože jde o zvláštní způsob, jak můžou jedni ovládat a potrestat druhé. Ale zároveň s touto naší právnicky
futrovanou civilizací tady desetitisíce let přežívají amazonští
indiáni bez jediné vyhlášky. Nemají žádný předpis, žádný zelený zákon. Všechno podstatné ale dodržují, protože v sobě
mají řád. A když se chtějí pro něco rozhodnout, nerozhoduje
u nich většina, ale musí se shodnou všichni, musí dosáhnout
jednoty.
Nevím, jestli použít slovo smysl, ale považuju za dobré, že
máme například zákon o registrovaném partnerství nebo předpisy umožňující dostupnost budov pro vozíčkáře. Přinejmenším v těchto případech má podle mě tvorba zákonů a
„dělání politiky“ smysl.
Chápu vás. Ale myslím si — a to říkal už Buddha, Krišnamurtí
a řada dalších, že bytost žijící v přítomnosti a plně otevřeném
bdělém vědomí přece nepotřebuje žádnou vyhlášku, protože
ví, co má dělat. Elementární pravidlo řádu je přece přítomné
v každé bytosti, na co teda nějaké vyhlášky?
Což patrně souvisí to s tím, že jejich kmeny jsou málo početné,
zatímco my žijeme v republice s více než deseti miliony obyvateli.
To je velmi podstatné, že jsme uvěřili, že žijeme v republice spolu s deseti a půl miliony spoluobčanů. A co teprve
sedm miliard lidí na Zemi, že? A nevíme, co s tím máme
dělat, vezměte si jenom aktuální problémy s etnickými menšinami. Krásně vidíte, jak se ta situace bleskurychle komplikuje,
vymýšlíme si tisíce komplikací. Zbytečně. Vezměte si příklad
z dopravy: v posledních letech probíhá v několika evropských
zemích projekt Společný prostor, v rámci něhož se na silnicích
Možná pro to, že většina lidí onoho bdělém vědomí ještě nedosáhla…
Jasně, můžete se pokoušet měnit svět touto cestou, ale ona
je jenom zástupná. V Evangeliu Esejských se ptají Ježíše, co
je potřeba dodržovat, aby člověk správně žil; a Ješua jim
vysvětluje, že ve skutečnosti existuje jediné přikázání, a to
82
ruší dopravní značky a semafory. Řidiči a chodci se tam prostě
musí nějak dohodnout. A zjišťuje se, že se jim tam jezdí líp.
Viděl jsem rozhovor s jedním dědečkem z německého města,
který říkal: zpočátku jsem se toho bál, ale musím vám říct,
že je méně dopravních nehod, je veseleji a hlavně se všichni
zase vnímáme. Vyhlášky a předpisy totiž vedou k tomu, že vy
přestanete vnímat bytost jako bytost. A otrokářský systém
je postavený na tom, že začnete vnímat člověka jako součást
vyhlášky, jako někoho, kdo dodržuje nebo nedodržuje vyhlášku. Jejich bytostné jádro, jejich srdce vám zmizí. Protože
na to nemáme čas. Musíme totiž posoudit, jestli správně vyplnili formuláře, testy, dosáhli potřebného IQ a tak dále. Což
o to, ona by to byla z intelektuálního hlediska velká prča,
problém ale je, že celá tato hra se proměnila v samotný život
a lidská mysl začala tvrdit, že bez ní by to nešlo — že bez
armády, policie a dalších institucí by to prostě nešlo. Proč?
Protože by všude byl bordel. Tento názor vyplývá z pohledu,
že člověk bytostně tíhne ke zlu, a abychom tento jeho sklon
omezili, tak musíme vytvořit vhodné prostředí. Což je podle
mě lež jako věž, protože tendenci ke zlu nemá lidská bytost,
ale naopak ten systém, který umí sérií vyhlášek prokázat absolutní neúctu k lidskému životu. Podívejte se třeba na ty
tristní případy exekucí. Přitom kdyby opravdu platily vyhlášky a spravedlnost, tak všechny finanční ústavy stojí před
soudem: za to, jak lidi vtahují do sérií půjček, do nesmyslů, a
zatajují jim jejich skutečný dopad sugerováním opaku.
můžu žít jen s deseti dvaceti lidmi. Naopak žiju ve společnosti
na Bali, v Peru a všude tam, kde jsem potkal spřízněné lidi.
To je moje společenství. Můžou jím být ale i knížky dávno
mrtvých autorů.
Tomu rozumíme, také žijeme střídavě v Seattlu nebo
šedesátých letech…
Klidně žijte. Vždyť podle toltéckého přístupu obývá každý
člověk svůj vlastní vesmír.
Ale kdybyste měl českou společnost popsat aspoň jako pozorovatel?
Tak ji nepopíšu, každý člověk je v ní jiný.Jestliže se bavíme
o systému, považuju jej za otrokářský. Ale nikoli tuto
společnost.
Dobře, zkusíme to s druhou otázkou-trvalkou: v čem nebo v
kom jste se nejvíce mýlil?
Já jsem takový těkavý typ, skokan, který se už od dětství
nechtěl k žádné skupině připojit. Takže jsem dlouhodobě
nezastával nějakou ideu ani následně nezažíval smutná
prozření. Od nikoho jsem nikdy nic neče- kal. Přijímám život
tak, jak běží, a nemám pocit, že bych byl v těch základních
věcech na omylu. Samozřejmě, že jsem se mnohokrát zmýlil
— patrně vždycky, když jsem cokoli vyslovil, jak praví Krišnamurtí , ale při mém současném stavu vědomí si to už jednak
nepamatuju a jednak je mi to jedno (smích). Jedno, nikoli fuk.
Jestliže civilizačně vzato žijeme v otrokářskémsystému, v jaké
společnosti podle vás žijeme v České republice?
Změnilo se nějak vaše herectví pod vlivem četby Čtyř dohod,
respektive v souvislosti s vaším duchovním vývojem?
To je mně jedno. Rozumíte, už když klademe otázku „V
jaké společnosti žijeme?“, zavádíme pozornost nesmyslným
směrem.My prostě v žádné společnosti tady v Čechách nežijeme. Já nedokážu žít ve společnosti deseti a půl milionu lidí,
To vůbec nevím. Hraju každý den jinak a nějaký dlouhodobější
vývoj by musel posuzovat někdo zvenčí. Nejsem ten typ, co
83
se přehrabuje v minulosti, hodně zapomínám. Zapomínání je
vlastně principem Vizity; to, co bylo, je zkrátka pryč. Možná,
že kdybychom se podívali na záznamy a pitvali se v nich, zjistili bychom, že jsme už úplně pitomí. Ale nám stačí vědomí,
že si rozumíme a že nás to pořád baví stejně jako kdysi. To
je vnitřní důvod, proč Čtyři dohody nebo Manželské vraždění
tady s Natašou (v průběhu rozhovoru přišla do šatny slovinská herečka Nataša Burger — pozn. red.) pořád hrajeme.
Vaší zatím poslední filmovou rolí byl politik Vlastík Klein v Odcházení. Nezapředli jste při natáčení s Václavem Havlem řeč na
téma konce času a nadcházející transformace?
Ano, mluvili jsme o mnoha věcech, protože i Josef Abrhám je
velký mystik — on věří, že možná žijeme ve snu, a Stanislava
Milotu v podstatě zajímá už jenom vesmír… Takže při
natáčení se vedly velice zajímavé debaty o kosmu, proměně
vnímání, šancích lidské bytosti nahlédnout sebe sama a tak
podobně.
V tomto směru rozhodně nemáme investigativní choutky…
Jste známý tím, že občas delší období nejíte. Už jste držel takzvaný královský, čtyřicetidenní půst, na který jste se chystal?
Ne, už se na něj nechystám. Když jsem se loni potkal s Henrim
Monfortem, pomohl mi pojmenovat určité věci, které jsem
dosud věděl intuitivně. Pro mě musí být půst radost, musí
přijít sám od sebe a nesmí mít předem dané žádné pravidlo
o počtu dní. Trvá prostě tak dlouho, dokud mě občerstvuje.
Jednou jsem jej držel 28 dnů a mohl jsem v něm ještě pokračovat, ale odlétal jsem do Peru a obával jsem se, že zkombinovat s tímto přeletem návrat ke stravě by mohlo být pro tělo
hodně náročné. Dnes už bych se toho nebál, tehdy jsem ale
ještě měl nedostatek skutečných informací.
Utkvělo vám z nich něco obzvlášť zajímavého?
Všechno bylo zajímavé, ale myslím, že nejzajímavější bylo,
když Václav prohlásil: všechno, co od této chvíle řeknu, není
pravda.
A byla to pravda?
Byla.
Kromě Peru jste letěl na Bali i do jiných míst — přemýšlíte před
těmito cestami o své ekologické stopě?
Včetně té věty?
Včetně. Ale nemůžu prozradit, za jakých okolností to řekl
(smích).
No tak to víte, že si někdy říkám, že už letadlem nikdy nepoletím. Pak se ale zase dočtu, že v některých letadlech už
mají menší spotřebu na osobu než v autech, tak jsem zase
84
nalomený… Ale co chci říct: na věci, které považuji za opravdu
nejpodstatnější, se ptám Matky Země a podobných entit. A jejich odpovědi jsou z hlediska našich strnulých představ o tom,
co je dobré a co špatné, někdy překvapující. To je můj komunikační kanál, díky kterému se snažím pochopit, proč jsme my
lidé pro Zemi ještě zajímaví, proč nás tu ještě nechává, jakou
funkci v jejím těle máme.
Takže ano, vy tady v jistém rámci pohledu můžete řešit těžbu
uhlí nebo ekologickou stopu, ale pro indiány je Evropan jeden
jako druhý, i když někdo topí na 19 stupňů a jiný na 23. Ale
vůbec toho Antonína nechci hájit, o té kauze vím starou belu,
jenže abych mohl říct nějaký soud, musel bych ji podrobně
zkoumat.
Bez ohledu na trestní rovinu nám šlo o to, jestli vám nevadí
fakt, na čem zbohatl.
Když mluvíte o těle Země, všimli jsme si, že dokument o vás
Když kámen promluví produkovala společnost Maitrea, jejímž
zakladatelem je kontroverzní bývalý šéf Mostecké uhelné Antonín Koláček. Nevidíte v tom problém?
Já ale nevím, na čem zbohatl.
Na těžbě uhlí ve společnosti, která mimo jiné ohrožuje Horní
Jiřetín.
Přiznám se, že toto jsem neřešil. Potkával jsem se s režisérem
Viliamem Poltikovičem a neptal se ho, kdo film financuje.
S Tondou Koláčkem jsem se předtím jednou nebo dvakrát
potkal. Co se týče toho, kdo na čem zbohatl, tak princip lidské
společnosti je založený na tom, že ona si z těla Matky Země
bere, co ji napadne. To znamená, že na začátku stojí krádež.
A tato krádež se dál prodává. Kdybych to měl tedy posuzovat důsledně, nevidím tady nikoho, kdo by mohl něco vlastnit,
aniž by něco ukradl.
Já to ale nevím, to bych s ním o tom musel mluvit, abych o
něm mohl pronášet jakékoli soudy. Systém posuzování se mi
vzdaluje, učím se spoléhat na intuici. Kdybych věřil všemu, co
se povídá, kdybych se měl vážně zabývat tím, kdo na čem zbohatl, kdo koho okradl, zabil, terorizoval, tak jsem se už dávno
oběsil a tuto planetu opustil. Protože to, co se tady děje, je
opravdu k nesnesení. Vůbec bych se nehnul z místa, podobně
jako schizofrenní katatonik, který se deset let nepohne, protože má strach, že by jakýmkoli pohybem mohl ovlivnit realitu, způsobit nějaké důsledky.
Takže zloději jsme v podstatě všichni?
Ano, pokud nejsme indiány, respektive těmi obyvateli Země,
žijícími mimo náš dobyvatelský systém. Pěkně na to
odpověděl jeden šaman, když se můj kamarád v Mexiku rozohňoval, proč že jedí maso a nejsou dostatečně bdělí. Šaman chvíli namítal, že ani oni nejsou dokonalí a hledají se, a
pak dodal: A mimochodem, víte, že Evropan má asi 300x větší
spotřebu energie než Mexičan? A na to kamarád odpověděl:
No to je logické, protože u nás v Evropě máme větší zimu a
musíme víc topit. A šaman na to: tak se přestěhujte sem.
A vzpomeňte na to, co říká Ješua: lepší jeden napravený
hříšník než deset spravedlivých. Tak si to promeditujte. Jak k
tomu přijdou ti spravedliví, že? A z tohoto hlediska se potom
bavme o tom, kdo na čem zbohatl, kam teď ty peníze dává a
jestli vůbec může někdy smýt svou vinu, ať už domnělou nebo
reálnou.
zdroj:http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/2012-buderokem-zazraku
85
JAK VELKOBANKY BEZ VÁLKY NIČÍ EVROPU
Jak velkobanky bez války ničí Evropu
Ne 50, ale 60 miliard eur měsíčně bude tisknout Evropská centrální banka po dnešním zasedání. Bude za ně vykupovat od
soukromých bank šrot. Tím zdánlivě pomůže bankám, ale
zničí měnu a úspory jedné generace. Viz článek Euro ve světle
ekonomických fakt(external link).
biofilní Evropa? Volby do EU(external link). Rozhodnutím
Evropského soudu dochází ke zespolečenštění dluhů v eurozóně, a to nedemokratickou cestou. Například holandský
parlament nechce přistoupit na výkup dluhopisů a šrotu(external link). Ale politici prý mají být zticha a nemají se plést
do toho, čemu nerozumí. Experti „nezávislé centrální banky
Evropy ECB“ vědí, co je pro nás dobře. To je oficiální linie korporátního tisku v EU. Riziko za nesplacené dluhy mají nést
daňoví poplatníci eurozóny z 20 %, zní z Frankfurtu. Slováci,
Lotyši, Litevci, Estonci – ti všichni se budou radovat, jak budou
přispívat poklesem své životní úrovně bankéřům. Dobře jim
tak: „Kdo chce tam, tedy do eurozóny, pomožme mu tam!“
Například Island už jasně prohlásil, že do eurozóny nechce.
ECB pod tichým vedením velkobank z USA bude vykupovat
tzv. ABS deriváty. Ty jsou z bankovního hledisky vysoce toxické a banky jich mají díky své honbě za rychlým ziskem plná
sklepení. Jakou tyto papírky mají skutečnou hodnotu, to si
můžete spočítat sami. Šéf ECB Mario Draghi už normálně
počítat neumí, tak kupuje za naše úspory americký a evropský
šrot. Pak ještě existují dluhopisy států eurozóny, zejména ty,
o které finanční trh již nestojí. Proč tyto zběsilé a nesmyslné
nákupy finančních nesmyslů? Aby nespadlo bankovní letadlo.
Pozor, bankovní letadlo, nikoliv ekonomické. Státy nejsou
schopny už splácet ani úroky, natož dluhy. A jde především
o země jižní eurozóny, hlavně Itálii, Francii, Řecko, Španělsko,
Portugalsko, Irsko, a dál uvidíme… Ty se pochopitelně budou
radovat, na rozdíl od Německa, Rakouska a Holandska. Než i
těmto zemím dojde, že tudy cesta k blahobytu nevede. Program má běžet do konce roku 2016. Ale to už tady bude jiná
Evropa, a to v každém případě.
Prý se bankám uvolní ruce, dostanou čerstvé peníze a mohou roztočit ekonomiku prostřednictvím nového kola zadlužování. Pohádka Jedné a tisíce noci pro hloupé politiky. Ano, výkup dluhopisů je možný, je možné nastartovat
ekonomiku i za pomoci centrálních bank, pokud by spolupracovaly s vládou. To bychom však museli mít u kormidla jiné
formáty politiků, než máme dnes. To by musel přijít nový F. D.
Roosevelt a proti bankám navrhnout New Deal(external link)
pro 21. století. A musel by k tomu mít i tým spolupracovníků, kterým by nešlo o to nakrást si co nejvíc, ale stabilizovat
ekonomiku a dát perspektivu mladé generaci a zaručit se, že
to nebude na úkor životního prostředí. A všechna rozhodnutí
by musela být přijata na základě demokratického rozhodnutí
občanů Evropy. Nic z toho, co se dalo od roku 2008 udělat,
aby se krize vyřešila, se ale nestalo. Evropa je plně v rukou
hochů z Goldman Sachs a ti ji ženou do otroctví, pod bičem
ECB.
Toto šílenství bankéřů je navíc zcela nelegitimní vzhledem k
Lisabonské smlouvě, viz trojdílnou analýzu Nekrofilní nebo
Uvolněním stavidel tisku peněz na způsob Výmarské republiky před nástupem fašismu dojde ke zničení úspor celé jedné
Květa Pohlhammer Lauterbachová
Nic z toho, co se dalo od roku 2008 udělat, aby se krize
vyřešila, se nestalo. Evropa je plně v rukou hochů z Goldman
Sachs a ti ji ženou do otroctví, pod bičem ECB.
86
ERIK BEST: STUDENÁ FÚZE A NOVÝ SVĚTOVÝ ŘÁD
generace. Na to poukazují dnes německé finanční ústavy, zejména prezident Svazu německých spořitelen Georg Fahrenschon. Ty se nechtějí stát rybičkami v otevřeném chřtánu
žraloků z Wall Street. Ale Wall Street je ovládán z London
City, na to nezapomínejme. Politika ECB ukončí definitivně
filosofii typu: „Kdo šetří, má za tři“. Švýcarská obchodní
banka Lombard Odier již zavádí od čtvrtka poplatek ve výši
0,75 % z úspor obyvatel nad 100 tisíc franků. Jde jim především o udržení síly franku a tak rozhodnutí Švýcarské národní
banky je okamžitě přenášeno na kapsy klientů bank. Nejenom těch velkých. Viz dvojdílný článek Tanec zlata, propad
eura a švýcarský frank(external link).
zdroj:http://news.e-republika.cz/article2972-Jakvelkobanky-bez-valky-ni-i-Evropu
Erik Best: Studená fúze a Nový světový řád
Vědci, spotřebitelé a autoři scifi sní celá desetiletí o levném
zdroji energie, který nahradí fosilní paliva. Břidlicový plyn by
mohl být pro Rusko noční můrou, ale levnější není a pořád
vzbuzuje všemožné otázky ohledně životního prostředí.
Často se vzpomíná na případ studené fúze z roku 1989,
kdy dva vědci jménem Martin Fleischmann a Stanley Pons
oznámili, že úspěšně docílili reakce jaderné fúze při pokojové
teplotě. Podle jejich tiskového prohlášení to znamenalo, že v
budoucnu by se svět na fúzi mohl spolehnout jako na čistý a
„prakticky nevyčerpatelný“ zdroj energie.
A Němci mají máslo na hlavě. Zvolili si svobodně Angelu
Merkelovou, která vysloveně podrážela Jense Weidmanna,
guvernéra německé Bundesbanky. Ten se stavěl proti totalitním praktikám ECB. Mario Draghi přistoupil k osvědčenému
modelu: „Kdo nekrade, nejde s námi“ a euro proměnil na liru.
Teď už nebude potřeba vytáček centrálních bankéřů, že svou
monetární politikou znehodnocování peněz bojují proti deflaci. Problém je vyřešen. Jens Weidman tak zůstává na bojišti jako poslední mohykán a zřejmě i poslední šéf německé
centrální banky. Ta teď může být klidně privatizována stejně
jako byla privatizována italská či francouzská centrální banka.
Stačí přece ta jediná banka bank ve Frankfurtu, která za naše
úspory skoupí všechen bankovní šrot Evropy.
Dobrá zpráva neměla dlouhého trvání. Jiní vědci Fleischmannovy a Ponsovy závěry rychle zpochybnili a média je víceméně
prohlásila za podvrh. Investiční poradce C. V. Myers, který případ v té době sledoval, byl přesvědčen, že „ti nahoře“ si zatím
takový objev zkrátka nepřejí.
Autor špionážních románů Alex Dryden se ve své poslední
knize Death in Siberia věnuje stejnému tématu. Ruský vědec
objeví způsob, jak vyrábět levnou jadernou energii z mořské
vody procesem zvaným muon-katalyzovaná fúze. Rusové
chtějí objev pohřbít, jelikož by ohrožoval jejich zisky z ropy
a zemního plynu. V závěru knihy se čtenáři rovněž dozvědí,
že energetičtí giganti na Západě chtějí projekt potopit ze stejného důvodu.
Pokud nedojde k nějakému zázraku, jsme svědky nástupu korporátní fašistické finanční diktatury v Evropě. Končí jedna
historická etapa. Demokracie bude „vypnuta“ stejně, jako se
„vypínají“ bez zatčení a soudu tzv. podezřelí z terorismu. Elity
se sjednotily a začaly realizovat „revoluci shora“.
87
CEMENT SVĚTA SE DROLÍ, VÁCLAV CÍLEK MÍCHÁ JINÝ
Možná řeknete, že je to celé fikce, ale co když ne? Představte si, co by to znamenalo pro Nový světový řád, o kterém
pořád mluví Henry Kissinger, kdyby byl k dispozici v podstatě
nevyčerpatelný zdroj levné energie. Nejvíc by na tom vydělaly
civilizace na vzestupu a ne takové, jako je ta naše, jež už mají
nejlepší léta za sebou.
zdroj:http://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/5416-erik-beststudena-fuze-a-novy-svetovy-rad
Cement světa se drolí, Václav Cílek míchá
jiný
Cílek formu v podstatě volně převzal. Různě pojaté komentáře přispívajících osobností čteme pod abecedně řazenými
zarážkami. Mezi nimi jsou „velká“ témata jako Bezpečnost,
Budoucnost, Gender, Klima, Média, Medicína, Národ, Strach,
Umění nebo Vztahy, ale i – často jen zdánlivě – okrajové
záležitosti jako Boty, Pivo nebo Včelařství.
Trilogie, která hledá klíč k pochopení současného světa, se
uzavřela. Knihu Něco se muselo stát složil Václav Cílek z
příspěvků desítek autorů.
Podobným způsobem jako aktuální svazek sestavil populární
geolog a publicista Václav Cílek knihu Tři svíce za budoucnost
(2012), vloni přibyly specializovanější Perspektivy české energetiky od Dany Drábové a kolektivu. Všechna tři díla má v
katalogu nakladatelství Novela bohemica.
„Je to svým způsobem ekumenická kniha 62 autorů z různých
kmenů. Každému jsme ponechali jeho vlastní jazyk a výraz,“
vysvětluje editorskou metodu Cílek v úvodu.
V čínských stopách
Krize mužství?
Ambice knihy Něco se muselo stát svým způsobem obsahuje
už její podtitul Nová kniha proměn. V něm se cituje základní
spis čínské filozofie Kniha proměn neboli I-ťing, obsahující komentáře k 64 základním situacím existence světa a působení
člověka v něm.
Rozstřel názorů, povolání, literárních stylů či životního
pohledu je skutečně maximálně široký. Levicoví i katoličtí intelektuálové, známí vědci i dosud „bezejmenní“ lidé z ulice,
88
MALÍŘI OTTOVI PLACHTOVI OTEVŘELA VNÍMÁNÍ AMAZONSKÁ DROGA AYAHUASCA
osobnosti z uzavřeného technologického polosvěta i extrovertní umělci.
Své podstatné říkají všichni, i ti nejserióznější a nejuvážlivější.
Přesto asi nejvíc zaujmou tací, kteří hovoří o nepříliš frekventovaných tématech, jako třeba publicistka Martina Overstreet
o těžkostech mužství: „Bejt klukem (a mužem) je minimálně
stejně náročná forma existence jako ta holčičí.“ Na což volně
navazuje biolog Stanislav Komárek ve stati Maskulinita v
proměně, či krizi?.
„Nevíme, co bude tmelit budoucí společnost, ale jsme si vědomi toho, že cement současného světa se drolí,“ odůvodňuje
východisko vzniku knihy Václav Cílek. Zda se podařilo knize
praskliny vyspravit, asi ukáže čas.
zdroj:http://kultura.idnes.cz/vaclav-cilek-a-nova-knihapromen-dnj-/literatura.aspx?c=A150121_095135_literatura_ob
Malíři Ottovi Plachtovi otevřela vnímání
amazonská droga ayahuasca
Malíř Otto Placht, který svou tvorbu spojil s amazonskými
pralesy, v červenci představí svou tvorbu na velké výstavě ve
Špálově galerii v Praze. Zde také pokřtí svou první rozsáhlou
knižní monografii s názvem El Libro Mágico, kterou vydává v
nakladatelství Torst. Otto Placht: Brány vnímání Další 4 fotografie v galerii
Plachtova rozměrná plátna v posledních deseti letech beze
zbytku zaplňuje divoký, živý, barevný a inspirativní amazon89
MALÍŘI OTTOVI PLACHTOVI OTEVŘELA VNÍMÁNÍ AMAZONSKÁ DROGA AYAHUASCA
ský prales. V blízkosti džungle, u domorodců z indiánského
kmene Šipibó malíř dlouho žil.
Plachtovy obrazy je v současné době možno vidět v brněnské Galerii Ars (do 9. března) a v Galerii výtvarného umění
v Mostě. Tamní výstava Coincidentia oppositorum potrvá do
15. dubna. V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem
má Placht do 30. března výstavu Brány vnímání a do 6. dubna
jsou jeho díla k vidění v Galerii Chodník v Praze 6 v expozici
nazvané Ornamenty džungle. Otto Placht: Kaligrafie džungle
„Letošní výstavy vznikají současně v několika galeriích v
Čechách. Pomyslné paralelní vesmíry, do nichž vstupujeme,
abychom v jednotě protikladů mezi rájem a peklem propluli
na voru Amazeon ornamentem džungle. Trhlinou v čase a
prostoru příběhem života zpět k jeho počátku i k jeho novému
dějství v obrazech, na kterých pracuju v přítomnosti,“ říká
Otto Placht.
rozšířil v duchu tradičních šamanských rituálů, a absorboval
do sebe magickou energii džungle, její mýty a tradice. On
sám v jednom z rozhovorů označil svůj pobyt v Amazonii za
zásadní tvůrčí zlom. Otto Placht: Pramen - matrice
Otto Placht (1962) vystudoval Akademii výtvarných umění.
Začínal jako expresivní malíř, byl výraznou osobností generace 80. let. Podílel se na konfrontačních výstavách, věnoval
se tvorbě podle teorie fraktálů a chaosu. S autorskými výstavami začal v roce 1984. Otto Placht: Kaligrafie džungle
V jeho obrazech se projevila energie ayahuasky, posvátné drogy získávané z pralesní liány. „Pochopil jsem spoustu věcí o
barvě, které bych jinak neznal, jak vytvářet spektrum, jak paprskem modelovat prostor. Předtím jsem malbu chápal jako
hmotu, neměla pro mě zdaleka takový emotivní náboj. Začal
jsem ji cítit organicky,“ vysvětluje autor.
O devět let později se během své výstavy v Miami setkal
s peruánským šamanem Pablem Amaringem, jenž ve stejné
síni vystavoval obrazy svých vizí. Záhy se za ním vypravil do
malého města Pucallpa ležícího poblíž džungle. Od té doby se
sem často vracel a nakonec se na dva roky usadil v nedaleké
indiánské vesnici San Francisco.
V peruánském San Franciscu se Otto Placht oženil s dívkou
z kmene Šipibó a mají spolu tři děti. Od roku 1993 střídavě
pobývá v Peru, kde byl hostujícím profesorem na Escuela de
Pintura Amazonica v Pucallpě. Přednášel na Florida International University a v Espaęola Way Arts Center v Miami.
V Peru Otto Placht objevil novou kreativní energii, začal vědomě experimentovat s limity západního poznání, které pak
90
INTERVIEW WITH PROF. ERIK VERLINDE
Otto Placht vystavoval v galeriích po celém světě, jeho
obrazy a tvorba jsou součástí respektovaných domácích i
zahraničních sbírek umění, včetně Miami MDCC Collection
nebo Národní galerie Praha.
zdroj:http://kultura.idnes.cz/otto-placht-vystavuje-0bd/vytvarne-umeni.aspx?c=A140308_145718_vytvarneumeni_ob
Interview with Prof. Erik Verlinde
Physics has led to an astonishing range of developments in the last
century from transistors, computers, the Internet, atomic bombs and
space travel to the recent search for the Higgs boson at CERN.
On closer inspection, there is also a quasi-religious undertone (albeit
without the promise of salvation or the threat of eternal damnation). From the cosmos-gazing nature of Newton’s Law of Universal Gravitation and Einstein’s General Relativity to the subsequent
developments in quantum mechanics of Planck, Bohr et al., which
studied matter and energy at molecular, atomic and nuclear levels,
Physics has searched for the macroscopic and microscopic clues to
our very existence. It is no coincidence that the news is awash with
stories of the ‘God particle’ and the quest for a ‘Theory of Everything’.
Erik Verlinde, Theoretical Physics
The interest in Theoretical Physics has grown exponentially in recent decades, with ‘celebrity’ scientists such as Stephen Hawking,
Michio Kaku and Brian Greene writing bestselling books and producing popular scientific series on mainstream national television.
Moreover, string theory, a branch of theoretical physics that states
that the fundamental ingredients of nature are tiny strings of energy
and proposes 11 dimensions and parallel universes, has captured the
imagination of a generation raised on Star Trek and The Matrix.
91
While many of us may be more concerned with trivial quandaries,
such as who is responsible for the virus-like proliferation of coffee
bars in Western Europe where the price of a latte increases at three
times the rate of inflation, Erik Verlinde, professor of Theoretical
Physics and world-renowned string theorist, is at the vanguard of
efforts to unravel the secrets of our universe.
try to find laws that we can use to make predictions, and test
these with experiments. In this way, we make progress in our
understanding of nature. String theory is quite a ‘hip’, modern concept in physics. Can you explain what string theory
involves?
In January 2010, Verlinde caused a worldwide stir with the publication of On the Origin of Gravity and the Laws of Newton, in which he
challenged commonly held perceptions on gravity, going so far as to
state ‘for me gravity doesn’t exist’. If he is proved correct, the consequences for our understanding of the universe and its origins will be
far-reaching. In 2011, he received the Spinoza prize (the Dutch Nobel
Prize) from the Netherlands Organisation for Scientific Research.
Quantum mechanics is needed to able to describe what is
going on with particles at the smallest scales, and we know
quantum theory works very well. We can also look at things
involving gravity, space and time, and General Relativity. It
has been a long-standing puzzle to combine quantum mechanics and General Relativity into one framework. String
theory does this in quite an elegant way. It has a very precise mathematical structure that you can build on. It then
allows you to do calculations that bring these two aspects –
quantum mechanics and General Relativity – together. You’re
famous for developing this new theory, or idea, on gravity in
which you say that gravity is an illusion. Can you explain what
you mean by that?
Robbert Dijkgraaf, UvA University Professor and current director of
the Institute for Advanced Study in Princeton (where scientists including Turing, Oppenheimer and Einstein have worked) went so far
as to say: ‘Everyone who is working on theoretical physics is trying
to improve on Einstein. In my opinion, Erik Verlinde has found an
important key for the next step forward.’
So, what are Verlinde’s views on the future of Physics and our understanding of the origins of the universe?
Well, of course gravity is not an illusion in the sense that we
know that things fall. Most people, certainly in physics, think
we can describe gravity perfectly adequately using Einstein’s
General Relativity. But it now seems that we can also start
from a microscopic formulation where there is no gravity to
begin with, but you can derive it. This is called ‘emergence’.
String theory, cosmology and gravity for beginners
For many people, Theoretical Physics is an abstract concept.
How would you describe it to a layman, who is not scientifically minded?
We have other phenomena in Physics like this. Take a concept like ‘temperature’, for instance. We experience it every
day. We can feel temperature. But, if you really think about
the microscopic molecules, there’s no notion of temperature
there. It’s something that has to do with the property of all
molecules together; it’s like the average energy per molecule.
Well, we try to understand how nature works and how all the
matter we see in the universe works including the forces in
between. We do this in Theoretical Physics by thinking about
the equations that describe matter, space and time. We then
92
Gravity is similar. It’s really something that only appears when
you put many things together at a microscopic scale and then
you suddenly see that certain equations arise. What’s the
practical importance of having this new manner of considering gravity?
There’s clearly progress to be made in terms of finding a better theory of gravity, and understanding what’s happening in
our universe.
Bold ideas and inspiration
As scientists, we first want to understand nature and our universe. In doing so, we have observed things that are deeply
puzzling, such as phenomena related to dark matter. We see
things happening that we don’t understand. There must be
more matter out there that we don’t see. There’s also something called ‘dark energy’. And then there’s the whole puzzle
of the beginning of the universe. We now have what is called
the ‘Big Bang’ theory.
A New York Times article stated that ‘some of the best physicists in the world say they don’t understand Dr Verlinde’s paper, and many are outright sceptical’. How do you feel about
that?
I had a new idea, which I thought was exciting. Some people I talked to understood this immediately. I explained it to
Robbert Dijkgraaf and he said ‘something is happening here
and this is going to have an impact.’ I wrote it down in a very
pure form. Robbert advised me to do so, because there’s a
very simple argument. I think people who read it may have
been surprised that I didn’t use any heavy mathematics. It
was also very intuitive and if you don’t spend time trying to
understand that intuition, you may have some trouble understanding it. But I’ve worked things out and given many talks
at Princeton and Harvard, and people now take this idea very
seriously. Later, people thanked me and said ‘Now we understand what you meant’. It took some time. This is not surprising, because if you change the way people think, it creates
some resistance. Is it true that the origin of your ‘big idea’
came to you when you were on holiday?
I think the ideas I have will shed a totally new light on and
resolve some of these puzzles. Can you explain the concept
of ‘dark matter’ and ‘dark energy’ and why they’re important
in relation to gravity?
We think we understand gravity in most situations, but when
we look at galaxies and, on much larger scales, at galaxy clusters, we see things happening that we don’t understand using our familiar equations, like Newton’s equation of gravity
or even Einstein’s gravity. So we have to assume there’s this
mysterious form of matter, which we call dark matter, which
we cannot see. Now dark energy is even weirder, in the sense
that we don’t even know what it consists of. It’s something
we can put in our equations to make things work, but there’s
really a big puzzle to be solved in terms of why it’s there and
what it’s made of. At present, we have not really found the
right equations to describe it.
I had to remain on holiday for a week because my car keys
had been stolen. I decided I was going to use the time to
think about an important question I’d already been busy with
for a while. Suddenly, an idea came to me. It was a ‘eureka’
93
moment, where I thought I really understood something fundamental about gravity, inertia and the laws of Newton in a
surprising way. For weeks, I woke up with a feeling of wonder.
I felt that what I was doing was spectacular. I wasn’t totally
surprised when the paper got a lot of attention. It was one of
those moments that only happen once in a lifetime. The way
you talk about inspiration and that ‘eureka’ moment sounds
like there may be some parallels between Theoretical Physics
and a creative process more related to the humanities.
I’m now working on dark matter in particular, and I’ve made
quite a lot of progress in explaining some of those phenomena. There are some small gaps in my reasoning and things
that I still do based on intuition. I’m trying to fill in those gaps.
Do you think you will fill in those gaps in your lifetime?
I think I have enough years left to fill in those gaps. Quantum
mechanics took approximately 26 years to develop. We’ve
had string theory for 40 years and nothing yet has come out
of that which can be directly tested with observations or experiments. I think my idea has a greater chance of being
tested with observations, which is an exciting thing. I think
it will take no more than 10 or 15 years. Would the end result
lead to a paradigm shift in how people think that the universe
was created?
It’s true that theoretical physics also involves a lot of inspiration. It’s not always just calculating, which is what a lot of people think. You have to think of new ideas. It’s much more important for a theoretical physicist to challenge existing ideas.
Is there a link between Theoretical Physics and Philosophy?
Well, there is actually. Because of the work I’ve done, I’ve
been more exposed to this link. There are philosophers who
think about the way we conduct science, things like ‘what is a
paradigm?’ In science, we usually start with some basic rules,
but sometimes it’s necessary to throw away some of those
rules. This is closely related to the philosophical way of thinking about nature. Not many physicists do this. They think
about the mathematics and stick to the same rules. Changing the rules is not something that’s easily done. You need
some intuition to do this. You also need some philosophical
ideas about what to keep and what principles we should start
from.
Yes, but also in terms of what forces are and what matter is,
and how all these things come together. I use a lot of ideas
from string theory, but I find it to be too mathematically complex and too involved. I feel one should try to extract the
essence of it and start from certain principles. String theory
makes some ad hoc assumptions. I think the principles will
be more important. My paper was about a principle. I think
people were not ready to grasp it, but I think eventually they
will. You’ve talked about the flaws of string theory. Could
this lead to the creation of a new field or theory?
String theory has many correct elements, but I think we need
to rethink the starting point. We have all kinds of elements,
but we don’t really know how they hang together. Eventually,
we can create a starting point that makes it totally clear and
we will understand what gravity and the other forces are and
answer the questions about dark energy. We have to find this
new starting point. I want to change the direction we take in-
The race to find a Theory of Everything
How close do you feel to fleshing out your theory so that it
will be accepted as scientific fact?
94
stead of taking string theory as a given and using those equations.
terms of understanding our universe. The universe is much
more complicated than we think. Were you involved in the
recent developments at CERN relating to the Higgs particle?
Why not everything can be explained and rethinking the
Big Bang theory
I followed it very closely and discussed it with scientists. You
get a sense of their excitement, but also that they are puzzled,
because they still have to figure out if this particle really is
the Higgs particle. There are still some questions there. For
me it’s very interesting. It would also be very interesting if
they found something that is not exactly the Higgs particle
as predicted by the Standard Model, but something slightly
different. You’ve talked about the Big Bang theory and how
it’s illogical to think there was nothing and then it exploded.
Can you explain this?
You have stated that not everything needs to be explained or
quantified. What do you mean?
You often see papers where everything is written down using very precise mathematical equations, but sometimes you
need to make a jump. This takes intuition. You then combine
things in a less precise way, enabling you to make a conceptual point. You change the way people think. In my opinion, these types of papers are generally more important, because they influence how physics progresses more than technical papers do that just deal with one small, technical issue.
You’ve talked about how popular science, referring specifically to Stephen Hawking, attempts to explain everything,
and that there are perhaps some delusions of grandeur. What
do you mean?
What I find illogical about the Big Bang theory is the idea that
at a particular moment things suddenly started exploding and
growing, and that our universe got bigger. I find it very illogical to think it came from this one moment. We use concepts
like time and space, but we don’t really understand what this
means microscopically. That might change. The Big Bang has
to do with our understanding of what time should be, and I
think we will have a much better understanding of this in the
future. I think we will figure out that what we thought was
the Big Bang was actually a different kind of event. Or maybe
that we should not think that the universe really began at a
particular moment and that there’s another way to describe
that. What would be the alternative to the Big Bang theory?
Quite often in popular science books, people give the impression that we already know everything about the universe.
And they tell the audience ‘this is how it is’. It’s true that we
understand a lot. But there’s this idea that if we work out
our equations, we will be able to predict everything. I think
this idea is wrong. I think as human beings we are able describe a lot, but there are also many thing we don’t understand. Sometimes it’s better to accept this fact. I think this is
a more fruitful way of thinking about physics. And we have
to accept that, as human beings, we have finite capabilities in
In my view, the information we have today and the equations
we now use only describe a very small part of what is actually
going on. If you think that something grows, like our universe,
than something else must become smaller. I think there’s
something we haven’t found yet and this will help us discover
95
the origins of our universe. In short, the universe originated
from something, not from nothing. There was something
there and we have to find the equations. It has something
to do with dark energy and how that is related to dark matter. If we understand the equations for those components of
our universe, I think we’ll also have a better understanding
of how the universe began. I think it’s all about the interplay
between these different forms of energy and matter. Is the
Big Bang theory just a fallacy then?
of surprise or something new. I think it has more to do with
being original and not repeating the things that other people
have been doing. How much is that valued in the scientific
community?
I think it’s essential. I have a number of equations or formulae
that have carried my name. Originality is quite important and
brings excitement to the field, because Theoretical Physics is
quite an exciting topic. What area of physics excites you the
most? Are there new fields?
Well, it works well in the sense that it gives us some understanding of how particular elements in our universe came
about and there are other things that we can observe, like
the radiation that came from the Big Bang. But the whole
idea of an expanding universe that started with a big explosion… I think that idea will change. You need to think about
the equations in a bigger setting. You need to describe more
than just the matter particles. You need to know more about
what space/time is. All these things have to come together in
order to be able to explain the Big Bang.
There are things happening in condensed matter that are
quite exciting and also in quantum computers. In relation to
my work, I think cosmology is where things are really happening. What differentiates the UvA from other universities?
What’s the added benefit of coming here for (international)
students?
We do exciting physics. Theoretical Physics is strong here, but
we also have colleagues doing high-energy particle physics
and astrophysics and condensed matter and quantum computing. We have state-of-the-art facilities and people are immediately brought into contact with cutting-edge research.
Which courses do you teach?
Challenging the status quo, studying at the UvA and links
Robbert Dijkgraaf said in an interview that he formed a rebellious club with you and your brother at university. To what
extent do you feel you are still rebelling against the establishment or the norms?
This year, I’ll be teaching courses in classical mechanics and
special relativity at Bachelor’s level.
zdroj:http://www.uva.nl/en/news-events/news/uva-inthe-spotlight/prof.-erik-verlinde/interview-with-prof.-erikverlinde-introduction.html
I am someone who challenges ideas, but that doesn’t mean
I’m rebellious. I generally use a lot of well-known theories and
build on these theories. I have also done work which is close
to mathematical physics, but I think it contains some element
96
NŮŽKY MEZI BOHATÝMI A CHUDÝMI SE ROZEVÍRAJÍ DÁL
Rodiny, které mají nejnižší příjmy, zaznamenaly pokračující
významné poklesy svých příjmů. Trend neustálého propadu
tedy pokračoval. Nepolepšily si ani středně a vyšší středně
příjmové domácnosti, které zůstaly v případě průměrných
reálných příjmů na svém, takže neměly pokryt propad z krizových let. Nepřekvapí tedy, že nárůstu příjmů dosáhly
pouze nejbohatší rodiny. Z hlediska distribuce bohatství
jen připomeňme, že jedno procento nejbohatších Američanů
vlastní 40 procent národního bohatství, a že toto číslo
neustále roste. A blíží se svému vrcholu, kterého bylo
dosaženo – jaké překvapení – v roce 1929, tedy počátku Velké
deprese.
Nůžky mezi bohatými a chudými se
rozevírají dál
V analýze příčin prohlubující se nerovnosti se samozřejmě
nelze omezit jen na třídní pohled. Studie Matta Brueniga,
která z průzkumu FEDu čerpala, se příznačně jmenuje „10 procent nejbohatších bílých rodin vlastní skoro všechno“. Jeho
analýza ukazuje tentokrát z rasového pohledu, že ve Spojených státech existuje nejen obrovská třídní nerovnost (koneckonců potvrzovaná také tzv. Giniho koeficientem, který je
v USA zcela mimo úroveň vyspělých zemí).
Ilona Švihlíková
Mýtus o Spojených státech jako zemi neomezených možností
začíná nabírat stále větší trhliny. Že se zvyšuje míra
nerovnosti amerických domácností, potvrdil například
nedávný průzkum FEDu, další aktuální studie zase poukazují
na rasové a vzdělávací aspekty nerovnosti.
Bruenigovu analýzu doplnil svou studií také profesor Powell z univerzity v Berkeley. Ten potvrzuje, že zájem o témata nerovnosti, sociální mobility, rozdělení bohatství atd.
roste. Téměř každý týden se objeví studie či průzkum, které
dokumentují negativní tendence v distribuci bohatství. Téma
nerovnost uchopili také protestující z Occupy Wall Street,
kteří si vypůjčili slogan „My jsme 99 procent“ ze Stiglitzova
slavného článku Vláda jednoho procenta, jedním procentem
pro jedno procento. Místo self-made manů oligarchové
Výzkum FEDu se orientoval na vývoj rodinných financí v pokrizové době, tedy mezi lety 2010 a 2013. Zjištění byla pro
mnohé překvapivá - makroekonomické indikátory se totiž
v uvedeném období sice zlepšily, ale praktické dopady tohoto „zlepšení“ na americké rodiny byly různé a například
medián příjmů amerických domácností dokonce klesl o pět
procent. I samotný FED tak potvrzuje závěry diskutované
knihy Thomase Pikettyho Kapitál v 21. století, že ze samotného růstu netěží zdaleka všichni a naopak roste koncentrace
příjmů mezi úzkou skupinou nejbohatších.
V rámci americké debaty to bylo poměrně odvážné, protože
Spojené státy se rády považovaly (a stále považují, byť čísla
97
NEJVĚTŠÍM NEPŘÍTELEM KAPITALISMU JE KAPITÁL SÁM KOMENTÁŘ
svědčí o opaku) za zemi „neomezených možností“, kde vládne
maximální sociální mobilita. Řečeno jednoduše, za zemi, kde
self-made man je nejčastější sociální kategorií. Realita je
ovšem přesně opačná. Sociální struktury USA se podobají
spíše oligarchii. Pokud se ve Spojených státech narodíte
chudý (a nedejbože ještě např. černý), vaše šance, že se
vypracujete o třídu výše, jsou mnohem nižší než ve srovnání
např. se Skandinávií.
systému, proti které by elity bezesporu použily veškeré
prostředky, včetně násilí, neboť by šlo o zachování jejich privilegované pozice.
Profesor Powell hovoří velmi otevřeně, když konstatuje, že
americký politický systém je na prodej, a že pro přežití základních demokratických principů je potřeba zastavit akumulaci bohatství a omezit závislost politiky na velkých penězích.
Jak ale tento kruh rozetnout? Bez podpory velkých peněz lze
totiž uspět v politice jen těžko. A pokud v ní dotyčný uspěje,
postará se o to, aby pravidla vyhovovala těm, kteří ho vynesli
nahoru (resp. ze kterých sám obvykle pochází).
Jedním z hlavních problémů je vzdělávání. Otevřené
vzdělávání působí jako vyrovnávací faktor ve společnosti.
Ve Spojených státech se ovšem zvrhlo ve svůj pravý opak
a naopak nerovnosti prohlubuje. Powell jak příklad uvádí
srovnání s Indií, kde funguje kastovní systém, zatímco ve Spojených státech je to „systém zón“ – bydlení v lepších či horších
čtvrtích, od kterých se pak odvíjí příslušnost ke škole. Nejlepší školy jsou samozřejmě v těch nejluxusnějších čtvrtích.
Celkový úpadek amerického vzdělávacího systému vyjma nejprestižnějších univerzit tuto situaci jen stvrzuje. Koneckonců
sám Powell tvrdí, že na Berkeley je jen mizivé procento afroamerických studentů. Jak zastavit akumulaci bohatství?
Poprvé se ale konečně alespoň otevřeně diskutuje o tom, že
generace dnešních dětí se bude mít hůře než jejich rodiče.
Společenský regres se však jen málokdy obejde bez tlaku na
změnu socio-ekonomických podmínek.
zdroj:http://nazory.euro.e15.cz/komentare/ilonasvihlikova-nuzky-mezi-bohatymi-a-chudymise-rozeviraji-dal-1126369#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
Ve Spojených státech dominuje silně individualistický přístup,
který poskytuje elitě značné mocenské výhody. Špatná sociální situace či diskriminace na trhu práce apod. jsou
nazírány jako problém konkrétního jedince. Takovýto přístup
brání systémovému pohledu na sociální situaci a brzdí volání
po změně, což naopak zase utužuje postavení nejbohatších
skupin a vládnoucí oligarchie.
Největším nepřítelem
kapitál sám Komentář
Nerovnost se samozřejmě také dědí (a tím se znovu
dostáváme k Pikettymu). Ve Spojených státech (a nejen
tam) absentuje politika, která by zdroje nerovností alespoň
zmenšovala. Odstranit je, by znamenalo hlubokou změnu
Nestává se tak často, aby odborná ekonomická kniha, čítající
v angličtině téměř 700 stran, lámala rekordy v prodejnosti a
stala se předmětem diskusí po celém světě. Přesně to se ale
podařilo Thomasi Pikettymu s knihou Kapitál v 21. století.
kapitalismu
je
Ilona Švihlíková:
98
NEJVĚTŠÍM NEPŘÍTELEM KAPITALISMU JE KAPITÁL SÁM KOMENTÁŘ
Nechme nyní stranou, pro autora jistě milé spekulace, zda za
ni dostane nebo nedostane Nobelovu cenu. Přínos knihy je
silný nejen svým tématem, ale i načasováním. Vydání knihy
nicméně zachytilo minimálně západní svět (nikoliv ovšem
Česko, které je v tomto ohledu zcela mimo vývoj) v debatách o
budoucnosti kapitalismu. Témata jako je nerovnost, rozšiřující se (pracující) chudoba, nadvláda finančnictví a parazitických struktur, oslabování ekonomické suverenity národního
státu, povaha peněz a jejich tvorba, to jsou témata, která rezonují na západ od nás nejen v odborných debatách, ale čím
dál více se dostávají i mezi občany.
Jak Piketty konstatuje v závěru (a ve shodě s Marxem): minulost požírá budoucnost. Tento prostý fakt má zásadní
dopady na distribuci bohatství a to v globálním měřítku.
Piketty jde ještě dál. Ukazuje, že vysoká tempa růstu jsou
typická jen pro speciální období ve fázi dohánění, a že
„usazené“ ekonomiky se stabilní strukturou mají tendenci
dlouhodobě růst v rozmezí 1 až 1,5 procenta, aniž by bylo
možno různými hospodářskými politikami z nich „vydupat“
více. Jenže průměrná výnosnost kapitálu je 4 až 5 procent.
Výjimkou v tendenci kapitalismu zvrhávat se v rentu se stala
část 20. století – se dvěma světovými válkami a bipolárním
světem, který podpořil vznik sociálního státu na Západě.
Pikettymu a jeho spolupracovníkům se podařilo nasbírat
neuvěřitelné množství dat (jejich sběr a vyhodnocování trvaly deset let), ze kterých následně vyplývají velice závažné
závěry. Nejen pro kapitalismus (to je koneckonců socioekonomický systém a jako takový má svůj počátek a bude
mít i svůj konec), ale především pro budoucnost demokratické společnosti. Podobně jako mnozí jiní i Piketty dochází k
závěru, že současná podoba kapitalismu ohrožuje fungování
demokracie jako politického režimu. Na základě čeho tak
vyvozuje? Od zisku k rentě
Uvědomí-li si čtenář tato prostá fakta, pochopí, co se myslí
slovem „vykořisťování“, které bylo z českého veřejného
diskurzu vytěsněno, zatímco na Západě se běžně používá.
Pikettymu se nicméně z hlediska radiálních levicových pozic
vytýká, že se snaží, podobně jako Keynes ve své době, kapitalismus zkrotit (nikoliv nahradit jiným systémem), tentokráte
na globální úrovni. Co tedy navrhuje? Progresivní roční daň z
kapitálu. Upozorňuje, že míra nerovnosti, kterou v současné
době zažíváme, je dlouhodobě neudržitelná a že by měla
být varováním především pro ty, kteří horečně obhajují tržní
samoregulaci. Demokracie v ohrožení
Hlavním destabilizujícím faktorem dle Pikettyho je to, že
v mnoha obdobích vývoje kapitalismu je míra výnosnosti
kapitálu podstatně vyšší než růst příjmů a výstupu. Naakumulované bohatství má tendenci se dále zvyšovat, to znamená, že roste rychleji než výstup a mzdy. Kapitalismus
má tedy tendenci sklouzávat od svého dominantního prvku,
zisku, k rentě. Jak povědomě nám toto musí znít v současné
situaci, kdy se dobývání renty stává dominantním znakem
nadnárodních firem a kdy k tomuto účelu existuje řada
sofistikovaných technik.
Piketty i v závěru svého díla zdůrazňuje, že demokracie je v
ohrožení, pokud se jí nepodaří nad kapitalismem získat kontrolu. A to je možné jen ve větších celcích. Jako příklad
uvádí EU – ta ovšem za přispění všech two-packů, fiskálních
kompaktů a podobných nesmyslů, které stejně nebudou dodržovány ( neboť je to samo o sobě kontraproduktivní) jde
přesně opačnou cestou, než Piketty navrhuje.
99
UCHOPITELNOST HERMETISMU V RELIGIONISTICE
Nutné je vyzdvihnout také metodologickou stránku, či spíše
celkový přístup Pikettyho. Na rozdíl od ekonomů „vševědů“,
kteří se domnívají, že ekonomie vysvětlí vše od změn klimatu
po technologický rozvoj, je Piketty pokornější.
Uchopitelnost hermetismu v religionistice
Posun od primitivní arogance, která se snaží lidskou
společnost nacpat to několika rovnic a grafů, k interdisciplinárnímu, a troufnu si říci moudrému přemýšlení, je
pro českou kotlinu nesmírně potřebný. Závěr jeho knihy,
kdy osvětluje nemožnost vědce se odtrhnout od zkoumání
společnosti, jako by snad nebyl její součástí, důležitost
zakotvení (a podřízení!) ekonomie společenským vědám,
a nakonec jeho preference používání termínu „politická
ekonomie“ (v Česku také neakceptovaného), je něco, co by se
mělo na českých ekonomických fakultách zdůrazňovat každý
den.
V univerzitních studijních programech religionistiky stojí
téma hermetismu navzdory nemalému počtu jeho příznivců
a přes vliv hermetismu na kulturu zcela na okraji. Stále ještě
se pozornost věnuje jednotlivým náboženstvím, jako jsou hinduismus, buddhismus nebo křesťanství. Přitom je prokazatelné, že např. hinduismus je konstrukt koloniální doktríny
a že náboženský život Indie (resp. indického kulturního
okruhu) nemá pevná kritéria příslušnosti k hinduismu. Jeho
hypotetické hranice jsou pružné a prostupné. Hermetismus
se nejevil jako jedno z náboženství, které by mohlo stát vedle ostatních a na které by bylo možno aplikovat zavedená
schémata.
Ivan O. Štampach
Pikettyho kniha je výjimečným dílem. Svým tématem,
rozsahem svého zkoumání, důrazem na propojenost (nikoliv
fachidiotské vytrhávání jednotlivostí) ekonomických jevů, na
skutečnou politickou ekonomii, která se nutně koncentruje
na to, komu jaká hospodářská politika prospívá a proč se činí
určité kroky (a ještě důležitěji, proč některé ne).
Starověký hermetismus se zkoumá v souvislosti s antickou
kulturou a tento směr bádání a výuky je i u nás zastoupen.
Důstojně jej reprezentuje především Radek Chlup. Novověký
hermetismus se sporadicky objevuje v posledních desetiletích
jako univerzitní studijní program, obvykle zarámován do akademicky vhodné souvislosti, např. jako historie hermetismu.
Příležitostně bývá zpochybňována možnost religionisticky se
jím zabývat. Činí to např. brněnský religionista David Zbíral
ve studii o metodologických problémech studia západního
esoterismu, v němž vychází z eurocentrického, koloniálního
pojetí náboženství a hermetismus tomuto klišé neodpovídá;
přesto však v jiných studiích se postavami a hnutími řazenými
k tomuto okruhu zabývá.
Musím přiznat, že nesdílím názor Pikettyho, že kapitalismus je
možno na globální úrovni zkrotit, protože se domnívám, že to
elity nedovolí a raději vyvolají (nebo se o to alespoň pokusí)
válku, resp. konflikty, než aby si nechaly omezit své privilegované postavení.
zdroj:http://nazory.euro.e15.cz/komentare/ilonasvihlikova-nejvetsim-nepritelem-kapitalismuje-kapital-sam-1118272#utm_medium=selfpromo&utm_source=e15&utm_campaign=copylink
K protagonistům obnoveného akademického zájmu o hermetismus patří především Arthur Versluis (*1958), profesor
100
Michiganské státní univerzity (USA), který dává přednost označení téhož nebo podobného tématu jako západního esoterismu. Dále musí být zmíněn britský badatel Nicholas
Goodrick-Clarke (1953 – 2012), který přinesl téma západního
esoterismu na univerzitu v Exeteru. S odborným zázemím
v historii založil na tomto pracovišti Centrum pro studium
esoterismu a byl rovněž iniciátorem okruhu profesionálních
a amatérských badatelů v této oblasti pod enigmatickým
názvem The Society. Na kontinentu se o vstup tématu
na akademickou půdu zasloužil Antoine Faivre (*1934) a s
mezioborovým studiem dějin západního esoterismu v univerzitním prostředí byl podle dostupných informací v tomto
prostředí první. Z mladší, ale už osvědčené generace badatelů
musí být zmíněn aspoň nizozemský profesor dějin hermetické
filosofie Wouter Jacobus Hanegraaff (*1961) působící na univerzitě v Amsterdamu. Jeho badatelské pozadí tvoří kulturní
historie a dlouhodobě působil na tamní katedře religionistiky.
Čteme-li práce těchto odborníků, z nichž některé jsou dostupné v češtině, zjistíme, že nejde o pouhou deskripci a komparaci, které se dodnes uvádějí jako záruka vědeckého rázu
religionistické práce. Autoři projevují evidentní sympatii k tématu svého odborného zájmu. Versluis charakterizoval jako
nejvhodnější přístup ke studiu těchto otázek sympatizující
empirismus. Versluisovi otevřel dveře k tomuto metodologickému obratu o generaci mladší Roderick Ninian Smart
(1927–2001). V počátcích svého působení musel ještě obhajovat religionistiku jako sekulární, nekonfesní, metodologicky agnostickou disciplínu, která spolupracuje s antropologií,
sociologií, psychologií, historií a archeologií. Přesto však
za svůj přístup považuje informovanou empatii. S tímto
přístupem se u něj někdejší komparativní studium kultur a
náboženství mění v to, co se v prostředí anglického jazyka
označuje jako cross-cultural studies. Do češtiny to bývá
A. Vierling: Chymická svatba
101
obvykle tlumočeno jako interkulturní studia. Toto pojetí
není pouhým pozorováním faktů ze stanoviska zdánlivě nad
zúčastněnými kulturami. Přiznává svou kulturní příslušnost,
jakož i účast na dialogu a sdílení mezi kulturami. Smart
neváhal vrátit se k tématu, které se zdálo být opuštěné s odchodem klasiků fenomenologie náboženství, totiž k tématu
náboženské zkušenosti, přičemž kriticky navazuje na teologizujícího religionistu Rudolfa Otta.
Pokud bychom pro vědy o člověku pokládali za použitelné
přístupy exaktních matematicko-fyzikálních a přírodovědných oborů, došli bychom k paradoxu. Každá věda v tomto
pojetí je charakterizována objektem, a metodou, která je objektu přiměřená. Objektem věd o člověku je však subjekt.
Takže je tu subjekt vědeckého bádání, člověk, badatel a subjekt, který je zkoumán. Někdo by mohl namítnout, že je to hra
se slovy. Že humanitní obory činí člověka objektem pouze v
tom smyslu, že je předmětem badatelského zájmu. Zkušenost
s reálnou podobou některých věd člověku je však jiná. Lidská
subjektivita je skutečně přehlížena a člověk je popisován jako
objekt, jako věc mezi věcmi. Příkladem může být behavioristická psychologie, která odmítla psychiku, protože ji nelze
empiricky zjistit. Různé vědy o člověku včetně psychologie se
však vůči tlaku unifikované vědecké metodologie emancipují.
Připouštějí možnost objektivace člověka, ale respektují i lidskou subjektivitu. Člověk je proto nejen objektem, ale partnerem humanitních odborníků.
Postkoloniální přístup k náboženskému životu vzdálených
národů opouští objektivizující přístup a činí (v případě
religionistiky) z jednotlivých náboženství spíše partnery
rozhovoru. Ve smyslu rozlišení, které pro humanitní obory
zavedl antropolog Marvin Harris, se vedle popisného, objektivizujícího etického přístupu uplatňuje přístup emický, tedy
uplatňující kategorie a představy jednotlivců a skupin, které
jsou tématem bádání. V této souvislosti se rovněž hovoří o participačním obratu (participatory turn) v religionistice. Reprezentantem tohoto přístupu může pro nás být psycholog náboženství Jorge Ferrer působící na Kalifornském
institutu integrálních studií a kooperující s širším univerzitním prostředím. Jako další zástupce tohoto obratu ve studiu
náboženství nechť poslouží Jacob H. Sherman bývalý přednášející filosofie náboženství na King’s College v Londýně,
dnes na stejném pracovišti jako Ferrer.
Tímto aspektem religionistiky se zabýval původně kanadský
religionista, který vrchol odborné dráhy strávil na Centru pro
studium světových náboženství Harvardské univerzity, Wilfred Cantwell Smith (1916–2000). Je rovněž oceňován jako
účastník postkoloniálního přístupu k náboženství. Ve svém
spisu Towards a World’s Theology; Faith and Comparative History of Religion Odmítá přístup, který označuje jako externalistický. Míní tím to, že si religionistika všímá pouze vnějších
náboženských projevů, které lze popsat a komparovat, ale
uniká ji náboženská niternost, náboženské prožívání. Pokládá nejen z hlediska současného metodologického pluralismu za oprávněné, ale i za vhodnější použití personalistické
filosofie jako myšlenkové báze oboru, než nepřiznané uplatňování pozitivistické filosofie. Výslovně říká: Humanitní
poznání v mém smyslu předpokládá komunitu a slouží jejímu
Tento obrat není rozloučením s klasickou vědeckou
metodologií. I nadále platí, že mezi tvrzeními nemohou být
rozpory, stále se požaduje, aby věcná tvrzení byla náležitě
doložena. Čerpání z pramenů musí být poctivě dokumentováno. Úvaha, která vede od pozorování k obecnějším
tvrzením, musí probíhat podle logických pravidel. Spolu se
závaznými pravidly obecné vědecké metodologie se však
uplatňují přístupy charakteristické pro humanitní obory.
102
zvelebení. Objektivní poznání na druhou stranu, jež má ve
svém základu polaritu, nejen, že povstává z oddělenosti, ale
také ji upevňuje a podporuje. Slouží rozvratu. (s. 71)
Svůj soukromý odchod od křesťanství a přechod k ateismu interpretuje jako oborový přechod od teologie k religionistice.
S osobní náboženskou příslušnosti religionisty, nemá-li být
teologem reflektujícím náboženství, je to nesnadné. Vlastní
badatelovo náboženství může být na překážku, protože
zpochybňuje sekulární a konfesně neutrální (nekonfesní) ráz
oboru. Může však být i pomocí: Se znalostí vlastní náboženské zkušenosti může být snazší per analogiam pochopit
náboženské zkušenosti žité v jiných kontextech. To však
je předmětem diskuse mezi esencialisty, kteří předpokládají
jednu zkušenost různě interpretovanou, a konstruktivisty,
kteří činí náboženskou zkušenost závislou na verbálním a tím
i kulturním kontextu.
Zmínění reprezentanti přítomnosti hermetismu na akademické půdě tyto účastné, empatické, personalistické a sympatizující přístupy vstřebali a předpokládali je. Neměli na
rozdíl od některých zejména českých religionistů potřebu
dokazovat, že nejsou kryptoteologičtí. Jsou akademičtí co
do respektu k obecné vědecké metodologii, ponechávají však
religionistice právo nejen popisovat a srovnávat, nýbrž též
interpretovat hermetickou praxi, hermetická uskupení, hermetické postavy, hermetické myšlenky a předpokládané hermetické zkušenosti. Tedy i porozumět hermetismu a přispět k dorozumění s ním. Těsně před koncem poslední kapitoly své knihy Západní esoterní tradice vyslovuje GoodrickClarke naději, že západní esoterická tradice je historickou a
kulturní silou a že je výzvou všem zkostnatělým a zastaralým
ortodoxiím, ať už náboženským nebo světským. Nabízí totiž
vyšší vědění, které může navrátit lidskou duši do jejího domova v jednotě bytí. Esoterismus proto podle něj zůstane
součástí intelektuální a náboženské krajin. Vedle důkladně
dokumentovaných a akademických dějin hermetismu je tu
tedy i rozhovor s ním. Autorův přístup není jen popisný, ale
i přiznaně hodnotící. Jak je z parafrázovaného závěru knihy
zřejmé, bere vážně hermetiky jako partnery rozhovoru.
Není tajemstvím, že nemálo religionistů zabývajících se hermetismem je v hermetismu doma. Kromě jmenovaných, to
jsou autoři píšící na rozmezí žánru akademického a ryze
hermetického. Příkladem může být perennialistická (též
tradicionalistická) škola, která aktivně vstupovala a vstupuje
(mimo jiné) do univerzitní religionistiky, ale nikdy nepředstírala filosofickou neutralitu. Vychází z metafyzické koncepce, přičemž metafyziku chápou spíše zkušenostně než
spekulativně, a počítají s existencí tradičních věd s alternativní metodou přístupu. Nevyhýbají se konfrontaci moderní
vědy s tradičními vědami a nepředjímají výsledek této konfrontace.
Občas se klade otázka, jaký vliv na religionistickou práci
může mít osobní náboženská příslušnost religionisty. Jinými
slovy, je-li možné spojit metodologickou neutralitu, resp.
metodologický agnosticismus s osobními náboženskými názory a prožitky. Autoři, jako český filosof náboženství Otakar
Antoň Funda (*1943) je přesvědčen, že ateismus, a to osobně
přijatý ateismus je nutnou podmínkou religionistické práce.
K tématu hermetismu se tito autoři vyjadřovali zevnitř,
ale zároveň systematicky, s pečlivým odůvodněním předkládaných myšlenek. Je tam možné rozlišit testovatelnou oblast
faktů od interpretací. Z prací dostupných i v češtině lze jako
příklad uvést spis Alchymie: tradiční věda o kosmu a duši,
103
KONZUMNÍMU BROJLEROVI OTÁZKY ZAPOZEVĚNÉ
jejímž autorem je Švýcar Titus Burckhardt (1908–1984), jinak
znalec súfijské a vůbec mystické islámské literatury.
Pro katolíka otázka, proč Bůh nemluví se svým zástupcem na
Zemi, pro islámce džihádistu je to dotaz, zda jemu osobně
anděl přikázal činit atentáty. Pro uctívače trhu otázka, kdo je
vlastně oním věřitelem, kterému všichni dluží, a jak k těmto
penězům přišel, že je může půjčovat. Pro uctívače demokracie, neboli vlády lidu otázka, kdo zákony umožňující a podporující rozmach parazitních vrstev společnosti odhlasoval v
parlamentech a zda ti, kteří je do parlamentu volbami vyslali,
nehlasovali podle pseudoafér, kýmsi organizovaných v tisku.
U těchto posledních otázek zůstaneme.
Shrnu tento náznak analýzy předběžně tak, že hermetismus
jako doktrínu a životní praxi lze při zachování obecně
vědeckých pravidel uchopit kombinací popisné a srovnávací
metody s rozumějícím proniknutím do blízkosti hermetického prožívání. Lze se pokusit o informovanou empatii či
sympatizující empirii. Můžeme se pokusit o hermeneutické
uchopení symbolů, rituálů, textů a dalších znakových struktur. Můžeme do oborové diskuse začlenit hermetickou sebereflexi. Neměli bychom rovněž (např. s využitím současného hermetického autora píšícího pod pseudonymem Hakim
Bey) opomenout analýzu mohutného sociálně kritického a sociálně kreativního potenciálu novodobých hermetických osobností a iniciativ, o kterém tu žel vzhledem k časovému
omezení příspěvku již nemohla být řeč.
Můžeme si všimnout, že podle tisku všichni žijeme ve světě
dlužníků. Jejich tváře zná každý, stačí se rozhlédnout. Kohokoliv, koho uvidíte, dluží přinejmenším sto tisíc korun
prostřednictvím státního rozpočtu, nehledě na osobní půjčky
na bydlení a ”život”. Máme prý svobodný tisk, ale nikde
se nedovíte, které tváři to ti lidé a ten stát vlastně ten bilion korun dluží (v Americe několik bilionů dolarů). Pouze
vám ”bankovní mluvčí” prostřednictvím krotkých sdělovacích
prostředků sdělí nějakou značku věřitele ve stylu ”FED, MED,
PET nebo ČNB”. Jenže každá značka má vedení řízené vlastníky! Ti jsou však podle zákona tajní. Jako majitel vily, ve
které tráví dovolenou předseda vlády. Tak to lid prostřednictvím svých volených zástupců ”ošetřil” zákony. Nedivte
se proč. Představte si, že na ulici potkáte člověka, nebo
skupinu lidí, kterým republika dluží onen bilion korun! Ihned
by každého napadlo, jak vlastně k nim dotyční přišli. A
také by je mohla napadnout myšlenka francouzského krále
Filipa Sličného, který objevil, že dluhy se dají splatit buď
penězi, anebo uříznutím hlavy věřiteli (následně odhalil u
svých věřitelů templářů, že ”plivali na kříž”).
(Předneseno na konferenci o hermetismu na Husitské teologické fakultě UK dne 22. 3. 2014.)
zdroj:http://www.okultura.cz/WordPress/?p=8647
Konzumnímu brojlerovi otázky zapozevěné
MVDr. Josef Staněk
O člověku, ideologii či organizaci nejvíce vypoví reakce
na otázky, na které příslušná ideologická soustava nemá
odpověď. Jsou to právě ony, které tuto soustavu myšlení
oddělují od Pravdy, od vibrace Stvořitelovy. Pro ateisty je
to otázka po smyslu existence lidského života a života vůbec.
104
”Svoboda” podnikání
spekulací. Za ”něco” ale mají platy jako mimořádně schopní
soukromí bankéři.
Občana, který není v tržní hypnóze, musí nutně napadnout,
jak velké odvody a daně to vlastně zaplatili ti velcí věřitelé u
nás i v zahraničí, než se k těmto půjčovaným penězům dostali.
Každý osobně na vlastní kůži přece zažil, jak je těžké jen
trochu ”větší peníze” vydělat i regulérně ”vypodnikat”. Není
proto záměrně skrze ”zástupce lidu v parlamentech” v celé
západní civilizaci ”ošetřeno zákony”, že obskurní společnosti
s utajenými vlastníky mohou sídlit, kde chtějí, ne kde podnikají? Jiné uspořádání by prý podle ”svobodymilovných”
parlamentních řečníků bylo omezováním svobody podnikání
a svobody jednotlivce vůbec. Kvůli takovému typu ”svobody” pak akciové společnosti mohou sídlit v Lichtenštejnsku nebo ostrovních daňových rájích. Tam ”platí daně” formou menšího bakšiše místnímu vládci. Má takovou možnost
placení mini daní v rámci rovnosti podnikání také malý podnikatel nebo obyčejný řemeslník? A že tuto nerovnost žádný
zástupce ”lidu” v parlamentech nepřipomněl?
V zajetí finančních her
Asi takto. Vezmeme-li jako jednotku schopnosti člověka jeden ”einstein” (Alberta Einstena měsíční plat), pak členové
vedení bank a obskurních společností jsou placeni stem až
tisícem ”einsteinů” měsíčně! Za co? Když zkrachuje soukromá
banka, přijde management o práci a majitel o majetek. Státní
banka zkrachovat nemůže a upadne-li do potíží, zaplatí to
občané. Bývalému vedení však jejich předchozí obří platy
zůstanou. Pro takové ”supervýkonné” pracanty byla nutně
potřebná ”reforma” ODS, která progresivitu daně ze mzdy
odstranila. Tito a takoví v minulých a současných volbách do
volebních kampaní za snížení daní ”pro všechny” investovali
a investují!
Došlo však k nehodě navozující starou pravdu o božích
mlýnech. Schopnosti těchto manažerů a kapitánů kapitálu
vyjevila současná krize. Ta vynesla na povrch starou pravdu,
mocenskou elitou pečlivě maskovanou, že podnikatelé jsou
dvojí. Podnikatelé skutečně tvořící a produkující hodnoty.
Třeba ve formě vytvoření výrobní organizace, která optimálně koordinuje schopnosti lidí v ekonomický celek. Takoví
”Baťové”. A pak parazitní ”podnikatelé”, kteří mezi tvořícími
jen spekulují. Ke svým finančním hrám si kupují zákonodárce.
Mají na nákupy a intriky čas, protože se nemusí živit tvořením.
Hovorově o tom říkají, že ”dělají” peníze. Těmito machinacemi
okrádají nejen skutečné podnikatele, zejména prvovýrobce
(viz zemědělství), ale i obyčejné lidi. A těchto pseudopodnikatelůhráčů, burzovních makléřů, u nás se vynořivších v
A další nepříjemné otázky. Kdo vlastně tiskne a půjčuje ty
peníze, které všichni musí z rozhodnutí zástupců lidu v parlamentě přijímat a jejichž hodnota není ničím podložena?
Kdeže jsou doby částečného podložení bankou vydávaných
bankovek zlatem a ostatními aktivy! Současné bankovky
včetně dolaru jsou podloženy jen ”produkty”, vylučované jejich vedeními a zaměstnanci. Takže jsou to vlastně státovky,
potištěné směnné papírky z nařízení státu! Jejich emitenti
a správci jsou na svých postech placení nikoliv normativními
platy jako ostatní státní úředníci, třeba učitelé. Navíc nemohou být vůbec kontrolovaní tajnými službami z hlediska s
jinými dohodnutých nekalých machinací, finančních ”her” a
105
době privatizace, v době minulé konjunktury ještě přibylo a
jejich světový vliv se stal rozhodujícím. Na Západě jim po pádu
komunizmu notně otrnulo také proto, neboť zmizel jejich mocenský protihráč – bolševici.
Meze ateizmu
Volné pole jejich působnosti to bylo, co vytvořilo v prostředí
nedokonalých a nejednotných zákonů o podnikání současnou
finanční krizi. Prostřednictvím uměle vyvolané krize tito makléři v rámci zákonů, vytvořených jimi zaplacenými ”zástupci
lidu”, okrádají nejen produktivní podnikatele, ale i obyčejné
lidi. O práci, úspory, o drobný zadlužený majetek. Řízeni ateistickou ideou ”kdo se odváží ptát miliardáře s houfem advokátů” rozvracejí i ten poslední zbytek mravnosti právního
řádu západní civilizace. Proto v tomto duchu naše ”soudy”,
soudy země, kde se v privatizaci ztratilo nejméně 400 miliard hodnot, nebyl nikdo za ”pseudopodnikatelské” machinace shledán vinným. Kromě ojedinělých právních arcidiletantů, kteří se mezi privatizátory připletli.
Jenže plýtvavou nadspotřebou surovinových zdrojů zeměkoule v době pseudokonjunktury dostali tito bezzábranoví
pseudopodnikatelé celou západní civilizaci do stavu krize, ze
které východisko nevidět. Kdyby vyučovaná ekonomika a finančnictví byly vědou, ekonomický vývoj jí řízeného celku by
byl nepřetržitě více či méně vzestupný a řízený. U všech věd
nezakotvených v Podstatě světa je to stejné. Také pedagogika
nenese pedagogům nejvychovanější děti, teologie teologům
největší znalosti Boha a věčnosti a lékařům znalosti medicíny
nepřináší stálé zdraví a nejdelší život! Také dnešní společenská a ekonomická situace není řešitelná v rámci současného
106
ateistického způsobu myšlení a z něj odvozeného ”zákonodárství” daňových rájů a výjimek.
Reforma přístupu k životu a světu musí podle mne nastolit
tyto nové fundamenty společenského života. Za prvé pomocí
nové duchovní kultury, nového ducha společnosti, přestavit
pořadí hodnot lidského života od materialistické spotřeby
k duchovnímu životu a zdravým mezilidským vztahům. Na
místo štěstí z materiální nadspotřeby postavit štěstí z harmonických mezilidských vztahů – v rodině, práci, společnosti.
Chce člověk opravdu hlavně hodně vydělávat a mít velkou
spotřebu a mnoho majetku, místo aby byl v pohodě v práci, v
rodině, ve společnosti? Aby měl existenční a právní jistotu?
Nutnost reformy
Současná civilizace se dostala do obdobného stavu, v jakém
byla katolická církev a komunizmus v šedesátých letech.
Do stavu, kdy k záchraně překonaného systému byla nutná
okamžitá konstituční reforma. U katolické církve to tehdy
byla např. nutnost změny postoje kněží k věřícím. Mělo se
zcela ustoupit od ”sdělování pravdy” typické pro postoj kněží
k původně negramotným ovečkám středověku. Kněží se měli
stát jen organizátory dialogu o žití Ježíšových principů ve
společnosti prakticky stejně vzdělaných členů církve.
Za druhé minimalizovat parazitní způsoby života. Nemravným a odpudivým se musí stát burzy, všechny hry o peníze,
dohazovačské pseudopodnikání, sázky, pseudosporty, rentiérství, ale právě tak i bezdomovectví a flákačství nekvalifikovaných a poraněných duší, které si sami nedovedou pomoci.
Těm bude nutné pomoci k práci. Také nejsou tolerovatelné
žádné podpory bez práce.
V komunistické říši měl po pádu zvrhlého stalinizmu nastat z
vůle osvícené mocenské špičky vývoj od kruté a slabomyslné
diktatury ke skutečné spoluúčasti všech elit na vládě, měl
být obnoven trh zboží a práce. (Organizací výroby a svobodou myšlení se měl Východ přiblížit Západu. Jako se zatím děje v Číně.) U katolické církve žádoucí obrat k jejímu
pravému poslání, k šíření etického rozměru křesťanského
poselství, skončil neúspěšným koncilovým nakročením. U
slabomyslných komunistů ještě hůře vysláním tanků na nesmělý pokus o takovou reformu v Československu. Podle
”kvalifikovanosti” této reakce na výzvu doby jsou teď tyto
celky tam, kde jsou. Nyní je v obdobné krizové křižovatce celá západní civilizace. Jestliže Západ nebude kvůli
duchovní (etické) degeneraci svých elit zásadní reformy
schopen, nezmění-li celý způsob přístupu k životu, ke světu,
k zemi, ne za dvacet, ale za deset let bude celý tento systém zničen. Rozmnožené masy materiálně zbídačelých a
duchovně zvrhlých jej zničí. Nové fundamenty
Za třetí je naprosto nutné vyloučit války mezi státy a národy
prostřednictvím autority kooperujících států světa. Tuto autoritu ovšem mohou získat rozhodující velké státy nikoliv pod
vojenskou a finanční kuratelou jedné supervelmoci, ale jen
kooperací na bázi duchovní jednoty, konstituující všeobecně
stanovená pravidla lidského soužití. Jsou to ona obecná
pravidla, která hlavní světová náboženská vyznání nazývají
zákony Stvořitele, nekonfesijní agnostici Kantovým kategorickým imperativem. Toto a toto se prostě nesmí a tečka!
Nová ”OSN” může být jen taková, do níž budou mít přístup
pouze státy plně uplatňující minimum jasně deklarovaných
práv jednotlivců, lidských spolků a zvířat a respektující životní prostředí. Státy nesplňující povinná minimální kriteria
budou jednoduše mimo a nebudou mít přístup k informacím,
školám, k dělbě práce a rozhodování. Vývoj je samovolně vy107
HORNU BYCH VYMĚNILA JEDINĚ ZA CUKRÁRNU!
Hornu bych vyměnila jedině za cukrárnu!
nese skrze všestranné zaostávání na periférii světa a budou v
opovržení všech.
S hornistkou Kateřinou Javůrkovou jsme se sešli ve stylové
kavárně Café Rudolfinum, abychom si povídali o nejrůznějších
zákoutích hry na lesní roh. Přestože Kateřina před sebou měla
koncert pod taktovkou takového velikána, jakým je Christoph
Eschenbach, působila naprosto klidným dojmem. A to, jak
jsem později pochopil, nejlépe vystihuje její osobnost.
Pomáhejme světu i sobě samým
Vzniká otázka, zda k provedení výše uvedených změn jsou
skuteční ”držitelé moci” Západu ochotni a schopni. Podle mého vnímání nikoliv. V takovém případě se celé lidstvo posunuje k celkové biologické katastrofě, která postaví
otázku jeho existence vůbec. Jako věřící a vidoucí jsem
přesto optimistou. Z vlastního života vím, že když je nouze
nejvyšší, pomoc sil jiné dimenze nejbližší. V rozporu se
”zdravým” rozumem dochází v takových situacích k nepředvídatelným dějům, které přežití pro budoucnost potřebných
zajistí. Proto by člověk nejen měl pomáhat silám usilujícím
o produchovnění, neboli zlidštění společnosti, aby se tato
její proměna obešla bez vyššího zásahu, ale současně by se
v životě on sám osobně měl řídit známými božskými doporučeními. A také osvědčenými zvyky, které jsou jeho civilizačním dědictvím po předcích. Krize nekrize, slušný zůstává
slušným, mizera mizerou. V nové úrovni lidstva nebudou
moci existovat a ”kalit vodu” ani agresivní jedinci, ani bezzábranoví ničitelé prostředí, ani parazitní jedinci, protože by
novou vyšší atmosféru rozvrátili. Proto budou nějakým způsobem vyloučeni biologickou cestou.
K horně vás přivedl tatínek. Jaká je podle vás role rodičů v
začátcích budoucích muzikantů?
Podle mě naprosto zásadní! S hornou jsem dlouho bojovala. Rozhodně jsem nepatřila k dětem, které by samy s chutí
cvičily. Ale popravdě řečeno, ani takové dítě neznám. Kolem
každého hudebního nástroje je takové dřiny, že to žádné dítě
nemůže jenom bavit. Tady je vždycky důležitá role rodičů. A
táta nás také pěkně driloval, ať se nám to líbilo, nebo ne. Dnes
jsem šťastná, že jsem si tím vším prošla a že na hornu můžu
hrát, protože je to opravdu krásný nástroj.
Existují specifické předpoklady pro hru na hornu?
Samozřejmě že existují, například dobrý chrup a dýchání či
úzké rty. Já si ale myslím, že úplně stačí chtít. Tedy mít pevnou vůli a odhodlání. Nakonec když vzpomeneme na Louise
Armstronga, tak ten určitě úzké rty neměl. Jen bez těch zubů
to opravdu nejde, protože hornu o ně prostě musíte opřít.
Všechno ostatní lze vypilovat.
zdroj:http://www.phoenixcasopis.cz/autori/69-mvdr-josefstanek/629-konzumnimu-brojlerovi-otazky-zapovezene.html
Lze říci, že když má člověk lépe vyvinutý některý z oněch fyzických předpokladů, tak může dosáhnout vyšší úrovně hry na
hornu oproti těm, kteří ho nemají?
108
byla na stáži v Paříži, tak mi francouzští kolegové říkali, že
povolání prvního hornisty Pařížské filharmonie je po pilotovi
letadla, formule 1 a neurochirurgovi ve Francii uznané jako
čtvrté psychicky nejnáročnější.
Jak prožíváte koncert, například s Českou filharmonií?
Jsem maximálně soustředěná, abych mohla podat co nejlepší
výkon. Snažím se napojit na celkovou náladu skladby i na
kolegy a tomu přizpůsobuji svoji hru. Největší stres, který
prožívám, je strach, že udělám chybu a zkazím to ostatním. Nejsem ale žádná přehnaná trémistka, vždycky si nějak
dokážu říct, že vlastně zas tak o moc nejde. Člověk musí být
ale hlavně v pohodě, vždyť hrát je především radost.
To samozřejmě možné je. Například díky specifickým ústům
můžete být nejlepší ve hře ve výškách. Když k tomu ale nebudete mít patřičný talent nebo hudební cítění, tak i přes tuto
jednu výjimečnost bude vaší hře stále něco chybět. Podle mě
hra na hornu, podobně jako na ostatní nástroje, potřebuje
komplexní přístup.
Jak důležitá je pro vás komunikace mezi hudebníky?
Bez vzájemné a otevřené komunikace by se tvůrčí proces v hudbě vůbec neobešel. Já zažívám několik různých
úrovní spolupráce. Zatímco v našem kvintetu, který funguje
víceméně na přátelské bázi, si různě skáčeme do hraní i do
řeči, tak v České filharmonii či PKF – Prague Philharmonia má
toto privilegium výhradně dirigent, případně sólisté nebo vedoucí jednotlivých hudebních sekcí.
Kdy jste si uvědomila, že máte výjimečný talent pro hru na
lesní roh?
Všichni to o mně říkají, já si to ale v podstatě neuvědomuji
dodnes. Hra na hornu totiž patří k těm obtížnějším. Už jen
to, že musím ufouknout nějaké 4 metry plechu, není jen tak,
a když k tomu přidám fakt, že kvůli úzkému průměru trubky
není vůbec snadné strefit ten správný tón, tak to na sebevědomí také nepřidá.
Poznáte, s kým bude spolupráce fungovat, a s kým ne?
V případě známých osobností, jako například teď, kdy ve Filharmonii hrajeme pod taktovkou Christopha Eschenbacha, je
zřejmé, že to bude fungovat. To jsou jedny z nejsilnějších
zážitků. Na hráčské úrovni je pro mě nesmírně obohacující
a inspirující jakákoliv spolupráce s Radkem Baborákem, který
je současně i mým profesorem na Akademii. Nemusíme spolu
ani tolik mluvit, stačí, když hraje. On je ve hře na hornu
Jaké vypětí pro vás hra na hornu představuje?
Záleží na tom, jakou hornu hraji. Pokud třetí, tak jsem
poměrně klidná, ovšem v případě první horny, která je vlastně
vedoucí hornové sekce, mívá hodně sól a celkově je více
slyšet, je psychické vypětí daleko větší. Například když jsem
109
naprosto výjimečný. Vím, že nikdy nebudu hrát jako on, ani
o to neusiluji, protože každý má být autentický, ale v lecčems
se mu snažím alespoň přiblížit.
musela mít opravdu hodně dobrého manažera. Ovšem i v tom
případě bych se jako sólistka udržela nějaké dva roky.
Jak náročné je pospojovat všechny vaše hudební aktivity?
Co je na vaší hře jedinečné, autentické? V čem se odlišujete
od ostatních hornistů?
To je dost náročné. Když celý týden hraji ve filharmonii, je
opravdu těžké současně se připravit na sólový koncert, který
mě čeká v týdnu následujícím. Vystoupení s kvintetem a hraní
v PKF – Prague Philharmonia vkládám do volných míst, která v
kalendáři najdu. Na hornu se totiž nedá hrát 10 hodin denně,
například jako na housle. Cvičit můžu maximálně 3 hodiny
denně, a to ještě záleží na tom, o jaký den se jedná. Když
mám dvě zkoušky a večer koncert, tak toho mezitím moc nenacvičím.
Každý hornista hraje jinak, každý má odlišnou barvu zvuku,
podle kterého by měl být jasně rozpoznatelný. Když hraji
sólově, snažím se ze sebe vydat něco víc, nejen interpretovat, takže si jdu více po muzice a méně po kuličkách (čti „po
notách“).
Víte, jaké máte rezervy?
Kolegové si mě například dobírají kvůli mému „super pomalému jazyku“. Opravdu velké rezervy mám v rychlých staccatech, zejména těch dvojitých a trojitých. Kvůli mému současnému vytížení mi ale bohužel nezbývá čas, abych na sobě
mohla pořádně pracovat. Ani na Akademii, kde jsem v péči již
zmíněného Radka Baboráka a Zdeňka Divokého, nedocházím
tak, jak bych chtěla a měla. Scházíme se opravdu jen v „akutních“ případech a to určitě není ideální.
Čemu se nejraději věnujete ve svém volném čase? Tedy pokud
vám nějaký zbývá.
Naštěstí mi stále nějaký čas pro sebe zbývá. Netoužím být
absolutně jenom v hudbě. Chci také normálně žít. Ráda
sportuji, například ráno si chodím zaběhat, abych se dobře
nastartovala do dne. Miluji cestování, kterého si dost užívám
naštěstí i díky svému povolání. Samozřejmě někdy potřebuji
úplně vypnout, takže jsem šťastná, že můžu alespoň na 14
dní odjet na dovolenou a hornu vůbec nevidím. A můj velký
sen je mít vlastní cukrárnu. Jakmile jenom trochu můžu, tak
peču dorty nebo připravuji nejrůznější sladkosti pro všechny
přátele. Strašně mě to baví, dokonce až tak, že za cukrárnu
bych vyměnila i hornu!
Co vám říká sólová dráha?
Necítím se být sólistkou, nemám pro to potřebnou výbavu.
Nejsem typ vůdce, který by měl určovat ostatním, jak hrát.
Navíc jsem přesvědčena o tom, že hornista nemůže být pouze
sólistou. Zaprvé je to dost náročné a zadruhé o nás není až
takový zájem, jako například o houslisty. Pouze jako sólista
se prostě neuživíte. Ano, po vítězství na Pražském jaru (v roce
2013) přišel boom, kdy jsem hrála téměř každý týden sólově.
Letos tomu tak ale už zdaleka není a kdyby mělo být, tak bych
Kde se vidíte za 10 let?
Vidím se u nás na vesnici, na dvorku mám vlastní cukrárnu a
současně dojíždím do Prahy hrát do filharmonie. Věřím, že
110
KDO STOJÍ ZA ISLÁMSKÝM STÁTEM V SÝRII A IRÁKU?
budu mít rodinu, nebudu řešit stresy z hraní a zřejmě už nebudu dělat rozhovory, protože nebudu nikoho zajímat.
Kateřina Javůrková (*1991)
Na lesní roh začala hrát v devíti letech u Tomáše Krejbicha v ZUŠ Na Popelce.
Ve studiu pokračovala na Pražské konzervatoři ve třídě profesora Bedřicha
Tylšara. Od roku 2011 studuje na Akademii múzických umění v Praze u
Zdeňka Divokého a Radka Baboráka. Během studií se zúčastnila stáže na
Conservatoire Nationale Supérieur de Musique et Danse Paris ve třídě prof.
Andrého Cazaleta.
Je vítězkou několika mezinárodních interpretačních soutěží, např. Mezinárodní žesťové soutěže v Brně, Mezinárodní soutěže „Federico II di Svevia“ v Itálii (2011) a ve stejném roce se stala absolutní vítězkou Mezinárodní
interpretační soutěže lesního rohu na festivalu Moravský podzim. Velkým
úspěchem Kateřiny Javůrkové bylo získání 1. ceny a titulu laureáta mezinárodní interpretační soutěže Pražské jaro 2013.
a Sýrii ISIS. Oznámil, že americká armáda je připravena bombardovat pozice islamistů v Sýrii i bez souhlasu syrské vlády a
prezidenta Asada. Jinými slovy tím řekl, že USA se opět chystají porušit mezinárodní právo, což je o to pozoruhodnější,
že právě Obama ostře kritizuje Rusko za narušení státní suverenity Ukrajiny. Je vidět, že vrcholní američtí politici stále
mají pocit, že to co jiní ( v tomto případě Rusko ) nemohou,
tak američané mohou. Tedy provádět vojenské akce na území
cizího státu bez mandátu rady bezpečnosti OSN.
Od roku 2009 je členkou PKF – Prague Philharmonia a od ledna 2014 hraje
také v České filharmonii. Spolupracovala i s dalšími předními českými a
zahraničními tělesy, jako např. Orchestre de Paris.
Sólově vystupovala s PKF – Prague Philharmonia, Komorním orchestrem
pražských symfoniků či Karlovarským symfonickým orchestrem.
V komorní oblasti působí v dechovém kvintetu Belfiato Quintet, s nímž
získala třetí cenu na 6. mezinárodní soutěži dechových kvintetů „Henri
Tomasi“ ve francouzské Marseille.
Islámský stát představuje hrozbu civilizovanému světu. O
tom není pochyb. Je to stát založený na radikálním sunitském
islámu praktikující na svém území diktaturu a teror. Je však
dobré se seznámit s některými fakty souvisejícími s pozadím
vzniku tohoto zvláštního státního útvaru.
zdroj:http://www.remy-martin.cz/nazory/hornu-bychvymenila-jedine-za-cukrarnu
V roce 2011 v rámci tzv. arabského jara vypuklo v Sýrii
povstání proti autoritativnímu prezidentu Asadovi. Jádrem
protivládní opozice jsou islamisté. Dostalo se jím podpory nejen ze Saudské Arábie, ale i z USA a Západu. Nebylo to proto,
že by snad Západ chtěl nastolit v Sýrii svobodu a demokracii.
Bylo to z geopolitických důvodů.
Kdo stojí za islámským státem v Sýrii a
Iráku?
Ve svém projevu k 11. září nositel Nobelovy ceny míru fakticky vyhlásil válku nově vzniklému islámskému státu v Iráku
111
KDO STOJÍ ZA ISLÁMSKÝM STÁTEM V SÝRII A IRÁKU?
Politika USA a jejich spojenců na blízkém východě je spojena
s dlouhodobým strategickým cílem. Tím je zbavit tuto oblast
silných vůdců, kteří by prováděli nezávislou politiku směřující proti zájmům USA a Izraele. Proto byl zlikvidován v roce
2003 Sadám Hussain v Iráku a v roce 2011 Muammar Kaddáfi v Libyi. Bašár Asad je jen dalším v pořadí před střetem
s poslední nezávislou mocností v oblasti-Iránem.
když jím přes hlavu přerostli islamisté v Afganistánu, které
vyzbrojili v boji proti Sovětskému Svazu.
Vedle leteckých úderů proti jejich základnám v Iráku a
plánům na bombardování cílů v Sýrii Američané však ISIS
stále podporují, jak přiznal Basel Idrís, velitel povstalecké
syrské brigády, když řekl „Amerikou podporovaní „umírnění“
povstalci nadále s ISIS spolupracují“.
Součásti této strategie je využití již tisíce let mnohokrát
úspěšně vyzkoušená strategie „Rozděl a panuj“. Pro zájmy
USA i Izrael je největším rizikem v oblasti sjednocený arabský a islámský svět. Takový celek by díky ohromným zásobám ropy si mohl nejen diktovat podmínky obchodování s
touto významnou strategickou surovinou. Byl by i ohromným
bezpečnostním rizikem pro Izrael.
Na závěr bych chtěl upozornit na internetové zdroje, které
se zabývají podrobněji pozadím povstání proti Asadovi v Sýrii
a okolnostmi vzniku islámského státu. Jejich zveřejněním
netvrdím, že všechny informace v nich publikované jsou pravdivé. Není v mých silách si jejich pravdivost ověřit, stejně jako
nebylo v mých silách ověřit v roce 2003 zprávy amerických
politiků šířených médii hlavního proudu, že Irák prokazatelně
vlastní ZHN. Nicméně myšlenky zde obsažené jistě bližším zájemcům mohou pomoci se lépe orientovat v této problematice.
Chaos v Iráku a Libyi je mnohými komentátory popisován
jako porážka USA a fiasko idey šíření demokracie a svobody v oblasti. Ve skutečnosti však tento chaos pro
geostratégy výhodný. Vzájemný bratrovražedný boj mezi
různými frakcemi sunitů se šíitů obě tyto frakce významně
oslabuje a brání sjednocení arabského světa.
zdroje:
http://www.czechfreepress.cz/blizky-vychod/saudskaarabie-cia-a-mossad-pravdepodobne-stoji-zaprotiassadovskym-povstanim.html
Kořeny islámského státu jsou v Sýrii. Na území ovládané
opozici, kterou Američané a Západ podporují proti Asadovi.
Před rokem jen diplomatický zásah Ruska na poslední chvíli
zabránil, aby Damašek a další syrská města dosud ovládaná
vládou nečelila leteckému útoku Američanů na podporu protivládní opozice.
http://czech.ruvr.ru/2012_08_02/83738034/
http://srsen.wordpress.com/2011/08/03/byvaly-cinitelpentagonu-usa-saudska-arabie-a-izrael-stoji-za-syrskouopozici/
Nyní se však objevila komplikace. Radikální islamisté
překročili hranice Iráku s cílem rozšířit zde své panství. Američané se tak dostali do schizofrenní situace co dělat se spojencem, který jím přerostl přes hlavu, stejně jako před lety,
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/svet/politika/komentare/1218-smrtici-ironie-chysta-obama-na-11-zariteroristicky-utok-valku-proti-syrii-dokazalo-rusko-jiz-jednouodvratit-konflikt-ktery-prekona-ukrajinskou-krizi.htm
112
ROZPORUPLNÝ ODKAZ VÁCLAVA HAVLA
poruplnost jeho osobnosti, díla a samotného odkazu, kterým
vstoupil do historie.
Původ a dětství
Václav Havel se narodil 5.10.1936 v Praze jako syn podnikatele
Václava M. Havla a jeho ženy Boženy. Podnikatelské projekty Havlovy rodiny zejména v oblasti stavebnictví jsou
dobře známy. Méně se již ví o rozšířeném zájmu rodiny o
okultní vědy. Havlův dědeček byl aktivním spiritistou a mnozí
členové Havlovy rodiny byli nadanými spiritistickými médii.
Havlův otec byl pak aktivním svobodným zednářem. O členství budoucího prezidenta v této, stále ještě mnoha tajemstvími opředené tajné společnosti se spekuluje.
zdroj:http://bajnar.blog.idnes.cz/c/426401/Kdo-stoji-zaislamskym-statem-v-Syrii-a-Iraku.html
Každopádně Václav, stejně jako jeho mladší bratr Ivan zdědili
rodinné zájmy o duchovní a filozofické otázky, což se projevilo v řadě jejich výrocích a literárních publikacích uměleckého rázu (Václav), či vědeckého rázu (Ivan).
Rozporuplný odkaz Václava Havla
Málokterá osobnost rozděluje nejen českou veřejnost tak,
jako Václav Havel. Pro jedny byl téměř mýtickým hrdinou a
svatým mužem. Pro druhé ztělesněním všeho zlého, co se
po listopadu 89 u nás událo. Na Západě a v USA je hodnocen převážně jako velký myslitel a ochránce svobody a lidských práv. Naopak v Srbsku po roce 1999 získal nelichotivou
přezdívku „krvavý humanista“ za veřejnou podporu bombardování Jugoslávie jednotkami NATO.
Václav Havel zahájil školní docházku na elitní internátní škole
v Poděbradech v roce 1945, kde chodil spolu s Milošem Formanem. Komunistický převrat vše změnil. Jako buržoazní
dítě musel jít na učňovskou školu, kde se vyučil chemikem.
Maturitu se mu nakonec sice podařilo získat večerním
studiem, ale na vytouženou fakultu Akademie muzických
umění se již z kádrových důvodů nedostal.
Chtěl bych nyní životu a dílu tohoto člověka, jehož odkaz
je spojen s výrokem „Pravda a láska musí zvítězit nad lží
a nenávistí“, stejně jako s termínem „Humanitární bombardování“ věnovat dva články. Přitom bych rád zdůraznil roz-
Havel dramatikem
Havel dva roky studoval na ekonomické fakultě ČVUT.
Ekonomem se však nestal. Racionální a chladná ekonomie mu
113
byla vzdálená. Daleko bližší mu byl svět umění, především divadla. Po vojenské službě nastoupil jako jevištní technik do
divadla ABC a poté i do divadla Pod zábradlím.
V roce 1979 byl odsouzen k 4,5 rokům vězení za podvracení
republiky. Byla mu nabídnuta svoboda, výměnou za vycestování. Havel odmítl a následující roky strávil ve vězení.
V té době začal také s literární tvorbou. Psal básně, eseje a
divadelní hry.
Dnes jsou disidentské zásluhy Václava Havla zpochybňovány.
Václav Havel patřil na rozdíl od např. Pavla Wonky ubitého
ve vězení ke skupině disidentů, kteří si díky štědré finanční
pomoci ze Západu mohli dovolit žít na vysoké noze a také
se strany státní moci se těšili relativně slušnému zacházení
v důsledku obav režimu o svou zahraniční pověst. Když Havel
v 70-tých letech pracoval v pivovaru jako dělník, jezdil do
práce mercedesem. Vedení pivovaru jej požádalo, ať parkuje
mimo hlavní parkoviště, aby svým vozem nepobuřoval dělnickou třídu. V době disentu si také pořídil docela přepychovou chalupu na Hrádečku. Přesto bych Havla přece jen
nezatracoval, jak to někteří činí. Sedět několik let ve vězení
by se mi nechtělo. Havel se tak tehdy podle mého názoru projevil, jako statečný člověk věrný svému přesvědčení, který za
tento svůj čin zaslouží poklonu.
Proslul zejména svými absurdními dramaty, které se zabývaly
problémy moci, korupce, vlády byrokracie, či srozumitelnosti
jazyka. Absurdity a paradoxy přitom nebyly rysem jen jeho
dramatické tvorby. Nesly se celým jeho životem a provázejí
i celý jeho odkaz milovaného a zároveň zatracovaného státníka a myslitele. Připomeňme hry Zahradní slavnost, Audience, Vyrozumění, či pozdní hra ze závěru Havlova života Odcházení.
Havel disidentem
V době pražského jara se Havel výrazně politicky angažoval
jako nekomunistický reformní spisovatel. Požadoval zrušení
mocenského monopolu KSČ a zavedení systému více politických stran.
Havel filozofem a vizionářem
V době disentu Havel napsal řadu esejů, ve kterých zaznamenává svůj pohled na svět a smysl života.
Po roce 1969 musel z divadla odejít. Jeho literární díla
přestala být v Československu vydávaná a hry se přestaly hrát.
Byly však dále hrány v zahraničí, kde byly udělovány Václavu
Havlovy literární ceny a pocty.
Filozofické úvahy jsou obsaženy hlavně v Dopisech Olze,
napsané ve vězení. Václav Havel byl věřícím člověkem, jehož víra nebyla zakotvena v žádném konkrétním náboženství. Uvědomoval si, že všechna náboženství mají jednotný
pravdivý základ. Bůh pro něj nebyl osobou, ale neosobním Bytím, jak je tomu ve všech vyšších duchovních naukách
světa. Často hovořil o všudypřítomném „řádu Bytí“, které
Stal se disidentem. Napsal otevřený dopis Gustavu Husákovi.
Stal se spoluzakladatelem Charty77 a Výboru na ochranu lidí
nespravedlivě stíhaných.
114
stojí za veškerým děním v přírodě a vesmíru. Václav Havel
si správně uvědomoval jednostrannost racionálního pohledu
lidské společnosti na svět i zákonitost brzkého zhroucení
technické civilizace, která plíživě ničí přírodu a samotného
člověka. Cestu nápravy viděl v mravní obrodě, v životě v
souladu s vlastním svědomím a řádem Bytí. V návratu k
přírodě. Byl stoupenec nového duchovního paradigmatu
ve vědě, který kritizuje převládající materialistický koncept
tradiční vědy a hlásá potřebu sjednocení vědy a esoterního
náboženství. Směru, jehož představiteli jsou např. americký
fyzik Capra, britský biolog Sheldrake, či český psychiatr Grof.
Právě Stanislavu Grofovi udělila Havlem založená nadace Vize
97 cenu za rozšiřování vědeckých obzorů, zatímco spolek Sysifos udělil Grofovi anticenu Bludný balvan za šíření pavědy a
matení veřejnosti.
smýšlením označují za blouznivce, fantasty, či lidi doslova
posedlé ďáblem (konzervativní křesťané).
Havel bohémem
Ač měl Václav Havel blízko k náboženství a spiritualitě, tak
rozhodně nebyl asketou.
Na internetu se nachází řada svědectví jeho známých z mládí
a disentu, líčící divoké pitky, kterých se Havel také účastnil ač
si i v hluboké noci uchovával stále jistou decentnost a zdrženlivost.
Zvlášť kriticky se k chování Václava Havla několikrát vyjádřil
disident, signatář Charty77 a politický vězeň Jiří Wolf. Okruh
lidí kolem Havla nazval disidentskou šlechtou, která doslova
prohýřila obrovské finanční částky pomoci ze Západu, zatímco zbylí signatáři Charty žili v existenčních potížích.
Vypráví o zálibě Václava Havla v alkoholu ve které rozhodně
nezaostával za současným prezidentem.
Nad politickou filozofií se Havel zamýšlel v eseji Moc bezmocných, napsané v roce 1978. Cíl své disidentské činnosti neviděl
v restauraci kapitalismu, ale v nastolení společnosti ve které
nahradí tradiční o moc usilující politické strany různá hnutí a
sdružení vytvářená občany pro realizaci různých cílů. Havel
ve svých esejích odmítl dravost, sobeckost a vše pronikající
soutěživost, typickou pro kapitalismus. Naproti tomu hlásal
důležitost spolupráce a solidarity, pokory před kosmickým řádem a vlastním svědomím.
Stejně jako nyní Zeman, tak i Havel byl náruživý kuřák i přes
nedobrý zdravotní stav. Známá je historka o cigaretě, kterou
si Havel vykouřil s tehdejším ministrem zdravotnictví krátce
před tím, než mu byl vyoperován zhoubný nádor z plic.
Je paradoxem, že dnešní Havlisté jsou většinou lidé s pravicovým zaměřením. Havel byl jejich opakem. Jeho politické a ekonomické představy byly daleko bližší krajní levici a
utopickému socialismu či komunismu, než dnešnímu neoliberalismu hlásající vládu volného trhu.
Havel byl zkrátka jako každý druhý umělec bohém, na rozdíl
od prvního prezidenta-filozofa Masaryka, který zdůrazňoval
důležitost životosprávy a sebeovládání v životě obyčejného
člověka, stejně jako vrcholového politika.
Je také paradoxem, že k Havlovu odkazu se hlásí lidé ať
již z církví či vědeckých pracovišť, kteří lidi s obdobným
115
Předvečer revoluce
Na počátku roku 1989 po demonstracích u příležitosti „Palachova týdne“ byl Havel zatčen a podruhé ve svém životě
odsouzen k nepodmíněného trestu odnětí svobody. Tentokrát jeho trest trval již jen pár měsíců.
Krátce po jeho propuštění se 17.11. konala v Praze demonstrace, která byla brutálně potlačena policií. Václav Havel
mezi demonstranty nebyl. O pár dní později, se však již aktivně účastnil listopadové revoluce. O tom, ale již v dalším
článku, ve kterém se budu zabývat především érou Havlova
prezidentství a tím, jak naložil se svými ideály.
„Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že i
člověk poslouží jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho,
co vede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných,
těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec
všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než
ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou
mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.
Připravujeme koncepci důkladné ekonomické reformy, která
nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás obávají. Svádět všechno na předchozí
vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě,
ale i proto, že by mohlo oslabit naši povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat...“
„Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve
službách imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že
chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, jak
se záhy přesvědčíte, protože tu brzy začnou vycházet knihy, z
nichž bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím...“
Tato slova pronesl Václav Havel v československé televizi dne
16.12. 1989. O pár dní později 29.12. byl jako kandidát Občanského Fóra jednohlasně, jak bylo po desetiletí zvykem zvolen komunistickým Federálním shromážděním prezidentem
Československa.
Václav Havel jako prezident Československa (1990-1992)
Jak byla realita po pár letech odlišná od Havlova snu netřeba
psát. Každému je dobře známá. Někteří lidé považuji tehdejší Havlova slova za projev jeho věrolomnosti a záměrného
matení veřejnosti. Já si však myslím, že jeho slova byla upřímná. S reformou komunistického systému v demokracii
Krátce po svém zvolení představil v novoročním projevu
1.1.1990 svojí vizi svobodného Československa. Řekl tehdy.
116
nebyly žádné zkušenosti a většina z nás skutečně věřila, že
povedou k vytvoření nového systému, který spojí výhody socialismu (sociální jistoty) a kapitalismu (svoboda slova, cestování a podnikání).
Havlův bývalý přítel novinář Jan Petránek o Havlovi v době
jeho prezidentství prohlásil „Já si Havla vážím za obrovskou
spoustu věcí, které vykonal, ale on je velmi necitlivý k tomu,
co cítí veřejnost“ . Dále poznamenal, že díky jeho nenávisti k
Rusku jsme přišli o mnoho obchodních příležitostí.
V prvních měsících byl Havel na vrcholu popularity. Do Prahy
přicestovaly duchovní autority tehdejší doby: papež Jan Pavel
II a tibetský Dalajlama. Prezident Havel zavítal do USA, kde
v Kongresu přednesl památný projev, ve kterém žádal po
rozpuštění Varšavské smlouvy také rozpuštění NATO, jako již
přežilé organizace.
Českým prezidentem (1993-2003)
Po rozpadu Československa byl Havel v lednu 1993 poprvé a
pak v lednu 1998 podruhé parlamentem zvolen českým prezidentem.
Vedle pozitivních kroků se Václav Havel dopustil podle mého
názoru několika závažných chyb.
První část jeho prezidentování byla ve znamení sporů s premiérem Václavem Klausem. Havel již po prvních svobodných
volbách usiloval o vyhoštění Klause z funkce ministra financí.
Klaus si však prosadil svou. Založil ODS a vyhrál volby. Jako
ministr financí a premiér prosadil kupónovou privatizaci a neoliberální ekonomickou reformu, která byla založena na idejích volného trhu bez regulací, představě že peníze nelze dělit
na čisté a nečisté. Důsledkem této politiky bylo tunelování
podniků, rozkrádání majetku a krize let 1997-1998. Havel pojmenoval docela správně příčiny krize ve svém Rudolfínském
projevu 9.12.1997. Řekl tehdy mimo jiné.
Prví byla rozsáhlá amnestie z ledna 1990, během které se na
svobodu dostalo mnoho zločinců, kteří po svém propuštění
pokračovali v páchání závažné trestné činnosti.
Druhou chybou byla omluva sudetským Němcům. Je sice faktem, že během odsunu docházelo k velkým excesům, které je
třeba odsoudit. Přesto samotný odsun zapadal do určitého
historického kontextu. 90% sudetských Němců se přidalo
k Hitlerovi a tak samotný fakt jejich odsunu z poválečného
Československa byl v pořádku. Krok Havla vedl k zpochybňování platnosti Benešových dekretů, na kterých stále ještě
stojí stabilita právního řádu a majetkových poměrů v ČR.
Pod hávem liberalismu bez přívlastků, pro nějž bylo kdeco
zločinně levicové, se paradoxně skrývala marxistická poučka o
základně a nadstavbě: morálka, slušnost, pokora před řádem
přírody, solidarita, myšlenka na ty, kteří přijdou po nás, úcta k
právu, kultura vztahů mezi lidmi - to všechno a mnoho podobných věcí bylo posláno do nadstavby jakožto lehce posmívané
sféry takzvaného ”koření života”, aby se posléze ukázalo, že už
není co kořenit: základna je protunelována. Je protunelována
Třetí chybou Havla bylo prosazování opuštění východních
trhů a zbrojní výroby. To vyvolalo problémy hlavně na
Slovensku, kde byla soustředěna zbrojní výroba. Prudce zde
vzrostla nezaměstnanost a zesílily protičeské nálady, které se
spolupodílely na rozpadu Československa.
117
proto, že se nerozvíjela - ateisté mezi vámi mi prominou - v
přísném klimatu božích přikázání. Opojeni svou mocí a svými
úspěchy a staronově okouzleni tím, jak skvělým nástupištěm
ke kariéře je politická strana, začali mnozí - v prostředí tak
lehkovážně beroucím zákon - mhouřit oči nad tím či oním, až se
domhouřili ke skandálům, problematizujícím sám náš největší
důvod k pýše, totiž naši privatizaci. Člověk je tvor společenský, potřebuje se nejrůznějším způsobem sdružovat a podílet
se, byť jen ve svém mikrosvětě, na správě veřejných věcí a péči
o obecný prospěch. I na to se jaksi zapomnělo: řeklo se ”občan
a stát”, dík čemuž byl občan uvržen do beznadějné samoty, a
aby mu tam nebylo smutno, a taky proto, že se to hodí, řeklo se
občas ještě slovo rodina. Jinak nic a pusto, takže nakonec jediné, co tu mezi občanem a státem zbylo, byla strana s velkým
S.
polovinu Lucerny za 200mil. Kč, což přispělo při jeho krachu
k prohloubení nekrytých závazků. Z konkursní podstaty se
pak tato část Lucerny prodala se ztrátou někde kolem 55mil.
Kč. Kolem této transakce se motali kromě Junka i Čalfa, v té
době Junkův právní poradce a guvernér ČNB Tošovský. Pro
objektivnost by se slušelo uvést odkaz reakce Havla na toto
obvinění.
Druhé období Havla v prezidentském úřadu bylo ve znamení četných zdravotních problémů. Po úmrtí ženy Olgy na
rakovinu se oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou. V politické oblasti se zabýval hlavně zahraniční politikou a integrací
České republiky do EU a také NATO, které ještě roku 1990 žádal rozpustit. Stal se z něj nadšený podporovatel co nejhlubší
evropské integrace a politiky USA a NATO ve světě.
I přes klíčovou odpovědnost Klause, i sám Havel měl na
společenském marasu 90tých let také svůj podíl. Po tzv.
Sarajevském atentátu, kdy stranický puč v ODS vedl k demisi
Klausovy vlády jmenoval premiérem Josefa Tošovského.
Václav Havel a jeho servilita vůči mocným
Václav Havel se v dobách komunismu choval jako statečný
člověk. Nebál se postavit komunistické moci a byl ochoten
nést i následky-vězení.
Tošovský před svým nástupem do premiérské funkce jako
guvernér ČNB měl významný podíl na devastaci bankovního
trhu nefunkčním bankovním dohledem, kdy vlastně zkrachovaly téměř všechny banky se škodou přesahující 200 miliard Kč. Přitom zároveň dusil českou ekonomiku šílenými
úroky. Při podhodnocené koruně to byla pozvánka pro
zahraniční spekulanty, aby si do Česka chodili vybírat zisky
na úkor českých občanů.
V příkrém rozporu s tím bylo Havlovo chování v době jeho
prezidentství, kdy proslul svými servilními postoji k USA,
Německu, EU, Izraeli, rodovým a ekonomickým globálním
elitám.
O českém národním povědomí rád hovořil posměšně, jako o
malém provinčním čecháčkovství. Lidem bylo a je vtloukáno
do hlav, že všechno české národní, či slovanské je nízké a
primitivní. Jedinou cestou jak se stát velkým je zcela se
podřídit, vzdát se své identity a své češtví rozpustit v evropské a globální světové identitě. Jinými slovy se vzdát svých
Zároveň ve stejné době Havel navázal obchodní kontakt s
údajným spolupracovníkem StB Junkem, šéfem nechvalně
známého Chemapolu. Podle tehdejšího tisku porušil předkupní právo svého bratra (švagrové) a prodal Chemapolu
118
kořenů z kterých čerpala naše národní tisíciletá historická a
duchovní tradice. Havlista kněz Tomáš Halík napsal ”Namísto
čecháčkovství a šovinistického sebezahledění pěstovat vědomí,
že jsme především Evropané a občané světa, že naše češství
musí být kvalitním a harmonickým začleněním hry na jeden
nástroj do velkého orchestru”.
na ochranu svých vlastních občanů(Rusko na Krymu či v jižní
Osetii). Tyto země mohou být Západem vojensky legitimně
napadeny s cílem nastolení demokratického režimu (např.
Irák). Pokud jsou příliš silné jako Rusko což znemožňuje vojenský zásah, pak je žádoucí financování místní protivládní
opozice, zavádět ekonomické sankce a podporovat protestní
protivládní akce. Do této kategorie řadí Havel a Havlovci
Rusko, Kubu, zčásti Čínu, Irán. Dříve Irák a Jugoslávii.
S tím souvisela i obhajoba lidských práv ve světě spojená s
politikou dvojího metru. Václav Havel rozdělil účelově země
podle přístupu k lidským právům na tři kategorie. Do první
kategorie zařadil státy jako USA, kteří jsou nositelé tradic svobody a demokracie. Jejich posláním spatřuje v šíření svobody
a demokracie ve světě, třeba i vojenskou silou bez ohledu na
zásady mezinárodního práva a počty civilních obětí při těchto
operacích. Termín „humanitární bombardování“ má původ v
textu, který napsal Havel pro francouzský Le Monde:
Třetí kategorii představují země, ve kterých podle
Havlovského chápání demokracie to co nazýváme v
jiných zemích porušováním lidských práv je zde součástí
legitimní historické tradice. Příkladem je Saudská Arábie, o
které v roce 2011 Havel řekl:
”Určité zvyklosti či úkazy zdejšího života, které nám připadají
vzdálené a které bychom v jiných zemích mohli považovat
za nespravedlnost, jsou historicky zformované tvary místního
povědomí” (LN 12.2.2001, s.8).
”Domnívám se, že během zásahu NATO v Kosovu existuje jeden
činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby,
nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně
humanitární: to, co je zde ve hře, jsou principy, lidská práva,
jimž je dána taková priorita, která překračuje i státní suverenitu. A to poskytuje útoku na Jugoslávskou federaci legitimitu
i bez mandátu Spojených národů. Ale na základě své osobní
zkušenosti jsem stejně silně přesvědčen, že jen čas dovolí objektivně zhodnotit to, co se děje v těchto dnech v Jugoslávii a
dopad na NATO.”
Vnitřní poměry těchto zemí by jsme měli tedy podle Havla
tolerovat. Mimo jiné. Ač tyto státy nemají demokratické
zřízení, tak jsou spojenci USA ve světě na rozdíl od zemí, které
podle Havla a Havlistů lidská práva porušují.
Po prezidentství
Mezi druhou kategorii řadí ty země na jejichž území jsou
porušována lidská práva a tyto země neuznávají „západní
hodnoty“ reprezentované NATO a EU. Na rozdíl od akcí
USA, které nevyžadují souhlas RB OSN pro své intervence
v zahraničí, tak v případě těchto zemí se jedná o bezprecedentní agresi a pošlapání mezinárodního práva i když tak činí
I po odchodu z prezidentského úřadu se Havel dál vyjadřoval k veřejným záležitostem. Nadále ochotně podporoval
politiku USA a podporoval výstavbu amerického radaru přes
odpor většiny veřejnosti a tak jí svou morální autoritou ve
světě pomáhal legitimizovat. Díky tomu byl a je Václava
119
JSEM STÁLE MARXISTA, ZOPAKOVAL DALAJLÁMA
Havel politiky USA tak ceněn. Jiní významní morální myslitelé
zpravidla politiku USA odsuzovali.
zinscenování masakru Kosovských Albánců v Račaku, který se
stal záminkou k zahájení bombardování. Jen tak mimochodem. Václav Havel se bohužel za tato svá pochybení nikdy
neomluvil.
Václav Havel se však velice kriticky vyjadřoval k domácí
politice. Při návratu z pobytu v USA v roce 2005 napal:
Přesto by jsme se neměli na jeho odkaz dívat jednostranně negativně. Ve společnosti se spolupodílel na otevření
duchovních a filozofických témat, které se zabývají hledáním
skutečné cesty, jak vyjít ze současné společenské krize ven.
Velmi dusná politická atmosféra…Žijeme ve světě prostředníků a prostředníků prostředníků, ve světě lobbyistů, konzultantů, PR agentur, kdekdo je někým placen za to, že někoho
seznámí s někým, kdo mu poradí, jak vydělá na něčem, co
vytvořil někdo jiný. Jak je možné, že nás je pořád stejně, a
přitom máme stále více prostředníků? Divím se, jak všichni přijali za svůj tento prostřednický kosmos a hlavně jak jsem v něm
mohl zastávat politickou funkci, když je mi tak cizí a vlastně se
v něm vůbec nevyznám.
Václav Havel zemřel 18.12.2011 na své chalupě na Hrádečku.
Stal se kontroverzní, ale přesto významnou osobností, která
se po boku lidí jako svatý Vojtěch či král Jiří z Poděbrad zapsal
do národní a evropské historie jako prosazovatel duchovních
hodnot ve společnosti, stejně jako stoupenec hlubší evropské
integrace.
Na této jistě pravdivé glose o České republice je zarážející
jedna věc. Havel vůbec nedokázal, nebo nechtěl vidět, že tyto
nepravosti jsou jen součásti daleko větších nepravostí spojených s globální ekonomikou. Že všichni ti čeští lobbyisté
jsou jen malými rybami v porovnání s lobbyisty nadnárodními.
zdroj:http://bajnar.blog.idnes.cz/c/436659/Rozporuplnyodkaz-Vaclava-Havla-II.html
Jsem stále marxista, zopakoval dalajláma
Na různých Fórech 2000 kritizoval situaci ve světě jako
jsou ekologické problémy, přelidněnost planety, přemíra
konzumu.. Nikdy však nemluvil a nekritizoval podíl velkých
globálních hráčů na této krizi. Naopak usměrňoval hněv lidí
proti provinčním politikům, majitelům konzum propagujících
supermarketů a všech těch, kteří hrají v soukolí celého systému moci až druhé housle.
Tibetský duchovní vůdce při své úterní přednášce v Kalkatě
opět připomněl, že pokud jde o společensko-ekonomické uspořádání, je stále přesvědčeným marxistou.
„Jsem stále marxista,“ zopakoval tibetský duchovní vůdce
dalajláma v úterý během své přednášky na univerzitě v
Kalkatě. Nejedná se zdaleka o jeho první prohlášení tohoto
druhu.
Václav Havel byl několikrát pozván do Hydeparku na ČT24.
Nikdy tam nepřišel. Možná se bál nepříjemných otázek na
svou osobu z řad diváků? Třeba otázky na své chování během
jugoslávské krize ve chvíli, kdy byly odhalena fakta o falešném
Již v minulých letech se několikrát označil také za socialistu, vždy měl ovšem potřebu zdůraznit, že se rozhodně
120
IS EARTH A PRISON PLANET AND THE MOON – ITS GUARDIAN?
Poté vyzval studenty a posluchače, aby se zasadili o to, že se
dvacáté první století stane stoletím míru. „Uplynulé století
patřilo násilí. Jestliže ale učiníme z toho současného století
dialogu, stane se rovněž stoletím míru. Sám se toho ve svém
životě již nedočkám, je ale potřeba začít pracovat hned. Ti z
vás, kterým je dnes pod třicet, jste generací jednadvacátého
století. Vy musíte zastavit násilí s pomocí své vůle, tvořivosti
a svých vědomostí,“ řekl duchovní vůdce a vyzval rovněž ke
kompletnímu zákazu jaderných zbraní.
zdroj:http://denikreferendum.cz/clanek/19543-jsem-stalemarxista-zopakoval-dalajlama
Is Earth a Prison Planet and the Moon – Its
Guardian?
nehlásí k leninismu. Právě Lenina dalajláma viní z toho, že
pošpinil „čistou marxistickou ideologii“ válečnou mentalitou,
nedůvěřivostí, cenzurou a přehnanou kontrolou lidí.
Isaac Asimov suggested a long time ago that the Moon is
not a natural astral body. All independent studies ever since
backed Asimov’s calculations and it was proven beyond any
reasonable doubt that the gravitational features of the Moon
are not just abnormal. They are the exact numbers required
so that the Moon does not escape from the Earth’s gravity and
be pulled towards the Sun, as it should be, according to the
law of universal gravitation.
Marxismus je dalajlámovi blízký, pokud jde o společenskoekonomickou teorii: „V kapitalistických zemích dnes můžeme
pozorovat, jak narůstají rozdíly mezi bohatými a chudými.
Marxismus ale klade důraz na spravedlivou distribuci, a to je
pro mě podstatné.“
Na přednášce zazněla také kritika současných představitelů
marxistické politiky, respektive Číny. Podle dalajlámy je
potřeba zvolit lidský přístup. „Mnozí představitelé marxistické politiky dnes uvažují mnohem více jako kapitalisté.
Souvisí to s jejich motivací a širší perspektivou.“
Taking under consideration the hundreds of unnatural phenomena that happen on the surface of the moon that NASA
never bothered to reveal to the general public but have nevertheless been observed for centuries by independent observers, it may be assumed that the Moon is a constructed
spacecraft and not a normal astral body. To mention but a
few of these observations:
Čtrnáctý dalajláma, vlastním jménem Tändzin Gjamccho, hovořil také o míru. V téže souvislosti zmínil, že je to například i
diskriminace žen a nižších kast v Indii, co mu brání.
121
• The moon is older than the Earth. Carbon dating shows
the Earth at 4.6 billion years old and the Moon at 5.3.
• The dust around the Moon that is supposed to have
come from weathering and the breakup of the rocks
on the Moon’s surface, has a chemical composition that
does not match the composition of the rocks on the
Moon itself. This dust itself is another billion years older
than the moon.
• While the Moon has no magnetic field, Moon rocks are
magnetized.
by an act of random chance or nature, or as a result of the
application of any law of astrophysics.
• There is evidence that the Moon craters were created
through internal procedures, but the Moon has never
been hot enough to create volcanos.
A theory that Moon was placed there as a shield for the Earth
from meteorites has been depicted. Let’s accept this as a fact.
By whom? God? A weird space warp incidence? Let’s not focus in the shield part. Let’s focus on the “it was placed there”
fact. So, that theory accepts that someone placed the Moon
where it is, making the debate focus on the purpose.
• The Moon is hollow.
• The surface metals are heavier than the metals in the
core. (Usually the light metals are found on the surface
and the heavier ones closer to the core).
• The surface metals are composed of 80% titanium.
That much titanium does not exist in the entire planet
Earth. There is seismic activity on the Moon without
corresponding meteor strikes or movement of tectonic
plates. In fact there was observation of eruptions with
a reddish glow precisely identical and repeated, moving
the Moon closer to Earth. (Nikolay Kozyrev, 1958, Lowell
Observatory, 1963). Does this look like thruster firing to
anyone?
Based on certain facts, there have been theories stipulated,
in various timelines, which support the concept that our entire planet was created as a sort of prison. According to one
theory, it is a prison for the observation of our species. For
another theory, Earth is a spiritual prison.
Putting aside the question mark on the sanity of the people
who quoted these theories, and the disqualifications, for obvious reasons, from the authorities responsible of doing so,
let’s focus on the facts that these theories are based on. Let’s
keep an open mind about this, as it is only natural that when a
theory is brought forth, supporting something different than
The above, along with myriads of other instances, seem to
indicate that the moon has been placed in Earth’s orbit not
122
what was taught in school, most people dismiss it without
even considering the evidence.
Mankind is always driven by a “higher force”
Let’s take a look at some of the great figures of history.
Alexander the Great, Charlemagne, Barbarossa, Peter the
Great, Ivan the Terrible, Mao Zedong, Josef Stalin, Winston Churchill, Adolf Hitler, Benito Mussolini, Khmer Rouge,
Genghis Khan, Attila the Hun, Julius Caesar, Francisco Pissarro, Franco, and the list goes on and on. Between them:
about 1.000,000,000 dead. Yes, the figure is correct. One billion dead people in wars driven by a “higher force”. One billion souls sacrificed “in the name of the Higher Force (replace
Higher Force with whatever name you prefer)”.
Earth is an inherently unstable planet
It cannot support habitation and sustain long lasting civilizations. What facts support that statement? Continuous earthquakes, volcano eruptions and other “natural phenomena”
that supposedly demolish any civilization that advances too
far ahead of its time (Minoan civilization, Atlantis, Pompeii,
Damghan (Iran), Antioch, plagues in eastern and western Roman empires, etc).
What is the best way to control prisoners? Allow them to retain their gang structure inside? Arian Nation against Black
Panthers? Triads against Mafia? Latinos against everyone
else?
Is it logical to anyone that mankind tries to build on a foundation that is capable of destroying everything built in a matter
of seconds? Can there be any other reason, than the possibility they may have no other option like leaving here and go
somewhere else with more favorable conditions?
Divide and conquer. The oldest trick in the book. 756,000
inmates in all the prisons of the world have lost their lives
in gang feuds within the prison walls. And for what? An ideology, a race, a way of doing things, a religion, an individual.
Any similarities, anyone?
Mankind is self-destructive
It’s a bare fact that people cannot stand other people. Wars,
attacks, raids, murders, rapes, crime, and anything imaginable
from people to hurt other people. Isn’t this exactly what happens in a prison full of criminals?
So! On the one hand you have an extraterrestrial astral body
placed in position by unknown forces, with the exact properties required to stay there forever, and with mysterious happenings observed on its surface. On the other hand you have
a population that acts exactly like prison inmates.
People are put behind bars when the crime is small scale (individuals and small groups), but large scale “incidents” are
recorded in history as significant events like the Crusades,
World Wars, Revolutionary Wars, Civil Wars, Genghis Khan, Attila the Hun. And they are taught in the history books and
schools. Does this make sense to anyone?
Is it wrong to assume that the astral body was placed there
to guard the inmates?
zdroj:http://www.learning-mind.com/is-earth-a-prisonplanet-and-the-moon-its-guardian/
123
SCHWARZENBERG BY SE MĚL OMLUVIT ZA TÁBOR SMRTI
ský, pocházel z Vodňan. Pátral jsem po svých příbuzných,
navštěvoval jsem archiv v Třeboni a vystopoval kořeny
našeho rodu až do středověku. Mí předci byli husité a jeden
z nich byl dokonce velitelem polního vojska. Zároveň jsem se
živil sestavováním rodokmenů pro Čechoameričany a zajímal
se o dějiny českých emigrantů. Někteří z nich přišli do USA
po roce 1848 a náhodou pocházeli z Let. Studoval jsem i jejich rodokmeny a při výzkumu se doslechl o koncentračním
táboře.
Narazil jste tedy na informace o táboře v Letech náhodou?
Přesně tak. Bavil jsem se na začátku devadesátých let s lidmi,
kteří mi o táboře vyprávěli, že tam prý za druhé světové války
věznili Romy. A že tam vězni, strážní i správci zemřeli na tyfus. Jenže když jsem se o to zajímal podrobněji, zjistil jsem,
že strážní nezemřeli a že v sousední vesnici stále žije jeden z
táborových lékařů.
Schwarzenberg by se měl omluvit za tábor
smrti
Jaroslav Fiala
Čím vás příběh tábora v Letech zaujal?
Paul Polansky (nar. 1942) v devadesátých letech odhalil české
i světové veřejnosti příběh koncentračního tábora v Letech
u Písku. Odkryl také řadu smutných skutečností o spoluvině
Čechů nebo zdejší šlechty při vzniku a řízení tábora. Vyvolalo
to řadu bouřlivých reakcí. Nyní mu vychází nová kniha,
nazvaná Tábor smrti Lety. Vyšetřování začíná: 1992–1995 s
předmluvou Petra Pitharta (křest se uskuteční 15. prosince v
18 hodin v Galerii Národní technické knihovny v Praze). Nejen
o ní jsme vedli následující rozhovor.
Nejdřív jsem byl zvědavý. Říkalo se, že šlo o pracovní tábor,
kam nahnali nezaměstnané Romy. Měli se tam prý „naučit
pracovat“. Jenže díky studiu archivních pramenů jsem zjistil, že tam byla uvězněna spousta lidí, kteří už práci měli.
Také jsem narazil na fotky vyhladovělých dětí a mladých lidí.
Začal jsem si všechno dávat dohromady. Kromě toho mi
postavení Romů u vás začalo silně připomínat pronásledování
Afroameričanů na jihu USA. Šel jsem třeba se svými známými
na pivo v Českých Budějovicích a oni začali nadávat na Cikány.
Říkali, že by je taky poslali do lágru. Byli opilí a křičeli, a
přitom se pohoršovali nad tím, že Romové moc pijí a jsou
hluční. Říkal jsem jim: Proboha, vždyť v Česku pije každý.
Jenže Cikánům se to netoleruje. Když znali nějakého Roma
V devadesátých letech jste vynesl na světlo příběh o koncentračním táboře v Letech. Jak jste se k tématu dostal?
Od sedmdesátých let jsem pravidelně jezdil do Československa. Mám tu totiž předky. Můj dědeček, Jan Polan124
osobně, většinou řekli, že je dobrý, ale ostatní jsou špatní. A
tak dále.
Překvapilo vás to?
Ani mým rodičům by se tohle nelíbilo. Jsem tak vychovaný.
Například když jsem byl dítě, v mém rodném městě vypukl
požár. Jenže hasiči tehdy odmítli hasit domy chudých lidí, protože prý neplatí daně, takže nemají žádnou cenu… Má matka
tenkrát hasiče doslova násilím donutila, aby ty lidi zachránili.
A pak vtrhla do kanceláře starosty a přiměla ho, aby změnil
městské vyhlášky. Musel podepsat, že každá lidská bytost má
právo na ochranu. Ani já jsem nemohl jednat jinak.
Takže jste dál pokračoval v pátrání…
k smrti nebo umučeni hladem. Některým vězňům se podařilo
uprchnout. Jiní zemřeli na nemoci. Ti, co strádání přežili,
byli posláni do Terezína a Osvětimi. Tam byli buď povražděni,
anebo opět skončili jako pracovní otroci – když Němci zjistili,
že vězni z Let vydrží tvrdou práci, posílali některé do svých
továren.
Studoval jsem dokumenty, hledal zbylé vězně a nakonec
jsem o Letech vydal dvě knihy. Jednu sbírku básní a knihu
rozhovorů přeživších. V prvním vydání knihy rozhovorů
ale můj tehdejší nakladatel, Fedor Gál, některá svědectví
vynechal. Vydal jsem proto nedávno druhé vydání, které jsem
doplnil i o to, co chybí. A nyní vychází třetí, zbrusu nová kniha
Tábor smrti Lety, což je reportáž o mém pátrání. Paul Polansky
Jaká byla reakce českých novinářů a historiků, když jste
odhalil, co se v Letech stalo?
Co vám přeživší řekli? Jak to například v táboře vypadalo?
Někteří mě obvinili, že si vymýšlím nebo přeháním. Jenže
informace o táboře mám z rozhovorů s desítkami bývalých
vězňů, které jsem potkal na různých místech. Nemohli se
spolu tajně domluvit nebo tak něco. Někteří se mohli splést
v detailech, ale na tom podstatném se shodnou. Především v
tom, že zvěrstva v Letech páchali čeští dozorci. A to bohužel
česká veřejnost nerada slyší. Svádí zločiny jen na německé
nacisty, což v tomhle případě není pravda.
Jsou to dost otřesné informace. Většina starých lidí a dětí
pobyt v táboře nepřežila. Neměli totiž „hodnotu“ jako levná
pracovní síla. Malé děti byly zabíjeny a házeny do hromadných hrobů nebo do nedalekého schwarzenberského rybníka.
Někteří mladí lidé dostali alespoň možnost sbírat dřevo nebo
krmit psy strážných a měli tak šanci přežít. Ostatní byli ubiti
125
Jakou roli v kauze Lety sehrál rod Schwarzenbergů?
To není pravda. Schwarzenbergovy pozemky se dostaly pod
nucenou správu Němců až v prosinci 1942. Pracovní tábor
v Letech byl ale vybudován už v roce 1940. Schwarzenberg
starší tedy otrockou pracovní sílu využívat mohl. Také jsem
nedávno objevil místo původního kamenolomu. Jeho syn
dnes všechno popírá, protože svého otce velmi uctíval. A
možná také čelí velkému riziku. Kdyby se totiž prokázalo, že
jeho otec kolaboroval s protektorátními úřady, mohl by o svůj
majetek, který znovu získal v restitucích, přijít.
Kníže Karel VI. Schwarzenberg, otec současného předsedy
TOP 09 Karla Schwarzenberga, se o vznik tábora v Letech zasloužil. V prosinci 1939 totiž sněhová bouře zle poničila lesy
na jeho panství a on potřeboval levnou pracovní sílu k odklízení škod. Poprosil tedy úřady o vybudování pracovního
tábora. Dodávám, že v té době nebyl jediný. O vlastní otroky
tehdy žádala řada dalších šlechticů – vždyť pracovních lágrů
tu stálo asi sto padesát. V Letech nejprve skončili obyčejní
Češi, ale často to byli starší lidé. Dále sem byli posláni Židé,
což byli většinou intelektuálové, právníci nebo doktoři. A
nakonec sem nahnali Romy. Všichni sloužili jako otroci na
jeho panství, pracovali v lesích a kamenolomu, kde se těžil
kámen na stavbu slavné schwarzenberské silnice.
Petr Pithart kdysi řekl, že pokud jsou vaše informace o
táboře v Letech pravdivé, Schwarzenberg by se měl smířit
se svojí minulostí. Jak by to měl provést?
Netvrdím, že Karel Schwarzenberg nese vinu za svého otce.
Nikdo nemůže za činy svých rodičů. Ale myslím si, že by se
měl českému národu, Romům i Židům za koncentrační tábor
v Letech omluvit. Na jeho panství se nachází masový hrob
Romů. V nedalekém schwarzenberském rybníku, který stále
vlastní, byli topeni vězni. A v Letech dodnes stojí vepřín.
Nechápu, jak může něco takového přejít jen tak. Například
vepřín by klidně mohl nechat odstranit. Peníze na to má. To
je bez debat.
Odkud tyhle informace máte? Řada lidí tomu nemusí
věřit a Karel Schwarzenberg mladší všechno popírá…
Zaprvé z archivních pramenů a kronik. Schwarzenberg
starší sice tábor oficiálně nezřídil, ale pomohl ho postavit.
Jednoduše dodal stavební materiál a náklady mu zaplatily
protektorátní úřady. V Národním archivu najdete účty, které
to dokládají. Hodně věcí si také pamatují místní lidé. Starosta
jedné zdejší vesnice znal tento příběh od své matky. Také
jsem potkal řadu lidi, kteří žili v okolí Schwarzenbergova
panství. Pamatují si na židovské vězně, kteří tu pracovali a
prosili je nebo jejich rodiče: Prosím vás, vyřiďte panu knížeti,
ať nás neposílají pryč. Čekal je totiž Terezín a pak Osvětim.
Schwarzenberg pro ně ale nehnul prstem.
Ve vaší nejnovější knize o Letech se hodně zabýváte
českou společností. Jak se na ni díváte?
Myslím, že dnes příliš kopírujete americký model. Americká
společnost je hodně asociální. Když se podíváte na postavení
Afroameričanů v USA, je to bída. Černoši žijí v obrovské chudobě. A chudoba přináší kriminalitu. Jedinou práci, kterou
mnozí z nich mají, je prodej drog nebo krádeže. S Romy v
Česku se nakládá podobně. Víte, Amerika hrozně ráda mluví
o tom, jak podporuje ve světě lidská práva a šíří demokracii…
Karel Schwarzenberg mladší ale tvrdí, že část majetku
jejich rodu za války skončila v rukou nacistů. Pozemky
u Letů prý měli pod kontrolou Němci, takže jeho otec
nemohl tábor postavit…
126
Jenže černoši, indiáni a chudí lidé obecně mnoho práv v USA
opravdu nemají. USA zaostávají v ochraně lidských práv za
mnoha vyspělými státy. Spousta lidí tu nemá zdravotní pojištění, černochy tvrdě šikanuje policie a tak dále.
Jsou v této společnosti mnohem lépe integrováni, mají práci,
chodí do škol. Nezažil jsem proti nim otevřené fyzické násilí.
Zcela opačnou situaci jsem ale viděl v Kosovu. Rozdíl to byl
skutečně obrovský.
Ve své nové knize kritizujete také Václava Havla. Proč?
V Kosovu se s Romy nakládá špatně?
Vážil jsem si kdysi Václava Havla jako obhájce lidských práv.
Za komunismu proti bezpráví bojoval, ale po roce 1989 to bylo
jiné. Uvedu příklad. V devadesátých letech jsem kontaktoval
prezidentskou kancelář s tím, že mám seznamy vězňů z tábora
v Letech. Požádal jsem, aby mi pomohli najít lidi, co koncentrák přežili. A Havlova kancelář mi odpověděla, že Lety nikdo
nepřežil. Ale to byla lež. Později jsem přeživší našel. A někteří osobně napsali Havlovi, aby se jejich případy zabýval. Co
na to říct? Havel vítal v Praze Dalajlámu, ale na občany své
vlastní země neměl čas. Sbíral ceny a medaile po světě. Ale
proti porušování lidských práv v Česku se nepostavil.
Příšerně. Kosovští Albánci se snaží Romy v podstatě zlikvidovat. Běžně je obviňují z kolaborace se Srby. Když cikánská žena uklízí u Srbů, považuje se to za zradu. Když
vyvážíte Srbům odpadky, je to stejné. Následují výhrůžky
a násilí. Protestoval jsem u francouzských jednotek KFOR,
ale odpověděli mi, že NATO tu není od toho, aby chránilo
Cikány. A stejný problém mají všechny další menšiny v Kosovu
– Bosňané, Turci a další. Kosovští Albánci se jich chtějí zbavit.
Probíhá tu etnická čistka.
Všechno to zní hodně drsně. Vidíte do budoucna nějakou
naději?
Jak se měl Havel zachovat?
Znám českou společnost více jak dvacet let. A vidím, že situace se zhoršuje – mnoho lidí dříve mělo práci a Romové na
tom byli lépe. Pak se ale začaly zavírat továrny a podniky
a Romové přišli o zaměstnání. Dnes často žijí v děsných
podmínkách. Útoky na ně jsou čím dál častější, probíhají tu
pokusy o pogromy. Jedinou naději, již zatím vidím, jsou mladí
lidé, kteří bojují podobně, jako kdysi jejich husitští předkové
vzdorovali církvi. Dnes tito novodobí husité táhnou do boje
proti rostoucímu rasismu, fašismu a chudobě. Nesmíme připustit, aby se čtyřicátá léta opakovala.
Kdyby ho opravdu zajímala lidská práva, měl se ozvat. Měl
říct, že se tu stala velká tragédie a že bezpráví stále pokračuje.
Bohužel, Havel nebyl žádný druhý Martin Luther King. To je
pouhá propaganda. Nevšiml jsem si, že by v Česku vedl nějaký
pochod za lidská práva, setkával se s Romy nebo něco podobného.
Procestoval jste i další země a napsal několik knih o
Balkáně. Je dnes někde postavení Romů lepší?
Třeba v Srbsku, kde jsem žil. Postavení srbských Romů jistě
není perfektní, ale to není nikde. V Srbsku potkáte řadu romských univerzitních učitelů, lékařů nebo zdravotních sester.
zdroj:http://a2larm.cz/2014/12/schwarzenberg-by-se-melomluvit-za-tabor-smrti/
127

kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, interne

Transkript

Podobné dokumenty

(Předběžný) Cirkulář konference

Dopady nového trestního zákoníku na psychoterapii pedofilních

Program konference

co se děje s křesťanem po smrti?

číslo 2014-3 - Otevřený Rozšalovávací List

ke stazeni: Orl-2015-8

Pozvánka a program - Česká asociace veterinárních lékařů malých

Bulletin Unie Comenius

KEYRA 6

SpV Praha - Skauting pro všechny

Orl-2014-8 - Otevřený Rozšalovávací List

The Baptist Tabernacle of Los Angeles

Recenze

Stanley Kubrick.indd

WorkCentre 7232/7242 Brochure

56.090/1 VKR: Dvoucestný kulový kohout s vnitřním závitem, PN 40