Svět BVE - Brno BVE Website
Transkript
Svět BVE Ročník 3 číslo 5 Květen 2007 Buckower Kleinbahn: projížďka s nostalgií Surfujeme Llangollen Diesel Group - v současnosti patrně jedna z nejaktivnějších stránek Tipy a rady Seriál pro stavitele tratí Představujeme Baureihe 65 - první „párovka“ v této rubrice Okno ke konkurenci MSTS Bin: stmívání v kabině a jiná vylepšení simulátoru od Microsoftu Zamyšlení „Na Okoř bez oře“ Časopis pro příznivce vlakového simulátoru BVE Obsah Slovo úvodem novinky Novinky za duben ... str. 3 Vážení čtenáři, představujeme Baureihe 65 ... str. 4 surfujeme po internetu B-V-E.info - Lines - Tunnelbanor - New York ... str. 5 Llangollen Diesel Group Homepage ... str. 6 tipy a rady Textura koleje ... str. 7 Listárna ... str. 10 zamyšlení „Na Okoř bez oře“ Představíme Vám celkem povedenou lokomotivu Baureihe 65, dozvíte se, kde najít informace o stavu linek metra v New Yorku, popř. Vás pozveme na virtuální projížďku půvabnou německou lokálkou. Samozřejmě i tentokrát se věnujeme odpovědím na vaše dotazy, kolega Gyzma si pro Vás ve svém seriálu připravil opět nějaké tipy pro stavbu tratí. ... str. 11 putujeme obrazem Buckower Kleinbahn nejsem jistě sám, koho těší jarní teplé počasí a tak nevynechá příležitost vyrazit někam do přírody. Jak je vidět, podobným lákadlům podléhají i tvůrci add-onů pro BVE, takže nám opět minulý měsíc mnoho novinek nepřinesl, nicméně pravidelné rubriky jsou tu stále. ... str. 16 okno ke konkurenci MSTS Bin ... str. 18 Pokud se tedy vypravíte za poznáním krás naší vlasti, nezapomeňte také občas usednout za řidící pult nějaké mašiny v BVE a dívat se na jarní přírodu skrz čelní okna kabiny. Příjemné počtení! Motto: Po zimě k nám zase přišel Máj, otevřel se nejeden turistů ráj. Pojďme všichni kam nás srdce zve, večer s chutí zasedněme k BVE! Příští číslo vyjde 6.6.2007 Na titulní straně: Vydávají: Vince Black (�[email protected]) Gyzma (�[email protected], ICQ: 307-559-060) Externí reportéři: huba.buba (�[email protected]), Derryck ([email protected]) Buckower Kleibahn (Německo) Svět BVE Redakční e-mail: [email protected] Vychází 7.5.2007 2 květen 2007 slovo úvodem Tiráž Novinky: Duben Vince Black Úpadek. Toto slovo asi nejlépe charakterizuje uplynulý měsíc. Nedočkali jsme se v něm žádné nové trati, navíc dvě ze tří uvedených novinek jsou „staronové“, tzn. že jsou novinkou pouze pro naší redakci, ale nějakou dobu již existovaly. Není to tak dávno, co ze stránek Llangollen Diesel Group (http://www.llangollen-diesels.co.uk/BVEdownloadpage2.htm) vyšla kabina britské motorové řady 31. Jistě si vzpomenete na to, že jsme v této souvislosti v Novinkách psali o chystané nové kabině i pro (v BVE) známou řadu 37. Nyní si tedy již můžete tuto lokomotivu stáhnout, v nabídce je řazení s prázdnými či plně naloženými nákladními vagóny. A abychom se měli na co těšit, v projektu jsou navíc další dvě kabiny, a to pro řadu 50 a 56. Tratě metra v New Yorku jsou případem, kdy kvantita značně vítězí nad kvalitou. Přesto mají tyto tratě své příznivce. Ti však měli v poslední době poněkud problémy, neboť domovská stránka většiny tras, s názvem New York City Transit BVE Autority, před časem skončila a posléze se např. objevily pouze některé trasy coby samorozbalovací balíček na jisté stránce. Nyní se objevila švédská (!) stránka, která nabízí kompletní přehled všech tras, včetně náhledu a podrobných údajů, mezi nimiž nechybí jméno tvůrce, stručný popis, předepsaný vlak, popis známých problémů a samozřejmě náhradní možnost stažení. Více přinášíme v rubrice „Surfujeme“ v tomto čísle. Na italských fandovských stránkách BVE Mania (http:// www.trenomania.it/bve/eng/index. asp) se objevil velice povedený pohled cestujícího ze salónního vozu viz velký obrázek dole), který běžně jezdí na trase Bern-Lötschberg-Simplon. Zajímavostí je, že jeho autor, švýcar Giancarlo Harendo, je spíše známý jako tvůrce pro Microsoft Train Simulator. Vůz BLS2 je jeho první počin pro BVE … novinky Svět BVE 3 květen 2007 Představujeme: Baureihe 65 (Německo) Vince Black V poslední době se v různých diskuzích či návštěvních knihách objevila poptávka po německé parní lokomotivě Baureihe 65. A protože jsme se „párovkám“ v této rubrice ještě nevěnovali, zaměříme se právě na tento stroj. Historie Lokomotivy řady 65 byly od počátku určeny k vozbě osobních vlaků, ať už se jednalo o příměstské či meziměstské spoje. Bylo možno je spatřit např. v okolí Wiesbadenu. Firma Krauss Maffei vyrobila prvních 13 kusů v roce 1951, dalších 5 pak bylo dodáno pro německou železniční společnost DB v letech 1955-1956. První z lokomotiv, s číslem 65001 byla vyřazena již v roce 1966. Všechny lokomotivy se vyznačovaly vysoce výkonným kotlem. Postupně byly vybavovány třemi různými typy předehříváků. Šlo o velice spolehlivé lokomotivy, a to i přestože nenašly všestranné využití – díky malému zásobníku na uhlí je nebylo možno nasazovat na příliš dlouhé tratě. Dnes je ji možno pochopitelně vidět pouze při zvláštních historických jízdách. Technické údaje Výrobce Krauss Maffei Rok výroby 1951-56 Délka 15,4 m Hmotnost 107,6 t Trvalý výkon 1089 kW Maximální rychlost 85 km/h BVE Lokomotiva řady 65 se může v simulátoru pochlubit hned tři panely – první z nich je pro verzi BVE 2.x, další dva pak pro verzi 4.x, a to v pravostranném a levostranném provedení. Rozjetí lokomotivy v BVE 4.x však není tak jednoduché, jako rozjetí jiných vlaků. Nejprve je nutno stisknout klávesu 6. Poté klávesu END. Šipkou nahoru zařadíte směr jízdy (to už znáte), odbrzdíte, poté ovšem musíte stisknout a držet klávesu PgUp, dokud se bude točit červené kolečko v pravé dolní části kabiny. Pak se již můžete pomocí známých kláves A-Z rozjet. Tento návod platí pro pravostrannou kabinu. Autorem německý Obrázek mu poskytl jistý Dr. Rainer Ziener, fanda parních lokomotiv a tvůrce kabin pro německý simulátor LokSim3D (psali jsme o něm v čísle 2/2006). Jak patrně víte, Finken svou činnost pro BVE již před časem ukončil (i jeho jméno figuruje nyní na stránkách LokSim3D) a zároveň zrušil i své stránky, takže tuto lokomotivu dnes na internetu nenajdete. Můžete si o ní, v případě zájmu, samozřejmě napsat do naší redakce. [x] lokomotivy je známý tvůrce Martin Finken. kabina pro BVE 4.x - pravostranná Svět BVE 4 květen 2007 představujeme kabina pro BVE 4.x - levostranná kabina pro BVE 2.x Surfujeme: Stránky, které ještě možná neznáte Vince Black Svého času skončil Němec Martin Finken s pracemi pro BVE. Jeho stránka skončila s ním. Poptávku po jeho pracech uspokojil až Peter Schötz, které Finkenovy práce hostil na své stránce. Před časem skončil Němec Peter Schötz s pracemi pro BVE ... No dobře, představím vám stránku, kde se nyní nacházejí Finkenovy a Schötzovy práce. Kromě toho budu ještě psát o stránce, kde byste měli najít některé starší add-ony. B-V-E.info - Lines - Tunnelbanor - New York URL: http://www.b-v-e.info/banor_ en.php?kat=1&nat=51 Jazyk: švédsky, anglicky Zaměření: BVE 2.x/4.x Metro. Přeplněná nástupiště v denní špičce, poloprázdné či vylidněné stanice při průjezdu posledního nočního vlaku. Dlouhé kilometry podzemních tunelů, odbočky kamsi na jiné trasy, odlesk chabého blikajícího světla na kolejnicích … Každý, kdo BVE hraje trochu déle, se jistě nějakou tou trasou metra svezl. Podzemní království zabírá nemalé procento všech tras pro tento simulátor. Nicméně mezi Američany má „Subway“ v BVE své příznivce. Jednot- Svět BVE Pak se stránka z neznámých důvodů odmlčela a mlčí dodnes. Na internetu tak nějaký čas fungovala pouze výměna tras mezi archivy jednotlivých uživatelů. Jistou nápravu však přináší stránka, k jejíž recenzi se konečně dostávám. Pochází velice překvapivě ze Švédska - jak známo, tato skandinávská země zatím svou trasu ani vlak pro BVE nemá, nicméně se autoři stránek rozhodli udělat pořádek mj. právě v New Yorku. Ano, píši „mimo jiné“, více se dočtete dále. Naší pozornosti tato stránka unikala nejméně dva roky, neboť poslední aktualizace pochází z října 2005 (mimochodem stále zde svítí nápis „Under construction“ – „Ve výstavbě“). I když zrovna náhodou neovládáte švédštinu, nemusíte mít obavy. Nejdůležitější pojmy jsou v angličtině, navíc údajně autoři slíbili přeložit i popisy jednotlivých tras. V úvodu stránky – prozatím se budu věnovat stránce s trasami metra v NY - najdete odkazy na jednotlivé existující trasy. Ty se nachází na stejné stránce, jde pouze o odkazy na záložky daných tras. Každá trasa má svou vlastní tabulku, kde najdeme celkem slušný náhled z trati, popis, jméno autora, počet stanic, délku trasy, dobu jízdy, požadované vlaky (včetně přímých odkazů ke stažení), určení verze simulátoru, 5 známé problémy s trasou (to jsem zatím na jiných stránkách neviděl), detailní popis jednotlivých úseků (včetně odkazů na příslušné fotografie z reálu), odkazy ke stažení samotné trasy a datum poslední aktualizace. Ale to ještě není vše. Jak jsem již naznačil, nejde o stránky, které se zabývají pouze podzemkou v NY. Návštěvník stránek si jistě všimne křiklavého menu v horní i spodní části stránky. Pokud stiskneme tlačítko Install, dostaneme se na stránku s podrobným popisem instalace samotného simulátoru (verze 2.x), včetně náhledů „krok za krokem“. Obdobně se můžeme dostat na stejně precizně zpracovaný manuál o řízení vlaků v BVE, a to po stisku Drive. Sami jistě tušíte, že si po stisku Signals můžete osvěžit znalost japonských návěstí, přidány jsou i ty, které byste měli znát pro jízdu v metru v New Yorku. A překvapení na závěr. Pokud se dostanete na stránku Lines & Vehicles, uvidíte strukturovaný seznam nejen zmíněných tratí metra v NY, ale i obdobně zpracovaný seznam předepsaných vlaků pro tyto trasy, to vše se poté ještě opakuje v podobě nabídek zhruba 10 různých tras květen 2007 surfujeme Jejich kvalita je ovšem velice různorodá a závisí spíše na zemi původu. Japonci, když chtějí, umí vytvořit skvělé metro (Ginza line), Maďaři se teprve učí, Němci se dokázali vytáhnout tratěmi jako Bentschen U1 a U2 s neméně povedenou soupravou F92, podzemní dráha v britské metropoli Londýn v drtivé většině také nezklame. Patrně největším počtem tras se může pochlubit americký New York (NY). Ale bohužel jen tím, provedení většiny tras kolísá mezi nudou a hrůzou. Autorům leckdy vůbec nic neříkají plynulé odbočky, o zatáčkách ani nemluvě. Na málokteré stanici najdete nějaké postavy, trasy jsou často velice dlouhé, a když jedete desátou, stále skoro stejnou stanicí, začínáte zívat a poohlížet se po nějakém „kolegovi“, který by soupravu převzal za vás. livé trasy (značené převážně písmeny) byly na internetu k dispozici zprvu na různých stránkách, často tak nepřehledně prezentované, že člověk nevěděl co vlastně stahuje. Přítrž tomuto chaosu udělala svým způsobem až stránka New York City Transit BVE Autority. Byla zpracována velice pěkně a přehledně, ihned jste věděli jaké trasy (popř. jejich úseky) byly dosud vytvořeny, jaký vlak k projetí té či oné trasy potřebujete, samozřejmě nechyběly ani náhledy. v Japonsku či několika tratí v Anglii. Vše uzavírají odkazy na 4 tramvajové tratě v (Japonsko a Německo). nou pro britskou motorovou lokmomotivu řady 31, o něco později pak dostala další kabinu i velice známá a celkem oblíbená lokomotiva řady 37 (pocházející rovněž z Británie). Právě přehled japonských vlaků, vztahujících se ke zde uvedeným trasám, může být pro někoho užitečný. Seznam obsahuje necelých dvacet položek, ovšem jde o známé, a často předepisované vlaky. Zasvěcencům jistě nemusím představovat soupravy 115-2000 či 119. Za pozornost stojí i pěkně zpracovaná sekce „Fleet“, což není nic jiného než jakýsi rozcestník na jednotlivé stránky věnované několika typům jak jinak než britských dieselových lokomotiv. Pokud chcete mít podrobný (a přesto přehledný) seznam toho, co můžete na stránkách najít, stiskněte tlačítko Table of contents (obsah) … Závěr: jednoduchá, přehledná a hlavně užitečná stránka. Doufejme, že se jednou dočkáme plného překladu do angličtiny (ačkoliv tomu datum poslední aktualizace moc nenasvědčuje), i když při troše snahy zde najdete možná i něco co vám dosud chybělo. Llangollen Homepage Diesel Group URL: http://www.llangollen-diesels.co.uk/index.htm Jazyk: anglicky Zaměření: BVE 4.x Před časem přišli autoři s novou kabi- Svět BVE Každá z těchto stránek obsahuje stejné sekce - historii, podrobné technické údaje, foto kabiny s popisem ovládacích prvků a galerii fotek. Co nás tedy na této stránce bude zajímat jako první? Může to být samozřejmě sekce News, kde se dozvíte co je na stránce nového. Pokud chcete rovnou stahovat lokomotivy, musíte danou sekci navštívit rovněž, ale sjet na stránce o něco níže, kde najdete odkaz „which can be found here“ („lze nalézt zde“), čímž se téměř dostanete konečně na vytouženou stránku. Pokud (stejně jako já zpočátku) nechápete, proč není přímý odkaz na stahování vlaků do BVE v úvodní obrazovce v horní či spodní nabídce, pak vězte, že jde o stránku věnovanou hlavně reálným motorovým lokomotivám a BVE sekce je zde jen okrajová. Jsem si jistý, že právě podobná fota kabin s popisem by jistě rádi uvítali i naši příznivci železnice, neboť podobných popisů se na internetu mnoho nevyskytuje. Závěr: pro BVE toho tato stránka mnoho nepřináší, nicméně návštěvy litovat nemusíte. Pokud autoři neustrnou ve své tvorbě, mohli bychom mít po známém webu Trainsimcentral další „líheň“ kvalitních kabin. [x] surfujeme O této stránce by se dalo s trochou nadsázky napsat „stránka, o které se mluví“. Ne že by byla tolik „nabušená“ po obsahové stránce nebo přinesla něco převratného, ale v současném útlumu v tvorbě do BVE je jednou z mála stránek, která nabízí něco nového. A když už jsme na těchto stránkách, podívejme se ještě letmo do ostatních sekcí. Každého správného fandu železnice jistě zaujme sekce „Sounds & Video“, kde najdete kromě zvuků i několik videoklipů, ve kterým můžete mj. sledovat bristké strojvůdce při práci. Ty, kterým se zdají dvě lokomotivy ke stažení málo, jistě potěší drobná noticka ve spodní části stránky, která avizuje tvorbu dalších kabin, konkrétně pro řady 50 a 56. 6 květen 2007 Tipy a rady: Textura koleje Gyzma Spousta z vás si láme hlavu nad tím, jak tvořit své vlastní objekty a jak je opatřit reálnou texturou. Stavba objektů je díky psaní souřadnic v textovém souboru velice náročná a tak si můžeme pomoci zcela jednoduchým způsobem. Najít vhodný existující objekt a jeho textury nahradit vlastními. Jinak řečeno, provést re-skin. Konkrétně se budeme tentokrát zabývat texturou kolejí. Motivací pro mě byla fiktivní trať Bregi line začínajícího chorvatského tvůrce. Jak jistě správně tušíte, tím tvůrcem je Viktor Mihaljević. Jen doufám, že mě Viktor nebude mít za zlé, když si na jednom z jeho fotorealistických objektů ukážeme několik úprav v podobě textury a poučíme se z jeho chyb. Rozhodně by to nemělo vyznít jako soupeření, kdo udělá lepší texturu, nýbrž naznačit dalším tvůrcům, že tady platí heslo „práce kvapná, málo platná“. Sám tvůrce uvádí výčet několika programů se kterými pracuje a vězte, že jich není málo. Jedná se celkem o šest kousků, kde je v zastoupení i Photoshop. Tady je první pozastavení. Nač používat tolik grafického softwaru, když bohatě postačí jeden nebo dva. My se tedy budeme držet jednoho a tím bude Adobe Photoshop. Svět BVE Při pohledu na originál foto mě tuhne krev v žilách. Bude opravdu oříškem zpracovat z fotografie texturu tak, aby na ni byly detaily jako úchyty kolejnic. Prvním krokem je zhodnocení situace a rozhodnutí, co z dané fotografie použít a co ne. Je vidět značná perspektiva a nešťast- né focení zboku, které nám zakrývá detaily uchycení a části pražců. Po vyhodnocení situace docházím k závěru, že z fotografie jde použít pouze druhý a třetí pražec včetně štěrku. Štěrk podél kolejí použiji z pravé strany v rozsahu tří pražců. Více toho použít nejde, protože díky perspektivě se kresba čím dál více slévá. Začínáme tedy s úpravou. Použijeme libovolnou transformaci – zkosení, deformace, perspektiva a doladíme obrázek tak, aby byly kolejnice svisle. tipy a rady Při pohledu na originální texturu kolejí (vpravo nahoře) je vidět několik nedostatků, kterých bychom se měli v našem budoucím re-skinu vyvarovat. Jednou z chyb je posazení kolejnic mimo střed podkladnice, druhou chybou bijící do očí je vzdálenost pražců. Tu si ověříme zcela jednoduše. Jde o 25m segment rovné koleje, spočítáme počet pražců a dostaneme jejich závratnou vzdálenost 1,38 m. To je samozřejmě nereálné a ve skutečnosti by to mělo být kolem 62-65 cm. Záleží samozřejmě na trati, ale berme to jako závazný průměr pro naše potřeby v BVE. Co působí velice rušivě je opakování textury vytvářející prapodivné kruhové obrazce mezi jednotlivými pražci, jak je patrno na obrázku. Je to něco podobného jako kdybychom měli na jednom pražci kámen a několikrát ho opakovali. Asi by to nevypadalo dobře. Takových pravidelností je nutné se vyvarovat. Je třeba dávat pozor i na štěrk kolem a nenechat se unést fotorealitou. Často se tak setkáváme s nepoměrnou velikostí kamení, která činí někdy i 0,5 m v průměru, jen aby byl zachován detailní obraz! V praxi jsem viděl silnici, kde jedna dlažební kostka zabírala 1/3 osobního automobilu. Pojďme se tedy pokusit vytvořit vlastní texturu a dosadit ji na vlastní český objekt kolejí. Použijeme fotografii, ze které je zpracován originál (vpravo dole). 7 květen 2007 se štěrkem a vytvoříme texturu o osmi pražcích. Po té dle svého gusta trochu zesvětlíme. Úpravu provedeme pomocí nástrojů klonovaní razítko, záplata a retušovací štětec. Dbáme na návaznost textury. Po té texturu převzorkujeme na správný rozměr. V našem případě na rozměr 256 x 256 pixelů. Vidíme jak při rovnání perspektivy utrpělo kamení mezi pražci. Použitelné tedy bude jen to mezi prvními dvěma pražci. Použijeme nástroj oříznutí. Nejlépe na tom jsou úchyty na levé straně. Musíme se zbavit kolejnice a jejího oježděného vršku. Označíme si tedy úchyty s částí spodku kolejnice, zrcadlíme a vložíme do nové vrstvy. Tím zakryjeme původní ojetou část kolejnice. Doladíme nástrojem guma. Po provedení těchto úprav dostaneme něco podobného jako na následujícím obrázku. Rozhodujeme o další postupu. Perspektiva je značná a tak pro další úpravy budeme používat jen první tři štěrková pole a dva pražce. Jelikož je pravá strana zcela nevyužitelná, nezbude nám nic jiného, než označit levou polovinu kolejí a zrcadlově umístit na pravou stranu. Dostáváme tedy jakýsi první polotovar budoucí textury. možno dojem pokaždé jiného pražce a jiného složení štěrku. Konkrétně jsou to fleky u úchytů kolejnic, kamení na pražcích a zrcadlení v střední části štěrku a pražců. Při kopírování došlo k překrytí části štěrku a možná i pražců. To vyřešíme nástrojem guma. Protože pracujeme ve vrstvách, nemusíme mít obavy, že smažeme něco z vrstvy jiné. Umazávat můžeme tedy libovolně a docílit tak po každé trochu jiného vzhledu štěrku mezi pražci. Vrstvy nyní sloučíme dohromady. Kopírováním a zrcadlením v úvodu nám vznikl druhý polotovar textury, který nese viditelné známky opakování. To je třeba odstranit a v textuře obsahující celkem osm pražců, z čehož dva jsou vždy stejné, se nám to určitě podaří. Cílem tedy bude eliminovat nápadně opakující se prvky a vytvořit pokud Pokud textura nesedí na středu podkladnice kolejnic, musíme ji o pár pixelů posunout. Pozor opět na vznik opakujících se ploch vzniklých posunem na pražcích a na štěrku. Pokud se tak stane, je třeba to napravit výše uvedenými nástroji. V konečné fázi vytvoříme obdobným způsobem štěrk a měly bychom se dostat k výsledku na obrázku v pravo dole. Stopy po opakování jsou pryč. Tady opravdu záleží na zručnosti a trpělivosti, se kterou v daném softwaru pracujeme. V případě Photoshopu jsme použili jen základní nástroje a úpravy. Není tedy nutné program znát nějak dopodrobna. Důležité je mít jakési myšlení a přijít Svět BVE tipy a rady Opakování dvou pražců na 25 m délky není zrovna vhodné řešení a tak je nutno zauvažovat o nějakém lepším. Texturu bychom mohly opakovat 5x, což je vzhledem k číslu 25 naprosto ideální. Budeme tedy potřebovat texturu o osmi pražcích. Tím ale nastává další problém. Máme jen dva a jejich opakování bude zajisté vidět. O tom ale v dalším kroku. Nyní si zkopírujeme do dalších třech vrstev naše dva pražce 8 květen 2007 na způsob, jakým se dobrat výsledku. Ne vždy naplácnutí nedostatečně upravené fotografie na objekt udělá z tratě realitu. Závěr Sami vidíte, jak důležité je pracovat s maximální přesností a jít si potřebné rozměry změřit do terénu a nebo najít někde na internetu. Nereálné rozměry pražců a chybné posazení kolejnic dokáží shodit kvalitu vaší práce hodně dolů a zhoršit tak celkový dojem vámi vytvořeného díla. Po té přichází na řadu grafická stránka věci. Důležité je vyvarovat se viditelně opakovaných ploch a jejich nenávazností. Výsledek si můžete porovnat sami. Dojdete k závěru, že i pouhá kvalitní textura, může dříve spíše nezajímavou trať učinit zajímavou. A co potom, když takhle upravíme vše? [x] předtím ... ... a potom tipy a rady Svět BVE 9 květen 2007 Naše listárna Vince Black, Gyzma, Huba.Buba Dotazy do listárny můžete psát na adresu [email protected]. Příspěvky jsou gramaticky upravovány. Nelze vydat cd742 s pohledem vlevo? Většina tratí má značku s místem zastavení vlevo a je docela problém se trefit - to už člověk musí ty tratě dobře znát nebo nezbývá než cestující trochu „provětrat“ či vjíždět do stanice rychlosti 10 km/h. Bylo by docela dobré, kdyby člověk lépe viděl a nemusel lidi “vyhazovat ze sedaček”. pilot 1 představu o kvalitě takové převedené kabiny ... BVE 4.x si panel samo převede na větší rozlišení. Provede v podstatě tzv. interpolaci (přepočet). Proto se panel jeví rozmazaný. Vše se děje pochopitelně jen v paměti a na vlak to nemá vliv. Další problém je v animačních prvcích. Pokud dojde k jejich přerytí, zobrazí se po převodu chybně. Záměrně tedy uživatelům doporučujeme vlaky nepoužívat. Kompatibilita je opravdu náhodná. Předělání kabiny pro levostranné řízení by bylo docela náročné. Tato úprava v podstatě zahrnuje vytvoření nové kabiny včetně definice všech prvků a nastavení. Nelze udělat stávající panel zrcadlově, takže by byl problém s levým krajem toho řídícího pultu. To ani nebereme v potaz reálnost takové kabiny. Kabina z BVE 2.x ve 4.x ve spoustě případů (např. cd742) použít jde, ale má to některá úskalí. Je nutné si uvědomit, že obrázky kabiny pro “dvojku” měly rozměr 480x440, zatímco ve “čtyřce” se používá 1024x1024. Z toho si tedy může každý udělat Svět BVE Nainstaloval jsem si BVE 4.2 a přestože jsem postupoval přesně podle popisu instalace na stránkách http://bve-cz.net/, tak mi simulátor nejde spustit. Nainstaloval jsem i NET Fra- 10 Nejprve mi simulátor nabídne abych si vybral rozlišení obrazovky (zkusil jsem všechny možné - nepomohlo), pak po mě chce vybrat trať, tak zvolím jednu z mnoha stažených, ale ani při jedné se to dál nepohne. Objeví se chyba “Error(s) occurred while reading files” a pod tím v okně je asi 50 takovýchto řádků (jen malinko se liší v koncovkách) - “C:\Program Files\mackoy\BVE4\Railway\Route\Trasa-A(beta). csv(116) : Input string was not in a correct format.: Track.FreeObj 0;201;0;0;359.287”. Po kliknutí na tlačítko “Ignore” se objeví zpráva, že se BVE “setkal s problémem a potřebuje zavřít”. (“BVE has encountered a problem and needs to close”) a po odkliknutí se to zavře. Tonek (odpovídá Gyzma, autor stránek http://bve-cz.net/:) Nepřepnul jste si národní prostředí. To je také v návodu, přímo ve spuštění. Nečetl jste vše. “Track.FreeObj 0;201;0;0;359.287” musí nahlásit chybu, protože naše české prostředí nezná 359.287, ale 359,287. Kdyby vlak byl kompletní, zkolaboval by vám simulátor na panel2.cfg. Několikrát jsem psal, že program nemá vyřešenou lokalizaci v jiných prostředích. Ale asi marně ... [x] květen 2007 Naše listárna Ještě upřesníme, že pro převod také exituje prográmek PANEL UPGRADER (ke stažení na http://mackoy. cool.ne.jp/make4/tools/panelupg. html) , který v podstatě vytvoří ve složce vlaku podsložku d3d, do ní nakopíruje potřebné bmp soubory (animace pák, budíky, panel) a vytvoří soubor Panel2.cfg, již se syntaxí připravenou pro BVE 4.x. Pozor! Opět platí to co bylo řečeno o přeMám jeden dotaz: Občas, když krytí jednotlivých animačních prvků. hraji BVE, tak se mi ozve nějaký zvuk, který nejde vypnout (není to ten, který se vypíná klávesou Nejde mi rozjet německou parINSERT) a po něm vlak začne ní lokomotivu Baureine65. Četl zpomalovat a zastaví... Můžete jsem návod a všechny “hejblátmi prosím někdo říct proč? ka” fungují, ale lokomotiva nejde rozjet. Možná něco dělám Pavel špatně. Klávesou 6 “nastartuji”, poté odbrzdím, a pokouším se Pravděpdobně jde o britské zabezpe- rozjet, ale nic se neděje ... čovací systémy. Doporučuji si přečíst článek v našem časopisu z května Zoufalej nádražák 2006. Příště by bylo dobré napsat, o jaký vlak a jakou trať se jedná ... Nejprve je nutno stisknout klávesu 6. Poté klávesu End. Zařadíte směr jízdy, odbrzdíte, poté musíte stiskSlyšel jsem, že lze “přepsat” nout a držet klávesu PgUp, dokud mašinu z verze 2.x do 4.x, kon- se bude točit červené kolečko v krétně cd742? pravé dolní části kabiny. Pak se již můžete pomocí známých kláves A-Z Zoufalej nádražák rozjet. mework Version 1, pak NET Framework Version 2.0, různě vše odinstaloval a opět nainstaloval, ale stejně to nepomohlo. Nepřehoupnu se přes dvě úvodní stránky. Zamyšlení: „Na Okoř bez oře“ Text a foto Vince Black Nestává se moc často, abych měl víkend jen sám pro sebe. Koncem března tohoto roku musela přítelkyně odcestovat, a já tak začal přemýšlet o náplni na blížící se sobotu a neděli. Když je čas, docela rád fotím ve svém volnu přírodu, takže mé myšlenky směřovaly tímto směrem, zároveň jsem si také uvědomoval, že již delší čas toužím podniknout nějakou jízdu historickým vlakem, které se téměř každý víkend pořádají v různých koutech naší republiky. Zapátral jsem trochu na internetu a nejschůdnější se mi zdála akce pořádaná Zubrnickou muzeální železnicí (ZMŽ). Ta v rámci pochodu nazvaného „Na Okoř bez oře“ (trasa Kralupy nad Vltavou – Okoř) měla z Kralup vypravit v sobotu 31.3. historický vůz typu Hurvínek (řada M131 nebo chcete-li dnešní 801). Kdo nechtěl jít celou trasu pochodu po svých, mohl si cestu zkrátit a nechat se svézt motoráčkem buď do nedalekých Zákolan (odtud to na zříceninu Okoř bylo zhruba 7 km) nebo se mohli větší „lenoši“ nechat svést až do Noutonic, což je vesnička vzdálená necelé 2 km od této zříceniny. Během dne pořádala ZMŽ několik takovýchto jízd. Tomu všemu ovšem předcházela jedna peripetie. Jelikož jsem nechtěl jet z Prahy do Kralup autem, vypsal jsem si z internetu všechny možné spoje mezi oběma stanicemi. Vzhledem k tomu, že v mé „virtuální dílně“ stále čekají na dokončení „Pantografy“ řady 971 a 451, říkal jsem si, že by nebylo špatné vzít sebou kameru (mj. pro nahrání zvuků) a naplánovat si cestu tak, abych dejme tomu tam jel starým „Panťákem“ 451 a zpátky moderní 971. Jak jsem zjistil na webu dle grafického řazení vlaků, jedna 451 vyjížděla v 8:40 z Holešovic (Os 9642), což bylo dost času na to, abych dojel do Kralup a rozhodl se, zdali jet nejprve pouze do Zákolan a poté pěšky na Okoř nebo hned až do Noutonic a poté pěšky zpět do Zákolan. Svět BVE Zevloval jsem tedy na nástupišti. Zpočátku jsem tam byl pouze já a jakýsi ošuntělý tlustý chlápek, venčící svého psa, kterým mě občas s podezřelým výrazem pozoroval. Po krátkém čase přišla i jakási starší paní a nějaký studentík, což mi do žil vlilo naději, že přece jen pojede nějaký spoj dříve. ‚Proč by tu to také byli tak brzo,‘ říkal jsem si. Nicméně žádný vlak dříve nepřijel. Během hodiny nás doplnily ještě nějaké dvě věčně se smějící puberťačky, které mi šly na nervy hned od začátku a jakýsi kluk, který si s ničím hlavu příliš nelámal, sedl si v otrhaných džínách na zem, opřel se o vlnitý plech spreji pomalované „čekárny“ a zasněně kouřil jedno cigáro za druhým. Bylo přesně 9:35, když nějaký člověk přešel proti nám koleje a lehce utrousil: „Pokud tady čekáte na vlak, tak ten jede z Praha-Holešovice, ne odsud“ a šel dál. Poněkud jsme znervózněli. ‚Mám mu věřit?‘ ptal jsem se sám sebe. Apríla bylo až další den, ale přece jen, pár lidí se sebralo a jako vděčné ovce ho rychlým krokem následovalo. Ještě než jsem opustil svůj dočasný, hodinový azyl, jsem zahlédl na sloupu osvětlení nalepenou cedulku. Předtím jsem ji pokládal za nějaký inzerát typu „Ztratila se nám fenka, slyší na 11 jméno Asta“ nebo „Chcete vydělávat 50 000,- měsíčně a nic nedělat?“, ale teď jsem si všiml, že jde o oznámení Českých drah o výluce na této trati. Potvrdily tak slova muže v červené péřovce, spoj Os 9604 opravdu jede z jiné zastávky. Odjezd? 9:44! To dopoledne jsem šel již podruhé ostrým krokem mezi oběma stanicemi. Mezitím jsem skřípal zuby a myslel si něco o tom, že se nedivím, že si tolik lidí raději vozí zadek v autě. V podchodu poblíž budovy stanice Praha-Holešovice nás již většina běžela. Bílý Ešus řady 971 již stál na nástupišti. Doběhl jsem do prvního vozu (abych byl za kabinou strojvedoucího, kvůli zvukům) a ulehčeně si oddechl. Tentokrát jsem to stihl. Vlak se během krátké chvilky rozjel a já přemítal o tom, proč každá moje cesta vlakem musí znamenat nějaké „dobrodružství“. Vzpomínal jsem na to, jak jsme se švagrem přítelkyně honili vlak autem, s jízdními koly na střeše nebo jak jsme jeli na hory opačným směrem. Zakrátko jsem se ale soustředil na to, co mě čekalo. Teď už jsem věřil, že se starým motoráčkem přece jen svezu. Seděl jsem v pohodlném sedadle a užíval si jízdu. Cestovat v „Ešusu“ je opravdu o něčem jiném. Pohodlí, žádné házení, vše naprosto tiché. Pustil jsem kameru a pokoušel se nahrát nějaké zvuky. Spouštěl jsem ji při brzdění, rozjezdu, otevírání a zavírání dveří. Uvědomil jsem si také to, co si možná neuvědomí každý – není tak snadné nahrát zvuky v soupravě plné lidí. Někdo má někdo puštěného walkmana, tak hlasitě, že vás zvuky z jeho sluchátek ruší, každou chvíli někdo z cestujících prochází spojovacími dveřmi nebo se někde lidé hlučně baví. Tohle všechno pochopitelně ve vašich zvucích mít nechcete. Vrcholem byla jakási postarší turist- květen 2007 zamyšlení Ač Pražák, netušil jsem bohužel, že existují zastávky Praha-Holešovice a Praha-Holešovice-zastávka. Byl jsem samozřejmě na té první, špatné. Hned v podchodu pod nástupištěm mi bylo divné, že na informační tabuli není spoj vypsán, když do odjezdu zbývá nějakých 5 minut. Zeptal jsem se poté pokladní, ta mě nasměrovala na „zastávku“, což sice bylo odsud jen nějakých 800 metrů, ale vzhledem k nedostatku času, to téměř nešlo stihnout. Také jsem to nestihl. Nástupiště (které jsem vždy pokládal mylně za Praha-Bubny; inu jsem holt jeden z těch, co jezdí všude autem) zelo prázdnotou. Přestože se celý týden meteorologové rozplývali nad tím, jak bude krásně a teplo, bylo zataženo a za chvíli mi začala být i zima. V tuhle hodinu nebylo ani kam jít, všude bylo ještě zavřeno a vrátit se domů nemělo cenu, neboť další spoj jel za necelou hodinu. ka s kolem, která se neúměrně dlouhou dobu bavila s průvodčím, právě poblíž místa, kde jsem se pokoušel nahrávat. Neustále probírali něco o tom, proč vlaky jezdí jinudy, bavili se o nějakých slevách apod. Vypadalo to, že by si šel průvodčí rád po své práci, ale tahle „hrozná ženská“ mu nedala pokoj. Potřeboval jsem nahrávat a kdyby mi nebylo líto kamery, asi bych ji v ten momentpo té ženské hodil. Ale možná bych na ni měl averzi, aniž by vůbec něco řekla. Byla takový ten typ „sportuji, je to přece moderní“. Opálená jistě z každoročního společného „babince“ na horách, nejlépe v Rakousku, léto patrně nestrávila jinde než v Řecku. Nakonec jí však přece jen došla slova, a tak se uklidila k ostatním, dostatečně daleko ode mne. Natočil jsem, co jsem potřeboval a zakrátko jsme byli v Kralupech. Na tamějším nádraží mě překvapilo, že není nikde nástup do historického vlaku vyznačen. Pouze v jedné vitrínce v podchodu visel stejný plakát, který jsem našel i na internetu, to bylo jinak vše. Vrátil jsem se na nástupiště a pořádně se rozhlédl. Podle shluku lidí na jednom okrajovém nástupišti se dalo vytušit, že vlak pojede patrně odtamtud. Byl jsem zvědav, jak se všichni do vozu vejdeme a doufal, že pojede souprava s více vozy. A skutečně, zhruba za 5 minut se v dálce objevily tři vozy ve známé červené barvě. Lidé na nástupišti ožili. Byla to pestrá směska – rodiny s dětmi, mladí baťůžkáři, důchodci na výletě. Většina lidí si motorové vozy nejprve prohlédla zvenku a poté v poklidu nasedla. Usadil jsem se do posledního vozu. Sympatický holohlavý fíra mi umožnil vyfotit si i kabinu. Všiml jsem si, že dva ze strojvůdců zůstali a kabině zadního vozu. Příjemná průvodčí začala zájemcům prodávat upomínkové pohlednice. Zakrátko jsme se rozjeli. Tady jsem se již cítil „mezi svými“. Nikdo se na mě nekoukal divně, proč chodím se zapnutou kamerou. Ve voze s námi bylo fotografů či kameramanů více. Všichni tu byli za stejným účelem – užít si krásný den cestou v krásném starém voze. Stáhl jsem jedno z okének a vykloněn jsem točil a fotil. Občas jsem zahlédl (hlavně na přejezdech) jiné fotografy, kteří zase fotili náš vlak. Míjeli jsme hodně domků se zahrádkou, kde nás sice nefotili, ale většinou na chvíli přestali okopávat záhonky a zvědavě se na vlak zadívali, popřípadně zamávali. Jeli jsme jen mírně zvlněnou krajinou (trať 110), všude kolem nás se rozprostíraly pískově žluté lány. Pravdou je, že na některých místech panoval také neuvěřitelný nepořádek, občas jsme míjeli i vyslovené ruiny baráků. Po nějakém čase jsme dojeli do stanice Podlešín, kde vedle nás stála osamocená „Zamračená“ 751. Tady se ukázalo, proč dva ze strojvedoucích zůstali ve své kabině. Naše souprava tří Hurvínků pokračovala totiž dále opačným směrem a odbočila na trať 121. Hned zpočátku nás čekalo poměrně velké stoupání. Stál jsem téměř hned za kabinou, takže jsem dobře viděl do všech zatáček. Musel jsem jen čas od času uhnout před ostrými větvemi keřů těsně u trati. Tenhle úsek byl mnohem hezčí než ten do Podlešína. Trať se často kroutila, nechyběla ani jízda lesem či přes vysoký kamenný most nad údolím. Většina pasažérů už vyklánění o okna vzdala a tak jsem zůstal jediný, kdo ještě fotil a točil. Přivíral jsem oči před poledním sluníčkem, kochal se krajinou, poslouchal zvuk motoru, usmíval se a byl šťastný. Trochu jsem si připadal jako blázen … Naší cílovou zastávkou byly Noutonice. Tady už čekali další fotografové, a tak náš vlak obklopily objektivy fotoaparátů a Hurvínci si tak mohly připadat jako hvězdy před slavným zamyšlení Svět BVE 12 květen 2007 Shrine Auditoriem, kde se předávají Oskaři. Strojvůdci a průvodčí postávali kolem, kouřili a ochotně odpovídali na případné dotazy. Ten holohlavý strojvedoucí se ptal s úsměvem cestujících zdali nejsou moc „vyuzení“ neboť do kopce z Podlešína museli trochu „zabrat“. Myslím, že si nikdo nestěžoval. film Páni Kluci, později pak některé scény muzikálu Rebelové nebo úplně naposledy „bakalářská“ povídka Rukavice). Opustil jsem Noutonické nádraží jako jeden z posledních. Měl jsem v plánu dojít na Okoř a odtud pěšky do Zákolan, kde jsem chtěl opět nasednout do M131 a dojet zbývající úsek do Kralup. Vybalil jsem si z baťůžku první housku a pustil se do ní. Během chvilky jsem došel na železniční přejezd poblíž nádraží. Viděl jsem jednoho z průvodčích, jak tam postává, na krku Nikona s teleobjektivem. Dal jsem se s ním do řeči. Měl jsem za to, že čeká na Hurvínky, až pojedou zpátky, ale on mi vysvětlil, že čeká na soupravu 810 spolu s několika vlečnými 010, které pojedou za chvíli „zezdola“. Právě ten den byla totiž na této trati znovu spuštěna pravidelná přeprava osob, prý na nátlak turistů. Zajímalo mne, zdali byla předtím trať zavřena kvůli rekonstrukci, ale průvodčí mi to objasnil: „Jezdilo málo lidí. Dráha dneska není v módě.“ Za chvíli se z údolí pod námi ozval zvuk motoráku. Vytáhl jsem poněkud skromně svůj kompaktní digitální fotoaparát a optal, se, zdali nebudu při focení překážet. „Ne, vůbec, já si vylezu sem …“ Při těch slovech vylezl průvodčí na sloup výstražné signalizace. Pobaveně jsem mu nabídl, jestli to nemá lepší z návěstidla na druhé straně, že je o hodně vyšší. Potřeboval ovšem ten správný úhel, takže mu sloup signalizace postačil. Za chvíli k nám stoupala souprava v čele s 810287-3. Vedle fíry seděl kdosi, kdo fotil pro změnu nás. O této jejich zábavě jsem četl již dříve, existuje dokonce několik stránek (mj. i samostatná sekce na jistém známém diskusním fóru), kde si strojvedoucí takto navzájem vyměňují své „úlovky“. Takže i my jsme se také takovými „úlovky“ tentokrát stali. Pak jsme se rozloučili a já vyrazil směrem na Okoř. Když jsem se asi po 500 metrech ohlédl, jela dolu 751 s nákladním vlakem, což mě trochu zamrzelo, mohl jsem ještě chvíli počkat a ulovit nějaký ten snímek do své maličké sbírky. Cestou k hradu jsem míjel další z „posádky“ vlaku, kteří si mezitím stačili ke zamyšlení Přiznám se, že v tu chvíli jsem se zastyděl za své ranní úvahy o tom, že jsem měl raději jet do Kralup autem. Sympatický muž v modré historické uniformě popisoval, jak ráno v půl páté vypravovali vlak ze Zubrnic, přičemž tamní dráha je oficiálně zavřená a slouží pouze jako muzeum nebo také pro občasné potřeby filmařů (natáčel se zde kdysi dávno Svět BVE 13 květen 2007 jsme se dostali do Noutonic. Nepochopila to ovšem spousta jiných lidí a tak jsem potkával několik skupinek zmateně bloudících turistů. Nakonec jsme všichni dorazili na peron na nádraží, odkud byla poslední možnost dostat se do Kralup. Tam mě ještě čekal malý šok, neboť poblíž nádražní budovy skromně postával onen děděček v laciné hnědé bundě, který mě míjel před Okoří ... zřícenině dojít. Jelikož to byl i cíl pochodu, vypadalo podle toho i fotbalové hřiště těsně pod hradem. Všude spousta sedicích či ležících mladých lidí, stánky s občerstvením, stany kde rozdávali malým „cestovatelům“ diplomy za účast na pochodu. Nechtělo se mi stát ve frontě na pivo, tak jsem si chvíli sedl na trávník, prohlížel si co jsem nafotil a pozoroval okolí. Po druhé housce jsem přece jen dostal chuť na zlatavý mok, tak jsem se odebral do nedalekého rodinného penziónu, kde bylo volné místo a mohl jsem si navíc nechat na chvíli v zásuvce dobíjet kameru. Svět BVE Samotných 7 km nebylo nic hrozného. Udělal jsem pouze jednu malou zastávku u jakéhosi venkovského hřbitova, kde se příjemně sedělo na lavičce pod stromem a dojedl zbytek svačiny. Když jsem dorazil do Zákolan, uvědomil jsem si, že se zde kříží dvě tratě – po horní trati jsme jeli dopoledne, na té však v Zákolanech žádná zastávka není. Na druhé z tratí (patrně trať 093) je na konci vesnice malé nádraží. Pochopil jsem, že jízdy Hurvínků do Zákolan musely vést po jiné trati než po té, kterou zamyšlení Po dobrém Gambrinusu ... no tak dobře, po dvou (půllitr za 25,-, celkem slušné na takový penzión), druhý jsem si již odnesl do předzahrádky, jsem vyrazil na pochod. Za zříceninou začíná cesta celkem příjemným údolím. Nebyla by to špatná procházka, kdyby ovšem nebylo všude tolik lidí, patrně i díky tomu, že na pochod nahnala své žáky a studenty spousta škol. Jejich často otrávené výrazy se mi trochu snažili zkazit optimistickou náladu, ale nedal jsem se. Byl jsem patrně svědkem jednoho čerstvého rozchodu mladé dvojice, kdy si uprostřed polí na zaprášené cestě vyčítali „kvůli komu se na ten pochod vlastně šlo“ a ujišťovali se vzájemně, že „nemá cenu ve vztahu dále pokračovat, když jsou tak rozdílní“. Ještě za hradem jsem potkal jakéhosi dědečka, v laciné hnědé bundě, který sot- va šel. Už jenom kvůli němu jsem doufal, že dojde včas alespoň na to hřiště aby mu kdyžtak mohl někdo poskytnout první pomoc. Opět pro nás přijela trojice Hurvínků. Tentokrát nebyla zpáteční cesta žádná „pohodovka“. Jen díky tomu, že jsem nastoupil mezi prvními, jsem si sedl. Kolem mě seděla parta kluků a holek, spousta mládeže ještě stála. Hodně z nich ani nepochopila, proč jedou tím „hnusným starým vlakem“ a říkali si něco o tom, že jsou na tom České dráhy asi hodně špatně, když jako „posilu“ nasazují tyhle vagóny. Kluk sedící přímo naproti mě měl celou dobu starosti kolik bude cesta stát. Když mu někdo řekl, že snad „dvacku“, tak se začal děsit, že to bude „tolik“. Následně smlouval s mladým průvodčím jestli by to nemohlo být „za deset“ nebo alespoň „za patnáct“. Průvodčí ho s úsměvem přemlouval, že to není tolik a že přispěje na dobrou věc (dopoledne mi jeho kolega na přejezdu mj. řekl, že jim stát nabídl odprodej celé dráhy za milión korun, což je ovšem pro spolek zruba 15 lidí dost vysoká částka), nakonec rezignoval a prodal mu vstupenku za 15,- Kč, přestože můj spolucestující onu „dvacku“ stejně měl. Bylo 14 květen 2007 mu při jedné transakci vysypaly z peněženky drobné. Peníze, co ležely přímo před ním, posbíral. Ostatní se zakutálely někam pod nohy mladíků co seděli přes uličku a tam také mince zůstaly. Naštěstí cesta už netrvala dlouho. V pozdním odpoledni jsme dorazili do Kralup na stejné nástupiště odkud jsme dopoledne vyjeli. Počkal jsem, až ostatní vystoupí. Zahlédl jsem, jak jeden z kluků sebral ze země vítězoslavně dvacetikorunu. Bylo mi ještě trapněji. Bylo mi líto, že tihle nechápou vůbec nic. Nudili se ve „starém, hnusném vlaku“, bylo jim líto dát dvacku za cestu, přitom dvacka vůbec nic dnes neznamená a věřil jsem tomu, že své peníze utratí jistě za daleko větší zbytečnosti. Vystoupil jsem, prošel jsem podchodem na protější nástupiště, ze kterého se teprve dalo sejít do dalšího podchodu vedoucího do nádražní haly. Z tohoto nástupiště jsem ještě pozoroval, jak lidé v modrých uniformách sundávají z vozů cedule a plakáty. Poté všichni nasedli, aby se vydali na (ještě dlouhou) cestu k domovu. Za chvíli se téměř opuštěné tři vozy vydaly přes změť výhybek na opačný konec nádraží. Chvíli jsem ještě ten motoráček pozoroval, kouřící, osamělý, mizící v odpoledním šeru. Svou šichtu splnil, pobavil, odvezl cestující a nyní se vrací domů. Byl to zvláštní, nostalgický pohled, ze kterého na mě padl najednou bůhvíproč nevýslovný smutek. Optimismus byl pryč, bylo načase sejít do tmavého podchodu, počkat na spoj do Prahy, vrátit se domů. Vlak mi jel až za tři čtvrtě hodiny. Jídelna vedle haly měla naštěstí otevřeno, tak jsem si zašel na opečenou sekanou. Nebýt několika limonád v půllitrových PET lahvích, myslel bych si (částečně i díky předchozí jízdě tím motorákem), že jsem se vrátil do období před „revolucí“. Typické pulty k stání, „výzdoba“ v designu 70. let, v rádiu kdosi dramatickým hlasem četl jakousi povídku, skoro jsem čekal, že uvidím „dráťák“, ze kterého se posléze ozve „A léta běží, vážení …“. Ale nutno říci, že sekaná byla dobrá a za dobrou cenu. Ne, nemylte se, vůbec mi tohle prostředí v tu chvíli nevadilo. Zbytek času jsem si krátil popíjením kávy z automatu a prohlídkou nádražní haly. I tady se zastavil čas kdysi dávno, na skleněnách tabulích kadeřnictví jsem téměř očekával dobové plakáty z časopisu „Žena a móda“, tak asi ročník 1975. Nicméně sedadla v první patře prostorné haly byla pohodlná, v hale bylo čisto, nic tu nesmrdělo a neobtěžovali zde žádní bezdomovci, což se o spoustě … vlastně snad o žádném pražském nádraží říci nedá. Cesta „Ešusem“ nazpět do Prahy již proběhla v klidu. Nepobíhal jsem z nádraží na nádraží, nebyl žádný spěch. Jen jsem seděl v měkkém pohodlném sedadle, líně jsem pozoroval krajinu, příjemně unaven po příjemně stráveném dni … [x] zamyšlení Svět BVE 15 květen 2007 Putujeme obrazem: Buckower Kleinbahn Vince Black Tentokrát se vydáme poněkud do minulosti a vypravíme se na projíďku tratí, která sice vyšla již před časem, ale je velice příjemná. Bohužel už tuto trať (pro BVE 4.x) na internetu nenajdete, nicméně zájemci si o ní mohou napsat na e-mail naší redakce. putujeme obrazem Svět BVE 16 květen 2007 Putujeme obrazem: Buckower Kleinbahn putujeme obrazem Svět BVE 17 květen 2007 Okno ke konkurenci: MSTS Bin Vince Black Každý, kdo alespoň zkusil verzi BVE 4.x ví, že tato verze mj. umožňuje velice příjemnou věc, a to je plynulé setmění v kabině při vjezdu do tunelu, nádražní haly, popř. automatické použití nočního panelu v nočních misích. Hodně lidí také srovnává BVE s Microsoft Train Simulatorem (MSTS). Pokud si myslíte, že v tomhle BVE právě MSTS předběhlo, máte pravdu, ale jen částečně. Některé nedostatky horkou jehlou ušitého simulátoru se dají obejít v nastaveních „chování“ vozů, nebo náhradou objektů. Některé nedostatky naopak nelze běžnými způsoby řešit vůbec, nebo jen za cenu změny konfigurací, které uživatele nutí vytvářet několik variant tratí a ukrajují tak místo na disku. MSTS Bin se pokouší optimalizovat některé procedury programu, které mají vylepšit vlastnosti MSTS, popř. některé dosavadní problémy vyřešit. Vznik MSTS Bin Jde v podstatě o upgrade simulá- Svět BVE toru na vyšší verzi. Vznikl z potřeby uživatelů přiblížit simulátor blíže realitě a vyřešit problematické provádění změn, na které autor simulátoru možná zapomněl nebo je nepovažoval za důležité. Dle autorů české domovské stránky MSTS Bin (http://mstsbin.uktrainsim.com/ index.htm) „nejde v žádném případě o nějaký “crack”, tedy nástroj k nelegálním změnám vlastností programu, sloužících k obejití autorských práv apod. Měl by sloužit pouze ke zlepšení vlastností simulátoru a pomoci vývojářům, kteří pracují na doplňcích, vozidlech, tratích a konfiguračních souborech k vyřešení některých nedostatků a pokračování vývoje již nepodporovaného autorem simulátoru“. Tolik zhruba úvodní text v české sekci zmíněných stránek. 18 Coby občasný uživatel tohoto simulátoru, považuji osobně za nejlepší „vymoženost“ právě ono přepínání denní a noční kabiny, což mi u tohoto simulátoru od vzniku BVE 4.x citelně chybělo. Určitě není k zahození ani možnost přepnout se do zadní kabiny lokomotivy. Pokud jste dříve jeli misi, kde jste měli za úkol v cílové stanici odpojit lokomotivu od soupravy a přejet s lokomo- květen 2007 okno ke konkurenci Proč MSTS Bin? Že není MSTS dokonalý, ví asi každý, kdo tento simulátor čas od času hraje. Většina her, stejně tak jako ostatních aplikací, se dále vyvíjí. Každá aktualizace většinou přináší různá vylepšení a také opravu případných chyb. Není výjimkou, že se často aktualizace ujme nakonec někdo jiný než výrobce. A to je právě případ i simulátoru od firmy Microsoft. Známý softwarový gigant sice před časem sliboval vydání MSTS 2, ale jak víme, nakonec z toho sešlo. Jediným vylepšením simulátoru je pak neoficiální (binární) upgrade zvaný MSTS Bin, který si klade za cíl vylepšit vlastnosti simulátoru. Přednosti MSTS Bin Mezi hlavní vylepšení patří automatické přepínání denních a nočních textur kabin (ovšem nikoli plynulé jako v BVE), možnost přepínání pohledů mezi přední či zadní kabinou lokomotivy (s možností ovládat lokomotivu z každé kabiny) či možnost přepínat na lokomotivě přední a zadní světla. To samozřejmě není ještě vše. I MSTS Bin se dále vyvíjí. V současnosti je k dispozici verze 1.7, ovšem autoři chystají další a další vylepšení. tivou na jinou kolej, museli jste se vždy při přesunu dívat buď pouze ze své kabiny nebo použít vnější pohled na lokomotivu. Někteří tvůrci lokomotiv tento problém vyřešily tím, že nahradili jeden z pohledů z přední kabiny (MSTS má běžně tři pohledy z kabiny – přímo, vlevo a vpravo) pohledem do kabiny zadní. Tím jste ale byli de facto ochuzeni buď o pohled vlevo či vpravo. S použitím MSTS Bin můžete v cílové stanici lokomotivu odpojit, odjet před zhlaví, přepnout se do zadní kabiny a poté v klidu dojet na odstavnou kolej. Toto vylepšení ještě více využijete v opačném případě, kdy se naopak musíte přesunout dejme tomu z odstavné koleje na kolej, kde stojí souprava vagónů, se kterými máte jet. Díky pohledu ze zadní kabiny nejenže pohodlně „nacouváte“ k soupravě, ale je to i mnohem realističtější než nacouvávat např. pomocí pohledu z boku či seshora. MSTS umožňoval již od počátku přepnutí pohledu do interiéru jednoho z osobních (vlečných) vagónů (pokud byl tento pohled v příslušném konfiguračním souboru definován), do tzv. pohledu cestujícího. S MSTS Bin je nyní možno vybrat si, do kterého z vozů (s definovaným pohledem, samozřejmě) se chcete přepnout. Stačí si pouze vyvolat zobrazení řazení vaší soupravy (klávesa F9, viz spodní čtveřici obrázků), kliknout na požadovaný vůz a stisknout již obvyklou klávesu pro pohled cestujícího, tedy klávesu 5. Ostatní podstatné změny zmíním jen letmo: s „tracking kamerou“ se můžete posunout až na vzdálenost 500 m od aktuálního vlaku, u některých souprav lze otevírat a zavírat dveře (např. u Pantografů řady 451 a 452 nebo u vlečného vozu 043 či řídícího 943), v noční kabině si můžete rozsvítit, popř. můžete ovládat jednotlivé sběrače samostatně. těji a stahovat další a další české tratě, nepohrdnete jistě obsáhlým balíčkem vlaků, zvaným Trainset BP, který je distribuován na DVD společně s tratí Kúty-Praha (http://www. semora.cz/msts/). Ušetříte si nervy při stahování chybějících souprav a následné úpravě všemožných souborů ve složkách simulátoru, neboť spousta autorů jiných tratí tento balíček respektuje a vlaky pro své mise předepisuje právě s ohledem na Trainset BP. A pokud se ptáte kde je odpověď na otázku v nadpisu tohoto odstavce, pak vězte, že vozidla v Trainsetu jsou upravena právě pro rozšířené funkce MSTS Bin. Závěr Jak jsem již předeslal, instalace MSTS Bin přináší do simulátoru mnohem více možností. Nemá ovšem cenu je zde podrobně vypisovat, snažil jsem se uvést jen ty nejmarkantnější. Nezbývá mi než znovu doporučit domovskou stránku upgradu. Zasvěcenci zde jistě budou daleko více „v obraze“, ostatní zájemci si zde mohou vše podrobně prostudovat. [x] Stahovat MSTS Bin? Pokud hodláte simulátor hrát čas- okno ke konkurenci Svět BVE 19 květen 2007
Podobné dokumenty
Svět BVE - Brno BVE Website
vás připravena ještě kratší trať (2,6
km), s tím rozdílem, že tentokrát se
z podzemí vynoříme do ulic. A aby
toho nebylo málo, přicházejí Maďarští tvůrci hned se dvěma novinkami.
Tou první je fikti...
295 / 80 R 22.5 152/148 M
a schopnost úspor paliva díky nové směsi odolné proti opotřebení, nízkému valivému odporu a díky novému
uspořádání dezénu.
Optimální účinnost brzdění za mokra
Nižší spotřeba paliva a více ujetých k...
O míru a válce:
Tuto příhodu můžeme datovat před rok 1989, kdy spousta místních obyvatel obce
pracovalo za tak zvaným drátem. Místo pro mnoho lidí zapovězené a tudíž tajemné
s věčným tématem pro různé báje o likvi...
usui line soutěž - Brno BVE Website
Proto chceme také do tvorby znovu zapojit trochu více čtenáře a tak
nepřehledněte stranu 4, kde je pro
vás připravena soutěž o nejlepší obrázek (screenshot) z trati.
Vítěze samozřejmě nemine věcná
...
Svět BVE - Brno BVE Website
přeji Vám, aby to vydrželo, pokud
ne, tak Vám přeji brzkou změnu k
lepšímu.
Příjemné počtení!
koncepce systemů nadřazeného řízení
vozidlovou komunikační sběrnici. Na svém rozhraní nabízejí inteligentní systémy obvykle služby pro řízení, monitorování, diagnostiku a servis. Pro realizaci vlakové úrovně funkcí komunikují spolu s...
Svět BVE - Brno BVE Website
stažení, ale můžete se díky videoklipům i podívat jak taková doprava v Hong Kongu v reálu vypadá. A
když už tam budete, jistě strávíte
nějakou chvíli i prohlížením dalších
videí, kde najdete ukázky...