Přehled bohoslužeb v dubnu 2009

Přehled bohoslužeb v dubnu 2009
SVÁTEK KRISTOVA VZKŘÍŠENÍ – SVATÁ PASCHA
Sv. liturgie předem
posvěcených darů 7.30
Akathist k Přesv.
Bohorodici
Sedmibolestné - 19.00
Sv. liturgie předem
posvěcených darů 7.30
Jitřní s Akathistem k
Přesv. Bohorodici 19.00
Sv. liturgie - 7.30
Večerní - 19.00
1.4. (19.3.)
Středa
Muč. Chrysanta, Darie a s nimi
umučených Klaudiuse, tribuna, Hilárie,
jeho ženy, a jejich synů; Diodora,
presbytera, a Mariana, diákona
3.4. (21.3.)
Pátek
Ctih. Jakuba, biskupa a vyznavače;
ctih. Serafima Vyrického
4.4. (22.3.)
Sobota
POCHVALA PŘESVATÉ BOHORODICE
5.4. (23.3.)
Neděle
5. NEDĚLE VELKÉHO POSTU (hlas 1.)
Ctih. Marie Egyptské
6.4. (24.3.)
Pondělí
Předsvátek Zvěstování Přesv. Bohorodice Velké Povečeří - 19.00
7.4. (25.3.)
Úterý
ZVĚSTOVÁNÍ PŘESVATÉ
BOHORODICE
8.4. (26.3.)
Středa
Ukončení svátku Zvěstování
Sbor arch. Gabriela
10.4. (28.3.)
Pátek
11.4. (29.3.)
Sobota
LAZAROVA SOBOTA – VZKŘÍŠENÍ
SPRAVEDLIVÉHO LAZARA
Sv. liturgie - 7.30
Večerní - 19.00
Neděle
6. NEDĚLE VELKÉHO POSTU – VJEZD
PÁNĚ DO JERUZALÉMA
Po sv. liturgii bude vykonáno svěcení
ratolestí.
Po večerní bohoslužbě tajina Pomazání nemocných
Jitřní - 7.00
Sv. liturgie - 9.00
Večerní s tajinou
Pomazání nemocných
- 17.30
12.4. (30.3.)
Ctih. Ilariona Nového, igumena
pelikitského
Jitřní - 7.00
Sv. liturgie - 9.00
Večerní - 19.00
Jitřní - 7.00
Sv. liturgie - 9.00
Malé Povečeří - 19.00
Sv. liturgie předem
posvěcených darů –
7.30
Akathist - 19.00
Sv. liturgie předem
posvěcených darů 7.30
Večerní bohoslužba 19.00
15.4. (2.4.)
16.4. (3.4.)
Středa
Čtvrtek
17.4. (4.4.)
Pátek
18.4. (5.4.)
Sobota
19.4. (6.4.)
Neděle
20.4. (7.4.)
Pondělí
21.4. (8.4.)
Úterý
22.4. (9.4.)
Středa
23.4. (10.4.)
Čtvrtek
24.4. (11.4.)
Pátek
25.5. (12.4.)
Sobota
26.4. (13.4.)
Neděle
VELKÁ STŘEDA
Ctih. Tita Divotvorce
VELKÝ ČTVRTEK
USTANOVENÍ VEČEŘE PÁNĚ
Čtení 12 evangelií o utrpění Páně
VELKÝ PÁTEK
Vzpomínání spasitelného utrpení
Kristova
Přísný půst
BÍLÁ SOBOTA
Půlnoční s průvodem kolem chrámu a
svěcením pokrmů – slavnost Vzkříšení
SVĚTLÉ KRISTOVO VZKŘÍŠENÍ –
PASCHA
Paschální jitřní s církevními zpěvy
mukačevsko-prešovské eparchie
Po sv. liturgii svěcení pokrmů
SVĚTLÉ PONDĚLÍ
Ctih. Georgia vyznavače, metropolity meletinského
Po sv. liturgii průvod kolem chrámu
SVĚTLÉ ÚTERÝ
Apoštolů Irodiona, Agaba, Asinkrita, Rufa,
Flegonta, Erma a dalších
SVĚTLÁ STŘEDA
Muč. Diasana , biskupa, Mariaba,
presbytera, Abdiasa a dalších 270
umučených
SVĚTLÝ ČTVRTEK
Muč. Terentia, Pompia, Afrikana, Maxima,
Zinona, Alexandra, Theodora a dalších ze
33 umučených
SVĚTLÝ PÁTEK
Svátek Životodárného pramene Matky
Boží
SVĚTLÁ SOBOTA
Ctih. Basila, vyznavače, biskupa parijského
TOMÁŠOVA NEDĚLE - ANTIPASCHA
Sv. liturgie předem
posvěcených darů 7.30
Akathist - 19.00
Sv. liturgie - 7.30
Čtení 12 evangelií o
utrpení Páně - 18.00
Hodinky - 7.30
Večerní s vynášením
Pláštěnice - 19.00
Sv. liturgie - 7.30
Půlnoční bohoslužba
- 23.30
Paschální jitřní - 7.30
Slavnostní sv. liturgie
- 9.00
Večerní - 19.00
Jitřní - 8.00
Sv. liturgie - 9.00
Večerní - 19.00
Jitřní - 8.00
Sv. liturgie - 9.00
Večerní - 19.00
Večerní - 19.00
Večerní - 19.00
Večerní - 19.00
Sv. liturgie - 7.30
Večerní - 19.00
Jitřní - 7.00
Sv. liturgie - 9.00
Večerní - 19.00
Program bohoslužeb najdete také na internetové stránce:
WWW.PRAVOSLAVBRNO.CZ
Nepřehlédněte poučení k příležitosti svátku Kristova Vzkříšení!
Spasitelovo sestoupení do pekel
a naše spása
Na mnoha místech Písma Svatého se v českých biblických překladech
objevuje pojem „peklo“, který není cizí ani literárnímu vyjádření Svatého
Písma, ani duchovním poučením svatých Otců, které byly později zahrnuty i
do bohoslužebných textů Církve. Abychom správně pochopili problematiku
sestoupení Krista do pekla, a v této souvislosti i existenci podsvětí (řec.
hádes), je třeba, abychom ji hned na počátku odlišili od reality věčného
utrpení (řec. kolasis aionion), která bude spojena s druhým slavným
příchodem Pána Ježíše Krista a všeobecným soudem.
Právě na něm budou souzeny nejen lidské duše, ale i těla, která budou podle
slov Spasitele vzkříšena: „A půjdou ti (praví Kristus), kteříž dobré věci činili, na
vzkříšení života, ale ti, kteříž zlé věci činili, na vzkříšení soudu." (Jan 5,29). Sv. Jan,
milovaný učedník Páně k tomu ve své knize „Zjevení" dodává: „Blahoslavený a
svatý, kdož má díl v prvním vzkříšení. Nad těmi ta druhá smrt již nemá moci..." (Zj
20,6) Ale nyní již k samotnému sestoupení Spasitele do pekel...
Do svého díla spásy zahrnul Ježíš Kristus celé lidské bytí, veškeré lidské
pokolení počínaje prvním a konče posledním člověkem. On musel spasit i naše
předky, když přišel na tento svět. Z tohoto aspektu bylo nevyhnutelné, aby Ježíš
Kristus sestoupil do pekel (do podsvětí, řec. hádes), kde se nacházely duše těch,
kteří zemřeli do jeho příchodu na tento svět. Kristovo sestoupení do pekel bylo
v tomto kontextu zcela přirozené a jeho zvěstování v pekle bylo součástí jeho
spasitelného díla (viz Dogmatika pravoslavné církve o. archimandrity Justina
Popoviče, Bělehrad 1980).
Tvrzení o Spasitelově sestoupení do pekel zakládá pravoslavná teologie na
Božím zjevení. Sv. apoštol Petr se ve svém Poselství vyjadřuje takto: „Neboť i
Kristus jednou za hříchy trpěl, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k
Bohu, umrtven jsa ze strany těla, ale obživen ze strany Ducha. Skrze něhož i těm,
kteříž jsou již v žaláři, duchům přicházeje kázával (těm, kteří byli neposlušní... za
dnů praotce Noa)" (1 Pt 3,18-20) Dále sv. apoštol Petr k tomuto tématu dodává:
„Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium, aby souzeni byli podle lidí, to jest
ze strany těla, ale živi byli podle Boha duchem." (1Pt 4,6)
Kristus byl pravým člověkem, a proto jako člověk zemřel. Po smrti se jeho duše
oddělila od těla, avšak s jediným rozdílem: po oddělení od těla zůstala hypostaticky
spojena s jeho Božstvím. Kristovo Božství tedy neopustilo jeho tělo v hrobě a ani se
neoddělilo od duše v pekle. Modlitební vědomí naší Církve potvrzuje tuto
věroučnou pravdu takto: „Tělesně v hrobě, v pekle s duší jako Bůh, v ráji s lotrem a
na obětním oltáři jsi byl, Kriste, s Otcem a Duchem všechno naplňujíc
nepopsatelně." (viz liturgie sv. Jana Zlatoústého). Podobně nás poučuje i sv. prorok
David: „Neboť nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti
porušení" (Ž 15,10 - Bible Kralická 16,10). Tato slova poukazují na to, že Ježíš
Kristus sestoupil svou duší do pekel tehdy, když jeho tělo leželo mrtvé v hrobě;
potvrzují to mimo jiné i výroky mnoha svatých: sv. Ireneje Lyonského, sv. Athanásia
Velikého, sv. Jana Damašského aj.
V souvislosti s tím, co již bylo uvedeno, je na místě položit si otázku: Proč Kristus
vlastně do pekla sestoupil? Odpověď je nasnadě. Kristus zkrátka musel zvěstovat
evangelium i zde, tedy stejné učení, které zvěstoval lidem (žijícím) na zemi, aby
každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Podle vyjádření Origena
musel Kristus jít zvěstovat evangelium duším bez těla rovněž „svou duší bez těla"...
Spasitelova duše se však odlišovala od ostatních duší v pekle tím, že byla
hypostaticky spojena s Logem. Samotný způsob „jak" je však pro náš rozum
nevysvětlitelný a nepochopitelný.
V jedné ze svých besed na Velký pátek sv. Jan Zlatoústý píše, že Ježíš Kristus
vstoupil do pekel a zničil brány pekelné, aby tento žalář nemohl být už nikdy více
použit. Tímto skutkem Ježíš Kristus současně naznačil, že smrt už ztratila svou
moc. Sv. Simeon Nový Bohoslovec podobně vysvětluje, že Boží Syn zemřel a trpěl
za celý lidský rod, včetně těch, kteří žili na tomto světě před jeho příchodem, a
proto je pochopitelné, že i On musel vstoupit do pekel, neboť všichni se nacházeli
pod zákonem smrti. Vysvobození k nim mohlo přijít pouze skrze Krista.
I sv. Řehoř Palama uvádí, že tím, že Spasitel sestoupil hlásat evangelium duším
do podsvětí (pekla), bylo naplněno spasitelné dílo. Sv. Řehoř Nysský zase hovoří
v tom smyslu, že Ježíš Kristus musel sestoupit do pekel, na místo, kde přebývá
démon (ďábel), neboť musel zničit jeho vládu a moc nad dušemi, které zde věznil
od stvoření světa (od pádu našich prarodičů).
Ani bohoslužebné církevní texty nijak neskrývají tuto významnou pravdu o
události sestoupení Spasitele do pekel, právě naopak, na mnoha místech svědčí o
tom, že Kristus sestoupil svou duší do pekel, aby osvobodil duše všech, zničil moc
smrti a zvítězil nad démonem: „Velký zázrak, neboť Stvořitel světa je předán do
nezákonných rukou a je ukřižován na Kříži, (On) Lidumil, aby osvobodil zajatce
v pekle" (z Postní triody při čtení Kristových strastí na Velký pátek). Anebo na jiném
místě: „Když jsi vstoupil na Kříž, Pane, bázeň a strach přišly na lidstvo a Ty jsi
bránil zemi, aby nepohltila ty, kteří Tě ukřižovali, peklu jsi přikázal osvobodit zajatce
kvůli obnově lidstva..." (tamtéž). A konečně v neděli, na velikonoční jitřní
bohoslužbě, již slavnostně Církev vyznává: „Andělský sbor se podivil při pohledu na
Tebe mezi mrtvými, kde jsi, Spasiteli, zničil smrtelnou sílu a spolu se sebou jsi
pozdvihl Adama a všechny jsi osvobodil z pekla..." Jiný nedělní verš (tropar) vše
shrnuje takto: „Když jsi sestoupil ke smrti, Živote nesmrtelný, tehdy jsi umrtvil peklo
světlem (svého) Božství, tehdy jsi vzkřísil mrtvé z podsvětí, všechny nebeské síly Ti
proto volají: „Dárce života, Kriste Bože náš, sláva Tobě." Sestoupení Krista do
pekel je znázorněno i v pravoslavné ikonografii, konkrétně na ikoně s tématikou
vysvobození starozákonních spravedlivých z moci zla.
Zpracováno podle knihy Prot. Doc. ThDr. Imricha Belejkaniče, CSc.
„Pravoslavné dogmatické bohosloví II." /Prešov 1996/, Životů svatých,
bohoslužebných textů pravoslavné církve a Písma Svatého.
Michal Dvořáček