Vinařství - isb
Transkript
Zvyšování konkurenceschopnosti studentů oboru botanika a učitelství biologie CZ.1.07/2.2.00/15.0316 VINAŘSTVÍ HISTORIE VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ VINAŘSTVÍ je potravinářské výrobní odvětví zabývající se ZPRACOVÁNÍM VINNÉ RÉVY (Vitis vinifera) na révová neboli hroznová vína a na vedlejší výrobky. Technologicky navazuje na VINOHRADNICTVÍ, obor rostlinné zemědělské výroby, které se zabývá PĚSTOVÁNÍM stolních ODRŮD RÉVY VINNÉ, určených k přímé spotřebě, a moštových odrůd révy vinné, určených k výrobě hroznových vín. Vitis vinifera HISTORIE VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ Víno, k jehož výrobě jsou surovinou hrozny vinné révy, je jedním z nejdéle známých alkoholických nápojů. Jeho doložená historie se vyvíjela od DÁVNOVĚKÝCH OBYVATEL MEZOPOTÁMIE a starého EGYPTA přes antiku ŘECKA A ŘÍMA a středověk EVROPY až k dnešním dnům. Pěstování vinné révy na našem území je podle geologických nálezů známo necelé dva tisíce let, k rozšíření vinařství v široké míře však došlo až za vlády Karla IV. Pěstování vinné révy je podmíněno vhodnými klimatickými a geologickými podmínkami. K nejvýznačnějším vinařským zemím na světě patří Itálie, Francie, Španělsko a Portugalsko v Evropě, Argentina, Austrálie, Chile a USA v zámoří. Francouzské přísloví říká, že odrůda je matkou vína, půda a poloha jsou otcem vína a ročník je jeho osudem. Vinařské oblasti v České republice RÉVA VINNÁ (VITIS VINIFERA) I. Rostlina z ČELEDI RÉVOVITÝCH (Vitaceae). Její zralé plody (bobule) se používají především jako surovina pro VÝROBU VÍNA a dalších nápojů, ale též k PŘÍMÉ KONZUMACI. Původní VOLNĚ ROSTOUCÍ RÉVA LESNÍ (Vitis vinifera subsp. sylvestris) vykazuje VELKOU ROZMANITOST HROZNŮ v chuti, barvě, velikosti i tvaru bobulí. Díky její velké heterozygotnosti mohly postupně vzniknout tisíce kulturních odrůd révy vinné (Vitis vinifera subsp. vinifera), ať již samovolným křížením, nebo jako kultivary šlechtěním. RÉVA VINNÁ (VITIS VINIFERA) II. Réva vinná je LIÁNA, pnoucí se po oporách, k nimž se přichycuje pomocí ÚPONKŮ. Mají-li možnost, pak jedinci divokých odrůd mohou ve volné přírodě dosahovat VÝŠEK AŽ 30 M, přičemž průměr kmene u země může dosáhnout PRŮMĚRU AŽ 1,5 M; jsou popsány případy, kdy rostlina dosáhla výšky až 43 m. Jedinci kulturních odrůd na VINICÍCH, které vinaři nenechávají dožít takového stáří, dorůstají výšky nejvýše 4 m při průměru kmene do 50 cm. Původní AREÁL ROZŠÍŘENÍ zahrnuje JIŽNÍ A STŘEDNÍ EVROPU; v nejteplejších obdobích čtvrtohor se divoké odrůdy dostaly až do jižní Skandinávie. Na východ oblast přirozeného výskytu zasahuje do Přední Asie, podhůří Kavkazu a STŘEDNÍ ASIE. Roztroušeně se nachází i v oblasti Íránu a v SEVERNÍ AFRICE. RÉVA VINNÁ (VITIS VINIFERA) III. Nejdůležitější CHEMICKOU SLOŽKOU BOBULÍ hroznů jsou CUKRY a ORGANICKÉ KYSELINY. Obsah cukru se pohybuje od 10 do 24 % a je závislý nejen na odrůdě (kultivaru), ale i na klimatických a půdních podmínkách daného ročníku a jeho zralosti. Přítomný cukr je tvořen převážně GLUKOSOU a FRUKTOSOU ve stejném množství. Z ORGANICKÝCH KYSELIN převládá v dužině hroznů KYSELINA VINNÁ a dále jsou přítomny KYSELINA JABLEČNÁ, KYSELINA CITRONOVÁ a další. Dalšími chemickými složkami hroznů jsou TŘÍSLOVINY, TUKY, DUSÍKATÉ LÁTKY, MINERÁLNÍ LÁTKY, BARVIVA A AROMATICKÉ LÁTKY. Slupka bobulí bývá různě zabarvena a na jejím povrchu je tenká vosková vrstva zabraňující odpařování vody. Barviva a aromatické látky ze slupek ovlivňují odrůdový charakter, chuť i vůni budoucího vína. Slupky mají vysoký obsah polyfenolů, zejména modré odrůdy. NEJČASTĚJŠÍ CHOROBY RÉVY VINNÉ Vřetenatka révová (Plasmopara viticola) Padlí révové (Uncinula necator) Plíseň šedá (Botrytis cinerea) (syn. Botryotinia fuckeliana CHARAKTERISTIKA A ROZDĚLENÍ RÉVOVÝCH ODRŮD A VÍN Révové víno je nápoj vyrobený částečným nebo úplným zkvašením rmutu či moštu připraveného z hroznů révy vinné. Kulturní, cíleně pěstované odrůdy révy vinné se rozdělují na dvě skupiny odlišující se využitím. STOLNÍ ODRŮDY jsou svým příznivým senzorickým charakterem a obsahem cenných nutričních složek, včetně vitaminů, určeny převážně PRO PŘÍMÝ KONZUM JAKO OVOCE a jen v malé míře se používají při výrobě révových vín. MOŠTOVÉ ODRŮDY jsou hlavní SUROVINOU PRO VÝROBU RÉVOVÝCH VÍN a zahrnují odrůdy se zabarvením zralých hroznů do různých odstínů zelené, červené a modré barvy. Obvykle se rozdělují na odrůdy určené pro výrobu BÍLÝCH VÍN k nimž patří odrůdy s bílými (světle žlutozelenými), růžovými nebo červenými hrozny a na odrůdy určené pro výrobu ČERVENÝCH VÍN k nimž patří odrůdy s modrou barvou hroznů. Výroba RŮŽOVÝCH VÍN z červených či modrých hroznů u nás dosud není příliš zavedena na rozdíl od některých jižních zemí. NEJVÝZNAMNĚJŠÍ ODRŮDY PRO VÝROBU BÍLÝCH A ČERVENÝCH VÍN PĚSTOVANÝCH V NAŠÍ REPUBLICE BÍLÉ ODRŮDY: Aurelius, Děvín, Chardonnay, Irsay Oliver, Muškát moravský, Muškát Ottonel, Muller-Thurgau, Neuburské, Pálava, Rulandské bílé, Rulandské šedé, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský, Sauvignon, Sylvánské zelené, Tramín červený, Veltlínské červené rané, Veltlínské zelené. Ryzlink vlašský MODRÉ ODRŮDY: Alibernet, André, Cabernet Sauvignon, Frankovka, Modrý Portugal, Neronet, Rulandské modré, Svatovavřinecké, Zweigeltrabe. Tramín Podle zralosti hroznů zpracovávaných k výrobě vína, a s tím souvisejícím obsahem cukrů, rozlišuje současný vinařský zákon RÉVOVÉ VÍNO STOLNÍ, RÉVOVÉ VÍNO JAKOSTNÍ a RÉVOVÉ VÍNO S PŘÍVLASTKEM. SKLIZEŇ VÝROBA PŘÍRODNÍCH VÍN Výroba vína začíná SKLIZNÍ (SBĚREM) HROZNŮ. Hrozny révy vinné v našich klimatických podmínkách a zeměpisné poloze dozrávají KONCEM SRPNA, V ZÁŘÍ A ZAČÁTKEM ŘÍJNA, kdy se sklízejí, s výjimkou pozdních a ledových sběrů. Období sklizně hroznů se nazývá VINOBRANÍ. Hrozny se sklízejí v našich vinařských oblastech V PLNÉ ZRALOSTI, neboť vína z předčasně sklizených hroznů jsou zpravidla kyselá s drsnou a neharmonickou chutí. Je-li PODZIM SUCHÝ A TEPLÝ, nechávají se hrozny ZRÁT CO NEJDÉLE, aby se dosáhlo co nejvyšší cukernatosti. Pouze MODRÉ ODRŮDY SE NENECHÁVAJÍ PŘEZRÁT, aby nedocházelo k rozkladu barviv. Těsně před sklizní přibývá chorob, jindy škodí ptactvo nebo se čelí nepřízni počasí. Vinobraní ZRALOST HROZNŮ Vnější známkou ZRALOSTI HROZNŮ je jejich ZABARVENÍ (podle odrůdy), dostatečné ZMĚKNUTÍ BOBULÍ a částečné ZDŘEVNATĚNÍ HROZNOVÉ STOPKY. Spolehlivějším znakem pro posouzení zralosti je obsah a poměr cukru a kyselin. Během září nápadně PŘIBÝVÁ CUKRU a UBÝVÁ KYSELIN v hroznové šťávě, až je dosaženo správného poměru. V plné zralosti mají mít hrozny 17 – 22 % CUKRU, podle odrůdy Hrozny se mají SBÍRAT ZA SUCHA. Pořadí sklízených odrůd má odpovídat jejich ranosti. Hrozny se STŘÍHAJÍ NŮŽKAMI. VINOBRANÍ ČESKÁ REPUBLIKA spadá do SEVERNÍ VINAŘSKÉ OBLASTI, a proto můžeme konkurovat jižním vinařským závodům pouze jakostí. Jakostních vín můžeme dosáhnout jen pozdějším sběrem hroznů v porovnání s dobou sběru v jižní Evropě. Přeprava hroznů PŘEJÍMKA HROZNŮ Přírodní BÍLÁ VÍNA se vyrábějí ze ŽLUTÝCH, RŮŽOVÝCH, ČERVENÝCH ODRŮD, přírodní ČERVENÁ VÍNA z MODRÝCH ODRŮD. Sklizené hrozny se dopravují do zpracovatelských závodů k PŘEJÍMCE HROZNŮ v různých obalech (přepravky, kádě, sudy, nákladní vozy) podle místních zvyklostí. Při skládce hroznů se ZJIŠŤUJE HMOTNOST na poloautomatických váhách, automatických váhách, popř. na moštových váhách Dále se při přejímce STANOVUJE PRŮMĚRNÁ CUKERNATOST a jakost podle zdravotního stavu, odrůdy a obsahu cukru. U nás se cukernatost vyjadřuje ve °NM (NORMALIZOVANÝ MOŠTOMĚR), které udávají množství cukru v kg na 100 l moštu, nebo ve °KMW (KLOSTERNEUBURSKÝ MOŠTOMĚR), udávající množství cukru v procentech hmotnostních při 20 °C. STANOVENÍ CUKRU Za účelem stanovení cukru, se odebere různým keřům a z různých míst vinice několik hroznů, otrhají se bobule, rozmačkají a vylisují. Získá se tím mošt, který se nalije do odměrného válce a pomocí moštoměru se zjistí obsah cukru. KLOSTERNEUBURSKÝ MOŠTOMĚR, u nás nejčastěji používaný, udává přímo % cukru v moštu. Stanovení cukru v hroznové šťávě ÚPRAVA HROZNŮ PŘED VLASTNÍM LISOVÁNÍM PŘÍPRAVU HROZNŮ PŘED LISOVÁNÍM si můžeme rozdělit na následující kroky: TŘÍDĚNÍ HROZNŮ DRCENÍ A ODZRŇOVÁNÍ NAKVÁŠENÍ RMUTU Stará vinařská zásada říká: „Co se za den sklidí, to se týž den vylisuje“. TŘÍDĚNÍ HROZNŮ Hrozny IHNED TŘÍDÍME, t. j. oddělujeme zdravé od poškozených (hnilobou, ptactvem, plísní, hlínou znečištěné). Třídění bobulí se provádí pod nádobou na špatné hrozny POMOCÍ NŮŽEK. Třídění hroznů modrých odrůd je o něco přísnější než u bílých odrůd. DRCENÍ A ODZRŇOVÁNÍ Abychom při lisování hroznů dosáhli co největších výtěžků moštu (rmutu), musíme nejprve BOBULE ROZDRTIT, nejčastěji MLÝNKOVÁNÍM, aby se uvolnilo co nejvíce šťávy. MODRÉ HROZNY se často ODZRŇUJÍ, tj. oddělují od TŘAPIN, které v severních oblastech pěstování révy dostatečně nevyzrávají a zůstávají zelené. Zelené třapiny obsahují CHLOROFYL A TŘÍSLOVINY, které se při nakvášení rmutu vyluhují, přecházejí do moštu a po vykvašení do vína, kterému dávají nepříjemnou trpkou a travnatou příchuť. JEDNODUCHÉ MLÝNKY hrozny pouze ROZDRTÍ a pomocí sít se oddělují třapiny SPECIÁLNÍ ELEKTRICKÉ MLÝNKY – rozdrcení hroznů a ODDĚLUJÍ TŘAPINY Oddělování třapin DRCENÍ A ODZRŇOVÁNÍ Čím lépe se bobule rozdrtí, tím je vyšší výtěžek moštu. Mlýnek musí být seřízen tak, aby NEDOCHÁZELO K PORUŠENÍ SEMEN A TŘAPIN. Odzrňování se dělá na různých typech VYSTÍRACÍCH ČI ODSTŘEDIVKOVÝCH ODZRŇOVAČŮ, v nichž se v perforovaném válci zachycují třapiny, kdežto rmut jím protéká do sběrné nádrže. Stroje, které umožňují MLÝNKOVÁNÍ A ODZRŇOVÁNÍ NAJEDNOU, se nazývají MLÝNKOODZRŇOVAČE, též agrapumpy nebo fulograpy. Rozmleté hrozny s třapinami nebo i po odzrnění se nazývají RMUT. Vína z ODZRNĚNÝCH RMUTŮ jsou CHUŤOVĚ JEMNĚJŠÍ A JAKOSTNĚJŠÍ. Hůře se však lisují a pomaleji se čistí, neboť obsahují méně tříslovin. NAKVÁŠENÍ RMUTU Rmut, určený pro výrobu BÍLÉHO VÍNA (t. j. rmut z bílých, zelených, červených a šedých hroznů) se NENAKVÁŠÍ, lisuje se ihned. KRÁTKODOBÉ nakvašování rmutu (např. PŘES NOC) se doporučuje i u některých aromatických bílých odrůd (Muškát Ottonel, Tramín, Sauvignon, Pálava aj.), aby se výrazné odrůdové aroma dostalo ve větší míře do moštu. NAKVÁŠENÍ rmutu z MODRÝCH ODRŮD je však bezpodmínečně NUTNÉ pro získání červeného vína, barvivo je obsaženo jen ve slupkách. Nakvášení rmutu ve dřevěné kádi NAKVÁŠENÍ RMUTU Rmut z MODRÝCH ODRŮD se nakváší podle stavu a barvy kolem 10 – 14 DNŮ. Je nutné soustavné PROMÍCHÁVÁNÍ RMUTU, kterým se urychlí průběh kvašení a přispěje se k důkladnému vyluhování barvy i tříslovin. Nejčastěji se nakvašuje při teplotě 20- 25 °C v závislosti na zpracovávané odrůdě. Při nakvašování přecházejí barviva ze slupek a třísloviny z peciček do rmutu. Nakvášení modrých hroznů LISOVÁNÍ I. LISOVÁNÍM se ODDĚLÍ bílý MOŠT nebo mladé červené víno od MATOLIN (slupek). Provádí se v košových lisech různé velikosti. Po naplnění koše rmutem se koš uzavře poklopem, na který se narovnají vždy po dvou a křížem podklady, na které se opře tlakové ústrojí lisu. Samotok (před lisováním) 50 – 60 % Střed (lisování před nakypřením) 26 % První dotažek (po I. překopání) 10 % Druhý dotažek (po II. překopání) 4 % První mošt, který odtéká dříve nežli se začne lisovat, se nazývá SAMOTOK. Je to nejlepší jakost. SAMOTOK a STŘEDNÍ MOŠT dáváme zpravidla dohromady, kdežto DOTAŽKY, které mají drsnou chuť, dáváme zvlášť LISOVÁNÍ II. Pro výrobu vybraných speciálních a zpravidla VELMI DRAHÝCH ZNAČEK vín je dokonce podmínkou, aby víno bylo získáváno POUZE kvašením SAMOTOKU. Ze 100 kg hroznů se získá obvykle 90 l rmutu, tj. 75 l moštu. Košový lis LISOVÁNÍ III. Lisují-li se celé, tedy NEROZMAČKANÉ MODRÉ HROZNY mírným tlakem, získá se tím tzv. KLARET – BÍLÉ VÍNO. Dužnina modrých hroznů je totiž stejně světlá jako dužnina bílých odrůd. Hodí se zejména pro přípravu sektů. Po tomto částečném odlisování se teprve hrozny rmutují a zpracovávají dále na červené víno obvyklým způsobem. Úplným vylisováním ČERSTVÉHO RMUTU Z MODRÝCH HROZNŮ nebo ze směsi hroznů bílých i modrých, tedy bez NAKVÁŠENÍ, získáme VÍNO RŮŽOVÉ s charakterem vína bílého. Odtékající mladé červené víno ÚPRAVA RÉVOVÉHO MOŠTU I. PŘISLAZOVÁNÍ - Za nepříznivých klimatických podmínek hrozny dostatečně nevyzrávají a mošty nemají předepsanou cukernatost. V takových letech se mošt přicukřuje. Přislazování se děje ŘEPNÝM CUKREM. ODKYSELOVÁNÍ MOŠTU - Provádí se čistým UHLIČITANEM VÁPENATÝM. Toto zmírňování kyselosti se provádí jen u příliš vysokého obsahu kyselin, nebo průtokem přes VRSTVU ANEXU, popř. míšením kyselých moštů s méně kyselými (tzv. SCELOVÁNÍ). Poněvadž se kyseliny odbourávají i během kvašení, je výhodné provádět odkyselování až po vykvašení. ODKALOVÁNÍ MOŠTU - Vylisovaný mošt obsahuje různé kalící látky, které je důležité odstranit ještě před kvašením. Mechanicky se mošt odkaluje ODSTŘEDĚNÍM nebo FILTRACÍ. Chemicky se odkaluje tím, že se mošt plní do ZASÍŘENÝCH SUDŮ, nebo se v nich zasíří jednou tabletou pyrosiřičitanu draselného, nechá se usadit a stočí se do jiného (nesířeného sudu). ÚPRAVA RÉVOVÉHO MOŠTU II. SÍŘENÍ slouží k ochraně moštu před bakteriální a plísňovou kontaminací, před oxidací a před jinými vadami. Síří se OXIDEM SIŘIČITÝM dávkou 25-50 mg/l. V praxi se síří všechny mošty, aby se PŘEDEŠLO CHOROBÁM a vadám vína. Oxid siřičitý potlačuje činnost nežádoucích mikroorganismů, zejména bakterií a divokých kvasinek. Snižuje barvu vín, zamezuje hnědnutí bílých vín. Zamezuje ve vínech rozvoji nežádoucích octových bakterií. S aldehydy vytváří SO2 sloučeniny mající příjemný buket vína. Brání předčasnému vzniku stařiny. PROVZDUŠŇOVÁNÍ se dělá u zdravých moštů skladovaných v nepropustných tancích a nádržích. Prosycení moštu kyslíkem je nezbytným předpokladem dobré činnosti kvasinek. KVAŠENÍ MOŠTU I. Ve vinařství se používají kmeny kvasinek Saccharomyces cerevisiae (synonyma Saccharomyces vini, Saccharomyces ellipsoideus) s různými názvy podle původu, např. Malaga, Madeira, Champagne aj. Stále více se používají i ve formě ASVK – aktivovaných sušených vinařských kvasinek. DŘÍVE se využívalo především SPONTÁNNÍ KVAŠENÍ způsobené kvasinkami ulpělými na povrchu hroznů. Dnes se používá i čisté neboli ŘÍZENÉ KVAŠENÍ. ZÁKVAS se připravuje v množství 1 % veškerého MOŠTU namnožením vhodné rasy vinných kvasinek v malém podílu sterilního moštu. Saccharomyces ellipsoideus KVAŠENÍ MOŠTU II. Jedná se o chemickou přeměnu glukosy na ethanol a oxid uhličitý činností enzymů kvasinek. C6H12O6 2C2H5OH + 2CO2 Kvašení burčáku v sudu KVAŠENÍ MOŠTU III. probíhající ve vertikálních či horizontálních tancích MÁ TŘI FÁZE. 1. ZAČÁTEK KVAŠENÍ je charakteristický POZVOLNÝM ROZMNOŽOVÁNÍM KVASINEK a pomalým začátkem prokvašování cukrů moštu a trvá 2-3 DNY. 2. BOUŘLIVÉ KVAŠENÍ nastává třetí až čtvrtý den a projevuje se VÝVINEM TEPLA, zvýšením teploty až nad 25 °C a UVOLŇOVÁNÍM OXIDU UHLIČITÉHO, který strhává i aromatické a těkavé buketní látky. V této fázi kvašení se musí REGULOVAT TEPLOTA v rozmezí 15-18 °C a u chladnomilných ras kvasinek v rozmezí 10-12 °C. Bouřlivé kvašení trvá NĚKOLIK DNŮ AŽ TÝDNŮ. Kvasí-li se při nižších teplotách TRVÁ KVAŠENÍ DÉLE, ale vyrobená vína jsou KVALITNĚJŠÍ. 3. DOKVAŠOVÁNÍ je poslední fáze kvašení, která nastává po POKLESU OBSAHU CUKRU na 2-5 g/l a trvá 1-2 MĚSÍCE, někdy i PŮL ROKU. Činnost kvasinek se postupně omezuje, až zcela ustane. Po ukončení kvašení a zastavení vývinu oxidu uhličitého POČNOU KVASINKY SEDIMENTOVAT NA DNO tanku a usazují se i kaly. KVAŠENÍ MOŠTU IV. Stoupající KONCENTRACE ALKOHOLU brzdí rozmnožovací schopnosti kvasinek. Již objemové procento alkoholu 3 – 5 % v kvasícím moštu má NEGATIVNÍ VLIV na rozmnožování některých KVASINEK. Jiné odolné kvasinky se mohou rozmnožovat a kvasit ještě při 14% až 15% (V/V). Kvašení při NIŽŠÍ TEPLOTĚ zlepšuje JAKOST VÍNA. Při bouřlivém kvašení za vyšších teplot strhává totiž unikající CO2 s sebou cenné buketní látky. (Při kvašení při 25 – 30°C může být ztráta buketních látek až 75%.) Kvašení burčáku v demižonu KVAŠENÍ MOŠTŮ V. Po potřebných úpravách plníme MOŠT do KVASNÝCH NÁDOB. Sudy plníme do 3/4 jejich obsahu. Vylisovaný mošt ponecháváme buď SAMOVOLNĚ KVASIT V SUDECH, pochází-li ze zdravých a čistých hroznů, nebo použijeme ČISTÉ KULTURY VINNÝCH KVASINEK k zakvášení. Nejvhodnější teplota sklepa a kvasírny by v době kvašení měla být 15-16°C, při níž mošty dobře a rovnoměrně kvasí. Vinný sklep s dubovými sudy Skleněné nádoby na víno FORMOVÁNÍ VÍNA I. Při DOKVAŠOVÁNÍ se silně mléčné zakalené mladé VÍNO ZAČÍNÁ ČISTIT. Obsahuje značné množství živých a mrtvých kvasinek, bakterií a různých nečistot, které tvoří tzv. KVASNIČNÉ KALY. Rozklad kvasinek (autolýza) a ležení vína delší dobu na kvasničních kalech dává vínu zprvu KVASNIČNOU PŘÍCHUŤ, která se později mění v hnilobný zápach a příchuť. Mladé víno se ODDĚLUJE od těchto kvasničných kalů PŘETOČENÍM do jiné čisté SKLEPNÍ NÁDOBY. První stáčení probíhá obvykle v době, kdy víno ještě lehce dokváší. Po první stáčení z kalů není víno ještě čisté, je proto nutné STÁČENÍ VÍCEKRÁT OPAKOVAT. Odebírání vzorku vína FORMOVÁNÍ VÍNA II. V období od ukončení alkoholového kvašení do stáčení vína z kvasničných kalů probíhá TVORBA RÉVOVÉHO VÍNA (FORMOVÁNÍ VÍNA). Mošt obsahuje především dvě kyseliny – KYSELINU VINNOU a JABLEČNOU, v poměru zhruba 1:1. Celkový obsah v mladých vínech je v našich oblastech poměrně vysoký, 10 – 14 ‰. Hotová vína by měla obsahovat asi polovinu původního množství. Odbourávání kyselin se děje cestou chemickou i biologickou. Chemicky se dá obsah kyselin snížit přídavkem ČISTÉHO UHLIČITANU VÁPENATÉHO, který SRÁŽÍ kyselinu vinnou za tvorby VINANU VÁPENATÉHO. Biologickým procesem se odbourává kyselina jablečná působením MLÉČNÝCH BAKTERIÍ na KYSELINU MLÉČNOU a CO2. Přirozenou cestou se i redukuje obsah kyseliny vinné tak, že se vysráží na vinný kámen, což je vinan draselný. Hromadí se na dně a při stáčení z kalů se odstraňuje. Pokud se vinný kámen neodstraní již v mladém víně, přechází v rozpustném stavu s vínem do láhví. Je-li pak víno skladováno za nízkých teplot, vysráží se a klesá ke dnu. – vada vzhledu FORMOVÁNÍ VÍNA III. Dále probíhají procesy samočištění vína při nichž se SRÁŽEJÍ A SEDIMENTUJÍ SHLUKY MOLEKUL opačného náboje organického i anorganického charakteru (bílkoviny, polyfenoly, barevné látky, slizy, gumovité látky a kationy kovů i sole kyselin). Víno se pozvolna SAMOVOLNĚ ČISTÍ. Čištění vína lze urychlit čiřením. Na VYSRÁŽENÍ KOLOIDŮ se používají čeřidla s kladným el. nábojem (např. ŽELATINY, VAJEČNÝ BÍLEK) nebo čeřidla se záporným nábojem (BENTONIT, KYSELINA KŘEMIČITÁ). Nadbytek železitých solí se odstraňuje žlutou krevní solí, která vytváří komplexní sraženinu se železem, tzv. BERLÍNSKOU MODŘ, která navíc strhává po reakci s sebou na dno nádoby i jiné koloidní součásti obsažené ve víně. FORMOVÁNÍ VÍNA IV. Dalšími způsoby čeření jsou MECHANICKÉ PROSTŘEDKY: FILTRACE přes křemelinu ODSTŘEĎOVÁNÍ KRÁTKÉ ZAHŘÁTÍ NA VYŠŠÍ TEPLOTU (70 °C – 80 °C) bez přístupu vzduchu ZCHLAZENÍ VÍNA na –4 °C po dobu asi 5 dnů ZAHŘÁTÍ A IHNED POTOM ZCHLAZENÍ na 0 °C po dobu 5 – 10 dnů Posledními třemi procesy dochází ke koagulaci bílkovin a vysrážení vinného kamene, které se odstraňují filtrací. PASTERACE VÍNA se provádí krátkodobým ohřevem na 60 – 70 °C v deskových průtokových výměnících tepla a následným rychlým ochlazením. ZÁVĚREČNÉ ÚPRAVY HOTOVÉHO VÍNA I. Po kvašení se víno ukládá do ZASÍŘENÝCH LEŽÁCKÝCH TANKŮ nebo CISTEREN a ve starých závodech do DŘEVĚNÝCH SUDŮ. Ležácké nádoby se dolévají vínem, aby byly stále plné, a tím se zamezilo přístupu vzduchu a kontaminace. Víno po ukončení kvašení se nazývá MLADÉ VÍNO. Víno ležením v TANCÍCH ZRAJE. Při stálé a nízké teplotě v ležáckém sklepě dochází k vytváření buketu a k harmonickému vyrovnání senzorických vlastností – VŮNĚ A CHUŤ SE ZAOKROUHLUJÍ. Zrání červených vín v sudech Zrání bílých vín v nerezových tancích ZÁVĚREČNÉ ÚPRAVY HOTOVÉHO VÍNA II. Po skončeném školení, kdy víno je optimálně vyzrálé a je ukončen proces tvorby aroma a chuti vína, což většinou trvá nejdéle 1 rok, se provádí ZÁVĚREČNÉ ÚPRAVY HOTOVÉHO VÍNA a poté se víno plní do lahví či jiných expedičních obalů. Závěrečné úpravy hotového vína zahrnují SCELOVÁNÍ VÍNA, úpravu KONCENTRACE ZBYTKOVÉHO CUKRU, ETHANOLU a KYSELIN, odkyselování či okyselování vína, BARVENÍ či odbarvování vína, alkoholizování vína a osvěžování vína. Vína se někdy SCELUJÍ s jinými vhodnými víny pro vytvoření známkových vín nebo pro zlepšení jakosti základního vína. Scelení vína je věc odborná a vždy se provádí s nějakým záměrem. Vína při scelování ztrácí svoji individualitu, a tak nemáme-li ke scelování důvod, raději ho vůbec neprovádíme. Dezertní vína je povoleno PŘIBARVOVAT KULÉREM, ODBARVOVAT sířením nebo AKTIVNÍM UHLÍM. Alkoholizování vína je povoleno pouze u dezertních vín. OSVĚŽOVÁNÍ vín se provádí sycením vína OXIDEM UHLIČITÝM. U nás se plní víno nejčastěji do lahví o objemu 0,5; 0,7 a 1,0 litr, méně často do lahví 0,3 a 0,25 l, případně i menších. ZÁVĚREČNÉ ÚPRAVY HOTOVÉHO VÍNA III. Během skladování se víno POZVOLNA OXIDUJE, a to jednak póry v sudu, jednak volným, byť malým prostorem pod zátkovnicí sudu a konečně při stáčení vína. BARVA ČERVENÝCH VÍN stárnutím SNIŽUJE svou INTENZITU, vytváří se červenohnědé až oranžové odstíny. Obsah alkoholu se příliš nemění, chuť se stává jemnější. Bílá vína nepotřebují tak dlouhé ležení v sudech jako vína červená. U bílých vín není oblíbená vyšší barva, kterou víno dostává po delším ležení v sudech. Navíc ZTRÁCÍ BÍLÉ VÍNO po delším ležení v sudech svou SVĚŽEST A ODRŮDOVOST, které u bílých vín máme rádi. Běžná konzumní, ale čím dál více častěji i BÍLÁ VÍNA jakostní konzumujeme po svém vyškolení a krátkém vyzrání v sudech nebo v tancích do JEDNOHO ROKU po vykvašení. Některá ZAHRANIČNÍ ČERVENÁ VÍNA, obvykle z odrůd, které mají v mládí vysoký obsah taninu, jsou-li z dobrých ročníků a půd, dosahují svého JAKOSTNÍHO OPTIMA AŽ PO NĚKOLIKA LETECH, po deseti a více a vydrží ve velmi dobré jakosti i několik desetiletí. Bílé a červené víno VÝROBA MATOLINOVÉHO VÍNA MATOLINOVÉ VÍNO (DRUHÁK) se připravuje z čerstvě vylisovaných matolin. Na rozdrobené matoliny se nalije studená voda a pak se nechají 1 – 2 dny nakvasit, přičemž se promíchávají. Po nakvašení se matoliny vylisují, ke šťávě se přidá 6 – 12 kg cukru na 100 l a nechá se kvasit. Je možné použít bílých i červených matolin. Zákon povoluje VÝROBU MATOLINOVÉHO VÍNA JEN PRO VLASTNÍ SPOTŘEBU, prodej matolinového vína je zakázán. Matoliny – vylisované slupky NEJDŮLEŽITĚJŠÍ SLOŽKY VÍNA ETHANOL Obsah alkoholu pod 10 obj. % - slabá, nevýrazná vína, vyrobená z nevyzrálých hroznů, klimaticky nepříznivého ročníku, ze špatných poloh Obsah alkoholu 10,5 – 12 obj. % - nejčastěji se vyskytující vína v severní oblasti pěstování révy Obsah alkoholu 12 – 14 obj. % - silná až ohnivá vína Obsah alkoholu nad 14 obj. % - vína velmi silná, těžká, opojná Obsah alkoholu nad 16 obj. % - obsahují určité množství přídavného vinného destilátu, jedná se o speciální vína (portské, desertní) ZBYTKOVÝ CUKR Zbývá ve víně po vykvašení GLYCEROL Dává vínu sladkou chuť spolu s vyššími alkoholy a aminokyselinami. Obsah glycerolu získaného kvašením je 4 – 10 g/l. Více než 12 g/l glycerolu mají jen pozdní sběry. Glycerol pomáhá dobré jakosti vína, dává mu plnost a hladkost. Někdy se takové víno označuje jako tučné. KYSELINY Celkový obsah kyselin ve víně je v průměru 5 – 6 g/l. Nejdůležitější jsou KYSELINA VINNÁ, JABLEČNÁ, MLÉČNÁ. V menším množství se ve víně vyskytuje kyselina octová, jantarová, citronová, glykolová, glyoxylová. Kyseliny jsou důležitým znakem ve vývoji vín. Dávají vínům obsah, život, zakončení. Extrémy jsou však nežádoucí. Teplota maskuje kyselost červených vín. Při 18 – 20 °C se zdají červená vína méně kyselá něž při 12 °C. Nízký obsah kyselin činí víno nasládlé, přitom obsah cukru může být nízký. Z těkavých kyselin je nejdůležitější KYSELINA OCTOVÁ, její množství se pohybuje od 0,2 do 0,6 g/l. Nijak neovlivňuje dobrou chuť vína. Je-li obsah kyseliny octové vyšší jak 1.4 g/l, je nutno víno co nejrychleji zkonzumovat. Při NEČISTÉM KVAŠENÍ vzniká i KYSELINA MÁSELNÁ, která dává vínu nepříjemnou žluklou chuť BARVIVA V hroznech BÍLÝCH ODRŮD je směs zelených barviv (CHLOROFYL) a žlutých barviv (XANTOFYL). ČERVENÉ VÍNO vděčí své barvě OENINU, který náleží do skupiny antokyanů. Toto barvivo je uloženo ve slupkách modrých bobulí a uvolňuje se při nakvášení rmutu. Barevnost červených vín závisí také na přítomnosti žlutých TANINŮ. Směs antokyanů a taninů dává vínu rubínově červenou barvu, častou u mladých vín. Stárnutím antokyanů ubývá a taniny podléhají oxidačními pochody modifikaci barvy, která se mění v TMAVĚ POMERANČOVĚ ŽLUTOU. TŘÍSLOVINY TŘÍSLOVINY jsou obsaženy v ZRNKÁCH, SLUPKÁCH A TŘAPINÁCH HROZNŮ. Do vína se dostávají v průběhu zpracování hroznů. Ve větším množství DÁVAJÍ VÍNU TRPKOU AŽ SVÍRAVOU, DRSNOU CHUŤ. V ústech ji vnímáme nejvíce na dásních a patru. Trpkost je přirozená chuťová vlastnost červených vín, NESMÍ VŠAK PŮSOBIT DISHARMONICKY. BÍLÁ A RŮŽOVÁ VÍNA jsou MÉNĚ bohatá na TANIN, v nich je jeho vyšší obsah nevítaný. Odzrňováním hroznů se obsah taninu v moštu a bílém víně dále zmenšuje. TRPKOST VÍN POCHÁZÍ někdy i ze DŘEVA NOVÝCH DUBOVÝCH SUDŮ, které nebyly dostatečně vymyty a vysířeny. POPEL Popel je souhrn látek, které zůstávají po úplném spálení vína. Jsou to především anorganické soli. VÝROBA SLADKÝCH, DEZERTNÍCH A KOŘENĚNÝCH VÍN Vína PŘÍRODNĚ SLADKÁ, dezertní a dezertní kořeněná mají na rozdíl od přírodních vín suchých vyšší obsah extraktu a zpravidla i alkoholu. KOŘENĚNÁ VÍNA (VERMUTY) obsahují navíc přísadu speciálních, pro každou značku charakteristických, CHUŤOVÝCH A AROMATICKÝCH LÁTEK. Vína přírodně sladká Princip výroby přírodně sladkých vín spočívá v LISOVÁNÍ PŘEZRÁLÝCH HROZNŮ nebo ve VYLUHOVÁNÍ PŘEZRÁLÝCH HROZNŮ (HROZINEK) přírodním vínem a částečným zkvašením vylouženého cukru. Pro přípravu přírodně sladkých vín lze využít pouze ODRŮDY, které poskytují extraktově a aromaticky bohaté mošty. U nás jsou to odrůdy Muškát, Tramín, Rýnský ryzlink a některé další. V zahraničí jsou to například rýnské výběry, francouzská sladká vína z oblasti Sauterne a tokajská vína. Vysoká koncentrace extraktu v moštech může pocházet nejen z původní odrůdy, ale lze ji dosáhnout i uměle buď ODPAŘENÍM VODY z bobulí hroznů slunečním zářením, PŮSOBENÍM MRAZU, nebo působením ušlechtilé plísně BOTRYTIS CINEREA. DEZERTNÍ A DEZERTNÍ KOŘENĚNÁ VÍNA DEZERTNÍ NEBOLI SLAZENÁ VÍNA se připravují z běžných přírodních vín přídavkem hrozinek a prokvašením nebo pouze PŘÍDAVKEM CUKRU a VELEJEMNÉHO LIHU. Dezertní kořeněná vína jsou navíc upravována přísadou KOŘENÍ. Rozdělují se na dezertní vína přislazovaná, dezertní vína likérová a dezertní vína kořeněná. VÝROBA ŠUMIVÝCH A PERLIVÝCH VÍN ŠUMIVÁ VÍNA (SEKTY) ŠUMIVÁ VÍNA (SEKTY) jsou vyráběna DRUHOTNÝM KVAŠENÍM HOTOVÝCH PŘÍRODNÍCH VÍN po přidání CUKRU a dosážního LIKÉRU. Sekundární kvašení probíhá v uzavřených nádobách pod tlakem, takže víno se sytí vznikajícím oxidem uhličitým a stává se ŠUMIVÝM A PĚNIVÝM. Pod pojmem ŠAMPANIZACE vína se rozumí JEHO PŘIROZENÉ SYCENÍ OXIDEM UHLIČITÝM následkem sekundárního kvašení s doprovodnými změnami v kvalitě. Klasický způsob výroby šumivých vín propracoval téměř před 300 lety Don Perignon, vinařský sklepmistr v OBLASTI CHAMPAGNE VE STŘEDNÍ FRANCII. Jeho postup se v určitých obměnách používá dodnes. PERLIVÁ VÍNA PERLIVÁ VÍNA nejsou na rozdíl od šumivých vín připravována druhotným kvašením, při němž dochází k šampanizaci, ale pouhým SYCENÍM VÍNA OXIDEM UHLIČITÝM. Od šumivých vín se proto liší perlivá vína jak kvalitou (nikdy nedosahují takové jemnosti a vyrovnanosti chuti), tak uvolňováním oxidu uhličitého a pěněním při nalití vína do poháru. Vazba oxidu uhličitého na extraktové složky vína je u perlivých vín mnohem slabší a labilnější, takže po nalití perlivé víno prudce a intenzivně uvolňuje bublinky a pění, ale toto perlení trvá jen krátce a pěna rychle opadá. Šumivá vína naproti tomu uvolňují jemné bublinky oxidu uhličitého a perlení je pozvolné a dlouhotrvající. POŠKOZENÍ VÍNA MIKROORGANISMY KŘÍSOVATĚNÍ VÍNA, tj. tvorba charakteristické houbovité kožky na povrchu je kvasinkové napadení vína (CANDIDA MYCODERMA aj.) s nízkým obsahem alkoholu za přístupu vzduchu. Dochází při tom k rozkladu alkoholu a kyseliny až na vodu a oxid uhličitý a víno tak mění chuť i aroma. MLÉČNÉ A MANITOVÉ KVAŠENÍ, tzv. nečisté kvašení, je u vín s nízkým obsahem kyselin, tříslovin a alkoholu způsobeno bakteriemi BACTERIUM MANITOPOEUM A BACTERIUM GRACILLE za tvorby kyseliny octové, mléčné, manitolu, případně i kyseliny máselné (Bacillus amylobacter). ZVRHNUTÍ VÍNA je způsobeno mikrobiálním ROZKLADEM GLYCEROLU, kyseliny vinné a vinného kamene na oxid uhličitý a nižší organické kyseliny, což má za následek postupné hořknutí a hnědnutí vína. Nepříjemná příchuť vína zvaná MYŠINA bývá způsobena NEŽÁDOUCÍMI OXIDAČNÍMI PROCESY. ZDROJE http://projektysipvz.gytool.cz/ProjektySIPVZ/Default.aspx?uid=40 http://www.vscht.cz/kch/syl.htm SAKÉ – RÝŽOVÉ VÍNO Saké je tradiční japonský rýžový nápoj, který je vyráběn za pomocí dvou druhů hub a který byl připravován již 6800 př.n.l. v údolí řeky Jang-tse v Číně. Je připravován z BÍLÉ RÝŽE, která je zbavena slupek a intenzivně obroušená. Na rozdíl od cukernatého sladu a šťávy z vinných hroznů, rýže neobsahuje cukr, ale JEN ŠKROB, tak normální kvasinky nejsou z něho schopné přímo vytvořit alkohol. AMYLÁZY (enzymy schopné přeměňovat škrob na cukry) jsou zde přidávány pomocí HOUBY KOJI - Aspergillus oryzae, která v průběhu kvašení hyne pro nedostatek kyslíku. VZNIKLÝ CUKR může být ZKVAŠOVÁN KVASINKAMI. Pomocí dalších enzymů vznikají v nápoji látky, které mají významný vliv na strukturu a chuť saké. KVAS Kvas je lehký alkoholický nápoj z kvašeného černého chleba Rozšíření: Ukrajina, Rusko, Pobaltí – „ruská Coca-Cola“ substráty: tmavý chléb + kvasnice + sacharosa + voda do hotového kvasu – přídavek kuléru (karamel) kvašení: cca 12 hod v chladu + cca 3 dny zrání obsah EtOH – u průmyslově vyráběného kvasu max. 1,2 % tradiční prodej = pouliční cisterny balení - PET láhve, KEG sudy LIHOVINY LIHOVINY jsou alkoholické nápoje, které obsahují vyšší či nižší obsah alkoholu – nejméně 15 % a nejvýše 79,5 %. Výjimkou je PIVO A VÍNO. Nápoje obsahující 10-12% alkoholu jsou produkovány pomocí fermentace (ALKOHOLOVÉHO KVAŠENÍ). Při vyšších koncentracích alkoholu v roztoku, je metabolismus mnoha kmenů kvasinek částečně nebo úplně potlačen. LIHOVINY, tj. nápoje s velmi vysokými koncentracemi alkoholu, mohou být VYRÁBĚNY POUZE DESTILACÍ. LIHOVINY - Historie Název líh nebo alkohol se v hovorovém jazyce vztahuje k nejčastěji se vyskytující sloučenině ze skupiny primárních alkoholů - k ETHANOLU. Tato sloučenina se dá vyrobit čistě CHEMICKÝM ZPŮSOBEM, např. hydratací ethylenu, nebo daleko BĚŽNĚJŠÍ MIKROBIOLOGICKOU CESTOU – kvasným způsobem. Některé zdroje připisují prvenství sestrojení a používání PRIMITIVNÍ DESTILAČNÍ APARATURY Číňanům cca 1 - 2 tisíce let př.n.l., jiné hovoří o egyptských alchymistech rovněž z éry před Kristem. Do Evropy se znalosti o destilaci zkvašených surovin dostávají mnohem později okolo 11. - 12. století. K rozšíření umění destilace došlo v EVROPĚ VE STŘEDOVĚKU Dnes: ČR 4 průmyslové lihovary (Kralupy, Kolín, Chrudim, Kojetín)a cca 40 zemědělských lihovarů BIOCHEMISMUS LIHOVÉHO KVAŠENÍ Před zhruba 130 lety byl objeven původ kvašení a tím i jeho nositelé kvasinky. KVASNÝ neboli FERMENTAČNÍ ZPŮSOB výroby ethanolu je založen na působení ENZYMŮ MIKROBIÁLNÍ BUŇKY (většinou buněk některých kvasinek) v procesu, kterému se říká ethanolové kvašení. Jde o proces, který probíhá převážně bez přístupu vzduchu (ANAEROBNĚ), i když nejde v případě kvasinek o striktně anaerobní podmínky. Mírné provzdušnění kvasného média, hlavně na začátku fermentace, je příznivé pro potřebný nárůst buněk a jejich aktivitu. PRODUKČNÍ MIKROORGANISMY Hlavním produkčním mikroorganismem jsou kvasinky Saccharomyces cerevisiae, které se vyznačují vysokou rychlostí tvorby ethanolu, vysokou tolerancí k ethanolu a nízkou produkcí vedlejších metabolitů. Producenty ethanolu mohou být i bakterie, slibnou bakterií je Zymomonas mobilis, která má v porovnání s kvasinkami rychlejší metabolismus, nižší nutriční nároky, fermentace může probíhat za vyšších teplot. Přes určité nesporné výhody bakterií jako producentů ethanolu se stále v průmyslové praxi u nás a ve světě používají kvasinky. Zymomonas mobilis SUROVINY K VÝROBĚ LIHOVIN 1. CUKERNATÉ SUROVINY – melasa (řepná), řepa, cukernaté plody (jen pro ovocné destiláty, ne technický líh), v zahraničí – cukrová třtina, čirok, palmové šťávy, sukulenty, kaktusy 2. ŠKROBNATÉ SUROVINY – brambory (neutrální alkohol), obilí (hlavně kukuřice, pšenice, žito, triticale) V zahraničí – rýže, čirok, kasava, sladké brambory Melasa 3. SUROVINY OBSAHUJÍCÍ DALŠÍ POLYSACHARIDY - inulin v topinamburech a čekance, lignocelulosový materiál (dřevo, sláma) Triticale VÝROBA LIHU Z MELASY I. Průmyslový líh se nejčastěji získává z melasy. MELASA je vedlejší produkt výroby cukru z cukrové řepy, která obsahuje přibližně 50% řepného cukru - sacharózy. Tento cukr již běžnými postupy nelze z melasy získat v čisté formě PŘÍPRAVA ZÁPARY (naředění vodou, přídavek živin) PŘÍPRAVA KVASINEK – laboratorní propagace kultury KVAŠENÍ - za anaerobních podmínek, pH 4-4,5, teplota do 32°C TYPY KVAŠENÍ – vsádkový způsob, přítokový způsob, způsob s recyklací kvasinek, kontinuální způsob kvašení ETAPY - bouřlivého kvašení, dokvašování. Jakmile obsah cukru neklesá, fermentace je ukončena SEPARAČNÍ ODSTŘEDIVKY – rozdělen na podíl obsahující hlavně kvasinky a na podíl bez kvasinek obsahující líh Kvasírna VÝROBA LIHU Z MELASY II. Na kvasný proces navazuje destilace a rafinace lihu Tato technologie se skládá z NĚKOLIKA KOLON, na kterých dochází postupně k dokonalému odstranění všech látek, jež mají vliv jak na chemické, tak zejména na senzorické vlastnosti vyrobeného lihu. REKTIFIKACE je opakovaná destilace, jejímž cílem je zkoncentrovat ethanol. RAFINACE je definována jako odstranění doprovodných látek z lihu. Vedlejším produktem výroby lihu z melasy jsou MELASOVÉ VÝPALKY. Melasové výpalky obsahují velké množství minerálních a bioorganických látek a jsou proto velice hodnotným hnojivem a přísadou do krmiv VÝROBA LIHU ZE ŠKROBNATÝCH SUROVIN 1. PŘÍPRAVA SLADKÉ ZÁPARY Oprané brambory nebo obilí se paří v kuželovitém pařáku 120°C , tlaku 0,2-0,5 MPa, x beztlaký způsob (pomletí, mokré mletí) Dnes se již výhradně používají enzymové preparáty. Používání sladu je již ojedinělé. Působením enzymů (α-amylasy) nejprve dochází ke ztekucení škrobu a poté účinkem amyloglukosidasy či β-amylasy ke zcukření. Stěny buněk popraskají a škrob v nich zmazovatí – vytvoří se kaše. Kaše se přečerpá do zapařovacích kádí, kde se ochladí na teplotu 60 °C. Asi po 1 hod je škrob zcukřen a zápara se chladí na 18 – 20 °C. 2. KVAŠENÍ ZÁPARY ZÁPARA se přečerpá do kvasných kádí, přidá se k ní zralý zákvas zvaný HOLOVICE a nechá se kvasit. Čisté lihovarské kvasinky – adaptované na škrobnaté zápary Hlavní kvašení nastává asi po 20 hodinách a je dokončeno třetí den. doba 48-72 hod při teplotě do 32°C 3. DESTILACE PROKVAŠENÉ ZÁPARY Po ukončení kvašení se kapalina destiluje na destilačním přístroji. Získává se surový líh a výpalky, které jsou dobrým krmivem pro dobytek. Lihovarské kvasinky – Saccharomyces cerevisie – kmen používaný v lihovarnictví 4. RAFINACE SUROVÉHO LIHU Surový líh obsahuje asi 85 – 95 % etylalkoholu, vodu a nepříjemně páchnoucí vyšší alkoholy, které tvoří tzv. PŘIBOUDLINY, proto se surový líh dále rafinuje – čistí. Hlavní složkou přiboudliny je tzv. opticky aktivní pentanol (2-methyl-1-butanol). Nejprve se zředí vodou asi na 50 % Poté se destiluje na destilačním přístroji, přičemž se rozdělí na tři frakce: PŘEDEK, ČILI ÚKAP – destilát, který se vydestiluje při nižší teplotě než je bod varu. Používá se k výrobě octa nebo denaturovaného lihu. RAFINÁDA – nejjemnější líh – nejlepší část lihu DOKAP – dává se do lihu na pálení Úkap s dokapem se při rafinaci jímají společně a používají se jako technický líh. DENATURACE LIHU Do čistého lihu se přidají různé látky, které jej činí nepoživatelným methanolem, benzenem či benzinem. Používá se pro technické účely. Schéma lihovaru používající škrobnaté suroviny VÝROBA LIHU Z OVOCE I. Ovoce určené k výrobě lihu se rozmačká. Menší plody se napěchují do kvasných kádí. Rmut se nechá samovolně kvasit v nádobách opatřených kvasnou zátkou. Kvašení nejčastěji způsobují divoké kvasinky, které žijí na ovoci. Pro rychlejší kvašení se přidávají kultury vinných kvasnic. Kvašení je skončeno, když se přestane vyvíjet CO2. Pak se rmut destiluje v jednoduchém destilátoru, druhou destilací se získává užitný líh. Pěstitelská pálenice VÝROBA LIHU Z OVOCE II. Nejde zde o získání maximálního množství čistého (rafinovaného) lihu, ale destilátu, který obsahuje kromě ethanolu určité optimální množství doprovodných látek. Tento SUROVÝ DESTILÁT se nazývá LUTR. Lutr není ještě hotovým výrobkem pro nízký obsah ethanolu, ale hlavně proto, že obsahuje všechny doprovodné těkavé vedlejší produkty lihového kvašení. Do "konzumovatelné" formy se musí lutr převést další destilací - rektifikací. Rektifikace probíhá pomaleji. Na rozdíl od první destilace jde o frakční destilaci a jednotlivé frakce se jímají odděleně. Nejčastěji se dělí na 3 frakce: 1. ÚKAP 2. JÁDRO - PROKAP 3. DOKAP Pokud se nepovede úkap a dokap oddělit , přítomnost úkapových a dokapových složek se projeví ve zhoršení kvality pálenky. Zbytek po první destilaci zůstávající v destilačním kotli se nazývá výpalky. Výpalky jsou silně kyselé (nutná neutralizace vápnem), vyžadují značné náklady na dopravu a udržování skládky ve vymezené lokalitě SKLADOVÁNÍ A ZRÁNÍ DESTILÁTŮ SUROVÉ DESTILÁTY jsou chuťově i z hlediska buketových složek NEVYROVNANÉ a u mnoha pálenek je čerstvý destilát přímo nepoživatelný (rum, whisky apod.). Aby destilát získal svou požadovanou jakost, musí se dále upravovat, filtrovat a vhodně uskladnit. PROCES ZRÁNÍ destilátu ve vhodných nádobách je jedním z nejdůležitějších činitelů ovlivňujících jakost konečného výrobku. Zkrácení doby zrání ovocných a obilných destilátů umělým stařením má velký ekonomický efekt. Mezi metody URYCHLENÉHO ZRÁNÍ DESTILÁTŮ patří: staření účinky tepla, účinky kyslíku a ozónu, ozařováním, ultrazvukem, účinky elektrického proudu apod. ROZDĚLENÍ LIHOVIN ZÁKLADNÍ KATEGORIE LIHOVIN: Vyrobené studenou cestou = bez kvašení * smíchání jemného lihu s dalšími složkami – cukr, ovoce, byliny, … nejprve alkoholické tekutiny (líh kvasný rafinovaný, destiláty, maceráty apod.); silice, aromatické látky a tresti rozmíchané v lihu; potom vína, cukerné a ovocné sirupy a šťávy a na konec voda. Vyrobené teplou cestou = kvašením a destilací (destiláty, pálenky) * charakter určen původní surovinou pro kvašení PODLE OBSAHU CUKRU 1. NESLAZENÉ (vodka, destiláty, aj.) 2. SLAZENÉ - likéry s obsahem cukru nejméně 100 g/L * - krémy s obsahem cukru nad 250 g/L - krystalické likéry obsahují část cukru (sacharosy nebo laktosy) ve formě nerozpuštěných krystalků - emulzní lihoviny - krémovité konzistence (směsi žloutků, mléka, cukru a lihu (vaječný likér) CHARAKTERISTIKA A TRŽNÍ DRUHY LIHOVIN 1. PRAVÉ – ušlechtilé – DESTILÁTY Tyto lihoviny obsahují líh jen z příslušného ovocného destilátu – ušlechtilé vinné destiláty. VÍNOVICE PRAVÁ – je destilát z vybraných dovážených hroznů révy vinné, bohatých na buketní látky (Slovinec Brandy) 2. ŘEZANÉ DESTILÁTY Základní surovina se mísí – řeže se lihem. Ovocné řezané destiláty HRUŠKOVICE – je destilát z hruškového vína nebo hruškové břečky řezaný lihem v určitém poměru JABLKOVICE – CALVADOS – je destilát z jablečného vína nebo kvasu řezaná s lihem MERUŇKOVICE – lihovina z meruňkového destilátu řezaná lihem SLIVOVICE – vyrábí se ze švestkového destilátu Vinné řezané destiláty VÍNOVICE – jsou vyráběny z vinných destilátů s přídavkem vonných a chuťových příměsí – Cognac, Armagnac, Brandy, Vinjak Ostatní řezané destiláty BOROVIČKA – vyrábí se řezem borovičkového destilátu (jalovec) a lihu GIN - pšenice, ječmen + koření jalovec, koriandr + tajné přísady … redestilace + možno mírně přisladit ZNAČKOVÉ DESTILÁTY Vyrábějí se podle zvláštních receptur. Slazené KARLOVARSKÁ BECHEROVKA – obsahuje asi 20 druhů bylin, vyrábí se v Karlových Varech v různých druzích FERNET STOCK – žaludeční likér; receptura přísně tajná, směs bylin GRIOTTE JELÍNEK – z višňové šťávy, rumu, borůvkové šťávy a chuťových látek LEMON CURACAO – s vinným destilátem, přísadou citrónové, pomerančové tresti a chuťových látek PRAVÝ RUM - Vyrábí se z třtinové melasy, cukrové pěny, sirobu, bagasy a dalších odpadů vznikajících při zpracování cukrové třtiny, zrání v sudech. Neslazené GIN – London Dri Gin, Old Tom Gin, Lemon Gin, Orange Gin STARÁ MYSLIVECKÁ – destilát z vínovice s aromatickými látkami PROSTĚJOVSKÁ STAROREŽNÁ – z obilného lihu s výtažky bylin a koření TEQUILA - Weberova modrá agave – „pulque“ Do Mezcalu – dáván červený červ (gusano rojo) LIHOVINY DOVÁŽENÉ COGNAC - je vinný destilát vyráběný z hroznů francouzské oblasti Cognac. Ostatní vinné destiláty se takto nesmějí nazývat. WHISKY - Základní surovinou pro výrobu je slad sušený rašelinovým kouřem, kouřem z dřevěného uhlí a bukového dřeva Obilná whisky – vyrábí se ze žita, ječmene, kukuřice, ovsa a ječného sladu BRANDY – vinná pálenka. Nejznámější brandy pocházejí ze Španělska, Itálie nebo Řecka. KONZUMNÍ LIHOVINY Slazené APRICOT LIGUER – sladký likér z meruňkové šťávy, destilátu a tresti, kyseliny citrónové CURACAO – likér ze slupek pomerančů GRIOTTE – likér z višňové šťávy KMÍNKA – likér z kmínové tresti OŘECHOVÝ LIKÉR – ze zelených vlašských ořechů VAJEČNÝ LIKÉR – emulze z vajec a vinného destilátu Neslazené BRANDY – vyrábí se z vinného destilátu GIN – z obilného lihu s přísadou borovičkového destilátu RUM TUZEMSKÝ – vyrábí se z cukru, tresti a kuléru VODKA – z retifikovaného lihu a vody (velejemný obilný nebo bramborový líh), filtrace přes vrstvu aktivního uhlí ZDROJE http://www.vscht.cz/kch/syl.htm http://www.souhorky.cz/ucebnice/pv/1/lihoviny.htm http:// biochemie.upol.cz/doc/skripta/btc/2_Fermentace4_lih_destilaty.ppt
Podobné dokumenty
Internet verze_Pruvodce vinarskymi Cechami_2011_CJ
odrůd se stanoví podle počasí; ideální čas
nastává v okamžiku, kdy je obsah přírodních
cukrů a kyselin v optimálním poměru. Z vinic se
úroda šetrně dopravuje na místo zpracování,
kde se hrozny odzr...
LIHOVARNICTVÍ A VÝROBA LIHOVIN
vyznačují vysokou rychlostí tvorby ethanolu, vysokou tolerancí k ethanolu a nízkou produkcí
vedlejších metabolitů. Při lihové fermentaci za anaerobních podmínek je glukosa nejprve
odbourávána v pro...
potraviny a výživa - střední škola společného stravování, ostrava
Kvalita potravin se srovnává s technickými normami a s hygienickými předpisy. Kvalitu
potravin hodnotíme pomocí metody senzorické a analytické.
Doplňte smysly, kterými hodnotíme kvalitu potravin a ...
Gotické malířství
Hlavním odvětvím gotického malířství byla malba na skle. Nejstarší příklady vitrají jsou známy z kostela
v St. Denis a pocházejí z poloviny 12. století. Jde o symetrické medailony s vloženými obraz...
Vinařský obzor
přímo (bez mikrooxidace výlisků), vznikají
vína svěží, ovocitá, avšak jednodušší aromatické struktury.
Moštem se amfora naplní jen ze ¾ („nevykypí“ při fermentaci). Alkoholové kvašení trvá asi 10 d...