Časopis - Beckman Coulter
Transkript
informační magazín číslo 11 - 2009 CENA ARNOLDA BECKMANA – VYHLÁŠENÍ VÍTĚZŮ MEMBRÁNOVÉ MOLEKULY KREVNÍCH DESTIČEK ŠTÍTNÁ ŽLÁZA A TĚHOTENSTVÍ NOVINKA NA TRHU – DXH800 Jak se u nás probojovávala imunologie jako obor - výzkum, uplatnění a výhled do budoucnosti Rozhovor s významným českým imunologem, nositelem státního vyznamenání Prof. MUDr. Ivem Hánou, CSc. Pane profesore, je o Vás známo, že jste se významně podílel na prosazení imunologie jako oboru biologie a především klinické imunologie jako oboru medicíny u nás. Jistě to nebylo nic snadného… Co všechno tomu předcházelo? Imunologie u nás pochopitelně nezačala existovat až po druhé světové válce, jak by se mohlo zdát při nahlédnutí do současných análů nebo kongresových sborníků. Poznatky, práce a výuka byly dříve skryty pod hlavičkami jiných, tehdy již uznaných medicínských oborů, především pod mikrobiologií (ještě dříve bakteriologií a patologií) a infektologií, ale dotýkaly se jí i jiné obory jako interna, pediatrie a další. Je třeba se zmínit, že již ve 30. letech vyšla u nás Kabelíkova Serologie jako předzvěst startujícího samostatného oboru. Ovšem vlastní rozkvět moderní imunologie musíme položit až do doby po druhé světové válce, kdy došlo ve světě k doslovné renesanci imunologického bádání a poznatků a vlastnímu vymezení tohoto oboru proti těm oborům medicíny a biologických věd, pod nimiž se tato vědecká sféra do té doby skrývala. Tento pokrok byl samozřejmě zachycen také u nás v Československu – již od začátku 50. let vznikla v Praze centra základního výzkumu v tehdejší Československé akademii věd (ČSAV) po vedením Jaroslava Šterzla a Milana Haška. To ale ještě neznamenalo, že imunologie byla uznána jako samostatná vědní disciplína v medicíně a na vysokých školách. Existovala sice již zmíněná a ve světě uznávaná tzv. Pražská imunologická škola (v ČSAV), ale dopad do praxe na univerzitách a na práce v terénu nebyl zatím příliš patrný. Bylo nutno překonávat předsudky, někdy i určitou nechuť ke změnám, a tak nastávala fáze zahajování imunologických studií pomocí zapálených jedinců a celých skupin, především mladých studentů a vědců. Ve druhé polovině 50. let se začala vytvářet další centra výzkumu (např. Bratislava, Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Martin, Banská Bystrica, Hradec Králové, České Budějovice, Olomouc, Košice a další). Pozvolna se však objevovala také snaha aplikovat nové a často revoluční poznatky v medicínské (humánní a veterinární) praxi. Ve výzkumných ústavech se vytvořily celky nadšenců, kteří hltali nové údaje ze světové literatury, jejíž dostupnost však byla většinou omezena jen na komunistickou vládou fundované knihovny ve výzkumných ústavech, ČSAV a některých univerzitách, což pochopitelně práce a studie redukovalo jen na určité lokality. Velice omezená byla i možnost zúčastnit se vědeckých kongresů v zahraničí, která byla vyhrazena, zvláště v počátcích, prakticky jen pro členy komunistické strany, normálním vědeckým pracovníkům se to podařilo jako zcela výjimečný případ. Rozhodně velice významnou pomocí pro rozvoj imunologie bylo vytváření vědeckých společností, které v tehdejší době mezinárodní izolace, danou 2 informační magazín číslo 11 - 2009 komunistickým režimem, umožňovaly přece jen určité šíření informací, přednášky. Později začaly úspěšně organizovat i zájezdy na vědecké kongresy do zahraničí, které se tak stávaly dostupnými i pro řadové členy. V Československu existovala dvě seskupení zájemců o obor věnující se imunologickým otázkám teorie i praxe. Jejich osud však nebyl identický. Jednou skupinou byla Česká alergologická společnost, později přejmenovaná na Československou společnost alergologie a klinické imunologie (ČSAKI), zabývající se převážně otázkami alergologické praxe bez výrazného zdůrazňování nejnovějších poznatků základního imunologického výzkumu. Tato společnost byla vládnoucími kruhy uznána a legalizována. Druhou skupinu tvořili zájemci o nejširší pojetí imunologie se všemi jejími odvětvími základního i aplikovaného výzkumu (včetně antiinfekční imunologie, alergologie, veterinární imunologie, imunopatologie, transplantační imunologie atd.). Tato skupina byla z politických důvodů po roce 1968 dlouho doslova proskribována, ačkoli měla výbornou základnu právě ve zmíněné a uznávané Pražské imunologické škole. I když její členstvo bylo v podstatě stále stejné a početné, prodělávalo sdružení martyrium, jak dosvědčují jeho měnící se názvy: Obsah Časopis vydává a distribuuje IMMUNOTECH a.s., Radiová 1, 102 27 Praha 10 www.beckman.cz Časopis připravují Ing. Vanda Filová, PhD. Ing. Kateřina Kožaná Ing. Eva Králová Ing. Hana Krátká Mgr. Pavel Kružík RNDr. Helena Kurzweilová, CSc. Ing. Kateřina Lapišová RNDr. Běla Říčařová, CSc. Ing. Petr Suchan Mgr. Patrik Šaf RNDr. Jozef Smolka Do časopisu přispěli Prof. MUDr. Ivo Hána, CSc. - Rada vědeckých společností ČR RNDr. Běla Říčařová, CSc.. RNDr. Lubica Dráberová, CSc. - Ústav molekulární genetiky AV ČR MUDr. Martin Hřebíček - VFN a 1. LF UK Ing. Ladislav Kmoch, CSc. - VFN a 1. LF UK Mgr. Helena Skalníková, PhD. - Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR Ing. Eva Králová Ing. Roman Vlček Mgr. Pavel Kružík RNDr. Kristián Koubek, DrSc. - Ústav hematologie a krevní transfúze Ing. Drahomíra Springer - VFN a 1. LF UK RNDr. Zdeněk Veškrna - Nemocnice Znojmo Ing. Mgr. Tereza Tietze Ing. Kateřina Lapišová Prim. MUDr. Annamária Bratková - 1. Súkromná nemocnica Košice-Šaca PharmDr. Eva Žemberová - RIA laboratórium s.r.o. Ing. Petr Boudal Bc. Jozefína Bernátová Ing. Vanda Filová, PhD. MUDr. Jana Granátová - Fakultní Thomayerova nemocnice RNDr. Štěpán Tintěra Petr Jabůrek Ing. Hana Krátká Ing. Kateřina Kožaná Ivan Šarkan - autor křížovky Grafická podoba Nina Nováková Tiskárna REPRO servis s. r. o. Starochuchelská 15/195, 159 00 Praha 5 Náklad čísla 1600 výtisků Jak se u nás probojovávala imunologie jako obor – výzkum, uplatnění a výhled do budoucnosti 2 Cena Arnolda Beckmana – Vyhlášení vítězů 7 Cena Arnolda Beckmana – 1. místo v kategorii Buněčná biologie a imunologie 8 Cena Arnolda Beckmana – 1. místo v kategorii Genomika a genetika nukleových kyselin 9 Cena Arnolda Beckmana – 1. místo v kategorii Proteomika 11 Revoluční novinka v oblasti pH metrů 13 Pozvánka na akci DNA Analýza VI. 13 Nový počítač buněk a částic MULTISIZERTM 4 14 Cytometrická analýza 14 Nové výrobky Binding Site 15 Membránové molekuly krevních destiček 16 Poruchy funkce štítné žlázy v těhotenství 21 Ověření referenčního rozmezí FT4 při použití soupravy Access Free T4 firmy Beckman Coulter 23 Anemie 24 Vyšetrenie protilátok proti vnútornému faktoru pri pernicióznej anémii 24 UniCel DxH koncept – nová éra v laboratorní hematologii 26 Predstavujeme ACL TOP 500 CTS od výrobcu Instrumentation Laboratory 27 Nová ultrasensitivní ELISA souprava na stanovení PAPP-A 30 Indikátorové proteiny v moči (3) – hematurie 31 Obchodní útvar 38 Útvar CAS / LOGISTIKA 39 Setkání uživatelů RIA a imunochemických systémů Beckman Coulter 40 Pražská padesátka 41 Křížovka o ceny 42 Kde se můžeme setkat (leden – červen 2009) 44 informační magazín číslo 11 - 2009 3 Přípravná komise Československé společnosti imunologické, poté už Imunologická sekce Československé biologické společnosti ČSAV. Teprve v době politického tání došlo konečně k založení a uznání Československé imunologické společnosti (ČSIS) jako reprezentanta všech odvětví imunologie u nás. Vzpomínám, že jsem se jako vedoucí Subkomise lékařské imunologie tehdejší Československé společnosti mikrobiologické ČSAV stal v roce 1974 členem výboru Imunologické sekce. V této funkci jsem pokračoval i v ČSIS a ČIS nepřetržitě až do roku 2003, protože jsem v této činnosti viděl ohromný potenciál pro rozvoj oboru. Za výrazné pomoci pracovníků Imunologického oddělení Mikrobiologického ústavu ČSAV se pořádaly přednášky, instruktáže, kurzy a pracovní imunologické konference v různých místech republiky. První kongres ČSIS s několika stovkami nadšených účastníků zorganizoval v roce 1976 Jindra Lokaj v Brně. Byl to velký přínos. Následovaly kongresy na různých místech v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Po revoluci se mi podařilo v roce 1994 zorganizovat 7. Kongres českých a slovenských imunologů (tak zněl oficiální název), poprvé v Praze, ve Svatoanežském klášteře. Akce byla velmi úspěšná také díky výrazné účasti imunologických špiček ze zahraničí. Kongresy českých a slovenských imunologů pokračovaly dále i po rozdělení ČSIS na Českou imunologickou společnost (ČIS) a Slovenskou imunologickou společnost (SIS) až do současné doby s jedinou změnou, a to že poslední z nich byly již organizovány společně s rovněž rozdělenou Českou a Slovenskou společností alergologie a klinické imunologie. Dochází tak pozitivně k užšímu propojení teorie a praxe, i když někdy alergologická problematika trochu disproporčně převažuje a opakuje již známá fakta. V otázce byl ovšem zmíněn proces vzniku imunologie jako oboru u nás. To je sice navazující, ale trochu jiná historie. Prosadit nový obor je vždy otázkou nejen jeho náplně, ale i vymezení vůči oborům stávajícím. To vyžaduje někdy značné úsilí, taktiku a v současné době, řekli bychom, lobování. Vytvořit obor fakticky je snazší než ho legalizovat nějakým výnosem či registrem. Fakticky obor jako takový již v ČSAV existoval a měl pevnou a kvalitní základnu ve velkém počtu pracovníků, ale prosadit ho jako lékařský nebo učební obor na vysokých školách nebylo snadné. Myslím, že zde hrálo roli několik faktorů, z nichž považuji za rozhodující získání zájmu o imunologii odboru protiepidemické péče Ministerstva zdravotnictví (z hlediska kontroly a podpory imunity populace), kde jsem tuto věc opakovaně projednával. Došlo k založení imunologických laboratoří na krajských hygienických stanicích a tam následně také ke zřízení ordinací a obor byl najednou na světě. Zároveň byl jmenován tzv. hlavní odborník pro obor. (Existenci hlavních odborníků ministerstva a na krajích pro medicínské obory dodnes považuji na přínosné a dnes nám určitě chybí.) Ruku v ruce s tím šlo i vymezení oboru jako lékařské specializace (a o něco později také k vymezení s trochu jiným názvem pro nelékaře). Po mém naléhání zřídil v roce 1984 prof. Macúch, ředitel tehdejšího Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (ILF), Kabinet lékařské imunologie pro vzdělávání a atestace z oboru, který se tak stal specializací. Byl to první útvar pro postgraduální vzdělávání v této sféře a já jsem byl jmenován jeho vedoucím. V oblasti imunologie jsem pak prosadil koncepci klinického oboru s nezbytným laboratorním zázemím, což znamená, že lékař pracující v ordinaci musel mít zažitou také laboratorní složku práce, včetně možných chyb metod a nákladů. 4 informační magazín číslo 11 - 2009 Brzy nato byl Kabinet přeměněn na katedru. To se stalo faktickým startem pro následný vznik samostatných učebních programů a později také samostatných imunologických útvarů (kateder nebo ústavů apod.) na univerzitách, i když na některých z nich se v názvu instituce slovo imunologie už dříve vyskytovalo, jako např. v Praze Ústav pro lékařskou mikrobiologii a imunologii 1. LF UK, kde odvedl velkou práci Ctirad John. Později se vytvářely imunologické laboratoře nebo imunologické náplně práce jiných laboratoří (hlavně biochemie) v nemocnicích a postupně vznikaly také ambulance a oddělení. V současné době existuje imunologie prakticky na všech úrovních jako základní obor medicínského a obecně biologického vzdělávání – jak na univerzitní, tak na postgraduální úrovni. Klinická imunologie jako aplikace imunologie v medicíně je klinický obor s nezbytným laboratorním zázemím. Je obecně uznávána vzdělanými kliniky jako nezbytné vzdělání pro pochopení základních pochodů v živém organizmu a pochopitelně zahrnuje všechny aplikace, včetně alergologie, která má nejširší uplatnění v terénní praxi. (U nás se po vzoru některých zahraničních názvů již řadu let užívá pro obor termín alergologie a klinická imunologie, který je stejně nesmyslný, jako kdyby se používal např. termín hepatologie a vnitřní lékařství.) Jste živoucím dokladem toho, že odpovídající kvalitní vzdělání je jistě nutný základ, ale pro kompetentní působení v oboru je nezbytné průběžné vzdělávání, které, má-li být účinné, potřebuje určitý systém a řád. Na co jste se především zaměřil v době svého působení jako ředitel tehdejšího Ústavu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů? Na tuto otázku jsem Vám už vlastně částečně dal odpověď v tom, co jsem říkal o prosazování oboru. Nicméně si myslím, že je na místě zmínit, že jsem svou práci ředitele ILF, kterému jsem dal nový statut a přejmenoval ho na Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ) (vzdělávají a atestují se tam totiž i jiní vysokoškoláci než jen lékaři a farmaceuti), považoval za velmi důležitou a věnoval jí spoustu energie a času, protože průběžné vzdělávání je především ve zdravotnictví záležitostí základního významu, determinující kvalitu poskytované péče. Rozšiřoval jsem útvary o nově vznikající obory a podobory. V oblasti imunologie jsem pak prosadil koncepci klinického oboru s nezbytným laboratorním zázemím, což znamená, že lékař pracující v ordinaci musel mít zažitou také laboratorní složku práce, včetně znalosti možných chyb metod a nákladů, a lékař v laboratoři musel mít dostatečný přehled o klinice postižení imunitního systému, včetně vyšetření Prof. MUDr. Ivo Hána, CSc. (nar. 1928) je významný český vědec, lékař, pedagog. Jako první u nás byl jmenován profesorem imunologie a alergologie. Je stále aktivní, předsedá Radě vědeckých společností ČR, účastní se odborného života, kongresů, v ordinaci se věnuje pacientům s poruchami imunity. Po řadu let pracoval ve velmi náročných podmínkách v rozvojových zemích (v Indii, Etiopii, Íránu, Sýrii) jako expert Světové zdravotnické organizace (WHO). Je držitelem mnoha našich i zahraničních vědeckých ocenění. V loňském roce, kdy oslavil 80. narozeniny, mu byla prezidentem republiky udělena Medaile za zásluhy o stát v oblasti vědy. V odůvodnění bylo kromě jiného uvedeno: Je autorem rozsáhlého vědeckého díla, zasloužilým pedagogem a organizátorem vědeckého života. pacienta při atestaci. Vycházel jsem přitom nejen z objektivního posuzování oboru, ale především ze své praxe – již jako student jsem pracoval na klinikách, poté jsem léta strávil v laboratořích v Československu a rok také v USA a v dalších letech jsem se kromě velké organizační práce věnoval ambulantní praxi v klinické imunologii, včetně alergologie. Začátkem 90. let, kdy jsem pracoval jako ředitel IPVZ, jsem nepřipustil, aby byla privatizována kolej IPVZ v Praze (měla z ní být akciová společnost, která by vydělávala na mladých špatně placených vysokoškolácích připravujících se na atestace). Jako následek mne tehdejší ministr zdravotnictví Rubáš (ODS), který tuto privatizaci favorizoval, odvolal. Jediné, co mi bylo vytknuto, bylo, že jsem si rok předtím dal udělat nestranný audit, který ukázal, že jsme hospodařili dobře! Litoval jsem, že jsem nemohl dále rozvíjet tuto práci, která mne upřímně těšila, protože jsme organizaci zvládali a měli úspěchy – naši instituci nám zahraniční návštěvníci vysloveně záviděli. Dnes jsme svědky toho, jak současné Ministerstvo zdravotnictví tuto instituci demontuje způsobem, který považuji za skandální (např. zrušení rozsáhlé vědecké knihovny). V době totality bylo pro většinu vědeckých a hlavně mladých pracovníků obtížné získávat průběžný přehled o vývoji toho oboru ve světě – bez internetu, ne vždy s dostatečným přístupem k vědeckým publikacím a s velmi omezenými možnostmi cestovat. Byl toto důvod, proč jste se rozhodl pro pořádání pracovních imunologických konferencí, pro něž se zažil název PIK? Vy jste, vážená paní doktorko, vlastně odpověď našla již ve své otázce. Je obecně známo, že se mi podařilo iniciovat a zorganizovat celkem 22 pracovních imunologických konferencí (PIK), které se konaly v rámci ČSIS a později ČIS na různých místech Československa a Česka a věnovaly se určitému vybranému tématu. První z nich se konala v Židlochovicích v roce 1975 a poslední v Rožnově v roce 2005. Cílem těchto malých sympozií, kterých se zúčastňovaly desítky mladých imunologů a také kliničtí pracovníci, bylo nahradit v době totality zcela omezené možnosti sdělování výsledků na kongresech a získávání nových poznatků, naučit se diskutovat v naprosto neformálním prostředí a navázat kontakty, jinak nesnadno dosažitelné. Ke všemu se navíc dařilo od určitého data odpřednášené práce také publikovat ve sbornících jako původní práce s literaturou. Po revoluci se v 90. letech postupně otevíraly dveře k setkáním i na mezinárodních fórech; narostl zájem nezbytného publikování výsledků v impaktovaných časopisech a diskusí v zahraničí, a to vše ukázalo, že PIKy, ve své době tak vyhledávané a ceněné pro své přátelské, poučné, ale i vysoce kritické a neformální prostředí, již svou původní, podle tehdejších možností nezastupitelnou funkci splnily, a bylo proto od jejich dalšího konání upuštěno. Nicméně vzpomínky na jejich jedinečnou atmosféru zůstávají. Rozvoj mnoha oborů je exponenciální, orientace v záplavě informací i možnosti sledovat obor v širším záběru jsou čím dál obtížnější. Někdy si přestáváme vzájemně rozumět i v příbuzných oborech. Domníváte se, že k tomu přispívá i to, jak se vyjadřujeme? Jak se díváte na někdy až nekritické (nebo možná pohodlné) přejímání výrazů především z angličtiny, přestože v češtině máme výstižné a zavedené výrazy? Lingvistika byla vždy tak trochu mým koníčkem. Mluvím a jsem schopen i myslet několika světovými jazyky, ale vždy mě fascinoval můj rodný jazyk – čeština. Snad je na vině Karel Čapek se svou chválou rodné řeči nebo Pavel Eisner (Chrám i tvrz) a naši básníci (Seifert, Nezval), ale i moji rodiče, kterým vděčím za mnoho z toho, co ve mě je. Jako národ jsme měli v minulosti éru, kdy jsme čelili germanizaci naší řeči, a poté přišlo období rusismů. Dnes jsme svědky toho, že naše řeč je zraňována jednak chudobou a vulgarizací mediálního jazyka (jen málo novinářů svou řeč pěstuje), jednak naší leností překládat cizí termíny a vyhledávat jejich nejvýstižnější český ekvivalent a také určitou snahou „být módní“ tím, že budu užívat především z angličtiny (nebo američtiny) přejímané a často ještě navíc zkomolené výrazy. Setkáváme se s tím bohužel často i ve vědě a ani imunologie není výjimkou. Myslím si, že v tomto vědním oboru jsem se vždy snažil o slušnou češtinu. Určitým vzorem a oporou mi byl Karel Nouza, který někdy až úporně hájil své české výrazy. Musí být naší snahou, abychom byli schopni se vždy dobře česky vyjadřovat. Na závěr si, vážený pane profesore, nemohu odpustit zeptat se Vás na to, jak vidíte budoucnost imunologie? Být haruspikem není ani snadné, ani vděčné. Přesto se Vaší otázce nevyhýbám. Při pohledu do minulosti jsem byli svědky různých etap, kdy byly někdy celé dekády věnovány preferenčně určitým tématům, která ovládala pole bádání. Zažili jsme např. éru imunoglobulínů, éru vrozené imunity nebo éru cytokinů. Tyto éry skončily, i když nepochybně přinesly spoustu důležitých poznatků. Dnes jsou to regulační buňky, které udávají směr. Nebudu se pouštět do odvážných předpovědí zabírajících celé rozsáhlé pole imunologie, zkusím se věnovat trochu těm oblastem, v nichž jsem se v posledních létech více pohyboval. Na poli imunomodulace, která se bytostně začala dotýkat praktického a širšího užití v klinice, nevidím, na rozdíl od řady perspektivních očekávání, velké informační magazín číslo 11 - 2009 5 V transplantační imunologii při typizaci znaků HLA na úrovni tzv. high level resolution je doslova otázkou života a smrti nalézt maximální shodu mezi dárcem hematopoetických kmenových buněk z kostní dřeně nebo periferní krve a mezi příjemcem. možnosti a úspěchy. Jistě se najdou jiné a lepší imunosupresivní látky (farmaceutický průmysl má pro tento výzkum jistě dost silné ekonomické zázemí) a snad se po létech bádání dočkáme i vyhovujících vakcín proti malárii nebo HIV infekcím, ale látky působící selektivně na jednotlivé imunitní pochody (třeba stimulačně) budeme těžko hledat. K potlačení alergických reakcí určitě najdou produkční továrny nové generace léčiv a bude jistě snahou najít pro alergologickou imunoterapii (AIT) skutečně specificky působící látky na vymezené složky jednotlivých alergenů, jak nazýváme většinou velice komplexní alergizující látky. Tam všude vidím možnosti určitého pokroku, avšak v oblasti základních imunomodulačních zásahů do specifických složek imunitní odpovědi vidím velké obtíže, protože imunologická síť je nesmírně složitá, navzájem se ovlivňující na všech úrovních (jako jsou např. různá působení cytokinů), a to v daleko komplexnější formě, než tomu je např. v hormonálních funkcích. Čili pokroky je možné očekávat, ale těžko budeme svědky revolučních převratných úspěchů. V posledních dvaceti letech jsem se velmi věnoval transplantační imunologii. Ta za tu dobu učinila veliký vývoj i praktický rozvoj v humánní medicíně, kdy bylo za spolupráce především internistů a chirurgů dosaženo nevídaných úspěchů při transplantacích orgánů, ale i tkání. Zatímco na poli úspěšně a široce prováděné transplantace orgánů hrála značnou roli složka organizační (získávání orgánů), kdy již klasická typizace znaků HLA dárce a příjemce na buněčné úrovni a následná aplikace imunosupresiv zajišťovala úspěch, došlo na poli transplantace kostní dřeně, tj. hematopoetických kmenových buněk, k ohromnému pokroku v oblasti zcela zásadní typizace znaků HLA molekulárními metodikami (tzv. high level resolution), vedoucí k rozvinutí nových laboratorních postupů a poznání nových antigenů, jejich splitů a závislostí. Zde je dosažení maximální shody mezi dárcem a příjemcem doslova otázkou života a smrti, neboť hematopoetické kmenové buňky z kostní dřeně nebo z periferní krve dárce mají kapacitu při větších rozdílech v HLA znacích snadno svého příjemce zahubit. Zde není možnost retransplantace. Na našem imunologickém pracovišti v IKEM v Praze se nám za vedení Evy Ivaškové podařilo tyto metodiky úspěšně zvládat. Dovolte, abych se při této příležitosti zmínil ocenění, jehož se našemu týmu dostalo pozváním z USA, abychom na výročním kongresu NMDP (National Marrow Donor Program) v Minneapolis realizovali před velkým publikem setkání dvou našich českých příjemců hematopoetických kmenových buněk z kostní dřeně od amerických dárců (šlo o děti vyléčené z leukémie). Bylo to na těchto kongresech první pozvání země mimo USA! (Dárcovství kostní dřeně je anonymní a setkání dárců s příjemcem se uskutečňuje jen při zvláštních příležitostech.) Byli jsme oceněni obrovským aplausem v sále naplněném zhruba 600 specialisty na transplantace kostní dřeně a transplantační imunologii z celého světa. A to mne uvádí do oblasti vlastního odhadu, že v budoucnosti budou kmenové buňky hrát stále stoupající úlohu nejen v oblasti transplantace krvetvorných tkání spojených s transplantační imunologií, ale v daleko širších souvislostech, nepochybně také ve sféře základních imunitních mechanismů. Na loňském kombinovaném kongresu českých a slovenských imunologů s meziná- 6 informační magazín číslo 11 - 2009 rodní účastí v Praze jsem zdůraznil, že bylo již dávno uznáno jako neplatné dřívější dogma, že kmenové buňky jsou predeterminovány jen k určitému, již nezměnitelnému vývoji, jako tomu je třeba u krvetvorných kmenových buněk kostní dřeně. V posledních letech bylo nezvratně dokázáno, že mezi kmenovými buňkami, které se nacházejí v různých embryonálních tkáních, existují základní formy, které jsou schopné vytvořit nejrůznější tkáně, a to zcela odlišné od tkání, z nichž byly izolovány, jsou tedy pluripotentní. Počáteční studie nacházely tyto kmenové buňky prakticky jen v různých tkáních embryonálních a později fetálních, což výrazně limitovalo jejich použití a vytvářelo zároveň půdu pro závažné etické i legislativní problémy pro použití v humánní medicíně. Studie z posledních let však vedly k dalším překvapivým nálezům, že je totiž tyto pluripotentní kmenové buňky možné najít prakticky ve všech tkáních těla, včetně tkání centrálního nervového systému, a to i u dospělých jedinců, což rovněž poráží dřívější dogmata. Pro tyto buňky se ujal název (trochu matoucí) „dospělé kmenové buňky“ („adult stem cells“) a v posledních letech je jim věnována ohromná pozornost. Jednak je možné izolovat tyto buňky třeba z tukové nebo svalové tkáně, pomnožit je (v tom zatím tkví určité technické úskalí), aniž ztratí svou pluripotencionalitu, a např. po vstřiknutí do srdce pacienta docílit reparace infarktem poškozeného myokardu nebo reparace jater či poškozené míchy. Přitom existuje možnost použít tyto kmenové buňky od samotného nemocného a odpadne tak nutnost typizace HLA a obav ze zhoubné reakce štěpu proti hostiteli. Navíc, což je krajně zajímavé, se ukázalo, že pluripotentní kmenové buňky jsou schopny významně ovlivňovat funkce buněk a složek imunitního systému, určitým způsobem je modifikovat. To jsou naprosto nové poznatky. Nestojíme tedy dnes na prahu nových revolučních objevů a snad i aplikací, které by možná mohly ovlivnit např. imunodeficience, či stimulovat nebo suprimovat imunitu nebo vyřešit některá těžká alergická postižení? Je to určitě běh na dlouhou trať. Budoucnost nám ukáže, zda se úvaha o možných dalších revolučních objevech v této oblasti kmenových buněk s dopady na imunologii (nejen transplantační, a s výhledem nejenom na poznatky základního výzkumu, ale i na praktické využití) ukáže platnou. Jménem našich čtenářů, redakce i jménem svým Vám, pane profesore, upřímně děkuji za rozhovor. PROF. MUDR. IVO HÁNA, CSC. RADA VĚDECKÝCH SPOLEČNOSTÍ ČR E-MAIL: [email protected] BĚLA ŘÍČAŘOVÁ E-MAIL: [email protected] Cena Arnolda Beckmana – vyhlášení vítězů V roce 2008 byl, stejně jako před dvěma lety, společně s Českou společností pro biochemii a molekulární biologii uspořádán 2. ročník Ceny Arnolda Beckmana. outěžící své práce přihlašovali do tří kategorií - Buněčná biologie a imunologie, Genomika a genetika nukleových kyselin, Proteomika. Akce se shledala s velkým zájmem, takže to ani tentokrát neměli odborní hodnotitelé v čele s předsedou ČSBMB profesorem Václavem Pačesem snadné. Prací se sešlo více než padesát. Výhercům byla cena slavnostně předána na XXI. biochemickém sjezdu České společnosti pro biochemii a molekulární biologii a Slovenské spoločnosti pre biochémiu a molekulárnu biológiu, který se konal v září v Českých Budějovicích. Hlavní ocenění 50 000 Kč a možnost čerpat 50 % slevu na jakýkoli analyzátor z produkce koncernu Beckman Coulter získaly v jednotlivých kategoriích tyto práce. Buněčná biologie a imunologie RNDr. Lubica Dráberová, CSc. Ústav molekulární genetiky AV ČR Za práci: Regulation of Ca2+ signaling in mast cells by tyrosine-phosphorylated and unphosphorylated non-T cell activation linker. J. Immunol. 179, 5169-80. 2007 Genomika a genetika nukleových kyselin MUDr. Martin Hřebíček Ústav dědičných a metabolických poruch 1.LF UK Za práci: Mutations in TMEM76* Cause Mucopolysaccharidosis IIIC (Sanfilippo C Syndrome) Am. J. Hum. Genet. 2006;79:000–000. Proteomika Mgr. Helena Skalníková, PhD. Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV, Liběchov Za práci: A proteomic approach to studying the differentiation of neural stem cells Proteomics 2007, 7, 1825-1838 BLAHOPŘEJEME VÍTĚZŮM, DĚKUJEME VŠEM SOUTĚŽÍCÍM A TĚŠÍME NA VAŠE PŘÍSPĚVKY DO SOUTĚŽE O CENU ARNOLDA BECKMANA V ROČNÍKU 2008 – 2009. informační magazín číslo 11 - 2009 7 Cena Arnolda Beckmana 1. místo v kategorii Buněčná biologie a imunologie za práci: Regulation of Ca2+ signaling in mast cells by tyrosine-phosphorylated and unphosphorylated non-T cell activation linker AUTOŘI: Lubica Dráberová, Gouse Mohiddin Shaik, Petra Volná, Petr Heneberg, Magda Tůmová, Pavel Lebduška, Jan Korb a Petr Dráber Laboratoř signální transdukce, Ústav molekulární genetiky AV ČR, v.v.i., Vídeňská 1083, 142 20 Praha 4-Krč Práce se zabývá molekulárními mechanismy aktivace žírných buněk. Tyto buňky jsou důležitou součástí imunitního systému, kde slouží k obraně organismu před parazity, bakteriemi a toxiny a podílí se na zánětlivých procesech. Žírné buňky jsou klíčové při tak závažných onemocněních, jakými jsou alergie a astma. Vazba antigenu (alergenu) na membránový receptor vyvolává řadu biochemických dějů, které nakonec vyústí v uvolnění obsahu sekrečních granul, obsahujících řadu farmakologicky aktivních látek, jakými jsou histamin a proteázy. Molekulární mechanismy aktivace žírných buněk nejsou ještě stále úplně objasněné. Nedávno jsme na našem ústavu objevili nový protein buněčných membrán žírných buněk. Zjistili jsme, že tento protein, označený NTAL (non T cell activation linker), je regulátor buněčné aktivace. Předkládaná práce se zabývala možnými mechanismy této regulace. Pomocí genetických metod jsme hladinu této molekuly buď zvýšili, nebo snížili a srovnávali aktivační pochody u takto modifikovaných buněk. Zjistili jsme, že v časných fázích buněčné aktivace se NTAL uplatňuje jako negativní regulátor aktivace; v přítomnosti NTAL dochází k snížené fosforylaci jiné důležité adaptorové molekuly LAT, která se zprostředkovaně podílí na přenosu vápníku do buněk. V pozdních fázích aktivace funguje NTAL jako pozitivní regulátor transportu vápenatých iontů, které jsou důležité pro finální fázi buněčné aktivace - uvolnění sekrečních komponent (viz. přiložené schéma). RNDR. LUBICA DRÁBEROVÁ, CSC. LABORATOŘ SIGNÁLNÍ TRANSDUKCE, ÚSTAV Dvojí regulační funkce adaptorového proteinu NTAL při aktivaci žírných buněk. V časných stadiích buněčné aktivace (fáze I) se multivalentní antigen (Ag) naváže na imunoglobulin E (IgE), který je zakotven na IgE imunoreceptoru (IR). Tím dojde k agregaci a následné fosforylaci jak tohoto receptoru, tak i dalších signálních molekul, včetně adaptorů NTAL (N) a LAT (L). V přítomnosti NTAL dochází k částečnému útlumu aktivační odpovědi z důvodu menší fosforylace LAT (soutěž o substrát). LAT je důležitý pro aktivaci fosfolipázy C (PLC), která svou aktivitou vede k produkci inositolu 1,4,5 trifosfátu (IP3) a následnému uvolnění vápníku z endoplazmatického retikula (ER). Uvolněný vápník pak ve fázi II způsobí otevření vápenatých kanálů SOC (store operated channels) na plazmatické membráně (PM) a prostup vápníku do buňky. Tento proces je však inhibován u buněk, které postrádají NTAL. 8 informační magazín číslo 11 - 2009 MOLEKULÁRNÍ GENETIKY AV ČR, V.V.I., VÍDEŇSKÁ 1083, 142 20 PRAHA 4 – KRČ E-MAIL: [email protected] Cena Arnolda Beckmana 1. místo v kategorii Genomika a genetika nukleových kyselin za práci: Mutations in TMEM76* Cause Mucopolysaccharidosis IIIC (Sanfilippo C Syndrome) Gen pro mukopolysacharidosu III C Lysosomální choroby jsou skupina klinicky různorodých dědičných onemocnění, jimž je společné hromadění („střádání“) makromolekulárního materiálu v lysosomech uvnitř buňky. Většina z nich je způsobena absencí aktivity některé z lysosomálních hydroláz v důsledku mutací v genech, které ji kódují. Deficit hydrolázy určuje charakter střádání – deficit enzymu katalyzujícího krok při odbourávání glykolipidů, řekněme glukosylceramidasy, vede k hromadění glukosylceramidu jako hlavní střádané látky v lysosomech. Nejběžnějšími jsou lysosomální onemocnění postihující katabolismus lipidů a mukopolysacharidů (glykosaminoglykanů): lipidosy a mukopolysacharidosy. Od šedesátých let bylo popsáno zhruba 40 enzymových deficitů, které vedou k lidským onemocněním a do roku 2006 byly postupně nalezeny geny, které příslušné enzymy kodují. Výjimkou byl enzym chybějící u jednoho typu mukopolysacharidosy typu III – Sanfilippovy choroby typu C. Tento syndrom má své jméno podle amerického pediatra Sylvestera Sanfilipa, který jej se spolupracovníky popsal v roce 1963 [1]. Všem typům Sanfillipova syndromu (A, B, C, D) je společná porucha lysosomálního odbourávání glykosaminoglykanu heparansulfátu, i když jednotlivé typy jsou způsobeny deficity různých enzymů. Klinicky mezi jednotlivými typy nejsou podstatné rozdíly. Onemocnění má pomalu postupující průběh. Relativně mírné tělesné postižení (malé zvětšení jater a sleziny, hrubé rysy obličeje, postižení kostí, hrubé vlasy aj.) kontrastuje s těžkým postižením nervového systému. Děti s MPS IIIC se po narození nějakou dobu vyvíjejí normálně, po měsících nebo několika málo letech po narození se projeví vývojové opoždění. Mezi druhým a šestým rokem začínají být děti s MPS IIIC výrazně hyperaktivní, někdy až agresivní a současně se projeví porucha spánku, díky které děti spí jen několik hodin denně, třeba jen tři nebo čtyři. V dalším stadiu dítě postupně začne ztrácet nabyté schopnosti a dovednosti. Zhoršuje se mluvení, současně se zhoršuje schopnost porozumět řeči. Zhoršuje se také chůze a postupně vede k upoutání pacienta na lůžko a k používání kolečkového křesla. V důsledku postupujícího postižení mozku jsou svaly končetin spastické. Později se objevují další komplikace. Mohou se objevit křeče, ve spánku bývají běžné pauzy v dýchání (apnoické pauzy). Některé děti začnou mít potíže s polykáním a musí být krmeny sondou. Pacienti umírají obvykle mezi 15 – 25 rokem věku. Léčba je pouze symptomatická, není známa žádná terapie, která by zvrátila nepříznivý průběh nemoci. U typu C chybí aktivita acetyl koenzym A: glukosaminid N-acetyl transferasy (N-acetyltransferasy). Tento enzym není hydrolasa, naopak katalyzuje jedinou syntetickou reakci v lysosomu – acetylaci terminálních glukosaminových zbytků na oligosacharidech vzniklých přechozím enzymatickým štěpením heparansulfátu. Acetylace je zapotřebí pro další krok – odštěpení N-acetylglukosaminu alfa-N-acetylglukosaminidasou. Reakci katalyzovanou N-acetyltransferasou objasnili v osmdesátých letech minulého století Karen Bame a Leonard Rome [2]. Jejich model předpokládá acetylaci enzymové bílkoviny na cytosolární straně lysosomální membrány – zdrojem acetylu je acetyl koenzym A, translokaci acetylového zbytku do nitra lysosomu a jeho přenos na glukosaminový zbytek uvnitř lysosomu. N-acetyltransferasa je extrémně hydrofobní membránový protein a díky jeho nestabilitě se doposud podařila pouze parciální purifikace aktivity [3]. Nebylo tedy možné ze sekvence purifikované enzymové bílkoviny určit parciální sekvenci transkriptu a na jejím základě identifikovat gen. Skupina Alexeje Psezhetského z Montréalu se pokusila identifikovat gen pomocí genové vazby v několika desítkách rodin. Onemocnění mapovali jako autosomálně recesivní vlohu. Podařilo se jim zjistit, že gen se nachází v pericentromerické oblasti na chromozomu 8 [4], ale přes několikaleté úsilí se jim informační magazín číslo 11 - 2009 9 Z biochemických studií jsme věděli, že N-acetyltransferáza je extrémně hydrofobní membránový protein, bylo tedy možné očekávat, že protein kodovaný genem bude mnohočetné predikované transmembránové domény. nepodařilo jej identifikovat. Nepodařilo se to ani sofistikovanými proteomickými postupy založenými na analýze acetylovaných proteinů z lysosomální membrány [5]. Naše pracoviště (Ústav dědičných metabolických poruch (ÚDMP) Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK) se zabývá diagnostikou a péčí o pacienty s dědičnými metabolickými onemocněními (v těsné spolupráci s Klinikou dětského a dorostového lékařství VFN). Sledovali jsme čtyři rodiny s MPS IIIC. Z diagnostické práce jsme věděli, že stanovení aktivity Nacetyltransferázy dovede nejen zcela spolehlivě určit pacienty, ale i poměrně velmi spolehlivě odlišit přenašeče od zdravých homozygotů a rozhodli jsme se toho využít při mapování MPS IIIC. Lidé přenášející mutaci mají aktivity zhruba poloviční oproti kontrolním osobám. Onemocnění jsme mapovali pomocí genové vazby na základě výsledků enzymového vyšetření jako kodominantní vlohu, nikoli jako autosomálně recesivní. Díky tomu byl pro mapování postačující i malý počet čtyř rodin. Enzymovou aktivitu jsme vyšetřili u všech dostupných členů čtyř českých rodin s MPS IIIC a na základě aktivity jsme je klasifikovali jako přenašeče, zdravé homozygoty nebo sporné. U všech jsme vyšetřili polymorfní markery v pericentomerické oblasti chromosomu 8 a jejich vazbu s vlohou pro onemocnění, tak jak jsme ji vyšetřili pomocí enzymového stanovení. Dosáhli jsme maximálního lod skore 6.5 a kandidátní oblast jsme zúžili na úsek obsahující 32 známých nebo predikovaných genů mezi markery D8S1115 a D8S1831. Úsek bohužel obsahoval i v podstatě neznámou oblast centromery. Gen jsme v kandidátní oblasti hledali dvěma metodami. První bylo hledání kandidáního genu podle známých vlastností genového produktu - N-acetyltransferasy. Z biochemických studií jsme věděli, že N-acetyltransferáza je extrémně hydrofobní membránový protein, bylo tedy možné očekávat, že protein kodovaný genem bude mnohočetné predikované transmembránové domény. Z 32 genů v kandidátní oblasti pouze jeden obsahoval více než čtyři transmembránové domény, predikovaný gen označovaný jako TMEM76. Druhá metoda hledání genu využívala analýzu genové exprese a byla založena na předpokladu, že u řady mutantních alel je množství transkriptu snížené. Pomocí DNA čipů, které jsme si připravili, jsme vyšetřili expresi oněch 31 genů a hledali jsme takové geny, jejichž exprese byla významně nižší u pacientů s MPS IIIC než u kontrolních osob. Po statistické analýze výsledků vyšel jako positivní opět pouze TMEM76. Osekvenovali jsme gen u pacientů s MPS IIIC a nalezli jsme mutace. Mutace v rodinách plně segregovaly se sníženými aktivitami N-acetyltransferasy. To byl přesvědčivý výsledek a byli jsme si jisti, že máme správný gen. Dalšími analýzami jsme ověřili strukturu genu a jeho vlastnosti. V závěru jsme spojili úsilí s konkurenční skupinou Dr. Alexeje Psezhetského z Montrealu, která gen doposud neúspěšně hledala. To nám umožnilo publikovat výsledky vyšetření mnohem většího počtu pacientů, kteří měli mutace v TMEM76. Skupina Dr. Psezhetského biochemicky prokázala, že TMEM76 skutečně kóduje N-acetyltransferasu. Výsledky jsme společně uveřejnili (6). 10 informační magazín číslo 11 - 2009 Pro hledání genu byla nezbytná pomoc rodin s MPS IIIC, které se nám plně dostalo. Odběry krve u desítek osob znamenaly pro mnohé nepohodlí a nadbytečné cestování. Jsme všem zúčastněným velmi zavázáni a zvlášť musíme poděkovat za podporu české Společnosti pro mukopolysacharidosu (http://www.mukopoly.cz) a jejímu předsedovi Dr. Janu Michalíkovi. [1] Sanfilippo, S. J.; Podosin, R.; Langer, L. O., Jr.; Good, R. A. : Mental retardation associated with acid mucopolysacchariduria (heparitin sulfate type). J. Pediat. 63: 837-838, 1963. [2] Bame KJ, Rome LH: Acetyl coenzyme A: alphaglucosaminide N-acetyltransferase. Evidence for a transmembrane acetylation mechanism. J Biol Chem. 1985 Sep 15;260(20):11293-9. [3] Freeman C, Clements PR, Hopwood JJ: Acetyl CoA:alpha-glucosaminide N-acetyl transferase: partial purification from human liver. Biochem Int. 1983 May;6(5):663-71. [4] Ausseil J, Loredo-Osti JC, Verner A, DarmondZwaig C, Maire I, Poorthuis B, van Diggelen OP, Hudson TJ, Fujiwara TM, Morgan K, Pshezhetsky AV: Localisation of a gene for mucopolysaccharidosis IIIC to the pericentromeric region of chromosome 8. J Med Genet. 2004 Dec;41(12):941-5. [5] Ausseil J, Landry K, Seyrantepe V, Trudel S, Mazur A, Lapointe F, Pshezhetsky AV: An acetylated 120-kDa lysosomal transmembrane protein is absent from mucopolysaccharidosis IIIC fibroblasts: a candidate molecule for MPS IIIC. Mol Genet Metab. 2006 Jan;87(1):22-31. [6] Hrebicek M, Mrazova L, Seyrantepe V, Durand S, Roslin NM, Noskova L, Hartmannova H, Ivanek R, Cizkova A, Poupetova H, Sikora J, Urinovska J, Stranecky V, Zeman J, Lepage P, Roquis D, Verner A, Ausseil J, Beesley CE, Maire I, Poorthuis BJ, van de Kamp J, van Diggelen OP, Wevers RA, Hudson TJ, Fujiwara TM, Majewski J, Morgan K, Kmoch S, Pshezhetsky AV: Mutations in TMEM76 Cause Mucopolysaccharidosis IIIC (Sanfilippo C Syndrome). Am J Hum Genet. 2006 Nov;79(5):807-19. MUDR. MARTIN HŘEBÍČEK ING. STANISLAV KMOCH, CSC. ÚSTAV DĚDIČNÝCH METABOLICKÝCH PORUCH, VFN A 1. LF UK, KE KARLOVU 2D, 128 01 PRAHA 1 E-MAIL: [email protected] E-MAIL: [email protected] Cena Arnolda Beckmana 1. místo v kategorii Proteomika za práci: A proteomic approach to studying the differentiation of neural stem cells Proteomika nervových kmenových buněk V polovině 90. let minulého století bylo prokázáno, že v některých oblastech centrálního nervového systému (CNS) mohou vznikat nové neurony a že se tyto neurony diferencují z nervových kmenových buněk. Nervové kmenové buňky (NKB) jsou nediferencované buňky podobné buňkám, ze kterých během embryonálního a fetálního vývoje vzniká mozek a mícha. Dalším výzkumem bylo zjištěno, že z NKB vznikají nejen neurony, ale i podpůrné gliové buňky (oligodendrocyty a astrocyty). Tyto poznatky vzbudily velký zájem o NKB pro jejich možné aplikace při léčbě některých onemocnění CNS. V dnešní době se předpokládá, že přenos NKB do postiženého CNS nemusí nutně vést pouze k diferenciaci NKB do neuronů, ale že přenesené buňky jsou schopné produkovat růstové faktory, hormony a další signální molekuly, které mohou aktivovat pacientovy endogenní kmenové buňky a opravné mechanismy [1]. Obrovský zájem o tvorbu neuronů z NKB je doprovázen intenzivními in vitro kultivačními a diferenciačními experimenty a zároveň transplantačními pokusy s cílem najít vhodné buňky pro léčbu poškození nebo degenerací CNS, jako např. míšních lézí, mozkové mrtvice, Parkinsonovy, Alzheimerovy a Huntingtonovy choroby nebo amyotrofické laterální sklerózy. Nervové kmenové buňky a prekurzory neuronů je možné v dnešní době izolovat nejen z fetálního nebo dospělého centrálního nervového systému, ale lze je také získat cílenou diferenciací embryonálních kmenových buněk. Pro pochopení mechanismů řídících sebeobnovu a diferenciaci se NKB staly objektem molekulárního profilování, ať už na úrovni genové exprese nebo proteinů. Transkriptomové studie, např. pomocí cDNA mikročipů, umožňují charakterizaci exprese mnoha tisíců genů v jednom experimentu. Díky amplifikaci pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR) jsou tyto metody velice citlivé a lze sledovat i mRNA přítomné v buňkách ve velmi malém počtu kopií za použití malého výchozího množství biologického materiálu. I když je nasnadě, že hladina mRNA určuje množství následně syntetizovaného proteinu, řada dynamicky regulovaných procesů (např. stabilita konkrétní mRNA, různé sestřihové varianty mRNA, účinnost translace a stabilita proteinu) ve výsledku často vede k nízké korelaci mezi expresí genu a hladinou proteinu. Např. při studiu vlivu transfekce a exprese genu pro GDNF (glial cell line-derived neurotrophic factor) do linie striatálních nervových progenitorů byla mezi GDNF- transfekovanou a výchozí netransfekovanou linií pozorována změna hladiny 43 proteinů, ale mikročipová analýza genové exprese odhalila změnu pouze v jednom případě [2]. Je nutné si uvědomit, že proteiny podléhají různým posttranslačním úpravám (např. proteolytickému štěpení, fosforylacím, glykosylacím, metylacím, acetylacím aj.), které jsou klíčové pro aktivitu proteinu, jeho interakci s dalšími molekulami i subcelulární lokalizaci. Příkladem mohou být receptory pro steroidní hormony, které pro svou aktivitu vyžadují konformační změnu vyvolanou vazbou ligandu, dimerizaci, fosforylaci a přesun z cytoplasmy do jádra buňky, kde spouští transkripci genů, na jejichž responzivní element se vážou. Posttranslační modifikace proteinů jsou pouze omezeně predikovatelné z genové sekvence, a proto je nutné sledovat nejen expresi mRNA, ale také studovat kódované proteiny. Analýza proliferace a diferenciace nervových kmenových buněk na úrovni proteinů je velmi obtížná díky variabilním fyzikálně-chemickým vlastnostem proteinů a vysokým požadavkům na vstupní biologický materiál. Pro analýzu proteomu jsou obvykle potřeba miliony až desítky milionů buněk. K separaci proteinů se nejčastěji používá dvojrozměrná gelová elektroforéza, při které jsou proteiny děleny v gelu nejprve dle svého izoelektrického bodu a následně podle molekulové hmotnosti. Po obarvení lze proteiny z gelu vyříznout, naštěpit proteázou na menší peptidy a identifikovat hmotnostní spektrometrií. Nevýhodou 2D elektroforézy je obtížnost analýzy extrémně malých/velkých proteinů, proteinů s extrémním izoelektrickým bodem a zejména proteinů, které jsou v buňkách zastoupeny jen v malém počtu molekul (např. signální proteiny). Mezi nové metody pro analýzu proteomu patří separace peptidů pomocí kapalinové chromatografie s přímým Obr. 1 Mikroskopická fotografie nervových kmenových buněk kultivovaných in vitro ve formě neurosfér (A) a buněk po 5 dnech diferenciace v přítomnosti kyseliny retinové; (B) fázový kontrast. Imunocytochemická detekce přítomnosti základních typů diferencovaných nervových buněk: (C) barvení neuronů na antigen βIII-tubulin, zeleně; jádra buněk jsou barvená červeně; (D) barvení astrocytů na antigen GFAP, červeně; i n f o r mjádra a č nbuněk í m ajsou g abarvená z í n č ímodře; s l o 1 (E) 1 -barvení 2 0 0 9oligodendrocytů na antigen CNPasa, zeleně; jádra buněk jsou barvená červeně. 11 napojením na hmotnostní spektrometr. Zde lze využít i izotopová značení pro kvantifikaci peptidu při hmotnostní spektrometrii, např. iTRAQ (isobaric tags for absolute and relative quantification). Nevýhodou analýzy na úrovni peptidů je ztráta informace o původním proteinu (molekulová hmotnost nebo náboj proteinu), které jsou ovlivněny právě posttranslačními modifikacemi. Pro detekci proteinů přítomných v buňkách v nižších koncentracích je výhodné použít specifické protilátky, např. techniky imunoblotu, imunocytochemie nebo protilátkových mikročipů. Přehled dosavadních výsledků proteomových studií nervových kmenových buněk je shrnutý v Skalníková aj. 2008 [3]. V naší práci [4] oceněné cenou Arnolda Beckmana jsme použili 2D elektroforézu a hmotnostní spektrometrii k charakterizaci prasečích fetálních nervových kmenových buněk. Narozdíl od hlodavců je prase anatomicky a fyziologicky velmi blízké člověku a je tak výhodným zvířecím modelem pro biomedicínský výzkum [5]. Nejprve jsme zmapovali proteiny přítomné v nervových kmenových buňkách a poté sledovali rozdíly v hladinách proteinů mezi kmenovými a diferencovanými buňkami. V kmenových buňkách byly nejčastěji identifikovány proteiny účastnící se metabolismu a úprav RNA a proteinů včetně chaperonů, dále následovaly proteiny účastnící se buněčné organizace (cytoskelet a anexiny). Během diferenciace nervových kmenových buněk docházelo ke snižování hladin DNA vazebných proteinů paraspeckle protein 1 alpha a Far upstream element binding protein 1 a zvýšení hladin proteinů účastnících se úprav a transportu mRNA (heterogenních jaderných ribonukleoproteinů hnRNP A1, hnRNP A2/B1, hnRNP H). Dále docházelo ke změnám hladin proteinů účastnících se odpovědí na stres, skladování železa a regulace redox potenciálu a porinu voltage-dependent anion channel 2. Zvýšení hladin hnRNP A1, hnRNP A2/B1 a α-B crystalinu během diferenciace jsme potvrdili imunoblotem a lokalizaci těchto proteinů u jednotlivých typů diferencovaných buněk jsme studovali imunocytochemickým barvením. Přítomnost faktorů sestřihu premRNA (splicing factors) byla již dříve pozorována v dendritech neuronů [6], kde se mohou spolupodílet na různorodosti postsynaptické odpovědi. Studie proteomu fetálních NKB prasete byla doplněna i analýzou změn signálních proteinů a jejich fosforylací během diferenciace za použití protilátkového mikročipu [7]. Obr. 2 Separace proteinů nervových kmenových buněk pomocí dvojrozměrné gelové elektroforézy. Proteiny byly separovány izoelektrickou fokusací v gradientu pH 3-10 a následně SDS elektroforézou v 12% polyakrylamidovém gelu. Výřezy ukazují zvětšenou oblast gelu, kde byly detekovány změny v hladinách heterogenních jaderných ribonukleoproteinů hnRNP A1 (modře) a hnRNP A2/B1 (červeně). Horní výřez představuje gel připravený z nervových kmenových i n fnervových o r m a č nbuněk. í magazín číslo 11 - 2009 buněk a spodní z diferencovaných 12 Poznatky získané z proteomových analýz představují prvotní náhled do biologie NKB. Další validace výsledků a zejména funkční studie budou nutné pro odhalení konkrétní role proteinů v diferenciaci NKB. Teprve spojení poznatků z kultivačních, transplantačních, transkriptomových, proteomových a dalších studií povede k úspěšným a v prvé řadě bezpečným protokolům pro použití nervových kmenových buněk v transplantační medicíně. Poděkování Děkuji kolegům z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR Mgr. Petru Vodičkovi, Ph.D., RNDr. Haně Kovářové, CSc. a prof. Janu Motlíkovi, DrSc. za výbornou spolupráci a dále Ing. Petru Haladovi, Ph.D. z Mikrobiologického ústavu AV ČR, v.v.i., a Mgr. Pavlu Řehulkovi, Ph.D. z Ústavu analytické chemie AV ČR, v.v.i. za identifikace proteinů. Práce vznikla za finanční podpory výzkumného záměru ÚŽFG AV0Z50450515 a Centra buněčné terapie a tkáňových náhrad 1M0538. MGR. HELENA SKALNÍKOVÁ, PHD. ÚSTAV ŽIVOČIŠNÉ FYZIOLOGIE A GENETIKY AV ČR, V.V.I. A CENTRUM BENĚČNÉ TERAPIE A TKÁŇOVÝCH NÁHRAD, RUMBURSKÁ 89, 277 21 LIBĚCHOV E-MAIL: [email protected] [1] Einstein O, Ben-Hur T. The changing face of neural stem cell therapy in neurologic diseases. Arch Neurol 2008;65(4):452-6. [2] Hoffrogge R, Beyer S, Hübner R, Mikkat S, Mix E, Scharf C, Schmitz U, Pauleweit S, Berth M, Zubrzycki IZ, Christoph H, Pahnke J, Wolkenhauer O, Uhrmacher A, Völker U, Rolfs A. 2-DE profiling of GDNF overexpression-related proteome changes in differentiating ST14A rat progenitor cells. Proteomics 2007;7(1):33-46. [3] Skalníková H, Vodička P, Gadher SJ, Kovářová H. Proteomics of neural stem cells. Expert Rev Proteomics 2008;5(2):175-86. [4] Skalníková H, Halada P, Vodička P, Motlík J, Řehulka P, Hørning O, Chmelík J, Jensen ON, Kovářová H. A proteomic approach to studying the differentiation of neural stem cells. Proteomics 2007;7(11), 1825–38. [5] Vodička P, Smetana K Jr., Dvořánková B, Emerick T, Yingzhi ZX, Ouředník J, Ouředník V, Motlík J. The miniature pig as an animal model in biomedical research. Ann NY Acad Sci 2005; 1049:161–71. [6] Glanzer J, Miyashiro KY, Sul JY, Barrett L, Belt B, Hazdon P, Eberwine J. RNA splicing capability of live neuronal dendrites. Proc Natl Acad Sci USA 2005;102,16859–64. [7] Skalníková H, Vodička P, Pelech S, Motlík J, Gadher SJ, Kovářová H. Protein signalling pathways in differentiation of neural stem cells. Proteomics 2008;8(21):4547-59. roce 1935 Dr. Arnold Beckman vynalezl tzv. kyselinoměr (acidimetr), který se později stal základním kamenem společnosti Beckman Instruments Inc. Zpočátku byl tento přístroj využíván firmou Beckmanova spolužáka, zpracovávající citrusy, k měření kyselosti citrónové šťávy. Později byl kyselinoměr přejmenován na pH metr a záhy se stal nepostradatelnou pomůckou v každé chemické laboratoři. Od té doby však pH metry prošly řadou změn a nyní přichází společnost Beckman Coulter v oblasti pH metrů s revoluční novinkou. Jedná se o pH metry série Φ 400 a 500, ruční přenosné a stolní pH metry, které vynikají např. možností připojení k PC a přenosu dat pomocí Bluetooth technologie. Bezdrátově tak můžete ovládat svůj pH metr až do vzdálenosti 10 metrů. pH metry vynikají samozřejmě jednoduchým ovládáním a výkonným softwarem, pomocí kterého Revoluční novinka v oblasti pH metrů přístroj jednoduše připojíte k vašemu PC. Software umožňuje stahovat data a exportovat je v obvyklých formátech, stejně tak jako přímo přístroj přes PC ovládat. Ergonomický design ručních pH metrů série Φ 400 s povrchem ze silikonu umožňuje nejen snadnou manipulaci a ovládání jedním palcem, ale také jednoduchou údržbu v případě znečištění přístroje. Všechny ruční pH metry jsou voděodolné a vodotěsné. Jsou schopny dokonce plavat na hladině. Vodotěsné konektory znemožňují proniknutí vlhkosti dovnitř stroje i při připojení klasických nevoděodolných elektrod. Ke všem pH metrům je k dispozici široká škála elektrod a měřících sond od kombinovaných, 3 v 1, referenčních, indikačních, iontově selektivních, ORP elektrod v různých délkách (pro mikrozkumavky až po velké lahve), tvarech a materiálech těla (skleněné, epoxy). V nabídce naleznete také sondy pro měření konduktivity a rozpuštěného kyslíku designované přímo pro pH metry série Φ 400 a 500. EVA KRÁLOVÁ E-MAIL: [email protected] Pozvánka na akci DNA Analýza VI. (19.- 20. května 2009) Místo konání akce: hotel Novotel, Kateřinská ulice, Praha 2 1. den - genetika a analýza nukleových kyselin 2. den - buněčná analýza Přihlášky, prosím, posílejte na e-mail: [email protected] informační magazín číslo 11 - 2009 13 Nový počítač buněk a částic MULTISIZERTM 4 MultisizerTM 4 je nejnovějším členem rodiny počítačů buněk a částic, která pamatuje svůj počátek již v roce 1956, kdy byl bratry Coultery sestrojen první COULTER COUNTER A. rvní typ byl tedy uveden pro komerční použití již před 53 lety a od té doby spatřila světlo světa již celá řada inovativních počítačů buněk a částic využívající osvědčenou a dosud nepřekonanou Coulterovu impedanční metodu. V MultisizeruTM 4 jsou zahrnuty veškeré nejnovější výhody digitální technologie spolu s uživatelsky velmi přístupným softwarem a externí počítačovou stanicí pracující pod Microsoft Windows*. Vysokorychlostní digitální signál, použitý v Mulitisizeru TM 4, umožňuje přesnější vyhodnocení pulzů a tím jejich vyšší rozlišení s dosažením vyšší citlivosti. Vzorky mohou být načteny a evidovány pomocí zabudované čtečky čárového kódu. Změřená data mohou být uchována pro pozdější reanalýzy a vyhodnocení bez nutnosti opětovné analýzy vzorku. Použití SMART technologie (sample management), která zaručuje vysokou reprodukovatelnost analýz a EZAccess (reagent management) pro jednoduchou manipulaci s reagenciemi a nosnými roztoky, dělá práci s MultisizeremTM 4 opravdu snadnou. Software je plně ve shodě s 21 CFR část 11. Všechny tyto vlastnosti dělají z MultisizeruTM 4 jeden z nejvhodnějších, nejpřesnějších a uživatelsky nejjednodušších přístrojů pro měření velikosti buněk a částic na trhu. Hlavní výhody MultisizeruTM 4: Pracuje s vysokorychlostním digitálním signálem (DPP) Vyšší rozlišení Osvědčená a dosud nepřekonaná technologie Umožňuje dynamické měření velikosti Umožňuje měřit distribuci počtu, objemu, hmotnosti a plochy povrchu buněk a částic Celkový rozsah pro měření je 0,4 až 1600 μm Nový design přístroje umožňuje umístění nosných roztoků přímo v přístroji (nižší nároky na prostor) Umožňuje použití čárových kódů pro načítání a evidenci vzorků * všechny registrované ochranné známky jsou majetkem příslušných vlastníků 14 Cytometrická analýza Cytometrická analýza devíti subpopulací lymfocytů metodou bez lýzy erytrocytů. Základní součástí přípravy vzorků z plné krve pro analýzu průtokovým cytometrem je lýza erytrocytů. K tomu lze použít řadu lyzačních činidel (VersaLyse, OptiLyse C nebo B, Whole blood lysing kit). Pro pracoviště s velkým počtem vzorků je výhodné použít pracovní stanici TQ-Prep, která provede automaticky v karuselu s 32 zkumavkami lýzu erytrocytů pomocí soupravy ImmunoPrep. Plně automatickou přípravu vzorků, včetně pipetování monoklonálních protilátek, plné krve, inkubace, přidání lyzačního činidla a kalibračních partikulí pro stanovení absolutních počtů, zajišťuje automatická stanice FP1000. Při manuální přípravě vzorků metodou bez promývání představuje lýza erytrocytů 10 – 15 min. Průtokový cytometr CyAn ADP 9-color umožňuje načítat buňky při průtoku 150 – 200 μl za vteřinu. Za těchto podmínek cytometr za 30 vteřin zanalyzuje 35 000 leukocytů, z toho přibližně 11 500 lymfocytů. Toto velké množství dat lze získat z jediné zkumavky s 50 μl krve. K této analýze je nezbytný mix monoklonálních protilátek značených různými fluorochromy: CD45Cascade Yellow, CD8-Pacific Blue, CD14/CD15-FITC, CD56-PE, CD19-ECD, CD4-PC5, CD20-APC, CD5PC7, CD3-APC-Cy7. Cytometrický software Summit verze 4.3 usnadňuje nastavení kompenzací devíti fluorochromů pomocí nástroje „Auto Compensation“. Správnost nastavení kompenzací je poté možno ověřit pomocí funkce „VisiComp“. Použitím devítibarevné imunofluorescence metodou bez promývání lze ušetřit 10 – 15 min na přípravu vzorků. Tímto způsobem lze velmi rychle stanovit základní subpopulace lymfocytů v jediné zkumavce. Po přidání referenčních partikulí získáme také absolutní počty těchto subpopulací. S použitím Bulletin CyAn ADP 9 Color No-Lyse Lymphocyte Subset Enumeration. ROMAN VLČEK PAVEL KRUŽÍK E-MAIL: [email protected] E-MAIL: [email protected] informační magazín číslo 11 - 2009 Nové výrobky Binding Site VZV Glycoprotein IgG Binding Site uvádí na trh EIA soupravu v řadě VaccZymeTM pro stanovení specifických protilátek třídy IgG proti glykoproteinu viru Varicella zoster (VZV). Souprava je určená pro stanovení protilátek tvořených jako reakce na infekci VZV i na imunizaci vakcínou VZV. Přesné stanovení specifických protilátek IgG proti VZV má z klinického hlediska velký význam, poskytuje informaci o stavu imunity. Virus Varicella zoster, známý též jako lidský herpes virus 3 (HHV-3), patří mezi osm herpetických virů patogenních pro člověka. VZV způsobuje při prvotní infekci plané neštovice, později se během života může reaktivovat a vyvolat pásový opar. U zdravých dětí mívají plané neštovice mírný průběh, avšak u osob s oslabenou imunitou, u těhotných žen, novorozenců a dospělých může být průběh choroby závažný a dokonce i život ohrožující. Novorozencům, jejichž matky prodělaly infekci VZV během prvních 20 týdnů těhotenství, hrozí riziko vrozených vývojových vad v 1 – 2 %. Virion VZV má strukturu typickou pro herpetické viry. Virovou dřeň, tvořenou lineární dvojvláknovou DNA a proteiny, obklopuje kapsida ve tvaru pravidelného dvacetistěnu tvořená 162 kapsomerami, nad ní následuje vrstva vyplněná bílkovinnou hmotou, označovaná jako tegument, a vnější lipidní obal, z něhož vyčnívají hroty glykoproteinů. Právě tyto povrchové glykoproteiny mají pro mechanismus infekce VZV klíčový význam; usnadňují virové částici uchycení a průnik do hostitelské buňky. Následně exprese virových glykoproteinů na povrchu hostitelských buněk napomáhá buněčné fúzi a rozšíření viru na další buňky. Protilátky namířené proti epitopům povrchových glykoproteinů VZV mají neutralizační účinek, blokují schopnost živého VZV infikovat. Možnost stanovení protilátek specificky rozeznávajících pouze povrchové glykoproteiny VZV představuje významný posun ve výpovědní hodnotě vyšetření v porovnání se stanovením protilátek metodou, kde je jako cílový antigen extrakt z buněčné kultury infikované VZV. Hladina specifických protilátek proti glykoproteinu VZV je indikátorem hladiny imunity a schopnosti chránit daného jedince před další infekcí, je také vodítkem při rozhodování, zda použít terapeutický specifický imunoglobulin proti VZV. Souprava je kalibrována proti prvnímu standardu pro VZV imunoglobulin (1987) kód W1044 Světové zdravotnické organizace, standard je dodáván Národním ústavem pro biologické standardy a kontroly (NIBSC), Velká Británie. Název soupravy Katalogové číslo Rozsah stanovení Ředění vzorku Počet testů Doba stanovení Anti C1q EIA V řadě BINDAZYMETM byla vyvinuta nová EIA souprava pro stanovení autoprotilátek třídy IgG proti složce komplementu C1q. Stanovení protilátek proti C1q napomáhá v diferenciální diagnostice pacientů s SLE (systémový lupus erythematodes) určit, zda se jedná o lupus nephritis nebo ne. Složka komplementu C1q je prvním článkem klasické aktivační dráhy komplementu. C1q má zásadní význam při odstraňování imunokomplexů a apoptotických tělísek z tkání. Vrozený deficit C1q je známým rizikovým faktorem pro rozvoj autoimunitních onemocnění, zejména SLE. I když se autoprotilátky proti C1q mohou vyskytovat i při některých dalších autoimunitních i infekčních onemocněních, jednoznačnou prevalenci mají tyto protilátky u pacientů s lupusovou nefritidou, přičemž u pacientů s difúzní proliferativní lupusovou nefritidou se tyto protilátky vyskytují až v 80 % případů. Nárůst titru má také prediktivní hodnotu, může předcházet propuknutí lupusu nebo relapsu. Na druhé straně mají tyto autoprotilátky vynikající negativní prediktivní hodnotu (v rozmezí 95 až 100 %), nepřítomnost anti C1q protilátek indikuje, že k rozvoji lupusové nefritidy nedojde. Název „anti-C1q“ trochu svádí k záměně s „CIK C1q“. Je potřeba mít na zřeteli, že se jedná o zcela jiné stanovení než stanovení imunokomplexů vazbou na C1q (CIK C1q). Přestože autoprotilátky anti C1q se především vyskytují u lupusové nefritidy, jejich přítomnost není omezena jen na tuto chorobu (mohou se vyskytovat při různých revmatických, infekčních neoplastických i metabolických poruchách). Z tohoto důvomolekula C1q du je zapotřebí sledovat průběh onemocnění a jeho aktivitu zjišťováním hladin anti C1q protilátek spolu s dalšími laboratorními testy, jako je stanovení autoprotilátek proti dsDNA i anti-dsDNA s vysokou aviditou. Souprava pro semikvantitativní stanovení anti-C1q tak vhodně doplňuje řadu testů doporučovanou pro diagnostiku SLE (z produkce Binding Site EIA souprava BINDAZYMETM anti-dsDNA - kód MK017, IFA soupravy Crithidia luciliae – kód FK002.1 a FK002.2 a EIA souprava FARRZYMETM High Avidity antidsDNA - kód MK072). BĚLA ŘÍČAŘOVÁ E-MAIL: [email protected] Název soupravy BINDAZYMETM Anti-C1q EIA MK072 1,23 – 100 U/ml 1 : 100 96-jamková mikrotitrační destička – 12 řad po 8 jamkách Méně než 2 hodiny Katalogové číslo Rozsah stanovení Kalibrace Ředění vzorku Počet testů Doba stanovení VaccZymeTM VZV glycoprotein IgG Low Level EIA MK092 10 – 810 mIU/ml NIBSC W1044 1 : 100 96-jamková mikrotitrační destička – 12 řad po 8 jamkách Méně než 2 hodiny informační magazín číslo 11 - 2009 15 imunokomplex vazba imunokomplexu na C1q vazba autoprotilátky anti C1q na C1q Krevní destičky Krevní destičky jsou bezjaderné krevní elementy hrající významnou roli v hemostáze. Vznikají jako úlomky polyploidních megakaryocytů v kostní dřeni. Jedná se o složitý proces kontrolovaný cytokiny a hormony. Fyziologická koncentrace destiček se pohybuje v rozmezí 150 – 350 x 109/l krve a jejich průměrná životnost je 9,5 dne. Krevní destičky hrají důležitou roli při obranných mechanismech organismu a jejich hlavní funkcí je účast při vzniku hemostatické zátky. Nezanedbatelný je také jejich vliv na hojení ran, alergické a imunitní reakce. Vývojová řada krevních destiček Krevní destičky vznikají z pluripotentní kmenové buňky. Následující obrázek (obr. 1) podává přehled o výskytu CD znaků na prekurzorech krevních destiček, destičkách a faktorech působících na tuto řadu. Membránové molekuly krevních destiček Souhrn Na povrchu krevních destiček jsou membránové molekuly, které se uplatňují při různých normálních a patologických procesech. V rámci inventarizace lidského leukocytárního systému do CD nomenklatury je snaha i jednotlivým destičkovým molekulám přiřadit jejich CD označení. U membránových znaků se detailněji objasňuje molekulární hmotnost, genetická determinace, jejich exprese a funkce. Mimo to se zpřesňuje jejich význam pro patogenezi a patofyziologii krevních destiček u různých nemocí. Cílem tohoto sdělení je podat ucelený přehled o základních vlastnostech membránových molekul krevních destiček zahrnutých do CD nomenklatury. Úvod V průběhu posledních let probíhají v mnoha laboratořích studie mající za cíl charakterizovat membránové molekuly z hlediska jejich exprese, genetické determinace a funkce. Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu těchto molekul bylo nutné vytvořit určitý systém. Vznikla tedy tzv. CD nomenklatura, která byla původně zamýšlena pouze pro lidské leukocytární antigeny. Časem však bylo nutné rozšířit její užívání i na jiné buňky a elementy lidského těla, tedy i na krevní destičky. CD nomenklatura u krevních destiček není příliš užívána a stejné znaky se označují různými synonymy. Cílem tohoto článku je podat ucelený přehled o membránových molekulách krevních destiček, které jsou do tohoto systému zahrnuty. 16 informační magazín číslo 11 - 2009 Morfologie krevních destiček Tvar krevních destiček se mění v závislosti na stupni jejich aktivace. Neaktivované destičky jsou diskoidního tvaru o průměru 1,5 – 3,5 μm, tloušťce 1 – 1,5 μm a objemu 8 – 12 fl. Anatomické znaky destiček lze rozdělit do čtyř funkčních zón: periferii, rozpustný gel, organely a membránové systémy. Obrázek podává základní představu neaktivované krevní destičky z hlediska morfologických struktur (obr. 2). Struktury periferní zóny komunikují na molekulární úrovni s mimobuněčným prostředím. Tvoří je vnější obal, vlastní membrána a submembránové oblasti. Vnější obal krevních destiček obsahuje glykoproteiny (GP) označované podle elektroforetické pohyblivosti číslicemi I – IX a písmeny a nebo b. GP jsou nepostradatelné pro správnou funkci destiček, např. GPIa-IIa (CD49b/CD29) je důležitý při adhezi destiček na subendoteliální matrix a GPIIb-IIIa (CD41/CD61) se podílí na agregaci. Povrchové GP obsahují molekuly kyseliny sialové, která pomáhá udržovat negativní povrchový náboj. Ten zabraňuje adhezi destiček na neporušený endotel a jejich vzájemné agregaci. Intracelulární část GP je ve spojení s vnitřním kontraktilním systémem. Vlastní membrána destiček je tvořena fosfolipidovou dvojvrstvou obsahující membránové proteiny. Důležitým faktorem pro funkci destiček je asymetrické rozložení membránových fosfolipidů, kde fosfatidylcholin s fosfatidylethanolaminem jsou lokalizovány vně a sfingomyelin s fosfatidylinositolem uvnitř membrány. Struktura zóny rozpustného gelu je tvořena převážně fibrilárními proteiny. Oblast zahrnuje obvodový pás mikrotubulů, submembránové filamenty, mikrofilamenty a proteinové podjednotky. Tyto struktury představují základní jednotku destičkového kontraktilního systému. Zóna organel se nachází v cytoplazmě a tvoří ji mitochondrie, glykogen a tři různé typy granul. Granula slouží jako skladovací místa pro proteiny a další látky nezbytné pro funkci destiček. Mezi Obr. 1: Vývojová řada krevních destiček s vybranými CD znaky Progenitor CFU-Meg Myeloidní progenitor CFU-GEMM HLA-DR granula patří denzní tělíska, α-granula a lysosomy. Denzní tělíska obsahují řadu látek jakými jsou: ATP, ADP, Ca2+ a serotonin. α-granula jsou zásobárnou bílkovin tvořených v megakaryocytech (destičkový faktor 4, vWf = von Willebrandův faktor) i bílkovin získaných z plazmy endocytosou (fibrinogen, IgG, albumin). Na povrchu destiček se kromě receptorů pro jejich stimulaci či inhibici vyskytují např. receptory pro složky komplementu, insulin a Fc fragmenty imunoglobulinů. Membránový systém zahrnuje otevřený kanálkový systém a denzní tubulární systém. Otevřený kanálkový systém je tvořen početnými zvlněnými vychlípeninami povrchové membrány, které zvětšují povrch destičky a urychlují tak membránový transport. Denzní tubulární systém je odvozen od endoplazmatického retikula a utváří souvislou síť úzkých kanálků. Je hlavní zásobárnou vápníku, který je důležitý při procesech kontrakce destiček. Aktivace krevních destiček Aktivace destiček probíhá od interakce agonisty s membránovým receptorem, přes přenos signálu do buňky až po specifickou odpověď krevních destiček. Jedná se o komplexní proces zahrnující metabolické změny, změnu tvaru, aktivaci povrchových receptorů a změny v uspořádání fosfolipidové membrány. Tvar se mění z diskoidního na sférický s řadou pseudopodií. Dochází k centralizaci organel a sekreci látek z granulí, které aktivují další krevní destičky. Po navázání ligandu na příslušný membránový receptor dochází ke stimulaci G-proteinů. Obrázek 3 představuje mechanismus přenosu signálu krevních destiček podle M. Gawaze v naší částečné úpravě. G-proteiny aktivují enzymy: fosfolipasu C, fosfolipasu A2 a adenylátcyklasu. Fosfolipasa C katalyzuje hydrolýzu fosfatidylinositol-4,5-bisfosfátu (PIP2) na druhé posly inositol1,4,5-trifosfát (IP3) a diacylglycerol (DAG). IP3 navozuje uvolňování vápenatých iontů z denzního tubulárního systému, zatímco DAG aktivuje proteinkinasu C. Dochází k přeorganizování cytoskeletu, centralizaci organel a sekreci granul. Při tvorbě stabilní membrány pseudopodií je nutná polymerace monomerního G-aktinu za vzniku F-aktinových vláken, která jsou spojena se strukturními membránovými proteiny. Centralizace organel a následná sekrece granul nastává díky aktomyosinu, který vzniká po navázání aktinových filament na zpolymerovaný myosin (polymerace myosinu je indukována proteinkinasou C). K sekreci granul dochází splynutím s otevřeným kanálkovým systémem nebo exocytosou. CD nomenklatura Nomenklatura CD antigenů je vytvářena na základě mezinárodních pracovních setkání, na kterých je jednotlivým znakům přiřazováno určité číslo. Zavedení CD systému bylo nutné vzhledem k velkému CD1 1c CD13 CD14* CD15* CD33 CD34 CD1 10* CD1 11* CD1 12* CD1 17 CD123 CDw131 CD133* CD173* CD174* CD176 CD227* CD228 EPO TPO GM-CSF IL3 IL6 IL1 1 Promegakaryoblast Megakaryoblast Megakaryocyt CD41 CD1 10 CDw123 CDw131 CD1 16 CD4* CD41 CD1 10 CD1 16 CDw123 CDw131 CD41 CD42a CD42b,c,d CD49f (CD51) CD61 CD1 10 (CD1 16) CDw123 CDw131 CD151 CD203c Krevní destičky Krevní destičky aktivované HLA-DR CD34 (CD38) CD41 CD61 CD109 CD1 10 CD1 17 CDw123 CD133 EPO TPO GM-CSF SCF IL3 IL6 IL7 IL1 1 EPO TPO GM-CSF IL3 IL6 IL7 IL1 1 EPO TPO GM-CSF IL3 IL6 IL7 IL1 1 EPO TPO IL6 IL1 1 CD9 CDw17 CD23 CD31 CD36 CD41 CD42a-d CD49b CD49f (CD51) CD60 CD61 CD84 CD92 CD102 CD109 CD1 10 CD147 CD151 CD173 CD226 Základní znaky destiček + CD29 CD62P CD63 CD107a CD107b EGF TGF-β PDGF IL1 HGP CXCL1 PD-ECGF Destičková řada Kostní dřeň Krev Obr. 2: Morfologie neaktivované krevní destičky v podélném řezu (DTS = hustý tubulární systém; GLY = glykogen; GR = granula; MIT = mitochondrie; MT = mikrotubuly; SCS = otevřený kanálkový systém; VD = denzní tělíska) Obr. 3: Mechanismus přenosu signálu při aktivaci krevních destiček rozšíření monoklonálních protilátek v průtokové cytometrii, kdy docházelo k označování totožných znaků různými názvy. První setkání se uskutečnilo v Paříži roku 1982 a do nomenklatury bylo zahrnuto prvních patnáct molekul, které získaly označení pomocí písmen CD („cluster of differentiation“). Od té doby proběhlo již dalších sedm setkání (Boston 1984, Oxford 1986, Vídeň 1989, Boston 1993, Kobe 1996, Harrogate 2000, Adelaide 2004) a počet CD znaků se vyšplhal již na 350. Ve skutečnosti je počet znaků mnohem vyšší, neboť pod některými čísly je zahrnuto několik podskupin znaků. Systém byl původně zamýšlen pouze pro lidské diferenciační leukocytární antigeny. Časem však bylo nutné rozšířit užívání CD nomenklatury i na jiné informační magazín číslo 11 - 2009 17 Obr. 4: Schéma uspořádání některých membránových molekul krevních destiček buňky a elementy lidského těla, tedy i na krevní destičky. CD znaky krevních destiček CD znaky krevních destiček můžeme rozlišovat podle toho, zda-li se nacházejí na neaktivovaných krevních destičkách nebo se objevují až po jejich aktivaci. Na neaktivovaných destičkách je zastoupeno 53 CD znaků a po aktivaci se k nim přidává dalších 7 znaků (CD62P, CD63, CD68, CD107a, CD107b, CD109, CD154). Tabulka 1 udává základní přehled CD znaků krevních destiček s jejich synonymy, molekulovými hmotnostmi a typy uspořádání membránových molekul. CD znaky, které nalézáme na buňkách a elementech ve vývojové řadě krevních destiček se vyskytují až na malé výjimky i na jiných elementech a buňkách lidského těla (tab. 2). Tab. 1: Základní přehled CD znaků krevních destiček CD synonyma MW* synonyma MW* CD9 p24, MRP-1 24/24, 26 typ** CD g CD63 LIMP, MLA1, LAMP-3 40-60/- typ** g CDw12 p90-120 90/120 a CD68 gp110, macrosialin 110/110 a CDw17 lactosylceramide 150-160/120 f CD69 AIM, EA 1, MLR3 60/28+32 i CD23 FceRII, BLAST-2, B6 45/- e CD82 R2, C33, IA4, 4F9, KAI-1 45-90/- g CD29 VLA , 1integrin, GPIIa 110/130 b CD84 GR6 68-80/72-86 f CD31 PECAM-1, endocam 135/135 a CD92 CTL1 70/70 a CD32 Fc RII, Ly-17 40/40 a CD102 ICAM-2 55-65/- a CD36 GPIV (plt), GPIIIb 88/113 a CD107a LAMP-1 100-120/- a CD41 GPIIb, integrin 2 135/120, 23 b CD107b LAMP-2 100-120/- a CD42a GPIX 22/17-22 a CD109 8A3, 7D1, E123 170/170 h CD42b GPIb 160/145 a CD110 MPL, TPO-R, C-MPL 85-92/- a CD42c GPIb 160/24 c CD111 HIgR, PRR1, nectin-1 64-72/64-72 a CD42d GPV 82/82 a CD112 PRR2, nectin-2 64-72/64-72 a CD43 leukosialin, sialophorin 115/135 a CD114 HG-CSFR, G-CSFR 130/130 a CD46 MCP 64/68 a CD132 IL-2R,4R,7R,9R,15R 64 a CD47 IAP, gp42, OA3 47-55/50 f CD140a PDGF-R, PDGF-Ra 180/180 a CD47R MEM-133, IAP 115/125 CD140b PDGF-Rb 180/180 a CD49b VLA-2 , GPIa 160/165 d CD141 TM, fetomodulin 105/105 a CD49e -5integrin, VLA-5 155/135+25 a CD147 neurotelin, EMMPRIN 50-60/55-65 a CD49f VLA-6 , GPI 140/120 c CD148 HTPT-ETA, DEP-1 250/250 a CD51 VNR- , vitronectin.rec. 150/124,24 c CD151 PETA-3, SFA-1 32/- g CD54 ICAM-1 90/95 a CD154 CD40ligand, gp39 32-39/33 e CD55 DAF 80/80 h CD165 AD2, gp37 37/42 CD58 LFA-3 55-70 a CD173 krevní skupina H typu 2 CD59 protectin, MIRL, MACIF 19-25/19-25 h CD226 DNAM-1, PTA-1 65/65 CD60a GD3 120/- f CD245 p220/240 /220-240 CD60b 9-O-acetyl GD3 90-94/120 f CD295 Leptin R, LEPR, OBR 130/150 a CD60c 7-O-acetyl GD3 f CD298 Na+/K+-ATPase 32 II CD61 GPIIIa, 3integrin 90/110 a CD321 JAM-1, KAT, JCAM 32/35 a CD62P P-selectin, GMP-140 120/140 a CD323 JAM-C,JAM-3, VE-JAM 43 a f a Poznámky: * = molekulová váha v kDa: neredukovaná/redukovaná forma; ** = uspořádání membránových receptorů: a = monomer, b = heterodimer nekov. typu, c = heterodimer kov. typu, d = homodimer nekov. typu, e = homotrimer, f = sacharidová struktura antigenu, g = protein 4x procházející membránou, h = GPI-kotvený protein, i = homodimer kov., II = molekula typu II. 18 informační magazín číslo 11 - 2009 Typy uspořádání membránových molekul krevních destiček Membránové molekuly mohou být asociovány s membránou různým způsobem. Rozeznáváme čtyři typy membránových molekul. Molekuly jedenkrát procházející membránou, vícekrát procházející membránou, molekuly kotvené GPI-kotvou a molekuly kotvené k membráně. Obrázek 4 představuje uspořádání některých membránových molekul krevních destiček (obr. 4). Nejhojněji zastoupeným typem membránových molekul na krevních destičkách je monomer (obr. 4a). Častěji je zastoupena molekula, u kterého je NH2 lokalizován vně, zatímco COOH konec je lokalizován uvnitř. Na krevních destičkách je monomer zastoupen např. molekulami CD32, CD36 a CD61. Dalším typem je homodimer, který může být spojen kovalentně pomocí disulfidových můstků nebo nekovalentně. Příkladem nekovalentního homodimeru (obr. 4b) je molekula CD49b a kovalentního homodimeru molekula CD69 (obr. 4c). Heterodimer se může vyskytovat také jak ve formě kovalentní, tak i nekovalentní. Zástupci nekovalentního heterodimeru na krevních destičkách jsou např. molekuly CD29 a CD41 (obr. 4d) a kovalentního heterodimeru CD51 a CD69 (obr. 4e). Homotrimerem na krevních destičkách jsou molekuly CD23 a CD154 (obr. 4f). Dalším typem je protein, který prochází čtyřikrát membránou, který je zastoupen molekulami CD9 a CD63 (obr. 4g). Posledním typem je protein kotvený tzv. GPI-kotvou (GPI = glykosylfosfatidylinositol). Na krevních destičkách se tento typ vyskytuje jako CD55, CD59 a CD109 (obr. 4h). Tab. 2: Výskyt CD znaků krevních destiček na jiných buňkách a elementech CD výskyt CD9 TL, BL, MON, BAS, EOS, END, EPI CD63 CDw12 GRA, MON, NK, MB CD68 CDw17 TL, BL, MON, BAS, DB, GRA, END, EPI, MB CD69 CD23 BL, MON, EOS CD82 CD29 CD31 CD TL, BL, GRA, NK, END, EPI, CD84 MON, AS, ŽB TL, BL, MON, KB, NK, END, CD92 GRA, AS výskyt MON, DB, END, MAK, NEU, FIB MON, MAK, NEU, BAS, KD, BL, MB TL, BL, NEU, EOS, THY, GRA TL, BL, NK, MON, GRA, LEU TL, BL, MON, DB, MAK, THY MB, MON, GRA, NEU, END TL, BL, MON, NK, END, LEU, MON, AS TL, MON, GRA, MAK, END, EPI, DB CD32 MON, DB, KB, ERY, END CD102 CD36 MEG CD107a CD41 MEG CD107b GRA, END, EPI, NB CD42a MEG CD109 TL, KB, END, EPI CD42b MEG CD110 KB, MEG KB, MAK, NEU, MB, END, EPI MEG, KB, MON, NEU, END, EPI NEU, KD, END, MB, NB, KB, GRA, MON TL, BL, EPI, END, KD, THY, MB, NEU, MAK CD42c MEG CD111 CD42d MEG CD112 CD43 TL, NEU, THY, NK, GRA, MON, MAK, KD CD114 CD46 PBK, END, FB, EPI, NB CD132 CD47 TL, BL, MON, ERY, EPI, END, FIB, NB, AS, ŽB CD140a END, FIB CD47R EOS, MON, NEU, BL, TL CD140b END, FIB CD141 END, MEG, MON, NEU CD147 TL, BL, MON, GRA, NK, ERY, END CD148 MB, MON, GRA, DB, CD151 KB, MEG, END, EPI, MON CD154 ŽB, BAS, TL CD49b BL, NK, MON, KB, MEG, END, EPI, TL, MEG MON, THY, MON, AS, END, EPI, TL, BL TL, BL, MON, KB, MEG, END, EPI, THY, AS MON, END, MEG, NK, MAK, NEU TL, BL, MON, FIB, EPI, NB, ERY, END, AS Základní funkce CD znaků krevních destiček V následující tabulce jsou stručně popsány funkce jednotlivých CD znaků krevních destiček (tab. 3). U některých však funkce není přímo objasněna nebo je známa na jiných typech buněk a elementech lidského těla. CD49e Nemoci krevních destiček v souvislosti s membránovými receptory Nemoci krevních destiček mohou být vyvolány změnou počtu nebo funkce krevních destiček. Nemoci z funkční nedostatečnosti se nazývají trombocytopatie. V souvislosti s poruchami membránových receptorů mluvíme o trombocytopatiích vrozených. Počet krevních destiček je většinou normální, případně lehce zvýšený či snížený. Bernard-Soulierův syndrom je autozomálně recesivní onemocnění vzniklé důsledkem dědičného defektu komplexu CD42a, CD42b, CD42c a CD42d (glykoproteinu Ib/IX a glykoproteinu V). Za normálních okolností dochází po vazbě von Willebrandova faktoru k přilnutí krevních destiček k endotelu. Onemocnění je charakterizováno rozličným spektrem projevů krvácení destičkového CD55 široký CD165 TL, BL, THY, MON, NB, EPI, AS CD58 ERY, END, EPI, THY, MAK, MON, AS CD173 KB, ERY, END, ERY CD59 LEU, ERY, END, EPI CD226 TL, BL, MON, KB, NK, THY CD60a TL, BL, GRA, EPI, FIB, THY CD245 TL, MON, GRA, BL, NK CD60b TL, KB, GRA, EPI, FIB CD295 široký CD60c EPI, FIB CD298 široký CD61 MON, END, FIB, MAK, ŽB CD321 EPI, END, LEU, ERY CD62P MEG, END, AS CD323 TL, NK CD49f CD51 CD54 Poznámky: AS = adhezní struktury, BAS = basofily, BL = B-lymfocyty, DB = dendritické buňky, END = buňky endotelu, EOS = eosinofily, EPI = buňky epitelu, ERY = erytrocyty, FB = fibroblasty, GRA = granulocyty, KB = kmenové buňky, KD = kostní dřeň, MAK = makrofágy, MB = myeloidní buňky, MEG = megakaryocyty, MON = monocyty, NB = nádorové buňky, NEU = neutrofily, NK = NK buňky, PBK = periferní buňky krve, THY = thymocyty, TL = T-lymfocyty, ŽB = žírné buňky; široký = zastoupení na různých typech buněk a elementech lidského těla informační magazín číslo 11 - 2009 19 Tab. 3: Funkce receptorů krevních destiček CD funkce CD funkce CD9 induktor agregace destiček; buněčná adheze a migrace CD63 lysosomální membránový protein; po aktivaci vystaven na povrch CDw12 není dosud objasněna CD68 lysosomální membránový protein CDw17 možná role u fagocytózy CD69 CD23 nízkoafinitní receptor pro Fc-IgE; signální transdukce přispívá k aktivaci destiček, aktivace a proliferace lymfocytů CD82 signální transdukce CD29 fibronektinový receptor; uplatnění při embryogenezi CD84 kostimulační molekula, zřejmě role při přenosu signálu CD31 adhezivní molekula CD92 pravděpodobně role při přenosu signálu CD32 úloha při imunitních mechanismech CD102 CD36 receptor pro kolagen; adhezivní molekula adhezivní a kostimulační molekula; asociuje s CD11a/CD18 CD41 receptor pro fibrinogen, fibronektin, von Willebrandův faktor, trombospondin CD107a lysosomální membránový protein; po aktivaci vystaven na povrch CD42a adheze destiček; komplex CD42(=a+b+c+d) - receptor pro vWF a trombin CD107b lysosomální membránový protein; po aktivaci vystaven na povrch adheze destiček; komplex CD42(=a+b+c+d) - receptor pro vWF a trombin CD109 možná role při signální transdukci CD42b CD110 regulace tvorby megakaryocytů a destiček CD42c adheze destiček; komplex CD42(=a+b+c+d) - receptor pro vWF a trombin CD111 adhezivní molekula CD112 adhezivní molekula CD42d adheze destiček; komplex CD42(=a+b+c+d) - receptor pro vWF a trombin CD114 proliferace a diferenciace neutrofilů, myeloidní diferenciace a proliferace CD43 adheze; aktivace T-buněk; migrace neutrofilů CD46 regulace aktivace komplementu CD132 aktivace a proliferace T-buněk, B-buněk, thymocytů, NK buněk a makrofágů CD47 adheze, migrace a aktivace leukocytů CD140a CD47R interakce s integriny; uvolňování intracelulárního vápníku během adheze receptor pro PDGF A a PDGF B; proliferace a diferenciace CD140b receptor pro PDGF B; proliferace a diferenciace CD49b adheze; asociuje s CD29 - váže kolagen a laminin CD141 možný fibrinolytický receptor; iniciace proteinu C CD49e adheze; asociuje s CD29 - váže fibronektin, invasin CD147 adhezivní molekula CD49f adheze; asociuje s CD29 - váže laminin, invasin, merosin CD148 signální molekula regulující různé buněčné procesy CD51 adheze; asociuje s CD61 - váže vitronektin, vWF, fibrinogen, trombospondin CD151 buněčná adheze; asociuje s β1-intergriny CD154 CD54 adheze; váže CD11a/CD18 a CD11b/CD18 - role při imunitní reakci ligand pro CD40; induktor B buněčné proliferace a aktivace CD165 role při tvorbě destiček; adheze CD55 regulace aktivace komplementu CD58 kostimulační signalizace; adheze CD173 krevní skupina H typu II; osidlování hematopoetických kmen. buněk CD59 membránový inhibitor reaktivní lýzi; signální transdukce CD226 adhezivní molekula; cytolytická funkce zprostředkovaná NK buňkami CD60a permeabilita mitochondrií během apoptózy; kostimulace CD245 signální transdukce a kostimulace T-buněk a NK-buněk CD60b kostimulace CD295 regulace metabolismu tuků CD60c kostimulace CD298 CD61 asociuje s CD41-receptor pro fibrinogen nebo s CD51-receptor pro vitronektin transport sodných a draslíkových iontů přes buněčnou membránu CD321 spojená s agregací krevních destiček CD62P adheze destiček a monocytů; rolování leukocytů na endotel CD323 buněčná adheze a interakce s endotelovými buňkami 20 informační magazín číslo 11 - 2009 typu. V nátěru se nacházejí obří destičky, je prodloužena doba krvácení a diagnostika se také opírá o absenci reakce mezi monoklonálními protilátkami proti komplexu CD42b,c/CD42a. Glanzmannova-Naegeliho trombastenie je vzácné autozomálně recesivní onemocnění s poruchou retrakce a neschopností agregace. Klasifikace rozeznává dva klasické a jeden variantní typ. Onemocnění je zapříčiněno defektem molekul CD41/CD61 (glykoproteinu IIb/IIIa), který za normálních okolností váže fibrinogen, jenž je nutný k agregaci trombocytů. V klinickém obrazu převládá krvácivá diatéza, zřídka spontánního charakteru, ale mnohdy závažná i po drobných chirurgických zákrocích. Periferní počet destiček je normální, chybí však agregační odpověď po indukci ADP, adrenalinem, kolagenem a trombinem. Aby byl výčet trombocytopatií úplný, musíme doplnit i poruchy, při kterých dochází k poruchám skladovacích granul, tzv. storage pool disease, a k poruchám při uvolňovací reakci, tzv. aspirin-like disease, kdy dochází k poruše metabolismu kyseliny arachidonové a cyklických peroxidů. Poruchou prokoagulační aktivity destiček je Scottův syndrom, kde vázne vazba faktorů Va-Xa a VIIIa-IXa. Výsledkem je snížení generace trombinu a na destičkách závislé tvorby fibrinu na cévních endoteliích. Poruchy zmiňované v tomto odstavci nesouvisí přímo s membránovými receptory, jsou však mezi vrozené trombocytopatie řazeny, a proto jsou zde zmíněny. Poruchy funkce štítné žlázy v těhotenství Onemocnění štítné žlázy patří mezi nejčastější endokrinopatie, postihující 5 - 7 % populace při stoupající frekvenci. Závěr Převratný objev přípravy monoklonálních protilátek se velmi rychle odrazil v definování antigenů na hematopoetických buňkách. Spolu s rychlým rozvojem techniky dochází k velkému nárůstu znalostí týkajících se lidského těla, a to hlavně na molekulární úrovni. Potrvá jistě dlouhou dobu než bude objasněno, proč se ta či ona molekula vyskytuje na určitém místě lidského těla a jaká je její funkce. Velký počet znalostí vede ovšem ke značné nepřehlednosti informací a je nutno tyto informace vhodně třídit a pokud možno vytvořit vhodný systém „inventarizace“. Snad i tento článek přispěl k lepšímu zpřehlednění informací o membránových molekulách krevních destiček, které byly zahrnuty do CD nomenklatury. O výskytu molekul na destičkách pojednává rozsáhlé písemnictví, které je možné vyhledat na internetu. Práce byla podpořena vědeckým záměrem ÚHKT pro rok 2009. RNDR. KRISTIÁN KOUBEK, DRSc. ING. JANA HŘEBAČKOVÁ KLINICKÝ ÚSEK, ÚSTAV HEMATOLOGIE A KREVNÍ TRANSFÚZE, U NEMOCNICE 2, 128 20 PRAHA 2 E-MAIL: [email protected] yznačuje se výrazně nerovnoměrnou distribucí; ženy jsou postiženy častěji než muži (poměr 6-8:1), většinou prevalence stoupá s věkem, např. ženy nad 45 - 50 let jsou postiženy v 10 i více procentech. Pacienti postižení poruchou funkce štítné žlázy mají řadu i nespecifických projevů (únava, snížená výkonnost, spavost, sklon k depresím, suchá kůže apod.). Důsledky neléčené nedostatečnosti štítné žlázy - hypotyreózy, jsou závažné: jsou spojeny s poruchami lipidů, což ve svých důsledcích vede k rozvoji aterosklerózy a ICHS, s poruchami krvetvorby, obtížemi gastrointestinálního traktu i depresemi. Včasná diagnóza a adekvátní léčba omezují výrazně vliv dlouhodobých komplikací, zkvalitní a zlevní léčbu základního onemocnění a významnou měrou přispějí ke kvalitě života těchto osob, proto by se nemělo při vyšetřování zapomenout i na starší část populace. K mnohým změnám ve funkci štítné žlázy dochází během těhotenství, přičemž některá její onemocnění mohou mít vliv jak na těhotnou, tak na plod. Z vyskytujících se poruch, které jsou shodné s těmi v běžné populaci, je v těhotenství nejzávažnější hypotyreóza, která i zde může probíhat nepozorovaně pod obrazem nespecifických potíží, připisovaných těhotenství. Důsledky neléčené hypotyreózy mohou být závažné, negativně ovlivňují nejen průběh gravidity, ale i vývoj plodu. Zatímco hyperfunkce v graviditě se projeví většinou klinickými příznaky, nebo jde o relaps již dříve léčené choroby, snížená funkce je svojí bezpříznakovostí nebezpečnější. Příznaky hypotyreózy - únava, snížená výkonnost, spavost, psychická labilita provázejí často i fyziologické těhotenství, některé ženy se subklinickou hypotyreózou jsou zcela asymptomatické, a nelze tedy při diagnostice funkční poruchy spoléhat pouze na klinický obraz. Doporučení vyšetřovat poruchy funkce štítné žlázy u těhotných žen vychází z recentních světových studií, založených na zpracování výsledků vyšetření mnoha tisíc žen. informační magazín číslo 11 - 2009 21 Obr. 1 Free beta hCG ve skupinách rozdělených podle hladiny TSH Obr.2 Četnost hladiny TSH u těhotných žen Obr. 3 Pozitivita anti-TPO ve skupinách rozdělených podle hladiny TSH 22 informační magazín číslo 11 - 2009 Spojení hypothyreózy v těhotenství (nedostatek jodu) s mentální retardací dítěte je známo více než 100 let. Poškození plodu je způsobeno nedostatkem hormonů štítné žlázy v séru matky. V roce 1991 Man a pak v r. 1999 Pop prokázali, že nízká koncentrace hormonů štítné žlázy v časném stádiu těhotenství je spojena se signifikantním poklesem IQ u dětí testovaných v 7 letech nebo 10 letech. Studie z 90. let na 25 000 vzorcích prokázala, že děti (6-9 let) matek s poruchou funkce štítné žlázy v těhotenství měly v 15 % IQ nižší než 85, kontrolní skupina dětí euthyroidních nebo léčených matek měla IQ nižší než 85 jen v 5 %. Asymptomatické postižení štítné žlázy, vyžadující nepochybnou léčbu v těhotenství, se vyskytuje u 3 - 5 % žen, a u dalších 10 % má být léčba zvažována. Záněty štítné žlázy mohou výrazně komplikovat těhotenství a poporodní průběh u dětí i u matek. Zásadní význam má časná diagnostika a léčba tyreopatií při poruchách fertility u žen, zejména před in vitro fertilizací, jak z hlediska zdravotního, tak společenského a ekonomického. Stanovení TSH v séru je základním vyhledávacím postupem v diagnostice funkce štítné žlázy v běžné populaci. Jeho regulace je založena na mechanismu zpětné vazby, v graviditě se však navíc uplatní i jiné mechanismy, např. suprese TSH vysokou koncentrací hCG. V 1. trimestru těhotenství se fyziologicky zvyšuje hladina choriového gonadotropinu (hCG), který je i stimulátorem tvorby tyreoidálních hormonů prostřednictvím receptorů pro TSH a participuje na zvýšení produkce mateřského tyroxinu mezi 11. – 14. týdnem, v době kritického vývoje nervového systému. Suprimované TSH v počátku těhotenství nebývá většinou důsledkem hyperfunkce, která je v těhotenství vzácná, ale je často způsobováno touto thyreotropní aktivitou hCG. Souvislost vysoké hladiny hCG a suprimované hladiny TSH je patrná z obrázku č.1. Posunutí hladin TSH v počátcích těhotenství oproti netěhotné populaci k nižším hodnotám, je patrné i z obrázku č. 2: Přítomnost anti-TPO protilátek je všeobecně považována za rizikový faktor komplikací při otěhotnění i v graviditě. Vysoké hladiny anti-TPO protilátek jsou prokazovány u žen s častějšími aborty, neúspěšnými pokusy in vitro fertilizace a jsou potvrzeným prediktivním faktorem poporodní thyreoiditidy. Až 50 % žen se zvýšenou hladinou protilátek má v poporodním období některou z forem poruch štítné žlázy. Takto vzniklá hypotyreóza může ovlivnit průběh případné další gravidity. Proto je nezbytné tyto ženy i nadále sledovat. Vztah mezi koncentrací anti-TPO a TSH není jednoznačný, ale obecně lze říci, že ženy s vysokými hladinami TSH měly častěji i vysoké koncentrace anti-TPO. Tato skutečnost je vidět i na obrázku č.3 Světový konsensus diagnostiky a terapie tyreopatií v graviditě se stále tvoří. Při nastavení všeobecné horní meze pro TSH v graviditě na 3,0 mU/l se záchyt patologie zvyšuje, ale je možné stanovit vlastní referenční meze v každé laboratoři. Za supresi TSH v 1. trimestru je považována až hodnota menší než 0,01 mU/l, vzhledem k jeho ovlivnění hladinou hCG. Referenční meze pro FT4 a anti-TPO protilátky je možné používat u těhotných shodné s ostatní dospělou populací. Jeden z možných přístupů je zaměřit se při vyšetřování funkce štítné žlázy pouze na skupinu rizikových žen, tj. žen s pozitivní rodinnou nebo osobní anamnézou tyreopatie nebo autoimunitních onemocnění, zvláště diabetu mellitu 1. stupně, žen s prodělanou léčbou zevním zářením v oblasti krku a hrudníku (především při M Hodgkin) a vzácnější situace léčby méně častými léky (lithium, cytokiny, amiodaron). Vyšetřením jen těchto rizikových žen by ale podle zahraniční studie kolem 30 % žen se subklinickou funkční poruchou uniklo diagnóze. Podle našich odhadů je v České republice dokonce více než polovina těhotných žen s pozitivním nálezem, které nemají žádnou rodinnou anamnézu či výše zmíněná rizika. Poruchy funkce štítné žlázy v těhotenství mají vliv na vývoj novorozence i průběh těhotenství a výskyt poporodní tyroiditidy u matky. Na základě mnohých zahraničních i českých studií a zkušeností by bylo vhodné prvotní vyšetření u těhotných rozšířit o stanovení hladiny TSH, FT4 a anti-TPO protilátek ke zjištění funkce štítné žlázy. V dalším postupu je důležité sjednocení diagnostických postupů i interpretace výsledků a navázání užší systematické spolupráce gynekologů, endokrinologů, praktických lékařů a laboratoří. Diskuse o screeningu funkčních tyreopatií v graviditě probíhají na světových fórech nejméně 15 let, doporučení jsou formulována přes 10 let. Všichni souhlasí s významem takového vyšetřování, ale vždy závisí na ošetřujícím lékaři, zda těhotnou k vyšetření odešle nebo ne. V první polovině roku 2009 bude ve vybraných okresech České republiky probíhat pilotní studie vyšetřování poruch štítné žlázy v těhotenství. Nemá přesvědčit o významu takového vyšetřování, o tom jistě není pochyb, cílem je především vyzkoušet a nastavit komunikaci mezi gynekology, laboratoří a endokrinology. Vzhledem k nutnosti zahájit případnou léčbu co nejdříve a přitom co nejšetrněji k těhotné, je někdy právě komunikace tím největším problémem. Půlroční projekt financuje VZP pro své pojištěnkyně a zahrnuje vyšetření TSH, FT4 a anti-TPO protilátek mezi 9. a 11. týdnem těhotenství. Spolupracující endokrinologové přislíbili přijetí těhotné v ordinaci během jednoho týdne. Svůj nezastupitelný podíl mají i gynekologové, kteří těhotnou poučí a informují o případném pozitivním nálezu. Věříme, že výsledky projektu povedou k plošnému zavedení vyšetřování poruch štítné žlázy v těhotenství. Ověření referenčního rozmezí FT4 při použití soupravy Access Free T4 firmy Beckman Coulter V roce 2007 uvedla firma Beckman Coulter na trh modifikovanou soupravu pro stanovení FT4. Důvodem byla především snaha o zlepšení variací mezi jednotlivými šaržemi. Současně byla provedena rozsáhlá klinická studie za účelem upřesnění referenčního rozmezí této soupravy. Jako jedna z mála souprav na trhu nabízí souprava Access FT4 normály pro jednotlivé trimestry těhotenství. To se ukazuje být důležité především v této době, kdy se stále častěji mluví o nutnosti vyšetřovat štítnou žlázu u těhotných. Vzorky pro klinické studie byly sbírány ve východní, střední a západní části USA. Výsledky klinické studie (uvedeny rovněž v návodu k soupravě): Počet vzorků 95 % referenční limit (pmol/L) 316 7,86 – 14,41 V těhotenství: Trimestr 95 % referenční limit (pmol/L) Počet vzorků 1. trimestr 131 6,67 – 13,86 2. trimestr 120 5,79 – 12,70 3. trimestr 121 6,11 – 12,20 Protože referenční intervaly hormonů štítné žlázy se mohou v jednotlivých destinacích lišit, např. vlivem jodovaných potravin a podobně, rozhodli jsme se ve spolupráci s OKB Nemocnice Znojmo ověřit tyto hodnoty na vzorku 200 dárců krve. Ve vzorcích byla kromě FT4 stanovena rovněž hladina TSH. 5 vzorků bylo vyřazeno na základě hodnot TSH mimo referenční rozmezí. Výsledky jsou uvedeny v následující tabulce: Počet vzorků 95 % referenční limit (pmol/L) 195 7,70 – 13,81 RNDR. ZDENĚK VEŠKRNA OKB, NEMOCNICE ZNOJMO, P.O., JÁNSKÉHO 11, 670 35 ZNOJMO E-MAIL: [email protected] ING. DRAHOMÍRA SPRINGER TEREZA TIETZE ÚSTAV KLINICKÉ BIOCHEMIE A LÉKAŘSKÉ E-MAIL: [email protected] DIAGNOSTIKY, VFN A 1. LF UK, KARLOVO NÁMĚSTÍ 32, 121 11 PRAHA 2 KATEŘINA LAPIŠOVÁ E-MAIL: [email protected] E-MAIL: [email protected] informační magazín číslo 11 - 2009 23 Anemie nemie je soubor příznaků, při kterém je v krvi snížený počet červených krvinek (erytrocytů) a množství krevního barviva (hemoglobinu). Za normálních okolností na pokles hladiny kyslíku reagují ledviny zvýšením tvorby hormonu zvaného erytropoetin. Erytropoetin se přenáší krevním řečištěm do kostní dřeně, kde vydává signál ke zvýšení produkce červených krvinek. Stav se tak kompenzuje. V některých případech, zejména u nádorových onemocnění nebo chronických zánětlivých procesů, je však tento přirozený proces nedostačující a dochází ke vzniku anemie. Klasifikaci anemií shrnuje tab. č. 1. Nejčastější formou anemie je anemie z nedostatku železa. V případě, že je zjištěn nedostatek vitamínu B12, je potřeba ověřit, zda je to způsobeno jeho nedostatečným příjmem v potravě, nebo poruchou jeho vstřebávání. K tomu slouží specifické biochemické vyšetření protilátek proti vnitřnímu faktoru. V diagnostice anemií jsou k dispozici také další parametry, které poskytují ucelený obraz o stavu pacienta a jeho typu onemocnění. Kromě „tradičních“ stanovení (vit. B12, ferritin, folát) je možné vyšetřovat již dříve zmiňovaný erytropeoetin (EPO), protilátky proti vnitřnímu faktoru (IFAb) a solubilní transferinový receptor (sTfR), viz. tab. č. 2. KATEŘINA LAPIŠOVÁ, E-MAIL: [email protected] TEREZA TIETZE, E-MAIL: [email protected] Tab. 1: Klasifikace ANEMIÍ mikrocyt/hypochrom MCV snížené normocyt/normochrom MCV normální makrocyt/hyperchrom MCV zvýšené Vyšetrenie protilátok proti vnútornému faktoru pri pernicióznej anémii Úvod Feritin snížený Feritin norm/zvýš Reti snížené/ norm Reti zvýšené IDA Anemie z nedostatku železa Thalasemie Selhávání ledvin Akutní krvácení Megaloblastická Stav po krvácení Infiltrace kostní dřeně Hemolytická anemie B12 def. Kys. listová def. Stav po hemolýze Sideroblastická anemie Anemie chronických chorob Reti snížené/ norm Normoblastická Anemie chronických chorob Jaterní onemocnění MDS Reti zvýšené Úspěšná léčba deficitu (Fe, B12…) MDS Tab. 2: Diagnostika ANEMIÍ VARIABLE ACD IDA BOTH Iron (Fe) Transferrin (Tf) N Tf.Satur% Ferritin (Ferr) N N N Sol.Tf.Rec (sTfR) N sTfR/log Ferr N Cytokines IL-1/IL-6 N normální snížené 24 zvýšené informační magazín číslo 11 - 2009 Perniciózna anémia (PA) je plíživá choroba, ktorá väčšinou začína v strednom a staršom veku. Ide o autoimúnne ochorenie, ktoré vedie k imúnnej deštrukcii žalúdočnej sliznice. Chorobný proces môže začať a trvať celý život až do nástupu megaloblastovej anémie. Protilátky proti parietálnym bunkám žalúdka (APCA) sa vyskytujú cca u 60 % pacientov s atrofickou gastritídou a u 90 % pacientov s pernicióznou anémiou, častejšie u tyreopatií, ale len v 5 % populácie 30 – 60 rokov. Konverzne pacienti s pernicióznou anémiou majú vyššiu incidenciu protilátok proti epitelu štítnej žľazy, lymfocytom, bunkám renálnych tubulov. Protilátky proti vnútornému faktoru (IFAB) sú vysoko špecifické pre pernicióznu anémiu. Protilátky I. typu tzv. blokujúce protilátky bránia tvorbe komplexu vnútorný faktor – kobalamín (IF-Cbl), vyskytujú sa do 70 % pacientov s PA. Protilátky II. typu tzv. viažúce protilátky bránia komplexu IFCbl naviazať sa na jeho receptory v ileu, vyskytujú sa cca u polovice pacientov s blokujúcimi protilátkami. Perniciózna anémia je častá u pacientov s inými autoimúnnymi ochoreniami – ochoreniami štítnej žľazy, prištítnych teliesok, inzulíndependentným diabetes mellitus, Addisonovou chorobou, ulceróznou kolitídou, vitiligom, infertilitou. dependentný diabetes meliitus u 2 pacientov (3,5 %), autoimúnnu hemolytickú anémiu u jedného pacienta (1,8 %), autoimúnnu trombocytopéniu u jedného pacienta (1,8 %). Z pacientov, ktorí mali negatívne APCA (11 pacientov) 72,7% malo pozitívne IFAB. Len u 3 pacientov (5,3 %) boli negatívne APCA i IFAB, 94,7% malo pozitívne APCA alebo IFAB. Diagnóza pernicióznej anémie je postavená na náleze megaloblastovej anémie a špecifických príznakoch deficitu vitamínu B12. IFAB sú odporúčaným diagnostickým testom, lebo sú vysoko špecifické pre PA. Kombinácia megaloblastovej anémie, znížených sérových hladín vitamínu B12 a prítomnosti protilátok proti vnútornému faktoru znamená de facto diagnózu pernicióznej anémie. Detekcia týchto protilátok môže eliminovať potrebu ďaľších testov, ako je Schillingov test. Diskusia Metodika, súbor pacientov Záver Súbor tvorilo 57 pacientov, 25 mužov a 32 žien, M:Ž = 1:1,28, s priemerným vekom 63,25 (39 – 85, medián 63) rokov. Všetci pacienti mali megaloblastovú anémiu, verifikovanú cytologickým vyšetrením kostnej drene. Odoberali sme vzorku natívnej krvi, uzavretým systémom (Sarstedt), minimálne jeden týždeň od poslednej injekcie vitamínu B12, respektíve u pacientov v rámci diferenciálnej diagnostiky makrocytovej anémie pred započatím terapie. Vzorka séra bola vyšetrená metódou kompetitívneho väzbového imunoenzymatického stanovenia na analyzátore Access 2, súpravou Intrinsic factor Ab firmy Beckman Coulter. Výsledky pod 1,20 AU/ml boli hodnotené ako negatívne, výsledky nad 1,53 AU/ml boli hodnotené ako pozitívne, výsledky od 1,20 do 1,53 AU/ml boli hodnotené ako nejednoznačné, respektíve v šedej zóne. Na základe našich skúseností v súlade s literárnymi údajmi môžeme odporúčať vyšetrenie protilátok proti vnútornému faktoru u pacientov vrámci diferenciálnej diagnostiky makrocytovej anémie, u ktorých na základe prvotných vyšetrení je suponovaná perniciózna anémia. Výsledky Priemerná hladina vitamínu B12 bola 93,4 ± 54,7 (17 – 350, medián 69) pg/ml. Priemerná hodnota IFAB bola 21,4 ± 24,3 (0-123, medián 11,9) AU/ml. Pozitívne hodnoty sa vyskytli u 54,3 %, negatívne u 21,7 %, nejednoznačné u 23,9 % pacientov. APCA boli pozitívne u 52,6 % pacientov, negatívne u 26,8 %. Atrofická gastritída verifikovaná endoskopicky a histologicky u 16 pacientov (28,1 %). Pokiaľ sme vyhodnotili výskyt koincidujúcich autoimúnnych ochorení: ochorenie štítnej žľazy sme zaznamenali u 15 pacientov (26,3 %), inzulín- Výskyt protilátok proti intrinsic faktoru v našom súbore bol porovnateľný s literárnymi údajmi, pretože prítomnosť protilátok proti vnútornému faktoru sa uvádza u 30 – 76 % pacientov s pernicióznou anémiou. Negatívne alebo nejednoznačné výsledky nevylučujú prítomnosť protilátky v nízkom titri. Ak by sme zahrnuli k pozitívnym výsledkom IFAB i hodnoty v tzv. šedej zóne, výskyt by bol vyšší, a to 76,2 % pacientov z nášho súboru. Incidenciu protilátok v našom súbore určite ovplyvnil výber pacientov súboru, do ktorého sme zahrnuli len pacientov s potvrdenou megaloblastovou anémiou, deficitom vitamínu B12, často s iným autoimúnnym ochorením (33,3 %). Použitá literatúra: 1. Lichtmann M. A., Beutler E., Kipps T. J., Seligsohn U., Kaushansky K., Prchal J. T.Williams Hematology. Seventh edition. McGraw-Hill. 2006 2. Gueant J. L. Autoantibodies in pernicious anemia type I patients recognize sequence 251-256 in human intrinsic factor. Proc. Assoc. Am. Physicians. 1997. 109/5/: 462-469. 3. Carmel R. Reassessment of the relative prevalences of antibodies to gastric parietal cell and to intrinsic factor in patients with pernicious anaemia: influence od patient age and race. Clin. Exp. Immunol. 1992. 89: 74-77. 4. Hippe E., Olesen H. Nature of vitamin B12 binding:III. Thermodynamics of binding to human intrinsic factor and transcobalamins. Biochim. Biophys.Acta. 243:83, 1999. 5. Toth B.H., VanDriel I. R., Gleeson P. A.: Pernicious anemia. N. Engl. J. Med. 337: 1441, 1997. 6. Shojania A. M.: Physician,s management od suspected vitamin B12 deficiency. CMAJ 123: 1127, 1999. PRIM. MUDR. ANNAMÁRIA BRATKOVÁ HTO, I. SÚKROMNÁ NEMOCNICA KOŠICE – ŠACA, LÚČNA 57, 040 15 KOŠICE - ŠACA E-MAIL: [email protected] PHARMDR. EVA ŽEMBEROVÁ RIA LABORATÓRIUM S.R.O., AMERICKÁ TRIEDA 17, 040 13 KOŠICE E-MAIL: [email protected] informační magazín číslo 11 - 2009 25 UniCel DxH koncept - nová éra v laboratorní hematologii nešní rutinní hematologické laboratoře čelí neustále rostoucímu tlaku na zvyšování produktivity práce, zkracování doby zpracování vzorku (Turnaround Time = TAT) a důslednou redukci všech nákladů laboratoře. UniCel DxH koncept byl navržen tak, aby vám umožnil tyto náročné požadavky plnit a zároveň pomohl transformovat každodenní hematologický provoz na kvalitativně vyšší úroveň, která nemá na současném hematologickém trhu obdoby. UniCel DxH koncept přináší bez nadsázky do vašich laboratoří opravdu revoluční řešení všech problémů rutinního provozu a také zcela nový analytický pohled na krevní obraz, především pak na diferenciální rozpočet leukocytů a detailní analýzu atypických, nezralých a patologických buněčných subpopulací. Uvedení systému UniCel DxH na světový hematologický trh předcházel více než pětiletý vývoj, který byl završen příhodně o Vánocích v prosinci 2008 certifikací FDA a představením celého konceptu na celosvětové laboratorní výstavě v USA. Během dlouhého a pečlivého vývoje bylo současně s technickou stránkou systému řešeno i několik desítek klinických studií v předních světových hematologických centrech. Veškeré analýzy během náročných studií byly současně srovnávány, vyhodnocovány a verifikovány nejen s tradičními manuální- 26 informační magazín číslo 11 - 2009 mi metodami, ale vždy i s plnohodnotnou průtokovou cytometrií jako referenční metodou. Výsledky těchto studií spolu se zkušenostmi uživatelů stávajících hematologických systémů Beckman Coulter umožnily vznik naprosto unikátního analytického softwaru, který v sobě spojuje intuitivní jednoduchost ovládání, uživatelskou přístupnost a klinickou relevanci výsledků. Prostorové 3D zobrazení výsledků je dalším, kvalitativně vyšším krokem do světa buněčných subpopulací a rutinní průtokové cytometrie. Unikátní bloková koncepce systému UniCel DxH vám poprvé umožní vyřešit váš laboratorní provoz přesně podle vašich potřeb a požadavků, včetně prakticky neomezené možnosti růstu a modifikace v budoucnosti. UniCel DxH koncept nabízí stejné hodnoty malým i velkým laboratořím, rutinním, klinickým a výzkumným provozům. Detailně vám UniCel DxH koncept představíme v příštím čísle IVD. Pouze vaše volba rozhoduje o parametrech, vlastnostech a výkonu vaší hematologické laboratoře. Nakonfigurujte si tedy s námi svůj hematologický provoz, svou vlastní hematologickou budoucnost. PETR BOUDAL E-MAIL: [email protected] ad hemostazeologických systémov ACL TOP Family predstavuje nový štandard pre analytickú výkonnosť a jednoduchosť prevádzky, čím v plnej miere spĺňa požiadavky na komplexné automatizované testovanie aj v náročnejších hemostazeologických laboratóriách. Prístroje patriace do tejto rodiny sú vyvinuté na základe spätnej väzby od laboratórnych pracovníkov - užívateľov koagulačných analyzátorov a vyrábané spoločnosťou Instrumentation Laboratory (IL), ktorá počas 50 rokov svojej existencie zastáva popredné miesto vo vývoji laboratórnej diagnostiky ako aj vo výrobe prístrojovej techniky a reagencií pre klinické laboratóriá. Rad ACL TOP Family reprezentujú systémy ACL TOP, ACL TOP CTS a novinka ACL TOP 500 CTS, ktorá sa dostala na trh koncom minulého roka. Okrem toho, že ACL TOP 500 CTS je najmladším členom radu ACL TOP Family je zároveň aj najmenším v tejto skupine, avšak koncipovaný na báze rovnako vyspelej technológie ako ACL TOP alebo ACL TOP CTS. V kombinácii s vysokokvalitnými automatizovanými metodikami od IL je ACL TOP 500 CTS excelentným hemostazeologickým systémom schopným prispôsobiť sa prevádzke vášho laboratória. Poskytuje: kompletné riešenie pre stredné až vysokokapacitné rutinné a špeciálne laboratóriá širokú ponuku rutinných a špeciálnych testov kontinuálny chod a vynikajúcu walkaway kapacitu real-time testovanie statimových vzoriek prácu s uzavretými skúmavkani a prepichovacím modulom CTS (Closed Tube Sampling) automatizovaný manažment reagencií, kontroly kvality a údržby Predstavujeme ACL TOP 500 CTS od výrobcu Instrumentation Laboratory stredne až vysokokapacitný testovací systém s flexibilitou, rýchlosťou a inteligenciou najväčších hemostazeologických analyzátorov ACL TOP 500 CTS je automatizovaný stolový random – access analyzátor určený na in vitro testovanie koagulačných a fibrinolytických parametrov. Užívateľ si môže zvoliť, prispôsobiť a spustiť testovanie v priebehu sekúnd, výberom zo širokej ponuky rutinných a špeciálnych testov bežne typických iba pre oveľa väčšie prístroje. IL má k dispozícii rozsiahly panel automatizovaných metodík, čím je zabezpečené potrebné testovanie vo všetkých fázach v manažmente chorôb. HemomosIL® Assays Základný skríning a monitoring antikoagulancií PT APTT Fibrinogén Clauss Trombínový čas Hepatocomplex* Pro-IL-Complex* Heparín (FXa) HŽT a DIK D-Dimér HS D-Dimér Lupus Anticoagulant Silica Clotting Time LAC Skríning/Konfirmačný Krvácavé ochorenia Faktory vnútornej cesty Faktory vonkajšej cesty FXIII Antigén VWF Antigén VWF Aktivita Trombofília Antitrombín Proteín C (Chromogénny) Proteín C (Koagulačný) Free Protein S (Antigén) Free Protein S (Koagulačný) FV Leiden (APC-R V) Homocysteín ThromboPathTM* Fibrinolýza Plazminogén Plazmín Inhibítor Niektoré aplikácie metodík sú vo vývoji a čakajú na validáciu. * Nie je dostupné vo všetkých krajinách informační magazín číslo 11 - 2009 27 Zabezpečenie funkčnosti ACL TOP 500 CTS ponúka konsolidované riešenie testovania pre koagulačné, chromogénne a imunologické metodiky. Poskytuje tak výsledky pre priamo merané, ako aj pre odvodené – vypočítané parametre. Pre jednu vzorku si užívateľ môže naprogramovať až 30 rôznych testov. Počet nadefinovateľných metodík je 500, z toho 250 je užívateľsky definovateľných. Prístroj sa skladá z 2 modulov. Kontrolný modul vytvára užívateľské rozhranie a kontrolu funkčnosti analytického modulu. Pozostáva z osobného počítača pracujúceho s operačným systémom Windows® XP, klávesnice, dotykovej obrazovky, myši a komunikačných rozhraní pre analytický modul a externé zariadenia. Vykonáva manažment dát, redukciu dát, komunikáciu s LIS, identifikáciu vzoriek, manažment reagencií a spotrebného materiálu, reporting, manažment priebehu testovania a kontroly kvality a monitoruje chod systému. Analytický modul je hardvérom určeným na primárne spracovanie vzoriek a reagencií. Zahrňuje: počítač pre analytický modul systém pre manipuláciu s kyvetami pohybujúcimi sa po dopravníkovom páse (prístroj pracuje so stripmi, z ktorých každý má 4 kyvety) priestor pre 80 vzoriek, v ktorom sa pohybuje rameno s prepichovadlom/ pipetorom pre vzorky priestor so 40 chladenými pozíciami pre reagencie a diluenty, v ktorom sa pohybuje rameno s pipetorom pre reagencie a diluenty 28 informační magazín číslo 11 - 2009 rozvod pre kvapaliny systém pre manipuláciu so vzorkami a reagenciami - 2 pipetory s vlastnými pumpami, premývacie stanice systém zabezpečujúci vykonanie reakcií a meraní - inkubátory, meracie komory a 3 štvorkanálové optické čítacie jednotky schopné merať pri 405 a 671 nm preplachovací a čistiaci systém – 4 l zásobník na premývací a 0,5 l zásobník na čistiaci roztok systém pre manipuláciu s odpadom – 10 l odpadová nádoba na tekutý odpad a nádoba na tuhý odpad s kapacitou 150 použitých stripov napájací zdroj a prepojenia vlastná oporná konštrukcia - karoséria prístroja a bezpečnostný kryt Spracovanie väčšieho počtu vzoriek za kratší čas Vyskoká priechodnosť vzoriek systémom ACL TOP 500 CTS vyhovuje potrebám prevádzok s rýchlym chodom a s koncepciou predchádzania „úzkym hrdlám“ analýzy a minimalizovaním potreby zásahu užívateľa. vysoká priechodnosť: 240 PT za hod a 180 PT / APTT za hod vysoká kapacita: 800 kyviet, 80 vzoriek kontinuálne vkladanie a vyberanie vzoriek, reagencií a kyviet zabudovaná čítačka čiarových kódov pre vzorky a reagencie detekcia prítomnosti materiálov neoznačených čiarovým kódom Efektivita v spojení s nenáročnou obsluhou Automatizovaný manažment vzoriek, reagencií a manažment výsledkov uľahčuje prácu užívateľa, šetrí čas a redukuje nároky na personál v laboratóriu. Intuitívne menu poskytuje aj menej skúsené- mu užívateľovi pohodlný prístup do roziahlych testovacích funkcií. Priateľské užívateľské rozhranie 17“ farebný dotykový LCD displej operačný systém Windows® XP on-line Help zabudovaná do ponuky SW Automatizovaný manažment vzoriek práca s uzavretými skúmavkami kontinuálne vkladanie (stojany) pozitívna identifikácia vzorky (v palube zabudovaná čítačka barkódov) automatická predilúcia vzoriek STAT vyšetrenia spracovanie STAT vzoriek v reálnom čase bez predurčených stojanov alebo pozícií výsledok PT do 3min nepretržitý chod, 24 hod/deň, 7 dní/týždeň Manažment reagencií v reálnom čase kontinuálne vkladanie (stojany) pozitívna identifikácia reagencií (v palube zabudovaná čítačka barkódov) monitorovanie objemu v reálnom čase (meranie objemu) Vysoká priechodnosť vzoriek systémom ACL TOP 500 CTS vyhovuje potrebám prevádzok s rýchlym chodom a s koncepciou predchádzania „úzkym hrdlám“ analýzy a minimalizovaním potreby zásahu užívateľa. monitorovanie stability reagencií v prístroji automatické načítanie pridelených hodnôt z 2D barkódov Automatizovaná kontrola kvality užívateľom definovaná frekvencia vykonania kontrol Westgardove pravidlá Levey – Jennings grafy Jednoduchá údržba redukovanú dennú údržbu v čase špecifikovanom užívateľom vykonáva systém plne automatizovaná údržba pre všetky ostatné denné aktivity aktívny protokol údržby Správa výsledkov Systém vykonáva autovalidáciu výsledkov v reálnom čase a v prípade detekcie abnormálnych nálezov je schopný testovanie opakovať. Na základe užívateľom definovaných pravidiel je možné naprogramovať prídavné testy (napr. rerun, reflex), ktoré sú následne vykonané automaticky. Výsledky sú uchovávané v pamäti (databáza má kapacitu 20 000 vzoriek) a sú pripravené k nahliadnutiu v ktoromkoľvek čase. reflexné testovanie prostredníctvom multipravidiel faktor paralelizmus s automatickým mnohonásobným riedením validácia výsledkov prostredníctvom multipravidiel zobrazenie rekčných kriviek pre všetky typy testov výsledky sú exportovateľné do PDF, XLS a TXT formátov Bezpečnosť dát Systém vyniká aj v takých nevyhnutných potrebách moderných laboratórií, ako je zálohovanie a garancia bezpečnosti dát. heslom kontrolovaný bezpečnostný prístup konfigurovateľný viacúrovňový užívateľský prístup zázman udalostí a užívateľských prístupov pomocný program zálohovania databázy na ochranu identifikačných údajov pacientov Systém ACL TOP 500 CTS ponúka vysokú produktivitu, pracuje výkonne a pohotovo s dôrazom na užívateľský komfort a časovo náročné výkony, ako sú údržba a kontrola kvality optimalizuje. Pevne verím, že čoskoro budeme môcť publikovať aj prvé užívateľské skúsenosti s týmto systémom v Slovenskej a Českej republike. JOZEFÍNA BERNÁTOVÁ E-MAIL: [email protected] informační magazín číslo 11 - 2009 29 Nejcitlivější dostupná souprava, určeno pro stanovení PAPP-A při časné diagnostice koronárních onemocnění. Literatura 1. Pudil R, Tichý M, Vojáček J. Kardiomarkery na prahu třetího tisíciletí. Interv Akut Kardiol 2007;6:20–23. 2. Bonno M, Oxvig C, Kephart GM, et al. Localization of pregnancy-associated plasma protein (PAPP)-A and colocalization of pregnancy-associated plasma protein-A messenger ribonucleic acid and eosinophil granule major basic protein messenger ribonucleic acid in placenta. Lab Invest 1994; 71:560-66. 3. Khosravi J, Diamandi A, Krishna RG et al. N. Pregnancy associated plasma protein-A: ultrasensitive immunoassay and determination in coronary heart disease. Clin Biochem 2002; 35:531–538. 4. Lund J, Qin QP, Ilva T et al. Circulating pregnancyassociated plasma protein A predicts outcome in patients with acute coronary syndrome but no troponin I elevation. Circulation 2003;108:1924–1926. 5. Heeschen C, Fichtlscherer S, Hamm CW. Pregnancy-associated plasma protein-A (PAPPA) plasma level independently predict outcome in troponin negative patients with acute coronary syndrome. Circulation 2003;108 (Suppl IV):470. 6. Friedecký, B., Engliš, M., Franeková et al. Doporučení České společnosti klinické biochemie ke stanovení biochemických markerů poškození myokardu, 29.11.2007. Nová ultrasensitivní ELISA souprava na stanovení PAPP-A APP-A (Pregnancy associated plasma protein A) je glykoprotein syntetizovaný syncytiotrofoblastem v průběhu těhotenství a uvolňovaný do krevního oběhu matky1. Cirkuluje převážně jako heterotetramerický komplex sestávající ze dvou PAPP-A podjednotek a proMBP (eosinofilní Major Basic Protein)2. Jeho stanovení je využíváno při screeningu Downova syndromu. PAPP-A je v řádově nižších koncentracích uvolňován do cirkulace také při ruptuře nestabilního aterosklerotického plátu3,4. Stabilní pláty PAPP-A neuvolňují. V těchto případech se PAPP-A vyskytuje volný – tedy nikoli v komplexu s pro-MBP. Zvýšený PAPP-A je nezávislým časným prediktorem výskytu ischemie myokardu a pomáhá při indikaci koronárních intervencí5,6. SOUPRAVA ACTIVE® cPAPP-A ELISA ELISA, 8 x 12 jamek potažených specifickou Formát protilátkou Vzorek Sérum, 50 μl Rozsah soupravy Kalibrátory 0; 0,5 – 2,5 – 10 – 25 – 50 μIU/ml Kontrolní vzorky (CS) 2 Inkubace 2 hod + 1 hod + cca 10 min, laboratorní teplota Analytická citlivost 0,18 μIU/ml Stabilita soupravy Stabilita kontrolních vzorků Kat. č. soupravy 18 měsíců 10 dní po rozpuštění, pak nutno zamrazit v alikvotech 10 dní po rozpuštění, pak nutno zamrazit v alikvotech DSL-10-27600 Kat. č. kalibrátorů a CS DSL-10-27609-54, objednává se zvlášť Specifita Stanovuje PAPP-A volný i vázaný s proMBP Použití Jen pro výzkumné účely, není určena pro IVD Stabilita kalibrátorů 30 VANDA FILOVÁ E-MAIL: [email protected] Kardiologické testy Posouzení rizika Časná detekce Cholesterol Triglyceridy LDL Homocystine informační magazín číslo 11 - 2009 Diagnóza Troponin I CKMB BNP Sledování Stratifikace/ účinnosti terapie léčby Troponin I BNP Hs CRP cPAPP-A Požadavky v kardiologii: Časná detekce Stratifikace rizika Řízená terapie ro stanovení původu hematurie je nejčastější laboratorní metodou vyšetření morfologie erytrocytů ve světelném mikroskopu ve fázovém kontrastu (1, 2). V literatuře jsou uváděny další metody, kterými lze odlišit glomerulární a neglomerulární původ erytrocytů v moči – rozptyl jejich velikosti při automatizované průtokové cytometrii (5), exkrece apolipoproteinu A1 (6), posouzení vzájemných exkrečních poměrů vhodně zvolených indikátorových bílkovin (albuminu, IgG, alfa-1-mikroglobulinu a alfa-2-makroglobulinu – viz IVD 1/2007 a 2/2007) (7, 8) a poměr močového albuminu k celkové proteinurii (3, 4). Při vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu je hodnocen podíl tzv. dysmorfních erytrocytů a přítomnost jejich specifického typu - akantocytů, G1 buněk, což jsou tzv. koblihovité erytrocyty se zesílenou membránou s výběžky cytoplazmy (obr. 1). Nález ≥ 80 % dysmorfních erytrocytů v moči svědčí pro jejich glomerulární původ; je-li přítomno ≥ 5 % akantocytů, je přítomnost glomerulární hematurie vysoce pravděpodobná, stejně tak jsou-li přítomny erytrocytární válce. Nález ≥ 80 % izomorfních erytrocytů ukazuje na jejich neglomerulární původ (1). Zahur a kol. (2000, 2) doporučují pro hodnocení posuzovat oba parametry: pro nález ≥ 50 % dysmorfních erytrocytů a současně ≥ 1 % akantocytů uvádějí senzitivitu 60 % a specificitu 91% pro průkaz glomerulární hematurie, pro nález ≥ 50 % dysmorfních erytrocytů nebo ≥ 1 % akantocytů senzitivitu 93 % se specificitou 44 %. Třebaže je vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu považováno za tzv. zlatý standard, má určité nevýhody: neexistuje jednoznačný standard definující dysmorfii erytrocytů hodnocení je závislé na individuálních vlastnostech lidského oka, je subjektivní a vyžaduje určitou hodnotící zkušenost ne vždy lze jednoznačně odlišit skutečně dysmorfní erytrocyty od izomorfních erytrocytů změněných v důsledku fyzikálně chemických vlastností moče (pH, osmolalita) reprodukovatelnost nálezů mezi jednotlivými pracovišti je malá hodnocení může být obtížné a informační hodnota nálezu snížená, zejména jsou-li přítomny současně oba typy hematurie (smíšené hematurie) existuje široká šedá zóna mezi tzv. jednoznačně glomerulárním a tzv. jednoznačně neglomerulárním nálezem nález neglomerulární hematurie nevylučuje současné renální onemocnění Indikátorové proteiny v moči (3) – hematurie Hematurie a/nebo proteinurie jsou jedním z nejčastějších patologických laboratorních nálezů při vyšetření moče. Vyloučíme-li kontaminaci krví z jiných zdrojů nebo zbarvení moče nehemoglobinového původu (viz. tab. 1), je u skutečné hematurie třeba odlišit její původ, zejména rozlišit glomerulární hematurii (v praxi někdy označovanou jako „nefrologickou“) od postrenální hematurie (tzv. „urologické“). Určení typu hematurie rozhoduje často o dalším postupu lékaře. třebaže jsou akantocyty vysoce specifické pro glomerulární typ hematurie, jejich nepřítomnost nevylučuje glomerulární onemocnění (Zahur, 2000 ve své studii (n = 82 glomerulopatií) u 38 % glomerulonefritid a u 34 % biopticky verifikovaných glomerulopatií nenalezl žádné akantocyty v močovém sedimentu) u tzv. „chudého močového sedimentu“ (tj. s málo buňkami) je nález nehodnotitelný Tab. 1: Příčiny hematurie skutečné a hematurii napodobující extrarenální: - antikoagulační terapie - antiagregační terapie - hematologická onemocnění (leukémie, polycytemia vera, krvácivé stavy) - menstruace - gynekologická onemocnění (např. eroze na děložním čípku, gynekologické záněty a nádory) intrarenální: - glomerulární - glomerulonefritidy - glomerulopatie (např. diabetes mellitus, hypertenze, systémové choroby pojiva, syndrom tenkých membrán/benigní familiární hematurie, tumory, trauma) - tubulointersticiální - tubulointersticiální nefropatie a záněty postrenální - urolitiáza (pánvička, močovody, - nádory močový měchýř, - infekce močová trubice): - malformace vývodných močových cest - traumata - onemocnění prostaty hematurii napodobující: - pigmenty (bilirubin, myoglobin, porfyriny, kyselina homogentisová, melanin, methemoglobin - léky (např. ibuprofen, Fe-sorbitol, chlorochin, fenolftalein, fenazopyridin, rifampicin, nitrofurantoin) - potravinová barviva (červená řepa, ostružiny) - arteficiální (simulace) informační magazín číslo 11 - 2009 31 Obr. 1: Erytrocyty v moči ve světelném mikroskopu s fázovým kontrastem (Teplan V. a kol.: Praktická nefrologie, 2006, s. 27) Tab. 2: Typ hematurie podle distribuce velikosti erytrocytů (FSC) glomerulární ≥ 80% erytrocytů s FSC ≤ 126 a současně < 80% s FSC ≥ 84 neglomerulární ≥ 80% erytrocytů s FSC ≥ 84 a současně < 80% s FSC ≤ 126 nebo: ≥ 80% erytrocytů s FSC ≤ 126 a současně ≥ 80% s FSC ≥ 84 smíšený < 80% erytrocytů s FSC ≤ 126 a současně < 80% s FSC ≥ 84 Graf 1: Odlišení postrenální a renální hematurie podle exkrece α-2-makroglobulinu (Guder WG, Hofmann W: Differentiation of proteinuria and hematuria by single protein analysis in urine, Clin Biochem, 1993 26 (4), 277-282) 32 informační magazín číslo 11 - 2009 většina autorů uvádí nutnost hodnocení do 15 min od vymočení (znehodnocení rozpadem erytrocytů), v praxi to znamená potřebu zajistit vymočení pacienta co nejblíže laboratoře časová dostupnost vyšetření (objednací doba na některých pracovištích i několik týdnů) Ve starších pracích (např. Hyodo, Kumano, 1999, cit. 5) je původ hematurie hodnocen podle distribuce velikosti erytrocytů na podkladě histogramů FSC (forward scatter intensity) v automatizované průtokové cytometrii močového sedimentu (UF-100, Sysmex). Hodnocení vychází z předpokladu, že dysmorfní erytrocyty glomerulárního původu jsou menší než izomorfní erytrocyty, tedy mají nižší hodnotu FSC. Jako diskriminační meze jsou uváděny hodnoty FSC 84 a 126, které odpovídají průměrné velikosti erytrocytu 4 μ, resp. 6 μ (viz. tab. 2). Autoři uvádějí, že tímto způsobem je jednoznačně hodnotitelných 90 % nálezů. Obtížné může být automatizované hodnocení podle FSC v případech, kdy došlo již k lýze erytrocytů nebo při současné infekci močových cest (účinek bakterií, cytokinů uvolňovaných z leukocytů, změn pH a ev. osmolality moče na morfologii erytrocytů). Alternativní možností může být diferenciace pomocí exkrece apolipoproteinu A1 (apoA1). Němečtí autoři Verwiebe, Weber a Kallerhoff (1993, cit. 6) vycházejí z předpokladu, že komplex cholesterol-apoA1 neprochází bazální membránou glomerulu ani při poškození glomerulární stěny pokročilého stupně - tedy zvýšená exkrece apoA1 svědčí pro postrenální hematurii. Diagnostická senzitivita apoA1 ve zmíněné práci je 0,5 ml krve/ ml moče. Vzhledem k předpokládaným nízkým koncentracím apoA1 v moči autoři doporučují nefelometrické stanovení. ApoA1 v moči se však běžně v rutinní laboratoři nestanovuje, takže tento způsob hodnocení se zdá pro praxi nepřínosný. Jednu z novějších možností hodnocení uvádějí v recentních pracích japonští autoři Ohisa, Kanemitsu a spol. (2007, 2008, cit. 3,4). Hodnocení na podkladě poměru močového albuminu k celkové proteinurii vychází z předpokladu, že albumin za fyziologického stavu tvoří maximálně 40 % celkové proteinurie. Postižení glomerulární bazální membrány je provázeno často proteinurií, která je charakterizována zejména zvýšenou exkrecí albuminu, zatímco u stavů s postrenální proteinurií není exkrece albuminu významně zvýšená. Jako diskriminační pro rozlišení glomerulární a neglomerulární hematurie uvádějí hodnotu 0,59 (při hodnotách albuminurie i celkové proteinurie v mg/ l). Limitací vyšetření je celková proteinurie nižší než 40 mg/l. Hodnota poměru ≥ 0,59 svědčí pro glomerulární hematurii, < 0,59 pro neglomerulární se senzitivitou 97,1 % a specificitou 100 % pro průkaz glomerulární hematurie, p < 0,001 (hodnocen soubor n = 143 čerstvých močí, z toho 104 s glomerulárním onemocněním, 39 s neglomerulárním; jako mikroskopická hematurie byl hodnocen nález ≥ 5 erytrocytů v zorném poli). Současně byly hodnoceny i albuminurie vztažená na močový kreatinin a celková proteinurie vztažená na močový kreatinin, avšak na podkladě hodnot obou těchto poměrů nebylo možné vždy jednoznačně rozhodnout mezi glomerulárním a neglomerulárním onemocněním (překryv distribuce hodnot). Hodnocení pomocí poměru močového albuminu k celkové proteinurii může být obtížnější u smíšených hematurií; u hematurií s hodnotou poměru pohybující se kolem diskriminační meze doporučují autoři pro zvýšení diagnostické efektivity alespoň 2 vyšetření v krátkém časovém odstupu. Autoři srovnávali u téhož souboru diagnostickou efektivitu poměru močového albuminu k celkové proteinurii s vyšetřením erytrocytů ve fázovém kontrastu: senzitivita (SN) i specificita (SP) pro průkaz glomerulární hematurie byla pro fázový kontrast nižší (v první studii SN 88 %, SP 81 %; ve druhé studii s podobným designem (n = 579, z nich 329 s glomerulárním onemocněním, 250 s neglomerulárním) byla u vyšetření fázovým kontrastem SN 83,3 % a SP 75,2 %). Na našem pracovišti máme více než tříletou zkušenost s hodnocením proteinurie a hematurie na podkladě vyšetřování tzv. močových indikátorových proteinů, vycházející z prací kolektivu autorů Hofmann, Guder, Ivandič (1992, 1993, 1996, 2000, např. 7,8). Diferenciaci původu hematurie podle poměru exkrecí vhodně zvolených indikátorových proteinů lze využít při hematurii spojené s exkrecí albuminu vyšší než 100 mg/l. Při nižší exkreci albuminu autoři doporučují jako metodu volby vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu. Hodnotícími kritérii jsou poměry exkrece alfa-2-makroglobulinu k albuminu (A2M/A), alfa-1-mikroglobulinu k albuminu (a1m/A) a IgG k albuminu (IgG/A). Pro rozlišení postrenální a renální hematurie je rozhodující poměr exkrece alfa-2-makroglobulinu k albuminu. Alfa-2-makroglobulin je makromolekula (Mr 720 000), která podobně jako apoA1 neprochází bazální membránou glomerulu ani při jejím těžkém strukturním poškození - jeho zvýšená exkrece je proto relativně specifická pro postrenální hematurii. Postrenální hematurie má poměry exkrecí podobné poměrům plazmatických koncentrací hodnocených proteinů. Je-li vyloučen postrenální typ hematurie, lze při současném porovnání poměrů IgG/A a a1m/A rozlišit ještě mezi glomerulárním a tubulointersticiálním původem erytrocytů, viz tab. 3. Odlišné exkreční poměry jsou patogeneticky vysvětlitelné tím, že molekula IgG je filtrována přes glomerulární bazální membránu úměrně poškození její integri- Graf 2: Distribuce exkrecí indikátorových proteinů u jednotlivých typů hematurie (in Hofmann W, Rossmüller B, Guder WG, Edel HH: A New Strategy for Characterizing Proteinuria and Hematuria from a Single Pattern of Defined Proteins in Urine. Eur J Clin Chem Clin Biochem, Vol. 30, 1992: 707-712) ty a struktury, avšak IgG může být také syntetizován v intersticiu ledvin při jeho zánětu. Poruchu tubulární reabsorpce odráží především exkrece alfa-1mikroglobulinu. Vyšší poměr IgG/A je popisován u hematurie při tubulointersticiální nefropatii, zvýšená exkrece alfa-1-mikroglobulinu přítomnost tubulointersticiální nefropatie potvrzuje. Současné posouzení tří indexů kombinující různé proteiny s různým původem umožňuje hodnotit i smíšené hematurie. Pro hodnocení nálezu, tak jako u posuzování proteinurie (viz. IVD 7/2007) je třeba znát anamnestická data pacienta, je tedy nezbytná spolupráce klinického biochemika, který nález hodnotí, s indikujícím lékařem. Postižení glomerulární bazální membrány je provázeno často proteinurií, která je charakterizována zejména zvýšenou exkrecí albuminu, zatímco u stavů s postrenální proteinurií není exkrece albuminu významně zvýšená. informační magazín číslo 11 - 2009 33 Z biochemických studií jsme věděli, že N-acetyltransferáza je extrémně hydrofobní membránový protein, bylo tedy možné očekávat, že protein kodovaný genem bude mnohočetné predikované transmembránové domény. Tab. 3: Typ hematurie podle poměru exkrecí indikátorových proteinů (Hofmann W, Rossmüller B, Guder WG, Edel HH: A New Strategy for Characterizing Proteinuria and Hematuria from a Single Pattern of Defined Proteins in Urine. Eur J Clin Chem Clin Biochem, Vol. 30, 1992: 707-712) A2M/A a1m/A IgG/A postrenální > 0,02 < 0,1 > 0,2 renální: - glomerulární < 0,02 < 0,1 < 0,2 - tubulointersticiální < 0,02 > 0,1 > 0,2 smíšený v lednu 2007: celková proteinurie 2,56 g/d, , Skreatinin 91 μmol/l, urea 4,4 mmol/l, glomerulární filtrace (MDRD) 1,34 ml/s, moč chemicky: bílkovina +++, krev ++++, mírně zvýšené S-IgA (4,8 g/l); v průběhu vyšetření se objevil exantém na dolních končetinách a na břiše. Vyšetřeny erytrocyty ve fázovém kontrastu se závěrem: hematurie smíšená, nelze jednoznačně charakterizovat, spíše neglomerulární. V téže době jsme u pacienta vyšetřili v moči indikátorové proteiny (viz. tab. A). Po zhodnocení výsledků všech vyšetření i přes normální hodnotu glomerulární filtrace a sérového kreatininu a nejednoznačný závěr spíše neglomerulární hematurie při vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu nefrolog indikoval provedení renální biopsie, kde byl histologický nález imunopatologické glomerulonefritidy (fokálně segmentální mesangioproliferativní forma IgA nefropatie se srpky, současně Henoch-Schönleinova purpura) s vysokým rizikem rychlého vývoje selhání ledvin; pacient byl na podkladě nálezu hospitalizován a zahájena včasná terapie. kombinace Tab. A (renální glomerulární hematurie) mg/l mg/g (U-kreat. 9,3 mmol/l) celková proteinurie 1 870 1 780 U-albumin 1 460 1 389,3 69x U-IgG 74,3 70,7 5x U-transferin 79,3 45,5 35x U-alfa-1-mikroglobulin 28,5 27,1 2x U-alfa-2-makroglobulin 3,6 35 2x relat.. zvýšení poměry: A2M/A 0,002 IgG/A 0,051 a1m/A 0,02 nově: A/TPU 0,82 závěr: poškození charakteru primární glomerulopatie s glomerulární proteinurií mírného stupně neselektivity, hraniční sekundární poškození intersticia, hematurie: glomerulární (oba typy indexů) Následující praktické příklady ukazují základní typy nálezů: A. renální glomerulární hematurie Kazuistika: J. T., muž, nar. 1946, vyšetřovaný v prosinci 2006 v ambulanci urologa pro nález mikroskopické hematurie (krev ++). Postupně byly instrumentálními a zobrazovacími metodami vyloučeny urolitiáza, infekce vývodných močových cest a onemocnění prostaty, proto byl nemocný odeslán k dalšímu vyšetření do ambulance nefrologa. Z výsledků vyšetření 34 informační magazín číslo 11 - 2009 B. renální tubulointersticiální hematurie Kazuistika: M. Z., žena, nar. 1939. Přivezena na ambulanci interní kliniky s anamnézou 4-denních teplot kolem 39°C, v laboratorním nálezu S-kreatinin 367 μmol/l, S-urea 20,2 mmol/l (později max. hodnota kreatininu 471 μmol/l, urey 31,1 mmol/l), S-Na 127 mmol/l, K 3,6 mmol/l, CRP 391,8 mg/l, výrazně snížená glomerulární filtrace ze sbírané moči 0,15 ml/s/1,73 m2, polyurie (diuréza 5,7 l/d). V krevním obraze leukocytóza (11,3 109/l) bez posunu doleva, anémie. V moči bílkovina +, krev ++++, v sedimentu leukocyty 1580/μl a erytrocyty 783/μl, kulaté epitelie 6/μl). Vyšetřena proteinurie s typizací podle exkrece indikátorových proteinů (viz. tab. B). U pacientky byla diagnostikována akutní pyelonefritida, které odpovídá močový nález (proteinurie i hematurie), postrenální podíl hematurie byl vs. arteficiální (zavedený permanentní močový katetr), nelze však vyloučit již preexistující poškození ledvin (v medikaci analgetika, v anamnéze hypertenze), bylo by vhodné kontrolní vyšetření v čase, ev. nefrologická dispenzarizace. C. postrenální hematurie: Kazuistika: S. H., muž, nar. 1929, odeslán nefrologem cíleně k vyšetření původu hematurie. Z anamnézy: několik měsíců trvající hematurie mikroskopická až makroskopická, při vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu nejednoznačný nález smíšené hematurie. V době vyšetření nezvýšený sérový kreatinin ani urea, věku přiměřená glomerulární filtrace. Provedeno vyšetření proteinurie podle exkrecí indikátorových proteinů (viz. tab. C). Po zhodnocení všech výsledků nefrolog jako příčinu hematurie uvádí obstrukční uropatie s distenzí močového měchýře při hyperplazii prostaty, urolog indikoval prostatektomii. Údaj o možné současné glomerulopatii byl pro nefrologa překvapující, i když podle jeho názoru nález ve fázovém kontrastu by tomu mohl nasvědčovat. Anamnéza neposkytla žádné vysvětlení, renální biopsie zatím nebyla provedena, pacient je dále sledován v nefrologické ambulanci. Diagnostická efektivita vyšetření pro diferenciaci původu hematurie (vlastní zkušenosti) Tab. B (renální tubulointersticiální hematurie) mg/l mg/g (U-kreat. 1,3 mmol/l) celková proteinurie 240 1 630 U-albumin 86 585,4 U-IgG 36,5 248,5 25x U-transferin 5,6 38,4 15x U-alfa-1-mikroglobulin 46,0 313,1 22x U-alfa-2-makroglobulin 2,4 16,3 29x poměry: A2M/A 0,028 IgG/A 0,424 a1m/A 0,535 nově: A/TPU 0,36 závěr: Cíl: posoudit na vlastním souboru diagnostickou efektivitu tří používaných vyšetření (morfologie erytrocytů ve fázovém kontrastu, poměry exkrecí indikátorových proteinů a poměr exkrece albuminu k celkové proteinurii) pro stanovení typu hematurie. Soubor a metodika: Pacienti z nefrologické ambulance vyšetřovaní pro mikroskopickou hematurii v období června 2006 až června 2008 (n = 64, věk 21 – 82 let). Srovnávali jsme závěr (tj. typ hematurie) stanovený podle vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu (FK) na jiném pracovišti se závěrem podle poměrů exkrecí indikátorových proteinů (P) na našem pracovišti v rámci typizace proteinurie; obě vyšetření byla provedena ve srovnatelné době. Jen část hodnocených pacientů s mikroskopickou hematurií (26/64, tj. 41 %) však měla vyšetřené erytrocyty ve fázovém kontrastu (u některých v průběhu sledování hematurie vymizela, proto nebyl fázový kontrast indikován, někteří se k vyšetření nedostavili nebo dokonce s vyšetřením nesouhlasili), proto je soubor rozdělen na podskupinu s fázovým kontrastem a bez fázového kontrastu. U všech hodnocených pacientů byl zpětně dopočítán poměr močového albuminu k celkové proteinurii (A). Tři indikující nefrologové posuzovali retrospektivně typ hematurie podle klinického pohledu (K) u všech svých pacientů na podkladě znalosti jejich osobní anamnézy, přidružených chorob, medikace a všech dostupných výsledků vyšetření (laboratorních i zobrazovacích), hodnocena byla klinická shoda se závěrem jednotlivých laboratorních vyšetření. Výsledky jsou shrnuty v tab. 3. Albumin v moči byl stanoven imunoturbidimetricky, kreatinin v moči Jaffé kineticky, celková bílkovina v moči turbidimetricky s benzethoni- relat.. zvýšení malá proteinurie charakteru primární tubulointersticiální nefropatie (TIN) s výraznou zánětlivou syntézou IgG v intersticiu, mírné glomerulární poškození, které může být sekundární při TIN nebo jako projev vaskulární nefropatie při hypertenzi hematurie: neglomerulární (oba typy indexů) podle indikátorových proteinů: tubulointersticiální a postrenální s převahou tubulointersticiálního podílu Tab. C (postrenální hematurie) mg/l mg/g (U-kreat. 7,6 mmol/l) celková proteinurie 1 360 1 580 U-albumin 663,0 772,2 U-IgG 162,0 188,6 19x U-transferin 44,2 51,5 20x U-alfa-1-mikroglobulin 8,1 9,4 nezvýš. U-alfa-2-makroglobulin 39,2 45,6 relat.. zvýšení 39x poměry: A2M/A 0,059 IgG/A 0,244 a1m/A 0,012 nově: A/TPU 0,49 závěr: střední proteinurie charakteru spíše primární glomerulopatie s neselektivní glomerulární proteinurií bez sekundárního poškození intersticia. vysoká exkrece IgG je pravděpodobně částečně postrenálního původu při susp. infekci močových cest hematurie: neglomerulární (oba typy indexů) podle indikátorových proteinů: postrenální, nevylučuje renální podíl, vhodná kontrola s odstupem umchloridem (biochemický analyzátor pro rutinní vyšetření), IgG, alfa-1mikroglobulin a transferin v moči nefelometricky, alfa-2-makroglobulin nefelometricky (Beckman Coulter, Immage). informační magazín číslo 11 - 2009 35 Tab. 3: Hodnocení původu hematurie na podkladě jednotlivých vyšetření (použité zkratky: FK – fázový kontrast, P – indikátorové proteiny, A – poměr U-Alb/TPU, K – klinik; závěr: G – glomerulární, NG – neglomerulární, RB – renální biopsie; jako „+“ hodnocen závěr „přítomna glomerulární hematurie“, jako „-„ hodnocen závěr „nepřítomna glomerulární hematurie“) 3a: Exkrece albuminu nad 100 mg/l (lze hodnotit dle exkrece indikátorových proteinů) vyšetřené erytrocyty ve fázovém kontrastu (n = 18) shoda neshoda 8/18 P+ FK+ (44,4%) 10/18 (55,6%) (závěr: 7/8 jako G, 1/8 jako NG) 9/10 P+FK- (90%) z toho: 8/8 K+ z toho: 9/9 K+ 5/8 A+ 8/9 A+, 1/9 hraničně +/1/9 P-FK+, ale současně K-Anevyšetřené erytrocyty ve fázovém kontrastu (n = 33) (závěr: 28/33 jako G, 5/33 jako NG) 31/33 P+K+ (93,9%) 1/33 P+K- (3,0%) 1/33 nejednoznačný dle P i K NG: 5/5 shoda P-K-A- (100%) G: 26/26 P+K+ (100%) z toho: 17/26 A+ (65,3%) 9/26 A- (34,6%) (3 hraničně +/-, 6 jako NG dle A, z nich 1 jako NG, dle RB+ ) 3b: Exkrece albuminu pod 100 mg/l (nelze hodnotit dle exkrece indikátorových proteinů) shoda vyšetřené erytrocyty ve fázovém kontrastu (n = 7) neshoda dle FK: 3 jako G, 4 jako NG G: 3/3 FK+K+, nelze dle A (100%) 0/3 (TPU < 0,04 g/l) NG: 1/4 FK-K-A- (25%) 3/4 NG: 1 FK-K+A- (75%) 1 FK-K-A+ 1 FK-K-A nelze (TPU < 0,04 g/l) nevyšetřené erytrocyty ve fázovém kontrastu (n = 6) dle A všichni NG: 2/6 A-K- (33,3%) 2/6 A-K+ 2/6 A-K nejednoznačný Výsledky a diskuse: Ve skupině nemocných (n = 18), kteří měli provedena všechna tři laboratorní vyšetření (viz. tab. 4a) měla nejvyšší diagnostickou efektivitu pro stanovení glomerulární hematurie diferenciace podle poměrů exkrecí indikátorových proteinů - klinická shoda v 94,4 % (17/18), pro stanovení podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii klinická shoda v 72,4 % (13/18), pro fázový kontrast pouze 44,4 % (8/18). Při hodnocení poměru močového albuminu k celkové proteinurii se všechny výsledky hodnocené jako glomerulární shodovaly s hodnocením podle exkrece indikátorových proteinů a závěrem klinika, stejně tak jako jediný výsledek neglomerulární hematurie (1/1). U hematurií hodnocených ve fázovém kontrastu jako glo- 36 informační magazín číslo 11 - 2009 merulární bylo jen 50 % nálezů shodných alespoň s jedním z dalších vyšetření; u hematurií určených ve fázovém kontrastu jako neglomerulární (viz. tab. 4b) však bylo 8 z 9 hematurií hodnoceno jako glomerulární podle indikátorových proteinů i klinika, v 7 z 8 těchto neshodných výsledků byla diagnóza glomerulární hematurie podpořena i poměrem močového albuminu k celkové proteinurii, v 1 případě navíc i pozitivním histologickým nálezem imunokomplexové glomerulonefritidy v renální biopsii. Je vidět, že minimálně 7 z 9 (77,8 %) možných glomerulárních hematurií tak mohlo být při hodnocení podle erytrocytů ve fázovém kontrastu chybně posouzeno, resp. nediagnostikováno; navíc u dalších 5/23 celkem vyšetřených pacientů nebylo možné erytrocyty ve fázovém kontrastu hodnotit vůbec pro tzv. „chudý močový sediment“ s nedostatečným počtem buněk – přestože u 4 z 5 pacientů jejich celková proteinurie byla vyšší než 0,3 g/l (0,32 – 3,15 g/l, resp. 0,84 – 6,19 g/g kreat., u 1 z 5 pacientů se jednalo o proteinurii hraniční v přepočtu na močový kreatinin (tj. 0,08 g/g). U podskupiny nemocných (n = 33), kteří neměli vyšetřeny erytrocyty ve fázovém kontrastu, byla klinická shoda s hematurií určenou oběma typy indexů (indikátorové proteiny i poměr močového albuminu k celkové proteinurii) jako neglomerulární 100 % (viz. tab. 4b), tedy u všech 5 neglomerulárních hematurií v obou vyšetřeních. U hematurií určených jako glomerulární byla klinická shoda 100 % (26/26) pro hodnocení podle poměrů exkrecí indikátorových proteinů, 65,3 % (17/26) pro hodnocení podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii (viz. tab. 4a). Ze zbývajících 9 nálezů hodnocených jako neglomerulární podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii byla 1/3 hraničních, tj. těsně kolem cut-off hodnoty, další vyšetření by mohlo pomoci v hodnocení. Podle poměru exkrece indikátorových proteinů se jednalo o smíšené hematurie s glomerulární složkou, i v těchto případech by opakované vyšetření v čase mohlo být diagnosticky přínosné. Dalších 6 z 9 hematurií bylo podle klinika spíše glomerulárních, v jednom z těchto případů byl nález imunokomplexové glomerulonefritidy verifikovaný histologickým nálezem v renální biopsii. Ve skupině nemocných (n = 13), kde vzhledem k nízké exkreci albuminu nebylo možné posuzovat původ hematurie podle poměru exkrece indikátorových proteinů, ale byly vyšetřeny erytrocyty ve fázovém kontrastu, jsme zaznamenali tyto výsledky: u glomerulárních hematurií (viz. tab. 4a), byla klinická shoda s fázovým kontrastem ve 100 % (3/3), u všech těchto pacientů nemohl být vzhledem ke stopové celkové proteinurii hodnocen ani poměr močového albuminu k celkové proteinurii. Hodnocení neglomerulárních hema- turií (viz. tab. 4b) podle erytrocytů ve fázovém kontrastu však bylo zcela rozdílné – s klinickým závěrem shodovalo jen v 50 % (2/4). V podskupině, která neměla vyšetřené erytrocyty ve fázovém kontrastu, byly všechny hematurie (6/6) určené podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii jako neglomerulární (viz. tab. 4b); klinická shoda však byla jen u 1/3 pacientů (2/6), další 1/3 pacientů měla klinicky nejednoznačný nález (nebylo možné rozhodnout, zda je pravděpodobnější glomerulární nebo neglomerulární onemocnění). Na rozdíl od japonských autorů (3,4) jsme při hodnocení na podkladě poměru albuminu k celkové proteinurii pozorovali nižší diagnostickou senzitivitu pro glomerulární hematurii (72,4 % ve skupině s fázovým kontrastem a 65,3 % bez fázového kontrastu v porovnání s autory uváděnou hodnota 97,3 %). Rozdílné výsledky však mohly být ovlivněny velikostí souboru a jeho skladbou. Závěr: Stanovení vzájemných poměrů exkrecí močových indikátorových proteinů vykazovalo v našem souboru nejvyšší klinickou shodu pro průkaz glomerulární hematurie (94,4 % ve skupině s fázovým kontrastem ve srovnání s 72,4 % při hodnocení podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii a 44,4 % pro hodnocení podle erytrocytů ve fázovém kontrastu). U hodnocení neglomerulární hematurie byla klinická shoda stejná pro hodnocení podle poměrů exkrecí močových indikátorových proteinů i podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii (100 %). U vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu byla klinická shoda pro glomerulární hematurii jen ve 44 % ve srovnání s hodnocením podle poměrů exkrece močových indikátorových proteinů a poměrem močového albuminu k celkové proteinurii. U nálezů hodnocených jako neglomerulární hematurie ve fázovém kontrastu se téměř v 80 % mohlo jednat o nepoznanou glomerulární hematurii. Doporučení pro praxi: Vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu zůstává metodou volby u izolovaných erytrocyturií, kdy nelze využít porovnání exkrecí jednotlivých proteinů. Pro validitu hodnocení je však nezbytné zajistit preanalytické podmínky, mít určitou zkušenost s hodnocením (nejlépe jedním pracovníkem) a při sledování nemocných v čase využívat služeb jedné laboratoře. Pro hematurie spojené s proteinurií (a albuminurií vyšší než 100 mg/l) se zdá nejvhodnější hodnocení pomocí exkrecí indikátorových proteinů. Poskytuje indikujícímu lékaři nejvyšší míru informace U hematurií určených jako glomerulární byla klinická shoda 100 % (26/26) pro hodnocení podle poměrů exkrecí indikátorových proteinů, 65,3 % (17/26) pro hodnocení podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii. a umožňuje hodnotit i smíšené hematurie; je však dražší a vyžaduje nefelometrický analyzátor. U proteinurií s exkrecí albuminu nižší než 100 mg/l nebo nelze-li indikátorové proteiny v laboratoři stanovovat, je metodou volby hodnocení podle poměru močového albuminu k celkové proteinurii; je levnější, snadno dostupné, avšak s nižší diagnostickou senzitivitou pro glomerulární hematurii a interpretace může být obtížná u smíšených hematurií. Kombinace obou způsobů hodnocení zvyšuje informační hodnotu nálezu, může pomoci v diagnosticky nejednoznačných případech. Vyšetření erytrocytů ve fázovém kontrastu se zdá být u proteinurií vyšších než 40 mg/l pouze doplňkovou metodou. Při interpretaci nálezů je třeba pečlivě posuzovat anamnestická data pacienta, znát výsledky dalších jeho vyšetření. Pro cílený pacientsky orientovaný interpretační komentář je nezbytná vzájemná spolupráce mezi lékařem v laboratoři a indikujícím lékařem. Literatura: 1. Teplan V. a kol.: Praktická nefrologie, Grada, Praha 2006, P. 27-28. 2. Zahur Z., Proesmans W: Dysmorphic erythrocytes and G1 cells as markers of glomerular hematuria, Pediatr Nephrol (2000) 14: 980-984. 3. Ohisa N, Kanemitsu K, Matsuki R et al: Evaluation of hematuria using the urinary albumin-to-total-protein ratio to differentiate glomerular and nonglomerular bleeding. Clin Exp Nephrol (2007) 11:61-65. 4. Ohisa N, Katsumi Y, Matsuki R et al: A Comparisson of Urinary AlbuminTotal Protein Ratio to Phase-Contrast Microscopic Examination of Urine Sediment for Differentiating Glomerular and Nonglomerular Bleeding. Am J of Kidney Disseases, 2008 (in press). 5. Hyodo T, Kumano K, sakai T: Differential Diagnosis between Glomerular and Nonglomerular Hematuria by Automated Urinary Flow Cytometer. Nephron 1999; 82:312-323. 6. Verwiebe R, Weber MH, Kallerhoff M et al: Differentiation between Renal and Postrenal Type of Hematuria and Proteinuria measuring Urinary Apolipoprotein A1 Excretion. Kidney, protein and Drugs: An Update. Contib Nephrol. Basel, Karger, 1993 Vol 101: 151-157. 7. Ivandic M, Hofmann W, Guder WG: Development and evaluation of a urine protein expert system. Clin Chem (1996) 42:8, 1214-1222. 8. Hofmann W, Rossmüller B, Guder WG, Edel HH: A New Strategy for Characterizing Proteinuria and Hematuria from a Single Pattern of Defined Proteins in Urine. Eur J Clin Chem Clin Biochem, Vol. 30, 1992: 707-712. 9. Guder WG, Hofmann W: Differentiation of proteinuria anad hematuria by single protein analysis in urine, Clin Biochem, 1993 26 (4), 277-282. MUDR. JANA GRANÁTOVÁ ODDĚLENÍ KLINICKÉ BIOCHEMIE, FAKUTLNÍ THOMAYEROVA NEMOCNICE, VÍDEŇSKÁ 800, 140 59 PRAHA 4 E-MAIL: [email protected] informační magazín číslo 11 - 2009 37 Obchodní útvar ejprve dovolte malé ohlédnutí do historie společnosti Immunotech a.s. Naše kořeny sahají až do roku 1993, kdy z původního oddělení analytických metod Ústavu pro výzkum, výrobu a využití radioizotopů vznikla na základě privatizačního projektu společnost Adico s.r.o. Ta se stala zárodkem společnosti Immunotech a.s., která je dnes součástí koncernu Beckman Coulter. Již od samého počátku stála naše společnost před úkolem vybudovat obchodní oddělení pro zajištění prodejů a logistiky vyvíjených a vyráběných diagnostických souprav. To vše se odehrávalo v době, kdy na trh s IVD v České republice pronikaly silné západní společnosti. V té době vznikly základy jednotlivých útvarů dnešní společnosti Immunotech a.s., a Beckman Coulter company, jako jsou útvar administrativní podpory zákazníka (CAS, tj. Customer administrative support), útvar logistiky, útvar exportu a útvar prodeje a marketingu (Sales and Marketing). Útvar prodeje a marketingu je odpovědný za obchodní a marketingové aktivity koncernu Beckman Coulter v České a Slovenské republice. Tento útvar zároveň podporuje obchodní aktivity dceřiné společnosti Immunotech s.r.o. Bratislava na Slovensku. Co vše si lze představit pod názvem útvar prodeje a marketingu? Vyřizování objednávek, dodávky a fakturace jsou předmětem činnosti útvaru CAS a útvaru logistiky. Útvar prodeje a marketingu přímo prodává, nabízí produkt a zabezpečuje podporu zákazníka a nabízených produktů. Jakou konkrétní činnosti si pod tím máme vlastně představit? Obchodní zástupci společnosti navštěvují zákazníky – pracovníky zdravotnických organizací, nemocnic, klinických laboratoří, výzkumných ústavů a laboratoří průmyslových podniků. Při svých návštěvách obchodní zástupci spolu s dalšími členy obchodního týmu společnosti zjišťují potřeby zákazníka, získávají informace o obchodních příležitostech a ty se pak snaží realizovat. Obchodní zástupce zajišťuje podporu zákazníka na základě jeho potřeb, připomínek a doporučení. Dále zjišťuje a shromažďuje informace o trhu a v rámci celého obchodního týmu se podílí na jejich analýze, vyhodnocení, spoluvytváří obchodní strategii společnosti na trhu, vede obchodní jednání a je odpovědný za vývoj v jednotlivých obchodních případech. Dále se obchodní tým skládá z produktových specialistů. Produktový specialista podporuje produkty na trhu a u zákazníka, připravuje uvedení nového produktu na trh, provádí průzkum trhu, analyzuje a vyhodnocuje informace 38 informační magazín číslo 11 - 2009 z trhu, školí zákazníka o produktech, školí obsluhu analytických systémů v jejich používání a uživatelské údržbě. V neposlední řadě se také podílí na tvorbě obchodní strategie společnosti na trhu s IVD v České republice a na Slovensku. Veškeré své aktivity obchodní tým koordinuje s dalšími útvary společnosti Immunotech a.s., především však se servisním útvarem, útvarem administrativní podpory zákazníka a útvarem logistiky. Český obchodní tým se ve spolupráci s evropským marketingovým centrem koncernu Beckman Coulter podílí na tvorbě a realizaci marketingového mixu, pořádá uživatelská setkání, odborné semináře, workshopy na odborných kongresech a sjezdech odborných společností, navrhuje propagační materiály, připravuje a realizuje reklamní kampaně, navrhuje a realizuje odborné studie, navrhuje způsoby komunikace se zákazníkem, s odbornou a širokou veřejností. Obchodní tým a jeho jednotliví členové absolvují řadu odborných školení o produktech, obchodních dovednostech, týmové spolupráci a komunikaci. Tým obchodního útvaru společnosti Immunotech a.s. dosáhl v jeho novodobé historii (v letech 2000 – 2008) významných úspěchů na trhu v České a Slovenské republice. Naším cílem je ještě více posílit postavení koncernu Beckman Coulter a dlouhodobě dosahovat vysoké spokojenosti zákazníka. Naší vizí je vybudovat větší povědomost o koncernu Beckman Coulter jako o společnosti s vysokým morálním a společenským kreditem a vybudovat partnerské vztahy se zákazníkem na principu vzájemné důvěry a oboustranné výhodnosti. Naším posláním je přispět k vysoké úrovni zdravotnictví v Čechách i na Slovensku. ŠTĚPÁN TINTĚRA E-MAIL: [email protected] ada čtenářů se již určitě setkala buď přímo, nebo prostřednictvím svých kolegů s útvarem CAS společnosti Immunotech a.s. Tento název ve volném překladu znamená oddělení zákaznické podpory (v minulosti známé jako „obchodní nebo prodejní“ oddělení). Činnost tohoto oddělení přímo navazuje a je konečným výsledkem aktivit obchodního útvaru naší společnosti. Jedním z hlavních úkolů útvaru CAS (z pohledu vás – čtenářů a zákazníků) je komplexní zákaznický servis, tj. příjem a zpracování zákaznických objednávek, dodávky zákazníkům, fakturace a vyřizování reklamací. To je však až finální akce, které předchází řada aktivit – činností obchodního útvaru počínaje a „logistickými akcemi“ konče. Sem patří zejména objednání zboží u dodavatelů na základě zákaznických objednávek, zajištění procesu dodání a naskladnění, vyskladnění, zabalení a konečně odeslání zásilky na pracoviště zákazníka. K tomuto účelu používáme jak smluvní firemní přepravu (s jejímiž řidiči se určitě řada z vás již setkala), tak i tuzemské kurýrní společnosti (PPL, TopTrans). Naší snahou je v této oblasti dosáhnout vaší maximální spokojenosti, proto každou vaši případnou reklamaci týkající se úrovně dopravních služeb okamžitě individuálně projednáváme s příslušným dopravcem. Útvar CAS/ LOGISTIKA Vzhledem k tomu, že naše společnost neobchoduje pouze na tuzemském trhu, ale dodává také do řady zemí celého světa, je nedílnou součástí útvaru CAS rovněž vyřizování objednávek zahraničních distributorů, zajišťování mezinárodní přepravy a vyřizování celních formalit . Útvar CAS/Logistika není však jen zákaznická podpora, ale je to také činnost logistická – činnost oddělení expedice a příjmu, zahrnující správu a řízení skladů a optimalizaci skladových zásob v duchu dodržování zásad správné distribuční praxe. Protože většina produktů vyžaduje skladování a zacházení za stanovených teplotních podmínek, je kromě jiných činností úkolem oddělení expedice a příjmu kontrola skladovacích teplot, kontrola teplot dosažených během přepravy zásilek a následně jejich vyhodnocení. Jednou ze základních činností tohoto oddělení je příjem a skladování veškerého materiálu a zboží vstupujícího do naší společnosti. Nejedná se pouze o hotové produkty, se kterými se setkáváte na vašich pracovištích, ale také o suroviny, protilátky a další výrobní a výzkumný materiál včetně obalového materiálu určený pro ostatní útvary společnosti Immunotech a.s. Cílem útvaru CAS/Logistika je neustálé zlepšování poskytovaných služeb, zkvalitnění komunikace se zákazníkem, snaha o maximální zkrácení dodací lhůty pro 100 % vyřízení objednávky. K těmto cílům směřuje každodenní činnost všech pracovníků útvaru CAS/Logistika. PETR JABŮREK E-MAIL: [email protected] informační magazín číslo 11 - 2009 39 Setkání uživatelů RIA a imunochemických systémů Beckman Coulter radiční setkání uživatelů RIA a imunochemických systémů Beckman Coulter se uskutečnilo již začátkem letošního roku, 25.-27. ledna 2009. Tentokrát jsme se setkali v Čeladné na úpatí Beskyd. Na zdárný průběh akce dohlížel přísným okem zbojník Ondráš, který bral na přelomu 17. a 18. století spravedlnost do svých rukou a, podobně jako jeho slavný kolega ze Slovenska – Juraj Jánošík, bohatým bral a chudým dával. I přes šířící se chřipkovou epidemii jsme se sešli v hojném počtu, abychom se společně věnovali tématům z oblasti fertility, se zaměřením na in vitro fertilizaci a prenatální screening vrozených vývojových vad. Na tato témata jsme slyšeli mnoho zajímavých přednášek, nejen v podání zástupců naší společnosti, ale zejména odborníků z laboratoří i přímo z klinické praxe. RNDr. Knapková nás seznámila se situací novorozeneckého screeningu na Slovensku, MUDr. Petrová zase s problematikou a významem stanovení prolaktinu a Doc. MUDr. Oborná zaujala přednáškou o vyšetřování pohlavních hormonů a optimalizaci stimulace v programu IVF a ET. Možnosti screeningu vrozených vývojových vad detailně rozebrali ve své společné interaktivní přednášce Ing. Matějka a RNDr. Loucký a podrobný přehled o vyšetřování hormonů v gynekologii a porodnictví nám podala MUDr. Pražáková. 40 informační magazín číslo 11 - 2009 Přednáška MUDr. Šimánkové nám umožnila cenný pohled na problematiku z jiného úhlu, než je většina z nás zvyklá, a sice z pohledu praktického gynekologa. Během setkání jsme také zhodnotili, co nám přinesl rok 2008 a nakoukli pod pokličku začínajícího roku 2009. A co jsme dělali ve volném čase? Vypravili jsme se na exkurzi do pivovaru v Nošovicích, relaxovali při masážích, v sauně a hotelovém bazénu. Bohužel, regenerační účinky „teploty“ -120 °C v poláriu nám zůstaly z důvodu poruchy zařízení utajeny. Tentokrát vše úplně nevyšlo, tak věřme, že příště se to povede. Příjemný pobyt jsme zakončili ochutnávkou výborných vín z Bordeaux. Těšíme se na další setkání s vámi! HANA KRÁTKÁ E-MAIL: [email protected] Pražská padesátka ovolte, abychom se s vámi podělili i o naše mimopracovní zážitky. Protože nejen prací je člověk živ a čas od času je nutné protáhnout tělo a provětrat mozkové závity, podnikáme různé sportovní akce. Hrajeme tenis, squash nebo fotbálek a hlavně rádi jezdíme na kolech. V záři 2008 jsme dokonce povýšili naše sportovní úsilí účastí v cyklistickém závodu na horských kolech Pražská padesátka na „závodní“ úroveň. Na trať vyrazili dva firemní týmy: muži Immunotech a ženy Immnunotech. Fotodokumentace byla zajištěna jak na startu a cíli, tak i během závodu na trati, která vedla náročným terénem Divoké Šárky a dále na severozápad od Prahy a zpět. Zvolili jsme taktiku klidného startu ze zadních pozic celého pelotonu, takže celých 50 km jsme měli možnost předjíždět naše soupeře. Jak už to u cyklistiky bývá, ani my jsme nebyli ušetřeni technických defektů v podobě píchlé duše a zadřených brzd. Některým jedincům nestačilo vytyčených 50 km a dobrovolně si trasu prodloužili o další kilometry. Navzdory všem nástrahám a překážkám jsem všichni dojeli ve zdraví a dobré náladě. Protože po výkonu je nutné doplnit energii a podělit se o zážitky, společně jsme se odměnili dobrým jídlem a mokem. Co dodat na závěr? Celá akce se nám velmi líbila, a proto plánujeme účast v dalších ročnících. Pokud jsme vás tímto inspirovali, rádi se vámi v záři 2009 na trati Praha-Okoř-Praha potkáme a možná i utkáme. Týmy: Tým Immunotech-ženy Hana Krátká (divize MIB) Eva Králová (obchodní divize) Kateřina Kožaná (obchodní divize) Helena Kurzweilová (divize MIB) Hana Nováková (divize MIB) Tým Immunotech-muži Miroslav Kušiak (výrobní divize) Vojtěch Drbohlav (výrobní divize) Roman Vlček (obchodní divize) Stanislav Blažek (externista) Martin Kožaný (externista) Za jednotlivce startovala Lenka Chocenská (výrobní divize) HANA KRÁTKÁ E-MAIL: [email protected] Výsledky: Název týmu: Immunotech-ženy Čas týmu: 08:38:48 Poř. v týmu Abs. Poř St. č. 1 400 458 2 449 456 3 514 460 Pořadí týmu: 23 Závodník Hanka Krátká Helena Kurzweilová Hana Nováková čas závodníka 02:41:32 02:52:13 03:05:02 Název týmu: Immunotech-muži Čas týmu: 08:43:09 Poř. v týmu Abs. Poř St. č. 1 371 452 2 447 454 3 537 466 Pořadí týmu: 24 Závodník Vojtěch Drbohlav Martin Kožaný Miroslav Kušiak čas závodníka 02:37:03 02:51:24 03:14:42 Nejlepší umístění Kategorie: Ženy ZC roč. 1967-58 Poř. St. č. Jméno 5 458 Hanka Krátká 7 456 Helena Kurzweilová Cilový čas 02:41:32.7 02:52:13.5 informační magazín číslo 11 - 2009 41 50km Ztráta 00:47:03.6 00:57:44.4 Česká křížovka Po vyhodnocení krevní zkoušky na přítomnost alkoholu sděluje policista řidiči: „Alkohol jsme ve vaší krvi nenašli, ale test pomocí nejnovější diagnostické metody ukázal,… (Tajenka.) Slovenská křížovka Křížovka o ceny Po vyhodnotení krvnej skúšky na prítomnosť alkoholu vraví policajt vodičovi: „Alkohol sme vo vašej krvi nenašli, ale test pomocou najnovšej diagnostickej metody ukázal,… (Tajnička.) Pro 3 vylosované úspěšné luštitele jsou připraveny zajímavé ceny! Tajenky zasílejte e-mailem na adresu: [email protected] do 31. 5. 2009. Do předmětu uveďte „TAJENKA“. Nezapomeňte také, prosím, uvést své kontaktní údaje a název pracoviště. TAJENKA Z MINULÉHO ČÍSLA: LÉK PROTI PTAČÍ CHŘIPCE. Výherci: Mária Hrdá, Eugen Liška, Lenka Stolinová 42 informační magazín číslo 11 - 2009 Více flexibility, více bezpecˇnosti, více produktivity - UniCel DxC 880i PRO VÍCE INFORMACÍ KONTAKTUJTE PRODUKTOVÉ SPECIALISTY: Ing. Miroslav Bischof tel.: 605 200 149 e-mail: [email protected] Ing. Lukáš Palivec tel.: 603 538 361 e-mail: [email protected] Vaše laboratoř může již dnes splňovat náročné požadavky na výkon, kvalitu a bezpečnost biochemických a imunochemických analýz díky analyzátorům UniCel DxC 800 a DxI 800. Záleží jen na Vašem rozhodnutí, zda ještě zvýšíte produktivitu a zjednodušíte průchod vzorku laboratoří prostřednictvím integrace obou analyzátorů v kombinovaný systém UniCel DxC 880i. Jak na to? Naším řešením je modul CTA (Closed Tube Aliquotting). Prostřednictvím CTA modulu získáte propojení mezi oběma analyzátory, které Vám přinese: jednoduché vkládání vzorků jak pro biochemické, tak imunochemické analýzy, maximální bezpečnost provozu díky odběru alikvotů a vzorků z uzavřených zkumavek, zkrácení doby analýzy díky paralelnímu průběhu biochemických a imunochemických vyšetření, široké spektrum parametrů, schopnost nezávislé funkce biochemického a imunochemického modulu. INTEGROVANÝ SYSTÉM UNICEL DXC 880i PŘEDSTAVUJE DALŠÍ ZEFEKTIVNĚNÍ A ZVÝŠENÍ BEZPEČNOSTI PRÁCE VE VAŠÍ LABORATOŘI! www.beckman.cz Kde se můžeme setkat (LEDEN – ČERVEN 2009) Konference/seminář s účastí společnosti Immunotech formou stánku 22. – 24. 1. 2009 2. – 3. 4. 2009 20. – 22. 5. 2009 2. Středomoravské dny laboratorní medicíny (Chrastice) 6. seminář „Pivovarnictví a kvasné technologie 2009“ (Praha) XXVII. Mezikrajské dny klinické biochemie Jihočeského a Východočeského kraje (Litomyšl) 28. – 29. 1. 2009 3. – 4. 4. 2009 RANK 2009 – Rutinní analýza nukleových kyselin molekulárně biologickými technikami (Pardubice) Jarní hematologické sympozium Jižní Morava a Vysočina (Havlíčkův Brod) 5. – 7. 4. 2009 21. – 23. 5. 2009 XVI. Česko-slovenská konference o hemostáze a trombóze (Hradec Králové) 11. 2. 2009 30. Imunoanalytické dny (Jihlava) Pracovný deň prenatálnej diagnostiky (Žilina) 14. – 15. 4. 2009 Mezikrajské dny (Žermanice) 18. 3. 2009 XIII. setkání biochemiků a molekulárních biologů (Brno) 18. – 20. 6. 2009 Krajský laboratorní seminář Karlovarského a Plzeňského kraje (Karlovy Vary) 22. – 24. 4. 2009 International Symposium on Anaerobic Mikrobiology (Liblice) 25. – 27. 3. 2009 26. – 28. 4. 2009 Martinské imunologické dni (Martin) Špindlhorky 2009 (Špindlerův Mlýn) Olomoucké hematologické dny (Olomouc) 1. – 3. 4. 2009 11. – 12. 5. 2009 25. – 27. 6. 2009 LABMED (Bratislava) Konference Evropské společnosti pro imunodeficience (ESID) (Praha) Laboratórna diagnostika v medicíne 2009 (Spišská Nová Ves) 15. – 16. 6. 2009 XVII. Cytoskeletální klub (Vranovská Ves) 24. – 27. 6. 2009
Podobné dokumenty
Doporuceni_nefrologie 2014_final verze
jedinců v pokročilejším stadiu CKD (chronic kidney disease), změny distribučního prostoru kreatininu (zvláště u
jedinců s velkými otoky), a zejména rozdíly v objemu svalové hmoty, event. i příjmu m...
114. bialelická igh rearanžmá u pacientů s indolentními
vysoké/vysoké střední riziko. Při med. sledování 48 měsíců (20-86) žije 20 (80 %) nem., 4 (16
%) zrelabovali, z nichž 3 zemřeli. 2 nem. zemřeli v CR na sekundární AML resp. M.
Hodgkin. OS v 5-letec...
Výroční zpráva ÚDMP za rok 2015 - Ústav dědičných metabolických
Organické acidurie – glutarová acidurie 1
Poruchy β-oxidace mastných kyselin - MCADD 3
Ostatní - Hydroxyprolinémie 1
Případy dříve diagnostikované, konfirmace v roce 2015 - 18
4. Neformální proteomické setkání PRAHA
karbonátového pufru. Membránové segmenty TMP chráněné lipidickou dvojvrstvou jsou
následně doštěpeny CNBr, vzorek delipidován a analyzován LC-MS/MS. Tuto metodu jsme
otestovali na buňkách mantle ce...
âESKÁ SPOLEâNOST PRO BIOCHEMII A MOLEKULÁRNÍ
Masarykovy univerzity v Brně a České
společnosti pro biochemii a molekulární biologii další Setkání biochemiků
a molekulárních biologů, na kterém měli
účastníci možnost informovat ostatní kolegy o ...
X. české a slovenské sympózium o arytmiích a kardiostimulaci s
II. Interní klinika Kardiologie a Angiologie VFN UK, Praha, 2 Kardiocentrum Nemocnice Podlesí, Třinec
Nově indikovaná vyšetření pro onkologické nemocné
alfa 1 nebo beta, se podílí na řadě intracelulárních
a extracelulárních mechanismů. Účastní se na transdukci signálu inhibicí fosforylace bílkovin, regulace
enzymové aktivity a homeostázy. Významné...
AVCR 2007.cdr - Akademie věd České republiky
Vážení a milí čtenáři, máte před sebou výroční zprávu Akademie věd České republiky, v níž najdete
informace o našich aktivitách v roce 2007. V tomto roce pracovaly ústavy Akademie věd v nové právní...
„PROČ TO VYŠETŘOVAT KDYŽ TO NIKDY NA NIČEM NESVÍTÍ?!“
CD41 – Integrin α2b, významný pro interakci trombocytů s thrombinem, fibrinogenem …
CD42a – Glykoprotein 9, receptor vWF
CD61 – integrin β3, aktivace a agregace vazbou přes fibrinogen, fibronectin,...