predloha2

18
VÍNO B&G 1/2011
B&G 1/2011 VÍNO
VÍNA POBALTÍ
Lietuviški vynai et Sabiles
Vinakalns
Litevská vína (Lietuviški vynai) jsou velmi rozličná. Vedle spíše neobvyklé révy vinné se pro jejich výrobu používá rybíz, ale i jablka, třešně, švestky, hrušky, angrešt,
jahody, maliny, ostružiny, brusinky, jeřabiny, šípky, pampelišky, morušky, kaliny,
krušiny, aronie, černý bez, rebarbora, pastinák, mrkev i červená řepa. Vinnou horu
v lotyšském Sabile (Sabiles Vinakalns) uvádí Guinnessova kniha rekordů jako
nejsevernější vinohrad světa, přestože Flen ve Švédsku, Otepää v Estonsku
a Horten v Norsku leží severněji...
popiska
popiska
Pěstování révy vinné v Pobaltí umožňuje teplý Golfský proud. Podnebí je
na půli cesty mezi přímořským a kontinentálním – je velmi proměnlivé, často
zde bývá oblačno a zataženo. Nejdešti-
vější je léto (denní teploty 17–25 °C),
více prší na pobřeží. Zimy jsou mrazivé, teploty pravidelně klesají 20 stupňů
pod nulu. Blíže k moři jsou zimy mírnější. Problémem jsou pozdní jarní
mrazíky, běžné i v květnu (vinaři-polárníky oblíbená odrůda Rondo raší již
v dubnu). Klimaticky nejvhodnější je
údolí litevské řeky Němen u hranic
Polska a ruské Kaliningradské oblasti.
Historie a vínobuditelé Zatímco v Lotyšsku se dochovaly zprávy o vinohradnictví ze 14. století, první zmínka o výsadbě révy v Litvě pochází z roku 1782.
V 16. a 17. století zato Litevci úspěšně
exportovali dubové dřevo k výrobě sudů do Francie. Na přelomu 18. a 19. století vznikaly první okrasné vinice u li-
tevských šlechtických sídel. Před druhou
světovou válkou vysadila Kaunaská botanická zahrada Chrupku bílou a růžovou, Hedvábné žluté, Madlenku ranou,
Malingrovo rané, Burgundské modré
rané alias Jakubské, Frankovku a Isabellu
(Vitis labrusca). Až na Jakubské a Frankovku pokus vyšel. Největší současná
oficiální kolekce (111 odrůd) se nachází v botanické zahradě ve Vilniusu.
Soukromé sbírky jsou však rozsáhlejší.
Překvapivě více vínobuditelů působí
v severnějším Lotyšsku. Často experimentují s jedinou místní modrou odrůdou šlechtitele Paulse Sukatniekse, poeticky nazvanou Zilga čili Modrá hlubina
(syn. Dvietes 4-2-108). Oblíbeným bílým kultivarem je Skujins-675 (syn.
Moskevský odolný), který ve šlechtitelské stanici u Moskvy vyšlechtil Lotyš Kaspars Skujins. Klub vinohradníků
a vinařů v Rize pořádá již několik let
soutěžní přehlídku vín. Červená vína
jsou obvykle z odrůd Alfa a Zilga, bílá
vína se nejčastěji vyrábějí z lotyšských
kultivarů Supaga, Veldze a Skujins-675.
Dny vína (Vyno Dienos) ve Vilniusu se
konají každoročně v květnu. Národní
asociace (amatérských) vinařů byla založena v roce 2006 a o rok později
vznikla Asociace litevských vinohradníků. Předním šlechtitelem je Antanas
Gailiunas, autor řady raných mrazuvzdorných hybridů (kříženců révy
vinné, révy liščí a dalších druhů rodu
Vitis): Gailiune, Gailiuno Jadvyga, Gailiuno Sasla, Juodupe, Juodkrante, Juven-
dana, Liepsna, Palanga, Sirvinta, Lietuvos Perlas a Varduva.
Vinaření ve skleníku („teplica“) nebo
„otevřené“ vinici (rozdíl dozrávání 3 až
4 týdny) je koníčkem řady zahrádkářů.
Venkovní vinohrad vyžaduje nízké vedení a zimní ochranu (přihrnutí zeminou, senem, větvemi vánočních stromků či různými fóliemi). Novošlechtění
ruského a pobaltského původu jsou téměř o měsíc ranější než rezistentní
hybridy vinařů-polárníků ze severu
USA (Beta, St. Croix, Joffre, Maréchal
Foch). Jako stolní odrůdy jsou doporučovány selekce Litevce A. Gailiunase,
Lotyše P. Sukatniekse a původem ruské
Aljošenkin, Vostorg, Timur, Jubilej
Novgoroda, Agat Donskoj a další.
Moštovou odrůdou číslo jedna byl za
sovětské éry Ivanausko rastinuke neboli Ivanauskasův nalezenec. Nejspíše
šlo o semenáč odrůdy Alfa (Vitis labrusca amurensis) či Beta (Vitis labrusca x
Vitis riparia). Po vstupu do EU se osvědčila rezistentní novošlechtění
z Německa, především dobře vyzrávající Solaris. K perspektivním se řadí Siegerrebe, Regent, Rondo (autor Vilém
Kraus) a litevská Varduva.
Lotyšská a litevská novošlechtění obsahují geny liščí révy (Vitis labrusca), které
jsou vedle rezistence mnohdy nositeli
tzv. liščiny (aroma nahnilých jahod).
Na evropský trh tato vína nesmějí. Jinak je tomu v USA a zemích bývalého
SSSR. Také v Pobaltí byla vždy dostupná sladká červená vína Lydija a Isabella (dovoz Moldávie). Konzumace
vína v těchto zemích však tradici nemá
(dříve se pila medovina, nyní pivo).
Oficiálních vinařství je méně než prstů
jedné ruky. Produkují vína ovocná (hitem je černorybízové) a šumivá (z importované suroviny). Vína z místních
hroznů vyrábějí jen pro vlastní potřebu
vinaři-zahrádkáři, například Andrius
Diliautas v Magunai na litevsko-běloruském pomezí a Evalds Pupols u Rezekne v jižním Lotyšsku.
Směrem k bioprodukci První komerční vinohrad vysadil před dvěma
lety za podpory Evropské unie Darius
Kuzovas na severozápadě Litvy v Plungé, rodišti Wandy Rutkiewicz (první
žena, která zdolala vrchol K2). Největší litevská vinice (1,3 ha) stojí na
mírném jihozápadním svahu nad řekou,
50 km od pobřeží Baltu a pár kilometrů
od obří továrny na krabí tyčinky. Do-
19
20
VÍNO B&G 1/2011
popiska
minují odrůdy Solaris (2 500 keřů)
a Rondo (1 500 keřů), doplňkem jsou
odolné modré hybridy Eugena Kuhlmanna z Alsaska: Maréchal Foch
(375 keřů) a Léon Millot (250 keřů).
Cílem je produkce biohroznů a vinného moštu. Plánované rozšíření výsadby
(8 ha) přibrzdily loňské mrazy, které
dosahovaly až –30 °C. Nejhůře dopadlo Rondo: Na vrcholku kopce byla při
nižší sněhové pokrývce ochrana senem
nedostatečná. Další škody způsobila
zvěř (divočáci, králíci, srny) a lidé...
Největší litevský vínobuditel sídlí v Joniškélis, pár kilometrů od slavné Hory
křížů. Algirdas Lungys, člen vedení vinohradnické asociace, vysadil svůj první révový keř na konci minulého století. V malé zahradní vinici dnes sklízí
Solaris, Baltiku alias Chasanský sladký
(modrý raný mrazuvzdorný hybrid
z ruského Přímořského kraje u hranic
s KLDR) a někdy plísněmi strádající
Rondo. Jeho skleníková sbírka čítá
200 kultivarů (patří do ní mimo jiné
Lydija, litevské Varduva, Liepsna,
Žalsvé, Kristina a Stela, Podarok Zaporožija, Kišmiš, Arkadia, Léon Millot,
Čabaňská perla, Siegerrebe, Auxerrois,
Chardonnay, Sylvánské zelené, Tramín
červený, Ryzlink rýnský, Cabernet
Sauvignon, Pinot noir a další). Vína
vyrábí, z čeho se dá. Nechybějí tradiční ovocná vína – populární černorybízové, suché jablečné (z odrůdy Antonowka), aperitivní jeřabinové nebo
cuvée černého bezu, rybízu, jeřabin
a pampelišek. Mezi kuriozity patří dezertní víno z červené řepy a svěží kořenité (anýz, badyán, muškátový oříšek) víno z jarních fazochů révy (jistě
s vysokým obsahem resveratrolu). Révová vína zastupuje rosé Lydija s vůní
přezrálých jahod, sladký bílý muškát
Varduva (nositel medaile z litevské
soutěže vín) a červená Alfa, typická labruska s vyšší kyselinkou.
Vyhledávaná rarita Turistickou atrakcí se díky pochybení Guinnessovy knihy
rekordů stala vinice (1,5 ha) v Sabile.
Tzv. Lotyšské Švýcarsko (pahorkatina
KRÁTKÉ HODNOCENÍ VYBRANÝCH ZÁSTUPCŮ
Algirdas Lungis Varduva 2008 (Litva) – světle zlatožlutá barva, výrazné muškátově-medové aroma, chuť
přezrálých hroznů, průměrná plnost, vyšší obsah zbytkového cukru i alkoholu (14 obj. %) ★★★
Sabiles Vinakalns Zilga 2009 (Lotyšsko) – jiskrná světle rubínová barva, vůně třešňového kompotu, delikátní
tóny lesních jahod a makových koláčů, víno lehké, polosuché, ohnivě a čistě doznívající ★★★
podél řeky Abavy na severozápadě země) je svědkem vinařských pokusů od
panování řádu německých rytířů ve
14.–16. století. V 17. století si místní
„tvrdá a silná“ vína oblíbili kuronští vévodové. V Sabile se pořádaly vinařské
slavnosti a hrozen se stal symbolem
města. O sto let později vinohrady
zpustošila válka. Teprve v roce 1936
byla v Sabile z iniciativy lotyšského
prezidenta Kārlise Ulmanise obnovena
alespoň symbolická vinice. Hrozny
byly o tři roky později s velkou slávou
vystaveny v Jelgavě, někdejší metropoli
Kuronského vévodství. Avšak po druhé
světové válce byla vinice opět opuštěna
a zpustla. Rekonstrukce se dočkala v roce 1989. Zásluhou skupiny studentů na
ní bylo vysazeno 650 keřů patnácti odrůd. Na terasách mezi ořešáky, broskvoněmi a meruňkami nyní dozrávají extrémně raná (druhá polovina srpna)
a mrazuvzdorná (vydrží i pod –30 °C)
lotyšská novošlechtění (samozřejmě
s geny amurské a liščí révy) Zilga, Supaga, Sukribe, Veldze, Meda, Guna,
Agra a také například Novgorodas Jubilejas z Ruska. Od roku 1999 obnovilo
město tradici vinařských slavností,
které se nyní konají každoročně během
posledního víkendu v červenci. Sabilská vína jsou vyhledávanou raritou
a cena jedné lahve činí 500 Kč.
Hodnotící stupnice: ★★★★★ vynikající, ★★★★ velmi dobré, ★★★ dobré, ★★ pitelné, ★ nepitelné
Martin Křístek / foto: Petra Křístková