Matematicka´ poha´dka
Transkript
Matematická pohádka B Z pramenů volně šı́řených matematickou komunitou upravil —sh, verze 2010/3/26/a ylo nebylo. . . V reálné řı́ši R, na definičnı́m oboru D+ = (0, ∞), byl definován mocný Logaritmus Naturalis (obrázek 1), který měl za dceru lı́beznou funkci. Sinus, jak se jeho dcera jmenovala, byla vskutku krásná jako obrázek (obrázek 2). Své od přı́rody antisymetricky ladné vnady s oblibou zvýrazňovala absolutnı́ hodnotou, do nı́ž se ráda odı́vala (obrázek 3). Půvab jı́ dodávala nejen iracionálnı́ perioda 2π, ale i jednotková amplituda na sympaticky symetrickém oboru hodnot H = h−1, 1i. Při úsměvu roztomile špulila oskulačnı́ kružnici a nevadil ani jejı́ mı́rný cosinovitý předkus zděděný po předcı́ch z matčiny strany. Byla dokonce bohatšı́ než jejı́ otec; jejı́ definičnı́ obor D = R byl netriviálnı́ nadmnožinou definičnı́ho oboru krále Logaritma.1 F unkce na celém definičnı́m oboru D žily spokojeně a ve vzájemném souladu, a mocného Logaritma všechny uznávaly jako svého přirozeného pána a vládce. Ale jednoho dne se v blı́zkosti pravého prstencového okolı́ nuly, kde král sı́dlil, usadila hrozná derivace. Terorizovala pravé i levé okolı́ a derivovala vše, co jı́ přišlo do cesty, až všude kolem ležely jen samé nuly; uměla totiž derivovat podle jakékoliv proměnné. Jednou vzkázala králi Logaritmovi: „Za týden zderivuji tvoji dceru.“ I bylo mnoho smutku v prstencovém okolı́, až král Logaritmus rozhodl: „Sinusoidu a hustou podmnožinu mého definičnı́ho oboru dostane ten, kdo nás zbavı́ té hrozné derivace.“ Z počátku se hlásilo mnoho funkcı́, které se chtěly s derivacı́ utkat. Ale dny ubı́haly, a po derivaci vždy zůstávaly jen samé nuly. Statečné složené funkce metaly po derivaci své parametry, kvadratické funkce chtěly v boji využı́t parabolický tvar svých grafů, ale všichni podlehli. S úspěchem se nesetkali ani Exponenciálnı́ rytı́ř a chrabřı́ bratři, dvojčata Sinus Hyperbolicus a Cosinus Hyperbolicus, kteřı́ se sice domnı́vali, že jsou pro derivaci neporazitelnı́, ale ta je chladnokrevně zderivovala podle y. O nabı́dce krále se dozvěděl i šlechtic Arcus Sinus (obrázek 4). Byl moudřejšı́ než všichni ostatnı́, a proto se nevydal přı́mo do boje, ale nejdřı́ve vyhledal starého moudrého Integrála, který měl v boji s derivacemi velké zkušenosti. „Dobře jsi udělal, že jsi za mnou přišel,“ řekl mu integrál. „Dám ti tři dary, které ti v boji pomohou. Prvnı́ je exponenciálnı́ štı́t. Je tvořen exponenciálnı́mi funkcemi s různými proměnnými {exi }i=1,2,3,... , a proto je velmi R těžké jej zderivovat. Můj druhý dar je tento integračnı́ meč . Je to jediná zbraň, která je schopna derivaci porazit. Třetı́m darem je tento aditivnı́ amulet A : R → R, A(x) ≡ x + const. Bude ti stále připomı́nat, abys při integraci nikdy nezapomněl přičı́st konstantu. A ted’ jdi a Jacobián tě provázej.“ N astal den, kdy měla být krásná princezna Sinus zderivována. Doprovázena eskortou lehkých lineárnı́ch funkcı́, vlnila se Sinusioda k doupěti strašlivé derivace. Vtom se přiřı́til Arcus Sinus na ohnivé limitě zprava a zvolal: „Nic se neboj, krásná Sinusoido! Jsem tu, abych tě zachránil!“ a pobı́dl svou limitu ke konvergenci. Vtom už 1 Tento rozdı́l však nehrál významnou roli, nebot’královský otec uměl oba definičnı́ obory na sebe vzájemně jednoznačně zobrazit pomocı́ sebe sama. vylézá derivace ze svého doupěte. Zahlédla bojovnı́ka a vrhá se na něj. Arcus však neotálı́ a útočı́ svým integračnı́m mečem, exponenciálnı́m štı́tem kryje každý pokus o zderivovánı́. Všude kolem odletujı́ zkrvavené parciálnı́ zlomky a po zemi se bezvládně povalujı́ vnitřnı́ funkce. Konečně se i derivace sesunula na zem. „A je to,“ zaradoval se Arcus Sinus. V tom se mu ale v exponenciálnı́m štı́tu zjevil starý moudrý Integrál se zrzavým plnovousem: „Moment, princi. Druhá derivace ti nic neřı́ká?“ A skutečně. Z doupěte už leze druhá derivace a sápe se na Arca. A zase boj, zase zlomky, vnitřnı́ a elementárnı́ funkce všude kolem. Ale nakonec byl princ i s druhou derivacı́ hotov. Očekával třetı́, čtvrtou, . . . , n-tou derivaci, ale žádná z nich se neobjevovala. Pak nahlédl do skript do kapitoly o matematické indukci. „Ne, vyššı́ derivace už skutečně nehrozı́,“ oddechl si. Ale to už se k němu ženou št’astné funkce a oslavujı́ vı́tězstvı́ nad derivacı́. starý mocný Logaritmus Naturalis přišel a děkoval. Pak se zeptal Arca, jak se s nı́m vyrovná. „Jsem chrabrý funkčnı́ předpis a šlechtic Arcus Sinus. Nejsem přı́liš bohatý, mám pouze kompaktnı́ definičnı́ obor D 0 = h−1, 1i. Dejte mi vaši dceru, krásnou Sinus, a budu spokojen.“ Dostal tedy princeznu a zplodil s nı́ roztomilou identitu, byt’měla po otci poněkud chudý definičnı́ obor a na rozdı́l od kyprého zvlněnı́ svých rodičů byla plochá jako prkno (jako cvičenı́ zakreslete do grafu na obrázku 4). I A jestli naši hrdinové nezemřeli v blı́zkosti ∞ nebo −∞, jejich mocninné řady konvergujı́ dodnes, jak se každý z nás může přesvědčit v libovolné učebnici matematické analýzy. 1 3 2 1 0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 0.5 0 -0.5 -1 0 1 2 3 4 5 6 7 8 0 9 10 Obr.1. Mocný Logaritmus v pravém prstencovém okolı́ 0. π/2 0.5 π/4 0 0 -0.5 -π/4 0 π/2 π π 3π/2 2π Obr. 2. Vybraná perioda lı́bezné princezny Sinus. 1 -1 π/2 -π/2 3π/2 2π Obr.3. Krasavice Sinus oděná do absolutnı́ hodnoty. -1 -0.5 0 0.5 1 Obr. 4. Chrabrý princ Arcus Sinus. Poznámka recenzenta: Nebylo by pro princeznu Sinus jednoduššı́ se prostě nechat čtyřikrát zderivovat?
Podobné dokumenty
22 Riemannova metrika a obsah plochy
Necht’ plocha Γ je určena rovnicemi x = s, y = t a z = es a křivka γ na této ploše je
definována rovnicemi x = cos τ a y = sin τ , kde τ ∈ h0, 2πi.
Pak délka této křivky na dané ploše je
nemer volkswagen
(C.E. Shannon 1948,49) – reprezentuje mı́ru neurčitosti. Minimálnı́ počet
binárnı́ch (ano/ne) otázek které nás přivedou od našı́ znalosti systému až
k určitosti.
klotoida - Geometrie
vrchol oblouku. V praxi proto na vrcholu oblouku sice zůstává dráha ve tvaru kružnice,
ale nájezd na nı́ je postaven do tvaru klotoidy a tı́m odpadajı́ výše popsané problémy.
Sı́la, ktera...
Diferenciáln´ı geometrie
Poznámka 1. Rozepsánı́m do složek dostaneme parametrické vyjádřenı́.
Přı́klad 1. Uvažujme dvě různé parametrizace přı́mky
(a) P (t) = (t, t, t), t ∈ R tato přı́mka je regulárnı́ křiv...
Bonitační kódy – typizační tabulka, využívaná dříve především u psů
Bonita ní kódy – typiza ní tabulka, využívaná d íve p edevším u ps u CHS z Pohrani ní stráže
Kód
Deskriptivn´ı geometrie 1
Definice 2.2 Všechny navzájem rovnoběžné roviny v prostoru majı́ společnou právě jednu
přı́mku, kterou nazýváme nevlastnı́ přı́mkou - obr. 2.3.
Definice 2.3 Nevlastnı́ rovina je množin...