Jaroslav Šlezinger

was given a chance to develop his talent. In 1936–1939 he
studied in Prague and finished the Academy of Graphic Art with
awards.
In relation with the student demonstrations on 17 November
1939 the sculptor, at that time already a teacher at the
secondary School of Art Crafts in Brno, got arrested and
deported to the concentration camp Oranienburg-Sachsenhausen.
Here he modelled a small statue group “Blown-over footprints”
depicting his mother and fiancé.
After having been released in 1942, he led a satisfactory life
for some time. He married, established an atelier in Jihlava
and launched manufacturing hand-painted toys. His son Peter
was born in 1944. Jaroslav renewed his teaching activities. He
became a popular and asked for sculptor and was rising on the
social ladder as well. In 1946 he created a monumental statue
group “Blown-over footprints” in sand stone, inspired by the
bread-made model from war time. Unfortunately, the same as
other works of his, such as the heroic statue of first President
T. G. Masaryk, it was destroyed by the regime shortly after that.
Křížová cesta Jaroslava Šlezingera
Ostrovské poklady
MĚSTO
OSTROV
Jaroslav Šlezinger
I. Ježíš je odsouzen
k smrti
II. Ježíš bere na svá
ramena kříž
III. Ježíš padá
poprvé pod křížem
IV. Výjev bičování
a posmívání
V. Šimon z Kyrény
pomáhá Ježíši
VI. Veronika podává
Ježíšovi roušku
VII. Ježíš padá pod
křížem podruhé
VIII. Ježíš potkává
ženy
IX. Ježíš padá pod
křížem potřetí
X. Ježíš je zbaven
studu
XI. Ježíš je přibit
na kříž
XII. Ježíš na kříži
umírá
In 1949 Jaroslav Šlezinger was arrested and sentenced in
a mock process together with further 23 men, and namely
for deeds that have never been perpetrated. The judgments
were cruel: 3 death sentences, 2 times life-long custody,
total quota of hard prison being 258 years, penalties totalling
250 thousand Crowns, including the loss of the right to vote,
of all civic rights, property confiscation…
Jaroslav Šlezinger, sentenced to 25 years of hard prison, was
first kept in the Jihlava jail where the custodians made him
produce small carved or modelled items.
During 1951–1952 he was interned in the forced labour camp
Ostrov – Vykmanov that was renamed “liquidation camp” by
the prisoners. In the so-called Death Tower he was one of the
inmates who were sorting uranium ore without any protection,
under inhuman conditions. As most of them Šlezinger died of
radiation disease and lung cancer.
The frontage of the Ostrov House of Culture at the Peace
Square carries a group of three figures of heroic size, a symbol
of the Communist propaganda. Šlezinger was made to create
it. In parallel with this work he modelled secretly a number of
tiny reliefs, the fourteen stations of the Way of the Cross. They
have been accommodated in the chapel of St. Florian within
the monastic area of Ostrov and accompanied by authentic
verse wherein the suffering of Christ permeates with the
torturing experience of the author and the other inmates. The
chapel houses also the gypsum relief of St. Judas Thaddeus
by Šlezinger, with the cordial dedication to his beloved mother
and fiancé. The two feminine statues standing on the altar,
hazed over by sorrow, are a copy of his group “Blown-over
footprints”.
The time meted out for the creative activity of the endowed
sculptor was all too short and his life all too painful, but his
footprints may not stay blown-over…
„Nad život, nad smrt
nechť svoboda je navěky nám!“
XIII. Ježíš je sňat
z kříže
XIV. Ježíšovo tělo je
položeno do hrobu
„Ü ber
dem
L eben ,
„A bove L ife ,
Projekt byl realizován z Fondu malých projektů v rámci Programu
Cíl 3/Ziel 3 na podporu přeshraniční spolupráce 2007–2013 mezi
Svobodným státem Sasko a Českou republikou, který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj.
www.ostrov.cz
über dem
Tod, die Freiheit
Ewigkeit!“
sei uns gegeben für alle
above
D eath , L iberty
be cherished forever”
Ja rosl av Šl ezinger
* 29. 4. 1911 v Jemnici
† 2. 8. 1955 v Ostrově – Vykmanově
Nad průčelím ostrovského Domu kultury na Mírovém náměstí
je umístěno sousoší tří postav v nadživotní velikosti, symbol
komunistické propagandy, k jehož vytvoření byl Šlezinger násilím
přinucen. Potají při této práci modeloval drobné reliéfy čtrnácti
zastavení Křížové cesty, které jsou dnes umístěny v kapli
sv. Floriána v ostrovském klášterním areálu. Jsou doprovázeny
autentickými verši, ve kterých se Kristovo utrpení prolíná
s mučivými zážitky autora a jeho spoluvězňů. V kapli je také umístěn
Šlezingerův sádrový reliéf zobrazující sv. Judu Tadeáše, se srdečným
věnováním milované manželce a synovi. Na oltáři stojí dvě smutkem
zahalené ženské postavy, kopie sousoší Zaváté šlépěje.
Ačkoli čas, vyměřený nadanému sochaři pro uměleckou tvorbu,
byl příliš krátký a jeho život bolestný, jeho šlépěje nezůstanou
zaváté…
Jaroslav Šlezinger byl akademický sochař, kterému nebylo
dopřáno umělecky vyzrát a projevit v plné míře svůj talent. Zemřel
nemocný, vyhladovělý a utýraný ve svých 44 letech v pracovním
táboře komunistického režimu v Ostrově – Vykmanově.
Malý Jarek se narodil 29. dubna 1911 v Jemnici na Třebíčsku
chudým rodičům. Otec zemřel v první světové válce. Již v dětství
Jaroslav rád kreslil a modeloval a díky podpoře učitele jemnické
školy mu bylo umožněno svůj talent rozvíjet. V letech 1936–1939
absolvoval velmi úspěšně Akademii výtvarných umění v Praze.
V souvislosti se studentskými demonstracemi byl 17. listopadu
1939 sochař (a v té době již profesor na Uměleckoprůmyslové
škole v Brně) zatčen a odvlečen německými okupanty do
koncentračního tábora Oranienburg-Sachsenhausen. Zde
vymodeloval z rozžvýkaného chleba sousoší „Zaváté šlépěje“,
znázorňující jeho matku a snoubenku.
Po propuštění (v roce 1942) žil načas spokojeným životem.
Oženil se, v Jihlavě si zřídil vlastní ateliér, v manufaktuře zahájil
výrobu ručně malovaných hraček a v roce 1944 se mu narodil
syn Petr. Jaroslav začal znovu vyučovat. Byl oblíbeným a žádaným
sochařem, stoupal i na společenském žebříčku. V roce 1946
vytvořil monumentální pískovcové sousoší „Zaváté šlépěje“ – podle
někdejšího chlebového vzoru z koncentračního tábora. Bohužel,
stejně jako ostatní jeho díla (např. socha prezidenta T. G. Masaryka
v životní velikosti), bylo sousoší záhy režimem zničeno.
V roce 1949 byl Jaroslav Šlezinger, spolu s dalšími 23 muži, po
vykonstruovaném procesu zatčen a všichni byli odsouzeni za činy,
které nikdy nespáchali. Rozsudky byly kruté: tři tresty smrti, dvě
doživotí, celkem 258 let těžkého žaláře a 250 tisíc korun pokuty.
Také ztráta volebního a občanských práv a konfiskace všeho majetku.
Jaroslav Šlezinger, s trestem 25 let těžkého žaláře, byl nejprve
vězněn v jihlavské věznici, kde byl dozorci nucen k tvorbě různých
sochařských a řezbářských maličkostí. V průběhu let 1951–1952
byl internován do tábora nucených prací Ostrov – Vykmanov, vězni
nazývaného likvidační („L“), kde v tzv. „Věži smrti“ patřil k těm,
kteří zcela bez ochranných pomůcek třídili v otřesných podmínkách
radioaktivní uranovou rudu. Tak jako většina vězňů, Šlezinger
zemřel na následky ozáření a rakovinu plic.
Ja rosl av Šl ezinger
* 29. 4. 1911 in Jemnice Jemnici
† 2. 8. 1955 in Ostrov – Vykmanov
Jaroslav Šlezinger war ein akademischer Bildhauer, dem es nicht
gegeben wurde, künstlerisch auszureifen und sein Talent voll
geltend zu machen. Mit 44 ist er krank, ausgehungert und zu Tode
gefoltert in Ostrov – Vykmanov gestorben.
Der kleine Jarek ist am 29. April 1911 in Jemnice bei Třebíč armen
Eltern geboren. Vater starb im I. Weltkrieg. Bereits in der Kindheit
mochte er das Zeichnen und Modellieren und der Lehrer der
Jemnitzer Schule unterstützte ihn dabei. In 1936–1939 absolvierte
er sehr erfolgreich die Akademie der bildenden Künste in Prag.
Im Zusammenhang mit den Studentendemonstrationen am
17, November wurde der Künstler, zu der Zeit bereits
Mittelschullehrer an der Kunstgewerbeschule in Brünn von den
deutschen Okkupanten verhaftet und in das KZ Oranienburg
Sachsenhausen deportiert. Hier modellierte er aus zerkautem Brot
eine Statuengruppe „Verwehte Spuren“, eine Abbildung seiner
Mutter und seiner Verlobten.
Nach seiner Entlassung in 1942 lebte er ganz kurz zufrieden.
Er heiratete, errichtete in Jihlava sein eigenes Atelier und startete
die Herstellung handgemalter Spielzeuge, 1944 ist sein Sohn Petr
zur Welt gekommen, er fing auch mit dem Unterricht an. Er war ein
gefragter Bildhauer und stieg auch gesellschaftlich. 1946 schuf er
die „Verwehten Spuren“ nach dem Vorbild aus Brot im KZ, allerdings
monumental, aus Sandstein. Leider wurde diese Statuengruppe –
ebenso wie seine anderen Werke, z.B. die Statue vom Präsidenten
T. G. Masaryk in Lebensgröße – vopm Regime vernichtet.
In 1949 wurde Jaroslav Šlezinger nach einem konstruierten
Prozess mit weiteren 73 Männern verhaftet und für Taten
verurteilt, die nie zu Stande gekommen waren. Die Urteile waren
grausam: 3 Todesstrafen, 2 lebenslanges Gefängnis, insgesamt
258 Jahre Schwerkerker und 250 Tausend Geldstrafe. Auch
der Verlust von Wahl- und Bürgerrecht und die Kofiskation des
gesamten Vermögens.
Jaroslav Šlezinger, mit Strafe von
25 Jahren Schwerkerker, war vorerst
im Iglauer Gefängnis,
wo er von den Aufsehern gezwungen
wurde, geschnitzte oder
modellierte Kleinigkeiten zu
fertigen.
In 1951–1952 wurde er im
Lager von Zwangsarbeit in
Ostrov – Vykmanov interniert,
von den Häftlingen als
Liquidationslager bezeichnet.
Im sog. „Todesturm“ gehörte
er zu den Häftlingen, die
ohnew jeden Schutz unter
entsetzlichen Bedingungen
das Uranerz sortierten. Wie die
meisten anderen starb auch
er auf Bestrahlungsfolgen und
Lungenkrebs.
Über der Front des
Ostrover Hauses der
Kultur am Friedensplatz
ist eine Statuengruppe in
Überlebensgröße, Symbol der
kommunistischen Propaganda, zu dessen Schaffen Šlezinger
gezwungen wurde. Insgeheim modellierte er dabei kleine Reliefe
der vierzehn Stationen des Kreuzwegs, die derzeit in der Kapelle
des Hl. Florian im Klosterareal in Ostrov angeordnet sind. Es hat
sie mit seinen authentischen Gedichten begleitet, in denen die
folternden Erlebnisse des Künstlers und seiner Mitgefangenen
verschmelzen. In der Kapelle befindet sich auch Šlezingers
Gipsrelief des Hl. Judas Thaddäus mit herzlicher Widmung der
Gattin und dem Sohn. Am Altar stehen zwei Frauengestalten, in
Trauer gehüllt, eine Kopie der Statuengruppe Verwehte Spuren.
Trotz der kurz bemessenen Zeit für die künstlerische Tätigkeit
des talentierten Bildhauers, trotz seinem vorzeitig beendeten
und leidensvollen Leben bleiben seine Spuren unverweht…
Ja rosl av Šl ezinger
* 29.4.1911 at Jemnice
† 2.8. 1955 at Ostrov – Vykmanov
Jaroslav Šlezinger, academic sculptor, was not allowed to
ripen and to fully express his endowment. At 44 he died ill,
starved, and tortured to death in the camp of forced labour at
Ostrov – Vykmanov.
Little Jarek was born at Jemnice close to Třebíč to poor
parents on 29 April 1911. His father was a victim of WW I.
As a child Jaroslav showed fondness of painting and modelling
and with the support of a teacher of the local school he